Časopis Apoštolské církve

Časopis Apoštolské církve

Ročník 23

Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz

Číslo 4 / 2011

Sloupek 2

Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“ Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. (Sk 1,6-9)

M

ilí bratři a sestry, vážení čtenáři, pokoj vám. Jsme vám vděčni za vaše příspěvky, modlitby, dopisy i čtenářskou přízeň. Nikdy jsem nepochyboval o tom, že náš časopis je výborným nástrojem budování naší církve. Nechť vám Pán i nadále žehná! Téma stávajícího čísla – evangelizace na ulicích a mezi cizinci – se mi jeví velmi důležité. Osobně mi není vlastní oslovování neznámých lidí. Díky Bohu jsou v církvi lidé, kteří se s druhými naopak seznamují rádi. Jsem za ně velmi vděčný a vždy jsem se snažil jejich působení maximálně podporovat. Mám naději, že jejich představení na následujících stránkách bude pro vás povzbuzením – buďto jako přímá inspirace pro vás samotné nebo nasměrování k podpoře takto obdarovaných. Včera jsem se účastnil konference v Kutné Hoře „Otevřená církev“. Se zvláštním potěšením jsem si poslechl hosta – bratra Ingolfa Ellssela. Až doposud jsem se ztotožňoval s názorem, že rámcově je velikost sboru úměrná velikosti města, ve kterém vzniká. Bratr svým svědectvím tyto mé zaběhlé představy zbořil: Pracujeme-li moudře a vytrvale, můžeme i v malém městě vybudovat velký sbor. Díky Bohu za takovéto služebníky! Bratr Ingolf byl tak laskav, že poskytl jednomu z externích spolupracovníků redakce rozhovor. Věřím, že i pro vás bude povzbuzením a inspirací. V následujícím čísle si jistě o konferenci přečtete více. Jsem vděčný za článek milé spolupracovnice Aleny Krausové k tématu rodového prokletí. Protože mnozí tuto skutečnost aktivně popírají, jsou svědectví případně vyučování takto zaměřená o to důležitější. Nadále chceme v našem časopise udržovat silné zaměření na Izrael a témata s ním související. Dění vztahující se přímo k němu včetně událostí v islámském světě v posledních letech nabývají exponenciálně na rychlosti. V posledních měsících se ke mně (a zřejmě i mnohým z vás) dostávají silné výzvy k modlitbám za severní Afriku. Tamější události dávají prostor k případným závažným změnám – modleme se, aby byly k růstu Božího království v této oblasti. Na závěr letošního roku se připravuje v Praze mezinárodní konference jejímž hlavním řečníkem bude Tom Hess – zakladatel a vedoucí mezinárodního modlitebního domu v Jeruzalémě. Chceme vás až do konání informovat o přípravách a tímto vás zvu do modlitebního týmu za konferenci. Hlásit se můžete na adresu naší redakce.

S požehnáním

Aleš Navrátil

Úvodník 3

Připravte se!

Evangelizace >>> 4 9 9 10 11 12 12

O misii mezi cizinci s bratrem Ondřejem Obávaná a nečekaná misie mezi cizinci Evangelizace ve Zlíně Osobní evangelizace Stříbro a zlato nemám, ale co mám? Evangelizace před gymnáziem Zapadlé proroctví

Studijní materiál 13-16 Co ve Studijní Bibli nenajdete (Genesis - druhá část)

Izrael 18 19 20

Pomoc lesům na Karmelu >>> Nový začátek pro Libanon Pozvání na svolání národů

20 21

Evropa potřebuje Ježíše Rozhovor s Ingolfem Ellsselem

Ze života církve

18

Čtenáři píší 22 23 23

Znaky apoštolského kázání Dnešní dny Rodina

24

Ahoj děti

Dětem

Svědectví 25

Generační prokletí

Stvoření vs. evoluce 8

O B S A H

26-28 Darwin jako historický mezník své doby

Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Pavel Slepička, Petr Skřičil, MUDr. Aleš Navrátil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Strany 26-28 sestavil Mgr. Pavel Slepička Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc tel.: 585 150 455, e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 25,- Kč, pro předplatitele 22,- Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356 (předvolba SR 00421)

Připravte se! Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista. Jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti; ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. Vždyť je psáno: ‚Svatí buďte, neboť já jsem svatý.‘ (1Pt 1,13)

D

razí čtenáři Života v Kristu, čas od času se mi do rukou dostane proroctví, které varuje před těžkými časy, přicházejícími na svět i na náš národ. Některá tato proroctví jsou od prověřených služebníků, jiná se na první pohled jeví jako nevěrohodná. Věta, která byla v mnohých těchto poselstvích obsažena, zněla: „Připravte se na čas, který je před vámi.“ To, co mne značně trápilo, bylo, že proroctví zřídka kdy říkala, jak se na ten čas před námi máme připravit. Vyrovnávám se s tím tak, že se jednak modlím, aby byl v církvi prorocký duch a Bůh nás dobře připravil na události v budoucnosti, jednak zkoumám i co Bible na toto téma píše. Tento Úvodník tedy věnuji tématu přípravy na Boží jednání v budoucnosti. Obecně musím konstatovat, že církev bývá málokdy připravená. Když v roce 1989 padl komunismus a otevřely se dveře ke zvěstování evangelia, řada lidí ze světa uvěřila a vznikla řada nových sborů. Českými sbory prošla řada lidí, mnozí se však vrátili do světa. Do rukou se mi později dostaly některé statistické údaje, které potvrdily, že růst z počátku devadesátých let se postupně zpomaloval, a na prahu nového tisíciletí se nejen zastavil, ale začal vykazovat zřetelný pokles. (Údaje jsem získal z tzv. Mapy probuzení, která vyšla několikrát jako součást Života víry). V roce 2003 navštívil naši zemi David Wilkerson. V jednom ze svých poselství popisoval situaci v Americe bezprostředně po smutně proslulé události z 11. září 2001. Bratr David řekl, že po teroristickém útoku přišla do církve vlna nových lidí. Po půl roce však tytéž církve navštěvovalo méně lidí, než před událostmi z 11. září. Proč? Ti lidé něco hledali a církve jim nebyly schopné to poskytnout. Zkrátka nebyly připraveny na události, které otřásly celou Amerikou. Boží slovo mě společně s jednoduchým logickým úsudkem ubezpečuje, že Bůh chce, aby církev byla připravená.

Jeho záměrem není šokovat církev událostmi, které nikdo nečeká. Jsme jeho lidem, a On chce, abychom byli řádně připraveni na vše, co na svět přichází. Pokud přemýšlím o přípravě v obecné rovině, mohu ji popsat jako proces vyžadující značné úsilí a kázeň. Vezměme si za příklad studenty, kteří se připravují ke zkoušce. Pokud chtějí obstát, věnují učení mnohem více času než jindy. Studují do noci, čtou skripta ve vlaku, odepřou si obvyklou zábavu, jen aby u zkoušek obstáli. Podobně sportovci – takový vrcholový sportovec, to je dřina. Dvakrát denně trénink šest dní v týdnu, to vyžaduje maximální sebekázeň. Osobní život musí být cele podřízen vidině úspěchu. Těch okamžiků, kdy stojí na stadionu a závodí, je mnohem méně než hodin strávených přípravou. Někdy jde řádově o minuty. Ale pokud chce získat medaili, znamená to celý rok dřinu. Podíváme-li se do Bible, uvidíme, že téma přípravy je zde poměrně časté. Byl to Noé, který poslechl Boží hlas a řadu let se připravoval. Tak uchránil nejen sebe, ale celou svou rodinu před potopou. Jan Křtitel byl další postavou v souvislosti s přípravou na Boží jednání – jeho úkolem bylo připravit národ na příchod Mesiáše. A v poslední knize Bible, Zjevení, je napsáno, že nevěsta Beránkova se připravila. Setkat se s Pánem církve znamená pečlivě se připravit. V celém Písmu je na téma přípravy mnoho obrazů. To znamená, že z Boží perspektivy jsou dějiny dány. Jako křesťané nemusíme pouze reagovat na to, co se ve světě děje. Můžeme se dopředu připravit. Text v úvodu nám dává některé informace ohledně přípravy. Za prvé, musíme vědět, že Bůh stále něco koná. Svět není stále stejný, mění se. Bůh je Pánem časů (Kaz 3,1n). Jedním z důvodů, proč církev v bouřlivém devatenáctém století začala celosvětově ztrácet na své autoritě, byla skutečnost, že ve společnosti probíhala řada změn, a to velice rychle. Církev většinou reagovala jako poslední. Buďte střízliví – tento pokyn se zdaleka netýká jen konzumace omamných prostředků. Být střízlivý znamená zachovat si zdravý úsudek. Znamená to také přiměřený postoj k životu, neboť nestřízlivě se můžeme chovat nejen v oblasti jídla a pití, ale i zábavy, zálib, utrácení peněz, oblékání a podobně. Apoštol Petr svou pobídku ke střízlivému životu opakuje ještě v 1Pt 4,7, kde je střízlivost popsána

jako předpoklad ke zdárnému modlitebnímu životu. Potřetí zmiňuje střízlivost v souvislosti se satanovými útoky – střízlivý člověk má naději obstát. Celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista. Jinými slovy, apoštol zde popisuje stoprocentní odevzdání se Bohu. Máme Pánu vydat celý svůj život. Jak se to pozná? Jednoduše – budeme mu důvěřovat ve všech oblastech svého života. V životě procházíme rozličnými zkouškami. Ať jde o naše zdraví, děti, zaměstnání, partnerské vztahy – Bůh je zcela dostatečný, aby nám mohl pomoci v každé oblasti našeho života. Proto se máme celým srdcem upnout k jeho milosti. Ne část naděje, nýbrž celá naše naděje je v Boží milosti. Jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti. Jaké žádosti nás ovládali před tím, než jsme uvěřili? Apoštol Jan píše, že to byla Žádost těla, žádost očí a pýcha života (1 Jan 2,16 Kral). I nyní snadno propadneme žádostem nejrůznější povahy. Tělesné a duševní žádosti jsou nám vlastní, Bůh nás s nimi stvořil. Pouze jim nesmíme dovolit, aby nás ovládly (Gal 5,24). Ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. Zde připomínám, že význam slova „svatý“ je spíše „oddělený“ než „morálně dokonalý“. Jednoduše řečeno, náš Pán nás vykoupil svou krví, jak bychom se dočetli v devatenáctém verši téhož textu. Jsme jeho. Máme proto být jako On. Neexistuje křesťanství na poloviční úvazek. Nejlépe to vystihuje obraz těla – On je hlavou, my tělem (1 Kor 12). Být připraven tedy znamená souhrn postojů, které nám zaručí, že se nemineme Boží vůlí ve svém životě a poslání. Připravenost se týká jednotlivců, rodin, sborů i celé církve. Týká se služebníků na plný úvazek stejně jako všech členů církve. V Božích očích jsme všichni služebníky. V tomto článku jsem se zabýval připraveností v obecné rovině, neboť správné duchovní nastavení je předpokladem. Jak má vypadat připravená církev? Je něco konkrétního, co po nás Pán žádá? Vrátím se k tomuto tématu v některém příštím čísle.

Úvodník

Ročník 23, duben 2011

Přeji vám Boží požehnání Martin Moldan, biskup AC

3

ŽIVOT V KRISTU

Evangelizace

O misii mezi cizinci s bratrem Ondřejem

4

Příliv cizinců sílí naší republice je čím dál víc cizinců. Když proletíme historii a dostaneme se do dnešní doby, vidíme, že mnozí muslimové sem přicházeli už v rámci socialistických výpomocí, z arabského světa nebo z Afriky, a plno jich tady zůstalo. Naučili se perfektně česky a začali se i na VŠ kolejích scházet k modlitbám. Tak začaly vznikat islámské modlitebny. A protože tady zůstali, po revoluci si sem pozvali třeba svou rodinu, nebo se tu oženili, takže z islámských modliteben se rozrostli a už pomalu přechází k zakládání mešit. Momentálně je v České republice už kolem deseti mešit. Ne všechny si tak říkají, působí třeba pod názvem kulturní islámské centrum. Působí ve velkých městech jako Praha, Brno, Ostrava, připravuje se v Olomouci na kolejích, kde mají modlitební setkání, a pomalu se dostávají do menších měst v okolí těch velkých. Nejde samozřejmě jenom o islám, ale proudí sem i mnoho učitelů buddhismu, různých východních náboženství nebo sportů, jsou tady tělocvičny tai-chi, kung-fu, které vedou Číňané nebo Japonci. Pak tady jsou indická centra jógy, meditace, nebo sem jezdí organizovaně mniši z Tibetu a stoupenci různých duchovních cest v rámci lámaismu. Takže naše země se tímto začíná vyplňovat

V

a tím, že většina obyvatel Boha odmítá, ale přitom pořád to jsou Bohem stvořené duchovní bytosti, je v nich touha po něčem duchovním. Když neznají Boha, protože jim ho nikdo nepředstavil, anebo jim ho někdo představil, ale oni ho z nějakého důvodu odmítají, tak se děje to, co všichni vidíme kolem nás. Lidé hledají náhradní cesty. Vstupují do těchto středisek, nechávají se zasvěcovat, meditují. Příklad: Byl jsem na šamanském setkání, kde si pozvali ze Sibiře šamana, který vyučuje. A takové akce už mají záštitu buď státu, nebo i městských částí. Třeba tento šaman přijel na pozvání jedné městské části v Praze. Nebo víme, že dalajláma jezdil na pozvání pana prezidenta. Tyto věci jsou oficiální, a proto jim lidé více důvěřují: Je to přece v televizi, píšou o tom v Blesku atd. Bylo tady několik přistěhovaleckých vln, další vlnu tvoří například dělníci z postsovětských zemí, z balkánských zemí, pak tu byla další vlna po našem vstupu do Evropské unie, další vlna po vstupu balkánských států do Evropské unie. Takže příliv nekončí, a pokud budeme číst sociologické studie a statistiky, uvidíme, že příliv cizinců stoupá. A momentálně, konkrétně podle údajů z roku 2009, mělo Česko největší dynamiku imigrace na celém světě.

Prezentace ve sborech a vytvoření týmu Počet cizinců tedy stoupá a šíří se do různých měst. Není to však jenom otázka velkých měst. Začal jsem se službou cizincům v Praze, brzy jsem však pochopil, že potřebuji jít i dál. Ale nemůžu jezdit jen naslepo, a proto pracuji v těch městech, kde tomu místní církev otevřela dveře. Postupuji tak, že dříve, než začnu s evangelizací cizinců, potřebuji pro ně připravit půdu. Jako u semínka, napřed se musí připravit půda, abych ho mohl zasadit. Nejdříve tedy dělám prezentaci ve sboru, aby o mé práci lidé uslyšeli, aby viděli fotky, slyšeli statistická čísla, a pak uvedu místa z Bible, která na problematiku cizinců ukazují. Těch je hodně. Třeba ve Starém zákoně, kde Mojžíš lid nabádá, aby byli otevření pro cizince, kde jim říká: Nebudeš utlačovat hosta; víte přece, jak bývá hostu v duši, neboť jste byli hosty v egyptské zemi. (Ex 23,9) Uvedu tedy místa z Bible, která se tohoto tématu dotýkají – ve skutečnosti je to jeden z hlavních motivů Bible – národy. A tím je připravená půda pro to, aby nějaký cizinec do sboru přišel. Dám příklad: Do našeho sboru se přišla podívat rodina Mongolů, ale nikdo si jich ani nevšiml. Tak jsem za nimi přišel, mluvili jsme, dali jsme si čaj, modlil jsem se s nimi a během chvilky jsme se bavili i o Ježíši. A pak jsem lidem říkal: „Proč jste za nimi nikdo nešel?“ „No, my neumíme mongolsky.“ A já říkám: „No ale vždyť všichni umíte rusky, ne? A oni taky.“ Vždycky se dá nějak domluvit nebo aspoň ukázat srdce, nabídnout přijetí. To není jen otázka jazyka. Takže jsem si uvědomil, že Češi mají k cizincům hodně daleko. Nedávno jsem četl jednu studii nějaké organizace, ve které seřadili deset národností, od Slováků přes Ukrajince, Rusy až po Vietnam a Čínu. Pak dělali mezi Čechy výzkum, jaký národ mají nejraději. A víte, jaký národ to vyhrál? Češi. Přestože na té listině vůbec nebyli. Takže vlastně tím řekli, že mají rádi sami sebe. A to odpovídá. Možná mají z cizinců strach, ale potřebujeme si uvědomit, že naopak nás cizinci mohou obohatit. Například o tom mluví 60. kapitola proroka Izajáše: Národy halí temnota, ale nad tebou se rozjasní světlo. A pak je tam, že budou přicházet národy, budeš sát jejich mléko, nebudeš zavírat své brány, neboť na svých velbloudech ti budou přinášet dary ve dne v noci. Například dobrá ekonomická situace Česka je způsobená naším sousedstvím s Německem. Němci tady investovali, opravili tu plno věcí, rozpohybovali ekonomiku, a čím dál od Německa, když pojedeme třeba do Rumunska, do Bulharska atd…, tím jsou státy chudší. Tak-

že vlastně cizí národ nám pomohl, že z postkomunistických zemí jsme na tom dneska nejlépe (podobně Slovinsko, které sousedí s Rakouskem). A proč si nenechat stejným způsobem požehnat třeba z druhé strany od Rusů nebo od Arabů? Tam bohatství je a oni tady rádi zainvestují. A pokud přijdou do církve, mohou nám požehnat nejenom finančně, ale i kulturně. Jen se musíme lépe vyrovnat s jejich náboženstvím, a s tím se dá vyrovnat jedinou cestou – evangelizací. Mohou přijmout Ježíše. Protože pokud si ponechají svůj světonázor, bude to ovlivňovat jejich další kroky, jejich další působení v naší společnosti, a je zřejmé, že čím dál tím více cizinci zabírají veřejný prostor. Když jdu třeba do nějakých menších měst, zjišťuji, že Češi bydlí v panelácích na sídlišti, ale třeba Vietnamci obývají starodávné domy na náměstí. Začnou tím, že si v domě pronajmou obchůdek, který je většinou v přízemí, a postupně se dostávají do prvního patra a dál, a dneska vidím, že veřejný prostor zabírají víc a víc. Například se běžte projít po Václavském náměstí v Praze. Tam je to evidentní. Tam už i čeští majitelé restaurací nabízejí jídlo “halal“, což znamená v islámském pojetí čisté jídlo, podobně jako je u Židů košer. Protože ví, že když tam napíšou “halal“ a budou vařit “halal“ stravu, tak budou mít klienty, protože v blízkosti Václavského náměstí jsou dvě mešity. Takže spíš méně tam dneska narazíte na češtinu, převládá ruština, arabština, turečtina. Navíc je skutečností, že počet cizinců se počítá podle statutu, jaký mají pobyt, ale pokud získají trvalý pobyt a už tady mají děti, už se do statistik nepromítnou, takže jich tady může být klidně dvakrát tolik. Na to upozorňují i samotné statistické úřady, že vlastně do jejich statistik se vejde zhruba polovina těchto lidí. To znamená, že pokud oni oficiálně vydají

Následně ze zájemců, kteří nějak renějaké číslo, pod čarou je poznámka, že bychom si to měli vynásobit alespoň dvě- agují, se snažím sestavit tým. Sejdeme ma. Protože je tu plno dalších cizinců. se a poznáváme se. Protože je nemožné, Například agenturní zaměstnanci – ti při- abych tu práci dělal já sám. Zaprvé, já jdou přes agenturu, takže mají smlouvu zase odjedu, a zadruhé, proč bych to měl s ní, a nepromítnou se do statistik. Sta- dělat?  Nemůžu dělat všechno. I techtistiky říkají, že je u nás 500 000 cizinců, nicky to je neproveditelné. Takže se snaz toho asi 300 000 Slováků. Takže když si žím sestavit tým a zjišťuji v lidech jejich tyto odmyslíme, tak by jich tu mělo být obdarování. A snažím se vytipovat, kdo dvě stě tisíc. Ale pokud to zdvojnásobí- má evangelizační obdarování, a toho potom osobně vedu. Předávám mu svome, je to vysoké číslo. A i kdyby jich tolik nebylo, Bible říká: je zkušenosti, protože už tu práci dělám „Jděte mezi národy a čiňte mi učední- čtvrtým rokem, takže zkušeností už pár ky.“ Pro církev je jednodušší, než vysí- mám. Udělal jsem taky mnoho chyb, taklat někam misionáře, pracovat ve svém že už vím, co nedělat, a tito lidé už neprostředí. Zároveň je tu zodpovědnost musí procházet znovu porodními bolestza své okolí, kde je sbor ustanoven, aby- mi. Potom zájemce školím v terénu, ale chom jen tak nepřihlíželi, co se děje ko- dávám jim i teoretickou přípravu, a rozelem nás. A za další můžeme mít větší znávám v lidech jejich obdarování. Tak dosah, protože, když vyšleme misionáře se zjistí, že třeba nějaká sestra by za nic třeba do Číny, tak to je jako když vho- na světě nešla ven a nikoho by neoslovidíte kapku vody do moře. Může tam mít la. Ale může nám v týmu pomáhat jiným vliv v nějakém městě, ale Čína je obrov- způsobem. ská. A jeho vliv už třeba nemusí dosahoEvangelizace v terénu vat do okolních států. Ale když zůstanete V podstatě má tato práce tři hlavní asv Čechách, můžete oslovit lidi z Turecka, Číny, Jihovýchodní Asie, Afriky. Navíc se pekty. Prvním je evangelizace v terénu, to tím ušetří spoustu času, protože misio- znamená aktivně vyhledat ty cizince, zjisnáři trvá, než se zabydlí, než se naučí ja- tit, kde se nachází a oslovit je evangelizyk. Ale cizinci u nás se učí česky, takže em. K tomu používáme i tištěná evangeje to pro nás jednodušší. A taky můžeme lia, ale častěji DVD filmy o Ježíši. Protože pracovat více týmově. Protože když poje- tito lidé často přichází ze zemí, kde se du někam do ciziny, budu tam sám, a než o Kristu nedoslechli. Ne, že by tam křessi najdu spolupracovníky z místních ťané nežili, ale neměli je možnost potkat, konvertitů, může to trvat třeba deset let. protože třeba je země geograficky členitá Ale tady můžeme pracovat jako skupina a křesťanská menšina žije v jiném pohoří. a je to jednodušší, i finančně. Nemusíme Nebo je tam nějaká etnická nevraživost, někam letět letadlem nebo absolvovat že by lidé z jednoho etnika nemohli podrahá očkování proti tropickým nemo- slouchat druhé. Třeba v samotném Vietnamu 10 % obycem atd. Takže můj postup je ten, že nejprve vatelstva jsou křesťané. Ale těch zbývase svou prací seznámím sbor. Protože jících 90 % nikdy neuslyší evangelium i když to třeba chápe vedoucí, je důležité, od místních. Oni buď neslyšeli o Ježíši, aby to přijal i sbor. Potom v tom mohou nebo o něm slyšeli, ale v nějaké zkresbýt lidi aktivnější. A když cizinci přijdou lené podobě nebo i v nepřátelském výdo sboru, lidé už jsou na ně připravení kladu, a mnoho z nich nepotkalo za celý a můžou je přijmout, a první dojem hraje svůj život živého křesťana. Takže vlastně přijedou sem do Evropy, takzvaně křesvelikou roli.

Evangelizace


Témata časopisu

V

i tvůj lid, ne-li podle toho, že s námi půjdeš; ážení čtenáři, rádi bychom s vámi PŘÍŠTĚ SE MŮŽETE TĚŠIT NA TÉMA: tím budeme odlišeni, já i tvůj lid, od kažsdíleli plán témat, která vidíme • Mládež a vztahy dého lidu na tváři země.“ Ex 33,15–16) jako aktuální. Obsah témat i jejich PODÍLEJTE SE S NÁMI NA PŘÍPRAVĚ: pořadí se může vyvíjet podle vašich pod- • Čas v přírodě (svědectví, vztah člověka • Celocírkevní duchovní soustředění (letos na téma Vy jste rod vyvolený. Bunětů, příspěvků či potřeb. Rádi bychom k přírodě obecně, křesťan a ekologie, deme vděčni za vaše svědectví, zamyšvám vycházeli vstříc a dali vám příležiodtržení od přírody a návrat k ní… ze lení, postřehy.) tost zapojit se do této požehnané práce. života Royal Rangers) VÝHLEDOVĚ PŘIPRAVUJEME: Těšíme se na vaše postřehy a připomínky, • Evangelizační číslo (Mojžíš mu řekl: pište nám na e-mail redakce „Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, • Domácí skupinky, Odpočinutí, dovolená jako životní styl, Generální úklid, pak nás odtud nevyváděj! Podle čeho jiného [email protected] Vánoce v Izraeli by se poznalo, že jsem u tebe našel milost já

5

Evangelizace

ŽIVOT V KRISTU

6

ťanského světa, a ta situace se opakuje. A to se snažím právě změnit. Takže vyrábíme DVD s filmem Ježíš, které nejsou s titulky, ale přímo s dabingem, a tiskneme evangelia. Protože věřím, že jsme dostali právo číst Boží slovo ve svém jazyce, a to stejné právo chceme poskytnout jim. Můžou takto získat evangelium. Já nejsem schopen vysvětlit všem evangelium ve všech jejich jazycích, ale oni si ho můžou ve svém jazyce číst, až na to budou mít klid. Třeba večer doma, nebo v letadle nebo v autobuse. Ale tyto národy čtou méně než třeba národy evropské. Tady se čte hodně, ale jsou národy, kde by knihkupectví asi zkrachovala. Takže spíše sázíme na film, protože milují elektronické věci, televizi, všechno, co pípá, bliká. Plnohodnotnou informaci evangelia dostanou z filmu. A je vyšší pravděpodobnost, že se podívají na film, než že si přečtou knížku. Takže to jsou naše pracovní prostředky. Za dobu své práce můžu říct, že jsem napočítal zhruba sedmdesát jazykových skupin. Národnostních skupin je ještě více, protože některé národy používají stejný jazyk. To znamená, že tu může být odhadem sto třicet národností. Jsou nejen v městech, ale třeba i na venkově, pracují v zemědělství, v lesnictví. Setkal jsem se s tím, že v lesích pracují skupiny Litevců, nebo v zemědělství na sklizni ovoce Filipínci, Rumuni, Bulhaři. Do města se ani nedostanou, natož do nějakého klubu. Proto sázím na aktivní vyhledávání cizinců. Nejenom otevřít klub a čekat, až přijdou, ale jít a hledat je. Když půjdeme večer do města, najdeme jich plno, na diskotékách, v klubech, v hernách. Mnoho těchto podniků vlastní sami cizinci. Třeba mnoho heren je balkánských

nebo vietnamských. Výhoda je, že v Čechách je zákon, že tam musí být označená firma nebo zodpovědný vedoucí. Takže nemusím chodit ani dovnitř, já si to prostě přečtu. I když mnozí se schovávají za české majitele, ale je to jenom umělé. Následná péče Vrátím se k těm třem aspektům. Prvním aspektem je zmíněná terénní práce, na to se někdo hodí, někdo ne. Pak je tam následná péče, to znamená, že se snažíme dělat nějaký klub. Ideální by bylo občanské sdružení, jenže ne každý má kapacitu organizovat, vést účetnictví, psát granty. Ale pokud se ve sboru najde někdo, kdo má toto obdarování, ať to udělá. Protože plno těchto občanských sdružení působí v sekulární oblasti. Třeba se i zabývají cizinci, ale když tam já jako křesťan chci pomáhat jako dobrovolník, musím podepsat jejich kodex, který mi zakazuje mluvit o Ježíši. Takže lepší je, když my sami si otevřeme občanská sdružení a sami si kodex určíme, než někomu pomáhat a pak nesmět mluvit. Přitom lidé, kterým sloužíme, o svém náboženství mluvit mohou. To je pak jako zrcadlové brýle. Vidíte jenom na jednu stranu a na druhou ne. Myšlenka následné péče je: Nemůžeme ty lidi hned vzít do církve. Protože to je pro ně kulturně natolik odlišná věc, že nebudou rozumět. Přijdou tam ze slušnosti, přijmou pozvání, ale přijdou jednou, a pak už ne. Protože tomu nerozumí. Je to pro ně těžko stravitelné nejenom kulturně, ale i jazykově. Ale kultura může být větším zádrhelem než jazyk. Například do sboru přijde někdo ze Sýrie a přijde tam i křesťan s Davidovou hvězdou na tričku. A je hotovo. Tak-

že vlastně jde o to, že k cíli vede dlouhá cesta. Ten člověk je vychovaný v jiné kultuře, a v těch kulturách většinou mají velikou úctu k předkům. Takže přestup na křesťanství se může chápat jako zrada rodiny. Anebo se potýkám s tím, že třeba vysvětlím evangelium muslimovi. On už ví, že to je pravda, ale bojí se přestoupit hranici ke Kristu z jednoho důvodu. Říká si: Když moji rodiče byli muslimové, nebyli křesťané. A jestli je křesťanství pravda a oni už zemřeli, přijdou do ráje? A je v něm vnitřní boj. To vyžaduje delší čas. Takže obsahem práce není sklizeň. Není to ten model, že vyjdeme, řekneme evangelium, lidi se zblázní radostí a vtrhnou do církve. Takhle to není. Naopak, je to dlouhodobé setí, zasévání, zalévání rostlinek, orání půdy, aby ty rostlinky mohly žít. Je to práce dlouhodobá, musí být trpělivá, není to hurá akce. Oblast následné péče bych rád trochu rozebral. Ta péče je nezbytná právě proto, že si nemůžeme dovolit pozvat cizince hned do církve. To je stejné, jako kdyby mě někdo pozval na balet nebo na operu. Jednou tam přijdu, ale podruhé už ne. Oni by to udělali asi také tak. Proto máme myšlenku klubů nebo center, které by měly být neutrálním územím. Protože pokud člověk přijde na takzvané „mé území“, tj. do církve, tak jeho slušnost mu přikáže, aby se choval tak, jak já si přeju. To znamená, když budu chtít, aby řekl ano, řekne ano. Bude se usmívat, kývat hlavou, ale co se v něm děje doopravdy, může být něco úplně jiného. A naopak, když já půjdu do jeho prostředí, a často mě zvou třeba k sobě domů, nebo do jejich restaurací, podniků, tak zase naopak já se musím chovat slušně. Protože když přijdu a je tam pět lidí z jiného národa, táta, máma, tři děti, tak musím dodržovat jejich zvyklosti. A nemůžu si na plná ústa dovolit říkat svoje pravdy, kterým věřím, ale musím pomalu oťukávat, obcházet. To znamená, že když se sejdeme někde na neutrální půdě, pak si oba můžeme dovolit vyjádřit svoje pocity, mluvit o své víře, říkat si pravdu z očí do očí, a když se situace nějak vyhrotí, tak prostě jsme někde na veřejnosti, můžeme se rozejít, nebo naopak víc se sblížit, protože odpadají společenské konvence. Dám příklad. Sloužíme třeba v týmu pěti lidí. Dva lidi školím pro terén a tři lidi zatím připravují klub, což může být nějaká obyčejná místnost. Hlavně to nesmí vypadat na první pohled křesťansky. Nesmí tam být žádné kříže nebo křesťanské nápisy, musí to být neutrální. To znamená, příjemné prostředí, kde se bude podávat čaj, můžeme tam hrát stolní hry. Bible tam samozřejmě máme, máme tam

i Korán, a můžeme s těmi lidmi přes přirozené vztahy dojít k rozhovoru o Bohu. Ovšem zažil jsem i některé služby, které šly cestou těchto klubů, ale na tom to usnulo. Že to bylo jenom „budeme se tady na sebe usmívat, plácat se po ramenou, popíjet čaj, hrát domino“, ale Kristus tam nezazněl. A to se právě snažím vyvážit. Jsme lidi, chci, abychom žili normálně lidsky, přátelili se, sešli se tam, ale zároveň jsme povoláni přinášet jim zvěst. Takže musíme umět své zboží prodat. Je to jako v reklamě na jogurty: Člověk neví, že chce jogurt, ale až uvidí reklamu, pochopí, že ho chce. Tak i po našem setkání musí ti lidé pochopit, že potřebují Ježíše. Ale postupujeme nenásilně, citlivě. Samozřejmě ten člověk má nějakou míru svobody, kdy může couvnout, odejít, ale pořád mu dáváme najevo svoji účast, blízkost, přátelství. A pak je tam další věc. Klub by měl nabízet nějakou praktickou pomoc. Třeba výuku češtiny nebo cokoli jiného. Například sám za sebe můžu říct, že jsem pomáhal některým cizincům vyplňovat nějaké kolonky ve formulářích, když potřebovali něco v bance. Když se jim zasekly dveře, zajistil jsem jim zámečníka, a tím jim vlastně sloužím. Nebo když potřebovali něco vykomunikovat s majitelem domu, kde měli pronájem, tak jsem přišel a pomohl jim. Ti lidi oceňují pomoc a tím se sbližujeme. Věřím, že evangelium nejsou jenom slova, ale musí to být celý komplex služby. Zhruba tak to probíhá. A pak, pokud takový tým ve městě vznikne, dojíždím tam třeba jednou měsíčně. Pokud je to možné i častěji, ale těch měst mám už hodně, a vždycky tým nějak povzbudím, pomůžu jim, dám jim čerstvé informace. Sdílíme se, oni třeba zase říkají, na co narazili, čemu nerozumí, vysvětlíme si to, a samozřejmě ne jenom já je vyučuji, ale mám ve svém týmu další lidi, ať už z řad teologů, sociologů, právníků, kulturních antropologů a dalších. Abychom měli samoobslužnost, abychom, když potřebujeme nějakou informaci, věděli, kam pro ni sáhnout. Co se týče dalších součástí celé této práce, řekli jsme, že první je evangelizace, druhá je návazná péče, a třetí je technická pomoc, kdy někdo píše granty, hledá peníze, modlí se. Třeba babičky, které nemůžou vyjít ven atd. Takže zhruba takto bych to rozdělil a myslím si, že pro žádného křesťana není problém, vybrat si jednu z těch skupin. I kdyby řekl: „Budu se modlit“, nebo „dám na to dílo stovku měsíčně“, nebo „přijde sem cizinec, podám mu ruku, usměju se na něj“. Myslím si, že každý jsme schopni něčím přispět.

Dočasná příležitost Myslím si, že u nás v České republice máme oproti západním zemím v Evropě velikou příležitost. Protože i když počet přistěhovalců i u nás stoupá, ještě jich tu není tolik, aby si stihli vytvořit ghetta. Své čtvrti. Jsou vytrženi ze své kultury a ještě jsou dostupní, jsou oslovitelní, je možné s nimi pracovat. Ale když třeba jezdím služebně do západní Evropy, vidím, že když překročím ve městě, v ulici určitou hranici, najednou se ocitám třeba v Turecku. A tam už jsou si obyvatelé jistí ve své kultuře a mají takové sociální vazby, že je v podstatě nemožné je z nich vyjmout. Kdežto u nás mají sociální vazby přetrhané a lze s nimi pracovat. Takže myslím, že je tady příležitost. A věřím, že kdyby církev v západní Evropě zareagovala dříve, tak by to tam dnes bylo jiné. Jeden příklad za všechny: Mluvil jsem s jedním arabským pastorem, který říkal, že ví, kolik arabsky mluvících lidí je ve Španělsku, protože jezdí přes Gib-

tické okolnosti, kde se jim potom Kristus zjevil, ale nikde jsem neslyšel: „Žiju v Německu a o Bohu mi řekl Němec. Žiju v Rakousku, evangelium mi řekl Rakušan, žiju v Belgii, evangelium mi dal Belgičan.“ Nikde jsem se s tím nepotkal, a to se snažím vybudovat tady. Je to naše země a my za ni máme zodpovědnost. Podobně jako Adama Bůh postavil do zahrady, a je tam napsáno: Aby ji obdělával a střežil. (Gn 2,15) Tak i my jsme postaveni na určité pozice v našich městech, v našem státě, abychom tu zemi obdělávali a střežili a ne, abychom to tady nechali volně rozrůstat. Prevence před vznikem organizovaného zločinu Další věcí, kterou vidím, je, že pokud se církev neotevře službě cizincům, zapříčiní to vznik mafií, organizovaného zločinu. Protože cizinci mnohdy přijedou hromadně, mají třeba jednoho mluvčího, nerozumí česky, jsou tu mnohdy nelegál-

raltarský průliv lodí za prací. Takže na- ně, nemají na výběr a někdo jiný za ně bídl španělské církvi, že jim pomůžou mluví. A když skončí někde v nějaké hale, Araby evangelizovat. Protože je nemů- kterou nesmí opustit pod pohrůžkou, že žou jet evangelizovat do Maroka, budou by je mohli deportovat, protože je chytí Maročany evangelizovat ve španělských bez dokladů, tak tam prostě budou sedět, přístavech. Ale žádná španělská církev budou makat za nějaké minimum nebo neřekla: „Jo, přijeďte, budete u nás, pod- jenom za jídlo nebo za nějaké příslipoříme vás.“ Naopak, všichni mu vzká- by. Pak stoupá počet vězněných cizinců. zali: „Nechceme s Araby nic mít.“ To je České věznice se plní cizinci. Proč? Napostoj, který vidím i v dalších národech. příklad nějaký cizinec se dostane do proA pokud se někde přece jen děje nějaká blémů. Najde si tady práci přes nějakou práce, spíše ji dělají Američané nebo Fi- agenturu doma v Asii, přiletí, ale ta firnové, ale ten místní národ nikoli. Mluvil ma ho třeba zaměstnala jenom po dobu jsem s mnoha konvertity, tureckými křes- nějaké zakázky. To může trvat půl roku ťany, íránskými, afghánskými. Když jsem a po půl roce, kam půjde? A jiný bohase jich ptal, jak uvěřili, každý mi řekl, že tý člověk mu nabídne: „Tak teď nemáš mu o Ježíši řekl buď další Íránec nebo kam jít, můžeš spát u mě, jsme krajaAfghánec, anebo zažili nějaké drama- né“, ale v podstatě mu tam dělá domácí-

Evangelizace


7

ŽIVOT V KRISTU

Evangelizace

vě z toho se potom organizují stavby mešit, podplácení politiků, nákupy zbraní atd. Nejde tu tedy o ekonomický záměr, ale o politicko-náboženský. Kladu si za úkol ukazovat na tyto věci. Pojmenovávat je, ukazovat, kudy vedou cestičky, ale v podstatě jsme v takové situaci, že vláda, policie, zákony to všechno umožňují, nemůžou to zastavit. Není páka, jak to zastavit. I když je třeba povinnost bank hlásit podezřelé transakce, ale než se to vyřeší, oni to zase zamaskují, aby to papírově nějak sedělo, a rozepíšou to na Čechy. Například v místech s velkou nezaměstnaností prostě nabídnou našim lidem práci, a jejich práce spočívá v tom, že si zřídí účet a nechají ty peníze téct přes sebe. To je vážný problém, a zase, jedinou cestu, kterou z toho vidím ven, je Kristus. Lidi se změní uvnitř a přestane být možné, aby se tyto věci děly.

8

ho sluhu. Myje nádobí a dělá další práce, jenom za jídlo. Takže se nedostane ze své tíživé životní situace, zadluženosti atd. A pak mu může nabídnout takzvaně „lepší obchod“. A to se týká drog, pašování zboží, pašování lidí, obchodu „s bílým masem“ atd. Tyto věci mají stoupající tendenci, a pokud se církev této službě neotevře, tak problematika organizovaného zločinu poroste. Nedávno jsem četl jeden statistický údaj, že polovina vražd spáchaných v Praze je způsobena právě cizinci, kteří si vyřizovali účty mezi sebou právě z důvodů, že je někdo někam nalákal, pak je zaměstnal a pak jim odešel s výplatou atd. Nebo byli v zoufalé situaci a bojí se někoho oslovit. V podstatě nemůžou jít na policii a nemají nikoho než krajany, kteří je třeba nějak vydírají nebo využívají. Další věc, na kterou narážím, je, že z Evropy přitékají peníze na financování džihádu na Blízkém východě, ve Střední Asii, v Severní Africe atd. V současnosti třeba německá tajná policie už potvrzuje, že daleko větší objem peněz tekoucích na tyto džihádské organizace přichází z Evropy než z tradičně islámských zemí. To znamená, že v každém evropském státě je určitá síť. Je skrytá třeba za charitativní organizace nebo různé podniky, které fungují jako „čističky peněz“. To znamená, pokud např. Vietnamci mají z nějakého nelegálního obchodu peníze, které potřebují pročistit, zlegalizovat a převést si je do Asie, tak to udělají právě přes tyto podniky. Podle statistik, které se dají dohledat na internetu, jsou to stovky miliard ročně, které odtečou na účty do Číny, do Vietnamu. Ale část těchto peněz zůstane v rukou sítě a prá-

Bratr „Ondřej“ (jedná se o krycí jméno) je misionářem Apoštolské církve pro národy a etnika žijící v ČR. Více se o jeho činnosti můžete dočíst v oběžníku „Nehemia info“, kde pravidelně informuje čtenáře o vývoji této služby. Pokud vás zaujala tato práce a chtěli byste se o ní dozvědět více, Ondřej pořádá pro zájemce z řad křesťanů přednášky a besedy. Můžete si jej prostřednictvím kanceláře misijní organizace Nehemie (kontakt najdete též ve zmíněném oběžníku) také pozvat k sobě na skupinku či do sboru, a osobně se jej vyptat, co vás zajímá, případně zakusit „ochutnávku“ této služby.

Obávaná a nečekaná misie mezi cizinci

U

věřil jsem v roce 1984. Byl to nový MISIONÁŘ! Až do loňského roku jsem život s Ježíšem a bylo to super. se bál vycestovat a jít na misii. Ale poVysvobození, křest vodou a pak slechněte, co se stalo loňského roku. Do sboru k nám přijel misionář mezi Duchem svatým. Jediná věc, které jsem se bál, byla to, že mi Pán Bůh dá nevěří- cizinci v ČR Ondřej z Prahy. Měl prezencí ženu a já ji budu muset „obrátit“. To taci o své práci. Jeho vize mne nadchla. jsem ještě neznal Pána Boha, jaký ve sku- Nejdříve se ale stalo něco s mým srdcem. tečnosti je. Že je milostivý a dobrotivý, Bůh Hospodin jím pohnul. To člověk shovívající. Po čtyřech letech modliteb může buď zazdít, a nebo tomu věnovat za moji ženu jsem se oženil s křesťankou pozornost, jde-li o práci Ducha svatého. naplněnou Duchem svatým. Haleluja! Tělo říká ne, ale vnitřní duch říká ano. Bůh je úžasný. Pak jsem se zase bál, že Myslím, že jsem v té době byl už také člemne Pán pošle do ciziny na misii. Afghá- nem misijní skupinky. Ne jako misionář, nistán, Irák, Irán... Nevím, jestli bych v té ale člen podpůrného týmu. Zaujala mne době poslechl Pána. A když se nám na- totiž zase prezentace naší misionářky, rodily dvě děti a rostly, tak se zase man- která mluvila o podpůrné skupině, kteželka začala bát a obávat, až děti doros- rá pomáhá misionáři. Kdo se bojí vycestou, že půjdou na misii do ciziny. Taky by tovat, nebo na to nemá fyzické, duševní mně to bylo velice líto a byl bych smut- předpoklady, může se misie zúčastnit ný, ale nebránil bych jim v tom. Co bych jako člen podpůrného týmu. Můžeš funmohl dělat? Hlavně, že tam nemusím jít govat jako podpora: morální, finanční, já. To jsem byl otec, že? Pohodlný, sobec- týlová, modlitební, komunikační a podpora po návratu. Zaujala mne ta podpoký až krutý. Kolikrát jsme už slyšeli, že KAŽDÝ ra modlitební. Jelikož v té době měla odKŘESŤAN JE ve své rodině, ve škole, jet naše sestra do Keni, zapojil jsem se na pracovišti, mezi kamarády a známými, do podpůrného týmu jako modlitebník. příbuznými EVANGELISTA A zároveň Vůbec jsem nechápal, co na té misijní

Evangelizace ve Zlíně Následující tři drobné příspěvky vycházely průběžně v Kapkách (sborový časopis AC Zlín) patří k sobě a svědčí o evangelizaci jako způsobu života. Nejde o to jednorázově sebrat síly a předvést se na veřejnosti, ale svým životem trvale svědčit o tom, Komu věříme.

Mládež v parku

O

d 9. dubna jsme začali jako mládež s evangelizacemi v parku. Nevím, jestli všechny, ale několik z nás k tomu nakopla nedávná návštěva olomouckého pastora se souborem King‘s Kids u nás ve sboru. Tehdy nám došlo, že je jen na nás, Božích dětech, jakým způsobem budou žít lidé ve Zlíně. No a tak jsme se tedy vypravili, po několika motlitbách, okolo sedmé hodiny večerní do parku, abychom zde vyvýšili Ježíšovo jméno a předali radostnou zvěst kolemjdoucím. Při prvních dvou pátcích se však nikdo nezastavil, aby poslouchal, o čem zpíváme a abychom mu mohli povědět, že na světě není náhodou. Hlavní ale je, že jsme ukázali ďáblovi, že se ho nebojíme a že hodláme narušit jeho nadvládu nad tímto městem. Jak již Milan říkal na shromáždění, když se za tuto službu modlili na modlitební v Kolíně, tři z bratří měli prorocké slovo. Ta slova byla o tom, že zpočát-

ku to ovoce sice nebude tak hojné, ale že máme vytrvat. Druhé bylo o tom, že máme evangelizovat nejen chválami, ale i slovem. A třetí hovořilo o jednotě. Vytrvat se vyplatilo, protože při třetí páteční výpravě se zastavili dva lidi. Ukázal se však problém v naší nedostatečné znalosti vietnamského nebo mongolského jazyka. A tak jsme se snažili co nejjednodušším českým jazykem vysvětlit pá-

skupince dělám – já nejsem misionář ani evangelista (to říkalo mé tělo), ale duch – to je v pořádku. Patříš tam. A tak mne zasáhla vize Ondřeje, že je mezi námi, v naší republice, plno cizinců a nemusíme jezdit daleko za hranice. V 55 letech jsem se tedy „stal misionářem“ v ČR. V 27 „duchovních“ letech chodím za cizinci (většinou jsou to Vietnamci) a nabízím jim CD film Ježíš v jejich rodném jazyce. Nabízím praktickou pomoc, zajímám se o ně. Zatím nikdo neuvěřil. Ale věřím, že jsem na poli a vybírám kamení. Chci, aby bylo vidět, že pole není jen trní a bodláčí, tvrdá a nehostinná půda. Ale že ta země půjde zorat, že hlína bude vláčná, pěkná a voňavá. Nic, co tam nepatří, tam nebude. Zaseje se zrno a zrna vydají klas a klas dá úrodu – čtenář určitě ví, kolikanásobnou. A Bůh dá vzrůst! Půda a pole není jen srdce člověka, ale také v tomto článku myslím na každého cizince v ČR jako místo pobytu, bydlení a domova. Vidím, že bych měl oprášit ruštinu ze základky a němčinu z učňáku, ale to bylo před 40 lety. Nechce se mi to učit, leze to pomalu do hlavy. A teď jsem pozván na misijní výjezd do Bosny. To je výzva! A já se tam těším!!! Jiří Eremiáš, AC Olomouc

Evangelizace


novi Ježíšovo poselství. O chvíli později si od nás vypůjčil (hrkací) vajíčko a doprovodil nám jednu chválu. Ten den nás potkala v témže parku taky sestra od babtistů se svými dvěma nevěřícími kamarády. Zatímco my, mládežníci, jsme chválili, Milan měl možnost jim svědčit a modlit se za ně. Chci vás všechny poprosit za modlitby, ať nám Bůh tuto službu požehná, aby nesla ovoce, a hlavně za moudrost jakým způsobem v této službě pokračovat. A abych nezapomněl, modlete se prosím také za jednotu, jak v této službě, tak za jednotu celého sboru. Tomáš Janíček (Kapky 91/2010)

9

ŽIVOT V KRISTU šit a zvěstovat Pána Ježíše Krista). Můžeš Svěřený čas Jednejte moudře ve styku s okolním svě- si udělat i občasnou modlitební procházku po městě apod. A nebo se i stát osobtem a využijte čas vám svěřený. (Ko 4,5) ním přímluvcem někoho z týmů. Nebojme se zeptat přímo našich evangelistů! ilí bratři a sestry, prázdniny jsou v plném prou- Jistě najdete i jiné možnosti. Máme na tomto světě každý z nás jen du, ale oproti jiným rokům jsou pro náš sbor naplněny i evangelizační- určitý čas, a tak ho dobře využijme pro mi aktivitami na náměstí Míru a v parku Boží království. Přeji vám požehnané prázdniny i doKomenského. A i když ne každý ve sboru je přímo zapojen v jednotlivých týmech, volené. pastor Petr přesto má každý možnost pomoci i jinak. (Úvodník Kapky 92/2010) Možností je více, např. pravidelné modlitby při osobních přímluvách, nebo být přímo na místě evangelizace, a i když Modrá lavina nekážu či nehraji na hudební nástroj, můžu se v duchu přimlouvat za konkrétřed nedávnem jsem začal navštění potřeby. Nebo si přímo v čas evangevovat evangelizace na náměslizace najít chvilku modlit se tam, kde tí Míru ve Zlíně. Zpočátku jsem jsem, popř. se ještě s někým sejít. Další nevěděl, co a jak mám dělat, a tak jsem možnost je povzbudit služebníky přímo spíš seděl, pozoroval a modlil se. V tenna náměstí svou přítomností (nemusí- to „můj úvodní“ den za námi skoro nikdo me dělat, že je nevidíme, když jdeš kolem, nepřišel. Připadal jsem si tam zbytečný nedělají přece nic zlého, když chtějí vyvý- a celá evangelizace málo efektivní. Ale

Evangelizace

M

P

Osobní evangelizace „...‚každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen‘. Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval? (Ř 10,13)

V

10

ěřím, že jste již slyšeli, že bychom rádi v letošním roce více podpořili osobní evangelizaci. Boží povolání ke zvěstování evangelia platí pro každého křesťana. Sbor bude i nadále připravovat další evangelizace a akce, kde lidé mohou být pozváni a slyšet evangelium. To však není a nikdy nebude dostatečné. Je důležité, aby zvěstování evangelia bylo naším životním postojem a neoddělitelnou součástí našeho každodenního života. Boží vůlí je, aby každý člověk mohl být spasen. Jestliže budeme vedeni Duchem svatým, tak i nám bude záležet na tom, aby lidé byli zachráněni, a stane se to touhou našeho srdce. V oblasti osobní evangelizace vnímám dva směry. Jako křesťané můžeme přinášet evangelium skrze dlouhodobější vztahy v naší rodině, místě bydliště, práci, škole apod. Bůh nás povolal jako svědky a místo, kde bydlíš, pracuješ či studuješ, je tvým misijním polem. Měli bychom se tedy modlit za lidi okolo nás, být jim světlem a využít připravené příležitosti ke sdílení evangelia, svědectví či modlitbě. Je však důležité, abychom při tom měli otevřené srdce i oči a nechali se vést Duchem svatým. Můžeme s lidmi budovat vztahy, pozvat někoho

na návštěvu, nabídnout pomoc či něco dalšího a k tomu potřebujeme ochotné srdce, ale i moudrost. Druhým směrem jsou krátkodobé příležitosti, které přináší život. Například k vám přijde opravář nebo se s někým potkáte v autobuse či obchodě a máte možnost spolu hovořit. Už jsi někdy takovou příležitost využil? Setkání s těmito lidmi a naše krátké svědectví, pomoc či pozvání do sboru, může být jedním z ka-

Ríša mi vysvětlil, že Bůh sám za námi lidi posílá. A taky že jo. Už jsme měli sbaleno a pomalu odcházeli. Všiml jsem si osaměle sedícího mladíka a oslovil ho. Řekl mi, že už chvíli obcházel kolem nás. Je tady na montáži (Slovák) a jen co přijeli do Zlína, hledal vhodnou církev. Sice už za pár dní odjíždí, ale nabídku přijal. Bůh mě hodně povzbudil. Příště jsme si oblékli nová modrá trička s nápisem „Národe český, vrať se ke Kristu.“ Část týmu už čekala na náměstí a jen co jsme přišli, někdo nás okomentoval slovy „jste jako modrá lavina“. Bůh opravdu za námi přivádí víc a víc lidí, kteří ho potřebují. Stále se však musíme učit moudrosti, jak s těmi lidmi jednat, každý je jiný. Je dost povzbuzující vidět na náměstí kolem sebe spoustu lidí ze sboru. Prosím modleme se i za vytrvalost, ať v evangelizaci vytrváme. Libor Pafka (Kapky 94/2010)

mínků mozaiky pro spasení daného člověka. Přemýšlejme o místě, kam nás Bůh postavil. Modleme za lidi okolo nás a hledejme před Bohem, jak jim pomoci poznat Boha. Nebojme se – Bůh si může použít každého z nás, když budeme mít ochotné a otevřené srdce. Staňme se těmi, kteří budou zvěstovat, aby mohli druzí evangelium uslyšet a uvěřit, tak jak je napsáno v úvodním verši! Viktor Baláž, pastor AC Vyškov Apolletin 3/2011


Stříbro a zlato nemám, ale co mám? Skutky 3,6

čte toto svědectví, tak ho prosím, aby se přimlouval i za nás v Kroměříži, aby uvěřily celé rodiny. A díky moc! Mám vás všechny ráda Věrka Čepová, AC Kroměříž

Duchovní boj Bubik

Evangelizace

A

no, mám! A mnoho! Ba nejvíc! noval se jim, protože je znal z přednášek Co může být většího, než ta cena, ze škol. Byla jsem ráda, že tam je, a zaza kterou mne Pán Ježíš vykoupil? čala jsem se věnovat slečně. Po krátkém Tak si mne cení a také stejnou láskou čase se mně svěřila, že potřebuje pomoci s vírou. Věří, ale není jistá. Vyzvala jsem mne miluje. Jsem jeho miláček. Když se modlím a jsem v obecenství ji, aby šla se mnou stranou na lavičku. se svým drahým Pánem, je mi líto, že to- Po určité době, když jsem zjistila, že zná lik lidí jde do zahynutí. Někdy nad tím základ evangelia, jsem ji vedla k přijei pláču. Tu ke mně přichází On a říká mi: tí Pána Ježíše do života. Ona to uděla,,Co pro to uděláš, aby nezahynuli? Já už la a dostala hned do srdce pokoj. Sen se jsem své pro to všechno udělal. A co ty?“ naplnil, dceruška se narodila do Božího Pak mne to vede k tomu, abych si vza- království. Od té doby mně opravdu říká la do kabelky balíček první pomoci a šla maminko! A manželovi tatínku! Po čase mezi lidi. (Balíček první pomoci, to je pro uvěřil i mladík, kterému se velmi dobře mne jeden díl evangelia.) Obyčejně no- věnuje syn Matouš. Jisté je, že ne všichni hned uvěří, když sím evangelium Lukáše a v tom kontakt na nás. Většinou jezdím do města Kro- slyší, ale je zaseto to nejlepší semínko měříž v prvé řadě kvůli tomuto, ale také do jejich srdcí a určitě přijde čas, kdy samozřejmě chci vyřídit i nějaké druho- začne růst, a nebo bude zničeno. Aby řadé věci. To pak poprosím manžela, ať nebylo zničeno, je třeba se hodně modse za mne ne jednou, ale vícekrát modlí, lit v Duchu svatém. A to bych už překdyž budu pryč. On to dělá rád a oprav- šla na téma důležitost modliteb soudu mi dává Pán do cesty lidi, ke kterým se kromých i společných. Modlím se, ať mohu přiblížit a také se za ně příležitost- povstane naše církev v síle Ducha svaténě modlit. Někteří ani nevědí, kdo je Pán ho skrze osobní vztah s Pánem Ježíšem Ježíš Kristus, někteří jsou ohromeni, ale a žije pro záchranu našeho národa! Kdo evangelium si vezmou. Jsou i takoví, co odmítnou, ale i s tím se počítá. Když se vám ztratí váš miláček pes, nebudete ho hledat? Nebudete rádi, když se po čase najde? Nebudete vděční, že Rudolf ho nedostal jiný majitel, anebo že ho někdo nezastřelil? Když se vašemu dítěti po návštěvě dětí ztratí jeho milovaná hračka, což ji nebudete také s ním hledat? A copak nemá Otec, náš stvořitel, hledat své ztracené stvoření přes tebe? K tomu ti dal svého svatého Ducha, abys byl(a) jeho svědkem. A to je pro každého upřímného křesťana. Jestliže nejsme svědky Pána Ježíše Krista tomuto světu, je někde chyba, ale určitě ne v Bohu. Loni v létě probíhaly tři evangelizace našeho sboru AC Kroměříž na Hanáckém náměstí. Bratři i sestry měli skvělá slova krátkého vyjádření o Boží milosti. Mezi tím byly i chvály a lidé z města chodili kolem, někteří si dokonce mezi nás sedli. V tu noc před evangelizací měla moje dceruška Sárinka sen, ve kterém se jí zdálo, že jsem měla šesté dítě. ,,A byl to chlapeček a nebo holčička?“ ptala jsem se jí. Ona na to, že holčička. To už se může narodit mně jedině duchovCena: 180,- Kč ní dítě! Šla jsem na evangelizaci a věnovala se našim dětem ze sboru. Ke konNakladatelství Křesťanský život ci evangelizace jsem si všimla, že mezi Pod Červenkami 504 námi sedí mladí lidé – slečna s mladíkem. 735 43 Albrechtice Když skončil program, šla jsem za nimi. www.krestanskyzivot.cz To už mě můj syn Matouš předběhl a vě-

Z

e svého dětství si pamatuji mnohé okamžiky, kdy jsem usínal, zatímco ve vedlejším pokoji řvali démoni, kteří museli opouštět své oběti. Vyrůstal jsem v prostředí, kde mě nikdo nemusel přesvědčovat o existenci a moci démonů. Nejsilnější vzpomínky mám ale na to, že jsem stále znova viděl, jak moc jména Ježíš vítězí nad temnotou. Tato kniha je vzácná tím, že můj otec, autor této knihy, vychází hlavně ze svých celoživotních zkušeností s duchovním bojem. Vymítání démonů a duchovní boj je velmi důležitou součástí jeho služby. Jsem moc rád, že tuto knihu napsal a předal tímto své zkušenosti dalším generacím. Stanislav Bubik Pastor sboru AC CBH Praha a senior západočeské oblasti AC

11

ŽIVOT V KRISTU

Evangelizace před gymnáziem Evangelizace

J

iž delší dobu mi Bůh dával na srdce jeden ze studentů říkal, že byl o Vánojedno z prestižních gymnázií v na- cích na půlnoční bohoslužbě na náměsšem městě. Nevím, proč právě tato tí, na kterou jsme je zvali. Mám radost škola, možná proto, že jsem zde před z toho, když nám další řekl, že s námi sice lety studovala a také uvěřila. Touha po- nesouhlasí, ale obdivuje nás, jak tam stomalu zrála a o letních prázdninách jsem jíme. Jeden nabídl Elišce pomeranč. Mám radost i z poznámek ve stylu: se tam chodívala spolu s dalšími modlit a hledat Boží vedení. A pak, počátkem „Jsou to sice kecy, ale přečtu si to“. Když školního roku, jsme zde začali i evange- na nás z dálky volají: „Tak co bude Bůh lizačně sloužit. Již od samotného začát- dělat dnes?“ I otázek: „A můžu se modlit ku bylo zřejmé, že to nejdůležitější jsou i za známky?“ Jsem ráda za každý rozhovor, který modlitby, a věřím, že je to především modlitební boj, díky kterému uvidíme můžeme mít. Za bandu kluků, se kterýprvní ovoce. Proto se vždy na místě ho- mi se už trošku známe a často se s námi dinu modlíme a voláme k Pánu za toto zastaví. Ale není to lehké. Zvláště teď gymnázium a poté hodinu sloužíme. přes zimu, když byly mrazy, jsme za tu Rozdáváme studentům, kteří odcháze- hodinu venku byli úplně promrzlí. Jedjí ze školy, křesťanské letáčky, pozvánky nou velmi hustě sněžilo, jindy prší. Je to na akce a teď i naše osobní svědectví, jak již půl roku, co jsme začali sloužit, a přijsme uvěřili. Snažíme se s nimi navazo- jali jsme několik obrazů a zjevení skrvat vztahy, mluvit, diskutovat. Pravidelně ze jiné služebníky, kterými nás Bůh povzbuzuje. Nevíme, co Bůh dělá v srdcích rozdáme kolem 250 letáčků. Lidskýma očima však mnoho ovoce studentů, a nemáme žádná svědectví nevidíme. Mám radost z toho, když mi o tom, že by se někdo obrátil. Zaséváme,

Zapadlé proroctví

P

okoj vám do těchto dnů plných změn a přechodů. Je až neuvěřitelné, jak se všechny věci kolem nás neustále mění a my to mnohdy už ani nestíháme sledovat. Nemám na mysli pouze počasí, které bývá v těchto měsících velmi proměnlivé. Většina lidí říká, že má ráda jaro, ale obávám se, že nemluví o aprílovém počasí, ale spíše o vydařených květnových dnech. Jsou zde však jiné změny, které jsou neustálou výzvou pro náš život. Mění se společnost, politika, ekonomické poměry, demografické poměry, technika se rozvíjí tempem, že se sotva stačíme učit nové technologie používat. Měníme se i my sami a to jak fyzicky (stárneme), tak i duchovně (naše víra se upevňuje nebo ochlazuje). Uprostřed všech těchto změn bují a mohutně se rozrůstá hřích se všemi svými následky, bolestí a zkázou. Boží slovo nám dává nádhernou naději: K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění rozmohlo. A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost, aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla osprave-

12

dlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána. (Ř 5,20–21) Hřích se rozmáhá víc a víc my tedy očekávejme, že skrze evangelium (tedy zvěstování evangelia) se velmi rozmůže Boží milost, která všechno dokáže proměnit, jako slunce po aprílových plískanicích změní pupeny stromů v květy a listy, vše se nádherně zazelená a země nakonec vydá plody. Ta dynamika a síla je úžasná a vypadá to, jakoby se všechno stalo téměř naráz, ale nemylme se, vše se pečlivě po mnoho dní připravuje. Stejně i Bůh si celé dějiny po celém světě připravuje a dává povstat novým a novým probuzením. Je spousta proroctví, že silné probuzení zasáhne i naši Českou republiku, některé dokonce říkají, že se probuzení bude šířit od nás do Evropy. Tato proroctví přišla různě dávno a od různých služebníků. Pamatuji si, jak nám na biblické škole předával bratr biskup proroctví, které se stalo někdy před 12 lety skrze tři muže ze Skandinávie, kteří se na své cestě zastavili v kanceláři biskupa a prorokovali o silném probuzení, které vznikne v ČR a rozšíří se do Evropy,

abychom v jeho čas my nebo někdo jiný sklízeli. A tak jsem ráda, že můžeme být věrní. Že můžeme být na místě, kde nás Bůh chce mít, a že můžeme bez ohledu na mráz, shovívavé pousmátí některých lidí, i navzdory tomu, že některé letáčky pak najdeme zmačkané opodál, konat jeho vůli. Protože věřím, že nejde o to, co vidí naše oči, ani jak se u toho cítíme. Nejde o to, jestli jsou i tací, kteří se nám smějí, a myslí si, že jsme fanatici. Věřím, že to nejdůležitější je, že Bůh vidí naši oběť, poslušnost a touhu, aby přišlo Boží království. Vidí naše srdce, srdce Božího lidu, který chce změnu, a je ochoten pro to něco udělat. Zapřít sám sebe. Vyjít ze svého pohodlí, riskovat, že se nám bude někdo smát, odmítne nás, nebo nás někdo známý pozná. A tak jsme tam, umíráme sami sobě, modlíme se, voláme a bušíme, mrzneme a pracujeme, ale jsme věrní, očekáváme, co Bůh bude dělat zase příště, a toužíme, aby Bůh potvrzoval naše slova svou mocí. Iva Haderková, AC Olomouc

a čeští služebníci budou hlavními nositeli a rozněcovateli tohoto probuzení. Zatím to vypadá jakoby se všichni tito proroci mýlili. Tradiční církve se závratným tempem vylidňují a církve vedoucí ke znovuzrození, sice pomalinku rostou, ale jedná se o zlomek procenta populace. Nevěřím, že by všichni ti lidé vyslovovali klam a své zbožné přání. Jakkoliv to vypadá neuvěřitelně, Bůh je mocen, ale ty, když nebudeš chtít, nemusíš být u toho. Velkým symbolem těchto dnů jsou Velikonoce, mám na mysli ty od pátku do neděle. V té největší beznaději a při velkém vítězství zla, kdy všechna naděje skončila v hrobě, nikdo netušil, že to není konec, ale začátek skutečné naděje. Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých a spolu s ním vzkřísil víru a naději jeho učedníků. Osobně rád vidím věci, jak se nějak rýsují, ale na to není třeba velké víry. Bůh ale chce, abychom měli velkou víru a důvěřovali mu, že On své slovo naplní, ať se děje cokoliv. My nejsme lidé, kteří by měli být zděšeni ze všeho toho zla a špatností a nejistoty, nečekejme růžové zítřky, ale čekejme Boží milost, která nám dá dojít cíle. Marek Pinďák, 2. pastor AC Uherský Brod


Zamyšlení a komentáře doplňující Studijní bibli s výkladovými poznámkami. Gn 12,1–3 I ŘEKL HOSPODIN ABRAMOVI… Proč si Bůh vybral zrovna Abrahama? Čím se lišil od ostatních? Proč byl Abraham jiný? Nevím. Ale Bůh měl jen jednoho Henocha a jen jednoho Noeho. A tak měl i jen jednoho Abrahama, u kterého něco viděl. R.B. Gn 12,1–3 POVOLÁNÍ ABRAHAMA. Abram (později přejmenován na Abraham) je bezesporu jednou z nejvýznamnějších postav Bible. Pozitivně se o něm v řadě případů vyjadřuje Pán Ježíš (např. Luk16,22n), Pavel (např. Ř 4,3) i autor listu Židům. V jedenácté kapitole, kde je výčet hrdinů víry, je Abrahamovi vyhrazen největší prostor. Jelikož o povolání Abrahama toho bylo již napsáno mnoho (včetně Bible s výkladovými poznámkami), nebudu se opakovat. Chtěl bych pouze ukázat na jeden zajímavý postřeh. V knize Jak číst Bibli s porozuměním (Gordon Fee, Douglas Stuart, NÁVRAT DOMŮ) autor upozorňuje, jak číst starozákonní vyprávění. Ukazuje, že zatímco čtenář obvykle považuje popisované postavy za hlavní hrdiny příběhu, ve skutečnosti tím hlavním hrdinou je Bůh. On je tím, kdo již před založením světa věděl, jak se vše bude vyvíjet. Věděl, že lidstvo upadne do hříchu a dopředu připravil plán spásy. Scénář událostí byl tedy připraven, Abrahamova velikost spočívá v poslušnosti přijmout Boží povolání. Tento příběh je však mnohem větší a své místo v něm má každý z nás. I my píšeme dějiny, neboť i naše životy Bůh předem připravil a naplánoval pro nás skutky, které máme vykonat (Ef 2,10). Vezměme si příklad z Abrahamovy víry a poslušnosti. M.M. Gn 12–19 ABRAHAM A LOT. Podívejme se na Abrahama. Abraham je pro mě příkladem Božího služebníka, muže víry, který byl plný chyb. A jedna chyba plodila druhou. Měl příkaz jít sám, ale vzal si Lota. Ze soucitu, protože Lot prosil: „Ale, strejdo, já taky chci.“ Bůh měl pro zemi zaslíbenou jen jedno zaslíbení, ne dvě. A my vidíme od počátku stáda Abrahamova a Lotova. Lot nedokázal s Abrahamem splynout. A proto vidíme jeden problém za druhým. Když Bůh připravoval zaslíbenou zemi, vidíme tam jednu zajímavou událost. Voj-

Vítáme vaše komentáře, pro červnové číslo zpracováváme knihu Leviticus. Na adresu [email protected] nám můžete do 10. května posílat mailem buď svoje jednotlivé postřehy, nebo s námi navázat pravidelnou spolupráci širšího rozsahu.

Gn 17,10–11 …DÁTE OBŘEZAT SVÉ NEska napadla údolí kolem Jordánu. Abra- OBŘEZANÉ TĚLO A TO BUDE ZNAMEham se na rozdíl od Davida nemodlí: „Pane, NÍM SMLOUVY MEZI MNOU A VÁMI. Proč ne obřízka křesťanů? – je obřízka Židů mám vytáhnout?“, ale říká si: „Je tam Lot a já ho musím zachránit.“ Bůh byl s ním. „nadčasový“ příkaz mimo SZ? Protože obřízka Abrahama a jeho synů je On mu to zaslíbil. Abraham vojska pobil. Kam by se Lot a všichni ze Sodomy do- věc jedna, kdežto Nová smlouva je věc drustali? Za Eufrat. Oni nebyli zabiti. Abra- há. Pán Ježíš jasně řekl, že Starou smlouvu ham je všechny vrátil zpátky, a za patnáct nepřišel zrušit. Proto i dnes musí platit oblet bylo co? Síra a oheň na Sodomu. Čili řízka u Židů. R.B. kdyby je Abraham nechal, měl o velký kus země zaslíbené víc. Bůh mu ji chtěl vyčisGn 18,16–33 ABRAHAM SE PŘIMLOUtit. On se postavil proti a ten národ tam VÁ ZA SODOMU. vrátil. Máme před sebou text doslova nabitý Chyba Lota: V Novém zákoně čteme: „Trápil svou duši.“ Trápil, ale nic neřešil. důležitými pravdami o Božím jednání s čloJsou mnozí křesťané, kteří se trápí pro to věkem. Podívejme se alespoň na některé: v. 17: Tu Hospodin řekl: „Mám Abrahamovi a ono, ale nic neřeší. Bůh řekl: „Zničím Sodomu a Gomoru. To musí být zničeno.“ Ab- zamlčet, co hodlám učinit?“ Zničení Sodomy bylo významnou udáraham znovu bojuje za Lota. Co si Abraham vymodlil? Dva nepřátelské národy pro lostí historicky i symbolicky. Kromě toho, že Hospodin Bůh soudí lidské zlo a zvrásvé další pokolení: Amónovce a Moábce. Vidím tedy u Abrahama i klady, ale cenost, přeci jen jde o lidské bytosti, ktei zápory. Jak velmi se potřebujeme právě ré mají zahynout. Bůh, který člověka stvořil, na tom učit. I soustrast a soucit ne vždy nemá zálibu ve smrti, a tak stále hledá možjsou dobré. Někdy se musím postavit vel- nost, jak soud odvrátit. Zde je naznačeno, mi jasně. Otec neběžel za marnotratným že své úmysly chce s člověkem sdílet. Absynem. A když bohatý mládenec odcházel raham byl představitelem Božího lidu (v té od Pána Ježíše, Pán Ježíš za ním neběžel: době nebyl na zemi ani izraelský národ ani „Ty, pojď, dohodneme se, no tak, nemusíš církev). Bůh vždy hledá člověka, který je všechno.“ Ne. S láskou na něj pohlédl, ale ochoten a schopen slyšet Boží hlas a postavit se do mezery (Ž 106,23). ukázal mu to, co ho nejvíc bolí. v. 19: „Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby R.B. přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou Gn 14,20 TEHDY MU DAL ABRAM DE- po něm: »Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin SÁTEK ZE VŠEHO. Abrahamovi splní, co mu přislíbil«.“ Je to podklad pro dnešní desátky? Slova důvěrně jsem se s ním sblížil zní Z tohoto verše je vidět, že Abraham už formu desátku znal. Tady je první zmínka. v hebrejštině poznal jsem jej. Výraz poznat je Byly desátky už před potopou? Proto jsem v Bibli užíván pro sexuální styk mezi muříkal už v minulém čísle, že Abraham se se- žem a ženou, ale též v přeneseném slova tkal s Noem. Získal od něj informace z prv- smyslu pro hluboké poznání člověka Bohem (např. 1Kor 13,12). Zdá se, že Bible ní ruky, a proto je mohl obdržet i Mojžíš. R.B. klade větší důraz na poznání člověka Bohem nežli naopak – Pán v den soudu praGn 15,9 „VEZMI PRO MNE TŘÍLETOU ví nehodným služebníkům „Neznám vás“, KRÁVU A TŘÍLETOU KOZU A TŘÍLETÉ- zatímco oni se k němu hlásí jako ke starému známému (Luk 13,23–27). Usilujme, HO BERANA, HRDLIČKU A HOLOUBĚ.“ Proč zvířecí oběti? – Vždyť jde o „duchovní“ aby i o nás platilo „důvěrně jsem se s ním sblížil“. věci. Další věc, které si v tomto verši všimneAno, tady vidím první duchovní boj. Ale Bůh do příchodu Ježíše Krista vždy v zá- me, je otázka záměru. Bůh se s Abrahamem stupnou oběť dával ne člověka, ale zvíře. sblížil (poznal jej), aby přikazoval svým sySoučasně tady u toho příběhu vidíme, že nům, jak mají jednat. Vztah s Bohem není Bůh říká: „Ještě není dovršena míra Emo- bezúčelná záležitost, ale vždy se pojí s konrejcovy nepravosti.“ Bůh ještě čekal a dával krétním záměrem, povoláním. Poznat Boha jim šanci. Ti lidé zde, a to je právě zajíma- zavazuje, bereme na sebe břemeno zodvé, měli mezi sebou Malchísedecha. Ale tak, povědnosti za své bližní. Muž, který stál jako lidé odmítli Adama, Henocha, Noeho, ve svaté službě, ale zapomněl svým synům přikazovat, aby dbali na cesty Hospodinovy, odmítali i tady. R.B. se jmenoval Elí (1Sam 2,23–25). V Božích očích šlo o závažné zpronevěření se kněžGn 16,11 „HLE, JSI TĚHOTNÁ, PORO- skému úřadu. Za toto byl potrestán nejen DÍŠ SYNA A DÁŠ MU JMÉNO IZMAEL on, ale celé jeho potomstvo (1Sam 3,11–14). Příběh nás učí, jaká je naše zodpověd(TO JE SLYŠÍ BŮH), NEBOŤ HOSPODIN nost vůči našim rodinám, sboru, církvi, poTĚ VE TVÉM POKOŘENÍ SLYŠEL. Jaké jsou dnešní duchovní důsledky Izmaele? tažmo všem bližním. Konečně se dostáváme k samotné modTo je právě další z Abrahamových chyb. A Izrael po dnešní den trpí kvůli tomu, litbě, v níž Abraham doslova smlouvá že jsou tu Arabové. Po dnešní den má Iz- s Hospodinem o záchranu Sodomy. Zá-

Studijní materiál

Co ve Studijní bibli nenajdete

mael vždy svého boha jinde. Dneska to je islám. R.B.

13

Studijní materiál

ŽIVOT V KRISTU

14

chrana je podmíněna patřičným po- z druhé strany mi Bible radí, a Pán Ježíš to čtem spravedlivých. Abraham si je vědom říká na rovinu: „Posílám vás jako ovce mezi toho, že moc jich tam asi nebude, a tak vlky.“ A znovu se tu nabízí otázka: Přišly tři se snaží stanovit cílový počet na nej- sestřičky v Americe za pastorem a strašně nižší možnou mez – příběh tak připo- naříkaly, jak je strašná doba, že jejich dcemíná smlouvání o ceně na orientální ry byly přepadeny a znásilněny. A pastor se ptá: „Kdy a kde?“ A říká: „No, sestry, ale tržnici. Proč se zastavil na počtu deseti? Setkal přece v té době bylo shromáždění. A já nejsem se s názorem, že na menší počet „už vím, že by tam byl někdo znásilněn.“ „No, neměl víru“. Naprosto s tím nesouhlasím. ony nebyly na shromáždění.“ „A kde byly?“ Vysvětlení leží v pojetí Boží spravedlnosti, „No, na pláži.“ A pastor říká: „Tak se nezlobta nemůže být zlehčena a znevážena. Na- te. Nejdřív těm chlapcům svým odhaleným pětí mezi Boží milostí a spravedlností se tělem dělají chutě, no a když chlapci pak zastavilo na čísle deset. Odtud pak termín touží ty chutě naplnit, tak z toho děláte „deset spravedlivých“, který se mezi Židy problém? Kdyby byly ve shromáždění, kažustálil coby symbolický počet mužů, po- dopádně by se jim to nestalo.“ Proto, i u té sebeobrany klaďme vždy svůj život do jeho třebných k určitým modlitbám. Při čtení příběhu se nám vybaví příběh ruky. Neříkám to proto, že jsem byl vždy jiný – Pán Ježíš jako jediný skutečně spra- slabý a nikdy bych se nikomu neubránil, ale vedlivý stačil k záchraně tohoto světa. Pro- spíš beru to, že Bůh je ten, kdo mě bude tože byl dokonale spravedlivý, mohl nést bránit. A jinak tuto otázku nebudu rozebírat, to by bylo na daleko delší článek. vinu nás všech. R.B. Příběh o Abrahamově modlitbě nás může motivovat k duchovnímu zápasu Gn 19,37–38 MOÁB A BEN–AMÍ. za města a národ. Bůh dává církvi možLotovi otcovství nedošlo, nebo to nechal planost modlitbou ovlivnit příchod Božích vat? Jak mohlo být toto potomstvo požehnané? soudů. Právě tady vidíme důsledek chyby AbM.M. rahamovy i důsledek chyby Lotovy. Že povstaly dva národy, které se vždy protivily Gn 19,8 HLEĎTE, MÁM DVĚ DCERY… Proč Lot nebránil svoji rodinu pořádně silou, Boží vůli. Je pravdou, že Bůh jakoby i v tom vyslyšel Abrahama, že v rodokmenu Pána nebo nehledal řešení svým vlivem ve městě? Nejdřív odpovíme na tu otázku jinak: Ježíše je i Lot, přes Rút moábskou, která ale Proč Lot měl tyto problémy? Protože byl velmi jasným postojem řekla: „Tvůj Bůh je tam, kde být neměl. Uvědomme si, že Bůh i mým Bohem.“ Čili jako kdyby se adoptoho už jednou zachránil, když byl vlečen vala do Izraele, sjednotila se s ním, což Lot do otroctví. Ale on nenapravitelně nejdřív odmítal. Ale já tam vidím i Amónku, která bydlel u Sodomy, a poté, co ho Abraham se neadoptovala. Šalomounova manželka, osvobodil, ho vidíme v bráně sodomské. ze které byl Rechabeám, byla Amónka NaČili povýšil. Trápí svou duši, ale je v Sodo- ama. A tím, že Šalomoun toto udělal, ztramě. To je právě to, co bychom se my měli til jednu závažnou věc. Neboť ze Šalomouod Lota naučit. Mohu sice tvrdit: „Ano, víš, na je Josef, otčím Pána Ježíše, ale ne Marie. mě to taky bolí“, atd., ale: Dělám s tím něco? Marie je z Davida, ale z Davidova syna NáJe to místo, kde mě postavil Bůh? Tady tana, ne ze Šalomouna. Čili z toho všeho u Lota vidím další negativum. Když uslyšel, bychom si měli brát poučení, není to tak že Abraham má od Boha zaslíbení, chtěl ho jednoduché. A chci-li pro sebe a pro svůj taky. Šel s Abrahamem. Ale vždy si vybírá to dům požehnání, pak musím dávat na to lepší. A ta krajina u Sodomy je lepší, tak on všechno pozor. R.B. ji chce pro sebe. Přičemž měl říct AbrahaGn 22,2 A BŮH ŘEKL: „VEZMI SVÉmovi: „Ne, ty si vyber.“ Ale on chce to lepší. A tady? Proč Lot neřekl těm mužům: „Tak HO JEDINÉHO SYNA IZÁKA, KTERÉtady máte mě?“ Ale řekl: „Dcery, dcery vám HO MILUJEŠ, ODEJDI DO ZEMĚ MÓRIdám.“ Čili všímejme si, poučme se od Lota. JA A TAM HO OBĚTUJ JAKO OBĚŤ Pán Ježíš za nás položil svůj život. A co dě- ZÁPALNOU NA JEDNÉ HOŘE, O NÍŽ TI láme my? Měl bych si uvědomit, že mě Bůh POVÍM!“ Lidské oběti jsou Hospodinu ohavností a přeněkde postavil, a v knize o duchovním boji, kterou jsem napsal, silně podtrhuji to, co sto to Abrahamovi přikazuje. Neprotiřečí si? je v Písmu. Že máme žít tak, aby církev byla Nepokouší Abrahama k něčemu zlému? Mohl slavná na zemi, a ne, abych já z toho vytřís- mu dát jiný úkol k prověření, který by nebyl kal co nejvíc. Protože to, co vytřískám, to tu tak kontroverzní? Když bych chtěl slovíčkařit, tak tady Bůh stejně nechám. Máme strpět jakékoliv nespravedlivé násilí neřekl „Zabij ho a obětuj ho“, ale řekl jen: na sobě či na své rodině nebo máme v nouzi „Obětuj ho.“ Ale to už slovíčkařím. Ale spíše tady vidím něco hlubšího: Bůh říká Abpoužít i násilí nezbytné k obraně? Už od táty jsem byl vyučován, a bylo rahamovi i Izákovi: „Dej mi svůj život, a to by to na celý článek, kdybych měl popsat celý.“ Říká se, že Bůh nechce lidské oběti. jeho názory na pušku a válku. Mám po- Není to tak úplně pravda. On nechce to, co dobné. A Bůh pomohl mně i mým synům, obětujeme pohanským bohům. Ale kolik že jsme až tak dalece se s tím nemuseli se- lidí v Bibli najdeme, kteří kladli svůj život tkávat v armádě. Bůh tátu zachránil nad- na oltář? Například Mordochaj klade na olpřirozeným způsobem, že nikdy nemusel tář Ester. Pozor. Ester mu říká: „Strejdo, ale vzít pušku do ruky. A já, díky Bohu, věřím já mohu být zabita.“ A on říká: „Jdi.“ On tomu, že skutečně funguje anděl strážný. ji klade na oltář. Ester to přijala podobně Co se obrany týče, nepůjdu do extrémů, ale jako Izák, a jde. Izák nebyl na oltář položen

otcem, vždyť jemu už bylo přes třicet let. Toho by táta jen tak nezvedl. Izák se na to dříví položil. Tady u Izáka a Abrahama bychom měli spíše vnímat to, dát celý život Bohu. A takových Mordochajů a Ester je v Bibli víc. A když studuji historii křesťanství, kolik jich tam je? Kdy otcové posílají syny na misii, a oni se jim nevrátí. Kdy celé rodiny jdou, a tak můžeme vyjmenovávat. Čili ti lidé kladli život Bohu na oltář. A hlavně, Bůh položil svého Syna na oltář. Čili spíš než se dohadovat o tomto tématu, měli bychom si vzít z Abrahama příklad v tom, že on dal vše. Protože on už neměl Izmaele, jemu už zbyl jen Izák. A to je právě problém dnešních dnů, že lidé se odmítají plně odevzdat Bohu. Tak, že jim nic nezůstane, dát se mu cele. A tohle Bůh oceňoval vždy. Jak reagovat, když lidé věří, že jim něco kontroverzního Bůh přikázal? Každopádně, u těch kontroverzních věcí mi Bible vždy radila, že je máme rozsuzovat. Ale mají je rozsuzovat ti, kdo jsou duchovní, a ne kdejaká teta za bukem. A především, velmi dobře to píše bratr Ulonska, že tento dar rozlišování duchů nemá kdekdo, jak to kdekdo o sobě prohlašuje, ale skutečně lidé, kteří něco za sebou už mají. Rozsuzuje se to vnitřně před Bohem. A je-li to kontroverzní? Řeknu vám kontroverzní věc, když naši bratři přijali slovo, že se mají stěhovat na Bieszczady. Oni to rozsuzovali a my můžeme vidět ovoce. I proto bych chtěl tyto věci postavit do jasného světla. Věci někdy mohou být kontroverzní, ale vždy mají být rozsuzovány na modlitbách. R.B. Gn 22,16–18 „PŘISÁHL JSEM PŘI SOBĚ, JE VÝROK HOSPODINŮV, PROTOŽE JSI TO UČINIL A NEODEPŘEL JSI MI SVÉHO JEDINÉHO SYNA, JISTOTNĚ TI POŽEHNÁM A TVÉ POTOMSTVO…“ Naplňuje se dodnes na Izraeli toto zaslíbení? Málo který národ je tak dlouho pod takovým tlakem a nepřátelstvím, to potom takové požehnání stojí mnoho slz a pochybností. My pod pojmem zaslíbení Božího požehnání velmi často vidíme jednostranně. Požehnání neznamená jen být bohatý, skvělý a viditelný a já nevím, co všechno. Požehnaný znamená naplnit jeho vůli, kterou má s mým životem. Toto je věc, kterou se musíme naučit. A na Izraeli? Zaprvé, uvědomme si, že Izrael byl a je ve smlouvě s Bohem. Jen jedna žena na této zeměkouli se může dopustit vůči mně cizoložství. A ta mi byla a je vždy věrná. Čili jiný postoj má Bůh k potomkům Izraele, a jiný ke zbytku světa. Jen pro zajímavost, všichni dobře víme, že například u držitelů Nobelových cen je kolem 98% Židů a jen asi 2% jsou nežidé. A když vezmeme to, co se v historii ve světě dělo, ono dneska nepřátelé Izraele říkají, že za všemi lotrovinami byli Židé. Proč? Protože Bůh něco slíbil Abrahamovi a ty děti to mají. Ovšem je jedno velké neštěstí, že kvalitním nožem mohu ukrojit chleba anebo někoho propíchnout. Tak je tomu i s Izraelem. To požehnání tam je po dnešní den. Ovšem oni porušili smlouvu a proto něco prožívají. To Bůh jasně řekl. Taktéž to platí i u Božího lidu. My jsme ve smlouvě s Ježí-


Gn 24,4 „PŮJDEŠ DO MÉ ZEMĚ A DO MÉHO RODIŠTĚ A VEZMEŠ ODTAMTUD ŽENU PRO MÉHO SYNA IZÁKA.“ Příbuzenské sňatky jsou podle Bible špatné, nebyla to chyba? Příbuzenství mezi Izákem a Rebekou, to bylo už na hodně velkou vzdálenost. Ale přes to všechno víme z Bible, že po Noem jim nezbylo nic jiného než si brát bratrance a sestřenice, zrovna tak po Adamovi. Jenže organismus na to reagoval jakoby jinak. Na blízké příbuzné Bůh začal poukazovat až u Mojžíše, kdy už Izrael byl početným národem. R.B. Gn 24,14 „DÍVCE, KTERÁ PŘIJDE, ŘEKNU: NAKLOŇ SVŮJ DŽBÁN, ABYCH SE NAPIL. ODVĚTÍ-LI: »JEN PIJ, A TAKÉ TVÉ VELBLOUDY NAPOJÍM«, PŘEDURČIL JSI JI PRO SVÉHO SLUŽEBNÍKA IZÁKA. PODLE TOHO POZNÁM, ŽE JSI MÉMU PÁNU PROKÁZAL MILOSRDENSTVÍ.“ Můžeme taky tak Hospodinu dávat podmínky, abychom poznali jeho vůli? Nezavání taková „znamení“ věštectvím? Tady bych byl maximálně opatrný. Ano, Bůh to někdy dovolí, viz třeba Izajáš, který přišel za králem a řekl: „Vyžádej si znamení.“ Ale já si spíš myslím, že ten člověk tady se celý čas modlil. Byl to pohan, on Boha nijak zvlášť neznal. A on se obrací k Bohu, protože chce naplnit Abrahamův příkaz, a takovéto modlitby pohanů jakoby Bůh spíš vyslýchá. Čili to je výjimka, nedělejme z ní pravidlo. Viz Gedeonovo rouno, na to téma by šlo napsat články, jak je tato věc zneužívaná. R.B. Gn 24,67 …VZAL SI JI A STALA SE JEHO ŽENOU. A ZAMILOVAL SI JI… A kde jsou ženská práva na svobodu rozhodování a její city? Zde do sňatku mluvil Hospodin a celé to připravil, manželství bylo požehnané a pevné. Dnes mluví hormony a je to opačně – zamilovali se a potom byla svatba. A sňatky mají 50% rozvodovost. Je tedy ta slavná zamilovanost tak důležitá? Jsou modlitby a dobře míněné zásahy rodičů do vztahů dětí dobré nebo špatné? Mají si mladí vybírat partnery, jak sami prožívají, nebo mají poslouchat rodiče a vybírat podle jejich rad a zkušeností? Jednou se na tuto věc ptal jeden Evropan Inda, protože v Indii to je ještě ve zvyku. A ten Ind mu řekl: „Rozdíl mezi námi a vámi je v tom, že my stavíme studený hrnec na teplou plotnu, kdežto vy stavíte teplý hrnec na studenou plotnu.“ Protože stavíme zamilované manželské páry na hříšnou plotnu, výsledek je vždy vychladnutí, no a pak hledáme něco nového. Ale že tím vzniká jenom další prokletí, to už si uvědomuje málokdo. Uvědomme si, že Bůh chce pro nás vždy jen to dobré. Proto jsem podobně já přijal Maňku a ona přijala mě.

A u těch rodičů, ono vždy je dobré, Bible to radí, a když mi Bůh oznámil, že si mám vzít Maňku, řekl mi: „A nejdřív jdi za rodiči. Cti otce a matku.“ Dnes je spíš moderní říci: „Maminko, chci ti sdělit, že tuto sobotu se vdávám. Mám ti v hotelu taky objednat jídlo?“ Tyhle modernismy pak podle toho taky končí. I proto bych raději doporučoval: Držme se Písma. Z druhé strany, stačí sáhnout po literatuře Kristýny Royové, neboť v té době hlavně na vesnicích se ženichům nevěsty vybíraly v lepším případě na rodinném posezení, v horším případě na posezení sousedek. Ano, to je negativum. Ale ukažte mi, co by ještě ďábel v Božím díle nezbabral? R.B. Gn 25,21 IZÁK PROSIL HOSPODINA ZA SVOU ŽENU, PROTOŽE BYLA NEPLODNÁ. HOSPODIN JEHO PROSBY PŘIJAL, A JEHO ŽENA REBEKA OTĚHOTNĚLA. Dnes máme kromě modlitby k dispozici také různé moderní lékařské metody, je to pro křesťanské páry Bohem požehnaná cesta nebo spíše nástraha toho zlého? Nedávno jsem četl článek o umělém oplodňování. Píše ho lékařka, katolička, a myslím si, že velmi výstižně, když hovoří: „Každé umělé oplodnění něco narušuje, nemluvě o tom, co se děje v pozadí.“ A pak tam rozebírá to, že vždy dojde k oplodnění více vajíček, ale jen jedno se dá do ženy. Co se vědecky dělá s těmi dalšími? Toto vše je třeba vidět. A proto raději vždy zůstanu u modlitby. I tady jen Bůh ví, co je dobré. R.B.

Izák. Protože chtěl obelstít Boha. Ezau nebyl pro Boha přijatelný. Když se to stalo, Izák velmi dobře věděl, co udělal. A proto věděl, že pro Ezaua už požehnání nemá. Někteří bratři tvrdí, že to skutečné Abrahamovo požehnání dal Izák Jákobovi teprve, když Jákob odcházel k Lábanovi, ale on by mu ho nemohl dát, kdyby mu tady nedal to první. R.B. Gn 27,38 „POŽEHNEJ MNĚ, TAKÉ MNĚ, OTČE!“ A EZAU ZAÚPĚL A ROZPLAKAL SE. Zde vidíme učebnicový příklad toho, že lítost a slzy ještě vůbec nemusí znamenat pokání. Všimněme si, jak tuto událost hodnotí Nový zákon: Ať nikdo není smilník nebo bezbožný člověk jako Ezau, který prodal své prvorozenství za jediný pokrm. Neboť víte, že když později chtěl zdědit požehnání, i když je se slzami hledal, byl odmítnut, neboť nenalezl místo pro pokání. (Žd 12,16–17, ČSP) Starý zákon říká, že Ezau plakal a Nový zákon dodává, že Ezau nenalezl místo pro pokání. Proč Ezauovy slzy neznamenaly pokání? Protože Ezau plakal, ale přitom nepřiznal svou vinu, ale všechnu vinu sváděl na Jákoba – viz Gn 27,36: Ezau řekl: „Právem dostal jméno Jákob (to je Úskočný). Už dvakrát se mnou jednal úskočně. Připravil mě o mé prvorozenství a nyní i o požehnání.“ Ezauovo vyznání znělo: „Já chudák a ten darebák…“ Přitom pravdou je, že to byl Ezau, kdo lehkovážně prodal Jákobovi své prvorozenství za jediný pokrm. O tom se však Ezau před svým otcem Izákem vůbec nezmínil. Jaké z toho pro nás plyne ponaučení? Pokud odmítám přiznat svou vinu, nemohu si myslet, že mé slzy bude Bůh považovat za pokání. red.

Studijní materiál

šem Kristem. Ale pokud ji začnu systematicky porušovat bez pokání, tak se dostaví důsledky. R.B.

Gn 27,1 KDYŽ IZÁK ZESTÁRL, JEHO Gn 28,20–21 JÁKOB SE TU ZAVÁZAL SLIOČI VYHASLY, TAKŽE NEVIDĚL. Proč „požehnaný“ Izák oslepl? Bůh tomu ne- BEM: „BUDE-LI BŮH SE MNOU, BUDE-LI MĚ STŘEŽIT NA CESTĚ, NA NIŽ JSEM SE chtěl nebo nemohl zabránit? Nebylo by nejprůkaznějším svědectvím VYDAL, DÁ-LI MI CHLÉB K JÍDLU A ŠAT o Boží přízni a uzdravování, kdyby jeho věrní K ODÍVÁNÍ A NAVRÁTÍM-LI SE V POKOJI služebních měli pevné zdraví do vysokého věku DO DOMU SVÉHO OTCE, BUDE MI HOSPODIN BOHEM.“ a pokojnou smrt? Jak se závazky a sliby Bohu dnes? Jestli je to Podívejme se na Izákův život podrobněji. Abychom viděli ještě větší hrůzu, tak byl jen člověčina (i když dobře míněná), proč by to slepý více než 60 let (Bible nevylučuje, že měl brát Bůh vážně? Zaprvé čtěme Bibli. Tam se dočteme: ještě déle). Proč? Proč byl obelhán? Zkusme jít trošku dál. Před narozením jde Rebeka „Neslibuj Bohu neuváženě, a když slíbíš, tak za Hospodinem ohledně těch dětí, proto- ho dodrž. Neboť nelíbí se Bohu takoví lidé.“ že se v jejím těle kopou. A Bůh odpovídá (viz Kaz 5,3–4). Pán Ježíš taky řekl, že z kažskrze proroka. Kdo byl tím prorokem? Jak dého prázdného slova budeme skládat účty jsem to hledal, nejspíš Abraham. Nikdo jiný (viz Mt 12,36). Měli bychom tato slova brát tam nebyl. Protože Abraham zemřel, když vážně. A že to někdy udělám neuváženě? bylo Jákobovi a Ezauovi patnáct let. A tam Bůh je dobrý. Ale pak bych měl po rozváBůh jasně hovoří Rebece a Izákovi: „Starší žení slib zrušit, tak jako šlo zrušit slib nabude sloužit mladšímu. Ten mladší je vy- zorejský. Ale z druhé strany, ve 4. Mojžíšobrán.“ A co udělal Izák? On znal Boží vůli, vé v 30. kapitole čteme o slibu žen. Když ale on chtěl Boha obelstít. Neboť miloval žena slíbí, jako vdaná nebo svobodná dívEzaua a chtěl ho protlačit na první místo. ka, a manžel nebo otec to uslyší a mlčí, tak Ezau podle všeho byl osobnost, chlapec slib je platný. Otec ho má možnost zrušit, na úrovni. A Izák často slýchával od Filiš- později manžel. Ale slibování před Bohem tínů a dalších okolních národů: „Jó, z toho bychom skutečně měli brát vážně. A pokud kluka něco bude, ten se má k světu.“ O Já- jsme něco lehkovážně slíbili, pak bychom kobovi ale spíše slýchal: „Prostý člověk, drží slib měli v pokání zrušit a ne jenom tak se máminy sukně, při ovcích, on má mít vhodit za záda a jít si po svém. Mnohokrát jsme slyšeli „Bůh je s námi“ a dopožehnání Abrahamovo? Bože, co sis to vybral za nemehlo?“ Takže Izák začal praco- padlo to špatně. Nevede nás Bůh spíše k opačvat. Ale Bůh to viděl. Boha neobelstíš. Proto nému pólu, abychom my usilovali být s ním? Slovo „špatně“ je v tomto případě relaBůh dovolil, že Izák byl obelstěn. I Rebeka i Jákob za to tvrdě zaplatili, ale zavinil to tivní. Odpovězte mi: Bůh byl s Husem. Jak

15

Studijní materiál

ŽIVOT V KRISTU to s ním dopadlo? Proto to je relativní. Protože Bůh může mít pro můj život úplně jiný záměr, než si já představuji. A já někde přijdu, něco udělám, a myslím si, že to je zbabrané. Takových zkušeností mám stovky. A pak přišel výsledek, a najednou jsem zjistil, že to byl skvělý Boží záměr. Viz třeba to, když jsem seděl ve vězení. Kde kdo tu řval na Maňku, že jsem to zbabral. Teprve později jsem viděl, jak mě na ministerstvu náměstek místopředsedy vlády prosí, ať s tím něco děláme, že oni mají kvůli našemu vězení strašné problémy, a bratři ze západu přijeli a řekli: „No to, jak jste nám teď pomohli, to se nikdy nikomu nepovedlo.“ Zbabrané? Anebo veliký Boží záměr? R.B. Gn 29,15 POVĚZ MI, JAKÁ MÁ BÝT TVÁ MZDA. Podle jakých zásad máme jako sbor (církev, pastor, starší…) rozhodovat? Když si najmu pracovníka já? Jako mu mám vytvořit nabídku? Když si najme jiný bratr jako pracovníka mě? Jak si stanovit mzdu? Za totality jsme pracovali pro Boží dílo za jeho odměnu. To jinak nešlo. Ale jakmile to začalo jít jinak, začali jsme to měnit. Výše odměny je relativní pojem. Kdy má člověk dost? Ptali se jednoho milionáře: Kdy milionář má dost? A on řekl: „Až bude mít další milion.“ Jak vysoká mzda? Když to začalo být možné, měli jsme jednu zásadu: Měla by to být zhruba výše průměrné mzdy v okolí, kde ten člověk žije. A u pastorů jsme vzali biblicky to, co Bible říká: Jednou tolik. Zdůvodňoval jsem, že to je proto, aby jeho manželka nemusela být zaměstnaná a mohla se věnovat službě taktéž. Je-li možné jim dát oběma, budu pro. Ale vždy musím vzít v potaz, že to dělám pro Boží dílo. Ano, mnozí bratři tady u mě pracovali, a každému jsem podtrhoval: „Řekni si kolik, a věz, že ty musíš vydělat, protože živíš rodinu.“ Proto, i když si beru věřícího řemeslníka, není to proto, že jsem si vědom, že to udělá zadarmo, ale proto, že mi to udělá dobře a že mě neošidí. Ale jinak musím mít vždy znovu na paměti, že hoden je dělník své mzdy. Ale už jsem se setkal s tím, že někteří bratři měli na téma kolik že je dost různé názory. R.B. Gn 29,23 VEČER VZAL SVOU DCERU LEU A UVEDL JI K JÁKOBOVI, A ON K NÍ VEŠEL. Dnes by mnohé dcery jistě právem oponovaly, že poslušnost otci má taky své meze… S člověkem se přece nedá hospodařit jako s králíkem, ať je doba jaká chce. Tam byl určitý zvyk, který Jákob porušil. Jak to nesla Lea? Vždy se na to musím dívat trošku šířeji. Ale je pravdou: Jákob miloval Ráchel, ale Bůh Leu. A Pán Ježíš se narodil z Lei, ne z Ráchel. R.B. Gn 30,37 JÁKOB SI NABRAL ČERSTVÉ PRUTY TOPOLOVÉ, MANDLOŇOVÉ A PLATANOVÉ A SLOUPAL Z NICH NA NĚKTERÝCH MÍSTECH PRUHY KŮRY AŽ DO BĚLA. Nepodobá se to příliš okultismu? Uvědomme si, že tu moudrost dal Jákobovi Bůh pro obranu proti Lábano-

16

vi. Co udělal Lában? Čteme tam předtím, že se Jákob s Lábanem dohodli a Jákob říká: „Dobře, tak všechno pruhované bude moje.“ „Ano, bude,“ odpověděl mu Lában, ale přitom okamžitě v ten den prošel stáda a všechny pruhované kusy dal pryč a nechal mu jenom ty jednobarevné. Nebyl to náhodou od Lábana podraz? Takže Bůh zasáhl. A že to okultisté okoukali, to je docela možné. R.B.

JOSEF – PŘEDOBRAZ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA. 1) Josef byl poslán ke svým bratřím. Pán Ježíš byl také poslán ke svým bratřím – k zahynulým ovcím z izraelského domu. 2) Josef byl bezdůvodně nenáviděn. To stejné platí o Pánu Ježíši: Nenáviděli mne bez příčiny. 3) Josef byl svými bratry prodán. Prodán byl i Pán Ježíš. 4) Josef byl prodán za 20 šekelů stříbra. Gn 31,32 ALE U KOHO NAJDEŠ SVÉ Pán Ježíš byl prodán za 30 stříbrných. 5) Bratři se domlouvali, že Josefa zabijí. BOHY, TEN NEZŮSTANE NAŽIVU! To je ten důvod, proč Ráchel hned po porodu I vůdcové z národa se umlouvali, že Pána umírá? Jákob musel mít obrovskou duchovní Ježíše zabijí. 6) Josef svého otce poslouchal. Pán Ježíš autoritu, když jeho kletba toto způsobila. Neumím si pomoci, ale jsem toho názoru byl poslušný svého Otce, takže mohl říci: „… taky. Že Jákob tam nad Ráchel vynesl roz- stále dělám, co se líbí jemu.“ (J 8,29) 7) Josef byl otcem poslán, aby hledal své sudek. A proto pozor na naše slova. Proto rodiče, kteří dětem říkají: „Z tebe jakživ nic bratry. O Pánu Ježíši je řečeno, že přišel plnebude“, varuji: „Pozor, vynášíš rozsudek.“ nit vůli svého Otce a hledat ty, kteří jsou ztraceni. Bděme nad svými slovy. 8) Josefovi se jeho bratři posmívali. Když R.B. ho vidli přicházet, žertovali: „Hleďte, přiGn 37,5 JEDNOU MĚL JOSEF SEN A PO- chází mistr snů.“ Pán Ježíš byl také posmíVĚDĚL JEJ SVÝM BRATRŮM; NENÁVIDĚ- ván od svého národa. Když visel na kříži, volali: „Jsi-li Kristus, sestup s kříže!“ LI HO PAK JEŠTĚ VÍCE. 9) Josefovi bratři ho odmítli přijmout, Jak bezpečně poznáme sen od Hospodina? Každý může přijít a říct, že měl „tááák živý židé také odmítli přijmout Pána Ježíše. Přišel ke svým vlastním, ale jeho vlastní ho nepřisen…“ Bible mi říká, že Bůh sny používá. A pro- jali. 10) Z Josefa strhli jeho plášť. Stejně tak to je třeba zvažovat. Slezsky říkáme: „Jak se spí, tak se sní.“ To je varianta A. Varianta B: o oděv Pána Ježíše metali los. 11) Když byl Josef prodán do Egypta, A mezitím sem tam mluví i Bůh. A proto bych u snů postupoval tak, že bych je roz- ztratili ho bratři na mnoho let z dohledu. suzoval. A nebál bych se dát je k rozsouzení Když Pán Ježíš říkal učedníkům o svém odchodu do nebe, pověděl, že ho neuvidí až těm, kteří jsou zralí ve víře. R.B. do jeho příchodu. 12) Josef byl pokoušen svody světa, těla Gn 44,5 „COŽ JSTE NEVZALI TO, Z ČEHO i ďábla a odolal. Pán Ježíš byl také pokouMŮJ PÁN PIJE A ČEHO POUŽÍVÁ K VĚŠTĚ- šen a zvítězil. 13) Josef se stal zachráncem světa v poNÍ? ZLE JSTE SE ZACHOVALI, ŽE JSTE TO zemském smyslu v období hladu. Pán Ježíš UDĚLALI!“ Josefův správce dostihl bratry a ptal se jich je zachráncem, Spasitelem světa v každém na předmět, který prý Josef používá k věštění, ohledu. 14) Josef byl nenáviděn svými bratry tak, ale věštění je pro Hospodina ohavností… Ve starých překladech to takto přeloženo že ho vydali cizincům. Nemohl nic udělat nebylo. Položme si otázku: Josefův správce na svoji obranu, přestože byl nevinný. Pán byl pohan. Nepoužil to slovo Josef jenom Ježíš byl vydán náboženskými vůdci svého záměrně? Protože starý překlad Bible říká: národa do rukou pohanů k popravě, i když „Zdali on se skrze něj nedozví, kým jste?“ byl nevinen. 15) Pilát nevěřil obviněním, která byla Proto neberu vážně, že by Josef věštil, ale řekl to pohanovi v jemu srozumitelném ja- vznesena proti Pánu Ježíši. Nenašel na něm zyce. Ten služebník byl Egypťan, pohan se žádnou vinu, a přece ho nechal zbičovat. A Josef musel trpět, přestože Potífar mohl vším všudy. R.B. tušit jeho nevinu. Potífar držel své postavení před faraónem, stejně jako Pilát své postavení před císařem. Gn 48,5 EFRAJIM A MANASES. 16) Josef našel v očích žalářníka dobré Proč Josefovi synové dostali dvě části Země zaslíbené a ne jednu jako ostatní potomci Jo- ocenění. V případě Pána Ježíše římský setsefových bratří? Čím byli tak výjimeční, že tito ník prohlásil: Jistě to byl Boží Syn. 17) Josef byl zařazen mezi provinilce. Při dva nahradili jednoho Josefa? Protože Bůh už viděl, že Levi bude roz- tom byl požehnáním pro správce nad číšníptýlen v Izraeli, ale kmenů bylo potře- ky a zvěstovatelem soudu pro správce nad ba dvanáct. Současně vidíme, že na závěr pekaři. Pán Ježíš byl ukřižován mezi dvěma v knize Zjevení jich je zase dvanáct, ale dva lotry. Jeden z nich byl zachráněn a druhý jsou pryč. Tady pro změnu vypadl Dan a Ef- ne. n. raim. Dvě pokolení, ve kterých byla za Jarobeáma umístěna zlatá telata. Místo Dana Na tvorbě výkladových poznámek se potam je Levi a místo Efraima Josef. Toto si vždy znovu potřebujeme uvědomit: Ano, díleli: emeritní biskup Rudolf Bubik – R.B., být Božím služebníkem je nádherné, je to biskup Martin Moldan – M.M., redakce – red., dále redakce použila zajímavé materiátěžké, ale současně pozor: buďme bdělí. R.B. ly, u nichž autor nebyl zjištěn – n.

Pomozte nám rozeznít modlitbu v ulicích Prahy Milí bratři a sestry, v neděli 17. dubna 2011 pořádáme Pochod dobré vůle centrem Prahy, který představuje jedinečnou příležitost pro křesťany, aby dali viditelně najevo své postoje a společně s židovskou komunitou deklarovali, že antisemitismus do slušné společnosti nepatří. Hlavním motivem letošního pochodu, který se koná na Květnou neděli, bude píseň s hebrejským textem ze 122. Žalmu „Proste o pokoj pro Jeruzalém“, jejíž notový záznam zde uvádíme. Tato píseň v různých interpretacích se bude několikrát opakovat na několika místech na trase ze Staroměstského náměstí do Valdštejnské zahrady, kde se bude konat slavnostní shromáždění za účasti významných představitelů českého kulturního a politického života. Účast přislíbili např. houslový virtuos Václav Hudeček, herci Tomáš Töpfer a Jan Potměšil či 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka a pražský primátor Bohuslav Svoboda.

Zveme také vás, abyste nejen přišli, ale připojili se ke zpěvu této písně. Věříme, že zpěv této modlitby na ulicích Prahy bude mít duchovní význam. Mojmír Kallus Předseda ICEJ ČR

Další podrobnosti a aktuality naleznete na stránkách www.vsichnijsmelidi.cz.

ŽIVOT V KRISTU

Pomoc lesům na Karmelu

Izrael

Ž

18

ivot je plný paradoxů. Projekt „Pomoc lesům na Karmelu“, zaměřený na obnovu požárem poničených lesů v Izraeli, se nakonec uskutečnil. Předmětem naší práce se však nestalo sázení nových stromků, ale prořezávka. Z České republiky odjelo pracovat pět mužů, se kterými se přišla na letiště rozloučit výkonná ředitelka KKL v Praze, paní Zoša Vyoralová. KKL (hebrejsky Keren Kayemeth LeIsrael) je židovský národní fond, který už 110 let sbírá peníze a investuje je do nákupu půdy v Zemi zaslíbené. Za osmanské říše se daně vyměřovaly z počtu stromů na pozemku. Lidé tedy vykáceli, co se dalo. KKL se ujalo úkolu opět zalesňovat, a nyní je vlastníkem lesů v Izraeli a naším partnerem v projektu. Těsně před naším odletem do Izraele KKL rozhodlo, že náš projekt podpoří částkou 13.000,- Kč a navíc zaplatili naši přepravu z letiště v Tel Avivu na místo ubytování. Za to jsme velice vděční. V den příjezdu jsme šli obhlédnout pracoviště. Přidělili nám borový porost ve stáří asi 20 let, ve kterém ještě nebyl proveden žádný výchovný zásah. Naším úkolem bylo provést prořezávku s cílovým sponem stromků 3 x 3 metry. To nebylo nijak snadné. Času bylo málo, pracovní doba končila dřív, než bychom si přáli, a v pátek nás pracovat nenechali. V Izraeli je víkend v pátek a v sobotu. Navíc nám první dva dny půjčili jenom ruční nářadí, snad proto, že chtěli vidět, jestli nám opravdu mohou svěřit motorovou pilu. Potom už šla práce podstatně rychlejším tempem. Náš porost vznikl náletem borových semen po požáru před 20 lety. Dnes už borovice dosahovaly výšky až 8 m a rostly hustě vedle sebe. Na zkusmé ploše 1 aru jsme napočítali 156 stromků, odstraňovali jsme kolem 85% jedinců. Všechny odstraněné stromky (bylo jich celkem asi 7000) jsme ručně

vytahali k cestě k následnému poštěpkování. Byli jsme rádi, že všichni zúčastnění měli zkušenosti s prací v lese a že měli dost síly tuto práci vykonat. Na místě jsme se dozvěděli, že od doby požáru už v lesích na Karmelu pracovalo 5000 lidí. Jen pět set z nich však byli cizinci a z Česka jsme byli první. Navíc jsme byli ubytováni ve vesnici, odkud se požár rozšířil. Svou roli sehrálo, že nás přijali jako lesníky. Jako jediní jsme tedy měli možnost skutečně pracovat v zasažené oblasti. Ostatní týmy z Kanady, USA, Austrálie aj. pracovaly v prořezávkách mimo oblast požáru. Viděli jsme stovky hektarů spálených lesů. Někde oheň prošel pouze podrostem a mrtvé stromy zůstaly stát téměř netknuté. Jinde shořelo všechno, zůstaly jen zbytky kmenů, a i kameny na zemi byly rozpukané žárem. Ukázali nám onu osudnou zatáčku, kde shořel autobus plný lidí. Nikde jsme neviděli, že by se ohořelé kmeny začaly kácet. Je to nesmírný úkol. Izrael je krásná země a setkali jsme se s vřelým přijetím. Během pobytu jsme byli čtyřikrát pozváni na večeři a absolvovali jsme další osobní setkání. Poznali jsme milé lidi, kteří oceňovali pomoc a podporu nás všech v České republice. Zdůrazňovali jsme jim, že nás pět je jenom špička ledovce a že Izrael má v naší zemi mnoho přátel. Často se nás ptali na naše křesťanství. Mluvili jsme o osobní víře v Boha Izraele a v Mesiáše, který nás zachránil. Ptali se často odkud z republiky jsme a jestli jsme se znali už dříve. Izraelci nás prosili, abychom vyprávěli lidem, jací opravdu jsou. Je zřejmé, že trpí mnohým odmítáním a nenávistí některých národů. V den před odletem jsme se v Jeruzalémě setkali s paní Janou Marcus, koordinátorkou KKL pro Evropu. Bylo to milé setkání, obohacené také tím, že jsme s ní mohli mluvit česky.

Na celém týmu, který se zúčastnil projektu, byla zřejmá skromnost, pracovitost a láska k Izraeli. Byl to tým, který dal dohromady Pán a který se poznal až „v terénu“. Bydlení ani strava zdaleka neodpovídaly obvyklé turistické úrovni, snažili jsme se šetřit svěřené prostředky. Výhodou bylo, že všichni uměli anglicky, takže nebylo nutno tlumočit. Uplatnila se i ruština, protože náš spolupracovník v lese byl Žid původem z Ukrajiny. Důležitou otázkou je, zda a jak bude projekt pokračovat. Ano, projekt „Pomoc lesům na Karmelu“ má dobré důvody pokračovat. Prakticky veškerá práce v lesích se koná dobrovolnicky, je tedy velký prostor pro pomoc. Izraelci dále vidí, že pěstování čistých borových porostů je problematické. Jsou příliš náchylné k požárům i k poškození kůrovcem. Je však nejsnadnější je pěstovat, prakticky se po požáru obnoví samy, a je jen nutno je potom prořezat. Navrhli jsme, že bychom v rámci projektu vysazovali listnaté, hlavně dubové lesy místo spálených borových porostů. Nyní však nastanou vedra, výsadba připadá v úvahu na leden. Jsme vděční, že projekt Apoštolské církve, podporovaný KKL, ICEJ a dalšími organizacemi, mohl povzbudit Izrael a pomoci, kde je třeba. Jsme vděční za všechny ochotné a obětavé lidi i sbory, kteří projekt jakkoli podpořili. Nade všechno jsme vděční Bohu. Jemu k chvále a s jeho pomocí se projekt mohl uskutečnit. Dobrotivá ruka našeho Boha byla skutečně nad námi. Pokud máte zájem o podrobnější informace, budou k dispozici na e-mailové adrese [email protected] nebo tel. 736 472 153. Chcete-li projekt podpořit i finančně, můžete tak učinit na účet Nadačního fondu Nehemie, č.ú. 100113352/0300, variabilní symbol 7303. Za tým projektu Ing. Karel Káňa AC Břeclav


Š

V rámci konference sester BJB v Litoměřicích promluví na téma

íitská „Strana Alláhova“ – což je V každém případě je jasné, že tak lehce Jsme světlem světa překlad jména Hizballáh – je pro- se sunitské obyvatelstvo v Libanonu podlouženou rukou Íránu v Libano- minout nedá. Pokud si Mikati středněv židovských očích? nu, která konečky svých prstů dosahuje době nedokáže zajistit podporu sunitů, (Matouš 5,14–16) až k severní hranici Izraele. Tak má židov- bude mít – navzdory veškeré parlamentní Je Izrael ský stát de facto společnou hranici s reži- aritmetice – vážný problém. Nadžíb Mikati není zástupce Hizballámem muláhů v Teheránu. Bez Hizballáhu, světlem národů? natož proti jeho vůli, se v zemi cedrů nic hu a určitě není přítelem Íránu. Ve vlá(Izajáš 49,3–6; 60,1–5) nepohne. Má hospodářskou sílu, je pří- dě Rafika Haririho, zavražděného v roce tomen v parlamentu a prakticky ve všech 2005, byl ministrem pro veřejné služby Krista Gerloffová, teoložka a autorka soukromých a veřejných oblastech živo- a dopravu a po zavraždění šéfa vlády mnoha článků o životě v Izraeli ta v zemi. Proti vojenské síle těchto mi- se stal dočasným premiérem. Možná že lic nemá oficiální libanonská armáda rozhodující je jeho blízké osobní přátelSvým svědectvím o službě potřebným žádnou šanci. Na tom nic nezměnila ani ství se syrským prezidentem Bašírem el- se připojí mesiášská židovka, manželvojenská pomoc v hodnotě 720 milionů Assadem. Tato volba by tedy mohla zna- ka pastora mesiášského sboru Melech dolarů, kterou USA posílají do Libano- menat návrat Syřanů do Libanonu, ze haMlachim a vedoucí jeruzalémské větnu od roku 2006. Když se vůdce libanon- kterého předtím v důsledku vraždy Hari- ve Pro Life organizace Ba‘d Chaim, Sandy ské drúzské menšiny Walid Džumblat riho a pod mezinárodním tlakem museli Shoshany při vládní krizi otevřeně přiznal ke své v roce 2005 své jednotky stáhnout. Sýrie • Kdy: 30. 4. 2011 ve 14:30, zhruba od loajalitě k Hizballáhu, nepřehlédnu- tradičně považuje Libanon – ostatně stej19 hodin bude prostor na otázky týkatelnost této situace tím jen podtrhl. ně jako Jordánsko, Izrael a palestinská jící se Izraele Šíitští spojenci Íránu v Libanonu se území – za část jižní Sýrie. Teprve v srp- • Kde: V Červeném kostele, v Jiráskových však (zatím) nemohou prezentovat jako nu 2008 se vláda v Damašku odhodlala sadech, Žižkova 3 moc ve státě. To by zemi izolovalo nejen navázat se zemí cedrů oficiální diplomavůči Americe a Evropě, ale také v arab- tické styky. Vývoj vztahů mezi otevřeně Pokud by někdo měl zájem o oběd ském sunitském světě. Spojené státy sekulární Sýrií a íránskou islámskou re- nebo večeři, ať se přihlásí nejpozději po pádu vlády Saida Haririho zcela nepo- publikou bude ještě napínavý. do 3.dubna 2011 na adresu: Obchodní styky miliardáře Nadžíba krytě hrozily, že pomoc zemi zastaví, poAlena Tolmanová, kud by se z ní měl stát „Hizballáhstan“. Mikatiho, který byl navíc předsedou libaFinské domky 380, 411 55 Terezín Mluvčí amerického ministerstva zahra- nonské obchodní komory, sahají do Aftel. 416782603 (pouze večer), ničí P. J. Crowley zdůraznil, že jeho vlá- riky, Evropy i Ameriky. Přesto si dokázal mobil 606590295 da považuje Hizballáh za teroristickou uchovat image čistého politika. Saúde-mai: atolmanová@seznam.cz organizaci. To vše není nic nového, ani ská Arábie, Sýrie a Francie mu již přito nebylo tajemstvím. V tomto smyslu slíbily podporu. „Jsem umírněný politik se i po změně vlády v Bejrútu dá celková a ke každému si uchovávám stejný odDále Vás srdečně zveme situace nadále charakterizovat výrazem: stup“, vyprávěl Mikati BBC poté, co byl na přednášku na téma setrvalý stav. Írán pokračuje v budování pověřen sestavením vlády. Izrael ve víru dění Teď musí vyřešit hrozbu představosvého vlivu. Dne 25. ledna potvrdil libanonský par- vanou verdiktem Haririho tribunálu při na Blízkém východě lament sunitského obchodníka Nadžíba OSN, který způsobil pád svého předMikatiho z Tripolisu jako nového minis- chůdce. Tak to požaduje Hizballáh, je- izraelského korespondenta, německého terského předsedu. Pro jeho nominaci hož členové jsou tímto tzv. Zvláštním novináře a teologa Johannese Gerloffa hlasovalo 68 ze 128 poslanců. Prezident tribunálem pro Libanon (STL) činěni k němuž se svým svědectvím Michel Sulejman jej oficiálně pověřil se- odpovědnými za zavraždění libanonsképřipojí host – překvapení. stavením vlády. Hizballáh, jehož zástup- ho ministerského předsedy. K tomu paci a spojenci o dva týdny dříve způsobili tří přerušení veškerých styků mezi jeho • Přednáška se bude konat 4. 5. 2011 pád Haririho vlády, ohlásil svou podpo- vládou a STL. A Mikati musí sjednotit v 18:00 ve vinohradském sboru baptisru. Vůdce Hizballáhu Hasan Nasrallah národ, na jehož politickém horizontu tů, Vinohradská 68 dokonce přislíbil, že nebude vládu kont- opět visí hrozivé bouřkové mraky občan- • Spojení: tram 11 a metro A, stanice Jirolovat, současně však doufá ve vládu ná- ské války. Z izraelského pohledu má souřího z Poděbrad časný vývoj také pozitivní aspekt, i když rodní jednoty. Předchůdce a souvěrec Mikatiho Said s velice hořkou příchutí: čím víc moci Kontaktní adresa: Hariri však již oznámil, že se na vládě ná- a odpovědnosti přebírá Hizballáh ve vepomocný pastor Vlado Vovkanič rodní jednoty podílet nebude. Jeho pří- řejném životě v Libanonu, tím jasněji [email protected], vrženci vyšli v celé zemi do ulic a vyja- se rýsují fronty – a tím méně se milice tel: 220 510 981, dřovali svou nespokojenost s nastalou mohou v budoucím konfliktu schovávat 775 364 337 situací. „Sunitská krev vře!“ křičely masy za civilní obyvatelstvo. nebo v severním Libanonu a pálily pneumatiLudmila Hallerová © Johannes Gerloff, ky a portréty Mikatiho. Není ovšem [email protected], Křesťanský mediální svaz KEP né, zdali jsou tyto demonstrace skutečtel: 242 428 814, přeložil -mkně namířeny proti sunitovi Mikatimu, 774 572 671 www.israelnetz.com anebo jej v důsledku dokonce posilují.

Izrael

Nový začátek pro Libanon?

19

ŽIVOT V KRISTU

Pozvání na svolání národů

Ze života církve

J

eruzalémský dům modliteb pro všechny národy (JHOPFAN) pořádá každý rok setkání křesťanů z celého světa pod názvem All Nations Convocation in Jerusalem (Svolání všech národů do Jeruzaléma). Této akce se zúčastnilo v posledních letech každoročně přibližně 2000 křesťanů z celého světa. V návaznosti na to se také konají podobná svolání národů (konvokace) v dalších částech světa. V roce 2010 bylo v Jeruzalémě rozhodnuto, že evropská konvokace se bude konat v Praze ve dnech 1. – 3. 12. 2011. Rozhodnutí Mezinárodní Rady starších při JHOPFAN bylo založeno na tom, že český zástupce Petr Kácha přijal před několika lety povolání od Boha takové setkání v Praze uspořádat. Nejedná se o klasickou konferenci s daným tématem, ale skutečně o setkání křesťanů z Evropy, kteří se sejdou ke společným modlitbám a chvalám. Chceme, aby celá akce nebyla nějak teologicky

vyhraněná a aby se na ní mohlo podílet a účastnit široké spektrum evangelikálních křesťanů. Také nechceme, aby toto svolání organizovala jen jedna církev (sbor) a nebo křesťanská organizace, ale výbor složený se zástupců hlavních evangelikálních církví a organizací v naší zemi. Celou akci organizuje Výbor konvokace, v kterém je v současné době několik lidí. Petr Kácha (člen Rady církve Křesťanská společenství, pastor a starší KS Praha, člen Mezinárodní rady starších JHOPFAN), Petr Sikora (druhý pastor 1. sboru Apoštolské církve v Praze), Aleš Navrátil (zástupce emeritního biskupa Apoštolské církve a administrátor sboru Apoštolské církve Prostějov), David Loula, starší sboru KS Žďár nad Sázavou, Alena Krausová (koordinátorka pro země střední a východní Evropy v JHOPFAN v Jeruzalémě, členka Apoštolské církve Maranatha v Praze). Dále se k vizi připojil Mezinárodní dům modlitby v Praze

Evropa potřebuje Ježíše http://enj.webnode.cz

E

urope needs Jesus – Evropa potřebuje Ježíše je název kampaně, kterou na Jižní Moravě pořádáme s německou AVC/Nehemií. Tato evangelizační kampaň proběhne v pěti městech naší Jihomoravské oblasti (ROUSÍNOV, HUSTOPEČE, JIHLAVA, ZNOJMO, KYJOV) v termínu 7. – 17. červenec 2011 s cílem založit nové sbory či podpořit růst současných sborů. V rámci kampaně budou probíhat pouliční evangelizace, klubové večery, jazykové kurzy, dětské programy, koncerty, přednášky… happeningové akce. Z Německa přijede až 200 služebníků. Přijměte tento článek jako výzvu i pro sebe – KDO BY SE CHTĚL K NÁM PŘIDAT A VIDĚT, CO BŮH DĚLÁ V NAŠÍ ZEMI, PŘIPOJTE SE K NÁM!!! Dejte vědět, v jaké oblasti můžete pomoci a které dny můžete přijet – ideální by bylo, kdybyste mohli přijet s celým týmem (dětský program, práce na ulici, překladatelé,

20

(IHOPP) a také spolupracujeme s ICEJ (Mezinárodní křesťanské velvyslanectví v Jeruzalémě). O celé akci a jednotlivých krocích informujeme průběžně biskupa AC Martina Moldana, Radu CKS a také Církev bratrskou (která již vyslala dva členy rady CB jako pozorovatele). V současné době také oslovujeme další evangelikální církve, křesťany a organizace v naší zemi a Evropě. Moc bychom stáli o spolupráci s tebou a tvým sborem. Můžeš prosím zvážit před Hospodinem, zda se máš zúčastnit této akce a případně s námi spolupracovat na přípravě? Prosím, abys zvážil, zda bys chtěl ty osobně, případně tvůj sbor podpořit tuto událost. Tato podpora může mít různý charakter, od přímého zapojení v přípravném výboru konvokace až po modlitební a případně finanční podporu. V Kristu Petr Kácha, Alena Krausová, David Loula, Petr Sikora, Aleš Navrátil V případě zájmu o spolupráci se obracejte na Petra Káchu: [email protected]

tební hnutí v rámci německé letniční BFP. Waldemar Sardaczuk – zakladatel německé AVC/Nehemie, pastor pocházející z Ukrajiny, který má srdce pro evangelizaci a pomoc pro každého, kdo chce šířit zvěst o Ježíši Kristu. Mnozí z nás jej velmi dobře znají, byl velkou pomocí pro naši církev v dobách totality a věřím, že i dnes.

PROSBA PRO CÍRKEV: sportovní aktivity…). Budeme vděčni třeba i za jeden den vaší služby v městech, • Kdokoliv z vás by měl nějaké známé v Jihlavě, Hustopečích, Kyjově, Roukteré leží Bohu na srdci. SPOLUPRACUJsínově, Znojmě či v blízkém okoME  lí – dejte nám vědět a pomozte nám V rámci příprav na ENJ pořádáme kontyto lidi kontaktovat, oslovit – přiference/setkání: jeďte na naši kampaň a přiveďte 1) Návštěva Andreje Berglesova – Rus je!!! žijící v Německu, který prožil klinickou smrt a dnes žije bez několika životně důlePROSBA O MODLITBY: žitých orgánů – viz. www.enj.webnode.cz 2) Konference o Evangelizaci s Walde- • Za úspěch celé kampaně – ať se Bůh oslaví nad Jižní Moravou, ať vše orgamarem Sardaczukem nizačně zvládneme, ať se projevuje více Téma: Jak se starat o nově obrácené Boží duch než lidská síla… Břeclav, 7. května 2011, 9-16 hod., mod• Za služebníky a hlavně překladatele – litebna AC Břeclav, Tylova 6 kdo by se k nám chtěl přidat a zapojit 3) Konference o Alfa kurzech s Uwe do kampaně – sháníme hlavně překlaMaurischatem datele z německého, anglického a rusTéma: Jak využít Alfa kurzy po evangekého jazyka, služebníky k dětem, sporlizaci tovce… – prosím, ozvěte se!!! 24. – 25. červen 2011, místo konference ještě není známé, ale bude na Jižní Moravě. Za českou Europe needs Jesus Uwe Maurischat – německý pastor, Jiří Pospíšil, který se podílí na vedení Alfa kurzů 739600008, [email protected] v Německu, od roku 2008 vede modli-


Jdi k Ježíši, jdi cestou k zázraku Uzdravující bohoslužby + semináře

Jan Zijlstra ve Vyškově 13. – 15. září 2011 Vice info na www.ac.vys.cz/zijlstra.php

Naše církev potřebuje podporu – dnes je čas pro zázraky, dnes je čas pro projevy Boží moci, dnes je čas pro modlitby za nemožné… Zarezervuj si čas na setkání s člověkem, kterého si Bůh nadpřirozeně používá, který má apoštolské pomazání, který byl svědkem nespočetných zázraků, který vedl ke Kristu tisíce lidí. Součástí návštěvy Jana Zijlstry budou i semináře na témata – Jak se modlit za nemocné, Překážky v cestě za uzdravením, Jak zorganizovat uzdravující shromáždění

ZVUKOVÝ ZÁZNAM SEMINÁŘE ZÁKLADY KOMUNIKACE V modlitebně AC Třinec proběhl dne 20. 2. 2011 seminář na téma Základy komunikace s umírajícími a těžce nemocnými. Všichni, kteří máte zájem si tento seminář poslechnout, si jej můžete stáhnout z webových stránek: http://www.ac.vys.cz/seminare.php Přeji všem posluchačům užitek z poslechu pro jejich službu. Petr Bartoš

Rozhovor s Ingolfem Ellsselem Předseda Evropského letničního společenství Ingolf Ellssel sloužil jako host na březnové pastorálce v Kutné Hoře. Při této příležitosti vznikl následující rozhovor. Více informací z pastorálky najdete v příštím čísle časopisu. redakce

M

luvil jste o povzbudivých statistikách růstu německého letničního hnutí. Kdybyste porovnal Východní a Západní Německo, která část je na tom lépe? Samozřejmě Západní Německo. Ve Východním máme přece jenom dvě generace ateistů, tam se musí pracovat jiným způsobem, jakoby pastoři neměli dostatek obdarování, aby tam práce šla snáze. Samozřejmě i tam jsou výjimky, třeba na jihu se dá stavět na jistých historických kořenech křesťanství, a třeba zase na severu Západního Německa jsou pořád bílá místa. Ale nejtvrdší část je oblast Magdeburgu.

velmi komplikovaný systém společného vyznání, nebo se sjednotíš v lásce. Nakonec zjistíš, že i v poznání Bible neustále rosteme. A formovat lidi můžeš jen tehdy, když je máš blízko. Samozřejmě na základě se musíte shodnout. Nepřijali bychom například ty, kteří křtí novorozence. Bible je základem. Ale ta je základem pro většinu církví. Ano, ale tam je pak rozdíl v tom, že Bibli znají, ale praxe pokulhává. Když vidí praxi, jsou nadšení.

Ze života církve

Uzdravení je možné!!!

Jako předseda Evropského letničního hnutí máte pořád povinnosti ve vedení německé letniční církve? Ne, dal jsem slovo manželce, že v NěVzhledem k vysokému počtu imigrantů máte i sbory afrického původu. Ros- mecku budu pracovat ve vedení jen tou rychleji v porovnání s německými 12 let, do roku 2008. Jsem pastorem místního sboru, samozřejmě mám pět spolusbory? Ne, práci začínají skrze služební- pastorů, kteří mi pomáhají. ky z vlastních řad, naši zemi považují za přátelské území, trvá jim déle, než se To jsem ještě neslyšel, že by manželka aklimatizují. Lepší je to u Nigerijců nebo zavázala vedoucího slibem. Já také ne. (smích) Písmo říká, že z Ghaňanů, kde doma zažili několik probuzení v posledních padesáti letech, proti, kteří jsou svobodní, se starají jen to do Německa přijíždějí už v 75% přípa- o věci Páně, kdežto ženatí se starají dů jako znovuzrození křesťané. Přijdou i o to, jak se zalíbit své ženě. A já jsem např. studovat, přidruží se ke svým lidem, ženatý. najdou si tam i společenství. Máme několik sborů s počtem okolo 150 lidí, většina Letniční v Evropě rostou. Roste i jejich však má průměrně 70 členů. Jak jde čas, vliv v EU? Postupně jsme založili kancelář v Bruvíce se promíchávají s Němci. selu, pak jsme začali působit v evropDíváte-li se na Evropu, vnímáte, že při- ském parlamentu, zvou si nás na růzjde nějaký zvláštní čas probuzení, nebo ná jednání. Rozšiřujeme kontakty, to spíše vidíte na práci kousek po pracujeme na proizraelské iniciativě, přednášíme na parlamentních schůzích kousku? Spíše krok za krokem. Ale Bůh je úžas- apod. ný a může dát zvláštní vylití. I kdybych to věděl, že má Bůh má něco takového V obraze posledních katastrof se často v plánu třeba za deset let, budu pořád mluví o druhém příchodu Ježíše. Jaký na to máte názor? pracovat kousek po kousku. Zajímavé je, když se díváte na učení JeZmiňoval jste také, že k BFP (německé žíše o posledních časech, že říká: Až uslyletniční hnutí) se během posledních let šíte... Myslím si, že Ježíš neklade takový přidalo několik dalších, menších, např. důraz na to, že by byla zemětřesení četElim apod. Jak jednáte s jejich rozdílný- nější, ale na to, že budeme mít v té době mi pohledy, máte nějaké základní dok- takovou informační síť, že o všem uslyšíme. Před tisícem let bychom se nikdo trinální stanovy? Samozřejmě jsme si stanovili jasné čis- z nás o Japonsku nedozvěděl. tě biblické základy, které museli přijmout. Děkuji za rozhovor a přejeme mnoho Božího požehnání pro vaši práci. No to je zázrak. Ptal se Ano, to je. Postupovalo to skrze přáJirka Bartík. telství, vztahy, diskuze. Buď si vytvoříš

21

ŽIVOT V KRISTU

Čtenáři píší

Znaky apoštolského kázání

22

připravena slyšet, co Petr chtěl říct. A výsledek? „Ti, kteří radostně [ochotně, NBK] (2. část) přijali jeho slovo, byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duší.“ (Sk 2,41, Článek je volným pokračováním původního tématu s názvem Znaky apoštolského kázá- KMS) ní. (Pozn. red: první díl byl uveřejněn v čísle 4/2010) V této souvislosti chci zmínit několik Další užitečná lekce, i když není soudalších – dle mého soudu – důležitých a navazujících znaků z Petrova kázání v knize Skutků. částí zkoumaného textu, ale následuje bezprostředně poté, nám ukazuje na Peředevším zde shledávám vzácný Za třetí, Petrovo kázání se soustřeďuje trovu zanícenost a odvahu. Ve Skutcích soulad mezi Starým a Novým zá- kolem dávno slíbeného Mesiáše. „Ať tedy 4,3 vidíme situaci, kdy Petr strávil noc konem. Dějinné události předpo- všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježí- ve vězení, protože otevřeně kázal evangevězeny ve Staré smlouvě došly naplnění še, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh lium. Mnozí křesťané dnes trpí, jsou pronásledováni a dokonce i umírají mučedve smlouvě Nové. Na tomto základě Petr Pánem a Mesiášem.“ (Sk 3,26) nickou smrtí pro svou víru. Jeden z otců ohlašuje „plnost času“ (2,16–21.33.38–39). rané církve Tertulián řekl: „Krev mučedNa mnoha místech Starého zákona je vyníků je semenem církve.“ řčeno proroctví o budoucím příchodu Mesiáše. Jsme svědky jeho dávno proroLidem potřebujeme sdělit to, Pokání a víra kovaného narození, charakteru služby, co potřebují slyšet, Ve svém kázání se Petr obrací k posluživota, smrti, slavného vzkříšení a naa ne to, co chtějí slyšet. chačům a vyzývá je k pokání a víře v Ježínebevstoupení. Stará smlouva ukazuje še Krista (2,37–40). Pokání je postoj srdce. na „lepší“ smlouvu mezi Bohem a člověLidé se Petra dotazují: „Co máme dělat?“ kem: ohlašuje příchod jednoho Prostředníka, Ježíše Krista, Božího Syna. Nový Poté, co Petr Židům předložil fakta Petr jim jednoznačně odpověděl: „Obraťzákon pak poukazuje na Ježíše Krista o Ježíšově životě, který byl ve Starém zá- te se“ (CEP), „Čiňte pokání“ (NBK, B21), jakožto standard pro naši dokonalost koně proroky předpovězen, pokračoval „Učiňte pokání“ (KMS). Pokání je obecně (Ef 4,11–13). dál ve vysvětlování pravd svým poslucha- definováno jako úplný obrat v myšlení Petr navazuje na starozákonní Písma čům. Jak můžeme vidět v jeho prohláše- a konání. Činit pokání znamená odvráa stanovuje tyto skutečnosti ve svém ní ve Skutcích 2,36, jde rovnou ke koře- tit se od hříchu. Pokání je totiž začátkem kázání v kapitolách 2,14–3,26. Nebojác- nu věci. Podívejme se pozorněji na tento procesu a spolu s vírou spouští řetězoně předstupuje před své posluchače, ne- verš, přičemž zvažujme klíčová slovní vou reakci, což způsobuje celý sled udáboť ví, že jeho poselství pochází přímo spojení, která zásadním způsobem ovliv- lostí, který pak souhrnně nazýváme slood Boha. Petr pod vedením Ducha svaté- ňují srdce i mysl posluchačů. V prvním vem znovuzrození nebo obrácení. Petr ho pečlivě vybírá ze Starého zákona tako- případě slovní spojení „… učinil Bůh Pá- říká, že odpuštění hříchů a dar Ducha vé citace veršů, které dokazují mesiášství nem a Mesiášem“ Petr říká, že Bůh svou svatého přichází následně po pokání. Ježíše Krista. Kupříkladu: autoritou učinil Ježíše Pánem a Mesi- Odpuštění hříchů je součástí díla smíře„Hle, můj služebník bude mít úspěch, zved- ášem. Ježíš nebyl povýšen do této pozi- ní. Tohoto nádherného slibu se podle Jone se, povznese a vysoko se vyvýší. Jak mno- ce člověkem, ale samotným Bohem. Uve- elova proroctví nedostane pouze jim, ale zí strnuli úděsem nad tebou! Jeho vzezření dené prohlášení muselo mít velký ohlas, je k dispozici i pro jejich děti. bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člově- protože Židé věděli, že Bůh je naprosto Z Petrova kázání uvedeného v knize ku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben li- svrchovaný. V další části verše „… toho Jedem.“ (Iz 52,13–14) žíše, kterého jste vy ukřižovali“ – Petr kon- Skutků 2,14–3,36 velice jasně vyplývá, že „Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, frontuje přítomný dav lidí s realitou je- apoštolové a mnozí další, kteří přijali zmučen pro naši nepravost.“ (Iz 53,5a) jich skutků a myšlenek. Někteří z nich se v den Letnic křest v Duchu svatém, byli „Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným, osobně či fyzicky podíleli na ukřižová- vzápětí zmocněni a uschopněni k otepřísahal jsem Davidovi, svému služebníku: ní Ježíše, jiní spíše zpovzdáli škodolibě vřené proklamaci svědectví a ke službě Dám, že tvé potomstvo bude navěky stát pev- a pohrdavě sledovali ukřižování. Reak- (Sk 1,8). Byl to Duch svatý, který stál ně, já jsem zbudoval tvůj trůn pro všechna ce lidí na daný výrok nám bude jasněj- za Petrovým pomazaným a mocným kápokolení.“ (Ž 89,4–5) ší ve chvíli, když se podíváme na verš 37 záním. Byl to Duch svatý, který posluchav téže kapitole, kde je řečeno následovné: če usvědčil z hříchů. Byl to Duch svatý, Za druhé, Petr znal své publikum. Vě- Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řek- který je vedl k pokání a k uvěření. A byl děl, že převážná většina jeho poslucha- li Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme to právě Duch svatý, který naplnil nově obrácené svou mocí a touhou následočů byli jeruzalémští Židé, kteří byli ská- dělat, bratří?“ vat Boha. Duch svatý jako Boží osoba lopevně přesvědčeni, že si Ježíš zasloužil být odsouzen jako rouhač. Židé znali V následné pozoruhodné a moudré od- tudíž není pouze průvodní znak nebo Starý zákon a rozuměli židovským obřa- povědi apoštola Petra nacházíme princip, okrajová záležitost, ale naprostá nezbytdům a tradicím. Petr ale poukázal, že Je- který zní: „Lidem potřebujeme sdělit to, nost. On je zdrojem všech inspirovaných žíš nepřišel ohrozit integritu Písem, ale co potřebují slyšet, a ne to, co chtějí sly- a úspěšných kázání. Ducha svatého a život v něm není ji naplnit. S vědomím, že porozuměli šet.“ Je to jeden z momentů, kterému se Písmu, Petr použil to, co již věděli a co z Petrova kázání můžeme naučit. Jsem si možné nadobro potlačit. I přes všechna plně sdělovalo platnost Ježíšova svědec- jist, že mnozí z nich v ten den chtěli radě- lidská omezení, slabosti a dokonce i setví. Pro ilustraci zde uvádím variace oslo- ji slyšet slova pochvalného uznání, že se lhání je trojjediný Bůh Otec, Bůh Syn vení posluchačů z Petrova kázání: „Muži dopustili velikého, záslužného a svatého a Bůh Duch svatý „… tentýž včera i dnes judští a všichni“ (Sk 2,14), „Muži izraelští“ skutku, když ukřižovali Mesiáše. Přesto i na věky.“ (Žd 13,8) Vladimír Rafaj, (Sk 3,12; 2,22), „Muži bratři“ (Sk 2,29, v jejich postojích nastává posun a obrat učitel VOŠMT KMS) apod. o 180 stupňů, protože jejich srdce byla

P

Dnešní dny

D

razí bratři a sestry, chci se s vámi podělit o dojmy z událostí z posledních dnů, které budou zcela jistě ovlivňovat brzkou budoucnost. Jedná se o události v arabsky mluvících zemích. Najednou a zdánlivě z ničeho nic se celý region zmítá v nepokojích a jedna vláda padá za druhou. Lidé se rvou v ulicích a ostatní státy stahují své občany z těchto oblastí. Když píšu tento článek, zrovna zuří nepokoje v Libyi. Západní politici jsou tak zaskočeni, že situaci komentují pouze nic neříkajícími frázemi o nespokojenosti lidu a dlouhé cestě, kterou ještě musí urazit, aby bylo lépe. Je prakticky jisté, že Libye není posledním státem, který zachvátí nepokoje a získá nové vládce. Kdo však budou ti lidé, kteří převezmou moc? Jaké budou jejich záměry a jak to ovlivní svět? Písmo říká, že Bůh určuje, kdo má moc, „Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha.“ (Ř 13,1) I velmi špatný vládce může získat moc pouze z Božího dopuštění a ve svém čase bude nahrazen jiným. „On mění časy i doby, krále sesazuje, krále ustanovuje, dává moudrost moudrým, poznání těm, kdo mají rozum.“ (Da 2,21) To neznamená, že Bůh souhlasí s jednáním takových lidí, ale duchovní situace a odmítání Boží cesty umožní, aby se k moci dostali špatní lidé, kteří se za své jednání budou Bohu zodpovídat. To vidíme v Písmu v knihách královských, kdy vývoj dějin má své duchovní příčiny. Duchovní situace těchto zemí je samozřejmě hlavní silou v pozadí. Co bychom měli vědět, abychom rozuměli situaci? Všechny země regionu jsou většinově islámské s existujícími křesťanskými komunitami (ta je hlavně v Egyptě, jinde jsou to pouze malé skupinky). Islám určuje smýšlení, politiku i běžný život obyvatel. Islám je náboženství síly. V islámském chápání jdou spolu ruku v ruce duchovní nadřazenost islámu a politická moc v zemi. Vůdci jednotlivých skupin jsou muslimové a každý je ochoten bojovat i silou, aby získal či udržel svůj díl moci. Mnozí z nich se profilují jako islámští duchovní (imáni), kteří věří, že jim přísluší mít co nejvyšší podíl na moci. To vše je provázané silnými rodovými vazbami. Teď jen záleží, jak moc duchovně zaslepení budou ti, co získají největší moc. Muslimským masám je dnes vštěpována představa, že světový vývoj vede k jasnému vítězství islámu, ale ty nechtějí čekat dalších 50–100 let, až se to možná stane. Milionům mladých lidí je tvrzeno,

že budoucnost patří islámu, a oni zatím nezaměstnaní žijí v bídě a jejich vlády jsou neschopné cokoliv udělat. Muslimští vůdcové se opájejí kvantitativním nárůstem lidí, ale neřeší situaci, že již dnes je většina muslimských zemí nesoběstačná v produkci potravin. Egypt a Tunisko byli v historii přední světoví producenti obilí, dnes by zde bez dovozu vypukl hlad. Vládnoucí skupina užívá nadstandardních výhod a mezi ní a ostatními je obvykle propastný rozdíl. Fanatická touha, ale zároveň neschopnost zničit Izrael, jehož existence poškozuje autoritu islámu, frustruje mnohé. Současná situace je již neudržitelná.

Duch islámu chce vést svoje následovníky na smrt, ale Ježíš jím nabízí milost. Netvrdím, že současná situace otevírá dveře evangeliu, ale mnohé zklamané duše mohou Krista nalézt. Církev v posledních 10–15 letech výrazně zvýšila misijní a modlitební činnost za islámský svět, který byl docela na okraji zájmu. Na modlitbách církve nyní závisí, jací lidé ovládnou dnes situaci a co to přinese pro šíření evangelia. Současná situace však může mít i výrazný dopad jak na Izrael, tak na celý západní svět v podobě válečného napětí, migrace a ekonomické nestability, které mohou přivést lidi k hledání Boha. Modleme se skutečně horlivě, aby se otevřely oči mnohých lidí a Bůh byl oslaven. Marek Pinďák, 2. pastor AC Uherský Brod

Čtenáři píší


Rodina Vážení čtenáři, následující článek, který nám přišel do redakce, uveřejňujeme s nadějí, že se mezi vámi najdou ochotní přispěvatelé, kteří se svými příspěvky budou podílet na vzniku a fungování této nové rubriky, která je v dnešní době jistě víc než potřebná. redakce

D

obrý den, v posledním čísle časopisu Život v Kristu jsem se dočetla, že uvítáte návrhy a připomínky k tématům pro rok 2011. Musím říct, že všechna témata mi přišla velmi zajímavá a těším se na ně. Žádné návrhy ani připomínky k nim nemám. Mám ale něco k časopisu jako takovému. Myslím si totiž, že by mohlo být dobré natrvalo do časopisu přidat nějakou „rodinnou“ rubriku. Něco jako byl před nedávnem článek o rodinném oltáři (tuším, že to bylo z dílny Colina a Nancy Campbellových). Řekla bych, že velká část čtenářů žije v rodině. A všichni potřebujeme povzbuzení pro to, abychom byli dobrými manžely, manželkami, rodiči. V dnešní době, kdy fungující rodinu, natož fungující podle biblických principů, aby člověk pohledal, je velmi důležité někde čerpat pro náš rodinný život. Je důležité, abychom si připomínali ty čisté, původní a neupravené biblické principy, jak má fungovat. Na jednom semináři, právě s Colinem a Nancy Campbellovými, jsem slyšela věc, kterou je dobré si v této souvislosti uvě-

domit. První instituce, kterou Bůh stvořil – to nebyla vláda, ani škola, dokonce ani církev. Byla to rodina. To je to původní, a to nejdůležitější. Už ve škole jsme se učili, že rodina je základ státu. A já si troufám tvrdit, že svým způsobem je to i základ církve. Vždyť jen to, co žijeme doma, můžeme donést i do církve. Všichni vyhlížíme a modlíme se za probuzení. A já si myslím, že právě i obnova našich křesťanských rodin je to, co je k probuzení potřeba. Jen tak totiž budeme moci opravdu fungovat. Jen vás chci povzbudit, a možná úplně zbytečně, pokud se pro to rozhodnete, nebojte se být radikální. Dnešní trendy ve výchově dětí a i v manželství, jsou na první pohled líbivé a nám křesťanům se někdy zdá, že se to v dnešní době dělá jinak, a máme tendence upravovat ty biblické principy. Ne, nedělá se to jinak. Biblický pohled na rodinu a výchovu dětí není přehnaný. A to je právě to, k čemu se potřebujeme vrátit. Přeji vám mnoho moudrosti do další práce! Michaela Malevičová AC Ústí nad Labem

23

ŽIVOT V KRISTU

Dětem

Ahoj děti, nestihly jste se letos účastnit soutěže „O poklad Krále králů“? Co není letos, může být příští rok. A jaké bylo letos první kolo? Zkuste třeba část z Elijáše a Elíši, určenou pro kategorii B, (pro děti ve věku 9 – 10 let). Zvládnete to? Když si přečtete vše o životě těchto dvou proroků v Bibli, tak úplně bez problémů. Těším se, že nám napíšete své zážitky ze soutěže a třeba i namalujete nějaké obrázky, které s letošním ročníkem souvisí. Obrázky nám v soutěžních listinách letos chyběly, protože bohatá fantazie zavedla některé soutěžící kvůli obrázkům k nesprávné odpovědi. Tomu jsme se letos chtěli vyhnout. V příštím čísle časopisu vám povíme, kdo letos zvítězil a také jaké biblické knihy budeme číst na příští soutěž. A tu je příležitost pro vás podílet se na její tvorbě. Navrhněte Žalm, který byste tam chtěli mít. Z vašich návrhů vybereme ten nejlepší. Třeba to dopadne tak, že každá věková kategorie bude mít svůj, kdo ví. A také – jestli máte nějaké nápady, jak soutěž vylepšit, tak vůbec neváhejte a sem s nimi. Už se na ně já i celý tým pořadatelů těšíme. Chceme, ať si soutěž opravdu pěkně užijete, vaše teta Dana s celým týmem

1. kolo kategorie B Elijáš a Elíša – kviz

24

3. Co uviděl mládenec nad mořem po Elijášových modlitbách za déšť? (1Kr 18,44) __________________________ __________________________ __________________________ 4. Komu patřila vinice v Jizreelu? (1Kr 21,1) __________________________ __________________________ __________________________

7. Město Samaří bylo obléháno ara- 5. Nový král Achazjáš onemocněl a chtěl vědět, zda zemře, nebo z této nemoci mejským vojskem a trpělo hladem. vyvázne živý. Jakou odpověď mu Bůh Ve městě bylo také několik malomocposlal po prorokovi Elijášovi? ných. Co se malomocní rozhodli udě(2Kr 1,4) lat? (2Kr 7,4) 1. Co přinášeli Elijášovi havrani za poa) Zabít krále. travu? (1Kr 17,6) __________________________ b) Pomoct městu Samaří. a) chléb a ryby c) Utéct do nepřátelského tábora. b) chléb a sýry __________________________ c) chléb a maso 8. Co přikázal prorok Elíša ženě Šúnemance v době hladu? (2Kr 8,1) __________________________ 2. Bůh přikázal jedné vdově, aby se o Elia) Aby mu připravila v jejich domě jáše postaral. Vdova se kromě Elijáše pěkný pokojík. starala také o: (1Kr 17,12) __________________________ b) Aby se odstěhovala do jiné země. a) syna c) Aby si uskladnila velké zásoby obilí 6. Jakou poslední věc měla chudá vdova, b) dceru a oleje. c) nemocnou matku která měla zaplatit své dluhy? (2Kr 4,2) 3. Když izraelský lid viděl, co se stalo, že Bůh seslal oheň: (1Kr 18,39) __________________________ 1. kolo kategorie B a) začali křičet velikou radostí a volali: „Veliký je Hospodin!“ __________________________ Elijáš a Elíša b) padli na tvář a volali: „Jen Hospo– doplňovačka din je Bůh!“ c) utíkali ze strachu z hory a bili se 7. Malomocenství bylo kožní onemocnědo prsou ní. Jakou barvu měla kůže postižená 1. Který král vládl v době působení promalomocenstvím? (2Kr 5,27) roka Elijáše v Izraeli? (1Kr 17,1) 4. Co Elíšovi po jeho mistru Elijášovi zůstalo? (2Kr 2,13) __________________________ __________________________ a) sandále b) svitky Starého zákona __________________________ __________________________ c) plášť __________________________ __________________________ 5. Co vzkázal Elíša Naamánovi, aby pro své zdraví udělal? (2Kr 5,10) __________________________ 8. Co se stalo jednomu z prorockých a) Měl své tělo pomazat léčivým bahžáků při kácení stromů u řeky? nem z Mrtvého moře. (2Kr 6,5) 2. Jaké dva bohy uctívali falešní proroci, b) Měl propustit izraelskou otrokyni kteří se měli dostavit na horu Karmel? ze svého domu na svobodu. (1Kr 18,19) __________________________ c) Měl se sedmkrát omýt v řece Jordánu. __________________________ __________________________ 6. Naamán byl uzdraven. Malomocenství však postihlo jiného muže. Jak se __________________________ __________________________ ten muž jmenoval? (2Kr 5,27) a) Géchazí __________________________ __________________________ b) Achaz c) Obadjáš __________________________ __________________________

Generační prokletí

V

ychovávala jsem sama dvě děti. V našem církví přiděleném bytě se čtyři roky scházela charismatická domácí skupinka, které se v první části vždy účastnily i moje dvě děti, než šly spát. Mému synovi bylo kolem dvanácti a už tři roky měl problémy s opakovaně se vyskytujícími zvýšenými teplotami, které nereagovaly na žádný lék. Byl tři týdny ve škole, měsíc doma, měsíc ve škole, dva měsíce doma, a tak to šlo stále dokola. Musel dělat překlenovací zkoušky, aby vůbec mohl postoupit do další třídy, protože neměl pro zameškané hodiny splněné předepsané osnovy docházky. Ale hlavně bloumal bytem v pyžamu, bylo to bezútěšné a já jsem už byla na pokraji deprese z toho, jak mu jakoby není pomoci. Prošel za tu dobu opakovaně kompletním vyšetřením rukama alespoň pěti lékařů, ale nikdy nic nenašli. Byl pomazán olejem s modlitbou za uzdravení od pastora sboru. Pomohlo to na možná dva tři měsíce a problém se vrátil s obnovenou silou. V té době proniklo do charismatického hnutí, jehož jsem tenkrát byla součástí právě díky zmíněné skupince, učení o tom, že nemoc může mít duchovní kořen a je třeba v takovém případě jednat s tím kořenem. Jednou jsem už v agónii beznaděje, která mě zaplavovala, požádala, aby mi Pán zjevil ten kořen nemoci, pokud nějaký má, aby mohl být odstraněn. Nikdy předtím jsem se takhle nemodlila. V evangelikální církvi, kde jsem žila, sloužila i bydlela ve sborovém domě, se takové věci neučily ani nedělaly. Rozhodla jsem se ale s bázní a třesením být otevřená pro cokoliv od Pána, pokud to bude pomocí mému synu, bez ohledu na oficiální teologii. Můj syn měl teploty 38 stupňů už zase několik týdnů, a ani po Superpyrinu 3x denně neklesaly o jediný stupeň. Jinak neměl jako obvykle žádné jiné potíže, ale do školy jsem ho s tím dost dobře posílat nemohla. Kontrolovala jsem i měření, abych se vyhnula možnosti, že by se mu zachtělo si zůstat doma, ale všechno bylo stále stejné. Už jsme zase byli objednaní na polikliniku, kde měl podstoupit další kompletní vyšetření ke zjištění příčiny neklesajících teplot. V té době jsem byla zaměstnaná ve správě sboru jako člověk pro všechno. Během práce ve sboru jsem si všimla nějakých knih v knihovně na polici, darovaných z pozůstalosti k prohlédnutí a eventuelnímu zařazení. Nahlédla jsem ze zvědavosti do jedné z nich s názvem Epištola k Římanům ve světle mystiky.

Dozvěděla jsem se, že Ježíšova krev nemá žádnou zvláštní moc, je to krev člověka jako každá jiná, a další teze, ze kterých se mi udělalo duchovně špatně. Byla jsem poměrně mladá křesťanka, ale věděla jsem a věřila, že veškeré moje křesťanství spočívá právě na tom hlavním, na vykupující moci Kristovy krve. Podívala jsem se na autora knihy a ke svému zděšení a úžasu jsem si uvědomila, že to jméno znám. Bylo to jméno pradědečka mých dětí, který měl tiskárnu pod jménem Zmatlík a Palička, než mu ji komunisté zabavili, jak s hořkostí nejednou vzpomínala babička mých dětí ze strany bývalého manžela, tedy moje tchýně. A taky se mi připomnělo, že ještě když jsem žila v rodině manžela, i ona měla okultní knihy a byla hrdá na tuto produkci, protože byla ve své době žádaná a ona ji považovala za čtenářsky kvalitní, šlo přece o „duchovní“ literaturu. Nerozlišovala mezi okultní a křesťanskou literaturou. Babička byla formálně z husitské církve, ale do žádného sboru nikdy nechodila, byla orientovaná spíše okultním směrem. Při těchto vzpomínkách mi postupně v následujících několika dnech Duch svatý odkryl, že to souvisí se záhadnými teplotami mého syna. V charismatickém hnutí se tenkrát také učilo, že máme zástupně vyznávat hříchy svých otců. Moc jsem nerozuměla do té doby proč, ale teď mi začínalo být jasné, že bych to měla udělat. Večer předtím, než jsme jeli na polikliniku, jsem během večerní modlitby s dětmi vyznala zástupně za pradědečka hřích šíření okultní literatury, za babičku okultní praxi a za jejího syna a otce mých dětí experimenty s drogami s pronikáním do okultního světa. Prosila jsem za odpuštění, protože si myslím, že ani nevěděli, co dělají a nerozpoznávali, že to je proti Bohu. Vyznávala jsem jako matka svoji a Ježíšovu autoritu nad svými dětmi a rodinou a ve jménu Pána Ježíše jsem prohlásila, že patříme jen jemu

a nikomu jinému a že odmítám ve své rodině vliv jakýchkoliv okultních nečistých sil, protože s nimi nemáme a nechceme mít nic společného. Jsme Boží služebníci a sloužíme Pánu Ježíši. Nikdo mě takhle neučil se modlit. Ve sboru se nikdy nikdo takhle nemodlil. Vedl mě přitom Duch svatý sám. Uplatnilo se moje povědomí určitých duchovních principů, ale zjevené jsem je moc ještě osobně neměla. Modlila jsem se v dětské víře, že Pán ví, co tím myslím a že se k tomu nějak přizná. Druhý den ráno jsme jeli na polikliniku. Na večerní modlitbu jsem už zapomněla. Teď se ve mně probudila zdravotní sestra, a když se během měření teploty ukázalo, že syn žádnou nemá, skoro jsem se rozzlobila. Asi proto, že mě sestry obvinily, že mě syn při měření zřejmě podváděl. Přestože jsem věděla, že to není pravda, znejistěla jsem a skoro jsem se na syna po odchodu z polikliniky, kde jsem další vyšetření odmítla, obořila: „Tak co je to s tou teplotou? Jak to, že ji teď nemáš?“ „No, maminko, to bych taky rád věděl,“ zní mi dodnes v uších ještě po desítkách let ukřivděný, lítostivý hlásek mého syna. Ten mě teprve dovedl k tomu, abych se duchovně vzpamatovala. Proč se vlastně zlobíš? Copak ses včera večer nemodlila právě za to? Duch svatý mi připomněl slova mé modlitby, a pomalu mi začalo docházet, co se mohlo stát. Vysvobození a uzdravení po třech letech přes noc. Doma jsem ještě ten den a další den důsledně měřila teplotu třikrát denně, protože jsem tomu zázraku nemohla uvěřit, ale nepohnula se nad 36,4. A tak to už zůstalo. Záhadné teploty bez dalších příznaků nemoci se tentokrát už znovu nevrátily. Do našeho domu se zase vrátila dětská radost a plnost života v obnoveném zdraví. Dnes je můj syn služebníkem Božím na plný úvazek a já jsem během let vrostla do služby duchovního boje. Alena Krausová, AC Maranatha Praha, zpracovala tuto ranou zkušenost na žádost Aleše Navrátila.

Svědectví


25

8. díl Darwin jako historický mezník své doby Britský přírodovědec Charles Robert Darwin (1809–1882) patří k průkopníkům evoluční teorie v biologii. Nebyl zdaleka první, koho napadlo, že se život na Zemi postupně vyvíjí od jednodušších forem ke složitějším, ale stal se ikonou evoluce. Darwin nespadl z nebe, byl dítě doby. Přišel ve správný čas s myšlenkami, které hluboce zasáhly a ovlivnily postupně celý svět. Lidé v 19. století přirozeně hledali odpovědi na základní otázky života stejně jako desítky generací před nimi. Nespokojili se však ani s mytologií ani lidovou tradicí, rozporuplnými dohady filosofů či zaprášenými dogmaty tehdejší církve. Místo toho se vydali jinou cestou – věřili v lidskou cílevědomou zvídavost. Očekávali, že se osvícenské „světlo rozumu“ projeví v praxi (dost přece již bylo tmářství a zpátečnické zaostalosti). Proto bylo právě 19. století připraveno, aby se stalo kolébkou řady moderních vědních oborů. Lidé chtěli své odpovědi „moderním“ způsobem – racionálními, empirickými vědeckými metodami, které odhalí přirozené pozadí jevů (představy o nadpřirozenu s úsměvem odsune mezi báje) a dá „jasné odpovědi na život“. Nadšení z možností lidského pokroku, víra ve vědu a příležitost vymanit se ze sevřeni tradičními společenskými či morálními „předsudky“ jsou pozorovatelné dodnes. Přinášejí s sebou ale své důsledky. Když přestává být člověk vrcholem Božího stvoření a Boží názor o hodnotě lidského života je odsunut ze zřetele, přicházejí na scénu např. teorie o vývoji ras – silnější a vyspělejší tak přirozeně vytlačí ty ostatní (sociální darwinismus)… Vědecké metody jsou jistě v mnoha ohledech užitečné a produktivní – zpřesňují naše poznání, vděčíme jim za rozvoj technologií, čímž zvyšují kvalitu života, …, ALE nejsou všemocné. Mají svůj „strop“ a víra, že nám vědecký světonázor může dát smysluplné odpovědi pro život je scestná. Jednoduše nemá takový dosah. Empirická věda např. dosud nezná metodu, jíž by potvrdila či vyvrátila Boží existenci – nemá tedy smysl „vědecky“ tvrdit, jestli Bůh je nebo není. Proto nemá smyl „vědecky“ odmítat Bibli, jejíž poselství je přímým důsledkem Boží existence, jako něco, co odporuje modernímu racionálně uvažujícímu člověku. Zda biblické poselství je nebo není pravé může prokázat skrze svou moc jen Bůh sám (jako jediný má „potřebné prostředky“), ne věda. Nepřímým důkazem mohou ale být i svědectví změněných životů lidí, kteří svůj život postavili na Bibli. Jaké je svědectví života těch, kdo svůj život postavili na výsledcích vědeckých bádání je samozřejmě rovněž k dispozici k porovnávání. Obecně bych to shrnul: Vědecké metody jsou pro lidský rozum vynikajícími nástroji poznávání, ale vědecké závěry samy o sobě jako spolehlivý základ pro život člověka (či lidské společnosti) už z principu nepostačují. Vždyť jim zcela chybí duchovní rozměr, bez něhož se život po chvíli snažení o balanc zhroutí jako domeček z karet. Lidský život má svůj duchovní rozměr a podléhá duchovním zákonům (i když je věda nedokáže popsat) – to má zcela přirozeně své důsledky. Pokud však člověk odhlédne od Bible, z níž skrze Ducha svatého zaznívá Boží slovo („Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.“ 2 Tm 3, 16-17), zbývají náhražky. Proto se věda může stát (a mnohým i stala) přesně tím, co člověk chce, ale ne tím, co člověk potřebuje – a v tom je právě to nebezpečí, že příznivci vědy oslnění „světlem rozumu“ nakonec skončí na scestí. Zpět k Darwinovi, proč se stal mezníkem své doby? Podnikl pětiletou výzkumnou cestu kolem světa. Jako vědec publikoval desítky odborných prací, čile si dopisoval s odborníky své doby (v jeho archivu zůstalo asi 15 000 položek korespondence). Postupně sesbíral hodnotný přírodovědný materiál z jehož studia sestavil základní pojetí přirozeného vzniku a rozvoje jednotlivých biologických druhů cestou evolučního vývoje. Podle Darwina je hlavní hybnou

26

silou přírodní výběr. Už tedy ne Boží vůle či předurčení, které byly „nemoderní“, ale jednoduše právo silnějšího, uplatnění výhody vůči ostatním, schopnost lépe se přizpůsobit … Těchto mechanismů vypozorovaných v přírodě si samozřejmě všímali i další Darwinovi následníci a brzy je aplikovali např. do sociologie či politiky. Co se týče Darwinových názorů na vznik života samotného, sám jim nevěnoval ve své knize „O původu druhů“ velkou pozornost. Jakoby to pro něj nebyl žádným problém. Pouze se zmiňuje, že život asi vznikl v nějaké teplé a klidné laguně praoceánu, kde se shromáždily chemické prvky nutné pro život a působením elektrických výbojů blesků zreagovaly na stavební kameny buňky. Je to proto, že v Darwinově době byly znalosti o buňce na malé úrovni oproti dnešku. Nic se nevědělo o DNA, genetické informaci, která se dědí. Nikdo netušil, jak je složitý přepis genetické informace a nebo tvorba proteinů v jádře. V učebnicích tehdejší doby by o buňce byla asi tato zmínka: „Buňka je základním stavebním kamenem živého organismu. Její struktura není přesně známá, ale soudíme, že není příliš složitá.“ Když ve druhé polovině 19. století začala věda více odhalovat složitost buňky a procesů v ní, začala se teorie vzniku života povážlivě kývat. Nikdo to dnes přímo nepřizná, ale buňka, jak ji dnes známe, je tak složitá, že bez vnějšího zásahu nemohla vniknout. Náhodě v tomto případě nepomohou ani „milióny let“, je to prostě statisticky nemožné. Když se v americkém dokumentárním filmu zeptali známého biologa Richarda Dawkinse, jak přesně vznikl život, odpověděl, že sám neví... že to nikdo neví. Jakub Treml Darwin se (samozřejmě, jak bylo obvyklé) považoval za křesťana, nepopíral Boží existenci, roku 1831 dokončil studia teologie na Cambridžské univerzitě, citoval Bibli. Během let však jeho vnitřní postoj směřoval spíše k agnosticismu (není možné ve skutečnosti poznat, jak to je) než k živému vztahu s Bohem. Je to celkem pochopitelné. Silný tlak doby a životních tragédií (zemřely mu tři z jeho dětí v raném věku), či povrchnost a formálnost soudobé církve… přispěly k tomu, že se raději věnoval přirozenému výběru. Z jeho kritiky sociálního darwinismu, kde upozorňoval na význam solidarity a morálky, či pochybností nad některými důsledky své teorie, lze usuzovat, že setrvával na zavedených křesťanských hodnotách, i když jeho osobní víra slábla. Charles Darwin měl to štěstí (nebo smůlu), že jeho přínos lidstvu spustil nezadržitelnou lavinu. Stal se mezníkem v dějinách vědy, ale v osobním životě byl jedním z těch o kom mluví Ježíš v Podobenství o rozsévači: „Vyšel rozsévač rozsívat. Když rozsíval, padla některá zrna podél cesty, a přilétli ptáci a sezobali je. Jiná padla na skalnatou půdu, kde neměla dost země, a hned vzešla, protože nebyla hluboko v zemi. Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. Jiná zas padla mezi trní; trní vzrostlo a udusilo je. A jiná zrna padla do dobré země a dala užitek… Pokaždé, když někdo slyší slovo o království a nechápe, přichází ten zlý a vyrve, co bylo zaseto do jeho srdce; to je ten, u koho se zaselo podél cesty. U koho bylo zaseto na skalnatou půdu, to je ten, kdo slyší slovo a hned je s radostí přijímá; ale nezakořenilo v něm a je nestálý: když přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadá. U koho bylo zaseto do trní, to je ten, kdo slyší slovo, ale časné starosti a vábivost majetku slovo udusí, a zůstane bez úrody. U koho bylo zaseto do dobré země, to je ten, kdo slovo slyší i chápe a přináší úrodu…“ (Mt 13, 3-23) Toto podobenství je však platné pro nás všechny. Ke každému Bůh volá (i když to věda nemůže dokázat či vyvrátit). Je na nás, jestli na Jeho volání odpovíme, nebo se budeme věnovat něčemu „rozumnějšímu“. Co kdo zaseje, to také sklidí. Darwin si vybral svou cestu ke „světlu rozumu“, dovolil (možná přirozeně, když viděl příklad slábnoucí církve bez živé víry), aby Boží volání v jeho uších sláblo. Kdo však upře pohled na člověka, nevidí Boha.

Charles Darwin v době, kdy byl přijat mezi vědeckou elitu své doby.

Darwin v pozdějším věku.

Náčrtky v Darwinově deníku z r. 1837

Charles Darwin se po studiu geologických formací v horách Walesu vypravil na pětiletou (1831 – 1836) výzkumnou cestu kolem světa na lodi HMS Beagle. Během této plavby učinil svá Nejslavnější Darwinovo dílo zásadní pozorování (např. o životě různých variant pěnkav O původu druhů přírodním výRůzné varianty pěnkav na Galapágách a želv na Galapágách), z nichž vycházel při psaní svého díla běrem, neboli uchováním pro- měly společného předka, což později přispěO původu druhů (vydáno roku 1859). spěšných plemen v boji o život. lo k myšlence společného původu druhů.

Darwinovy karikatury z dobového tisku.

Karikarura postupného vývoje: od chaosu po Darwina.

Boj o život, právo silnějšího… to není to, co Stvořitel zamýšlel: „Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti. Budete mě volat a chodit ke mně, modlit se ke mně a já vás vyslyším. Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem. Dám se vám nalézt, je výrok Hospodinův, a změním váš úděl…“ (Jr 29,11-14) Pamětní dvoulibrová mince vydaná roku 2009 ku příležitosti 200. výročí od narození Ch. Darwina a 150. výročí od vydání jeho stěžejního díla „O půPodle zastánců evoluce je proměna žabáka vodu druhů“. v krásného prince možná v podstatě dvojím způsobem – buď v pohádce, nebo stovkami milionů let postupného samovolného vývoje. Podmínkou u obou způsobů je, že jim musíme celou dobu věřit. Dopady Darwinových závěrů jsou v podobě nejnovějších proudů evolucionismu stále aktuálnější. Týkají se nás i našich dětí, i když s nimi třeba nesouhlasíme.

Upozornění: Sociální darwinismus nebere zajatce. Slabí a znevýhodnění či nepřizpůsobiví budou převálcováni…

Sociální darwinisté například tvrdí (tvrdili), že altruismus a milosrdenství jsou proti přírodě, nebo že podle evoluční teorie mají silní právo potírat slabé, jinak dojde k postupné degeneraci lidstva. [FLEGR, Jaroslav. Úvod do evoluční biologie, 2007]. Bible nás však vede zcela opačným směrem. Kterou cestou se vydáme a jaké ovoce našeho rozhodnutí sklidíme je na nás.

Postavíme-li svůj život jen na tom, co lze změřit, zvážit a spočítat, riskujeme, že se nám díky neměřitelné veličině žiUpozornění: Přílišné oslnění lidským rozumem, vot zhroutí jako domeček z karet. Bůh je možnostmi vědy a vymoženostmi moderní doby nejen svrchovaný, ale může nám našimi může způsobit, že neuvidíme nic z toho, co je pro kartami zamíchat, i když se moderně doživot podstatné… mníváme, že neexistuje.

Podle evoluční teorie se jednotlivé druhy živočichů a rostlin vyvíjely ze společného jednobuněčného předka.

Vyvinuli se lidé z opičích prapředků, jak vědecky dokládají evolucionisté, nebo byl člověk stvořen Bohem, jak dokládá Bible? Je člověk „chytřejší opička“ (mnozí se tak přece chovají) nebo je i přes jistou podobnost se zvířaty tím, co o něm píše Bible?

…a zatímco se lidé handrkují o svůj původ, opicím je to asi celkem jedno ☺

Časopis Apoštolské církve

Recommend Documents