ANDREA CREMEROVÁ. TeMNé dny. Novela k sérii. SMeČka KNIŽNÍ KLUB

TeMNé dNy

SHADOW DAYS. A NIGHTSHADE Novella (Philomel Books, New York, 2010) Copyright © 2010 by Andrea Cremer. All rights reserved. Translation © Lenka Faltejsková, 2011 PfieloÏila Lenka Faltejsková Redigovala Iveta Poláãková Odpovûdná redaktorka Martina Beke‰ová Technick˘ redaktor David Dvofiák Sazba Olaf ·najder, Brand˘s n. L.

A N D R E A C R E M E R O VÁ

TeMNé dNy Novela k sérii

SMeČk a

KNIŽNÍ KLUB

PODùKOVÁNÍ Psát tenhle prequel byla dost zvlá‰tní zku‰enost, ne nepodobná ‰tafetovému bûhu – úspûch vyÏadoval rychlost, pfiesnost a dovednost celé skupiny. Na‰tûstí spolupracuji s neobyãejnû schopn˘m t˘mem redaktorÛ, nakladatelÛ a obchodníkÛ. Nemohu dost podûkovat své redaktorce Jill Santopolové za pevnou víru v tenhle bleskurychl˘ projekt a za to, Ïe se mnou dobûhla aÏ do cíle. Marketingová sekce nakladatelství Penguin je jednodu‰e fantastická. Lisa DeGroffová, Shanta Newlinová, Emily Romerová, Erin Dempseyová, Courtney Woodová i Ann Jarzabová investovaly do celé kampanû spoustu energie a nápaditosti. Mé díky patfií také senzaãním lidem z Campfire za to, Ïe pfiivedli na svût Rowanovu vilu, pfiedev‰ím pak Danu Rodriguezovi, Brianu Cainovi, Bretu Kaneovi a Charisse Kaneové, ktefií mû uvedli do svého svûta. Will Browning si zaslouÏí hromady konfet a rachejtlí za to, jak je bájeãn˘ a ohromnû nadan˘. Neuplyne den, kdy bych vdûãnû nevzpomenula na skvûlé kolegy z InkWellu. Richard Pine, Charlie Olsen a Lyndsey Blessingová jsou oporou v‰eho, do ãeho se pustím. A koneãnû dûkuji vám, v‰em neuvûfiiteln˘m, chytr˘m a nápadit˘m pfiíznivcÛm, ktefií jste putovali se Shayem aÏ do Rowanovy vily – právû díky vám stojí za to psát. Díky, Ïe jste Shayovi pomohli vstoupit do skuteãného svûta; jsou to na‰i pfiátelé, kdo nám dodává odvahu a sílu fie‰it hádanky, které s sebou nese Ïivot. Tenhle román je vûnován vám.

JEDNA

Slovo domov pro mû nemûlo Ïádn˘ zvlá‰tní v˘znam, ale asi nejvíc se mu blíÏil Portland. MÛj Ïivot na tomhle místû bohuÏel ukonãil jedin˘ telefonát, jako obvykle. „Dobré ráno, chlapãe,“ ozval se na druhém konci hlas str˘ce Bosquea. ProtoÏe mi na zaãátku mûsíce bylo osmnáct, nebyl jsem zrovna ‰tûstím bez sebe, Ïe mi pofiád fiíká „chlapãe“. JenomÏe to byl zkrátka Bosque a já pochyboval, Ïe by mohl vnímat jako rovnocenného ãlovûka nûkoho, kdo nevlastní akcie v hodnotû minimálnû pût milionÛ dolarÛ. Pfievalil jsem se v posteli a podíval se na budík. Sedm hodin ráno. Navíc sobota. Bosque patfiil k workoholikÛm, ktefií jsou nezdravû posedlí v˘konností. „Ahoj, str˘ãku,“ zaskfiehotal jsem rozespale. „Mám pro tebe skvûlou zprávu,“ oznámil mi. „Vezmu tû domÛ.“ Posadil jsem se a promnul si oãi. „CoÏe?“ „DomÛ, mil˘ synovãe. Koneãnû pojedeme domÛ.“ „Já ti asi nerozumím.“ Vylezl jsem z postele a doklop˘tal ke ko‰i s prádlem. Vylovil jsem z nûj ãisté dÏíny a jednou rukou si je zaãal natahovat. „Chce‰ jet na v˘let do Irska?“ Nic jiného mû v té souvislosti nenapadalo. Irsko pro mû sice Ïádn˘ zvlá‰tní domov nepfiedstavovalo, ale narodil jsem se tam. 6

„Ale ne, kdepak,“ zasmál se blahosklonnû, jako bych se ho zeptal, jestli mû chce vzít na Severní pól a seznámit se Santa Clausem. „Budeme se stûhovat, tentokrát do rodinného sídla.“ Telefon mi vypadl z ruky. Ti‰e jsem zanadával. „Shayi?“ ozval se tlumenû str˘cÛv hlas. Rychle jsem telefon zvedl. „PromiÀ, jsem tady. My máme rodinn˘ sídlo?“ Tohle bylo poprvé, co jsem nûco takového sly‰el. „No jistû.“ Jeho tón naznaãoval, Ïe je to stejnû samozfiejmé jako vlastnit rodinné fotoalbum. „A kde to je?“ Koneãnû jsem se trochu probudil a vzápûtí se dostavil ten znám˘ pocit, jako bych mûl cihlu v Ïaludku. Dal‰í stûhování. Mluví o dal‰ím stûhování. „V Coloradu.“ Zavfiel jsem oãi. „Kdy?“ „Ani ses mû nezeptal, kde to v Coloradu je,“ vyãetl mi. „Myslím, Ïe bude‰ mít radost.“ „Kde?“ zeptal jsem se ze slu‰nosti. „Ve Vailu,“ odpovûdûl samolibû. „Jenom si pfiedstav v‰echny ty skály, na které bude‰ moct vylézt, koneckoncÛ nesou název Skalisté hory.“ Zasmál se vlastnímu nepodafienému vtipu. KdyÏ se pfied lety dozvûdûl, Ïe rád lezu po skalách, pfiijal to pobavenû a zeptal se mû, jestli nemám propfií‰tû v plánu krocení ‰elem. Moje koníãky ho prostû nezajímaly. S pfiírodou se blíÏ seznámil jen jednou, to kdyÏ se rozhodl vyhovût mi a koupil zakrslého králíka, o kterém jsem ve sv˘ch ãtyfiech letech snil. U‰áka jsem se musel vzdát o tfii t˘dny pozdûji, protoÏe jsme se z Oxfordu pfiestûhovali do Bombaje. „Ve Vailu,“ opakoval jsem ti‰e. „Bezva.“ „Mají tam prvotfiídní ‰kolu,“ vykládal. „Je to pfiíjemné mûsteãko, bude nám tam dobfie.“ Ohánûl se slovem „my“, ale vsadil bych se, Ïe já budu trãet ve Vailu a Bosque bude jako vÏdycky cestovat po svûtû. 7

„Urãitû to bude fajn,“ povzdechl jsem si. „TakÏe… kdy?“ „Za dva dny pro tebe pfiijede fiidiã. A taky nûkoho po‰lu pro tvé vûci.“ Bylo mi celkem jedno, kam to bude, protoÏe jsme se stûhovali v jednom kuse. TakÏe podstatné bylo jen kdy. V tomhle pfiípadû mûlo b˘t ono kdy dva t˘dny pfied zaãátkem posledního roãníku stfiední ‰koly. „Za dva dny?“ vyjekl jsem. „To pfiece nemyslí‰ váÏnû!“ Na druhém konci se rozhostilo ticho. Napoãítal jsem v duchu do deseti a snaÏil se to rozd˘chat. „PromiÀ, str˘ãku, ale doufal jsem, Ïe ‰kolu dochodím tady.“ „Chápu, Shayi,“ fiekl na to. „Uji‰Èuji tû, Ïe stfiední ‰kola ve Vailu je prvotfiídní a mnohem lep‰í neÏ ta, kterou nav‰tûvuje‰ teì.“ Spolkl jsem námitky, Ïe mi ta souãasná v˘bornû vyhovuje. KdyÏ Bosque rozhodl, Ïe se stûhujeme, tak se prostû stûhujeme. Str˘c si odka‰lal. „V pondûlí v poledne pro tebe pfiijede auto a odveze tû na leti‰tû, kde na tebe budu ãekat ve svém letadle, takÏe domÛ pfiiletíme spoleãnû. Doufám, Ïe se zvládne‰ sbalit.“ Pfiekvapilo mû to tak, Ïe jsem doãasnû zapomnûl na to, Ïe mám vztek. Vût‰inou jsem se stûhoval sám a str˘ce zahlédl jen letmo, kdyÏ se rozhodl zastavit za mnou v nové ‰kole. âili stûhování do rodinného sídla pro nûj skuteãnû muselo mít nûjak˘ v˘znam. „Tak nashle v pondûlí,“ fiekl jsem. Zavûsil. Do‰kobrtal jsem do kuchynû, protoÏe mi bylo jasné, Ïe uÏ stejnû neusnu. Horeãnû jsem pfiemítal a snaÏil se pfiedstavit si Colorado. Hory, lyÏování, lezení. Mûlo to urãit˘ potenciál, stejnû mû ale na‰tvalo, Ïe mû chce Bosque odvléct z Portlandu. Byl jsem tu uÏ rok a to byl za posledních deset let nejdel‰í pobyt na jednom místû. Na‰el jsem si pfiátele, 8

bydlel jsem v pfiíjemném mûstû a právû mûl nastoupit do ãtvrÈáku. JenÏe z toho zase nic nebude. Ve spoleãné kuchyni jsem narazil na Ally. Stála tu v jogínské pozici, oãi zavfiené, za ní chroptûl a koufiil kávovar. Otevfiela jedno oko. „Ví‰ doufám, Ïe je sobota?“ Zamumlal jsem nûco na souhlas, popadl hrnek a nalil si kafe z konvice, která je‰tû ani nebyla plná. „TakÏe pfiijímበnabídku, Ïe tû budu ráno uãit jógu?“ Ironicky se usmála. Sesul jsem se na Ïidli. „Stûhuju se.“ Zapomnûla na du‰evní harmonii a posadila se ke mnû. „CoÏe?“ „Volal mi strejda, stûhujeme se do Colorada.“ „Ale vÏdyÈ za dva t˘dny zaãíná ‰kola, co ho to popadlo?“ „To, co vÏdycky.“ Napil jsem se a vyh˘bal se jejímu pohledu. „Takhle to prostû v m˘m Ïivotû chodí.“ „Ten tvÛj strejda je fakt troglodyt, co?“ pronesla s pochopením. Poprvé od toho telefonátu jsem se usmál. Ally ke klení zásadnû pouÏívá netradiãní v˘razy vesmûs vlastní produkce. KdyÏ jsem se s ní seznámil a poznamenal nûco na to téma, informovala mû: „Nejlep‰í na angliãtinû je, jak se neustále vyvíjí. Pofiád vznikají nov˘ slova. TakÏe kdyÏ pouÏívበjenom star˘ nadávky, znamená to, Ïe jsi línej pfiem˘‰let.“ „No, dá se to tak fiíct,“ k˘vl jsem. „To bude dobr˘.“ Pohladila mû po rameni a zvedla se. „To nám teda nezb˘vá moc ãasu. Dojdu probudit ostatní.“ O dvû hodiny pozdûji uÏ jsme já i mí spolubydlící doplnili hladinu kofeinu a snaÏili se nacpat v‰echny moje vûci do krabic. „Dám ti za nû svoje prvorozen˘ dítû,“ navrhl Mike, kter˘ právû drÏel hromadu m˘ch komiksÛ Îiví mrtví. 9

„Nezájem.“ SloÏil jsem dal‰í svetr a hodil ho do kufru. „Dej je do loìáku a ruce pryã.“ „Krucibeìar!“ Ally uskoãila tûsnû pfiedtím, neÏ se na místo, kde stála, zfiítila hromada knih. Sam, dal‰í z m˘ch spolubydlících, sedûl na posteli, brnkal na kytaru, a místo aby balil, dával v‰em dobré rady. Teì se na ni otoãil. „Potvoro pitomá,“ fiekl. „CoÏe?“ Ally po nûm vrhla nebezpeãn˘ pohled. Zazubil se. „To bylo samozfiejmû na tu knihovnu.“ Mike Ally objal. „Hele, neopovaÏuj se uráÏet mou drahou poloviãku, mohlo by se stát, Ïe budu hájit její ãest.“ Sam pfiedstíral, Ïe se kryje. „Já se bez tv˘ho rytífiství v pohodû obejdu.“ Ally Mika odstrãila. Ten se jen zasmál a zaãal knihy sbírat. „Ty uÏ teda maj nûco za sebou, brácho. Proã si nekoupí‰ taky nûjak˘ nov˘?“ Na chvíli jsem si pfiál zastavit ãas a zÛstat tam s nimi napofiád. Se str˘cem jsme se kvÛli ubytování v tomhle domû hádali skoro celé léto. Nedafiilo se mi ho pfiesvûdãit, Ïe bydlet se skuteãn˘mi lidmi je tisíckrát lep‰í neÏ v poloprázdném ‰kolním internátû. Mûl jsem dojem, Ïe mû teì odtrhl od pfiátel právû proto, aby se mi pomstil za vítûzství v té poslední bitvû. Mike navr‰il zaÏloutlé broÏované v˘tisky do vysokého komínku. „Kdybych je chtûl v‰echny prodat, nebylo by za to ani pût babek.“ „Dej pokoj,“ napomenula ho Ally a omluvnû se na mû usmála. „Koukni na tuhle,“ fiekl Mike a zvedl rozedran˘ v˘tisk Impéria od Arthura C. Clarka. „Tak uÏ si to pfiiznej, Miku, nemበvkus. Na kníÏky z antikvariátu nedám dopustit, ani na geniální pfiebaly ze sedmdesátejch let.“ 10

„Fakt?“ Mike podal kníÏku Ally a vzal do ruky dal‰í. Obálka z ní odpadla a obnaÏila tak první stranu. Byla to Vonnegutova Snídanû ‰ampionÛ. „Tfieba tohle je váÏnû umûleckej obal.“ Pokrãil jsem rameny. „UÏ jsem to ãetl mockrát a jednou mi bohuÏel spadla do jezera.“ „MoÏná bys to mûl taky zkusit, tfieba bych ti pak nemusela napovídat pfii písemkách z literatury,“ r˘pla si do Mika Ally a vyplázla na nûj jazyk. „Mûl jsem dojem, Ïe jse‰ moje holka.“ Pfiitáhl si ji k sobû a políbil ji. „To bys ke mnû mûla bejt milá, ne?“ „O tom ve smlouvû nic nebylo,“ odsekla, ale polibek mu vrátila a usmála se. Mike se s pfiihloupl˘m úsmûvem, jak˘ se mu rozlil po tváfii pokaÏdé, kdyÏ ho políbila, zahledûl na police plné svazkÛ z klasické fiady nakladatelství Penguin, které bylo tfieba naskládat do krabic. „Stejnû tû nechápu, chlape. Augustin, TomበAkvinsk˘, Hobbes, Seneca. Pfiece jsi v‰echny tyhle filozofy neãetl? Nevypadበjako suchar.“ „Ale jo, ãetl,“ ujistil jsem ho. „Filozofie není nudná. Kdybys nûkterou z tûch kníÏek nûkdy zkusil otevfiít, taky bys na to pfii‰el.“ „Já dávám pfiednost uãení v zastoupení,“ prohlásil a vzal Ally kolem pasu. Vzdychla. „Stvofiila jsem monstrum.“ „Tupé monstrum.“ Uskoãil jsem stranou, kdyÏ se po mnû ohnal. Bouchly venkovní dvefie a vzápûtí pfiibûhla do pokoje zad˘chaná Kate. „Tak jsem tady! ¤ekni, Ïe to není pravda!“ Na sobû mûla dÏíny, triãko a rozepnutou mikinu s kapucí, kterou jsem jí pÛjãil minul˘ víkend, kdyÏ jsme sedûli u ohnû. Posmutnûle jsem se na ni usmál. Myslel jsem si na ni, sbíral jsem odvahu pozvat ji na rande. Byla hezká, chytrá a byla s ní 11

legrace. Teì by to mohlo b˘t maximálnû rande na rozlouãenou, ve stylu „bude se mi po tobû st˘skat“, jenÏe to bych si pfiipadal jako naprost˘ pitomec. Strejda je váÏnû troglodyt. „Jasnû Ïe ne, v‰echny tyhle krámy tu balíme jen tak pro zábavu,“ u‰klíbl se Sam a zahrál mollov˘ akord. „Tys zatím nesbalil ani prd,“ usadila ho Ally. „Jo, Shay se stûhuje,“ otoãila se na Kate. „Proã?“ V podstatû se na mû vrhla. Tak nûjak jsem ãekal, Ïe mû obejme, takÏe jsem ji zachytil. Vonûla po jahodách a mû napadlo, Ïe bych si to s tou schÛzkou mohl je‰tû rozmyslet. Pak jsem si ale vzpomnûl, Ïe se nechci chovat jako parchant… aspoÀ vût‰inou ne. „Jako vÏdycky,“ fiekl jsem a uÏíval si, jak se ke mnû tiskne. „Strejda musí pracovnû pfiesídlit jinam a mnû nezb˘vá neÏ se pfiesunout s ním.“ „Stejnû musí‰ bydlet na internátech, tak proã tû pofiád tahá s sebou?“ nechápal Mike. ZaÈal jsem zuby a pustil Kate. „To netu‰ím, ale uÏ jsem pochopil, Ïe nemá cenu se s ním o tom dohadovat. KdyÏ fiekne, Ïe se stûhuju, tak se prostû stûhuju.“ „To je fakt na nic,“ konstatoval Sam. „Napi‰ mi o tom písniãku,“ fiekl jsem mu, protoÏe jsem tohle citlivé téma nechtûl moc rozebírat. „MoÏná napí‰u,“ zazubil se. „Ale uÏ Ïádn˘ napodobeniny Elliotta Smithe,“ upozornil ho Mike. „To, Ïe umfiel, neznamená, Ïe v‰ichni ãekaj na jeho náhradu.“ Sam po nûm stfielil pohledem. „Já se rozhodnû nesnaÏím hrát jako Elliott Smith.“ „No jasnû, akorát Ïe tvoje Sobotní trhy znûj pfiesnû jako Rose Parade.“ „To teda ne,“ bránil se Sam a prosebnû se ohlédl po Ally. „BohuÏel,“ pokrãila rameny „Sakra.“ Sam odloÏil kytaru. 12

„Nezapomínej na obohacování jazyka,“ upozornila ho. Sam vzal kytaru znovu do ruky a odloÏil ji stejnû razantnû jako pfiedtím. „Hlenoflus!“ prohlásil a snaÏil se zachovat kamennou tváfi. Ally s úsmûvem pfiik˘vla. „Správnû.“ „Tohle v‰echno mi bude chybût,“ neudrÏel jsem se a vzápûtí toho litoval. V‰ichni ztichli, Kate vzdychla. Ally, rozená matka kvoãna, mi poloÏila ruce na ramena. „Ale no tak, vÏdyÈ nás neztrácí‰.“ „Chce‰ ho tu drÏet jako rukojmí?“ zeptal se Mike. „No bezva, aÈ si jeho strejda trhne.“ Ignorovala ho. „Já vím, Ïe nesná‰í‰ sociální sítû, ale –“ „Rozhodnû rad‰i ãtu… nebo lezu po skalách,“ odpovûdûl jsem automaticky. „Maximálnû jsem schopnej psát textovky.“ „Nevymlouvej se,“ zahrozila mi prstem. „Hned teì ti zaloÏíme profil na Facebooku.“ „No –“ Chtûl jsem se nûjak vymluvit, ale ona uÏ mífiila k mému notebooku. „Ne, rad‰i mu zaloÏte blog!“ Sam vyskoãil z postele a usadil se u psacího stolu dfiív, neÏ k nûmu Ally stihla dojít. „Hele, poãkejte,“ zaprotestoval jsem, jenÏe to nemûlo smysl, Ally uÏ se smíchem nûco ‰pitala Samovi, kter˘ rychle psal na klávesnici. „Dejte mu s tím pokoj,“ zastal se mû Mike. „Staãí, Ïe ho vyhánûj z nejlep‰ího mûsta ve Státech, a vy mu teì je‰tû naloÏíte domácí úkoly.“ Ally se po nûm podráÏdûnû ohlédla. „Já vím, co dûlám.“ „No jasnû,“ kapituloval a omluvnû pokrãil rameny. Vlastnû jsem to chápal, Ally byla jako na‰e slunce, kolem kterého jsme my ostatní rotovali. „TakÏe to bude blog i Facebook,“ oznámil Sam. Pfiepnul mezi dvûma okny s dosud nevyplnûn˘mi registraãními údaji. Tabula rasa, nepopsan˘ list, jako nov˘ Ïivot. „A o ãem tam mám podle vás psát? Pochybuju, Ïe by nûkoho bavilo ãíst si o m˘m nudn˘m Ïivotû.“ 13

„Tak tam mÛÏe‰ psát hezk˘ vûci o nás,“ navrhla Ally. „Na lichotky budeme zvûdaví vÏdycky. A na vtipn˘ komentáfie.“ Povytáhl jsem oboãí. „Jako tfieba?“ „Jestli potfiebuje‰ pfiíklad, tak jsem se v tobû asi spletla,“ opáãila. „Hlavnû nám musí‰ dát vûdût, jak se má‰.“ Kate si utáhla ‰ÀÛrku na mikinû. Pochyboval jsem, Ïe mi ji nûkdy vrátí. Nakoukl jsem Samovi pfies rameno. „Jasnû, ale jak se k tomu dostanu, kdyÏ jste heslo vymysleli vy a já ho neznám?“ Ally se zazubila. „Ale zná‰.“ Dívala se na mû a ãekala. Rozesmál jsem se. „Troglodyt.“ „Co jin˘ho?“ Objala mû a já si v duchu umínil, Ïe to heslo musím okamÏitû zmûnit, jakmile na to bude vhodná chvíle. Ani jsem si nechtûl pfiedstavit, co v‰echno by mi na stránky umístili Mike se Samem, kdybych jim nechal otevfien˘ pfiístup. Ally zabzuãel telefon. Podívala se na displej a pustila se do psaní odpovûdi. Klávesy maãkala pfiímo kybernetickou rychlostí. „TvÛj první rozluãkovej mejdan bude dneska veãer u Lisbeth,“ oznámila. „MÛj první rozluãkovej mejdan?“ opakoval jsem uÏasle. „No jasnû.“ Usmála se. „V Portlandu ti pfiece zb˘vaj dvû noci, ne?“ BoÏe, jak mi tohle místo bude chybût!

14

DVA

Po dvou rozluãkov˘ch mejdanech jsem nebyl psychicky ani fyzicky zpÛsobil˘ vlézt do auta. ¤idiã byl hrana, vypadalo to, Ïe mu skrz tmav˘ oblek kaÏdou chvíli vyhfieznou svaly. Nikdy jsem nepochopil, proã v‰ichni fiidiãi m˘ho strejdy vypadají jako profesionální zápasníci. Celou cestu jsem se schovával za sluneãními br˘lemi. Odvezl mû na soukromou odletovou dráhu na leti‰ti, kde uÏ ãekal str˘cÛv Gulfstream G650. SnaÏil jsem se Bosquea pfiesvûdãit, Ïe by mi mnohem víc vyhovoval normální komerãní let turistickou tfiídou neÏ cesta v letadle, kde je kromû mû jenom pilot a letu‰ka. JenomÏe ani tentokrát jsem neuspûl. Letu‰ce bylo jako obvykle nûco pfies dvacet, mûla záplavu inkoustovû ãern˘ch kadefií a horní knoflíãky halenky vypoãítavû rozepnuté, aby dávaly víc neÏ tu‰it její bujné vnady. Pro jiného kluka by to asi byl vítan˘ bonus, ale protoÏe ‰lo o strejdovo letadlo, byl jsem z toho dost nesvÛj. Po dvou bujar˘ch veãírcích jsem potfieboval obejmout spí‰ toaletní mísu neÏ sexy dívku, takÏe mû to jenom otrávilo. Cesta z Portlandu do Vailu byla milosrdnû krátká. Letu‰ka mi servírovala jedno zázvorové pivo za druh˘m, a kdyÏ jsem vystupoval z letadla, uÏ mi bylo celkem fajn. Pfiekvapenû jsem se zarazil. Nezaskoãilo mû, Ïe tu ãeká dal‰í podsadit˘ fiidiã, ale Ïe vedle nûj stojí mÛj str˘c. KdyÏ jsem s ním mluvil po telefonu, tvrdil, Ïe tam bude, jenÏe já tomu stejnû nevûfiil. Za celou dobu bûhem v‰ech tûch stûhování mû 16

nebyl ani jednou pfiivítat v novém „domovû“ – pfiipadalo mi to trochu, jako kdyby se dostavil samotn˘ fieditel FBI, aby dohlédl na stûhování informátora v rámci programu na ochranu svûdkÛ. Zvedl ruku na pozdrav a krátce se usmál. „Seamusi.“ „Ahoj, str˘ãku,“ pozdravil jsem ho. Nikdy jsem nedokázal odhadnout jeho vûk. Podle chování bych ho tipoval na matãina star‰ího bratra, ale na hlavû nemûl jedin˘ ‰ediv˘ vlásek. Vzhledem k tomu, Ïe roãnû vydûlával asi tak bilion dolarÛ, si mohl dovolit nechat udûlat slu‰n˘ sestfiih, místo toho v‰ak nosil vlasy uhlazené dozadu, lepily se mu k hlavû jako helma. Ani v oblékání zrovna nedrÏel krok s módou. Jeho obleky se podobaly tûm z dvacát˘ch let, i kdyÏ byly zjevnû zbrusu nové. Poplácal mû po rameni. Na objímání si nikdy nepotrpûl a mnû to vyhovovalo. ¤idiã otevfiel dvefie a str˘c mi pokynul, abych nastoupil. Vklouzl na sedadlo vedle mû. Auto se rozjelo po silnici vyhrazené pro obsluhu leti‰tû. Nejrad‰i bych se pfiilepil k oknu a pfies tmavá skla si prohlíÏel okolní hory, ale usoudil jsem, Ïe se mnou Bosque zfiejmû potfiebuje mluvit, jinak by tu nebyl. „Doufám, Ïe se mበdobfie,“ zaãal. „Ujde to.“ Hlava uÏ mû nebolela, pfiesto jsem se tû‰il, Ïe zbytek dne prospím. Doufal jsem, Ïe mi nenaplánoval jin˘ program. Bosque si sundal tmavé sako a poloÏil si je do klína. „Napadlo mû, Ïe bude nejlep‰í, kdyÏ tady s tebou strávím pár dnÛ, zvlá‰È protoÏe v tomhle domû spoãívá tolik rodinného dûdictví.“ Pfiik˘vl jsem, i kdyÏ jsem moc nechápal, o co mu jde. „Taky budu muset zajít do té nové ‰koly,“ pokraãoval. „Je‰tû jsem se nesetkal s tak striktním pfiijímacím protokolem, jak˘ mají tady. Nastoupí‰ o nûco pozdûji, neÏ jsem myslel.“ To mû pfiekvapilo. „V ãem je problém?“ Známkami to b˘t nemohlo, ty jsem mûl dobré. Navíc i kdybych pfiedstavoval 17

akademickou katastrofu, Bosque patfiil k lidem, kter˘m staãí lusknout prsty a v‰ichni skáãou, jak oni pískají. Zavrtûl hlavou. „Jde jen o administrativní záleÏitosti, které se tû pfiímo net˘kají. Pfiedpokládám, Ïe se dokáÏe‰ nûjak zabavit, neÏ v‰echno vyfiídím.“ „Jak dlouho to bude trvat?“ zeptal jsem se. ProdlouÏit si prázdniny by nebylo ‰patné, ale na druhou stranu se jedinû ve ‰kole mÛÏu s nûk˘m seznámit. „Pár t˘dnÛ,“ odpovûdûl. Otevfiel jsem pusu a zase ji zavfiel. Chtûl jsem namítnout, Ïe jsem mûl rad‰i zÛstat v Portlandu a absolvovat poslední roãník tam, jenÏe nemûlo smysl se s ním dohadovat. „Asi trochu prozkoumám okolí, vyrazím na túru do hor,“ povzdechl jsem si schlíple. „Tak se mi to líbí.“ V tu chvíli mu zazvonil telefon. Odvrátil se a zaãal s nûk˘m ti‰e hovofiit. Otoãil jsem se k okénku a rozhlíÏel se po zasnûÏen˘ch vrcholcích hor a svazích, jejichÏ barvy pfiecházely od svûtle zelené aÏ po tmavû hnûdou. V Portlandu se mi líbilo, protoÏe jsem tam mohl trávit hodnû ãasu venku. Bylo to místo stvofiené pro dobrodruÏství, ale pfiitom pfiívûtivé. V Oregonu byla velká vlhkost a v‰echno pÛsobilo tak nûjak mûkce. Zato Colorado vypadalo divoce. KdyÏ jsem pootevfiel okno, pronikl dovnitfi such˘ mraziv˘ vzduch. Otfiásl jsem se. „Zvlá‰tní, Ïe?“ Zjistil jsem, Ïe mû str˘c pozoruje. „Jo,“ pfiitakal jsem. Vtom mi v kapse zavibroval telefon. Vytáhl jsem ho a zjistil, Ïe mi pfii‰la zpráva od Ally. Uz jsi tam? Proc jsi jeste neaktualizoval status? Vzdychl jsem a vymaãkal odpovûì. Pristali jsme, jeste nejsme doma. Je tu strejda. Fakt??? Fakt. Pak se ozvu. „KamarádÛm se uÏ po tobû st˘ská?“ zeptal se Bosque. „Vypadá to tak.“ Strãil jsem telefon do kapsy a snaÏil se nepodlehnout touze okamÏitû se vrátit do Portlandu. 18

„Najde‰ si nové. MÛÏu tû ujistit, Ïe se tu o tebe dobfie postarají.“ „Ve ‰kole, která mû nechce pfiijmout?“ opáãil jsem. Bosque na mû upfiel odmûfien˘ pohled a poãkal, aÏ se omluvím. Zbytek cesty jsme jeli mlãky. Mû zase rozbolela hlava, str˘c si ãetl noviny. Ani nevím, kolik ãasu uplynulo, protoÏe jsem usnul, ale najednou mû probralo zaka‰lání. Promnul jsem si slepené oãi. NeÏ jsem se staãil ovládnout, uklouzlo mi sprosté slovo, to kdyÏ jsem uvidûl monstrum, pfied nímÏ jsme zastavili. Str˘c se zasmál. „PÛsobivé, Ïe?“ NepouÏil bych zrovna tenhle v˘raz. Auto stálo na konci dlouhé pfiíjezdové cesty lemované pûstûn˘mi stromy. Pfied námi se tyãil obrovsk˘ tfiípatrov˘ dÛm, pokud se tomu tak dá vÛbec fiíkat. Pfiízemí a první dvû patra byla osázená vysok˘mi vitráÏov˘mi okny, vik˘fie v posledním poschodí zfiejmû ukr˘valy pÛdu. Tedy pokud se nûco takového v tak obrovské budovû vÛbec naz˘vá pÛdou. Horní okraj fasády zdobily desítky kamenn˘ch so‰ek. Nûkteré pÛsobily celkem nevinnû, ztvárÀovaly lesní zvûfi, sovy, konû. Zato jiné zpodobÀovaly zlovûstné netvory, jací se vyskytují leda v bájích a povûstech. KdyÏ jsem vystoupil z auta, civûli na mû okfiídlení plazi, chrliãe a chiméry. Kamenné sídlo mûlo tmavû ‰edou barvu a na pozadí horsk˘ch hfibetÛ pÛsobilo velmi nepatfiiãnû. Takov˘ dÛm by ãlovûk ãekal spí‰ na blatech v Anglii. Nastehoval jsem se do Bradavic, napsal jsem Ally. Odpovûì pfii‰la obratem. Prima. Skoda ze jsi mudla. Oãividnû jí to pfiipadalo vtipné, mnû z toho místa ale naskakovala husí kÛÏe. Ne‰lo jen o to, jak vypadal ten dÛm. MÛj nepfiíjemn˘ pocit sílil s kaÏd˘m krokem. Byl tepl˘ záfiijov˘ den, pfiesto jsem se najednou otfiásl zimou. 19

Str˘c vypadal naprosto klidnû, dlouh˘m krokem mífiil ke vchodu. Dvefie se rozlétly jako na zavolanou. „Dobré odpoledne, pane,“ pfiivítal ho vysok˘ huben˘ muÏ. „V‰echno je pfiipraveno, pfiesnû jak jste si pfiál.“ „V˘bornû,“ fiekl Bosque a pokynul mi, abych vstoupil. Jako bych mûl nohy z olova. KdyÏ jsem procházel kolem toho cizího ãlovûka, poklonil se mi a já se rázem cítil je‰tû nepfiíjemnûji. V hale ãekal asi tucet lidí. V‰ichni na sobû mûli na‰krobené ãernobílé stejnokroje, hlavy uctivû sklopené. Chtûlo se mi kfiiãet a skákat kolem jako ‰ílenec, abych zjistil, jestli mû budou pokornû sledovat, nebo mû vezmou nûãím po hlavû, jak by to udûlal kaÏd˘ normální ãlovûk. Jejich mlãení mû znervózÀovalo, ale v porovnání s halou samotnou to nic nebylo. Byla velmi prostorná, mûla kruhov˘ tvar, ze stropu visel masivní kfii‰Èálov˘ lustr. Na protûj‰í stranû se táhla dvû schodi‰tû na ochoz v prvním podlaÏí. Z rozjímání mû vytrhlo zadunûní – to za námi zapadly dvefie. „Shayi,“ oslovil mû str˘c, „tohle je personál Rowanovy vily. Byli tak laskaví a se‰li se tu, aby ses s nimi mohl seznámit. Jinak je takhle pohromadû nepotká‰. Jsem rad‰i, kdyÏ je pfii plnûní povinností není moc vidût.“ Vûnoval jsem mu kritick˘ pohled. Jak mÛÏe takhle mluvit o lidech? Nikdo ze shromáÏdûn˘ch ani nemrkl, hlavy mûli dál uctivû sklopené. Nejen Ïe se mám nastûhovat do malého zámku, ale oãividnû jsme se vrátili do devatenáctého století. „Kdyby mÛj synovec cokoli potfieboval, postarejte se o to,“ instruoval Bosque toho hubeného muÏe ode dvefií. „Thomas je ‰éf personálu, Shayi. Nechám ti tu jeho telefonní ãíslo, v mé nepfiítomnosti ho mÛÏe‰ kdykoli kontaktovat.“ K˘vl jsem. Thomas se mi hluboce poklonil. „Rád pro vás udûlám, co budu moct, pane Shayi.“ 20

Unikl mi pfii‰krcen˘ zvuk. „Pokud jde o mého synovce, asi bude nejlep‰í upustit od formalit,“ usmál se Bosque. „Tihle mladí lidé mají ponûkud odli‰n˘ náhled na svût.“ „Jistû, pane,“ pfiitakal Thomas. „Veãefie se bude podávat o pÛl osmé.“ „A na‰i hosté?“ „Mají pfiijít v sedm, pane.“ „Dobrá.“ Bosque mû vzal za rameno a vedl mû ke schodi‰ti po pravé stranû kruhové haly. „Pojì, ukáÏu ti tvÛj pokoj. Tvé vûci tam donesou co nejdfiív, pokud uÏ tam nejsou.“ „My budeme mít hosty?“ zeptal jsem se, kdyÏ jsme stoupali po schodech. „Poveãefií s námi dva mí velmi dobfií pfiátelé,“ vysvûtloval. „Obchodní partner a jeho syn, se kter˘m také bude‰ chodit do tfiídy. Jistû se rychle spfiátelíte.“ V˘bornû, je‰tû mi bude dûlat dohazovaãe. Zaujaly mû vysoké dvoukfiídlé dvefie uprostfied ochozu, ale Bosque smûfioval dlouhou chodbou dál. Zastavil jsem se a ukázal na nû. „Co je za nimi?“ Zadíval se na mû, ale pak se odvrátil. „Knihovna.“ „Tady je knihovna?“ MoÏná to tu pfiece jenom nebude tak zlé, pomyslel jsem si. „Je mi líto, ale to je jediné místo v tomhle domû, kam nesmí‰.“ Chtûl jsem nûco namítnout, ale nesmlouvavû zavrtûl hlavou. „Nejedná se o knihovnu v tradiãním slova smyslu, Shayi. Jsou tam velmi cenné svazky, sbûratelské kusy a osobní záznamy. Je nezbytné, aby zÛstaly v prvotfiídním stavu. Smí je pouÏívat jedinû zku‰en˘ archiváfi.“ „NemÛÏu se tam aspoÀ podívat?“ zeptal jsem se. „Mበspousty vlastních knih, Seamusi. Pokud by sis pfiál nûjaké dal‰í, staãí je objednat a nechat si je sem poslat. V mé knihovnû není nic, co by tû mohlo zajímat. Respektuj, prosím, mé soukromí.“ 21

¤ekl to s takovou neústupností, Ïe nemûlo smysl o tom dál diskutovat, ale pofiádnû mi to hnulo Ïluãí. Bosque vûdûl, Ïe jsem náruÏiv˘ ãtenáfi a Ïe se mi líbí staré knihy. StaroÏitnost v m˘ch oãích propÛjãovala knihám obzvlá‰tní zajímavost. Navíc mû ‰tvalo, jak se ke mnû chová – jako k malému dûcku, které by mohlo umazat jeho pfiepychov˘ nábytek. Jako bych mûl nastoupit do první tfiídy, a ne do ãtvrÈáku. Jak jsem o tom pfiemítal, znovu mû to rozãílilo tak, Ïe jsem mu to chtûl pûknû od plic fiíct, ale v tu chvíli mû zaujala umûlecká sbírka na chodbû. Hork˘ vztek vystfiídalo mrazení, udûlalo se mi ‰patnû. Zakopl jsem a pak zÛstal stát. Zahledûl jsem se na jeden z mnoha ohromn˘ch obrazÛ, které sahaly témûfi od podlahy ke stropu. V Ïivotní velikosti zachycoval zaklonûného nahého muÏe. Kolem nûj vífiily stíny, plazily se po jeho svûtlé kÛÏi, jako by byly Ïivé… a pomalu ho trhaly na kusy. Aãkoli na obraze nebylo nic, co by dokládalo muãení, muÏovo utrpení bylo víc neÏ zfiejmé. Odtrhl jsem od nûj oãi a podíval se na obraz na protûj‰í stûnû. Ten zpodobÀoval Ïenu, obleãenou jen v chatrn˘ch cárech. Byla na kolenou, hlavu odevzdanû sklopenou. Na ramenou, na bfii‰e i na l˘tkách mûla hluboké ‰rámy, kleãela v kaluÏi krve, která se rozpíjela do tmavého pozadí. „Tak jde‰ uÏ, Shayi?“ Bosque do‰el na konec chodby a právû zah˘bal za roh. Nedokázal jsem promluvit, bál jsem se, Ïe bych se pozvracel. Proto jsem jen pfiik˘vl. Co je tohle za umûní? Samozfiejmû jsem si uvûdomoval, Ïe v˘tvarné umûní ãasto zachycuje utrpení. Jen obrazÛ s umuãením svatého ·ebestiána jsem vidûl v evropsk˘ch muzeích snad stovky, ale z tûch zdej‰ích se mi dûlalo zle. VÛbec se nejednalo o tragické malby – neevokovaly Ïal ze smrti, ztráty nebo obûtování se jako jiné obrazy muãedníkÛ. Naopak znázorÀovaly utrpení Ïivota jako takového a muka, která jako by je‰tû stále probíhala. Proã str˘c nûco takového sbírá? Proã by to vÛbec nûkdo chtûl mít doma? 22

Rad‰i jsem se tím moc nezab˘val. Rozhodl jsem se, Ïe prostû pÛjdu rovnou za nosem a budu se dívat jenom pfied sebe. V tu chvíli jsem si v‰iml mramorové sochy na rohu, kolem kterého str˘c zaboãil. Nádherná lesklá postava pfiipomínala dílo antick˘ch mistrÛ. MuÏ vypadal jako zpodobnûní fieckého ãi fiímského bájného hrdiny, aÏ na jednu v˘jimku: mûl kfiídla. Ov‰em nebyla to Ïádná hebká a nûÏná kfiídla andûlÛ. Z ramen mu ra‰ily dlouhé sloÏené pfiívûsky, které vypadaly, jako by je ukradl obrovskému netop˘rovi nebo snad malému drakovi. „To je teda fakt divn˘,“ zabruãel jsem sám pro sebe, kdyÏ jsem procházel kolem. Sice byla ta socha lep‰í neÏ obrazy, ale ne o moc. Str˘c na mû ãekal na konci dal‰í chodby. Otevfiel poslední dvefie nalevo. „TvÛj pokoj.“ Ve‰el jsem do místnosti a dost se mi ulevilo, Ïe na rozdíl od zbytku domu nepfiipomíná rozlohou leti‰tní hangár. Nábytek byl z tmavého dfieva a stála tu postel mnohem vût‰í, neÏ jsem byl zvykl˘, ale jinak to vypadalo jako místo, kde se dá zabydlet. U postele uÏ leÏel mÛj lodní kufr a vedle skfiínû se tyãila hromada krabic s m˘mi vûcmi. Na ustlané posteli jsem si v‰iml balíãku zabaleného v hnûdém papíru. „Je to tu hezk˘, díky,“ fiekl jsem. „Koupelna je hned naproti pfies chodbu,“ vykládal Bosque. „Personál sem chodí uklízet kaÏdé úter˘. Kdybys potfieboval nûco vyprat, dej prádlo na chodbu. Uklidí ti v pokoji i v koupelnû.“ „No… a ne‰lo by to bez toho?“ zeptal jsem se a strãil ruce do kapes. „Prosím?“ pfiekvapenû si mû prohlíÏel. „Úklid koupelny je v pohodû, ale mÛj pokoj je prostû mÛj pokoj. Nechtûl bych, aby mi sem kaÏdej t˘den chodili cizí lidi. Budu si tady uklízet sám, slibuju.“ 23

Zasmál se. „Jestli ti jde o jejich diskrétnost, nemusí‰ si dûlat starosti. Urãitû by mûli pochopení, kdyby mezi tv˘mi knihami na‰li i nûjakou pánskou literaturu.“ Rozka‰lal jsem se a do tváfií se mi nahrnula krev. Nebyl jsem si jist˘, co je hor‰í, jestli to, Ïe str˘c právû oznaãil pornografii za „pánskou literaturu“, nebo Ïe podle nûj nûco takového mám. „O to nejde, váÏnû.“ Nedokázal jsem se na nûj podívat. „Nikdy v Ïivotû jsem nemûl uklízeãku a nepotfiebuju ji ani teì. Rád bych mûl v tomhle monstrózním domû alespoÀ trochu soukromí.“ Usmíval se a z jeho v˘razu bylo zfiejmé, Ïe mû i nadále povaÏuje za pubertálního fandu pornografie. O to nepfiíjemnûj‰í pro mû bylo vyrovnat se s tûmi zrÛdn˘mi obrazy na chodbû nebo s pfiedstavou, jakou „pánskou literaturu“ má asi on v té své knihovnû. Fuj. „Jak si pfieje‰. Oznámím jim, Ïe tvÛj pokoj je tabu.“ „Dûkuju.“ Posadil jsem se na postel. „A to tu budu bydlet jenom já? VÏdyÈ ten dÛm je tak obrovskej.“ „To je,“ pfiitakal. „Je tu vzácná sbírka umûní, proto jsem dovolil místnímu historickému spolku, aby sem v dobû mé nepfiítomnosti podnikali exkurze. Obávám se, Ïe je zklame, Ïe odteì bude dÛm zase slouÏit k soukrom˘m úãelÛm.“ „Ze kdy vÛbec pochází? Myslel jsem, Ïe na západû se takov˘ stavby nenajdou.“ „To je taky jeden z dÛvodÛ, proã mû Ïádali o ty prohlídky,“ odpovûdûl. „Z hlediska architektury je tohle jedineãná stavba. Na konci devatenáctého století ji postavil jeden z na‰ich pfiedkÛ, kterému se podafiilo zbohatnout bûhem zlaté horeãky v Coloradu.“ „Mluví‰ o r˘Ïování kolem Pikes Peaku?“ „Tû‰í mû, Ïe ses v tûch ‰kolách, kam jsem tû posílal, nûco nauãil,“ prohlásil. „Teì tû nechám, aby ses zabydlel. Veãefie bude brzy.“ 24

„Str˘ãku?“ vypravil jsem ze sebe pfii‰krcenû. ·tvalo mû, jak dûtsky a ustra‰enû to zní. „Bude‰ tu taky bydlet?“ Podíval se na mû. „Ví‰ pfiece, jak to v mé branÏi chodí.“ Spolkl jsem dal‰í otázky. Nechápal jsem, proã vÛbec stojím o to, aby se mnou bydlel nûkdo, koho v podstatû vÛbec neznám. Ale byl to mÛj jedin˘ Ïijící pfiíbuzn˘. „Dnes tu budu, ale zítra musím znovu vyrazit na cestu. Vrátím se, aÏ ‰kola uzavfie pfiijímací fiízení. Chci mít jistotu, Ïe v‰echno pÛjde hladce, aÏ nastoupí‰.“ „Jasnû.“ „Budu tû ãekat ve své pracovnû,“ fiekl je‰tû. „Je na konci západního kfiídla. AÏ bude‰ hotov˘, pfiijì za mnou a já tû pfied veãefií provedu po domû.“ Pfiik˘vl jsem. Najednou mû zmohla únava. Bosque ode‰el a já se svalil na postel. Narazil jsem hlavou do balíãku, na kter˘ jsem mezitím úplnû zapomnûl. Podle razítka pfii‰el z Portlandu, datum odeslání bylo ze vãerej‰ka. Rozbalil jsem ho a na‰el v nûm svou mikinu, úpravnû sloÏenou, a sáãek ãokoládov˘ch su‰enek. Na pfiiloÏené kartiãce stál vzkaz, napsan˘ Katin˘m písmem. NezapomeÀ na nás. Xoxo Bylo to milé a pfiátelské gesto, pfiesto jsem mûl pocit, jako bych dostal pûstí. Zítra budu sám. Nemám tu Ïádné pfiátele, budu Ïít v domû, kter˘ je tak velk˘, Ïe by se do nûj ve‰la celá armáda. Pfiesto v nûm budu jenom já. Abych se nezbláznil, neÏ budu moct zaãít chodit do nové ‰koly, budu si muset vymyslet nûjak˘ program. Pfievalil jsem se na bfiicho a napsal Kate textovku. Nevim, jak to tu bez vas zvladnu. Nebude ti bez ty mikiny zima? Témûfi vzápûtí telefon zabzuãel. Urcite neodmitnu, kdyz mi ji budes chtit poslat zpatky. Uz ted se mi po tobe styska. Chtûl jsem jí odepsat, najednou mi ale do‰lo, Ïe mÛÏu udûlat nûco lep‰ího.

25

T¤I

Díval jsem se na obrazovku a nechápal, odkud se v‰ichni ti lidi na Facebooku vzali. Buìto je naverbovala Ally, nebo jim prostû seznamování s cizíma lidma po síti pfiipadá jako prima zábava. Je‰tû pofiád jsem se vûnoval tvorbû svého blogu, kdyÏ mû vyru‰ilo zaklepání. „âekal bych, Ïe si bude‰ chtít prohlédnout dÛm.“ Byl to Bosque. „PromiÀ.“ Zavfiel jsem notebook. „Docela jsem na to zapomnûl.“ Blog bude muset poãkat. Vyrazili jsme klenutou chodbou. „Uvnitfi tûchto zdí nenajde‰ nic, co by nemûlo znaãnou hodnotu. Doufám, Ïe se podle toho bude‰ chovat.“ „Jasnû.“ Právû jsem civûl na jeden z tûch zvrácen˘ch obrazÛ, rychle jsem se otoãil na str˘ce. Podíval se na obraz a pak na mû. âekal jsem, Ïe nûco fiekne, ale mlãel. Nastalo nepfiíjemné ticho. ObchÛzka panství nám zabrala skoro hodinu a já nabyl dojmu, Ïe bych se tu docela dobfie mohl ztratit. První a druhé poschodí zaplÀovaly loÏnice pro hosty a tiché salonky, ve tfietím byla spousta úloÏn˘ch prostor. Vût‰í spoleãenské místnosti se nacházely v pfiízemí. Byla tu taky ohromná kuchynû, která mi pfiipomínala Beowulfa – jako by byla urãená k nakrmení hordy hladov˘ch bojovníkÛ, a ne jednoho jediného kluka. V jídelnû stál stÛl, k nûmuÏ by se pohodlnû ve‰ly dva tucty hostÛ. âtyfii místa byla prostfiená 27

kostním porcelánem, kfii‰Èálov˘mi poháry a stfiíbrn˘mi pfiíbory. Byl jsem rád, Ïe jsou v‰echna na jednom konci stolu, jinak bychom na sebe museli bûhem veãefie mluvit s megafony. Z jídelny se vcházelo do taneãního sálu, kde byly parkety tak nale‰tûné, Ïe v nich ãlovûk vidûl svÛj odraz. Prohlídku jsme zakonãili v místnosti, kterou Bosque nazval „pánsk˘m salonem“. Pfiedstavovala ztûlesnûní noãní mÛry kaÏdého ochránce pfiírody. Na stûnách visela vycpaná zvífiata, bûÏná – jako vlci, li‰ky, hlavy jelenÛ a norkové koÏe‰iny – i exotická, napfiíklad na zemi u krbu leÏela ohromná lví koÏe‰ina i s hlavou. Bosque si z humidoru vytáhl doutník a já se v duchu ptal, proã se „pánové“ rádi dívají na mrtvá zvífiata, kdyÏ si dávají skleniãku po veãefii. Trochu jsem se obával, Ïe tu nûkde na stolku najdu vyrovnané ‰tosy str˘covy „pánské literatury“. Bosque rozmáchl˘m gestem opsal celou místnost. „Tohle v‰echno je tvoje.“ Dokonce se mi podafiilo ne‰klebit se. „Je to tvoje dûdictví, drah˘ synovãe.“ Usmál se na mû. „Doufám, Ïe se ti v Rowanovû vile bude líbit.“ „Díky,“ fiekl jsem. „Je to fakt… pÛsobiv˘.“ „Îe? Jsem rád, Ïe jsi koneãnû tady a mÛÏe‰ se pfiesvûdãit, jaké bohatství pro tebe tví pfiedci nashromáÏdili a peãlivû stfieÏili, abys je jednoho dne mohl pfievzít.“ „Jsou tu nûjak˘ rodinn˘ záznamy?“ zeptal jsem se. „Tfieba v t˘ knihovnû?“ Rázem se pfiestal usmívat. „UÏ jsem ti fiíkal, Ïe do knihovny mበvstup zakázan˘.“ „Já vím, ale –“ Pfieru‰il mû. „V‰echno, co o minulosti potfiebuje‰ vûdût, mበpfied sebou. Tohle místo. Tenhle dÛm a ve‰keré vybavení, umûlecké sbírky – to ti pfienechala tvá rodina. Jména a data na papífie v porovnání s tím nic neznamenají. PfiestaÀ se tím zab˘vat.“ Otevfiel jsem pusu, a on mû probodl pohledem. Musel jsem se odvrátit. Nikdy jsem si nezvykl na zvlá‰tní znepokojivou barvu jeho oãí. Byly stfiíbrné. 28

„Do knihovny prostû nesmí‰,“ zdÛraznil. „To je jediné omezení, které tu pro tebe platí, a já oãekávám, Ïe je bude‰ dodrÏovat.“ Pfiik˘vl jsem, ale nepodíval se na nûj. Ode dvefií se ozvalo Thomasovo zdvofiilé zaka‰lání. Upjatû se na nás usmál. „Pane Bosque, va‰i hosté uÏ pfiijeli.“ „V˘bornû.“ Bosque pro‰el kolem nûj a nechal mû tam samotného, ztraceného v my‰lenkách. Pfiemítal jsem, co byla má rodina vlastnû zaã a jak mám asi Ïít úplnû sám v tak monstrózním domû. „Pane Shayi,“ oslovil mû Thomas. Vzhlédl jsem, i kdyÏ se mi tohle nové oslovení vÛbec nezamlouvalo. Tentokrát se v‰ak tváfiil soucitnû. „Omlouvám se, pane Shayi. Mohl byste mû následovat do jídelny?“ Pokrãil jsem rameny a vlekl se za ním. Pfiitom jsem hádal, jací asi budou str˘covi pfiátelé. Krátce nato jsem to zjistil – oãividnû pracovali jako modelové pro Armaniho, nebo tak aspoÀ rozhodnû vypadali. PovaÏoval jsem je za otce a syna, ale pfiece jen jsem si nebyl úplnû jist˘. Ten star‰í totiÏ vÛbec nevypadal tak stafie, aby mohl b˘t otcem mladíka, kter˘ byl zhruba v mém vûku. Oba mûli zlatavé blond vlasy. Bosque na mû mávl. „Shayi! Rád bych ti pfiedstavil na‰e drahé pfiátele. Tohle je Efron Bane a tady jeho syn Logan.“ Efron napfiáhl ruku. Stisk mûl pevn˘, úsmûv oslniv˘, zuby bûloskvoucí. „Vítej ve Vailu.“ Postrãil ke mnû svého syna. „Logan uÏ se na tebe moc tû‰il. Budete spolu chodit do ‰koly.“ Logan by oãividnû nejrad‰i obrátil oãi v sloup. „Chodí‰ do ãtvrÈáku?“ zeptal jsem se ho. Zdvofiile se usmál, pfiesto vypadal silnû znudûnû. „Ano.“ Rozhodl jsem se zkusit je‰tû jedno pfiátelské gesto. „Nerad to pfiiznávám, ale uÏ se do ‰koly fakt tû‰ím. Bez ní je to celkem nuda. Koho by to napadlo?“ 29

„Sly‰el jsem, Ïe do‰lo k nûjakému zdrÏení,“ konstatoval. MÛj vtip ho zjevnû nepobavil. „Ale na‰e ‰kola má pfiísné poÏadavky, urãitû to chápe‰.“ „Hm.“ Na víc jsem se nezmohl. Bylo nad slunce jasné, Ïe nejsme ze stejného tûsta. Zaãínal mi lézt na nervy po pouh˘ch dvou minutách. Nepfiíjemná hlodavá osamûlost, která mû skliãovala, jako by se rázem je‰tû prohloubila. „Tak se posadíme, co fiíkáte?“ Bosque pfie‰el k Ïidli v ãele stolu. Naznaãil mi, abych se posadil po jeho levé ruce, Efron s Loganem usedli naproti mnû. KdyÏ uÏ jsme v‰ichni sedûli, dvefie z kuchynû se rozlétly a do jídelny se nahrnul zástup uniformovan˘ch zamûstnancÛ, ktefií pfied nás zaãali nosit horké pokrmy. Moje asociace kuchynû z Beowulfa nebyly zas tak pfiehnané. I kdyÏ jsme nebyli armáda, rozhodnû se nás jako armádu rozhodli nakrmit. Sledoval jsem, jak zvedají poklopy z velk˘ch servírovacích talífiÛ, a pfiitom se mi sbíhaly sliny. Vonûlo to pfiímo neodolatelnû. Str˘c zfiejmû holdoval loveckému tématu nejen v pánském salonu, ale i v jídelnû; v‰echny chody byly vesmûs masité. Bylo tu roÏnûné sele, du‰ená zvûfiina a peãen˘ baÏant, k tomu nám pfiipravili rÛzné omáãky, zeleninu a koufiící hromady ‰Èouchan˘ch brambor. Do té doby jsem si ani neuvûdomil, jak hrozn˘ mám hlad. ProtoÏe jsem se nastûhoval do ráje jídla, dychtivû jsem si navr‰il na talífi plátky masa a hromadu brambor. Zelenina mÛÏe poãkat. Logan mû pozoroval s takov˘m znechucením, jako by musel stolovat s neandrtálcem. Zato Efron i str˘c vypadali potû‰enû, Ïe mi chutná. Bosque se spokojenû otoãil k Efronovi. „Jak uÏ ví‰, bohuÏel tu se sv˘m synovcem nemohu zÛstat.“ K˘vl k Loganovi. „Doufám, Ïe Shayovi pomÛÏete, aby se ve Vailu cítil jako doma.“ „Nic jiného ani nepfiipadá v úvahu,“ ujistil ho Efron. Místo díkÛ jsem mu pok˘vl a pfiitom myslel na to, Ïe ten baÏant je asi nejlep‰í maso, jaké jsem kdy v Ïivotû ochutnal. 30

„Vila je trochu odlehlá,“ podotkl Logan, kter˘ se ‰Èoural v jídle. „Bude potfiebovat auto, aby se dostal do ‰koly.“ „To je pravda,“ souhlasil Bosque. „Právû teì tu ale Ïádné auto nemám. Nûjak mû to vÛbec nenapadlo, kdyÏ jsem zafiizoval v‰echno ostatní.“ „Eakfioaí,“ fiekl jsem s pln˘mi ústy. Mûlo to b˘t „nûjak si poradím“. Efron se otoãil k synovi. „Mበrad‰i lotus, tak co kdybys Shayovi pÛjãil svÛj mercedes?“ Logan pokrãil rameny a podíval se na mû, jako bych se mûl rozpl˘vat vdûãností, ale já rychle odmítl. „Ne, váÏnû, to je dobr˘.“ Celkem se mi ulevilo, Ïe jsem ho nepoprskal ‰Èouchan˘mi bramborami.“ Zlatovlas˘ mladík povytáhl oboãí. „Chtûl bys snad rad‰i nûco jiného? Máme taky BMW, jestli ti nevadí, Ïe je to loÀsk˘ model,“ fiekl a znechucenû se otfiásl, nebo mi to tak aspoÀ pfiipadalo. „Já moc na auta nejsem,“ vysvûtloval jsem a snaÏil se pfiijít na to, jak z toho vybruslit, aniÏ bych nûkoho urazil. Byla to velkorysá nabídka, ale já chtûl Vail poznat pofiádnû a najít si tu své místo. Rozhodnû jsem nemûl chuÈ dûlat první dojem nabl˘skan˘m fárem. Jestli jsou tu vztahy mezi studenty, ktefií bydlí na internátu, a místními tak ‰patné jako v nûkter˘ch místech, kde jsem dfiív Ïil, pak bych si ve zbrusu novém autû asi pfiátele nenadûlal. „Já to nûjak vyfie‰ím.“ „Musíte ho omluvit,“ usmál se Bosque, „Shay se povaÏuje za jakéhosi bohéma.“ „Aha,“ fiekl Logan a semkl rty. Efron syna napomenul pohledem. „Samozfiejmû, je to jen na nûm.“ „Samozfiejmû,“ zopakoval Logan a s odporem si prohlíÏel koufiící plátky prvotfiídního hovûzího na talífii. UÏ mû zaãínalo unavovat, jak se o mnû baví, jako bych tam vÛbec nebyl. „Rad‰i bych mûl nûco, ãemu nebude vadit pár ‰krábancÛ. Asi nebudu jezdit jenom po silnici.“ 31

Logan pfiestal Ïv˘kat a podíval se na mû. „A kde teda?“ „Rád lezu po skalách a nûkdy se k nim prostû nedá dostat jinak neÏ polní cestou, co je samá díra.“ Efron s Loganem si vymûnili pohledy. Bosque se usmál, pak se uÏ bez úsmûvu ohlédl na Efrona. „Seamus je zku‰en˘ lezec, nedostane se do potíÏí. Není tfieba dûlat si starosti.“ „KdyÏ to fiíkáte,“ pokrãil Efron rameny. Ukázal na mû ‰piãkou steakového noÏe. „Tady kolem je to divoãej‰í, neÏ bys tu‰il. Nezapomínej na to, aÏ pÛjde‰ na v˘pravu.“ „Samozfiejmû. VÏdycky si nejdfiív prostuduju mapu terénu a nûco si o nûm pfieãtu, neÏ vyrazím.“ „Nesmí‰ mi mít za zlé, Ïe tû nebudu doprovázet,“ informoval mû Logan. „Toulky pfiírodou mû nikdy nelákaly.“ Tomu fiíkám pfiekvapení. „V pohodû, jsem zvyklej chodit sám.“ „Nezávisl˘ duch, jak okouzlující,“ prohlásil Efron. Logan se usmál, ale vÛbec to nevypadalo pfiívûtivû, spí‰ jako by se bavil na mÛj úãet. „Urãitû se ti ale bude líbit v na‰em soukromém sportovním klubu,“ pokraãoval Efron. „Logan a jeho kamarádi tam tráví spoustu ãasu.“ „Mám dojem, Ïe by se mu víc líbilo lítat po lesích s vlky neÏ b˘t s námi v klubu,“ u‰klíbl se jeho syn. „Logane!“ napomenul ho pfiísnû str˘c. Logan zbledl a roztfiásl se jako králík, kterého obklíãili loveãtí psi. Efron sevfiel okraj stolu, aÏ mu zbûlely klouby. Pfiinutil jsem se zasmát. „To je dobr˘, má pravdu. Já bych do Ïádn˘ho klubu nezapadl. Nedokázal bych odpálit golfovej míãek, ani kdyby mi to mûlo zachránit Ïivot.“ „Jsi velkorys˘,“ otoãil se na mû Bosque. „Mnû se vÛbec nelíbí, kdyÏ se nûkdo baví na úãet mé rodiny.“ „Upfiímnû se omlouvám,“ za‰eptal Logan. „Nechtûl jsem –“ „Ale váÏnû,“ vloÏil jsem se do toho. Bylo milé, Ïe se mû str˘c tak zastal, ale pfiece jen to trochu pfiehnal. „O nic nejde.“ 32

„Shay si tu urãitû najde své místo,“ pronesl Efron ti‰e. Bosque se uvolnil. „To ano.“ Logan upíral oãi do talífie a ruce se mu je‰tû pofiád tfiásly. Bûhem dezertu vládla pfiinejmen‰ím napjatá atmosféra, mluvili jen str˘c s Efronem, kter˘ ho seznamoval s posledním v˘vojem na vailském trhu s nemovitostmi. Ulevilo se mi, kdyÏ po veãefii odmítl str˘covo pozvání na sklenku a doutník. Mûl jsem dojem, Ïe uÏ to v jejich spoleãnosti nevydrÏím ani minutu. Logan se od str˘cova v˘buchu nedokázal podívat na mû ani na nûj, ale i kdyby k Ïádnému incidentu nedo‰lo, stejnû bychom se mûli jen sotva o ãem bavit. KdyÏ jsme se v‰ak u dvefií louãili, pfiistoupil ke mnû a sáhl do kapsy. „Kdybys nûco potfieboval, ozvi se,“ fiekl a vtiskl mi do dlanû nav‰tívenku. „Jasnû,“ vypravil jsem ze sebe. Kdo u sebe, krucinál, nosí v osmnácti vlastní vizitky? Jestli jsou v‰ichni mí budoucí spoluÏáci jako on, pak bude poslední rok ve ‰kole fakt na nic. Totálnû.

33

âTY¤I

Nakonec jsem musel Loganovu nav‰tívenku pouÏít hned druh˘ den. Vstal jsem v devût ráno. Kdybych byl vûdûl, Ïe to je naposledy, co jsem se v Rowanovû vile pofiádnû vyspal, byl bych zÛstal v pelechu mnohem déle. KdyÏ jsem se‰el do kuchynû, Bosque uÏ byl pryã. âekal tu na mû jen vzkaz na rozlouãenou. Letí mi to ãasnû. Mûj se dobfie. TakÏe to by bylo rodinné shledání. Brzy jsem zjistil, Ïe o snídani si rozhodnû nemusím dûlat starosti. Obrovitánská ledniãka byla plná ãerstvého ovoce, mléka, jogurtÛ, s˘rÛ i salámÛ. Ve spiÏírnû jsem na‰el chleba a spoustu trvanliv˘ch potravin. Usoudil jsem, Ïe kdyby nastala apokalypsa, jsem aspoÀ na dobfie zásobeném místû. Doufal jsem, Ïe najdu nûjaké zbytky toho vynikajícího baÏanta, v Rowanovû vile se ale bohuÏel Ïádné zbytky oãividnû nepfiechovávaly. V lednici nebylo po pfiede‰lé hostinû ani stopy, i kdyÏ jsme veãer spofiádali jen mal˘ zlomek v‰eho, co nám pfiinesli. Udûlal jsem si sendviã a vyrazil zpátky do svého pokoje. Mohl jsem se najíst v kuchyni nebo kdekoli jinde, ale mimo svÛj pokoj jsem mûl nepfiíjemn˘ pocit, jako zvífie, které si pfiipadá v bezpeãí jedinû ve svém doupûti. NeÏ jsem zaãal na netu hledat nûjak˘ dopravní prostfiedek, pfiihlásil jsem se na Facebook. No páni. Jak mû mohlo najít tolik lidí? 35

Zaãal jsem si proãítat komentáfie, u toho pofiádal snídani a usmíval se. Párkrát jsem se málem zadusil, zaskoãen˘, Ïe se mi ozvali známí, které jsem uÏ roky nevidûl. Nevím, jestli to bylo pln˘m Ïaludkem nebo tím, Ïe jsem ãetl pozdravy od lidí z celého svûta, ale pfiece jenom mi bylo o nûco líp. KdyÏ jsem si tak pfiipomnûl v‰echna ta místa, kde jsem Ïil, rozhodl jsem se dát na své stránky jejich fotky, ale místo abych je jednodu‰e oznaãil, pojal jsem to jako kviz a vyzval pfiátele, aby hádali, odkud jsou. ¤íkal jsem si, Ïe to pro nû bude mnohem zajímavûj‰í, neÏ jen prohlíÏet sérii fotek. Usoudil jsem, Ïe teì uÏ mi Ally nemÛÏe vyãítat, Ïe bych zanedbával její projekt „ShayÛv spoleãensk˘ Ïivot“. Zamûfiil jsem se na hlavní cíl dne: dopravní prostfiedek. Netrvalo dlouho a na‰el jsem, co jsem hledal. Star‰í ford pick-up, nijak zvlá‰È velk˘, ale pofiád v nûm bylo dost místa, abych do nûj nacpal ve‰keré lezecké vybavení. Cena byla rozumná, navíc uÏ bylo auto trochu po‰krábané a já nechtûl kupovat nic ‰lechtûného, abych se s tím pak kodrcal po polních cestách. Zavolal jsem na telefonní ãíslo uvedené v inzerátu a jak˘si chlapík na druhém konci mi slíbil, Ïe mi auto podrÏí, ale jen do veãera. KdyÏ jsem vymaãkal Loganovo ãíslo, snaÏil jsem se zapomenout, jak mi nesedí. „Ano?“ UÏ tohle první slovo znûlo znudûnû. „Ahoj, Logane, tady Shay,“ ohlásil jsem se. „Ano, Shayi, co potfiebuje‰?“ Mûl jsem sto chutí zeptat se ho, jestli se nepfiipravuje na kariéru vrátného. Odka‰lal jsem si a pak jsem spustil: „Nerad tû s tím otravuju, ale chci tû poprosit, jestli bys mû nûkam neodvezl.“ Chvíli bylo ticho a pak se ozvalo: „Jistû. V kolik tû mám vyzvednout?“ Sice jsem vÛbec nebyl nad‰en˘ tím, Ïe budu trávit ãas s Loganem Banem, ale musel jsem obdivovat jeho dochvilnost. 36

Pfiijel k nám s nabl˘skan˘m stfiíbrn˘m mercedesem pfiesnû v 11.00. KdyÏ jsem nastoupil a usadil se vedle nûj, pousmál se. „Ahoj,“ fiekl. Na sobû mûl bûloskvoucí ko‰ili a pfies ramena pfiehozen˘ ãern˘ ka‰mírov˘ svetr. Chtûl jsem se ho zeptat, kdy mu zaãíná zápas v pólu, pak jsem ale usoudil, Ïe by to mohl vzít váÏnû. Podle toho, jak se o‰klíbal nad m˘mi pomaãkan˘mi dÏínami a pohorkami, mûl na mÛj ‰atník dost podobn˘ názor jako já na ten jeho. „Ahoj,“ pozdravil jsem. „Napsal jsem ti tu adresu na papír.“ Vzal si ho ode mû a zamraãil se. „To nejedeme do normálního autosalonu?“ „Ne, to je zbyteãn˘, auto, co jsem vybral, mi bude skvûle vyhovovat.“ „Hmm,“ fiekl jen. Kupodivu se nám dafiilo vést jakousi konverzaci, byÈ naprosto nezajímavou. Bavili jsme se o nemovitostech ve mûstû, které patfií Loganovu otci, a to nám vydrÏelo celou cestu. „Jsme tady. Támhle zahni,“ pfieru‰il jsem jeho v˘klad o luxusních vilov˘ch ãtvrtích a ukázal na unavenû vyhlíÏející modr˘ ford s nápisem NA PRODEJ za stûraãi. Logan se rozesmál, ale kdyÏ pochopil, Ïe to myslím váÏnû, snaÏil se svÛj smích vydávat za ka‰el. Zamraãil se. „Copak ti Bosque nedává nûjaké slu‰né kapesné?“ „Tohle mi staãí,“ odpovûdûl jsem, aniÏ jsem se na nûj podíval. Cítil jsem se nepfiíjemnû i s tím svazkem bankovek, co jsem mûl v kapse. Rad‰i jsem ani nechtûl myslet na to, Ïe bych si za peníze, které mi str˘c dává kaÏd˘ mûsíc na „útratu dle vlastního uváÏení“, mohl koupit nové auto a je‰tû by mi zbylo tak na dal‰í tfii. Byl jsem samozfiejmû vdûãn˘, Ïe mi chce umoÏnit, abych si mohl koupit, co potfiebuju, ale na druhé stranû jsem nechtûl, aby mû lidi posuzovali podle penûÏenky. Jin˘mi slovy jsem nechtûl b˘t jako Logan Bane. Rychle jsem vystoupil a chystal se mu fiíct, Ïe mÛÏe klidnû jet, ale on uÏ byl taky venku. 37

Z domu ve stylu ranãe vy‰el muÏ, kter˘ by klidnû mohl b˘t m˘m dûdeãkem, anebo taky b˘val˘m motorkáfiem. „Ty jse‰ Shay?“ zeptal se, podíval se na mû a pak na mercedes. Nasadil jsem úsmûv. „Jo, to jsem já.“ „A chce‰ ten ford?“ „Jestli jezdí tak dobfie, jak tvrdíte.“ Zasmál se a pfiedvedl nám, Ïe má v ústech víc mezer neÏ zubÛ. „Kupoval jsem ho novej a vopravoval ho sám. Mûl by vydrÏet nejmíÀ dal‰ích deset let, neÏ s ním bude‰ muset nûco dûlat.“ „To zní dobfie.“ Chlapík nás znovu oba pfielétl pohledem, jako by se snaÏil pfiijít na to, jak jsme se my dva mohli dát dohromady. Já se v duchu ptal na totéÏ. AspoÀ Ïe Logan pfiijel mercedesem a ne lotusem. MoÏná si myslel, Ïe kdyÏ mi mercedes pfiedvede, zmûním názor a budu si ho chtít vypÛjãit. V tom pfiípadû mu to nevy‰lo. „MÛÏu vám zaplatit hotovû?“ zeptal jsem se. Povytáhl huÀaté oboãí. „Jasnû.“ Podal jsem mu peníze. Zamraãil se. „Chtûl jste patnáct stovek, ne?“ uji‰Èoval jsem se. „Jo.“ Znovu se zadíval na Logana, kter˘ si ho prohlíÏel, jako by byl cirkusov˘ klaun. Pak se otfiásl. Stál jsem tam a ãekal. Zdálo se, Ïe si nûco rozm˘‰lí. „Papíry jsou v pfiihrádce na rukavice, klíãe taky.“ „Díky.“ Chtûl jsem mu podat ruku, ale on uÏ se odvrátil a rychle se vracel domÛ. „Místní jsou zvlá‰tní, co?“ ozval se Logan a já málem nadskoãil, jak jsem se lekl. Usmál se a ukázal na pick-up. „Netu‰il jsem, Ïe sbírበstaroÏitnosti.“ „Díky za svezení, Logane,“ fiekl jsem. „Kdybys zase nûco potfieboval, dej vûdût.“ Ledabyle mi zamával a vrátil se k mercedesu. 38

Najednou se ozvaly hlasité rány. Otoãil jsem se k domu a zjistil, Ïe muÏ, kter˘ mi právû prodal auto, nûco pfiitlouká na dvefie. Vzápûtí znovu zmizel uvnitfi a zavfiel za sebou. Uprostfied bílého dfieva se skvûl krucifix. KdyÏ jsem otoãil klíãkem v zapalování, motor oÏil. Opfiel jsem si hlavu o volant a pofiád dokola si opakoval, Ïe zpátky do Portlandu se prostû vrátit nemÛÏu.

39

PùT

O pÛlnoci jsem mohl spokojenû konstatovat, Ïe se mi podafiilo dosáhnout dvou úspûchÛ: pofiídil jsem si vozidlo, které nepochybnû zvládne úplnû v‰echno, a spustil jsem svÛj blog. Nikdy by mû nenapadlo, Ïe by mû psaní blogu mohlo doopravdy uspokojovat, ale bylo to tak. Trochu mi kazily radost obavy, Ïe ta neãekaná záliba v notebooku je v podstatû v˘sledek toho, Ïe nemám s k˘m mluvit, a pfiedstavuje jak˘si zpÛsob, jak si povídat sám se sebou, aniÏ bych si pfiipadal jako blázen. Na druhé stranû jsem si fiíkal, Ïe Ally by to schválila, navíc mé stránky na Facebooku nav‰tûvovalo ãím dál víc lidí a já mûl chuÈ nûco pro nû napsat. Taky se zaãaly objevovat hezké holky. Sice jsem je neznal, ale to nebylo na závadu. Konkrétnû jistá Melissa mû litovala a psala mi krásné vzkazy, abych se necítil osamûl˘. No, mnû to rozhodnû nevadilo. MoÏná bych se mûl tváfiit je‰tû ne‰Èastnûji. TakÏe vzato kolem a kolem, byl to celkem slu‰n˘ den. Pfiísahal bych, Ïe jsem sotva zavfiel oãi, kdyÏ mû najednou nûco probudilo. Budík mi prozradil, Ïe jsem spal asi pût hodin. V pokoji se zdálo b˘t v‰echno v naprostém pofiádku, ale já vûdûl, co mû vzbudilo. Zvuk. Nûjaká rána shora. Zatajil jsem dech a naslouchal. Nic. Sly‰el jsem jen tlukot svého srdce. Muselo se mi to zdát. Vytáhl jsem iPod, pustil si „Broken Bells“ a zavfiel oãi. *** 41

I kdyÏ jsem se v podstatû pfiesvûdãil, Ïe to byl jenom zl˘ sen, hned ráno jsem vyrazil do druhého patra. Procházel jsem pomalu chodbou ve v˘chodním kfiídle, která byla nad m˘m pokojem. Metodicky jsem kontroloval kaÏd˘ pokoj, ale na‰el jsem jen nepouÏívané loÏnice a salonky, jinak nic, co by mohlo nûjak souviset s tou ránou, která mû v noci vzbudila. Pfiipadal jsem si jako idiot. Rozhodl jsem se, Ïe na to rad‰i rychle zapomenu a pÛjdu se nasnídat. Venku lilo, coÏ mû ‰tvalo, protoÏe jsem chtûl odpoledne vyrazit na krátkou prÛzkumnou túru. Vyzbrojen notebookem a se‰ity komiksÛ jsem v centru Vailu objevil kavárnu, kde jsem se utábofiil a objednal si hromadu lívancÛ. KdyÏ jsem doãetl komiksy, otevfiel jsem notebook a zjistil, Ïe mám na Facebooku dal‰í nové pfiátele. Jsem borec. Nebo spí‰ Ally. Pfiedpokládal jsem, Ïe ve své starostlivosti neustále nabádá dal‰í lidi, aby se mrkli na moje stránky. Mal˘ zemûpisn˘ kviz uÏ vyfie‰ili, tak jsem nahrál dal‰í fotky a tentokrát se jim to snaÏil trochu ztíÏit. Zaãal jsem pfiem˘‰let o novém pfiíspûvku do blogu, kdyÏ se u mû objevila servírka a podesáté mi dolila kávu. „Ty ses k nám nastûhoval, co?“ zeptala se. Zasmál jsem se, ale pak jsem se podíval na hodinky. „No nazdar.“ Dopoledne se pfiehouplo v odpoledne. A venku pofiád pr‰elo. „Neboj se, dûlám si legraci.“ Usmála se. „Dneska je klídek, takÏe klidnû poseì.“ „Díky.“ Obvykle se mi nestávalo, Ïe bych ztratil pojem o ãase. Vzápûtí mi do‰lo, Ïe je to trochu jinak. Nechtûlo se mi domÛ. Rowanova vila mi pfiipadala divná. KvÛli té noãní mÛfie, zvrácen˘m obrazÛm i celkové rozlehlosti a prázdnotû. TakÏe jsem zkrátka sedûl v kavárnû tak dlouho, aÏ mi v Ïilách koloval nefiedûn˘ kofein, a podvûdomû odkládal chvíli, kdy se tam budu muset vrátit. JenomÏe napofiád jsem v kavárnû zÛstat nemohl, i kdyÏ servírka tvrdila, Ïe jí to nevadí. 42

Zaplatil jsem útratu a dobûhl v de‰ti k autu. Nejel jsem ale domÛ. Pfii‰el jsem na pár vûcí: uÏ jsem si rozmyslel, o ãem bude mÛj dal‰í pfiíspûvek na blogu, a taky jsem v tom domû nechtûl b˘t sám. LeÏel jsem na posteli a snaÏil se spojit se sv˘m technick˘m já. Byl jsem otráven˘, protoÏe to, co jsem povaÏoval za geniální nápad, nakonec nebylo k niãemu. UÏ bylo pozdû na to, abych se do obchodu vrátil, kaÏdopádnû ale videokamera, kterou jsem koupil, nefungovala. Anebo jsem si nepfieãetl dost dÛkladnû návod. Chtûl jsem docílit nûjak˘ch reakcí. Facebook mû bavil a blog mi umoÏÀoval ventilovat my‰lenky. Napadlo mû, Ïe video by pozvedlo mé pfiíspûvky o úroveÀ v˘‰. KdyÏ uÏ jsem odsouzen˘ k samovazbû ve Vailu, mÛÏu aspoÀ ostatním ukázat, jak to tady vypadá a co se tu dûje, aby mû víc chápali. Rowanova vila by byla pro takov˘ experiment pfiímo ideální. Byl tu nekoneãn˘ materiál k natáãení, celé to sídlo pÛsobilo jako zakleté. Nûkdy aÏ moc vûrohodnû. Znovu jsem si pfiehrál videozáznam. První zábûry domu dopadly dobfie, krátk˘ pozdrav z pokoje taky, ale jakmile jsem vy‰el na chodbu, místo obrazu se objevilo zrnûní. A to jsem se tû‰il, jak˘ ty okfiídlené sochy budou trhák. Moje kariéra kameramana skonãila dfiív, neÏ mohla zaãít. Je‰tû jednou jsem si záznam pfiehrál. Zatracená práce! Nahrál jsem video tak, jak bylo. Oãi mû bolely z toho, jak jsem znovu proãítal drobné písmo v návodu k pouÏití. Tfieba by to nûkdo dokázal dát dohromady. Jestli ne, zaãnu zítra od nuly. Pusu jsem mûl otevfienou, v krku sucho. Pochopil jsem, Ïe jsem zase kfiiãel ze spaní. Promnul jsem si oãi a podíval se na budík. 5.00. MoÏná se mi znova zdála stejná noãní mÛra, 43

kaÏdopádnû mû probudila pfiesnû taková rána jako pfiedchozí noci. Vylezl jsem z postele, a i kdyÏ jsem byl zpocen˘, roztfiásl jsem se zimou. Doklop˘tal jsem ke skfiíni a vytáhl z ní baseballovou pálku. Na chodbû bylo je‰tû vût‰í chladno, aÏ mi z toho naskoãila husí kÛÏe. Ve spáncích mi bu‰ilo, pfiipadal jsem si hloupû, kdyÏ jsem se kradl chodbou s pálkou v ruce. S nastraÏen˘ma u‰ima jsem vyrazil po schodech do druhého patra. Jakmile jsem vstoupil do v˘chodní chodby, ucítil jsem mraziv˘ závan. Nemûl by náhodou tepl˘ vzduch stoupat vzhÛru a drÏet se nahofie? Moc nescházelo, abych se promûnil v ustra‰en˘ uzlík, ale nakonec jsem se pfiinutil tam zÛstat, protoÏe se mi zdálo, Ïe jsem nûco zaslechl. MoÏná to byl jen závan vûtru, kter˘ pronikl dovnitfi star˘mi okny, ale znûlo to jako ‰epot. Sevfiel jsem pálku v obou rukách a vydal se za tím zvukem. Srdce jsem cítil v krku. Ten tich˘ zvuk, syãivé ‰epotání, se blíÏil, musel vycházet odnûkud zpoza rohu. Zastavil jsem se a zhluboka se nadechl. Pak jsem s v˘kfiikem skoãil za roh do dal‰í chodby. Nûco tam bylo. Nûco ohromného. Napfiahovalo to ke mnû paÏe a ve stínech za tím se zvedalo nûco dal‰ího, mnohem hor‰ího. Zafival jsem a v‰í silou máchl pálkou. Zasáhla cíl a po zemi se rozprskly úlomky dfieva a mramoru. „Krucinál!“ Bouchl jsem pûstí do zdi. Ty zatracené sochy. Bledá kamenná tváfi okfiídlené Ïeny na mû upírala nehybn˘ pohled, naprosto nevzru‰ená m˘m pokusem utlouct ji k smrti. Byl jsem pfií‰ernû unaven˘ a cítil se trapnû. UklidÀoval jsem se tím, Ïe rozbitá pálka je mnohem lep‰í, neÏ kdybych rozmlátil str˘cÛv drahocenn˘ sbûratelsk˘ kousek. Posbíral jsem kusy dfieva, se‰el dolÛ do kuchynû a vyhodil je do ko‰e. Vytáhl jsem z mrazáku zmrzlinu a vrátil se do 44

pokoje, tam jsem rozsvítil, nasadil si sluchátka a pustil si v iPodu Ramones. Usoudil jsem, Ïe nejlep‰í bude dûlat, jako Ïe se nic nestalo. Îe jsem nevylezl z postele a neplíÏil se o patro v˘‰, Ïe jsem nezaútoãil na sochu. A hlavnû Ïe jsem zároveÀ s tfiesknutím pálky nesly‰el smích.

45

·EST

Lidi mají rádi nadpfiirozené jevy – staãí jen náznak nûãeho podobného a kdekdo z toho ‰ílí. Anebo je baví sledovat utrpení druh˘ch. V tomhle pfiípadû konkrétnû moje. A moÏná je pravda obojí. K podobn˘m závûrÛm jsem do‰el, kdyÏ jsem se druh˘ den pfiihlásil na své stránky a uvidûl ten ‰rumec. Na zaãátku jsem z toho moc nad‰en˘ nebyl. Vzhledem k tomu, co se odehrálo v noci, jsem mûl mizernou náladu. JenomÏe nejlep‰í je dát lidem, co chtûjí. Nebo se to alespoÀ fiíká. Pfiesnû to jsem chtûl taky udûlat, pokud moÏno co nejlíp, abych se nezbláznil. KdyÏ jsem procházel prázdn˘mi chodbami Rowanovy vily, rozbolela mû hlava z toho, jak bedlivû jsem v‰emu naslouchal. Doufal jsem, Ïe zaslechnu ten sam˘ ‰epot co v noci. JenÏe nic sly‰et nebylo. Kromû mû nebyla v domû Ïivá du‰e. Byl jsem si jist˘, Ïe takhle tam nevydrÏím dlouho ani já. Facebook mi díky své interaktivní povaze pomáhal pfieklenout pocit izolovanosti asi nejvíc, takÏe jsem zaãal u nûj. Proãítal jsem si komentáfie a odpovídal na nû, pak jsem znovu zkusil videokameru. Ale jakmile jsem se snaÏil natoãit ty sochy, zase se objevilo zrnûní. Místo abych kameru rozdupal, rozhodl jsem se nûco otestovat. Zkou‰el jsem k sochám pfiistupovat z rÛzn˘ch úhlÛ. PokaÏdé to dopadlo stejnû. 47

Nakonec jsem videokameru zavrhl a rozhodl se pro starou ‰kolu. MÛj digitální foÈák taky selhal, na místû, kde mûly stát sochy, byly na fotkách jenom rozmazané stíny. KéÏ by mû to pfiekvapilo. Znamenalo to dal‰í cestu do mûsta, ale vypadnout z domu byla vlastnû úleva. Jel jsem oklikou a projíÏdûl se mal˘mi horsk˘mi mûsteãky ve Vailském údolí. Bylo tu nádhernû. Po vãerej‰ím de‰ti dnes svítilo podzimní slunce. Otevfiel jsem okna a rozhlíÏel se po hlavní ulici ve Frisku. KdyÏ jsem zahlédl volné parkovací místo pfiímo pfied knihkupectvím, rozhodl jsem se tam zastavit. Ne Ïe bych potfieboval dal‰í kníÏky, ale ve Frisku jsem se cítil mnohem líp neÏ ve Vailu. Zevloval jsem v obchodû, nakonec jsem si vybral tfii romány a turistického prÛvodce po okolí. Chvíli jsem se taky díval na kníÏku o stra‰ideln˘ch jevech a úkazech v Americe, ale nedokázal jsem ji vzít do ruky. Pokraãoval jsem dál na v˘chod, mûl jsem sto chutí jet aÏ do Denveru a pfiespat tam. JenÏe ani v Denveru jsem nikoho neznal. Tak jsem to otoãil, Vailem jsem projel bez zastávky. Dokonce jsem se ovládl a odolal poku‰ení vykfiikovat z okna nadávky na mûsto, které mi zaãínalo lézt na nervy. Pfiece jenom by asi nebylo nejlep‰í dát obyvatelÛm dÛvod myslet si, Ïe se k nim pfiistûhoval blázen. Ale co kdyÏ jsem váÏnû magor? Zajel jsem do Avonu a zaparkoval pfied obchoìákem Wal Mart, coÏ bylo jediné místo, kde se dal sehnat levn˘ polaroid. Najednou mi zaãal zvonit telefon. âíslo na displeji mi nic nefiíkalo. „Shayi?“ ozval se muÏsk˘ hlas, kter˘ jsem nepoznával. Oslovil mû tak nûjak nervóznû. „Kdo je to?“ zeptal jsem se. „Jsi ve Vailu? Pfiestûhovali tû do Rowanovy vily?“ Vypnul jsem motor. „Kdo je to?“ Spojení se pfieru‰ilo. Co to má sakra znamenat? Na‰el jsem v P¤IJAT¯CH HOVORECH ãíslo a vytoãil je. 48

Vzápûtí mû Ïensk˘ hlas informoval, Ïe: „âíslo, které voláte, neexistuje. Zkontrolujte ãíslo a zkuste volání opakovat.“ Napûtí, které mû po odjezdu z Vailu témûfi opustilo, bylo v tu ránu zpátky. Bouchl jsem pûstí do volantu a chvíli to rozd˘chával, pak jsem vystoupil a zamífiil do obchodu. Vadilo mi, Ïe jsem se do vily vracel uÏ potmû, ale mohl jsem si za to sám. ZÛstal jsem v Avonu na veãefii, ãetl jsem si nov˘ román a poslouchal, o ãem se baví lidi kolem. Lidi, co mají rodinu a pfiátele. Nejrad‰i bych si za ten záchvat sebelítosti nafackoval. Bylo to ubohé. Po nûkolika hodinách ãetby o problémech Katniss Everdeenové jsem usoudil, Ïe na tom pfiece jenom nejsem tak ‰patnû. ·tvalo mû, jak se pofiád lituju, a taky jsem byl utahan˘. ¤íkal jsem si, Ïe bych mûl zalehnout co nejdfiív, jestli mû zase ãeká budíãek v pût ráno, ale pfiedtím jsem chtûl dokonãit pokus. Vzal jsem star˘ polaroid, kter˘ jsem si pfiivezl s sebou z Portlandu, vyfotil str˘covy sochy a ãekal, aÏ se snímky vyvolají. Rozmazané. Pak jsem udûlal dal‰í fotky tím nov˘m, co jsem koupil v Avonu, i kdyÏ jsem zaãínal pochybovat, Ïe to má vÛbec cenu. Pfii‰el ãas na ruãní práci. Zaãal jsem kreslit a docela zapomnûl na hodiny. KdyÏ uÏ jsem v jednu v noci nedokázal udrÏet oãi otevfiené, dovlekl jsem se do postele a doufal, Ïe tentokrát v‰echno zaspím. Marnû.

49

SEDM

KvÛli nevyspání jsem si pfiipadal jako posedl˘, ale snaÏil jsem se, aby to na Facebooku nebylo znát. Nechtûl jsem, aby mí noví pfiátelé do‰li k závûru, Ïe trpím poruchou osobnosti. Jakmile jsem vloÏil na svÛj profil ty kresby, v‰ichni se snaÏili pfiijít na to, co na nich je. Já nemûl ani ponûtí, zato Victoria a Liz pfii‰ly se zajímav˘mi nápady, které mi ale náladu nijak nezlep‰ily. KdyÏ se Liz zmínila, Ïe je uãitelka, byl jsem chvíli v poku‰ení zeptat se jí, jestli nechce pfiijmout dálkového studenta. Byl jsem ochotn˘ dûlat hromady domácích úkolÛ, jen kdyÏ se mi podafií pfiijít tûm záhadám na kloub. Poté co Victoria nahrála odstavec o vraÏdících andûlích ze seriálu Pán ãasu, jsem obûhl dÛm a pro jistotu zkontroloval, jestli se Ïádná ze soch nepohnula. Na chvíli jsem uvûfiil, Ïe se kaÏdou noc sochy v domû systematicky stahují kolem mû. JenÏe v‰ichni ti okfiídlení mramoroví tvorové stáli na stejn˘ch místech, jako kdyÏ jsem se nastûhoval. UÏ jsem si zase pfiipadal jako trouba. Podle dal‰í teorie se jednalo o chrliãe. JenÏe venku na fasádû byly pfiesnû takové, jaké jsem vidûl v‰ude v Evropû. Ty sochy vypadaly jinak. Tím jsem pro ten den skonãil. Dovnitfi dopadalo okny slunce, které prozáfiilo ‰eré chodby a lákalo mû ven. Nejdfiív jsem se chtûl projít po zahradû, jenÏe jsem brzy zjistil, Ïe i ta je plná stra‰ideln˘ch soch. Byli tu okfiídlení muÏi a Ïe51

ny, jaké jsem vidûl v domû, ale i dal‰í plastiky, které pfiipomínaly nûjaké ‰ílené vûdecké experimenty. Tak nûjak jsem vytu‰il, Ïe jsou to bájní tvorové: chiméry, gryfové, stymfál‰tí ptáci, na mû v‰ak v‰ichni pÛsobili jako ohavné nestvÛry. Zahrada se táhla snad dva kilometry, pak pfiecházela v hust˘ borov˘ les. Rozhodl jsem se, Ïe tady uÏ toho mám dost. Vrátil jsem se, nasedl do auta a vyrazil do hor na první lezeckou v˘pravu v Coloradu. V 5.30 ráno jsem sedûl na posteli. V‰echna svûtla byla rozsvícená, svítil jsem dokonce i na chodbû. Skupina Radiohead hrála tak nahlas, Ïe bych snad nesly‰el ani svÛj vlastní kfiik. Oãi mû pálily a zuby mi drkotaly. ¤íkal jsem si, Ïe tohle uÏ dál nevydrÏím. Jak mám Ïít v domû, kde nemÛÏu spát a pomalu podléhám pfiesvûdãení, Ïe si pokoj nade mnou pronajal poltergeist? Nûco pfiece musí ten hluk zpÛsobovat. Nadpfiirozen˘ jev, elektfiina, na tom nesejde, prostû to musím objevit a zastavit. Jinak nejpozdûji do t˘dne skoãím do auta a poÏenu se zpátky do Portlandu. Je‰tû rozespal˘ jsem popadl videokameru a vy‰el na chodbu. Pokraãoval jsem dál a díval se pfied sebe pfies hledáãek. Pfiesnû jak jsem ãekal, kdyÏ jsem do‰el k so‰e na rohu, obraz se zaãal vlnit a vzápûtí se objevilo zrnûní. Nezastavoval jsem se a sledoval, jak displej znovu oÏil, jako by se nic zvlá‰tního nestalo. PokaÏdé kdyÏ jsem se pfiiblíÏil k nûjaké so‰e, obraz vypadl; jakmile jsem ji minul, znovu bezchybnû fungoval. Právû jsem procházel kolem ochozu nad pfiízemní halou a mífiil k západnímu kfiídlu, kdyÏ najednou displej bez varování zãernal. Tentokrát Ïádné zrnûní, prostû nic. Zkontroloval jsem kameru. âervené svûtélko mi potvrdilo, Ïe je pofiád zapnutá. âern˘ displej chvílemi zapraskal, to bylo v‰echno. Praskání pfiicházelo v pravideln˘ch intervalech. PokaÏdé mi pfiitom kamera zavibrovala v ruce, jako bych stál s mikrofonem vedle reprobedny. 52

Zvedl jsem oãi, abych zjistil, kde jsem. Pfiímo pfiede mnou se tyãily dvoukfiídlé dvefie do knihovny. V ústech mi vyschlo. Knihovna. Místo, kam mi Bosque zakázal chodit. Pfiistoupil jsem o krok blíÏ. Kamera mi poskoãila v ruce. Zaklel jsem, protoÏe jsem ji upustil. Zvedl jsem ji ze zemû a prohlédl, ale nezdálo se, Ïe by jí nûco bylo. Displej zÛstával i nadále ãern˘ a chvílemi to v nûm praskalo. Opfiel jsem se o balustrádu ochozu a svezl se na zem. Ani nevím, jak dlouho jsem tam sedûl a zíral na ty velké zavfiené dvefie. ¤ekl mi, Ïe tam nesmím. Ka‰lu na to. Takhle uÏ nemÛÏu dál Ïít. Nechal jsem kameru leÏet na studené podlaze a zvedl se. KdyÏ jsem vzal za kliku, zjistil jsem, Ïe je zamãeno. To mû moc nepfiekvapilo. Pfiedklonil jsem se a prozkoumal zámek. Dostat se dovnitfi by nemûl b˘t velk˘ problém, se zámkem si poradím. KdyÏ jsem se narovnal, abych si do‰el pro potfiebné náãiní, v‰iml jsem si nûãeho dal‰ího. Na první pohled to vypadalo jen jako ozdoba, vyfiezávaná dekorace vedle dvefií. KdyÏ jsem ji v‰ak podrobnûji prozkoumal, zjistil jsem, Ïe se jedná o jak˘si mechanismus. Druh˘ zámek. Jak otevfiít tenhle jsem netu‰il. Pra‰til jsem do dvefií pûstí, v duchu jsem si ale pfiísahal, Ïe najdu zpÛsob, jak se dostat dovnitfi. MoÏná bych mohl poÏádat o pomoc své online kamarády, uspofiádat párty s názvem „vyrábíme beranidlo“. KdyÏ jsem se vrátil do pokoje, zvonil mi telefon. Budík na noãním stolku ukazoval 7.00. Urãitû str˘c Bosque. Pfiijal jsem hovor. „Nedûlej to,“ ozval se hlas tak tich˘, Ïe jsem mu skoro nerozumûl. „CoÏe?“ vypravil jsem ze sebe. „Nedûlej to,“ ozvalo se znovu ‰eptem, pak se spojení pfieru‰ilo. 53

Podíval jsem se na v˘pis pfiijat˘ch hovorÛ. Tenhle na nûm nebyl. Polkl jsem, odhodil telefon na postel a couval, jako by to byl syãící had. Pak jsem se otoãil a zalovil v hromadû prádla, kam jsem si schoval skicák.

54

OSM

Chytr˘ holky jsou sexy, zvlá‰È kdyÏ vám jejich inteligence pomÛÏe vloupat se na zakázané místo. Rachel vymyslela, jak na ten zvlá‰tní zámek, do druhého dne. Na Facebooku se neustále objevovaly dal‰í tváfie, dost ãasto holãiãí. Asi jsem hezãí, neÏ jsem si myslel. V‰ichni chtûli vûdût, co je v té knihovnû, vãetnû mû. To se hodilo, potfieboval jsem povzbudit. Nûkolik lidí si dûlalo starosti a ani mnû nebylo do zpûvu pfii pfiedstavû, jak by str˘c zufiil, kdyby zjistil, co chystám. Samozfiejmû jsem si uvûdomoval, proã bych do zakázané místnosti nemûl chodit, ale uÏ jsem prostû nedokázal ignorovat ty záhadné noãní zvuky, které mû budily. Kdo je zvûdav˘, bude brzo star˘, ale já ze Ïivota v Rowanovû vile zaãínal ‰edivût uÏ teì. Victoriin spásn˘ v˘kfiik: „OTEV¤I TY DVE¤E! OTEV¤I TY DVE¤E!“ pfiehlu‰il ve‰kerá varování ostatních. Vzal jsem si notebook do kuchynû a u pfiípravy míchan˘ch vajíãek si proãítal poslední komentáfie. Poru‰ovat zákazy s prázdn˘m Ïaludkem nemá smysl. To, co zjistila Rachel, mû dost znervózÀovalo, ale o chuÈ k jídlu mû to nepfiipravilo. Spofiádal jsem vajíãka zalitá tabaskem. Po dlouhé dobû jsem si pfiipadal nabit˘ energií. Dostanu se do knihovny. Zjistím, proã tady pofiád nemám klid. Co má b˘t, Ïe je ten zámek ve tvaru devíti kruhÛ pekla? Dante byl umûlec a jeho ztvárnûní pekla je pfiece symbolické, ne skuteãné. Námût Pekla se odráÏel ve ve‰keré str˘covû v˘zdobû. Schody vedoucí do jeho pracovny byly zasazené v klenutém 56

loubí, na nûmÏ se skvûly nástûnné svícny zpodobÀující sedm smrteln˘ch hfiíchÛ. Pfiipoãtûte to k obrazÛm zachycujícím nelidská muka a sochám démonÛ a vyjde vám, Ïe Bosqueho zfiejmû fascinuje stfiedovûké pojetí pekla ãi co. Na druhé stranû jsem nemohl pfiiãítat vinu jen str˘ci, protoÏe ty vûci moÏná vÛbec nepatfiily jemu. Byla to prostû stra‰idelná stará barabizna. V‰echny ty drahocenné, i kdyÏ dûsivé krámy tu docela dobfie mohly b˘t uÏ od dob, kdy dÛm vznikl. NáleÏitû posilnûn jsem vyrazil ke dvefiím do knihovny. Vzal jsem s sebou i kameru, i kdyÏ jsem pochyboval, Ïe by mi uvnitfi k nûãemu byla. Naposledy jsem si v duchu zopakoval, Ïe vlastnû o nic nejde, a zaãal nastavovat ãíselnou kombinaci. KaÏd˘ kotouã cvakl, kdyÏ jsem ho nastavil do správné pozice. Kruhy vedoucí k Luciferovu sídlu. Limbus. Smilstvo. ObÏerství. Zachvûl jsem se pfii pomy‰lení na tresty za tyto hfiíchy. Chamtivost. Hnûv. Kacífiství. Na chodbû se najednou ochladilo, jako bych spolu s Dantem a Vergiliem sestupoval k zamrzlému jezeru a cítil mraziv˘ dech samotného Lucifera. Násilí. Fale‰. Zrada. Do kterého kruhu patfií neposlu‰n˘ synovec? Náhle se ozvalo cvakání soukolí, které zapadá do sebe. Ucouvl jsem o dva kroky. Poslední hlasité cvaknutí a dvefie byly odemãené. Ruka se mi tfiásla, kdyÏ jsem bral za kliku. Musím. Stiskl jsem kliku, opfiel se o dvefie a ty se otevfiely. Vklouzl jsem dovnitfi a zavfiel za sebou. Dech mi vázl v hrdle. Po v‰ech tûch noãních mÛrách a odkazech na peklo jsem ãekal, Ïe budou dvefie ukr˘vat nûco hrozivého. Byl jsem ale úplnû vedle. Knihovna byla obrovská, pfiipomínala spí‰ taneãní sál. Navíc patfiila k nejkrásnûj‰ím prostorám, jaké jsem kdy vidûl. Zdi lemovaly vestavûné dfievûné regály, které sahaly aÏ do dal‰ího poschodí. Podél stûn vedl ochoz, na nûjÏ se dalo vyjít po úzkém toãitém schodi‰ti, které se vinulo mezi obûma 57

ochozy a umoÏÀovalo pfiístup k horním policím s knihami. Dfievûné sloupky, které oddûlovaly jednotlivé ãásti knihovny, byly nádhernû vyfiezávané. Nûkteré symboly mi byly povûdomé, jiné jsem vÛbec neznal. Ve vnûj‰í zdi byl zasazen ohromn˘ krb. Jeho fiímsa mi sahala vysoko nad hlavu, dovnitfi bych se ve‰el tak tfiikrát, moÏná ãtyfiikrát. Nad ní visel portrét, ale já se na nûj nechtûl ani podívat, protoÏe jsem se obával, Ïe pÛjde o dal‰í morbidní v˘jev. KdyÏ jsem se nakonec pfiinutil zvednout oãi, byl jsem pfiíjemnû pfiekvapen˘… ale jenom chvíli. Obraz vÛbec nevypadal jako ty ostatní. Byl jednoduch˘, snad ponûkud stroh˘, podobizna muÏe stojícího za Ïenou usazenou v kfiesle. S váÏn˘m a nekoneãnû smutn˘m v˘razem hledûli do prázdné knihovny. PfiestoÏe portrét nezachycoval Ïádné násilí, musel jsem se odvrátit, protoÏe se mi z nûj udûlalo tûÏko, jako bych místo vajíãek posnídal kamení. Obklopilo mû dusivé zoufalství. Co to s tím umûním v tomhle domû je? KdyÏ vám z nûj není na zvracení, uvrhne vás do nejhlub‰í deprese. Umanul jsem si, Ïe uÏ se na ten obraz nepodívám. Rad‰i jsem se zamûfiil na duhové obrazce, které na podlaze vytváfielo svûtlo dopadající dovnitfi vitráÏov˘mi okny zasazen˘mi po obou stranách krbu. Otáãel jsem se kolem dokola a snaÏil se objevit nûco podezfielého. Na nic jsem nepfii‰el. V knihovnû byly pochopitelnû knihy, jednoduch˘ nábytek a v jednom rohu stála vysoká skfiíÀ a kyvadlové hodiny. KdyÏ jsem skfiíÀ zkusil otevfiít, zjistil jsem, Ïe je zamãená. Rozhodl jsem se nechat to prozatím plavat. UÏ se mi nechtûlo páãit dal‰í zámek. Tfieba mû v pekle pfiece jen ãeká nûkter˘ z ménû dûsiv˘ch kruhÛ, kdyÏ tuhle skfiíÀ nechám na pokoji. Na vniknutí do knihovny jsem spotfieboval ve‰keré zásoby adrenalinu. Îivot ve Vailu mi najednou pfiipadal jako jeden vypeãen˘ kanadsk˘ Ïertík. Mûl jsem vztek. 58

DEVùT

Dám vám jednu dobrou radu: pokud jste paranoidní, nevyspalí a na‰tvaní, nenatáãejte a neposílejte na web Ïádná videa. Pfiesnû to jsem totiÏ udûlal já. Pofiád tomu nemÛÏu uvûfiit. Na‰tûstí jsou mí online pfiátelé tolerantní a dovedou odpou‰tût. Moje jediná záchrana. Fakt. Chtûl jsem to v‰em vynahradit. Nûkteré komentáfie byly tak milé, Ïe jsem se rozhodl napsat osobní podûkování. Milá Emily, á, bé, cé, dé, koãka pfiede, zbláznil bych se, neb˘t tebe. KdyÏ jsem si to ale pfieãetl podruhé, pfiipadalo mi to trochu ujeté. ZÛstanu rad‰i u videa. ZvaÏoval jsem, jestli nemám pfiiznat i ty divné telefonáty, ale uÏ tak jsem se pohyboval na hranici pfiíãetnosti a nechtûl jsem ztratit pfiátele. Nepfiipadalo mi jako nejlep‰í nápad zvefiejnit nûco, co by je mohlo odradit. Se skicákem v ruce jsem se vrátil do knihovny, odhodlan˘ zjistit, proã sem mám zakázan˘ pfiístup. Nev‰ímal jsem si podobizny, krbu ani skfiínû a zamífiil rovnou k policím s knihami. Samozfiejmû jsem neãekal, Ïe tam uvidím knihu s nápisem zakázané na hfibetû, ale doufal jsem, Ïe snad na nûco pfiijdu. RozhlíÏel jsem se po regálech, ale zatím jsem pfii‰el jedinû na to, Ïe b˘val˘ majitel téhle knihovny mûl slabost pro knihy z pfielomu století. Vytáhl jsem román VzhÛru pfies oceán a zalistoval v nûm. 60

Nûkdo s ním zfiejmû ‰patnû zacházel, nûkolik stránek bylo polit˘ch inkoustem. Tak moment. PoloÏil jsem rozevfienou knihu na podlahu, abych si mohl postiÏené stránky lépe prohlédnout. Mé podezfiení se potvrdilo, ‰lo o zámûrné a skuteãnû pozoruhodné znaãení. Nûjak˘ tajn˘ vzorec, ale ãeho? Popadl jsem dal‰í knihu, Songs of a Wanderer. Najít inkoustové stopy na jejích stránkách mi netrvalo ani minutu. Obrazce byly propojené tak, Ïe zdánlivû spojovaly náhodné vûty a písmena. JenÏe jestli je nûkdo pospojoval, urãitû to nedûlal náhodnû, to dá rozum. Napadlo mû, Ïe jsem asi trefil hfiebík na hlaviãku. Nechal jsem knihy na podlaze a pfie‰el k protûj‰ímu regálu. Vybûhl jsem po toãitém schodi‰ti a vytáhl tfii rÛzné svazky z rÛzn˘ch míst. Ve v‰ech jsem na‰el stejné inkoustové obrazce. Kdo to mohl udûlat? A proã? Potfieboval jsem si promyslet, co podniknu dál. Navíc uÏ jsem mûl na dne‰ek v plánu nûco jiného. Co by mohlo b˘t lep‰í neÏ poslat pfiátelÛm vzkazy, ve kter˘ch jim podûkuju? Obrázky. KdyÏ jsem na profil umístil náãrtek knihovny, vynesl mi asi víc pochval, neÏ jsem si zaslouÏil, s fie‰ením problému mi to ale moc nepomohlo. Návrh podívat se pod persk˘ koberec pfied krbem jsem vzal váÏnû. Rowanova vila je pfiesnû to místo, kde by ãlovûk ãekal tajné dvefie. Nicménû pod kobercem Ïádné nebyly. Samozfiejmû jsem se nemohl divit, Ïe se v‰ichni zajímají o tu podobiznu, ale nic na ní nepÛsobilo nápadnû nebo nesprávnû. I kdyÏ vlastnû to není tak docela pravda. Sice uÏ jsem obraz vidûl ponûkolikáté, ale pokaÏdé ve mnû vyvolával dojem, jako by se mi nûkdo pokou‰el vyvrtat díru do prsou. Je‰tû podivnûj‰í bylo, Ïe kdyÏ jsem se na nûj vydrÏel dívat dlouho, zaslechl jsem zvuk pfiipomínající velmi vzdálen˘ pláã. 61

Usoudil jsem, Ïe uÏ se mi to v‰echno zaãíná vymykat z rukou. Abych zapla‰il pochybnosti o vlastní pfiíãetnosti, rozhodl jsem se portrét ignorovat. Navíc jsem byl témûfi posedl˘ tûmi oznaãen˘mi knihami. Celé odpoledne jsem tahal svazky z polic a hledal popsané stránky. Zjistil jsem, Ïe tak sice nejsou poznamenané v‰echny knihy, ale velká vût‰ina ano. KdyÏ uÏ jsem jich prolistoval stovku, dal jsem si pfiestávku. Bylo mi jasné, Ïe na policích budou oznaãen˘ch svazkÛ je‰tû mraky, ale nebylo moÏné v‰echny projít. Nedokázal bych podrobnû provûfiit ani ty, co uÏ jsem prolistoval. Pfii‰el ãas obrátit se na pfiátele s prosbou o pomoc.

62

DESET

Nikdy jsem nebyl rad‰i, Ïe mám vlastní bankovní úãet, protoÏe takhle jsem aspoÀ nemusel nikomu vysvûtlovat astronomickou sumu za rozeslání balíãkÛ po cel˘ch Státech. âekal jsem, aÏ se mi ohlednû tûch knih nûkdo z pfiátel ozve, ale nebylo to pfiíjemné ãekání. Trochu jsem lezl po skalách, poslal jsem osobní podûkování v podobû kresby Liz a Victorii za to, Ïe se o mû tak starají, a zkoumal vzory v knihách, které jsem neodeslal. Byl jsem natû‰en˘ i otráven˘. Doufal jsem, Ïe právû pomocí tûch knih zjistím, co se v knihovnû skr˘vá – a byl jsem ãím dál pfiesvûdãenûj‰í, Ïe to, co jsem vidûl, ãili nádherná místnost plná star˘ch svazkÛ, není skuteãn˘ dÛvod, proã mi tam Bosque zakázal chodit – uvûdomoval jsem si v‰ak, Ïe vzhledem k mnoÏství titulÛ, které knihovna obsahuje, se stejnû nikdy nedozvím celou pravdu. TakÏe nezb˘valo neÏ doufat, Ïe se alespoÀ dostanu na správnou stopu. Na‰tûstí jsem nemusel ãekat dlouho. Vodítka se hrnula tak rychle, Ïe jsem skoro nestíhal. Nucenû prodlouÏené prázdniny mi nakonec pfii‰ly docela vhod. Fajn bylo taky to, Ïe se v‰ichni, kdo mi pomáhali, zfiejmû na práci i na ‰kolu taky doãasnû vyka‰lali. Stûny mého pokoje uÏ nebyly holé, teì je pokr˘valy okopírované a vyti‰tûné stránky z knih, rÛzné závûry a poznámky, které mi pfiicházely z mnoha míst. Pofiád to ale nedávalo smysl. 64

Nejdfiív jména: Alistair, Nightshade, Cameron, Rowan, Marise, Lumine. âím víc informací jsme o tûch lidech mûli, tím podivnûj‰í byly. Na zaãátku to prostû vypadalo jako nûjaká rodinná kronika, ale data nepasovala. Lidé se pfiece nedoÏívají 283 let! Tahle stopa tedy vedla do slepé uliãky, proto jsem se zamûfiil na dal‰í. Zdálo se, Ïe vybrané vûty pfiedstavují úryvky z nûjak˘ch dûjin. Znovu jsem narazil na Alistairovo jméno, ale tentokrát v souvislosti s jeho úãastí v jisté válce. Strany, které stály v této válce proti sobû, niãím nepfiipomínaly látku v uãebnicích dûjepisu: byli to Vûdoucí, Hledaãi, StráÏci, Ochránci. Nevûdûl jsem, jak si to vyloÏit. Celá válka se toãila kolem jakési Ïeny (pokud to tedy byla Ïena) jménem Eira. Ani tentokrát jsem nepfii‰el na Ïádnou spojitost s válkami ve stfiedovûké Evropû. Poslední kategorii vodítek jsem vÛbec nehodlal brát na vûdomí. Smûfiovala totiÏ rovnou zpátky na to ìábelsky stra‰idelné území. âarodûjové. Spousta materiálÛ o ãarodûjích a ãarodûjnicích a prvcích. Nemyslím prvky z periodické tabulky, jaké jste probírali v chemii. Tohle byly starosvûtské prvky: zemû, vzduch, voda a oheÀ. TakÏe jsem se znova octl na zaãátku, byl jsem na‰tvan˘, zoufal˘ a unaven˘. MoÏná to bylo v‰echno zbyteãné. Nemûl jsem do té knihovny chodit. To, co jsem na‰el, mi stejnû neposkytlo odpovûì na nic, co jsem se snaÏil zjistit. Mûl jsem sto chutí zabalit to, zamknout knihovnu a doufat, Ïe str˘c nikdy nepfiijde na to, Ïe jsem byl uvnitfi. Urãitû uÏ nebude dlouho trvat, neÏ mû dostane do té nové ‰koly. Snad se to, co mû budí v pût hodin ráno, nakonec unaví a dá pokoj. Proã tohle v‰echno vÛbec dûlám? Zaãal jsem psát pfiíspûvek na blog, v nûmÏ jsem se v‰em omlouval, Ïe jsem mafiil jejich ãas, ale najednou jsem objevil nûco nového. Byla to dal‰í ‰ifra z knihy, trochu jiná neÏ v‰echny ostatní. Záznamy, které hledá‰, jsou za kolem ãasu. 65

Îádné jméno, Ïádn˘ odkaz do minulosti, Ïádní ãarodûjové. Tohle nebyla stopa, spí‰ nasmûrování. Kolo ãasu. Dal‰í vûc, o které jsem nikdy nesly‰el, ale bylo to pomûrnû jednoznaãné slovní spojení, takÏe jsem nepochyboval, Ïe na to pfiijdu. Navíc jsem na to nebyl sám. „Záznamy, které hledá‰, jsou za kolem ãasu.“ V kapse mi zavibroval telefon. Vytáhl jsem ho. Na displeji svítila nová zpráva. Prestan. Chtûl jsem se podívat, od koho pfii‰la, ale vzápûtí zmizela. Jedno jediné slovo: Prestan. A najednou bylo pryã. MoÏná si se mnou hraje nûkdo z kamarádÛ. Nebo nûjak˘ mÛj nepfiítel. Pfiestat jsem kaÏdopádnû rozhodnû nemûl v úmyslu. Ne ve chvíli, kdy jsem se koneãnû pfiiblíÏil k nûãemu konkrétnímu.

66

JEDENÁCT

Pochyboval jsem, Ïe bych na to pfii‰el sám. Knihovna byla plná kruhov˘ch pfiedmûtÛ, od triskelionu aÏ po kyvadlové hodiny. Ukázalo se, Ïe hodiny jsou skuteãnû jenom hodiny. Triskeliony byly souãástí v˘zdoby oken, za nimi leÏela zahrada, ale tam jsem se chystal kopat jen v nejhor‰ím pfiípadû. NeÏ jsem v‰ak mohl zaãít hledat lopatu, Anthony s Becky mû zachránili. Napsali mi, Ïe jeden ze symbolÛ, které jsem nakreslil, pochází z pohanského kalendáfie. Byl jsem rád, Ïe se nemusím pou‰tût do zahradnick˘ch prací. Po dal‰ím pátrání jsem zjistil, Ïe pohanskému kalendáfii se ãasto fiíká ãarodûjnické kolo roku. To byla uÏiteãná informace, pfiesto mi z toho naskoãila husí kÛÏe. Dal‰í ãáry. Tolik jsem si pfiál najít nûjakou stopu, která by naznaãovala duhu a pozitivní vûci, jak navrhovala Traci. JenomÏe Dante v pekle asi tûÏko vidûl duhu. Zjistil jsem, Ïe taky jeden z dfievûn˘ch sloupkÛ v horním patfie knihovny má v sobû vyfiezané kolo. Chvíli jsem si ho prohlíÏel. Po obvodu byla vyryta zvlá‰tní slova: Mabon, Samhain, Yule, Imbolc a dal‰í. Anthony mi napsal, Ïe se jedná o osm hlavních svátkÛ roku. Uvnitfi prvního kruhu leÏel je‰tû jeden. V jeho symbolech jsem rozeznal astrologická znamení. V˘bornû. Dal‰í záhada. Odhadoval jsem, Ïe budu muset spojit znamení s konkrétními pohansk˘mi svátky. MoÏná bych mûl investovat do dalekohledu. Dotkl jsem se le‰tûného dfieva, obtáhl prsty jeden z paprskÛ kola, aÏ jsem dojel ke sloÏitû vyfiezávané rozetû uprostfied. KdyÏ jsem se rozety dotkl, zdálo se mi, Ïe se kolo pohnulo. 68

Zatlaãil jsem. RÛÏe zajela dovnitfi a zmizela ve stfiedu kola. Se zatajen˘m dechem jsem tlaãil, dokud se neozvalo cvaknutí. Dfiíve nepostfiehnutelná ‰kvíra podél sloupku dfievûného regálu se náhle roz‰ífiila. Vsunul jsem do vzniklého prostoru ruku a zatáhl. Panel se s tich˘m zasténáním otevfiel a odhalil dut˘ prostor. Srdce se mi rozbu‰ilo jako o závod, kdyÏ jsem nahlédl dovnitfi. V tmavém v˘klenku se ukr˘valy dal‰í police, ale neobsahovaly jen knihy. Na jedné stály úpravnû srovnané nádobky s ãímsi, co jsem tipoval na formaldehyd vzhledem k tomu, co v té tekutinû plavalo. Obsah jedné nádobky pfiipomínal krysí plod. V dal‰í bylo srdce. To moje se v tu chvíli pokou‰elo dostat nûkam úplnû jinam, mimo tûlo, a s ním i Ïaludek. Rozhodl jsem se pfiestat civût na ty nádobky a podívat se na dal‰í polici. To, co jsem na ní na‰el, mû vÛbec neuklidnilo. Vedle ãepele, která mûla tvar srpu, leÏel biã. Byl tu i hmoÏdífi a tlouk a taky dal‰í nádobky, ale tentokrát se su‰en˘mi bylinami, ne s biologick˘mi preparáty. Horní police obsahovala knihy, jenomÏe se nejednalo o známá literární díla jako ve zbytku knihovny. Tyhle svazky byly oãividnû mnohem star‰í. Vzal jsem jeden do ruky. Byl ohromn˘, musel jsem ho poloÏit na podlahu, abych si ho mohl pofiádnû prohlédnout. AÈ uÏ ‰lo o biologické texty nebo nûjak˘ bestiáfi, rozhodnû to bylo dost zvlá‰tní dílko. Nemûlo Ïádn˘ název ani obsah. Na kaÏdé stránce byly pomûrnû zaráÏející poznámky a ilustrace. Na nûkter˘ch obrázcích jsem rozpoznal tvory, ktefií v kamenné podobû ob˘vají str˘covu zahradu. Kniha v‰ak o nich pojednávala jako o skuteãn˘ch Ïivoãi‰n˘ch druzích. Nûktefií byli nakreslení vcelku, jindy byly postavy rozãtvrcené, jako by autor oãekával zájem ãtenáfiÛ o bliωí prozkoumání. Nejpodivnûj‰í ilustrace jsem objevil na konci knihy. Na jedné stránce byl muÏ, kter˘ mi pfiipomínal da Vinciho Vitruvia, protûj‰í strana pak zobrazovala vlka, zachyceného ve stejném duchu. Dal‰ích nûkolik listÛ obsahovalo rÛzné variace 69

na téma ãlovûk a vlk. Nûkdy byli znázorÀováni oddûlenû, ale jindy ty dvû podoby spl˘valy v jediného dûsivého tvora. V‰echno to bylo zvrácené a morbidní, nenapadalo mû v‰ak, jak by to mohlo souviset s tím, co jsme odhalili v knihách. Nechtûl jsem se nechat rozpt˘lit jedin˘m svazkem, proto jsem ho odloÏil a vytáhl dal‰í. Stejnû jako pfiedchozí, i tahle kniha byla oãividnû velmi stará. Název byl do desek vyraÏen˘ písmem tak ãern˘m, Ïe to vypadalo, jako by ho tam nûkdo zasadil cejchovacím Ïelezem. KdyÏ jsem ta slova pfieãetl, vykulil jsem oãi. Bellum Omnia Contra Omnes. „Tohle znám,“ za‰eptal jsem. Najednou jsem mûl intenzivní pocit, jako by se mû na zátylku dotkla ãísi ledová ruka. OkamÏitû jsem vyskoãil, protoÏe se mi navíc zdálo, Ïe jsem nûco zaslechl. Bylo to jako táhl˘ smutn˘ povzdech. Rozhlédl jsem se po knihovnû, ale nikoho jsem nevidûl. Svûtlo, které pfiedtím propÛjãovalo místnosti díky vitráÏov˘m oknÛm duhov˘ nádech, sláblo, zaãínalo se ‰efiit. Nechtûl jsem tam zÛstávat potmû. Vrátil jsem knihu s tûmi podivn˘mi tvory na polici, ale tu druhou jsem si vzal s sebou do pokoje. Jestli se mé podezfiení potvrdí, pak jsem narazil na zlat˘ dÛl. Samozfiejmû by ‰lo o tak vzácn˘ tisk, Ïe by byla po‰etilost snaÏit se ho prodat. Vlastnû jsem byl py‰n˘ na to, Ïe se v mé rodinû uchoval. Témûfi to vyvaÏovalo nález tûch odporn˘ch nádob, biãe a noÏe. Bellum Omnia Contra Omnes. Válka v‰ech proti v‰em. Kamarádi z Portlandu uÏ vûdûli, Ïe jsem blázen do filozofie. âetl jsem díla klasikÛ s témûfi stejn˘m zápalem jako komiksy. Mí online pfiátelé se mûli taky brzo seznámit s touhle stránkou mého já. Posadil jsem se na postel a pohladil písmena vyraÏená do obalu. „Nazdar, pane Hobbesi,“ fiekl jsem. „Proã vám tuhle knihu nikdy nevydali?“ 70

DVANÁCT

Pochopil jsem, Ïe jestli si chci ten spis pfieãíst, budu muset trochu oprá‰it latinu. Navíc bylo tfieba vybalit latinsko-anglick˘ slovník. Kniha skuteãnû pfiedstavovala velké sousto. Podle názvu jsem usoudil, Ïe jde o nûjaké dûjiny… nebo moÏná filozofickou tezi. Skládala se ze tfií ãástí, které spolu zfiejmû souvisely, ale netu‰il jsem jak. Pofiád jsem nebyl schopn˘ rozhodnout, co je ten svazek zaã. VÛbec to totiÏ nevypadalo jako Hobbes, coÏ mû zklamalo. Zaãínal jsem se obávat, Ïe jde moÏná jen o nûjakou napodobeninu, na kterou narazil nûkdo z m˘ch pfiedkÛ a zkrátka se nenamáhal ovûfiit její pÛvod. Mûl jsem snad zdûdit sbírku nadûjn˘ch, leã neúspû‰n˘ch filozofÛ? To mû moc nenadchlo. I kdyby to ale nebyl Hobbes, ‰lo o natolik neobvyklé dílo, Ïe mû zaujalo. Hned zkraje mû pfiekvapilo, Ïe kniha nezaãíná textem. První stránky tvofiily mapy. Byly tu ãtyfii, s latinsk˘mi popisky. Hledal jsem nûjakou tiráÏ nebo datum vydání, ale nic takového jsem nena‰el. Podle stylu map a iluminací na titulní stranû jsem odhadoval, Ïe spis pochází ze stfiedovûku. Nejvíc jsem se zamûfiil na první mapu. Nûãím mi byla povûdomá, ale nedokázal jsem pfiijít na to ãím. Chtûl jsem poslat dal‰í fotky sv˘m pfiátelÛm a zjistit, co si o tom myslí, ale pak jsem se rozhodl, Ïe nejdfiív vyrazím ven, abych si trochu proãistil hlavu. Chystal jsem se na nûjak˘ pofiádn˘ v˘stup, kter˘ by zabral vût‰inu dne a pofiádnû mû utahal. Pak bych snad dokázal zaspat ten budíãek v pût ráno. 72

Vytáhl jsem mapu okolí, v níÏ jsem si vyznaãil trasy, které jsem chtûl zdolat. A zÛstal jsem jako opafien˘. „To není moÏn˘,“ vydechl jsem. Pofiád jsem civûl na list papíru pfied sebou. Nakonec jsem nalistoval první mapu v Hobbesovû knize. Terén se shodoval. JenÏe to prostû nebylo moÏné. Mapa v tomhle svazku musela b˘t pfiinejmen‰ím pût set let stará. Navíc jistû pocházela z Evropy. Pfiesvûdãoval jsem se, Ïe je to jenom shoda náhod. Dal‰í hodinu jsem ty dvû mapy porovnával a hledal nûco, ãím by se odli‰ovaly. Nûjakou horu nebo fieku. JenÏe jsem nic neobjevil. Obû stoprocentnû zachycovaly stejné místo. Jedin˘ rozdíl spoãíval v tom, Ïe novodobá mapa byla plná mûst, která na té stfiedovûké pochopitelnû chybûla. Ale kdo ji mohl nakreslit? A proã? Bylo na ãase umístit na web dal‰í fotku. KdyÏ jsem si pfiipravoval fotoaparát, zazvonil mi mobil. UÏ jsem mûl tûch záhadn˘ch telefonátÛ plné zuby. „Dejte mi sakra pokoj!“ rozkfiikl jsem se na volajícího. „Prosím?“ Str˘cÛv hlas znûl spí‰ pobavenû neÏ ‰okovanû. „Ehm… str˘ãku,“ vykoktal jsem. „PromiÀ, posledních nûkolik dnÛ si ze mû nûkdo utahoval po telefonu.“ „Mám poÏádat operátora, aby to provûfiil?“ „Ne, já na to pfiijdu sám. Mûl jsem se nejdfiív podívat, kdo volá, poznal bych, Ïe jsi to ty.“ „Nemusí‰ se omlouvat, hochu,“ uklidÀoval mû. „Nebyl jsem s tebou ve spojení tak ãasto, jak bych mûl. Je jinak v‰echno v pofiádku?“ „No…“ Nepoãkal na odpovûì. „V˘bornû. Urãitû uhodne‰, proã ti volám.“ „Teda…“ „Pfiijímací fiízení je u konce,“ oznámil mi. „V pondûlí nastupuje‰ do ‰koly. V‰echno uÏ je vyfiízené, Logan tû urãitû rád odveze, kdybys tam nechtûl jít první den sám.“ 73

Do ‰koly? Teì? Koneãnû má pfiijít to, na co jsem celou dobu ãekal. Za normálních okolností bych mûl radost, znamenalo to nûjakou náplÀ, seznámení s lidmi. JenÏe já potfieboval je‰tû trochu ãasu. „Logan mû nemusí vozit, koupil jsem si pick-up.“ „Pick-up?“ Zasmál se. „No jistû, co jiného.“ Jak mám vyfie‰it v‰echny ty záhady, kdyÏ budu cel˘ den ve ‰kole? ¤íkal jsem si, Ïe kdybych vstával v tûch pût ráno jako doteì, mohl bych vÏdycky zajít do knihovny je‰tû pfied ‰kolou. „A protoÏe chci dohlédnout na to, aby v‰echno probûhlo hladce,“ pokraãoval str˘c, „pfiijedu a chvíli s tebou pobudu.“ „Pfiijede‰ domÛ?“ „Ano. Dorazím ve stfiedu, takÏe staãí, kdyÏ zvládne‰ sám první dva dny.“ Osm dnÛ. Zb˘vá mi osm dnÛ. Jakmile se str˘c vrátí domÛ, moje v˘pravy do knihovny skonãí. Musím v‰echny odpovûdi najít co nejrychleji.

74

T¤INÁCT

J

ejich argumenty dávaly smysl. Nevidûl jsem v nich Ïádnou trhlinu. Vyrazit do neznámé jeskynû je nebezpeãné. Ano, vidûl jsem Pád do tmy. Bylo samozfiejmû fajn, Ïe si o mû dûlá starosti tolik lidí – navíc bez nich bych se v pátrání nikdy nedostal tak daleko. JenÏe tentokrát jsem byl odhodlan˘ je neposlechnout. Napadlo mû poslat na Facebook v˘ãet míst, kam uÏ jsem vylezl, abych jim dokázal, Ïe nejsem nováãek, ale pak jsem si fiekl, Ïe bych vypadal jako namy‰len˘ pitomec. Tu jeskyni jsem prostû nemohl nechat plavat. Právû se mi podafiilo dostat k nûãemu, co bylo skuteãné. Koneãnû nûco jiného neÏ matoucí historie, rodokmeny plné znetvofien˘ch nemrtv˘ch, ‰ílené naráÏky na ãarodûjnictví a nádoby, v nichÏ plavou nechutné vûci. Mapa pfiedstavovala nûco konkrétního, místo, kam mÛÏu jít, vûci, které mÛÏu vidût. Byl jsem odhodlan˘ podívat se do té jeskynû za kaÏdou cenu, aspoÀ zabiju dvû mouchy jednou ranou, ãili dokonalá pfiíleÏitost. Samozfiejmû jsem postupoval obezfietnû jako vÏdycky. KdyÏ jsem nespal, ãetl jsem si o zdej‰ím terénu. Nad údolím se právû stahovala boufiková mraãna, ale do nedûle mûla b˘t obloha jako vymetená. V nedûli vyrazím. Namlouval jsem si, Ïe Victoria bude stát za mnou, ale trápily mû v˘ãitky, protoÏe Liz, Melissa a Stephanie o mû budou mít strach. Ale aÈ uÏ mû má armáda internetov˘ch pfiátel bude povaÏovat za hrdinu nebo za blázna, aÏ jim po návratu napí‰u, co jsem zjistil, urãitû mi odpustí. 76

âTRNÁCT

Proã jsem je jenom neposlechl? Za tûch osmnáct let, co jsem na svûtû, jsem si uÏil pofiádnou porci dobrodruÏství, ale nikdy by mû nenapadlo, Ïe se setkám s medvûdem. ProhlíÏel si mû a v hnûd˘ch oãích se mu odráÏelo podzimní slunce, jako by v nich doutnal plamen. Kdybych tohle zvífie vidûl v televizi, pûknû v bezpeãí ob˘vacího pokoje, snad bych je povaÏoval za krásné, nebo minimálnû pÛsobivé. Zato docela sám na cestû, která pfiipomínala spí‰ jen stezku pro zvífiata, jsem byl strachy bez sebe. Grizzly se vztyãil na zadní a jeho hlava mi zaclonila slunce. Byl pfiinejmen‰ím dvakrát vût‰í neÏ já. Z jeho fievu jsem se roztfiásl a koneãnû se probral z transu. Ucouvl jsem o pár krokÛ a doufal, Ïe jeho mruãení znamená varování, ne zahájení útoku. BohuÏel jsem prostû nemûl ‰Èastn˘ den. Medvûd se spustil na v‰echny ãtyfii a zavûtfiil, pfiitom ze mû ani na chvíli nespou‰tûl oãi. Z tlamy mu odkapávaly zpûnûné sliny. Pomalu se ke mnû blíÏil. Poznal jsem, Ïe se na mû za chvíli vrhne. Instinktivnû jsem vytu‰il, Ïe právû proÏívám posledních pár vtefiin na tomhle svûtû. Setfiásl jsem batoh ze zad a hodil ho pfied sebe v nadûji, Ïe ho smí‰ené pachy rozpt˘lí. Nezájem. Ucouvl jsem o dal‰í dva kroky, ale v tu chvíli se nade mnou vztyãil jako rozzufien˘ pfiírodní Ïivel. 78

Narazil do mû a já se rozplácl na zemi. Nemohl jsem d˘chat. Pfievalil jsem se na bok a snaÏil se rychle rozpomenout, co bych mûl udûlat. Stoãit se do klubíãka. Chránit si hlavu. JenÏe svaly mû neposlouchaly. Natáhl jsem ruce, abych si pfiitáhl kolena k hrudi. V tu chvíli jsem ucítil horkou tekutinu. Nic mû nebolelo, ale poznal jsem, Ïe je to moje krev. Byl jsem v ‰oku. Hlavou se mi honily zvlá‰tní útrÏky. V˘ãitky svûdomí, které se ozvaly, kdyÏ jsem na zaãátku stezky ignoroval ceduli s nápisem ZÁKAZ VSTUPU. Nádhern˘ podzimní den, dokonalá vyváÏenost teplého slunce a studeného vûtru, která mû pobízela vzhÛru do svahu. Ticho a klid pod korunami vysok˘ch borovic. Tiché zafunûní, které mû vylekalo a upozornilo na blíÏícího se medvûda. ·ok, následovan˘ pohor‰ením: v téhle ãásti Rocky Mountains Ïádní medvûdi neÏijí. âetl jsem to v prÛvodci. O tomhle terénu jsem se informoval. Pofiád jsem tomu nechtûl uvûfiit. Nohy jako by mi pfiimrzly na místû. ÚÏas vystfiídal ochromující strach, kdyÏ mû grizzly zahlédl a zaãal agresivnû mruãet. Zavinil jsem si to sám. Moje chyba. Dohnala mû sem ta hloupá posedlost. Moje poslední my‰lenka byla: KéÏ bych se byl do Vailu nikdy nestûhoval.

79

Dûkuji v‰em, kdo se se Shayem spfiátelili na Facebooku, a to zejména: Melisse Natalyové Victorii Elizabeth Sutherlandové Liz Woodworthové Rachel Davisové Traci Olsenové Anthonymu Davidovi Tobiasi Swift-Washingtonovi Lindsi Colemanové Emily Dyeové Jessice Spetolliové Stefanii Painterové Becku Boyerovi Courtney Raeové Jessice Stewartové Patricku Nottinghamovi Stephanii Takes-Desbiensové