APLIKACE PODNIKATELSKÝCH POBÍDEK V ZEMÍCH EVROPSKÉ UNIE NA POZADÍ TEORIE KORPORÁTNÍ DANĚ 1 APPLICATION OF BUSINESS INCENTIVES IN EU COUNTRIES AGAINST THE BACKGROUND OF CORPORATE TAX THEORY Jan Široký Ekonomická fakulta VŠB-TU Ostrava
[email protected]
Abstrakt: Stať se zabývá stupněm využívání investičních pobídek v zemích Evropské unie. Na základě teoretických poznatků, analýzy, indukce a provedené komparace aplikace investičních stimulů v zemích Evropské unie je možné konstatovat značné používání korporátní daně jako nástroje hospodářské politiky. Stať zároveň ilustruje rozdílné konstrukce korporátních daní v zemích Evropské unie (včetně různých druhů podnikatelských pobídek), které znesnadňují další možnost harmonizace těchto daní. Klíčová slova: Korporátní daň, daňové pobídky, investice, nominální sazba daně, efektivní sazba daně. Abstract: Paper deals with the use of investment incentives in EU countries. On the base of theoretical knowledge, analysis, induction and comparison of investment incentives in EU countries it can be said that the corporate tax is considerably used as an instrument of economic policy. Paper also illustrates different constructions of corporate taxes in EU countries (including various types of business incentives) which complicate next possibilities of harmonization of these taxes. Key words: Corporate tax, tax incentives, investments, nominal tax rate, effective tax rate. JEL Classification: H 25, H 21 1 Úvod: Důvod pro existenci firemních daní Spor o samotné opodstatnění existence korporátní daně (daně ze zisku firem) je asi tak starý jako sama tato daň. I když je korporátní daň jednou z nejmladších v daňových systémech, snad na žádnou jinou 1 Stať je dílčím výstupem projektu GAČR 402/07/0547 „Dopady harmonizace finančního výkaznictví pro malé a střední podniky ve vazbě na konstrukci základu daně z příjmů“.
2
daň neexistují v ekonomické teorii rozdílnější názory. Ty se dotýkají samotné podstaty daně a důvodů pro její místo v daňových systémech. Pokud bude abstrahováno od požadavku na příjem veřejných rozpočtů, potom argumenty jak zastánců, tak odpůrců této daně jsou relativně vyvážené. Ekonomové zastávající integralistické pojetí kritizují daň ze zisku firem za to, že zisk je prakticky zdaněn dvakrát: jednak na úrovni podnikatelské jednotky, která platí daň ze zisku, jednak na úrovni samotného poplatníka buď ve formě daně z příjmů, nebo ve formě daně uvalené na dividendy, různé podíly apod. Integralisté vycházejí z faktu, že všechny daně v konečné fázi platí jednotlivci a že měření skutečného ekonomického zisku je velmi složité. Ve svých analýzách se zabývají zejména způsoby, jak daň z firemních zisků zohlednit v osobní důchodové dani. Naproti tomu absolutistický přístup existenci korporátní daně obhajuje, neboť tvrdí, že firmy jsou právní jednotkou s vlastním rozhodováním, mají svoji zdanitelnou kapacitu a ovlivňují ekonomické procesy. Absolutisté ve svých teoriích nerozlišují diferenci mezi rozděleným a zadrženým ziskem. Daň také může být - v dalším pojetí - chápána jako „platba“ za limitované ručení vlastníků firem a za využívání veřejných služeb firmami. Daně ovlivňují jak celkový zisk firmy, tak jeho rozdělení. Celkový dosažený zisk firmy se rozděluje na zadržený zisk a rozdělený zisk (např. dividendy). Distorze (narušení tržního mechanismu ekonomiky), které způsobují korporátní daně v tržním mechanismu ekonomiky, lze analyzovat jako distorze mezi: (1) budoucí spotřebou a současnou spotřebou; (2) dividendami a zadrženými zisky; (3) financováním z vlastního jmění a financováním z půjček. Korporativní daň v závislosti na dalších konstrukčních prvcích daně bude ovlivňovat volbu mezi spotřebou současných a budoucích komodit podle možností eliminace (či alespoň zmírnění) dvojího zdanění firemní a osobní důchodovou daní. Konstrukce daně ze zisku firem, která v důsledku více zdaňuje dividendy v porovnání se zadrženými zisky, motivuje firmy ke zvyšování těchto zadržených zisků. Tímto způsobem může docházet k větší tvorbě prostředků pro investice. Systém však znevýhodňuje nové firmy, jež mnohdy při snaze o peněžní zdroje si tyto prostředky půjčují na finančních trzích. Investice, které bude výhodná při financování z nerozdělených zisků, nemusí být výhodná při platbě z půjčených prostředků. Nižší zdanění u zadrženého zisku v porovnání s rozděleným ziskem může ovlivňovat investiční rozhodování firem. Úroky, které korporace platí za zapůjčené finanční prostředky, jsou při vymezení zdanitelného důchodu v rámci daně ze zisku firem odčitatelnou položkou a považují se za daňově uznatelný výdaj. Z tohoto hlediska (pokud bude přijat předpoklad, že firma má k dispozici dva základní finanční zdroje, tj. financování z dluhu a financování z vlastního jmění), bude financování dluhem z daňového hlediska přijatelnější2. Skutečností však zůstává, že korporátní daň je v současnosti zavedena ve všech zemích Evropské unie, které ji ve větší či menší míře využívají i jako nástroje hospodářské politiky.
2
Zevrubněji JACKSON, BROWN (2003), s. 605 - 607.
3
2 Problematika rozdílných přístupů ke konstrukci korporátní daně v zemích Evropské unie 2.1 Nominální (statutární) versus efektivní daňová sazba Pro velikost daňového zatížení firem není příliš vypovídajícím ukazatelem samotná statutární (nominální) sazba korporátní daně. Ta se v současnosti jen v zemích Evropské unie liší o 25% bodů3 (viz tabulka 1) a pro přibližné stanovení samotné efektivní daně (a s ní spojené ochotě zakládat nové firmy a nést podnikatelské riziko) je zapotřebí brát v úvahu i jiné atributy konstrukčních prvků daně a další okolnosti. Značný odklon nominální sazby od efektivní (skutečné, reálné) sazby korporátní daně způsobuje především: (1) existence různých metod a doby odpisování; (2) možnost skupinového zdanění; (3) používání různých metod pro oceňování zásob; (4) poskytování rozmanitých investičních pobídek; (5) kompenzace či přenášení ztrát; (6) výše daně z nemovitostí, z převodu nemovitostí a další daně, které platí firmy; (7) uplatňování daně z přidané hodnoty na vstupu; (8) možnosti odpočtů různých druhů nákladů; (9) další různé daňové úlevy či slevy. Vysoký rozptyl sazeb firemních daní v Evropské unii je způsoben skutečností, že v současnosti má každý členský stát EU svoje vlastní pravidla pro stanovení základu firemních daní, což prakticky znamená, že existuje 27 různých způsobů zjištění základu daně korporací. Aby bylo možné zobjektivizovat daňové zatížení, používají se i ukazatele efektivní marginální daňové sazby (EMTR) a efektivní průměrné daňové sazby (EATR). Náklady kapitálu a EMTR jsou ukazatele pro marginální (mezní, přírůstkové) investice. Marginální investice představují investice v nových dodatečných projektech, které přinášejí takovou míru návratnosti počátečně investovaného kapitálu, aby se investice z pohledu investora vyplatila. Minimální míra návratnosti před zdaněním se označuje jako náklady kapitálu φ. EMTR je definována jako rozdíl mezi náklady kapitálu φ a tržní úrokovou sazbou dividendy ρ připadající na náklady kapitálu φ: EMTR = (φ – ρ) / φ .
(1)
Pro jiné investice než do finančního majetku je kalkulace nákladů kapitálu a EMTR více komplexní. Aby bylo možné pochopit přístup pro odpisovaný majetek, jako stroje a budovy, je postačující vzít v úvahu sazbu daně ze zisku firem τ a čistou současnou hodnotu odpisů ψ. Pro danou tržní úrokovou sazbu ρ se náklady kapitálu vypočtou jako: φ = [( 1 – ψ ) krát (ρ + δ)] / (1 – τ) , (2)
3
K 31. 12.2008 byla nominální sazba korporátní daně v Bulharsku a na Kypru 10 %, na Maltě 35 procent.
4
kde δ je sazbu skutečného ekonomického opotřebení. Z rovnice (2) je možné snadno vypozorovat, že náklady kapitálu a EMTR se zvyšují, pokud se čistá současná hodnota odpisů ψ snižuje a/nebo pokud se sazba daně ze zisku firem τ zvyšuje. (φ / EMTR ψ and τ). (3) Z výše uvedeného vyplývá, že EMTR může být u odpisovaného majetku nižší než sazba daně ze zisku firem τ, pokud existuje výhodný systém odpisování. EMTR může být nicméně i vyšší než je sazba daně ze zisku firem, pokud jsou uvaleny i jiné daně než daně ze zisku. Pro zjednodušení nejsou tyto daně zahrnuty v rovnici (2). EMTR zohledňuje pouze marginální investice. Takové investice přinášejí rovnost míry obratu s náklady kapitálu. Proto je EMTR relevantní při posuzování alokační efektivnosti daňových režimů. Nicméně empiricky bylo dokázáno, že nadnárodní společnosti rozmísťují své dceřiné společností do lokalit s efektivnějšími daňovými režimy pouze u vysoce ziskových investic. Zisková investice vynáší míru návratnosti π nad náklady kapitálu φ. Relevantní daňové břemeno ziskových investic představuje ukazatel EATR. Vztah mezi ukazateli EATR a EMTR je následující: EATR = (φ /π) krát EMTR + [(π – φ) / π] krát τ .
(4)
EATR je roven váženému průměru EMTR a sazby daně ze zisku firem τ. Váhy jsou determinovány proporcí obratu před zdaněním π, který je zahrnut v nákladech kapitálu (pro EMTR), a proporcí, která přesahuje náklady kapitálu (pro korporátní daň). Tabulka 1: Daňové kvóty, podíl korporátních daní na HDP (k 31. 12. 2005) a statutární sazby korporátních daní v Evropské unii (k 31. 12. 2008)4 ČLENSKÝ STÁT EVROPSKÉ UNIE
KÓD STÁTU
DAŇOVÁ KVÓTA (%)
1000 / GDP (%)
1200 / GDP (%)
NOMINÁLNÍ SAZBA (%)
Belgie
BE
33,9
17,8
3,4
33,9
Bulharsko
BG
10,0
6,4
2,9
10,0
Česká Republika
CZ
21,0
9,3
4,5
21,0
Dánsko
DK
25,0
31,4
3,8
25,0
Estonsko
EE
21,0
7,1
1,4
21,0
Finsko
FI
26,0
17,9
3,3
26,0
Francie
FR
33,3
11,9
2,4
33,3
Zdroj: Taxation Trends in European Union (2008), European Tax Handbook (2008). V tabulce jsou uvedeny jen základní nominální sazby daně; EE - daň na distribuované zisky, FR - včetně přirážky, LU - firemní daň se ještě zvyšuje o municipální daň, HU - firemní daň se ještě zvyšuje o municipální daň, DE - sazba firemní daně včetně solidárního příplatku, NL - sazba firemní daně ze zisků do 40.000 EUR, SE - bez municipální daně 4
5
Irsko
IE
12,5
12,4
3,4
12,5
Itálie
IT
27,5
13,5
2,3
27,5
Kypr
CY
10,0
10,2
5,4
10,0
Litva
LT
15,0
9,1
2,1
15,0
Lotyšsko
LV
15,0
8,0
2,0
15,0
Lucembursko
LU
23,1
14,1
6,0
23,1
Maďarsko
HU
16,0
9,1
2,1
16,0
Malta
MT
35,0
12,1
4,0
35,0
Německo
DE
15,83
10,3
1,1
15,83
Nizozemí
NL
20,0
11,9
3,7
20,0
Polsko
PL
19,0
7,0
2,5
19,0
Portugalsko
PT
25,0
8,5
2,7
25,0
Rakousko
AT
25,0
12,9
2,4
25,0
Rumunsko
RO
16,0
5,3
2,7
16,0
Řecko
EL
25,0
9,5
3,6
25,0
Slovensko
SK
19,0
6,1
2,8
19,0
Slovinsko
SI
22,0
9,3
2,9
22,0
Španělsko
ES
30,0
11,4
3,9
30,0
Švédsko
SE
28,0
20,1
3,8
28,0
Velká Británie
GB
28,0
16,8
3,3
28,0
Daňová kvóta - podíl výnosů daňových odvodů dle metodiky OECD k hrubému domácímu produktu (HDP); 1000/HDP - podíl všech výnosů daní z důchodů, zisků a kapitálových výnosů k HDP; 1200 podíl výnosů daní z příjmů, zisků a kapitálových výnosů od korporací k HDP. 2. 2 Vliv zdanění na investice Při rozhodování o investiční aktivitě sehrávají úlohu i další aspekty, které mohou daně ovlivnit. Především se jedná o možnost kompenzace případné dosažené ztráty z podnikání a podstoupeného rizika, kterou každá investice v sobě zahrnuje. V souladu s neoklasickou ekonomickou teorií, předpokládající snahu subjektu o maximalizaci zisku, budou investice funkcí očekávané míry čistého zisku a jejich zdanění tuto očekávanou míru sníží. Z makroekonomického hlediska jsou investice při optimálním stavu ekonomiky rovny úsporám. V obr. 1 jsou investice znázorněny investiční křivkou, kterou ovlivňuje úroková míra a jejich velikost je dána vzájemnou shodou s výší úspor.
6
Obrázek 1: Vliv zavedení daně na výši investic
Nechť v čase t = 0 (před zdaněním) je dosaženo rovnováhy v bodě E0 při rovnovážné míře výnosu r0 a rovnovážné roční míře investic I0. V čase t = 1 je zavedena daň se zisku se sazbou E0ET/E0I0 (což je současně i E*E1/E*I1 nebo také r*r1/r*0) . Jelikož se jedná o daň ad valorem, nová investiční křivka se pootočí vůči původní, vzroste hrubá úroková sazba na r*, čistá sazba poklesne na hodnotu r1 a výše úspor a investic se sníží na I1. Nově zavedená daň vedla ke snížení roční míry investic. Zdanění výnosu z investic však rovněž zvyšuje riziko investování a odrazuje subjekty od realizace investičních záměrů. Zdanění výnosů z investic nemá jen za následek snížení roční míry investic, ale tím, že zvyšuje riziko do více rizikovějších (nejistých) investic, může odrazovat potenciální podnikatele od realizace těchto investičních záměrů. Je nutné si uvědomit, že zatímco dosažený zisk je podroben dani, v případě ztráty z podnikatelské aktivity neinkasuje firma „negativní“ daň, ale v lepším případě (pokud nevyhlásí konkurs) je ji umožněno dosaženou ztrátu zahrnout do daňově uznatelných výdajů v následujících daňových obdobích, což samozřejmě s sebou přináší problém diskontované hodnoty ztráty v příštích letech (podobně jako u odpisů). Čistý zisk z podnikání se uplatněním korporátní daně zmenší, dosažená ztráta však nikoliv, ta zůstává shodná. Vláda může poněkud eliminovat tato rizika podnikání tím, že bude do jisté míry případné ztráty kompenzovat. Mechanismus možné vládní podpory ilustruje obr. 2.
7
Obrázek 2: Vliv daně na podstoupení rizika5
Nechť v grafu je míra rizika vynášena na horizontální ose, vertikální osa bude měřit výnos z investování. Investor má výběr ze dvou možností: držbu hotovosti (nulová rizikovost) a investování do cenných papírů. Křivku možných příležitostí představuje osa kvadrantu pod 45o úhlem. Pokud poplatník nehodlá investovat, preferuje držení hotovosti, nachází se v bodě 0, kde je nulové riziko, ale i nulový zisk. Protipólem je situace, kdy poplatník volí kombinace rizika a výnosu v bodě X, kde má velké riziko R, ale i možnost velkého výnosu Y. Podle zásad indiferenční analýzy se v čase t = 0 (před zavedením daně) rozhodne pro kombinaci E0, což je bod dotyku křivky možných příležitostí a nejvyšší dostupné indiferenční křivky i1. Hodnota jeho rizika je nyní r0 při výnosu Y0. Nechť je v čase t = 1 uvalena daň ze zisku ve výši 50 % a nechť stát zaručuje kompenzaci ztrát z rizika podnikání. V této situaci investor dosahuje polovičního rizika i výnosu než v čase t = 0, což v grafu představuje bod E1. Protože v čase t = 0 by si mohl investující subjekt vylepšit kombinaci přesunem z bodu E´ do bodu E0, nyní volí přesun do bodu E1, kde se sice výše jeho rizika i možného výnosu zdvojnásobí, ale “čisté“ riziko a výnos zůstane na původní hodnotě E0, jako v čase t = 0. Riziko, které podstupuje, je tedy nyní stejné, stát převzal část výnosu, ale i garanci za kompenzaci části ztráty z možného rizika. Bez státní garance by 50 % daň ze zisku posunula křivku možných příležitostí do přímky, která svírá s osou rizika 22,5o (tedy polovičku z původního úhlu). Kompenzace ztráty tedy může za jistých okolností zvýšit podstupované riziko a v tomto případě podnítit ekonomické subjekty zvýšit objem svých investic. V zemích Evropské unie se uplatňuje pouze částečná kompenzace ztráty formou zohlednění ve zdanitelném základu či jejím možným přesunem do dalších let (vit tabulka 2). 5
Podle MUSGRAVE, MUSGRAVE (1994), s. 286 + vlastní úpravy autor.
8
Možnost tuzemského zápočtu dosažené ztráty do následujících zdaňovacích období je umožněna ve všech státech Evropské unie s výjimkou Estonska, kde právnické osoby jako takové nepodléhají dani ze zisku firem v klasickém pojetí, ale dani z distribuovaných zisků. Možnost odpočtu ztrát je však ve 13 státech EU časově ohraničena a existují i další omezující podmínky (např. započitatelnost vůči stejnému typu příjmů). V šesti státech EU je umožněno dokonce přenášet ztrátu do minulých období. Jedná se o Francii, Irsko, Nizozemí, Německo, Rakousko a Velkou Británii. V Nizozemí je umožněno započítat ztrátu oproti zisku předcházejícího roku či ji přenášet do budoucích období po dobu 9 let od 1. ledna 2007, před tímto datem byla v Nizozemí možnost přenášet ztrátu do minulých období omezena obdobím 3 let, zatímco přenášení ztráty do budoucích období bylo časově neomezeno. Ve Velké Británii může být ztráta přenášena zpětně po dobu 1 roku, přenášení ztráty do budoucích období je časově neomezeno pod podmínkou, že bude uplatněno vůči zisku ze stejného typu podnikání. V České republice lze od základu daně odečíst daňovou ztrátu, která vznikla a byla vyměřena za předchozí zdaňovací období nebo jeho část, a to nejdéle v 5 zdaňovacích obdobích následujících bezprostředně po období, za které se daňová ztráta vyměřuje. V 16 státech Evropské unie umožňuje legislativa i skupinové zdanění firem, v jehož rámci je možné za splnění dalších podmínek převádět ztráty mezi jednotlivými členy skupiny. Daňová skupina může vzniknout především za podmínek vlastnictví určitého procenta vlastnických práv dceřiné společnosti mateřskou společností, přičemž vymezení vlastnictví kapitálu se poměrně značně liší. V Rakousku tak postačuje, aby mateřská společnost vlastnila více než 50 % kapitálu a hlasovacích práv dceřiné společnosti od počátku finančního roku, naopak ve Francii, Nizozemí a Polsku musí být mateřská společnost společností rezidentní a hodnota vlastnictví musí být 95 %. Kromě taxativního vymezení výše vlastnictví potřebného pro možnost skupinového zdanění, musí být k vytvoření daňové skupiny splněny i další zákonné podmínky v jednotlivých státech. Ještě složitější je problematika tzv. přeshraniční kompenzace ztrát mezi jednotlivými členskými státy EU. Zatímco v rámci jedné společnosti je u zahraničních stálých provozoven umožněna kompenzace ztrát ve většině států, u skupiny společnosti (mateřská a dceřiná společnost) v principu vzájemná kompenzace ztrát možná není s výjimkou Dánska, Francie, Itálie a Rakouska.
Tabulka 2: Charakteristiky firemních daní v Evropské unii k 31. 12. 20086 ČLENSKÝ STÁT EVROPSKÉ UNIE
NOMINÁLNÍ SAZBA (%)
MOŽNOST ODPOČTU ZTRÁTY DOZADU
DOPŘEDU
SKUPINOVÉ ZDANĚNÍ FIREM
Belgie
33,9
NE
NEOMEZENĚ
NE
Bulharsko
10,0
NE
5 let
NE
Zdroj: Taxation Trends in European Union (2008), European Tax Handbook (2008) + vlastní šetření. DK - v případě skupinového zdanění potřebný rozhodující podíl hlasovacích práv, IE – podíl u skupinového zdanění min. 51 % nebo 75 % nebo 90 % podle formy smlouvy o skupině, DE – bez striktního stanovení podílu za splnění dalších zákonných podmínek, GB - podíl u skupinového zdanění nejméně 51 % nebo 75 % podle kategorie příjmů.
6
9
Česká Republika
21,0
NE
5 let
NE
Dánsko
25,0
NE
NEOMEZENĚ
ANO*)
Estonsko
21,0
NE
NE
NE
Finsko
26,0
NE
10 let
ANO (90 % podíl)
Francie
33,3
3 roky
NEOMEZENĚ
ANO (95 % podíl)
Irsko
12,5
3 roky
NEOMEZENĚ
ANO*)
Itálie
27,5
NE
5 let
ANO (50 % podíl)
Kypr
10,0
NE
NEOMEZENĚ
ANO (75 % podíl)
Litva
15,0
NE
5 let
NE
Lotyšsko
15,0
NE
5 let
ANO (90 % podíl)
Lucembursko
23,1
NE
NEOMEZENĚ
ANO (95 % podíl)
Maďarsko
16,0
NE
NEOMEZENĚ
NE
Malta
35,0
NE
NEOMEZENĚ
ANO (51 % podíl)
Německo
15,83
1 rok
NEOMEZENĚ
ANO*)
Nizozemí
20,0
1 rok
9 let
ANO (95 % podíl)
Polsko
19,0
NE
5 let
ANO (95 % podíl)
Portugalsko
25,0
NE
6 let
ANO (90 % podíl)
Rakousko
25,0
1 rok
NEOMEZENĚ
ANO (50 % podíl)
Rumunsko
16,0
NE
5 let
NE
Řecko
25,0
NE
5 let
NE
Slovensko
19,0
NE
5 let
NE
Slovinsko
22,0
NE
NEOMEZENĚ
NE
Španělsko
30,0
NE
15 let
ANO (75 % podíl)
Švédsko
28,0
NE
NEOMEZENĚ
ANO (90 % podíl)
Velká Británie
28,0
1 rok
NEOMEZENĚ
ANO*)
2. 3 Integrace korporátní a osobní důchodové daně Důležitým kritériem pro posuzování výhodnosti investic a podnikání jako celku je rovněž uplatňovaný systém propojení korporátní a osobní důchodové daně. V současnosti existuje pouze jedna forma podnikání (společnosti obchodního práva), která automaticky zajišťuje transformaci firemní daně do osobní důchodové daně, a to veřejná obchodní společnost, která z hlediska daní vystupuje jako soubor fyzických osob. Tento systém znamená zdanění všech kapitálových výnosů (tedy i nerealizovaných) osobní důchodovou daní.
10
Pro posouzení parametrů přímých daní je rovněž důležitý používaný systém integrace daně ze zisku firem do osobní důchodové daně. Podle tohoto kritéria lze rozlišovat tři hlavní systémy7, které ukazuje obr. 3: (1) systém nulové integrace (klasický systém); (2) systém omezující dvojí zdanění či eliminující dvojí zdanění; (3) systém úplné integrace (konduitní systém). Klasický systém vyúsťuje ve dvojí zdanění dividend uložením jak firemní daně, tak i osobní důchodové daně bez možnosti jakýchkoliv úlev u obou typů daní. Této čisté podobě se blíží systém aplikovaný v Irsku. Malta naopak jako jediný členský stát Evropské unie aplikuje úpravu blízkou systému úplného vynětí. V tomto systému jsou dividendy, které obdrží jednotliví akcionáři, navýšeny o firemní daň a zdaněny progresivní sazbou, zároveň je však firemní daň započtena na osobní důchodovou daň. Obrázek 3: Propojení daně ze zisku firem a osobní důchodové daně
Ostatní státy Evropské unie praktikují integraci korporátní daně a osobní důchodové daně mezi těmito extrémy. Systémy eliminace dvojího zdanění zajišťují, aby zisky byly zdaňovány pouze jednou: buď na úrovni firmy (úplným vynětím ze zdaňování u akcionářů nebo osvobozením dividend od daně na straně akcionáře) nebo na úrovni akcionáře (plným odpočtem dividend u firmy nebo rozdílnými daňovými sazbami). Systém částečného omezení dvojího zdanění dividend je většinou aplikován úlevou na úrovni akcionáře, která nediskriminuje vyplácené zahraniční dividendy oproti domácím dividendám. 2. 4 Stimulační možnosti korporátní daně Na korporátní daň je však také možno pohlížet jako na potencionální nástroj hospodářské politiky, který by mohl napomoci k žádoucím strukturálním změnám, podpoře vědy a výzkumu, snížení nezaměstnanosti či ekonomickému růstu a také např. k podpoře malých a středních podniků. Je teoretické či praktické oprávnění k provádění selektivní fiskální politiky? 7
Zevrubněji ŠIROKÝ a kol. (2008), s. 143.
11
Finanční pobídky pro podniky mohou být přímé a nepřímé (především daňové). Přímé pobídky jsou obvykle poskytovány formou různých grantů nebo zvýhodněných půjček určených k nákupu zařízení, vláda se může také podílet na úhradě nákladů spojených s podnikáním typu bezplatného poskytnutí pozemků, vybudování (části) infrastruktury či příspěvkem na rekvalifikaci zaměstnanců. Principem daňových pobídek pro podniky je snížení daně, nejčastěji snížením daňového základu. Mezi daňová zvýhodnění patří (základní formy pobídek v Evropské unii ukazuje tabulka 3): (1) snížená sazba korporátní daně; (2) daňové prázdniny (snížení příp. osvobození od daně na určité období); (3) investiční odpočty a slevy; (4) zrychlené odpisování nebo růst odpisových sazeb; (5) možnost odepsat větší hodnotu než měla původní investice; (6) odpočty, příp. slevy na reinvestovaný zisk; (7) snížená sazba srážkové daně, příp. osvobození od srážkové daně; (8) snížená sazba příspěvků na některé součásti (příp. na celé) sociální pojištění pro majitele firmy či jejich zaměstnance; (9) osvobození od daně z přidané hodnoty, příp. uplatňování snížené sazby daně z přidané hodnoty; (10) snížení daně z nemovitostí, resp. daně z převodu nemovitostí. Snížená sazba korporátní daně se v Evropské unie běžně neuplatňuje, prakticky jediným státem, který má klouzavě progresivní sazbu korporátní daně v klasickém pojetí, je Belgie. Daňové prázdniny, které jsou zavedeny v 9 státech Evropské unie8, jsou nejvíce kritizovanou formou pobídek jak obecně, tak i pro malé a střední podniky. Délka trvání daňových prázdnin je obvykle stanovena při uskutečnění počáteční investice (resp. vzniku firmy), takže tato forma pobídky příliš nepodporuje dodatečné investice. Efektivní doba daňových prázdnin závisí na okamžiku, kdy se začíná počítat toto období. Pro určení času existuje několik variant: ode dne založení (registrace) společnosti, ode dne zahájení produkce či obchodování, nebo od prvního zdaňovacího období, ve kterém dosáhla firma zdanitelný zisk. Princip investičních odpočtů spočívá v tom, že firma může kromě běžných odpisů odečíst určitou částku ze základu daně. Příkladem může být situace, kdy investor koupil zařízení, které může jednorázově uplatnit jako daňově uznatelný výdaj a přitom má stále možnost si uplatňovat daňové odpisy standardním způsobem. Tyto odpočty se většinou uplatňují jako procento ze vstupní ceny a platí buď jen určitou dobu či jen do určité maximálně výše. Reinvestiční odpočty se využívají ve většině států Evropské unie a mají v zásadě dvojí podobu: (1) plátce daně má možnost snížit si daňovou povinnost o reinvestovanou částku (nebo procento reinvestiční částky); (2) korporátní daň odvedená firmou, která uskutečnila investici, je vrácen mateřské společnosti, příp. přímo akcionářům ve formě vrácené daně či daňové slevy. 8
Pramen: European Tax Handbook (2008)
12
Zrychlené odpisování pro nově založené firmy je rovněž stimulačním nástrojem, který se v Evropské unii hojně využívá9. Je výhodné v tom, že nepůsobí z pohledu různých typů firem diskriminačně (a to ani z pohledu nově vznikající versus již zavedené firmy), poněvadž neupřednostňuje specifická aktiva. Z hlediska veřejných rozpočtů jsou také zrychlené odpisy méně finančně nákladné než daňové prázdniny či investiční odpočty, protože snížení daňové povinnosti je pouze dočasné. V praxi zrychlené odpisování může mít tento mechanismus: (1) doba, za kterou je hmotný majetek daňově odepsán, je kratší, než je skutečná ekonomická životnost majetku; (2) větší procento ze vstupní ceny majetku je odepsáno v prvních letech po pořízení, toto procento se postupně snižuje; (3) vstupní cena majetku je zahrnuta do daňových nákladů rychleji, než by byla za použití běžných odpisů. Nástrojem rozšířená uznatelnost daňových nákladů se rozumí možnost zahrnout některé výdaje do daňově uznatelných výdajů v dvojnásobné výši, např. při vynaložení 100 000 peněžních jednotek může firma zahrnout 200 000 jednotek do daňově uznatelných výdajů (což např. při daňové sazbě 20 % má celkový efekt shodný s obdržením dotace ve výši 20 000 jednotek). Osvobození od srážkové daně, příp. osvobození od licenčních poplatků stimuluje výdaje na další podnikání a investování a podporuje transfer technologií. Tabulka 3: Daňové pobídky využívané v zemích Evropské unie k 31. 12. 200810 ČLENSKÝ STÁT EVROPSKÉ UNIE
NOMINÁLNÍ SAZBA (v %)
POBÍDKY
Belgie
33,9
Daňové investiční pobídky typu zrychlených odpisů u určitých strojních zařízení apod. Odpočet je roven stanovenému procentu z pořizovací ceny nových investic. Existence tří daňových pásem u korporátní daně.
Bulharsko
10,0
---
Česká Republika
21,0
Od základu daně lze odečíst 100 % výdajů vynaložených na realizaci projektů výzkumu a vývoje.
Dánsko
25,0
Mezi daňové pobídky patří možnost uplatňování zvýšených hodnot odpisů u položek spojených s výdaji na výzkum a vývoj.
Estonsko
21,0
---
Finsko
26,0
Dary v hodnotě nejméně 850 EUR určeným příjemcům jsou odečitatelné, pokud se jedná o dary na podporu vědy a umění.
K 31. 12. 2008 používalo různé typy zrychlených odpisů 12 států Evropské unie. Zdroj: European Tax Handbook (2008) 10 Pramen: European Tax Handbook (2008) 9
13
Francie
33,3
Daňovými pobídkami jsou zrychlené odpisy, osvobození od daně a regionální pobídky. Zrychlené odpisy v podobě vyššího počátečního odpočtu jsou možné u nově založených inovačních společností a v oblasti vědy, výzkumu a inovací.
Irsko
12,5
Daňově lze odepisovat průmyslové budovy, stroje a zařízení, patentová práva a některé kapitálové výdaje u nově založených společností a vynaložené na vědecký výzkum a inovace.
Itálie
27,5
Mezi daňové pobídky patří mj. daňové slevy pro malé a střední podniky, pro univerzity a výzkumné instituce.
Kypr
10,0
---
Litva
15,0
Daňové pobídky existují pro společnosti ve volných ekonomických zónách.
Lotyšsko
15,0
Existence svobodných ekonomických zón a svobodných přístavních pásem.
Lucembursko
23,1
Daňové pobídky jsou určeny pro tzv. intelektuální kapitál (patenty, software, ochranné známky aj.) a mají podobu zrychleného odpisování.
Maďarsko
16,0
Všeobecně platné slevy na dani pro malé podniky.
Malta
35,0
Daňové pobídky jsou poskytovány na podporu podnikání ve svobodných přístavních pásmech.
Německo
15,83
Mezi daňové pobídky patří možnost zrychleného odpisování.
Nizozemí
20,0
Mezi investiční pobídky patří zejména možnost investičních odpočtů, mj. i u nově založených společností.
Polsko
19,0
Daňové pobídky zahrnují možnost rychlejších odpisů u výrobních podniků a zvýhodnění u malých podniků do ročního obratu 800 000 EUR včetně DPH. V Polsku dále existuje 14 speciálních ekonomických zón.
Portugalsko
25,0
Mezi daňové pobídky patří investování v zónách volného obchodu.
Rakousko
25,0
---
Rumunsko
16,0
Daňové pobídky existují pro společnosti podnikající v zónách volného obchodu a v tzv. nevýhodných zónách.
Řecko
25,0
Mezi daňové pobídky patří speciální daňové režimy ve třech zónách.
Slovensko
19,0
---
Slovinsko
22,0
---
14
Španělsko
30,0
Sleva na dani ve výši 25 % vynaložených výdajů na výzkum a vývoj. Zrychlené odpisy pro nově vznikající společnosti.
Švédsko
28,0
---
Velká Británie
28,0
V rámci daňových pobídek si mohou malé a středně velké firmy odečíst výdaje na výzkum a vývoj v 150% hodnotě.
2. 5 Diskuze a závěr: Mantinely daňové podpory podnikání Daňové pobídky patří mezi nepřímou podporu podnikání. Používání regulativních nástrojů je však spojeno s řadou problémů. Účinnost jejich působení je silně závislá na konkrétní situaci v ekonomice. Toto vyžaduje operativní přístup k jejich aplikaci, což je ovšem v rozporu s požadavkem na maximální stabilitu a dlouhodobou platnost ekonomických podmínek, nejen daňové soustavy. Tím je rovněž znesnadněno působení soustavy daňovýchúlevjakostabilizátoruv ekonomice.Složitýa neprůhlednýsystémnavícumožňujevznikdaňovýchúniků. I když zastánci „volné tržní soutěže“ preferují neutralitu korporátní daně, většina zemí Evropské unie daňovou podporu v různých formách využívá, obecně využívá daň ze zisku firem jako nástroje hospodářské politiky zejména s cílem stimulovat investiční činnost. Rozvoj podnikatelské sféry je úzce spojený s podporou investic, které iniciují ekonomický růst a vytváří pracovní příležitosti. Důležitou úlohou daňové politiky je analyzovat vliv daní na úspory soukromého sektoru ekonomiky (ze které vychází např. naprostá většina malých a středních podniků), jenž je jedním ze základních faktorů ekonomického růstu prostřednictvím zvýšení disponibilních finančních zdrojů. Při zdanění toků důchodů (příjmů) a výdajů v tržním systému ekonomiky různými typy daní se zdaňují příjmy, spotřeba či výnosy, což způsobuje dvojí zdanění prvotních úspor, které má protirůstový efekt. Nutno dodat, že existence prakticky 27 různých konstrukcí daní v Evropské unii významným způsobem negativně ovlivňuje další proces harmonizace korporátních daní. Tato skutečnost přispěla k praktickému pozastavení smělého cíle Evropské komise - zavedení systému „Společného konsolidovaného firemního základu daně“ (CCCTB), který měl ulehčit podnikání firmám působícím ve dvou či více zemích evropské unie. Obecně lze konstatovat, že vláda by neměla uvalovat daně, které svými důchodovými a substitučními efekty mají antistimulační vliv na další podnikání, což se - vzhledem ke své větší „ekonomické zranitelnosti“ - bezprostředně týká především malých a středních podniků. Literatura [1] JACKSON, P. M., BROWN, C. V. Ekonomie veřejného sektoru. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. ISBN 80-86432-09-2. [2] KESTI, J. (Ed.) European Tax Handbook 2008. Amsterdam: IBFD, 2008. ISBN 978-90-8722-015-0. [3] MUSGRAVE, R. A., MUSGRAVE, P. B. Veřejné finance v teorii a praxi. Praha. Management Press, 1994. ISBN 80-85603-76-4. [4] ŠIROKÝ, J. a kol. Daňové teorie. S praktickou aplikací. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400-005-8. [5] Taxation Trends in the European Union. Luxembourg: EUROSTAT &. European Commission, 2008. ISBN 978-92-79-08400-3.
15
