Analýza vývoje struktury aktivních bankovních obchodů v ČR

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie

Analýza vývoje struktury aktivních bankovních obchodů v ČR

Bakalářská práce

Autor:

Marcela Vočadlová Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

doc. Ing. František Pavelka, CSc.

duben, 2015

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 17.4.2015

Marcela Vočadlová

Poděkování Ráda bych tímto poděkovala doc. Ing. Františku Pavelkovi, CSc. za odborné vedení, cenné rady a průběžné připomínky, které mi pomohly při této práci.

Anotace Tato práce je zaměřena na vývoj aktivních bankovních obchodů v České republice v letech 2004 – 2012. První kapitola popisuje bankovní systém na českém finančním trhu, seznamuje se základním členěním bankovních obchodů s detailnějším zaměřením na úvěrové obchody jako hlavní součást aktivních bankovních operací a specifikuje bankovní rizika vč. možností jejich řízení. Druhá kapitola je zaměřena na analýzu aktivních bankovních obchodů ve sledovaném období a to v celkovém objemu dle statistik ČNB. Třetí kapitola představí dvě vybrané finanční instituce, komerční banky a na základě dostupných údajů z výročních zpráv obou subjektů porovnává vývoj jejich aktivních obchodů.

Klíčová slova: banka, aktivní bankovní obchody, pasivní bankovní obchody, úvěr, riziko

Annotation This dissertation is focused on active banking trades progress in Czech Republic within 2004 – 2012. The first chapter describes the banking system on Czech financial market, familiarizes with basic classification of banking trades with more detailed focus on credit trades as a primary part of active banking operations and specifies banking risk including their management. The second chapter is focused on complete active banking trades analysis in the monitored period according to the statistics of the ČNB. The third chapter introduces two representative financial institutions (commercial banks) and compares the development of their active trades based on the availaible data from the annual reports. Key words: bank, active banking trades, pasive banking trades, credit, risk

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 Zvolené metody zpracování ..................................................................................................... 8 1

Bankovní systém v České republice ................................................................................. 9 1.1 Historický vývoj bankovního systému v České republice ........................................... 9 1.2 Centrální banka ............................................................................................................ 9 1.3 Komerční banky ......................................................................................................... 10 1.4 Ostatní finanční instituce ........................................................................................... 13 1.5 Bankovní obchody ..................................................................................................... 13 1.5.1

Aktivní obchody .......................................................................................... 14

1.5.2

Pasivní obchody .......................................................................................... 16

1.5.3

Neutrální obchody ....................................................................................... 17

1.6 Úvěrové obchody ....................................................................................................... 18 1.6.1

Charakteristika aktivních bankovních obchodů .......................................... 18

1.6.2

Princip úvěrové multiplikace ...................................................................... 18

1.6.3

Druhy úvěrových produktů ......................................................................... 19

1.7 Rizika ......................................................................................................................... 20 1.7.1

Druhy rizik .................................................................................................. 21

1.8 Regulace a řízení rizik ............................................................................................... 22 1.8.1

Činnosti bankovní regulace a dohledu centrální banky .............................. 23

1.8.2

Nástroje ČNB k ovlivňování aktivit komerčních bank ............................... 24

1.8.3

Pravidla obezřetného chování bank............................................................. 24

1.9 Řízení úvěrových rizik ............................................................................................... 26 2

Analýza vývoje aktivních bankovních obchodů v České republice v letech 2004 –

2012 .......................................................................................................................................... 28 2.1 Vstup ČR do Evropské unie....................................................................................... 28 2.2 Světová finanční krize................................................................................................ 28 2.3 Aktivní bankovní obchody v průběhu let 2004 – 2012.............................................. 29

3

2.3.1

Vývoj úvěrových obchodů .......................................................................... 30

2.3.2

Klasifikace pohledávek ............................................................................... 32

Analýza vybraných bank ................................................................................................ 36 3.1 Česká spořitelna ......................................................................................................... 36 3.1.1

Základní údaje o společnosti ....................................................................... 36 5

3.1.2

Produkty ...................................................................................................... 37

3.1.3

Vývoj hospodaření ...................................................................................... 38

3.1.4

Struktura aktivních bankovních obchodů.................................................... 38

3.2 Fio banka.................................................................................................................... 40 3.2.1

Základní údaje ............................................................................................. 41

3.2.2

Produkty ...................................................................................................... 42

3.2.3

Vývoj hospodaření ...................................................................................... 42

3.2.4

Struktura aktivních bankovních obchodů.................................................... 43

3.3 Porovnání vybraných bank ........................................................................................ 45 3.3.1

porovnání kapitálové přiměřenosti .............................................................. 45

3.3.2

porovnání podílů poskytnutých úvěrů ke klientským vkladům .................. 47

3.3.3

porovnání nárůstu bilanční sumy ................................................................ 48

3.3.4

porovnání nárůstu úvěrových obchodů ....................................................... 48

Závěr ........................................................................................................................................ 51 Seznam použité literatury .................................................................................................. 53 Seznam zkratek.................................................................................................................. 54 Seznam tabulek.................................................................................................................. 55 Seznam obrázků................................................................................................................. 55

6

Úvod Neodmyslitelnou součástí každé moderní vyspělé ekonomiky a jejího tržního hospodářství je správně fungující bankovní systém. Na těchto pilířích stojí v dnešní době celá národní hospodářství, a to jak z pohledu makroenomického tak i mikroekonomického. Bez bankovních institucí by nebylo možné nejen v podnikatelské sféře vyrábět a uskutečňovat obchod, ale ani v běžném životě realizovat základní provoz domácností. S činností finančních institucí se setkáváme denně na každém kroku. Všichni bez rozdílu, byť každý v jiné míře, využíváme služeb bankovního sektoru. Nejenom všechny právnické osoby ale i převážná většina fyzických osob má vlastní běžný účet, příp. některé ze široké škály spořících produktů. Každý je často účastníkem transakce v rámci platebního styku, ať už na straně plátce nebo příjemce. A v neposlední řadě zde musíme uvést úvěrové obchody, které umožňují na jedné straně realizaci cílů a na straně druhé dosažení zisku. S rostoucím vývojem rostou i potřeby a s nimi i zájem o jejich financování z cizích zdrojů. Tento trend zaznamenáváme od nejnižší úrovně jednotlivců v domácnostech, přes podniky, municipality až po národní ekonomiky. Cílem této práce je zaměřit se detailněji právě na úvěrové obchody a provést analýzu struktury vývoje aktivních bankovních obchodů v posledním desetiletí, konkrétně za období let 2004 - 2012 v České republice a následně dokázat vzrůstající trend především v oblasti ustutečněných úvěrových obchodů. Dále bude provedeno porovnání dvou subjektů - vybraných komerčních bank, a to nejen s ohledem na jejich rozdílné postavení v historii českého bankovnictví, ale především z hlediska jejich úvěrové nabídky pro soukromou i firemní klientelu.

7

Zvolené metody zpracování Metoda analytické deskripce je použita v úvodní části bakalářské práce, která popisuje bankovní systém v České republice, seznámí s členěním jednotlivých bankovních obchodů do základních kategorií a detailněji se zabývá aktivními bankovními obchody, resp. úvěrovými obchody. Součástí této kapitoly je i rozbor rizik spojených s tímto druhem obchodů a jejich možná regulace. V druhé části práce jsou analyzovány údaje o objemu zvolených aktivních bankovních obchodů za použití dat z období let 2004 – 2012. Pro sběr těchto dat jsou využity především statistické zdroje České národní banky. Následně jsou analyzovány dvě zvolené komerční banky a za použití metody komparace posouzen vývoj jejich aktivních obchodů v průběhu vybraného období.

8

1 Bankovní systém v České republice

1.1

Historický vývoj bankovního systému v České republice

V Československé socialistické republice byl nejprve vytvořen jednostupňový bankovní systém. Od roku 1950 zastávala Státní banka československá funkci centrální a zároveň i funkci obchodní banky. Dalšími významnými bankami na trhu v té době byly Československá obchodní banka a Živnostenská banka. Dvoustupňový bankovní systém je v České a Slovenské federativní republice uplatňován až od r. 1990, kdy vstoupily v účinnost dva zásadní zákony – zákon č. 130/1989 Sb., o Státní bance československé a zákon č. 158/1989 Sb., o bankách a spořitelnách. V té době byla centrální banka oddělena od ostatních bank s cílem zabezpečovat makroekonomické funkce a měnovou politiku státu. V následujícím desetiletí pak došlo k poměrně masivnímu nárůstu počtu nově zakládaných komerčních bank, což díky snaze obstát v konkurenci mimo jiné pozitivně ovlivnilo rozvoj produktové nabídky na bankovním trhu v České republice. Na druhou stranu jsme ovšem zaznamenali i poměrné rychlé ukončení činnosti některých z těchto bank a to především z důvodu jejich špatně nastaveného systému řízení rizik.

1.2

Centrální banka

Česká národní banka (ČNB) byla založena 1. ledna 1993 v důledku rozdělení naší republiky. Tehdy zanikla Státní banka československá s tím, že byla rozdělena na zmiňovanou ČNB a Národní banku Slovenska. ČNB je zřízena Ústavou České republiky a podléhá zákonu č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Nejvyšším řídícím orgánem je bankovní rada, kterou jmenuje prezident republiky a je složena z guvernéra, dvou viceguvernérů a čtyř členů bankovní rady. ČNB provádí bankovní dohled a regulaci nad všemi finančními institucemi a finančními zprostředkovateli v České republice.1

1

čerpáno z http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/

9

V zákoně č. 6/1993 Sb., o ČNB jsou vymezeny činnosti České národní banky jako tzv. banky státu, což je především2 •

emise peněz – monopol na vydávání bankovek a mincí

•

řízení peněžního oběhu – správa zásoby peněz, výměna peněz v oběhu, ochrana před padělky

•

platební styk a zúčtování bank – určování pravidel provádění platebního styku mezi jednotlivými subjekty, vedení účtů bank

•

dozor a usměrňování činnosti na finančním trhu – systematická regulace a dohled nad bankovním sektorem, vč. příp. postihů

•

zajišťování měnové politiky státu – cílem je udržení cenové stability, což je předpokladem pro zdárný hospodářský růst země

•

devizová funkce – tvorba devizových rezerv státu a působení na devizový kurz (kurzová intervence)

1.3

Komerční banky

Druhý stupeň systému tvoří obchodní banky, ať už univerzální či specializované, jejichž doménou je mikroekonomická funkce. V souladu s právní legislativou ČR jsou za komerční banky považovány právnické osoby, akciové společnosti, se sídlem na území ČR, které se zabývají přijímáním vkladů od veřejnosti a poskytováním úvěrů. Jejich činnost se odehrává na finančním trhu s tím, že sběr vkladů je banka oprávněna provádět pouze na základě platné bankovní licence udělené ČNB. ČNB může v rámci této licence vydat souhlas i s poskytováním dalších činností, např. devizových obchodů, vydávání obligací, apod. Držiteli speciálních licencí jsou stavební spořitelny, které mají přesně definované činnosti, které mohou vykonávat s ohledem na zachování bezpečnosti vkladů.

2

Zákon č. 6/1993 Sb. České národní rady ze dne 17. prosince 1992 o České národní bance a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o České národní bance). In: Sbírka zákonů České republiky. 1993, částka 1, s. 1

10

Banky jsou v českých podmínkách většinou členěny podle struktury svých bankovních služeb a podle velikosti bilanční sumy. Podle rozsahu poskytovaných činností můžeme komerční banky rozdělit na: •

univerzální – na základě udělené bankovní licence realizují aktivní i pasivní obchody a poskytují služby všem zákazníkům

•

specializované – s úzkým zaměřením na určité produkty (např. stavební spořitelny a hypoteční banky) nebo na určitou skupinu zákazníků či území

•

úvěrová a spořitelní družstva

Vývoj počtu finančních institucí v ČR 50 45 40 35 30

banky

25

fondy peněžního trhu

20

spořitel. a úv. družstva

15 10 5 0 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Obrázek 1: Graf vývoje počtu finančních institucí v ČR Zdroj: Vlastní úprava na základě dat z www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/seznamy_mbs

Po vstupu České republiky do Evropské unie v r. 2004 se počet bankovních institucí na našem území stabilizoval a tento stav v následujících letech jen nepatrně kolísal v řádu jednotek. Počet bank vzrostl do r. 2012 o 20 %. Oproti tomu počet peněžních fondů zaznamenal v letech 2007 – 2010 nejprve mírný nárůst, ale poté klesl až o 67,5%. Počet úvěrových a spořitelních družstev měl za sledované období klesající tendenci s tím, že z původních 20 již bylo v r. 2012 evidováno pouze 13. 11

Aktuálně v r. 2014 evidovala ČNB 45 bank, 2 peněžní fondy a 11 spořitelních a úvěrových družstev3. Mezi bankami působícími v ČR má dominantní postavení několik velkých bank, jimiž jsou Česká spořitelna, a.s., Československá obchodní banka, a.s, Komerční banka, a.s, UniCredit Bank Czech Republic, a.s. Co se týká vlastnické struktury bank, postupně se snižoval podíl státu na jejich vlastnictví. Dnes je většina bankovního kapitálu v rukou zahraničních investorů.4 Podle velikosti bilanční sumy lze banky rozdělit do třech základních kategorii na velké – s bilanční sumou nad 200 mld. Kč, střední a malé banky. Toto dělení doplňují ještě pobočky zahraničních bank a stavební spořitelny. Tabulka 1: Podíl jednotlivých skupin bank na celkové bilanční sumě v % 2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

velké banky

59,8

61,2

59,8

61,7

57,5

57,7

58

57,2

57,1

střední banky malé banky pobočky zahr. bank stavební spořitelny

15,9 2,3 10 12

15,1 2 9,5 12,2

16,2 2,3 9,2 12,5

10,3 4,4 12,4 11,2

12,2 5,3 14,1 10,8

13,5 5,5 12,1 11,2

13,1 6,4 11,4 11,2

19 1,6 11,5 10,6

20,6 2,5 9,4 10,4

Zdroj: Vlastní úprava na základě dat z www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/souhrnne_informace_fin_trhy

Pokud vezmeme v úvahu pouze počet, tvoří velké banky kolem 10 % bankovního sektoru, je nutno ale uvažovat skutečnou velikost podle podílu jejich aktiv na celkové bilanční sumě. Tento podíl se trvale pohybuje okolo 60 %, i když v posledních letech se lehce snižuje v důsledku vzrůstajícího podílu bank střední velikosti. V současnosti překročila bilanční suma středních bank již 20 % z celku. Podíl malých bank lze sice považovat za zanedbatelný, ale jejich existence je důležitá pro zvýšení konkurenčního prostředí v bankovnictví. Počet poboček zahraničních bank se sice průběžně zvyšuje, ale v jejich podílu na celkové bilanční sumě se tento fakt neodráží a i přes menší dočasný růst v letech 2007 - 2008 se pohybuje kolem 10 %. Zastoupení stavebních spořitelen mírně pokleslo a na konci sledovaného období 3

čerpáno z http://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/seznamy_mbs/seznam_mfi/

4

čerpáno z diplomové práce KUDROVÁ, V. Vývoj bankovního sektoru v uplynulých deseti letech v ČR Brno, Masarykova univerzita, 2013.s. 12

12

činilo cca 10 %, tento pokles by se mohl připisovat na vrub změny podmínek poskytování státní podpory v kombinaci s klesajícím trendem úrokové sazby z vkladů.

1.4

Ostatní finanční instituce

V širším pojetí bankovního sektoru sem pak mohou být zařazeny i finanční instituce jako pojišťovny, obchodníci s cennými papíry, investiční a penzijní fondy nebo leasingové společnosti. Tyto společnosti sice nejsou držiteli bankovní licence a nemohou tudíž poskytovat všechny služby z finanční oblasti, nicméně se svými specializovanými produkty mají nezastupitelné místo na trhu, neboť doplňují komplexní nabídku finančních produktů zejména pro domácnosti.

1.5

Bankovní obchody

Hlavními cíli fungování komerčních bank je dosahování zisku, výplata dividend akcionářům, zhodnocování jejich majetku vloženého do základního jmění banky, zhodnocování kapitálu.5 Bankovními operacemi se rozumí veškeré druhy činností bank a ostatních finančních ústavů, spočívajících

především

v soustřeďování

a

rozdělování

peněžních

prostředků,

ve

zprostředkování platebního styku a jiných službách pro zákazníky.6 V bankovnictví se jedná o princip nákupu přebytků peněz za účelem jejich prodeje s tím, že cenou za oba typy obchodů je úrok. Rozdílem mezi výnosovým a nákladovým úrokem je pak úroková marže, ze které banka kromě zisku, který je hlavním motivem, tvoří i rezervy k pokrytí rizik z úvěrových obchodů.7 Nejčastěji používané rozdělení bankovních obchodů je založeno na jejich odrazu v bilanci banky, z tohoto hlediska lze rozdělit bankovní operace do tří skupin:

5 6

PAVELKA, Fr. a kolektiv Úvěrové obchody. 2. vyd. Praha, BIVŠ, 2008. s. 31 ISBN 987-80-4265-140-5 POSPÍŠIL, R.; HOBZA, Vl.; PUCHINGER, Zd. Finance a bankovnictví. 1.vyd. Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. s. 33 ISBN 80-244-1297-7

7

PAVELKA, Fr. a kolektiv Úvěrové obchody. 2. vyd. Praha, BIVŠ, 2008. s. 31 ISBN 987-80-4265-140-5

13

1.5.1

Aktivní obchody

Pro financování aktivních operací používá banka vlastní a svěřený kapitál, jejich cílem je dosažení zisku a udržení likvidity. Tyto obchody jsou v rozvaze zařazeny nalevo, na straně aktiv, odtud tedy pramení jejich název. Banka je při aktivních obchodech v pozici věřitele. Mezi hlavní druhy aktivních operací patří: •

poskytování úvěrů – bankám nebo nebankovním klientům

•

nákup cenných papírů a investičních komodit

Jak uvádí profesor Polouček lze z pohledu likvidity aktiva rozdělit na primární, sekundární, úvěry a investice. Primární aktiva představují nejvyšší likviditu a zarhnují hotovost, rezervy u centrální banky a jiných bank a proplacené šeky. Držba hotovosti je ale pro banku nákladná a kromě likvidity bance nic nepřináší, proto se jí snaží banky minimalizovat. Výše povinných minimálních rezerv vychází z opatření ČNB a je odvozována od objemu depozit klientů. Vklady uložené u korespondenčních bank se používají pro uskutečňování běžných mezibankovních transakcí a přinášejí pouze nepatrný výnos. Proplacené šeky se používají v České republice velmi omezeně a jedná se o zanedbatelné částky v bilanci bank. Sekundární aktiva mají posílit likviditu bank a jsou udržována ve formách krátkodobých finančních dokumentů, např. pokladničních poukázkách, bankou akceptovaných směnkách, komerčních papírech, depozitních certifikátech. Hlavní požadavek na sekundární aktiva je jejich rychlá přeměna do hotovostní formy s minimální ztrátou. Jejich potřebná výše závisí na produktech banky a řadě dalších faktorů, např. i na sezónních výkyvech v požadavcích na úvěry. Úvěry tvoří rozhodující část aktiv, jsou relativně málo likvidní, více rizikové, ale přinášejí vyšší výnosy. Úroky z úvěrů jsou základním zdrojem příjmů komerčních bank.8 Úvěrovým obchodům je věnována samostatná kapitola.

8

POLOUČEK, St. a kolektiv Bankovnictví 2. vydání, Praha, Nakladatelství C.H.Beck 2013. s. 218-224 ISBN 978-80-7400-491-9

14

Investice jsou stejně jako úvěry pro banky operace výnosové, výnosové, ale patří mezi nejrizikovější obchody V oblasti investičního bankovnictví se jedná zejména o obchodování s finančními obchody. instrumenty a investování do cenných ch papírů.. Zisk je ovlivňován objemem obchodů a výší poplatků, resp. provize. Převažující druh rizika je zde na rozdíl od komerčního bankovnictví především tržní riziko, riziko, které vyplývá z kolísání cen investičních instrument instrumentů.9 Pro ziskovost bank je významná i tzv. rentabilita rentabilita celkových aktiv, aktiv, která se posuzuje pomocí ukazatele ROA (Return On Assets) jako poměr zisku k celkovým aktivům banky. Snaha o co nejvyšší rentabilitu se ale může dostat do konfliktu s principem likvidi likvidity, ty, který je životně důležitý pro zdravé fungování komerčních bank.10

Struktura aktivních bankovních obchodů Pokladna

0%

Poskytnuté úvěry a vklady

2% 3% 5% 1%

Neobchodovatelné dluhové cenné papíry v drľení banky

20%

Ostatní dluhové cenné papíry v drľení banky

68% 1%

Podílové listy a akcie fondů peněľního trhu Ostatní akcie a majetkové účasti v drľení banky Stálá aktiva

Obrázek 2:: Graf struktury aktivních bankovních obchodů 2004-2012 2004 2012 Zdroj: Vlastní úprava na základě dat z www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY

Z uvedeného grafu jasně vyplývá, vyplývá, že základem aktiv všech bank jsou poskytnuté úvěry, ty představují 68 % všech aktivních bankovních obchodů. Důvodem je bezpochyby jejich

9

POLOUČEK, St. a kolektiv Bankovnictví 2. vydání, Praha, Nakladatelství C.H.Beck 2013. s. 250-273 250 ISBN 978 978-80-7400-491 491-9

10

PAVELKA, Fr. a kolektiv Úvěrové obchody. obchody. 2. vyd. Praha, BIVŠ, 2008. s. 41 ISBN 987 987-80-4265 4265-140-5

15

lukrativnost a fakt, že generují bankám největší část zisku. Druhý významnější podíl ve výši 20 % mají v aktivech aktivech dluhové cenné papíry v držení bank. Zbývající druhy aktiv jsou zastoupeny již pouze v řádu jednotlivých procent a svým celkovým součtem 12 % doplňují kompletní strukturu aktivních bankovních obchodů.

1.5.2

Pasivní obchody

Hlavním důvodem pro pasivní operace je získávání zdrojů pro financování aktivních obchodů, v rozvaze banky jsou uváděny vpravo na straně pasiv. Při pasivních obchodech obchodech vstupuje banka do pozice dlužníka. dlužníka. Do této kategorie se zahrnují: •

depozitní operace – realizace vkladů a výběrů, tzn. přeměna hotovostních peněz na bezhotovostní a naopak.

•

prodej cenných papírů

•

emise dluhopisů

•

tvorba vlastního kapitálu – emise vlastních akcií

Struktura pasivních bankovních obchodů Přijaté vklady a úvěry, celkem 6%

11%

6% Emitované neobchodovatelné dluhové cenné papíry, celkem

2%

Emitované ostatní dluhové cenné papíry, celkem

75%

Kapitál a rezervy, celkem Ostatní pasiva bilanční, celkem

Obrázek 3:: Graf struktury pasivních bankovních obchodů 2004-2012 2004 2012 Zdroj: Vlastní úprava úprav na základě dat z www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY

Z uvedeného grafu je zcela zřejmé, že největší podíl na celkových pasivech bank mají cizí zdroje ve formě přijatých vkladů a úvěrů, 85 % z této sumy představují potom vklady od klientů. Tato skutečnost spolu s 69 % klientských úvěrů na straně aktivních obchodů dokazuje 16

fakt, že banky působící na českém finančním trhu jsou bankami univerzálními, neboť se zabývají jak poskytováním úvěrů, tak sběrem volných peněžních prostředků. Porovnání úvěrů a depozit odráží, do jaké míry jsou ke krytí úvěrů použita depozita. Podíl depozit na celkových aktivech bývá vyšší u velkých bank, které mají velké množství drobných střadatelů. Obecně lze říci, že banky s vysokým podílem úvěrů na depozitech jsou méně likvidní a naopak banky s nízkým podílem úvěrů nevyužívají plně své úvěrové možnosti. Pro měření likvidity se často využívá gap analýza, kdy se aktiva a pasiva rozdělí do několika časových pásem dle splatnosti a v těch se pak vzájemně porovnají jejich hodnoty, přičemž gap odpovídá rozdílu aktiv a pasiv v daném časovém pásmu. Pozitivní gap znamená nedostatek finančních zdrojů na krytí pohledávek a negativní gap představuje přebytek zdrojů. S ohledem na skutečnost, že většina depozit má krátkodobý charakter a úvěry jsou ve velké míře dlouhodobé, je obvyklé, že v nejkratších časových pásmech jsou hodnoty gapů kladné a v nejdelších obdobích záporné.11

1.5.3

Neutrální obchody

Neutrální, tzv. indiferentní operace se v rozvaze neuvádějí, banka zde vystupuje v roli finančního zprostředkovatele. Nicméně se tyto operace v bankách provádějí v poměrně velkém měřítku. Jedná se o možnosti podmíněné tím, že nastane nějaká skutečnost, a proto se zachycují mimo bilanci banky a nazývají se tzv. podrozvahové operace. Výnosy z těchto činností mohou mít značný podíl na celkových výnosech banky. Mezi neutrální operace se řadí:

11

•

platební a zúčtovací styk

•

úvěrové přísliby

•

garance

•

zajišťovací prostředky (deriváty),

•

depotní operace

•

devizové a směnárenské činnosti

POLOUČEK, St. a kolektiv Bankovnictví 2. vydání, Praha, Nakladatelství C.H.Beck 2013 s. 160-161 ISBN 978-80-7400-491-9

17

1.6

1.6.1

Úvěrové obchody

Charakteristika aktivních bankovních obchodů

Aktivní bankovní obchody využívají vlastní a svěřené peněžní prostředky k dosažení výnosu, který převýší náklady na jejich získání a držení.12 Zajišťují zejména různé způsoby financování pro klienty. Mezi nejdůležitější a nejčastější aktivní obchody patří poskytování úvěrů.

1.6.2

Princip úvěrové multiplikace

Aktivní a pasivní obchody jsou na finančním trhu vzájemně propojeny s tím, že zejména úvěrové a depozitní operace vytvářejí tzv. multiplikační efekty, které vedou k růstu množství peněz v oběhu. Princip těchto operací spočívá v použití prvotního depozita k poskytnutí úvěru s tím, že si banka z vkladu ponechá nezbytnou rezervu na případné požadované výběry vkladů. Úvěrové peníze jsou následně uloženy u komerční banky opět jako depozitum a předchozí scénář se může několikrát opakovat, tzn. banka vložené prostředky po odečtení rezervy opět použije k poskytnutí úvěru. Tímto způsobem může při provedení úvěrové multiplikace až do úplného konce součet všech následných depozit (D) vést až ke vzniku sumy rovnající se prvotnímu depozitu (D1) násobenému převrácenou hodnotou úvěrového ଵ

multiplikátoru (d), tento princip lze tedy názorně vyjádřit vzorcem D= .D1. V praxi má ale ௗ

úvěrová multiplikace klesající charakter a většinou se zastaví sama dříve, než se může uskutečnit v plné šíři. Nutnost tvorby povinných minimálních rezerv z primárních vkladů využívají centrální banky jako jeden z nástrojů regulace, konkrétně ČNB stanovuje výši povinných minimálních rezerv na 2 %.13

12

POSPÍŠIL, R.; HOBZA, Vl.; PUCHINGER, Zd. Finance a bankovnictví. 1.vyd. Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. s. 33 ISBN 80-244-1297-7

13

PAVELKA, Fr. a kolektiv Úvěrové obchody. 2. vyd. Praha, BIVŠ, 2008. s. 37-39 ISBN 987-80-4265-140-5

18

1.6.3

Druhy úvěrových produktů

Úvěry lze členit podle nejrůznějších kritérií, např. lhůty splatnosti, způsobu čerpání, účelovosti či zajištění apod. Mimo klasické úvěrové produkty nabízejí banky tzv. bankovní záruky, z nichž neplynou pro klienty okamžité likvidní prostředky. Do této skupiny obchodů je možné zařadit i zvláštní formy financování, ze kterých získá klient finanční prostředky až při splnění určitých podmínek, z nich lze zmínit zejména faktoring a forfaiting. 1.6.3.1 Nejčastěji používaná členění úvěrových obchodů Podle lhůty splatnosti, tzn. podle doby, do které mají být peněžní prostředky dlužníkem vráceny zpět věřiteli, a to vč. úroků:
Krátkodobé úvěry – splatnost do 1 roku od poskytnutí peněžních prostředků bankou (např. eskotní, provozní, kontokorentní)
Střednědobé úvěry – splatnost 1 – 4 roky od poskytnutí peněžních prostředků bankou (např. investiční)
Dlouhodobé úvěry – splatnost delší než 4 roky od poskytnutí peněžních prostředků bankou (především hypotéky) Podle subjektu:
Úvěry fyzickým osobám – např. spotřebitelské úvěry a hypotéky
Úvěry právnickým osobám – zejména provozní a investiční úvěry Podle účelu (objektu):
Účelové – je znám účel použití peněžních prostředků z úvěru (např. na bydlení hypotéky, úvěry ze stavebního spoření)
Neúčelové – není znám účel použití peněžních prostředků z úvěru (např. drobné spotřebitelské úvěry, kreditní karty) Podle poskytované záruky:
Zajištěné – garance zajišťuje možnost splacení úvěru náhradní cestou prostřednictvím věcné (nemovitost, příp. movitá věc) nebo osobní záruky (ručitel)
Nezajištěné – drobné většinou spotřebitelské úvěry 19

Podle způsobu použití:
Provozní – financují běžný provoz a výrobu
Investiční – na pořízení investičního majetku Podle měny:
Korunové – představují větší část celkového objemu poskytnutých úvěrů
Devizové – poskytnuté v cizí měně Z výše uvedených členění jsou pro banku k řízení úvěrových obchodů, úvěrového a likvidního rizika nejdůležitější dva aspekty - čas a objekt, resp. účel. Členění úvěrů podle data splatnosti je důležité z hlediska řízení likvidity, tj. schopnosti hradit své závazky. Pro stanovování rizikovosti poskytnutých úvěrů je podstatné i členění obchodů podle záruky, neboť nezajištěné úvěry představují logicky větší riziko ztráty. Z hlediska objemu a s ním spojených výnosů jsou pro banku nejvýznamnější úvěry komerční, které ale zároveň přinášejí i největší riziko. Je to způsobeno především napojením na riziko podnikatelské a na vývoj celé ekonomiky (riziko politicko-ekonomické, makroekonomické, právní).14

1.7

Rizika

V obecném slova smyslu lze pojem riziko chápat jako pravděpodobnost odchylky budoucího stavu od předpokládaného. Jeho podstatou je nahodilost, variabilita možných výsledků a možnost odchylky od předem stanoveného cíle. V prostředí bankovních institucí se riziko vyjadřuje jako veličina zachycující rozměr eventuální ztráty v penězích.15 Bankovní obchody jsou spojeny s řadou rizik. Z pohledu finačního řízení společnosti je za riziko považována změna hospodářského výsledku, způsobená odchýlením od plánovaného stavu. Tato odchylka může být jak negativní, tzv. čisté riziko, tak i pozitivní. Riziko bývá definováno výší dopadu vyjádřenou určitou částkou v penězích, ale také procentní 14

PAVELKA, Fr. a kolektiv Úvěrové obchody. 2. vyd. Praha, BIVŠ, 2008. s. 59-60 ISBN 987-80-4265-140-5

15

PŮPLPÁNOVÁ, St. Komerční bankovnictví v České republice, Praha, VŠE, Oeconomia, 2007, s. 181 ISBN 978-80-245-1180-1

20

pravděpodobností příslušného rizika ve sledovaném období.16V bankách se upřednosťnuje první varianta vyčíslení případné ztráty v penězích. Při své činnosti musí banky postupovat obezřetně, zejména nepoškozovat svými obchody zájmy klientů z pohledu návratnosti jejich vkladů a neohrožovat stabilitu a bezpečnost banky. V neposlední řadě musí banky trvale udržovat svoji platební schopnost, tj. dodržovat stanovená pravidla likvidity a bezpečného provozu. Banky obchodují z velké části s cizími zdroji, a proto musejí být při svých obchodech obezřetné, správně investovat a diverzifikovat svá rizika.17 Základními předpoklady pro úspěšné řízení rizik je definice rizika, identifikace jeho možného výskytu v jednotlivých operacích, kvantifikace a volba optimální metody jejich řízení. Při tomto řízení je nutné postupovat systematicky, odhadnout případné vazby a neizolovat jednotlivé oblasti, zajistit spolehlivou technologickou podporu a pro budoucí vývoj vést důkladnou historii záznamů. Proces řízení rizik musí být dostatečně flexibilní, aby byl schopen reagovat na změny trhu, odvětví i legislativy. Na soustavné řízení rizik mají banky nastaveny řídící a kontrolní systémy, které jsou vymezeny v jejich interních směrnicích a etickém kodexu. S rozvojem bankovnictví i služeb obecně vznikají nová rizika, ale přibývá i možností, jak se proti nim zajistit. Zejména v zemích EU dochází k postupnému sjednocování přístupů k regulaci a řízení rizik.18

1.7.1

Druhy rizik

Rizika je možné členit podle různých úhlů pohledů, např. na rizika plynoucí z ekonomických nebo mimoekonomických zdrojů, příp. na vnitřní a vnější. Jednotlivé druhy rizik spolu úzce 16

KALABIS, Zb. Základy bankovnictví, bankovní obchody, služby, operace a rizika, Brno, BizBooks, 2012, s.25 ISBN 978-80-265-0001-8

17

FORIŚKOVÁ, D. Základy komerčního bankovnictví Ostrava, Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta 2008 s. 24

18

POLOUČEK, St. a kolektiv Bankovnictví 2. vydání, Praha, Nakladatelství C.H.Beck 2013 s. 147-149 ISBN 978-80-7400-491-9

21

souvisejí a někdy se i překrývají. Pro účely bankovních a zejména aktivních obchodů jsou nepodstatnější rizika následující: •

Úvěrové – představuje možnost ztrát z poskytnutých úvěrů a nesplacených cenných papírů, projevuje se změnou zisku banky a v konečném důsledku může mít vliv na její likviditu. Výše úvěrového rizika se odhaduje z reálné výše poskytnutých úvěrů a na základě jejich rozdělení podle pravděpodobnosti nesplacení (tzv. klasifikace). Tomuto typu rizika je dále věnována samostatná kapitola

•

Úrokové – je riziko změny úrokových sazeb na straně aktiv i pasiv. Omezení tohoto rizika je možné zabezpečit přizpůsobením struktury úrokově citlivých a úrokově necitlivých aktiv a pasiv a použitím finančních derivátů (swapy, opce)

•

Měnové (kurzové) – je obdobou úrokového rizika ve vztahu k obchodům v zahraničních měnách, chránit se lze finačními deriváty (forward, futures, opce).

•

Obchodní (tržní) – vyplývá z možnosti změn aktuální ceny nebo charakteru cenných papírů a ze změn devizových kurzů, eliminovat lze dodržováním zásad kapitálové přiměřenosti s použitím zabezpečovacích finančních nástrojů

•

Likvidní – ztráta schopnosti dostát svým finančním závazkům v době jejich splatnosti, nutno stanovit přiměřenou a vhodnou strukturu finančních rezerv, ČNB stanovuje výši povinných minimálních rezerv, další zabezpečení je možné např. i prostřednictvím leasingu, faktoringu, forfaitingu. Nejdůležitějšími faktory ochrany proti ztrátě likvidity je stabilita banky, dostatečný objem rychle likvidních aktiv (např. vklady v ostatních bankách nebo státní dluhopisy)

•

Operační riziko – představuje selhnání ve vnitřích procesech, selhání lidského faktoru nebo vliv vnějších událostí. Jedná se o jediné riziko nefinančního charakteru. Pro řízení operačního rizika je nutné stanovit koncepci a strategii vč. analýzy možností a vypracování opatření k prevenci vzniku těchto rizik (kontrolní činnost, školení zaměstnanců, evidence událostí, apod.).

1.8

Regulace a řízení rizik

Z bankovních bilancí je na straně pasiv na rozdíl např. od výrobních podniků patrný vysoký podíl cizích zdrojů, které jsou tvořeny především vklady. Případné ztráty by tak mohly mít vliv na ztrátu důvěry klientů v banky a následné upřednostňování hotovostních úspor, což by 22

znamenalo pokles zdrojů bank pro poskytování úvěrů a v konečném důsledku by mohlo dojít ke zpomalení ekonomického růstu země. I z tohoto důvodu je nutná obezřetnější regulace, která je zajišťována kromě tržních mechanismů i regulatorními opatřeními. Dozor nad dodržováním těchto předpisů zajišťuje jako nejvyšší regulatorní orgán na našem trhu Česká národní banka. Její dohled spolu s vnitřními systémy bank úspěšně napomáhá eliminaci všech druhů rizik finančního trhu. Hlavní odpovědnost za identifikaci a kontrolu rizik nese představenstvo banky. V bance jsou dále zřizovány nezávislé útvary, které jsou odpovědné za sledování a řízení rizik – výbor pro řízení aktiv a pasiv (ALCO), výbor pro řízení úvěrového rizika, výbor pro schvalování úvěrů a výbor pro řízení operačního rizika. Vedení banky reportuje v pravidelných intervalech dozorčí radě podrobnou zprávu o riziku. Na nejvyšší úrovni dochází k regulaci a řízení rizik ze strany ČNB. Bankovní regulace je stanovování a prosazování pravidel činností bankovních institucí. Bankovní dohled je kontrola dodržování vymezených pravidel.19 Tata pravidla jsou koncipována za účelem snižování rizik spojených s peněžními operacemi.

1.8.1

Činnosti bankovní regulace a dohledu centrální banky

Bankovní regulace a dohled ČNB se zaměřuje na: •

regulaci vstupu do bankovní soustavy – udělení bankovní licence na základě splnění zákonných podmínek

•

stanovení a kontrolu základních pravidel – kapitálová přiměřenost, přiměřenost likvidity, povinné minimální rezervy, limity úvěrů a majetkových účastí

•

pojištění vkladů a ochranu – ochrana vkladatelů v případě úpadku banky

•

pomoc bankám formou půjčky - tzv. věřitel poslední instance20

19

ŠEVČÍK, A. Bankovnictvi I 1. vyd. Brno, Masarykova univerzita v Brně, 2005, s. 29 ISBN 80-210-3649-4

20

ŠEVČÍK, A. Bankovnictvi I 1. vyd. Brno, Masarykova univerzita v Brně, 2005, s. 29-30 ISBN 80-210-3649-4

23

1.8.2 •

Nástroje ČNB k ovlivňování aktivit komerčních bank přímé administrativní – oproti nepřímým nástrojům méně používané, většinou adresní zásahy s cílem ovlivnit úvěrové možnosti a likviditu konkrétních obchodních bank. Můžeme sem zařadit pravidla likvidity, úvěrové kontingenty, povinné vklady a jiná doporučení

•

nepřímé tržní – vytvoření stejných podmínek pro všechny komerční banky na trhu. K těmto nástrojům patří zejména operace na volném trhu (nákup a prodej státních cenných papírů), diskotní sazba (úroková sazba, za kterou poskytuje ČNB úvěry komerčním bankám), reeskont směnek a lombardní úvěry, konverze měny a swapové obchody, intervence na devizových trzích. Řada regulativních nástrojů má smíšený administrativně ekonomický charakter. Do této skupiny patří především stanovení povinné minimální rezervy (v současnosti 2 % z primárních zdrojů banky), požadavek na kapitálovou přiměřenost a pravidla úvěrové angažovanosti.21

1.8.3

Pravidla obezřetného chování bank

Oproti standardním podnikatelským subjektům vykazují banky vysoký podíl cizích zdrojů ve svých pasivech, což vyžaduje obezřetnější regulaci. V polovině 80. let minulého století začala citelně klesat kapitálová přiměřenost bank, a to díky konkurečním tlakům. Ve snaze zajistit dohled a regulaci nad bankovními institucemi na mezinárodní úrovni byla v r. 1988 přijata dohoda BASEL I, na ní posléze navázal v r. 2006 koncept kapitálové přiměřenosti BASEL II a v současnosti BASEL III.22 Jejím cílem je upřesnit měření úvěrových rizik bank a do výpočtu kapitálové přiměřenosti zahrnout i operační riziko. Pravidla obezřetného chování bank jsou součástí regulace kapitálového trhu, vycházejí z doporučení Basilejského výboru pro bankovní dohled při Bance pro mezinárodní platby a

21

čerpáno z PAVELKA, Fr. a kolektiv Úvěrové obchody. 2. vyd. Praha, BIVŠ, 2008. 42-43 s., ISBN 987-804265-140-5

22

čerpáno z bakalářské práce MADĚRA, Š. Struktura vlastního kapitálu banky a kapitálová přiměřenost Praha, BIVŠ, 2010. s. 8

24

směrnic ES. V našich podmínkách je stanovuje ČNB ve svých vyhláškách vydávaných v souladu se zákonem č. 21/1992 Sb. o bankách, č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu a zákonem č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování.23 Cílem je omezení rizik bankovního podnikání, aby nedošlo k ohrožení návratnosti vkladů a destabilizaci bankovního sektoru. •

Kapitálová přiměřenost - představuje poměr mezi kapitálem obchodní banky a jejími aktivy, vyjadřuje vybavenost banky vlastními zdroji ve vztahu k rizikové struktuře aktiv. Do tohoto ukazatele se promítají všechny aktivity banky i její potenciální ztráty, které bance hrozí při znehodnocení aktiv. Minimální hodnota ukazatele je v současné době stanovena ČNB na 8 %. Kapitálová přiměřenost musí korespondovat s mírou rizika v portfoliu a bankovní strategii.

•

Řízení likvidity a tvorba povinných minimálních rezerv – pravidla likvidity znamenají stanovení struktury aktiv a pasiv a závazných vazeb mezi nimi z časového hlediska, tzn. např. aby krátkodová pasiva byla kryta krátkodobými likvidními aktivy.24 Banka musí být vždy schopna vyplatit vklady svých vkladatelů na požádání S řízením likvidity je spojena tvorba povinných minimálních rezerv. Jedná se o podíl z objemu primárních vkladů stanovený ČNB (ve výši 2 %), uložený na clearingovém účtě vedeném ČNB a úročený repo sazbou.

•

Úvěrová angažovanost – limity čisté úvěrové angažovanosti si stanovují komerční banky jako celkový objem současných i budoucích pohledávek vůči jednomu dlužníkovi nebo jedné ekonomicky spjaté skupině dlužníků (maximální možnou výši čisté úvěrové angažovanosti) tak, aby nepřesahovala 25 % kapitálu banky. U osob se zvláštním vztahem k bance je tento limit snížen na 20 %. Limity úvěrové angažovanosti stanovují maximální meze koncentrace obchodů komerčních bank do jednotlivých rizikových oblastí.25

•

Klasifikace pohledávek z hlediska stupně rizikovosti a tvorba opravných položek k těmto pohledávkám – tomuto pravidlu se blíže věnuje následující kapitola.

23

čerpáno z http://www.cnb.cz/cs/obecne/

24

PAVELKA, Fr. a kolektiv Úvěrové obchody. 2. vyd. Praha, BIVŠ, 2008. s. 45 ISBN 987-80-4265-140-5

25

PAVELKA, Fr. a kolektiv Úvěrové obchody. 2. vyd. Praha, BIVŠ, 2008. s. 45 ISBN 987-80-4265-140-5

25

1.9

Řízení úvěrových rizik

Úvěrové riziko je nejčastěji se vyskytujícím typem rizika v českých podmínkách. Jeho hodnoty se pohybují v rozmezí 0 – 1, přičemž nula představuje vysoce likvidní návratnou pohledávku bez nutnosti vytvářet rezervy, naopak jednička označuje vysoké riziko, při kterém se vytvářejí rezervy v nezbytné míře. Banka sleduje úvěrové riziko celkově za všechny rozvahové i podrozvahové pozice. Nejdůležitější prevencí tohoto rizika je zásada dokonale poznat partnera ve smluvním vztahu, správně odhadnout jeho schopnost dostát svým závazkům, tzn. splácet řádně a včas poskytnutý úvěr. •

posouzení úvěruhodnosti klienta – náhled do registrů dlužníků, informace ratingových agentur

•

posouzení úvěruschopnosti klienta – scoring, tzn. posouzení schopnosti splácet na základě doložených disponibilních příjmů vč. posouzení dalších aspektů (věk, pohlaví, povolání, teritorium atd.), v případě podnikatelských úvěrů se posuzuje také stanovený záměr a vyžadují se finanční výkazy za několik posledních let, obvykle se přihlíží i k historii klienta v dané finanční instituci

•

průběžný monitoring finační situace a platební morálky klienta

•

zajišťovací instrumenty – dostatečná hodnota navrhovaného zajistění a realizace těchto zástav v případě nesplácení úvěru. Jako zástavy se používají nejlikvidnější akcie obchodované na Burze cenných papírů Praha, nemovitý majetek, ručení, přistoupení k závazku dlužníka, příp. zástava pohledávek dlužníka za bonitními obchodními partnery

•

klasifikace pohledávek, tvorba rezerv a opravných položek – tyto agendy jsou prováděny na základě vnitřních předpisů bank a v souladu s obecně platnými právními předpisy. Pohledávky jsou klasifikovány podle prodlení ve splátkách, podle celkové finanční situace dlužníka a jeho předchozí platební morálky. Základní stupně klasifikace pohledávek:
standardní pohledávky – po splatnosti méně než 31 dní
sledované pohledávky – po splatnosti 31 – 90 dní, opravné položky ve výši 5 %

26


nestandardní pohledávky – po splatnosti 91 – 180 dní, opravné položky ve výši 20 %
pochybné pohledávky – po splatnosti 181 – 360 dní, opravné položky ve výši 50 %
ztrátové pohledávky – po splatnosti déle než 360 dní, opravné položky v plné výši 26 Opravné položky a rezervy k úvěrovým obchodům slouží komerčním bankám ke krytí případných budoucích ztrát z neefektivních aktivních obchodů.27

26

čerpáno z diplomové práce SKOVAJSA, R. Minimalizace rizik úvěrového rozhodovacího procesu banky Brno, Vysoké učení technické v Brně, 2011, s. 32–33

27

PAVELKA, Fr. a kolektiv Úvěrové obchody. 2. vyd. Praha, BIVŠ, 2008. s. 40 ISBN 987-80-4265-140-5

27

2

Analýza vývoje aktivních bankovních obchodů v České

republice v letech 2004 – 2012

2.1

Vstup ČR do Evropské unie

Pro analýzu byl zvolen jako výchozí bod rok 2004, který byl významným mezníkem v historii České republiky. Dne 1. května 2004 se naše země stala novým členským státem Evropské unie. Tento krok se pozitivně projevil zejména v oblasti zahraničního obchodu, kde došlo k růstu přímých zahraničních investic. Ty pomohly nejen vybudovat nové výrobní kapacity a pracovní místa, ale i zformovat moderní služby v oblastech, jako je bankovnictví, telekomunikace, doprava aj. Některé nadnárodní společnosti přesunuly svoji činnost z původních zemí EU do ČR a přispěly tak výraznou měrou ke zlepšování salda zahraničního obchodu. Členství mělo pozitivní vliv na výkonnost české ekonomiky v klíčových ukazatelích jako je HDP a to právě především díky vyšším vývozům a zahraničním investicím. Dynamický růst HDP se začal měnit až v r. 2008 v souvislosti s globální krizí, která se rozšířila z USA do všech vyspělých ekonomik.

2.2

Světová finanční krize

Dalším významým bodem ve sledovaném období je rok 2008, kdy vypukla světová finanční krize jako důsledek americké hypoteční krize. USA tehdy zažily největší bankrot ve svých dějinách s tím, že na konci září 2008 postihla krize i evropské státy. Příčinou hypoteční krize byly nízké úrokové sazby hypoték v předchozích letech, které způsobily, že si hypotéky vzalo i velké množství lidí, kteří si nemohli takové závazky dovolit. Když následně došlo ke skokovému zvýšení úrokových sazeb, znamenalo to samozřejmě výrazné podražení splátek hypoték a s tím související platební neschopnost ekonomicky slabších klientů. V souvislosti s realitním boomem se v té době se na trhu objevily nové finanční instrumenty – MBS (cenný papír zajištěný hypotečním úvěrem) a CDO (zajištěná dluhová obligace), do kterých investovalo mnoho finančních institucí, aniž by dokázaly správně změřit rizika s těmito instrumenty spojená. Následkem byly výrazné ztráty, které se 28

odrazily v rozvahách rozvahách bank a donutily je hospodařit s minimálním kapitálem. Z tohoto vývoje je zřejmé, že by ekonomický subjekt a finanční instituce zejména neměl investovat do instrumentů, které nedokáže správně ocenit a posoudit rizika s nimi spojená. V ČR se následky globální globální finanční krize nejvíce projevily v r. 2009, kdy poklesl hrubý domácí produkt o 4,1 %. Firmy v obavě z krize přistoupily k likvidaci zásob a vyprázdnění skladů, následně v důsledku strmého propadu poptávky došlo k nevyužití výrobních kapacit, což se logicky logicky promítlo do růstu nezaměstnanosti. Spotřeba domácností se oproti předchozímu období zpomalila o 0,2 %. Reakcí na propad české ekonomiky závislé na exportu bylo snížení úrokových sazeb saz b ČNB z 3,75% na 1 %.

2.3

Aktivní bankovní obchody v průběhu let 2004 – 2012

Tato kapitola je zaměřena na rozbor vývoje aktivních bankovních obchodů v České republice podle jejich jednotlivých druhů ve sledovaném období. Zvláštní důraz je poté kladen na úvěrové obchody, které tvoří největší podíl z celkového objemu aktivních obchodů.

Aktivní bankovní obchody v mil. Kč 3,500,000.0

Pokladna

3,000,000.0

Poskytnuté úvěry a vklady

2,500,000.0

Neobchodovatelné dluhové cenné papíry v držení banky

2,000,000.0

Ostatní dluhové cenné papíry v držení banky

1,500,000.0

Podílové listy a akcie fondů peněžního trhu

1,000,000.0

Ostatní akcie a majetkové účasti v držení banky Stálá aktiva

500,000.0

Ostatní aktiva bilanční

0.0 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Obrázek 4:: Graf vývoje aktivních bankovních obchodů 2004-2012 2004 Zdroj: Vlastní úprava na základě dat z www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY

29

Z výše uvedeného grafu jasně vyplývá rostoucí trend vývoje celkového objemu aktivních bankovních obchodů. K nejstrmnějšímu nárůstu došlo v letech 2007 a 2008, naopak nejmenší navýšení zaviněné globální celosvětovou krizí bylo zaznamenáno v r. 2009, tato stagnace trvala až do r. 2011. Od tohoto roku se výsledky začaly opět dostávat na počáteční úroveň průměrných meziročních nárůstů. Z detailnějšího rozboru jednotlivých druhů aktivních obchodů je zřejmé, že zmiňovaný propad

průměrného

nárůstu

objemu

aktivních

obchodů

byl

způsoben

v oblasti

neobchodovatelných dluhových cenných papírů a podílových listů a akcií fondů peněžního trhu. Ostatní aktiva i v období krize trvale rostla. Tabulka 2: Detailní přehled aktivních obchodů 2004-2012 v mil. Kč

Rok

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Pokladna

30 165,2 29 216,2 31 487,7 34 607,2 39 778,6 39 608,0 40 234,8 40 308,1 38 693,9

Neobchodova Poskytnuté telné dluhové úvěry a cenné papíry vklady v držení banky 1 778 365,3 1 997 301,0 2 124 286,5 2 516 532,9 2 826 781,2 2 939 018,8 3 056 976,6 3 177 093,3 3 230 160,0

9 518,4 43 355,5 31 081,6 45 879,1 33 191,7 13 928,3 14 171,5 18 562,2 21 327,3

Ostatní Podílové Ostatní dluhové listy a akcie a Ostatní cenné akcie majetkové Stálá aktiva papíry v fondů účasti v aktiva bilanční držení peněžního držení banky trhu banky 577 680,7 8 542,0 23 133,6 105 591,9 107 095,2 576 342,0 8 978,5 39 536,5 104 693,2 107 936,1 650 952,2 9 802,5 49 769,5 103 245,9 133 033,0 743 276,8 9 886,6 72 958,5 105 684,0 179 410,2 759 053,6 6 726,2 86 901,8 110 477,2 290 460,4 826 461,0 0,1 78 458,2 111 516,4 210 003,2 844 402,7 0,0 84 845,8 110 161,8 178 972,5 930 293,4 0,0 92 401,0 113 071,8 238 078,0 1 061 106,6 0,0 92 948,3 116 561,9 217 794,9

Zdroj: Vlastní úprava na základě dat z www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY

2.3.1

Vývoj úvěrových obchodů

Nejvýznamnější položku aktivních bankovních obchodů představují bezesporu úvěrové obchody. U univerzálních bank generují převážnou část zisků a tvoří stěžejní pilíř jejich činnosti. Z níže uvedeného grafu vyplývá, že objem finančních prostředků vynaložených na poskytování úvěrů vykazuje stále zvyšující se trend.

30

Struktura úvěrových obchodů v mil. Kč 2,500,000.0 2,000,000.0

Vklady a úvěry u centrálních bank

1,500,000.0 1,000,000.0 500,000.0 0.0

Vklady a úvěry u jiných úvěrových institucí Úvěry a ostatní pohledávky za klienty celkem

Obrázek 5:: Graf struktury úvěrových obchodů 2004-2012 2004 2012 Zdroj: Vlastní úprava na základě dat z www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY

Největší podíl představují klientské úvěry, a to zejména dlouhodobého charakteru, přičemž v této skupině jsou zahrnuty objemy úvěrů poskytnuté v jednotlivých letech klientům jak v tuzemských korunách, korunách, tak i v cizích měnách. V oblasti klientsk lientských úvěr úvěrů ů tvořily korunové korunové úvěry ve sledovaném sledovaném období 86 % všech poskytnutých poskytnutých úvěrů s tím, že nárůst těchto obchodů byl opravdu strmý, strm v roce 2012 přesahoval objem úvěrů v domácí měně již 2 biliony Kč, což představuje navýšení oproti stavu v roce 2004 o 230 %. % Tabulka 3:: Detailní přehled klientských úvěrů 2004-2012 2004 2012 v mil. Kč

Rok

2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Úvěry celkem (Kč + cizí měna) 1 010 309 1 178 670 1 413 083 1 783 988 2 075 687 2 102 088 2 174 740 2 304 308 2 360 046

z toho z toho z toho střednědobé z toho z toho z toho krátkodobé střednědobé - nad 1 rok a dlouhodobé Úvěry krátkodobé dlouhodobé do 1 roku - nad 1 rok a do 5 let nad 5 let (Kč celkem (Kč) do 1 roku nad 5 let včetně (Kč do 5 let včetně (Kč + cizí měna) včetně (Kč) (Kč) + cizí měna) včetně (Kč) + cizí měna) 258 932 258 262 493 116 875 340 226 411 226 099 422 831 300 672 261 146 616 852 1 026 027 266 280 218 745 541 002 332 906 280 220 799 957 1 221 555 289 590 226 358 705 607 435 626 323 742 1 024 619 1 553 696 369 615 255 355 928 725 469 677 360 512 1 245 498 1 783 871 379 828 278 114 1 125 930 386 596 317 490 1 398 002 1 820 092 317 387 244 837 1 257 868 374 410 292 270 1 508 059 1 875 494 306 930 225 459 1 343 104 377 929 307 697 1 618 681 1 961 498 311 769 219 067 1 430 662 392 683 291 051 1 676 312 2 014 308 317 731 218 599 1 477 978

Zdroj: Vlastní úprava na základě dat z www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY

31

Poskytnuté úvěry a vklady tvořily ly v období let 2004 – 2012 v součtu částku téměř 24 bilionů Kč z celkového objemu aktivních operací, z toho 69 % byly byly úvěry a ostatní pohledávky za klienty28. Příjmy věřitele, v , tedy banky banky, pocházejí především z úroků z poskytnutých úvěrů a z investic do nakoupených cenných papírů, papírů další druh příjmů představují poplatky za bankovní služby. Zároveň ale ale poskytování úvěrů představuje nejrizikovější činnost banky spojenou s tzv. úvěrovým rizikem.29

Struktura poskytnutých úvěrů a vkladů Vklady a úvěry u centrálních bank

14% 17%

Vklady a úvěry u jiných úvěrových institucí

69%

Úvěry a ostatní pohledávky za klienty celkem

Obrázek 6:: Graf struktury poskytnutých úvěrů a vkladů 2004-2012 2004 2012 Zdroj: Vlastní úprava na základě dat z www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY

Úvěrové obchody jsou financovány především z cizích zdrojů, tj. z vkladů klientů, klientů, dalším zdrojem je vlastní kapitál a nepřímým vlastním zdrojem je zisk.

2.3.2

Klasifikace pohledávek

Systém klasifikace pohledávek patří mezi pravidla obezřetného chování bank, jeho jeh důvodem em je především správné ohodnocení úvěrového rizika. rizika. Základní kritéria pro zařazování do jednotlivých stupňů jsou prodlení ve splátkách, dlužníkova celková finanční situace,

28

čerpáno z http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY http://www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY_PKG.PARAMETRY_SESTAVY

29

FORIŚKOVÁ, D. Základy komerčního bankovnictví Ostrava, Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta 2008 s. 48

32

předchozí platební morálka. Je stanoveno pět základních z ch stupňů, ů, které byly již dříve podrobněji definovány v kapitole 1.9. ČNB eviduje údaje o klasifikovaných pohledávkách od všech finančních institucí působích na českém trhu. Tabulka 4:: Klasifikace pohledávek 2004 - 2012 v mil. Kč Rok 2004 2005

Standardní Sledované Nestandardní Pochybné Ztrátové úvěry Úvěry celkem úvěry celkem úvěry celkem úvěry celkem úvěry celkem celkem 891 611,5 69 101,4 18 793,6 5 195,6 25 607,3 1 010 309,4 1 057 281,6 73 113,3 15 653,1 7 493,6 25 128,9 1 178 670,5

2006

1 271 079,9

91 690,4

17 990,0

8 453,4

23 869,8

1 413 083,5

2007

1 675 177,2

61 545,2

15 518,7

8 369,2

23 377,2

1 783 987,5

2008

1 924 442,3

85 518,0

21 247,4

9 786,3

34 693,5

2 075 687,5

2009

1 882 220,9

109 793,3

42 700,6

22 741,1

44 632,5

2 102 088,4

2010

1 936 582,4

102 320,6

54 648,2

18 371,3

62 817,6

2 174 740,1

2011

2 071 746,0

95 439,3

46 101,3

19 019,4

72 001,7

2 304 307,7

2012

2 125 415,8

94 107,9

39 369,6

19 892,5

81 260,3

2 360 046,1

Zdroj: Vlastní úprava na základě dat z www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY

Názorněji lze strukturu klasifikovaných pohledávek ukázat na grafu, který je sestaven z průměrných hodnot jednotlivých kategorií v rámci sledovaného období.

Rozdělení úvěrů podle klasifikačních stupňů 5%

2%1% 2%

Standardní úvěry celkem Sledované úvěry celkem Nestandardní úvěry celkem Pochybné úvěry celkem 90%

Ztrátové úvěry celkem

Obrázek 7:: Graf struktury klasifikovaných úvěrů 2004-2012 2004 2012 Zdroj: Vlastní úprava na základě dat z www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY

33

Z tohoto grafu tedy vyplývá, že 90 % všech postkytnutých úvěrů je „zdravých“, tzn. zařazených mezi standardní pohledávky, které nejsou po splatnosti déle než 31 dní. Dále budeme analyzovat již pouze zbývajících 10 % úvěrů zařazených do čtyř klasifikačních stupňů s povinnou tvorbou opravných položek.

Klasifikované úvěry v mil. Kč 120000 100000 80000

Sledované úvěry celkem

60000

Nestandardní úvěry celkem Pochybné úvěry celkem

40000 Ztrátové úvěry celkem 20000 0 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Obrázek 8: Graf vývoje klasifikovaných úvěrů 2004-2012 Zdroj: Vlastní úprava na základě dat z www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY

Sledované pohledávky jsou zastoupeny největším objemem, ale jsou z celé množiny nejméně rizikové s ohledem na prodlení do 90 dní po splatnosti. Druhou příčku ale zaujímají ztrátové úvěry, které jsou v prodlení již více jak 360 dní. V této katerigorii je již naděje na plné úhrazení pohledávky zcela minimální, a proto jsou pro tyto obchody vytvořeny opravné položky v plné výši. U všech sledovaných kategorií došlo k nejvějšímu nárůstu v r. 2009. Zatímco u třech položek dochází opět k pozvolnému poklesu objemu úvěrů zařazených do těchto stupňů, objem ztrátových úvěrů i v následujících letech poměrně výrazně stoupá. Z detailnějšího rozboru této kategorie vidíme, že příčinou tohoto vývoje jsou dlouhodobé úvěry. Tento segment se do r. 2007 navyšoval v řádu jednotek procent, ale v následujících letech začal dynamicky narůstat s tím, že nejdramatičtější skok byl zaznamenán mezi rokem 2009 a 2010, kdy se jednalo o navýšení o 77 %, v roce 2012 narostly ztrátové úvěry o 33 % oproti předchozímu roku.

34

Ztrátové úvěry v mil. Kč 40000 35000 30000 25000

krátkodobé

20000

střednědobé

15000

dlouhodobé

10000 5000 0 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Obrázek 9: Graf vývoje ztrátových úvěrů 2004-2012 Zdroj: Vlastní úprava na základě dat z www.cnb.cz/cnb/STAT.ARADY

35

3

Analýza vybraných bank

3.1

Česká spořitelna

Česká spořitelna byla založena v roce 1825 jako první spořitelní instituce na území dnešní České republiky. Je největší bankou v České republice, její služby využívá více než 5 milionů klientů: občané, malé a střední firmy, obce a města, financuje také velké korporace a poskytuje služby v oblasti finančních trhů. Od roku 2000 je Česká spořitelna členem Erste Group a pod touto značkou obsluhuje bonitní a korporátní klienty. Disponuje nejširší sítí poboček a bankomatů v České republice. Důležitou roli hraje také na poli inovací: byla například první bankou na českém trhu, která začala masivně vydávat bezkontaktní karty a vytvářet síť pro jejich využití. V červenci roku 2001 Česká spořitelna úspěšně dokončila svou transformaci, která byla zaměřena na zlepšení všech klíčových součástí banky. Česká spořitelna kontinuálně pokračuje ve zkvalitňování svých produktů a služeb a zefektivňování pracovních procesů.30

3.1.1

30

Základní údaje o společnosti

•

Česká spořitelna, a.s.

•

Sídlo: Praha 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00

•

IČ: 45244782

•

Zapsána v obchodním rejstříku Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1171

čerpáno z www.csas.cz/banka/nav/o-nas/profil-ceske-sporitelny

36

Tabulka 5: Základní údaje o České spořitelně

Základní fakta k 31.12. 2013 Aktiva celkem Počet klientů České spořitelny Počet poboček Průměrný počet zaměstnanců Finanční skupiny České spořitelny Počet bankomatů

968,7 mld. Kč 5 258 892 653 10 651 1530

Zdroj: Vlastní úprava na základě dat z www.csas.cz/banka/nav/o-nas/profil-ceske-sporitelny

Tabulka 6: Aktuální akcionářská struktura České spořitelny Podíl na základním kapitálu (v %) 98,97 0,59 0,44

Akcionář Erste Group Samosprávy Ostatní

Podíl na hlasovacích právech (v %) 99,52 0 0,48

Zdroj: Vlastní úprava na základě dat z www.csas.cz/banka/nav/o-nas/profil-ceske-sporitelny

3.1.2

Produkty

Produktové portfolio České spořitelny obsahuje tyto hlavní produkty a služby: •

účty – osobní, internetový osobní, běžný v cizí měně

•

spořící produkty – stavební spoření, vkladní knížky, penzijní zabezpečení, spořící účet

•

úvěry – půjčka, spotřebitelský úvěr, úvěr od Buřinky (ze stavebního spoření), půjčka pro studenty, dotace EU, konsolidace půjček, kontokorent, kreditní karta Odměna, hypotéka, americká hypotéka

•

pojištění

–

životní,

cestovní,

autopojištění,

majetková

pojištění,

pojištění

odpovědnosti, schopnosti splácet a pojištění pravidelných plateb •

karty – debetní k účtům (VISA), kreditní, co-brandové, zvláštní službou je dobíjení Plzeňské karty

•

investování – fondy, dluhopisy, prémiové vklady, akcie, penze PLUS, investiční poradenství

•

mobilní aplikace – mobilní banka Servis 24, Business 24, Lístkomat, Investiční centrum

•

ostatní služby – pronájem bezpečnostních schránek, věrnostní program iBOD 37

3.1.3

Vývoj hospodaření

Tabulka 7: Vývoj hospodaření České spořitelny v mil. Kč rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

aktiva pohledávky za klienty 581 780 213 446 654 064 267 767 728 393 324 105 814 125 418 415 862 230 461 424 855 137 469 192 881 629 460 077 892 598 483 552 920 403 489 103

pasiva 581 780 654 064 728 393 814 125 862 230 855 137 881 629 892 598 920 403

závazky ke klientům 444 771 481 556 537 487 588 526 642 504 643 420 661 513 658 016 688 624

kapitálová přiměřenost v % 8,97 8,71 9,26 9,39 9,93 12,24 14,14 13,64 16,09

Zdroj: Vlastní úprava na základě dat z výročních zpráv 2004-2012 z www.csas.cz/banka/nav/o-nas/povinnezverejnovane-informace

Z vývoje hospodaření České spořitelny je zřejmý trvalý nárůst obchodů. Ve sledovaném období došlo ke zvýšení bilanční sumy o 58 %. Nepatrný propad byl zaznamenán pouze v r. 2009 a i přesto navzdory dopadům světové finační krize společnost poprvé v historii dosáhla objemu vkladů občanů ve výši 0,5 bilionu Kč. Navíc za celý rok 2009 Česká spořitelna zmodernizovala svoji pobočkovou síť vč. otevření 14 nových poboček. Zvyšující se tendence ukazatele kapitálové přiměřenosti poukazuje na bezpečné pokrytí úvěrových rizik. Toto je zajišťováno i nárůstem tvorby opravných položek. K nárůstu ukazatele kapitálové přiměřenosti přispělo i zvýšení objemu vlastního kapitálu vlivem dosaženého hospodářského výsledku. Nejlepší hospodářské výsledky ve sledovaném období dosáhla Česká spořitelna v r. 2012, kdy vzrostl hospodářský výsledek o 22 % a zisk před zdaněním o 21 % oproti předchozímu roku.

3.1.4

Struktura aktivních bankovních obchodů

Tato kapitola je věnována detailnějšímu rozboru aktiv České spořitelny ke konci sledovaného období, tj. k 31.12.2012. Nejvýznamnější položkou, která zároveň generuje největší podíl výnosů, jsou klientské úvěrové obchody. Pohledávky za klienty a bankami představují více jak polovinu všech aktiv, dohromady celkem 58 %. K největšímu rozvoji došlo v oblasti hypotečních úvěrů, které tvořily v r. 2012 39 % a v r. 2013 již 41 % portfolia všech úvěrů. Nepatrně byl oproti 38

předcházejícímu období oživen i segment korporátních klientů. Pohledávky za bankami se naopak snížily o 16 %, a to jako důsledek přerozdělení zdrojů do cenných papírů z důvodu nízkých úrokových sazeb na mezibankovním trhu. Druhý významný podíl ve výši 32 % mají v aktivech cenné papíry, zejména dluhopisy držené do splatnosti.31

Struktura aktiv v mld. Kč České spořitelny 2012 - 2013 61.9 69.7

ostatní položky aktiv

17.5 17.8

hmotný a nehmotný majetek

267.8 296.7

portfolia cenných papírů

2013 2012

pohledávky za bankami

65.3

132.3 489.2 470.9

čisté pohledávky za klienty 0

100

200

300

400

500

Obrázek 10:: Graf struktury aktiv České spořitelny 20122012-2013 Zdroj: Vlastní úprava na základě dat z výročních zpráv 2012-2013 2012 z www.csas.cz/banka/nav/o www.csas.cz/banka/nav/o--nas/povinne-zverejnovane informace zverejnovane-informace

V porovnání s předchozím rokem došlo v roce 2013 k mírnému snížení objemu úvěrů poskytnutých fyzickým osobám a portfolia cenných papírů, papírů, kde se jednalo především o cenné cenné papíry držené do splatnosti platnosti.. Oproti tomu dynamicky narostl objem pohledávek za bankami především díky nárůstu reverzních repo operací s ČNB a dalšími bankami. K meziročnímu nárůstu vkladů u ČNB a mezibankovních pohledávek došlo z důvodu intervencí ČNB v závěru r. 2013 a následného zvýšení krátkodobé korunové likvidity. likvidity 32

31

čerpáno z výroční zprávy České spořitelny za r. 2012 dostupné z http://www.csas.cz/banka/nav/o http://www.csas.cz/banka/nav/o--nas/povinne-zverejnovane informace zverejnovane-informace

32

čerpáno z výroční zprávy České spořitelny za r. 2013 dostupné z http://www.csas.cz/banka/nav/o http://www.csas.cz/banka/nav/o--nas/povinne-zverejnovane informace zverejnovane-informace

39

Pokud se zacílíme detailněji na pohledávky za klienty podle typu úvěrů, vidíme, že k nárůstu objemu dochází proporcionálně ve všech uváděných kategoriích. Jedinou výjimku představují obchody v oblasti finančního leasingu, které v r. 2013 poklesly téměř o třetinu v porovnání s rokem 2012 a úvěry ze stavebního spoření, jejichž objem se meziročně snížil o takřka 2 mld. Kč. Nejvýznamnější položkou jsou hypoteční úvěry poskytnuté jak fyzickým tak i právnickým osobám. Tabulka 8: Struktura klientských úvěrů České spořitelny pohledávky za klienty v mil. Kč úvěry právnickým osobám hypoteční úvěry (PO i FO) úvěry fyzickým osobám úvěry veřejnému sektoru úvěry ze stavebního spoření faktoring finanční leasing kumulovaná změny úč. hodhoty celkem

2012 149 569 193 812 84 678 16 539 39 476 1 871 3 145 13 489 103

2013 156 317 210 893 80 659 17 422 37 596 2 106 2 482 8 507 483

Zdroj: Vlastní úprava na základě dat z výročních zpráv 2012-2013 z www.csas.cz/banka/nav/o-nas/povinnezverejnovane-informace

Při posuzování úvěrového rizika dělí Česká spořitelna pohledávky za klienty na individálně významné a na pohledávky individuálně nevýznamné, přičemž do první skupiny jsou zařazovány pohledávky s úvěrovou expozicí skupiny vyšší než 5 mil. Kč. V rámci těchto skupin jsou pohledávky dále děleny do třech kategorií (individuálně znehodnocené, kolektivně znehodnocené a neznehodnocené) definovaných v souladu s Basel II a interním raitingem. Při tvorbě opravných položek je bráno v úvahu zajištění oceněné realizovatelnou hodnotou. Typy a hodnota zajištění jsou dány vnitřním předpisem.33

3.2

Fio banka

Historie Fio banky se datuje od roku 1994, kdy skupinka mladých finančníků založila firmu zaměřenou na obchodování s cennými papíry Fio, burzovní společnost, a.s.. Díky rozumnému 33

čerpáno z výroční zprávy České spořitelny za r. 2013 dostupné z http://www.csas.cz/banka/nav/o-nas/povinnezverejnovane-informace

40

řízení nákladů a rizik a důrazu na dlouhodobou stabilitu se po několika letech z Fio stal největší český on-line broker. Snaha o rozšíření poskytovaných finančních služeb vedla k založení vlastní družstevní záložny. I zde dobře zafungoval vlastní vývoj a dynamika české firmy a Fio v roce 1998 spustilo Internetbanking jako první z dnešních finančních institucí v ČR. V roce 2006 Fio koupilo mimoburzovní trh RM-SYSTÉM, na kterém jeho zakladatelé o třináct let dříve začínali obchodovat. Klíčová byla síť poboček RM-SYSTÉM v téměř každém okresním městě. Fio díky tomu ze dne na den začalo poskytovat své investiční a bankovní služby po celé České republice. Postupným růstem se Fio dostalo zhruba kolem roku 2008 do stavu, kdy souhrn aktivit společností pod hlavičkou Fio již odpovídal menší bance. Přeměna na banku tedy byla logickým krokem, který zjednodušil fungování a výrazně zvýšil důvěryhodnost. Bankovní licenci získala Fio banka v roce 2010 a rozšířila tak svoji působnost z investičního bankovnictví také o oblast komerčního bankovnictví. Běžné bankovní služby nadále nabízí bez poplatků, vylepšuje síť poboček a bankomatů, zavádí vlastní platební karty a jako první banka v Česku představila Smartbanking pro chytré telefony. Kmen klientů dynamicky rostl a na podzim roku 2012 již jejich celkový počet přesáhl 200 tisíc osob. Posledním významným krokem Fio banky bylo otevření zahraniční pobočky na Slovensku v dubnu 2012.34

3.2.1

34

Základní údaje

•

Fio banka, a.s.

•

Sídlo: Praha 1, V Celnici 1028/10, PSČ 117 21

•

IČ: 61858374

•

Zapsána v obchodním rejstříku Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 2704

čerpáno z www.fio.cz/o-nas/fio-banka/historie

41

Tabulka 9: Základní údaje o Fio bance

Základní fakta k 31.12. 2013 Aktiva celkem Počet klientů Fio banky Počet poboček Průměrný počet zaměstnanců a dozorčí rady Počet bankomatů Akcionář

27,3 mld. Kč 330 000 75 62 142 Fio holding, a.s. 100 %

Zdroj: Vlastní úprava na základě dat z výroční zprávy za r. 2013 z www.fio.cz/o-nas/fio-banka

3.2.2

Produkty

Fio banka je univerzální bankou se širokou nabídkou produktů a služeb: •

bankovní účty - osobní nebo podnikatelské, zvláštní podmnožinou jsou transparentní účty pro neziskové organizace a občanská sdružení

•

spořící produkty – spořící účet, termínovaný vklad, cizoměnové vklady

•

úvěry – kontokorent pro fyzické i právnické osoby, hypotéka, americká hypotéka, podnikatelské úvěry, úvěr na obchodování, úvěr na měnu

•

zprostředkování platebního styku – v tuzemsku i zahraničí

•

platební karty - MasterCard, VISA, Maestro, pojištění k platebním kartám

•

elektronické bankovnictví – interbanking a smartbanking

•

investiční bankovnictví – akcie, deriváty, podílové fondy

3.2.3

Vývoj hospodaření

Nejúspěšnějším rokem ve sledovaném období byl pro Fio banku také r. 2012, kdy byl zaznamenán nárůst počtu nových klientů v oblasti komerčního bankovnictví o 82 tisíc na celkových 187 tisíc, což představuje navýšení o 78 %. Objem vkladů se zvýšil ze 12 mld. Kč. na 17 mld. Kč, bilanční suma se zvýšila meziročně o 37 % a i při nulových poplatcích vykázala banka kladný hospodářský výsledek. I při rozšiřování úvěrového porfolia a nárůstu

42

objemu poskytovaných úvěrů nebyla negativně ovlivněna hodnota kapitálové přiměřenosti, která stále přesahovala stanovenou hranici 8 %.35 Tabulka 10: Vývoj hospodaření Fio banky v mil. Kč rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

aktiva pohledávky za klienty 397 8 603 49 974 98 1 127 1 1 414 1 2 005 1 8 952 3 542 13 535 5 199 18 561 6 465

pasiva 397 603 974 1 127 1 414 2 005 8 952 13 535 18 561

závazky ke klientům 0 4 38 63 109 57 7 825 12 094 17 174

kapitálová přiměřenost v % 87,1 120,4 120,45 80 18,94 43,45 15,35 12,17 10,4

Zdroj: Vlastní úprava na základě dat z výročních zpráv 2004-2012 z www.fio.cz/o-nas/fio-banka

K 31.12.2012 vykázala Fio banka hodnotu kapitálové přiměřenosti ve výši 10,4 %, což zaručuje bezpečnou úroveň pro krytí rizik a svědčí mimo jiné i o správně nastavené obchodní strategii této banky, která se v průběhu let vypracovala z obchodníka s cennými papíry mezi prosperující banky střední velikosti.

3.2.4

Struktura aktivních bankovních obchodů

Pokud se detailněji zaměříme na aktiva Fio banky vykázaná k 31.12.2012, zjistíme, že tato část bilance je tvořena v podstatě stejnou měrou dvěma základními položkami. Podíl ve výši 43 % představují pohledávky za bankami a klienty a 45 % tvoří státní bezkuponové dluhopisy (státní pokladniční poukázky) a dluhové cenné papíry (státní a nestátní dluhopisy v portfoliu, státní a nestátní dluhopisy držené do splatnosti). Položky s menším procentním podílem jsou složeny z pokladní hotovosti a vkladů u centrální banky (8 %), ostatních aktiv, především poskytnutých záruk a záloh (3 %), poslední zbývající 1 % je složeno z dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, účastí s rozhodujícím vlivem a nákladů a příjmů příštího období.36

35

čerpáno z výročních zpráv Fio banky 2004 – 2012 dostupných z http://www.fio.cz/o-nas/fio-banka

36

čerpáno z výroční zprávy Fio banky za r. 2012 dostupné z http://www.fio.cz/o-nas/fio-banka

43

Struktura aktiv Fio banky v r. 2012 0%

0% 1%

pokladní hotovost, vklady u CB

3% 0%

státní bezkuponové dluhopisy

8%

pohledávky za bankami

15%

30%

pohledávky za klienty 8%

dluhové cenné papíry akcie účasti s rozhodujícím vlivem

35%

dlouhodobý hm. a nehm. majetek ostatní aktiva náklady a příjmy př. období

Obrázek 11: Graf struktury aktiv Fio banky v r. 2012 Zdroj: Vlastní úprava na základě dat z výroční zprávy-2012 zprávy 2012 z www.fio.cz/o-nas/fio-banka www.fio.cz/o banka

Analýza pohledávek za klienty, resp. úvěrů poskytnutých Fio bankou k 31.12.2012 ukazuje jasnou převahu krátkodobých úvěrů, které zastupují 83 % celkového objemu. Nejmenší podíl ve výši 2,8 % mají úvěry dlouhodobé. Z hlediska dělení podle typu klientů představují úvěry poskytnuté fyzickým osobám pouze 18,4 %, právnické osoby potom čerpají 81,6% z celkového objemu úvěrů. Tabulka 11: Struktura klientsk klientských úvěrů úvěr Fio banky pohledávky za klienty v mil. mil Kč krátkodobé úvěry střednědobé úvěry dlouhodobé úvěry celkem z toho: fyzické osoby právnické osoby

2012 5 423 861 181 6 465

2013 4 718 1 667 2 823 9 208

1 188 5 276

4 189 5 019

Zdroj: Vlastní úprava na základě dat z výročních zpráv 2012-2013 2012 z www.fio.cz/o-nas/fio www.fio.cz/o nas/fio-banka

V roce 2013 došlo k dynamickému dynamick rozvoji poskytnutých oskytnutých úvěrů o více jak 42 % a zároveň se změnil i vzájemný poměr úvěrů z hlediska jejich splatnosti, kde výrazně posílil segment 44

dlouhodobých úvěrů, který už představoval 30,7 %. Z výše uvedené tabulky je patrné, že k nárůstu úvěrů došlo v oblasti úvěrů fyzickým osobám, zatímco objem úvěrů právnických osob se nepatrně snížil. Tento trend způsobil zvýšený zájem veřejnosti o hypotéky, neboť úrokové sazby klesly v té době na historické minimum a zároveň se snížily i ceny nemovitostí. V porovnání s nárůstem úvěrových obchodů nedošlo v letech 2012 a 2013 k výraznému zvýšení klasifikovaných pohledávek. Banka má své pohledávky dostatečně zajištěny a zároveň má uzavřerné dohody umožňující předání problematický pohledávek na jiné subjekty. Kapitálová přiměřenost je stále nad regulatorně požadovanou hranicí 8 %, pohybuje se nad hranicí 10 % a představuje bezpečnou úroveň pro krytí rizik.37

3.3

Porovnání vybraných bank

Vybrané finanční ústavy jsou díky rozdílné velikosti obtížně porovnatelné. Zatímco Česká spořitelna je největší ze šesti velkých bank na českém trhu, Fio banka zastupuje banky střední velikosti. I z hlediska historie stojí proti stálici českého trhu mladá dynamicky se rozvíjející finanční instituce.

3.3.1

porovnání kapitálové přiměřenosti

Kapitálová přiměřenost vyjadřuje vybavenost banky vlastními zdroji ve vztahu k rizikové struktuře aktiv, vybraných mimobilančních aktiv banky a k tržním rizikům. Je ukazatelem, do kterého se promítají veškeré aktivity banky i potenciální ztráty, které bance vyplývají ze znehodnocení aktiv (prostřednictvím tvorby opravných položek a rezerv). Kapitálová přiměřenost je vhodným regulatorním prvkem k zajištění bezpečné míry solventnosti banky. Minimální hodnota ukazatele je stanovena vyhláškou ČNB, a to v současné době na 8 %.38

37

čerpáno z výročních zpráv Fio banky 2012-2013 dostupných z http://www.fio.cz/o-nas/fio-banka

38

čerpáno z www.cnb.cz/cs/obecne/slovnik

45

Kapitálová přiměřenost v letech 2004 - 2012 140

120

100

80 CS 60

FIO

40

20

0 2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Obrázek 12: Graf vývoje kapitálové přiměřenosti 2004-2012 Zdroj: Vlastní úprava z výročních zpráv obou společností v uvedených letech

V začátku sledovaného období vykazovala jednoznačně vyšší kapitálovou přiměřenost Fio banka. Tato skutečnost byla ale způsobena tím, že v té době se společnost zabývala pouze obchody s cennými papíry a poskytovala klientům úvěry jen za účelem umožnění investičních obchodů, na nichž se podílela. K výraznému poklesu kapitálové přiměřenosti na úroveň komerčních bank došlo v roce 2010, tzn. po zisku bankovní licence, která zařadila Fio banku mezi univerzální banky na českém trhu. Naopak ukazatel kapitálové přiměřenosti České spořitelny začal stoupat od r. 2009, kdy banka emitovala podřízený dluh v celkové výši 8,5 mld. Kč, který byl prodán nejprve drobným klientům a později institucionálním investorům, čímž došlo k významnému navýšení kapitálu a kapitálové přiměřenosti. Tento vzrůstající trend pokračuje i v dalších letech a to zejména díky nárůstu nerozděleného zisku. K růstu kapitálové přiměřenosti přispěl i postupný přechod bank v Česku na koncept Basel II, který díky přesnějšímu ocenění rizik umožnil stanovení nižších kapitálových požadavků. 46

V současnosti se banky již připravují na plnění hodnoty ukazatele podle konceptu Basel III, který předpokládá do r. 2019 kapitálovou přiměřenost minimálně ve výši 110,5 %.

3.3.2

porovnání podílů poskytnutých úvěrů ke klientským vkladům vkladům

Z důvodu nestejné velikosti bank a možného možného srovnání jsou namísto objemu poskytnutých úvěrů a jejich absolutních počtů porovnávány procentní podíly pohledávek hledávek k závazkům v obou finančních institucích od roku 2010, kdy byla Fio bance udělena bankovní licence, licence, do roku 2013. 2013

Podíl pohledávek pohledáv na závazcích v % 80.0 70.0 60.0 50.0 CS

40.0

FIO 30.0 20.0 10.0 0.0 2010

2011

2012

2013

Obrázek 13:: Graf porovnání úvěrů k vkladům 2010-2013 2010 2013 Zdroj: Vlastní úprava z výročních zpráv obou společností v uvedených letech

Z uvedeného srovnání vyplývá, že Fio banka nevyužívá nevyužívá zdrojů k poskyt poskytování úvěrů v takové míře jako Česká spořitelna, což lze připisovat zejména jejímu postupnému rozšiřování produktové nabídky. Fio banka se v počátku své činnosti více zaměřila na depozitní obchody a teprve následně se věnuje získávání získávání úvěrových klientů.

47

3.3.3

porovnání nárůstu bilanční sumy

S ohledem na rozdílnou historii a stabilitu na českém finačním trhu je zajímavý pohled na vývoj bilanční sumy obou finančních institucí ve sledovaném období. Z připojeného grafu je naprosto zřejmý rozdíl mezi stabilním mírným nárůstem dlouhodobě etablované velké banky a strmou expanzí mladé dynamické společnosti, které se v průběhu krátké doby podařilo vypracovat z obchodníka s cennými papíry na banku střední velikosti.

Nárůst bilanční sumy v % 400 346.41 350 300 250 200

FIO CS

150 100 51.92

61.70 51.19

41.83

37.14

47.67

0.00

15.62 25.49 12.42 11.36 11.77 5.91 -0.82

3.10

1.24

3.12

5.25

2004

2005

2010

2011

2012

2013

50 0

2006

2007

2008

2009

-50

Obrázek 14: Graf porovnání nárůstu bilančních sum 2004-2013 Zdroj: Vlastní úprava z výročních zpráv obou společností v uvedených letech

3.3.4

porovnání nárůstu úvěrových obchodů

Pokud se podíváme detailněji přímo na úvěrové obchody obou finančních institucí je zde patrný diametrální rozdíl v nárůstu objemu úvěrových obchodů.

48

Tabulka 12: Vývoj úvěrových obchodů v mil. Kč 2004-2013 Česká spořitelna

Fio banka

nárůst BS pohledávky za nárůst BS pohledávky za rok v% aktiva klienty v% aktiva klienty 2004 581 780 213 446 397 8,07 2005 12,42 654 064 267 767 51,92 603 49,48 2006 11,36 728 393 324 105 61,70 974 97,60 2007 11,77 814 125 41 815 15,62 1 127 1,15 2008 5,91 862 230 461 424 25,49 1 414 1,47 2009 -0,82 855 137 469 192 41,83 2 005 0,66 2010 3,10 881 629 460 077 346,41 8 952 3 541,89 2011 1,24 892 598 483 552 51,19 13 535 5 199,03 2012 3,12 920 403 489 103 37,14 18 561 6 464,75 2013 5,25 968 723 507 483 47,67 27 409 9 208,16 Zdroj: Vlastní úprava na základě dat z výročních zpráv obou společností vuvedených letech

Vývoj České spořitelny v této oblasti vykazuje stabilně mírný nárůst. Výjimkou byl rok 2010, kdy došlo k slabému propadu, zde se odrazila tehdejší ekonomická situace, růst úvěrového portfolia následuje po oživení ekonomiky vždy až s mírným zpožděním. V současnosti nabízí Česká spořitelna možnost snadného refinancování hypotéky, tzv. bezpapírově. Klient získá kromě výhodnější úrokové sazby i snadnější vyřízení refinancování bez dalších nákladů, protože k žádosti o refinancování přikládá pouze původní úvěrovou smlouvu, tzn. je osvobozen od nového předkládání potvrzení o výši příjmů, ale především banka poskytne nový odhad nemovitosti zdarma. Garance úrokové sazby až rok dopředu je už pro klienty také zdarma.39 Nově navázala také spolupráci s Evropským investičním fondem v oblasti poskytování úvěrů inovativním společnostem z oblasti výrobního a energetického sektoru.40 Fio banka díky své nové pozici na trhu navyšovala od r. 2010 v meziročním porovnání objem svých úvěrových obchodů skokově v řádu desítek procent. Z počátku se jednalo zejména o 39

čerpáno

z

www.csas.cz/banka/content/inet/internet/cs/news_ie_2395.xml?archivePage=press-release-

archive&navid=navsym_00119_archiv_tiskovych_zprav 40

čerpáno

z

www.csas.cz/banka/content/inet/internet/cs/news_ie_2387.xml?archivePage=press-release-

archive&navid=navsym_00119_archiv_tiskovych_zprav

49

krátkodobé úvěry ve formě debetních karet. V roce 2013 se ale již Fio bance podařilo oproti předchozím letům významně navýšit segment střednědobých a dlouhodobých úvěrů, a to zejména v oblasti hypotečních úvěrů. Aktuálně Fio banka výrazně snížila úroky z úvěrů na bydlení, nevyžaduje sjednání žádné doplňkové služby nebo pojištění s tím, že sjednání hypotéky je bez poplatků za vedení a čerpání úvěru. Nejžádanější hypotéky jsou s tříletou a pětiletou fixací. Fio banka má v nabídce i variabilní úrokové sazby vázané na sazbu PRIBOR. Významnou výhodou je možnost bez poplatku splatit až 20 % sjednaného úvěru ročně a to mimo data fixace. Novým produktem v portofoliu je Hypospořící konto, kam klienti mohou ukládat volné finační prostředky a značně tím ušetřit na úrocích z úvěru. Záměrem Fio banky je výraznější posílení jejího podílu na trhu hypoték.41 S ohledem na současnou situaci české ekonomiky a výsledky průzkumu aktuální produktové nabídky lze u obou zkoumaných institucí i nadále očekávat pozitivní růst úvěrových obchodů. Ceny nemovitostí se stále pohybují na nízké úrovni, úrokové sazby hypoték se drží na svém historickém minimu a banky ve snaze obstát mezi svými konkurenty umožňují klientům kromě redukce poplatků také fixace výhodných úrokových sazeb už i na delší období než 5 let. Zvýšení zájmu o hypotéky ze strany klientů by mohl dočasně nahrát i záměr ČNB omezit v letošním roce přístup k hypotékám. Z obavy před před úvěrovým boomem chce ČNB zrušit možnost poskytování stoprocentních hypoték a zamezit tak vypuknutí možné finanční krize podobné té nedávné, kterou prošly mnohé banky v USA i v Evropě. V případě poklesu ceny nemovitostí by pohledávky z úvěrů nebyly v počátečním stadiu splácení plně pokryty hodnotou zastavené nemovitosti.42 Nicméně obou porovnávaných bank se toto opatření v podstatě nedotkne, protože Česká spořitelna poskytuje stoprocentní hypotéky pouze výjimečně a Fio banka vůbec ne, ta poskytuje hypotéky na max. 85 % hodnoty nemovitosti.

41

čerpáno z www.fio.cz/spolecnost-fio/media/tiskove-zpravy/160764-fio-banka-vyrazne-zlevnuje-hypoteky

42

KAIN, Petr a Olga SKALKOVÁ. ČNB omezí přístup k hypotékám. Hospodářské noviny, roč. LVIII, [cit. 2014-11-21], s. 1 ISSN 0862-9587

50

Závěr Cílem této práce bylo provést analýzu struktury vývoje aktivních bankovních obchodů v posledním desetiletí, resp. v období let 2004 - 2012 v České republice a následně porovnat dva subjekty - vybrané komerční banky, a to především jejich činnost v úvěrové oblasti. Věřím, že tento cíl byl v mé bakalářské práci naplněn. V teoretické části byl popsán bankovní systém v České republice a dále základní rozdělení bankovních obchodů. Na našem trhu v současné době úspěšně funguje dvouúrovňový bankovní systém, a to konkrétně od r. 1990 kdy byla vyčleněna centrální banka od ostatních bank, aby zabezpečovala makroekonomické funkce státu a jeho měnovou politiku. Mikroekonomické funkce zajišťuje skupina komerčních bank, které lze dělit jednak z pohledu velikosti jejich bilančních sum do třech kategorií na velké, střední a malé banky anebo podle rozsahu poskytovaných činností na univerzální, specializované a na úvěrová a spořitelní družstva. Provedená analýza vývoje prokázala kontinuální navyšování objemu aktivních bankovních obchodů ve sledovaném období let 2004 – 2012 a to zejména v oblasti obchodů úvěrových. Menší zpomalení nárůstu bylo zaznamenáno pouze v r. 2009, kdy se jednalo o dopad celosvětové finanční krize. Pozitivní vývoj bankovních obchodů byl mým rozborem prokázán nejen z globálního pohledu celé české ekonomiky, ale i v detailech zkoumaných finančních institucí. Česká spořitelna poskytuje svým klientům jistotu stabilní velké banky, resp. největší banky na našem trhu. Vychází z tradice 187 let působení v oboru, přičemž za tu dobu jí svoji důvěru projevilo už 5,2 milonu klientů. Je významným partnerem jak pro korporátní klienty, tak i pro běžné občany mimo jiné i s ohledem na hustou síť svých poboček, které ještě v nedávné minulosti představovaly pro menší města jedinou možnou variantu dostupné finanční instituce. Spolu se svými produkty a službami nabízí Česká spořitelna i širokou škálu produktů a služeb celé skupiny Erste Group. Z pohledu aktivních obchodů se Česká spořitelna zaměřuje nejvíce na úvěrové obchody, přičemž hypoteční úvěry představují 41 % portfolia všech jejích úvěrů. V oblasti podnikatelských úvěrů spolupracuje i s evropskými institucemi. Cenné papíry jsou v jejím portfoliu zastoupeny takřka výhradně dluhopisy státních institucí a finančních institucí. 51

Fio banku lze označit za mladou prosperující finanční instituci, která během poměrně krátké doby svého působení upevňuje a vylepšuje svoji pozici na českém bankovním trhu. V dnešní době nabízí již pestrou paletu produktů komerčního bankovnictví dostupných pro širokou veřejnost, zaktraktivněnou zejména nízkými, příp. nulovými poplatky. Díky propracované informační technologii v oblasti elektronické komunikace oslovuje především mladší klientelu a nově vznikající podniky. V oblasti aktivních obchodů se u Fio banky projevuje fakt, že je nejvýznamnějším partnerem pro drobnou klientelu v oblasti investic do cenných papírů. Je dominantním obchodníkem s akciemi na českém trhu, významným členem Burzy cenných papírů Praha a vlastníkem společnosti RM-SYSTÉM. Portfolio cenných papírů má v jejích celkových aktivech větší podíl než úvěrové obchody. V segmentu úvěrů preferuje Fio banka individuální přístup k úvěrování potřeb svých klientů a v současnosti má ambice na výraznější zvýšení svého podílu na trhu hypoték. Ze všech provedených analýz a srovnání vyplývá jednoznačný trend neustálého nárůstu bankovních obchodů na našem trhu. Tento trend byl sice lehce poznamenán celosvětovou finanční krizí, nicméně propad obchodů nebyl ve finančních institucích příliš dramatický. Bankovnictví v České republice lze právem považovat za stabilní prostředí a odvětví s nejvyššími dosahovanými zisky na trhu, přičemž jsou zároveň trvale splňována kritéria kapitálové přiměřenosti.

52

Seznam použité literatury tištěná literatura 1. FORIŚKOVÁ, D. Základy komerčního bankovnictví Ostrava, Ostravská univerzita, Pedagogická fakulta 2008 2. KALABIS, Zb. Základy bankovnictví, bankovní obchody, služby, operace a rizika, Brno, BizBooks, 2012, ISBN 978-80-265-0001-8 3. PAVELKA, Fr. a kolektiv Úvěrové obchody. 2. vyd. Praha, BIVŠ, 2008. ISBN 98780-4265-140-5 4. POLOUČEK, St. a kolektiv Bankovnictví 2. vydání, Praha, Nakladatelství C.H.Beck 2013. ISBN 978-80-7400-491-9 5. POSPÍŠIL, R.; HOBZA, Vl.; PUCHINGER, Zd. Finance a bankovnictví. 1.vyd. Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. ISBN 80-244-1297-7 6. PŮPLPÁNOVÁ, St. Komerční bankovnictví v České republice, Praha, VŠE, Oeconomia, 2007, ISBN 978-80-245-1180-1 7. ŠEVČÍK, A. Bankovnictvi I 1. vyd. Brno, Masarykova univerzita v Brně, 2005, ISBN 80-210-3649-4

diplomové a bakalářské práce 1. KUDROVÁ, V. Vývoj bankovního sektoru v uplynulých deseti letech v ČR. Brno, 2013. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta 2. MADĚRA, Š. Struktura vlastního kapitálu banky a kapitálová přiměřenost. Praha, 2010. Bakalářská práce. BIVŠ, Katedra financí a účetnictví 3. SKOVAJSA, R. Minimalizace rizik úvěrového rozhodovacího procesu banky. Brno, 2011 Diplomová práce. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta podnikatelská

53

zákon 1. ČESKO. Zákon č. 6/1993 Sb. České národní rady ze dne 17. prosince 1992 o České národní bance a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o České národní bance). In: Sbírka zákonů České republiky. 1993, částka 1 výroční zprávy 1. Výroční zpráva České spořitelny za roky 2004 – 2013 2. Výroční zpráva Fio banky za roky 2004 - 2013 elektronické zdroje 1. www.cnb.cz 2. www.csas.cz 3. www.fio.cz článek v periodiku 1. KAIN, Petr a Olga SKALKOVÁ. ČNB omezí přístup k hypotékám. Hospodářské noviny, roč. LVIII, [cit. 2014-11-21] ISSN 0862-9587

Seznam zkratek ČNB

Česká národní banka

ČR

Česká republika

EU

Evropská unie

HDP

hrubý domácí produkt

USA

Spojené státy americké

CS

Česká spořitelna

FIO

Fio banka

BS

bilanční suma

54

Seznam tabulek Tabulka 1: Podíl jednotlivých skupin bank na celkové bilanční sumě v % ............................. 12 Tabulka 2: Detailní přehled aktivních obchodů 2004-2012 v mil. Kč ..................................... 30 Tabulka 3: Detailní přehled klientských úvěrů 2004-2012 v mil. Kč ...................................... 31 Tabulka 4: Klasifikace pohledávek 2004 - 2012 v mil. Kč ...................................................... 33 Tabulka 5: Základní údaje o České spořitelně ......................................................................... 37 Tabulka 6: Aktuální akcionářská struktura České spořitelny ................................................... 37 Tabulka 7: Vývoj hospodaření České spořitelny v mil. Kč...................................................... 38 Tabulka 8: Struktura klientských úvěrů České spořitelny ........................................................ 40 Tabulka 9: Základní údaje o Fio bance .................................................................................... 42 Tabulka 10: Vývoj hospodaření Fio banky v mil. Kč .............................................................. 43 Tabulka 11: Struktura klientských úvěrů Fio banky ................................................................ 44 Tabulka 12: Vývoj úvěrových obchodů v mil. Kč 2004-2013 ................................................. 49

Seznam obrázků Obrázek 1: Graf vývoje počtu finančních institucí v ČR ......................................................... 11 Obrázek 2: Graf struktury aktivních bankovních obchodů 2004-2012 .................................... 15 Obrázek 3: Graf struktury pasivních bankovních obchodů 2004-2012.................................... 16 Obrázek 4: Graf vývoje aktivních bankovních obchodů 2004-2012 ........................................ 29 Obrázek 5: Graf struktury úvěrových obchodů 2004-2012 ...................................................... 31 Obrázek 6: Graf struktury poskytnutých úvěrů a vkladů 2004-2012 ....................................... 32 Obrázek 7: Graf struktury klasifikovaných úvěrů 2004-2012 .................................................. 33 Obrázek 8: Graf vývoje klasifikovaných úvěrů 2004-2012 ..................................................... 34 Obrázek 9: Graf vývoje ztrátových úvěrů 2004-2012 .............................................................. 35 Obrázek 10: Graf struktury aktiv České spořitelny 2012-2013................................................ 39 Obrázek 11: Graf struktury aktiv Fio banky v r. 2012 ............................................................. 44 Obrázek 12: Graf vývoje kapitálové přiměřenosti 2004-2012 ................................................. 46 Obrázek 13: Graf porovnání úvěrů k vkladům 2010-2013 ...................................................... 47 Obrázek 14: Graf porovnání nárůstu bilančních sum 2004-2013............................................. 48

55