ARTEFILETIKA POMÁHÁ ZAVÁDĚT PRAVIDLA Artefiletika si své místo v sociálních službách teprve buduje, její poslání je pro mnoho odborníků stále neznáme. Článek přibližuje možnosti využití artefiletiky při zavádění pravidel v rámci klubových aktivit sociální služby. Současně také popisuje specifika práce při výchově a vzdělávání romských dětí. Poznatky uvedené v článku vycházejí z mých zkušeností s realizací artefiletických aktivit v Komunitním centrum Amaro Phurd – Pražská. Královéhradecké Komunitní centrum Amaro Phurd – Pražská, jež je součástí organizace Salinger, z.s.,je výborným příkladem toho, kde se podařilo zavést pravidelné využití artefiletických aktivit. Již od roku 2012 přináší artefiletika klientům nové zážitky a přirozeně rozvíjí jejich kompetence. Artefiletická odpoledne probíhají jedenkrát týdně v rámci odpoledního klubu Bare (z romštiny „velký“), kam dochází děti povinné školní docházkou. Jedná se převážně o romské děti ze sociálně vyloučeného prostředí. Artefiletika poskytuje dětem prostor k vyjádření vlastních zkušeností, poznatků, přání a citů skrze výtvarný projev a také dramatických, hudebních či tanečních aktivit. Artefiletika přibližuje výchovu k osobnímu prožitku a vlastním životním zkušenostem. Navrací se k poučení z tvorby. Díky výše zmíněnému je tak artefiletika nenásilnou formou práce s dětmi i dospělými. Měla by ji hlavně doprovázet zábava a uvolnění, což je hlavní předností výtvarného projevu. Artefiletika obecně představuje možnost, jak výtvarné aktivity využít ku prospěchu nejen klientů, ale také pracovníka samotného. V artefiletice není možné hovořit o univerzálních návodech, jedná se o velmi živý a proměnlivý proces. Každý klient vnáší do uměleckého setkání kousek sebe, není možné si předem připravit přesnou strukturu. O to zajímavější může práce být. Důvodem je také to, že je cíleně pracováno s náhodou, překvapením a zážitkem. V artefiletice není klientův problém předpokladem pro práci, ba naopak. Podporuje se zdravé jádro v člověku a jeho přirozené sebevědomí. Hledají se cesty, jak skrze zážitek podporovat osobnostní růst klienta. V životě každého člověka mohou přijít situace, které vzbuzují otázky. „Artefiletika může nabídnout odpovědi, může pomoci v poznání sebe sama a při řešení nejrůznějších dilemat. Pomoc může přijít i ve formě podpory při vyrovnávání se se změnou. Jistou změnou je samozřejmě také proměna dlouhodobě využívaných pravidel, která může v životě nastat. Artefiletika se tak může stát tichým průvodcem, který člověku pomáhá překonávat překážky na jeho cestě životem.“ dodává realizátorka aktivit Mgr. Lucie Mílová.
Co artefiletika dětem přináší? Zvláště při artefiletických činnostech se ukazuje, že je nutné pracovat s dětmi dlouhodobě a systematicky. Ačkoli nastavení dětí na aktivity trvá delší dobu, věnovaný čas a energie se zúročí. Pedagog či sociální pracovník se nesmí vzdávat kvůli případným neúspěchům. Artefiletické pojetí výchovy bývá i pro děti nové a tak je nutné je motivovat a plánovat takové aktivity, které je zaujmou a správně naladí. I naladění pracovníka samotného je důležité, protože nadšení z tvoření působí kreativně také na děti. Osvědčuje se realizovat aktivity v uzavřené skupině. Při práci na klubu Bare je umožněn vstup každému, kdo má na začátku o aktivitu zájem, po zahájení se dveře zavřou a už nikdo další nesmí vstupovat. Tím je vytvořen cenný bezpečný prostor. Pocit bezpečí, který dětem už nikdo nenaruší, je nesmírně důležitý. V komunitě je komplikované vytvořit klidné místo. Právě klid a prostor pro setkání se sebou samým tvoří základ pro artefiletickou práci. Každý člověk je jiný, proto i jednotlivé pokroky jsou zcela individuální. Na artefiletiku přichází děti dlouhodobě naladěné na tvořivé aktivity a také děti v komunitě nové či docházející nárazově. Setkání jsou koncipovány tak, aby se každý mohl připojit. Jedním
z viditelných výsledků je, že o své tvorbě děti hovoří, tím rozvíjí komunikační dovednosti, pojmenovávají pocity a potřeby a také se dokáží více prosadit. Posiluje se jejich schopnost vyslechnout zadání, zamyslet se a zklidnit se a také pracovat ve skupině tak, aby vznikl pro děti cenný artefakt. Děti, které mají nízké sebevědomí, se naučily vybírat si při skupinové práci takovou roli, aby mohly do tvorby vstupovat a necítily se tak méněcenné. Tím každý dostává příležitost a šanci se projevit. Děti, které jsou z mnohočlenných rodin, často vyžadují nadmíru pozornosti, které se jim doma nedostává. Artefiletika poskytuje každému stejný prostor, který může využít. Pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí jsou pravidla a řád důležitou součástí klubových aktivit. Je tak zajištěn jistý průběh činnosti v rámci sociální služby. Jak plyne čas, může se stát, že je třeba pravidla obnovit, zjednodušit či přenastavit. Nový rok 2015 přinesl i do komunitního centra změny a bylo důležité zavést nová pravidla a řád a také obnovu v jejich systému. Využili jsme vytvořeného spolehlivého místa v rámci artefiletické skupiny a zavedení nových pravidel byl věnován celý měsíc leden.
Proč bylo nové zavedení pravidel prospěšné? Klub, který je součástí centra, má pro celou komunitu promyšlený řád a systém, jehož vypracování bylo dlouhodobou záležitostí, která vyplynula z praxe a poznávání aktuálních potřeb všech klientů. Ačkoli je služba založena na dobrovolnosti, vyžadují se základní pravidla slušného chování. Věřím, že pevný řád a pravidla, které dětem v klubu nabízíme, vytyčují potřebné hranice, které jsou důležité také pro fungování ve společnosti. Děti komunitního centra se rozvíjí a dospívají. S tím souvisí i převzetí zodpovědnosti za své chování. Pravidla spolupráce při klubových aktivitách byla nastavena velmi podrobně, poskytovaly oporu pro hodnocení samotným pracovníkem, který dohlížel na dodržování konkrétního pravidla. Hlavním cílem pracovníků bylo nastavit jednodušší systém pravidel a více vložit do rozhodování o sankcích za jejich porušování samotné děti. Každá změna zanechá stopu, nemusí být všemi dobře přijata či pochopena a artefiletika byla možností, jak zajistit co nejladnější průchod projití změnou. V souvislosti se systematickou artefiletickou prací bylo možné na aktivity navázat a v navozeném bezpečném prostoru si nová pravidla prožít. Pomocí následujících technik doplněných dalšími klubovými aktivitami proběhlo seznámení s novými pravidly a také s jejich významem. Děti si nová pravidla osvojily a samy jim přiřadily patřičný význam. Nová a zjednodušená pravidla, kterých se společně držíme, jsou následující: bezpečný prostor, vzájemný respekt, slušné chování.
Bezpečný prostor Při komunitních aktivitách je velmi důležité bezpečí, děti se musí cítit příjemně a prostředí musí být otevřené nejrůznějším tématům a naladěné na tvořivé činnosti. Pokud nemáme uspokojeny základní potřeby, cítíme se ohroženi, nemůžeme si tvořivé činnosti dostatečně užít a sdílet s ostatními své pocity a potřeby. Vybudovat ve společenství dětí bezpečné a dlouhodobě přívětivé prostředí a vztahy založené na vzájemné důvěře, úctě a respektu je stěžejním úkolem artefiletické práce. Je to podstatné i pro samotný pocit klidu a harmonie, teprve poté může klub plnit svou socializační a vzdělávací funkci.
Za jednu ze stěžejních metod budování vztahů považuji komunitní kruh, který je ke komunitní práci jako stvořený. Navázali jsme na něj i první technikou spojenou se zaváděním pravidel. Pojem komunitní kruh vychází ze slov komunita či společenství, a proto se velmi hodí také při artefiletických aktivitách. Postup aktivity byl následující. Veliký papír jsme rozprostřeli na zem, kolem něho si každý našel své působiště a maloval bezpečí, bezpečné místo, kde se cítí dobře. Ještě do mokrého „bezpečného prostoru“ jsme si posílali klubíčko. Až se k nám klubíčko dokutálelo, podívali jsme se, jak náš prostor narušilo, jak nám „poškodilo“ zpracování našeho „útočiště“. Děti vyjadřovaly své pocity a potřeby, které se ke hře s klubíčkem vázaly. Popisovali jsme společně emoce pomocí slov Bezpečně se cítím… U jednoho z nejmladších dětí se ukázalo, že pojmu bezpečí nerozumí, maloval auto a silnici, protože se mu k tomuto pojmu spojovaly asociace týkající se cesty a cestování. Zajímavé byly i asociace ostatních. Objevilo se téma domova ve spojení s jistými místy či pokoji, ve kterém se děti nebojí. Častým motivem byly také záclony, aby je nikdo v jejich království neviděl. Jedno z dětí si s bezpečným prostorem spojilo šneka, protože ten si svůj domov nosí stále s sebou. V druhé polovině práce dětem začalo nevyhovovat, že tvoří společně na veliký papír. Na konec aktivity se nálada projevila i na výtvarném artefaktu. Děti začaly fixy silně vyrývat do papíru a trhaly ho. „Aktivita klientům ukázala, že se mohou cítit zle, a není to špatně. Na vlastní kůži si tak mohli vyzkoušet, jaké to je, když si prostor navzájem naruší a v té chvíli došli k uvědomění. To byl pro ně hodně silný zážitek.“ dodává sociální pracovnice Mgr. Marie Janečková.
V průběhu celé aktivity jsme se společně setkávali v kruhu. Posláním bylo v prvé řadě navození prožitku společenství a výměna informací, které se týkají našich postojů, názorů a pocitů ohledně nově formulovaného pravidla. Odpovídali jsme tak na zásadní otázky - Co je bezpečí? Kde se cítíme bezpečně? Co můžeme dělat, když vidíme, že se někdo trápí? K tomu, aby se děti v centru cítily bezpečně, napomáhá to, že formulujeme otázky obecně a děti odpovídají na tyto otázky, nakolik samy chtějí. Aktivita přispěla k vytvoření soudržnosti, jistoty a kultivaci vztahů ve skupině, což se projevilo lepším chováním dětí k sobě navzájem. Dále vedla k osobnostnímu rozvoji dětí – tedy k rozvoji řady kompetencí, které jim pomohou v běžném životě i například ve škole. Na závěr aktivity jsme zařadili další doplňkové techniky dle aktuálních potřeb. Děti si vytvořily vlastní deník a desky na výtvarné artefakty. Mají tak svou tvorbu přehledně archivovanou. Kdyby se někdo necítil ve skupině dobře, může své pocity svěřit deníku.
Vzájemný respekt Podstatnou dobrého fungování každého kolektivu je vzájemný respekt. Pokud nepanuje otevřená nálada, současně se vytrácí i radost z tvoření. Je důležité, aby byl každý člen vtažen do tvorby. Tentokrát jsme společně ponořili do techniky muchláže a vymýšleli jsme témata tvorby, nakonec jsme vybrali pojmy láska a koupaliště a pokusili se je ztvárnit. Vzhledem k věku dětí nás téma lásky nepřekvapilo. Děti se také navrátily k minulému setkání, při kterém jsme tvořili bezpečný prostor. Reflektovaly, že pokud je na koupališti také plavčík, jsou lidé v bezpečí. Při vymýšlení návrhů jsme respektovali potřeby a nápady druhých. Technika byla obohacena tím, že měl na chvíli vždy jeden z nás zavázané oči a ostatní mu při tvorbě pomáhali a podporovali ho. Pomocí této techniky se podařilo začlenit do kolektivu také nové děti v komunitě. Interaktivní hrou, jsme si ověřili, zda se dokážeme navzájem „podržet“. Symbolicky se aktivita promítala do dění na klubu, pokud by přišla chvíle ohrožení, dokázali bychom si navzájem pomoci. Nakonec jsme společně rituálně vyměnili nástěnku a své nové symbolické pravidlo jsme tam připevnili. K vytvořenému artefaktu koupaliště se děti opakovaně vrací, mají ho na očích v rámci výzdoby klubu. Na aktivitu vzpomínají, pamatují si, jak koupaliště vytvářeli. Důležité je, že jsou na svou tvorbu pyšní, dokážou o ní mluvit a pochlubit se s ní.
Slušné chování Mezi základní poslání pedagoga a sociálního pracovníka by mělo být předávání pravidel slušného chování. K bezproblémovému chodu zařízení i fungování lidí mezi sebou ve společnosti, je slušné chování klíčové. Dítě tato pravidla poznává od útlého dětství, protože pozoruje své rodiče a další členy rodiny, jak se chovají a tento model opakují. V komunitě se stává, že normy v rodině nekorespondují s normami ve společnosti. Dítě si pravidla slušného chování nejlépe osvojí pomocí zážitku, formou hry a samozřejmě také konkrétního příkladu. Při seznámení a nácviku s těmito pravidly jsme využili techniku hraní rolí. Sepsali jsme na kartičky nejrůznější momenty, se kterými se lidé běžně setkávají v každodenním životě – při jízdě v MHD, při nakupování či ve škole. Přidali jsme také situace, které mohou nastat na klubu, pokud například přijde cizí člověk apod. Slova, která byla pouze napsaná, jsme nechali oživit. Prožili jsme reálné chvíle v bezpečném prostoru. Zajímavě se nám podařilo propojit techniku také s multikulturní výchovou. Technika Bargoti a Roteři, kterou sestavila PaedDr. Jitka Jilemnická, je založena na čtení příběhu o dvou smyšlených národech – Bargotech a Roterech. Úkolem dětí je výtvarně ztvárnit postavu každého z národů. Cílem je hlavně prevence proti předsudkům a nácvik slušného chování ke všem lidem na světě. Aktivita nebyla tolik povedená jako setkání předchozí. Při předchozích aktivitách se děti naladily na prožívání „sebe a nás na klubu“, „tady a teď“. Přeladění na „oni“ bylo pro ně náročné. Mohlo to plynout z faktu, že děti ze sociálně vyloučeného prostředí většinu času tráví uvnitř komunity. Často jim tak schází běžné mezilidské kontakty a proto je pro ně těžší vnímat okolní svět v širších souvislostech.
Zhodnocení proměny pravidel Vzhledem k tomu, že od nového zavedení pravidel proběhl již rok, je možné si tuto změnu zhodnotit. V rámci hodnocení chování jsme v minulosti častěji využívali sankce, protože bylo nutné chování dětí posuzovat. Po zavedení nových pravidel si děti samy korigují své chování navzájem za podpory pracovníka. Jsou schopni se nahlas vyjádřit, pokud se jim něco nelíbí. Reflexe chování se objevuje i v denících, do kterých po každém setkání popisujeme své dojmy. Děti pracovníkům natolik důvěřují, že jim ve většině případů dovolí do deníků
nahlédnout. Děti se věnují zápisům do deníku pečlivě. Vrací se také k aktivitám, které si nezapsaly a hodnotí celkové dojmy z aktivity, přičemž zvládají retrospektivní pohled. Reflektují tak chování své i ostatních dětí. Reflexe v denících je důležitá také proto, že se děti učí formulovat své dojmy písemně. Prožití pravidel při artefiletických aktivitách se ukázalo jako velmi dobré při práci s dětmi ze sociálně vyloučeného prostředí. Vlaštovky, které napovídají, jak děti změnu přijaly, vnímáme téměř každý den. Nejzajímavějším okamžikem bylo vyjádření jednoho z chlapců za branami střediska. Mimo bezpečné dění na klubu, který symbolicky „kryje záda“, se vyjádřil ve chvíli nelibosti následovně: „Mně se to nelíbí, už to nedělej“. Děti obvykle těžce pojmenovávají svoje potřeby a nelibost spíše vyjadřují vulgarismy či agresivnějším chováním. Tím, že se učí své emoce vyjádřit jinak, zvládají lépe také komunikaci s vrstevníky v běžném životě.
