Časopis Apoštolské církve

Časopis Apoštolské církve

Ročník 23

Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz

Číslo 6 / 2011

Sloupek

Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“ Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ (Sk 1,6-8)

2

M

ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Děkujeme vám za vaše příspěvky do předprázdninového čísla časopisu – měli jsme opravdu z čeho vybírat! Díky vám i za vaše modlitby a připomínky. Jsou pro nás důležité! Aktuální číslo věnujeme především organizaci Royal Rangers (RR), která již léta působí v České republice. Velmi dobře si pamatuji na vizi pro evangelizaci Evropy Grega Mundise, vedoucího misijní práce v Evropě Amerických Assemblies of God. Přednesl ji před lety na jednom z evropských setkání letničních vedoucích, kterého jsem se účastnil. Zněla: „Zaměřit se evangelizačně na děti, vysokoškoláky a velká města.“ Tehdy mne silně oslovila především proto, že mi na jedné straně připadala velice logická, na straně druhé rezonovala s mým osobním duchovním vnímáním. Ze strany naší rodiny nezůstalo u teorie: Moje žena Dana spolu s našimi dětmi budovala velice úspěšnou práci s dětmi v našem bývalém sboru, dnes v církvi, já jako pastor vedl skupinku vysokoškoláků a směroval své pracovní úsilí především na Olomouc, posléze i Prahu. Zmíněnou vizi nepovažuji za dobový výkřik ale směr, kterého se držím doposud a vidím jej jako stále aktuální a důležitý. Děti jsou nejvděčnější pole pro evangelizaci, vysoké školy během celé svojí existence vždy výrazně ovlivňovaly duchovní a následně kulturní i politické dění ve svých zemích, velká města jsou zdrojem množství obrácených lidí, kteří, jako později zbudovaní služebníci mohou vyjet sloužit na „periferii“ nebo do zahraničí. Služba RR mi osobně dokonale zapadá do této vize a vždy jsem se ji snažil ať již jako zástupce biskupa či pastor maximálně podporovat. Čiňme tak i nadále a rozmnožujme krásné ovoce, které přináší! V tomto čísle přinášíme i seminář a rozhovor s novozélandským pastorem Kenem Harrisonem, který nám sloužil na letošní pastorálce s manželkami. Vším, co řekl, mi jen potvrzoval jak proroctví z uplynulých desetiletí, tak praxi mnohých našich sborů, které jednaly v souladu s nimi. Namátkou vzpomínám na jedno z nich přinesené před lety emeritním biskupem bratrem Bubikem: Procházel se po vesnici, kde viděl, jak si lidé pěkně upravují své zahrádky kolem domů. Bylo mu řečeno, že domy a zahrádky jsou církve v České republice. Potom došel na konec vesnice, za kterou se vlnily lány obilí dozrávající ke sklizení. A Bůh se jej zeptal: „A kdo se postará o toto?“ Ano, chceme si pohodlně žít za plotem a věnovat se „tomu svému“ nebo sklízet žeň, kterou Bůh a jeho služebníci připravili? Aleš Navrátil

Objednejte si prázdninové číslo včas Více informací na straně 5

Úvodník 3

4 7 7 7 8 9 9 11 11 11 12 12 17 17 18 18

Svatá místa

Royal Rangers >>> Royal Rangers misijní organizace pro děti Historie Royal Rangers Naše zkušenosti s prací v Royal Rangers Význam znaku RR Metody práce RR Letní dětský tábor První zimně podzimní výprava... První jarní výprava... Co je nového v Royal Rangers Národní výcvikový tábor RR 2011 Duhová kulička a srdce na dlani Jak vznikla „Torpédka“... Jak v Prostějově začal Royal Rangers Poslední zimní den Z kroniky vodáckého oddílu „Plaváček“... Jak jsem zlobil a užíval si to Studijní materiál

13-16 Co ve Studijní Bibli nenajdete (Leviticus)

O B S A H

19

Ze života církve 19 22

Otevřená církev >> Ken a Raven Harrisonovi...

VOŠMT 24 24

Misijní výjezd 2011 >> Poznámky z misijního výjezdu...

Dětem 25

Nevěř všemu, co slyšíš!

Stvoření vs. evoluce 10 26-28 Od Darwina k dnešku

Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Strany 26-28 sestavil Mgr. Pavel Slepička Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč, pro předplatitele 22,- Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356 (předvolba SR 00421)

24

Svatá místa O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu. On mě ve zlý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne. Žalmy 27,4–5

D

razí čtenáři, jistě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že tím nejdůležitějším v našem životě je Boží přítomnost. Kdybychom udělali průzkum veřejného mínění na téma „Které hodnoty jsou pro mne v životě nejcennější“, pravděpodobně bychom obdrželi seznam, jež by obsahoval položky jako Láska, zdraví, rodina, přátelství a podobně. Nicméně lidé si pravou hodnotu věcí zpravidla uvědomí, až když je ztrácejí. Jako křesťané bychom měli vědět, že dárcem všeho dobrého je Bůh. A také bychom měli vědět, že nejde jen o ty dary, které od něj přijímáme, ale o něj samého. Člověk byl stvořen pro vztah a jeho duše nenalezne klidu, dokud nespočine ve vztahu se svým Stvořitelem a Otcem. Občas přemýšlím o pekle. Jsem pozitivně smýšlející člověk, nicméně existence pekla mne občas zaměstnává, a tak se snažím pochopit, jak může jít dokonalá Boží láska dohromady s věčným zatracením. Myslím si (to slovo „myslím“ bych chtěl zdůraznit, jde o mé myšlenky), že peklo je místem, kde nepřebývá Bůh, tedy místem bez jakékoli naděje. Proč si to myslím? Bůh respektuje lidskou svobodnou volbu, a pokud se člověk během svého života vědomě rozhodně pro život bez Boha, bude ho mít. Těžko se mi přijímá představa pekla jako místa s kouřícími kotli, ale trnu hrůzou při pomyšlení, že existuje místo, kde není žádná naděje. Takové místo, ze kterého mohu vidět Boha, ale nemohu být s ním. Není většího utrpení než věčnost strávená na místě bez naděje a bez Boha. Král David o tom něco věděl; jeho žalmy se rodily často v bolestivých okamžicích života. Několik let prožil na útěku před králem Saulem, věděl, jak bolí zrada od těch nejbližších, poznal i hořké ovoce vlastního hříchu. David nebyl knězem, aby mohl navštěvovat svatyni v Božím chrámu. Navíc Boží dům vystavěl až jeho syn, Šalomoun. Pokud David píše o svatyni, myslí tím obrazně přebývání v Boží blízkosti. David svým chápáním Boží existence předbě-

hl dobu o řadu století, prorocky mluví o blízkém a osobním vztahu mezi člověkem a Bohem (viz například J 14,23). Podíváme-li se nyní na Davida jako na obyčejného člověka, můžeme vidět, že hledá Boží blízkost, hledá svaté místo, na kterém by se s Bohem setkával. To místo není, nebo nemusí nutně být, nějakou konkrétní pozemskou lokalitou. Více jde o zkušenost než o nějaké místo. Můžeme tedy říci, že svatyně, kterou zbožný král v tomto žalmu popisuje, představuje zcela osobní a zároveň konkrétní zkušenost setkání s Bohem, ať je již vázána na pozemské místo či nikoli. Mám rád proroka Eliáše. Byl mužem víry, a přesto člověkem jako ty a já (Jk 5,17). Přemýšleli jste někdy více nad jeho životem? Eliáš vedl obrovský duchovní zápas v době, kdy v Izraeli vládl slabošský král Achab, navíc zcela poddaný bezbožné manželce Jezábel. Izrael v té době sloužil Baalovi namísto Hospodinu. Po Eliášově modlitbě se nebe zavřelo suchem na tři roky jako znamení hříchu národa. Na konci tohoto sucha Eliáš konfrontuje 850 pohanských proroků s živým Bohem, výsledkem je, že celý národ provolává „Hospodin je Bohem“. Slavná chvíle, chtělo by se říci. Nicméně Jezábel připravuje další útok, jehož cílem je připravit Božího služebníka o život. Jaký je výsledek? Namísto toho, aby Eliáš oslavoval vítězství, utíká na jih a na samé hranici Judského království se rozhoduje zemřít. Je zcela vyčerpán, nevidí další smysl své existence. Co se stane dál? Poté, co jej Boží anděl posilnil, se vydává na cestu dlouhou 40 dní, aby vyhledal na svaté hoře Hospodina. Důvod, proč jde tak daleko, je ten, že se chce s Bohem setkat na stejném místě, jako před mnoha lety Mojžíš (1Kr 19 kap). Popis tohoto setkání je jedním z nejnádhernějších setkání Boha a člověka, které Písmo obsahuje. Eliáš nenalezne Boha ve větru, zemětřesení ani ohni (to byly průvodní jevy v době, kdy se na stejném místě s Bohem setkal Mojžíš), ale nalezne Boha v „tichém a jemném hlasu“ (1Kr 19,12). Eliáš může před Hospodinem vylít své srdce, může se posilnit a dále sloužit. Obdržel také poslání a úkoly pro další léta života. Přesto, že k setkání došlo na předem vyhlédnutém, konkrétním místě se symbolickým významem, rozhodující je zkušenost: Setkání s Bohem posiluje, obnovuje a dává novou chuť žít.

Bible obsahuje řadu příkladů toho, jak lidé sloužící Bohu vyhledávali svatá místa (doslovně i obrazně), aby se setkali s Bohem. To nás motivuje k tomu, abychom jednali podobně. Během našeho života potřebujeme mnohokrát vyhledat ono „svaté místo“, abychom s Bohem prožili setkání, které svým významem a hloubkou převyšuje běžný každodenní modlitební život. Může jít o situaci, kdy hledáme nové nasměrování pro svůj život, zaměření pro službu, rozhodujeme se v otázkách manželství, zaměstnání či v jiných důležitých rozhodnutích. O Velikonocích tohoto roku jsem toužil po podobném setkání. Jsem křesťanem téměř 30 let, za tu dobu se mnohé změnilo jak v mém životě, tak i ve společnosti. Potřeboval jsem proto stanout před Hospodinem a ujistit se, zda jsem nesešel z cesty, na níž mne tenkrát povolal. Rozhodl jsem se strávit celý den v místech, která pro mne v době mého obrácení mnoho znamenala. Modlil jsem se k Bohu, kterého jsem před 30 lety poznal, vzýval jsem jméno toho, který je stejný včera, dnes i na věky. Vstoupil jsem do modlitebny, ve které jsem se poprvé v životě setkal s křesťany. Má otázka byla: Hospodine, líbí se ti můj život? Je něco zásadního, co bych měl změnit? Nebudu popisovat, jak ke mně tenkrát Bůh mluvil, to podstatné je, že existují svatá místa, na kterých se můžeme s Bohem setkat a slyšet jeho hlas. Občas během svého života taková místa vyhledávám, abych nalezl novou sílu a milost pro život a službu jemu. Jedním z důvodů, proč vyhledávám svatá místa (chvíle zvláštních setkání s Bohem) je text v 1K 11,28, kde se píše, že každý má zkoumat sám sebe. Kontext se sice týká přístupu k Večeři Páně, nicméně co jiného tento obřad znamená, než službu Bohu? Aby k nám Bůh mohl mluvit v důležitých a zásadních otázkách, na to je třeba se připravit. Naše nitro se musí ztišit, je třeba se na čas oddělit od běžných starostí a povinností. Cesta od duchovní služby k formalismu, od nadšení ke stereotypu, od živého vztahu s Bohem k přežívání je kratší, než se zdá. Dopřejme si někdy ten přepych a vyhledávejme svatá místa, abychom se s ním setkali! Martin Moldan, biskup AC

Úvodník

Ročník 23, červen 2011

3

ŽIVOT V KRISTU

Royal Rangers

stále účinným evangelizačním nástrojem a stále rosteme. Dnes pracujeme v 45 sborech 6 evangelikálních církví, z toho polovina hlídek je v AC. V loňském roce jsme uspořádali tehdy navštívil DDM v Třinci, abych se 37 letních táborů pro 1 200 dětí a 151 vídozvěděl, jaké jsou vůbec podmínky pro kendovek pro 1 886 dětí. V modlitbě spanovou organizaci pracující s dětmi. Má- sení jsme sloužili 67 dětem. lem mě vyhodili s výsměchem, že nemám šanci založit novou organizaci, když je tu Proč se tolik hlásíme k misijní organiPionýr a Skauti. Nechápal jsem, proč pro zaci? Cílem naší práce je získat děti pro DDM mohu být konkurencí, ale odradit jsme se nedali. Ono taková tehdy byla po- Krista. Využíváme k tomu sice jiné merevoluční doba. V církvi nás mnozí od- tody než třeba evangelizační tým ve sbomítali, že jsme polovojenská organizace ru, přesto naše cíle jsou stejné. Výsleda ve společnosti byl amerikanismus po- ky nejsou tak rychlé jako při evangelizaci řádná nadávka. Oba argumenty byly na- na náměstí, ale v důsledku nejsme bez prostý nesmysl, ale dodnes se s podob- výsledků. Téměř 70 spasených lidiček, nými názory setkávám. Další překážkou kteří většinou zůstávají ve sboru, je celbyly uniformy. Na západě velmi užitečně kem slušný výsledek. Kdy jsme naposlevyužívaný motivační prostředek, u nás dy měli v církvi evangelizaci, kde desítky faktor spojovaný s komunistickými me- lidí přijaly Krista? Na naší práci to není todami, v křesťanských kruzích tudíž tak viditelné, protože pracujeme systenepřijatelný. Mnohé věci jsme museli maticky a dlouhodobě. Abychom získazměnit nebo být s nimi alespoň hodně li důvěru mladého člověka a přivedli jej opatrní. Přesto dnes Royal Rangers je k rozhodnutí, vyžaduje nějaký čas. Někdy to jsou měsíce i roky. Například před třemi roky na tábor přijeli dva kluci, kteří od prvního dne tvrdili, že jsou ateisté a že se nebudou s námi modlit. Nicméně každý večer u táboráku pozorně poslouchali všechno, o čem jsme diskutovali, po nějaké době začali zpívat všechny naše chvály a mezi vrstevníky se pouštěli do různých diskuzí. Bylo také patrné, že nás velmi bedlivě pozorují, zda to, co mluvíme, myslíme vážně. Na konečném hodnocení tábora si nejvíce považovali našich vztahů. Další rok přijeli na tábor znovu. V průběhu roku jsme s nimi měli kontakt pouze na emailu a facebooku. Třetí den dalšího tábora oba přišli, že chtějí své životy svěřit Ježíši. Jeden z nich měl ovšem důležitou otázku: Zda po tom,

Royal Rangers

misijní organizace pro děti

4

J

ak jsme vznikli Royal Rangers je dětská organizace, která se snaží misijně pracovat mezi dětmi školního věku. Cílem je přivést děti ke Kristu, udržet je v Kristu a pomoci jim stát se Kristovými služebníky. V devadesátých létech minulého století jsme se o této celosvětově působící organizaci dozvěděli díky svědectvím, které k nám porůznu pronikaly z letničních církví západního světa. Naši pastoři, kteří se občas do západních zemí dostali, pak pozvali Hans Petra Necka, ať přijede do Česka něco o této práci říci. Tehdy třídenní seminář pro slovenské a české pracovníky nedělních besídek skončil s nejasným výsledkem, protože informace a názory na práci s mládeží byly dosti revoluční. Například výuka práce s nářadím, pokročilé způsoby táboření v divočině nebo třeba veliký důraz na bezpeč-

nost dětí se zdála tehdejším učitelům besídek přinejmenším podivná. Nicméně někteří z nás jsme přijali pozvání do Švýcarska na jejich Národní výcvikový tábor. Tam jsme bojovali především s jazykovou bariérou a mnohé věci nám nedocházely hned, ale základní principy a způsoby práce s dětmi se některým z nás velice líbily. Přestože veliká část česko-slovenské výpravy z tohoto výcvikového tábora málem utekla, našli se nadšenci, kteří se rozhodli tuto službu u nás začít. Tak od roku 1994 Royal Rangers pomalu začala růst i u nás v Čechách. Začátky nebyly úplně jednoduché. Vše jsme dělali poprvé a nebyl nikdo, kdo by nám poradil co a jak. Tahali jsme informace, odkud se dalo. Pamatuji si, že jsem

co to udělá, ještě bude moci chodit s maminkou do katolického kostela. Pochopil jsem, že to myslí vážně a že si uvědomují, že činí důležité rozhodnutí. Současně učíme děti různým praktickým dovednostem, které pro normální život potřebují. Patří k tomu takové věci jako táboření v přírodě, uzle, vazby, práce se sekerou, nožem, pilou, umění si uvařit na ohništi, jištění ve výšce a podobně. V sociální oblasti se u nás děti učí pracovat v kolektivu, pečovat o strádající, základy vůdcovství, atd. V duchovní oblasti se učí zachovávat Boží slovo jako normu pro svůj život a hledají své obdarování a povolání. Tak například v „Cestě pokroku“ je odborka Služba ve sboru, kdy si děti musí „odpracovat“ určitý počet hodin v různých službách církve. Tímto nejen poznají, jak to funguje ve sboru, ale především jim pomáháme uvědomit si, jaké je jejich povolání v církvi. Celý vzdělávací program je vlastně postavený tak, aby osmnáctiletý mladý člověk na konci „Cesty pokroku“ znal svá obdarování a Boží povolání s tím, že se aktivně zapojuje do aktivit sboru. Takže nejenže skrze RR přicházejí do sboru noví lidé, ale také služebníci. Divím se, že někteří pastoři ještě stále váhají nás podporovat .

pro vaření a ne jak se dělají obřady kolem táborového ohně. Žádné obřady či rituály neděláme. Neuctíváme přírodu, ale Stvořitele. A v tom je asi ten největší rozdíl, že v RR vše, co děláme, je ve shodě s životem křesťana – bez žádných obřadů, závazků, či přísah, které mohou přerůstat až k pověrám. Jsme Royal Rangers – Strážci patřící Králi, protože svého Krále milujeme. Celý vzdělávací program je postaven na Biblických příkladech a vede k Biblickému způsobu života.

Čím se lišíme od skautingu? Mnohé metody a způsoby práce jsou skautingu podobné. Je to tím, že hodně využíváme pobyty v přírodě pro budování vztahů. Tábory jsem vždy považoval za nejlepší způsob evangelizace a tak to dělám i v RR. Máme ale zcela původní a originální vzdělávací program, jehož úkolem je vychovávat Kristovy učedníky tak, aby byli ovlivněni Božím Slovem ve všech oblastech života. V systému odměňování a získávání ocenění na „Cestě pokroku“ není motivací být lepší než ostatní, ale rozvíjet své schopnosti tak, abych byl prospěšný Bohu a lidem. Nechci se ale se skautingem porovnávat. Jednak proto, že Skautem jsem nikdy nebyl a neznám podrobně jejich systém práce, jednak náš cíl a motivace jsou zcela zaměřené na církev. Máme podobně jako oni odborky, ale v mnoha ohledech se liší. Například u ohně se učíme, jak jej vhodně využívat

V čem je Royal Rangers přínosem pro sbor? Royal Rangers je účinným nástrojem, jak dosáhnout na děti mimo sbor. Zpravidla fungujeme tak, že budujeme práci s dětmi ze sboru, ale tím, že jsme otevření a náš program je zajímavý pro tuto věkovou skupinu, jsme schopni oslovit i děti z ulice. Navenek jsme vlastně normální dětská organizace, která pracuje jako občanské sdružení. Tábory, víkendovky, sportovní akce a ostatní aktivity děláme otevřené pro širokou veřejnost a tak přirozeným způsobem přicházejí nové děti i z nevěřícího prostředí. Často se stává, že prostřednictvím RR se děti a jejich rodiče poprvé setkávají s křesťany. Stává se i to, že díky dětem přicházejí do sboru i jejich rodiče. Zrovna loni na táboře uvěřily dvě děti – bratr se sestrou, a do konce roku jsme křtili i jejich rodiče. Zrovna v našem sboru jsou takto 4 rodiny, které přišly právě díky tomu, že

jejich děti začaly chodit do RR. Na našem prvním táboře jsme měli dva sourozence, které pozvali kamarádi. Už v září uvěřila jejich maminka a již 15 let je členkou našeho sboru. Skrze otevřené a korektní vztahy je budována důvěra a pak evangelium má otevřené dveře k těm, kteří upřímně hledají. RR vedle nedělní školy a práce mládeže může být velmi dobrou součástí sborové služby pro mládež. Tyto služby si nemusí konkurovat, ale právě naopak se mohou dobře navzájem doplňovat. Některé akce děláme společně, v jiných si vzájemně pomáháme. Tímto se tyto služby prolínají a děti jsou postupně zapojovány do struktury sboru – účastní se časem nedělní besídky nebo mládeže, protože jejich kamarádi tam chodí také. V praxi se nám osvědčilo, že práce s nejstarší věkovou skupinou se přirozeným způsobem slučuje s mládeží. Naopak mládežníci najdou v RR uplatnění ke službě jako juniorští vedoucí, kde se učí sloužit svým vrstevníkům a mladším dětem. Proto práci s juniory považujeme za velmi důležitou a nabízíme sborům pokročilé vzdělávání mladých služebníků. Připravujeme Juniorské výcvikové tábory, kde motivujeme mládežníky ke konkrétní službě. V červnu 2011 proběhne již druhý ročník základního výcviku pro juniory, dále pro ně připravujeme speciální výcviky na divoké vodě, v horách, na zimním táboření a v budoucnu bychom rádi s juniory vyjeli i na misijní

Royal Rangers


Připravujeme prázdninové číslo časopisu Život v Kristu

M

ilí bratři a sestry, rok se s rokem sešel a máme tu zase prázdninové evangelizační dvoj číslo. Objednávky čísel navíc pište na adresu nakladatelství [email protected]

nepozději do 20. 6. 2011. Mottem letoš- já i tvůj lid? Cožpak ne podle toho, že půního čísla jsou verše: „I řekl mu: Jest- jdeš s námi, takže budeme odlišeni, já a tvůj liže tvá přítomnost nepůjde s námi, ne- lid, od všech národů, které jsou na povrchu vyváděj nás odsud. Podle čeho se přece země?“ (Exodus 33,15 - 16) pozná, že jsem nalezl milost ve tvých očích,

5

Royal Rangers

ŽIVOT V KRISTU

6

výjezdy do zahraničí. Dále náš výcvikový tábor pro vedoucí, tedy dospělé vedoucí, je také neobyčejným školením, na které v křesťanských kruzích nejsme zvyklí. Jedná se opravdu o výcvik. Sice trvá jen 4 dny, ale zato je intenzivní. Účastníci si zde prožijí na vlastní kůži zajímavé metody vedení, naučí se hromadu teorie a hned si ji vyzkouší v praxi. Všem služebníkům s mládeží tento kurz můžeme jenom doporučit. Kromě výcviku vedoucích nabízíme sborům ucelený program pro práci s dětmi ve čtyřech věkových skupinách tj. od 6 do 18 let. Jedná se o kompletně zpracované lekce podle věku – 12 lekcí na čtvrtletí, tj. 48 lekcí na rok, celkem tedy kompletní program pro 624 schůzek. Kromě toho máme k dispozici materiál k různorodým odborkám a manuály pro vedoucí. workshopů a večerní programy jsou traTohle je hromada materiálu, který si naši Jak oceňují RR rodiče? Rodiče našich dětí oceňují především dičně velmi silné po duchovní stránce. Je vedoucí mohou podle potřeby stahovat z chráněných webových stránek a použí- různorodost naší práce. Snažíme se po- mnoho mladých lidí v naší církvi, kteří moci dětem najít své místo v životě, ob- zrovna na Eurocampech prožili mimovat, jak potřebují. Dále nabízíme řadu celostátních akcí, jevit svá obdarování a rozvíjet je. Proto řádné Boží navštívení. Očekáváme, že ze kterých je nejznámější Ringoturnaj, během programu RR si projdou různé i letošní Eurocamp bude takto požehnaBloudění, Procházka růžovým sadem, zajímavé činnosti, které, pokud budou ný. Zlatá stezka, apod. Letošní Ringoturnaj mít zájem, mohou dále v životě rozvíjet. třeba proběhl v květnu pod heslem „Bez Navíc se vše děje ve shodě s Biblickým Jak dál? Aktuálně předěláváme školící materikompromisů“. Kromě toho, že jsme ode- učením. Dokonce nevěřící rodiče s tím hráli desítky zápasů a měli moc dobrý čas většinou nemají problém, protože vidí, ály a stále se překládají další lekce pro pro zábavu a sport, se 330 lidiček moh- že se jejich děti učí dobré a užitečné věci. děti. Práce je stále hodně. Díky Pánu lo po dva večery zamýšlet, jak lépe násle- Vždyť kdo rozumný by odmítal naše zlaté jsme v RR našli lidi, kteří dokáží převzít dovat svého Mistra. Na 40 mladých lidí pravidlo: Ve všem dělám druhým to, co na sebe určitou zodpovědnost a pracovat samostatně. V mnohých sborech RR se znovu rozhodlo, že chce jít za Pánem chci, aby oni dělali mně. Navíc připravujeme během roku řadu funguje opravdu jako dobrá organizace bez kompromisů. Několik juniorů oslavovalo splnění závazku z minulého roč- zajímavých akcí. Letos třeba připravuje- a připravuje se na probuzení. Věřím toníku, že během roku přečtou celou Bibli. me Eurocamp ve Francii. 14 dnů stráve- tiž, že probuzení přichází skrze mladé Pro mě tyto akce jsou vždy velikým po- ných poznáváním Francouzské historie lidi. Církev musí pochopit, že je třeba vzbuzením, protože vidím, že mladí lidé a v tom pětidenní tábor spolu s 5 000 investovat do mladé generace. Koncem opravdu milují Pána a jsou připravení Jej mladými křesťany z celé Evropy. Během roku jsme slavnostně dosáhli hranici dne tam děti mohou navštívit desítky 1 000 členů a stále rosteme. Již podruhé následovat. se nám podařilo naplnit přísná pravidla a získat čestný titul Ministerstva školství „Uznaná organizace pro práci s mládeží“. Máme akreditaci k základním školením dobrovolníků a tímto si budujeme své místo ve společnosti. Nejdůležitější motivací a cílem je pronikat s evangeliem mezi mladé lidi. Pokud nás chcete podpořit, prosím o modlitby. Hledáme také sbory nebo jednotlivce, kteří by tuto službu byli ochotni podpořit pravidelnými příspěvky. Máme stále mnoho práce s překlady materiálů a tak hledáme překladatele a lidi schopné pomoci s korekturami. Nejvíce ale potřebujeme modlitební podporu v oblasti Boží moci při evangelizaci. Kéž by Pán dal milost, aby vedoucí, pastoři a celé sbory změnily své myšlení a rozhodli se investovat do mládeže. Věřím, že když vyjdou ženci, Pán dá to ostatní, vše, co potřebujeme. Petr Walach, předseda národní rady RR v ČR


Historie Royal Rangers

Naše zkušenosti s prací v Royal Rangers

P

ráci v RR se manželkou věnujeme jsou zejména onou ohroženou skupinou, od roku 1994. Myslím si, že se jed- a i když mají rodiče křesťany a doma se ná o službu v církvi, v níž může jim dostává křesťanské lásky, v tomto obnajít uplatnění křesťan s jakýmkoli ty- dobí hledají svou identitu a jejich setrpem obdarování, má-li srdce otevřené vávání v církvi není vůbec automatické. Díky Pánu za modlitby a jakoukoli popro mladé lidi. Takzvaný trojitý cíl RR je velmi dob- moc těmto lidem. 2. Spolupráce v rámci sboru – každá rým vodítkem, pokud na člověka občas přicházejí pochybnosti zda to, co dělá, přední hlídka je zřizována vedením místmá smysl. Mluvím zejména o takové ního sboru, tomuto vedení je podřízena době, kdy třeba nepřicházejí noví lidé, a tímto vedením je všestranně podporonevidíme nově se obrátivší, či bezpro- vána. Vize přední hlídky by měla být soustředně nesklízíme jiné ovoce naší práce. částí širší vize sboru. Tato spolupráce Tento trojitý cíl nás ubezpečuje, že na- u nás funguje velmi dobře, podporu poším posláním je: ZÍSKAT děti pro Kris- ciťujeme a jsme za ni vděčni. 3. Mezidenominační spolupráce – ta, UDRŽET děti u Krista a ČINIT z nich Učedníky. Boží Slovo nám také připomí- V ČR funguje RR v současnosti již v šesná, že jiný zasévá a jiný sklízí, Boží Duch ti denominacích a vzájemné vztahy, přátelství a spolupráce poukazují na to, že však dává růst. Za dobu našeho působení v RR nám jsme jedna velká rodina. 4. Mezinárodní spolupráce – zavr„prošly rukama“ desítky dětí od těch z křesťanských rodin, přes vyloženě šena každým 4. rokem organizováním „školní oddíl“, který vedla má manžel- Eurocampů. Pro nás s manželkou je to ka několik let jako nepovinný kroužek letos již pátý Eurocamp a velmi se těšípo vyučování ve třídě ZŠ, kde působí me na to, co Pán bude dělat nyní v létě jako třídní učitelka, přes děti „známých v Normandii. Neméně se těšíme na setkánašich známých“, kteří třeba pravidelné ní s dlouholetými přáteli z řad velitelů schůzky nenavštěvují, ale zúčastňují se či národních velitelů RR, z nichž s něktes námi víkendovek a táborů stejně jako rými jsme v písemném styku. Na tomto poli musím říci, že na Eurocampu či děti z dětských domovů. na jiném setkání s bratřími a sestrami ze zahraničí více než kdy jindy prožívám, že Na práci v RR si nejvíce cením: 1. Viditelné výsledky našeho snaže- jsme opravdu spojeni jedním Duchem ní, kdy nejenže děti ze světa přicházejí nikoli členstvím v denominaci či příslušk Pánu, ale také to, že děti ze sboru jako ností k národu, z čehož se mimořádně ranáctiletí u Pána zůstávají a zapojují se duji. Prakticky se to projevuje mnohem do služby v církvi – ať už v RR či v mlá- silnějším pocitem sounáležitosti v podeži a dále pokračují v životě s Bohem. rovnání s dlouholetými nevěřícími přáPán mi v této souvislosti už delší dobu teli či sousedy. 5. Velmi mi imponuje vyváženost důukazuje, že děti z křesťanských rodin – řekněme mezi 11. až 19. rokem života, razu na rozvoj člověka v oblasti du-

Význam znaku RR Royal Rangers

P

ůvodně vznikla organizace Royal model, podle kterého dnes pracujeme Rangers v šedesátých létech ve většině evropských zemí. Jedná se přev USA s cílem pomoci mladým li- devším o literaturu pro děti a vedoucí, dem najít skutečné životní hodnoty, po- způsob práce s dětmi, výcvik vedoucích moci jim vybudovat zdravý a pevný cha- a spolupráce s rodiči. rakter a chránit je před negativními jevy, V České republice jsme se s Royal zejména násilím, alkoholismem a droga- Rangers seznámili v roce 1992, kdy se mi. Za tímto účelem byl vypracován pro- 12 vedoucích z naší země zúčastnilo nágram a metody práce, na které dnes na- rodního výcvikového tábora ve Švýcarvazují Royal Rangers po celém světě. Jak sku. Program a způsob práce nás nato probíhalo v USA, se můžete podívat tolik zaujal, že jsme hned následující na adrese RR USA. rok, tj. 1993 zorganizovali první NárodV roce 1981 byla organizace Royal Ran- ní výcvikový tábor pro vedoucí a tímgers předvedena v Německu a Švýcarsku, to začali budovat Royal Rangers v naší následně byl vypracován tzv. evropský zemi.

N

áš mezinárodní znak je registrován a vlastní chráněnou známku EU. Jakékoli zneužití je trestné.

Znak RR svou skladbou velmi podrobně vyjadřuje charakter naší organizace: Logo RR a název „Royal Rangers“ vyjadřuje rozhodnutí být strážcem zákona našeho Krále králů. Jsme tedy Královští jezdci, snažící se zachovávat právo a žít podle vůle našeho Krále Stvořitele. Zlatá hvězda v popředí vyjadřuje čtyři oblasti života, které chceme u mladého člověka pozitivně ovlivňovat – fyzickou, duševní, duchovní a sociální. Červená hvězda vyjadřuje základní učení Bible, která je pro nás učebnicí života: Spasení, Uzdravení, Duch Svatý a Vytržení. Modrá hvězda symbolizuje zákoník Royal Rangers, který zní: • Royal Rangers je bdělý – je psychicky, fyzicky a duchovně bdělý. • Royal Rangers je čistý – je čistý na těle, mysli i řeči. • Royal Rangers je čestný – nelže, nepodvádí a nekrade. • Royal Rangers je statečný – je statečný i přes nebezpečí, kritiku a hrozby. • Royal Rangers je věrný – je věrný svému sboru, rodině, Přední hlídce a přátelům. • Royal Rangers je zdvořilý – je zdvořilý, laskavý a ohleduplný. • Royal Rangers je poslušný – poslouchá své rodiče, vedoucí a autority. • Royal Rangers je duchovní – modlí se, čte Bibli a svědčí.

7

Royal Rangers

ŽIVOT V KRISTU ševní, duchovní, fyzické a sociální tak, jak ji prezentují čtyři zlaté hroty znaku RR. Osobně se s těmito důrazy hluboce ztotožňuji. Naše přední hlídka má dlouhodobě kladný vztah k vodě jako takové a každoročně už asi 12 let pořádáme v létě putovní vodácké tábory na českých a slovenských řekách, občas putujeme s motorovými čluny po Baťově kanálu. Naše 3 děti (6, 7 a 11 let) bereme od útlého věku na tábory a víkendovky s sebou. Díky Pánu za mou manželku, jenž má pochopení pro tyto aktivity – jiná by to asi nedělala . Mimochodem, vzpomínám si, jak se při splouvání Vltavy jistá paní, která projížděla kolem v lodi se svým manželem, divila, jak náš v té době ani ne tříletý synátor pádloval velkou vařečkou uprostřed naložené kanoe. Otočila se na manžela se slovy: „Hele, dívej, Karle, takovej malej už na vodě a jak pádluje!“ Moje manželka jí na to odpověděla: „Paní, on už je tady třetí rok po sobě ...“ Na závěr mi dovolte podělit se s Vámi se svědectvím. Život s Pánem je velmi Vyvrcholením celoroční aktivity jsou pestrý a přináší nevšední okamžiky, nělenové Royal Rangers jsou rozkteré se vryjí do paměti natrvalo. Před děleni do čtyř věkových skupin: zpravidla letní stanové tábory RR. Tyto lety jsme vzali na putovní vodácký táRanger Kids (6–8 let), Discovery jsou vedeny netradičním a originálním bor mimo oddílových dětí a několika Rangers (9–12 let), Adventure Rangers způsobem s důrazem na aktivní zapomládežníků z našeho sboru také 6 dětí (13–15 let) a Expedition Rangers (16–18 jení všech účastníků podle věku a svých z dětského domova ve věku od 12 do 16 let). V těchto věkových skupinách jsou schopností. Podporovány jsou samostatlet. Po večerech jsme se sdíleli o životě mladí lidé motivováni k aktivnímu živo- né a zodpovědné jednání a zároveň mas Pánem, u táboráku hráli a zpívali křes- tu a aktivnímu sebevzdělávání – a to in- ximálně kolektivní spolupráce. Charakteristickým rysem našich táboťanské country, četli Boží Slovo. S evan- dividuálně podle svých schopností a nageliem byli konfrontováni všichni, někte- dání. Postupným získáváním odborností rů jsou například táborové stavby a způří to přijímali, jiní se tomu více či méně na základě testů a plněním daných úkolů sob vaření, celotáborové hry a večerní tásmáli, o jednom chlapci vím, že tehdy po- podle pracovních knih vedeme děti k ob- borové programy. Považujeme za velice důležité spoluzval Pána Ježíše do svého srdce a myslel jevování nových poznatků, které obohato vážně. Děti dětských domovů to ne- cují jejich život a rozšiřují okruh vědo- pracovat s rodiči a školou, protože právě oni musí být nejvíce informováni o naši mají lehké a i v dnešní době, přestože mostí a dovedností. jsou často lépe materiálně zabezpečeny Připravený program je otevřen bez vý- práci a metodách. Většinou se u rodinež děti z fungujících rodin, po dovršení jimky všem, kteří se chtějí zapojit. Ne- čů setkáváme s pochopením a s širokou 18 let nezřídka nevědí, co s životem, a je- používáme žádné nátlakové ani výběro- podporou. Pravidelné schůzky se konají zpravijich začlenění do společnosti bývá pro- vé metody. Spolu s členy RR se do všech blematické. S odstupem určité doby jsem akcí snažíme zapojovat také neorganizo- dla ve vlastních klubovnách nebo přízjistil, že onen chlapec, který se tehdy vanou mládež, která se může v kterémko- mo na školách jako zájmové kroužrozhodl pro život s Ježíšem, úspěšně do- li čase aktivně zapojit do běžícího progra- ky. Na schůzkách se učíme mnohé končil střední školu, s vyznamenáním mu nebo připravovaných akcí. Využívají dovednosti s cílem rozšířit své schopnosodmaturoval a žije nadále s Bohem, který toho zejména kamarádi a spolužáci na- ti, objevit nadání a učit se je využít nemu dal manželku, byt, zaměstnání. Spo- šich členů. Neorganizovaná mládež se jen ke svému prospěchu. Program je zalečně navštěvují sbor ve Frýdku-Místku. zapojuje do námi organizovaných akcí měřen velmi široce – od sociální oblasti, O dalším chlapci, který byl tehdy s námi, jako jsou zejména: Bambiriády, Sportov- přes přírodu, táboření, sport a morální jsem se dozvěděl, že zemřel na předáv- ní dny, celodenní výlety, víkendovky, tá- hodnoty. Motivační metodou ve vzdělávání je kování drogami, jiný se živí jako mužský bory, apod. prostitut v Německu. Toto je drsná realiČasté výlety a víkendové akce v přírodě „Cesta pokroku“ – systém získávání odbota, ale jsem přesvědčen, že hlavním důvo- napomáhají motivovat mladé lidi k aktiv- rek a odznaků ze všech oblastí života. Podem toho, že jsme tady na zemi, je, aby- ní účasti na programu a práci skrze pl- máháme tak mladému člověku objevovat chom nesli evangelium. nění různých úkolů a odborných zkou- a rozvíjet své nadání a rozšiřovat jejich Žeň je mnohá, ale dělníků je málo, pro- šek. Dobrý kolektiv a zajímavý program zájmy a aktivní život. Cesta pokroku je to proste Pána žně, ať vyšle své dělníky také pomáhá k utužování vztahů a učení rozdělená do čtyř věkových skupin, kdy na žeň. se společenskému životu v kolektivu bez každý rok je možno získat ocenění za doPán Bůh vám žehnej. rozdílu věku, pohlaví, náboženského vy- sažené výsledky v povinných a dobrovolných odborkách. MVDr. Robert Oswald, znání, či barvy pleti. AC Uherský Brod

Metody práce RR

Č

8

Ohlédnutí za akcemi Letní dětský tábor Royal Rangers Břeclav a Rumburk (2. – 14. 8. 2010, tábořiště „Eldorádo“ Blažkov u Nového Města nad Metují)

P

ro děti jsme letos připravili celo- něné úkoly získat peníze v místní měně, táborový program na motivy ro- které pak využily v celkovém bodování. mánu J. Verna: Cesta kolem svěDěti velmi bavilo mluvit cizími jazyky, ta za 80 dní. Cílem bylo seznámit děti i když jen pár slov. Také vaření specialit s životem v cizích zemích a předat jim a kulturní zvláštnosti bylo pro děti vzruo těchto zemích informace poutavým šující. Mnohé z nich ještě nikdy v zahraa dobrodružným způsobem. Ještě před ničí nebyly a tento tábor byl pro ně takotáborem obdrželo každé dítě poštou do- vým cizokrajným dotekem. pis od Britské královské cestovní společHlavní důraz byl ze strany vedoucích nosti a v něm pas určený k cestě kolem kladen na správné chování mezi dětmi, světa. Děti měly za úkol nalepit si do pasu zvláště když jim byl velkým příkladem svou fotografii a napsat své jméno. sám pan Fogg a ostatní gentlemani (veSamotný tábor začal tím, že se děti při- doucí družin). Každé odpoledne měly hlásily u pana Fogga (hlavní postava pří- družiny „čas ztišení“, kde se mohly sdílet běhu). Ten uzavřel s dalšími gentlemany se svým vedoucím o všech problémech, sázku o velkou odměnu, že se jim podaří které se v jejich životech objevily. Ale též procestovat svět za pouhých 12 dní. především jsme mluvili o náboženstvích, Děti pak byly rozděleny k daným gentle- které v dané zemi jsou. Srovnání těchto manům a vydaly se na cestu. náboženství s živou vírou v Boha bylo Jejich úkolem bylo procestovat pět povzbuzující pro děti i pro nás vedoucí. zemí – Egypt, Indii, Čínu, Japonsko, USA Také jsme pro děti připravili výlet a vrátit se zpět do Anglie. Každé nové do Nového Města nad Metují, kde jsme téma jsme začali promítáním úseku ze navštívili krásný zámek a přilehlé zahrastejnojmenného filmu natočeného v roce dy. Prožily i dvoudenní výpravu, při kte1989 v hlavní roli s P. Brosnanem. Tam se ré nocovaly v přístřešcích, které si samy mohly děti seznámit s dobrodružstvím, vybudovaly. které prožil na své cestě románový hrDěti se ve svých družinách staly opravdina pan Fogg. Pak následoval program dovými přáteli, protože musely spoluzaměřený na dané dobrodružství, kde se pracovat na úkolech, které je vedly k cíli děti setkaly s obyvateli země v níž se na- cesty. Tím byl slavnostní návrat z cesty cházely. Seznámily se v hrách s jejich kul- kolem světa a předání odměny od pana turou, jazykem, přírodními zvláštnostmi Fogga. U závěrečného táboráku se mohl a způsobem života. Vedoucí si připravi- každý cestovatel vyjádřit k tomu, co li kostýmy oděvů z dané země a sehráli na táboře prožil. A na úplný závěr si kažscénky z života domorodců. dá družina mohla vypustit svůj „balón Děti si dokonce mohly vyzkoušet uva- štěstí“ (světelný lampion). Ten symboliřit na plynových vařičích národní jídlo. zoval všechna dobrodružství, která jsme V Egyptě to byl „humus“ , v Indii „kus prožili během dnů tábora. kus“, v Číně „čínské nudle“, v Japonsku Jsme vděčni Bohu, že nám dal prožít mohly jíst hůlkami „suši“ a v USA „hot tento čas a budoval nás ve víře. Jen Jemu dog“. V každé zemi se jim podařilo za spl- patří sláva a dík.

První zimně podzimní výprava aneb dobytí vrchu Javorového (zápisky z akce 28. 10. 2010)

7:20 Sraz na nádraží. Celkem 13 dětí, 4 vedoucí. „Kam jedete?“, ptá se mladá slečna, která se k nám na okamžik připojuje na nádraží. „Na Javorový“, odpovídám překvapeně, protože ji vůbec neznám. „Já jedu s vámi...“, mizí s úsměvem mezi lidmi. „A kdo jsi?“ 7:32 Mladá slečna se jmenuje Dáša a je známá Tomáše. Děti objevují hrací automat s hračkami. 7:40 Odjezd. Bez hracího automatu. S Dášou se prima povídá. Po vyfocení dvou fotek fotoaparát odmítá spolupracovat s mými nabitými baterkami. 8:51 Stojíme pod lanovkou. Mnohé z dětí stále nevěří, že je nahoře sníh. Když si prohlížím boty některých z nich, dochází mi, že tomu nevěří ani jejich rodiče. 9:07 Tomáš, Zuzka, Dáša spolu s Vikim a Honzou vyrážejí pěšky nahoru. Ostatní nastupují na lanovku. Ostatní začínají tušit, že nahoře sníh bude. 9:30 Horní stanice lanovky. Všichni pochopili, že je tady sníh! 9:35 Půlka dětí má promočené rukavice. Ti, co nemají zimní boty, začínají chápat, že to nebude snadné. 9:47 Vymýšlíme bojovku Boj o vlajky. Rozdělujeme děti do družstev, vyrábíme vlajky a vysvětlujeme pravidla. 9:50 Příprava munice. 10:00 Začátek hry. Leoš do mě vráží s prudkostí jedoucí lokomotivy. Oba do toho jdeme naplno a kutálíme se po svahu. Po několika metrech nás zastavuje volně pohozená hromada kamení, o které jsme nevěděli, že je volně pohozená. Já jsem vespod, proto na to přicházím dřív. Během hry přichází pěší tým. Barva v obličeji některých z nich svědčí o prudkosti kopce. 10:15 Konec hry. Ošetřuji se. S vervou, s kterou jde Leoš za kazatelnu, jde i do bojovky. Odchod na chatu. 10:50 Mnozí zjišťují, že Tribitky jsou na chatě o dost dražší než v nejmenovaném supermarketu. 10:55 Přijetí obchodních podmínek, nákup Tribitek. Mami, tati, proč jste mi dali tak málo peněz? 11:00 Nabírám do kotlíku vodu na čaj. Proč jsem si vzal z klubovny kotlík bez ucha?

Royal Rangers


9

Royal Rangers

ŽIVOT V KRISTU

10

11:15 Vyrážíme na vrchol. Tribitky snědeny. 11:30 Přemýšlím, jak nejlépe nést kotlík plný vody. Každé uklouznutí mi chrstne vodu do rukávu nebo na kalhoty. Rukavice zatím sají. 11:45 Rukavice už nesají. Řeším, jak nést kotlík vody a brečícího Hynka. 11:46 Nelze nést kotlík plný vody a brečícího Hynka. 11:47 Nelze nést ani batoh, kotlík plný vody a brečícího Hynka. Hynek to pochopil. 11:48 Nepochopil. Nelze nést batoh, kotlík plný vody, brečícího Hynka a při tom mu zahřívat nohy. Vše včetně Hynka odkládám do sněhu. 11:49 Volá manželka. Stále nemám vymyšlené, jak nést batoh, kotlík plný vody, brečícího Hynka a přitom mu zahřívat 14:31 Čelím palbě otázek typu: „Pojedenohy. Proto nelze přijmout hovor. 11:52 Vymyslel jsem, jak Hynkovi za- me dolů lanovkou?“ 14:55 Horní stanice lanovky. Oznamuhřeju nohy. 11:57 Vymyslel jsem, jak nést batoh, ji, že dolů jedeme lanovkou. Děti i jejich kotlík plný vody, Hynka a přitom si s ním boty si oddechly. 14:59 Tomáš s Honzou vyrážejí na pěší povídat. 11:59 Stále si trochu myslím, že jsem sestup. Důrazně je upozorňuji na čas odjezdu autobusu. na to přišel. 15:03 Necháváme se unášet sedačkami 12:03 Vím, že jsem na to nepřišel. 12:11 I když jsem na to nepřišel, musím lanovky. 15:16 Nechápavě pozoruji barevné to vydržet! 12:22 Konečně vrchol. Ještě, že jsem si skvrny na zemi před sebou. 15:17 Dochází mi, že barevné skvrny vzal termotriko. V kotlíku mi zbyla tak jsou Tomáš s Honzou. půlka vody. 15:18 Ti dva na nás už 5 minut čekají!!! 12:35 „Barčo, jak jsi zvládla cestu s těmi 15:59 Odjezd autobusem. botami?“ „Mám je pořád mokré.“ Hmmm  16:19 Poučuji děti, že máme na přestup 12:36 Jdeme na dřevo. Děti na klacky 1 minutu. na opékání. 16:20 Rozhodujeme se, že to zkusíme. 12:58 Oheň vzplál. 12:59 Některé děti začaly přikládat Nebudeme muset čekat hodinu na nádraží. mokré boty. 16:21 Zkoušíme to. 13:00 Všimli jsme si, že některé děti začaly přikládat mokré boty. 13:01 Začínáme opékat. 13:10 Vytahuji první špekáček z ohně. 13:16 Suším boty a jím špekáčky. Děti začínají stavět bunkry a sněhuláka. 13:22 Stavím kotlík na žhavé uhlíky. Zvažuji možnost roztopení sněhu a doplnění vody v kotlíku. Pohled na Třinecké železárny mě odrazuje. První kolemjdoucí se zastavují a ohřívají u ohně. 13:34 Čaj je uvařen. Sněhulák dokončen, bunkry dozbrojeny. 13:35 Organizujeme další bojovku. Odmítám hrát a tulím se k ohni. Házím sněhové koule na další kolemjdoucí. Dneska je opravdu krásně a cílů je dost. 13:46 Usmívám se na ty, které jsem málem trefil. Čaj je vypitý. Boty dětí opět (nebo stále) mokré. 13:53 Odchod z vrcholu. Hynek si vzpomněl, že mu je zima.

16:22 Tomáš blokuje průvodčí vlaku a díky tomu můžeme nastoupit. 16:24 Odjezd. Volám rodičům, že přijedeme o hodinu dříve. 16:40 Přestup v Č. Těšíně. To nástupiště je stále plné holubích... 17:08 Předání dětí. 17:10 První telefonát rodičů dětí, které nechaly něco ve vlaku. 17:11 Rodičům dochází, že čepice bude skvělý vánoční dárek. 18:05 Jsem doma a piju čaj. Prima. Naše schůzky probíhají v pondělí od 16 hod. Na schůzky chodí děti ve věku od 5 do 12 let. Jsme tady i pro vaše děti, pro děti vašich věřících i nevěřících přátel. Zapište si do svých diářů: Příští měsíc řeknu o Royal Rangers svým přátelům, protože dělají dobrou práci a vedou děti ke Kristu. Hřebík 


N

ejeli jsme do Indie ani jinam do džungle. Zkuste se 17 dětmi a asi 13 koloběžkami nastoupit do letadla. Tak proto jsme jeli vlakem. Stejně jako loni jsme se rozhodli naši jarní trasu Chotěbuz – Albrechtice absolvovat koloběhem. Tedy alespoň ta část z nás, co si s sebou kolobrndy zabalili. A k tomu i párek, chleba, nůž, zápisník, propisku a dobrou náladu. V Chotěbuzi jsme si nemohli nechat ujít návštěvu Rybího domu. Metr a půl dlouhého sumce jsme sice neviděli, ale metrový jeseter nebo velký rejnok nás okouzlili. „Čtyři metry, Sumec obrovský a Zebra“, opakoval si odpovědi na mé tři otázky Hynek. Schválně jestli uhodnete, na co jsem se dětí ptal. Napovím, že to byly tři NEJ... Největší hloubka v akváriu, největší ryba a jméno ryby, která se ti nejvíce líbila. V našem případě samozřejmě nešlo o nejkrásnější rybu Zebru, to ví každý kluk i holky, ale o Zebrovníka... nějakého. To si přece nešlo zapamatovat, že jo. Ale na bonbon to stačilo. Po prohlídce jsme nastartovali koloběžky a zdálo se, že není nic, co by nás mohlo zastavit. Kromě kopce a opuštěného vojenského bunkru. Vy jste nikdy nebyli klukem? Jestli ve vás ještě kousek toho kluka zbyl, určitě byste dovnitř šli s námi a s baterkou hledali místo, kde měl být kulomet, periskop a další výzbroj a výstroj. A kupodivu to zajímalo i holky. Anebo to byly ty kytičky v jarním slu-

Co je nového v Royal Rangers?

J

iž několik měsíců se na svých pravidelných schůzkách scházíme také s předškolními dětmi ve věku 4–7 let. Schůzky jsou ve stejnou dobu jako schůzky pro starší děti, tedy v pondělí od 16 hodin. Vedoucími této skupiny předškolních dětí je Michal a Ria. Jestli si myslíte, že jde jen o hlídání „malých“ dětí, jejichž starší sourozenci si hrají v klubovně, tak se mýlíte. Pro děti si připravujeme duchovní „slovíčko“, soutěže, písničky a hry. Těchto cca 6 „malých torpéd“ dá pěkně zabrat. Snažíme se vtáhnout do dění na schůzkách i rodiče dětí, proto mívají děti často v sešitě nalepený úkol, který jim rodiče pomůžou dokreslit či dolepit. Jsou to zkrátka malí šikovní Rangeři.

níčku, které je vidět ze střílny? No jo, už nám zase svítí slunce…, po několikáté minipřeháňce. Kluci našli v lese péra velkého dravce. Holky obdivovaly jarní faunu, já svačinu, a velké holky – maminky mžouraly do sluníčka. Paráda... Při dalším koloběhovém a pěším přesunu jsem si půjčoval koloběžky. My zarytí jezdci jsme s lehkým úsměvem pozorovali, jak i ti méně zarytí zjišťují, jak že to bolí, když se při odrazu praštíte kotníkem do náboje zadního kola. Při sjezdu z kopce se Patrikovi podařilo „ulovit prvního tygra“. Honza, který jel před ním, v půlce kopce nečekaně zabrzdil a Patrik letěl „tygřím skokem“ z kolobrndy na silnici. Začal jsem z batohu vytahovat lékárničku, ale naštěstí to nebylo potřeba. Po pár minutách se Páťa otřeseně zvedá ze silnice. „Je to dobré, chodí“, mrká na nás Koudy. Před Albrechticemi je hezké místo na okraji lesa s posedem, spoustou suchého dřeva a loukou. Tady jsme se rozhodli obědvat. Kluci a holky nanosili dřevo na oheň, my vedoucí jsme na louce vyryli drny na ohniště. „Nesmí po nás zůstat žádný nepořádek. Nikdo nesmí poznat, že jsme tady tábořili!“ vysvětloval dětem Tomáš. A skutečně. Po opečení párků a dohoření ohně jsme vyryté drny vrátili zpět na místo a pořádně ušlapali. Za pár dní tráva povyroste a nikdo nic nepozná. Sluníčko zase příjemně hřeje, suchá tráva láká k odpočinku. Přítomné maminky reklamují, že po obědě nebylo kafe. No, kotlík jsem dnes nebral. Pojďte si raději zahrát šiškovou bitvu. Který tým dříve ukrade soupeřovi vlajku? Dolů do Albrechtic je to krásný sjezd. Tak krásný, že někteří si ho chtějí zopakovat. A tady na nás čekal schovaný další „tygr“. Vlastně tygřice. „Ulovila“ ji Adélka při druhém sjezdu. Diagnóza: rozbité koleno, naštěstí bez Lišaje silničního. Adélka statečně kulhá posledních pár set metrů na nádraží. Ještěže po cestě je starý železniční most a kolem něj je „hlemýždí hřbitov“. Jak jinak si vysvětlit to obrovské množství prázdných hlemýždích ulit? Alespoň lovkyně tygrů přijde na jiné myšlenky. Na nádraží je to prima. Schody nahoru, schody dolů a pak zase nahoru. Ale nejlepší je ta paní co prodává jízdenky. „Chcete něco?“ nechápavě se mě ptá. Teď jsem zase nechápavý já. „Jízdenku“, kulím na ní oči. „A kam?“, její intonace mě nutí rozhlédnout se kolem. Skutečně jsem na nádraží a koupě jízdenek je mé základní právo, ba přímo povinnost. De-

Národní výcvikový tábor RR 2011

P

ro všechny, kteří zvažuji práci mezi dětmi máme jedinečnou nabídku - další ročník Národního výcvikového tábora Royal Rangers (NVT). Ještě stále se můžete přihlásit na letošní termín. Neváhejte a přijeďte na naší vzorovou táborovou základnu ve Sloupu v Moravském Krasu. Prožijete zde modelový tábor se vším všude. Naučíte se jak využít jednoduché způsoby pro výstavbu funkčních táborových zařízení, jak využít běžné věci všedního života k evangelizačním rozhovorům, jak (spolu)pracovat s rodiči, jak udržet disciplínu a pozornost dětí, jak co nejlépe zajistit bezpečnost a mnoho dalších důležitých věcí v této službě. Během čtyř dnů vám ukážeme na nejdůležitější principy práce s dětmi v křesťanské organizaci. Zažijete dva táboráky, na které se jen tak nezapomíná. Množství teorie si hned vyzkoušíte v praxi a prožijete si na vlastní kůži základní prvky vůdcovství – a to jak z pohledu vedoucího a také ze strany dítěte. NVT je něčím mimořádným a může změnit některé tvé postoje. Přesto měj odvahu a podnikni tento výcvik. Mnozí účastníci vám mohou dosvědčit, že NVT pro ně byla jedna z nejdůležitějších životních zkušeností. Pokud cítíš ve svém srdci povolání sloužit dětem, NVT je připravené právě pro tebe. Nerozhoduje věk, pohlaví ani nějaké dosavadní zkušenosti. Pojeď s námi a dovol, aby Pán jednal ve tvém životě. Možná právě na NVT ti Pán dá odvahu poslechnout a ukáže ti jak podniknout zásadní kroky k záchraně dětí ve tvém okolí.

Royal Rangers

První jarní výprava aneb „lov tygrů“

Termín: 3.-6.7.2011 Místo: Táborová základna Royal Rangers ve Sloupu v Moravském Krasu. Podmínky účasti: věk min. 18 let, doporučení sboru. Přihlášku a více informací najdeš na www.royalrangers.cz Těší se na Vás tým lektorů RR připravený sloužit Králi králů.

nisa mě zachraňuje a chrlí na paní „okýnkovou“ počty osob. No, nakonec jsme se domluvili. Tři zastávky a jsme v Havířově. Doma se musíme všichni osprchovat a lovci tygrů zkontrolovat kolena. Kromě vůně ohně ve vlasech si odvážíme vzpomínky na krásný aprílový den s kamarády a tygry. Hřebík

11

ŽIVOT V KRISTU

Royal Rangers

Duhová kulička a srdce na dlani

12

K

dyž jsem byl malý kluk, hrozně jsem si přál skleněnou duhovou kuličku. Ten, kdo ji vlastnil, byl cílem obdivných pohledů holek a na hliněném plácku, na kterém jsme hráli cvrnkanou, se mu dostalo náležitého respektu. Cena takovéhle duhovky byla 3–5 hliněných kuliček, čili hliněnek. Kdo ji „buchl“ za 2 hliněnky, byl podezřelý a kolem šla „šuškanda“, že tahle duhovka určitě není pravá. Skleněná duhovka byla mým ztělesněným dětským přáním. Když jsem jich konečně několik získal, byl jsem na ně náležitě pyšný. Do hry jsem je nasazoval jen v případě nejvyšší nouze. Když jsem později přestal prohánět kuličky na plácku pod balkonem, moje duhovky se někam rozkutálely. Nevím, jestli se rozhodly jít k někomu mladšímu, kdo je bude svým ukazováčkem náruživě cvrnkat do důlku, nebo je někdo pečlivě, tak pečlivě, jak jen se dají posbírat ta největší dětská přání, posbíral a uložil do nějaké „Krabičky pro přání“. Představoval jsem si ji jako veliký a bezpečný sejf, kam se ukládají všechna přání. Bude určitě někde vysoko v nebi, aby ho nikdo nevykradl. Občas některé z přání proklouzne důmyslným bezpečnostním systémem a snese se až zpátky na zem. To se pak dětem rozzáří radostně oči a dychtivě rozbalují tu pytlík kuliček, tu nové kolo. Dobře, že ten trezor je nedobytný. Byl bych nerad, kdyby některá má přání padla do nepovolaných rukou. Nebo raději do žádných rukou, protože patří do skupiny „důvěrných přání“, čili neveřejných. Jedno z nich jsem v 17 letech napsal na šíp a pak ho vystřelil kamsi do polí. Přál jsem si, ať doletí až k nohám fiktivní dívky, kterou jsem si vysnil. Aby ona krasavice pochopila, že když se se mnou nesetká, udělá životní chybu, napsal jsem tam i své telefonní číslo. Což

se mi vrátil zpět i ten vystřelený šíp s telefonním číslem. Své srdce Mu nabízím na dlani každý den. A k mému překvapení mi často zůstane v dlani i duhová kulička. Jako letos na táboře. Jen tak, pro radost, pro připomenutí, že On nezapomněl. Něco ti prozradím: On miluje Tvůj úsměv a Tvé rozzářené oči.

vzhledem ke stavu propisky - ustřižená náplň naražená na kondoří brk, a profilu šípu nebyl úkol nikterak snadný. Celé dva týdny jsem pak skoro nespal, protože jsem trnul, že zavolá předseda místKrátký emotivní zážitek z tábora popsal ního JZD, protože mu můj šíp zničil Hřebík. Milí pánové a dámy, kdo nevěří, kombajn. Nevolal ani on, ani žádná roplujte příště s námi. Na palubě jistě místo mantická kráska. A já se s ní chtěl tounajdeš, rádi se scvrknem... ta fůra duhovek lat po horách, plout po jezeře a spát pod stojí za to. hvězdami… A pak jsem se zamiloval. Nabídl jsme své srdce Někomu, koho jsem doposud neznal. Doufal jsem, že mě slyší a že se k mé nabídce neobrátí zády. Tak moc jsem si přál, aby mě slyšel. A On se neobrátil zády. Má nabídka byla přijata. A to změnilo můj život. A stala se ještě další zvláštní věc. Jako by ten trezor na přání opravdu existoval. A někdo do něj chodil pro přání! Jak by jinak bylo možné, že se mi mnohá z nich vrátila zpět s razítkem „vyřízeno“? Některá dorazila právě včas. Hrozně jsem je potřeboval, třeba když ynku, Honzo, Šimone, Adéljsme neměli kde bydlet. Jiná přilétla jen ko, Barčo, Štěpi, Borku pojďte tak pro radost. Jako když dáte dítěti dá- „ ke mně. Davídku, jdeš s námi?“, rek jen tak, z lásky. Protože chcete vidět snažíme se sehnat si „své“ děti ze spojeho radostné oči. V těch mých už byla lečného chumlu na zahradě. „Musím je spousta radosti. nějak pojmenovat, jinak si je nesvolám“, Mé „duhové kuličky“ se ke mně začaly dochází mi. Když se mi to konečně podavracet. Jedna z nich se ke mně dokutálela ří, a to hlavně proto, že mám na schůzce docela nedávno. Ten, kdo ji našel v tre- klec se dvěma křečky, coby názorný přízoru a cvrknul zpět, to krásně vymyslel. klad pro „slovíčko“. Po přivítání dětí zaZapadalo slunce a jeho oranžový kotouč čínám vysvětlovat důležitost názvu naší vše obarvil na „pomerančovo“. Pluli jsme party. „Mohli bychom se jmenovat třeba na východ a přímo před námi vyšel měsíc Broučci nebo Sluníčka?“, zkouším názvy v úplňku. Jeho světlo nakreslilo na klid- z Hynkovy školky. nou hladinu překrásnou měsíční dálnici. Ale nejsme ve školce, že jo. „Anebo „Jé, plujme tím světlem“, poprosila jed- Divocí mustangové?“, napadá mě. Asi na z holek Janu na kormidle. Pár zábě- dva kluci nadšeně zamrkali. „Ale kdybyrů pádlem a byli jsme na dálnici, kousek chom byli sluníčka, tak bychom se muza zádí se měsíční světlo spojilo s pome- seli domluvit, jestli to sluníčko na obrančovým. Tu krásu jsme vnímali všichni. loze anebo brouček“, připojil se dívčí Plul jsem po jezeře v lodi plné super ho- pohled na věc. Začínám být lehce v úzlek. Tohle nebyla jen jedna duhovka, to kých. Mustangové mají podporu kluků, Berušky některých holek… No, že bych se svými 190 cm byl vedoucí Berušek? „Vy byste se měli jmenovat Torpédka“, napadá mě. Všem se rozzářily oči. „A co to je, strejdo?“ „To jsou malé a hrozně rychlé střely“, vysvětluji. „Jo, my jsme rychlí, dívej strejdo!“ Všichni se rozbíhají po zahradě a dokazují mi svou „torpédovou“ rychlost. Uznale pokyvuji hlavou a svolávám je zpět. „No vy jste fakt rychlí.“ „Strejdo, jak se to jmenujeme???“, oddechují děti. „Torpédka.“ „Aha“. A pak to zkoušejí zopakovat. Půlka jich to neumí říct správně, ale všem se to líbí. Takže ode dneška jsem kapitán tohoto malého torpédoborce.

Jak vznikla „Torpédka“ aneb reportáž ze schůzky

H

Co ve Studijní bibli nenajdete Zamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami. KNIHA LEVITICUS mohu, že ho miluji a motivuje mě láska Základní struktura knihy se odvíjí k němu, a pak i k dalším lidem. R.B. od dvou hlavních bodů: 1. Cesta k Bohu (1-16) a 2. Cesta k svatému životu (17-27). Lv 1,1–2 I ZAVOLAL HOSPODIN MOJKniha je adresována Božímu lidu, to jest ŽÍŠE A PROMLUVIL K NĚMU ZE STAvěřícím. Pojednává zejména o obřadech, NU SETKÁVÁNÍ: „MLUV K SYNŮM IZa ne tolik o historii. Věnuje se otázce le- RAELE A ŘEKNI JIM …“ virátního systému uctívání ve Starém záDvacet kapitol knihy Leviticus začíkoně. Charakteristickými prvky jsou po- ná slovy: „Hospodin promluvil k Mojžíšosvěcení, oddělení a oběť. Kniha Exodus vi“ (1,1; 4,1; 6,1; 8,1; 11,1; 12,1; 13,1; 14,1; se zabývá otázkou „kde“ má být Bůh uctí- 15,1 atd.) Všimněme si, že Hospodin prován (tj. místo), kdežto kniha Leviticus se mlouvá ke svému služebníku Mojžíšovi zabývá otázkou „jak“ má být Bůh uctíván na různých místech a za různých okol(tj. způsob). Podstata pravé zbožnosti je ností. Hospodin promlouvá k Mojžíšovi zcela orientována na vztah. Hospodin je ze stanu setkávání (1,1), „po smrti dvou Bohem svého lidu Izraele a Izrael je lidem Áronových synů“ (16,1), „na hoře Sínaji“ Božím. Boží smlouva s jeho lidem byla (25,1) atd. Prostřednictvím Mojžíše a nězaložena na vztahu lásky. Proto modlo- kdy i skrze Árona (11,1) promlouvá k Izslužba Izraele byla nejhorší urážkou, kte- raelcům, k Áronovi a jeho synům, ke kněré se mohl lid vůči Bohu dopustit. V.R. žím, k celé pospolitosti Izraelců. Jde především o zjevení Boží, nikoliv pouze ZÁKON A MILOST o pravidla (zákony) vymyšlené a prosazeCo přesně pro nás z knihy Leviticus stále né člověkem. Hospodin znal Mojžíše tváplatí a co ne? ří v tvář a mluvil s ním tak, jako mluví Především bych byl rád, kdybychom si člověk se svým přítelem. To svědčí o Hosuvědomili, že všechno, co je v Bibli, Sta- podinově důvěře k Mojžíšovi a na druhé rém i Novém zákoně napsáno, nechal straně o Mojžíšově spolehlivosti a věrnapsat Bůh. On rozhodl, že to bude na- nosti k Hospodinu. psáno. K otázce, co platí a co ne, bych Bůh ale oznamuje a sděluje svou vůli poznamenal, že Nový zákon říká, že tato izraelskému lidu z místa, které si vyvonařízení jsou stínem věcí budoucích lil k přebývání uprostřed nich – ze stanu (Ko 2,17). Kdybych měl sednout a udělat setkávání. Rád komunikuje se svým stvostudii, kterou už dělali jiní, tak se dočte- řením na úrovni jeho možností a schopme, že každá věc je určitým předobrazem ností. Proto slovo, které hovoří skrze Krista. Z určitého pohledu i veškeré obě- Mojžíše, má co do činění s tím, jakými ti tam popsané. Proto musíme i v tomto způsoby a jakou formou tento lid, nyní smyslu k tomu přistupovat. Je pravdou, vykoupený mocnou rukou Boží bude že dneska už není truhla smlouvy, není uctívat a sloužit svému Bohu. Paralelní oltář, my jsme v Kristu určité věci získali, aplikaci Hospodinova přebývání mezi ale současně si musíme uvědomovat, že svým lidem najdeme na několika mísje třeba dávat pozor na to, co je napsá- tech v Novém zákoně v podobě inkarnono v celé Bibli. To jsou kecy, že „My jsme vaného Slova, Pána Ježíš Krista a Ducha děti Nové smlouvy a to staré neplatí“. svatého. Například v Matoušově evangeNormálně uvažující křesťan, který je ve- liu 18,20: „Kde jsou dva nebo tři shromážděni den Duchem svatým, ten bude vždy brát ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich …“; celou Bibli jako svaté Boží slovo. v Janově evangeliu 1,14–15: „A Slovo se stalo Jsme už pod Milostí, mrtvi Zákonu, tak tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho můžeme žít svobodně a ne svazováni zákazy? slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, Uvědomme si, že si lidé pletou zákon plný milosti a pravdy. Jan o něm vydal svědectví a milost. Manželství, které je pod záko- a volal …“; nebo v 1 Korintským 6,19–20: „Či nem, je strašné. A proto se nedivme to- snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svalika rozvodům. Ale manželství, které žije tého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? sjednáno láskou, je mocné. A proto urči- Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výté věci dělám a nedělám, ne proto, že mi kupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.“ V.R. to přikazuje zákon o manželství, ale protože Maňku miluji. Často uvádím příklad Lv 1,8–9 A 3,17 …VNITŘNOSTI VŠAK s polystyrénem. Ona nemá ráda, když se A HNÁTY OMYJE KNĚZ VODOU polystyrénem tře o sebe. Zákon o man- A VŠECHNO OBRÁTÍ NA OLTÁŘI želství to nezakazuje, ale já to doma dělat V OBĚTNÍ DÝM… nebudu, protože ona to nesnáší. To mě Lze to považovat jen za zdravotní opatřemusí zajímat, co Bůh snáší a co ne. A prá- ní – potenciálně zdraví škodlivé potraviny se vě milost mě dovedla k tomu, že tyto věci mají pálit? Jak v církvi dnes? Má to duchovnedělám proto, že musím, ale proto, že ní rozměr?

Jsou věci, které jsou napsány z určitého důvodu. Uvedu jeden příklad za všechny. Udělej ze železa kříž a jeho konce zahni jedním směrem. A začni to nosit. Co se stane? No ale vždyť to je jen obyčejné železo. Kněží taky nosí kříže a já nevím, co všechno. Tady ale nejde o to, že je to obyčejné železo, jde o to, že to je symbol. A my tady můžeme vidět věci, o kterých buď ještě vůbec nevíme, anebo už nejsou známy. Z Bible jenom vím, že například se věštilo z jater. A byly i jiné pohanské praktiky, které pohané provozovali. Bůh, aby tomu předešel, právě proto, že mu to je odporné, dal příkaz to zničit, spálit. Jako důkaz, že tyto věci, které mu jsou odporné, jednou budou zničeny. Takže všechno vysvětlit asi půjde sotva, protože, jak říkám, neznáme symboly, které pohané používali. A cokoli ďábel začne používat, Bůh odmítne. R.B. Lv 4,2 MLUV K IZRAELCŮM: KDYŽ SE NĚKDO NEÚMYSLNĚ PROHŘEŠÍ PROTI KTERÉMUKOLI PŘÍKAZU HOSPODINOVU NĚČÍM, CO SE DĚLAT NESMÍ, A DOPUSTÍ SE NĚČEHO PROTI NĚKTERÉMU Z NICH, PAK PLATÍ … Prvních sedm kapitol je určených k popisu obětí, které nařídil Hospodin a které nesou pečeť trvalých a perspektivních vztahů s neobyčejným důrazem na Hospodina. Uctívání bez oběti bylo nemyslitelné. Pro tyto oběti byla dána zvláštní nařízení a všechny, kromě jedné, zahrnovaly oběť krve. Věřící Izraelita nikdy nesměl přijít do Boží přítomnosti s prázdnou. Kdykoliv ale hřích vrazil klín mezi Boha a člověka, byly oběť (vnější skutek) i pokání (vnitřní postoj) závazky, které ležely na straně hříšníka. K dispozici bylo pět obětí, ale pouze jedna oběť byla dobrovolná, ostatní byly povinné. Je to oběť zápalná, oběť přídavná (obilí), pokojná oběť, oběť za hřích (hřích v nevědomosti nebo neúmyslný) a oběť za různá provinění. První tři oběti mají vliv na Boha a jsou pro něj „příjemnou vůni“ (Ef 5,2, KMS). Poslední dvě oběti mají vliv na dárce – je mu odpuštěno. V.R.

Studijní materiál


Lv 4,3 JESTLIŽE SE PROHŘEŠÍ POMAZANÝ KNĚZ A UVALÍ TÍM VINU NA LID... „uvalí vinu“ – funguje to tak i v NZ? Proč je teda v Novém zákoně napsáno, že biskup musí být muž jedné ženy, takový, takový a takový? Proč je v Novém zákoně napsáno, že slovo má moc a že z každého prázdného slova budeme skládat účty? A proč je tam napsáno, že ve jménu mém, čili slovem, budeme vymítat, budeme dělat to a ono? To má hodnotu i dnes. Je-li kněz nečistý, pastor, starší, tak svou nečistotu uvrhne i na jiné. Přece víme dobře, že nečistý nůž může způsobit smrt pacienta. A proto, mám-li

13

ŽIVOT V KRISTU

Studijní materiál

být Božím služebníkem, pak na prvním místě musím být čistýsám. R.B. Lv 5,1 PROHŘEŠÍ-LI SE NĚKDO TÍM, ŽE SLYŠEL VYSLOVIT KLETBU A BYL TOHO SVĚDKEM, AŤ UŽ TO VIDĚL NEBO SE O TOM DOZVĚDĚL, JESTLIŽE TO NEOZNÁMÍ, PONESE SVOU VINU. Jak s kletbou duchovně (ne)zacházet ve SZ a NZ době? Dnes bývá kletba odmítána, mluví se jen o požehnání. Ale i tady je moderní doba trošku vedle. Protože apoštol Pavel několikrát lidi proklel. Proklet buď každý… Je to asi třikrát v jeho listech. Ale my si máme dávat velmi pozor, kdykoli jsem v autoritě, musím si hlídat pusu. Uvedu příklad: Máma lomí rukama nad dítětem a řekne mu: „Z tebe jakživ nic nebude.“ Ona na děcko uvalila prokletí. Bůh nás stvořil k svému obrazu právě díky tomu, že nám dal do úst slovo a to slovo má takovou moc, jakou má jeho. Proto dávejme pozor na to, co mluvíme, ale na druhou stranu bych nešel do žádných extrémů. Ale jsem-li v autoritě, v tom případě pozor. Kdo a jak má podle Písma právo vyslovit kletbu? Kdo a jak má podle Písma právo vyslovit požehnání? V obou případech je to záležitost autority a v obou případech jsem nucen říct: Proti Božímu dítěti neplatí žádné prokletí. To znamená, že když na mě chce okultista uvalit prokletí, stojím-li já v Ježíši, tak jde mimo. R.B. Lv 5,4 ANEBO KDYŽ NĚKDO NEROZVÁŽNĚ PRONESE PŘÍSAHU, ŽE UDĚLÁ NĚCO ZLÉHO NEBO DOBRÉHO… Přísaha tedy šla skrze kněze zrušit? Jak dnes zacházet s přísahami, čestnými prohlášeními a sliby (třeba u soudu)? Tady právě Bible, Nový zákon, i Pán Ježíš mají na to jednotný názor. Vaše slovo buď ‚ano, ano - ne, ne‘; co je nad to, je ze zlého. (Mt 5,37) Když jednou něco před Bohem a lidmi slíbím, mělo by to být platné, respektive jsem jen člověk, tak s omluvou poprosím o odpuštění, omluvím se, ale házet sliby, když už předem vím, že je nesplním, to je hřích. Proto opatrně. Není to tak jednoduché. Mnohokrát právě i mezi letničními a charismatiky se hrozím jedné věci: Velký kazatel má velké řeči, co všechno mohu v Kristu a tak dále, a moc Ducha a moc Písma, ale když pak sleduješ jeho život, tak ta moc především nezasáhla jeho charakter. Ta moc nemá moc měnit jeho. No tak potom držím hubu. To, co kážu především musím mít sám prožité. R.B.

14

Lv 8,8 …POSVÁTNÉ LOSY URÍM A TUMÍM... Není „losování“ moc pohanské?

Uvědomme si, že v té době ještě nikdo neměl prožitý křest Duchem svatým. A proto jistota byla v losování. I v Novém zákoně ho vidíme. A teď jen jedna otázka: Losování okopíroval Bůh od ďábla nebo ukradl ďábel Bohu? Ovšem pak jsme taktéž u jedné věci, která je mezi křesťany známá, a tou je Gedeónovo rouno. V minulosti bylo i mezi námi, takzvané vytahované veršíky. Ovšem i v případě Gedeónova rouna platí, že každá věc může být z Boha, ale každou jde i zneužít. Uvedu konkrétní příklad: „Bůh mi ji dal.“ „No a jak ti to řekl?“ „No já jsem si položil Gedeónovo rouno.“ „A jak?“ „No, my jsme jezdili každý den ve vlaku, a tak jsem si položil, že když nastoupí do první poloviny vlaku, tak to bude znamenat ano.“ Jelikož jsem vlakem cestoval každý den do práce, věděl jsem, že lidé mají určité zvyky. Tak jsem se nenápadně zeptal: „A denně do práce jste jezdívali v kterém vagóně?“ „No v druhém.“ No tak Gedeónovo rouno by bylo, že sedne do posledního vagónu! Takže už to položil tak, aby se Bůh nespletl. To je pak ale věštba. R.B. Lv 11. KAPITOLA Jaký praktický smysl má rozdělení na „čistá“ a „nečistá“ zvířata? Dneska už žádný. Protože Pán Ježíš nám jasně řekl, že ne to, co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale to, co z úst vychází. Ale v té době znovu, tak jak jsem už podtrhl, to mělo svůj určitý význam, právě s ohledem na různé pohanské rituály, při kterých některá zvířata měla určitou váhu. Proto i z tohoto důvodu to Bůh jasně vymezil. Každá kultura má určitá čistá a nečistá zvířata. Každopádně, když přijdeš do Číny, do lepší restaurace, tam prý najdeš takové velké akvárium, ve kterém pobíhají živá koťátka. Ukážeš na jedno, číšník ho vezme a za chvíli ho máš připravené na talíři. Každopádně nic pro mě. Zrovna tak, kdybych se v hotelu dočetl na menu, že tam nabízejí krysí prsíčka anebo některé jiné lahůdky – děkuji, nemusím mít. Oni si na tom pochutnají. Tím chci jen ukázat, že i před Bohem byly určité věci, kdy On pro kulturu a okolí, které tam bylo, zvířata takto vymezil. Ovšem dneska už bych to raději nerozděloval. R.B. Lv 18,6–18 NEODKRYJEŠ NAHOTU… Jaká je pointa těchto zákonů, podstata? Bůh stvořil člověka a zná určitý systém, který do člověka zakódoval. Součástí systému je, že nahota ženy muže dráždí. To je tak stvořeno. Před pádem do hříchu to bylo jiné. Ale jakmile přišel hřích, tak prvním krejčím byl Bůh. On oblékl Adama a Evu. Tím nám jasně deklaroval, že toto je jeho rozhodnutí. Proto neodhalujme nahotu. Jsou různé názory, a dneska obzvlášť je moderní hádat se, co je už

odhalování a co není. Mně se líbilo, co jsem nedávno četl v jednom časopise, kde jedna stará sestra radila mladým sestrám: „Neodhaluj to, co nenabízíš.“ To je moudrá rada. Tam, kde nabízíš, tam odhaluj. Ale kde nenabízíš, neodhaluj. R.B. Lv 18,22 NEBUDEŠ OBCOVAT S MUŽEM JAKO S ŽENOU. JE TO OHAVNOST. Co výzkumná zpráva ČCE o homosexualitě? Vůbec mě nezajímá. Mě zajímá jedině to, co říká Bible. Bůh řekl, že je to ohavnost, tak je to ohavnost a víc se o tom nebavím. R.B. Lv 19,4 NEOBRACEJTE SE K BŮŽKŮM A NEODLÉVEJTE SI SOCHY BOHŮ. Katolický katechismus tvrdí, že Kristus svým působením na zemi „otevřel novou éru uctívání soch a obrazů“… Nezní to rozumně? Ne. Zkrátka a jednoduše, já si musím jednu věc uvědomit. Že Bůh nezměnil názory. Můžeme se pak dostat do problémů. Řekněme si na rovinu, položil jsem tu otázku v knize Duchovní boj a položím ji i tady: Jaký je rozdíl mezi zjevením, které měl Mohamed, Whiteová, a zjevením v Lurdech? Odpovídám: Žádný. Protože ani v jednom případě tam nebyl Duch svatý. Nemusím nutně znát jméno démona, který tam byl. Proto v Novém zákoně se nemůže zjevovat ani Marie ani nikdo další ze zemřelých lidí. Ona za života byla člověkem a i dnes je člověkem. Nedávno zemřel papež Jan Pavel II a teď ho chtějí v květnu vysvětit a lidé se budou k němu modlit. Uvědomme si, že to je modloslužba, klanění se démonům. Nic víc a nic míň. R.B. Lv 19,19 KDYŽ BUDEŠ PŘIPOUŠTĚT DOBYTEK, NESMÍŠ KŘÍŽIT DVOJÍ DRUH. SVÉ POLE NEBUDEŠ OSÍVAT DVOJÍM DRUHEM SEMENE. NEBUDEŠ NOSIT ŠATY UTKANÉ Z DVOJÍHO DRUHU VLÁKEN. V zemědělství je přece potřebné křížit odolné odrůdy s výnosnými... Proč by to mělo Bohu vadit? I tam něco znali. Například David přikázal, aby jeho syna Šalomouna posadili na mezka. Není náhodou mezek kříženec? Takže znovu to v tehdejší době mělo nějaký význam, který dnes už neznáme. R.B. Lv 19,23–25 …TEPRVE V PÁTÉM ROCE BUDETE JÍST JEJICH OVOCE… Proč nestačilo dát první pěkné jablko Hospodinu, jako poděkování a zbytek jíst hned první rok? Proč musela uplynout být určitá doba? Protože Bůh má určitý vztah i k přírodě, kterou stvořil. Znovu podtrhnu, že neví-

me, jaká byla pohanská praktika v přípa- kud lid chodil s Bohem, čteme, že jejich dě prvního ovoce. Protože po dnešní den knížetem byl archanděl Michael. A on se víme, a čtenářům se za ten příběh omlou- staral, aby se jí zbytek světa nedotýkal. vám, ale víme, že různí čarodějové tvrdí, Ale v momentě, kdy ustupuje Bůh, ustuže panenská moč má větší váhu. Pro mě puje i archanděl Michael. No a pak vidíodporné. A jiné a jiné podobné věci. Tak- me důsledky. R.B. že to vše mělo kořeny v okultismu, kterému Bůh chtěl předcházet. R.B. Lv 20,27 MUŽ ČI ŽENA, V NICHŽ BY BYL DUCH ZEMŘELÝCH NEBO DUCH Lv 19,27 NEBUDETE SI PŘISTŘI- VĚŠTECKÝ, MUSEJÍ ZEMŘÍT. HOVAT NA HLAVĚ VLASY DOKOLA, Co to je „duch zemřelých“? Jak se odliší NEZOHAVÍŠ SI OKRAJ PLNOVOUSU. od psychiatrické choroby? Jak tedy stříhat vlasy? Jak s holením? Domnívám se, že člověk může oneDnes to v církvi vypadá, že se každý může mocnět nejen fyzicky, existuje taky neuholit i stříhat, jak vidí za hezké. Pokud nepo- rologické onemocnění. Člověk může mít horšuje, má svobodu. neurózu srdce, anebo ho bolí srdce, oboZnovu tady máme určitou symboliku. jí vypadá stejně. Slyšel jsem přednášku Šaty za to nemohou, ale Maňka si nikdy jednoho primáře, který řekl: „A mnozí nesmí vzít burku, kterou nosí ženy mus- lékaři si to neuvědomují.“ Může být nelimky. Copak ta látka za to může? Ne- uróza mozku. I mozek může onemocnět. může. Ale je to něčeho symbol. I tady to Projevuje se to různě. Právě proto potřebyly určité symboly. Jednou jsem tu měl bujeme Ducha svatého, aby On nám poza totality chlapce, který měl dlouhé vla- mohl rozeznat, kdy se jedná o neuroticsy. Zeptal jsem se ho: „Proč nosíš dlou- ké onemocnění a kdy se jedná o démona. hé vlasy?“ „To je mé znamení, tím dá- Ono to je totiž dost hodně blízko sebe. vám najevo odpor proti režimu.“ Říkám: Duch zemřelých se nikdy nepotuluje „A hned to shoď.“ Je-li to symbolika, tak po této zemi. Pán Ježíš řekl, že je okamžis tím skoncuj. Pokud to máš jenom proto, tě uklizen na pravé místo. Ale zato déže to máš, tak prosím. Ale nesmí to být moni se velmi rádi převlékají za duchy symbolika. R.B. zemřelých. Proto kvete okultismus. Jelikož Izrael v té době ještě neměl poznání Lv 19,32 PŘED ŠEDINAMI POVSTAŇ okultismu, Bůh říká: „Když se ti takový A STARCI VZDEJ POCTU. ozve, tak to je démon, a ten člověk musí Důsledky dnešního postoje ke stáří? zemřít.“ Dnešní moderní postoj je: Mládí vpřed, Takové „Musejí zemřít“ se může zvrhnout stáří na svá místa. Víme, že vždy a všech- v „hony na čarodějnice“ různých forem… Jak no, co je v rozporu s Písmem, mě dřív tomu zabránit? nebo později najde. Tak i tato dnešní Ale jo, to jde vždycky a my víme, že doba odmítla to, co tady Bůh říká, a pro- všichni diktátoři včetně Hitlera a Stalina to taky trpí a je nemocná, a řítí se do pro- a dnešního Kaddáfího atd., všichni pečupasti. R.B. jí o lid a bojí se o lid, a proto nás chránili před zlými kapitalisty, a proto byly Lv 20,11 KDO BY SPAL S ŽENOU SVÉ- hranice zadrátované, aby ti zlí kapitalisté HO OTCE, ODKRYL NAHOTU SVÉHO nám náhodou neubližovali, a proto jsme OTCE. OBA MUSEJÍ ZEMŘÍT, JEJICH nemohli vyjíždět, co kdyby nám tam něKREV PADNI NA NĚ. kdo ublížil? Takže to bylo vždy. Musíme Je v přímém rozporu s radou z 2 Sam vědět, co děláme. Ale z druhé strany, ni16,21 („Vejdi k ženinám svého otce, které po- kdy v Novém zákoně nám Pán Ježíš ani nechal, aby střežily dům…“) Jak mohla ta- apoštolové nedovolovali sáhnout na žiková rada být vůbec vyslovena natož reali- vot, ani okultisty ne. Ano, já ho nemusím zována? přijímat, já ho mohu z domu vyhodit, ale To je pravda, ale byl bych jenom rád, na život mu nemohu sáhnout. R.B. aby si každý povšimnul důsledků. Bůh nebude zesměšňován. Ten, kdo radil, se Lv 26,8 PĚT Z VÁS JICH BUDE PROkrátce nato pověsil, a ten, kdo radu při- NÁSLEDOVAT STO A STO Z VÁS JICH jal, krátce nato taky visel na stromě. Tak- BUDE PRONÁSLEDOVAT DESET TISÍC. že tam to místo jenom ukazuje, že Boha Zajímavé počty – co se z nich můžeme nanení možné zesměšňovat. Tam je ani ne- učit? bylo třeba kamenovat. R.B. To není samo sebou, bude je provázet nějaká hrůza z Hospodina, anděl? Lv 20,22 …ABY VÁS NEVYVRHLA My, český národ, nemusíme jít až tak ZEMĚ, DO KTERÉ VÁS VEDU… daleko. Jen na dvou místech čtu v Bibli, „nevyvrhla“ – Co to znamená v praxi? že zněla píseň a vojska se hezky chytla V praxi to znamená to, co vidíme, že mezi sebou, a pak to znám už jen z české země „vyvrhla“ národ pryč. Dnes tomu historie. Kdy u Domažlic a ještě na jedříkáme duchovní boj, neboli takzvaní te- nom místě Husité začali zpívat a nepřáritoriální duchové. Podívejme se, kolik telská vojska se dala na útěk. A proto, boje je dnes o tu zemi. Patřila Bohu. Po- prostudujme si českou historii. Kdo tam

byl? Co to způsobilo? Ano, vědci na to budou mít plno názorů, ale řekl bych k tomu jeden příměr. Když mě jeden vědátor přesvědčoval, že už rozlouskli důvod, co se to tenkrát stalo, když z nebe za Jozueho padaly kameny, že totiž právě vybuchla sopka tam někde na Sicílii, a to prý byla taková rána, že ty šutry vyletěly do stratosféry a pak se přenesly a spadly na úplně jiném místě. A já jsem mu řekl: „No, mě tohle vysvětlení nijak neohromuje, ale mám k tomu jen jeden dodatek. Zvláštní je, že ty šutry spadly ve správný čas na správné hlavy, že se o kousek nespletly.“ Co Bůh použije k tomu, že nepřítel se dá na útěk? On je ten, kdo stvořil svět, psychologii a všechno ostatní. A On si může použít cokoli k naplnění svého záměru. Jiný příklad, nedávno potvrzený v novinách. Uvádím ho v knize Historie letničního hnutí. Když za války Rusové měli táhnout na Karvinou a Těšín, Bůh řekl několika bratřím i mému tátovi v modlitbě, že tudy nepůjdou, že On je sem nepustí. Pak jsme se to dozvěděli neoficiálně, a teď to napsali oficiálně. Neoficiálně to bylo trochu jiné, protože neoficiálně to musel být nějaký generál, protože místo něj pak Žukov dosadil Jeremenka. Ten generál se zeptal jednoho z lidí, kteří pak chodili k nám do sboru: „Co tu žije za národ?“ On se ptá: „Proč?“ Říká: „No protože jsem dostal rozkaz od Žukova, táhnout na Těšín a Karvinou, a já jsem na nebi uviděl anděla s mečem, a to bylo tak hrozné, že jsem dostal strach. Rozhodl jsem se, že nepůjdu. A dělal jsem obstrukce.“ V oficiální verzi v novinách psali jen, že generál začal dělat divné obstrukce, a já píšu v knize tento dodatek. No a když vedení přebral Jeremenko, dozvěděl se od svého předchůdce o tom andělovi. Jeremenko v důsledku toho odbočil a místo na Těšín a Karvinou táhl na Opavu. Padlo tam obrovské množství vojáků z české Svobodovy armády, protože museli útočit proti pevnostem, kdežto tady ty pevnosti nebyly. To jsou věci, které znám z historie. Staré i mladší. Takže mě to až tak dalece neudivuje. R.B. Lv 26,14–16 JESTLIŽE MĚ NEBUDETE POSLOUCHAT A NEBUDETE PLNIT VŠECHNY TYTO PŘÍKAZY, JESTLIŽE ZAVRHNETE MÁ NAŘÍZENÍ A ZPROTIVÍTE SI MÉ ŘÁDY, TAKŽE NEBUDETE PLNIT VŠECHNY MÉ PŘÍKAZY, ALE BUDETE PORUŠOVAT MOU SMLOUVU, PAK JÁ VÁM UČINÍM TOTO: NAVŠTÍVÍM VÁS HRŮZOU, ÚBYTĚMI A ZIMNICÍ, POHASNOU VÁM OČI A BUDETE PLNI ZOUFALSTVÍ. NADARMO BUDETE SÍT OBILÍ, SNĚDÍ JE VAŠI NEPŘÁTELÉ. To jsou výhružky a pomsta, jak se to hodí k Bohu, který je Láska?

Studijní materiál


15

Studijní materiál

ŽIVOT V KRISTU

Svátky (Leviticus 23–24)

Všimněme si celku. To je závěr smlouvy. Bůh se zavazuje, co bude dělat On, co žádá od lidu, a oznamuje důsledky porušení smlouvy. To znamená, že je rozdíl ve vztahu mezi mnou a Maňkou, protože my jsme ve smlouvě, a je rozdíl mezi jakoukoli jinou ženou. Izrael byl s Bohem ve smlouvě, a Bůh řekl: „Ale pozor. Protože na nedodržování smlouvy můžeš také škaredě doplatit.“ Když já i kdokoli jiný vstoupí ve smlouvu křtem ve jménu Ježíše Krista, pak si dávejme moc dobře pozor. Protože i tady platí totéž. Uvědomme si, že peklo a ohnivé jezero stvořil Bůh, ne ďábel. On je láska, ale má hranice. On touží, aby všichni lidé byli spaseni, ale ne všichni lidé jsou ochotni přijmout jeho omezení. A proto si musíme vždy znovu uvědomit, co je a není pro Boha přijatelné. I jemu něco voní a něco nevoní. Jak je to tedy se svobodou vůle a volby? Já mám jen jednu volbu. Protože jsou dvě cesty, tak já si mohu vyvolit jen jednu z nich. Já si nemohu vyvolit cesty dvě. Takže jako člověk narozený v hříchu, pokud neudělám volbu, tak spěchám do pekla. Ale když jednou udělám volbu, pak jdu po cestě, kterou jsem vyvolil. Pokud se jednou Aleš rozhodl nastoupit na vysokou školu a dostal index, pak už studovat musel. A začít tam vyskakovat: „Já mám svobodnou vůli…“ Dobře. Ale končíme. Vstoupil jsi ve smlouvu, chceš dostat diplom lékaře, tak makej. A přijdeš tenkrát a přijdeš tenkrát a naučíš se to a budeš zkoušen z toho. Amen, Bůh je láska. Chceš do nebe? Pak tady, tady, tady, tady. A tohle ne, tohle ne, tohle ne, tohle ne. Chceš mít svobodu? Ano, ale navěky s ďáblem. Takže se rozhodni. To je jediná volba. Jiné nemám. A nikdy mě Bůh k ničemu nebude nutit. R.B.

PASCHA (HOD BERÁNKA) A SVÁTEK SVÁTEK TROUBENÍ (Lv 23,23–25; Nu 29) NEKVAŠENÝCH CHLEBŮ A. Datum: 1. den měsíce etanímu (7. mě(Lv 23,4–8) síc – říjen) A. Datum: pascha – 14. dne měsíce B. Význam: Trouba symbolizovala hlas ábíbu (březen/duben), svátek nevšemohoucího Boha upozorňující kvašených chlebů – 15. dne měsíce lidi na blížící se posvátný měsíc. ábíbu C. Obřad: Mělo se troubit déle a silněji B. Význam: připomenout Izraeli vysvonež o normálním novoluní. bození z otroctví a ze smrti a jejich D. Historická důležitost: Označoval se budoucí vykoupení. začátek civilního roku. C. Obřad: oddělit beránka bez viny 10. E. Typologická důležitost: Svátek je tydne měsíce, zabít beránka 14. dne pem opětného shromáždění Izraele měsíce, 7 dní nekvašených chlebů do jejich země před dnem truchlení D. Historická důležitost: připomenutí a radostí v tisíciletém království. vyjití z Egypta (exodu) E. Typologická důležitost: DEN SMÍŘENÍ (Lv 16; 23,26–32 a Nu 29) 1. Zabitý beránek je typem (předobra- A. Datum: 10. dne měsíce etanímu (pátek) zem) Krista jakožto oběti za hřích. B. Význam: Symbolizuje Boží skutek 2. Nekvašený chléb je typem bezhříšnéodnětí hříchu skrze oběť a obřadné ho života Krista. očištění národa na další rok. C. Obřad: Nejvyšší kněz vstoupí do svaSVÁTEK PRVOTIN tyně svatých, obětní kozel je poslán (Lv 23,9–14 a Nu 28,26–31) do pouště. A. Datum: 16. dne měsíce ábíbu (duben) D. Historická důležitost: PřipomeB. Význam: Uvědomit si, že žeň je výnout národu jejich potřebu očištění sledkem Božího požehnání a zaručit od hříchu a posvátnost přistoupení dokončení žně. k Bohu. C. Obřad: výběr oběti k podávání E. Typologická důležitost: Nejvyšší kněz 14. dne měsíce, žeň této oběti 15. dne je typem Krista vstupujícího do svatyměsíce, podávání konané knězem ně svatých skrze svou vlastní krev(Žd9). 16. dne měsíce (neděle) Zabitý kozel je typem Kristovy oběD. Historická důležitost: odevzdání celé ti za hřích a kozel poslaný do pouště úrody Bohu typem Krista jako toho, který na sobě E. Typologická důležitost: Kristovo nese hřích. Tento den je také typem vzkříšení (1K 15,20) budoucího očištění Izraele před tisíciletým královstvím (Za 12,10–13,1) SVÁTEK LETNIC (TÝDNŮ) (Lv 23,15–22; Dt 16) SVÁTEK STÁNKŮ A. Datum: 50 dní po prvotinách (7. tý- (Lv 23,33–44; Ex 23,16; Nu 29,12) den) A. Datum: 15. – 22. dne měsíce etanímu B. Význam: Oslavit konec žně ječmene, B. Význam: Vzdát dík za žeň, splnit příkterá byla zaslíbením úspěšného dosahy, připomenout si, jak se o ně Bůh končení žně a zasvětit všechno Bohu. staral na poušti a jak je zaopatřuje C. Obřad: Zvláštní oběť za hřích, zápaldnes. ná a pokojná, oběť dvou chlebů, štěd- C. Obřad: Pobývání ve stanech po osm Na tvorbě výkladových poznámek se porost vůči chudým. dní, mávání palmovými ratolestmi. díleli: emeritní biskup Rudolf Bubik – R.B., D. Historická důležitost: „Budeš si při- D. Historická důležitost: Připomenout pomínat, že jsi byl v Egyptě otrokem“ Izraeli, jak se o ně Bůh staral na poušVlado Rafaj – V.R. (oslava žně) ti, když pobývali ve stanech. E. Typologická důležitost: Svátek je ty- E. Typologická důležitost: Svátek je typem (předobrazem) vzniku církve pem tisícileté radosti Izraele po jeho o letnicích. očištění. Vítáme vaše komentáře, pro zářijové číslo zpracováváme knihu Numeri a pro říjnové číslo knihu Deuteronomium. Na adresu [email protected] nám můžete do 10. srpna (uzávěrka zářijového čísla) nebo do 10. září (uzávěrka říjnového čísla) posílat mailem buď svoje jednotlivé postřehy, nebo s námi navázat pravidelnou spolupráci širšího rozsahu.

16

OBĚTI V KNIZE LEVITICUS Typ

Historická důležitost

Všeobecný význam

Typologická důležitost

ZÁPALNÁ Dobrovolná

Odevzdání Bohoslužba života Bohu

Kristus dal svůj život jako dobrovolnou oběť (Žd 10,5–8)

PŘÍDAVNÁ Dobrovolná

Zasvěcení Bohoslužba ovoce práce

Kristus dal svůj život jako skutek své poslušnosti (Žd 5,9)

POKOJNÁ Dobrovolná

Chvála Bohoslužba a díkůvzdání

Kristus dal svůj život, aby obnovil náš pokoj s Bohem (Ko 1,20)

ZA VINU

Povinná

Konkrétní skutky hříchu

Za hřích

Kristus dal sám sebe jako náhradu za naše hříchy (Žd 10,12)

ZA HŘÍCH

Povinná

Hříšnost naší přirozenosti

Za hřích

Kristus dal sám sebe jako usmíření za naši hříšnou přirozenost (Žd 10,12)

Jak v Prostějově začal Royal Rangers

J

menuji se Michal, jsem z KS Milost Prostějov. Založili jsme oddíl – 48. přední hlídku Royal Rangers v roce 2009. Moje první setkání s RR bylo asi v roce 1995 v AC Brno, kde jsem uvěřil a byl členem sboru. Tehdy probíhal nábor vedoucích a dostal jsem se na jednu přípravnou schůzku. Začal jsem uvažovat o tom, že bych se do této služby zapojil. Ale měl jsem příležitost odjet pracovat na táborech v USA, tak jsem toho využil. Celkem jsem na táborech za velkou louží strávil 11 měsíců a byl jsem nadšený do práce s dětmi. Na Royal Rangers jsem úplně zapomněl. Po návratu z ciziny jsem se usadil v Prostějově, v KS. Byl jsem s manželkou povolán do služby dětem a zde sloužíme, spolu dalšími, dodnes. V roce 2009 jsme začali hledat nějakou možnost, jak se dětem věnovat více, ne jen v neděli ve sboru. (Zkoušel jsem sám pořádat klub pro děti, ale příprava a vymýšlení stále zajímavého programu na schůzky bylo velmi náročné a po čase děti přestaly chodit.) Současně jsme také připravovali druhý tábor pro děti ze sboru a pro jejich kamarády. Hledal jsem na internetu inspiraci pro náš tábor a objevil jsem Národní výcvikový tábor Royal Rangers pro vedoucí. Pozvánka mi byla velice sympatická a navíc šlo o křesťanskou organizaci. Nelenil jsem a přihlásil jsem se. Na NVT jsme dostali řádně „do těla“, i do duše a do ducha, a z NVT jsem odjížděl povzbuzený do další práce a jako nadšený „roayalista“. Velice se mi líbí cíl RR – získat děti pro Ježíše, udržet je u Pána a naučit je sloužit Bohu. Po modlitbách, zda opravdu založit RR v Prostějově, jsem své touhy předložil našemu pastorovi a za pár týdnů vznikla 48. přední hlídka. Náš sbor stále tuto službu podporuje modlitebně i finančně. Začínali jsme asi s pěti dětmi a další se začali přidávat. Dnes máme 16 dětí, skvělou novou klubovnu ve středu města (a zadarmo!), jsme rozděleni na holky a kluky a hledáme další vedoucí, abychom se mohli rozdělit do skupin podle věkových kategorií, náš věkový rozptyl je nyní 6 – 12 let. Minulý rok jsme mohli zažít, jak čtyři děti na táboře pozvaly Ježíše do svého života a i na schůzkách děti reagují na občasné výzvy na prohloubení vztahu s Bohem. Těšíme se na další tábor a na nové děti.

Na RR si velice cením předem připravených programů pro jednotlivé schůzky na několik roků dopředu a hlavně zdravého křesťanského zaměření těchto programů, i když lekce někdy musíme upravovat pro české podmínky. Při práci, rodině a službě ve sboru bych tuto službu jinak nezvládal. Jsem Bohu vděčný, že RR v naší zemi funguje a dále roste. A děkuji za skvělého národního velitele a jeho spolupracovníky, kteří při něm stojí. Chci zde také

P

poděkovat svojí ženě za trpělivost, se kterou snáší, že spoustu času trávím Royalem a rodina a jiné důležité práce v domácnosti musí někdy počkat. Když to vyjde, tak se moje manželka zúčastní letošního NVT a doufám, že se také trochu „nakazí“. Jsem přesvědčen, že si tato služba a její vedoucí zaslouží podporu každého sboru, kde funguje, protože jde o investici do budoucí generace, která po nás jednou převezme naše sbory a je to také skvělý evangelizační nástroj mezi dětmi i dospělými. Michal Kusák, KS Milost Prostějov. [email protected] www.milost.cz

Royal Rangers


Poslední zimní den

řestože jaro má dle kalendáře při- lej druhým to, co chceš aby oni dělali jít 21. března, ten poslední zim- tobě. Skvělé, šel jsem příkladem . Nálaní týden byl fakt zimní. Určitě si du mi zvedla paní průvodkyně, která mi vzpomínáte. Sněžení, teploty docela hlu- navrhla slevu na vstupném a přispěchala boko pod nulou. No teda. „To tu koloběž- i s odborným výkladem. Viděli jsme exoku vyměním asi za běžky“, říkal jsem si tické ryby, obrovské sumce, kapry, želvy. v duchu ještě v půlce týdne. Ale pak to Akvária vypadala tak krásně, že snad až vypuklo. Sluníčko ukázalo svou přívěti- některé děti lákala k okoupání. Naštěstí vou tvář a sníh začal rychle tát. A když jsme je uhlídali. I akvária, i děti. jsme se v sobotu 20. 3. sešli na vlakovém Po prohlídce jsme pokračovali, napůl nádraží s dětmi, nebylo po sněhu ani pa- jízdou, napůl klusem (pamatujete na krámátky a děti proháněly kolobrndy po vla- lovnu Koloběžku první?), do Albrechtic. kové hale. Cestou jsme rozdělali oheň a s dětmi Vlakem jsme dojeli do Chotěbuze a vy- opekli párky. Mnozí z nich poznali, že razili k Rybímu domu. Cestou některé pro přežití je nutné správně párek nařez dětí poznaly, jak chutná jízda na sklá- zat, jinak skončí v ohni. dací koloběžce po „kočičácích“. Protože Cestu do Albrechtic jsme si zpestkoloběžek bylo méně než dětí, zřejmě řili několika soutěžemi, superrychlým je ještě rodiče neprobudili ze zimního sjezdem a povídáním si o všem možspánku , na kolobrndách jsme se kama- ném s dětmi. Počasí bylo skvělé, vedourádsky střídali. U restaurace s obrovský- cí a děti taky. Když jsme dorazili do Almi akvárii jsem posmutněl, protože jsem brechtic na nádraží, byli jsme „ucaprtaní“ zjistil, že na Vítkově koloběžce je vytrže- a spokojení. Jo a taky hladoví!!! Martin ný ventilek a tudíž je nepoužitelná. S těž- vytáhl z batohu rozdrobený balíček čipkým srdcem jsem mu půjčil svou skvělou sů a všechny nás nakrmil. Díky, Martine. koloběžku a smířil se s celodenním tlače- Naštěstí je to do Havířova vlakem už jen ním jeho stroje. Vzpomněl jsem si na náš pár minut. Zlatý zákon Royal Rangers: Ve všem děVýlet byl super, kluci a holky taky. Díky.

17

ŽIVOT V KRISTU

Royal Rangers

Z Kroniky Vodáckého oddílu Plaváček 46. Přední hlídky RR ve FM

18

T

ak a byl tu první dubnový víkend. A my jsme se sešli na dolní chalupě, abychom probrali další z tajuplných záhad vod a lodí, neboť někteří z nás chtějí získat opravdický kapitánský průkaz. V pátek večer jsme si vyslechli páně Kapitánův výklad o značení břehů a překážek, pak Pampeliščin kurz první pomoci (kdy Bóža dělal dobrovolníka na ukázky) a potom opět Kapitánovu přednášku, tentokrát o plachetnicích. Celou tuto výuku obohatilo koukání na obrázky s motivem lodí a názornou ukázkou „Jak to vypadá doopravdy“. Kapitán nás opustil ve chvíli, kdy už jsme měli hlavu nabitou vědomostmi a tak jsme si povídali a povídali, až jsme z toho usnuli. Ráno nás probudil Kapitán poměrně slušným budíčkem, a hned po vyskákání ze spacáků a převlečení z pyžama jsme začali znovu drtit do hlavy vědomosti. Dobrali jsme plachetnice a šli jsme na skvělou snídani, kterou pro nás přichystala Teta Daniela (tisíceré díky Teto!) Jelikož nám počasí přálo, naskočili jsme po snídani do auta a vyjeli směr řeka Ostravice. Když jsme přijeli na místo, kde už bylo plno vodáků, začalo hrozně pršet. Popravdě se nám zdálo, že v takovém počasí to nemá cenu, ale Kapitán se nenechal odradit a šel se mrknout, jak to vypadá na startu. Když se vrátil, díky Bohu pršet přestalo. Dojeli jsme až k přehradě, kde jsme vynesli náš raftík a začali ho foukat. Taky jsme se převlékli, vypadali jsme opravdu báječně!!! Praví vodáci přece jezdí zásadně ve středověkých oblecích nebo v riflích, sim vás, jaký neopren??? No a tak jsme se vydali na dobrodružnou plavbu. Voda cákala a stříkala, a po chvíli byla i tam, kde být rozhodně neměla. Hned při první malinkaté šlajsně jsme vylezli z lodi a šli se podívat na to, co nás čeká. Díky Bohu, protože nějaký kamarád vodák najel do šlajsny bokem a bobek se převrátil a nemohl se i s lodí dostat zpátky nad hladinu. Kdyby nebylo našeho pohotového Kapitána, kdo ví, jak by to dopadlo. Hned běžel pro pomoc a jiný kamarád vodák tomu prvnímu hodil záchranné lano. Akce jak dům, vám povím. Plavíme se dál a dál, sjeli jsme mnoho dalších peřejí. Přenášeli jsme náš těžký raft přes jez a dokonce jsme se 2x málem cvakli (teda upřesnění: málem někteří z nás vypadli z lodi). A musím vám kecnouti jednu věc na Kapitána... držte se, on pustil pádlo!!! Teda, nemáme mu to za zlé, pač jsme ho chytili, ale na tomhle jde vidět, že chyba se může stát i tomu

skočili jsme do auta... a hele – autíčko udělalo pár škytů a nenastartovalo. Nestartovalo ani za pár minut, ani s pomocí kabelů ani s pomocí kouzelného rozstřikovače. Hádejte kdo nás zachránil? No samozřejnejlepšímu vodákovi (což náš Kapitán mě George, náš věrný druhý parník . Akce byla bombová a doufáme že si ji určitě je ) Jelo se nám skvěle, až nám bylo líto, že musíme končit. Raft jsme vy- někdy zopakujeme ve větším počtu . Mějte se krásně a vodě zdar táhli z vody ve Frýdlantu nad Ostravicí. Pampeliška Proces převlékání raději vynechám. Kapitán odjel nahoru pro auto a my svačili. P.S. O čtrnáct dní později Árni a Bóža A když přijel zpátky a přeparkoval autíčko až skoro u nás, začali jsme balit raft. ten průkaz na Státní plavební správě Všechno jsme sbalili a bylo hotovo. Na- opravdu vybojovali!

Jak jsem zlobil a užíval si to

N

o to víte, když se po letech zno- chem svatým. Uprostřed všech těch skvěvu stanete „dětským“ účastníkem lých legrácek jsme měli čas na Něj. Když připravované víkendovky a ty jsme se v sobotu dopoledne začali mod„zlobivé“ děti, které jsou už dnes „kdysi- lit za své rodiny, zažíval jsem Jeho blízděti“, jsou na takové víkendovce vedou- kost. Ta modlitba trvala více než hodinu cími, je to příležitost, kterou jsem musel a během ní jsme několika z nás žehnali a vkládali na ně ruce. Ria vnímala, že chytit za pačesy a hned tak ji nepustit. Naši mládežníci totiž připravili pro se máme modlit za Duchovní dary, tak nás „kdysimládežníky“ víkendovku jako jsme se modlili za dar modlitby a uzdrapoděkování za naši dřinu na táborech, vování pro dva z nás. Všichni jsme vnívýletech, víkendovkách a nevím čem ješ- mali Jeho blízkost. Další taková chvíle tě, které jsme pro ně připravovali s nadě- byla v sobotu večer. Poté, co nás naši vejí, že z nich vyrostou úžasní Boží souro- doucí povzbudili slovíčkem o Boží lásce, jsme začali uctívat Ježíše. Rozhodli zenci. A vyrostli. Vše proběhlo poslední zimní víkend jsme se, že když během toho bude někdo na chatě na Košařiskách. Já jsem přijel až z nás vnímat nějaké slovo, tak to „vybalí“. v sobotu dopoledne. Ale i tak jsem stihl Dva z nás měli slovo pro našeho nevěřídost lumpačin. Tak třeba jsem pořád brb- cího kamaráda, který byl na víkendovce lal, jakáže to je nuda, a že je naše druž- s námi. Během uctívání jsme se modlili stvo stejně nejlepší… Pošlapal jsem jim za náš sbor, za pastora a jeho rodinu. Cíandělíčky ve sněhu, třepal sníh ze stromů tili jsme, že někdo z nás chce být naplněn, na holky, všude chodil poslední a pořád či pokřtěn Duchem svatým. Ona sestřičremcal. Prostě paráda. Ale představte si, ka vyšla na výzvu a my jsme na ni vložili že ti naši vedoucí to všechno zvládli! Oni s modlitbou ruce. Celý ten čas byl pro byli skoro lepšími vedoucími, než já . mě velice vzácný a občerstvující. Viděl A co mě překvapilo ještě víc, více než jsem mladé lidi, jak pláčou, jak se jeden „rádobyvečeře“ – tatranky na stromě (to za druhého modlí. Říkal jsem si, že mi Jejsem jim na táboře taky dělal), více než žíš dal zkusit kousek ovoce z těch let naší skvělá procházka na Ostrý s partou dal- služby. Ano, takovou generaci chci vidět ších „dětí“, více než koupání v zasněže- kolem sebe. Připravenou, vydanou, sponém bazéně (ta voda fakt nebyla až tak léhající na Ježíše. Tak tohle jsem si užil studená, vždyť na rozdíl od sněhu ne- fakt více než to zlobení. Díky. M. Hřebíček mrzla), bylo to, co jsme zažívali s Du-

Otevřená církev Ken Harrison

(z pastorálky na Dlouhých Stráních, 11. - 14. 5. 2011)

D

neska ráno bych měl mluvit Mnohdy se setkáváme s problémem, že na téma Otevřená církev, jak za- lidé by i dělali nějakou službu, nebo by sáhnout svět, aniž bychom kom- se i vrhli do nějakého prostoru, ale říkapromitovali evangelium. Sundal jsem si jí si: „Pokud to budu dělat, neznevážím sako, protože je mi vedro. Na biblické tím evangelium? Nerozředím ho?“ Odpoškole jsme byli vyučováni, že musíme ká- věď je poměrně jednoduchá. Podívejme zat v saku. Museli jsme mít oblek i s ves- se na to, co dělal během většiny své služtičkou, i kdyby bylo venku vedro a nebyla by Pán Ježíš. Dám vám příklad. Můžete tam klimatizace. A jednou, asi po třech si prostudovat čtyři evangelia, Matouš, letech, bylo ve sboru v neděli ráno opravdu strašné horko a já jsem si sundal sako. A celý sbor ztichnul. Duch svatý opustil v tuto chvíli to místo, protože pastor si sundal sako. Teď už kážu takhle každou neděli. Ve skutečnosti jsem byl ten poslední, kdo ještě nosil kravatu, v našem sboru už nikdo kromě mě. Náš sbor leží v oblasti Nového Zélandu, která není ekonomicky silná, takže lidé chodili bez kravat jako vy. A tak jsem si říkal: „Proč bych neměl chodit bez kravaty? Proč bych se neměl identifikovat se svými lidmi, kteří kravatu nenosí?“ Touto malou ilustrací jsem vám chtěl ukázat, o čem vlastně je otevřená církev. Marek, Lukáš, Jan a najdete 165 momenJako hnutí jsme povoláni k tomu, aby- tů, kdy Ježíš sloužil lidem slovem poznáchom zasáhli svůj národ, jsme povoláni ní, slovem uzdravení, slovem napomenuk tomu, abychom viděli životy proměně- tí, prostě dary Ducha svatého, a jenom né skrze moc a skrze lásku Ježíše Krista. osm těchto momentů se odehrálo v syJsme povoláváni k tomu, aby povstávaly nagoze nebo v chrámu. 157 dalších okasbory, které jsou zmocněné, to znamená mžiků se odehrávalo vně církevních zdí, sbory, kde jsou lidé uvolňováni do služ- ve společnosti, mezi lidmi. V domovech by, relevantní sbory, to znamená sbory, lidí, na shromaždištích města, na trzích, které ví, jak jednat v prostředí 21. stole- během cesty. Jaký jiný vzor bychom ještě tí, a sbory, které jsou živé skrze Ducha měli mít? svatého. A jsme povoláni k tomu, abyO většině sborů jejich okolí neví, že chom činili učedníky, nejenom abychom existují. Protože my si všechnu naši činhromadili rozhodnutí pro Krista. Je jed- nost udržujeme v rámci těch našich čtyř na věc mít na evangelizační kampani lidi, zdí. Většina našich sborů jsou přeborníkteří zvedají ruku a říkají: „Já přijímám Ježíše“, a je druhá věc z nich činit učedníky. Ježíš nám říká: „Jděte, a čiňte mi učedníky“, ne „Jděte a shromažďujte rozhodnutí pro mě“. A taky máme zakládat sbory, máme ovlivnit nejenom svůj národ, ale i jiné národy. Tato vize platí pro každý sbor, pro každou církev po celém světě. Vychází z toho, k čemu nás Pán Bůh povolal. Ale toto vše se může stát jedině tehdy, pokud jsme schopni dotknout se těch, kteří jsou nám nejbližší, v tom nejbližším okruhu kolem nás. Skrze lásku, skrze moc a skrze poselství Ježíše Krista. Já říkám tomuto způsobu, jak sdílet evangelium, Vtělená církev. Církev nebo sbory, které mají zbožný vliv na své okolí, na svoje města, protože jsou tam lidé, kteří jsou zmocněni kázat, zvěstovat, sloužit, milovat atd.

ci v tom, jak si udržet tajemství. Máme všechny možnosti, jak naplnit potřeby našeho okolí, našeho města, společnosti, protože máme nebeský zdroj. Dovolte mi, abych se vás zeptal: Co to znamená být otevřená církev? Já bych to pro vás definoval. Filipským 2,5–7: Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. Co je tím myšleno? Ježíš se vzdal povolání být Božím Synem, stal se člověkem a žil tady na této zemi. Vzal na sebe podobu služebníka a byl učiněn služebníkem lidí. A když Bůh chce zasáhnout tento svět, co dělá? Posílá do společností, do měst, své syny v tělesné podobě. Boží model se nemění. To znamená, že Pán Bůh si dneska používá nás, tělesné bytosti, abychom šli do tohoto světa a sloužili mu. Ježíš přišel, aby neviditelného Boha zjevil. Většina vašich lidí pravděpodobně stále ještě vyrůstala v ateistickém pozadí. Bůh je neviditelný. Lidé ho nikdy neuvidí, dokud ho neuvidí ve vás. Stejně tomu bylo v biblických dobách. To jediné Boží zastoupení bylo skrze systém chrámu a všechna ta přikázání a zákazy, které byly Izraeli dány. A je velmi zajímavé, že když Ježíš přišel do tohoto světa, tak během prvních třiceti let svého života neudělal nic. Jenom rostl fyzicky, rostl duchovně, a byl milý Bohu i lidem. Máme jen dvě místa v Písmu, která popisují, jak vypadal jeho život, když se vrátil s rodiči z Egypta. Poprvé, když se rodiče vraceli z chrámu, a On tam zůstal (L 2,41–51), a druhý je verš, kde je napsáno, že Ježíš prospíval v moudrosti a v tělesném růstu a v přízni u Boha i u lidí (L 2,52). Ježíš dělal to samé, co dělal jeho pozemský otec. Co dělal jeho pozemský otec

Ze života církve


19

Ze života církve

ŽIVOT V KRISTU

20

Josef? Byl to tesař. A když Ježíš potom vstoupil do služby, jak ho nazývali? Vždyť to je ten tesař z Nazaretu. To znamená, že prvních 30 let nedělal nic z té svojí nadpřirozené služby, ale vyrůstal v tom povolání svého otce a rozvíjel se. Kdybyste žili v Nazaretu a potřebovali byste nějaký stůl, nebo nějakou židli nebo něco, pravděpodobně byste šli k Ježíši. A to způsobilo zmatek v myslích mnoha lidí. My všechno zduchovňujeme. My si nedovedeme představit, že když byl Ježíš malinký, že mu maminka musela měnit plínky. Zapomínáme na lidskou stránku. My se pořád díváme na Božskou stránku. To znamená, že Ježíš odložil svoje Božská práva, když byl tady na zemi, a dělal to, co viděl dělat svého otce, stejně tak jako vy. A kdy přišel ten moment změny? Když byl naplněn Duchem svatým. Od té chvíle kázal, vyučoval, vyháněl démony, uzdravoval nemocné. A povolal své učedníky a to z lidí, se kterými už předtím měl vztah. Když povolal Jana, Jakuba a Petra s tím, že z nich udělá rybáře lidí, tak to byli lidé, kteří ho už nějakým způsobem znali, On měl s nimi vztah. Ježíš byl rabín a pravděpodobně mohl mít kolem sebe 80 až 120 lidí, kteří ho nějakým způsobem následovali. A On je vyučoval. Ale Ježíš byl v něčem jiný. Byl jiný v tom, že za ním šli nejen muži, ale také ženy. Žádný jiný rabín tehdy neměl ženy jako své učednice. Ježíš ano. Ježíš konfrontoval tehdejší systém. Jedna zajímavá věc je, my si můžeme uvědomit, kdo zapisoval ty věci, které se děly? Alespoň jeden z učedníků musel být povolán jako písař, jako zapisovatel. Byl to Matouš. Proto já říkám všem našim pastorům, že si musí dělat poznámky, protože není možné si všechno zapamatovat. Občas se divím, když tak jezdím po konferencích po světě a vidím, že pastoři sedí a mají založené ruce. Protože pro mě jako pro pastora je nejdůležitější věc zůstávat stále studentem. Já jsem řekl v úterý na biblické škole studentům, že

nikdy nenastane v našem životě čas, kdy bychom už všechno věděli. To byl problém, který měli farizeové a saduceové. Oni si mysleli, že už všechno znají. Ale propásli Ježíše. Všimněte si, že ve skutečnosti Ježíš nikdy nekonfrontoval lidi, kteří byli hříšní, nebo kteří byli v potřebách. On měl vždycky srážky konfrontace jenom s náboženskými vůdci. Protože oni si mysleli, že všechno znají. A také byli odděleni od běžných lidí. Pamatujete si na podobenství o milosrdném Samařanovi? Kněz prošel kolem něho a říkal: „Když se ho dotknu, budu nečistý a nebudu moci vykonat službu Bohu.“ To není evangelium. Evangelium, to je ten Samařan, který šel kolem a pomohl mu. Evangelium je být přítelem hříšníků. To je, když toho neviditelného Boha lidem zjevíme. A jestliže to děláme, tak nemůžeme ředit evangelium, protože toto je evangelium. Jan 3,16: Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna,… Bůh tak miloval svět, že dal tebe tvé vlastní komunitě, městu. On dal tvůj sbor tvé komunitě, tvému městu. Tak si to ještě více přibližme. V 1. kapitole Janova evangelia čteme pasáže o vtělení Ježíše Krista, když Ježíš přichází na tento svět v lidské podobě. Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha. (J 1,10–13) A to je důvod, proč jsme tady dnes. Protože my jsme přijali Boha, my jsme v něho uvěřili, my jsme se znovuzrodili, my jsme těmi Božími dětmi, narodili jsme se z Boha. A verš 14, to je takový verš vtělení: A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Znovu opakuji, Ježíš přišel, aby neviditelného Boha lidem přiblížil, ukázal, zviditelnil. Takže když Bůh chce zasáhnout tento

svět, udělá to samé, co udělal předtím. On pošle člověka. A to jsi ty a já. Většina lidí si myslí, že se musí modlit a pak se něco stane. Ale dovolte, abych vám ukázal na úsek z 9. a 10. kapitoly Matoušova evangelia. To je obrázek toho, jakým dřív náš sbor byl během pěti prvních let, co jsem tam byl pastorem. My jsme tehdy narostli asi z 25 lidí na nějakých 52 a říkali jsme si: „Jsme velcí.“ A pak jsem vážně onemocněl. Dostal jsem pásový opar. Můj křesťanský lékař mi doporučil, abych si vzal tři měsíce volno. Přišel jsem domů a plakal jsem. Moje žena byla v té době učitelkou a já jsem jí říkal: „Podívej se, máme Boží povolání nad svými životy, děláme tolik věcí a najednou přijde tohle.“ A moje žena mi řekla: „Víš co, seber se a jeď na nějaké místo, buď sám s Bohem a vyřeš si to.“ Děkuji Bohu za tuto radu mé ženy. A tak jsem odjel na vzdálenou pláž, kde nebyly telefony, kde nebyla žádná komunikace, kde jsem byl sám s Bohem a užíval jsem si ten čas o samotě. A to byla tuším středa ráno, moje žena mě tam dovezla a řekla: „V neděli tě vyzvednu.“ Vzal jsem si s sebou dvě pásky, nějakou knihu a Bibli. Začal jsem se procházet po pláži, a většinou jsem plakal a říkal jsem: „Bože, vždyť to je tvoje služba, tak proč se mi to děje?“ Vyléval jsem srdce před Bohem. „Vždyť já dělám tvoji vůli, tak proč mám takovýhle problém?“ Pak jsem začal Bohu říkat, že není spravedlivý, já vím, že vy jste to nikdy neudělali, ale já jsem to udělal, a pak jsem se rozhodl, že si poslechnu nějakou tu pásku, co jsem si s sebou vzal. Byla to páska s kázáním pastora, který byl jedním z významných mentorů mého života, zúčastňoval jsem se jeho seminářů, a to kázání mělo název Efektivní pastorace. Bylo založeno na Efezským 4,11–16, kde je řečeno, že Bůh povolal apoštoly, proroky, a dal všech těch pět služebností k tomu, aby budovaly tělo Kristovo. A tam jsem si uvědomil, že moje úloha, jako úloha pastora není dělat všechno. Vždycky budete mít ve sboru lidi, kteří budou říkat: „Pastore, modli se za mě, starej se o mě, navštěvuj mě, udělej mi to.“ Když jsem přišel na počátku jako pastor do sboru, přišel za mnou jeden člověk a říká: „Podívej, já dávám desátky, a ty desátky pomáhají, aby tys mohl být placen, takže ty mi budeš k dispozici kdykoli já budu chtít.“ A v okamžiku, kdy tenhle člověk měl nějakou potřebu, tak já jsem tam poslal někoho jiného. Musel jsem trošku zrušit tenhle způsob myšlení. Ale přesto jsem se neubránil tomu, že jsem nakonec ve sboru dělal všechno. A proto náš sbor měl tehdy jenom 52 lidí. Takže tenhle model začal běhat

v mé mysli. A já jsem se následující ráno vzbudil, a můj zrak padl na zmíněnou pasáž na rozhraní 9. a 10. kapitoly evangelia Matouše. Ve skutečnosti v originální verzi není takovéto dělení kapitol, není žádné mentální rozdělení deváté a desáté kapitoly. Nechci být kritický, ale uvidíte, jak většina sborů tyhle pasáže čte. Byl jsem ve vedení naší církve 26 let, sloužil jsem v 52 zemích a mluvil jsem na mnoha biblických školách, seminářích, takže z praxe mohu říct, že jsem to viděl na mnoha místech na světě. Mt 9,35–38: Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je velká, dělníků málo. Proste proto Pána žně ať vyšle dělníky na svou žeň!“ A 99 % sborů zastaví tady. A udělají modlitební shromáždění: „Pane, vyšli lidi na misijní pole, Pane, přiveď nám lidi do našeho sboru, aby mohli být spaseni…“ Protože Pán žně, to je Duch svatý. Ale to není to, co se tam dělo, to není to, o čem je ta pasáž. Pán Ježíš nezastavil ve verši 38, ale v dalším verši říká co? Mt 10,1: Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. A vyslal je. Jinými slovy, On byl odpovědí na svoje vlastní prorocké vyhlášení. Žeň je veliká, v každém městě jednoho z vás je žeň veliká. A dělníků je málo. Takže já použiji každého v našem sboru, aby zachránili ty ztracené. A vyzbrojili jsme je vůbec pro to, aby to byli schopni dělat? Když Ježíš povolal učedníky a řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí“, oni se stali jeho následovníky. A tento okamžik vyslání učedníků se děje osmnáct měsíců poté. Osmnáct měsíců lidé, kteří následovali Ježíše, viděli, jak Ježíš vyučuje, káže, vyhání démony, uzdravuje. Na začátku všechno dělal On. On kladl otázky, On je mentoroval. A potom to oni dělali s ním. Ale teď přicházíme do kritického okamžiku a On je posílá samotné. Ježíš ví, že žeň je připravena, ve vašich městech, ve vašich vesnicích, a dělníci už jsou ve vašich rukách. Nezáleží na tom, jak velký je váš sbor, nezáleží na tom, kolik lidí k vám chodí v neděli ráno, jestliže vy je zmocníte k tomu, aby si uvědomili, že oni jsou zviditelněním Boha, oni jsou Božími zástupci na zemi a oni jsou tím jediným evangeliem, které 90 % lidí z vašeho města bude číst. Lidé to evangelium budou číst v jejich skutcích, v jejich slovech, v tom, jak oni budou jednat. A když tomuhle porozumíme, naše církevní shromáždění naberou jiný směr,

stanou se vyzbrojovacími centry. Všechno, co děláme na našich shromážděních, je určeno k tomu, abychom vyzbrojili lidi k tomu, co dělají tam venku. Ještě dokončím příběh, když jsem byl na pláži na tom osamělém místě. Jakmile jsem tohle pochopil, rozhodl jsem se, že už nebudu dělat všechno sám. Našel jsem si dvanáct lidí v našem sboru, do kterých jsem mohl investovat. A když jsem se pro tohle rozhodl před Bohem, tak jsem se v pátek ráno vzbudil, a byl jsem úplně zdravý, to znamená za dva dny. Od té doby chodím na tu pláž, procházím se po ní, protože to je to moje osamělé místo, kde se setkávám s Bohem. A všem vedoucím říkám: Pokud chcete jít dopředu s Bohem, musíte se poddat disciplíně a zůstávat s Bohem v osamění. Žádná muzika, žádné pásky, jenom ty a Bůh. Musíme mít tohle místo, kam jít. V okamžiku, kdy jsme to začali uplatňovat v našem sboru, tak jsme začali růst. Založili jsme pět dalších sborů a uvolnili jsme 30 pastorů a to je víc, než uvolnil jakýkoli jiný sbor nebo dokonce jakákoli biblická škola u nás. Také jsme revitalizovali dalších deset sborů, které byly na zavření, protože byly příliš malé. Žádný z těchto sborů dnes nemá méně než 80 lidí. Rovněž jsme vyslali misionáře, a přestože jsme v zóně, kde lidé nejsou zas tak ekonomicky silní, dali jsme miliony dolarů na misijní pole. Proč? Protože jsme reprezentanty Ježíše Krista v našem společenství, v našem městě. Když Bůh chtěl zasáhnout svět, udělal to tak, že poslal svého Syna v lidské podobě. I my musíme vyjít za zdi našich sborů. Ježíš byl přítomný v tomto světě. Vracím se k Janovu evangeliu. J 1,14: A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Ježíš byl přítomný ve světě. I váš sbor musí být přítomný, a tím vůbec nemyslím, že máte nedělní bohoslužby nebo že máte církevní budovu. Přítomnost znamená: žiju tam. Pán Ježíš věnoval 33 let svého pozemského života tomu, že zasahoval jednak nevěřící, ale že se otiskl i do těch, které měl kolem sebe. Bylo ho možné objevit. Ježíš byl blízko lidem. Nebyl takový ten svatý, který by se zavřel do kláštera a držel si to svaté tajemství. Když Ježíš shrnuje dvě největší přikázání v Markovi ve 12. kapitole a v Matoušovi ve 22. kapitole, co říká? „…miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!“, to je vertikální vztah, proto máme bohoslužby, abychom vyjádřili svoji lásku k Bohu a naše zasvěcení, ale Ježíš tam nezůstal, ale šel do horizontální úrovně: „Miluj bližního svého jako sám sebe!“ Vertikální a horizontální čára

dávají dohromady kříž. Nemůžete mít jedno bez druhého. Miluj Boha, ale taky tím pádem miluj lidi. Církev, která miluje Boha a nechce kompromitovat evangelium, stojí na jednoduchém principu: Protože miluji Boha, miluji lidi, a tím pádem jsem s lidmi. Vy nemůžete milovat lidi a ukazovat jim Boha, zjevovat Boží lásku, pokud s nimi nejste. Jako pastoři možná většinu svého času věnujete lidem, kteří jsou věřící, ale oni musí věnovat svůj čas těm, které mají kolem sebe, v zaměstnání, ve školách atd., protože to je jejich pole žně. Stejně jako Ježíš byl přítomný pro svoje okolí, stejně tak naše sbory musí být. Musíme být viditelní. My jsme udělali mnoho věcí, abychom naši církev v našem městě zviditelnili. Jedna z takových aktivit probíhá i dnes. Nazýváme ji Muzika a pohyb. Je to hudební cvičení, na které chodí zhruba sto maminek se svými dětmi. Hraje se tam křesťanská muzika, maminky přichází a se svými malými dětmi tancují. 90% lidí, kteří chodí na tahle setkání, jsou nevěřící lidé. Maminky a tatínkové chtějí pro svoje děti to nejlepší, a kdyby tohle chtěli dělat v nějakém městském zařízení, zaplatí hodně peněz, ale my to děláme zdarma. Hlavní je, že Kristus je pro lidi z města přítomný. Nekážeme tam evangelium. A myslíte si, že ho skutečně nekážeme? Možná máme představu, že kázání evangelia je, když se postavíme, a proklamujeme evangelium. Ale to není kázání. Kázání je o tom, jak žijeme Krista. Můžu vám doporučit, abyste se podívali na kořen

Ze života církve


21

Ze života církve

ŽIVOT V KRISTU

22

toho slova. Když je psáno, že Ježíš kázal, vyučoval, uzdravoval, kořen toho slova je, že vyučoval tím, co dělal. Když byste studovali Ježíšův život, zjistíte, že On uzdravoval, byl s lidmi, rozvíjel s nimi vztahy, a teprve potom jim kázal. On si získal právo, aby mu lidé naslouchali. Tím, že umožňujeme lidem, aby přišli na tohle cvičení, bouráme bariéry mezi církví a společností. Máme tam Boží přítomnost, protože rozvíjíme vztahy s lidmi a ukazujeme jim, že jsme vlastně normální, že jsme stejní jako oni. A kdy přichází Boží moc? Dneska vám můžu představit 50 lidí v našem sboru, kteří byli spaseni skrze tuhletu aktivitu. Dokonce na začátku tohoto roku. Člověk z naší ulice, kde žijeme. Přišel do našeho sboru, protože jedna jeho přítelkyně chodí na tohle cvičení. Tato dáma, která sama ještě není obrácená, se dozvěděla, že jeho manželství je v nějakých problémech. Takže tady je člověk, který je ještě neobrácený, ale už chodí do našeho sboru, a doporučuje jinému nevěřícímu, že v církvi mu určitě pomůžou. Takže oni přišli, a protože se jejich dceři zalíbila naše nedělní besídka, začali chodit do sboru stále, a nakonec byli spaseni. Takže to byl proces. Ale začalo to tím, že jsme přítomni v komunitě, ve městě. Slyšel jste někdo o facebooku? Každý sbor by měl mít facebook. My máme facebook, na kterém vyhlašujeme tyto akce, a lidé se nám tam přihlašují, většina z nich jsou nevěřící. Minulou sobotu jsme měli Den matek. Každé mamince, která přišla na shromáždění, jsme dali nějaký dárek. A mezi dárky bylo pozvání na setkání, které se jmenuje ženy ženám. To je setkání, kde se ženy učí, kým jsou před Bohem, jak mít správný vztah k sobě, k druhým atd., je to ohromný nástroj, který není určen věřícím, ale nevěřícím. A v pondělí, když už jsem byl tady v Praze, jsem šel na facebook a tam psala nějaká žena, která dochází na cvičení s maminkami a byla zároveň i na tomhle setkání pro matky. Psala tam úžasný článek, jak jsme skvělá církev, jak jí pomáháme s manželstvím a že jsme ten nejlepší sbor, kam kdo může jít. To znamená, když jsme pro lidi přítomní, když s nimi máme vztahy a jsme jim blízko, pak může přijít moc Božího Ducha. Pak máme právo lidem proklamovat evangelium i ústy. Většina lidí, kteří byli spaseni v našem sboru, byla spasena skrze nějaký proces. My milujeme Boha a milujeme lidi. Vertikální a horizontální součást evangelia. Evangelium tím nebylo zředěno, ale naopak, bylo žito, stalo se tělem pro ty, kteří jsou okolo nás. Stejně tak, jako Ježíš budoval vztahy s lidem

kolem sebe, stejně tak to musíme dělat my. To není jenom o tom, abychom mluvili, mluvili, vyzývali, mluvili. Je to o tom, abychom byli tím, kým máme být. Neviditelného Boha zjevujeme společnosti okolo nás. Sbor s otevřeným myšlením je sbor, který má stejné myšlení, jaké bylo v Kristu Ježíši. Jsme přítomní ve společnosti a lidé to vidí. Vidí Boha v tom, co děláme, co říkáme, kým jsme. Jsme viditelní. Máme vztahy s lidmi, protože milujeme Boha a milujeme lidi. A víme, že Pán žně vysílá služebníky. Stejně jako Duch svatý zmocnil Ježíše Krista k tomu, aby dělal službu moci, uzdravování, divů, zázraků, stejný Duch svatý zmocňuje i vaše lidi k tomu samému. Když tohle děláme, získáváme si právo lidem proklamovat pravdu Ježíše Krista. Je to slovo a skutek. My musíme být ochotni sdílet příběh evangelia s těmi, kdo žijí v našem světě. Někteří odmítnou, ale myslím si, že většina bude chtít slyšet. V okamžiku ovšem, kdy my už s nimi máme nějaký vztah. Uzavřel bych tímto: Ježíš řekl: Jděte do celého světa a kažte evangelium. A my většinou děláme chybu, že se zaměříme na druhou část tohoto verše a zapomínáme na první část. Tam je řečeno: Jděte do celého světa a kažte. Ve světě můžeme kázat, ne v církvi. Neředíte evangelium tím, že žijete ve světě a že jste tím, kým Kristus vás chce mít. Veškeré zdroje nebe jsou pro vás připravené. Takže jděte do světa a budujte vztahy. Buďte tím zjevením živého Krista. A když milujete lidi, budujete mosty, lidé se vám budou otvírat a vy získáte právo, abyste do jejich životů i mluvili. Postavme se. Otče, my ti děkujeme za každého, kdo je dnes zde. Já ti Otče děkuji, že jsi nás povolal jako pastory, jako služebníky, a že jsi postavil naše sbory do našich měst. My věříme, že naše sbory jsou odpovědí pro naše města, pro naši společnost a pro její potřeby. Ty jsi povolal naše lidi, ty jsi je zmocnil k tomu, aby pomáhali, aby pracovali, aby jednali. A já věřím, Pane, že se nám to bude vracet a vracet a vracet. Abychom mohli jasně vědět a vidět, že stejně tak jako Ježíš přišel, aby udělal neviditelného Boha viditelným, že my máme stejnou zodpovědnost, že naši lidé mají stejnou zodpovědnost. A tak Otče, dnes ráno my jsme těmi dělníky na žni. A my chceme jít do celého světa budovat vztahy, milovat lidi, být s nimi tam, kde oni jsou a získat právo mluvit do jejich životů a sdílet to, co máme a vidět, jak tvoje království jde dopředu, jak jsou životy proměňovány, uzdravovány a nasměrovány, když lidé pozvou Ježíše Krista do svých životů. Amen.

Ken a Raven Harrisonovi,

rozhovor z pastorálky na Dlouhých Stráních

T

rochu shrnu, co o vás víme: Právě jste oslavili 39. výročí svatby, 33 let aktivně sloužíte, z toho 26 ve vedení na Novém Zélandu, 8 let přímo coby generální superintendant AoG na Novém Zélandu. Jste pastorským párem ve sboru, který nyní čítá cca 800 lidí. Také jste hodně mluvili o misii… Ano, od začátku jsme pevně věřili v důležitost misie, v to, že je třeba zasívat i v zahraničí, takže dlouho pracujeme v Keni, již také z toho důvodu, že bratr od Raven je tam misionářem 25 let. Také pracujeme v Asii, především pořádáním konferencí pro vedoucí. To postupně přerostlo až do Evropy a Pacifiku. Kromě toho, na rozdíl od jiných zemí, u nás i jako superintendent jste pořád pastorem, za to není žádný zvláštní plat, ale finančně vás nese sbor. Moje cesty jsou tedy spojené s misií, ale také jsem členem výkonné rady celosvětových AoG, takže vyjíždím i proto. Rada je tvořena 22 zástupci z pěti světových oblastí. Jsem předsedou Asijsko-pacifického regionu. Jak bys porovnal novozélandské a americké AoG? Jsme zcela odlišní. Hlavně je rozdíl v organizaci, kde je generální superintendent placenou pozicí, dále někteří vedoucí odvádějí desátky z desátků na provoz ústředí apod. U nás je to tříprocentní odvod sborů na ústředí. Také to je v USA stát, kdo uděluje pověření ke službě pastorům, u nás jsme to my – ústředí. Pramení to z toho, že jsme nebyli založeni americkými AoG, ale britskými, skrze službu Smitha Wiglesswortha ve dvacátých letech minulého století, kde mimocho-

dem byli spaseni moji prarodiče. Tehdy sice nebyl nablízku žádný letniční sbor, proto jsme vyrůstali u metodistů. Krátce, nejsme tolik centrálně spravováni. Sbory jsou autonomní, ekonomicky jsou vlastníci svých budov, a naším pojítkem je dobrovolná spolupráce, a také pověření, která můžeme vydávat jen my. Ale já sám nemohu vstoupit do sboru jako autorita, pokud mě sbor k řešení nějaké situace sám nepozve. Většinou nás samozřejmě pozvou, k tomu je i povzbuzujeme, ale v USA je to daným právem. Jaká je praxe, když někdo přichází do sboru odjinud? Máme nepsané pravidlo, že by člověk měl minimálně tři měsíce pouze sborové dění sledovat, poznat místní atmosféru, než by měl být uveden do nějaké služby. Nemáme klasické členství, hovoříme o členech jako o partnerech, samozřejmě jen o těch, kteří věrně sbor navštěvují. Ostatní jsou návštěvníci, ale neděláme mezi nimi rozdíl. Pouze jednou ročně máme sborové shromáždění, kde dle naší legislativy musíme přednést sborové účetnictví, tam mají právo přijít pouze naši „partneři“. Dle zákona o příspěvcích na dobročinnou činnost musíme každému, kdo dává desátky, vystavit potvrzení, proto má i právo nahlížet do účetnictví. Tak to máme u nás podobně. Mluvil jsi několikrát o spolupráci s manželkou v oblasti služby, jak to vypadá prakticky? Už když jsme se poznali na univerzitě, já byl předsedou křesťanských studentů, Raven tam pracovala jako sekretářka, už od té doby pevně spolupracujeme. Vedli jsme každý domácí skupinku. Věřím, že se manžel nemá zaměřovat pouze na svou službu, ale i na službu své manželky. Když jsme měli děti, přirozeně se Raven zapojovala méně, ale přesto sloužila. Posléze i učila ve škole, přece jenom ani u nás nejsou pastoři tak dobře placeni.

Raven: Když šel Andrew na universitu, Bůh ke mně jasně promluvil, ať „zabiju voly a rozsekám pluh“. Ukončila jsem práci na škole, kde jsem učila na částečný úvazek. Škola mě ještě tři roky oslovovala, ale už jsem pracovala ve sboru, i když jako neplacený pracovník, přesto na plný úvazek. Ken: O dva roky později naše sborová rada rozhodla, že by službu Raven mohla začít platit. Pak v roce 1995 jsme v národní radě AoG dospěli po dlouhých modlitbách i studiu k tomu, že ženy mohou být ustanoveny do služby stejně jako muži. Mohou být pastorky se stejnou službou, mohou vést sbor i jako svobodné; když jsou vdané, jejich manžel nemusí být v nějaké důležité duchovní pozici. Takže Raven se stala placenou zaměstnankyní sboru, její služba rostla, začali jsme oba studovat vysokoškolsky obor vedení. Oba máme na srdci vychovávat a budovat příští generace, takže jsme se na to soustředili. O pár let později už byla Raven se mnou hlavní spolupastorkou sboru, spolu pečujeme o sbor, máme na starosti vizi, duchovní stravu a vedení. Máme celkem 9 pastorů, tři částečně sloužící pastory a čtyři administrátory. Kromě toho máme jednoho výkonného pastora, kterého jsme si vychovali ve sboru. Celkem za ta léta jsme vychovali třicet pastorů, kteří dnes slouží po celé zemi. Když jsem na cestách, Raven vede sbor, ale má dostatek spolupracovníků. Když jsme na cestách oba, což se stává jedenkrát, dvakrát do roka, vede sbor výkonný pastor – organizačně a ekonomicky. Raven má na starosti pastorační službu ve sboru, budování misijního zaměření a přímluvné modlitby. Já mám na starosti nedělní bohoslužby, misii, vedoucí ve sboru. Oba kážeme. V neděli máme tři shromáždění, v 8:30, 10:30 a večerní, které je navštěvováno spíše mladými, takže tam je hudba hlasitější (smích). Postupně si budujeme další služebníky, zaměříme se na dvanáct lidí, kteří napřed mají krátká tříminutová zamyšlení, vedou chvály, modlí se za sbírku, až postupně občas slouží hlavním kázáním. Jsme silně zaměřeni na zakládání dalších sborů. Proto se nám také podařilo vychovat a vyslat tolik pastorů. Nechceme se zaměřovat na sebe.

ve. Věřím, že Bůh chce, aby církev společnost ovlivňovala. Ti, kteří se do toho pustí, uvidí růst. Také zaměření se na budování dalších sborů je cestou. Témata, kterými se uvnitř zaobíráte, o těch hovoří právě rostoucí hnutí – služba žen, jak bude financována církev, až ji přestane podporovat stát, jak vést nové sbory bez možnosti financování atd. To jsou „zdravé problémy“. Žel není tomu tak všude, někde je církev to nejtajnější místo ve městě, o kterém nikdo neví. Naše církev už o „vyjití“ mluví dlouho. Mnoho sborů na ulicích slouží. Ale asi jen konfrontačně, že jo? Kytara a kázání fungovalo před lety. Dnes k tomu musí církev přidat i dobré skutky, něco dělat. Sloužíme seniorům, uspořádáme jednou měsíčně nějaký kulturní večer bez evangelizace, kde se lidé seznamují s křesťany. Do církve by nikdy nepřišli. Jsme prostě s nimi. Spíše zaséváme. A stává se, že když pak mají lidé problémy, vzpomenou si, přijdou otevření s prosbou o pomoc. Tak přicházejí do církve. Nebo dokonce o tom řeknou svým známým, kteří zrovna mají problém, že by jim tam v té církvi mohli pomoct. Pokaždé však děláme po různých akcích zhodnocení. Sice se to těžko hodnotí, nelze to dělat dle počtu obrácených. Kdysi říkal Billy Graham – mohu přijít kamkoliv do sboru, podívat se, jak evangelizují, a z toho poznat, jak byl spasen pastor sboru. My však hledáme nové způsoby. Navíc, kdo bude spasen? Ten, kdo vzývá jméno Páně. Podívejme se na lotra na kříži „za co byl spasen“. Nevíme však, když takto sloužíme, jestli lidé v momentu své krize nebudou volat stejně. Ale církev se to nedozví.

Co se vám líbí na naší zemi? Moc krásná. Je to podobná krajina jako u nás, máme jehličnany, ale tady jsou jiné. A hory jsou opravdu u nás strmé, jako Alpy. Jedno úbočí ústí hned do moře, druhé do vnitrozemí. Také máme často zemětřesení. Ale tady je to tak zelené! Jsou zde velice milí lidé a tak mladí! O víkendu jsme sloužili ve sboru Maranatha v Praze, kde bylo tolik mladých. Vidíme je i tady na konferenci. To je super. To je zárukou růstu. Také máme zálibu v historii, a těch památek, co tu máte. Vždyť k nám Dnes jsi zmínil novozélandskou upřím- evangelium přišlo teprve před necelými nost, takže upřímně: Jak se ti jeví naše dvěma sty lety! 1814! Na druhou stranu mě to burcuje k přemýšlení, jaký vliv církev? Myslím, že jste v období zastavení, a dojem zanecháme jako církev pro buabyste mohli rázněji vykročit vpřed. Už doucí generaci na Novém Zélandu? Co jen téma této konference, na které jsem se o nás dozví pozdější generace? Budou měl mluvit – Otevřená církev, Jak slou- vzpomínat na úžasná probuzení a příklažit lidem kolem nás apod. To je myšlení, dy Božích žen a mužů? Ptal se Jirka Bartík. které dnes na západě vede k růstu círk-

Ze života církve


23

ŽIVOT V KRISTU

Misijní výjezd 2011

VOŠMT

Studenti biblické školy zamířili na Slovensko a do Rumunska. „S radostí vyjdete a budete vedeni v pokoji. Hory a pahorky budou před vámi zvučně plesat a všechny stromy v poli budou tleskat. Místo trní vyroste cypřiš, místo plevele vzejde myrta. To bude k oslavě Hospodinova jména, za trvalé znamení, které nebude vymýceno.“ (Izajáš 55,12–13)

V

yšší odborná škola misijní a teologická v Kolíně se ve svém vzdělávacím programu zaměřuje na misii domácí i zahraniční. Letos v dubnu se v rámci souvislé misijní praxe uskutečnil výjezd studentů na Slovensko a do Rumunska. Načasování výjezdu do velikonočního týdne poskytl týmu příležitost navázat na poselství Velikonoc. Kromě mnoha ujetých kilometrů a kromě pobytu v neznámém prostředí a v od-

Po stránce organizační, technické lišné kultuře byla náplň naší práce pestrá. Studenti pracovali duchovně i zcela a duchovní byl výjezd dobře zvládnut. prakticky. Prostřednictvím různých čin- Studenti byli vystaveni zátěži z cestováností si studenti ověřili to, o čem se prů- ní, častých přesunů z místa na místo, pobytu v různých rodinách (kulturách), ale běžně ve škole učí. Příprava výjezdu se odehrávala i přesto své úkoly zvládli nadmíru dobře. na půdě biblické školy, kde studenti měli Věřím, že celý výjezd přinesl pozitivní k dispozici veškeré zázemí a vybavení pro zdárné zvládnutí připravovaného ohlasy a vyhlídky na možnou spolupráprogramu. Nácvik programu sestával ze- ci v budoucnosti. Věřím, že získané zkujména z písní, scének, pantomimy, růz- šenosti přinesou očekávané ovoce, které pak bude zpětně uplatněno a využito ných her a soutěží, svědectví a kázání. Důraz byl kladen především na 3 hlav- ve výuce. ní cíle: 1) umožnit studentům v rámDěkujeme všem za finanční podporu ci misijní praxe navázat na teoretickou průpravu, 2) rozšířit jejich obzor a modlitby. v oblasti misijní a evangelizační práce Vladimír Rafaj, M.A. a 3) navázat na dobré vztahy z předchovedoucí výjezdu zích let.

Poznámky z misijního výjezdu do Bosny a Hercegoviny

N

24

(16. až 24. dubna 2011)

V praxi jsme se vyrovnávali jen s někoebyl to snad ani misijní zápal nebo cestovní horečka, co nás lika zvláštnostmi místní kultury: provázelo při nástupu do silnič1. Náboženství = národnost. A naopak. ního korábu značky VW a cesta navzdory své nudě utekla nečekaně rychle. To pro- Srb je pravoslavný, Bosňák je muslim to, že jsme se neodtrhli od skutečností a Chorvat je katolík. Toť předsudek zakořeněný v poválečném smýšlení. všedních dní. 2. Burek. Vynikající pokrm, levný Banja Luka, to je řekněme Liberec v balkánském vydání s výrazným podí- a opravdu chutný. (Mleté vepřové v listolem studentů. Den po příjezdu jsme let- vém těstě, dobře opepřené.) 3. V bance nám při směně vydali falešmo obhlédli terén a navštívili místní sbor věřících, avšak již v pondělí jsme pod tak- né peníze. Není to prý zvyk, nicméně vytovkou místního misionáře Davida hned volalo to ve mně poněkud smíšené pozrána zahájili pouliční činnost – vyplňo- city o banjaluckém smyslu pro pořádek. 4. Copyrighty neplatí. Na každém rohu vání anket se studenty. Během dvou dní jsme jich ulovili přes dvě stě. Cílem naší je nějaké „fotokopiranje“ (kopírují údajpráce v Banja Luce bylo upozornit stu- ně opravdu cokoli), na pokoutní tržnici denty na místní styčné středisko „Ich- se neznačkové zboží vůbec nevyskytuje. tus“ a zjistit poptávku po jeho aktivitách. Dotazovaní byli překvapivě bezprostřední. Zanechávali nám v anketě kontakt, což pro místní misionáře znamená vítanou příležitost k navazující práci s oslovenými. Vesměs jsme nenarazili na odpor. V úterý večer jsme pak ve středisku poprvé odehráli připravený program o souvislosti židovských Velikonoc s křesťanskými a o smyslu oběti Ježíše Krista. Pravoslavné Velikonoce se nadto zrovna shodly s těmi západními. Měli jsme to fajn: Trochu vleklé, trochu od věci, ale zvěst evangelia zazněla doufám patřičně a vyváženě díky přičinění všech.

5. Tepláková móda. Půlka Banja luky chodí v teplákách, ne-li v nějakém trikotu. Tento ovšem má být značkový. Neboť nevadí, že to vypadá jako pyžamo, je to přeci kappa, adidas, … 6. Nedostatek představivosti není patrný jen z mustru zdejších příjmení. (Milošević, Midzić, Jakotyč, …) Dve stě metrů od restaurace Biljana se totiž nalézá podnik Biljana 2. O dva kilometry dál je další Biljana. 7. Všecky staré volkswageny ze severnější Evropy se stahují právě sem. VW Golf možná má německý původ, avšak dnes je to národní vůz Bosny a Hercegoviny. Sem tam je vidět staré polo, starý pasat a transporter nejsou na silnici zvláštností. Ve středu jsme se přesunuli do Bihaće, kde nás sympatické společenství misionářů přivítalo večeří v americkém stylu. Právě jim jsme pak až do konce výjezdu pomáhali v poněkud více konfron-


Za VOŠMT napsal Michael Buban

Nevěř všemu, co slyšíš!

H

elenka se ještě jednou ohlédla a zamávala všem svým kamarádkám. Odjíždí do Pelhřimova, kam se její rodina stěhuje a moc se těší, co nového ji tam čeká. Zároveň se trochu bojí, protože tam nikoho nezná a neví, co ji tam čeká. Hned druhý den ráno bylo vše jasné. Helenka přišla do školy a paní učitelka ji představila slovy: „Toto je vaše nová spolužačka Helena. Chovejte se k ní pěkně, protože jí musíme pomoct. Její tatínek je pastor v nějaké sektě, tak to Helenka jistě nemá v životě lehké.“ Helenka myslela, že hned uteče a taky se jí chtělo křičet, že je to lež, že nejsou žádná sekta a tatínek je báječný. Místo toho ale zůstala stát s pusou otevřenou překvapením. Pak jí paní učitelka ukázala jediné volné místo ve třídě a vyzvala ji, ať se posadí. Helence nezbylo, než si sednout vedle Mirka, který zlobil tak, že s ním nikdo sedět nechtěl. Rád se také chlubil tím, že už kouří, a to byli teprve páťáci. Mluvil sprostě, lhal a ze školy nosil skoro samé pětky. Helenka přišla domů s pláčem, že už do takové školy nikdy nepůjde. Rodiče ji utěšovali a tatínek jí připomněl, že chtěla být misionářkou a jestli teď obstojí, tak to může být pro ni dobrá příprava. Je mnoho zemí, kde by ji za to, že o sobě řekne, že je křesťanka, třeba i zabili. Tady je v mnohem lepší situaci. A tak se toho večera modlila celá rodina, ale i Helenčiny kamarádky ze sboru, kde byl tatínek pastor, aby Helenka celou situaci dobře zvládla a aby jí náš drahý nebeský Otec pomohl. Uteklo pár dní a nic se nestalo. Pak přišel den, kdy se měla psát velká písemka z matematiky. Všichni se pustili do řešení příkladů, jen Mirek nic. Paní učitelka jej ostře napomenula, že už je tak líný, že si ani pero nevytáhne, sebrala mu papír a rovnou mu napsala pětku. „Mirek přitom utrousil sám pro sebe: „To bych musel ňáký pero mít!“ „Ty nemáš čím psát?“ otočila se na něj Helenka. „A kde bych ho asi vzal? Táta všechno propije a prokouří. Mám alkohol a cigarety,“ odvětil Mirek se zlým úšklebkem. Ta věta zasáhla Helenku hluboko do srdce. Co na tom, že se jí ve škole posmívají. Ona přijde domů a dostane tolik lásky, kolik potřebuje. A Mirek? Ve škole ho nechtějí a doma taky ne. Pověděla o tom mamince a hned se domluvily, že se budou za Mirka modlit a hledat způsob, jak mu pomoct. Tatínek se druhý den vypravil za Mirkovou maminkou. Ta mu vše potvrdila. Niko-

mu o špatné situaci u nich doma neříkala, protože se bála, že by jim Mirka vzali a dali do dětského domova. Tatínek nabídl Mirkově mamince, že Mirek může po škole chodit k nim, může si udělat úkoly a může u nich být, kdykoliv to bude potřeba. Také mamince pomohou, když bude cokoliv potřebovat. Helenka si myslela, že by Mirek na něco takového nepřistoupil. Ale on ano. Helenčin tatínek budil respekt, ale zároveň z něj vyzařovala láska a porozumění. Mirek si taky myslel, že se u nich aspoň schová před svým tátou, který chodil domů opilý, a že si tam ukradne, co se mu bude líbit, tak mu bude konečně fajn. Co ale nečekal, to byla láska, s jakou jej rodina přijala. A co ještě nečekal, to byla pravidla „hry“, která tatínek hned úvodem oznámil. Prostě jednoduchá pravidla, co musí Mirek dodržovat. Mirek nebyl na žádná pravidla zvyklý, ale protože Helenčin tatínek byl muž pevných zásad, ale laskavého srdce, Mirek zatoužil po tom, aby jej nezklamal. Poprvé v životě pocítil, jaké to je, když se jej někdo zastane a chce dát směr jeho životu. Snažil se tak, že se pomalu začal lepšit ve škole. Nejvíce v přírodopise a v matematice, protože to byly předměty, které jej bavily. Mirek se lepšil tak, že si toho brzy všimli i učitelé, ale i děti ve třídě. Před třídními schůzkami řekla třídní paní učitelka, že je moc ráda, že Helenka přišla do jejich třídy. Vidí, jaký Mirek udělal veliký pokrok díky pomoci její rodiny a také že si všimla, že s Helenkou přišla do jejich třídy zvláštní proměna. Také některé ostatní děti začaly tušit, co se skrývá za touto proměnou a Helenka jim ráda vysvětlila, kdo je ten, který přináší lásku, radost, pokoj... Samozřejmě, že byli i takoví, kteří Helenku pořád neměli rádi a dovedli jí to dát najevo, ale to už teď Helenku netrápilo. A teď si můžeme vyzkoušet, jak rychle se dovedete učit vy. Přečtěte si tyto veršíky nahlas (třeba i dvakrát nebo třikrát) a potom zavřete oči a zkuste je říct zpaměti. Dovedete to? Ať se to podaří, to vám přeje teta Dana Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním, po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla. Hospodin zjednává spravedlnost a právo všem utlačeným. Žalm 103,2–6

VOŠMT, Dětem

tačních aktivitách. Tehdy z nás jakoby opadlo trochu toho zevlounství, takže jsme s tlakem zvýšeným pod dávkou laciného leč výborného kofeinu tlačili lidem letáky, manipulovali je do duchovních rozhovorů, nutili jim křesťanskou literaturu, o kompletní Bibli nemluvě. Vyváděli jsme tam jak Svědkové jahodoví, modlili se za Bosňáky a vnímali Boží blízkost hned vedle centrální mešity. Tak jsme zakoušeli Boží království a jeho úděl ve světě. Ve čtvrtek večer jsme podruhé odehráli náš program, avšak hlavní těžiště evangelizace tkvělo v přímých rozhovorech, v anketách a v rozdávání Biblí. Když nás pak v sobotu před obědem poslední náhodní zájemci zbavili těch vzácných břemen, vyjeli jsme k vodopádům nádherné řeky Uny. Strávili jsme odpoledne ve společnosti místní mládeže a grilovaného (mimo jiné) masa. Tak jsme završili náš pobyt: tu vřavu, tu zkušenost, tu práci, tu změnu myšlení. Celý výjezd byl nesmírně intenzivní. Statistickým výsledkem je přes 200 zpracovaných anket s vyhlídkou následného kontaktu, desítky rozhovorů, 800 kompletních Biblí v rukou domorodců. Mimo statistiku však platí, že každá anketa, každá rozdaná Bible a každý rozhovor svědčí vlastním příběhem a že všecko naše misijní úsilí má věčnou výpovědní hodnotu v dějinách spásy člověka, neboť ten Albánec v kavárně a ten gay na programu a ten kluk v parku tam zkrátka jsou a potřebují Krista. Takto jsem pochopil, že misijní a evangelizační práce je novozákonní Církvi nevyhnutelná. Neboť právě tam na misijním poli, mimo ulitu našeho státem vyměřeného koutku jménem Apoštolská církev, je realita nevěřících lidí, kteří nejsou zasaženi evangeliem tak, jak by měli být. A vskutku nebudou, dokud se nesetkají s Boží láskou ve vztazích s křesťany jakož i s Boží mocí pomazaných služebníků. Oni nebudou efektivně zasaženi, dokud se vykrmení takykřesťané západních evangelikálních stád nepřestanou rozhodovat, zda tloustnout na pastvinách Sodomských, nebo spíše u Gomory. A nikdo je neosloví, jestliže my báječní a bohatí nesložíme své povrchní ambice před Pánem misie Duchem svatým. Nikdo neuslyší a neuvěří zvěsti o Bohu Ježíši Kristu, který se sklání k těm, kdo hledají Jeho tvář, dokud se bude hovořit o ekonomické krizi více, než o jediném zoufalém hříšníku. Dokud bude misijní škola na okraji jídelníčku, její potenciál se nenaplní a nic se nezmění. Dokud se neodtrhneme od skutečností všedních dní.

25

10. díl Od Darwina k dnešku Koncem 19. století bylo na přírodní výběr pohlíženo jako V průběhu formování názorových proudů evoluční teorie se sta- na hlavní mechanismus evolučního vývoje. Někteří badatelé to la mezi lidmi asi nejznámější práce Charlese Darwina (1809-1892). však považovali za příliš radikální a jako alternativu rozvíjeli teoDarwin se stal symbolem evoluce a mnozí se k jeho odkazu ne- rie mutací či skoků. Také neolamarckismus měl své zastánce. ustále vracejí. Jeho myšlenky nezdomácněly jen v přírodních věNa počátku 20. století si přízeň získávala i mladá nauka o dědách, ale byly aplikovány i do řady dalších oborů – např. sociologie dičnosti, již nemalou měrou podpořil i odkaz rakouského příro(sociální darwinismus). Ale od vydání Darwinovy nejslavnější kni- dovědce Gregora Mendela (1822 – 1884), který jako mnich augushy „O původu druhů“ uplynulo přes 150 let. tiniánského kláštera v Brně při křížení Nikoho proto zřejmě nepřekvapí, že věda různých odrůd hrachu popsal základní Sociální darwinismus převádí Darwinoza tu dobu značně pokročila a že mnohé zákony dědičnosti. vy zásady přírodního výběru a „přežití nejpůvodní Darwinovy předpoklady a závěModerní evoluční syntéza pochází schopnějších“ na lidskou společnost. Stejně ry byly doplněny a opraveny tak, že by se z poloviny 30. let 20. století. Jednoduše řejako v přírodě i ve společnosti lidé bojují i sám Darwin asi divil. Proto by měli jak čeno propojuje mechanismy přírodního o přežití, lépe adaptovaní jedinci mají větzastánci, tak i odpůrci evoluční teorie jít výběru se zákonitostmi genetiky. K nejší šanci zvítězit a zajistit tak přežití svého ve svém studijním úsilí dále a seznámit významnějším představitelům patří např. potomstva (na úkor těch slabších). Darwin se alespoň s hlavními proudy evolučního americký genetik Thomas Hunt Morgan sice důsledky přirozeného výběru ve spomyšlení „po Darwinovi“. (1866 – 1945), který studoval makromulečnosti nepřijímal, uznával lásku a soliMyšlenky evolucionistů si již ve drutace u octomilek (Drosophila melanodaritu, které mají bránit negativním dopahé polovině 19. století získaly všeobecné gaster) a zformuloval Morganovy zákony dům „přírodního výběru“, ale to rasismus uznání a popularitu. Darwinismus nabízel dědičnosti. Jako první získal r. 1933 Noa následnou masovou genocidu 20. stol. jednoduchá a moderní schémata pro řešebelovu cenu za objevy v genetice. Mornezastavilo. Sociální darwinisté nemohou ní základních lidských otázek – odkud čloganův student, Theodosius Dobzhansky přijmout altruismus či milosrdenství, prověk pochází, kdo je a jaký smysl má jeho život, (1900 – 1975), v díle Genetics and the Oritože jsou „proti přírodě“ – silní přece musí kam směřuje… gin of Species (1937) zformuloval zásady potírat slabé, aby nedošlo k degeneraci. „Darwinismus není ani teorií, ale náladou, moderní evoluční syntézy. která uchvátila mysl lidí. Je vědou asi tak, Anglický matematik a statistik Ronald jako je pohádka dějepisem.“ Aylmer Fisher (1890 –1962), který byl označován jako největší Dar(Francouzský botanik A. WIGAND) winův nástupce, rozvíjel evoluční biologii, eugeniku a genetiku. Uvědomme si, že konec 19. století „patřil pozitivismu“. Všechno Skotský genetik a evoluční biolog John Burdon Sanderson Halda„přirozené“, „racionální“ a „vědecké“ bylo vřele přijímáno s velkou ne (1892 – 1964) byl experimentátor tělem i duší, kdy při svých ponadějí a očekáváním. Varování před přehnaným optimismem vůči kusech nejednou riskoval zdraví. Známý byl jako popularizátor vědy, možnostem lidského rozumu a povrchní krátkozrakostí nedoko- pro svou idealistickou víru v pokrok býval kritizován. Sewall Green nalých empirických metod mladých vědních disciplin samozřejmě Wright (1889 – 1988) se věnoval genetickému driftu mezi generacenebyly moderní. mi a spolu s Fisherem a Haldanem položil Darwinismus se úspěšně šířil např. základy a rozvíjel teorii populační genetiky. Pozitivismus je způsob myšlení, který i díky tomu, že dosavadní poznatky o buňPřední evolucionista, ornitolog a systepracuje jen s fakty, které je možno ověřovat, ce, biochemických procesech či genetice matik Ernst Walter Mayr (1904 – 2005) pochce se vyhnout spekulacím a domněnkám. nebyly nijak rozsáhlé. O DNA věda nevěpsal způsob vývoje nových druhů ze spoVěří v sílu pokroku a neomezené možnosděla vůbec (a tudíž ani o složitosti či půlečného předka. Podle Mayra nový druh ti lidského ducha. Navazuje na skepticisvodu informací, které nese). S ubíhajícími vzniká, když se oddělená část populace mus (ověřování si faktů), osvícenství (světdesetiletími se ale vědní obory rozvíjely původního druhu časem začne odlišovat lo lidského rozumu). Kritizuje zpátečnické a Darwinovy teze musely být přepracovávlivem genetického driftu či přirozeným náboženství a metafyziku pro svou neprůvány, aby mohly čelit novým skutečnostem. výběrem. Mayrův výzkum původu druhů kaznost. Jeden z hlavních představitelů poVe stejné době jako Darwin formulopoložil teoretický základ tzv. teorie přezitivismu August Comte (1798–1857) usival teorii přirozeného výběru i německý rušovaných rovnováh, se kterou přišli Niloval o zavedení pozitivních zásad nejen cestovatel a biolog Alfred Russel Wallales Eldredge (1943) a Stephen Jay Gould do vědecké metodologie, ale i do fungování ce (1823–1913), který strávil čtyři roky pří(1941). Tento názor (současný, ale ne všecelé lidské společnosti, např. předpokládal, rodovědným bádáním, lovem a studiem mi evolucionisty přijímaný) předpokládá že pozitivismus (lidský rozum) brzy převezživočišných druhů v Amazonii a dalších dlouhá období ustálenosti druhu, která me též úlohu náboženství (Boha a Bible) osm let v Malajsii. Oba přírodovědci byli střídají rychlejší etapy speciace (evolučnía bude morální oporou lidstva. přátelé a čile spolu korespondovali. ho rozvoje nových druhů). Dalším slavným německým bioZávěrem poznamenejme, že lidské úsilí logem a zakladatelem genetiky se stal jeden z nejvýznam- o poznávání může dosahovat různých cílů – někdo hledá skutečnějších evolučních teoretiků August Weismann, který polo- nou Pravdu očištěnou od pověr a bludů, jiný se soustředí na shrožil základy neodarwinismu. K jeho klíčovým objevům patří mažďování důkazů pro podporu své teorie (ideologie). Vědeckých tzv. Weismannova bariéra (1889), podle níž tělesné změny zís- metod užívají oba tábory, dokonce o přínos pro lidstvo mohou kané v průběhu života neovlivňují reprodukční buňky či po- usilovat oba tábory. Samozřejmě není moudré černobíle předpotomstvo (platí u vyšších živočichů). To je v protikladu se za- kládat, že víra je vždy to dobré a věda nás svádí na scestí. Lidstvo staralou Lamarckovou teorií dědičnosti získaných vlastností. může být vědeckému výzkumu za mnohé velmi vděčné. Ale rozNeodarwinismus, jak tento proud pojmenoval George John Ro- hodující je ovoce tohoto úsilí. Apoštol Pavel své odpůrce ujišťuje: manes (1848–1894), se vyznačuje „moderní“ neodarwinistickou zá- „Ten, kdo mne posuzuje, je Pán. Proto nic nesuďte předčasně, dokud nesadou, podle níž je soubor všech pozorovatelných vlastností a zna- přijde Pán, který osvítí i věci skryté ve tmě a zjeví úmysly srdcí. A tehdy ků živého organismu (fenotyp) vnějším projevem genotypu (všech se každému dostane pochvaly od Boha.“ (1K 4, 4–5) Co, kdo zaseje, to genetických informací) a vlivu prostředí. i sklidí – bude-li to život nebo smrt, záleží na každém z nás.

26

George John Romanes pojmenovává směřování přírodovědných teorií jako neodarwinismus.

Wallace na svých objevitelských cestách popsal přes 125 000 druhů živočichů, z toho bylo více než 1000 dosud neznámých. Na obrázku je Wallacova létající žába (Rhacophorus nigropalmatus) ve skutečnosti a podle jeho vlastní ilustrace z knihy The Malay Archipelago, dokumentující osmiletou cestu po Malajsii (1854 – 1862).

Podle Augusta Weismanna se tělesné vlastnosti získané během života nepředávají dalším generacím. Když tedy bude někdo hodně posilovat, bude mít vyvinuté svaly jen on sám, ne jeho potomci.

August Weismann dospěl k přesvědčení: „Svět se vyvinul, nebyl stvořen: povstal kousek po kousku z malého začátku, nabýval působením elementárních sil obsažených v sobě, spíše vyrostl, než že by vstoupil do bytí skrze všemohoucí slovo.“

„Velká čtyřka“ tvůrců darwinismu podle Ernsta Keila (z knihy Die Gartenlaube, 1873).

Tvůrce teorie o původu druhů přirozeným výběrem (nezávisle na Darwinovi) Alfred Russel Wallace se zabýval nejen lovem a studiem zvířat, ale též např. spiritismem.

Neodarwinsimus můžeme zjednodušeně vystihnout těmito třemi principy: a) Genetická rozmanitost u potomstva je založena 1) na nahodilé mutaci a 2) genetické výměně mezi chromozomy, b) Mikroevoluce je určována změnami ve frekvenci alel mezi jednotlivými generacemi, díky přírodnímu výběru, genetickému driftu a přenosu genů. Je to vývoj v rámci druhů, který pozorujeme třeba při šlechtění, c) Pokud je část populace daného druhu oddělená od zbytku, může se vyvinout v jinou formu či dokonce v nový druh.

Moderní výzkumy prokázaly, že i ti „hůře přizpůsobení jedinci“ nejen přežívají, ale dokonce ve statisticky významné míře dokáží překonat i „ty lepší“.

Někdy mají i ti „nejlépe přizpůsobení“ jedinci svého druhu prostě smůlu…

Niles Eldredge

Stephen Jay Gould

Theodosius Dobzhansky Sewall Green Wright

Thomas Hunt Morgan John Burdon Sanderson Haldane

Gregor Mendel Ronald Aylmer Fisher Ernst Walter Mayr

Ateista Ernst Mayr věřil, že: „Neexistuje nic, co by podporovalo myšlenku osobního Boha.“ Bible podává vysvětlení a varuje, dokud je čas: „Je-li však naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří hynou. Jim, nevěřícím, bůh tohoto věku oslepil myšlení, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Krista, jenž je obrazem Božím.“ (2 K 4,3 – 4)

Nejen vědou živ je člověk, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst.

Přírodní výběr polévku potřebným nepodává, šanci mají jen ti silní…

Časopis Apoštolské církve

Recommend Documents