ČAPÍ STOPY Co a komu nabízíme
Intuitivní pedagogika Jak je to s tou náhradkou?
Odlehčovací služby Profesionální pěstounství
Hostitelská péče Festival sociálních služeb
Stránky dětem
Sedmé číslo nepravidelníku, vydávaného střediskem Občanského sdružení Salinger – Stopou čápa.
ÚVODNÍ SLOVO OBSAH Náhradní rodinná péče pomalu ale jistě začíná získávat důvěru veřejnosti. Pomalu ale jistě také stoupá zájem o náhradní rodičovství. Ředitelka Nadačního fondu J&T Marie Oktábcová prezentovala na konci března na půdě poslanecké sněmovny výsledky posledního průzkumu veřejného mínění, které v nás vzbuzují, doufejme ne naivní, optimismus. Tak, jak jsme to již dlouho tušili, se v něm mimo jiné potvrzuje, že pěstouni se nebojí pečovat o děti se zdravotními omezeními a riziky. Pěstounská péče na přechodnou dobu také nachází své příznivce. Na půdě výborů se živě diskutuje o odměně pěstouna (ne)náležející prarodičům a finančních zdrojích na služby stávajícím náhradním rodinám. Držme palce, ať to všechno dopadne ve prospěch a v zájmu dětí.
To přeje svým klientům a hlavně všem dětem Stopa čápa
~1~
Co a komu nabízíme …………… 2 Intuitivní pedagogika ………….. 3 Jak je to s tou náhradkou ……. 5 Odlehčovací služby ……..…….. 7 Profesionální pěstounství ….. 10 Hostitelská péče ……………… 12 Zprávy z NRP ……………….… 15 Festival sociálních služeb ….. 16 Stránky dětem …………………. 17 Kontakty
NAŠE PROGRAMY Supervize rodiny Individuální psychologická práce s dítětem Asistovaný kontakt dítěte v NRP s původní rodinou Poradenství ve věcech sociálně právní ochrany dětí
a zejména náhradní rodinné výchovy. Kluby pěstounů v Královéhradeckém kraji Provázení rodiny Přípravy žadatelů o náhradní rodinnou péči na převzetí dítěte Workshopy Víkendová setkání Odlehčovací služby
PRO KOHO TU JSME
Zájemci o náhradní rodinnou péči Žadatelé o náhradní rodinnou péči Rodiny s dítětem v náhradní rodinné péči Studenti, veřejnost a organizace působící v oblasti NRP
~2~
INTUITIVNÍ PEDAGOGIKA Co je to intuitivní pedagogika Čas od času se v pedagogice objevují různé nové alternativní trendy. Některé se osvědčí a zavedou, některé se osvědčí a nezavedou, některé zmizí v propadlišti dějin více méně nepovšimnuty. Čím to je? Málokdy jsou vyhovující pro děti, rodiče i pedagogy a zároveň finančně udržitelné. Zhruba před čtyřiceti lety se ve Švédsku zrodil směr – intuitivní pedagogika. Na svět mu pomohl jeho autor Pär Ahlbom. Je zcela běžné, že se děti na první třídu základní školy těší. Bohužel je také snad ještě běžnější, že jejich zájem postupem času značně upadá, až se zcvrkne v lepším případě na jeden až dva předměty, v horším na pouhou povinnost. Přitom člověk je od přírody zvídavý tvor a představíme-li si, že by děti skutečně chodily do školy rády a vzdělávaly se dobrovolně, myslím si, že by minimálně ubylo slz nad domácími úkoly a pětkami. Nápad pana Ahlboma mě zaujal. Vychází sice z Waldorfské školy, ale posouvá její ideje ještě dále. Nejdříve začal zkoumat typické dětské hry, které všichni známe napříč národy i generacemi (na honěnou, na schovávanou, na slepou bábu …). Co je na nich tak úžasného, že se v téměř nezměněné podobě dochovávají mezi dětmi už staletí? Jedním znakem, který je všechny spojuje, je volnost a pohyb. Přesný opak toho, co vyznává klasický způsob školní výchovy. Dítě se do ničeho nenutí, pedagog ho musí zaujmout na tolik, aby se chtělo učit nové věci. Pokud tomu tak není, chyba je v učiteli. První čtyři roky se věnují rozvoji smyslové pozornosti a intuice. I příchod do školy je součást výuky. Děti vystupují na zastávce autobusu a všechny absolvují zbytek cesty pěšky. Během cesty mají možnost se bavit tak dlouho, dokud si nestihnou sdělit všechny zajímavosti, kterými by jinak mohly rušit vyučování. Stane-li se, že některé dítě do školy nedorazí, protože zrovna dnes je pro něj důležitější jet do města, nebere se to jako neomluvená absence, žák musí pouze vyprávět, co zajímavého tam zažil. Pokud se něco podobného opakuje, škola začíná řešit, proč tomu tak je a první, koho se ptá, je právě pedagog. Učitel sice má připravený program, pokud se ale děti rozhodnou věnovat něčemu jinému, bude je v tom podporovat. Jeho úkolem je podnítit zvědavost. Nezáleží už tolik na tom, jestli to zrovna dnes bude fyzika nebo hudební výchova.
~3~
Osobnost pedagoga Tento styl výuky není samozřejmě pro každého. Ona ale ani pedagogika není pro každého. Je to velice náročné a zodpovědné povolání. Učitel má velkou moc ukázat dětem svět plný podivuhodných zajímavostí, anebo v nich docela ubít jakoukoli zvědavost. Může zásadně ovlivnit jejich start do života, zájem o vědu, sport nebo umění a tím i volbu povolání. Bohužel se ale často stává, že se celá pedagogika smrskne na jedna plus jedna jsou dvě a tady moje práce končí. Pedagogická fakulta a humanitní obory vůbec se stávají sběrnami studentů, kteří neuspěli jinde, ale rádi by dostali titul. Někteří se oboru nikdy věnovat nebudou, někteří sice ano, ale jen napůl. Vím, že existují učitelé, kteří opravdu děti vychovávají, neustále nalézají způsoby jak je zaujmout, jak je zábavně vzdělávat a kteří by tento směr „ustáli“. No jo ale fungovalo by to u nás? Jako typickou Češku mě jako první napadají důvody, pro které by to určitě nešlo. Nechám je tentokrát stranou a budu se raději zabývat těmi, které jsou pro. Tradiční způsob výuky, zejména na základních školách, volá po inovaci. Seznam historických dat, literárních autorů a zemědělství na Uralu mě nudilo tehdy a nudí mě i teď. Odporem ke vzdělání nebo nedostatkem inteligence to, troufám si říct, nebude (mám za sebou úspěšně maturitu na gymnáziu, vyšší odbornou i vysokou školu a stále si vzdělání doplňuji). Většina z nás ví, kdo napsal Babičku. Tak, jako mnoho jiných jsem ji povinně přečetla někdy mezi 12. a 14. rokem, pečlivě jsem si tehdy do čtenářského deníku zaznamenala děj knihy, kdy se narodila Božena Němcová a co dalšího ještě napsala. Knihu jsem odevzdala do knihovny a už nikdy jsem se k ní ani k jiné literatuře Němcové nevrátila. Kolik dětí zajímají vzpomínky staré ženy na dětství? Stojím si za tím, že tato kniha je vhodná pro mnohem starší, než pubertální čtenáře. Za to o přestávkách a volných chvílích nás zajímalo úplně jiné čtení, o tom jsme si ale s učiteli nikdy nepovídali. Jistě je třeba nabýt určité penzum znalostí, o které je pak možné se opírat, je ale cesta, kterou jsme zvolili správná? Pomoc škola mě nudí Stále klademe důraz zejména na získávání co největšího počtu informací. Jejich smysl a využitelnost je až druhotná. Být gramotný neznamená pouze znát písmena, ale umět také textu porozumět a pracovat s ním. Je stále více dětí a mladých lidí, kteří sice text umí přečíst, ale zeptáte-li se jich na informace v textu obsažené, odpověď neznají. A přitom právě práce s informacemi je v dnešním světě naprosto nezbytná.
~4~
JAK JE TO S TOU NÁHRADKOU Chci adoptovat dítě, mám šanci? Za svoji praxi jsem se často setkala s domněnkami, že člověk, který chce do své péče dítě, má pramalou šanci na úspěch. Že prochází zbytečným, ponižujícím a drsným výběrem, kterým málo kdo projde. Věřte, že tomu tak ve skutečnosti (zejména pak v Královéhradeckém kraji) není.
K čemu výběr? Pokud se rozhodnete pro náhradní rodinnou péči, budou posuzovány zejména následující skutečnosti: Váš zdravotní stav, trestní rejstřík, finanční situace a v neposlední řadě vás čeká odborné psychologické vyšetření. Při čemž ale žádné z kriterií není přehnaně přísné. Můžete mi věřit, že nebudete zamítnuti kvůli alergické rýmě, nebo protože nevlastníte hrad v Karpatech. Důležité je, jestli se dá předpokládat, že vám zkrátka zdravotní stav dovolí, postarat se o dítě až do jeho dospělosti a jestli prostředí, které dítěti nabízíte, dosahuje přijatelné úrovně. Každý žadatel o náhradní rodinnou péči má své představy o tom, jaké by mělo dítě, které chce, být. Od toho je tu pak poradní sbor, který vybírá rodinu a do ní konkrétní dítě. Řídí se vším, co o žadatelích zjistil, co si žadatelé přejí a co je známo o uvažovaných dětech. Je možné, že má dítě ve své anamnéze dispozice k duševním poruchám, zdravotní komplikace, nebo podezření na nějakou závažnou chorobu. Žadatel má právo tyto informace o dítěti znát a na jejich základě se rozhodovat, zda bude ochoten dítě vychovávat.
~5~
Nejotřepanější nepravdy o náhradní rodinné péči Pro dítě musím mít připravený samostatný pokoj – vůbec ne, sociální pracovnice samozřejmě posoudí přímo u vás doma, jestli máte místo ještě pro jednoho človíčka. Uvážíte-li, že pokud by se měly děti odebírat proto, že nemají vlastní pokoj jen pro sebe, pak nevím kolik by jich zůstalo v rodinách. Přes psychologické testy jen tak neprojdu – Je velice nepravděpodobné, že právě toto kriterium vám cestu k dítěti zkříží. Statistiky hovoří jasně. Psychologický posudek, bude spíše zkoumat vaši motivaci případně to, zda váš rodinný systém zvládne právě teď, právě takové dítě, nebo děti, které si přejete. Musím vydělávat hodně – co je to hodně? Pokud žádáte o osvojení, pak se bude zkoumat, jestli dítě uživíte. Jedná-li se o pěstounskou péči, dostanete také peněžité dávky, které se k vašemu příjmu přičtou. Opravdu není třeba se bát. Abychom dostali dítě, musíme být manželé – Není to pravda, nicméně je to malinko složitější. Rozdíly jsou v osvojení a pěstounské péči a také v tom, jestli chcete dítě do společné péče, nebo jen do své atd… Jsem sama/sám, takže nemám šanci - Proč? Pro dítě je samozřejmě vhodnější úplná rodina, ale je tu přeci spousty samoživitelů a samoživitelek. Mít jednoho rodiče je lepší než nemít žádného. Na dítě budeme čekat roky – ani to není jednoznačné. Mimo jiné záleží především na tom, jaké máte o dítěti představy. Chcete-li dítě většinového etnika, zdravé, jedináčka, do tří let věku, pak si pravděpodobně opravdu chvíli počkáte. Navzdory názorům veřejnosti to nejpravděpodobněji bude proto, že takové dítě nebude k dispozici.
~6~
ODLEHČOVACÍ SLUŽBY Péče o děti je velmi náročná a opravdu se stává, že pečující osoba musí zařídit nutné věci a nemá možnost dítě kamkoli „odložit“. Po dlouhém boji se konečně povedlo najít způsob, jak poskytovat na Stopě čápa odlehčovací služby náhradním rodinám. Zatím nám za tímto cílem budou pomáhat zejména dobrovolníci.
Co je třeba udělat pro získání služeb dobrovolníka? Šanci získat služby dobrovolníka má rodina, která má dítě nebo děti v náhradní rodinné péči a je z Královéhradeckého kraje. Odlehčovací služby by samozřejmě mohly být užitečné všem rodinám a to i těm, které nemají děti v náhradní rodinné péči. Na to ale bohužel zdaleka není dost dobrovolných sil. Proto je třeba pokusit se nastavit kriteria výběru tak, aby se služby dostaly právě k těm, kteří je nejvíce potřebují. Jistě je pak pochopitelné, že samoživitelka dostane přednost před rodinou, kde jsou na děti dva, rodina s více dětmi před rodinou, kde je dítě jedno nebo rodina s dětmi, které mají zdravotní potíže před jinými. Aby byl způsob výběru transparentní, budou kriteria zveřejněna na letácích a webových stránkách střediska.
Individuálních služeb dobrovolníka může využít každá rodina, která spadá do cílové skupiny střediska a nemá možnost využít vlastní zdroje nebo veřejnou službu. Přednostně však rodiny s vyšším počtem bodů.
~7~
Služby dobrovolníka jsou přednostně poskytovány:
Rodinám s více dětmi (+ 1) Samoživitelkám/samoživitelům (+2) Rodinám s dětmi se zdravotním znevýhodněním (+1) Rodinám, jejichž příjem nestačí na zakoupení podobné veřejné služby (+2) V rodině se vyskytla neobvyklá událost, kvůli které je třeba nutně jednorázově služeb dobrovolníka využít. Nejvíce však 1×za 2 měsíce. (+3) Rodinám, které splňují alespoň jeden z výše uvedených bodů a dosud jim služby dobrovolníka nebyly poskytnuty. (+1)
S čím může dobrovolník pomoci a s čím ne Dobrovolník vám bude nápomocný v následujících činnostech Doprovází dítě z nebo do školy, zájmového kroužku, k lékaři, atd. Pomáhá dětem základních škol při školní přípravě Pečuje o dítě v době, kdy péči nemůže zajistit osoba odpovědná za výchovu dítěte. Časové vymezení služby je předem dohodnuto, dle potřeb rodiny a možností dobrovolníka. Služby poskytuje v rozmezí 7:00 – 19:00, nejdéle však 2 hodiny za den, 5 × týdně Služby poskytuje pouze rodinám s dětmi od 3 do 12. let. věku dítěte. Co dobrovolník poskytovat nebude Neprovádí úklidové práce, nezajišťuje nákupy, nevypracovává domácí úkoly dětí místo nich. Nehradí žádné výdaje spojené s dobrovolnickou službou. Nenahrazuje péči zdravotníka, sociálního pracovníka, psychologa, nebo jiného odborníka. Nenahrazuje služby, které jsou veřejně dostupné (školní družina). Neposkytuje služby dětem, které vyžadují speciální zdravotní péči, pro kterou dobrovolníci nejsou kompetentní. Neposkytuje služby dětem mladším 3. let. Dobrovolník nikdy nezůstává sám, bez přítomnosti osoby odpovědné za výchovu, s dítětem v domácnosti klienta.
~8~
Budete-li potřebovat pohlídat dítě a zařídit si své nutné záležitosti, je vám k dispozici prorodinné centrum Budulínek. Po domluvě dobrovolník u vás doma dítě vyzvedne, dovede do centra Budulínek, bude se mu věnovat a následně se s dítětem vrátí k vám domů. Klienti z jiných měst Královéhradeckého kraje, mohou této možnosti využít obdobně. Příležitostně se pokusíme jednat s mateřskými centry, která jsou jim blíž.
Máte-li zájem o služby dobrovolníka, kontaktujte osobu odpovědnou za dobrovolnickou činnost:
[email protected] Společně si dohodnete, k čemu a kdy budete odlehčovací službu potřebovat. Pokud bude aktuálně nějaký dobrovolník k dispozici, nebrání už nic ve spolupráci. Znáte někoho, kdo by rád pracoval jako dobrovolník? Kontaktujte osobu odpovědnou za dobrovolnictví. Zájemce o dobrovolnictví projde výběrem, bude proškolen a pojištěn. Pokud vše úspěšně absolvuje, může začít dobrovolničit.
Máte dojem, že jsou kriteria výběru rodin pro odlehčovací služby nastavena nespravedlivě? Nebo že je opomenuta nějaké důležitá ohrožená skupina náhradních rodin? Prosím napište nám:
[email protected],
[email protected]
~9~
PROFESIONÁLNÍ PĚSTOUNSTVÍ Téma pěstounství na přechodnou dobu je v poslední době poměrně diskutované, přesto se mi zdá, že málo. Zatím totiž ještě stále neproniklo do široké veřejnosti. Často slýcháme z médií poplašné zprávy o rušení kojeneckých ústavů a zároveň varování, že pěstouni se nebudou schopni postarat o děti, které nejsou zcela zdravé. Pravda není ani jedno. Ústavy pro děti do tří let se budou transformovat, ne rušit. Zrušení ústavní péče pro děti do tří let je krokem, který by měl následovat po transformaci. Dojde však k němu, v optimistických předpokladech, v horizontu několika let, ale pravděpodobně spíše několika desítek let. Nejdříve je však samozřejmě třeba vybudovat síť náhradní rodinné péče, která bude připravena pojmout takové množství dětí, které je dnes umisťováno do péče ústavní (cca 11 000 dětí). V ústavní péči žije skutečně mnoho dětí, které mají zdravotní problémy. Ovšem jen malé procento z nich vyžaduje zvláštní péči zdravotníků po 24 hodin denně. Když se ve vlastní rodině narodí dítě se zdravotním postižením, je automatické, že se o něj rodina i tak postará. Proč by tedy pěstoun, který na rozdíl od přirozeného rodiče má za sebou přípravu, vzdělávání a pomoc odborníků, měl být v tomto směru méně kompetentní? Pěstoun si, na rozdíl od rodiče, může předem vybrat, jestli je ochoten zvládat zátěž, kterou zdravotně znevýhodněné dítě představuje. Mýtus, že se pěstouni nedokážou postarat o zdravotně postižené děti, vyvrací samotný fakt, že už to dávno dělají. V České republice naštěstí existuje spousty náhradních rodičů, kteří jsou ochotní dát domov dětem, které nejsou zcela zdravé. Co můžeme potvrdit dnes už s jistotou je, že ústavní péče dětem do tří let věku škodí. Dokazuje to mnoho tuzemských i zahraničních výzkumů (viz např. www.vzd.cz) a řídí se jimi nadnárodní dokumenty, které je Česká republika povinna brát v potaz (např. Zpráva rady Evropy z roku 2008, Úmluva o právech dítěte, Směrnice OSN o náhradní péči o děti, …) Pro dítě je zkrátka přirozené a naprosto nepostradatelné mít svoji pečující osobu, která je tu jen pro něj. Nemá nemocenskou, nemá dovolenou, nemá volno ani o svátcích. Dítě musí mít naplněny základní lidské potřeby a to zdaleka nezahrnuje jen ty biologické. Pokud se tyto potřeby dlouhodobě nenaplňují, dojde u dítěte k nenávratným poškozením. První tři roky jsou v životě člověka zásadní. Nemusíme ani zabředávat do odborných výzkumů, stačí se zeptat pěstounů, kteří mají své zkušenosti s dětmi, které ústavy prošly. Pokud přijali různě staré sourozence, mají i možnost porovnávat. Všichni, které znám se shodují na tom, že čím déle je dítě v ústavu, tím větší kus
~ 10 ~
práce čeká náhradní rodiče. Tím delší je cesta k návratu do běžného života. Dítě si těžko zvyká na fungování rodiny, neumí se vyrovnat se základními volbami a konflikty, neví si rady v běžných životních situacích, reaguje přehnaně nebo apaticky. S čím pochopitelně úzce souvisí pozdější potíže ve škole a v kolektivu vrstevníků vůbec. Bohužel se také stává, že deprivace dítěte dostoupí takového stupně, že se dítě už ostatním nikdy nevyrovná. Tato hrozba je velice reálná a čím je dítě mladší, tím rychleji se může naplnit. Je-li dítě v ústavu od narození, je to otázka týdnů, maximálně měsíců. Něčemu takovému by měly všechny složky systému předcházet. Praxe ukazuje, že transformace ústavní péče je naprosto reálná. Některé pokrokové ústavy totiž transformaci začaly samy, bez legislativních změn, už dávno. Nabízejí nejrůznější způsoby, jak udržet pečující osobu u dítěte i v době, kdy je přijato do ústavní péče. Připravují nejrůznější terapie, vzdělávání a pomoc rodičům, aby se o své děti mohli postarat co nejdříve sami. Transformace má přinutit i ty ostatní nejen k těmto krokům, ale také k přesunu služeb do terénu za dítětem. Tatáž zdravotní sestra, která se teď stará o děti v ústavu, vyjde do rodin a bude školit a pomáhat původním i náhradním rodičům v péči o dítě. Většina zdravotních úkonů je totiž ošetřovatelské povahy a po zaškolení je zvládá i laik. Pochopitelně tu zůstane i skupina dětí, které se nebudou moci navrátit zpět do své rodiny. Někdy rodiče péči nezvládají, ale někdy se prostě skutečně starat o dítě nechtějí. Pak nastupuje náhradní rodinná péče. Bohužel je jisté, že jsou i děti s takovými zdravotními problémy a riziky, které skutečně budou muset v péči ústavu zůstat. Budeme-li brát v potaz také děti starší (tedy ne z kojeneckých ústavů ale s dětských domovů, domovů se zvláštními režimy atd..) i mezi nimi se pravděpodobně najdou děti, které nebudou mít to štěstí vyrůstat v rodině (děti se závažnými výchovnými problémy, kriminální činností, …). Nicméně povinností státu a všech složek, které pečují o ohrožené děti je, aby se skupina dětí, které budou vyrůstat za zdmi ústavu značně zúžila na ty, které skutečně nemohou žít ze závažných důvodů v rodině.
~ 11 ~
NEPRÁVEM OPOMÍJENÁ HOSTITELSKÁ PÉČE Tento druh péče je pravděpodobně tím nejméně známým. Každý už slyšel o pěstounské péči nebo osvojení (adopce), ale hostitelská péče není z daleka tolik diskutovaným tématem. Naštěstí existují lidé, kterým není lhostejný osud dětí z ústavní péče. Bohužel ale nemohou nebo se prostě necítí na to, aby dítě zcela přijali do rodiny. Jejich šancí, jak těmto dětem i tak pomoci je právě hostitelská péče.
Termín „hostitelská péče“ zákon nezná V zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí najdeme pouze úpravu pobytu dítěte mimo ústav. Zákonná úprava umožňuje, aby dítě trávilo čas v rodině, která o to projeví zájem. Maximální délka pobytu je 14. dní. V odůvodněných případech ji však lze prodloužit. Takovou návštěvu může povolit ředitel/ka ústavu, pokud ji před tím povolil také obecní úřad obce s rozšířenou působností (místně příslušný OSPOD). Nebo pokud je dítě v ústavu na žádost zákonných zástupců (většinou rodičů), je pak třeba jejich písemného souhlasu, pokud jeho získání nebrání nějaká závažná překážka (např. rodiče jsou dlouhodobě nezvěstní a není tedy možné je kontaktovat ….). Je pochopitelné, že nelze dítě poslat na návštěvu ke zcela cizím lidem, aniž by o nich cokoli ředitel/ka ústavu tušil/a. Velice snadno by se tak otevřela cesta k obchodu s dětmi, dětskou prostitucí nebo pornografií atd. Je proto třeba zájemce o hostitelskou péči přiměřeně prověřit. Při čemž slovo přiměřeně se stává klíčovým. Pracuje s ním totiž i zákon, ale každý jeden ředitel ústavu, obecní i krajský úřad si ho vykládá jinak. Míra prověřování je velice ošemetná. Jedná se tu o dětské duše a životy, nelze je nechat náhodě. Zároveň ale hrozí, že pokud by míra prověřování přesáhla určitou imaginární mez, mohli bychom zjistit, že právě proto zájemců o hostitelskou péči značně ubylo. Trestní bezúhonnost je samozřejmostí. Obecní úřad ale může požádat krajský úřad o odborné posouzení. Tak jako tomu je u žadatelů o pěstounskou péči nebo osvojení. Rozsah je ale diskutabilní. Pokud se tedy pro
~ 12 ~
hostitelskou péči rozhodnete, může vás čekat cesta pro výpis z rejstříku trestů a pak už první Vánoce s návštěvou v rodině, nebo i několik měsíců prověřování. Nevzdávejte to. Děláte to pro dítě.
Můžete skutečně pomoci Ještě stále se většina společnosti domnívá, že děti v dětských domovech žijí v materiálním nedostatku. Není tomu tak, spíše právě naopak. Stává se, že děti v domovech mají právě oblečení, elektroniky, hraček a jiných dárků tolik, že když jsou pak po odchodu z ústavu konfrontovány s realitou, ztrácí půdu pod nohama. Materiální standard není téměř žádné dítě schopné udržet. Téměř všechny děti z dětských domovů absolvovaly zájezdy k moři nebo do hor (většinou obojí a několikrát). Rozhodnete-li se tedy věnovat dětskému domovu nějaký finanční obnos, v žádném případě vás nebudu od tohoto záměru zrazovat, je samozřejmě bohulibý. Pokud ale chcete opravdu zásadně pomoci, darujte dítěti vztah. Ukažte mu, že je tu někdo, pro koho je jedinečné. Ukažte mu, jak to chodí v obyčejné české rodině. To je pro něj zkušenost k nezaplacení. Dítě může díky tomu znovu uvěřit dospělým. Zažije, že je přijímáno s láskou a pochopením i když není dokonalé. Uvidí na vlastní oči vztahy v rodině mezi dětmi a rodiči, pozná, že existují také povinnosti, které je třeba ve vztahu plnit. Co dostanete na oplátku? Uvidíte, jak jeden mladý člověk vykročil do života za vašeho přispění. Jak jste mu dali šanci vykročit správně. Už to nebude anonymní dvacka, která plula někam na dobročinné účely. Bude to Zuzka, Tomáš nebo Zdeněk, který měl v životě smůlu, ale vy jste jeho osudu pomohli.
Ale pozor, neberte to na lehkou váhu Pokud o hostitelské péči začínáte uvažovat, nevrhejte se do ní zcela bezhlavě. Můžete tak způsobit citová zranění sobě, partnerovi, svým dětem i dítěti z ústavu. Vše si důkladně promyslete, promluvte si o tom se všemi členy rodiny, kteří by s dítětem v hostitelské péči přišli do kontaktu.
~ 13 ~
Dávejte si velký pozor na přehnaná očekávání. Děti z dětských domovů nejsou sirotci z pohádek. Mají své pocity, touhy, přání i temperament. Možná se jim zalíbíte a budou vděční za každou návštěvu. Možná ale také ne. Možná vás odmítnou poslechnout, možná nebudou takové, jaké si je představujete. Jsou to děti a ty občas zlobí, občas nemají náladu nebo jim někdo zkrátka nesedne. Málo které dítě přišlo zcela o rodiče. A ve většině případů jsou také děti s rodiči v kontaktu. Zásadně se vyvarujte hodnotících soudů o nich. Vám se možná ošklivou poznámkou o matce dítěte uleví, dítěti ale rozhodně ublížíte a velmi pravděpodobně si k němu zavřete cestu. Je naprosto přirozené, že dítě má rádo svoje rodiče a to jakékoliv. Samotný fakt, že jeho výchovu nezvládli, je pro dítě velmi bolestný a trvá to hodně dlouho, než se s ním vyrovná. Někdy k tomu vůbec nedojde. Pokud už o rodičích dítěte mluvíte, snažte se udržovat pozitivní obraz. Jde vám přeci o to, aby se dítě citově uzdravilo, aby mu bylo dobře. Ať už si o jeho rodičích myslíte cokoli, možná i oprávněně, raději to spolkněte a nechte si od dítěte vyprávět jeho pohled na věc. Rodiče jsou naší součástí, pokud na ně někdo, byť slovně útočí, velmi nás to zraňuje, trefuje se totiž do naší identity, do našich blízkých. Velice důležité je vše s dítětem pečlivě probrat a vysvětlit mu, co mu nabízíte. Pokud není dítě na hostitelskou péči dostatečně připraveno s dětského domova, je to na vás. Samozřejmě se stává, že hostitelská péče přejde v péči pěstounskou a dítě v rodině zůstává. Není to ale možné u každého dítěte a v každé situaci. Neslibujte dítěti nic, co není zcela reálné. Dítě z dětského domova je citově zraněné a tím pádem také snadno znovu zranitelné. Pokud se sliby, které mu dáte, nenaplní, čeká ho další životní bolest. Také u vás je pravděpodobné, že k dítěti přilnete a v případě, že bude muset být hostitelská péče z nějakého důvodu ukončena, bude to velice těžké i pro vás a vaši rodinu.
Zaujala-li vás hostitelská péče, doporučuji vám, jako studijní materiál, odbornou metodiku, která vyšla pod vedením občanského sdružení „Děti patří domů“. Toto téma je neprávem opomíjené a tím pádem také velice málo zpracovávané. Tato metodika nabízí velice jasnou i pro laika pochopitelnou možnost, jak se zorientovat. www.detipatridomu.cz
~ 14 ~
Zprávy z NRP
Transformace systému péče o ohrožené děti pokračuje. Stěžejní dokumenty – Národní strategie ochrany práv dětí a Akční plán k naplnění národní strategie ochrany práv dětí, naleznete na webu Stopy čápa. 11.4. 2012 byl schválen Národní akční plán pro péči o ohrožené děti.
Velmi zajímavé čtení naleznete také na stránkách www.cijedite.cz. Je zde, mimo jiné, k dispozici ke stažení dokument s názvem Deinstitucionalizace a transformace služeb pro děti – manuál pro dobrou praxi. Novela zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí zatím stále čeká na schválení, nicméně rozhodně neleží ladem. Živě se o ní diskutuje ve výborech. Některé její sporné body by ještě mohly dostat nový kabát v podobě pozměňovacích návrhů, které již byly předloženy. Předpokládané datum schválení se posunuje na 1.1. 2013.
Na stránkách cijedite.cz naleznete také rozhovor s Mgr. Janem Čechlovským, který se věnuje problematice ohrožených dětí a zároveň je zpravodajem novely zákona o sociální právní ochraně dětí. Průzkum nadačního fondu J & T ukázal, že zájem o náhradní rodinnou péči v České republice stoupá a v současné době je zde téměř 350 000 potenciálních náhradních rodičů, kteří vážně uvažují o pěstounské péči nebo jiné formě náhradní rodinné péče. Stopa čápa nabírá dobrovolníky. Pokud máte vy, nebo někdo z vašeho okolí zájem stát se dobrovolníkem, neváhejte a kontaktujte Terezu Čejkovou. (
[email protected]). Nabízíme proškolení, pojištění, zdarma akreditované kurzy, osvědčení o dobrovolnické činnosti, skupinovou i individuální supervizi, proplácení cestovních výdajů je samozřejmé.
~ 15 ~
Festival sociálních služeb Poznejme se navzájem Navštivte 4. ročník Festivalu sociálních služeb Poznejme se navzájem!
Rok 2012 přináší další ročník Festivalu sociálních služeb Poznejme se navzájem a s ním řadu užitečných informací a zábavy. Letos se akce bude konat v kampusu Univerzity Hradec Králové, a to v pátek 8.6 2012 od 10:00 do 20:00 hodin. Festival vám nabídne spoustu zajímavých informací z oblasti sociálních služeb v Hradci Králové, ale především pestrý a zábavný doprovodný program, který zaujme zajisté všechny, kteří se na festival přijdou podívat. Mezi hlavní návštěvníky, na které je doprovodný program zamířen, patří především rodiny s dětmi. Pro ty jsou nachystány skvělé výtvarné aktivity (jako například malování na sklo, malování na kameny, drátování a další) nebo pohybové aktivity (překážková dráha, lovení rybiček, malování na tělo, trampolína a další). Součástí festivalu je i koncert, který bude probíhat celý den. Určitě budete příjemně překvapeni, když na pódiu uvidíte například Jana Bendiga z pěvecké soutěže Česko hledá SuperStar nebo například populární dívčí skupinu 5Angels, která je velmi oblíbená především mezi dětmi. Rodiče si navíc budou moci zakoupit spoustu krásných předmětů, které vyrobili samotní uživatele sociálních služeb (například svíčky, keramické výrobky atd.) nebo ochutnat cizokrajné kuchyně, protože na místě budou stánky s vietnamskou, ukrajinskou, romskou a arabskou kuchyní. Bližší informace o programu najdete na www.krasnno.cz. Pokud chcete aktivně strávit páteční den, neváhejte a přijďte se podívat!
~ 16 ~
Stránky dětem Tentokrát budeme společně tvořit. Vyrobíme si nástěnku z korkových zátek.
Co potřebujeme: nůžky, lepidlo, karton, obyčejnou tužku, temperové nebo vodové barvy, kelímek na vodu, štětec, korkové zátky, provázek.
Jak postupovat: 1) Vyber si tvar, který chceš, aby nástěnka měla. Může to být například ryba, zajíc, beran, slunečnice …. cokoli chcete.
2) Obrys tvaru nakresli obyčejnou tužkou na karton a vystřihněte ho. 3) Vybarvi temperovými nebo vodovými barvami a nech uschnout. 4) Je-li už papír suchý, namaž lepidlo na jednu zátku a umísti doprostřed – pokud je to zajíc tak na bříško, pokud slunečnice na střed atd.. Postupně tak umísti všechny připravené zátky. 5) Až lepidlo zaschne, udělejte nahoru doprostřed otvor, kterým protáhnete provázek, za který bude nástěnka viset. 6) Maminka nebo tatínek ti pomůžou nástěnku někam pověsit. Pomocí špendlíků nebo připínáků si na ni můžeš věšet vzkazy, obrázky nebo fotky.
A je to!
~ 17 ~
A kdo si chce vyzkoušet ještě něco, může si vyrobit těžítko z kamene.
Co potřebujeme: oblé kameny, akrylové barvy, štětec, kelímek na vodu, bezbarvý lak ve spreji, lepidlo Herkules, nůžky, pěnová čtvrtka, (pohyblivá očka).
Jak postupovat: 1) Nejdřív je třeba venku najít vhodné kameny. Je lépe přinést si jich víc, kdyby se ti náhodou první nepovedl. 2) Kámen omyj ve vodě s jarem, usuš a namaluj tak, jak se ti to líbí. Je třeba přidat více vrstev, aby neprosvítal původní podklad. Nech zaschnout. 3) Kámen přelakuj lakem a nech uschnout. 4) Suchý kámen přilož na pěnovou čtvrtku a obkresli obyčejnou tužkou. Nakresli obrysy, které jsou třeba, podle toho, co chceš, aby kámen připomínal (nohy, křídla, …) 5) Kámen odlož a potři čtvrtku vrstvou lepidla. Přilep kámen a nech důkladně uschnout. 6) Pokud chcete a máte je, můžete dotvořit pohyblivými očky.
A je to!
Tentokrát jsme nápady čerpaly z www.vytvarka.eu. Jestli tě baví tvořit, podívej se tam, najdeš spoustu inspirace.
~ 18 ~
Kontakty Adresa sídla Občanského sdružení Salinger: Gočárova třída 760, Hradec Králové 500 02 Více na www.salinger.cz
Stopa čápa Třída Karla IV. 430 Hradec Králové 500 02
Vedoucí střediska:
(Schůzku je dobré sjednat předem, ať už po telefonu či e-mailu, pracovnice bývají často v terénu)
Mgr. Iva Rosíková:
[email protected],
Tel: 495 260 021
tel.: 773 800 292
Sociální pracovnice: Jarmila Říčařová:
[email protected], tel.: 776 807 437 Sociální pracovnice/zástupkyně vedoucí: Bc. Tereza Čejková, DiS.:
[email protected], tel.: 608 123 891
~ 19 ~
~ 20 ~
