Artefiletika se skupinou mladých dospělých

Artefiletika se skupinou mladých dospělých

Závěrečná práce v rámci kurzu v artefiletice a arteterapii

Bc. Kristýna Šimonová

Vstup do dospělosti můžeme považovat za období, ve kterém člověk zažívá mnohé změny, které ovšem u každého jedince probíhají v odlišnou dobu a různým způsobem. Právě na toto období, tedy období časné dospělosti, bych se ráda ve své práci zaměřila. Jak uvádí Krejčířová a Langmeier (2006, s.167), mezi hlavní úkoly této fáze patří především upevnění identity dospělého a identifikace s touto rolí. Dále pak také osamostatnění se, tedy nezávislost na rodičích a s tím související ekonomická nezávislost a počátek kariéry. V neposlední řadě pak také hledání partnera, popřípadě založení vlastní rodiny. Domnívám se, že pro mladé lidi může být toto období komplikované a mohou zažívat ambivalentní pocity, které se z těmito změnami pojí. Rozhodla jsem se proto pracovat se skupinou mladých dospělých s cílem zprostředkovat jim možnost zamyslet se a porozumět některým aspektům v jejich současné životní fázi. Zároveň bylo také mým cílem poskytnout jim, prostřednictvím skupiny, pohled na to, jak tento životní úsek mohou prožívat jejich vrstevníci. V první části své práce bych ráda popsala hlavní mezníky časné dospělosti a posléze bych přistoupila k popisu průběhu artefiletické skupiny i tvorby jednotlivých účastníků.

Časná dospělost První fázi dospělosti, tedy etapu, která následuje po období adolescence, charakterizují různí autoři z hlediska věku odlišně. Já budu vycházet z dělení Krejčířové a Langmeiera (2006, s.167), kteří uvádějí věkové rozmezí od 20 let do 25-30 let. Jak už je zmíněno v úvodu, v období rané dospělosti se mladý člověk potýká s řadou změn. Vágnerová (2007, s. 18 - 177) zmiňuje několik oblastí, ve kterých tyto změny probíhají. V první řadě se jedná o proměnu kognitivních funkcí a rozvoj postformálního myšlení. Další změny probíhají i v oblasti emocionality. Především můžeme konstatovat stabilizaci emočního prožívání, větší jednoznačnost citových prožitků a rozvoj emoční inteligence. Za třetí se pak jedná o oblast socializace jedince, kam řadíme morální usuzování jedince a stabilizaci jeho vztahu k normám. Dále můžeme do tohoto okruhu zahrnout proměnu rolí a mezilidských vztahů, jak v primární rodině, v partnerských a přátelských vztazích, tak ve vztazích na profesní úrovni. V období časné dospělosti dochází také k nejvýraznější diferenciaci mužské a ženské role, tedy vývoji genderové identity, která je podmíněna biopsychosociálními faktory. Dalším mezníkem je pak příprava na profesi a počátek kariéry, což u jedince naplňuje řadu důležitých potřeb, například potřebu seberealizace, změny, smyslu života, nezávislosti. Velkého významu nabývá vztah partnerský, 2

který je nejdůležitější variantou blízkého vztahu v tomto období. Dochází k vytváření párové identity, která je důležitá jak pro párový, tak osobní rozvoj jedince. Mezi další významné vztahy patří také přátelství. Na počátku je charakteristické udržování mnoha vztahů různé kvality, postupně dochází k redukci vztahů s důrazem na hlubší vazby. V tomto období se může mladý dospělý potkávat s dalšími důležitými mezníky, jako je například manželství, rozvod, rodičovství, k nimž v dnešní době dochází zpravidla až ke konci tohoto období nebo v období následujícím. Já jsem se ve své práci rozhodla věnovat třem vybraným mezníkům časné dospělosti, a to procesu osamostatňování se, tématu životních úkolů, například v kariéře, při studiu, a partnerské otázce. Vybrala jsem si je, protože se domnívám, na základě své zkušenosti, že se jedná o oblasti, které mladí dospělí nejvíce řeší a nad kterými se nejvíce zamýšlejí. Zároveň se do nich samozřejmě mohou promítat i ostatní aspekty rané dospělosti, které jsem popsala výše.

Artefiletická skupina V této části práce bych ráda popsala průběh celého setkání, v další části se pak budu konkrétněji věnovat jednotlivým účastníkům. Jak už jsem uvedla v teoretické části, rozhodla jsem se zaměřit při práci se skupinou na tři mezníky, které jsou charakteristické pro období mladé dospělosti - osamostatňování se, plnění životních cílů a úkolů, partnerství. Cílem setkání bylo poskytnout účastníkům prostor k zamyšlení nad určitými aspekty jejich současného života a umožnit jim podívat se na ně z jiného úhlu než jsou běžně zvyklí, prostřednictvím arteterapeutických technik. Dále také, skrze skupinu, nabídnout pohledy druhých na jejich situaci a také možnost získat obraz toho, jak tuto životní fázi prožívají lidé podobného věku. Za tímto účelem jsem oslovila mladé lidi ve věku 20 - 25 let, kterým jsem nastínila cíl setkání a nakonec jsem sestavila šestičlennou dívčí skupinu. Skupinové setkání se uskutečnilo v bytových prostorách, ve všední den odpoledne v průběhu pěti hodin.

Celé setkání jsem zahájila klasicky, všichni účastníci si sedli do kruhu, poté jsem je přivítala a následně sdělila některé organizační záležitosti. V krátkosti jsem zrekapitulovala cíl našeho setkání, přibližný čas trvání a upozornila jsem je také na za zásadu mlčenlivosti a dobrovolnosti. 3

Dala jsem dívkám prostor pro případné otázky, tak abychom mohly plynule přejít k dalším aktivitám.

Po tomto krátkém úvodu následovalo představení jednotlivých členů skupiny. Požádala jsem dívky, aby se představily, řekly něco o sobě a sdělily co od tohoto odpoledne očekávají a proč se rozhodly zúčastnit se. Proto, abych zjistila naladění ve skupině a odlehčila obavy z neznámého prostředí a lidí, vyzvala jsem dívky, aby každá z nich přirovnala svou momentální náladu k nějakému zvířeti. Dívky se představily a hovořily o tom, že je přivádí především touha vyzkoušet si něco nového, mnohé z nich se neměly možnost zúčastnit podobné aktivity. Zaujalo je také zaměření celého skupinového setkání a možnost dozvědět se něco více o sobě, zamyslet se nad otázkami v jejich životě a poznat druhé. Přirovnávat svoje momentální rozpoložení ke zvířatům dívky pobavilo, začátek celého setkání odlehčilo a podařila se tak vytvořit příjemná atmosféra.

Následně jsme již přešly ke třem technikám, jejichž průběh popíši v následující pasáži.

OSAMOSTATŇOVÁNÍ SE Jako úvodní téma jsem zvolila techniku zaměřenou na osamostatňování se, kterou jsem slovně uvedla. Hovořila jsem o tom, že pod pojmem osamostatňování si každý může představit něco jiného. Pro někoho je spojeno s odstěhováním se od rodičů, pro jiného spočívá s přebrání odpovědnosti v různých oblastech svého života. Mluvila jsem o tom, že každý člověk v jejich věku je také v různé fázi osamostatňování, například někdo žije již sám, jiný střídá bydlení na koleji s domovem u rodičů, někdo si situaci jen představuje, jiný je již finančně nezávislý, další se zase ve všem rozhoduje sám, jiný potřebuje v určitých oblastech života podporu rodičů. Po tomto krátkém uvedení techniky jsem dívky vyzvala k tomu, aby se zamyslely nad svým vlastním osamostatňováním se. Zdůraznila jsem, aby se opravdu zaměřily na sebe a ne na představy okolí či obecné názory, jak by měl tento proces probíhat. Poté dostaly za úkol napsat na lístek papíru šest slov (pocity, věci, lidé apod.), které jejich osamostatňování vystihují, atributy jejich osamostatňování se. Vyzvala jsem je, ať nad výrazy zbytečně dlouho nepřemýšlejí, protože to, co je napadne jako první, je většinou to pravé. 4

Po tom, co děvčata napsala svá slova, měla tyto slova a pocity s nimi spojené nějak výtvarně ztvárnit. K dispozici dostala čtvrtky A4 i A3, vodové barvy a štětce různých velikostí a tvarů. Následovala společná debata nad obrázky. Účastnice měly nejprve přečíst svá slova, zaměřovaly jsme se na shodu slov, ta se však vyskytla jen ve třech případech (svoboda, odvaha, cizí země). Dále pak dívky postupně ukazovaly a komentovaly své obrázky, ke kterým znovu přečetly slova. Skupina sdělovala své pocity z obrázku a vyjadřovala se také ke slovům, která měla ostatní děvčata spojená s osamostatněním. Pro mnohé bylo velkým překvapením, jak diametrálně odlišná slova, a tedy vnímání tématu, mají některé dívky. Bylo to pro ně velmi zajímavé a někdy až nepochopitelné, jak různé prožívání podobného mohou druzí mít. Zamýšlely se také nad tím, jaká slova a obrázek vytvořily nyní a jaký by namalovaly třeba za půl roku. Pro některé dívky bylo zarážející, jak mohou jejich vlastní obrázek chápat druzí, což je nutilo k dalšímu zamyšlení. Vzhledem k tomu, že dívky spontánně pracovaly a komunikovaly mezi sebou, nemusela jsem skupinu nějak výrazně vést, jen jsem ji korigovala, popřípadě poskytovala podněty pro zamyšlení.

Mirka (20 let) •

Petra (22 let)

Španělsko, práce, peníze, volnost, přátelé, cestování (formát A3)

•

5

letět do jiného státu, zvládat sama povinnosti, reálně myslet, mít auto, bezpečnost (formát A4)

Markéta (24 let) •

Ema (25 let)

krátký krok, pohled do dálky, dlouhá cesta, hřejivá dlaň, slunce, opatrnost

•

prázdno, tíha, starost, těšení, opuštění, odvaha (formát A3)

(formát A3)

Nina (24 let) •

Jitka (22 let)

začátek, lidé, učit se, síla, svoboda, nohy (formát A3)

•

odvaha, radost, hrdost, dobrodružství, vzrušení, svoboda (formát A3)

PLNĚNÍ ŽIVOTNÍCH CÍLŮ Po pauze následovala imaginace výstupu na horu podle Leumnera (2007, s. 75 - 88) , která může symbolizovat právě plnění životních cílů, ambice, vypořádávání se s úkoly apod. Před začátkem imaginace jsem dívky krátce seznámila s technikou, aby si dokázaly představit, co se bude dít. Upozornila jsem je na to, že pokud by jim bylo v průběhu něco nepříjemné, mohou kdykoliv přestat, poté jsem začala se samotnou imaginací. Volila jsem variantu s počátkem na louce, ze které dívky mohly horu pozorovat. Posléze se k hoře vydaly cestou a když k ní došly, mohly se rozhodnout, zda na horu vystoupají. Na vrcholu si měly zapamatovat rozhled z hory. Zde byla 6

imaginace ukončena. V průběhu imaginace se nevyskytl problém. Žádná z dívek neměla potíže si představovat obrazy, všechny prošly bez komplikací celou imaginací od začátku do konce. Po skončení imaginace jsem nejprve v krátkosti vysvětlila, proč jsem tuto imaginaci zařadila a jaký význam mají klíčové body. Posléze hovořily dívky jednotlivě a v krátkosti popsaly průběh své imaginace. Vedla jsem je k tomu, aby popisovaly cestu i pocity, které při ní prožívaly. Já i skupina jsme nabízely fantazie, které nás ke konkrétní imaginaci napadaly. Dívky opět pracovaly velmi spontánně a kreativně. Každé dívce se podařilo najít v imaginaci nějaký obecný způsob, jakým dosahují cílů a jak je následně prožívají, popřípadě vztah hory k aktuálnímu cíli, kterého se snaží momentálně dosáhnout. Zamýšlely jsme se i nad možnými životními perspektivami, které „viděly“ z vrcholu. Pro některé byla imaginace jen potvrzením toho, co o sobě věděly, ale u některých dívek se objevily mimo to i záležitosti, které si samy například nechtěly přiznat, nebo nad kterými se nikdy do hloubky nezamýšlely.

PARTNERSTVÍ Posledním tématem, které jsem při práci s touto skupinou zvolila, bylo téma partnerství. Nakonec jsem se rozhodla zvolit nejjednodušší formu zadání, a to, aby každý namaloval, jak vnímá partnerství. Vzhledem k tomu, že považuji toto téma, ze zvolených tří, za nejintimnější, nechala jsem na každé z nich, ať téma pojmou, jakým způsobem chtějí. Dívky tak mohly malovat reálný partnerský vztah, ale také jejich představu ideálu či jejich současný postoj k partnerství. Opět měly k dispozici dva formáty papíru, vodové barvy a štětce. Posléze jsme s obrázky pracovaly formou Bálintovské skupiny. Jak už jsem zmínila, téma považuji za nejvíce osobní, a proto každá dívka mohla, ale nemusela, říci, čeho se obrázek týká, tedy jde-li o realitu či ideál apod. Dále se pak konkrétní dívka již ke svému obrázku nevyjadřovala, jen si komentáře, fantazie a poznámky ostatních zapisovala. Dívky jsem upozornila, ať si zaznamenají vše, protože se může jednat o zajímavý materiál k zamyšlení, zejména u postřehů, které dívkám určitým způsobem zarezonují. Po ukončení komentářů skupiny mohla každá dívka využít možnost, aby v krátkosti sdělila, který z komentářů jí nejvíce zazněl nebo se vyjádřit k tomu, co je ve skutečnosti na obrázku. Některé dívky možnosti využily více, jiné méně. Dívky technika velmi zaujala, počínaly si velmi tvořivě a často se stalo, že okomentovaly

7

něco velmi přesně tak, že to odpovídalo dané situaci, i když záměr dívky, který obrázek tvořila, byl odlišný. Dívky byly z tohoto faktu velmi překvapené a fantazie, které jim skupina nabídla, pro ně byly zajímavými podněty k dalšímu zamyšlení. Následně dívky začaly spontánně porovnávat i barevnost obrázků. Rozvinula se i debata o délce vztahů, které mají. Některé byly překvapeny z toho, že ony teprve začínají prožívat svůj první vážný vztah, zatímco jejich vrstevnice mají partnera již několik let.

Mirka (20 let) •

Petra (22 let)

současný vztah (formát A4)

•

Markéta (24 let) •

současný vztah (formát A4)

Ema (25 let)

současný vztah (formát A3)

•

8

současná situace, (formát A3)

nemá

partnera

Nina (24 let) •

Jitka (22 let)

současná situace, nemá partnera (formát

•

A3)

současný vztah a zároveň ideální představa partnerství (formát A3)

Po této poslední technice následovala závěrečná reflexe celého odpoledne. Mluvila jsem o tématech, které jsme rozebíraly a zrekapitulovala průběh celého odpoledne a večera. Potom jsem dívkám dala prostor k tomu, aby každá z nich sdělila, jak se během artefiletické skupiny cítila, jestli jí toto setkání obohatilo nebo zda se naplnilo její očekávání. Dívky hovořily nadšeně o tom, že zažily něco nového, co je bavilo a zajímalo, udivilo je, jak mnoho z nevědomého se promítne do obrázku. Především je překvapilo to, jak podobné situace prožívá každá z nich odlišně. Shodně mluvily o tom, že je to pro ně podnět k dalšímu zamyšlení nejen nad svým životem, ale i nad životem druhých. Některé z dívek uváděly, že si spíše potvrdily to, co už o sobě a svém životě věděly, jiné ale narazily na záležitosti, které pro ně byly nové. Pro dvě dívky bylo velmi přínosné také to, že si mohly tato témata s někým rozebrat, protože v současné době nemají s kým. I já jsem následně skupinu uzavřela svou reflexí a poděkováním.

Protože jsem se chtěla rozloučit ještě také v arteterapeutickém duchu, požádala jsem dívky, aby si sedly naposledy okolo stolu, zavřely oči a vybavily si nejhezčí zážitek z dnešní skupiny. Pak jsem dívkám rozdala rohlíky, poskytla potravinářské barvy a vyzvala je, aby na rohlík namalovaly tento prožitek. Dostaly instrukci, že pak rohlík mohou samy, se vzpomínkou na dnešní odpoledne, sníst, a nebo ho darovat někomu blízkému, a tak mu zprostředkovat svůj zážitek. Dívky tato technika nadchla a všechny jsme v příjemné uvolněné atmosféře tímto ukončily celé odpoledne.

9

V následující části své práce bych se ráda v krátkosti zaměřila na to, jak jednotlivá témata zpracovaly konkrétní dívky. Krátce okomentuji jejich současnou životní situaci, vzhledem ke zvoleným tématům, později se pak u obrázků zaměřím na nejpodstatnější body. Budu se záměrně věnovat hlavně procesu, interakci ve skupině, tomu, jak dívky techniky a následné reflexe vnímaly a jak na situaci reagovala skupina.

10

Mirka je dvacetiletá studentka vysoké školy humanitního zaměření. Žije s přáteli a živí se sama, má asi pětiměsíční bezproblémový vztah.

Španělsko, práce, peníze, volnost, přátelé, cestování (formát A3) Dívka k obrázku uvádí, že se pro ni samotnou osamostatňování pojí s pozitivy. Vnímá, že má možnost poznávat různé lidi a dát se jakoukoliv cestou, kterou bude chtít, jak také znázornila na obrázku. Obrázek na skupinu působí pozitivně, stejným dojmem, jaký Mirka zamýšlela.

Při imaginaci si dívka představila velmi vysokou horu, na kterou musela šplhat. Na hoře zažívala velmi úlevný a blažený pocit, byla na vrcholu sama a naskytl se jí nádherný pohled do krajiny, do všech světových stran. Ptala jsem se, zda by se to dalo přirovnat k něčemu, co ze svého života zná. Mirka hovořila o tom, že si klade vysoké cíle, pro které musí často vynaložit velké úsilí. Ráda si pak užívá pocit vítězství sama. Na základě tohoto komentáře se ve skupině rozvinula debata o tom, kdo rád prožívá úspěchy sám a kdo se raději o svou radost dělí.

11

současný vztah (formát A4) Obrázek týkající se partnerství měla Mirka brzy hotový, nebylo pro ni obtížné svůj momentální vztah ztvárnit. Na ostatní obrázek působil jemně, zamilovaně, hřejivě. Uváděli například, že jim tvar a barvy evokují něco měkkého, něžného, uzavřeného, pelíšek, kam by se měli chuť schoulit. Skupina se domnívá, že dívka prožívá spokojený vztah. Obrázek v nich budí dojem, že oba partneři teď splývají v jedno. Mirka potvrzuje domněnky celé skupiny.

Na závěr mluví o tom, že se jí především potvrdilo to, co už o sobě věděla a zdá se jí, že se jí daří v současné fázi života dobře. Dále zmiňuje, že pro ni bylo zajímavé slyšet názory a příběhy ostatních.

12

Markéta, pracující studentka vysoké školy humanitního zaměření. V současné době žije s přítelem, částečně se živí sama, částečně ji podporují rodiče a přítel. Je jí 24 let a s přítelem má vztah trvající tři a půl roku.

krátký krok, pohled do dálky, dlouhá cesta, hřejivá dlaň, slunce, opatrnost (formát A3)

Markéta hovoří o tom, že je pro ni osamostatnění věc, kterou právě zažívá tak na půl. Sice se ve spoustě věcí již osamostatnila, ale zatím si je vědoma svojí závislosti, v současné době hlavně na podpoře partnera. Uvědomuje si, má před sebou ještě dlouhou cestu, ví, že ji v budoucnu čekají příjemné věci, ale zároveň cítí strach a úzkost, což znázorňuje na obrázku. Na základě debaty ve skupině dochází k tomu, že černý mrak není jen strach, opatrnost, úzkost, jak zamýšlela. Mrak znázorňuje také to, že už není cesty zpět (mrak cestu postupně sžírá), a že se bude muset osamostatňovat už jen více a více. Zajímavé bylo i to, že Markéta nakreslila do černého rohu nejprve sebe, což se jí pak nelíbilo a obrázek přemalovala.

Dívka imaginuje velmi, ale velmi vysokou horu, obrovskou, jakou v našich zeměpisných šířkách nenajdeme. Je sama překvapená, že si takovouto horu představila. S výstupem na horu váhá, zdá se jí, že není vybavená na takovýto výstup. Nakonec se nahoru vydává, ale imaginace je jí příliš krátká. Uvádí, že by na horu snad vylezla až za několik dní. I když si pak představí, že je na vrcholu, je sice ráda, ale nemůže dýchat, protože s sebou nemá kyslíkovou bombu. Výhled nemá, vidí jen mraky. Dívka se zamýšlí nad tím, že kdyby byla připravená, měla dostatek času a vybavení, v klidu by na horu vystoupila a pak by si užila i vrchol. Společně se zamýšlíme nad tím, zda 13

Markéta nevidí paralelu se svým životem. Dívka přesně neví, prý o tom bude muset přemýšlet. Nachází ale to, že má často tendenci dělat věci na poslední chvíli, dostatečně se nepřipraví a pak jí to působí komplikace. Detaily imaginace si ještě chce nechat projít hlavou.

současný vztah (formát A3) Na obrázku znázorňující partnerství si Markéta dává velmi záležet, uvádí, že znázorňuje její momentální vztah. Všechny dívky se shodují, že střední červeno-žluto-zelená část znázorňuje vztah. Na část skupiny působí obrázek harmonicky, hodnotí obrázek tak, že je barevně vyvážený a a v souladu. Druhá část skupiny má pocit, že je střední část dušena modrým okolím. Dívka posléze souhlasí s názorem první části skupiny, svůj vztah považuje za velmi harmonický (barevný), proplouvající životem (modrým).

Markéta hodnotí skupinu jako přínosnou, rozhodně ji skupina donutila k přemýšlení nad určitými otázkami v jejím životě. Plánuje, že se nad některými věcmi bude zamýšlet i později. Velmi ji zaujala a pomohla i diskuse s ostatními. Nečekala, když do skupiny vstupovala, že by se mohlo během sezení otevřít tolik zajímavých témat a otázek u každé z dívek.

14

Nina je studentka posledního ročníku vysoké školy humanitního zaměření, je jí čtyřiadvacet let. Žije střídavě na koleji a u rodičů, nepracuje a nemá v současné době partnera.

začátek, lidé, učit se, síla, svoboda, nohy (formát A3) Nina pojala téma osamostatnění tak, že ho vztáhla ke své momentální situaci, která souvisí se změnou jejího životního stylu. Hovoří i o tom, že si svou situaci konečně připustila a přiznává to tímto i nám. Vysvětluje, že chce za svým dosavadním životním počínáním udělat tlustou čáru, což také znázorňuje vlevo dole na obrázku. Už se nechce stranit společnosti a chce se právě v tomto ohledu více osamostatnit – chce poznávat nové lidi, dělat nové věci, dělat je sama za sebe. Její obrázek na skupinu působí dynamicky, je živý, jde o setkávání se s lidmi, které probíhá za neustálých změn a pohybu. Imaginace byla pro Ninu velké překvapení. V první řadě ji udivilo, že se tentokrát neměla problém uvolnit a obrazy si představovat, protože s tím měla dříve při podobných technikách problém. V imaginaci vystupuje na vysokou horu, na kterou kráčí svým tempem a výstup si užívá. V tom nachází podobnost i se svou životní zkušeností. Vše, co dělá, dělá vždy ve svém tempu, s plněním úkolů začíná včas, aby pak nemusela spěchat a necítila se nepříjemně. Z vrcholu pak vidí, v minulosti, po levé straně svou rodnou vesnici, v budoucnosti, vpravo, pak ledový oceán. Po stranách nemá výhled, vidí jen tyto dva velmi odlišné pohledy, což ji překvapuje. Mluví o tom, že měla chuť sejít k oceánu, který je chladivý a svěží a zjistit, jak se bude cítit. Společně se skupinou se zamýšlíme na tím, že by zde mohla být podobnost s předchozím obrázkem, cítíme stejný radikální předěl a změnu v tom, co bylo a v tom, co bude. Nina hovoří o tom, že chce o své

15

imaginaci dále přemýšlet. Skupinu napadá, že by se mohla později sama v představě vydat k oceánu.

současná situace, nemá partnera (formát A3) Obrázek představující partnerství měla Nina vytvořen poměrně rychle, všimla jsem si, jak jako první udělala tlustou černou čáru. Skupině sděluje, že se jedná o její současný vztah k tématu partnerství, není zadaná. Dívky obrázek velmi zaujal, zejména radikální předěl (opět si všimneme podobnosti s předchozími technikami). Shodně si představují, že něco, co se pokusila Nina odstřihnout, stále působí a zasahuje do jejího života. Dívky se shodují i v tom, že v levé části, minulosti, je nějaký muž, který dívku ovlivňuje – je schopen bičem zasahovat a ničit, co je nyní. Některé dívky považují muže za hrozbu (černá postava, bič, váhy - symbol spravedlnosti), pro jiné takovou hrozbu nepředstavuje, protože ho vnímají jako sochu, nehybnou, jen s malou možností vlivu. V levé půlce si dívky představují například horu, které muž vždy usekne vrcholek, ženu, které muž stíná hlavu, káču, kterou muž bičem roztáčí. Nina vnímá poznámky a fantazie ostatních jako velmi inspirující. Uvádí, že dívky správně odhadly, že ji hodně ovlivňuje její minulý vztah. Hovoří o tom, že si zde uvědomila i to, že ji možná ovlivňuje až příliš. Nina si zapisovala všechny postřehy, které jí skupina poskytla a sdělila, že o nich bude dále přemýšlet, považuje je za velmi podnětné. V závěru skupiny Nina mluví o tom, že jí skupina přinesla nové pohledy na věci v jejím životě. Překvapilo ji, že výtvarný projev odhalí věci, které situaci vystihují, přestože je ona sama do obrázku vědomě nevložila. Bude mít prý o čem přemýšlet.

16

Petra, dvaadvacetiletá studentka vysoké školy technického zaměření. Žije společně s rodiči, má asi rok partnera, nepracuje.

leťět do jiného státu, zvládat sama povinnosti, reálně myslet, mít auto, bezpečnost (formát A3) Osamostatnění je pro Petru téma, nad kterým hodně přemýšlí. Zvolila sice výše zmíněná slova, nad kterými dlouho uvažovala, ale z jejího vyprávění je patrné, že pro ni osamostatňování je velmi široký pojem. Mluví dlouze, někdy až nesrozumitelně, je vidět, že chce vyjádřit spoustu myšlenek a pocitů (jako postava na obrázku). Vyprávěla, jak zažila osamostatnění, když sama letěla poprvé do cizí země, hovořila o tom, že osamostatnění pro ni znamená převzetí odpovědnosti, což také uvedla ve slovech, která měla ve vztahu k osamostatnění uvést. V obrázku se ale nepromítla jen tato slova, mluví o tom, jak je pro ni důležité mít do budoucna svou půdu, místo, kde by mohla žít, za které by nesla odpovědnost a které by jí umožnilo samostatnost. Postava na obrázku znázorňuje mnoho myšlenek ohledně tohoto tématu. Je na cestě, která může být obtížná (údolí), ale plná zajímavých věcí (barvy). Na některé ze skupiny obrázek a hlavně povídání Petry velmi silně zapůsobily, rozvíjí se debata až filosofického charakteru. Petra si představuje ve své imaginaci poměrně malou travnatou horu. Po cestě nahoru potkává lidi, kteří se zrovna vracejí. Je překvapena, že i když je hora malá, výstup na ni ji vyčerpává. Ptám se jí, jestli by se dala situace přirovnat k nějakému aktuálnímu stavu. Zamýšlí se a uvádí, že se jí ve škole již na několikátý pokus nedaří složit zkoušku, kterou již většina spolužáků absolvovala. Přemýšlíme, že možná lidé scházející z hory mohou být spolužáci a ji výstup zmáhá i přesto, že cíl není zas tak komplikovaný. Petra také vypráví, že v imaginaci měla možnost výhledu jen v určitém omezeném výseku, což sama přirovnala k tomu, že jí zkouška zaplňuje život a není 17

schopna řešit momentálně nic jiného. Nakonec ji nepřekvapilo, co se v imaginaci objevilo a jak si to vysvětlila, protože zmíněnou zkouškou opravdu v posledních týdnech žije.

současný vztah (formát A4) Petra namalovala obrázek, který se vztahuje k jejímu současnému partnerskému vztahu. Skupina se zamýšlí nad předělem a srovnává ho také s obrázkem Niny, kde se předěl též objevuje. Z toho dívky usuzují, že se možná jedná také o minulý vztah. Dále je napadá, že spodní část může znázorňovat i negativa ve vztahu. Zaměřují se na červený, do negativní části zasahující, pruh, který interpretují jako kleště, ruku, která negativa přidržuje. Skupina dále hodnotí vztah Petry jako spokojený, je vnímán reálně, protože v obrázku nalézá pozitiva (barevnost, ústa jako komunikace a něžnost), ale i negativa (spodní část). Petra pak uvádí svůj obrázek na pravou míru, zdůrazňuje význam komunikace ve vztahu. Spodní část měla označovat minulý vztah, jak skupina také odhadovala. Petru zaujaly další postřehy skupiny, které situaci odpovídaly, ale ona je tam záměrně nevkládala protože tvořila spíše intuitivně. Petra celé společné setkání hodnotí jako velmi zajímavou zkušenost. Ona sama je technicky zaměřená a s podobnými aktivitami nepřichází do styku. Pamatuje si, že malovala naposledy na základní škole. Je překvapená, jakým způsobem se dá s výtvarným projevem pracovat. Setkání jí poskytlo nové podněty k zamyšlení i chuť se někdy věnovat malování.

18

Ema, které je 25 let, ukončila vysokou školu humanitního zaměření v září. Nyní je ve fázi, kdy se chystá odstěhovat od rodičů do jiného města za prací. Partnera momentálně nemá.

prázdno, tíha, starost, těšení, opuštění, odvaha (formát A3) Otázka osamostatnění je pro Emu v posledních měsících tématem číslo jedna. Dokončila školu a našla si práci v jiném městě, kde bude žít od ledna. Takto v krátkosti nastínila svou situaci. Skupina velmi rychle začala spontánně na obrázek reagovat a poskytovala Emě svoje představy a fantazie o tom, co obrázek může znamenat. Ema nakonec vysvětluje, že rybník dole znázorňuje minulost, rodinu, kořeny. Je už u něj vše vybudováno, roste kolem tráva. Z něho vyrůstá strom, který se přesouvá do budoucnosti, nového začátku, kterého se zatím jen dotýká. Je zde teprve postaven jen kousek zdi, která má rybník ochraňovat. Kolem záměrně nic nevytvořila, protože se nyní na nic jiného nesoustřeďuje. Skupinu udivuje, že i když Ema zvolila poměrně negativní slova, nakonec vznikl, dle jejich názoru, celkem optimistický obrázek. Přesto některé členy skupiny především slova, která může mít člověk spojená s osamostatněním, překvapila. Při imaginaci si Ema představuje vysokou horu, ani se nerozmýšlí a ještě než dostane pokyn, na horu vystupuje. Cesta je velmi různorodá, dívka někdy jde, jindy leze, občas musí použít žebřík či lávku. Po dobu imaginace si Ema moc přála, aby potkala někoho, kdo bude stát za ní a bude jí oporou. Na vrchol vystoupí poměrně brzo a dočká se i člověka, který se ke konci výstupu objevil a podpořil ji a nahoře ji objal. Byla překvapená, že těsně před tím, než dosáhla vrcholu, posunul se vrcholek ještě výše. Z vrcholu hory, na pravou stranu, má pak výhled na další vrcholky hor, které jsou ale všechny níže. Na ostatní strany má výhled do běžné krajiny. Ema spojuje tuto 19

imaginaci s jejím cílem, kterého se snažila dosáhnout posledních 10 let, a který je právě teď aktuální. Dostudovala vysněný obor a i toto dlouhodobé snažení pro ni bylo různorodé, což srovnávala s cestou v imaginaci. To, že se jí hora ještě zvýšila, spojuje s momentálními komplikacemi, hledáním práce, bytu, tím, že k úplnému vrcholu jen dokončení školy nestačilo. Ostatní vrcholky, společně se skupinou, vysvětluje jako další mezníky v jejím životě, které ale už nebudou tak náročné a namáhavé. Byla moc ráda, že nakonec našla podporu a ocenění v podobě člověka, kterého potkala. Myslí si, že to bylo přání, protože v současnosti se jí příliš podpory, hlavně od rodiny, nedostává. Je rozhodnutá, že se imaginací bude zabývat i později.

současná situace, nemá partnera (formát A3)

Ema sděluje skupině, že vytvořila obrázek týkající se jejího momentálního stavu v partnerství, není zadaná. Dodává, že se jí obrázek opravdu nelíbí. Skupinu zaráží především to, že je na obrázku znázorněn mozek, ne srdce, když je tématem vztah. Domnívají se, že je dívka určitým způsobem uzavřená, uzamčená, překvapuje je tolik znaků zákazu a nemožnosti dostat se dál (slepá ulice, stop i zámek dohromady). Přesto ale některé obrázek vidí optimisticky a nabízí Emě možnost, že by se daly značky snadno odnést a zámek jednoduše odstranit. Kladou si otázky, kde je klíč a nebo kdo ho má. Uvádějí, že možná nejde o mozek, ale o bludiště. Ema si po celou dobu zapisuje veškeré nápady, které jí skupina poskytuje, ale k tématu se nechce vyjadřovat. Všem děkuje, že jí poskytli podněty k přemýšlení a k novým pohledům.

20

Závěrem Ema oceňuje hlavně zajímavou zkušenost a naplnění očekávání. O mnohých věcech ví, ale přesto narazila na nové podněty k zamyšlení. Zdůrazňuje především to, že si mohla v příjemném a bezpečném prostředí o záležitostech, které jsou pro ni teď velmi aktuální, popovídat. Velmi se jí také dotkly příběhy a zkušenosti ostatních dívek.

Jitka je dvaadvacetiletá studentka humanitní vysoké školy. Žije s otcem, nepracuje a má momentálně krátkodobý vztah.

odvaha, radost, hrdost, dobrodružství, vzrušení, svoboda (formát A3)

Osamostatňování se pro Jitku pojí se slovy pozitivními, v tom se nejvíce shodují s Mirkou. Tento obrázek představuje pro dívku zhmotnění slov, která napsala. Připadá si volná jako pták, může letět, kam si jen bude přát, má nekonečno možností. Může letět až ke Slunci. Obrázek je pro ni zosobněním její představy o osamostatnění. Je poměrně dost šokovaná, že některé dívky ze skupiny vnímají obrázek jinak. Zmiňují, že by se samy bály a připadaly si ohroženě, mohlo by je sežehnout Slunce a podobně. Pro Jitku jsou tyto názory tak zajímavé, že si jako jediná obrázek chce ponechat, více se nad ním zamyslet a ukázat ho blízkým. Upozorňuji skupinu na to, že každý obrázek může působit na druhé odlišně, a že podněty od ostatních mohou být inspirativní, ale v důsledku nemusí být v situaci autora vůbec aktuální.

21

Imaginací Jitka prošla bez problémů, podobně jako ostatní dívky imaginovala vysokou horu. Musela na vrchol vysloveně šplhat, na vrcholu byla sama a měla výhled do všech stran do krajiny. Domnívá se, že to koresponduje s jejím obecným způsobem dosahování cílů. Ráda si klade vysoké cíle, ráda je plní sama a sama si také užije pocit vítězství. Skupina shledává podobnost s předchozím obrázkem, kde se objevuje také samota, ve smyslu zvládání věcí samostatně.

současný vztah a zároveň ideální představa partnerství (formát A3)

Jitka se nachází v partnerském vztahu je krátce, obrázek znázorňuje tento vztah a zároveň její představu o ideálním vztahu. Skupina obrázek vidí obdobně. Shodují se na podobnosti obou postav, jejich individualitě a zároveň možnosti spojení. Velmi se jím líbí, že každá z postav má něco z té druhé (tečky na místě srdce a mozku). Dívky rozvíjejí debatu o tom, jak v nich předchozí vztahy zanechávají stopy. Skupina si všímá toho, že by se obě postavy svými končetinami mohly spojit v jednu, ale zároveň je každá z nich individualitou. Toto Jitce velmi zarezonuje. Ve vztahu si především přeje to, aby mohla existovat jako individualita, ale přesto měla s partnerem něco společného. V nynějším vztahu se jí to zatím daří. Opět se u Jitky, stejně jako u předchozích technik, objevuje zaměření na individualitu, samostatnost. Obrázek si také nechává.

Na konci odpoledne Jitka hovoří o tom, že měla možnost se po dlouhé době výtvarně vyjadřovat. Podněty ze skupiny, týkající se jejích obrázků, jí zaujaly a chce se nad nimi určitě ještě zamyslet. Mluví o tom, že si uvědomila, jak stejné věci mohou lidé stejného věku vnímat jinak, jak je každý v jiné situaci, má jiné zkušenosti.

22

Závěrem bych se ještě ráda v krátkosti zabývala tím, co mají všechny obrázky společného. Domnívám se, že je vhodné si povšimnout některých podobných znaků i u takto malé skupiny, protože by se mohly objevovat i u dalších jedinců v tomto věku. To by pak jistě mělo výpovědní hodnotu nejen subjektivní, ale i objektivní.

Pokud se zaměříme na téma osamostatnění, můžeme si všimnout, že na pěti obrázcích je naznačen směr vývoje událostí doprava, tedy do budoucnosti, což odpovídá i tématu, které bylo zpracováváno. Také na více jak polovině obrázků se objevuje motiv cesty, směřování, což s tématem také koresponduje. Na všech obrázcích je v nějaké podobě znázorněna sama dívka (postava, pták, strom, nepovedená postava v černé skvrně). Některé dívky se namalovaly vědomě, jiné připustily, že na obrázku jsou vlastně i ony, ale postava nebo postavy zároveň mohou symbolizovat i druhé. Na dvou obrázcích jsou znázorněny lidské postavy, které u obou dívek symbolizují setkávání se s lidmi. Dále na obrázcích Jitky a Markéty vidíme Slunce, které je shodně znázorněno jako pozitivní cíl. Můžeme si také všimnout, že na většině obrázků jsou použity všechny základní barvy. Zajímavé je také to, a dívky jsem k tomu nevybízela, že jsou všechny obrázky shodně namalovány na šířku, a to by mohlo například naznačovat potřebu stability, což by opět s tématem korespondovalo.

Mirka

Petra

Markéta

Ema

Nina

Jitka

23

Při imaginaci hory, jak už jsem zmiňovala výše, bylo zajímavé, že většina dívek si představovala vysokou horu, což je většinou spojeno s vysokými cíli a ambicemi. Mohli bychom to vysvětlovat například s tím, že všechny dívky jsou úspěšně studující vysokoškolačky, což lze spojovat s vysokými ambicemi a se zvykem překonávat velké cíle. Shodně také všechny dívky stoupaly na horu bez pomoci, i když každá s jinými pocity a za jiných podmínek. Přesto si žádná z nich cestu nijak neusnadnila, což může naznačovat, že dosahují svých cílů poctivě, vlastním úsilím. U většiny z nich se také dostavil na vrcholu pozitivní pocit.

V tématu partnerství už nevidím tolik společného, jako u předchozích technik. Shodně ale všechny dívky malovaly na šířku. Domnívám se, že je patrné, které obrázky působí pozitivně, ty také většinou odpovídají reálnému spokojenému vztahu. Dle mého názoru se to promítá zejména do použitých barev, které působí příjemně. Obrázky také využívají barevné plochy a linie (Mirka, Markéta, Petra i Jitka), které působí klidně. Oproti tomu dva obrázky, konkrétně Emy a Niny, vypadají na první pohled problémově. I barvy (jednostrannost či tmavost) a zpracování působí neklidně, negativněji. Na všech obrázcích je samozřejmě nějakým způsobem znázorněna každá z dívek, ty ve vztahu, většinou s partnerem.

Mirka

Petra

Markéta

Ema

Nina

Jitka

24

Jsem přesvědčena o tom, že se artefiletické odpoledne vydařilo, usuzuji jak z reakcí dívek, tak z mých pocitů. I pro mne byla práce se skupinou velmi příjemná, cítila jsem se dobře v průběhu v i po ukončení práce se skupinou. Vzhledem k tomu, že dívky byly nadšené, uvažovala bych i o případném pokračování práce s touto skupinou, domnívám se, že by to pro ně mohlo být přínosné i zábavné. I pro mne byla práce skvělou zkušeností a dalším impulsem pro arteterapeutickou práci.

25

Použitá literatura: •

LANGMEIER, J., KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 2006. ISBN 978-80-247-1284-0.

•

LEUNER,

H.

Katatymně

imaginativní

psychoterapie.

Praha:

Portál,

2007.

ISBN 798-80-7367-248-5. •

VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie II. (dospělost a stáří). Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-1318-5.

26