argo Ukázka knihy z internetového knihkupectví

argo

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Zvláštní příběh rodiny F Kevin Wilson

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS203834

Přeložil Rani Tolimat The Family Fang © Argo, 2015 Copyright © 2011 by Kevin Wilson. All rights reserved. Translation © Rani Tolimat, 2015 Cover art © Miro Švolík, 2015 ISBN 978-80-257-1355-6 (váz.) ISBN 978-80-257-1411-9 (e-kniha)


Věnováno Leigh Ann.


Je to tak směšné, jak nás pořád milují, a my zas milujeme je. Nemyslitelná urážka, to, že nás stvořili. A jak! A to, jak žijí! Tak takhle ne, my na to půjdem mnohem líp. — WILLIAM MEREDITH, „Rodiče“

„Nebylo to skutečné, bylo to jenom divadlo. Umělé, kašírované divadlo.“ — DOROTHY B. HUGHESOVÁ, Na opuštěném místě


prolog

Zločin a trest, 1985 Autoři: Caleb a Camille Fangovi Pan a paní Fangovi tomu říkali umění. Pro jejich děti to bylo darebáctví. „Někde něco provedete a pak od toho utečete,“ prohlásila dcera Annie. „Ve skutečnosti je to mnohem složitější, miláčku,“ namítla paní Fangová a rozdala všem členům rodiny podrobné instrukce k následující akci. „Ale v tom, co děláme, je i jednoduchost,“ ozval se pan Fang. „Ano, to je pravda,“ přitakala jeho žena. Annie a její mladší bratr Buster neřekli nic. Jeli z domova dvě hodiny až do Huntsville, protože nechtěli, aby je někdo poznal. Anonymita byla důležitou součástí akce – mohli si tak scénu v klidu připravit, aniž někdo tušil, co se chystá. Pan Fang, s nohou na plynu a celý dychtivý očekáváním, pohlédl ve zpětném zrcátku na svého šestiletého syna. „Tak co, chlapče, projdeme si, co máš za úkol? Jen tak pro pořádek, že všechno správně chápeš.“ Buster se zahleděl na hrubý nákres, který mu na papír načrtla

9


matka. „Budu se cpát želé fazolkama a chechtat se na celý kolo.“ Pan Fang přikývl a spokojeně se usmál: „Přesně tak.“ Paní Fangová pak navrhla, že by mohl Buster občas vyhodit pár fazolek do vzduchu, a všichni v autě souhlasili, že je to skvělý nápad. „A co máš na starosti ty, Annie?“ pokračoval pan Fang. Annie se dívala z okna a počítala mrtvá zvířata, která cestou míjeli. Už se dopočítala pěti. „Já budu pátá kolona,“ odpověděla. „Dám echo prodavačovi.“ Pan Fang se znovu usmál. „A pak?“ Annie zívla. „Pak odtamtud zmizím jak pára nad hrncem.“ Když konečně dorazili do obchodního centra, byli připraveni na věci příští – na prchavý okamžik se chystali vytvořit něco tak nezvyklého, že si ostatní nebudou jistí, jestli se jim to nezdálo. Fangovi vešli do přeplněného obchodního centra, ztratili se jeden druhému v davu a dělali, že se neznají. Pan Fang se posadil do bufetu a zkoušel zaostřit malou kameru ukrytou v mohutných brýlích, ze kterých vždycky dostával vyrážku kolem očí. Paní Fangová se s velkým zaujetím procházela od jednoho obchodu k druhému a divoce přitom máchala rukama, takže budila dojem, že není duševně úplně v pořádku. Buster lovil drobné mince z kašen, až mu od nich ztěžkly kapsy a z kalhot mu kapala voda. Annie si ve stánku s tretkami koupila tetovací obtisk – lebku s růží v čelistech – a zašla si ho na záchod nalepit na paži. Pak si přes něj přehrnula rukáv trička a sedla si do jedné z kabin, dokud jí na hodinkách nezapípal alarm. Smluvený čas nadešel a všichni čtyři se pomalu vydali k cukrárně. Akce měla šanci na úspěch jen pod podmínkou, že každý udělá přesně to, co se po něm chtělo. Po pěti minutách bezcílného chození mezi regály zatahala Annie za rukáv mladíka za pokladnou. Podíval se na ni a usmál se: „Ahoj, chceš si něco koupit? Mám ti něco podat? Jen si řekni, rád pomůžu.“ Byl tak milý, že se Annie trochu zastyděla za to, co se chystala udělat. „Nejsem práskač,“ pronesla tiše. Zatvářil se zmateně

10


a nahnul se k ní. „Co to povídáš?“ „Nechci vypadat jako práskač, ale tamta paní vám krade bonbóny.“ Ukázala na matku, která stála u automatu na želé fazolky a v ruce držela obří stříbrný kornout. „Ta paní?“ zeptal se prodavač. Annie kývla. „To je dobře, že mi to říkáš,“ pochválil ji, vtiskl jí do ruky lízátko s píšťalkou a odkráčel pro vedoucího. Annie si lízátko rozbalila a pustila se do něj. Zatímco se opírala o pokladnu, praskaly jí jemné cukrové střípky v puse. Když lízátko dojedla, podala si z poličky další a strčila si ho do kapsy na horší časy. Jakmile prodavač s vedoucím vyšli z kanceláře, odkráčela z cukrárny a ani se za sebou neohlédla – bylo jí jasné, co bude následovat. Paní Fangová naplnila želé fazolkami pátý sáček, opatrně se rozhlédla kolem sebe a otevřený sáček si nacpala pod bundu k ostatním. Vrátila kornout do stojanu a za drobného pohvizdování se vydala na cestu mezi regály. Chvilku se s předstíraným zájmem zadívala na jiné druhy bonbónů, pak si to namířila k východu z cukrárny. Ve chvíli, kdy vycházela ze dveří, ucítila na paži cizí ruku a mužský hlas prohlásil: „Promiňte, madam, ale asi tu máme malý problém.“ Po tváři jí přeběhl lehký náznak úsměvu, což ji posléze trochu zamrzelo. Pan Fang sledoval, jak jeho žena vrtí hlavou a tváří se nevěřícně, když vedoucí cukrárny ukazoval na všeříkající boule pod jejím oblečením. Kradené zboží bylo ukryté tak nedbale, že to celé situaci dodávalo krásný absurdní nádech. Pak paní Fangová vykřikla: „Vždyť já mám cukrovku, proboha, vůbec nemůžu žádný sladkosti.“ V tu chvíli se po nich lidé začali otáčet. Pan Fang se přiblížil na pár kroků a zblízka se díval, jak jeho žena křičí: „To je protiústavní! Můj otec chodí na golf s guvernérem. Tohle si…“ A v tu chvíli se pytle plné bonbónů s drobnou výpomocí paní Fangové rozsypaly.

11


Buster se prodral kolem otce a sledoval, jak se stovky želé fazolek řinou jako krupobití z matčina oblečení a s rachotem dopadají na podlahu obchodu. Klekl si matce u nohou a vykřikl na celé kolo: „Bonbóny zdarma!“ Zároveň si začal cpát hrsti želé fazolek, jejichž proud stále neustával, do pusy. Záhy se k němu přidaly dvě další děti, jako by paní Fangová byla obří a momentálně rozbitý automat. Buster se rozesmál drsným skřípavým smíchem, díky kterému zněl jako mnohem starší než ve skutečnosti. Okolo už se shromáždilo nějakých dvacet lidí a matka začala vzlykat. „Nechci zpátky do vězení,“ vykřikla plačtivě. V tu chvíli se Buster uprostřed rozšlapaných fazolek postavil a dal se na útěk. Uvědomil si, že zapomněl vyhazovat bonbóny do vzduchu, a bylo mu jasné, že o tom při následném hodnocení akce ještě uslyší. O půl hodiny později se Annie s Busterem sešli u kašny a čekali, až se jejich matka vypořádá s problémy, do kterých ji absurdní výstup nevyhnutelně dostal. Nejspíš ji zadržela ochranka obchodního centra a otec příslušné orgány právě přesvědčuje, aby ji propustili jen s výstrahou. Ukazuje jim recenze předchozích vystoupení, výstřižky z New York Times a časopisu ArtForum. Mluví o umění veřejné performance, spontánní choreografii a posunuté realitě. Následně zaplatí za ukradené bonbóny a velmi pravděpodobně dostanou zákaz vstupu do obchodního centra. Večer pojedou domů, dají si večeři a budou si představovat, jak všichni ti lidé v obchodě vyprávějí kamarádům a rodinným příslušníkům o podivném a krásném zážitku, kterého se jim toho odpoledne dostalo. „Co když je zavřou do vězení?“ zeptal se Buster sestry. Ta o té možnosti chvíli přemýšlela a pak pokrčila rameny. „Pojedem stopem domů a počkáme, až utečou.“ Buster souhlasil, že to zní jako dobrý plán. „Anebo zůstanem tady v obchodě a máma s tátou nebudou

12


vědět, kde nás najít.“ Annie zavrtěla hlavou. „Vždyť nás potřebujou. Bez nás dvou by nic nefungovalo.“ Buster vysypal z kapes drobné, které předtím nasbíral, a srovnal je do dvou stejně velkých hromádek. Pak je se sestrou střídavě házeli zpátky do kašny a každý z nich myslel na svá tajná přání v naději, že jsou dost jednoduchá, aby se mohla splnit.

13


kapitola 1

Když Annie vešla na scénu, sdělila jí nějaká žena, že si bude muset sundat tričko. „Cože?“ zeptala se. „Přesně tak,“ zněla odpověď. „Tuhle scénu točíme nahoře bez.“ „A vy jste kdo?“ zeptala se Annie. „Já jsem Janey.“ „Ale ne,“ zavrtěla Annie hlavou s pocitem, že si nejspíš spletla místo natáčení. „Ptám se, jakou práci tady děláte?“ Janey se zamračila. „Dohlížím na scénář. Už jsme spolu přece několikrát mluvily. Copak si nevzpomínáte, jak jsem vám před pár dny vyprávěla, jak se mě pokoušel líbat můj strejda?“ Na nic podobného si Annie skutečně nevzpomínala. „Říkáte, že dohlížíte na scénář?“ Janey s úsměvem kývla. „Ale u mě ve scénáři se o nahé scéně nic nepíše.“ „No, ono to tam nebylo napevno,“ odpověděla Janey. „Záleží na tom, jak se to rozhodne.“

14


„Ani při zkoušce mi nikdo nic neřekl,“ bránila se Annie. Na to Janey jen pokrčila rameny. „A podle Freemana si mám jako sundat tričko?“ ptala se Annie. „Přesně tak. Hned ráno za mnou přišel a povídá: ‚Pověz Annie, že tu další scénu točí nahoře bez.‘“ „A kde je Freeman teď?” Janey se rozhlédla. „Říkal, že hledá někoho, kdo by mu udělal nějakej hodně zvláštní sendvič.“ Annie se zavřela na záchodě, vešla do prázdné kabiny a zavolala svému agentovi. „Chtějí, abych se svlékla.“ „Ani náhodou,“ odpověděl agent Tommy. „Jako herečka máš nakročeno do první ligy, takže úplně nahá scéna nepřichází v úvahu.“ Annie upřesnila, že to nemá být úplně nahá scéna, jen nahoře bez. Na druhém konci linky se rozhostilo ticho. „No, to by možná šlo,“ ozval se pak Tommy. „Nebylo to ve scénáři,“ namítla Annie. „Spousta věcí není ve scénáři. Pamatuju na film, ve kterým jednomu komparsistovi visel pinďour z kalhot.“ „Jasně, a ten film to pěkně zkazilo,“ vybavila si Annie. „Tehdy jo, to máš pravdu.“ „Takže jim řeknu, že na to kašlu.“ Agent se znovu odmlčel. Měla pocit, že v pozadí slyší zvuky počítačové hry. „To by nejspíš nebyl nejlepší nápad. Tahle role má na Oscara a ty hodláš dělat vlny?“ „Ty myslíš, že má ta role na Oscara?“ „Záleží na tom, jak silná bude konkurence,“ zněla odpověď. „Ale letos ženský role nejsou nic moc, takže jo, řekl bych, že klidně má. Ale na mě radši nedej, já tě netipoval na nominaci za Datum splatnosti – a dobře víme, jak to dopadlo.“ „Jasně,“ hlesla Annie.

15


„Instinkt mi napovídá, že bys to triko měla sundat. Třeba to nakonec bude jenom v režisérským sestřihu.“ „Mně instinkt napovídá něco jinýho,“ odpověděla Annie. „Prima, ale lidi nemají rádi herce, co dělají problémy.“ „Radši už půjdu.“ „Kromě toho vypadáš výborně,“ prohlásil Tommy ve chvíli, kdy Annie zmáčkla tlačítko pro ukončení hovoru. Zkusila zavolat Lucy Wayneové, režisérce Data splatnosti, za které Annie dostala nominaci na Oscara. Tehdy hrála stydlivou knihovnici závislou na drogách, která se s tragickými následky zapletla se skinheady. Nebyl to zrovna snadný film na pochopení, ale pořádně jí pomohl v kariéře. Annie Lucy důvěřovala, celou dobu natáčení měla pocit, že je ve správných rukou. Kdyby ji Lucy požádala, aby se svlékla, udělala by to bez odmlouvání. Jenže Lucy telefon samozřejmě nezvedla a Annie měla pocit, že by tu situaci nedokázala dobře popsat na záznamník. Její jediná spolehlivá pomocná ruka nebyla k dosažení a ona si teď musela poradit sama. Rodiče to považovali za skvělý nápad. „Podle mě bys měla jít úplně do naha,“ prohlásila matka. „Proč jenom nahoře bez?“ Annie slyšela, jak otec v pozadí křičí: „Řekni jim, že do toho půjdeš, pokud si hlavní hrdina sundá kalhoty.“ „Hele, on má pravdu,“ přesvědčovala ji matka. „Ženská nahota už není kontroverzní téma. Vysvětli tomu režisérovi, že pokud chce nějakou odezvu, potřebuje v tom filmu nahej penis.“ „Začínám mít pocit, že nechápete, oč jde,“ namítla Annie. „A oč tedy jde, zlato?“ zeptala se matka. „Nechci si to tričko sundávat. Nechci si sundávat ani kalhoty. A už vůbec nechci, aby si je sundával Ethan. Chci tu scénu udělat tak, jak jsme ji zkoušeli.“

16


„To mi připadá jako pěkná nuda,“ opáčila matka. „To mě nepřekvapuje,“ odsekla Annie a znovu zavěsila s pocitem, že má kolem sebe samé retardované jedince (lepší termín ji v tu chvíli nenapadl). Z vedlejší kabiny se ozval hlas: „Být tebou, řeknu si o sto tisíc navíc, pokud ty prsa fakt chtějí vidět.“ „Prima,“ odpověděla Annie. „Díky za radu.“ Zavolala bratrovi. Buster navrhl, aby vylezla záchodovým oknem a utekla, což byl jeho obvyklý způsob řešení problémů. „Prostě odtamtud vypadni, než tě namontujou do něčeho, do čeho se ti nechce,“ nabádal ji. „Hele, ale nejsem mimo, že ne? Taky myslíš, že je to divný?“ ptala se ho Annie. „Je to divný,“ ujistil ji Buster. „Nikde ani slovo o nahotě, a pak prásk, těsně před natáčením mi řeknou, abych si sundala triko?“ „Je to divný,“ opakoval Buster. „Ne že by mě to úplně překvapovalo, ale je to divný.“ „Tebe to nepřekvapuje?“ „Někde jsem slyšel, že Freeman Sanders při svým prvním filmu natočil improvizovanou scénu, kde si to herečka rozdávala se psem, nakonec ji ale vystřihli.“ „O tom jsem v životě neslyšela,“ prohlásila Annie. „No, zrovna o tomhle ti Freeman nejspíš vykládat nebude.“ „A co mám teda dělat?“ ptala se Annie. „Prostě odtamtud vypadni,“ zakřičel Buster. „Nemůžu jen tak vypadnout. Mám nějaký smluvní povinnosti. Podle mě je to dobrej film. Teda aspoň dobrá role. Prostě jim jenom řeknu, že tuhle scénu točit nebudu.“ Zvenku se ozval Freemanův hlas: „Ty tu scénu točit nebudeš?“

17


argo Ukázka knihy z internetového knihkupectví

Recommend Documents