Antonín. Dvořák. Klaus Döge VYŠ E H RAD

Antonín

Dvořák Ž IVOT

DÍLO

Klaus Döge

VYŠ E H RAD

DO KU M E N T Y

Vyobrazení na přebalu: Antonín Dvořák v roce 1901 Dobová fotografie z ateliéru J. Mulače v Praze © Národní muzeum – České muzeum hudby

Původní název: Dvořák. Leben – Werke – Dokumente Copyright © Atlantis Musikbuch-Verlag AG, Zürich am Mainz 1991 2. přepracované a doplněné vydání 1997 Translation © Helena Medková, 2013 Odborná revize PhDr. Jan Kachlík, Ph.D. ISBN 978-80-7429-297-2

7 OBSA H

Úvodní poznámka k 1. vydání (1991) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Úvodní poznámka k 2. vydání (1997) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Doba a události . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 ŽIVOTOPIS

Mládí a léta učení (1841–1859) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Čechy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rodičovský dům a dětství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zlonice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hudební vzdělání v Praze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

33 33 37 41 47

Mladý hudebník (1860 – 1871) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Muzikantský život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Skladatelské začátky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prozatímní divadlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Symfonie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Cestou hudebního pokroku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

55 55 56 59 67 83

Pražským skladatelem (1871–1877) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Skladatel vystupuje na veřejnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Obrat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Rodina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 Mezinárodní průlom (1877–1880) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 Co způsobil Brahms . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 Slovanské tance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136 Žádaným mistrem (1880 – 1891) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Nové tóny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Anglie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158 Vysoká . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 Slovanské tance podruhé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 Návraty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 Učitelem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 „… do jisté míry programní hudba“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188

8 Z Nového světa (1892–1895) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191 Amerika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191 New York . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 Oblak a mrákota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 Poslední léta (1895 –1904) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 Symfonický básník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 218 „… nic jiného než opery“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224 D OKUMENTY

Dvořákovy rozhovory pro tisk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 Sunday Times, Londýn 1885 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 Pall Mall Gazette, Londýn 1886 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 248 Die Reichswehr, Vídeň 1904 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251 Dvořákův článek o Schubertovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254 Simrock a Dvořák . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 264 ESEJE

„… a Pánbůh mi už nějaké melodie pošeptá“ Poznámky k tvůrčímu procesu Antonína Dvořáka . . . . . . . . . . . . . . . . . 299 150 let od narození Antonína Dvořáka Pohled do dějin recepce Dvořákovy hudby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 312 Dramata bez jeviště – hudba bez zpěváků Symfonický básník Antonín Dvořák . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 318 Jak se přiblížit Dvořákovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 327 Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 333 Nástrojové zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 334 Chronologický seznam Dvořákových děl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 335 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 341 Rejstřík Dvořákových děl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 347 Všeobecný rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 349

94

Životopis

Pražským skladatelem (1871–1877)

Skladatel vystupuje na veřejnost Rok 1871 přinesl v Dvořákově životě důležité změny. V červenci, po skončení sezóny, dává v Prozatímním divadle výpověď. Tím končí jeho téměř devítiletá existence orchestrálního hráče a odpadá povinnost pravidelného hraní na dopoledních zkouškách, odpoledních koncertech a večerních představeních. Jak sám říká, chce mít více času na komponování.133 Od této chvíle se živí výhradně jako učitel klavíru a získaný čas věnuje práci na romantické komické opeře Král a uhlíř na české libreto od J. B. Lobeského (vlastním jménem Bernarda Guldenera); předlohou se zabýval už od dubna 1871. Ale na rozdíl od minulých let nepracuje ve skrytu, naopak, po dlouhých létech učení se zjevně cítí být jako skladatel dostatečně zralý a zkušený a snaží se proniknout na veřejnost. O svém hudebním projektu informoval v Hudebních listech již v červnu 1871.134 Současně ukázal části díla šéfredaktorovi listu Dr. Ludevítu Procházkovi, který vzápětí v článku pro Hudební listy prohlásil, že p. Dvořák jeví všude nejryzejší snahu uměleckou, neutíkaje se nikdy k prostředkům banálním, a jeho opera je důkazem bohatého nadání i nevšední obratnosti skladatelské.135 Lepší vstup do veřejného života si nelze představit – toto hodnocení pocházelo totiž od muže, který se v Praze těšil velké úctě a patřil k vedoucím zjevům hudební scény. Jako redaktor Hudebních listů hrál Ludevít Procházka často roli veřejného svědomí, kritizoval nešvary operního provozu a v roce 1871 vyzval mladou skladatelskou generaci, aby ze samého nadšení pro operu nezanedbávala písňovou tvorbu.136 Jako někdejší Smetanův žák hájil neochvějně jeho dílo a názory a sám se během času skladatelsky prosadil nejen svými sbory a písněmi, nýbrž i jako dirigent a neúnavný organizátor pražského hudebního života. Procházkova soukromá soirée, na nichž jeho žena, zpěvačka Marta Reissingerová, zpívala již začátkem sedmdesátých let písně v Praze ještě skoro neznámého Johannesa Brahmse,137 byla otevřena především tvorbě mladých skladatelů a patřila k nejrenomovanějším společenským událostem v Praze. Sunday Times; viz str. 244 v této knize. Hudební listy, 14. 6. 1871, 134. 135 Tamtéž, 150; je velmi možné, že Procházkova pozitivní a povzbudivá reakce ovlivnila Dvořákovo rozhodnutí opustit Prozatímní divadlo. 136 Ludevít Procházka, Pěstujme horlivě českou píseň!, in: Hudební listy, 1. 11. 1871, 304. 137 Srov. Zdeněk Nouza, Beobachtungen zu Brahms’ Stellung im tschechischen Musikleben seiner Zeit, in: Brahms-Kongreß Wien 1983. Kongreßbericht, eds. Susanne Antonicek und Otto Biba, Tutzing 1988, 405nn. 133 134


95

Je zcela pochopitelné, že se Dvořák na tuto vlivnou osobnost (s Procházkou jej ostatně záhy spojilo blízké přátelství) obrací právě ve chvíli, kdy přestává být orchestrálním hráčem a vydává se na skladatelskou dráhu, o jejímž zdaru nebo nezdaru může rozhodnout publicita. Nepřekvapí, že podobně jako mnozí skladatelé minulosti sleduje i on ve své tvorbě aktuální hudební směry a orientuje se také podle konkrétních možností provádění, což je rys, který se u něho bude projevovat i později.138 Pamětliv Procházkovy právě uveřejněné výzvy začíná Dvořák ještě před skončením práce na opeře Král a uhlíř komponovat několik písní 139 na slova Elišky Krásnohorské, oblíbené básnířky, jejíž texty byly často zhudebňovány; Dvořák ji poznal jako hostitelku na uměleckých večírcích v domě rodiny Pechových. Pátou z těchto písní s názvem Vzpomínání se Dvořák 10. prosince 1871 poprvé představuje veřejnosti jako skladatel v rámci Procházkovy „Druhé volné zábavy pěvecké“, na jejímž programu byly rovněž skladby Karla Bendla a Zdeňka Fibicha. Ačkoli píseň nevyhovovala úplně tehdejším estetickým požadavkům prostoty a lidovosti, hudební kritika zaznamenala u dosud neznámého autora nesporně velké skladatelské nadání. Dvořákovu první provedenou skladbu komentovala slovy: Z písní našich skladatelů nejzajímavější jest Dvořákova „Vzpomínání“ (na slova E. Krásnohorské) pro své ryze poetické pojmutí, ač příliš jaksi „hloubavá“ hudba […] s „jasností“ básně není právě úplně ve shodě; možno však, že se z této „rozervanosti“ velenadaný skladatel dosti brzo „vybouří“.140 Na „Páté volné zábavě pěvecké“ u Procházky 10. dubna 1872 byl Dvořák opět zastoupen vlastními skladbami. Tentokrát zazněla skladba Proto z písní na slova Krásnohorské a první ze dvou balad na texty národního básníka a sběratele lidových písní Karla Jaromíra Erbena (zemřel 1870), které Dvořák složil krátce po dokončení opery Král a uhlíř.141 Jestliže v prosinci 1871 vytýkala kritika jeho hudbě hloubavost, tentokrát se zaměřila na přílišnou naivitu a deklamační nedostatky. Mladý skladatel p. Antonín Dvořák svými písněmi „Proto“ a „Sirotkovo lůžko“ (na slova E. Krásnohorské) slč. Kupkovou něžně přednešenými opětně osvědčil své neobyčejné hudební i básnické nadání. Zvláště první z jmenovaných písní jak již čistě hudební svou stránkou tak i výrazem činí na posluchače dojem hluboce poetický, kdežto při druhé dílem s deklamací dílem pak s pojmutím „citu dítěte“ úplně souhlasiti nemůžeme.142 138 139 140 141

142

Např. už na sklonku r. 1876, když po seznámení s klavírním virtuózem Karlem ze Slavkovských píše vůbec poprvé skladby pro klavír, mezi nimi svůj Klavírní koncert op. 33. B 23; názvy písní: Proto, Překážky, Přemítání, Lípy, Vzpomínání; viz SV, Praha 1959. Hudební listy II, 1871, 362. B 24 a 24a; balady se jmenují Sirotek a Rozmarýna. Erbenovy lidové balady se staly předlohou také pro oratorium Svatební košile, komponované r. 1884 pro Anglii, a čtyři symfonické básně Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a Holoubek z r. 1896. Hudební listy III, 1872, 135.

96

Životopis

Ještě v průběhu roku 1872 se veřejně hrály také Dvořákovy instrumentální skladby. V rámci filharmonických koncertů dirigoval Bedřich Smetana 14. dubna 1872 předehru k opeře Král a uhlíř a dílo označil za vážnou práci plnou geniálních nápadů.143 Díky iniciativě Ludevíta Procházky, který se sám ujal klavírního partu, bylo 5. července provedeno Adagio z Dvořákova klavírního tria (dnes považovaného za ztracené, tehdy s opusovým číslem 13)144 a 22. listopadu zazněl právě zkomponovaný Klavírní kvintet op. 5 s pianistou Karlem ze Slavkovských. Hudební listy, již dlouho pozorně sledující Dvořákovu tvorbu, na těchto instrumentálních skladbách vyzvedávají velkou tvůrčí fantazii mladého skladatele, ale zároveň se poprvé zmiňují o formálních nedostatcích, což je výtka, která se v recenzích Dvořákových děl bude objevovat ještě dlouho. K Adagiu z klavírního tria časopis píše: V skladbě té jeví se tolik tvůrčí síly a hudební vynalezavosti, tolik důmyslu a jemnocitnosti poetické, že se nám některé nedostatky formy (jako nepřehlednost a nepoměrnost) nezdají být nepřekonatelnou překážkou na dráze k nejkrásnější budoucnosti pro mladého umělce tak upřímně snažlivého.145 A podobně vyznívá komentář k Dvořákovu klavírnímu kvintetu: Měli jsme již častěji příležitost, zmíniti se o zvláště vynikajících přednostech tohoto skladatele, k nimž přede vším náležejí: živá, vzletnými a poetickými myšlenkami překypující fantazie, obratnost a smělost v harmonizování a v modulaci jakož i v polyfonickém proplétání hlasů a v instrumentaci – a měli-li jsme co vytýkati, byla to z větší části jen jakási nehotovost formy ve větších skladbách, k níž ovšem skladatele přivedla pouze nezkrocená fantazie k nejvyšším cílům uměleckým směřující a s řídkou rozhodností každé „šabloně“ se vyhýbající.146 A přesto – v pražské společnosti se Dvořák během velice krátké doby stal známým skladatelem, jehož nadání budilo respekt a jehož tvorba byla prováděna, s napětím sledována a částečně již také vydávána.147 K rozhodujícímu průlomu, jenž Dvořáka zařadil mezi přední pražské skladatele, došlo 9. března 1873, kdy pražský pěvecký spolek Hlahol provedl pod vedením Karla Bendla Hymnus Dědicové Bílé hory pro smíšený sbor a orchestr. Dvořák jej složil mezi začátkem května a začátkem června 1872; poprvé přitom zvolil námět z české historie. Zhudebněný text, závěrečný Hymnus z epické

Cit. dle: Otakar Šourek, Život a dílo I, op. cit., 124. Srov. B 25 a 26; Hudební listy III, 1872, 135: Ant. Dvořák složil dvě tria pro klavír, housle a čello. 145 Hudební listy III, 1872, 235. 146 Hudební listy III, 1872, 395. 147 K březnovému vydání Dalibora z r. 1873 byla přiložena vytištěná píseň Skřivánek z Dvořákových Písní z Rukopisu královédvorského op. 7, které ještě v témže roce vyšly kompletně jako op. 17 v pražském nakladatelství Emanuela Starého. 143 144


Program „První zábavy hudební“ z 22. listopadu 1872 v sále Konviktu. První z uváděných novinek je Dvořákův Klavírní kvintet A dur op. 5

97

98

Životopis

První notová strana Hymnu Dědicové Bílé hory z r. 1872, jehož premiéra 9. března 1873 znamenala průlom ve Dvořákově skladatelské dráze


99

ásně Vítězslava Hálka Dědicové Bílé hory z roku 1869,148 opěvuje nejdříve b smutný osud matky-vlasti po osudné bitvě na Bílé hoře (Jak pramen, jenž zpod olše krok svůj máčí, ty’s matko, zrozena k věčnému pláči) a poté vyzývá její děti, český národ, aby trýzněné vlasti zachovaly věrnost (Již kleňme z srdcí živou matce střechu, již stůjme k ní do posledního dechu) a lásku (Milujme ji, byť sup nám srdce kloval, jak žádný národ ještě nemiloval). Bouřlivé nadšení, které Dvořákův Hymnus při premiéře vyvolal, se obráží i v recenzi Ludevíta Procházky, otištěné v listu Dalibor: Není to věru pouhá fráze, pakliže vyslovím, že Dvořák psal skladbu tu „krví srdce svého“ s vlasteneckým nadšením a s uměleckým zápalem. Přiznávám se milerád, že již dávno jsem nebyl tak do nejhlubšího nitra rozechvěn skladbou hudební, i sdílel jsem bez rozpaků všeobecné to nadšení obecenstva.149 K nadšenému přijetí a úspěchu Hymnu, který dnes patří spíše k Dvořákovým méně známým dílům, přispěl jistě značnou měrou i vlastenecký námět.150 Když totiž na sklonku roku 1871 ztroskotala trialistická koncepce habsburské říše, tj. rovnoprávné partnerství Vídně, Budapešti a Prahy – což politika Františka Riegra přimělo k památnému prohlášení: Český národ utrpěl velkou ránu. Prohráli jsme bitvu […]151 – panovala začátkem 70. let mezi českými obyvateli Prahy značná skleslost. Politické možnosti Čechů byly okleštěny, požadavky národní autonomie odloženy ad acta a mnohé naděje pochovány. S hořkostí přiznal tehdy historik František Palacký ve své tzv. politické závěti, uveřejněné v roce 1872, že věřit na samostatnost Čech v rámci rakouské říše bylo chybou jeho politiky po roce 1848 a že nadále zachování habsburské říše nemůže být obsahem českých politických snah.152 Báseň opěvující naléhavými slovy smutný osud zklamaného národa nemohla v takové atmosféře zůstat bez účinku. Tím spíše, zazněla-li ve zhudebnění tak působivém, že Procházku přimělo ke zvolání „Slovo tělem učiněno jest!“ 153 První úsek (takty 48 –139 Andante con moto e molto espressivo, verše 1–8: smutný osud matky-vlasti) působí podobně jako orchestrální předehra zdrženlivě; sbor, melodicky téměř přešlapující na místě, nastupuje pp: 148 149 150

151 152

153

Viz Sebrané spisy Vítězslava Hálka III, Praha 1910, 358n; cit. dle: Antonín Dvořák, Hymnus Dědicové Bílé hory, klavírní výtah, SV, Praha 1968. Dalibor I, 1873, 88. Pravděpodobně kvůli vlasteneckému zaměření skladby o ni Simrock nikdy neprojevil zájem, což Dvořákovi umožnilo vydat ji r. 1885 u firmy Novello v Londýně, kde na rozdíl od Německa protičeské nálady nikdy nehrály roli. Za skladatelova života byl Hymnus několikrát proveden v Anglii a v USA, po jeho smrti se téměř nehrál. Cit. dle: Hoensch, Geschichte Böhmens. Von der slavischen Landnahme bis ins 20. Jahrhundert, München 1987, 364. Tamtéž. Zmíněná politická závěť je František Palacký’s Politisches Vermächtnis (= autorizovaný překlad části Palackého Doslovu k Radhostu z 31. 7. 1872, srov. Politická závěť Františka Palackého, ed. Jaroslav Werstadt, Praha 1928). Dalibor I, 1873, 89.

100

Životopis

Jak

pra – men, jenž

zpod

ol – še

krok

Jak

pra – men, jenž

zpod

ol – še

krok

Jak

pra – men, jenž

zpod

ol – še

krok

Jak

pra – men, jenž

zpod

ol – še

krok

svůj

má

–

–

čí

svůj

má

–

–

čí

svůj

má

–

–

čí

svůj

má

–

–

čí


101

a slova Tvá hlava těžká jsou znázorněna motivem, jejž Dvořák v dalším průběhu několikrát používá jako sémantický programový prvek:

Poněkud hybnější je druhý úsek (t. 140 –249 Un poco più mosso; verše 9 –16: lid těžce nese osud vlasti), začínající v es moll a končící v Es dur; tím je harmonicky naznačena změna postoje národa – po počáteční stísněnosti se rodí nová naděje:

Tvou

hla – –

vu

102

Životopis

O mnoho živěji probíhá úsek třetí, svým zpracováním připomínající oratorní techniky Händlovy (t. 250 –337 Allegro non tanto, quasi maestoso; verše 17–25: výkřiky národa, jenž ujišťuje o své věrnosti a lásce k vlasti); homofonní sborové partie znějí jako přísaha a fugatová místa jsou strhující.

Již kleň - me

Již kleň - me

Již kleň - me

Již kleň - me

103


z sr –

– dcí

ži – vou ma – tce

stře –

–

chu

z sr –

– dcí


stře –

–

chu

z sr –

– dcí


stře –

–

chu

z sr –

– dcí


stře –

–

chu

Závěrečný úsek skladby funguje jako stretta (t. 337– 424 Allegro con fuoco; verše 26 –28 s klíčovými slovy: jeť jedna vlast, jeť jediná jen matka!); na jeho konci se v orchestru znovu objeví počáteční téma díla, teď už ne zdráhavě a nejistě, nýbrž svobodně a důrazně:

Po - kle-kněm k ní

Velký úspěch Hymnu znamenal pro Dvořáka obrovské povzbuzení.154 Stává se známým skladatelem a jeho sebevědomí sílí. Brzy po provedení Hymnu přijímá ředitelství Prozatímního divadla k provedení operu Král a uhlíř. Ale navzdory 154

Sunday Times; viz str. 244 v této knize.

104

Životopis

rostoucí umělecké pověsti se Dvořákova finanční situace nijak zvlášť nelepší, a tak podává v květnu 1873 u pražského podpůrného spolku Svatobor žádost o příspěvek.155 Kromě nemajetnosti a přání vymanit se alespoň na čas z únavného a časově náročného soukromého vyučování uvádí v žádosti ještě jeden důvod: … zvláště Liszta ve Výmaru bych navštívil, radu s ním a poučení chtěje od něho bráti, což ale za příkladem přečetných jeho ctitelů, nejlépe za letního jeho pobytu ve Výmaru státi se může, neboť tu pak nejhlavněji provozují se nejkrásnější jeho díla.156 Liszt jako motiv žádosti o podporu – to zní vzhledem k obvyklému názoru na Dvořáka možná nečekaně, ale nepřekvapuje to při pohledu na jeho skladatelskou tvorbu předcházejících pěti let a na jeho vztahy k osobnostem jako Smetana a Procházka, kteří s Lisztem udržovali přátelské kontakty a které výmarský mistr při svém pražském pobytu v květnu 1871 poctil návštěvou. V době, kdy Dvořák žádost podává, mu už možná ani nejde o Lisztovy názory všeobecně, nýbrž o poučení od výmarského mistra ve zcela konkrétní věci; vidí v něm národního skladatele, autora Uherských rapsodií, Husitské písně, slovanského Hymnu Slavimo slavno, Slaveni! či Dumek, uveřejněných v roce 1849. Nepíše se snad o rok později v Daliboru, že Dvořák právě hodlá přistoupiti k většímu cyklu slovanských rapsodií pro velký orkestr v tom způsobu as, jakým proslavil Liszt svými rapsodiemi národní písně uherské?157 Dvořákově žádosti nebylo vyhověno, nadále se musí živit kondicemi a v komponování je odkázán sám na sebe. Ale koncem tohoto roku se jeho osobní život naráz mění: 17. listopadu 1873 se žení s Annou Čermákovou, která byla před osmi lety jednou z jeho prvních klavírních žaček. Milostný vztah mezi Antonínem a Annou vznikl asi začátkem roku 1873 a brzy začali pomýšlet na sňatek. Tomu ovšem rodiče Čermákovi zprvu bránili – byli přesvědčeni, že dcera zámožného zlatníka si zaslouží lepší partii, než je o třináct let starší chudý skladatel. Na postoji rodiny se nezměnilo nic, ani když Annin otec, Jan Jiří Čermák, koncem února 1873 zemřel; zdá se, že Dvořák při kompozici předehry Romeo a Julie, kterou dokončil v únoru 1873,158 neměl na mysli ani tak velký milostný příběh světové literatury, jako spíše svoji vlastní situaci – hlubokou lásku k Anně a odpor rodiny Čermákovy. Ale uplyne jen několik měsíců a všechno je jinak: Anna je těhotná a vzhledem k tehdejším morálním představám se svatba jeví jako žádoucí řešení.

155

Svatobor byl obecně prospěšný spolek, založený v r. 1862 na podporu spisovatelů v nouzi. K jeho zakládajícím členům patřili František Palacký a Ladislav Rieger. 156 ADKD I, 120. 157 Dalibor II, 1874, 303. 158 B 35; předehra je dnes považována za ztracenou. O Dvořákově úmyslu napsat předehru informoval Dalibor již v květnu 1873: Skladatel nyní zabývá se opět s velkou prací orkestrální, totiž s ouverturou k Shakespearově dramatu „Romeo a Julie“… (Dalibor I, 1873, 206).


105

Dvořákova manželka Anna, roz. Čermáková, jeho někdejší žákyně

Vzájemná náklonnost manželů Dvořákových musela být hluboká. Milý drahoušku159 a Milá ženuško,160 tak začínají skladatelovy dopisy, které posílal ženě z Londýna, a na konci Dvořákova dopisu z Vysoké stojí: Všecko je zde velmi krásné a těší mne to velice, a přece je mi zde smutno bez – – – Tebe! Tvůj, Tvůj, na věky Tvůj Antonín 161 Anna Dvořáková měla na starosti celou domácnost a také rodinný rozpočet. Zdá se, že pro Dvořáka byla ideální ženou. I Johannes Brahms ji popsal jako vzornou manželku, která svému muži odklízí z cesty každou nepříjemnost, dbá na studium dětí a pečuje o všechno.162 Milovala hudbu a dobře zpívala (jako altistDvořák manželce 18. 8. 1885, ADKD II, 79; na konci dopisu stojí: Kdykoliv otvírám tobolku a vidím naše robátka, líbám je a Tebe v duchu. Buď sbohem. Tvůj Antonín (tamtéž, 80). 160 Dvořák manželce 17. 3. 1884, ADKD I, 401. 161 Dvořák manželce 22. 5. 1885, ADKD II, 48. 162 Brahmsův výrok in: Richard Heuberger, Erinnerungen an Johannes Brahms. Tagebuchnotizen aus den Jahren 1875 –1897, první úplné vydání: Kurt Hofmann, Tutzing 1971, 153. 159

106

Životopis

ka účinkovala na koncertech v pražských kostelích), a tak se mohla podílet i na manželově práci: pomáhala mu korigovat party, v roce 1886 ho doprovázela na cestě do Anglie, radila mu v koncertních záležitostech, někdy ho k vystoupením dokonce pobízela,163 a byla i první interpretkou některých jeho děl.164 V harmonickém manželství Dvořákových existovala přirozeně i malá tajemství, jaká se mohou vyskytnout v každé rodině. Týkala se většinou finančních příspěvků, které Dvořák bez ženina vědomí posílal otci Simrockovým prostřednictvím. V jednom dopise nakladateli čteme: Za laskavost prokázanou mému otci děkuji Vám srdečně, jen Vás opětovně prosím, abyste se v dopisech mně zasílaných nikdy o tom nezmiňoval.165

Obrat V srpnu 1873 byly v Prozatímním divadle pod Smetanovým vedením zahájeny zkoušky na operu Král a uhlíř, kterou Dvořák složil roku 1871 pod dojmem Mistrů pěvců norimberských, tehdy v Praze uvedených. Jak sám později řekl, v harmonii a v zacházení s orchestrem byl zřetelně ovlivněn Wagnerem.166 V průběhu zkoušek se brzy ukázalo, že opera tato byla pro poměry české scény příliš velkolepě koncipována167 a klade jak na sólisty, tak sbor a orchestr nesplnitelné nároky. Všichni do jednoho si stěžovali, že hudba je pro ně příliš obtížná, nekonečně těžší než Wagner […] sice originální a dobře udělaná, ale nedá se zpívat, říká o tom Dvořák v londýnském interview,168 a téměř týmiž slovy vzpomíná na situaci při zkouškách kapelník Adolf Čech, tehdejší Smetanův asistent a Dvořákův přítel: Když jsme asi čtyři neděle pilně studovali, dospěl Dvořák, který studoval se sólisty, k náhledu, že celé dílo jest příliš komplikované, jednotlivé partie činí pěvcům takřka nepřemožitelné obtíže.169 163

164

165 166 167

168 169

Srov. např. Dvořákův dopis Antonínu Rusovi ze 7. 4. 1886 (ADKD II, 143), ze kterého vyplývá, že se skladatel rozhodl dirigovat provedení svého Stabat Mater v Kroměříži teprve na naléhání své ženy. Např. písně Ave Maria (B 68), Ave maris stella (B 95), které Dvořák složil v letech 1877 a 1879 během letního pobytu na zámku Sychrov u Turnova, poprvé provedla Anna v tamní zámecké kapli. Písně byly původně určeny pro alt a poprvé vyšly v nakladatelství E. Starého s věnováním Uxori carissimae, což obojí dokládá, že je Dvořák napsal speciálně pro svoji ženu. I při premiéře dueta pro alt a baryton O sanctissima (B 95) z roku 1897, která se konala 8. září téhož roku, zpívala altovou partii Dvořákova žena – snad jako dárek k manželovým narozeninám. Dvořák Simrockovi 1. 11. 1881, ADKD I, 268; podobná pasáž je v dopise z 10. 12. 1881: …nezmiňujte se o těch 100 markách pro mého otce (srov. ADKD I, 272). Sunday Times; viz str. 246 v této knize. Zpráva policejního ředitelství v Praze českému místodržitelství z 25. 9. 1875, týkající se uchazečů o umělecké stipendium; ADKD IX, 163. Sunday Times; viz str. 246 v této knize. Šourek, Život a dílo I, op. cit., 124.


107

V září 1873 byly zkoušky zastaveny a plánované uvedení opery zrušeno. Dvořák musel pociťovat velké zklamání, když držel v ruce vrácenou partituru, kterou kdysi posílal do Prozatímního divadla s takovými nadějemi. Nezdar ho sice neodradil od další práce, ale přiměl ho k sebekritickému pohledu na dosavadní tvorbu a k úvahám o vlastním skladatelském přístupu. Některé skladby z let 1866 –1871, onoho bláznivého období svého komponování,170 prostě zničil; díla, která před jeho kritickým zrakem obstála, opatřil novými opusovými čísly. A v průběhu tohoto sebekritického hodnocení, tohoto hledání sebe sama, se jeho tvorba – v jejímž centru jsou příznačně opět smyčcové kvartety – začíná proměňovat. Podobně jako už v Klavírním kvintetu op. 5 a v Hymnu Dědicové Bílé hory se Dvořák odklání od novoněmecké školy. Jeho melodická invence pracuje znovu se symetričností a opakováním, témata jsou opět exponována, harmonická stránka je modulačně střídmější, srozumitelnější a přístupnější. Namísto někdejších formálních výbojů se objevují formy připomínající skladby z roku 1865, avšak koncentrovanější, s jasnějšími konturami a proporčně vyváženější. Vrchol této nové formální ukázněnosti, která bývá často označována jako „klasická“, představuje Smyčcový kvartet a moll op. 16 ze září 1874, vycházející ze zkušeností s předchozími kvartety op. 9 a op. 12. Tak např. jednotlivým oddílům 1. věty tohoto kvartetu dal Dvořák téměř stejný počet taktů a tedy prakticky stejnou délku:171 expozice oblast hlavního tématu 1. část 2. část oblast vedlejšího tématu epilog

29 taktů } 58 taktů 29 taktů 46 taktů } 58 taktů 12 taktů

provedení

1. část 2. část 3. část

25 taktů } 50 taktů 25 taktů 50 taktů 50 taktů

repríza oblast hlavního tématu 1. část 2. část 3. část oblast vedlejšího tématu

29 taktů 25 taktů } 50 taktů 25 taktů 55 taktů 55 taktů

coda

29 taktů

58 t.

Provedení 1. věty má přitom přesvědčivou logiku, do té doby neobvyklou: začíná v a moll, v první polovině se harmonicky propracovává až do tritónové tóniny Es dur a odtud zase symetricky zpět do a moll. Do této proporční 170 171

Josef Zubatý, Anton Dvořák, op. cit., 4. Tabulka vychází z přílohy k referátu Symmetrische Tritonusdistanzen in Dvořáks Kammermusik, který přednesl Hartmut Schick na pražském dvořákovském sympoziu 1989; viz též Schick, Studien zu Dvořáks Streichquartteten, op. cit, 158n.

108

Životopis

oncepce zahrnul Dvořák i obě krajní věty kvartetu, z nichž každá má 379 k taktů, a obě věty střední, které mají v součtu téměř týž počet taktů. To vše dohromady jsou znaky nového skladatelského přístupu, je to výsledek Dvořákova úsilí o koncentrovanost formy.172 Asi se nezmýlíme, budeme-li tuto téměř schematicky vypadající ukázněnost považovat také za reakci na formální výhrady, které znovu a znovu zaznívaly v recenzích na Dvořákovy instrumentální skladby a nechyběly ani v kritice na jeho 3. symfonii, komponovanou od dubna do července 1873, jejíž premiéru dirigoval v březnu 1874 Bedřich Smetana: Načež jsme vyslechli novou symfonii (z Es) nadaného našeho Antonína Dvořáka. Ačkoliv máme příčiny vytýkati, že práce tato není ještě dokladem urovnané jednotnosti a rozvahy v úpravě myšlének veskrze poetických a nadšených, jakož mírnější upotřebování bezúčelných efektů, jež vyrušují někdy zbytečně z pěkné nálady i posluchače, doznati musíme skladateli tentokráte mocnější páže, jakým ovládal formu, jakož bohatost motivů, pomocí jichž zbudoval nové toto své dílo.173 Že Dvořák začal ohlas své hudby velmi brzy bedlivě sledovat, je nejen pochopitelné, nýbrž pro jeho osobnost dokonce typické. Když primárius Benewitzova kvarteta v roce 1873 odmítl jeho Kvartet f moll op. 9 kvůli nedostatku kvartetního slohu,174 reagoval Dvořák slovy: já jsem myslil, že jsem napsal dílo, co bude [?] bořit svět a vono nic vztek.175 A později se takto projevoval častěji. V dopise Balduinu Dörffelovi, pracovníku Simrockova nakladatelství, např. žádá o zaslání skandinávských dopisů od Bülowa, které mě tak zajímaly, že bych se rád seznámil s jejich 5. sešitem,176 ovšem ne kvůli Bülowovým dojmům z cesty po Skandinávii, ani ne kvůli Bülowovým eventuálním a pro českého skladatele jistě zajímavým názorům na hudbu Edvarda Griega, Dvořákova norského současníka, nýbrž proto, že právě ve zmíněném 5. sešitě se Bülow pochvalně vyjádřil o skladateli Dvořákovi (a poněkud kriticky o nakladateli Simrockovi).177 Na Hanslickovu poznámku k 7. symfonii, že Scherzo je skvostné, „v ostatních větách pozouny příliš pohlcují kontury“,178 kterou kritik vyslovil o několik 172 173 174 175 176 177

178

Na konci 4. věty autografu si Dvořák také počet taktů poznamenal (ovšem chybně): Fine, 370 taktů; srov. Schick, op. cit. 161. Hudební listy V, 1874, 76. Srov. Burghauserovu předmluvu ke kapesní partituře, Praha 1980, VI. Cit. dle: Burghauser 1996, 770. Dvořák Balduinu Dörffelovi 2. 6. 1882, ADKD I, 306. Hans von Bülow, Skandinawische Reiseskizzen; vycházely na pokračování in: Allgemeine Deutsche Musikzeitung, 5 sešitů z dubna a května 1882; otištěny in: Hans von Bülow, Ausgewählte Schriften, vyd. Marie von Bülow, Leipzig 21911, sv. III, 2. část, 216 –247. Na straně 240 stojí: vzhledem k tomu, že „boj o bytí“, jakým jest deset až dvanáct hodin hudební výuky denně, lze pro vývoj tvůrčího talentu považovat spíše za svěrací kazajku než za hnací motor (pozoruhodný příklad Antonína Dvořáka, svědčící o opaku, náleží právě jen k výjimkám) […]. Výrok Eduarda Hanslicka opakuje Simrock v dopise Dvořákovi ze 17. 1. 1887, srov. ADKD VI, 110; v recenzi na vídeňské provedení 7. symfonie v Neue Freie Presse to Hanslick jen naznačuje: přehnané vynakládání síly (i v instrumentaci), otištěno in: Eduard Hanslick, Tagebuch eines Musikers, Berlin 1892, 236n.


109

let později v dopise Simrockovi, od něhož se ji skladatel obratem dověděl, reagoval Dvořák typickým způsobem: Právě jsem obdržel z Frankfurtu od ředitele muzea Müllera pozvání, abych v březnu řídil Symfonii d moll. Uvidím-li Vás tam, rád Vám ukáži, že ani s pozouny nelze kontury přehlédnout. Jde jen o to, jak se to udělá! 179 Vraťme se ale zpět. V roce 1873 se Dvořákův hudební jazyk nejen odklání od Wagnera a od formálních experimentů někdejšího bláznivého období, začíná být jednodušší, srozumitelnější a prozrazuje vliv slovanského folkloru. Už ve Smyčcovém kvartetu f moll op. 9, zkomponovaném krátce po odmítnutí první verze opery Král a uhlíř (odtud snad jeho místy smutný tón), použil Dvořák jako hlavní téma 1. věty myšlenku, jejíž rytmus připomíná nejednu českou lidovou píseň:180 Andulko, mé dítě

Kvartet op. 9

179 180

Dvořák Simrockovi 18. [nebo 19.] 1. 1887, srov. ADKD II, 220. Cit. dle: Schick, op. cit., 120.

110

Životopis

A v poslední větě (Allegro molto) téhož kvartetu najdeme takty, jejichž folklorní gestus jako by předjímal charakter Slovanských tanců:

V tématech se teď objevují i modální a zvláště pentatonické obraty, např. v hlavním tématu první věty (Allegro molto) Klavírního tria B dur op. 21 z roku 1875:

nebo v hlavním a vedlejším tématu úvodní věty (Allegro moderato) Klavírního kvartetu D dur op. 23 z téhož roku:

Do Dvořákových děl pronikají taneční věty – opus 9 z roku 1873 má místo obvyklého Scherza chopinovsky znějící valčík:


111

a v Kvartetu a moll op. 16 je Scherzo nahrazeno větou s prvky mazurky a sousedské:

Polku konečně připomíná také 3. věta Klavírního tria op. 21 nebo finále Klavírního tria g moll op. 26:

112

Životopis

Rysy nového kompozičního stylu, který se postupně rozšířil i na symfonickou tvorbu, uplatnil Dvořák takříkajíc programově v přepracování opery Král a uhlíř. „Přepracování“ není ovšem přesný výraz pro to, čím se zabýval od dubna do začátku listopadu 1874 a co nemá v dějinách opery obdoby. Dvořák se totiž nespokojil s tím, že by obtížně proveditelná místa původní verze nahradil snazšími nebo že by odstranil formální nevyváženost či překomponoval jednotlivé scény; celé libreto zhudebnil znovu a vytvořil tak druhou verzi opery Král a uhlíř, která s první nemá nic společného.181 Výsledek už není ovlivněn Wagnerovými názory, je mnohem bližší operám Lortzingovým nebo Weberovým – a téhož vzoru se přidržují i brzy nato vzniklé opery Tvrdé palice (1874) a Šelma sedlák (1877). Předehra Krále a uhlíře, jejíž původní verze se vyznačovala polyfonní strukturou a působila dramaticky až pompézně, teď připomíná český folklor; její snadno zapamatovatelné téma se v průběhu skladby často opakuje a vane z něj lidová prostota.

181

K přepracování možná došlo pod dojmem Smetanovy opery Dvě vdovy, která byla poprvé provedena v Prozatímním divadle 27. března 1874 a okouzlila svým lehkým mozartovským stylem. Bohužel ani první, ani druhá verze Krále a uhlíře nevyšly ještě v SV; jen třetí verze z r. 1887 (což je přepracování verze druhé při zachování jejího jádra) existuje jako klavírní výtah z r. 1915 (vydal a předmluvou opatřil Otakar Šourek). Následující poznámky k rozdílům mezi první a druhou verzí se tedy nutně opírají – jakkoli si je autor vědom problematičnosti takového postupu – pouze o začátky témat těchto dvou verzí, uvedené v Burghauserově seznamu.


113

Předehra, 1. verze

Předehra, 2. verze

Začátek 1. jednání (Palouk v lese), v první verzi harmonicky vypjatý používáním průtahů a nonových akordů a naznačující vnitřní dění, teď vychází harmonicky pouze z čistého trojzvuku na bordunovém základě a v instrumentaci dává vyniknout lesním rohům, čímž hudebně a pro posluchače přesvědčivě znázorňuje scénický rámec.

114

Životopis

Palouk v lese, 1. verze

Palouk v lese, 2. verze

A zatímco v původní verzi byl počátek 2. jednání (Lesní krajina) trochu tajemný a plný napětí, v nové verzi je prostředí navozeno hudbou spíše bezstarostnou.


115

Lesní krajina, 1. verze

Lesní krajina, 2. verze

Tato verze opery, nejen snadno hratelná, nýbrž i národní namísto wagnerovská,182 sklidila při premiéře 24. listopadu 1874 v Prozatímním divadle bouřlivé ovace; recenze od Ludevíta Procházky, otištěná v Daliboru, obsahovala kromě mnoha jiných oceňujících vět i tuto chválu: 182

Sunday Times; viz str. 246 v této knize.

116

Životopis

První strana Dvořákova rukopisu opery Král a uhlíř v původní verzi


117

První tato opera, jejížto hudba v převážné míře ryze českou fysiognomií vyniká, zdařila se v také míře, že o další produkci Dvořákovu nepotřebujeme býti v starostech. Pravou cestu ku chrámu samostatné hudební uměny slovanské skladatel přes vše dlouholeté bloudění nalezl.183 To znamená, že po sebekritickém zhodnocení v roce 1873 dospěl Dvořák velmi brzy k samostatnému, národně zabarvenému individuálnímu stylu a při hledání sebe sama nalezl výchozí bod pro svou tvorbu. Od této chvíle není jeho umění ovlivňováno novoněmeckým směrem, nýbrž tradicí klasiků, neposunuje a neprolamuje hranice, nýbrž vytříbeným způsobem naplňuje a originálně obohacuje existující normy a dává vzniknout dílu, jež si prorazilo cestu do světa. Avšak Dvořák se nedočkal chvály ode všech. Nejpozději od okamžiku, kdy dosáhl úspěchů v cizině, se začínají v rámci konfliktu mezi smetanovci a dvořákovci, který propukl na začátku osmdesátých let, hlasitě ozývat obvinění z konzervatismu a hudebního zpátečnictví, vyslovovaná předtím spíše jen skrytě. Dvořák prý se vrací k „zastaralým formám“, zejména k symfonii a k dílům komorním (jimiž nicméně významně přispěl k internacionalizaci české národní hudby v 19. století), jeho hudbě se vytýká přílišná líbivost a závislost na vzoru Smetanově.184

Rodina Kromě práce na Smyčcovém kvartetu op. 9, při níž hledal směr svého dalšího skladatelského vývoje, zaměstnávala Dvořáka na podzim roku 1873 vzhledem k blížícímu se datu svatby jistě také myšlenka, že se brzy bude muset starat o tříčlennou domácnost. Skladatelskou činností rodinu neuživí – to jasně ukázala finanční ztráta způsobená odmítnutím Krále a uhlíře – a těch 60 zlatých měsíčně za hodiny klavíru bude stačit sotva na to nejnutnější. Vědom si těchto vyhlídek začíná Dvořák ještě před svatbou vyučovat na soukromé pražské hudební škole Jana Augusta Starého a pravděpodobně počátkem roku 1874 se uchází o uvolněné místo varhaníka v kostele sv. Vojtěcha. Rozhodnutí padlo 10. února 1874: Rada městská propůjčila místo varhaníka při farním chrámu Páně sv. Vojtěcha, kteréž se uprázdnilo po Janu Aug. Starém, Antonínu Dvořákovi, učiteli hudby a skladateli, bytem č. p. 27 na Florenci s tou podmínkou, aby místo toto osobně a řádně zastával, a vyzývá jej zároveň, aby službu dnem 15. února b. r. nastoupil a se za tou příčinou v úřadě zádušním ohlásil.185 Dalibor II, 1874, 415; premiéru dirigoval Adolf Čech, protože Smetana se začátkem září musel v důsledku ohluchnutí vzdát hudebního vedení Prozatímního divadla. 184 Tak reprodukuje tehdejší výtky Foerster, Poutník, op. cit., 134n. 185 VD, 26n; na udané adrese (byt tchyně) bydlel Dvořák s Annou po svatbě; po narození dítěte se přestěhovali do bytu v ulici Na rybníčku. Zmíněný bývalý varhaník J. A. Starý byl zároveň majitelem soukromé hudební školy, na níž Dvořák krátce předtím začal vyučovat. 183

118

Životopis

Podle nařízení městské rady se Dvořák 15. února ujímá nové funkce s platem 126 zlatých ročně. Jeho povinností je hráti denně o šesté hodině ranní tichou mši svatou, což pro jeho životní rytmus není žádná změna – vždycky vstával časně a začínal den návštěvou kostela. V neděli a ve svátek doprovází na svatovojtěšských varhanách, malém stroji prostičké dispozice a sešlém stářím, mši v šest, v devět a v jedenáct hodin, odpoledne pak ve tři.186 Na první pohled by se zdálo, že pro skladatele se taková jednotvárná činnost brzy musela stát ubíjející povinností, ale práce v kostele sv. Vojtěcha byla ve skutečnosti jednou z nejzajímavějších v celé Praze. O tomto malém farním kostele blízko dnešního Národního divadla bylo známo, že se zde provozuje nejkrásnější a nejznamenitější církevní hudba ze všech pražských kostelů.187 Zasloužil se o to Josef Foerster, otec skladatele Josefa Bohuslava Foerstra a Dvořákův bývalý učitel na varhanické škole. Jako regenschori u Sv. Vojtěcha působil od roku 1866 a nejenže dokázal ze zdejšího kostelního sboru, v němž zpívali i členové českého operního souboru, udělat jedno z nejlepších těles ve městě, nýbrž sledoval i nové trendy v církevní hudbě. Mše s pompézním orchestrálním doprovodem umlkly, místo nich zavedl Foerster, zastánce reformních snah v chrámové hudbě, mše s prostým orchestrálním doprovodem nebo skladby a capella. Obzvláštního věhlasu dosáhl kostel sv. Vojtěcha stylově správným prováděním mší a jiných kompozic velkého klasika církevní hudby, Palestriny.188 Při mnoha těchto kostelních produkcích, na nichž kromě děl Palestrinových zněla i hudba Gregoria Allegriho, Franze Xavera Witta a Josefa Foerstra, hrál Dvořák – podle regenschoriho vždy spolehlivý a dbalý svých povinností 189 – na varhany nebo na harmonium. Dostal se tak po delší době do bezprostředního styku s hudební oblastí, jíž se po absolutoriu varhanické školy úplně přestal zabývat a k níž se vrátil až při komponování Stabat Mater v letech 1876/1877. Za několik týdnů po zahájení činnosti u Sv. Vojtěcha se stal Dvořák otcem: syn Otakar, prvorozený z celkem devíti dětí manželů Dvořákových, přišel na svět 4. dubna 1874. Tím vstoupilo do skladatelova života téma „děti a rodina“, které od té chvíle určovalo jeho osobnost stejně významně jako hudba, zbožnost, láska k přírodě či nadšení pro lokomotivy a parníky. Možná to vůbec nebyla náhoda, že Dvořáka právě v té době zaujalo libreto opery Tvrdé palice, v jehož ději se kromě venkovského života objevuje prvek rodičovských starostí a rodičovské lásky. Vždyť v pozdějším dopise Simrockovi zaznívá podobná myšlenka jako v libretu: Všechny údaje o Dvořákových varhanických povinnostech podle: Foerster, Poutník, op. cit., 130. Zpráva českého místodržitele ministerstva kultu a vyučování z 29. 7. 1874, týkající se uchazečů o umělecké stipendium; ADKD IX, 147. 188 František Pala v úvodní studii Josef Bohuslav Foerster und seine Lebenserinnerungen in: J. B. Foerster, Der Pilger. Erinnerungen eines Musikers, Praha 1955. 189 Foerster, Poutník, op. cit., 131. 186

187


119

Jako otec musím pečovat o početnou rodinu [několik řádek předtím říká přesně: 5 dětí, jejichž nároky stran výchovy etc. stále rostou], musím nejenom jíst a oblékat se, ale také se starat o budoucnost, t. zn. střádat pro svoje děti, abych jim mohl opatřit jistou existenci! 190 Jak velice Dvořák k dětem lnul, co pro něj rodina znamenala, ukazují dopisy z Ameriky. Dá Pánbůh, že 31. května budu již vidět v tváře svých milých, tak dlouho postrádajících dítek,191 píše v dopise z New Yorku, a když pak děti koncem května do Ameriky konečně dorazily, byla to pro Dvořáka tak významná a radostná událost, že na poslední straně rukopisné partitury symfonie Z Nového světa pod slovy Chvála Bohu poznamenal: Děti přijely do Southamptonu! (1.33. odp: telegram přišel.)192 Avšak předtím, v sedmdesátých letech, byla šťastná mladá rodina těžce zkoušena osudem. V srpnu 1875 zemřela dva dny po narození dceruška Josefa; vzhledem k tehdejší vysoké kojenecké úmrtnosti to byla sice událost smutná, ale běžná. Naproti tomu dvě nepochopitelné tragédie, k nimž došlo v létě 1877, musely být nevýslovně bolestné: Dvořákovi přišli o obě zbylé děti. V polovině srpna 1877 se právě rok stará Růženka, jen na chvilku ponechaná bez dohledu, napila z láhve s fosforovým roztokem, který tehdy měla každá rodina k výrobě zápalek, a otrávila se. Ani ne za měsíc, přesně v den Dvořákových 36. narozenin, zemřel prvorozený Otakar na neštovice. V náhle prázdném a tichém bytě, ještě nedávno plném smíchu a radosti, zavládl smutek a beznaděj.193 Jistě není náhodou, že v takové náladě se Dvořák vrací začátkem října 1877 ke svému Stabat Mater, které zkomponoval o rok dřív, ale nechal ležet; teď jeho instrumentaci dokončuje během několika týdnů. Ve víře v Boha hledá útěchu a sílu k přijetí tragické situace. Že by však Stabat Mater, nad nímž se vznáší duch takové upřímné katolické velebnosti spojené s tak velkým smyslově melodickým půvabem, že to mohl napsat jen věřící člověk,194 skutečně vytvořil mezi únorem a květnem 1876 pod dojmem smrti dvoudenní Pepičky, to není tak jednoznačné, jak se leckde píše.195 V dopise Hansi Richterovi neoznačuje Dvořák za těžkou ránu její úmrtí, nýbrž pozdější ztrátu obou dalších dětí: 190 191 192

193 194 195

Dvořák Simrockovi 16. 4. 1886, ADKD II, 146. Dvořák Emilu Kozánkovi 12. 4. 1893, ADKD III, 185. Autograf 9. symfonie, 118; cit. dle faksimile, vydal a komentoval Jarmil Burghauser, Praha 1972. Josef Jan Kovařík, tehdy stálý Dvořákův průvodce, vzpomíná: … prvým rokem [v Americe], kdy zanechal čtyři dítky v Praze (Annu, Magdu, Otakara a Aloisii), […] často se mu po dítkách zastesklo. Ale druhý rok jeho pobytu v Americe, kdy měl celou rodinu kolem sebe, byl, mám pevně zato, tím nejšťastnějším rokem v jeho životě; VD, 126. Tehdy také věnoval Dvořák svým dětem právě složenou Sonatinu G dur pro housle a klavír op. 100. Manželé Dvořákovi – pravděpodobně aby unikli vzpomínkám – opustili v listopadu 1877 svůj první byt v ulici Na rybníčku a přestěhovali se do bytu v Žitné ulici č. 10. Simrock Brahmsovi 18. 3. 1881, in: Johannes Brahms und Fritz Simrock. Weg einer Freundschaft. Briefe des Verlegers an den Komponisten, ed. Kurt Stephenson, Hamburg 1961, 158. Ve dvořákovské literatuře se do souvislosti se smrtí dcery Pepičky dává také Dvořákovo Klavírní trio g moll op. 26 z ledna 1876. Argumentuje se nejen náladou skladby, nýbrž i tím, že Smetanovo

120

Životopis

Lituji převelice, že jste byl stižen tak těžkou ranou, neboť to znám z vlastní zkušenosti, když jsem ztratil obě své děti. Dej Bůh, aby bylo opět vše v pořádku.196 S komponováním začal Dvořák teprve půl roku po první smutné události ze září 1875 – kdežto k jeho instrumentaci přistoupil bezprostředně po dvojí tragédii roku 1877. A konečně: V listopadu 1875 hrál Dvořák part harmonia při provedení Stabat Mater od Franze Xavera Witta.197 Není možné, že právě to bylo pro něho podnětem ke zhudebnění téhož textu? Snad u něho vzbudilo Wittovo dílo tutéž nelibost, o níž se zmiňuje Janáček, jenž se s Dvořákem důvěrně znal: Jeden moment jako šleh rozsvěcoval mi vždy tajnu jeho tvorby. Neměl výrazu dosti příkrého pro Škroupův „Kde domov můj“ – byl by složil i novou českou Hymnu – a za nedlouho skládá na motivy Škroupovy hudbu ke Kajetánu Tylu! Listuje podrážděn Berliozovo Requiem a brzo ohlašuje se výtisk jeho Requiem. […] Zažíhal, jak dalece a na čem, se stejnou nevraživostí podnět ku svým ostatním skladbám […]? 198 Že totiž Dvořák s reformními snahami Foerstrovými, Wittovými a dalších církevních autorů nekoketoval, že měl proti nim spíše jisté výhrady, dokazují všechny jeho duchovní skladby, také a snad především Stabat Mater – smyslově melodicky půvabné, „nereformované“, a přesto upřímně katolicky velebné.199 V únoru 1877 dává Dvořák v kostele sv. Vojtěcha výpověď. Nebyl na tomto zaměstnání finančně závislý už od roku 1875, kdy poprvé obdržel značný obnos – vídeňská komise vyhověla jeho žádosti o státní umělecké stipendium, kterou podal v červenci 1874. V Hanslickových vzpomínkách čteme: V lednu 1863 byla zřízena nová dobročinná instituce ministerstva školství: každo ročně se udílela stipendia nemajetným talentovaným umělcům, kteří se již uvedli samostatnými pracemi. […] Pro každou ze tří sekcí (poezie, výtvarné umění, hudba) byli ministerstvem jmenováni tři členové komise, kteří měli podané žádosti a díla společně zkoumat a posoudit. Zodpovědnost za hudební sekci byla svěřena mně a je v mých rukou dodnes. Bylo pro mne radostí získat v osobě Essera a Herbecka, později Brahmse a Goldmarka, dva znamenité kolegy. Mezi tvůrčími umělci, pro něž jsou stipendia určena, hrají hlavní roli přirozeně malíři, sochaři a architekti. […] Nutnost nákladných

196 197

198 199

klavírní trio složené po smrti dcery Bedřišky je v téže tónině g moll; tuto interpretaci nedávno zpochybnil Schick, op. cit. 188. Dvořák Richterovi před 10. 3. 1881, ADKD I, 243. Provedení 22. listopadu 1875 řídil Josef Foerster. Kromě Wittova Stabat Mater se hrálo Credo z Palestrinovy Missa Ascendo ad Patrem, Allegriho Veni, Sancte Spiritus a Skuherského Missa IV (Gloria); všechny údaje podle rukopisu revidovaného vydání Burghauserova katalogu. (Pozn. red.: V tištěné verzi tohoto katalogu však na seznamu skladeb provedených 21. a 22. listopadu 1875 Wittovo Stabat Mater ani jmenovaná díla Allegriho a Skuherského nejsou, viz Burghauser 1996, 568.) VD, 96. Simrock Brahmsovi 18. 3. 1881, viz pozn. 194.


121

studijních cest pro výtvarné umělce je první příčinou, proč rakouským hudebníkům připadne zpravidla jen nepatrná část celé sumy stipendií. Dalším důvodem je současný malý rozsah hudební produkce, zde i v jiných zemích. […] „Kdyby dnes ještě žil Mozart nebo Schubert!“, povzdechl si na závěr naší první schůze Grillparzer. Tehdy jsme měli génie a žádnou podporu pro ně; dnes rozdáváme podpory a nemáme génie. […] Přesto se však smíme těšit z několika slibně se vyvíjejících skladatelských talentů, kteří takto podporováni a povzbuzováni brzy vzbudili svými významnými díly pozornost hudební veřejnosti. Jsou to především Dvořák a Goldmark. Z mladších talentů patří k takto vyznamenaným také R. Heuberger, E. Mandyczewski, R. von Perger, Julius Zellner, Robert Fuchs, Hugo Reinhold aj.200 V roce 1874 bylo Dvořákovi uděleno stipendium ve výši 400 zlatých. Komise, kterou tehdy tvořili Johann Herbeck, Otto Dessoff a Eduard Hanslick, se vyjádřila k žadateli Dvořákovi a jeho uměleckým kvalitám takto: Anton Dvořák z Prahy, stár 33 let, učitel hudby, zcela bez prostředků. Předkládá 15 skladeb, mezi nimi symfonie a ouvertury pro velký orchestr, v nichž si nepochybný talent razí cestu ovšem ještě formálně nedokonalým a nezvládnutým způsobem. V mnohem ryzejší, utěšenější podobě se tento talent projevuje ve Dvořákových „Písních z Rukopisu královédvorského“, které svědčí o skutečném a osobitém nadání. Že jeho orchestrální a sborové skladby byly v Praze prováděny opakovaně na veřejných velkých koncertech, mluví v každém případě také v jeho prospěch. Žadatel, který si dodnes nemohl opatřit ani vlastní klavír, si zaslouží, aby mu stipendiem bylo v jeho tíživé situaci ulehčeno a dostalo se mu povzbuzení k bezstarostnější tvorbě. J. Herbeck, c. k. ředitel, F. Otto Dessoff, Dr. Eduard Hanslick, referent.201 Také v letech 1875 a 1876 žádal Dvořák o stipendium úspěšně; roku 1875 dostal znovu čtyři sta zlatých, v následujícím roce dokonce pět set. Pro Dvořákovu další životní cestu byla rozhodující žádost podaná v roce 1877, k níž skladatel přiložil kromě svazku komorní hudby, Serenády E dur a Variací pro klavír především svá dueta, vydaná tiskem,202 což byly Moravské Hanslick, Aus meinem Leben, 181–182. Srov. Dokonalý antiwagnerián Eduard Hanslick. Paměti, fejetony, kritiky, ed. Jitka Ludvová, Praha 1992, 150. V životopisném úvodu k recenzi na vídeňské provedení Dvořákovy Rapsodie op. 45/3 (Neue Freie Presse 23. 11. 1879) píše Hanslick: Většina žádostí o stipendium, každoročně zasílaných na ministerstvo spolu s těžkými partiturami, pochází zpravidla od skladatelů, kteří z vlastností zákonem požadovaných – mládí, nemajetnost a talent – mohou doložit pouze první dvě, třetí postrádajíce. Bylo tedy pro nás velmi příjemným překvapením, když jednoho dne předložil žadatel z Prahy, Anton Dvorak, doklady silného, jakkoli ještě nevyzrálého skladatelského talentu. Vzpomínáme jmenovitě na symfonii, která komponována živelně a bez zábran jevila přitom takový talent, že u Herbecka, tehdy člena naší komise, vzbudila živý zájem. Cit. dle: Concerte, Componisten und Virtuosen der letzten 15 Jahre 1870 –1885, Berlin 1886, 247; Srov. Dokonalý antiwagnerián, 264. 201 Zpráva komise z listopadu 1874, srov. ADKD IX, 150n. Mezi 15 přiloženými skladbami byly 3. a 4. symfonie a pravděpodobně i předehra ke Králi a uhlíři. 202 Dvořákova žádost o udělení uměleckého stipendia z 26. července 1877, ADKD IX, 198; šlo o Serenádu pro smyčce E dur op. 22 z května 1875 a Tema con variazioni pro klavír op. 36 z prosince 1876. 200

122

Životopis

vojzpěvy op. 29 a 32, zkomponované v době od května do července 1876 d a vydané vlastním nákladem. Vznikly podobně jako Moravské dvojzpěvy op. 20 z března 1875 na podnět rodiny pražského kupce Jana Neffa, v níž Dvořák od začátku roku 1873 vyučoval hře na klavír. Marie Neffová, manželka Jana Neffa, o tom vypravuje ve svých vzpomínkách: Před mnohými léty (asi 28), když Dvořák byl teprv na začátku své kariéry, přivedl nám jednou známý náš Dvořáka domů, chtěje „mladého talentovaného hudebníka“, jak řekl, doporučiti za svého zástupce u vyučování ve hře na klavír v naší rodině. Strávili jsme pak mnohý pěkný večer při domácí hudební zábavě. Zejména dvojzpěvy nás bavily, jež Dvořák ochotně doprovázel. Jen omezenosť výběru nás trápila. Omrzelo nás konečně omílat stále jen Mendelssohna a jiné německé skladby. Můj muž, horlivý Moravan, jednou za řeči prohodí k Dvořákovi: „Což by se nedalo v dvojzpěvy složit něco domácího, na příklad moravské písně?“ „Proč ne – na to Dvořák – vyhledejte si pěkné texty, ostatní obstarám.“ Ujednáno, vykonáno. Naše vychovatelka vypůjčila si Sušilovu sbírku, vybrala dle svého vkusu asi 15 písní a Dvořák slíbil, že k nim napíše druhý hlas a průvod. Za několik dnů však si věc rozmyslil. „Já to dělat nebudu – řekl – chcete-li, napíšu dvojzpěvy dle svého vkusu, k tomuhle druhé hlasy psát nebudu!“ Nikdo nenaříkal a Dvořák pustil se po svém do práce a skomponoval svoje slavné „Moravské dvojzpěvy“. Věnoval je mně a mému muži jako svým přátelům.203 Že Dvořák použil pro tyto duety ze Sušilovy sbírky pouze původní texty, a ne původní melodie, je ze skladatelského hlediska pochopitelné: možnost ztvárnění lidových melodií byla omezená, jejich harmonický rámec příliš úzký, jejich formální průběh příliš jednotvárný. Nemá-li např. harmonizace melodie lidové písně Voda a pláč 204 op. 32/7 působit násilně, lze v doprovodu použít prakticky jen tři akordy:

Národní listy, 30. 6. 1904, 4. V první polovině 19. století sbíral moravský kněz František Sušil melodie a texty moravských lidových písní, katalogizoval je podle oblastí a míst a r. 1835 je v Brně vydal pod názvem Morawské národnj Pjsně. Sbírka vyšla znovu r. 1840; Dvořák měl k dispozici její 3. vydání z r. 1860 (opatřené novým titulním listem Moravské/národní písně/s/nápěvy do textu vřaděnými./Sebral a vydal/František Sušil); srov. též doslov ke 4. vydání sbírky, eds. Robert Smetana a Bedřich Václavek, Praha 1941, 747nn. 204 František Sušil, 4. vydání, 238, č. 635. 203


Moravské dvojzpěvy, titulní list prvního (pouze německého) Simrockova vydání z roku 1878

123

124

Životopis

Z autografu Moravských dvojzpěvů op. 32


125

Ale právě harmonické bohatství na malé ploše působí ve Dvořákově zhudebnění tak neotřele a překvapivě:

Po rytmické i melodické stránce ovšem Dvořákova invence předlohu připomíná, jeho duety jsou podobně prosté a lidové. Právě prostá lidovost Moravských dvojzpěvů, rafinovaně prezentovaná, vzbudila zájem Johannesa Brahmse, neboť i pro něho byla tato kvalita hlavním estetickým ideálem písňové tvorby. 205 Brahms, který nahradil v komisi pro udílení uměleckých stipendií Otto Dessoffa (pravděpodobně po jeho odchodu z Vídně na podzim roku 1875),206 se ve své funkci seznámil s řadou Dvořákových děl a rozpoznal jeho talent. A díky Brahmsově reakci se pražskému umělci splnilo to, co o rok dříve vyslovil jako pouhé přání: Tím získám naději, že se mi dříve či později podaří proniknout do Německa, což je v mém vlastním zájmu.207

Srov. Christian Martin Schmidt, Johannes Brahms und seine Zeit, Laaber 1983, 64nn. Clapham, Dvořák, London 1979, 35, klade Brahmsovo členství v komisi omylem již do roku 1874; přesné datum jeho nástupu do funkce není známo. Společnost přátel hudby ve Vídni (Gesellschaft der Musikfreunde Wien) má ve svém archivu (sign. VI 30078 H 25163) exemplář Moravských dvojzpěvů vydaných Dvořákovým nákladem s Brahmsovými vlastnoručními poznámkami (korektury a opravy deklamace). Titulní strana a jedna notová strana duetu Zajatá jsou otištěny in: Musikfest Hamburg 1991. Programmbuch Johannes Brahms/Antonín Dvořák, eds. Susanne Litzel a Frank Gottschalk, Hamburg 1991, 39. 207 Dvořák Rudolfu Wirsingovi, tehdejšímu intendantovi Prozatímního divadla, 3. 7. 1876, srov. ADKD I, 125.

205 206

335 CHRONOLOGICKÝ SEZNA M DVOŘ Á KOV ÝCH DĚL

Do seznamu byla zahrnuta jen dokončená díla. Informace o nedokončených skladbách viz Burghauser 1996, str. 344 –362. Díla označená hvězdičkou jsou zničena nebo ztracena.

1855/1856  Pomněnka, polka pro klavír (B 1) 1857/1859  *Mše B dur (B 2) 1860  Polka E dur pro klavír (B 3)  *Harfenice, polka pro klavír (B 4) 1860/1861  Polka a kvapík pro Komzákovu kapelu (B 5 – 6) 1861  Smyčcový kvintet a moll op. 1 (B 7) 1862  Smyčcový kvartet A dur op. 2 (B 8) 1865  Symfonie č. 1 c moll (B 9)  Koncert A dur pro violoncello a klavír (B 10)  Cypřiše, 18 písní na texty Gustava Pflegra Moravského (B 11)  Symfonie č. 2 B dur op. 4 (B 12)  Dvě písně pro baryton na slova Adolfa Heyduka (B 13) 1865/1869  *Klarinetový kvintet b moll (B 14) 1867  Meziaktní hudba pro orchestr (B 15) 1868/1869  Smyčcový kvartet B dur (B 17)  Smyčcový kvartet D dur (B 18) 1869/1870  Smyčcový kvartet e moll (B 19) 1870  Alfred, hrdinská opera o 3 dějstvích, na libreto Karla Theodora Körnera (B 16) 1871  Král a uhlíř, komická opera o 3 dějstvích, na libreto J. B. Lobeského (pseudonym pražského právníka Bernharda Guldenera) (B 21)  Pět písní na slova Elišky Krásnohorské (B 23)  Sirotek, balada pro zpěv a klavír na slova Karla Jaromíra Erbena (B 24)  Rozmarýna, píseň pro zpěv a klavír na slova Karla Jaromíra Erbena (B 24bis) 1871/1872  *Dvě klavírní tria (B 25, 26) 1872  Hymnus Dědicové Bílé hory pro smíšený sbor a orchestr op. 30 na slova Vítězslava Hálka (B 27)  Klavírní kvintet A dur op. 5 (B 28)  Čtyři písně na srbskou lidovou poezii op. 6 (B 29)

336

Chronologický seznam Dvořákových děl

 Písně na texty z Rukopisu královédvorského op. 7 (B 30)  *Tři nokturna pro orchestr (č. 2 Májová noc) (B 31) 1873  *Sonáta a moll pro housle a klavír (B 33)  Symfonie č. 3 Es dur op. 10 (B 34)  Romeo a Julie, ouvertura pro velký orchestr (B 35)  Smyčcový kvartet f moll op. 9 (B 37)  Romance f moll op. 11, verze pro housle a klavír/verze pro housle a orchestr (hlavní téma pochází z pomalé věty kvartetu op. 9) (B 38, 39)  Smyčcový kvartet a moll op. 12 (B 40) 1874  Symfonie č. 4 d moll op. 13 (B 41)  Král a uhlíř, 2. verze (B 42)  Rapsodie a moll pro orchestr op. 14 (původní název Rhapsodie přepsal Dvořák na Symphonická báseň) (B 44)  Smyčcový kvartet a moll op. 16 (B 45)  Tvrdé palice op. 17, jednoaktová komická opera, na libreto Josefa Štolby (B 46) 1875  Smyčcový kvintet G dur op. 77 (B 49)  Nokturno H dur op. 40 pro smyčcový orchestr (původní Andante religioso z kvartetu e moll;  Dvořák je použil také jako pomalou 1. větu Smyčcového kvintetu G dur; tu později opět vynechal) (B 47)  Moravské dvojzpěvy op. 20, duety pro soprán, tenor a klavír (B 50)  Klavírní trio B dur op. 21 (B 51)  Serenáda E dur op. 22 pro smyčcový orchestr (B 52)  Klavírní kvartet D dur op. 23 (B 53)  Symfonie č. 5 F dur op. 76 (B 54)  Vanda op. 25, tragická opera o 5 dějstvích, na libreto Václava Beneše Šumavského (B 55) 1876  Klavírní trio g moll op. 26 (B 56)  Smyčcový kvartet E dur op. 80 (B 57)  Stabat Mater (kompozice a náčrt)  Dva menuety pro klavír op. 28 (B 58)  Čtyři písně pro smíšený sbor op. 29 (B 59)  Moravské dvojzpěvy op. 29, duety pro soprán, alt a klavír (B 60)  Večerní písně op. 31 na slova Vítězslava Hálka (B 61)  Moravské dvojzpěvy op. 32, duety pro soprán, alt a klavír (B 62)  Koncert pro klavír a orchestr g moll op. 33 (B 63)  Dumka pro klavír op. 35 (B 64)  Tema con variazioni pro klavír op. 36 (B 65) 1877  Tři sborové písně pro mužské hlasy (B 66)  Šelma sedlák op. 37, komická opera o 2 dějstvích, na libreto Josefa Otakara Veselého (B 67)  Ave Maria pro alt a varhany (B 68)


337

 Moravské dvojzpěvy op. 38, duety pro soprán, alt a klavír (B 69)  Symfonické variace op. 78 (B 70)  Stabat Mater op. 58 (instrumentace) (B 71)  Kytice z českých národních písní pro mužský sbor op. 41 (B 72)  Píseň Čecha pro mužský sbor (B 73)  Skotské tance pro klavír op. 41 (B 74)  Smyčcový kvartet d moll op. 34 (B 75) 1878  Z Kytice národních písní slovanských op. 43, tři písně pro mužský sbor a klavír (B 76)  Serenáda pro dechové nástroje d moll op. 44 (B 77)  Slovanská rapsodie D dur op. 45 č. 1 (B 86)  Slovanské tance op. 46 pro čtyřruční klavír, 1. řada (B 78)  Maličkosti op. 47 pro 2 housle, violoncello a harmonium (B 79)  Smyčcový sextet A dur op. 48 (B 80)  Capriccio pro housle a klavír (B 81)  Hymnus k Nejsvětější Trojici pro zpěv a varhany (B 82)  Slovanské tance op. 46, orchestrální verze (B 83)  Tři novořecké básně pro zpěv a klavír op. 50 (B 84b)  Furianty pro klavír op. 42 (B 85)  Slovanské rapsodie g moll a As dur op. 45 č. 2 a 3 (B 86)  Pět sborů pro mužské hlasy na texty litevských národních písní op. 27 (B 87) 1879  Slavnostní pochod pro orchestr op. 54 (B 88)  Mazurek op. 49, verze pro housle a klavír/verze pro housle a orchestr (B 89, 90)  Žalm 149 pro mužský sbor a orchestr (B 91)  Smyčcový kvartet Es dur op. 51 (B 92)  Česká suita pro orchestr op. 39 (B 93)  Polonéza A dur pro violoncello a klavír (B 94)  Ave Maris Stella pro zpěv a varhany (B 95a)  O sanctissima pro alt, baryton a varhany (B 95b)  Koncert pro housle a orchestr a moll op. 53, 1. verze (B 96)  Vanda, ouvertura pro orchestr op. 25 (B 97)  Silhouetty, 12 klavírních skladeb op. 8 (B 98)  P ražské valčíky pro orchestr (B 99)  Polonéza Es dur pro orchestr (B 100) 1880  Valčíky pro klavír op. 54 (B 101)  Eklogy pro klavír op. 56 (B 103)  Cigánské melodie, 7 písní pro zpěv a klavír na texty Adolfa Heyduka op. 55 (B 104)  Sonáta F dur pro housle a klavír op. 57 (B 106)  Koncert pro housle a orchestr a moll op. 53, 2. verze (B 108)  Lístky do památníku pro klavír (B 109)  Šest klavírních skladeb op. 52 (B 110)

338


 Mazurky pro klavír op. 56 (B 111)  Symfonie č. 6 D dur op. 60 (B 112) 1881  Legendy pro čtyřruční klavír op. 59 (B 117)  Dimitrij op. 64, historická opera o 4 dějstvích, na libreto Marie Červinkové-Riegrové (počátek kompozice) (B 127)  Smyčcový kvartet C dur op. 61 (B 121)  Legendy op. 59 pro orchestr (B 122) 1882  Josef Kajetán Tyl op. 62, předehra a jevištní hudba k činohře Františka Ferdinanda Šamberka (předehra uveřejněna samostatně s názvem Můj domov) (B 125, 125a)  V přírodě, 5 písní pro smíšený sbor op. 63 na slova Vítězslava Hálka (B 126)  Dimitrij (dokončení kompozice) 1883  Impromptu d moll pro klavír (B 129)  Klavírní trio f moll op. 65 (B 130)  Scherzo capriccioso pro orchestr op. 66 (B 131)  Husitská, dramatická ouvertura pro orchestr op. 67 (B 132)  Ze Šumavy, charakteristické skladby pro čtyřruční klavír op. 68 (B 133) 1884  Svatební košile, kantáta pro sóla, sbor a orchestr op. 69 na slova Karla Jaromíra Erbena (B 135)  Balada d moll pro housle a klavír (B 139) 1885  Symfonie č. 7 d moll op. 70 (B 141)  Dvě písně na českou lidovou poezii pro zpěv a klavír (B 142)  Hymna českého rolnictva pro smíšený sbor a orchestr op. 28 na text Karla Pippicha (B 143)  Svatá Ludmila, oratorium pro sóla, sbor a orchestr op. 71, na libreto Jaroslava Vrchlického (B 144) 1886  Svatá Ludmila (dokončení kompozice)  Slovanské tance op. 72 pro čtyřruční klavír, 2. řada (B 145)  V národním tónu op. 73, 4 písně pro zpěv a klavír (B 146)  Slovanské tance op. 72, orchestrální verze (B 147) 1887  Tercet C dur pro 2 housle a violu op. 74 (B 148)  Drobnosti pro 2 housle a violu op. 75a (B 149)  Romantické kusy pro housle a klavír op. 75 (B 150)  Král a uhlíř, 3. verze  Cypřiše pro smyčcové kvarteto (B 152)  Mše D dur op. 86 pro sóla, smíšený sbor a varhany (B 153)  Žalm 149 op. 72, verze pro smíšený sbor a orchestr (B 154)  Klavírní kvintet A dur op. 81 (B 155)  Jakobín op. 84, opera o 3 dějstvích, na libreto Marie Červinkové ‑Riegrové (B 159)  Dvě perličky pro klavír (B 156)


339

1888  Čtyři písně op. 82 pro zpěv a klavír na slova Otilie Malybrok ‑Stielerové (B 157)  Jakobín (dokončení kompozice)  Písně milostné op. 83 pro zpěv a klavír na slova Gustava Pflegra Moravského (B 160) 1889  Poetické nálady op. 85 pro klavír (B 161)  Klavírní kvartet Es dur op. 87 (B 162)  Symfonie č. 8 G dur op. 88 (B 163) 1890  Gavotta pro 3 housle (B 164)  Requiem op. 89 pro sóla, smíšený sbor a orchestr (B 165)  Rusalka op. 114, lyrická pohádka o 3 dějstvích na libreto Jaroslava Kvapila (B 203) 1891  Dumky op. 90, trio pro klavír, housle a violoncello (B 166)  V přírodě op. 91, koncertní ouvertura pro orchestr (B 168)  Karneval op. 92, koncertní ouvertura pro orchestr (B 169)  Rondo g moll pro violoncello a klavír op. 94 (B 171) 1892  Othello op. 93, koncertní ouvertura pro orchestr (B 174)  Mše D dur op. 86, orchestrální verze (B 175)  Te Deum op. 103 pro sóla, smíšený sbor, orchestr (B 176)  Americký prapor op. 102 pro sóla, smíšený sbor a orchestr (B 177) 1893  Americký prapor (dokončení kompozice)  Symfonie č. 9 e moll op. 95 Z Nového světa (B 178)  Smyčcový kvartet F dur op. 96 (B 179)  Smyčcový kvintet Es dur op. 97 (B 180)  Sonatina G dur op. 100 pro housle a klavír (B 183) 1894  Suita A dur op. 98 pro klavír (B 184)  Biblické písně op. 99 pro zpěv a klavír (B 185)  Dimitrij, 2. verze (B 186)  Humoresky op. 101 pro klavír (B 187)  Dvě klavírní skladby (Berceuse, Capriccio) (B 188) 1895  Biblické písně op. 99 č. 1–5, verze pro zpěv a orchestr (B 189)  Suita A dur op. 98b, verze pro orchestr (B 190)  Koncert pro violoncello a orchestr h moll op. 104 (B 191)  Smyčcový kvartet As dur op. 105 (počátek kompozice v New Yorku) (B 193)  Smyčcový kvartet G dur op. 106 (B 192)  Smyčcový kvartet As dur op. 105 (dokončení kompozice) 1896  Vodník op. 107, symfonická báseň podle balady Karla Jaromíra Erbena (B 195)  Polednice op. 108, symfonická báseň podle balady Karla Jaromíra Erbena (B 196)  Zlatý kolovrat op. 109, symfonická báseň podle balady Karla Jaromíra Erbena (B 197)

340


 Holoubek op. 110, symfonická báseň podle balady Karla Jaromíra Erbena (B 198) 1897  Píseň bohatýrská op. 111, symfonická báseň (B 199)  Jakobín, 2. verze (B 200) 1898/1899  Čert a Káča op. 112, opera o 3 dějstvích na libreto Adolfa Weniga (B 201) 1900  Slavnostní zpěv op. 113 pro smíšený sbor a orchestr na text Jaroslava Vrchlického (k 70. narozeninám Dr. Josefa Tragyho) (B 202) 1901  Svatá Ludmila, recitativy pro scénické provedení (B 205) 1902/1903  Armida op. 115, opera o 4 dějstvích na libreto Jaroslava Vrchlického (B 206)

347 R EJSTŘ ÍK DVOŘ Á KOV ÝCH DĚL

Alfred, opera 16, 55, 56, 83, 91, 92, 93, 246, 318 Americký kvartet viz Smyčcový kvartet F dur op. 96 Americký prapor, kantáta op. 102 25, 26, 195, 200, 284, 300, 339 Armida, opera op. 115 30, 227, 232 –234, 251 –253, 300, 340 Ave Maria 106, 336 Ave Maris Stella 106, 337 Bagately viz Maličkosti op. 47 Cigánské melodie, písně op. 55 150, 163, 269, 337 Cypřiše 16, 24, 55, 76, 78, 82, 178, 335, 338 Česká suita op. 39 20, 337 Čert a Káča, opera op. 112 28, 29, 227 –229, 233, 291, 340 Dechová serenáda viz Serenáda pro dechové nástroje d moll op. 44 Dědicové Bílé hory, hymnus op. 30 17, 18, 96, 98, 99, 107, 172, 244, 249, 301, 335 Dimitrij, opera op. 64 21, 22, 25, 27, 145, 151, 152, 154 –158, 218, 228, 318, 328, 338, 339 Drobnosti pro 2 housle a violu op. 75a 300, 308, 338 Dumky, klavírní trio op. 90 25, 137, 141, 181, 184, 190, 282 –285, 312, 314, 336, 339 Eklogy pro klavír op. 56 175, 270, 337 Furianty pro klavír op. 42 141, 265, 337 Holoubek, symfonická báseň op. 110 28, 29, 95, 220 –223, 315, 318 –320, 325, 339

Houslová sonáta F dur op. 57 21, 131 Humoresky pro klavír op. 101 26, 214, 287, 288, 329, 339 Husitská, předehra op. 67 22, 25, 135, 146, 157, 158, 163 –165, 271, 273, 278 –280, 319, 330, 338 Jakobín, opera op. 84 23, 24, 27, 44, 157, 177, 181, 291, 316, 338, 339 Josef Kajetán Tyl, hudba k činohře op. 62 9, 21, 131, 132, 142, 152, 318, 338 Karneval, předehra op. 92 25, 170, 190, 198, 283, 339 Klavírní kvartet D dur op. 23 18, 110, 336 Klavírní kvartet Es dur op. 87 24, 339 Klavírní kvintet A dur op. 5 17, 96, 97, 107, 178, 335 Klavírní kvintet A dur op. 81 23, 178, 277, 338 Klavírní trio B dur op. 21 18, 110, 111, 137, 336 Klavírní trio e moll op. 90 viz Dumky Klavírní trio f moll op. 65 25, 59, 91, 146, 154, 157, 312, 314, 338 Klavírní trio g moll op. 26 19, 111, 119, 138, 246, 336 Koncert pro housle a moll op. 53 14, 20, 21, 142, 267, 272, 273, 300, 328, 337 Koncert pro klavír g moll op. 33 19, 95, 138, 164, 246, 299, 300, 336 Koncert pro violoncello h moll op. 104 26 –29, 214, 218, 225, 227, 288 –300, 306, 312, 339 Koncert pro violoncello A dur 9, 16, 55, 76, 335 Král a uhlíř, opera 17, 18, 55, 93 –96, 103, 106, 109, 112, 116, 117, 121, 177, 246, 250, 335, 336, 338

348

Rejstřík Dvořákových děl

Legendy op. 59 21, 41, 75, 135, 145, 151, 269, 273, 312, 318, 338 Maličkosti op. 47 20, 144, 270, 299, 300, 337 Májová noc (č. 2 ze Tří nokturen pro orchestr) 17, 319, 335 Mazurek pro housle a klavír op. 49 266, 330, 331, 337 Meziaktní hudba 16, 83, 152, 335 Moravské dvojzpěvy op. 20 18, 122, 125, 127 –129, 136, 138, 140, 336 Moravské dvojzpěvy op. 29 a 32 19, 122, 123, 125, 127 –129, 136, 138, 140, 246, 249, 250, 264, 313, 336 Mše B dur 52, 335 Mše D dur op. 86 23, 280, 300, 338, 339 Můj domov, předehra op. 62a 22, 36, 131, 132, 152, 272, 280, 306, 318, 338 Nokturno op. 40 90, 336 Novosvětská viz Symfonie č. 9 O sanctissima 106, 337 Othello, předehra op. 93 25, 170, 182, 190, 198, 283, 339 Píseň bohatýrská, symfonická báseň op. 111 28, 29, 220, 223, 227, 318, 339 Písně milostné op. 83 24, 76, 178, 182, 190, 339 Písně na texty Elišky Krásnohorské 17, 95, 335 Písně na texty z Rukopisu královédvorského op. 7 17, 96, 121, 246, 335 Písně op. 73 279, 338 Poetické nálady pro klavír op. 85 24, 188, 189, 319, 339 Polednice, symfonická báseň op. 108 27, 95, 220, 223, 318, 321, 323 –326, 339 Polonéza pro orchestr 142, 337 Pražské valčíky 142 Předehra k opeře Alfred 93, 318 Předehra k opeře Král a uhlíř 17, 96, 112, 121 Requiem op. 89 28, 120, 171, 182, 184, 190, 193, 300, 314, 328, 339 Rapsodie op. 14 18, 146, 336 Romantické kusy op. 75 23, 308, 310, 338 Romance op. 11 266, 336

Romeo a Julie, předehra 104, 319, 336 Rondo pro violoncello g moll op. 94 25, 194, 283, 284, 339 Rusalka, opera op. 114 29, 74, 227, 229 –234, 252, 292, 312, 315, 316, 339 Scherzo capriccioso op. 66 22, 146, 338 Serenáda pro smyčcový orchestr E dur op. 22 18, 121, 138, 246, 266, 313, 336 Serenáda pro dechové nástroje d moll op. 44 20, 135, 314, 337 Silhouetty pro klavír op. 8 68, 76, 337 Slavnostní zpěv op. 113 251, 340 Slavnostní pochod op. 54 142, 337 Slovanské rapsodie op. 45 19, 141, 142, 144, 146, 148, 163, 189, 301, 318, 337 Slovanské tance op. 46 20, 25, 51, 110, 130, 131, 136 –141, 144, 160, 192, 194, 201, 250, 264, 265, 274, 299, 312, 313, 318, 331, 337 Slovanské tance op. 72 23, 145, 166, 172 –176, 270, 273, 275 –279, 300, 338 Sonatina G dur pro housle a klavír op. 100 26, 119, 210, 285 –287, 339 Stabat Mater op. 58 18, 19, 22, 23, 106, 118 –120, 160 –164, 172, 246, 248 –250, 252, 271, 275, 300, 312, 336, 337 Smyčcová serenáda viz Serenáda pro smyčcový orchestr E dur op. 22 Smyčcový kvartet A dur op. 2 15, 51, 55, 57, 178, 244, 245, 335 Smyčcový kvartet As dur op. 105 27, 91, 220, 290, 339 Smyčcový kvartet B dur 16, 56, 86, 87, 89 –91, 335 Smyčcový kvartet C dur op. 61 21, 91, 133, 146, 157, 113, 338 Smyčcový kvartet D dur 16, 56, 86 –89, 91, 335 Smyčcový kvartet E dur op. 80 19, 138, 178 –180, 246, 249, 279, 336 Smyčcový kvartet Es dur op. 51 20, 141, 160, 268, 337 Smyčcový kvartet F dur op. 96 26, 168, 207, 210, 214, 225, 284, 312, 328, 339 Smyčcový kvartet G dur op. 106 27, 91, 220, 290, 314, 319, 339 Smyčcový kvartet a moll op. 12 9, 17, 91, 107, 108, 336

Rejstřík Dvořákových děl Smyčcový kvartet a moll op. 16 18, 91, 107, 111, 336 Smyčcový kvartet d moll op. 34 19, 130, 138, 266 –268, 337 Smyčcový kvartet e moll 16, 56, 86, 87, 89 –91, 335, 336 Smyčcový kvartet f moll op. 9 9, 17, 91, 107 –110, 117, 336 Smyčcový kvintet Es dur op. 97 26, 210, 214, 287, 303, 339 Smyčcový kvintet G dur op. 77 18, 90, 178, 279, 336 Smyčcový kvintet a moll op. 1 9, 15, 51, 55 –57, 244, 335 Smyčcový sextet A dur op. 48 20, 135, 138, 141, 160, 266, 269, 337 Suita A dur pro klavír op. 98 26, 285, 288, 339 Symfonické variace op. 78 19, 23, 131, 178, 279, 336 Svatá Ludmila, oratorium op. 71 23, 135, 164, 174, 175, 177, 218, 233, 240, 248, 250, 251, 278, 301, 338, 340 Svatební košile, kantáta op. 69 22, 23, 95, 161, 164, 172, 174, 177, 221, 278, 300, 320, 328, 338 Symfonie č. 1 c moll 16, 55, 67, 68, 70 –73, 76, 335 Symfonie č. 2 B dur op. 4 16, 55, 67, 70, 73, 74, 76, 178, 272, 306, 335 Symfonie č. 3 Es dur op. 10 17, 18, 74, 75, 108, 121, 178, 246, 336 Symfonie č. 4 d moll op. 13 18, 121, 158, 178, 246, 336 Symfonie č. 5 F dur op. 76 18, 24, 138, 178, 181, 246, 249, 265, 279, 336

349

Symfonie č. 6 D dur op. 60 21, 131, 145, 145, 148, 160, 163, 271, 279, 313, 314, 337 Symfonie č. 7 d moll op. 70 22 –24, 59, 91, 108, 109, 131, 145, 146, 151, 158, 165, 174, 239, 272, 277, 279, 280, 306, 307, 338 Symfonie č. 8 G dur op. 88 24, 25, 135, 181, 183, 184, 189, 279 –281, 314, 319, 339 Symfonie č. 9 e moll op. 95 Z Nového světa 26, 27, 56, 142, 200 –205, 210, 214, 220, 225, 243, 255, 279, 284, 299, 305, 307, 308, 312, 314, 339 Šelma sedlák, opera op. 37 19, 21 –23, 112, 145, 151, 156, 250, 271, 313, 336 Te Deum op. 103 25, 195, 198, 284 –287, 289, 339 Tema con variazioni pro klavír op. 36 121, 246, 336 Tercet C dur op. 74 23, 338 Tvrdé palice, opera op. 17 18, 21, 112, 118, 333 Valčíky pro klavír op. 54 268, 270, 288, 337 Vanda, opera op. 25 18, 151, 246, 336 Vodník, symfonická báseň op. 107 27, 95, 172, 220, 222, 223, 225, 290, 318, 319, 321, 325, 339 V přírodě op. 91 25, 41, 170, 171, 181, 190, 198, 315, 339 Ze Šumavy op. 68 22, 25, 75, 188, 194, 329, 338 Zlatý kolovrat op. 109 27, 95, 172, 220, 221, 222, 304, 318, 319, 325, 339

350 VŠEOBECN Ý R EJSTŘ ÍK (Osoby, místa, instituce, pojmy)

Abraham, Gerald 145, 222 Albert Hall 161, 163 Albrecht, Gerd 154 Allegri, Gregorio 118, 120 Allgemeiner Deutscher Musikverein 14 Altmann, Wilhelm 149, 156, 264, 280, 291 Alžběta, císařovna rakouská 28 Amerika 33, 119, 161, 172, 189, 191 –217, 218, 220, 282 –285, 320, americké skicáře 200, 203, 210, 220, 221, 303, 305 Andersen, Hans Christian 230 André (hudební nakladatelství) 140, 141, 250 Anger, Mořic 55, 234, 244 Apt, Anton 14, 48, 50, 56, 316 atonalita, volná 315 Auber, Daniel François Esprit 63 Bach, Alexander von 13, 47, 59 Bach, Johann Sebastian 51, 257 –259, 261n Badeni, hrabě Kazimierz 27 Badeniho jazyková nařízení 28, 29 Bahn, M. (hudební nakladatelství) 250 Baker, Theodor 198 Balakirev, Milij Alexejevič 84 Bartók, Béla 21 Bauerová-Lechnerová, Natalie 223 Bayreuth 17, 18, 21, 23 Bebel, August 20 Becker, Jean 18, 20, 22, 142, 266, 268 Beethoven, Ludwig van 14, 29, 48, 50, 56, 57, 64, 68, 69, 71, 145, 170, 187, 189, 207, 224, 243, 244, 256, 257, 259, 261, 262, 300, 308, 316, 327 Behring, Emil Adolf 25 Bellini, Vincenzo 63, 244 Benda, František 252 Bendl, Karel 25, 28, 50, 55, 56, 82, 84, 95, 96, 144, 224, 244, 252 Bennett, Joseph 163

Benz, Carl Friedrich 23 Berg, Alban 225 Berger, Otto 25 Beringer, Oscar 14, 16, 163 Berlín 13, 16, 20 –22, 24, 27, 29, 63, 127, 129, 136, 138, 140 –142, 144, 148, 151, 164, 166, 179, 188, 194, 227, 249, 253, 260, 264, 267, 270, 274, 276 –279, 283, 287 Berlínská akademie umění 26 Berlínští filharmonikové 22, 253 Berliner, Emil 23 Berlioz, Hector 12, 16, 48, 69, 170, 224, 257, 290, 320 Bilse, Benjamin 266, 267 Birmingham 22, 23, 25, 164, 172, 174, 177, 184, 248, 278, Bismarck, Otto von 17, 24 bitva na Bílé hoře 35, 37, 99 Bizet, Georges 18 Bjelej, Josef 42 Blažek, František 51 Blodek, Vilém 84 Bílý, Jan 42 Bobek, kolář 37 Bote & Bock (hudební nakladatelství) 20, 90, 138, 141, 250, 265, 266 Bouhy, Jacques 191 Brahms, Johannes 13 –16, 19 –24, 27 –29, 71, 94, 105, 119, 120, 125, 126 –136, 138, 140, 142, 149, 160, 165 –167, 174, 178, 185, 194, 218, 224, 225, 227, 239, 247, 254, 259, 262, 264, 266 –268, 271 –274, 284, 285, 290, 291, 312, 313, 316, 317 Brehm, Alfred Edmund 15 Breitkopf & Härtel (hudební nakladatelství) 257 Brémy 11, 33, 196, 279 Bruch, Max 264, 273, 274 Bruckner, Anton 16, 17, 19, 21 –23, 25 –27, 29, 30, 260 Brno 11, 14, 15, 30, 122, 321

Všeobecný rejstřík Buck, Dudley 192 Budapešť 24, 99, 227, 250 Burghauser, Jarmil 9, 39, 41, 42, 52, 63, 66 –68, 82, 87, 93, 108, 112, 119, 120, 151, 171, 172, 178, 205, 212, 240, 244, 329, 333, 335, 341 Burleigh, Harry Thacker 198, 199 Burney, Charles 39 Bülow, Cosima von 16 Bülow, Hans von 16, 22, 24, 26, 108, 145, 148, 212, 224, 264, 279, 280 Bürger, Gottfried August 172, 320 Byron, Lord 252 Cambridge 25, 184, 191, 194, 328 Carnegie Hall 198, 199 Cecilská jednota 14, 48, 50, 316 Cimarosa, Domenico 252 citát, hudební 74, 214 Clam, hrabě 47 Clapham, John 9, 10, 37, 46, 56, 59, 86, 125, 146, 157, 164, 168, 177, 183, 192, 194, 198, 200, 201, 208, 210, 214, 221, 225, 227, 234, 250, 256, 306, 314, 330 Collinsová, Laura Sedgewick 198 Cook, Will Marion 198 Copland, Aaron 198 Curie, Pierre a Marie 29 cyklus, cyklický 16, 21, 22, 24, 55, 58, 71, 75, 76, 78, 82, 104, 142, 177, 178, 188, 190, 277, 283, 286, 287, 300, 301, 308, 329 Čajkovskij, Petr Iljič 11, 19, 20, 24, 26, 130, 154, 183, 212 Čech, Adolf 11, 30, 106, 117, 129 Čech, Karel 244 Čechy 21, 25, 26, 28, 29, 33 –37, 39, 47, 60, 83, 86, 99, 146, 149, 150, 152, 163, 174, 183, 196, 200, 205, 214, 225, 240, 248, 249, 250, 274, 280, 284, 288, 312, 319, Čelakovský, František 36 Čermák, Jan Jiří 76, 104 Čermáková, Anna viz Dvořáková (manželka) Čermáková, Josefina viz Kounicová Čermákovi, rodina 15, 104 Červinková-Riegrová, Marie 27, 151, 152, 154, 177, 188, 328, 329, 338 Česká Kamenice 13, 14, 44, 46

351

Daimler, Gottlieb 23 Damrosch, Leopold 192 Damrosch, Walter 192 David, Ferdinand 50 Debussy, Claude 15, 27, 30, 225 deklamace, hudební 82, 83, 95, 125, 129, 22, 228, 263, 215, 325 Dervies, baron Paul Grigorjevič 144 Dessoff, Otto 121, 125 Diesel, Rudolf 25 Divadlo na Ringu, Vídeň 21 Dobrovský, Josef 36 Dörffel, Balduin 108 Donizetti, Gaetano 256, 257 Drake, Joseph Rodman 195 Drážďany 11, 12, 21, 24, 33, 145, 148, 164, 250, 271, 316 dumka 137, 141, 176 Dunant, Henry 15 Dušek, Václav 168, 243 Dušková, Anna 168 Dušková, Josefina 47 Dvořák, Antonín (syn) 22, 196, 215 Dvořák, František (otec) 11, 12, 26, 37 –39, 42 Dvořák, František Seraf (bratr) 23, 181 Dvořák, Jan Nepomuk (dědeček) 11, 37 Dvořák, Otakar I (syn) 18, 19, 118, 119 Dvořák, Otakar II (syn) 22, 38, 208, 214, 215 Dvořáková, Aloisie (dcera) 24, 119, 215 Dvořáková, Anna (dcera) 21, 119, 215, 217, 226, 227 Dvořáková, Anna (roz. Čermáková, manželka) 17, 76, 77, 104, 105, 246 Dvořáková, Anna (matka) 11, 21, 37, 198 Dvořáková, Josefa (dcera) 18, 119 Dvořáková, Magdalena (dcera) 21, 119, 215, 217, 226, 227 Dvořáková, Otilie (dcera, provd. Suková) 19, 28, 196, 215, 217, 226, 227 Dvořáková, Růžena (dcera) 18, 19, 119 Edison, Thomas Alva 19, 20 Ehlert, Louis 20 –22, 138, 140, 142, 144, 192, 250, 262, 264, 313 Eichendorff, Joseph von 76 Eim, Gustav 183

352

Všeobecný rejstřík

Ekert, Frantz 42 Edgar, Edward 29 Emerson, Edwin 254 Engel, Gustav Eduard 141, 312 Engels, Friedrich 12 Erben, Karel Jaromír 13, 15 –18, 22, 36, 95, 164, 172, 221 –223, 231, 219, 315, 318 –321, 324 –326, 335, 338, 339 Erler, Hermann 140, 141, 250, 266 Esser, Heinrich 120 estetika písně 95, 125 Eulenburg, Ernst 141, 227 Faraday, Michael 11 Ferdinand, císař rakouský 12 Ferrari, Benedetto 252 Fétis, François-Joseph 260 Fibich, Zdeněk 13, 21, 22, 25, 27 –29, 95, 221, 224, 228, 252 Finck, Henry T. 254 –256 Fisher, William Arms 185, 198 Foerster, Josef Bohuslav 14, 41, 50, 51, 84, 86, 117, 118, 120, 142, 187, 225, 246, 252, 255, 341 Forberg, Robert 250 Fouqué, baron Friedrich de la Motte-F. 230 Franck, César 24, 320 Frankfurt n. M. 25, 28, 109 Franz Joseph I., císař rakouský 12, 17, 24, 59 Franz, Robert 262 Freud, Sigmund 29 Fuchs, Johann 220 Fuchs, Robert 121, 191 furiant 137 Gade, Niels Wilhelm 48, 50 Gebauer, Johann 149 Geisler, Jindřich 200 Gershwin, George 198 Glanz, Z. 51 Glazunov, Alexandr 320 Glinka, Michail 11, 84, 257 Gluck, Christoph Willibald 46, 233, 252, 260 Göbl, Alois 11, 142, 146, 148, 156, 157, 172, 178, 184, 185, 192, 218, 220, 229, 282, 300, 328, 329 Göteborg 13, 66 Goldman, Edwin Franko 198

Goldmark, Karl 120, 121, 191 Goldmark, Rubin 198 Gottlöber (dirigent) 141 Graf, Max 225, 351 Grieg, Edvard 11, 30, 108, 202, 225, 255 Grillparzer, Franz 12, 121 Grimm, Julius Otto 14 Grosserová, Anna 22, 164 Grove, George 255 Hába, Alois 26 Habeneck, François Antoine 255, 260 Halíř, Karel 142, 267, 312 Hálek, Vítězslav 18, 99, 301, 335, 336, 338 Hamburk 15, 22, 63, 145, 156, 178, 250, 271, 279 Hancke, František 13, 46 Hanka, Václav 36, 149 Hanslick, Eduard 13, 19 –21, 41, 48, 108, 120, 121, 126, 142, 144 –146, 148, 149, 154, 156, 157, 160, 164, 172, 174, 176, 185, 192, 199, 218, 223, 224, 247, 252, 256, 264, 275, 276, 312, 313, 319, 328 Harrach, Jan 15, 63, 64 Harte, Bret 198 Hauptmann, Gerhard 231 Haydn, Joseph 11, 38, 174, 189, 191, 233, 242, 243, 252, 258 –260, 262, 315, 316 Händel, Georg Friedrich 102, 174, 233, 252, 259 Heine, Heinrich 76, Hej, Slované 87 Hellmesberger, Josef 21 Helmholtz, Hermann 15 Helms, Theodor 318 Henschel, Georg 135 Herbeck, Johann 120, 121, 247 Herder, Johann Gottfried 36 Hermann Erler (hudební nakladatelství) 140, 141, 250, 266 Hersee, Henry 158 Hertz, Heinrich Rudolf 23 Herzl, Theodor 28 Herzogenberg, Elisabet von 312 Heuberger, Richard 105, 121, 134, 135, 174 Heyduk, Adolf 178, 269, 335, 337 Higginson, Thomas Wentworth 198, 205 Hirschfeld, Robert 221, 223, 315, 321

Všeobecný rejstřík Hlahol (pěvecký spolek) 14, 55, 60, 66, 96, 142, 244 Hlávka, Josef 23, 177, 192, 196, 198, 218, 300, 328 Hoffmann, E. T. A. 230 Hoffmann, Karel 25 Hoffmann von Fallersleben, August 11 Hostinský, Otakar 19, 82, 83, 86, 87, 227 Hradec Králové 83 hudba, absolutní 66, 134, 220, 318, 319 — elektronická 317 — intuitivní 317 — národní 117, 202, 205, 228 — programní 66, 67, 181, 188 –190, 220, 223, 318 –320 — seriální 317 Hugo, Victor 290 Humperdinck, Engelbert 26, 27 Hynek, Alois 290

353

Janáček, Leoš 13, 18, 30, 50, 120, 222, 239, 252, 321, 328 Jauner, Franz 148 jazykový spor 28, 29, 146 Jiránek, Josef 87 Joachimová, Amalie 142, 264, 269 Joachim, Joseph 14, 20, 21, 131, 135, 142, 160, 179, 264, 328 Joseph II., císař rakouský 35 Jungmann, Josef 36

Kinney, Edward H. 198 Kinsky, kníže 44 Kisch, Egon Erwin 47, 48 Kittl, Johann Friedrich 48 Kladno 15, 33 Klier, Čeněk 253 Klimt, Gustav 28 Koch, Robert 22 Kolín 19, 163 Koerber, Ernest von 29 Kohl, Johann Georg 33, 35, 37 kolo (slovanský/bulharský tanec) 176 Komzák, Karel 14, 15, 53 –55, 63, 76, 243, 335 kostel sv. Jindřicha 53, 54 — P. Marie Sněžné 14, 50, 243 — sv. Vojtěcha 17, 19, 117, 118, 120, 246, 247 Körner, Karl Theodor 93, 243, 335 Kounic, hrabě Václav 161, 167, 215 Kounicová, Josefina (roz. Čermáková) 27, 76, 77, 161, 191, 214, 215, 327 Koutecká, Terezie 205 Kovařík, Josef Jan 119, 168, 196, 197, 205 –207, 287 Kovařovic, Karel 225, 234, 252 Köchel, Ludwig Ritter 15 Kralupy 14, 33, 240 Krásnohorská, Eliška 12, 17, 82, 95, 319, 329, 335 Kraus, Karl 29 Krehbiel, Henry Eduard 198 Kreißle, Heinrich 255 Krejčí, Josef 51, 52, 54, 56, 243, 244 Kreutzer, Conradin 63 Krigar, Hermann 21, 160, 264, 307 Kruis, Josef 300 Kuna, Milan 9, 161, 233, 333 Kvapil, Jaroslav 229 –231, 233, 339

Kamarýt, Jan 36 Kapper, Siegfried 127, 129 Karlova univerzita 19, 21, 24, 25, 184 Karlovy Vary 175, 218, 274 –276, 329 Kautzky, Walter 316 Kay, Charles de 195 Kàan z Albestů, Jindřich 161, 163 Keller, Robert 268, 269 Kempen (ministr policie) 59

Lachner, Ferdinand 14, 144 Lalo, Edouard 18 Landsteiner, Karl 30 Lanner, Joseph 261 Laxenburský manifest 14, 59 Leeds 23, 164, 172, 174, 240, 248, 250, 278 Lenau, Nikolaus 290 Leoncavallo, Ruggero 25 Liebig, Justus von 11

charakteristická skladba 338 Cherubini, Luigi 63, 242, 244, 252 Chopin, Fryderyk 12, 202, 254, 257, 259, 261 chrám sv. Víta 48, Chvála, Emanuel 177, 188, 300, 319, 327 Ives, Charles 198

354


Liehmann, Antonín 13, 20, 41, 42, 43, 44, 52, 53, 144, 240, 242, 299, 316 Liehmannová, Terinka 44 Lienau, Robert Emil 268 Lilienthal, Otto 27 Lipsko 12, 13, 15, 21 –23, 28, 67, 129, 140, 148, 164, 199, 225, 250, 256 Liszt, Franz 12 –14, 16, 23, 48, 50, 51, 64, 66, 87, 90, 104, 160, 188, 224, 225, 254, 255, 257 –259, 261, 262, 290, 301, 316, 319 –321, 325, 326, 327 Littleton, Alfred 24, 164, 165, 172, 174, 192 –194, 248 Lobeský, Bernhard J. 94, 246, 335 Lobkowitzové, knížecí rod 33 Lobkowitz, Ferdinand von 185 Londýn 13, 23 –25, 29, 105, 131, 148, 151, 158, 159 –161, 163 –167, 172, 174, 181, 201, 218, 239, 244, 248, 253, 256, 272, 273, 275, 278, 288, 307 Londýnská filharmonická společnost 22, 159 Longfellow, Henry Wadsworth 210 Loomis, Harvey Worthington 198 Lortzing, Albert 13, 63, 112, 230 Luccheni, Luigi 28 Ludwig II., král bavorský 23 Lully, Jean Baptist 233, 252 Lužany 23, 177 MacDowell, Eduard 200 Mackenzie, Alexander 177 Mahler, Bernard 38 Mahler, Gustav 14, 24, 27 –30, 38, 170, 223 –225, 233, 308, 314, 317 Mácha, Karel Hynek 36 Mandyczewski, Eusebius 55, 121, 224 Manns, August 160, 227 Marguliesová, Adele 191, 212, 216 Martinů, Bohuslav 25 Marx, Karl 12, 16 Masaryk, Tomáš Garrigue 149 Mascagni, Pietro 24 May, Karl 18 Maýr, Jan Nepomuk 63, 83, 84, 244 mazurka 330, 111, 154, 176 Mendel, Johann 15 Mendelssohn Bartholdy, Felix 12, 48, 51, 55, 71, 122, 174, 243, 256, 259, 261

Mělník 33 Meyerbeer, Giacomo 154 Michlová, F. 144 Michl, Josef 52, 135, 186 Mikovec, Ferdinand Břetislav 151 Mnichov 15, 16, 23, 30, 179 moderna, hudební 314 Moser, Hans Joachim 317 Moskva 19, 20, 24, 152, 183 Musorgskij, Modest Petrovič 17, 78, 151 Mozart, Wolfgang Amadeus 15, 44, 47, 48, 55, 56, 63, 76, 78, 121, 187, 243, 257 –260, 262, 315, 316, 329, 330 Müller, ředitel muzea 109 Mysliveček, Josef 252 Náprstek, Vojta 161 Národní muzeum 23, 25, 39, 83, 227, 321 Národní divadlo 16, 21, 22, 24 –28, 37, 60, 84, 86, 87, 118, 150 –154, 158, 177, 218, 228 –231, 234, 252 Nedbal, Oskar 17, 25, 185, 225, 252, 292 Neff, Jan 17, 122 Neffová, Marie 122 Nejedlý, Zdeněk 19, 149, 228, 315 Nelahozeves 11 –13, 33, 37 –41, 240, 242, 249 neoabsolutismus 13, 14, 47, 59 Němcová, Božena 13, 36, 228, 319 Neruda, Jan 25, 60 Newman, John Henry 177 Newyorská národní konzervatoř 25, 26, 28, 191, 192, 194 –198, 200, 210 –212, 215 –217, 254, 260 Newyorská filharmonická společnost 26, 210 Nietzsche, Friedrich 11, 17, 24, 29, 135, 314 Nikisch, Arthur 29, 192, 227 Novák, Vítězslav 16, 185, 225, 255 Nové české divadlo 154 Novello (hudební nakladatelství) 24, 99, 151, 160, 161, 165, 166, 172, 177, 184, 192, 193, 244, 248, 272, 278, 279, 284 Novotný, Václav Juda 33, 41, 328 Nový svět (v Praze) 205 obrození, národní 35, 60, 149 odzemek 175 Ohm, Josef 46 Ondříček, František 14

Všeobecný rejstřík Ondříček, Karel 308 Onslow, André Georges Louis 56, 244 opera, česká národní 83, 84, 233 originalita, umělecká 187 ostinato, rytmické 210 Ostrčil, Otakar 20 Otto, Nikolaus August 19 Paderewski, Ignacy 254 Palacký, František 12, 18, 28, 36, 84, 86, 99, 104 Palestrina, Giovanni Pierluigi da 118, 120, 258 Panská sněmovna, vídeňská 29, 227 parodie 330 Paříž 12, 18, 23, 24, 27, 191, 256 Paur, Emil 192 Pechovi, rodina 82, 95 Peer, Ludevít 55 Pellegrini, Alfred 186, 187 pentatonika 201, 202 Perger, Rudolf von 121 Petrohrad 11, 17, 24, 26, 183 Pfleger Moravský, Gustav 76, 82, 335, 339 Picka, František 234 Pitsch, Karl 51, 243 Pivoda, František 83, 86 píseň, česká lidová 137 Pleyel, Ignaz 38 Plíva, Jan 47, 243 Plzeň 33 Podlipská, Žofie 86 poetizace, hudební 189, 220, 319 pokrok, hudební 66, 67, 83 –93 polka 63, 111, 137, 240, 241, 249, 335 Porges, Heinrich 64 Pospíšil, Milan 154, 210, 228 pražská defenestrace 35 pražské ghetto 26 pražská konzervatoř 14, 24, 25, 27, 48, 50, 183 –185, 218, 282, 287 pražská varhanická škola 13, 14, 18, 44, 46, 48, 50, 52 –54, 56, 118, 185, 241 Procházka, Ludevít 17, 24, 55, 63, 94 –96, 99, 104, 115, 151, 178, 181 Proksch, Josef 11, 19, 131 Prout, Ebenezer 164, 177

355

Prozatímní divadlo 15 –18, 21, 30, 59 –67, 76, 83, 84, 86, 93, 94, 103, 106, 107, 112, 115, 117, 125, 151, 152, 244, 246 Pry, Paul 239, 247 Puccini, Giacomo 14, 27, 29, 252 Puškin, Alexandr Sergejevič 151 Quinault, Philippe 252 Raff, Joachim 50 Raffael 329 reformní hnutí v církevní hudbě 118, 120 realismus, hudební 223 Reinhold, Hugo 121 Reissingerová, Marta 94 rapsodie 104, 141, 190, 278 Richter, Hans 20, 23, 27 –29, 119, 120, 131, 142, 145, 146, 148, 160, 178, 223, 224, 260 Richthoven, Ferdinand Freiherr von 16 Rieger, František Ladislav 11, 16, 30, 36, 64, 99, 104, 151, 152, 154, 328 Riemann, Hugo 259 Rimskij-Korsakov, Nikolaj 11 Ritter, Friedrich L. 199 Röntgen, Wilhelm Conrad 27 Rosewater 328 Rossini, Gioacchino 63, 233, 244, 252, 256 –259, 314 Roubal, Jan 42 Rubinstein, Anton 254, 257 Rudolf, arcivévoda 24, 152 Rudolfinum 22, 185 Rukopis královédvorský 149, 335 Rus, Antonín 30, 106, 167, 181, 210, 214, 224, 284, 301, 327 Říjnový diplom 59 Říp 16, 86 Saint-Saëns, Camille 254, 255 Sázavský, Karel 330 scotch snap 201 –203 Sechter, Simon 51, 259 Seidl, Anton 210, 320 Semmelweis, Ignaz 12 Shakespeare, William 104, 140, 190, 327 Shaw, George Bernhard 314

356


Shelley, Harry Rowe 187, 198 Schering, Arnold 354 Schick, Hartmut 56, 57, 91, 107 –108, 120, 133, 142, 157, 220 Schiller, Friedrich 14, 151 Schirmer (hudební nakladatelství) 284 Schlesinger (hudební nakladatelství) 130, 140, 250 Schliemann, Heinrich 16 Schlözer, August Ludwig 36 Schmidt, Giovanni 252 Schönberg, Arnold 18, 225, 215, 317 Schönzeler, Hans Hubert 67, 167, 329 Scholz, Bernhard 14 Schopenhauer, Artur 12, 13 Schubert, Franz 26, 29, 59, 121, 140, 160, 187, 239, 254 –263, 315, 328 Schumann, Robert 13, 48, 50, 55, 68, 69, 71, 187, 188, 255, 256, 259 –262, 300, 308, 316, 319 Schumannová, Clara 27 Sibelius, Jean 191 Simrock, Fritz 14, 16, 19 –21, 23, 24, 26, 29, 59, 76, 93, 99, 106, 108, 109, 118, 119, 123, 127 –132, 134 –138, 141 –145, 148 –151, 154, 156, 157, 164 –167, 174, 175, 177 –179, 181, 184, 185, 188, 190, 194, 210, 218, 221, 223 –225, 227, 239, 246, 247, 249, 253, 264 –298, 300, 307 –309, 319, 328 –330 Simrock, Hans 253, 285 –288, 292 Simrock, Karl 264 Simrock, Peter Josef 264 Singakademie, vídeňská 15 Sirp, Hermann 205, 316 skočná 137, 175 Skrejšovský, Jan Stanislav 83 Skuherský, František 84, 120 ze Slavkovských, Karel 95, 96, 299 Slezák, Matěj 151, 167 Smíchov 11, 33, 47 –49 Smetana, Bedřich 11, 14, 16 –22, 25, 38, 60, 62 –67, 82 –87, 93, 94, 96, 104, 106, 108, 112, 117, 119, 122, 142, 151 –154, 156, 189, 228, 233, 244, 252, 312, 314 socialismus, nacionální 316, 317 Sokol 60 sousedská 111, 137, 176

Spaun, Josef von 262 Spengel, Julius 314 Spillville 26, 168, 205 –207, 283, 287 Spitta, Philipp 264, 269 Spitz, Josef 12, 38, 39, 249 Spohr, Louis 14, 50, 51, 243 Společnost přátel hudby Vídeň 27, 125, 218, 256, 260 Srb Debrnov, Josef 19, 128, 144, 249, 299 Stadion, hrabě Franz von 12 Stavovské divadlo 35, 36, 47, 246 Stanton (sekretář) 196 Stárek, Rudolf 253 starodávný 175, 176 Starý, E. (hudební nakladatelství) 17, 76, 96, 106, 132 Starý, Jan August 17, 117 Stefan, Paul 191, 316 Steingräber (hudební nakladatelství) 140, 141, 250 Steinway (výrobce klavírů) 196 stipendium, umělecké 18 –20, 28, 106, 118, 120, 121, 125 –127, 224, 246, 248, 249 Stratford 327 Strauss, Richard 15, 23, 24, 27 –29, 224, 225, 251, 314 Strauss, Johann 264 Stravinskij, Igor 21 Stremeyer, Karl von 21, 126, 146 Strothotte, Maurice Arnold 198 Stuttgart 315 Suk, Josef 17, 25, 28, 134, 185, 187, 225 –227, 292 Sušil, František 11, 14, 122 Svatobor (spolek) 104 Swarowsky, Hans 233, 315 Sychra, Antonín 137, 158, 208, 221, 222, 303, 321, 325, 326 Sychrov 11, 106, 144, 167 Sydenham 248, 327 symetrie 107, 330 Šamberk, Egon 228, 301, 303 Šamberk, Ferdinand 132, 152, 338 Šebor, Karel 30, 84, 86, 93 škola, druhá vídeňská 328 — novoněmecká 14, 66, 67, 107, 117, 319 Škroup, František 36, 63, 120, 131

Všeobecný rejstřík Šourek, Otakar 73, 83, 96, 106, 112, 158, 190, 208, 220, 223, 228, 315, 316, 318, 327, 333 špacírka 176 Šubert, František A. 158, 228 –230 Taaffe, Eduard hrabě 20, 21, 26, 146, Tasso, Torquato 233, 252 Tenschert, Roland 316 Thomas, Theodore 192 Thomé, Franz 83 Thurber, Francis 210 Thurberová, Jeanette 27, 28, 191 –196, 210, 212, 212 –217, 284, 300 Tomášek, Václav Jan 13, 48, 172 Tragy, Josef 28, 183, 184, 192, 193, 198, 351, 340 třicetiletá válka 35 tvůrčí proces 97, 299 –311 Tyl, Josef Kajetán 11, 16, 36, 37, 228 Umělecká beseda 15, 18, 20, 60, 63, 66, 74, 142, 178, 227, 308 Urban, Václav 52 Urbánek, Velebín 163 valčík 110, 240, 249, 261, 270 Veltrusy 40 Verdi, Giuseppe 13, 17, 23, 29, 63, 78, 144 Veselý, Rudolf 23, 181 Vischer, Friedrich Theodor von 12 Vitásek, Jan 48 Vivaldi, Antonio 233, 252 Vídeňská dvorní opera 28, 29 Vídeňští filharmonikové 28, 146, 224 Vogl, Johann Michael 262 Vrchlický, Jaroslav 13, 25, 164, 174, 233, 250 –252, 338, 340 vyrovnání, rakousko-uherské 16 Vyšehrad 30, 234 Vysoká 22, 105, 167 –171, 176, 194, 205, 206, 214 –216, 218, 227, 252, 253, 275, 276, 285, 287, 289 Výmar 12, 13, 24, 26, 104, 257

357

Wagner, Richard 11 –18, 20 –22, 24, 48, 50, 55, 56, 64, 66, 71, 86, 87, 89, 91, 93, 106, 109, 112, 170, 187, 225, 233, 246, 257 –260, 263, 313, 314, 316 wagnerianismus 82 Waller, Henry 198 Warský, Jan 42 Weber, Carl Maria von 63, 112, 249, 261 Weber, Friedrich Dionys 48 Weigl, Joseph 36 Weingartner, Felix 260 Wenig, Adolf 228, 340 Wenzig 127 Wihan, Hanuš 218, 288, 289 Wilhelm I., císař německý 17, 20, 24 Winch (tenorista) 163 Windischgrätz, Alfred von 12, 26 Witt, Franz Xaver 118, 120 Wolf, Hugo 14, 30, 142 Wolff (koncertní agentura) 148 Worcester 22, 162 Zavrtal, H. 163 Zdeněk, Antonín Zdeněk, Josef 37, 41 Zeckwer, Camille 187, 198 Zelený, Václav V. 151, 177 Zellner, Julius 121 Zeppelin, Ferdinand von 29 Zeyer, Julius 11, 151, 252 Zítek, Josef 152 Zlonice 41 –46, 240, 249 Zubatý, Josef 23, 42, 43, 93, 107, 151, 168, 174, 327, 329 Zumsteg, Johann Rudolf 172 Zvonař, Josef 51, 56 Žofín 63, 64

K L AU S DÖGE

ANTONÍN DVO Ř Á K ŽIVOT DÍLO DOKUMEN T Y Z německého originálu Dvořák, Leben – Werke – Dokumente, vydaného nakladatelstvím Atlantis Musikbuch-Verlag, Zürich und Mainz (2., přepracované a rozšířené vydání z roku 1997), přeložila Helena Medková Odborná revize PhDr. Jan Kachlík, Ph.D. Rejstříkem opatřila Tereza Hubáčková Přebal, vazbu a grafickou úpravu navrhl Zbyněk Kočvar Vydalo v roce 2013 nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o., jako svou 1021. publikaci Vydání první. AA 18,08. Stran 360 Odpovědný redaktor Jaroslav Vrbenský Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Doporučená cena 498 Kč Nakladatelství Vyšehrad, spol. s r. o. Praha 3, Víta Nejedlého 15 e-mail: [email protected] www.ivysehrad.cz ISBN 978-80-7429-297-2

Antonín. Dvořák. Klaus Döge VYŠ E H RAD

Recommend Documents