Časopis Apoštolské církve

Časopis Apoštolské církve

Ročník 22

Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz

Číslo 3 / 2010

Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. (J 17,17)

Sloupek

M

2

ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Jsme vám vděčni za výbornou spolupráci, kterou s vámi jako redakce můžeme zažívat již asi dvacet let. Počet vámi zasílaných příspěvků plynule roste včetně jejich kvality, za čímž nepochybně stojí nejen redakční ale i vaše modlitby. Děkujeme! V tomto čísle naleznete ve středu časopisu výkladové poznámky k Matoušovu evangeliu včetně čtecího plánu Bible. Když jsem kdysi budoval spolu s dalšími sbor naší církve v Olomouci, viděli jsme za užitečné vytvářet sbor skupinkový. Vyvstala zajisté otázka, jaký biblický program pro skupinky vytvořit. V curyšském sboru Wernera Kniesela, od kterého jsme se tehdy učili, rozebírali na skupinkách nedělní kázání. Na domácích skupinkách některých českých sborů se probírala nejrůznější vyučování, která jejich pastoři někde získali. Jaký kvalitní výukový program zvolit pro domácí skupinky je jistě aktuální otázka i v dnešní době. Řada křesťanů si opakovaně pročítá své oblíbené knihy Bible. Žel k některým knihám se nedostaneme často celá léta či někteří dokonce ani během celého svého života. Je to škoda. Bible je celá vzácné Boží slovo a jistě celá je hodna studia a porozumění. Tam, kde nemáte dlouhodobý program pro domácí skupinky, můžete využít naší stávající nabídku: Proberte si s námi na domácích skupinkách během cca čtyř let celou Bibli. Výkladové poznámky v nedávno vydané Studijní Bibli včetně doplňujících poznámek v našem časopise vám mohou být velmi dobrým průvodcem. (Poznámky, které neuveřejníme v časopise z důvodu nedostatku místa, najdete na internetových stránkách naší církve.) Četbu můžete začít kdykoliv a využít k ní jak již do té doby vydaná čísla časopisu, tak čtecí plán, který vám dnes nabízíme. Příspěvky emeritního biskupa, který nám slíbil dlouhodobou spolupráci na tomto projektu, jsou samy o sobě velmi atraktivním povzbuzením k vašemu praktickému angažmá. Nabídku můžete zajisté využít nejen jako skupinky ale i jako jednotlivci. Pojďte s námi do toho! Valná část stávajícího čísla je věnována reportáži z rádia TWR. Proč, když pravidelně proklamujeme, že vytváříme vnitrocírkevní časopis? TWR je přece „cizí“ organizace! Ne tak docela. Jakkoliv jsme se jako církev nepodíleli na jejím vzniku, máme v současné době významný podíl na její správě i provozování. V její redakci pracují naši členové, zasedáme v Radě rádia a spolu s Církví bratrskou jsme dlouhodobě uváděni jako nejlépe spolupracující církve. Ze všech těchto důvodů soudím, že TWR je i „naše“ rádio. (Bez ironického nádechu, který si slovo „naše“ vysloužilo v době socialismu ve vztahu ke státnímu majetku.) Jsem tedy přesvědčen, že obsáhlejší informace o složení a fungování redakce rádia TWR pro vás budou nejen zajímavostí ale především pobídkou, abyste se i vy jako jednotlivci či sbor zapojili do této práce. S požehnáním Aleš Navrátil

Úvodník 3

Bdělá církev

KŘESŤAN a MÉDIA 4 5 8 10

Co má AC s TWR? Povídání o životě TWR Přes architekturu k TWR Nahlédnutí do historie TWR

Aktuálně 12

Haiti - pomoc potřebným >>>

Studijní materiál 13-16 Co ve Studijní bibli nenajdete 17 Plán čtení Bible

Izrael 17 19

Izraelci v Haiti Velká překážka míru

Ze života církve 21

Procházka růžovým sadem >>

23 23 24

Jedinečnost Bible Marnotratný syn Jak chutnáš Bohu?

Čtenáři píší

O B S A H 12

Povídanky 25

Roztoči na prázdninách

Výpravy do minulosti 17 26, 27 Daniel a jeho doba

Procházky světem Bible 17 26, 28 Kypr

21 Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Strany 26-28 sestavili Mgr. Pavel Slepička a Petr Skřičil Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč, pro předplatitele 22,- Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356

Bdělá církev Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Matouš 13,25

D

razí bratři a sestry, v jednom článku jsem se dočetl, že téměř každý třetí člověk trpí nějakou poruchou spánku a u každého desátého jde o vážnou poruchu. Uvědomil jsem si, jak těžko doceníme význam tak běžných a samozřejmých věcí (jako je například spánek), dokud je vše v pořádku a jsme zdraví. Přesto je mnoho lidí, kterým je tato možnost trvale či dočasně odepřena. Je pravdivé slovo ze čtvrtého žalmu: Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet. Sledujeme-li v Bibli téma spánku, záhy si všimneme, jak důležitý je to pojem. Kromě zmíněného verše popisujícího spánek jako požehnání nalezneme situace, kdy Bůh ve spánku k člověku mluvil, aby mu zjevil něco ze svých plánů. Všimneme si také varování před přemírou spánku. Kniha Přísloví klade rovnítko mezi člověkem milujícím spánek a lenochem. A konečně nalezneme téma spánku v souvislosti duchovní. Zejména Nový zákon popisuje spánek jako stav, kdy Boží lid ztratí bdělost ohledně svého duchovního života, což s sebou nese velmi zlé následky. Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Pán Ježíš vyzývá učedníky k bdělosti, zatímco On sám zápasí v getsemanské zahradě tu největší bitvu svého života. Jako naschvál zrovna teď se učedníkům chce spát. Co se dělo dále, čtenář znalý Bible jistě dobře ví. Je ještě jedno varování v souvislosti se spánkem. Verš v úvodu tohoto článku nás přivádí k jednomu z Ježíšových podobenství – o plevelu zasetém v poli. Chci vás upozornit právě na dvacátý pátý verš: Když lidé spali, přišel nepřítel a zasel plevel do pšenice a odešel. Někde jsem se dočetl, že prý si lidé takto vyřizovali sousedské spory. Nasít někomu, s nímž mám problém, do pšenice nějaký plevel, to je dobrá forma msty – těžko se to prokazu-

je. Pán Ježíš používal ve svých podobenstvích reálné situace ze života. Podobenství však nemluví o sporu mezi sousedy, nýbrž o situaci, kdy satan – lidský nepřítel – využívá doby spánku, aby konal své záškodnické dílo. To je jasné poučení pro církev i pro každého z nás: Když spíme (myšleno duchovně), náš nepřítel dělá zlé věci. Bible jakoby počítala s tím, že Boží lid čas od času bude mít problémy se spánkem, ale současně v ní zaznívá mnoho varování před usnutím. Ospalost církve je tedy něčím, co zákonitě přichází, ale zároveň nás nezbavuje zodpovědnosti vynaložit veškeré úsilí spánku se bránit. Pole je tento svět… Těmito slovy Pán Ježíš vykládá podobenství o několik veršů dále. Z dějin by se dalo snadno doložit, co všechno zlé se dělo, když církev spala. V době, kdy v Moskvě vypukla Velká říjnová revoluce, oficiální ruská církev měla konferenci, na níž řešila naprosto nepodstatné věci, například barvu svého liturgického roucha. Dalo by se pokračovat. Vzorec je stále stejný: Když církev spí, ďábel koná ve světě záškodnické dílo. V tomto ohledu jsem vděčný, že jsme modlící se církví. Naši pastoři se pravidelně scházejí na modlitbách, ve sborech se na modlitební život klade velký důraz. Je-li nějaké důležité téma, jsme schopni se nasadit a uspořádat modlitební řetěz. Máme modlitební konference v oblastech. Stačí to všechno? Jednou z charakteristik spánku je to, že člověk ztrácí kontakt s okolním světem. Sní si svůj sen, zatímco jeho pět smyslů, skrze něž vnímá vnější svět, jeden po druhém vypínají a usínají. Toto přesně odpovídá církvi, která se zabývá jen sama sebou. Její zrak, sluch, čich i hmat jsou pohrouženy do sebe a ona žije jen sama sebou a svými problémy. Bdělost v tomto pojetí je tedy stav, ve kterém jsme způsobilí realisticky vyhodnocovat vnější svět. Stejně jako ospalý řidič za volantem může způsobit dopravní nehodu, i církev, která ztrácí zdravý kontakt se světem, je spící církví řítící se do záhuby. Od církve se očekává více, než

jen modlitby. Od bdělé církve se očekává, že zaujme správné místo ve společnosti. Spánek v tomto pojetí tedy nepředstavuje nedostatek aktivit, ale pohroužení se do sebe, izolovanost od světa. Někdy špatně chápeme, co to znamená oddělit se od tohoto světa (Sk 2,40 kral.). Není tím myšleno přestat se o tento svět zajímat, ale oddělit se od způsobů jeho života. Někdy ta nejsvatější (a zdánlivě nejhorlivější) církev je církví spící, protože se od světa naprosto izolovala. Církev ve svých dějinách bývala a stále je zmítána těmito dvěma extrémy. Na jedné straně hrozí, že přijmeme hodnoty světa a tak pomalu zesvětštíme, na druhé straně hrozí, že se ze světa stáhneme, izolujeme a budeme se zajímat sami o sebe a svou spásu. Jako křesťané jsme voláni k misii v tom nejobecnějším slova smyslu. Jsme voláni k tomu, abychom se zajímali o to, co se ve světě děje. Jsme voláni k tomu, abychom nesli evangelium do celé společnosti. Každý z nás je misionářem na svém místě – v zaměstnání, ve škole, v sousedství. Je to namáhavé, ale to je důvod, proč o tom znovu píši. Písmo jasně říká, že boj s únavou a ospalostí nás bude provázet. Nikdy ale nesmíme pustit z očí naše poslání v tomto světě. Pokud mám na mysli evangelium, mám na mysli radostnou zprávu. Důvodem, proč hříšníci tolik následovali Ježíše, bylo, že pro ně měl radostnou zprávu. Neotloukal jim o hlavu, co dělají špatně (to říkal farizeům a jiným pokrytcům). Nevěřící člověk ví, že je špatné lhát a krást. Každá žena podvědomě cítí, že potrat je něco zlého. To, co však lidé nevědí, je skutečnost, že život s Kristem může být radostný a naplněný. V okamžiku, kdy lidé spatří církev, která je radostná a přitom svatá, zatouží po Bohu. Vždyť církev má být vůní (2K 2,15). A zde se dostávám k závěru: Bdělá církev je takovou církví, jež svou pouhou přítomností zabraňuje Zlému v jeho aktivitách. Je církví, která je vidět, slyšet a dokonce i cítit. Je církví, která nese světu radost (byť je často nepochopena). Je církví, která svítí na cestu, ale ne do očí. Církví, která solí, ale nepřesoluje. Je církví, která žije ve světě, ale je to ona, kdo přináší změnu. Buďme bdělou církví! Boží požehnání do Vašeho života Vám přeje Martin Moldan, biskup AC

Úvodník

Ročník 22, březen 2010

3

KŘESŤAN a MÉDIA

ŽIVOT V KRISTU

Co má AC s TWR?

Č

lánky v Životě v Kristu nás v poslední době oslovují jasnou otázkou. Neseme ovoce? Nebudu se pouštět do odpovědi. Jedno mi však dělá radost. Nakolik mohu posoudit, jsme stále církví, která nese lidem evangelium. Věříme, že je třeba zasévat Boží poselství do lidských srdcí. Děláme to různým způsobem. Poměrně málo však využíváme jeden mocný nástroj: média. Média byla pro nás kdysi nedostupným snem. Mohli jsme žasnout nad využitím rozhlasu a televize pro evangelium v USA. Dodnes se divíme jihoamerickým sborům, které mají své vlastní rozhlasové vysílání ve městě, kde sídlí. Toto je dnes možné i u nás. Čtyřiadvacet hodin denně vysílá misijní organizace TWR Boží poselství Čechům a Slovákům. Tato rozhlasová misie působí celosvětově, a v České republice má sídlo v Brně. Zde jsou špičkově vyba-

4

vená nahrávací studia, profesionální redaktoři a technici. Mají duchovní zázemí v různých denominacích, ale společný cíl. Pracují pro evangelium. Vyrábějí programy, vysílají je a modlí se. Potýkají se s nedostatkem finančních i lidských zdrojů, ale jdou dál. Více si můžete přečíst na www.twr.cz. TWR nevysílá reklamu, ze které jiná rádia žijí. Chce být misijním nástrojem církví. O to je smutnější, že církve obecně se k tomuto nástroji stavějí poměrně vlažně. Nebojují proti, ale ani moc nepomáhají. Při práci v Radě TWR mohu vidět, kolik bratří a sester z naší církve přispívá do programů TWR, a těší mě to. Někteří poslouží jako hosté pořadů, jiní píší úvahy, další pomáhají jako externí spolupracovníci. Možnosti jsou však širší. Vysílání TWR je dostupné hlavně na internetu a přes satelit, ale existuje naděje instalovat po českých a moravských

městech VKV vysílačky a pokrýt vysíláním evangelia jednotlivá města. Představte si, že by sbory mohly ve spolupráci s TWR vysílat občanům svého města kombinaci celostátních i vlastních pořadů! Náklady by byly minimální, možnosti obrovské. Lidé by to naladili na běžném rádiu. TWR nám může pomoci nést evangelium a my můžeme podpořit TWR. Mimo jiné i finančně a modlitebně, můžeme přispívat svědectvími či natočenými kázáními z nedělních shromáždění. Ivan Mládek kdysi složil písničku ze zkratek. Na chytlavou melodii oné písně si můžeme položit otázku: Co má AC s TWR? Odpovím už bez zkratek: Mají stejný záměr. Nesou evangelium. Spolu k tomu mohou využít média. Apoštolská církev při tom může být a zřejmě má být silným partnerem TWR. Karel Káňa, 2. pastor AC Břeclav

Povídání o životě TWR Na otázky Aleše Navrátila a Pavla Slepičky odpovídají pracovníci české redakce mezinárodní křesťanské rozhlasové misie Trans World Radio: ředitel Aleš Bartošek, šéfredaktorka českého vysílání Rádia 7 Kateřina Hodecová, redaktorky Lenka Malinová a Lucie Endlicherová, technik Daniel Zeman a pracovník návazné služby Vlastimil Kolegar.

Aleš Navrátil a Pavel Slepička se připravují na rozhovory v redakci TWR.

Modlitby

J

klíč“, jiní píší úvahy, někteří zase shánějí svědectví či vypomáhají jiným způsobem. Za tyto lidi jsme se začali taky modlit i s tím, že hledáme pořád nové a nové spolupracovníky, aby přibyly další osoby, nové hlasy, aby rádio nebylo oposlouchané. Někteří lidé odcházejí, protože už za ta léta vyčerpali své možnosti, ale daří se nám nacházet i nové. Pořád hledáme moderátory… To jsou věci, za které se modlíme a očekáváme, jak bude Bůh jednat.

budovy. Její součástí je velké studio, stavěné i s tím záměrem, aby vznikl prostor pro rozjezd mladých kapel. Každé zvukové studio musí být samozřejmě akusticky upraveno – odhlučněno a zatlumeno, aby nedocházelo k nežádoucím odrazům zvuku. V rámci evropského TWR existují na toto odhlučnění specialisté, kteří vyprojektovali i řešení našeho studia. Na zdi můžete vidět speciální tlumicí panely z překližky, vyplněné minerální vatou. Po zvukové stránce studio požadavky splňovalo, ale na některé účinkující tento uzavřený prostor vyplněný dřevěnými bednami působil poněkud stísňujícím dojmem. Proto vznikl nápad studio vizuálně oživit právě plyšovými hračkami, které kromě estetické funkce díky svému měkkému tělu plní i roli dodatečného zatlumení studia (to dokládá mj. nápis přišitý na jednom plyšovém králíčkovi, kterého jsme dostali: „Mé heslo: Izolovat do roztrhání těla“). Rozeslali jsme tehdy výzvu: „Pošlete plyšáky“, a pro mě, protože pracuji v návazné službě a nosím z pošty balíky, to občas nebylo veselé, protože sem tam se někdo odhodlal poslat fakt velkého plyšáka. Takže od roku 1997 tam plyšáci visí, ale za tu dobu někteří už i odešli, protože sem třeba přijdou děti, plyšák se jim líbí, a tak si ho odnesou. Snad to teď nepohoršilo někoho, kdo nám plyšáky daroval. Samozřejmě, že kdo chce, může poslat ještě i dalšího plyšáka.

KŘESŤAN a MÉDIA

Ročník 22, březen 2010

ak vznikly polední modlitby, čí to byl nápad? Jaké je ovoce modlitebních chvilek? Lenka: Ke společným modlitbám jsme se v naší redakci scházeli od začátku. Snažíme se je dodržovat, každý den v poledne se modlíme za aktuální potřeby. Náš finanční rozpočet je obvykle napjatý a vždycky s napětím očekáváme, jak se Bůh zase postará. Takže jsme se modlili. Nevím, jestli to má spojitost, ale stal Dalo by se sestavit pár modlitebních se zázrak. Už koncem roku 2008, když témat pro čtenáře? Protože jsme byli opět ve velkém skluzu, přišlo jsou takoví, kteří, když mají v posledním měsíci tolik peněz, že se roz- pár konkrétních věcí, modpočet vyrovnal. To byl obrovský zázrak, lí se za ně, a třeba by to poa ten zázrak se opakoval i na konci roku mohlo. Aleš: Určitě. Téměř každý 2009, kdy nám během jednoho měsíce přišel velký obnos peněz. Vidíme v tom měsíc máme k dispozici aktuveliké Boží povzbuzení i jednání. Bůh za alizovaný seznam modlitebnámi stojí a potvrzuje nám, že v té prá- ních předmětů. Jednak obsaci máme pokračovat dál. Vidíme, že tyto huje výčet toho, za co jsme vděční, a potom taky body, za modlitby mají velký význam. Aleš: A to nám bylo zvěstováno v úvo- co prosíme. Seznam je u nás du loňského roku nebo na podzim před- k dispozici, něco zveřejňujechozího roku, když vznikla ta takzvaná me jednou za půl roku v Ankrize, že misie bude první, kdo skončí, téně, do vysílání tyto předtak možná budeme poslední, kdo skon- měty nevyhlašujeme. Ale na čí. Jsme samozřejmě vděční za každý den, vyžádání seznam každému kdy můžeme takhle sloužit, a je v Božích rádi pošleme. rukách, jak to bude dlouho. Lenka: Začali jsme se také modlit za naše pravidelné spolupracovníky, protože mít dobré spolupracovníky, to je ajímalo by nás, jak tato poklad. Je s námi takto spojeno už něsbírka vznikla. kolik desítek lidí z různých denominací, Vlastimil: V květnu Aleš Navrátil s jedním kteří s námi spolupracují. Jsou to lidé, 1997 se TWR přestěhovalo ze svých nových přátel kteří nám dodávají pořady takzvaně „na z brněnské části Lesná do nové

Sbírka plyšáků

Z

5

ŽIVOT V KRISTU

Ohlasy posluchačů

Rozhovor Pavla Slepičky s Alešem Bartoškem

KŘESŤAN a MÉDIA

J

aké jsou zpětné vazby na vaše vysílání, máte zkušenosti s nepříjemnými dotazy? Katka: Velké téma jsou telefonáty či ohlasy od lidí, s nimiž není úplně jednoduchá komunikace. V případě, že jde o pořad, který má svou logiku, někam se ubírá, graduje, může se stát, že některý telefonát do vysílání nepřepojíme, zvlášť pokud jde o volajícího, u něhož víme, že se drží stále stejného, často pokrouceného tématu. Vždy se ovšem snažíme s volajícím mluvit alespoň mimo vysílání. Ale jinak si každý moderátor musí umět poradit s dotazy na tělo, nepříjemnými dotazy nebo arogantními posluchači. Jednou jsem zažila pořad s Karlem Řežábkem, ve kterém mu posluchač v přímém přenosu velmi výrazně vytknul, že mluví nespisovně. Tenkrát jsme rozebírali nějaké velmi emocionální téma, myslím, že jsme mluvili o smrti, byl to zrovna okamžik, kdy to gradovalo, a do toho zavolal tenhle člověk, že když Karel nemluví spisovně, tak tam nemá co dělat. A Kája, jak byl soustředěný na téma, tak ho to úplně vyhodilo z konceptu a pár minut chytal nit, já jsem se mu snažila

Lenka Malinová s občerstvením

pomáhat, no a až jsme se konečně znovu dostali do obrátek a pokračovali, strhla se záplava dalších telefonátů posluchačů, kteří ho uklidňovali, že to vůbec nevadí, ať pokračuje. Lucie: Je také nutno dodat, že máme „známé firmy“ i ve smyslu pozitivním. Jsou to lidé, kteří se ozývají pravidelně, třeba jedna paní co dva měsíce napíše e-mail, ve kterém shrnuje, co ji zaujalo

6

a proč, za co nám děkuje, za co se mod- Stalo se někdy, že posluchač dal zpětně lí, a dělá to opravdu cíleně. Vždy shrnuje svědectví, že uvěřil skrze vysílání? Aleš: Určitě a mnohokrát. Jen všechny období od svého minulého e-mailu, a to je výborné, protože pro nás je to obrov- případy neznáme. Například do tohoto ské povzbuzení. Navíc je vidět, že skuteč- týdne jsme neznali manžele, kteří přině poslouchá, nenapíše jen: „Bylo to za- šli do pořadu Rozmarýna. Jen tak mezi jímavé.“, ale je konkrétní. A je i pár lidí, řečí jsme se dověděli, že on byl na vojkteří jsou buď sami, nebo mají nějaké ně a měl walkmana a poslouchal Radio zdravotní problémy, kteří nějakým způ- Proglas, kde tehdy zachytil náš pořad sobem vysílání „adoptovali“ a tím pádem Světem Bible. Poslouchal ho týden každý se ozývají pravidelně a berou nás za své den a po týdnu se odevzdal Kristu. Pose vším všudy – a to je milé, že ta pra- cházel z nevěřícího prostředí, měl ze stejvidelná komunikace má nejen nepříjem- ného prostředí manželku a už měli doma miminko. Miloval ji a věděl, že když se nou, ale i příjemnou stránku. Aleš: Zpětná vazba je takové to krme- přizná k víře, že ji ztratí a tak se jí to bál ní pro nás, to, co potřebujeme asi nejvíc tři dny říct do telefonu. Po třech dnech slyšet, abychom věděli, jestli naše práce dostal odvahu a ona se mu rozbrečela do není marná. Na jedné straně máme víru telefonu. Myslel, že je konec a z manžela přesvědčení, že něco máme dělat, že ky vylezlo, že ona uvěřila taky a to ve stejto je Boží vůle. Na druhé straně přece ný den jako on, jen to o sobě nevěděli… jenom, když člověk káže ve sboru a vidí No neuvěřitelný příběh a úžasné svědecpřed sebou ty tváře, že nespí, tak je to tví – a takových je hodně. My jsme se to příjemné, ale tady člověk sedí před mi- dozvěděli 15 let po rozsévání. Je hodně lidí, kterým TWR pomohlo krofonem anebo zdí a nevidí nic. Takže si lidi u rádia jenom představujeme, ke spasení. Ne o všech to víme, pár lidí a pak je pro nás zpětná vazba moc dů- nám sem svoje svědectví i poslalo, buď ležitá. Jsem v TWR dvacet let a pamatuji písemně anebo ho přímo natočili, daledobu, kdy chodily dopisy ve štosech den- ko víc se toho však dozvídáme víceméně ně. Dneska těch dopisů moc nechodí, ale náhodně při setkáních s věřícími v církvi, o to víc chodí e-mailů, esemesek a tako- a ještě o více lidech se dozvídáme zprových modernějších forem vzkazů. A mu- středkovaně. Ne každý byl přímo veden sím říct, že po určitém trendu, kdy lidé vysíláním TWR k obrácení, ale mnoha lipsali čím dál méně, tak od té doby, co dem vysílání pomohlo na cestě víry jako vysíláme 24 hodin denně, je naopak reak- jeden z impulzů. Nevíme, kolik lidí se obcí čím dál víc. A řekl bych, že v ohlasech rátilo jenom na základě sledování rádia, i takoví jsou, ale nemáme zmapován jevycházíme dost dobře. jich počet. A přichází ohlasy třeba i ze zahraničí? Aleš: Jsou samozřejmě posluchači čes- Dá se odhadnout, jaký zájem by byl ky mluvící i ze zahraničí, ale tam bych o odbornější témata, např. Bible a věda, řekl, že ohlas je ještě daleko menší než Biblická archeologie apod.? Vlastimil: Máme i takové pořady, ve z Čech. Prostě jsou vděčni za to, že vysílání v cizině zachytí. Jsou to jednak kterých se mluví odborněji např. o biblidé, kteří trvale žijí v zahraničí a jednak lických tématech nebo o různých aspekti, kteří tam jedou na služební cestu, a ví tech víry v současném světě atd. Na druo nás třeba z domova, tak si nás tam na hé straně, přece jen jsme především rádio misijní, tedy „pro začátečníky ve víře“. internetu najdou.

Protože naše přesvědčení je, že lidé nevěří v Boha, protože ho neznají, oni si ho jenom nějak představují, jak kdosi řekl: „V takového Boha, ve kterého vy nevěříte, bych ani já nevěřil“. My chceme Boha lidem ukázat tak, jak ho poznáváme skrze Bibli, jak ho představoval Ježíš. A jsou nějaká horká témata, kterým se raději vyhýbáte? Katka: Celosvětová rozhlasová misie má určitý kodex, který zahrnuje to, že se nemíchá do politiky a nekritizuje a nezesměšňuje jiná vyznání. Náš cíl je vázat lidi na Krista a ukazovat jim na Krista. Takže žádná politika a žádné mezináboženské konflikty, to je praxe TWR. Dá se nějak zjistit, kolik posluchačů zrovna sedí u rádia? Daniel: Celkově ne. S určitou přesností lze zjistit, kolik lidí je připojeno na internetové vysílání (cca 30 000 připojení měsíčně), ale počty posluchačů přes ostatní kanály (satelit, střední, krátké a velmi krátké vlny) lze jen velmi, velmi zhruba odhadnout podle ohlasů, které docházejí do redakce. Pokud ale hovoříme o internetu, tam je kromě poslechu živého vysílání zajímavá statistiku pořadů, které si lidé stahují z našeho zvukového archivu. Na webu jsou odvysílané pořady vystaveny po dobu zhruba jednoho měsíce od jejich premiéry. Každý týden takto vystavíme přes 25 nových pořadů, z nichž každý je průměrně stažen cca 250x, což za měsíc dělá cca 25 000 stažených pořadů. Víme, že nás poslouchají lidé střední generace, maminky, které jsou doma s dětmi, někdo poslouchá v práci, a pak jsou tradiční posluchači, kteří vyhledávají programy TWR na středních vlnách.

Přímé přenosy bohoslužeb

ně na nějakém datovém nosiči (soubory mp3, wav...). Vyhrazujeme si právo na posouzení vhodnosti technické kvality záznamu pro vysílání. V případě zájmu je nejlepší se s námi spojit a dohodnout podrobnosti. Přímé přenosy bohoslužeb realizujeme příležitostně – zatím zejména o „velkých“ svátcích. Technickou podmínkou realizace je především kvalitní stabilní připojení k internetu a dobrá spolupráce s místním zvukotechnickým zázemím sboru. Lucie: Určitě to není tak, že bychom dělali nějakou selekci ve smyslu: „Tohle se nám nelíbí“ nebo „Tohle je málo.“ Ono se jednak „dobré zboží chválí samo“, a když je kázání dobré, dřív nebo později se to pozná, ale na druhou stranu to není tak, že bychom měli pocit, že musíme každý týden mít tu nejlepší bohoslužbu, které všichni redaktoři dají desítku. Přece když chodím někam do sboru, taky tam není vždycky kázání, u kterého bych jásala, ale to neznamená, že to nemá smysl. Jistě jásá někdo další vedle mě.

„Moment moment,“ podíval se do svého diáře, a zkonstatoval, že příští týden rozhodně nemůže. A já jsem říkala: „Hm, tak to zařídil Pán, že tě sem poslal o týden dřív.“ Takže jsem odvysílala pořad s oním „jiným hostem“ a pak jsem předtočila rozhovor s Michalem, který se vysílal další týden. Tady se traduje jedna historka Petry Eliášové s Hanou Pinknerovou, když Petra zapomněla při živém vysílání vypnout mikrofon, pustila písničku, a začaly si povídat: „Mně se chce na záchod.“ „No běž.“ „Ale jestli to stihnu?“ A všechno tohle běželo do vysílání. A Petra povídá: „Neboj, to stihneš, písnička má tři minuty, to mám vyzkoušený.“ Zvlášť ze začátku naši technici, vtipálci, skladovali všechny možné přebrepty, a pak nám je pouštěli pro všeobecné veselí. Sbírka je pestrá, začíná u překroucení jmen – např. John Sebastian Bach – a končí třeba u přání dobrého rána ve dvanáct hodin nebo přivítání posluchačů zcela jiné rozhlasové stanice.

Historky z natáčení

Novinky v TWR

M

C

KŘESŤAN a MÉDIA

Ročník 22, březen 2010

áte nějakou veselou historku? o se odehrálo zajímavého za posledLenka: Není vždy jednoduché ní dva roky? sehnat hosta, který by přišel do Aleš: Během posledních dvou let pořadu vysílaného živě ve 13 hodin. Pro- došlo ke změně ředitele Českého rozhlato některé pořady natáčím dopředu do su Plzeň a tím i k určité změně prograzáznamu. Jednou jsem se domlouvala mové struktury v Českém rozhlase Plzeň. s pastorem Slova života Michalem Vaň- Kvůli tomu jsme ztratili polovinu našekem, kterýžto je velmi zaneprázdněný, ho vysílacího času, takže místo dvou hoa byli jsme domluvení na určitý termín. din v sobotu máme hodinu a jenom veNastala středa, čekala jsem svého hos- čer, ale říkáme si, dokud ta možnost je, ta, jiného hosta podotýkám, načež se ve jsme za ni vděčni. dveřích objevil Michal Vaněk, že jde do Došlo také k nějakým personálním pořadu. Já jsem na něj vykulila oči a ří- změnám u nás v redakci, jedna redaktorkám: „Michale, ty máš přijít ale až příští ka šla na mateřskou, jedna odešla, jeden týden.“ V tu chvíli vykulil oči on a říkal: technik odešel, a při platech, které u nás

Lenka Malinová a Vlastík Kolegar

J

ak to funguje při přenosu bohoslužeb? Šlo by to udělat i v našem sboru? Berete i záznam? Daniel: Vzhledem k problematičnosti časového začlenění přímých přenosů bohoslužeb do našeho programového schématu (v neděli vysíláme až odpoledne) a určité technické náročnosti se většinou uchylujeme k vysílání bohoslužeb ze záznamu. Tyto záznamy dostáváme přes internet z řady sborů po celé republice. Na technickou stránku nahrávek nemáme nějaké zvláštní požadavky, ale musí se jednat o solidně provedený záznam, bez nadměrného výskytu rušivých jevů (přílišný šum, brum, kompresní artefakty), zaslaný přes internet, případ-

7

ŽIVOT V KRISTU

KŘESŤAN a MÉDIA

máme, nám každý, kdo ví, jak se věci mají, říkal, že je naprosto bez šance, abychom sehnali náhradu. Ale vždycky se v pravý čas objeví ten pravý člověk. Děje se toho mnoho každý den, ale asi něco velkolepého ne, pokud tohle není velkolepé, samozřejmě. Chystáte nějaký nový projekt? Aleš: Chtěli bychom do budoucna využít toho, že máme signál ve vzduchu 24 hodin denně k tomu, abychom mohli napájet nějaké VKV vysílače, byť třeba lokálního charakteru na kousek města nebo nějaké malé území. Problém je v naší legislativě a v mediální praxi u nás v Čechách, kdy úřad k tomu určený vydává licence více méně jen k frekvencím, které sám má nějakým způsobem vyti-

pované a zveřejněné pro výběrová řízení, licenci přidělí. Stojí to taky trošku peněz, a o ty je velká bitva. Ale my víme, a víme trošku úsilí, problém je i v tom, že frekto nejen my, ale ví to všichni, kteří se tím vence, které Rada licenčně přiděluje, jsou zabývají, že existuje spousta míst, kde by především frekvence na vysílače, které už mohl být slabý vysílač, který by nikoho stojí, a na tom je nejdražší provoz vysíneohrozil, nikomu by technicky „nelezl lače, protože ten není náš, ale někdo ho do zelí“, kde by se vysílat dalo. Dokonce vlastní, zpravidla České radiokomunikace vznikla registrovaná iniciativa mezi stu- nebo nějaký subjekt, takže se platí nájem. denty a radioamatéry i specialisty, která Přitom vlastnit vysílač bychom mohli sase chce zasadit o změnu zákona v této mozřejmě i my, a pořídit si vysílač je závěci, aby Rada pro rozhlasové a televiz- ležitost velice levná, provozovat ho ještě ní vysílání udělovala licence i pro malý levnější, to má spotřebu jako nějaká trošvýkon vysílačů lokálního charakteru. Za- ku silnější žárovka, stojí to jen tu energii. jímavé je, že u nás to legislativa nezaka- Problém je zase v tom, že když bychom zuje, ale více méně to nikdo nepraktikuje. my ten vysílač chtěli, tak nám to zákon Takže náš zájem je dostat se na nějaké umožňuje, ale kam ho postavíme? Prostě VKV vysílače, ale uvidíme, co bude mož- taková spleť zákonů je u nás, na Slovenné, může se stát nějaký zázrak nebo ně- sku je to trošku jiné, tam to jde snáz. jaká změna zákonů, anebo nám třeba tu

Spolupráce

Přes architekturu k TWR Svědectví Katky Hodecové

Katka Hodecová

S

hodou okolností jsem neměla na kolejích možnost bydlet s nikým ze svého ročníku architektů, takže mě dali ke čtvrťákům. Jedna spolubydlící stále četla nějakou tlustou knihu, což mě strašně rozčilovalo. Já byla v té době knihomol a stejně tlusté knihy jsem četla nejdéle týden. Jednou jsem to už nevydržela a zeptala se jí, co to čte. Řekla, že Bibli. Málem jsem omdlela. Jako dítě komunistických rodičů jsem přesně věděla, že věřící lidé jsou tmáři a je důležité se jim včas vyhnout. Nicméně, když jsem se vzpamatovala z šoku, nedalo mi to a začala jsem se jí opatrně na mnohé věci vyptávat

8

a k mému velkému překvapení to na tmářství vůbec nevypadalo, naopak. Moje spolubydlící, Kateřina Dümlerová, mě pak seznámila s dalšími křesťany a já mezi nimi našla skutečné přátele. Celý půlrok jsem ji ale pečlivě zkoumala a sledovala, co dělá, jak o čem mluví, jak se rozhoduje, jestli se hádá, pomlouvá nebo lže, jak se učí na zkoušky a jestli si píše taháky… Zkrátka byla pod drobnohledem. Po půl roce jsem už věděla, že Bůh mě zajímá. Jedné krásné lednové mrazivé noci jsem pak vydala svůj život Ježíši. K TWR jsem se dostala přes architekturu. Šla jsem do redakce navštívit svou kamarádku Jitku Hovořákovou, ekonomku a moderátorku našich pořadů a mou dobrou a věrnou přítelkyni. Tam se mě zeptali, zda bych pro ně neudělala studii přestavby domu TWR. Souhlasila jsem a během několikatýdenní práce jsem se více seznámila nejen s pořady křesťanského vysílání, ale také s nynějším ředitelem Alešem Bartoškem. Ten mi posléze nabídl místo redaktorky. V TWR je pro mě mnoho důležitých lidí, ale zmínit musím ještě jednu osobu. S velkou láskou a vděčností vzpomínám na bývalého ředitele Petra Rause. Je to člověk, kterého bych spolu s apoštolem Pavlem označila jako tvůrce pokoje. Má neuvěřitelný dar vidět ve věcech, v lidech a v událostech to lepší. Umí se na to lepší zaměřit a umí z lidí vytáhnout to dobré. Vedle Petra se člověk automaticky snažil se zebe vydolovat maximum. Byl nám příkladem svou poctivostí, pílí a vlídností.

J

aké možnosti máme my, naše redakce ve vztahu k rádiu, na čem bychom mohli spolupracovat případně jako AC? Aleš: Mediální podpora. Řekl bych, že druhý, nebo možná dnes už první handicap Rádia 7 a vůbec naší práce, je povědomí veřejnosti o tom, že existujeme. Dostat se do povědomí především křesťanské veřejnosti je v současnosti asi naše priorita, možná ještě trošku víc, než rozšiřování našeho vysílání. Zjišťujeme, že generace našich posluchačů z dob totality postupně odchází a ti noví, mladší, nemají mnohdy ani ponětí o tom, že existujeme. Přitom si myslím, že jsme dobrý misijní nástroj církve, že třeba při svědectví s lidmi může každý člen církve člověku, kterému nestihne říct všechno, nabídnout vizitku nebo záložku, se slovy: „Poslechni si občas toto, tam uslyšíš možná odpověď na některé svoje otázky.“ Bylo by dobré, kdyby se tahle možnost dostala do povědomí české křesťanské veřejnosti a skrze ni i dál mezi nekřesťany. Kromě bohoslužeb sbor žije ještě dalšími různými aktivitami, to je také nějakým způsobem zpracovatelné, když je to nějaká zajímavá činnost? Katka: Určitě. My chceme sloužit církvím ve smyslu informovanosti, abychom budovali jednotu, protože zas je nás opravdu moc málo na to, abychom všichni všude dělali totéž, myslím si, že se můžeme doplňovat a využívat. Občas narážíme na to, že málokterá církev je ochotná s námi o tomhle komunikovat – když se něco děje, tak napsat zprávu: Pořádáme to a to. Většinou je to na nás, abychom si to zjišťovali, a to je strašně pracné a namáhavé. Mrzí nás, že církve trošku spí.

Jinak samozřejmě děláme různé repor- které dělá pro křesťany a my bychom další otázky a nutí k přemýšlení. Takže táže, máme magazíny z kultury, z křes- přece měli působit v těch sekulárních ono lze být bigotní na veřejnoprávním ťanského dění, z misie, z regionů, pořád médiích, abychom se jen tak mezi řečí rádiu stejně jako v TWR, ale doufám, potřebujeme svědectví lidí, kteří jsou dostali k lidem, kteří nevědí o křesťan- že my takoví nejsme a děláme pro to schopni zformulovat to, co zažili s Bo- ství nic. Jaký na tohle máte pohled pří- maximum. hem. Svědectví, to je vůbec kapitola. Kaž- padně zkušenosti? Lucie: Myslím si, že je to podobné, jak V čem je problém, když existují napřídý týden potřebujeme dvě. Za rok je to 104 a to si řekneme, že to je docela málo. už tu zaznělo s Proglasem a TWR. Jednak klad různé evangelizační materiály, kteAle já už jsem narazila na několik pra- si nemyslím, že by TWR vytvářelo ghetto ré by se mohly rozšířit všemi cestami, covníků misie anebo vyloženě nějakého jen pro křesťany. My víme, že nás primár- ale knížka už je rozebraná, v PDF se to předního postavení v organizační struk- ně poslouchají křesťané, ale to nezna- na web nepověsí, nahrávky se nezveřejtuře ve sboru, tedy lidi, u kterých by člo- mená, že by nás nevěřící neposlouchali, ní… Autorská práva. To je vždycky tak, třevěk předpokládal, že svědectví umí říct a jednak: Kdo řekl, že křesťan nepotřebuhned, kteří mi řekli, že neví, o čem by je mít zázemí, aby mohl dál evangelizo- ba když se překládá nějaká knížka z anmluvili. To jsou potom takové momenty, vat, aby mohl dál působit ve svém okolí? gličtiny do češtiny, tak je úplně striktně Nedávno jsem mluvila s jedním svým dáno, kde se to smí šířit, jakým způsou kterých si říkám: něco je špatně, když člověk na takovém místě neví, o čem by bývalým kolegou, který teď dělá mode- bem, a pokud se už v době toho překladu rátora ranní show na středněproudém a příprav vydání českého překladu neomluvil, když se ho zeptáte na svědectví. komerčním rádiu. Párkrát jsem ho po- šetří ve smlouvě to, že je možné zároveň A musí to být svědectví jenom jak uvěřili, slouchala a moc se mi líbilo, jakým způ- pořídit třeba rozhlasovou nahrávku, ktesobem to dělal. Vím, že je křesťan, a on rá bude nějak šiřitelná, pak už se to větnebo i jiné? Katka: Samozřejmě i jiné, cokoli ze ži- tam rozhodně působil jako to, co si před- šinou nepovede. Tady je vidět, jak se čím vota s Bohem. Protože to je častá otáz- stavuji pod pojmem kvas – dorovnával ta dál víc stává mentální vlastnictví hodnoka nevěřících lidí. Oni třeba i chápou, že prohlášení, která měl jeho kolega. Došlo tou, jak se čím dál víc hlídá. Dostat se uvěří, dobře, má to nějaké klady, no ale mi, jak je to skvělé, ale zároveň jak by to k tomu je obtížné. Musíte zajistit a zaplaco bude potom? Co se změní? Jaké to nestačilo, kdyby to bylo jenom tohle. Pro- tit autora, překladatele, vydavatele a větbude, jaké to je po padesáti letech víry? tože on to dělal moc dobře, ale rozhod- šinou je to platné jen na určitý časový To jsou relevantní otázky, na které by- ně tam neměl ani prostor ani možnost úsek. A tak je tomu i v křesťanských kruchom rádi přinášeli odpověď a právě ne říct cokoli konkrétního. A v té chvíli si zích, a je to pochopitelné, protože je to umělou, ale zažitou, skutečné svědectví myslím, chvála Bohu za to, že jsou média, jejich obživa. Ve chvíli, kdy by to dali zcekterá to otevřeně dělají. ze života víry. la volně k šíření, už si nikdo nekoupí tu Katka: Když byla řeč o tom ghet- knížku, nikdo nepřijde na tu přednášku, Jak se daří mezidenominačně bruslit? tu, myslím, že ve skutečnosti to pravda což je logické. Nám se třeba teď podařilo Přece jenom každá církev má své speci- není, my nebudujeme žádné ghetto. Pro sehnat práva k jedné knížce, která vyšla mě je spíš otázka, jak se o Kristu a o du- nedávno v českém překladu, a mě úplně ality. Aleš: Řekl bych, že v tom je docela chovních věcech mluví. A my rozhodně překvapilo, jak rychle to šlo. Zeptali jsme hladký led a bruslíme po celém kluzišti, věnujeme velikou pozornost tomu, jak se, jestli by to bylo možné a v podstatě protože ten led máme namrzlý na Bibli, o věcech mluvíme, jak mluvíme o Kris- obratem jsme dostali souhlas, a to se fakt a o víc se nezajímáme. Nehledáme žád- tu, jestli přesvědčujeme, nebo jestli dá- nestává často. né liturgie, tradice, ale stavíme na Pís- váme prostor k diskusi. Tím, že mám na mu a myslím si, že se nám to daří bez starosti celé vysílání, můžu vyjmenovat Zase asi záleží na lidech, pokud má něnejmenších problémů. Nevím o žádném desítky případů, kdy jsme to nezvládli, kdo zajištěné živobytí, může si říct, že zádrhelu, pokud jde o nekatolické církve, ale na druhé straně tady pořád ta ten- něco dá volně šířit. nemáme ani nějaké velké zádrhele s ka- dence, ta bdělost tímhle směrem je. MysUrčitě, ale to je vždy základní problém tolickým Radiem Proglas, kde vysíláme. lím si, že v tomto směru je jedno, jestli a důvod, proč TWR nemá na webu pořád Občas tam dojde ke skřípání v nějakých jsem na veřejnoprávním rozhlasu, nebo ke stažení všechny pořady. Ve chvíli, kdy nuancích spíš z neznalosti, protože jsou tady, protože o Kristu vždycky chci mlu- je v nich větší podíl hudby, my to tam netam různá specifika, otázky narození vit způsobem, který toho druhého neo- můžeme vystavit, protože to prostě kvůli Pána Ježíše, Marie a podobně, tam někdy sočuje, ale který někam vede, vyvolává autorským právům nejde. dojde k nějakým otazníkům, ale v podstatě problémy nemáme. Pokud jde o výběr spolupracovníků, Lenka Malinová a Vlastík Kolegar nehledíme na to, z jaké je kdo církve, to je otázka úplně nepodstatná. Pro nás je podstatný vztah toho člověka k Pánu Ježíši, jeho osobní zápal pro věc a potom na druhém místě jeho odbornost. Církve jako takové s námi nemají žádnou smlouvu, my s nimi taky ne a působíme mezidenominačně bez problémů.

KŘESŤAN a MÉDIA

Ročník 22, březen 2010

Když se pohybuji mezi mediálními pracovníky, někdy vidím takovou skepsi vůči třeba TWR nebo jiným podobným organizacím, s tím, že to je to ghetto,

9

ŽIVOT V KRISTU

Nahlédnutí do historie TWR Rozhovor s ředitelem rádia Alešem Bartoškem

KŘESŤAN a MÉDIA

J

ak dlouho funguje české TWR a jak to tady u nás začalo? Budu mluvit spíš z osobního pohledu. Jméno Ota Vožeh jsem slýchával od svých dětských let, v podstatě od besídky. Nikdy jsem neslyšel jeho hlas, nikdy jsem ho neviděl, nevěděl jsem nic o TWR ani o rádiu Monte Carlo, jenom jsem věděl, že někteří věřící to poslouchají. A po roce 1990 přišli do našeho sboru tři lidé: bratři Dedecius, Smutný a teď si nejsem jistý, jestli u toho nebyla i Marie Frydrychová. Oslovili náš sbor, jestli nechce s TWR spolupracovat. Tehdy jsem poprvé slyšel, co to je TWR, a velice mě ta myšlenka nadchla. Sešel jsem se ještě s Honzou Viktorinem, dnes členem naší správní rady a přítelem. Tehdy v lese u Velké Bíteše jsme o tom celý víkend mluvili a modlili jsme se za TWR. A tam jsme si řekli, že do toho půjdeme, když ne sbor, tak my dva osobně. To bylo někdy na jaře devadesátého prvního. Bratři starší nás nadšeně povzbudili. Následně jsem se velice rychle seznámil s Jirkou Dedeciusem a asi za čtrnáct dní se s námi setkal Ota Vožeh. Tehdy jsem ho viděl poprvé, měl jsem trému asi tři dny dopředu. Ota Vožeh tehdy odjížděl do Ameriky, kde získával peníze na krytí nákladů na české vysílání. Řekl nám, že jede na tři měsíce pryč, a jestli bychom za něho nevzali Magazín. Já tehdy vůbec netušil, o co jde. Myslel jsem, že tam někde budu lepit magnetofonové pásky. Měli jsme den na rozmyšlenou. Jenže mi bylo jasné, že to vzít musíme. Jirka Dedecius říkal: „Na tři měsíce? Jak znám Otu, tak to máte navěky.“ A měl pravdu. Ota už si tu relaci nikdy nevzal zpátky. Práce už jen přibývala, zformovala se správní rada, název TWR, což bylo občanské sdružení. Asi rok jsem spolupracoval po zaměstnání jako dobrovolník, v noci, vždycky tak od tří, čtyř odpoledne do jedné, do dvou v noci, třikrát týdně. To nešlo dělat dlouho, a tehdy mě oslovil Jenda Titěra, tehdy předseda správní rady, jestli nechci jít do TWR na plný úvazek, s tím, že má pro mě mzdu na celý příští měsíc (smích). Jsem tu letos šestnáctým rokem. Jak ses propracoval k postu ředitele? S Jirkou Dedeciusem jsem spolupracoval jako technik, kromě Magazínu, který jsme dělali autorsky s Honzou Viktorinem, tu byla spousta dalších pořadů. Třeba se začal vysílat pořad Světem Bible, což bylo každý den půl hodiny. U Jirky

10

Dedeciuse se všechno natáčelo, stříhalo, čistilo na klasických páscích, tužkou se malovalo po druhé straně pásku, kde se to střihne a kde se to zkrátí, a do toho se lepily písničky, opravdu doslova a do písmene lepicí páskou. Když jsem do

TWR nastoupil jako technik, hned třetí den řekl Jirka Dedecius: „Tak já už končím s redaktorskou prací, psát už nebudu, tady máš psací stroj a kopíráky a další relace už jsou na tobě.“ Takže jsem se z technika stal redaktorem ze dne na den. Prostě nic jiného mi nezbylo, a kdyby mně někdo předtím řekl, že bych měl nastoupit jako redaktor, tak bych do toho nikdy nešel. Vašek Kadlec, který se tehdy velice brzy stal prvním ředitelem nově ustaveného TWR, posunul celý kolektiv o etapu dál, a pak odešel zpátky do právní sféry. Petr Raus byl ředitelem po něm a zase udělal kus práce, odešel do České televize, jemu televize byla vždycky bližší než rádio, takže to pak bylo na mně, a zatím pádluju, co mi síly stačí. Sedíme ve veliké budově, kdy byla postavena? Začínali jsme v rodinném domku manželů Dedeciusových, kde v prvním patře byla jedna místnost vyhrazená pro studio už za totality, kde se natáčelo pod dohledem StB. Bylo nám jasné, že po revoluci to tam dělat nemůžeme – z praktických důvodů, narostl počet spolupracovníků, dveře se netrhly. Už jenom proto, že třeba sestra Lída byla natolik pohostinná, že nestačila vařit všem.

Moje manželka pracovala v Drutisu, to byl podnik nedaleko od Jirky Dedeciuse, asi pět set metrů, a tam byly volné prostory. Tak jsme tam přestěhovali kanceláře. Přestěhovali jsme návaznou službu, která už tehdy disponovala spoustu krabic, dopisů a podobně, a studio jsme začali budovat v místním opuštěném počítačovém sále. Ideální prostor, sklepní, dobře izolovaný, klimatizovaný, obrovský, ale museli jsme to přebudovat na studio. Všechna povolení od majitele budovy jsme měli – a zase: svépomocí po práci v TWR (a tehdy ještě i mé civilní) jsme s Ivošem Žákem, Petrem Kolkem a spoustou dalších dobrovolníků stavěli studio. Asi za dva měsíce takových každodenních prací koupil celou budovu Drutisu někdo jiný a ten nám dal takový nájem, že jsme ho nebyli schopni zaplatit. Takže jediné, co jsme mohli udělat, bylo vrátit studio do původního stavu. Všechno, co jsme budovali, jsme zas dávali zpátky, což bylo ještě horší a deprimující. Mezitím Václav Kadlec, který už nám dělal ředitele, sehnal nemovitost na ulici Veveří k pronájmu od města s tím, že město slíbilo, že to nebude nikdy privatizováno. Byla to divoká doba vracení budov původním majitelům. Nájem byl super, měli jsme ve dvorním traktu v podstatě v centru Brna dvě patra s nádherným výhledem do zahrad. Tam už jsme si vybudovali svépomocí studio, kde jsme měli jednu místnost pro mikrofon a hlasatele a za sklem, dvojitým, trojitým, jsme měli druhou místnost s páskami a magnetofony. Bylo to opravdu studio. Tam se nám pracovalo ohromně dobře asi dva nebo tři roky, když se najednou našel majitel budovy, který požádal o navrácení. Město nemohlo asi dělat nic jiného a vrátilo to původnímu majiteli. Ten měl jiné zájmy, ale byl velice slušný, nezvedl nám nájem, jenom řekl, že hrozí vystěhování a že nám dá dopředu vědět. Dal nám vědět asi tři měsíce dopředu, no a my jsme začali zase zvažovat, co dál. V té době byly v Brně pronájmy nebytových prostor tak vysoké, že jsme si spočítali, že plocha, kterou bychom nutně potřebovali k práci, by za tři roky pronájmu vydala na rodinný domek. Tak jsme si řekli: „Zkusíme nějaký domek koupit.“ Udělali jsme po církvích výzvu a během asi měsíce se nám sešla asi polovina částky, kterou jsme potřebovali na koupi vyhledávaného domu, který jsme asi po měsíci našli na Lesné. Ideální rodinný dům, třípatrový, úzký, řadový, ale se zahradou, s tím, že v zahradě postavíme studio. Kanceláře budou vpředu, vzadu bude studio. Měli jsme polovinu peněz a ma-

Ročník 22, březen 2010

Lucie, ty jsi pro mě atraktivní tím, že jsi přišla z Proglasu, z velkého podniku, z vynikajícího platu nepochybně, co tě k tomu přivedlo? Podnětů pro rozhodnutí k odchodu bylo víc, ale jedním ze základních byla touha hlásat evangelium otevřeně. Nemyslím si, že by model Proglasu nebo model TWR byl jeden dobrý a jeden špatný. Myslím si, že je super, že oba žijí a fungují vedle sebe, že má smysl dělat tuhle práci i způsobem, kterým ji dělá Proglas, tedy preevangelizací a takovou tou přípravou cesty, kdy se zvěst evangelia dávkuje po malých kouscích, ale stejně tak si myslím, že má smysl říkat evangelium otevřeně, naplno, bez obalu a pořád. Mně už po těch jedenácti letech, co jsem v Proglasu byla, prostě to evangelizování přišlo takové až moc schované. Tím neříkám, že je to špatně, jenom si myslím, že jak jsem zrála a objevovala to, co chci a proč to tak chci, přivedlo mě to na tuhletu cestu. Stejně tak znám lidi, kteří léta opravdu otevřeně evangelizovali a našli pak cestu jakoby na tu druhou stranu. Myslím si, že oba dva modely jsou opravdu činné, člověk by měl hledat, kde je to jeho místo.

Tím nám vnukl myšlenku, že bychom mohli postavit na zelené louce, že to bude asi lepší, i když jsme s tím pořád nebyli nějak smířeni, protože Boží vedení ke koupi toho domu bylo jasné. Tak jsme se zase modlili a podařilo se získat v Líšni krásný pozemek od paní Jiřina Markovová a Aleš Bartošek hraběnky Belcredi, která nám ho ochotně prodala a levně, plány byly rychle hotové, sehnali jsme stavební firmu, která tu budovu postavila během asi půl roku. Ale abychom vůbec mohli začít stavět, potřebovali jsme peníze. Ale kde vzít? Dům na Lesné jsme museli prodat dopředu. Hledali jsme kupce, který nám zaplatí, ale nastěhuje se až za rok, což bylo téměř nemožné. Divte se, nebo ne, kupec se našel, uzavřeli jsme smlouvu, on nám vyplatil na stůl všechny peníze

a řekl, že za rok, prvního května se chce nastěhovat. Od té doby jsme mohli začít platit projektanty, zaplatit pozemek a začít realizovat stavbu. Kolaudaci jsme dělali 24. dubna, 26. dubna jsme se začali stěhovat a prvního května jsme předali dům na Lesné prázdný a začali jsme fungovat tady. V kterém to bylo roce? Myslím, že před deseti nebo jedenácti lety. Bylo úplně jasné, že to zase byl Boží plán, který nám akorát neřekl celý dopředu, ale po částech. Ani místní podkroví jsme neměli v plánu, protože peníze, které jsme utržili za prodej, na to zdaleka nestačily. Dovybírávali jsme od dárců peníze, získávali další dary a získali jsme jich tolik, že jsme mohli realizovat i podkroví, které jsme tehdy nepotřebovali. Stavební firma nám tehdy řekla: „Tady může být obytné podkroví. Když to uděláme teď, bude to stát čtyři sta tisíc, když budeme muset odstěhovat materiál a dělat to za půl roku znovu, už to bude stát dva miliony. Jenom proto, že to musíme nastěhovat, rozbít střechu a všechno udělat znova.“ Tak jo, postavili jsme to i s podkrovím. Zaplatili jsme budovu a neměli ani korunu dluh.

KŘESŤAN a MÉDIA

jitel nám dům prodal jedině s podmínkou, že když zaplatíme polovinu, tak tu druhou musíme zaplatit do 14 dnů, jinak první polovina propadne. Bylo to tehdy kolem milionu korun. Asi dva dny před splatností jsme dlužnou částku doplatili a dům byl náš. Během dalšího měsíce nám věřící z Brna pomohli dům zrekonstruovat, udělali nové topení, elektřinu, vodu a my jsme se tam během dvou měsíců nastěhovali. Měsíc jsme dům hledali, měsíc opravovali, takže jsme stihli stěhování ve výpovědní lhůtě. Na ulici Veveří byly asi nejkrásnější chvíle TWR, tam to byla taková doba, která nás hodně stmelila i protříbila, ale co se nestalo dál. Chtěli jsme postavit studio v zahradě, všechna povolení jsme měli a najednou se ozvali sousedi z jedné strany. Jedni byli přátelští, ale ti z druhé strany ne, že to nedovolí. A nám nezbylo nic jiného, než buď se s nimi soudit, nebo od stavby upustit. Protože všechny okolnosti, které směřovaly ke koupi domu, byly úplně jasným Božím vedením, nešlo mi dohromady, jak je to možné. Tehdy během přemýšlení a vnitřního trápení mi Bůh dal verš z Přísloví 16,7: „Líbí-li se Hospodinu cesty člověka, vede ku pokoji s ním i jeho nepřátele.“ Najednou mi bylo jasné, že tudy cesta nevede. Tak jsme přemýšleli, co dál, že to studio zakopeme do země, když ho nemůžeme postavit. Začali jsme předělávat plány a přišel architekt: „Fajn, to by šlo, ale umíte si představit, když se bude tady na dvoře stavět a vy tady budete pracovat? Spočítejte si náklady na dostavbu v zemi a přičtěte hodnotu vašeho domu. Když to dáte dohromady, postavíte nový dům na zelené louce.“

Proč vysílá TWR-CZ pouze přes internet a satelit? Tím pádem jsou možná omezeni běžní posluchači. TWR-CZ nevysílá pouze přes internet a satelit, vysílá na všech frekvencích, které jsme měli od dob totality až dosud, asi patnáct let – krátké a střední vlny. Ale kdybychom zůstali jenom u tohoto, tak je nám jasné, že v nové době by posluchači hodně rychle ubývali. Takže jsme začali spolupracovat i s médii, která mají i jiné než střední a krátké vlny, to znamená třeba s Radiem Proglas, se kterým spolupracujeme už dvanáct let a vysíláme denně na VKV některé relace. Stejně dlouho vysíláme i v Českém rozhlase Plzeň. Víc takto spřátelených rozhlasů nebo rádií se nám nepodařilo kontaktovat, neměli tolik odvahy vysílat křesťanské pořady. Nemáme v moci ovlivnit vysílací časy ani rozsah. Jenom dodáváme pořady. Proto jsme se rozhodli, že chceme zkusit něco vlastního a z ekonomických důvodů vycházel nejlevněji satelit. Pět let jsme to připravovali a za dobu příprav se natolik zlevnil internet, že jsme mohli jít i na internet. Dnes se to obrací, takže sledovanější a dostupnější je internet než satelit. Takže satelitní a internetové vysílání je provozováno pod názvem stanice Rádio 7 a tuto stanici vlastníme napůl se slovenskou redakcí TWR. Ale kam nás Pán Bůh povede dál, to nikdy nevíme.

11

ŽIVOT V KRISTU

Haiti pomoc potřebným

Aktuálně

Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den, a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad“, ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné? Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá. (Jk 2,15–17)

12

V

ážení přátelé, díky vám všem, kdo jste se dosud zapojili do sbírky na pomoc postiženým na Haiti. K naší velké radosti jsme nedávno odeslali v pořadí druhou částku ve výši 18 300 Euro. Celková pomoc odeslaná N.f. Nehemia k dnešnímu dni činí 750 858 Kč (pozn. redakce: zpráva pochází z 10. února). Situace na Haiti je stále velice složitá. Nejméně dva miliony Haiťanů přišlo o střechu nad hlavou. Počty mrtvých se šplhají k číslu 250 000 (aktualizováno podle zpráv v době redakční uzávěrky). Země se potýká s velkým nedostatkem jídla, vody a léků. Celkový počet postižených zemětřesením je tři miliony. Pokud máte touhu pomoci lidem na Haiti můžete stále přispívat na účet N.f. Nehemia 100 113 352/0300, variabilní symbol 7300 s poznámkou Haiti. Níže najdete aktuální informace, které jsme obdrželi od Convoy of Hope, partnerské organizace, se kterou na Haiti pomáháme. Za Nadační fond Nehemia s díky a úctou Leoš Cásek, DiS. ředitel

Ve dvou týdnech po tom, co zemětřesení o síle 7 stupňů Richterovy škály zasáhlo Haiti, naše partnerská organizace „Convoy of Hope“ (Konvoj Naděje) (Springfield, Missouri) rozdala 1,6 miliónů balíčků jídla hladovým lidem na Haiti, hlásí Michael Ireland, hlavní dopisovatel ASSIST News Service. „To, že jsme byli schopni tak rychle zajistit potraviny pro tolik lidí, je díky tomu, že jsme už předtím každý den krmili tisíce dětí na Haiti,“ říká Hal Donaldson, prezident Konvoje Naděje. „Dlouho trvající strategické partnerství jako je to, které máme s Misií Naděje, se stalo prostředkem, který umožnil rychle a efektivně získat potraviny a zásoby pro některé z nejvíce zasažených oblastí.“ Donaldson také podotkl, že skladiště „Convoy of Hope“, které se nachází na okraji Portau-Prince bylo zásobeno jídlem právě před zemětřesením. To, že měl potraviny v zemi, dalo Konvoji Naděje náskok, takže mohl začít pomáhat téměř hned potom, co zemětřesení udeřilo. To byly dobré zprávy pro Evenela St-Vila, 29letého učitele v Port-au-Prince, jehož dům byl zničen při zemětřesení. St-Vil byl jeden z tisíců těch, kteří se na „Convoy of Hope“ obrátili kvůli potravinám ve dnech po zemětřesení. „Žiju ve stanu na fotbalovém hřišti,“ řekl. „Jak dlouho tam budeme žít? To nevím. Nevím, co budu dělat.“ I když od zemětřesení uplynuly dva týdny, takové pocity jsou běžné. Mnoho obyvatel Haiti prostě neví, kde nebo jak začít znovu dávat své životy dohromady. Donaldson říká, že „Convoy of Hope“ se zavázal pomáhat na Haiti dlouhodobě. „To, že jsme v pozici, kdy můžeme pomoci desítkám tisíc rodin, které se po zemětřesení nemají kam obrátit pro vodu a jídlo, pociťujeme jako výsadu,“ říká. „Po dobu, kdy se Haiti bude postupně zotavovat a rekonstruovat, budeme stále přítomni, abychom zajišťovali jídlo, vodu a zásoby pomocí našich potravinových projektů a distribučních míst, které jsme zřídili po zemětřesení.“ Jídlo pro oběti na Haiti Když děti a dospělí vycházejí z Quisqueya Chapel – hlavního potravinového distribučního střediska „Convoy of Hope“ v Port-auPrince – vypadá to, jako by v nich chtěly radost a obdiv širokými úsměvy přímo explodovat.

„Merci, merci,“ říká jeden chlapec, když běží rozbrázděnou ulicí a přitom drží nad hlavou dva balíčky jídla od „Krmte Mé Hladové Děti“, které „Convoy of Hope“ distribuuje. „Merci.“ V prvním týdnu po zemětřesení z 12. ledna „Convoy of Hope“ rozdal více než 294 296 balíčků potravin a vybudoval 30 čističek vody. Nejméně 1 milión liber potravin a jiných zásob má brzy dorazit. „Naši pracovníci v Port-au-Prince neúnavně pracují, často i navzdory velkému riziku, aby pomohli obětem tohoto neštěstí,“ řekl Hal Donaldson, prezident „Convoy of Hope“. „Naši organizátoři, kteří jsou na místě, říkají, že bezpečnost, nedostatek pohonných hmot a nedostatek potravin a vody jsou stále kritické.“ „Convoy of Hope“ a jeho partneři přislíbili na Haiti dlouhodobou pomoc. „Jak jsme už ukázali při Katrině, tsunami v roce 2004 a jiných katastrofách, neodcházíme, jakmile zmizí fotoaparáty,“ řekl Donaldson. „Budeme se i nadále zaměřovat na pomoc a zotavování tak dlouho, jak jen to zdroje dovolí. Náš program každodenního krmení 11 000 dětí samozřejmě zůstává na prvním místě. Kary Kingsland, viceprezident Pomoci při neštěstí pro „Convoy of Hope“, řekl, že organizace na místě zvyšuje množství dopravních prostředků a personálu, aby zvýšila svou kapacitu. „Protože jsme prošli mnoha katastrofami, náš tým chápe, že je důležité zajistit zásobování a dopravu,“ řekl. „Každá katastrofa je jiná, ale kvůli rozsahu zničení na Haiti bude „Convoy of Hope“ v zemi dlouho.“ To je dobrá zpráva pro lidi, kterým chce „Convoy of Hope“ pomoct v dalších dnech, týdnech a měsících. Jeden Haiťan, který by teď, po tom, co zemětřesení zničilo jejich dům, žije se svou ženou a dětmi na ulici, mohl mluvit za milióny Haiťanů, řekl: „Jsem živý a jsme stále na Zemi. Uděláme tedy, co můžeme, abychom přežili.“ „Convoy of Hope“ bude i nadále dělat, co může, aby pomohl tomuto muži, jeho rodině a bezpočtu dalších na Haiti, aby nejen přežili, ale i začali s obnovou. Balíčky potravin a vody jsou tím prvním krokem. Malý chlapec, který se nemohl přestat usmívat a říkat „Merci,“ to potvrzuje.

Co ve Studijní bibli nenajdete Zamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami.

aby posluchači pochopili podstatu – od narození bude zasvěcen Bohu (podobně jako to znali u Nazorejských, konkrétně třeba na Samsonovi, i když v praktických detailech se to může lišit). Zda byl Nazaretským, nebo Nazorejským je již slovní hříčka, ale klíčová je podstata – zasvěcení Hospodinu. Pokud bychom dnes někoho přirovnali k rytíři, také jsou důležitější rytířské charakterové vlastnosti než ozdobný chochol na přilbě či tloušťka plechové výstroje – to jsou jen dobové poměry. red.

MISIJNÍ ZÁMĚR MATOUŠOVA ťanům, si později pořídili revizi SeptuaginEVANGELIA ty, kde výraz parthenos nahradili jiným, ktePodle tradice působil apoštol Matouš rý panenství nezdůrazňuje. Shrnuji: v celé v Sýrii, kde také sestavil své evangelium. diskusi okolo panenského početí nejde ani Pro Matouše je velmi důležité, že naplnil tak o to, zda Marie byla panna (nepochyočekávání proroků. Často opakuje frázi: buji o tom), jako spíše o nadpřirozené početí „Tehdy se naplnilo, co je řečeno ústy proroka.“ z Ducha svatého. M.H. Křesťanští misionáři shledali, že jeho výčet Nazorejský s Nazaretem nemusí souvistarozákonních důkazů Ježíšova Mesiášství Mt 2,14 Z EGYPTA JSEM POVOLAL set. Toto jsou slovní hříčky. A každopádně je použitelný pro všechny národy a kra- SVÉHO SYNA. je, zvláště pak proto, že tyto důkazy jsou Odkaz na Oz 11,1: „Když byl Izrael mlá- jsem se musel zamyslet nad tou novou popřevzaty z řeckého překladu Starého záko- denečkem, zamiloval jsem si ho, zavolal jsem známkovou Biblí, kde mě zaujalo, jak se na na srozumitelného většině vzdělanců, kteří svého syna z Egypta.“ Z kontextu je jasné, s. 1870 píše o vlasech: Je ohavností pro běžně uměli číst řecky. Máme před sebou že Ozeáš hovoří o Izraeli. Při nejlepší vůli muže mít dlouhé vlasy. A dále se píše: Kdo zprávu určenou na prvním místě Židům, z Ozeáše nedokážu odvodit to, co vyvozuje může říct, že Ježíš Kristus měl dlouhé vlasy? Jen renesanční umělci ve středověku. Že ale i pohanům. Text je zvěstí o Mesiáši od Matouš. M.H. byl Nazaretským, nebo Nazorejským, to je rodokmene v první kapitole až po vyznání víry v Ježíše jako Mesiáše v šestnácté kapitoTento odkaz byl pro mě zajímavý už od právě ta slovní hříčka, ze které by pak mohl le. Toto vyznání vede čtenáře k pochopení, mého mládí. Když si ho porovnávám s Oze- někdo odvozovat, že kdyby byl Nazorejže Ježíš je očekávaný Mesiáš. Zbytek knihy ášem, učím se jedné věci: Jak velmi je tře- ským, tak by se také nikdy nesměl dotknout se zabývá tím, jakým je vlastně Mesiášem. ba zvažovat, jakým způsobem Bůh hovoří. vína. A my víme, že se ho dotkl. Takže i tady Není politickým vládcem, ale předně trpí- A to mě právě tento verš učí. Proč? Když mi je potřebné vnímat, co Písmo mluví. R.B. cím služebníkem, přinášejícím vysvobození Bůh řekne při modlitbě: „Rudku, neboj se, od hříchu. Tato zvěst je základem pro po- já jsem s tebou“, tak mi v ten moment záro- Mt 3,1–4 VYSTOUPENÍ JANA KŘTITELE. Vystoupení Jana Křtitele (kolem r. 26 n.l.) slání, které zazní na konci evangelia. M.K. veň říká: „Pozor, jde na tebe strašná bouře, se odehrává na poušti (na západ od Mrtale neboj se jí.“ Mt 1,19 JOSEF BYL SPRAVEDLIVÝ Jsme-li vedeni Duchem, měli bychom vého moře), jež byla ve SZ místem setkáA NECHTĚL JI VYSTAVIT HANBĚ. mu porozumět v jeho hantýrce. Právě tak ní s Bohem: později byla spojována s příPřeklad verše 19 je trochu problematic- máme ve Starém zákoně skryta mnohá za- chodem Mesiáše-osvoboditele. Jan vyzývá ký, přesněji by to vypadalo takto: „Josef byl slíbení a Nový zákon nás učí, jak je dešif- k obrácení, protože se přiblížilo nebeské spravedlivý, i když ji nechtěl vystavit hanbě“. rovat. A Matouš nám ukazuje, že když čtu království, tj. Bůh jako král (nebeské kráMezi těmito dvěma větami je určité napětí: Ozeáše, tak to tam sice lidsky nevidím, ale lovství je opisem Božího jména, které Židé Josefova spravedlnost, tj. poslušnost Záko- Duch svatý mi ten další rozměr ukazuje. v úctě nevyslovovali). „Obrácení“ se přitom nu, převážila nad jeho city k snoubence. Pro Duch svatý dává výklad: „Ale všímej si, že nemá chápat ve světle Ježíšova kázání: je to případ „nevěry“ Zákon určoval kamenování Matouš to uviděl, protože já jsem mu to prozatím jen „návrat“ k porušené smlouvě, (Dt 22,20–21.23–24). Josef nechtěl vystavit ukázal.“ Takže je tam hodně věcí zašifrova- návrat k Božím zákonům. Jan nemůže ještě hlásat evangelium, protože je nezná: teprve Marii veřejné pohaně, a proto se rozhodl ných, i takový je způsob Boží řeči. R.B. Ježíš přijde s radostnou zvěstí. Předchůdpro tajný rozvod za přítomnosti dvou svědce Páně už svým vnějším oděvem „ohlašuje“ ků. V tomto postoji se zrcadlí jeho sprave- Mt 2,18 HLAS V RÁMA JE SLYŠET. dlnost a zároveň mírnost. n. Odkaz na Jr 31,15: „V Rámě je slyšet hlasité Mesiáše: oděv ze srsti a kožený pás kolem bědování, přehořký pláč. Ráchel oplakává své boků připomínají Eliáše, který měl „připraMt 1,22 TO VŠECHNO SE STALO, syny, odmítá útěchu, protože její synové už ne- vit srdce“ na příchod Pána (Mal 3,23–24; srv. ABY SE SPLNILO. jsou.“ Viz ovšem Jr 31,16–17 „…však oni se vrá- Mt 11,14; 17,12–13). Navíc jeho hlas ukončuMatoušovo evangelium je uvedeno v No- tí z nepřátelské země. Je naděje pro tvé potom- je dlouhá staletí trvající mlčení proroků (srv. vém Zákoně jako první, hned za Starým stvo, je výrok Hospodinův. Synové se vrátí na 1 Mak 4,46; 9,27; 14,41). Nyní nastává něco Zákonem, protože je v něm daleko nejvíce své území.“ U Jeremjáše jde evidentně o za- nového: z mlčení přichází hlas od Boha, opět odkazů, které dokazují, že Ježíš je Mesiáš, slíbení návratu vyhnanců zpět do Izraele! M.H. promlouvá prorok, ba někdo víc než prorok. n. předpověděný proroctvími Starého Zákona. Matouš mluví 14x o naplnění proroctví Uvědomme si, že proroctví jsou vícevrst- Mt 3,11 ON VÁS BUDE KŘTÍT DUCHEM Starého zákona v událostech zákona Nové- vá. To znamená, že pod jedním proroctvím SVATÝM A OHNĚM. Když Jakub a Jan chtěli sedět po Ježíšově ho, dále min. 47x cituje Starý zákon. Tím se se může skrývat jak událost, která se mohla stává toto evangelium pojítkem mezi Sta- naplnit hned, ale současně tím Bůh ukazu- levici a pravici, Pán jim řekl: „Můžete pít karým a Novým Zákonem, které nám nedovo- je na budoucnost. Jsou tři evangelia, když lich, který já piji a být křtěni křtem, kterým já luje rozříznout Bibli na dvě části a řídit se například Matouš a Marek hovoří o nebez- jsem křtěn?“ Vidíme, že jim neřekl „byl jsem jen Novým Zákonem. red. pečích a pronásledování, vztahují to k době, pokřtěn“, ani „budu pokřtěn“, ale použil příkterá je teprve před námi (Mt 24,15–28 a Mk tomný čas. Řekl: „Jsem křtěn“. A tady vidím Mt 1,23 PANNA … PORODÍ SYNA. 13,14–23), ale Lukáš podobnými slovy hovoří křest ohněm. Prožít křest Duchem svatým, Pro upřesnění: Výraz parthenos v Iz 7,14 o něčem jiném – o tom, co už bylo (L 21,20– to je věc nádherná, ale Pán Ježíš mě skrze v Septuagintě je nepřesným překladem 24). Lukáš tam právě jenom dodává to vojsko, Ducha svatého také bude křtít ohněm. On hebrejského výrazu almá. Ten znamená které už ti dva nedodávají. Je to téměř stej- prošel pokušením na poušti, On prošel daldívku či ženu ve věku na vdávání, u které né, a přitom jde o úplně jinou událost. R.B. šími těžkými věcmi. A učedníkům říká velmi jasně: „Křtem, kterým já jsem křtěn, i vy budese panenství jaksi samozřejmě předpokládá. Ve staré češtině se rovněž používalo oslo- Mt 2,23 NAZARETSKÝ ČI NAZOREJSKÝ? te křtěni.“ Čili On je bude křtít. A to právě V řeckém originále je u Matouše Nazó- mnozí lidé odmítají. Nechtějí přijmout, že vení „panno“ tam, kde my bychom použili termín „slečno“ (i když s tím panenství to raios, tedy Nazorejský, nikoli Nazaretský. Jak těch křtů je několik. Křest vodou – málokdy dnes nebude tak samozřejmé, že?). Pro ter- ovšem souvisí Nazorejský s Nazaretem M.H. se připomíná, že Petr píše, že to je závazná smlouva (viz 1Pt 3,21). Závazně vstupuji ve minus technicus panna (virgo intacta) má Matouš mluví k Židům a pro přirovnání smlouvu s Bohem, ale pamatujme, že je to hebrejština jiný výraz: betula. Je zajímavé, že Židé, aby se vymezili vzhledem ke křes- používá jim známý pojem Nazóraios proto, i s důsledky v případě neplnění.

Studijní materiál

Ročník 22, březen 2010

13

Studijní materiál

ŽIVOT V KRISTU

14

Druhým křtem je křest Janův. My ni- (Mt 6,19–34). Jak má učedník naložit se slokdo nebudeme tím křtem pokřtěni, to je vy svého Otce (Mt 7,1–29). M.K. věc minulosti, to byl předstupeň. Ale křest Duchem svatým a ohněm, ten se týká nás Mt 5,29 JESTLIŽE TĚ SVÁDÍ OKO … všech. A právě Matouš na toto téma píše, VYRVI JE … JE PRO TEBE LÉPE. Především se naučme číst Bibli. Bible když cituje slova Pána Ježíše: „Já jsem tichý a pokorného srdce, učte se ode mne“. Čili sle- píše, že zlé věci vycházejí ze srdce. Takže já dujme život Pána Ježíše. On říkal: „Mě pro- si můžu vyloupnout obě oči, ale pokud ta klínali, vás budou, mě pomlouvali, vás budou.“ žádost zůstává v srdci, tak mě zničí. Pokud Čili i my budeme procházet tím ohněm. mám v srdci žádost krást, tak si mohu ruku useknout, ale pak budu krást nohama, proA proto se mu nebraňme. R.B. tože to je v mém srdci. Pán Ježíš nám tady jasně říká: Jdi až do extrému – ale ne fyzicky, Mt 3,16 DUCH SVATÝ ale duchovně. Jdi do extrému v tom, že poV PODOBĚ HOLUBICE. Poštovní holubi mají jednu unikátní kud ta žádost u tebe zůstává, mluv o tom vlastnost, i když je dovezeme v uzavřených otevřeně. Jeden bratr přišel kdysi za mnou klecích stovky kilometrů daleko, a pak je vy- a řekl mi: „Poraď mi, co mám udělat, já se pustíme, oni se vždy dovedou vrátit domů. nemohu zbavit sledování porna na interStejně tak i Duch svatý nás neomylně dove- netu.“ Říkám: „Jediné řešení: odpoj interde k našemu pravému nebeskému domovu, net. Umíš si ho odpojit?“ Říká: „Ne.“ „Tak si pokud se jím necháme vést. Proto má zde pozvi odborníka, ať ti to odpojí, usekni tu Duch svatý podobu holubice, aby nás na ruku.“ „No jo, ale co s poštou?“ „Nech si ji posílat třeba na manželku nebo na někoho tuto vlastnost upozornil. n. jiného.“ Kdysi, ještě za totality, mi jedna sestra řekla: „Já mám problém s televizí, odMt 4,1–11 POKUŠENÍ NA POUŠTI. Pán Ježíš cituje ve svých odpovědích tex- nes mi ji z domu.“ Řekl jsem jí: „Jó, a zítra ty z Deuteronomia (5. Mojžíšovy). Stojí za budeš na mě nadávat, že jsem ti ji ukradl. to je srovnat s tím, jak on sám opět pro- Jsi elektrikářka?“ „Nejsem.“ „Tak to udělej žívá zkušenost synů Izraele. První výrok je jednoduše: vezmi krejčovské nůžky a těsně z Dt 8,3 v kontextu bloudění izraelského u televize ustřihni připojovací šňůru.“ To národa na poušti. Syn Boží znovu prožívá je jednoduché. Čili utni tu ruku. Utni tu zkušenost Izraele, ale jako vítěz, ne jako po- nohu – máš tam problém? No tak tam neražený. Syn nevykonává mesiánskou moc jeď. V tom je právě problém, že lidé bazítak, aby naplnil svá přání: on zůstává věr- rují na tělesném odtínání, ale přitom Pán ný Otcově vůli. Při druhé citaci Ježíš cituje Ježíš říká, že základ žádosti pochází ze srdDt 6,16: „Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha ce, a to si právě musíme dát dohromady – svého.“ V Deuteronomiu tento verš pokra- a tam to odetnout. R.B. čuje: „tak, jak jste ho zkoušeli v Masse“ (Massa znamená „zkouška“). Izrael pokoušel Mt 8,9 VŽDYŤ I JÁ PODLÉHÁM (zkoušel) Boha v Masse: kde však lid prv- ROZKAZŮM A VOJÁKŮM ROZKAZUJI. ní smlouvy zklamal, Syn prokazuje poslušToto setníkovo vyznání ukazuje na důlenost. Větou z Dt 6,16 Ježíš dosvědčuje, že žité pravidlo: Boží moc působí skrze ty, kteří nebude zkoušet Otce. Můžeme v tom opět žijí v poslušnosti vůči svým autoritám. Setvidět Ježíšovu poslušnost. Při třetím poku- ník sám vyznal, že v armádě poslouchá své šení Ježíš cituje z Dt 6,13, před tímto výro- nadřízené a proto může velet podřízeným, kem ovšem oslovuje pokušitele. Není to ni- tak i Pán Ježíš jako Boží Syn byl cele podjak přátelské oslovení. Nazývá jej satanem, dán svému Otci a proto měl absolutní aucož je aramejsky nepřítel. Je jednoznačné, toritu nad vším ostatním. Stejně tak i křeskomu je třeba se klanět. M.K. ťan, který chce, aby v jeho životě působila Boží moc, musí žít život v poslušnosti vůči Mt 4,17 OD TÉ CHVÍLE ZAČAL JEŽÍŠ. svým autoritám, které mu Bůh dal. Každá Biblisté vedou debaty o možné struktuře neposlušnost či reptání vůči nim nás odpoMatoušova evangelia. Možná nejpravděpo- juje od Boží moci a dělá z nás jen „prázdné dobnější dělení je výrokem zde uvedeným. řečníky“. Když setník takto spojil Boží moc Tento výrok zaznamenává zlom, po němž s otázkou autorit, Pán Ježíš jeho vyznánásleduje nová etapa Ježíšovy služby. Tady ní ohodnotil slovy: „Tak velikou víru jsem začíná veřejné působení. Tentýž výrok je v Izraeli nenalezl u nikoho.“ Tím Pán poopět v Mt 16,21 po Petrově vyznání v Ce- tvrdil, že setníkův postřeh byl správný. red. sareji Filipově. Od této chvíle Ježíš směřuje do Jeruzaléma. M.K. Mt 8,17 ABY SE NAPLNILO … ON SLABOSTI NAŠE… Mt 5–7 KÁZÁNÍ NA HOŘE. Odkaz na Iz 53,4: „Byly to však naše nemoci, Řeč Ježíše Krista k jeho učedníkům a zá- jež nesl, naše bolesti na sebe vzal…“ Uzdravostupům. Ježíš má vždy slovo nejen pro vání nemocných mělo být podle Matouše učedníky, ale též pro širší okruh poslucha- znamením Mesiáše a potud by bylo všechčů. Evangelium není zprávou jen pro úzký no v pořádku. Jenomže věc má háček. U Izaokruh zasvěcenců. jáše text pokračuje ve verši 5: „Jenže on byl Na Kázání na hoře se lze dívat jako na proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši zvěst o životě v Božím království. Lze je pak nepravost.“ Nemoci a bolesti z verše 4 přírozdělit následovně: Postavení učedníka mo odkazují na nevěrnost a nepravost ve v Božím království (Mt 5,1–16). Učedník má verši 5. Ano, jsme nemocní svou vědomou nebýt takový, jako je jeho Otec (Mt 5,17–48). věrností (peša) a vědomou nepravostí (avón). Učedník hledá ocenění u Otce (Mt 6,1–21). Nejsem v žádném případě odpůrcem záUčedník žije s vědomím, že o něm Otec ví zračných uzdravení, jenom nesouhlasím

s tím, aby se právě veršem Iz 53,4 zdůvodňovalo, že každý člověk musí být uzdraven. M.H. Co se týče Izajáše 53, plně s ním souhlasím, a tvrdě jsem léta bojoval s učením Hnutí víry. Když jsem četl plakáty: „Slepí vidí, hluší slyší, chromí chodí“, tak jsem lidem řekl: „Až tam přijdete, budete vidět slepé slyšet, hluché chodit, a chromé vidět. (Ale slepí zůstanou slepí dále apod.)“ Modlil jsem se také za nemocné a mnozí byli uzdraveni. I doma v rodině máme mnoho zkušeností s uzdravením. On uzdravuje, ale nikdy ne jako automat na uzdravování. A jako dobrý příklad si použiji tady teď bratra Aleše, věřím, že mi to nebude mít za zlé. Představte si, že Bůh si ho vyhlédne, a on v Olomouci na náměstí začne kázat a Bůh to udělá, že tam pojede žena s patnáctiletým synem, který je na vozíku a má pokřivené údy, tvář a všechno možné. A Aleš těm lidem řekne: „A na důkaz toho, že Bůh je živý, paní, pojďte s tím dítětem.“ Pomodlí se, ozve se rachot, a děcko vyskočí z vozíku, čili veliká Boží moc. Co bude na druhý den? Aleš řekne, že tam na druhý den přijde. Ale on se tam na to náměstí ani nedostane. Tam bude plno takových lidí. A běda mu, když je neuzdraví. Čili to není cesta. Nemoci někdy mohou mít různý důvod a ne vždy je to trest. Například jsem často vzpomínal, kolik jsem se namodlil za ty mé oči. A nevěděl jsem, že to není trest, ani prokletí, ale že to je příprava na to, co je přede mnou. Takže toto je třeba umět uvidět, že k Bibli potřebuji skutečně mít Ducha svatého. Protože ten hlavní základ pro spasení jsou ty naše nepravosti, které Pán nesl na kříži. A uzdravení taky bývá. Ano, modleme se dále za nemocné. Ale když nebudou uzdraveni, neházejme jim na hlavu, že jsou nemocní pro jejich nevěru. R.B. „On (Duch svatý) přijde a ukáže světu, v čem je hřích, … Hřích v tom, že ve mne nevěří…“ (J 16,8-9) To je to nejpodstatnější, proč musel Ježíš přijít – aby odhalil hřích vědomé nevěry. Všechno ostatní jsou jen důsledky projevující se na duchu, duši i těle. Ježíš přišel, aby pro nás obnovil cestu zpět k Otci a zároveň na sebe bere veškeré naše hříchy a nemoci. Ztotožňuje se s nimi, platí za ně svou krví (jak bylo požadováno Boží spravedlností) a tak může odpouštět i uzdravovat. Jen On má moc toto činit a dokazuje to skutky. red. Mt 10 VYSLÁNÍ UČEDNÍKŮ. Pán Ježíš vysílá své učedníky sloužit. Nejdříve to vypadá, jakoby je posílal jako pastýře ke ztraceným ovcím, potom jejich vůdcovskou pozici mění na pozici ovcí mezi vlky. Jsme povolání ke službě spojené s pokorou. M.K. Mt 10,28 BOJTE SE TOHO, KTERÝ MŮŽE DUŠI I TĚLO ZAHUBIT V PEKLE. O tom, kdo bude v pekle, rozhodne Bůh – satan nemá žádnou pravomoc do tohoto mluvit. Jisté je, že Bůh miluje člověka a chce, aby v pekle neskončil ani jeden (viz 1Tm 2,3–4). Pravdou však je také to, že Bůh nikoho nebude znásilňovat proti jeho vůli – tudíž pokud někdo miluje hřích a nechce

Ročník 22, březen 2010

Mt 11,2–6 OTÁZKA JANA KŘTITELE. Je pozoruhodné, že Jan Křtitel rozpoznal Ježíše jako „toho přicházejícího“ už při křtu (Mt 3,13n.), ale nyní je v pochybnostech. Proč? On měl totiž o Kristu představu přísného soudce (Mt 3,10–12), který bez prodlení nastolí „Boží království“ a nespravedlivé zničí ohněm (Mt 3,12): Ježíš však vystupoval jinak. Janovi učedníci tak přijímají zvěst (jedná se o výčet zázraků odpovídající kapitolám 8–9 a poslání apoštolů – Mt 10,8), kterou mají předat svému Mistru, aby „poopravili jeho špatnou představu o Kristu“. Tito učedníci mají přitom nejprve slyšet a vidět, aby pak mohli vystupovat jako opravdoví svědkové. Zvěst se týká mesiánských znamení naplňujících starozákonní přísliby: slepí vidí (Iz 29,18), chromí chodí (Iz 35,6), malomocní jsou očišťováni (Iz 53,4), hluší slyší (Iz 29,18; 35,5), mrtví vstávají (Iz 26,19) a chudým se zvěstuje radostná zvěst (Iz 61,1). Na posledně jmenovaném činu leží důraz, protože je smyslem těch předchozích znamení (Mesiáš totiž přináší především radostnou zvěst). Protože Kristus naplňuje starozákonní přísliby (obsažené v Izajášovi, v „evangeliu“ Starého zákona), je skutečně tím očekávaným Mesiášem: a o tom Jan Křtitel teď může mít jistotu. Verš šest nepřímo připouští, že ne všichni očekávali takového Spasitele, jakým byl Ježíš, a proto se pak pohoršovali, odmítali ho přijmout. Kristus však blahoslaví (stejné slovo jako v „blahoslavenstvích“ – Mt 5,3–11!) toho, který není nad ním pohoršen, „zle zaskočen“. n. Mt 12,1–12 VÝZNAM NEDĚLE. Viz Řád AC, který máte k dispozici na www.apostolskacirkev.cz v sekci Soubory, pododdíl Dokumenty AC. Pojednání o významu neděle se nachází na straně 4. red. Mt 13 ŘEČ V PODOBENSTVÍCH. Převládající téma těchto podobenství je skrytost, zejména skrytý růst. Co již bylo zaseto, přinese nakonec určitě plody, ačkoli to tak nyní možná nevypadá. Během řeči se také stále více rýsuje rozdíl mezi pouhým posluchačem ze zástupu a učedníkem jako tím, kdo pro Boží království riskuje všechny své dosavadní jistoty. M.K. Mt 14,15–21 NASYCENÍ PĚTI TISÍC. Při porovnání číselných údajů v příbězích o nasycení pěti tisíc a o nasycení čtyř tisíc, který se nachází o něco dále (viz Mt 15,32–38) nacházíme důležitý princip, platný pro křesťanskou službu. Čteme, že při nasyce-

ní pěti tisíc měli apoštolové méně vlastních zdrojů, které dali Pánu Ježíši k dispozici (pět chlebů a dvě ryby oproti sedmi chlebům a několika rybám), bylo potřeba nasytit více lidí (pět tisíc oproti čtyřem tisícům) a přesto jim nakonec zbylo více nůší nalámaných chlebů než při nasycení čtyř tisíc (dvanáct oproti sedmi). Z toho poznáváme, že čím menší jsou naše vlastní zdroje a čím větší je potřeba, tím více Pán naši službu požehná. V principu jde o to, abychom si uvědomili, že naše vlastní lidské zdroje jsou vždy nedostatečné, a že potřebujeme hledat u Pána, chceme-li lidem přinést požehnání. red.

gnózu, a musíme také zkoumat své motivy, zda člověka milujeme a chceme mu opravdu pomoci, nebo zda za naší touhou napomínat nejsou tělesné motivy jako je závist, antipatie a jiné. Tím bychom místo pomoci dosáhli pravý opak. red.

Mt 22,10–11 SHROMÁŽDILI ZLÉ I DOBRÉ … SPATŘIL TAM ČLOVĚKA, KTERÝ NEBYL OBLEČEN NA SVATBU. Toto podobenství nám ukazuje na evangelium, kterým jsou lidé pozváni na svatbu Beránkovu. Kdo jsou ti dobří a zlí? Boží slovo nám o lidech říká, že všichni zhřešili (Ř Mt 14,29 PETR VYKROČIL NA VODU. 3,23), tudíž tito zde uvedení jsou dobří a zlí Tento příběh nám neukazuje jen na Kris- pouze v lidském měřítku, v Božích očích je tovu autoritu nad přírodními zákony, ale lze nazvat pouze menšími a většími hříšníučí nás i to, že křesťané na Ježíšovo „pojď“ ky. Když tam na svatební hostině tito dobjsou schopni dělat věci, které by svými lid- ří a zlí – malí a velcí hříšníci seděli, spatřil skými silami nikdy nebyli schopni dělat. red. mezi nimi král člověka, který neměl svatební roucho a vyhodil ho do temnot. Zde vidíMt 15,6 …TEN JIŽ TO NEMUSÍ DÁT me, že k tomu, abychom nebyli vyhozeni ze SVÉMU OTCI NEBO MATCE. života věčného ven do temnot, musíme mít Zde Pán Ježíš kritizuje farizeje za to, že si svatební roucho, nestačí být dobrý v lidsvou službu Bohu berou jako výmluvu, kvů- ských očích – tj. být malý hříšník v Božích li které odmítají poskytnout svým rodičům očích – protože stále jsem hříšníkem. Typicto, co ve stáří potřebují. Vezměme si z toho kým příkladem takového „dobrého člověka“ i my, křesťané, ponaučení. Takové smýš- byl setník Kornelius (viz Sk 10), o kterém lení a jednání je v Božích očích ohavnost. čteme, že přes mnoho dobrých skutků poBoží slovo nám přikazuje, aby se děti stara- třeboval slyšet a přijmout evangelium, aby ly o své staré rodiče (viz 1Tm 5,4.8.16) red. byl zachráněn pro život věčný. Jak mohu přijmout to potřebné svatební roucho? Jedině tím, že přijmu evangeMt 17,6–7 VSTAŇTE A NEBOJTE SE. Strach při slyšení Božího hlasu je běž- lium – tj. že přijmu Ježíše Krista za osobným jevem v SZ (srv. Dt 4,33). Jakmile usly- ního Spasitele a Pána, přičemž přijetím za šeli Boží hlas, padli na tvář (stejná slova Spasitele vyznávám, že si spasení nezaslouv Mt 27,54). Stejně jako při jiných podob- žím, že jsem spasen z milosti díky Kristoných příležitostech, i zde Ježíš přichází vě oběti na kříži, a přijetím za Pána vyznáa dotýká se jich: zároveň říká, aby se ne- vám, že jsem Ježíše učinil Pánem svého báli (srv. 14,27). Zmínka o Ježíšově doteku života, tj. že budu usilovat, abych mu byl poukazuje na to, že to byl skutečný Ježíš, poslušný. red. kterého učedníci viděli proměněného, a ne pouhý přízrak. Kristus prostoupen Boží Mt 22,19–20 ČÍ JE TENTO OBRAZ slávou zůstává milosrdným Mistrem, který A NÁPIS? Mistr postupuje mistrovsky také v tomvede po cestě učednictví (všechny tři prvky – padnutí, dotek a slovo „neboj se“ – jsou to případě. Jeho odpůrci se ho snaží chytit do léčky, ale on využívá jejich útok k úspěštaké v Zj 1,17). n. nému protiútoku. Oni mu kladou otázku, ale on otočí situaci a položí otázku jim: Mt 19,22 KDYŽ MLADÍK USLYŠEL odpovědí mu přitom oni sami pomohou TO SLOVO, SMUTEN ODEŠEL. Pán Ježíš se nebál poukázat na problém rozřešit hádanku. Ježíšova „taktika“ je stejbohatého mládence, i když to mělo za ná- ná jako při vyprávění podobenství: položesledek mládencův odchod. Přesto měl Pán ním otázky vede posluchače k tomu, aby se Ježíš na mysli mládencovo dobro a pouká- dobral odpovědi a „ponaučení“ sám. Ale to záním na mládencův problém mu pomo- není všechno: žádost „dejte mi peníz“ zvěthl. Pomohl mu totiž diagnostikovat jeho šuje napětí celé situace. Už samotný fakt, problém – a správná diagnóza je prvním že tazatelé mají s sebou peníz, svědčí o jekrokem k vyléčení. Mladík se tak mohl nad jich neupřímnosti: nemají zábrany nosit svým problémem zamýšlet a třeba později s sebou peníz s rouhavým nápisem „Tibezměnil názor a postavil Krista před majetek. rius Augustus Caesar / císař, syn božského I my bychom měli dokázat říct lidem Augusta“. n. pravdu i ve věcech, o kterých víme, že je nebudou slyšet rádi – je to k jejich dobru. Mt 23,23 ODEVZDÁVÁTE DESÁTKY … Ovšem příběh o bohatém mládenci nám NEZANEDBÁVAT. Zmínka Pána Ježíše o tom, že se dávástanovuje dvě podmínky, za kterých to můžeme udělat: 1) Ježíš věděl, v čem spočívá ní desátků nemá zanedbávat, vyvrací slova mládencův problém, 2) Ježíš mládence mi- těch, kdo říkají, že Nový zákon o desátcích loval – proto je v paralelním textu u Mar- mlčí. Je sice pravdou, že Pán Ježíš desátky ka výslovně uvedeno, že na něj pohleděl jinde nezmiňuje, pravdou však je i to, že s láskou (viz Mk 10,21). Tak i my potře- zde se vyjádřil velmi jasně: desátky ano. To, bujeme mít od Boha ujištění, že víme, co že o tom nemluví na jiných místech, může je problémem člověka, že známe jeho dia- v souvislostí s tímto jednoznačným vyjád-

Studijní materiál

o Bohu slyšet, pak Bůh tuto svobodnou vůli člověka respektuje – On pro tyto účely vytvořil na věčnosti místo, kde se rozhodl nebýt a kde budou trávit věčnost ti, kteří chtějí žít bez něj – tím místem je hořící jezero, do kterého bude na konci věku uvrženo peklo s těmi, kdo jsou v něm. Bůh by chtěl být i na tomto místě, ale protože ho lidé nechtějí, respektuje jejich svobodnou vůli a není tam. V pekle lidé netrpí proto, že by je tam Bůh trýznil, ale proto, že tam Bůh není. Kdyby Bůh do pekla vstoupil, přestalo by být peklem a stalo by se rájem. red.

15

ŽIVOT V KRISTU

Studijní materiál

řením znamenat jediné: že desátky považoval za samozřejmost, o které není třeba diskutovat. red.

16

ale většinu z nich ďábel svede. A někteří zůstanou. A teprve pak bude zničena smrt. R.B.

Mt 25,14–15 JEDNOMU DAL PĚT HŘIVEN Mt 27,9 VZALI TŘICET STŘÍBRNÝCH. Odkaz na Za 11,12–13: Řekl jsem tedy: … KAŽDÉMU PODLE JEHO SCHOPNOSTÍ. Pán svěřil každému služebníku část své- „Pokládáte-li to za dobré, vyplaťte mi mzdu; neho majetku. Jeden talent (hřivna, byla to li, nechte být.“ Tu mi odvážili jako mzdu třistříbrná mince) se rovná 6 000 denárů (je- cet šekelů stříbra. Nato mi Hospodin řekl: den denár odpovídal denní mzdě – jeden ta- „Hoď to tavičovi, tu nádhernou cenu, jíž mě ocelent se tedy rovná miliónu až dvěma milió- nili.“ I vzal jsem těch třicet šekelů stříbra nům korun). Různá míra obdarování nám a hodil jsem je v Hospodinově domě tavinapovídá, že pod darem nemáme rozumět čovi. Ale jeví se mi, že kontext Zacharjáše je „evangelium“, ale spíš osobní dary každé- o něčem úplně jiném. M.H. ho jednotlivce (nejsou konkretizovány, ale Můj osobní názor je velmi jednoduchý. ponechány ve všeobecnosti). To je podepřeno poznámkou, že každému byly dány Je někdo z nás schopen doložit, že v dnešní dary podle individuální schopnosti (po- Bibli je úplně celý Jeremjáš? Co když ještě dobná myšlenka o různosti obdarování je v době Matouše byla známá některá další i v Řím 12,6: „Máme rozličné dary podle mi- proroctví Jeremjáše, která Bůh neviděl za losti, která byla dána každému z nás“; u Mt potřebné zahrnout do kánonu Bible? Toje však rozdílnost milosti daná příjemcem, též bych mohl říct o dalších prorocích. Bůh u Řím dárcem; viz také Ef 4,7; 1 Pt 4,10). n. uzavřel kánon, ale to ještě neznamená, že nebylo něco navíc. Proto nepřijímám, že Mt 25,31–46 JAKO PASTÝŘ ODDĚLUJE Bible se mýlí, že Matouš něco nevěděl. On mohl čerpat z něčeho, co nám není znáOVCE OD KOZLŮ. Tady je popsán soud, o kterém hovoří mé. Zrovna tak vidíme u Judy, že nám cituuž starozákonní prorok Jóel (Jl 4,2). Musí- je určité dokumenty, které dnes neznáme. me si uvědomit, že do tisíciletého králov- Které Boží slovo se tady naplnilo? Možná ství vejdou národy, jazyky a rasy. A ony tam to slovo dnes už neznáme, ale ono se vyplmusí vejít podle nějakého měřítka. Nevěs- nilo, protože Matouš cituje Jeremjáše, nita Beránkova je vzata, svatí posledních dnů, koli Zacharjáše. A jelikož my takové slovo to znamená ti, kteří byli za antikrista zabi- u Jeremjáše nenacházíme, myslíme si, že to ti, ti už budou také vzkříšeni, ale zůstanou je Zacharjáš, ale pak máme zmatky. Patrně tu ještě další lidé. Tady se bude rozhodovat ten zmatek pochází z toho, že ne všechno o tom, kdo vejde do tisíciletého království. víme. R.B. Dle jakého měřítka? Musí být dána nějaká norma. A tady je dána: Vztah k Izraeli bě- Mt 27,42 JINÉ ZACHRÁNIL, SÁM SEBE hem sedmi let vlády antikrista. Často lidé, ZACHRÁNIT NEMŮŽE. Tyto výroky posměvačů byly ve skutečkdyž čtou „byl jsem nemocen, byl jsem ve vězení“, berou to tak, že žijí v hříchu a při- nosti posledním zoufalým pokusem satatom oblítnou kdejakou nemocnici a věznici, na, který tímto chtěl Pána Ježíše vydráždit a myslí si, že tím vejdou. Ale to není pravda, k tomu, aby odmítl smrt na kříži. Pro Pána protože tady je řeč o něčem jiném. A je po- Ježíše to bylo těžké, protože On skutečně třebné, abychom si to uvědomili. jako Boží Syn měl moc z toho kříže sestouA jenom okrajově, jak je Bible ve všem pit. Tak i nás chce někdy satan vydráždit, přesná: dostala se mi do ruky bible svědků abychom udělali to, k čemu máme sílu, a ne Jehovových, kde vzadu jsou i jejich doktrí- to, co po nás chce Pán. Například když nás ny. Tak jsem si to prolítl, a našel jsem tam zesměšňují či urážejí naši nepřátelé – my jednu zajímavost, která je v rozporu s Biblí. máme sílu oplatit jim stejnou mincí – zlým Jako poslední nepřítel bude zničena smrt. za zlé, ale Boží slovo nám přikazuje něco Ale kdy to bude? Až po tisíciletém králov- jiného. Pokud se v těchto situacích dokážeství. V tisíciletém království se lidé budou me zapřít, pak často právě tehdy dosahuježenit a rodit, to tvrdí i Jehovisté, když říkají: me těch největších vítězství – tak jako i zde „Ano, budou, ale budou to jen členové naší Pán Ježíš. red. organizace, jen ti tam vejdou, a ti už budou na té zemi žít navěky.“ A tady jsou v pasti. Mt 27,51 CHRÁMOVÁ OPONA SE ROZVíte v jaké? Začal jsem počítat: TRHLA V PŮLI ODSHORA AŽ DOLŮ. Kdyby každý manželský pár měl další dvě Směr roztržení odshora dolů nám ukazuděti, vždy zhruba ve 25 letech, a pokud zá- je, že oponu roztrhl sám Bůh. Bůh tímto roveň nebudou umírat, jak tvrdí jehovis- činem vyjádřil, že přijal zástupnou Kristoté, pak by se za pět set let počet obyvatel vu oběť na kříži za lidské hříchy a že skrna zeměkouli pohyboval už v miliardách, ze tuto oběť umožňuje lidem navrátit se a každých dalších dvacet let by vzrůstal na k Bohu. red. dvojnásobek. Čili na dvacet miliard, čtyřicet miliard, osmdesát… a už je tu problém Mt 27,52 TĚLA ZESNULÝCH SVATÝCH přelidnění. Proto i v tisíciletém království BYLA VZKŘÍŠENA. budou lidé umírat, ve Starém zákoně IzaAbych tento verš vyložil vyčerpávajíjáš říká, že někteří zemřou, že svévolníci se cím způsobem, musím prosit čtenáře, aby dožijí jen sta let a umírají (Iz 65,20). Takže chvíli počkali, po tisíciletém království to jsou věci, které je třeba vidět v uce- vám to vysvětlím skutečně fundovaně. Ale leném kontextu. Je pravda, že na konci v současnosti máme na něj různé názory, tisíciletého království tu možná bude takže já víceméně řeknu, co učím a čemu kolem deseti miliard lidí, to je možné, věřím.

Starý zákon, ať už Žalmy, nebo zejména Zacharjáš, ale i jiní proroci soustavně rozlišují dva pojmy: Jeruzalém – Izrael a Sión. Přičemž Sión je v Jeruzalémě. Proč znovu a znovu je toto rozlišováno? Když si toho všímám, vidím, že to rozdělení není jenom čistě náhodné. Má svůj význam. Pán Ježíš řekl, když žil na této zemi, že Jan Křtitel byl největší narozený z ženy, ale kdo bude v Božím Království, je větší než on. Čili Pán Ježíš tady udělal dělicí čáru, on oddělil Sión od Jeruzaléma. Jan Křtitel byl ještě tím starozákonním velikánem, ale apoštoly a církev já ztotožňuji už se Siónem. To musíme umět rozlišit. Pán Ježíš si přijde pro Sión nejen před začátkem tisíciletého království ale ještě i před vládou antikrista. Nevěsta Beránkova bude vzata, ale starozákonní svatí nejsou nevěstou Beránkovou, oni budou vzkříšeni až po vládě antikrista, těsně před tisíciletým královstvím. Bible toto vzkříšení popisuje ve dvacáté kapitole knihy Zjevení (Zj 20,4). Čili Bible zná několik zmrtvýchvstání. Pán Ježíš jako prvotina. S ním ta skupina, popsaná ve 27. kapitole Matouše (Mt 27,52), kde je napsáno, že vstali a ukázali se mnohým. Osobně věřím, že je to skupina, kterou pak apoštol Jan vidí kolem trůnu ve 4. kapitole Zjevení (Zj 4,4). Takže jich je 24. To je druhá skupina. Třetí skupinou je nevěsta Beránkova, čtvrtou dva svědkové popisovaní v 11. kapitole Zjevení, a pak je zde pátá skupina, to jsou ti, kteří budou vzkříšeni těsně před tisíciletým královstvím. Ale my si musíme uvědomit, že určité věci jsou v nebi ne dle našich představ. A proto ti dva svědkové nikdy nebudou nevěstou Beránkovou, rovněž starozákonní svatí a ti, kteří budou mučednicky zabiti během doby antikrista, Židé i pohané, budou vzkříšeni, ale ani oni už nebudou patřit k nevěstě Beránkově. Neznamená to však, že nebudou patřit Bohu, jen budou mít před Bohem jiné postavení a jiné úkoly než nevěsta Beránkova. Dneska by z toho byl velký poprask, jak by si Bůh mohl dovolit někoho nevzkřísit, ale On si to může dovolit. Pravdou totiž je, že lidé, kteří tu zůstanou, když nevěsta Beránkova bude vzata, si to zaviní sami. Takže jenom z toho důvodu chci na všechna tato vzkříšení upozornit, abychom je měli na paměti. A právě evangelium Matouše nám doplňuje ten ucelený obrázek, který nám Bible o vzkříšení dává. R.B. Na tvorbě výkladových poznámek se podíleli: emeritní biskup Rudolf Bubik – R.B., Martin Kop – M.K., Milan Hruška – M.H., redakce – red., dále redakce použila zajímavé materiály, u nichž autor nebyl zjištěn – n.

Vítáme vaše komentáře, pro květnové číslo zpracováváme posledních deset kapitol evangelia Lukáše a celé evangelium Jana. Na adresu [email protected] nám můžete do 10. dubna posílat mailem buď svoje jednotlivé postřehy, nebo s námi navázat pravidelnou spolupráci širšího rozsahu.

14 29 44 8 23 38 12 27 14 29 7 22 2 17 7 Rt 10 25 8 23 13 11 26 41 5 20 35 9 24 11 26 4 19 34 14 4 19 7 22 5 20 10 10 25 40 4 19 34 8 23 10 25 3 18 33 13 3 18 6 21 4 19 9 9 24 39 3 18 33 7 22 9 24 2 17 32 12 2 17 5 20 3 18 8 8 23 38 2 17 32 6 21 8 23 1 16 31 11 1 16 4 19 2 17 7 22 7 22 37 1 16 31 5 20 7 22 Dt 15 30 10 Sd 15 3 18 1 16 6 21 6 21 36 Ex 15 30 4 19 6 21 36 14 29 9 24 14 2 17 2S 15 5 20 5 20 35 50 14 29 3 18 5 20 35 13 28 8 23 13 1 16 31 14 4 19 4 19 34 49 13 28 2 17 4 19 34 12 27 7 22 12 1S 15 30 13 3 18 3 18 33 48 12 27 1 16 3 18 33 11 26 6 21 11 4 14 29 12 2 17 2 17 32 47 11 26 Lv 15 2 17 32 10 25 5 20 10 3 13 28 11 1 16 1 16 31 46 10 25 40 14 1 16 31 9 24 4 19 9 2 12 27 10 1Kr 15 15 16 31

15 16 31 15 16

15 16 31 15 16 31 15 16

15 16 31 15 16

14 30 14 30 14 30 14 30 14 30 14 30 14 30 14 30 14 30 14 30

15 16 31 15 16

Gn 15 30 45 9 24 39 13 Nu 15 30 8 23 3 18 8 1 11 26 9 24 14 14 15 16 30 31 14 15 16

13 29 13 29 13 29 13 29 13 29 13 29 13 29 13 29 13 29 13 29 13 29 13 29 12 28 12 28 12 28 12 28 12 28 12 28 12 28 12 28 12 28 12 28 12 28 12 28 11 27 11 27 11 27 11 27 11 27 11 27 11 27 11 27 11 27 11 27 11 27 11 27 10 26 10 26 10 26 10 26 10 26 10 26 10 26 10 26 10 26 10 26 10 26 10 26 9 25 9 25 9 25 9 25 9 25 9 25 9 25 9 25 9 25 9 25 9 25 9 25 8 24 8 24 8 24 8 24 8 24 8 24 8 24 8 24 8 24 8 24 8 24 8 24 7 23 7 23 7 23 7 23 7 23 7 23 7 23 7 23 7 23 7 23 7 23 7 23 6 22 6 22 6 22 6 22 6 22 6 22 6 22 6 22 6 22 6 22 6 22 6 22 5 21 5 21 5 21 5 21 5 21 5 21 5 21 5 21 5 21 5 21 5 21 5 21 4 20 4 20 4 20 4 20 4 20 4 20 4 20 4 20 4 20 4 20 4 20 4 20 3 19 3 19 3 19 3 19 3 19 3 19 3 19 3 19 3 19 3 19 3 19 3 19 2 18 2 18 2 18 2 18 2 18 2 18 2 18 2 18 2 18 2 18 2 18 2 18 Prosinec

Listopad

Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. J 17,17

Říjen

Září

Židé v Beroji byli přístupnější než v Tesalonice: Přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel. Sk 17,11

Srpen

Červenec

Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději. Ř 15,4

Červen

Duben

Květen

Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. 2Tm 3,16-17

Březen

Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. Ž 119,105

Únor

Plán čtení Bible

I

zrael reaguje nepřiměřeně, neúměrně, přehnaně. To ví celý svět, nejpozději po Goldstoneově zprávě. Že se Izrael v deseti letech před invazí do Gazy v prosinci 2008 a lednu 2009 v poměru k tisícům raket, které na něj od souseda dopadaly, držel nepřiměřeně zpátky jako žádná jiná země od druhé světové války, je velkoryse přehlíženo. Když se teď Izraelci už zase zcela nepřiměřeně a přehnaně vměšují do krize, všímá si svět pochopitelně důležitějších věcí. Proč vlastně? Když si Evropa a Amerika teprve protíraly oči a islámský svět soustředěně hleděl jinam, izraelská letadla už byla na cestě do Karibiku. Kdo chce zachraňovat lidi zasypané pod troskami, musí závodit s neúprosným časem. Izraelské čety musely cestovat přes půlku zeměkoule. Pro srovnání: z Jeruzaléma do Port-au-Prince je to 10.500 km. Z karibské oblasti otřesů na jižní špičku Floridy necelých 2 000 km. Středoevropská města jako Berlín, Praha nebo Paříž jsou od Haiti vzdálena nějakých 8000 km. Izraelská pomoc je ovšem neúměrná nejen z hlediska vzdálenosti od postiženého území – neúměrný je i rozsah poskytnuté pomoci, srovnáme-li sedmapůlmilionový Izrael s ostatními zeměmi. Když 12. ledna obletěla svět zpráva, že chudý ostrovní stát postihlo krátce před 17. hodinou zemětřesení o síle 7 stupňů na Richterově stupnici, oznámila tisková kancelář izraelské vlády, že na cestě do Střední Ameriky je dvanáctičlenný tým záchranářů z organizace IsraAid. Následujícího rána hlásil mluvčí izraelské armády, že do Haiti vyrazilo sedm inženýrů, lékařů, zásobovacích expertů a záchranářů, aby obhlédli situaci na místě neštěstí. Krátce nato nařídil ministerský předseda Benjamin Netanjahu, že pomoc ostrovnímu státečku má být rychlá a bez byrokratických průtahů. Izraelský vyslanec v Dominikánské republice, Amos Radyan, byl poslán do Haiti, aby podal zprávu. Večer už bylo na cestě západním směrem padesát izraelských vojáků. Jako první záchranná četa dorazili do Port-au-Prince čtyři pracovníci ultra-ortodoxní organizace ZAKA. To je organizace dobrovolníků, která se původně měla především postarat o těla mrtvých obětí teroru, pak ale pochopila nutnost starat se nejdříve o živé oběti a usilovat o jejich záchranu. Mnoho dobrovolníků ZAKA je proto vyškoleno v první pomoci. Čtyři členové ZAKA dorazili z Mexika, kam byli povoláni k zajištění pozůstatků a identifikaci židovského obchodníka Mosese Saby a jeho rodiny, kteří zahynuli, když se jejich vrtulník zřítil. Večer 14. ledna odstartovaly dva Boeingy 747 s 220 izraelskými pomocníky pod velením brigádního generála Šaloma Ben-Arye. Kromě materiálových zásob pro přeživší byla na palubě letadel též kompletní polní nemocnice, včetně personálu tvořeného 40 lékaři a 25 zdravotnicemi a sanitáři. Patří k ní i lékárna, dětské oddělení, radiologie, jednotka intenzivní

1 17 1 17 1 17 1 17 1 17 1 17 1 17 1 17 1 17 1 17 1 17 1 17

Opět nepřiměřená reakce

Leden

Izraelci v Haiti

12 27 42 6 21 36 10 25 12 27 5 20 Joz 15 5 20 8 23 6 21 11

13 28 43 7 22 37 11 26 13 28 6 21 1 16 6 21 9 24 7 22 12

Ročník 22, březen 2010

14 Mk 15 13 3 18 11 26 12 10 8 2 1Te 5 2 3 2 5 20 13 28 14 12 2 17 10 25 11 9 7 1 4 4 1 2 1 4 19 12 27 13 11 1 16 9 24 10 8 6 Ef 3 3 Žd 1 1J 3 18 11 26 12 10 J 15 8 23 9 7 5 6 2 2 1 Jk 3 2 17 10 25 11 9 24 14 7 22 8 6 4 5 1 1 Fm 13 2 1 16 8 9 23 24 9 10 7 8 22 23 12 13 5 6 20 21 6 7 4 5 2 3 3 4 4 Ko 3 1Tm 2 3 11 12 2Pt 1 1 Zj 14 15 7 22 8 6 21 11 4 19 5 3 1 2 3 2 1 10 5 Ju 13 6 21 7 5 20 10 3 18 4 2 2K 1 2 1 Tt 9 4 1 12 5 20 6 4 19 9 2 17 3 1 16 Ga 1 2Te 4 8 3 3J 11 4 19 5 3 18 8 1 16 2 1K 15 13 Fp 5 3 7 2 1 10 3 18 4 2 17 7 Sk 15 1 16 14 12 6 4 2 6 1 2J 9 2 17 3 1 16 6 21 14 Ř 15 13 11 5 3 2Tm 1 4 5 5 1Pt 4 5 7 8 22 1 16 2 L 15 5 20 13 28 14 12 10 4 2

Mt 15 1 16 14 4 19 12 27 13 11 9 3 1 6 3 4 3 6 21 2Kr 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 1Pa 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 2Pa 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 Ezd 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Neh 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 Est 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Jb 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 Ž 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 14 29 12 5 20 35 50 65 13 28 43 5 14 29 44 10 12 7 5 Ag 12 13 28 11 4 19 34 49 64 12 27 42 4 13 28 43 9 11 6 4 3 11 12 27 10 3 18 33 48 63 11 26 41 3 12 27 42 8 10 5 3 2 10 11 26 9 2 17 32 47 62 10 25 40 2 11 26 41 7 9 4 2 1 9 10 25 8 1 16 31 46 61 9 24 39 1 10 25 40 6 8 3 1 Sf 8 9 24 7 Iz 15 30 45 60 8 23 38 Pl 9 24 39 5 7 2 Mi 3 7 8 23 6 8 14 29 44 59 7 22 37 52 8 23 38 4 6 1 4 2 6 7 22 5 7 13 28 43 58 6 21 36 51 7 22 37 3 5 Am 3 1 5 6 21 4 6 12 27 42 57 5 20 35 50 6 21 36 2 4 4 2 Abk 4 5 20 3 5 11 26 41 56 4 19 34 49 5 20 35 1 3 3 1 3 3 3 4 19 2 4 10 25 40 55 3 18 33 48 4 19 34 Da 2 2 Jon 2 2 2 3 18 1 3 9 24 39 54 2 17 32 47 3 18 33 48 1 1 1 1 1 1 2 17 Kaz 2 8 23 38 53 1 16 31 46 2 17 32 47 Oz Jl Abd Na Za Mal 1 16 31 1 7 22 37 52 Jr 15 30 45 1 16 31 46 12 14 9 7 2 14 Př 15 30 Pís 6 21 36 51 66 14 29 44 Ez 15 30 45 11 13 8 6 1 13

ŽIVOT V KRISTU péče, ambulance, dva operační sály, chirurgické oddělení, interní oddělení a porodní oddělení. Když izraelská letadla startovala, bylo letiště v Port-au-Prince mimo provoz. Nezbývalo než věřit, že přesto budou moci přistát. Přistání se zdařilo. Izraelští záchranáři zabrali fotbalové hřiště v centru města a pustili se do práce. Celý týden po ničivém zemětřesení, které po sobě zanechalo kolem čtvrt milionu obětí (aktualizováno podle zpráv v době redakční uzávěrky), pracovalo 250 Izraelců nepřetržitě 24 hodin denně. Polní nemocnice ošetřila 383 zraněných, provedla 140 akutních operací a pomohla na svět 7 novorozencům – jednomu z nich dali rodiče jméno „Izrael“. Hlavní chirurg, plukovník Guy Lin, bývalý velitel záchranných jednotek na izraelské severní frontě, daroval vlastní krev a zachránil tak život třídenního nemluvněte. 60 pacientů bylo ošetřeno stacionárně. Přes satelit probíhaly konzultace terénních lékařů s izraelskými specialisty ve vlasti, kteří tak mohli například s pomocí videa sledovat operace a dálkově při nich asistovat. Izraelští psi vyhledali pod troskami více než tucet přeživších zasypaných. Tým dobrovolníků ZAKA, který se mezitím rozrostl na šest, při záchranné operaci trvající 38 hodin zachránil osm studentů z trosek univerzity. Od svého založení poskytl stát Izrael humanitární pomoc ve více než 140 zemích. V některých případech šlo o země, které s židovským státem nemají žádné diplomatické styky nebo je dokonce vehementně odmítají. V prosinci 2004 zpustošilo tsunami rozsáhlé oblasti jihovýchodní Asie. Izrael poslal 60 tun materiálové pomoci do Indonésie, největší islámské země, která s ním neudržuje žádné diplomatické styky. Malý tým izraelské armády dopravil zároveň 82 tun hmotné pomoci do Srí Lanky. V listopadu 2005 pomáhaly izraelské organizace po zemětřesení v pákistánském Kašmíru. V srpnu 2007 vyslal „Fast Israeli Rescue and Search Team“ (FIRST) tři lékaře a tři zdravotnice do oblasti zemětřesení v Peru. FIRST byl v minulých letech nasazen v Turecku, Indii, Mexiku, Kongu, Čadu, Súdánu (Dárfúr) a Malawi. Zajímavé je, že ani v takovéto situaci si kritikové Izraele nedopřejí oddechu. Pohodlně zalezlí za svými laptopy vypočítávají patálie obyvatel Gazy – za všechny je přirozeně odpovědný pouze Izrael – jako protiváhu izraelské pomoci na Haiti a docházejí k závěru: tím se válečné zločiny odčinit nedají. Židovskému státu se předhazuje, že pomocí Haiti chce pouze odvést pozornost od Goldstoneovy zprávy. Připomíná se, že v r. 2003 nabídl Izrael po zemětřesení pomoc Íránu, a označuje se to za „chucpe“. „Naštěstí,“ píše jeden blogger, íránská vláda pomoc odmítla. Po internetu kolují pomluvy, že prý židovští lékaři jsou na místech katastrofy tak rychle jen proto, aby se zmocnili použitelných lidských orgánů. Vrchol moderní antisemitské vynalézavosti se objevil, když jedna studie Hebrejské univerzity v r. 2006 zjistila, že při izraelsko-palestinském konfliktu – v protikladu ke všem ostatním válečným konfliktům na světě – nedošlo k žádnému znásilňování palestinských žen. Místo otázky, zda židovský národ neklade sám na sebe přece jen jakési vyšší morální nároky, vysvětloval se tento jev „izraelským rasismem“, který prý Židům zakazuje plýtvat svým vzácným semenem na ženy méněcenných podlidí. Dotázané palestinské ženy se cítily docela uraženy, že židovští vojáci si jich na základě svých rasistických předsudků vůbec nevšímali. Je zkrátka docela zřejmé, že v jistých kruzích se prostě u Žida ani dnes nedá připustit nic správného. Proto je možná lepší nepsat vůbec o ničem, co „ti Židi“ dělají, pokud je jim člověk třeba i jenom napůl nakloněn. © Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP 22. 1. 2010 přeložil Pavel Mareš www.israelnetz.com

Velká překážka míru Židovská sídliště v arabském východním Jeruzalémě

N

a první pohled se zdá všechno jasné: Izrael se stáhne na hranice z r. 1967, Palestinci dostanou stát a na zemi zavládne mír – tedy alespoň ve Svaté zemi. Tak nějak nebo podobně to vypadá z bezpečné perspektivy Evropy nebo Ameriky. Je to vlastně prosté. Takže každý může hned taky vidět, čí vinou v biblické zemi dosud mír nezavládl: vinou Izraele, který odmítá vyklidit své osady. Přestože premiér Netanjahu koncem listopadu 2009 přistoupil na desítiměsíční stavební moratorium, o Jeruzalému se odmítá bavit. Jeruzalém je věčné, nedělitelné hlavní město židovského státu. A tak to podle představ izraelské vlády také má zůstat. Norští míroví aktivisté potřásají hlavou před stanem ve východojeruzalémské čtvrti „Vádí al-Džoz“, „Údolí ořechů“. Násir al-Gháví sedí se svou ženou a čtyřmi dětmi školního věku na ulici. Zatímco Evropa tone ve sněhu, alespoň na Blízkém východě je cítit něco z oteplování země a v lednu zde panuje letní počasí – naštěstí pro palestinskou uprchlickou rodinu. Matka s malou Sárou kreslí arabská písmena na kusu novin, který sem přivál horký pouštní vítr. „To musí člověk vidět na vlastní oči,“ koktá skandinávský blonďák nevěřícně, „je to hrůza, jak Izrael s těmi lidmi zachází.“ Odborářská skupina „poutníků solidarity“ z Norska cestuje „okupovanou Palestinou“ v režii úřadů Palestinské samosprávy. Když si všechno „na vlastní oči prohlédli“ a utvrdili se ve svém mínění, spěchají Norové zpátky k autobusu a k další plánované zastávce. Násir al-Gháví začí-

ná vyprávět, jak byl 2. srpna 2009 izraelským soudním rozhodnutím vyhozen z domu: „Ale moje duše je pořád ještě uvnitř!“ Věřící muslim s černým vousem a hnědýma srnčíma očima se buší v prsa. Jeho rodiče uprchli v r. 1948 z vesnice Sarafan poblíž izraelské osady Nes Ciona do Jordánska. Rodina se usadila ve východním Jeruzalémě nedaleko izraelské hranice. Mocný klan Hussejnů jim dovolil hospodařit na zdejší půdě. V 50. letech pak postavily Spojené národy uprchlický tábor Šejch Džarrá. Pozemek dostaly od Jordánska, aniž se někdo staral, kdo je vlastně majitelem. „Musel jsem tři roky platit nájemné,“ vypráví Gháví, „potom se měl dům stát mým majetkem.“ V r. 2002 rozhodl izraelský Nejvyšší soud, že rodina al-Gháví musí dům vyklidit. Nemohli dokázat, že pozemek jim skutečně patří, zatímco židovská „Sefardská rada“ předložila 120 let starý dokument, který dosvědčoval, že zde zakoupili 18 dunamů půdy, vypráví Násir al-Gháví. On sám nato angažoval právníka, který měl v archivech starého Turecka vypátrat skutečného vlastníka pozemku. Příliš pozdě – tak rozhodli podle Ghávího izraelští soudci – zjistil jeho advokát, že na přelomu století patřila půda rodině Hidžází. 92-letý Sulejman Darviš al-Hidžází ještě žije v Bejt Chanině, čtvrti v severním Jeruzalémě. Pozemek byl za osmanské epochy zapsán na jméno jeho dědečka. Podle dokladů rodina Hidžází koupila půdu od rodiny al-Bandak. Vyprávění al-Ghavího je přerušeno. Okolo projíždí velký americký GMC autobus. Na střeše monstrózní reproduk-

Východní Jeruzalém

tory, které zaplavují okolí ohlušující chasidskou hudbou. „Ti to potřebujou,“ směje se Násir a zamává za nimi, když se zdroj rámusu vzdálí tak, že je konečně zase slyšet vlastní slovo. Kousíček odtud se nachází hrob „Šimona Cadika“ neboli Šimona Spravedlivého, který byl za helénských časů 40 let veleknězem. Podle židovské tradice provedl osobně Alexandra Velikého chrámem při jeho návštěvě Jeruzaléma. Moderně ortodoxní židovští osadníci, kteří se do domu po rodině Ghávíů nastěhovali, nejsou příliš sdílní. Střechu zdobí obrovský chanukový svícen. O svátku chanuky, který připadá na listopad nebo prosinec, oslavuje židovský národ očištění chrámu, který předtím znesvětili řečtí pohané. Na otázku, jakým právem zde bydlí, odpoví mladý otec rodiny lakonicky: „Platíme nájemné.“ Víc k tomu vysvětlit nemůže nebo nechce. Na naléhání, že bez jeho vyjádření bude článek nutně jednostranný, si nechá napsat číslo telefonu a slíbí, že se ozve někdo, kdo se ve věci vyzná a může podat vysvětlení. Do redakční uzávěrky však nikdo nezavolal. Několik stovek metrů od bývalého domu a současného demonstračního stanu al-Ghávíových se nachází další prominentní ohnisko osídlovacích jeruzalémských sporů: „Shepherd Hotel“. Před čtvrtstoletím jej získal americko-židovský milionář Irving Moskowitz a od r. 1988 do 1994 jej pronajímal izraelské policii. Pak zůstal dům prázdný. Roku 1987 byl hotel zavřen, když byl předtím dvě desetiletí pronajat křesťansko-arabské rodině Marounů. Historická vápencová budova ze 30. let se dostala do titulků mezinárodních zpráv, když Moskowitz získal povolení ke stavbě dvaceti nových apartmánů. Oproti zprávám v palestinských médiích Izraelci ujišťují, že historické stavební struktury jsou chráněny. Americkou vládu rozčiluje izraelská vláda, jeruzalémská městská správa a bohatý americký žid Moskowitz, který maří veškeré mírové plány svými finančními injekcemi nacionálně náboženským židovským osadníkům. V lidové mluvě se pozemek, na kterém Shepherd Hotel stojí, nazývá „Karm elMufti“, vinice muftího. Skutečností ale je, jak vysvětluje jeden ze sousedů, že „velký muftí Hádž Amín Hussejní, Hitlerův obdivovatel a zastánce konečného řešení židovské otázky v islámském světě, tady nikdy nebydlel. Jeho rezidence byla vždycky naproti nemocnici sv. Josefa.“ Zamir žádá, abych jeho skutečné jméno nezveřejňoval, nechce se ani nechat fotografovat. Koho se východojeruzalémský Palestinec tak bojí, nechce moc vysvětlovat. Že sám s židovskými osadníky spolupracuje,

Izrael

Ročník 22, březen 2010

19

Izrael

ŽIVOT V KRISTU

20

důvodem prý není: „Tím si jenom vydělávám na živobytí.“ „Právní situace kolem hotelu Shepherd je komplikovaná,“ říká Zamir. Půda prý vlastně patří rodině Hussejní. Jordánci prý ale tvrdili, že patří Židům, důkazy však nepředložili. S tímto odůvodněním prohlásili pozemek za státní majetek. Po Šestidenní válce v r. 1967 byl Izraelci pověřen správou majetku Apotropos, státní úřad pro opuštěné majetky. „Jenže,“ říká Zamir, „kdyby jeruzalémské městské správě šlo skutečně o rovnoprávnost, mohla dávat stavební povolení i Arabům. Potomci Velkého muftího stále ještě žijí v Saudské Arábii. Mají jenom ten problém, že sem nesmějí. Kdyby se odvážili vkročit do Izraele, byli by při návratu do Saudské Arábie zatčeni.“ Hlavní problém však představují Jordánci. „Kdyby spolupracovali, dalo by se ledacos vyřešit,“ myslí si Zamir. „Takhle ale ani Waqf – islámský úřad pro správu Chrámové hory – nemůže pomoci, protože je naprosto závislý na Jordánsku.“ Že v jeruzalémských sporech o pozemky jsou často největším problémem vnitroarabské spory, potvrzuje příbuzný posledního Velkého muftího, dosazeného do úřadu jordánským králem Hussejnem, šejch Abdel Kadir Abdín. Na bazaru Starého města prodává turistům háčkované čepičky a sedmiramenné svícny a sympatizuje s radikálně islámským Hamásem. „Teprve až se dostanou k moci ti opravdově zbožní, nastane skutečný mír,“ je přesvědčen. „Jordánský král je horší než sionisti. Je to Angličan!“ Zamir potahuje z cigarety a zírá před sebe. Právní situace je sporná. „Je to stejné jako s rukou,“ říká Palestinec a ukáže rozevřenou dlaň: „Já netvrdím, že všechny prsty jsou stejně dlouhé. Jeden je kratší, jiný delší, jeden silnější, druhý tenčí… Židé i Arabové se usazují ve starých domech, a je těžké dostat je potom zase ven…“ Výhled od hotelu Shepherd na horu Skopus a dál vpravo na Olivovou horu je fantastický. Stará budova má všechno, co romantický luxusní hotel v orientálním koloniálním stylu musí nabízet, v neposlední řadě i obligátní citrusovou zahradu – jen kdyby nebyl tak prominentním jablkem sváru. Kolem se šourá Zamirův přítel, dozví se, že jsou tu němečtí novináři, a vmísí se: „Proč jste ty Židy všechny nezlikvidovali? Nemuseli

jsme na tom dnes být hůř než prasata.“ – „Každej na to má svůj vlastní názor,“ poznamená Zamir, a vyfoukne kouř z plic. Hlavní hráče na světové politické scéně tyhle komplikované jednotlivosti ovšem sotva zajímají, když jde o řešení blízkovýchodního konfliktu. Spor se vede nejen o jednotlivé domy či parcely ze zapeklitou historií, jsou tu celé čtvrti moderní-

ho Jeruzaléma, které leží na druhé straně linie příměří z r. 1967: Pisgat Zeev, Neve Jaakov, Har Choma, Východní Talpiot, Ramot, Ramat Eškol, Gilo – to jsou jména několika sídlišť, ve kterých žije téměř 200.000 židovských obyvatel, které by bylo nutno přestěhovat, pokud by Izrael skutečně chtěl vyhovět požadavkům mezinárodního společenství. Gideon Nachum sedí v Gilo před „makoletem“ – u nás bychom řekli „krámek tety Emy“. Před ním na stolku stojí láhev izraelského piva, vedle ní krabička ruských cigaret. „My nejsme žádná osada,“ hromuje, když se dozví, o co má jít, „to se teda pletete! Od moře až k Jordánu je to všechno Izrael! A patří k němu dokonce i Libanon, Sýrie a Sinaj. Celou tuhle zemi zaslíbil Bůh izraelskému národu. Podívejte támhle na Ráchelin hrob – to je ‚Rachel Imenu‘, ‚naše matka Ráchel‘. A v Hebronu je pohřben ‚Avraham Avinu‘, ‚náš otec Abraham‘. Všechna tahle území byla obydlena Židy!“ Jeho bratr Ari vedle něj souhlasně přikyvuje: „Náš otec byl každopádně taky vyhnán z arabské země, z Bagdádu, začátkem padesátých let!“ Nachumova rodina původně pochází z Kurdistánu. Předloktí Gideona Nachuma jsou poznamenána typickými modročervenými jizvami, jaké zanechávají kovové střepiny, které se nepodařilo vyjmout. 12. dubna

2002 byl Nachum jedním ze 104 zraněných při sebevražedném atentátu Brigády mučedníků al-Aksa na jeruzalémském tržišti Machaneh Yehuda. Sedm lidí tehdy přišlo o život. Byl to již druhý arabský sebevražedný útok, který osobně zažil. V roce 1983 zažil proslavený atentát na sídlo izraelské tajné služby v libanonském Týru. Tehdy zahynulo 60 lidí, 30 bylo zraněno. Na otázku, jako to tehdy přežil, odpovídá Gideon: „Mně se neptejte, zeptejte se Boha. Letěl jsem tenkrát pět metrů vzduchem.“ „To pivo začínám pít hned po poledni, abych se zbavil nočních děsů,“ vysvětluje Nachum a popisuje, jak probíhá jeho den. Většinou se probudí už ve tři v noci a má strach znovu usnout, protože má před očima strašlivé obrazy, noc co noc. Teprve když venku začne svítat, uklidní se a trochu si zdřímne, vstává až před polednem. Pak si zajde ke svému makoletu, kde dostane pivo a cigarety. „Bez toho bych vůbec nemohl žít,“ prohlašuje bývalý taxikář, který je kvůli svým depresím neschopný práce. „To je jediný lék, který mi pomáhá.“ Rozhovor před makoletem v Gilo tak trochu připomíná to, čemu v Německu říkáme „Stammtisch“. Gideon a Ari filozofují, jak se to v takovém ovzduší dělává – a odhalují přitom ledacos z duše obyčejných lidí. „Já mám spoustu arabských přátel,“ vypráví Gideon, „ale jejich vůdci a extrémisti všechno jenom zničí.“ Proto je přesvědčen: „Když budou Arabové silnější než my, je s náma konec, zakroutí nám krkem.“ Ale přesto: „Židi dokážou s Araby žít, když jsou to dobří lidi.“ Je tedy mír možný? Ari se domnívá: „Ano, ale ne v naší generaci.“ Gideon dodá: „Netanjahu je dobrý předseda vlády, i když je pravičák.“ Na novinářský mobil dorazí SMS: „Z pásma Gazy dopadly na negevský kibuc Netiv HaAsara čtyři granáty.“ Gideon zvedne pivo – přestoupil na dánský Tuborg: „Tak na mír! – Ale na skutečný mír, ne falešný!“ Pak se odmlčí a přemýšlí: „Proč bychom vlastně měli být osadníci jenom my? Lidi v Katamonu jsou taky osadníci! Před rokem 1948 tam bydleli Arabové.“ Gideon poukazuje na jeruzalémskou čtvrť, ležící v údolí na dohled od Gilo. A vůbec: „Jsou to ti praví osadníci v Hebronu a v Samařsku, kterým vděčíme za existenci Izraele.“ © Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP 29. 1. 10 přeložil Pavel Mareš www.israelnetz.com

alespoň jeden tým přinese klíč, je pro nás, organizátory, určitým povzbuzením, že jsme odvedli dobrou práci. V posledních letech také mívá Procházka poměrně dramatické rozuzlení, přímí účastníci by jistě mohli vyprávět. Poté, co je závod ukončen, následuje večeře (výborný guláš), vyhlášení výsledků a pro zájemce promítání nějakého filmu. Na neděli se snažíme zvát nějakého velitele RR, který si pro nás připraví krátké kázání (letos nám předběžně přislíbil svou účast sám národní velitel RR Petr Walach). Ale už dost teorie, pojďme se podívat na to, jak vidí Procházku samotní účastníci:

Procházka růžovým sadem

P

rocházíte se růžovým sadem. Kosí bezstarostná písnička se line z nedaleké rozkvetlé jabloně. Podobných stromů je tu spousta. Jsou obaleny růžovými květy, které se ladně houpají na vlnkách svěžího větříku. Zima zůstala kdesi na stránkách starého kalendáře a léto ještě nedonutilo rtuť teploměrů vyšplhat do závratných výšin svého skleněného světa. Slunce v jásavé modři nastavuje svou tvář a první kytky se natahují pro polibek. Každý nádech je směsí volnosti, svobody a něčeho nového... Realita však je jiná. Procházet se růžovým sadem se člověku zase tak často nepovede. Proto, když už se mu k tomu naskytne příležitost, měl by ji využít. Jedna taková přijde 16. dubna 2010 a jmenuje se, jak jinak, Procházka růžovým sadem.

Jde o šifrovací hru, kterou pořádá Royal Rangers, konkrétně 26. přední hlídka Olomouc a 41. přední hlídka Zábřeh. Letos se koná na chatě Křesťanských sborů na Nivách u Vsetína a v okolních lesích. Jde při ní o to, najít klíč a s jeho pomocí se dostat zpátky do chaty, ze které vás organizátoři při startu vyhnali do divočiny. Místo, kde se klíče nalézají, je popsáno ve zprávě, kterou mají týmy za úkol dát dohromady. To ale není nic jednoduchého. Zpráva je totiž rozdělena na deset částí, každá část je zašifrována jinou šifrou a nachází se na jiném místě. Dokončit celou Procházku se povede průměrně jednomu týmu z celého startovního pole. Ale za poslední tři ročníky se nestalo, aby Procházku úspěšně nedokončilo žádné družstvo. A každý rok, kdy nám

„Procházka růžovým sadem je fajn akce. Takové to víkendové courání jarními lučinami, kde se počet nachozených kilometrů vejde do stovky. K tomu takové ty laškovné doplňovačky, omalovánky a vystřihovánky, co se jim říká šifry... No co vám budu povídat, PRS je prostě příjemně strávený víkend, doporučuji vyzkoušet, neb kdo neokusil – nepochopí.“ Jiří „Růža“ Růžička

Ze života církve

Ročník 22, březen 2010

„Procházka růžovým sadem byla rozhodně nezapomenutelný zážitek. Nikdy bych nevěřila, že dokážu putovat celou noc v dešti, ve sněhu, neznámo kam jen s kusem mapy v ruce. I když jsme nakonec žádné šifry nenašly, rozhodně stála „Procházka“ za to a doporučuji ji všem ostatním!“ Petra Netušilová Jednou spolubydlící vyprávěla, jak její otec na vojně spal za chůze. Zasmála jsem se, ale nevěřila tomu. Ovšem jen do první zkušenosti s Procházkou. Nejen, že jsem se nad ránem dokázala prospat na pařezu, ale zadařilo se mi taky „vypnout“ při chůzi po silnici, kde mě zpět do reality vrátilo až chřestění boty ujíždějící po štěrku u krajnice... Takže, pokud jste se něčemu zatím jen smáli, POZOR, na Procházce to můžete zažít! Nazvat tenhle závod „Procházka růžovým sadem“ je přesně ten druh humoru, který mě baví (i když asi ne tolik, jako organizátory závodu) Na Procházce se můžete, stejně jako my, brodit vodou, sněhem, blátem, může taky dost pršet, bude zima, bude se chtít spát, změníte plán „vyluštit aspoň jednu šifru“ na „najít aspoň jednu šifru“ a nejspíš si taky parkrát pomyslíte MÁM TO ZAPOTŘEBÍ??!! Jenže je na tom něco, co nám našeptává risknout to ještě jednou!“ Míla Netušilová „Když se řekne „procházka růžovým sadem“, většina lidí si představí něco nadmíru pohodového a klidného. Ne tak my, co jsme zažili na vlastní kůži Procházku. Mně se při tomhle spojení vybaví nejdřív tma, potom nocování v chatrné kůlně, kterému předcházela mírná výměna názorů mezi částmi

21

Ze života církve

ŽIVOT V KRISTU

týmu Nejsme-žádné-máčky-jdem-celou-noc a Ještě-kilák-a-zalomím-to-v-kopci, krásný východ slunce, hodinové hledání šifry, která byla na vedlejším kopci, mokro v botech a úžasně vítězný pocit, když jsme došli do cíle (i když jsme našli jen dvě šifry). Takže pokud chcete zjistit, jak je na tom vaše fyzická a psychická kondice, doopravdy poznat svoje kamarády a ještě při tom obdivovat dílo toho největšího Umělce, pojeďte příště taky... stojí to za to. Barča Galdová „Ideální příležitost podrobit vztahy v týmu zatěžkávací zkoušce. Po dvanácti hodinách pochodu poznáte, na koho se i v reálném životě lze spolehnout.“ Hanka Šmajstrlová Z těchto ohlasů je myslím jasné, že Procházka není jen nějaká akce. Procházka je výzva. A pokud se nebojíte, že byste nezvládli „projít růžovým sadem“, přijeďte nám ukázat, jak se takové výzvě umíte postavit. Pravda, když někomu řeknete, že jste dokončili Procházku růžovým sadem, tak to zase tak drsně nezní, ale v kruhu zasvěcených určitě získáte zasloužený obdiv. Rádi bychom zakončili tohle povídání o Procházce dopisem, kterým nám, organizátorům, udělala jedna z účastnic velkou radost: Pozitivně mě překvapilo, že je to sice adrenalin, ale pro lidi, kteří s tím nemají zkušenost, je adrenalin, napětí atd. „jen“ nadhodnota. To podstatné, co v tom vidím, je, že vy (RR) jste tým, jste ochotní dělat něco navíc, že to není vynucené, ale je to prostě vaše svobodné rozhodnutí: „být v přátelském styku s Bohem a od toho odvíjet to, co děláte každodenně“. Tímhle stylem dáváte poznat ostatním, že věřící fakt nejsou divní lidé. Oceňu-

22

ství, přijetí člověka i s jeho nedostatky, prostě tak, že nemusí stále předstírat, že je něco jiného, než je, že nemusí zapadat do hlavního proudu... a bez toho uvědomění jsou podivně pochroumaní, že se z toho sami možná nikdy nevyhrabou. Tak jsem to aspoň vnímala a tak se to pokusím zprostředkovat dál. Také bylo zajímavé vidět, jak to chodí u vás, mám totiž pocit, že se jednotlivé církve často uzavírají ve vlastních společenstvích a dochází ke zkreslení v pohledu druhých. Jenže nakonec z toho vyplývá, že i když něčemu u druhých úplně nerozumíme, Bůh je jen jeden (naštěstí). Takže to bylo asi to něco, co nám našeptává risknout to zase, protože se šiframi to už v našem týmu asi lepší nebude... (kašleme na ně)  Pokud jste to přečetli až sem, tak tímto (jasně, je to dlouhé, ale když se dá něco hezkého říct, tak proč to neříct) vám teda dodatečně děkujeme za zážitek a přejeme organizačnímu týmu zdar a sílu do dalji, že zvete i nevěřící, protože potkávám lidi, ších ročníků! Míla Netušilová kteří skoro nezažili např. opravdové přátel-

Ročník 22, březen 2010

C

výpovědi Bible, hlouběji je chápali a byli schopni samostatně reprodukovat či pojednat o každé biblické knize. I přes velké množství autorů, kteří se nal a učil. Evangelisté zachytili příslušný tradovaný materiál písemně proto, aby se podíleli na napsání Bible, je Bible postal základem víry a života Církve. Nový zoruhodně jednotná. Je přeložena do zákon obsahuje Skutky apoštolů, dopisy mnoha světových jazyků a dialektů. Patří jednotlivých apoštolů a Knihu zjevení. k nejčtenějším knihám. Odolává všem arTyto knihy potvrzují všechno, co se týká gumentům kritiků, kteří se ji snaží zpoosoby Krista, jasněji vysvětlují jeho pravé chybnit. Její poselství přežilo neuvěřitelučení, ohlašují účinky jeho díla a předpo- ně dlouhou dobu a je stále živé a aktuální. A to je pro mě ten největší důkaz o její vídají slavnou budoucnost Božího lidu. Cílem těchto předmětů je především pravdivosti, spolehlivosti a autoritě. to, aby studenti dokázali interpretovat Vladimír Rafaj, učitel VOŠMT základní biblické souvislosti a teologické

elá Bible je nadpřirozeně vnuknuté Boží slovo. Prostřednictvím Bible k nám promlouvá Bůh. To je jeden z mnoha důvodů, proč je na biblické škole věnována značná pozornost studiu Bible. Starý a Nový zákon jsou přehledovými předměty a v učebním plánu biblické školy mají důležité postavení. Na vzniku starozákonního a novozákonního kánonu se podílelo několik desítek autorů. Tito lidé žili v různých časových obdobích. Měli různá povolání, žili na různých místech, prožívali úzkost, strach a obavy. Všechny tyto zkušenosti však zúročili při psaní Bible. Proto bychom mohli studium Bible přirovnat Ježíš pokračoval: „Jeden člověk měl dva k cestě, na které poutník prožívá mnohá dobrodružství. Důležitost biblického po- syny. Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl selství přesahuje dějinný rámec a urču- majetku, který mi náleží.‘ A tak jim rozděje či vymezuje průběh a vývoj minulých, lil své jmění. Mladší syn za pár dní všechno prodal a odešel do daleké země, kde svůj mapřítomných i budoucích událostí. Starozákonní zjevení je základem pro jetek promrhal rozmařilým životem. Když plnější zjevení v Novém zákoně. Ná- všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad zvem Starý zákon neboli Stará smlou- a on začal trpět nouzi. Později se uchytil va se v křesťanské terminologii označu- u jednoho občana té země a ten ho poslal na je sbírka biblických knih, které Židé již pole pást vepře. Toužil si naplnit břicho lusky, tradičně nazývají „Zákon, proroci a spi- které žrali vepři, ale nedostával ani to. Když sy“. Co je obsahem Starého zákona? Je se nakonec vzpamatoval, řekl si: ‚Kolik náto především první část Božího zjevení deníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu a plán spásy. Skrze tyto nástroje Bůh při- umírám hlady! Vstanu, půjdu k otci a řeknu pravoval, prorockým slovem ohlašoval mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě! a v rozličných předobrazech a symbolech Už si nezasloužím být považován za tvého naznačoval příchod Mesiáše, Ježíše Kris- syna. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.‘ ta. Zaměřujeme se tady na Boží smluvní A tak vstal a vydal se ke svému otci. Otec vztah s jeho lidem a na historii izraelské- ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho poho národa. Důležitou složkou osnovy je pohled libky. ‚Otče,‘ řekl syn, ‚zhřešil jsem proti nebi na historický, kulturní, zeměpisný i ná- i proti tobě. Už si nezasloužím být považoboženský kontext knih obsažených v bib- ván za tvého syna.‘ Otec však nařídil svým lickém kánonu, přičemž kánon chápeme služebníkům: ‚Přineste nejlepší šaty jako normativní soubor svatých Písem a oblečte ho. Navlékněte mu prsten Starého a Nového zákona. Není proto a obujte ho. Přiveďte vykrmené rozumné omezit biblický kánon až na tele a porazte je. Jezme a oslazávěrečné dogmatické rozhodnutí. Ka- vujme, neboť tento můj syn byl nonizace byla procesem. Studenti se tak mrtev a ožil, byl ztracen a je naučí mnohým pravdám, jež jim pomo- nalezen!‘ A tak začali oslahou v chápání celé Bible, v chození s Bo- vovat. Starší syn byl zatím hem i ve službě, na kterou se na škole na poli. Když se blížil domů, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal intenzivně připravují. Obsahem druhé části Bible, která se si jednoho ze služebníků a ptal se, běžně označuje názvem Nový zákon nebo co to má být. Ten mu řekl: ‚Přišel Nová smlouva, je pokračování, uskuteč- tvůj bratr. Tvůj otec porazil tučné tele, nění a završení Božího zjevení a Božího že ho má zpátky živého a zdravého.‘ Ale plánu spasení. Tento předmět pojednává on se rozhněval a ani nechtěl jít doo kulturním a dobovém pozadí Nového vnitř. Když za ním vyšel jeho otec zákona, o životě Ježíše Krista, o historic- a prosil ho, odpověděl mu: ‚Podíkém růstu první církve a o problémech, vej se, kolik let ti sloužím! Nikdy s nimiž se potýkali křesťané v prvním jsem neporušil jediný tvůj příkaz, století. V Novém zákoně jsou hlavním ale tys mi nikdy nedal ani kůzle, svědectvím o životě a učení Ježíše Krista abych se poveselil s přáteli. Když evangelia, která věrně podávají to, co Je- ale přišel tenhle tvůj syn, který prožíš během svého pozemského života ko- žral tvůj majetek s děvkami, porazil jsi

Marnotratný Syn

Čtenáři píší

Jedinečnost Bible

pro něj vykrmené tele!‘ ‚Synku,‘ řekl otec, ‚ty jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé. Ale oslavovat a radovat se bylo namístě, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen.‘“ (L 15,11–32)

T

ento příběh, vypovídá o lásce nebeského Otce vůči hříšníkovi, který činí pokání. Je pravda, že Bohu patří celý svět a je možné vnímat poselství jako milosrdenství ke každému z nevěřících, kteří se obrátí v pokání k Bohu. Vzhledem k tomu, že mladší syn si byl vědom toho, že je dědic a odchází z domu, jsem přesvědčen, že již byl obeznámen s tím, že je dítětem svého Otce. Tedy mladší syn je věřící znovuzrozený člověk, který odchází z úzkého vztahu s Otcem dobrovolně i s částí dědictví. Odchází s částečným poznáním, možná ur-

23

Čtenáři píší

ŽIVOT V KRISTU

24

čitou moudrostí, odpuštěním, laskavostí, možná s některými dary ducha svatého, sebejistotou, kterou získal jako syn… Je zajímavé, že příběh neoznačuje způsob života mladšího syna tak, jak jej označil posléze starší bratr. Je tam napsáno, že o otcův majetek přišel rozmařilým životem. Rozmařilý život je život, jehož zdroj není obnovován. Jedná se o život, který je popisován podobenstvím o vinné ratolesti, která se oddělila od kmene. Také vypadá po určitou dobu jako živá… V době loňského adventu dostaly naše děti pár větviček zlatého deště a třešní. Na vánoce vykvetly a postupně kvetly až do 5. ledna. Pak přišlo nevyhnutelné – ale děti to neznaly a bylo jim líto, že třešeň z květu nebude… Tento mladší syn mohl dál fungovat slušným způsobem, mohl svým nebeským kapitálem dosáhnout úctyhodné pozice významu ve světě i v církvi, mohl kvést. Je však napsáno, že všechno utratil – míza došla. Nestaví-li dům Hospodin budeme se namáhat nadarmo, pokud není neustálým mecenášem našeho života Bůh, pak kapitál dojde, stavba se zastaví a náš život naše osobnost naše duše začne chátrat. V té zemi nastal hlad. Jak nejisté jsou pozice tohoto světa, jak nejisté jsou jistoty tohoto světa! Ten mladší syn mohl být starostou, lékařem, učitelem, prezidentem, dělníkem nevíme, ale víme, že svůj život měl pro sebe a ne pro Otce. Rozhodl se, že bude správcem svého dědictví v sobě a ne v Otci. Uchytil se občana té země a ten jej poslal na pole pást vepře. Duše chátrá a hledá potravu. Občan té země je hřích, uchytil se u něho spojil se s ním v jedno jho, pase vepře a touží aspoň po potravě pro vepře. Kolik lidí neustále touží po potravě tohoto světa, baží po duševní potravě, která je pro prasata! Uvědomme si, že svět lidem nabízí potravu, vzbuzuje v nás touhu, lačnost, hladovění. Strategie satana je vzbudit žádostivost a ta počne hřích! Nejsi spokojen s tím, co máš? Myslíš si, že máš právo na víc, že Bůh přece nenechá své dítě žít hůř, než je obecný standard blahobytu! Jasně, je tu půjčka, díky Bože, ty se o nás postaráš, půjdeme do toho vírou, ty nás nenecháš padnout, nepřijdeme o dva platy, ze tvé ruky přijmeme jesle i školku, družinu. Ty jsi ten, který žehná! Víte, že děti se obětovaly Bohu prosperity? Přitom máme žít moudře spokojeni s tím, co máme, pokud chceme více, můžeme se uskromnit z toho, co teď máme a ušetřit na další zvýšení své životní úrovně, proč pokoušet Boha? Víte, že Bůh dává rád svým dětem dárky? Ale což pak lze obdarovat dítě, které vše má ve svých rukou a řídí svého Otce?

V dalším textu vidím ukázku opravdové víry. Mladší syn jde do sebe a rozhoduje se pro potravu svého Otce. Dostal milost vyhladovět! Ale tento syn, jak je napsáno, ani sám nesáhl a nevzal si potravu prasat! Nedovedu si představit, že by byl neustále pod dohledem, že by si nemohl lusky nabrat a jíst. Jediné vysvětlení je to, že nechtěl! Měl tolik rozlišení, měl ještě takovou milost, že nechtěl jíst potravu nečistoty. Ví moc dobře, jak kvalitní potrava je u jeho Otce. Chce být raději otrokem v domě svého Otce než jíst potravu hříchu! Vidím zde víru, která se projevila u syrofenické ženy, která přijímá postavení psa, který jí drobky ze stolu svých pánů, víru, která šla cestou ponížení a skrze to došla povýšení. Otec svého obživlého syna objímá a vrací mu jeho postavení. Jsou dvě oblasti, o které lidé usilují, a Bůh říká, že nelze dychtit po obou. Jedna oblast vždy ovládne naše srdce. Potrava pro prasata a potrava z domu Otce. Potravou je touha, žádostivost, nasycením je ukojení žádosti. Po čem toužíme, co ovládá naše srdce? Hmotné a duševní věci nejsou zlé samy o sobě, ale zlé je darovat jim sebe a své blízké.

Bůh nás nasytí dobrými věcmi, ale tak odlišnými od pomíjivých záležitostí tohoto světa. Ponesu-li výsledek života úzkého vztahu s Bohem, pak se budu projevovat láskou, sebeovládáním, laskavostí, trpělivostí, dobrotou, pokorou, tichostí, spravedlností… a právě tento vztah a toto projevování bude přinášet věčnou sytost mé duši. A co druhý syn? Ten se má také co učit od Otce! Má vše, vše dodržuje, ale nic si z toho neužívá. Smutné, také takoví jsme? Vidím chybu v tom, že Boží dědictví zná, snaží se plnit vůli svého otce, ale radost z toho nemá. Ptám se proč? Co je špatně? Lakomství! Nepřejícnost! Soud! Z toho to pramení. Nepochopil, že Otec ho prací učí jak se stát Otci podobným ve spravedlnosti, štědrosti, lásce, milosrdenství. Tak i naše křesťanství má směřovat skrze to, co od Otce přijmeme k tomu, co poneseme – jaké projevy, jaký výsledek, jaké ovoce. Druhý syn přijímal a pracoval každý den, ale nenaučil se dávat, nenaučil se projevovat, nenaučil se žít život svého Otce. Přeji nám všem, aby okolo nás štědře ,,čvachtala“ živá voda. Otakar Novák, diaspora AC Lysé nad Labem v Plané nad Lužnicí

Jak chutnáš Bohu?

K

oupil jsem si v obchodě veliký po- účinnost. No a nakonec je potřeba nezameranč. Když jsem ho jedl, ze tři nedbávat pravidelnou účast na nedělním čtvrtin byl šťavnatý a výborný, ale shromáždění. I zde nás, zejména ve chváposlední čtvrtina byla zaschlá – bez šťávy lách, naplňuje Duch svatý. Jistě to není zdaleka úplný výčet čina i chuť měla nějakou divnou, nedobrou, nedala se jíst, tak jsem ji musel nakonec ností, které bychom měli dělat, abychom vyplivnout. V souvislosti s tím mě napad- byli duchovně zdraví. Ale jsou to všechla otázka, jak my křesťané asi chutnáme no činnosti, kterými „doplňujeme šťáBohu? Uvědomil jsem si, že tou šťávou vu“ a stáváme se tak Bohu chutnějšími, v našich životech je působení Ducha sva- pokud však tyto věci zanedbáváme, pak tého. Dbáme-li na to, abychom byli stá- nám šťávy ubývá a začíná znovu vystule plní Ducha svatého, pak jsme jako ten povat na povrch naše stará přirozenost pomeranč plný šťávy, který Bohu chutná, se všemi svými negativními projevy – ta jsme-li však v této věci nedbalí, pak jsme Bohu zajisté nechutná ani náhodou. To jako ten zaschlý pomeranč, který Bohu je také důvod, proč nám Boží slovo přinechutná. Proto usilujme být stále plní kazuje, abychom se naplňovali Duchem svatým (viz Ef 5,18–20 překlad KMS). Ducha svatého. Jak toho dosáhneme? Závěrem snad jen upozornění, že to, V prvé řadě nezanedbávejme pravidelný modlitební život. Přitom pamatujme, zda jsme plní šťávy anebo vyschlí na nás že modlitba je rozhovor s Bohem, kdy vidí i nevěřící lidé kolem nás – a dle toho můžeme Bohu i klást otázky jako dítě otci si často udělají i obrázek o křesťanství – a pak mu ve ztišení dát prostor, aby mlu- o důvod víc, proč nebýt v této věci nevil i On. Nemá to být jen jednostranný dbalý – vždyť je to ta „šťáva“ v nás, ktemonolog od nás k němu, ten by nás brzy rá nás od nevěřících odlišuje. Jen tím, že vyčerpal, naopak v obecenství s ním při- Bůh je s námi, se odlišujeme od nevěříjímáme občerstvení. Také nezapomínej- cích, jak řekl i Mojžíš Hospodinu: „Podle me na společné modlitby s křesťany na čeho jiného by se poznalo, že jsem u tebe našel různých modlitebních skupinkách, zde milost já i tvůj lid, ne-li podle toho, že s námi se uplatňují zejména přímluvné modlit- půjdeš; tím budeme odlišeni, já i tvůj lid, od by, které mají dle mého názoru při vět- každého lidu na tváři země.“ (Ex 33,16) Petr Skřičil, AC Olomouc ším množství křesťanů pohromadě větší

Roztoči na prázdninách

K

onečně jsou tady jarní prázdniny. Libor se těšil, jako každý správný kluk, že si užije zimy a sněhu a hlavně nového snowboardu, protože když jej dostal na Vánoce, žádný sníh nebyl a teď mu strejda slíbil, že s ním pojede na hory a všechno ho naučí. A tak už dva dny předem měl Libor sbaleno a těšil se tak, že už se nemohl dočkat. Jenže když přišel ten vytoužený den a Libor chtěl vstávat, tak zjistil, že to prostě nejde. Hlava ho bolela, v krku měl jak v polepšovně a podle toho, jak ho pálily oči, nebylo pochyb o tom, že má teplotu a maminka ho nikam nepustí. Nedalo se s tím nic dělat. Libor zůstal uvězněný v posteli, brblal a nadával, ale nic to nebylo platné. Tři dny utekly, teplota polevila, Libor pospával a zdál se mu zvláštní sen. Kolem jeho dveří se tlačili takoví malincí čiperkové, bylo jich spousta, zpívali si a hrnuli se do jeho pokoje, jako kdyby tam bydleli odjakživa. Libor je pozoroval jako ve filmu. A to už i rozuměl tomu, co si zpívali: Roztoči, roztoči, kdopak si nás ochočí, máme rádi prach i špínu, zalezem ti pod peřinu.

No to je paráda. Já nevím, proč ti lidi říkají, že ty nové byty a domy jsou prima. Co se může vyrovnat téhle pěkně udržované špínečce. Jejej, tady ale bude dobře!! To je prostě ráj pro roztoče. Ještě že ta naše nová cestovní kancelář „Roztoč to“

je tak šikovná ve vyhledávání luxusních pobytů. Takové prázdniny jsme snad ještě neměli, že? Tady se nás může rekreovat spóóóusta.“ A všichni se dali do smíchu a začali zpívat znovu tu jejich oblíbenou: Roztoči, roztoči, kdopak si nás ochočí, máme rádi prach i špínu, zalezem ti pod peřinu.

Libor se ze spaní usmívá, do rytmu si pokyvuje hlavou a najednou bác! PrašA sotva dozpívali, začali znova. til se tou Taková rozverná melodie to byla, h l a v o u že se Libor přistihl, jak si brouká s nimi. Najednou se jeden malý roztoč zastavil, obdivně se rozhlédl kolem a spokojeně prohodil: „Pane jo, tak takový binec jsem už dlouho neviděl. A toho prachu mezi plyšáčkama a pod postelí, a ty závěsy taky pěkně zaprášené a vysoký koberec už dlouho neluxovaný ba dokonce ani nevyklepaný.

o peřináč. „Au, to bolí! Ale co to bylo za písničku, co se mi to zdálo? Taková pohodová.“ A zkoušel si ji broukat. „Cože? Nezpíval jsem tam o roztočích? Nejsou to ty malé breberky, ze kterých bývá alergie a nemocné průdušky? Nemám já teď nemocné průdušky? Nejsem já teď v posteli kvůli nim? Nepokazili mi oni ty prázdniny? Tak to teda ne. Já vám ukážu!“ A začal si zpívat na stejnou melodii svoje slova: „Roztoči, roztoči, já teď s vámi zatočím!!!“ A protože už neměl teplotu, tak vyskočil z postele, vzal kyblík vody, pořádný hadr a pustil se do té špíny. A opravdu ty roztoče nešetřil. „A tu máš a ještě“, mumlal si pro sebe, jak drhnul podlahu. Vyhodil kobereček, aby jej pořádně vyklepal, utřel všude prach a ani si nevšiml, že se z pokoje hrnula parta malých čiperků, co už si nezpívali, ale horem pádem pelášili pryč, protože všichni roztoči pochopili, že tam už jim dobře nebude. A Libor se rozhodl, že už nikdy nechce být kvůli žádným roztočům nemocný, že je to v posteli nuda a začal si dokonce uklízet v pokojíčku, i když mu maminka neříkala, aby to udělal. A když pak v neděli na besídce slyšel o tom, že naše tělo je chrám Ducha svatého a že se o ně máme dobře starat, jenom spokojeně pokýval hlavou, že ví, o čem je řeč a že se to fakt vyplatí. Po besídce za ním přišel strejda a řekl mu, že má pro něj báječný nápad. Sehnal ubytování v pěkném srubu na horách kousek od lanovky a příští víkend s ním počítá na ten snowboard, ať doženou, co zameškali. A Libor si pochvaloval, jak mu ten sen pomohl najít a porazit toho záškodníka, který mu pokazil prázdniny a o ten snowboard nakonec taky nepřišel. teta Dana

Povídanky

Ročník 22, březen 2010

25

ŽIVOT V KRISTU DANIEL – MUŽ BOHU VZÁCNÝ

O

17

17

bdobí izraelského zajetí v Babylóně nám popisuje kniha Daniel. Muž, po kterém je kniha pojmenována, dosáhl během svého působení v Babylóně velmi významného společenského postavení, mnohem důležitější však je titul, který dostal od samotného Boha, který ho hned třikrát nazval mužem vzácným (Da 9,23; Da 10,11.19). Pojďme se podívat na Danielův život, čím si vysloužil toto pojmenování? Jsme křesťané a věřím, že každý z nás by chtěl tohoto pojmenování před Bohem dosáhnout. Můžeme o tom rozhodnout svým životem! Podívejme se na několik konkrétních záznamů Danielova jednání, které jsou charakteristikou lidí vzácných před Bohem. 1) Daniel si předsevzal, že se neposkvrní královskými lahůdkami a vínem (Da 1,8) Jako mladý chlapec byl Daniel roku 605 odvlečen do Babylona a spolu s dalšími Hebreji dán na tříletou výchovu, aby mohl sloužit před králem. Král pro ně určil každodenní příděl z královských lahůdek a z vína, které pil. Jako Žid nemohl Daniel jíst cokoli, některé věci byly Židům Hospodinem zakázány. Daniel se rozhodl být tomuto zákazu poslušný i uprostřed pohanského Babylona. Nebál se předstoupit před velitele dvořanů a v mírnosti, ale jasně si vyžádat pokrm bez těchto závadných královských lahůdek. Jaké ponaučení plyne pro nás z tohoto Danielova jednání? Jako křesťané jsme uprostřed okolního světa v podobné situaci jako Daniel v Babyloně. V médiích jsme každý den bombardováni závadnými informacemi, jsou to lži, které popírají Boží pravdu. Už ten, kdo tyto informace sleduje, je jimi ovlivněn a znečištěn. Rozhodněme se jako Daniel, že se budeme sytit jen vodou Božího slova a zeleninou, která z něho vyrůstá, ostatní pokrm odmítněme a neznečišťujme se jím. 2) Daniel věrně vykonával svůj úřad (Da 6,5) Když se říšští vládcové a satrapové snažili najít proti Danielovi záminku, aby ho očernili u krále a zbavili jeho postavení, nic na něj nenašli. Je napsáno, že na něm neshledali žádnou nedbalost ani zlé jednání, neboť byl věrný. Jaké ponaučení z toho vy-

KYPR

K

26

dyž se lidé po Potopě opět začali šířit po zemi, čteme: „Synové Jávanovi: Elíša a Taršíš, Kitejci a Dódanci. Z nich vzešly ostrovní pronárody v různých zemích, pronárody různého jazyka a různých čeledí.“ (Gn 10,4-5) Podle obchodní korespondence starověkých národů a podle archeologických výzkumů (např. René Dussauda) vidíme, že Noeho pravnuk Elíša* a jeho potomci osídlili pobřeží Kypru. Byla zde bohatá naleziště mědi, kterou zdejší obyvatelé zásobovali okolní země. Vznikla zde politicky i obchodně významná oblast Alašia, jejíž vliv zasahoval nejen Kypr, ale i pobřežní území Féničanů. Kyperský vliv na Fénicii i Sýrii je patrný i v náboženské oblasti (Joseph Offord).

plývá pro nás, křesťany? Stojíme ve světě v různých zaměstnáních, obklopeni nevěřícími lidmi, kteří vědí, že jsme křesťany a bedlivě nás pozorují. Buďme jim vzorem i tím, že budeme věrně, zodpovědně a bez reptání plnit své každodenní pracovní povinnosti 3) Daniel měl pravidelný zvyk modlit se třikrát denně k Hospodinu, od kterého neustoupil (Da 6,12) Tohoto jeho zvyku si všimli jeho odpůrci a využili ho k útoku. Navedli krále, aby vydal rozkaz, že ten, kdo se bude modlit k někomu jinému než ke králi samotnému, bude vhozen do lví jámy. Vzácné u Daniele bylo to, že svůj zvyk modlit se třikrát denně na kolenou k Hospodinu nezměnil, ani když hrozilo nebezpečí, že ho to bude stát život. Hospodin se k němu přiznal a před lvy ho ochránil. Jaké ponaučení pro nás plyne z této třetí události? Určitě nám to ukazuje na nutnost pravidelného modlitebního života, ale nejen to. Naše věrnost Hospodinu může být vyzkoušena. Nejen v otázce modliteb, ale i v mnohém dalším můžeme být postaveni do situace, kdy se musíme rozhodnout, zda budeme poslouchat Boha anebo lidi, kteří by nás nutili dělat něco, co by znamenalo neposlušnost vůči Bohu. Dokažme se v těchto chvílích v mírnosti, ale jasně přiznat k Hospodinu. A i kdyby nás to mělo stát újmu v tomto světě, hojná odměna na věčnosti nás určitě nemine. 4) Daniel Boží slovo znal a bral ho vážně, očekával jeho naplnění a zápasil o něj na modlitbách (Da 9,2–3) Daniel znal Jeremjášovo proroctví o návratu Izraele z babylónského zajetí po sedmdesáti letech. Když sedmdesát let uplynulo a Daniel viděl, že místo celého národa se vrátila jen hrstka a navíc i ta má v Jeruzalémě mnohé problémy, nebyl lhostejný, ale zápasil před Hospodinem za svůj národ. Hospodinovou odpovědí na tuto modlitbu bylo proroctví o sedmdesáti téhodnech, proroctví, které ukazuje až k Ježíši Kristu a dokonce až do doby, která je ještě dnes teprve před námi. Poučení pro nás? Berme Boží slovo vážně a bojujme za náš národ. Dnes máme na rozdíl od Daniele už Bibli celou, i s knihou Zjevení, víme, že doba je zlá a bude ještě horší a víme, že jen v Ježíši je vysvobození a naděje pro lidi. Bojujme za ně na modlitbách a nezapomínejme jim ukazovat cestu k záchraně v Ježíši.

Starý zákon se o Kypru zmiňuje pod názvem Elíša (Bůh je spása), na místě tehdejšího hlavního města a centra Alašie** dodnes zde leží vesnice Enkomi, která bývalou slávu připomíná. V Novém zákoně je několik nadějných zmínek o Kypru, rostla zde také prvotní církev. Kypr se zřejmě stal dobrým útočištěm pronásledovaným křesťanům. Dokonce za Kypr se církevního koncilu v Niceji (r. 325) účastnili tři biskupové, což svědčí o růstu církve. Jak ale z dějin Kypru vidíme, samo jméno „Bůh je spása“ nestačí. Bůh žehná zemi i jejím obyvatelům, ale když lidé slouží jiným bohům, důsledky na sebe nenechají dlouho čekat. Buďme věrní jako Daniel. * Neplést s prorokem Elíšou. ** Název oblasti je jazykově příbuzný se jménem Elíša.

17

D

aniel a jeho doba Na první pohled (člověka) sice šikovný a bystrý mladík, ale takových bylo na babylonském dvoře nepočítaně. V Božích očích byl však Daniel jedinečný svou věrností, dbal na Jeho Slovo, byl oddaným služebníkem i tehdy, když tím riskoval nejen své teploučké místo u dvora, ale i život. Hospodin mu dával proroctví (čerpáme z nich i po 2500 letech), chránil ho a dal mu po králi nejvyšší úřad v zemi – to je však ta Boží část smlouvy. Na naší straně smlouvy zůstává jen plná důvěra Bohu a věrnost Jeho Slovu, vše ostatní bude přidáno. (Kde není uvedeno jinak, obrázek je dílem neznámého ilustrátora.) Grant R. Clawson

Části sochy značí jednotlivá období dějin od Daniele až po Druhý příchod Ježíše Krista.

Babylonský král Nebúkadnesar dal sochu viděnou ve snu postavit celou ze zlata, měřila 60 loket, což odpovídá více než 30 metrům. Všichni obyvatelé se jí pak pod trestem smrti museli poklonit.

Daniel vykládá Nebúkadnesarův sen.

Šelmy, které Daniel viděl ve snu, představují světové mocnosti posledního období před příchodem Páně (podle sochy jde o dobu znázorněnou chodidly ze železa a hlíny, to je asi od 19. století)

William Maughan Rembrandt Del Parson

Daniel odmítá pochoutky královského paláce, aby zůstal věrný Hospodinovu Zákonu.

Odmítli se poklonit soše, ale Pán je v peci chránil.

Pro velký hřích Babylonské říše před Hospodinem byl králi Belšasarovi předpovězen soud nad ním a nad jeho říší. Ještě tu noc byl král zabit a krátce poté (roku 539 př. n. l.) Babylónii dobyl perský král Kýros. Clark K. Price

„Můj Bůh poslal svého anděla a zavřel ústa lvům, takže mi neublížili. Vždyť jsem byl před ním shledán čistý a ani proti tobě, králi, jsem se ničeho zlého nedopustil.“ Da 6,23 Národy, které Perská říše získala po dobytí Babylónie, přinášejí králi Persie daně. (Reliéf z Persepole)

17

Kypr má necelých 10 000 km2.

K

ypr V NZ je Kypr několikrát zmiňován. Podle Sk 4,36 odtud pocházel levita Josef, jehož apoštolové nazvali Barnabáš („syn útěchy“). Apoštol Pavel přes Kypr procházel během své první misijní cesty. Barnabáš sem po rozchodu s apoštolem Pavlem vzal Jana Marka. Obyvatelé Kypru byli jedni z prvních, kteří nesli evangelium také pohanům (Sk 11,20).

Roku 1191 řecký Kypr dobyl anglický král Richard I. na 3. křížové výpravě do Svaté země.

Zbytky křižácké pevnosti Saranta Kolones, která pochází z 11. století. Kyperské pobřeží bylo od starověku křižovatkou obchodníků.

Archaický kyperský džbán z 8. stol. př. n. l.

Ostrov je poměrně hornatý, nejvyšší hora Olympos měří 1 952 m n. m. Pravoslavný klášter v Ayia Napa.

Sylabář klasického kyperského písma. Skvostné výrobky starověkého kyperského zlatníka. Poklidný život v městečku při moři.

V ospalých vesničkách na Kypru se daří tradičnímu způsobu života.

Commandaria St. John, starobylé křižácké víno.

Sladká klobása soutzoukas.