Univerzita Palackého v Olomouci Přírodovědecká fakulta Katedra rozvojových studií
Vojtěch STROUHAL
ANALÝZA POLITICKÉHO KONFLIKTU NA SRÍ LANCE
Bakalářská práce
Vedoucí práce: RNDr. Petr Daněk, Ph.D.
Olomouc 2008
Chtěl bych tímto poděkovat RNDr. Petru Daňkovi, Ph.D. za věnovaný čas a odborné rady a připomínky při vedení mé bakalářské práce.
Prohlašuji, že jsem zadanou bakalářskou práci vypracoval samostatně a že jsem uvedl veškeré použité informační zdroje.
Olomouc, 14.5.2008
…………………… Podpis
2
OBSAH 1. ÚVOD................................................................................................................................................................. 6 2. DISKUZE LITERATURY ............................................................................................................................... 8 3. METODIKA .................................................................................................................................................... 11 4. CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ, KTERÉ JE PŘEDMĚTEM SPORU ..................................................... 12 4.1. SEVERNÍ A VÝCHODNÍ PROVINCIE .............................................................................................................. 12 4.2. POLITICKÝ A ADMINISTRATIVNÍ SYSTÉM .................................................................................................... 13 4.3. OBYVATELSTVO ......................................................................................................................................... 14 5. HISTORICKÉ PŘÍČINY A OKOLNOSTI VZNIKU KONFLIKTU........................................................ 17 5.1. RANNÁ OBDOBÍ .......................................................................................................................................... 17 5.2. EVROPSKÝ KOLONIALISMUS ....................................................................................................................... 18 5.4. OBDOBÍ PO VYHLÁŠENÍ NEZÁVISLOSTI ....................................................................................................... 20 5.5. POLITICKÉ ZMĚNY 70. LET.......................................................................................................................... 23 6. KLÍČOVÉ UDÁLOSTI VE VÝVOJI SPORU............................................................................................. 26 6.1. VZPLANUTÍ OZBROJENÉHO KONFLIKTU ...................................................................................................... 26 6.2. PŘÍCHOD INDICKÝCH MÍROVÝCH SIL .......................................................................................................... 27 6.3. 90. LÉTA ..................................................................................................................................................... 28 6.4. MÍROVÁ JEDNÁNÍ ZA ÚČASTI NORSKÉ STRANY ........................................................................................... 30 6.5. SITUACE PO TSUNAMI 2004 ........................................................................................................................ 32 6.6. SNAHA O DEFINITIVNÍ ELIMINACI LTTE..................................................................................................... 33 7. CHARAKTERISTIKA STRAN KONFLIKTU ........................................................................................... 35 7.1. TYGŘI OSVOBOZENÍ TAMILSKÉHO ÍLAMU ................................................................................................... 35 7.2. OSTATNÍ TAMILSKÉ MILITANTNÍ SKUPINY .................................................................................................. 36 7.3. TAMILSKÉ POLITICKÉ STRANY .................................................................................................................... 38 7.4. SRÍLANSKÁ VLÁDA ..................................................................................................................................... 39 7.5. ROLE MUSLIMŮ V KONFLIKTU .................................................................................................................... 41 8. KONFLIKT V GLOBÁLNÍM KONTEXTU ............................................................................................... 42 8.1. INDICKÁ INTERVENCE................................................................................................................................. 42 8.2. NORSKÉ SNAHY O UROVNÁNÍ KONFLIKTU .................................................................................................. 43 8.3. ROLE DALŠÍCH VÝZNAMNÝCH STÁTŮ A USKUPENÍ ..................................................................................... 45 8.3.1. USA.................................................................................................................................................... 45 8.3.2. Evropská unie .................................................................................................................................... 46 8.3.3. Organizace spojených národů ........................................................................................................... 46 9. MÍROVÁ JEDNÁNÍ A BODY, KTERÉ BRÁNÍ JEJICH REALIZACI .................................................. 48 10. NÁVRH STRATEGIE VEDOUCÍ K VYŘEŠENÍ SPORU ...................................................................... 51 11. ZÁVĚR........................................................................................................................................................... 53 12. SHRNUTÍ / SUMMARY .............................................................................................................................. 55 12.1. ČESKÁ VERZE ........................................................................................................................................... 55 12.2. ENGLISH VERSION .................................................................................................................................... 56 13. POUŽITÉ ZDROJE...................................................................................................................................... 57 14. PŘÍLOHY ...................................................................................................................................................... 62
3
POUŽITÉ ZKRATKY
ACTC
All Ceylon Tamil Congress (Kongres cejlonských Tamilů)
EPRLF Eelam People’s Revolutionary Liberation Front (Ílamská revoluční osvobozenecká fronta) EROS
Eelam Revolutionary Organization Of Students (Ílamská revoluční organizace studentů)
FP
Federal Party (Federální strana)
IPKF
Indian Peace Keeping Force (indické mírové síly)
JVP
Janatha Vimukthi Peramuna (Lidově osvobozenecká fronta)
LTTE
Liberation Tigers of Tamil Eelam (Tygři osvobození tamilského Ílamu)
SLFP
Sri Lanka Freedom Party (Srílanská strana svobody)
SLMM The Sri Lanka Monitoring Mission (Srílanská monitorovací mise) TELO
Tamil Eelam Liberation Organization (Organizace za osvobození tamilského Ílamu)
TFP
Tamil Federal Party (Tamilská federální strana)
TMVP
Tamileela Makkal Viduthalai Pulikal (angl. Tamileela Peoples Liberation Tigers)
TNA
Tamil National Alliance (Tamilská národní koalice)
TULF
Tamil United Liberation Front (Tamilská sjednocená osvobozenecká fronta)
TUF
Tamil United Front (Tamilská jednotná fronta)
UNP
United National Party (Sjednocená národní strana)
4
ABSTRAKT Práce popisuje vývoj a problematiku konfliktu srílanské vlády a Tygrů osvobození tamilského Ílamu. Shrnuje důležité historické momenty, uvádí je v souvislostech a zabývá se tématem z několika úhlů pohledu. Prostor je dán i jednotlivým aktérům politické krize a jejímu globálnímu kontextu. Práce by neměla uvést čtenáře pouze do dané problematiky, ale také poukázat na konkrétní obstrukce, které stojí v cestě míru a pokusit se přijít s návrhem, jak dosáhnout rovnovážného stavu na Srí Lance.
Klíčová slova: Tygři osvobození tamilského Ílamu, Srí Lanka, vláda, politický konflikt, etnická krize, mírové procesy
ABSTRACT This paper describes an evolution and problems of the conflict between the government of Sri Lanka and Liberation Tigers of Tamil Eelam. It summarizes important historical events, presents them in connections, and it deals with the topic from different points of view. There is a place dedicated to individual participants of the political crisis and its global context. The study should not introduce a reader only into the basic problems but it should point out the specific obstructions which are in the way of peace, and come up with a scheme how to reach the equilibrium state in Sri Lanka.
Key words: Liberation Tigers of Tamil Eelam, Sri Lanka, government, political conflict, ethnic crisis, peace falos
5
1. Úvod O válečném střetu na Srí Lance se mluví a píše frekventovaně. Konflikt se za dlouhá desetiletí dostatečně medializoval a vstoupil tak do podvědomí mnoha lidí na celém světě. Válečný střet není zdaleka černobílý; ba naopak, je zakořeněný v mnoha složkách lidského života. Problematika ozbrojeného konfliktu na Srí Lance je věcí aktuální a k vyřešení sporů mezi vládou a povstalci se nedošlo ani po dlouhých desetiletích vyjednávání. Kde tkví samotné příčiny střetu, to je též nevyřešená otázka. V současnosti se krizí na Srí Lance zabývá nemálo lidí, skupin, vlád. Avšak s řešením, které by se dalo úspěšně aplikovat, ještě nikdo nepřišel a ostrov tak prochází jakousi sinusoidou lepších a horších časů, která se táhne od 80. let minulého století. Určit základní pilíře, na kterých konflikt leží, je složité. Cílem této práce je nahlédnout na problematiku konfliktu z více rovin. Za pomoci dostupné literatury shrnout co to, se o konfliktu ví, jak se utvářel a utváří, kdo a co stojí v jeho pozadí a zda-li z něho vede nějaká cesta ven. V neposlední řadě bude má práce obohacena o nejaktuálnější informace. V době, kdy je tato práce sepisována, bylo ze strany vlády Srí Lanky ukončeno příměří s Tygry osvobození tamilského Ílámu a na ostrově vypukly nové nepokoje. Jednoho z nich jsem byl i nepřímým svědkem, když jsem v dubnu 2008 odcestoval na Srí Lanku a během mého tamního pobytu se nedaleko Kolomba odehrál sebevražedný atentát na ministra silnic a dálnic Jejaraje Fernadopulla. Měl jsem možnost si o politické situaci pohovořit s řadou místních a jejich názory a dojmy mě snad pomohly lépe porozumět současné atmosféře a napětí na Srí Lance. Válka mezi srílanskou vládou a ozbrojenými tamilskými rebely si prošla mnoha fázemi, které se budu postupně snažit vylíčit. Kde je zakořeněn původ konfliktu? Co je jeho hlavními příčinami? Je to koloniální minulost země nebo nevhodně se vyvíjející politika v době, kdy se Cejlon chystal na svou nezávislost od Británie? Nebo zcela něco jiného? A do jaké míry za válečnými spory stojí otázky etnicity, náboženství, ekonomiky a politiky? Proč jednotlivá mírová zasedání skončila nezdarem a co stálo v jejich cestě? Vede z konfliktu cesta ven? V druhé kapitole provedu diskuzi dostupné literatury a uvedu příklady různých možností, jak konflikt či jeho součásti jednotliví světoví autoři vnímají. Následně ve čtvrté kapitole se pokusím charakterizovat území, které je předmětem sporu. V páté kapitole se začnu zabývat vývojem vztahů mezi Sinhálci a Tamily a historickým pozadím, které je utvářelo, neboť dějiny ostrova jsou velice důležité pro lepší pochopení souvislostí. Velký prostor budu věnovat samotné eskalaci konfliktu, průběhu a aktuálním střetům ve sporu mezi srílanskou vládou a Tygry osvobození tamilského Ílamu. Počínaje sedmou kapitolou přejdu 6
ke konkrétním aspektům války. Podám charakteristiku stran, které jsou nebo byly v konfliktu zainteresované. Problematika bojových střetů se netýká pouze vlády a tamilských Tygrů. Na vytváření napětí na ostrově se podílelo více stran. Situace na Srí Lance není záležitostí pouze samotného státu, nýbrž její vliv je patrný i přes hranice. Tomuto pohledu se bude věnovat osmá kapitola, kde představím konflikt v globálním kontextu. Zbývající kapitoly budou zaměřeny na mírová jednání a obstrukce, které bránily vyřešení sporu, přičemž se pokusím identifikovat způsob, jakým by se dalo dosáhnout ukončení téměř 25 let trvající války.
7
2. Diskuze literatury Problematice etnického konfliktu, nezřídka označovaného i za občanskou válku, se věnovalo a věnuje řada vědců a spisovatelů. Nutno říci, že většina autorů se shoduje v pohledu na příčiny a důvod vzplanutí nepokojů. Co už je ale odlišné, jak na konflikt jednotlivý autoři nahlížejí, či čemu věnují větší pozornost. Setkáváme se s rozbory etnickými, historickými, ekonomickými, politickými atd. Světoví politologové a lidé zabývající se konfliktem přicházejí s různými teoriemi o původu a jeho možném řešení. Subramanian Swamy, bývalý člen indického parlamentu a předseda komise o mezinárodním obchodu a pracovních standardech WTO, nahlíží ve své knize Sri Lanka in crisis (Swamy, 2007) na problematiku konfliktu hned z několika rovin. Dle jeho slov je konflikt důsledkem rány utržené v minulosti země, kdy se vlády nad Srí Lankou ujali Britové a spravovali ji jako jednu ze svých kolonií. Postupně nastolili vztahy s převážně tamilskou částí obyvatelstva1. Zprvu Britům stačila tamilská část obyvatel na ostrově, ovšem posléze začali přivážet Tamily i ze sousední Indie a změnili tak jejich zastoupení na ostrově. Tamilům se ve školách začalo dostávat lepšího vzdělání, což jim pomohlo lépe se pohybovat v oblasti ekonomiky. Většinová, převážně rolnická, sinhálská populace chřadla z vyvlastňování a využívání její půdy Tamily. Po vyhlášení nezávislosti země v roce 1948 relativně ochuzení Sinhálci získali většinu v nově vytvořené vládě a odepřeli Tamilům stejné možnosti ve vládní, ekonomické a vzdělávací sféře. Snaha potlačit větší vliv tamilského obyvatelstva vedla až k znerovnoprávnění tamilštiny se sinhálštinou, která byla prohlášena za jediný oficiální jazyk státu. Post-koloniální Srí Lanka podle Swamyho od té doby představuje bludný kruh konfliktů, z kterých se těžko dostává ven. Velmi často se o současné krizi na ostrově mluví i v kontextu s ekonomickým vývojem země a rozdělením státní moci. Na problém nerovnoměrného zastoupení ve vládě poukazoval i Jayadeva Uyangoda, profesor na univerzitě v Kolambu, během mezinárodního semináře věnujícího se předvídání nových cest pro mír na Srí Lance (Uyangoda, 2007). Jako principální problém označuje otázku státní moci. Po roce 1948 se tamilské obyvatelstvo dostalo do pozice „pouhé“ minority s druhořadým statusem občanství. Nerovný podíl na státní moci vedl až k diskriminaci. Srílanská vláda, vytvořená většinovým sinhálským obyvatelstvem, chtěla unitární a centralizovaný stát. Nerovnoměrně rozdělená moc vedla k vypuknutí válečného konfliktu, jenž s sebou přinesl další negativní jevy (jako nucená 1
Britové měli zkušenosti s Tamily už z kolonizace Indie, kdy spravovali oblast kolem města Madras skrz obchody Východoindické společnosti. Proto je upřednostňovali před sinhálským obyvatelstvem.
8
migrace, devastace lidských životů, ničení majetku, ekonomické a sociální infrastruktury), které prohloubily konflikt. Jayadeva Uyangoda pak dále rozvádí teorii reorganizace státní moci ve své studii Ethnic conflict in Sri Lanka: Changing dynamics (Uyangoda, 2007), kde se domnívá, že ani snížení napětí v etnickém konfliktu, ani jeho dlouhodobé řešení, nejsou v dohledné době možné. Navrhuje, že nejlepší postup pro zvládnutí konfliktu je vytvoření podmínek pro mír v transformačním procesu. Uyangoda pokládá za je nerealistické očekávat, že konflikt a válka se zlomí nebo zastaví jednou úmluvou o příměří či jednou mírovou dohodou. Ta je však nutná, protože transformační proces může začít pouze v míru, zaručujícím klid i do budoucna. Podmínky pro mír se nevynořují každý den. Příležitostí je poskrovnu a daleko od sebe. A proto budování klidu je nejlepší strategií, jak nastartovat transformační proces. Musí se ovšem předpokládat federalistická reorganizace státu a současně změna zákonů a postavení etnik. To by měl být první krok v polickém procesu. Další pohled na konflikt nabízí Deborah Winslow a Michael D. Woost v knize Economy, culture and civil war in Sri Lanka (Winslow & Woost, 2004). Zprvu hovoří též o konfliktu jako o dědictví, které se váže od dob kolonialismu, kdy Britové na ostrově nastolili zcela nová pravidla a přišli s rasovou teorií, která nezahrnovala náboženské otázky a problém kast, jež byly mnohem důležitější v předkoloniální době než samotné etnické rozdělení. Zajímavé je ovšem i pojetí ekonomické stránky konfliktu. Státem kontrolovatelná ekonomika před rokem 1977 poměrně znevýhodňovala tamilské a muslimské obchodníky, kteří neměli přístup k politické ochraně od sinhálské vlády – největšího hráče v ekonomice. Po roce 1977, kdy došlo k liberalizaci hospodářství a větší otevřenosti světu, role vlády v ekonomice poklesla a Sinhálci tak ztratili svou výhodu; a co víc, protože Tamilové a muslimové byli zdatní v soukromém sektoru2, měli nyní výhodu připravenosti na práci v nově nastavených podmínkách. Sinhálští obchodníci zazlívali Tamilům i muslimům, že kvůli nim ztrácejí „ekonomickou půdu“. Vládou kontrolovaná sinhálská média pak tuto problematiku nafoukla a vyhnala do extrémů, které vyvrcholily v roce 1983, který je považován za začátek krize na ostrově (Winslow & Woost, 2004). Donald L. Horowitz se ve své výroční práci, kterou připravil pro zasedání Světové banky o světové ekonomice, věnuje různým pohledům na etnicitu a s ní spojeného konfliktu. Uvádí, že existuje dlouhodobý rozdíl v přístupu mezi těmi, kdo vidí etnické skupiny jako striktně
ohraničitelné,
neměnné
komunity
2
inklinující
k etnocentrismu,
nepřátelství
Plynoucí z doby kolonialismu, kdy Tamilové blížeji spolupracovali s Brity a orientovali se na oblast hospodářství (zejména obchodu), přičemž Sinhálci byli více rolnicky založení.
9
a popuzující konflikt – a těmi, kdo je vnímají jako výtvor společnosti se soudržností založenou na materiálních užitcích a konfliktním chováním založeném na vypočítavosti. Horowitzova studie vyobrazuje alternativní perspektivy a seznam 10ti vzájemně neslučitelných teorií etnického konfliktu (Horowitz, 1998). V pojednání Time and Space in the Sri Lanka-Tamil Diaspora (Fuglerud, 2001) Oivind Fuglerud čerpá z vlastních zkušeností, které získal při práci v terénu na Srí Lance a mezi tamilskými přistěhovalci v norském Oslu. Diskutuje o vztahu mezi časem, místem a národní identitou. Uvádí, že ve srílansko-tamilské diaspoře můžeme nalézt dva různé koncepty tamilské kultury – „tradiční“ a „revoluční“. První popisuje kočovný prostoročasový vztah, který je zakotvený v tradicích. Druhý model je usedlý, historizující a slouží jako podklad pro tamilský separatismus; první nikoliv. Propagováním revolučního konceptu kultury Tygři osvobození tamilského Ílamu přijali stanoviska, která se stala základem vzrůstajícího sinhálského nacionalismu. Autor přichází s myšlenkou, že namísto historického popisování společenských změn, by se měli antropologové koncentrovat na to, za jakých podmínek jsou historická vysvětlení viděna jako více platná než jejich alternativy. Spojitostí mezi chudobou, etnicitou a konfliktem se zabývají Benedikt Korf a Kalinga Tudor Silva ve studii Poverty, Ethnicity and Conflict in Sri Lanka (Korf & Silva, 2003). V jejich práci se uvádí, že etnický konflikt na Srí Lance je pěvně zakotvený a je vyjádřením existujících sociálních, politických, ekonomických a kulturních struktur. Občanská válka není brána jako dočasná krize, ale jako dlouhotrvající rys. Speciálně se věnují problémům venkovského obyvatelstva, které musí čelit několika ohrožením způsobených nepříznivou politickou situací, environmentálními hazardy, risky spojenými s obchodem a nejistotami plynoucími z probíhající konfliktu, který ještě zvětšuje míru jejich zranitelnosti. Dále se zabývají vztahy mezi tím, jak přechodná chudoba způsobená válečnými konflikty začíná být chronická, a také se věnují otázce etnicity a jaká je její role ve smyslu vypořádání se s následky války a budování živobytných strategií. Množství dostupné literatury na téma válečného konfliktu na Srí Lance je velké. Jednotlivé studie, knihy, zprávy, pojednání apod. se často zaměřují na specifické problémy/jevy, které válku doprovází. Věnují se konkrétním záležitostem, které z konfliktu plynou nebo z kterých plyne samotný konflikt. Pro mou práci se budu z této široké škály literatury snažit vybrat to nejpodstatnější, co koresponduje se stavbou a stylem mého vytčeného úkolu.
10
3. Metodika Bakalářská práce byla sepsána rešeršně-kompilační metodou sběru a třídění informací. Poznatky o problematice a hlavní podklady pro práci byly čerpány z knižních zdrojů. Většina rešerše ovšem pochází ze zdrojů internetových. Nejvíce jsem čerpal z odborných studií, dostupných skrz vědecké databáze. Zdrojem dat a statistických udajů byly především oficiální internetové stránky srílanské vlády. Před začátkem práce jsem načetl dostupnou literaturu v knižní formě, abych si prohloubil znalosti o daném tématu a mohl je pak následně obohatit o množství internetových publikací a informací. Vzhledem k tomu, že studie zabývající se konfliktem na Srí Lance byly často tématicky vyhraněné, bylo potřeba vybrat jen ty informace, které se shodovaly s charakterem této práce. Jelikož byly zdroje převážně v anglickém jazyce, velký díl práce spočíval v jejich překladu. Českých zdrojů bylo poskrovnu a využil jsem jich zejména v popisování srílanské historie. Česky psané materiály mi též posloužily docílit správného přepisu zahraničních názvů a jmen do češtiny. Pro vysvětlení doplňujících a ujasňujících informací bylo použito poznámek pod čarou. Odkazy na literaturu jsou uvedeny v závorkách přímo v textu. Cizojazyčné názvy jsou psány kurzívou. Osobní názory a návrhy jsem uvedl především v závěrečných kapitolách. Během zpracování bakalářské práce jsem měl možnost vycestovat na Srí Lanku. Zde jsem navázal konverzaci na téma srílanské krize s několika místními obyvateli a ačkoliv jsem neměl možnost si tyto rozhovory zaznamenat a použít je jako součást práce, zjištěné informace mě do jisté míry poznamenaly a pomohly mi při vytváření bakalářské práce.
11
4. Charakteristika území, které je předmětem sporu Ostrovní stát Srílanská demokratická socialistická republika se rozléhá na ploše 65 525 km2 v tropickém podnebním pásu. Počet obyvatel v roce 2001 dosáhl 19,043 miliónů, populační růst v témže období představoval 1,4 promile, hustota zalidnění 304 obyvatel/km2. Srí Lanka se nachází na severní polokouli nedaleko od rovníku. Leží v tropickém podnebném pásu jižní Asie, mezi 6° - 10° severní zeměpisné šířky a 80° - 82° východní zeměpisné délky (Government of Sri Lanka, 2006). Pobřeží ostrova omývají vody Indického oceánu, Bengálského zálivu a zálivu Mannar.
4.1. Severní a Východní provincie Z celé Srí Lanky jsou oblastí sporu především 2 provincie – Severní a Východní. Zastoupení tamilského lidu v obou provinciích Sinhálce početně převyšuje. Etnické složení v Severní a Východní provincii, které Tamilové z historických a demografických důvodů pokládají za jejich tradiční vlast, se v průběhu posledních desetiletí značně měnilo. V roce 1881 tvořili Sinhálci v těchto oblastech méně jak 2 % populace. O 100 let později jejich podíl v okrese Trincomalee (centrum Východní provincie) vzrostl na 33,6 % a v okrese Amparai až na 38 % (Society for threaten peoples, 2008). Za náhlým zvýšením sinhálského obyvatelstva na severovýchodě země stojí politické reformy zavedené v 50. letech minulého století a s nimi spojené přesidlování sinhálských zemědělců do původně tamilských oblastí – viz mapa č.1 v příloze. Kvůli neklidné situaci nemohla být v roce 2001 při oficiálním sčítání lidu posbírána kompletní data ze Severní a Východní provincie. Odhadovaná/přibližná čísla ale uvádí, že v roce 2001 žilo ve Východní provincii 311 522 Sinhálců, 324 446 Tamilů a 452 911 srílanských Maurů (Lines Magazine, 2005). Na severu Srí Lanky v několika případech data úplně chybí, zdroje se tudíž odkazují na předchozí sčítání lidu z roku 1981, kdy tamilská populace v Severní provincii měla zhruba 70% zastoupení (Department of Census and Statistics, 2001B). Severní provincie s hlavním městem Džafna, bývalým centrem stejnojmenného království, je základním útočištěm radikálních tamilských ozbrojenců. Nejvíce zdejších se živý jako farmáři, rybáři, či se pohybuje v civilním sektoru a obchodu. Severní provincie je známa kvalitními vysokoškolskými institucemi. Ještě před občanskou válkou se v oblasti
12
rozvinul chemický průmysl, textilní průmysl a lehká průmyslová výroba. Poloostrov Džafna na severu je zavlažován podzemními infiltračními povodími, které jsou napájeny prameny, zatímco zbytek Severní i Východní provincie získává vodu ze zavlažovacích nádrží. Krom ozbrojených nepokojů mají obě zmíněné provincie společnou i řadu jiných indikátorů. Severovýchodní oblast ostrova se nachází v aridní zóně, kde ročně spadne kolem 120 – 190 cm srážek za rok. Denní teploty v okolí Trincomalee dosahují až 37° C (roční teplotní průměr celé země činí 26 – 28° C). Nejchladnějším měsícem je leden, naopak nejteplejším je květen, kdy do země přichází letní monzun a s ním i vydatné srážky, které spadají převážně na jihozápadě ostrova a v jeho středohoří. V mezimonzunovém období (říjen – listopad) se vyskytují občasné srážky a tropické bouře přinášející déšť i na severu a východě ostrova. Zimní monzunové větry vanou ze severovýchodu od Bengálského zálivu v období prosince až března a déšť jimi přenášený spadá na severovýchodních svazích středozemního pohoří. Přírodní vegetace aridní zóny je adaptována na roční změnu od zavodňování k suchům. Typickými porosty jsou keřovité lesy, roztroušené společně s hustými křoviskami a kaktusy v těch nejsušších oblastech (Russel & Savada, 1988). Důležitým strategickým bodem je silnice A9, která spojuje severní a jižní část ostrova. Cesta je častým cílem vojenských operací a hrála podstatnou roli ve vyjednávání mezi znepřátelenými stranami.
4.2. Politický a administrativní systém Včele státu stojí prezident, jenž je zároveň vrchním velitelem ozbrojených sil a hlavou výkonné moci a parlamentu (Government of Sri Lanka, 2003A). Demokratická socialistická republika Srí Lanka představuje formu parlamentně prezidentské republiky, kde parlament je jednokomorový a skládá se z 225 členů (Government of Sri Lanka, 2003B). Srí Lanka je státem unitárním, ačkoliv se v posledních letech diskutuje o možném federativním uspořádání, které by bylo možným řešením současných politických problémů na ostrově. Dosavadní jednání o federaci ovšem zatím vždy ztroskotala. Rostoucí naléhání na decentralizaci administrativy bylo motivováno snahou o dosáhnutí rychlého ekonomického a sociálního rozvoje v zemi. O přenesení části rozhodování z centra vlády do zvolených těles na nižších úrovních bylo rozhodnuto v roce 1987, kdy byl k ústavě přidán 13. dodatek na základě zákona o zřízení provinčních rad (The Provincial Councils Act No 42), na něž se převedla část státní/vládní moci (Government of Sri Lanka, 2003C). Provinční rady jsou autonomní tělesa a nespadají pod žádná ministerstva. 13
Svou pravomoc odvozují z existující ústavy a z usnesení parlamentu. Vykonávají aktivity, jenž dříve spadaly pod centrální vládní ministerstva a veřejnoprávní úřady. Stát je administrativně rozčleněn na 9 provincií (provinces) a 25 okresů (districts). Až na dvě výjimky (provincie Sabaragamuva u Úva) jsou názvy jednotlivých provincií pojmenovány podle geografické polohy na ostrově – viz. mapa č.2 v příloze. Okresy se dělí dále na 324 obvodů (divisional secretary's divisions) (LAW, 2004). Občas se můžeme setkat i s tím, že se místo 9 provincií uvádí 8. Důvodem je provizorní sloučení Severní a Východní provincie do jedné Severovýchodní, za účelem usmíření a vyhovění tamilským požadavkům na větší samosprávu. Drtivá většina srílanské tamilské menšiny totiž obývá právě tyto dvě provincie. Sloučení nabude trvalé platnosti až po referendu, které už bylo ale několikrát odloženo (LAW, 2008).
4.3. Obyvatelstvo Populace na Srí Lance byla vždy etnicky heterogenní, což zapříčinila samotná poloha ostrova, která učinila ze státu dopravní uzel. Archeologická naleziště, památky a nejstarší dochované texty poukazují na trvalý odliv a příliv lidí z jiných zemí. V předkoloniální éře se lidé identifikovali a zařazovali především podle vyznání, jazyka a kast. Tyto aspekty byly důležitější než samotná národnost. Etnické složení obyvatel se změnilo s příchodem Evropanů. V 19. století sociologové v britských službách došli k závěrům, že srílanské obyvatelstvo je tvořeno hlavními třemi národnostními skupinami – respektive v jejich terminologii rasami: Sinhálci, Tamilové (či Malabárci) a Maurové (srílanští muslimové) (Winslow & Woost, 2004). Britové je vnímali jako 3 rasové skupiny, které jsou ustálenými entitami s vrozenými kvazi-biologickými rozdíly, které se projevují ve vzhledu, schopnostech, vlastnostech a také kultuře (Winslow & Woost, 2004). Tamilové se dělí na původní srílanské, kteří žili na ostrově „odjakživa“, a nově příchozí indické Tamily, jenž byli na ostrov zavlečeni Brity za účelem práce na plantážích v době koloniální svrchovanosti. Podobný případ se týká i muslimů, jejichž komunita je rozdělena do 3 hlavních skupin – srílanští Maurové, indičtí Maurové (odvozené podle doby příchodu předků na ostrov) a Malajci. Předky srílanských Maurů byli arabští obchodníci, kteří se přestěhovali do jižní Indie a na Srí Lanku v době mezi 8. a 15. stoletím. Za svůj přijali tamilský jazyk (i když často s arabskými úpravami), jenž byl společným obchodním jazykem indického námořního obchodu. Oproti tomu indičtí Maurové jsou potomci muslimů, kteří dorazili na Srí Lanku až za časů evropského kolonialismu, aby zde hledali nové příležitosti. 14
Poslední podskupinou muslimů jsou Malajci, jejichž původ je v oblasti jihovýchodní Asie. Předci Malajců přišli na ostrov v době, kdy Srí Lanka i Indonésie byly holandskou kolonií. Většina ranných imigrantů byla z řad vojáků, které poslali Holanďané na Srí Lanku. Stejně jako ostatní etnické skupiny i muslimové vyznávají vlastní víru, uctívají své náboženské a kulturní hrdiny, mají vlastní společenské struktury a jazyky. Pozadu nezůstává ani dělení samotných Sinhálců, které dnes můžeme rozlišit na „nížinné“ (žili v pobřežních oblastech a od poloviny 16. století byli v kontaktu s Evropany) a „kandyjské“ (kteří žili ve vnitrozemských horských oblastech a byli podmaněni Evropany až roku 1815). Za zmínku stojí i dvě malá etnika. Jedním jsou tzv. Burgheři3, což jsou potomci Holanďanů a Portugalců. Druhým jsou Véddové – poslední ze skupiny prapůvodních obyvatel ostrova. Jsou pokládáni vůbec za ty nejstarší (Russel & Savada, 1988). Přehled národnostní struktury přibližují výsledky zatím z posledního sčítání lidu z roku 2001 – viz tab. 1.
Tab. 1. Národnostní (etnická) struktura obyvatelstva
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.
etnikum Sinhálci srílanští Maurové indičtí Tamilové srílanští Tamilové Malajci Burgherové srílanští „Chetty“ (ostatní) celkem
procentuální podíl (%) 81,9 8,0 5,1 4,3 0,3 0,2 0,1 0,1 100,0
Pramen: (Department of Census and Statistics, 2001A)
Náboženská vyznání a jejich rozmístění na ostrově víceméně odpovídá etnické struktuře obyvatelstva – viz mapa č.3 v příloze. Třemi nejvlivnějšími náboženstvími na ostrově jsou buddhismus, islám a hinduismus. U buddhismu by bylo možná lépe mluvit o duchovní filosofii, než o samotném náboženství. K buddhismu se hlásí přes 76 % obyvatel – v drtivé většině Sinhálců. Muslimů je 8,5 %, hinduistů 7,8 %. Muslimské obyvatelstvo
3
Občas se ve statistikách vyskytuje i menšina tzv. „srilanští Chetty“. Jsou to především potomci jihoindických obchodníků různých etnik, kteří si v dobách portugalského kolonialismu vzali na Srí Lance své protějšky. Nejvíce se od ostatních odlišují tím, že přijali víru římskokatolické církve, popř. anglikánské. Odlišit je však od Burgherů je nemožné. Záleží, kdo se za koho pokládá.
15
(zejména Maurové) žije především na východě (v menší míře i na západě) ostrova a hinduisté, z 80 % reprezentováni Tamily, nalézají svůj domov na neklidném severovýchodě země a v jejím středu. Opomenout by se neměla ani křesťanská menšina (zastoupena např. Burghery), která se rozprostírá převážně v blízkosti hlavního města v Západní provincii a se svými 6,1 % se řadí mezi hlavní vyznání na ostrově – viz tab. 2. K největšímu rozšíření vlivu křesťanství došlo v dobách evropského kolonialismu, kdy kupříkladu nemalé skupiny Tamilů k této víře konvertovaly. Tab. 2. Obyvatelstvo podle vyznání
1. 2. 3. 4.
náboženství buddhismus islám hinduismus křesťanství (ostatní) celkem
procentuální podíl (%) 76,7 8,5 7,8 6,1 0,9 100,0
Pramen: (Department of Census and Statistics, 2001A)
16
5. Historické příčiny a okolnosti vzniku konfliktu Problém sinhálsko-tamilských vztahů není zdaleka věcí posledních několika dekád. V 80. letech minulého století střety na ostrově značně zintenzivněly a došlo k dlouhé řadě ozbrojených konfliktů; je ale nutné brát na vědomí, že jisté napětí na Srí Lance trvá prakticky od prvního příchodu Tamilů a jejich setkání se Sinhálci. Rozdíl ovšem tvoří příčiny a pozadí, které vedly k vypuknutí jednotlivých válek a násilností. Zatímco v dávné minulosti se jednalo zejména o mocenské konflikty buddhistických Sinhálců, kteří plni obav čelili přílivu nově příchozích Tamilů ze severu (Bell-Fialkoff, 2003), v novodobých dějinách se do konfliktu výrazným dílem zapsala ekonomická hlediska a vliv vnějšího světa na ostrov – především koloniální správa a nadvláda hned několika evropských velmocí nad ostrovem.
5.1. Ranná období V současné době existuje několik interpretací nejstarších dějin Srí Lanky, které jsou velmi nejasné a podepřeny převážně legendami. Za základní zdroje informací o srílanské historii považují historici spisy Mahávansa a Dípavansa. Dle nich Véddové, prapůvodní obyvatelé ostrova, byli roku 504 př. n/l4 podrobeni Sinhálci včele s princem Vidžajou Sinhou5, kteří pravděpodobně dorazili k západním břehům Lanky na místo zvané Tambapanni, v roce 543 př. n/l. (podle historického mýtu Dípavansa) v několika vlnách ze severní oblasti Bengálského zálivu. Postupně se sinhálské obyvatelstvo rozprostřelo po celé ploše ostrova, což dalo za vznik sinhálskému království. To zaznamenalo největší rozmach ve 4. století před n/l, kdy se hlavním městem království stala Anuradhapura. Roku 247 př. n/l6 na ostrov přišel buddhistický mnich Mahendra (palijsky Mahinda)7, syn maurského krále Ašóky, který přesvědčil místního vladaře, aby přijal buddhismus. Na ostrov se v průběhu 3. století
4
Některé zdroje datují příchod Sinhálců teprve až k roku 300 př. n/l. Název země pochází z králova jména „Sinha“, což v sanskrtu znamená lev. 6 Podle výzkumu moderní indické historie se došlo k závěru, že lid Srí Lanky byl obrácen na buddhismus Mahendrou (palijsky Mahinda) už v roce 1 600 př. n/l, kdy dorazil na ostrov v rámci buddhistické misie. Nicméně srílanská historie se odkazuje na britskou verzi, kdy Budha dosáhl nirvány v roce 483 př. n/l. a doba vládnutí Ašóky byla circa o 150 let později (Swamy, 2007). 7 Mahinda se obecně pokládá za syna velkého indického vládce Ašóky – ale vedou se o tom debaty. A jelikož hinduismus nebyl nikdy odporující buddhismu, bylo zavedení buddhismu vnímáno spíše jako reforma, než jiné náboženství (Swamy, 2007). 5
17
př. n/l dostávali hinduističtí Tamilové ze sousední Indie a usazovali se na severu země (BellFialkoff, 2003). Sinhálská království byla vystavena opakovaným invazím a rozlehlá území ostrova se na kratší či delší dobu ocitla pod tamilskou nadvládou (Filipský et al., 2003) – např. tamilské království Džafna. Až do příchodu Evropanů na Srí Lance existovala srílanská a tamilská království, mezi kterými probíhaly pouze „běžné“ mocenské spory. Ostřejší nepřátelství mezi hinduistickými Tamily a buddhistickými Sinhálci byla spíše vzácná. Jediným dochovaným záznamem o větším boji je spor mezi sinhálským králem Dutugemunuem a tamilským Elarou z 2. století př. n/l (Swamy, 2007). Buddhistické kroniky označily tento konflikt za svatou válku malého národa, bojujícího za víru a přežití, jenž byl ohrožen příchodem tamilských hinduistů. Na tyto události odkazuje mnohem pozdější sinhálský nacionalismus, který poznamenává vztahy mezi Sinhálci a Tamily (Filipský et al., 2003). I přes časté boje se sláva Anuradhapury a sinhálského království udržela až do 10. století našeho letopočtu, kdy pohasla pod narůstajícím vlivem hinduismu, reprezentovaným vpádem jihoindické dynastie Čólů. Sinhálské hlavní město se přestěhovalo jižněji do Polonnaruwy. Sinhálcům se podařilo vyhnat Čóly ze svého území až roku 1070, po vleklé válce. Následujících několik století bylo ve znamení tamilských vpádů na ostrov. Tamilové si upevňovali svou pozici na severu země, kde ve 13. století vzniklo tamilské království. Vyčerpávající boje doprovázené epidemie zapříčinily postupnou rozdrobenost sinhálských komunit. V 15. století vzniklo v hornatém středu ostrova Kandyjské královstí, jež později dokázalo nejdéle čelit expanzi evropských kolonistů.
5.2. Evropský kolonialismus Expanze evropských koloniálních mocností změnila tvář ostrova. Mnohými je též označována za jednu z hlavních příčin vypuknutí novodobého konfliktu. První připluli Portugalci (1505-1658), kteří navázali obchodní dohody se sinhálským královstvím Kótté. Sami však byli vytlačeni Nizozemci (1658-1796), jenž byli obecně pokládáni za tolerantnější než jejich předchůdci, i když převzali plnou kontrolu nad obchodem s kořením. Nizozemci si přes celé století dokázali držet pevně moc nad většinou ostrova, kdy pod jejich koloniální správu spadaly i Tamilské království, království Sítávaka a zbytky Kótté. Geograficky výše položené Kandy se nadále bránilo evropským nájezdům. Definitivně si ostrov podmanili až
18
Britové, kteří v roce 1796 dobyli nizozemské državy, roku 1802 prohlásili ostrov za svou kolonii a posléze se jim v roce 1815 podařilo ovládnout i Kandy (Ethnic conflict, 2005). S Evropany postupně upadalo rivalství mezi Tamily a Sinhálci do pozadí. Obě etnika musela čelit nové moci. Evropský kolonialismus položil základy pro politickou, ekonomickou, sociální a náboženskou infrastrukturu na ostrově. 443 let evropské nadvlády nad zemí se nedá přehlédnout. Výrazně zasáhla do rozvoje ostrova, přičemž ho transformovala do podoby moderního státu. V počátku Britové neměli v úmyslu si Cejlon (jak jej nazývali) ponechat. Po opadnutí válečného stavu s Nizozemci měl být navrácen. Avšak k tomuto kroku nedošlo. Vypukla válka, která trvala od roku 1803 do 1815, v níž Britové zvítězili a ovládli kompletně celý ostrov (Ethnic conflict, 2005). Britové
počali
využívat
Cejlon
zejména
z hlediska
zemědělské
produkce
a plantážnictví. Výroba se zvětšovala a bylo za potřebí více pracovních sil. Sinhálské obyvatelstvo ovšem odmítalo za bídných podmínek pracovat na plantážích, což dovedlo Brity k rozhodnutí, že se na práce dovezou Tamilové ze sousední Indie. Zastoupení tamilské populace na ostrově se tak zvýšilo. Příchod Evropanů na ostrov znamenal cestu pro další náboženství – křesťanství. První větší nevole proti britské nadvládě a růstu křesťanství přišly ze sinhálské strany kolem roku 1840. Cílem Sinhálců byla obrana buddhismu před činností křesťanských misionářů. Počátky nacionalistických hnutí tak byly položeny (Bell-Fialkoff, 2003). Vliv evropských mocností v zemi s sebou přinesl i řadu dalších zásahů do předešlého systému na ostrově. V tradiční cejlonské společnosti existoval stejně jako v Indii kastovní systém, ve kterém bylo místo pouze pro vyšší a nižší třídu; střední neexistovala. Tu zavedli právě Britové a zapříčinili tím, že vzdělání se tak stalo dostupné širšímu obyvatelstvu. Anglická gramotnost rapidně stoupala. Britové převzali vzdělání především majoritní sinhálské části populace. Úsilí vzdělávat menšinové Tamily bylo omezené. Ovšem Tamilové tím nezůstali pozadu. Ujali se jich američtí misionáři a v mnoha směrech jim poskytli kvalitní vzdělání, které jim do budoucna zajistilo lepší možnost uplatnění se ve státních službách (Ethnic conflict, 2005). Na přelomu 19. a 20. století se v zemi počalo rozvíjet demokratické hnutí. V prosinci 1919 vznikla první významná politická strana – Cejlonský národní kongres (Ceylon National Congress)8. V letech 1923-1933, po čerstvě proběhlém hnutí za konstituční reformy, zesílil i boj za rozšíření podílů Cejlonců na správě státu (Filipský et al., 2003). Jelikož Srí Lanka byla multi-religiózní a multi-etnický stát, byla během 20. let 20. století dána velká důležitost
8
Složený dohromady z tamilských a sinhálských politických uskupení.
19
otázkám týkajícím se ochraně jazykových a kulturních identit odlišných etnických komunit (Guruge, 2006). Tomuto problému se věnovala i jedna z nejvýznamnějších politických osobností Srí Lanky minulého století - budoucí předseda vlády S.W.R.D. Bandáranájaka, jenž po svém návratu ze studií v anglickém Oxfordu (Britannica, 2008) představil koncept federalistického uspořádání ostrova. Za druhé světové války zesílily snahy o sjednocení všech vlasteneckých sil v boji proti britské koloniální nadvládě (Filipský et al., 2003). Jednotnost srílanské buržoazie ovšem pokulhávala v otázce etnického zastoupení ve vládě. Zvláště po roce 1931 kdy Britové ustanovili státní radu s územní reprezentací založenou na všeobecném volebním právu. Tyto reformy se nesetkaly s přízní minoritních etnických skupin, které se domnívaly, že nařízení by tak zajistilo dominanci sinhálské většiny. Nicméně i přes protesty z řad menšin byla nařízení uzákoněna a k naplnění menšinových obav došlo v roce 1936, kdy byl do vedení země vybrán kompletní výbor sinhálských ministrů. Tento krok byl ospravedlňován sinhálským leaderem S.W.R.D. Bandáranájakou, jenž tvrdil, že je potřeba začít nejdříve jednotností mezi Sinhálci a až v druhé řadě jednotností všech komunit (Jayawardhana, 1986). V roce 1947 se zformovala nová politická strana Sjednocená národní strana (the United National Party - UNP), která se připravovala pro první volby v nezávislé zemi (Jayawardhana, 1986). Srí Lanka pomalu vstupovala do nové éry svých dějin. Éry, v které se společný tamilsko-sinhálský postup proti cizí kontrole nad vlastním státem stal minulostí a kdy obě hlavní etnika odstartovala novou kapitolu, v které ovšem jejich vzájemný vztah nabral zcela jiného charakteru.
5.4. Období po vyhlášení nezávislosti Britská kolonie Cejlon získala nezávislost 4. února 1948. Prvním premiérem země byl zvolen Don Stephen Sénánájaka, člen UNP. Okamžitě po svém jmenování prosadil zákon, jehož cílem bylo zbavit indické Tamily volebního práva i občanství. Tento postup byl zahrnut v zákoně o občanství (the Citizenship Act), který D.S. Sénánájaka představil parlamentu už v roce 1947 a na jehož základě mělo být zbaveno svého volebního práva a občanství až na 1 milion indických Tamilů. Mezitím G.G. Ponnambalam, vůdce Tamilského kongresu (založeného roku 1932), otevřeně podpořil zákon o občanství, čímž tamilské obyvatelstvo začalo pochybovat o schopnostech jeho zastupitelů. Tamilské politické vedení tak čelilo značné nedůvěře ze strany voličů, které zastupovalo, což poskytlo příležitost pro S.J.V.
20
Čelvanájakama, který v roce 1949 založil Tamilskou federální stranu (Tamil Federal Party – TFP), která přišla s požadavkem na ustanovení tamilského státu na Cejlonu (Guruge, 2006). S.W.R.D. Bandáranájaka byl první sinhálský vůdce, který už během 20. let minulého století přikládal značnou důležitost federálnímu uspořádání ostrova, které by pomohlo nevyvážené politické situaci v zemi. V roce 1937 S.W.R.D. Bandáranájaka založil politické uskupení Sinhala Maha Sabha, jenž reprezentovalo zájmy sinhálské obce a obyvatel buddhistického vyznání. Z tohoto uskupení později v roce 1947 vzešla již zmiňovaná UNP. Stejně jako Sinhala Maha Sabha i UNP podporovala zavedení sinhálštiny jako jediného oficiálního jazyka a buddhismu jako státního náboženství Cejlonu. Bandáranájaka, který se ve 20. letech hlásil k progresivní politice, změnil svůj postoj a začal též prosazovat tzv. politiku „Sinhala only“ (Guruge, 2006). I přesto, že na sebe UNP vzala velkou zodpovědnost a hrála velkou roli v dosažení státní nezávislosti, touhy a naděje občanů nebyly v nově narozeném Cejlonu naplněny. Bandáranájaka tuto situaci pochopil a resignoval z UNP, kdy z ní vyvedl svou politickou frakci Sinhala Maha Sabha a v roce 1951 založil novou stranu - Srílanskou stranu svobody (Sri Lanka Freedom Party - SLFP) (Fernandopulle, 2007). Další napětí na politickém poli pokračovala několik následujících let, zejména mezi SLFP a TFP. Rok 1956 byl jedním z významnějších v sinhálsko-tamilských vztazích. Ve volbách zvítězila koalice vedená S.W.R.D. Bandáranájakem, jenž sám obhajoval rovnocennost jazyků ještě v roce 1944 s tvrzením, že by nebylo správné kdyby byla uznána pouze sinhálština před tamilštinou. Bandáranájaka ovšem před volbami udělal politický obrat, kdy plán jeho strany počítal pouze s politikou „Sinhala only“. Získal si tak oporu široké veřejnosti, mezi vlivnými buddhistickými mnichy a sinhálskými nacionalistickými organizacemi – prakticky všech, v jejichž zájmu byl vzrůst sinhálsko-buddhistických záležitostí v socioekonomických vztazích (Devotta, 2005). Populistická a do jisté míry i radikální vláda tak jako jednu z prvních věcí ve svém funkčním období zavedla zákon, kdy angličtina byla nahrazena sinhálštinou jako jediným oficiálním jazykem ostrova. Jelikož angličtinu (jazyk vládnoucí třídy) zdatně ovládalo pouze 6 % populace, zdál se být tento krok správný a oprávněný, ovšem naneštěstí zapříčinil odcizení tamilské části obyvatelstva ze srílanské společnosti (Jayawardhana, 1986). I když později Bandáranájaka došel k jistému druhu kompromisu a dovolil používat tamilštinu ve školách a při vládních jednáních, nový zákon se i tak stal katalyzátorem pro zvýšené napětí mezi tamilskými a sinhálskými komunitami, které vyústilo v první větší nepokoje ještě téhož roku (1956) a řady dalších o dva roky později (Silva, 2006). Při projednávání zákona skupiny Tamilů nenásilně protestovaly před budovou parlamentu i v 21
jiných částech země. Celá situace se změnila v proti-tamilské bouře, které si vyžádaly na 150 obětí na tamilské straně (Vittachi, 1958). Tamilové nadále protestovali proti politice „Sinhala only“, která vedla k jejich separaci. Navíc, nově zavedený zákon pro Tamily znamenal omezení pracovních příležitostí ve státních službách a tím pádem zvýšení přístupu vzdělaných Sinhálců k prestižním místům. Naléhání na znalost sinhálštiny jako nutného požadavku bylo pro Tamily značně limitující. (Jayawardhana, 1986). Otázka (ne)rovnosti jazyků v mnoha směrech přivedla sinhálskotamilský konflikt do popředí politiky. V rámci dominantních prvků sinhálského nacionalismu musela sinhálština a buddhistické vyznání bezpodmínečně zaujímat přední pozici ve společnosti. Ze strany vlády to bylo chápáno jako jediná cesta, jak by mohla být oživena pýcha starodávné sinhálské civilizace (the World Bank, 2003). Tehdejší situaci přiostřil ještě fakt, že dalším z nástrojů nové vlády byly ekonomicko-rozvojové programy, kdy byly sinhálští farmáři přesídlování do původně tamilských území (Winslow & Woost, 2004), kde zabírali půdu a „komplikovali“ tak do té doby zcela pevně dané geografické rozložení obyvatelstva. V roce 1957 předseda vlády a nový vůdce TFP, S.J.V.Čelvanájakam, vytvořili Bandáranájaka-Čelvanájakamovu úmluvu – dokument, v kterém bylo navrhnuto zrušení odejmutí volebního práva indickým Tamilům a ustanovení tamilštiny jako oficiálního jazyka v Severní a Východní provincii. Cejlonští zákonodárci však tuto listinu neschválili (Ethnic conflict, 2005). Premiér, který i přesto věnoval požadavkům TFP pozornost, přišel s alternativou o ustanovení krajských rad (regional councils), které měly být možnou náhradou za neprojité předchozí návrhy a měly tak pomoci vyřešit další sporný bod, který přišel ze strany TFP – tj. federální uspořádání vlády (Swamy, 2007). K větším protitamilským nepokojům došlo v roce 1958. O život přišlo 159 lidí, několik set jich bylo zraněno a asi 12 000 Tamilů uteklo, aby si zachránili život (Pakeman, 1964). Premiér Bandáranájaka doplatil na svůj mírný postoj vůči tamilským návrhům, když na něj v roce 1959 skupina radikálních buddhistických mnichů (tzv. bhikkhus) spáchala atentát. Následující rok si obyvatelé Cejlonu zvolili do čela vlády jeho ženu, Sirimávú Bandáranájakovou, za premiérku Srí Lanky. Stala se tak vůbec první ženou na postu předsedy vlády na světě. Repatriace indických Tamilů do Indie a diskriminace tamilského lidu obecně však nadále pokračovala. Bandáranájaková nepřestala podporovat sinhálskou hegemonii (Ethnic conflict, 2005). V roce 1964 předsedkyně vlády dojednala dohodu mezi Indií a Srí Lankou o repatriaci 525 000 indických Tamilů do Indie a pro zbývajících asi 300 000 Tamilů 22
garantovala občanství. Úmluva byla částečně naplněna, když přibližně 350 000 Tamilů bylo deportováno a zbývajícím 150 000 bylo občanství uznáno (Swamy, 2007). Tamilští obyvatelé rozpoutali sérii nenásilných protestů v odpovědi na diskriminaci. Podobně jako měli Tamilové omezené možnosti získání práce ve státních službách, měli i tamilští studenti ztíženou možnost dostat se na vysoké školy, což bylo jednou z dalších demonstrací sinhálské nadvlády. Základní a středoškolské vzdělávání bylo obecně vedeno v sinhálštině a tamilštině. Během 50. let bylo používání mateřského jazyka rozšířeno i na vysoké školy. Státem placené vzdělání vedlo k náhlému vzrůstu počtu zapsaných žáků a studentů. Zájem o studium na univerzitách taktéž vzrostl, ale jiným tempem. Vysoké školy přijímaly v průměru jen 1/5 přihlášených uchazečů. Jádro problému bylo, že srílanští Tamilové, kteří tvořili pouhou 1/8 celkové populace země, měli dominantní pozici na přírodovědecky orientovaných fakultách, kde například v roce 1970 zaujímali přes 35 % celkového studentstva (Silva, 2006). Vláda si byla vědoma této situace a během 70. let na ní odpověděla fundamentální změnou v podobě standardizace známek pro studenty přírodních věd, medicíny a strojírenství, skrz kterou byly stanovené minimální požadavky pro tamilské uchazeče vyšší než pro průměrného sinhálského studenta (Bastian, 1985). Tento akt byl značně diskriminující a vyvolal dojem že vláda, v té době již záměrně snižující příležitosti Tamilů ve vládních službách, nyní taktéž usiluje o odepření jejich možností ve vzdělání, zvláště v prestižních oblastech lékařství a strojírenství. Celá situace vedla k velkému rozhořčení tamilské komunity, která na vzdělání nahlížela jako na principiální složku sociálního a ekonomického vývoje (Jayawardhana, 1986). Změny v přístupu na univerzity přispěly k ostrému narušení etnických vztahů na Srí Lance a k radikalizaci politik v tamilských oblastech na severu a východu země.
5.5. Politické změny 70. let Mezníkem v historii sinhálsko-tamilských vztahů se stal rok 1972, kdy byla přijata nová ústava. Začalo se změnou názvu; opustilo se od britského Cejlonu k prapůvodnímu Srí Lanka. Byl také vydán seznam práv, která zaručovala svobodu vyznání. Nicméně Tamilům stále nebylo dáno právo jednat jejich jazykem. V řadách tamilského obyvatelstva se brzy začalo mluvit o secesi. Nenásilné cesty protestů se zdály být nemožné, aby si vynutily nějaký druh změny. Při mezinárodní tamilské konferenci (1974) ve městě Džafna na severu země přišlo během pouličních bouřích v konfliktu s policií o život 11 civilistů (Winslow & Woost, 2004). Brzy potom se v květnu 1976 zformovala Tamilská jednotná fronta (the Tamil United 23
Front) (později Tamilská sjednocená osvobozenecká fronta - the Tamil United Liberation Front - TULF) a jednomyslně schválila resoluci, kde bylo poprvé výslovně stanoveno, že Tamilové představují národ a měli by tak mít právo na sebeurčení. Což vedlo k myšlence vzniku svobodného, suverénního, socialistického státu tamilského Ílamu, založeného na právu sebeurčení – příslušného každému národu. Generální tajemník TULF, M. Sivasithamparam, deklaroval, že iniciativa TULF je nenásilné, občanské hnutí neposlušnosti (Swamy, 2007). Rok 1977 znamenal pro Srí Lanku další volby, v kterých zvítězil zástupce UNP, J.R. Džajavardhana, jenž se podílel na zrodu ústavy, podle které se politika země řídí až dodnes. V tomto roce ze strany tamilských reprezentantů zvítězila TULF a stala se tak největší opoziční stranou v parlamentu (Swamy, 2007). Nová ústava představovala řadu převratných nařízení. Tamilština i angličtina byly po boku sinhálštiny vyhlášeny za oficiální jazyky země. Tamilové se tedy dočkali jazykového zrovnoprávnění a byl jim zaručen snadnější přístup ke vzdělání. I když se tyto změny mohly zdát jako krok vpřed v potlačení diskriminace proti Tamilům, základní svobody navrhnuté v ústavě nikdy nebyly uplatněny hned z několika důvodů (Ethnic conflict, 2005). Možnost zlepšení etnických vztahů byla podkopána zejména samotnou vládou, která její záměry v implementaci nové politiky nemyslela zcela upřímně. (Little, 1994). V roce 1977 byly provedeny také rozsáhlé ekonomické reformy. Premiér Džajavardhana otevřel Srí Lanku světu a vsadil na zapojení do světového trhu. Státem regulovaný ekonomický systém v letech 1955 – 1977 stál na principech, kdy byly řady soukromých firem znárodněny, primární sektor byl pod striktním státním dohledem, bez kterého téměř nešlo fungovat. Opatrovnictví se vztahovalo především na podniky, které byly spřízněné a nakloněné režimu. A jelikož u vlády byly sinhálské strany, byly podporovány především sinhálské firmy a podnikatelé. Po otevření ekonomiky v roce 1977 tato opatření zkolabovala. Naopak tamilským podnikům se začalo dařit, jelikož byly zvyklé si poradit i bez výhod státního opatrovnictví a byly tak lépe připraveny na nové podmínky v otevřenější ekonomice. Mezi lety 1977 a 1979 docházelo k největšímu ekonomickému růstu. Pak ale přišla inflace a velké zadlužení; od roku 1982 se státní ekonomika ocitala v mnoha ohledech ještě v horším stavu, než tomu bylo před nástupem vlády UNP (Winslow & Woost, 2004). 70. léta minulého století představovala pro Srí Lanku krom polických a ekonomických změn také další fenomén. Bylo to desetiletí, ve kterém se zformovaly militantní hnutí mladých Sinhálců a Tamilů. V roce 1971 absolvent moskevské Lumumbovy univerzity Rohan Wijeweera rozpoutal marxistickou bouři, z níž vzešla Lidově osvobozenecká fronta JVP (Janatha Vimukthi Peramuna), plná fanatických a vyzbrojených rebelů, z velké části 24
složena ze samotných studentů. Ve snaze zmocnit se státní moci však byli vládními složkami nekompromisně poraženi a znovu se dokázali zformovat až v druhé polovině 80. let (Abeyratne, 2004). Radikální tamilská mládež včele s Vélupillaiou Prabhákaranem v roce 1972 zformovala militantní hnutí Tygři osvobození tamilského Ílamu (Liberation Tigers of Tamil Eelam – LTTE), které označilo TULF za kapitulovanou a odevzdanou. LTTE deklarovali, že jedinou cestou ke spravedlnosti je ozbrojená rebelie a Ílam je jedinou konečnou odpovědí (Winslow & Woost, 2004). Tygři začali být vojensky aktivní s nástupem nové vlády roku 1977. O dva roky později vláda schválila akt o prevenci proti terorismu (a Prevention of Terrorism Act), skrz který se jí naskytly širší možnosti jak jednat a nakládat s teroristy. Džajavardhana, od roku 1978 na pozici prezidenta, vyhlásil výjimečný stav v zemi a poslal srílanskou armádu na poloostrov Džafna (Winslow & Woost, 2004). Následně se odehrála vlna násilí, které vyvrcholilo na začátku 80. let, kdy oficiálně vzplanul ozbrojený konflikt mezi vládou a LTTE.
25
6. Klíčové události ve vývoji sporu 6.1. Vzplanutí ozbrojeného konfliktu V červenci 1983 bylo v Džafně zabito 13 vojáků. Vládnoucí strana UNP se chopila možnosti rozpoutat otevřené násilí proti Tamilům. Organizované davy začaly v hlavním městě pronásledovat a zabíjet Tamily. Ze strany bezpečnostních složek nebyla podstoupena žádná akce, nechaly výtržnictví volný průběh. Tamilská komunita utrpěla obrovské ztráty na životech i na majetku. Proti-tamilské násilí bylo tak rozsáhlé a ničivé, že uzavřelo Kolombo téměř na celé dva týdny. Postupem času se rozprostřelo i do dalších měst v jiných částech země. Odhady celkových obětí se pohybují v rozmezí od 350 do 4 000 padlých. Dá se ovšem předpokládat, že ztráty byly ještě větší, nemluvě o dalších tisících zraněných. Škody na majetku dosáhly stovky miliónů dolarů. Odhadem bylo zničeno 18 000 domů a 5 000 obchodů (Winslow & Woost, 2004). Pogromy spáchané v červenci 1983 na Tamilech a následné pokračující střety měly dva důležité demografické důsledky. Jedním byl hromadný únik více jak 100 000 uprchlíků ze severu ostrova do Tamilnádu v jižní Indii. Druhým důsledkem byl hromadný přesun Tamilů žijících na jihu země mezi Sinhálci do jejich tradičních území na severovýchodě. Tamilové si paradoxně mysleli, že jim bude bezpečnost lépe zajištěna v jejich domovských oblastech i navzdory přítomnosti armády a vojenských operací (Jayawardhana, 1987). Hromadný příliv tamilských uprchlíků do jižní Indie donutil jednat její vládu. V srpnu 1983 byla navrhnuta resoluce o poslání ozbrojených složek na Srí Lanku za účelem ochrany tamilských lidských práv. Většina v senátu ji odmítla. Indická premiérka Gándhiová ale přislíbila pomoc. Začala pravidelně navštěvovat Srí Lanku a jednat s vládou o možných řešeních. Po několika vyjednávacích kolech došla indická strana, srílanská strana a TULF k dokumentu, který byl znám jako „Annexure C“. Byl uznán presidentem Džajavardhanem na návštěvě v Novém Dillí, na „Commonwealth Leader’s Conference" v listopadu 1983 (Swamy, 2007). Sjednané návrhy byly předložené za účasti indických i srílanských politických stran na tzv. „All Party Conference" v lednu 1984, ale skončily bezvýchodně v prosinci téhož roku. První indická snaha o smíření srílanské vlády se separatisty se nepodařila. Během let 1984 až 1985, mezitím co mírová vyjednávání probíhala spíše povrchně, bojový konflikt zesílil
26
a vyžadoval si více civilních obětí na obou stranách (Jayawardhana, 1987). Etnická krize nabrala nový směr, když se indičtí Tamilové a muslimové mezi sebou střetli ve Východní provincii v roce 1985. Indická vláda vyjádřila její znepokojení nad celou situací. V témže roce tamilští teroristé postříleli ve městě Anuradhapura kolem 150 lidí, převážně civilistů. Následkem toho se na Srí Lance sešel
indický premiér Rádživ Gándhi9
s presidentem
Džajavardhanem (Virtual Library, 2000). Mírová vyjednávání mezi vládou a tamilskými politickými a militantními organizacemi pokračovala na neutrální půdě v bhútánském hlavním městě Thimbú. Uznání tamilských práv na sebeurčení, uznání Tamilů jako odlišného národa a uznání tradičních tamilských oblastí ve spojeném státě tvořily hlavní prvky debaty. Vláda UNP ovšem nepřistoupila na žádné z tamilských požadavků a tak jednání opět selhala. Jediným bodem, na kterém se zúčastěné strany shodly bylo, že při dalších jednáních bude Indie dohlížet jako garant a bude vynucovat plnění případných dohod (Guruge, 2006).
6.2. Příchod indických mírových sil Pokračující vojenské operace na severu ostrova vedly k hromadnému úprku tisíců Tamilů do jižní Indie. Indie byla nucena intervenovat. Mezi oběma státy došlo k Indosrílanské mírové dohodě10. V roce 1987 Indie vyslala na Srí Lanku indické mírové jednotky (Indian Peace Keeping Force - IPKF). Ty vstoupily do Džafny, aby se vzbouřenci vyjednávaly o odzbrojení. Mise však znovu skončila neúspěchem. LTTE označili postoj Rádživa Ghándiho za zradu tamilského lidu a pokusili se na indického premiéra spáchat atentát (Swamy 2007). Situaci na ostrově ještě více zkomplikovala JVP, která v druhé polovině 80. let nabrala nové síly a za podpory SLFP vedla celoostrovní kampaň proti Indicko-srílanské mírové dohodě. Při rozsáhlých demonstracích se příslušníci JVP střetli v ulicích s bezpečnostními složkami a celý konflikt si vyžádal velké množství obětí na straně protestantů. Stejně tak bylo při pouličních bouřích zničeno nemalé množství veřejného majetku (Guruge, 2006).
9
Rajiv Ghándi byl starším synem a nástupcem Indíry Ghándiové, na kterou byl v říjnu 1984 spáchán atentát. Provinční rady byly stanovené v rámci Indo-srílanské mírové dohody (13. dodatek na základě zákona o zřízení provinčních rad) z roku 1987. Dále bylo potvrzeno, že Srí Lanka je multi-etnický a multi-lingvistický stát; bylo přiznáno, že každá komunita má svoji vlastní kulturu a jazyk a že Severní a Východní provincie jsou tradičními oblastmi tamilsky mluvícího lidu Srí Lanky, kde žili v souznění s ostatními etnickými komunitami (Guruge, 2006). 10
27
IPKF se definitivně nepovedl splnit jejich záměr, když na ně na severu ostrova zaútočili ozbrojenci LTTE. Vládní opozice sílila. SLFP tajně distribuovala LTTE zbraněmi, aby mohli bojovat proti IPKF. Indické mírové jednotky utržily těžké ztráty a po dohodě mezi oběmi zeměmi se začaly v roce 1989 stahovat ze Srí Lanky. Přítomnost IPKF byla sporným bodem, jenž zhoršoval vzájemné vztahy mezi Indií a Srí Lankou. Indičtí vůdci věřili, že by indické ozbrojené složky mohly vyřešit etnickou krizi na Srí Lance, stejně jako se jim to podařilo v bývalém Východním Pákistánu (Bangladéš), ovšem v případě Srí Lanky se tato intervence ukázala být neúspěšnou (Virtual Library, 2000). Během volebního období UNP došlo ke zhoršení sinhálsko-tamilských vztahů. Vládnoucí strana ztrácela mezi lidmi popularitu a opozice jí obviňovala za rozsáhlou korupci a zneužívání politické moci. V té době už byl presidentem Ranasinha Prémadása (UNP), jenž v prosinci 1988 zvítězil v presidentských volbách. Pokusil se přehodnotit a revidovat schéma předchozí smlouvy o přenesení části vládní moci na nižší státní jednotky (13. dodatek na základě zákona o zřízení provinčních rad – viz kapitola č. 4), včetně spojení Severní a Východní provincie. Vláda hledala způsob, jak zapojit do vyjednávání všechny strany. LTTE tak dostali příležitost zúčastnit se 14 měsíců dlouhých sérií diskuzí, které se staly prvními přímými vyjednáváními mezi srílanskou vládou a tamilskými povstalci (Silva, 1999). Během dlouhodobých jednání v letech 1989 až 1990, kdy se napětí mezi vládou a LTTE relativně zmenšilo (Tygři bojovali s IPKF na severu ostrova – pozn. autora), se nových výsledků nedosáhlo. V březnu 1990 ze země odešly poslední jednotky indických mírových sil a řada neúspěšných mírových pokusů vyústila v opětovné zvýšení intenzity bojových konfliktů ještě v létě téhož roku.
6.3. 90. léta V následujících letech byla UNP oslabena vlnou spáchaných atentátů. V květnu 1993 byl zabit president Ranasinha Prémadása a během volební kampaně v listopadu 1994 přišel o život kandidát na presidentské křeslo Gámini Disánájaka. Parlamentí volby v srpnu 1994 vyhrála Čandrika Kumáratungová a její středo-levicová Lidová koalice (People’s Alliance). O tři měsíce později zvítězila Kumáratungová i v prezidentských volbách, když porazila vdovu po Gáminim Disánájakovi, Sirimu. Kampaň nové presidentky obsahovala 3 zásadní body (Virtual Library, 2000):
28
a) ukončení etnického konfliktu b) nahrazení existujícího presidentského systému vlády parlamentním c) eliminování zneužití politické moci vládou
Lidová koalice ve své kampani proklamovala mír. I když LTTE nebyli v parlamentu reprezentováni, vyjádřili jejich ochotu podílet se na mírových vyjednáváních. Lidová koalice měla i podporu Tamilské sjednocené osvobozenecké fronty (TULF). Ostatní tamilské strany zastoupené v parlamentu se Lidové koalice držely stranou (Silva, 1999). Kumáratungová započala mírové diskuze okamžitě po jejím uvedení do funkce. Její výchozí soubor mírových návrhů byl ze strany LTTE akceptovatelný, ovšem pod třemi podmínkami:
1)
embargo uvalené na dodávky jídla, plynu a dalších surovin na sever ostrova musí být zrušeno
2)
tamilským rybářům musí být povoleno lovit ve vodách na severu ostrova
3)
musí být odvolán vojenský tábor ze severu ostrova
Na prvních dvou požadavcích se obě strany dohodly. Ne všechny Kumáratungovou předložené návrhy a reformy ústavy však prošly parlamentem, kde je opozice UNP odmítla. LTTE nebyli spokojeni a dali vládě ultimátum, kdy do března 1995 měly být všechny požadavky z tamilské strany splněny. Mírová iniciativa se zhroutila v dubnu 1995. Následovala nová fáze války (Ethnic conflict, 2005). Intenzita bojů byla největší od počátku etnické krize. Vláda poskytla nové peníze na vedení války a armádě se podařilo dobýt poloostrov Džafna. Otevřené střety probíhaly na severu a východě země, menší rozbroje i v jiných částech ostrova. V druhé polovině 90. let vláda přišla s řadou nových návrhů na reformu ústavy, ale žádné z nich nevešly v platnost. Opozice UNP a sinhálští nacionalisté JVP je odmítaly. LTTE se na konci 2. tisíciletí zaměřovali zvláště na bombové teroristické útoky, které se nejčastěji odehrávaly v Kolambu. Důsledkem toho řada zemí po celém světě začala LTTE zakazovat a označovat za teroristickou organizaci. Tygři postupně získávali zpět vojenskou převahu nad oblastmi na severu země, avšak město Džafna zůstávalo v moci armády. V roce 1999 presidentka Kumáratungová unikla bombovému útoku, poté co odmítla s LTTE jednat o míru. ¨
29
6.4. Mírová jednání za účasti norské strany V důsledku
pokračujících
a
bezvýchodných
vojenských
střetů
presidentka
Kumáratungová a vůdce LTTE Véllupillai Prabhákaran v únoru 2000 požádali norskou vládu o pomoc při mírových jednáních. Boje na ostrově nicméně pokračovaly. V květnu 2000 začala nová ofenziva LTTE, kteří chtěli opět ovládnout Džafnu. Tygrům se podařilo obsadit důležitá strategická místa na severu ostrova. Za vojenské podpory Indie, Číny a Pákistánu vládní jednotky ubránily Džafnu. 21. prosince 2000 LTTE vyhlásili jednostranné příměří, které trvalo až do 24. dubna 2001, kdy boje opět vzplanuly. Špatná ekonomická situace a rostoucí domácí i mezinárodní nespokojenost se situací na Srí Lance donutily vládu jednat (Goodhand, 2005). Po mnoha měsících vytrvalých snah norské vlády mezi sebou srílanská vláda a LTTE podepsali 22. února 2002 tzv. Memorandum porozumění (Memorandum of Understanding), které mělo za následek příměří. Obě strany společně ustanovily Srílanskou monitorovací misi (The Sri Lanka Monitoring Mission – SLMM), jenž měla na příměří dohlížet. Byla otevřena silnice A9 - spojnice mezi severem a jihem ostrova. Rybářská omezení v pobřežních oblastech byla zrušena; byly stanovené nové plány a finanční závazky pro rekonstrukci země. Na většině front panoval klid a zdálo se, že válka skončila (Smith, 2007). V období mezi zářím 2002 a dubnem 2003 proběhlo 6 vyjednávacích kol. Při třetím vyjednávacím kole v norském Oslu LTTE učinili podstatný obrat, když vyjádřili svou ochotu najít řešení založené na „vnitřním“ sebeurčení, které by bylo v rámci federativní struktury uvnitř sjednocené Srí Lanky (Swamy, 2007). Jednotlivá vyjednávací kola jsou shrnuta v následující tabulce – viz tab. 3.
30
Tab. 3. Shrnutí mírových jednání od září 2002 do března 2003
Datum 16. – 18. září 2002
Místo konání Námořní základna Sattahip, Thajsko
31. října – 3. listopadu 2002
Nakhorn Pathom, Thajsko
2. – 5. prosince 2002
Oslo, Norsko
6. – 9. ledna 2003
Nakhorn Pathom, Thajsko
7. – 8. února 2003
Berlín, Německo
18. – 21. března 2003
Hakone, Japonsko
Hlavní bod jednání Společný postup humanitární rekonstrukce severu a východu ostrova. Zformování podvýborů zaměřených na humanitární deeskalaci a politické otázky. LTTE přistupují na návrh federativního uspořádání v rámci sjednocené Srí Lanky. Zaručit realizaci urgentních humanitárních priorit. Otázky spojené s lidskými právy. Vzhledem ke konfrontaci obou stran na moři potřeba oboustranného postupu ohledně vyjednávání týkajících se bezpečnosti, ekonomiky a politiky.
Zdroj: (Podder, 2006)
Mírová jednání probíhala za klidu až do února 2003. V době konání schůze v německém Berlíně zaútočilo srílanské námořnictvo na loď LTTE a zabilo 3 muže Mořských Tygrů (námořní křídlo LTTE). V důsledku toho se vyjednávání zkrátila. 10. března 2003, těsně před schůzí v japonském Hakone, bylo zabito dalších 11 Tygrů během námořního střetu. Vyjednávání i přesto pokračovala a zúčastněné strany se dohodly na rozšíření mandátu Srílanské monitorovací mise, za účelem udržení klidu zbraní. Konflikty na moři ovšem nadále pokračovaly. 21. dubna 2003 LTTE pozastavili vyjednávání s odůvodněním, že vláda činí pomalé kroky v otázkách bezpečnosti a administrativy na severu a východě ostrova. Tamilští separatisté odmítli pozvání na další konferenci, která se měla uskutečnit v červnu 2003 v Tokiu. Ministr Ranil Vikramasinha nabídl Tamilům změnu ústavy, která by LTTE jakožto prozatímní regionální vládě, zajistila zmocnění se kontroly nad severem země. Tygři tuto nabídku nepřijali. V létě 2003 se muslimové na východě ostrova stali obětí nové vlny násilí. Vláda i samotní muslimové připisovali vinu LTTE, kteří ji odmítali uznat a argumentovali, že útoky na muslimy byly zkonstruované opozičními stranami, které byly proti mírovým jednáním.
31
Mezi presidentkou Kumáratungovou a předsedou vlády Ranilem Vikramasinhem vznikalo napětí v důsledku rozdílnosti názorů ohledně mírového vyjednávání. Presidentka tvrdila, že předseda vlády dává LTTE velké ústupky a kdyby v nich pokračoval, mohlo by dojít až na vyhlášení vlastního tamilského státu na severu země. 2. a 3. listopadu 2003, když odjel předseda vlády na zahraniční cestu, presidentka rozpustila parlament, zbavila funkce 3 nejmocnější ministry (obrany, financí a medií), a narychlo vyhlásila výjimečný stav. V ulicích se objevily barikády a lid se obával, že se chystá nové zažehnutí otevřených bojů. Když se předseda vlády vrátil z Washingtonu, výjimečný stav byl zrušen. Stejně tak ale byla odložena i další mírová jednání. Srí Lanka potřebovala vyřešit vlastní krizi ve vládě (Winslow & Woost, 2004). Nelepšící se situace na ostrově se nelíbila řadě zemí z celého světa, zejména donorům kteří finančně přispívali na mírová jednání. Mezinárodní tlak na Srí Lanku sílil. K názorovým přím došlo i na straně LTTE. Colonel Karuna, jeden z předních vůdců tamilských ozbrojenců a velitel misí na východě ostrova, ukončil vztahy s LTTE. Karunovi se nezamlouvalo řešení problému na východě země, kde docházelo ke střetům s muslimy, a nebyl spokojen ani ohledně vyjednávání s vládou. On a několik dalších milicionářů se odtrhli od LTTE a zformovali vlastní separatistickou frakci, která byla proti současné vládě a hlavnímu proudu tamilských Tygrů. Srílančané podezřívali Karunu a jeho bojovníky, že jsou zodpovědní za nedávná násilí, ačkoliv vláda stále vinila LTTE (Ethnic conflict, 2005). I když Tygři nasadili rychlý útok proti Karunovi a jeho jednotkám, které se následně rozdělily a rozptýlily po ostrově, odtrhnutí se Karunovy skupiny znamenalo pro LTTE ztrátu většinové kontroly nad východem ostrova.
6.5. Situace po tsunami 2004 V dubnových volbách roku 2004 zvítězila koalice vedená Kumáratungovou. Ranil Vikramasinha, klíčový tvůrce mírových procesů, opustil pozici premiéra země, kterou po něm převzal Mahinda Rádžapakse. V zemi i nadále panovalo příměří, ale k dohodě o budoucnosti a uspořádání ostrova se stále nedošlo. V listopadu 2004 Prabhákaran při jeho výročním proslovu pohrozil, že se LTTE vrátí do války. Uváděl, že Tygři odstoupí od příměří počínaje lednem 2005. V prosinci 2004 zasáhla zemi ničivá vlna tsunami a radikálně změnila běh událostí na Srí Lance. Pevnosti LTTE na severu ostrova byly značně poničeny. Stejně tak i infrastruktura a síly Mořských tygrů (Smith, 2007). Tsunami si vzala za oběť přibližně 230 000 lidí. Téměř 90 % obětí bylo z oblasti jihovýchodní Asie a Srí Lanky. Okamžitá
32
reakce na tsunami byla charakterizována dobrou vůlí z obou válčících stran a vyznačovala se spontánní lokální kooperací mezi vládou a LTTE (Bilion & Waizenegger, 2007). Politické záležitosti a mírový proces se odložily do pozadí. Hlavní prioritu měla humanitární pomoc zasaženým oblastem. Navzdory počátečním nadějím, že by tsunami mohla přinést novou energii do vyjednávání, zabíjení pokračovalo od února 2005, kdy byl zavražděn Kaushalyan, politický leader LTTE pro východ země (Goodhand, 2005). V listopadových presidentských volbách zvítězil Mahinda Rádžapakse. LTTE volby bojkotovali a tak odepřeli opozičnímu Ranilu Vikramasinhovi důležité tamilské hlasy. Bojkot zapříčinil, že se k moci dostala SLFP, s kterou tamilští Tygři odmítali jednat o mírovém procesu. Ve své každoroční řeči v listopadu 2005 Véllupilai Prabhákaran pohrozil, že začne nová tamilská ofenziva, pokud president Rádžapakse nepřistoupí na mírové podmínky LTTE. Pobízená mezinárodní komunitou pokračovala bezvýsledná jednání za účasti norské vlády. Schůze se konala v Ženevě 22. – 23. února 2006. Předmětem jednání byla revize mírových dohod. LTTE navíc požadovali spolupráci v boji proti odtrženým milicionářům vedených Karunou. Vláda se tomuto bodu vyhnula s neupřímným tvrzením, že si existence Karunových jednotek není vědoma. Na druhou stranu však tajně Karunovu frakci podporovala v boji proti LTTE (Swamy, 2007). Druhé vyjednávací kolo v Ženevě, plánované na duben 2006, bylo ze strany LTTE odloženo. Srí Lanka v průběhu roku 2006 zaznamenala řadu nových atentátů a útoků na politické i civilní cíle. Armáda oplácela leteckými i pozemními silami. Ačkoliv bylo stále vyhlášené příměří, na Srí Lance se bojovalo. V létě 2006 se srílanské armádě podařilo po devíti letech osvobodit okres Sampur; pro LTTE to byla těžká porážka (Smith, 2007). Stejně jako Prabhákaran pohrozil v minulých letech, i v roce 2006 při jeho proslovu uvedl, že příměří je mrtvé a že není žádné alternativy k Ílamu (Swamy, 2007).
6.6. Snaha o definitivní eliminaci LTTE V prosinci 2006 se vláda Srí Lanky vyjádřila, že se následující rok pokusí o osvobození celé Východní provincie z moci LTTE a následně použije plné možné síly, aby porazila Tygry i na severu ostrova (Reuters, 2006). Na počátku roku 2007 se rozjela velká armádní ofenzíva. V březnu 2007 jednotky obsadily základnu LTTE v Kokkadicholai. Přítomnost tamilských Tygrů v regionu Východní provincie se stáhla na 140 km2 (Ministry of Defence, 2007). V září 2007 se střety přesunuly na sever ostrova. V reakci na intenzivní boje Véllupilai Prabhákaran učinil prohlášení, že naděje na mír byly naivní (Novinky.cz, 2007). 33
Přední vůdce tamilských separatistů byl podle tvrzení vlády vážně zraněn při bombardování na severu ostrova v listopadu 2007. Ke konci roku 2007 vydala armáda prohlášení, že zbývá kolem 3 000 tamilských Tygrů a že budou poraženi během následujícího půlroku (Ministry of Defence, 2007). V průběhu roku 2007 se armádním složkám postupně podařilo dosáhnout úspěchu v podobě osvobození Východní provincie. Vláda se netajila tím, že do konce roku 2008 počítá s kompletním zničením vedení LTTE, které zůstává na severu ostrova (velkolepé vládní plány jsou patrné i z velkých billboardů, které lemují ulice Kolamba – pozn. autora). 2. ledna 2008 srílanská vláda oficiálně odstoupila od dohody o příměří. Největší přispěvovatelé na mírové procesy jako Spojené státy, Kanada a Norsko projevily hluboké rozhořčení nad tímto krokem. Negativní ohlasy plné obav přišly i ze sousední Indie. LTTE byli tímto jednostranným odstoupením zaskočeni s tvrzením, že i přesto hodlají nadále smlouvu respektovat. President Mahinda Rádžapakse v únoru 2008 prohlásil, že armáda dosáhla mimořádného úspěchu při boji se separatisty, o kterém mluvil jako o vítězství, které nemá v historii obdoby (Novinky.cz, 2008). Nadšení z postupů srílanské armády upadlo 23. dubna 2008, když si armádní útok na Killinochchi nedaleko poloostrova Džafna vyžádal 185 mrtvých vojáků. Zhoršená situace na severu ostrova donutila vládu přehodnotit její vize budoucnosti a posunula původní konečný termín pro eliminování LTTE z konce roku 2008 na rok 2009 (CNN, 2008).
34
7. Charakteristika stran konfliktu
7.1. Tygři osvobození tamilského Ílamu LTTE, běžně známá jako tamilští Tygři, je tamilská militantní organizace bojující za vyhlášení vlastního státu na severovýchodě Srí Lanky. Skupina ovšem není hrozbou jen pro domácí stabilitu na ostrově, ale zasahuje i do dění v Indii a hrozí i mezinárodnímu bezpečnostnímu systému jako celku. Operace LTTE jsou globální a proto vyžadují globální odpověď (Chalk, 1999). Založená v roce 1972, je LTTE nejmocnější tamilskou skupinou na Srí Lance. Tygři oficiálně vstoupili do otevřených bojů se srílanskou vládou v roce 1983. Velmi často se uchylují k partyzánskému odboji a teroristickým taktikám. V průběhu minulosti řada západních zemí dovolila otevřít LTTE pobočky na jejich území a tak se stalo, že propaganda a financování aktivit bylo řízeno z Evropy, Australasie, Jižní Afriky a Kanady (Chalk, 1999). V současnosti je LTTE ve většině západních zemích zakázána a označena jako teroristická organizace. Do podzimu roku 2007 stál včele zakladatel Tygrů Véllupilai Prabhákaran. Po vážném zranění při bombardování severu ostrova srílanskou armádou byl nahrazen novým vůdcem B. Nadesanem. Síla a početnost LTTE se počátkem tohoto století odhadovala až na 10 000 (v některých případech dokonce 16 000) ozbrojenců, avšak na konci roku 2007 vláda Srí Lanky prohlásila, že zůstává jen jádro 3 000 vojáků, které zbývá porazit. V dubnu 2008 LTTE kontrolovali poslední državy na severu ostrova a čelili rozsáhlým útokům armády. Na své akce tamilští Tygři dostávají příspěvky skrz agitování spřízněných politických skupin na domácí i zahraniční scéně. LTTE využívá svých mezinárodních kontaktů a značný objem peněz, zbraní apod. přichází i od Tamilů v exilu – především ze Severní Ameriky, Evropy a Asie (U.S. Department of State, 2005). Je známo, že LTTE se aktivně pohybuje v ilegálních sektorech jako klonování kreditních karet, obchod s drogami, praní špinavých peněz a pašování osob. Značný vliv zaujímá na poli prodeje zbraní, kde úzce spolupracuje s jinými teroristickými skupinami – především islámskými (Jayasekara, 2007). Vedení LTTE se podle funkce dělí na politické a militantní křídlo. Tamilští Tygři na severu ostrova zavedli vlastní formu vlády; zahrnující soudní systém, výběr daní, policejní složky, systém školství a zdravotnictví, vysílají skrz vlastní televize a rádia (Stokke, 2006). Militantní křídlo se dělí na několik podskupin (Chalk, 1999):
35
a) Morští Tygři (the Sea Tigers) – obojživelné jednotky b) Vzdušní Tygři (the Air Tigers) – tamilské vzdušné síly c) pluk Charlese Anthonyho (the Charles Anthony Regiment) – elitní komando d) Černí Tygři (the Black Tigers) – sebevražedné komando e) Sněžní Tygři (the Snow Tigers) – bojové jednotky s centrem v kanadském Torontu f) + vysoce utajená zpravodajská služba
Jednotky LTTE se vyznačují velkou disciplínou, oddaností, odhodlaností a vysokým stupněm motivace. Jsou tvořeny jak z mužů, tak i žen a dětí. Téměř jednu třetinu kádru LTTE tvoří ženy, určené pro bojové střety, pro práci v kuchyních a lékařských kempech jako zdravotní sestry. Existují tvrzení, že Tygři v jimi ovládaných oblastech unášejí děti, aby zaplnily místa v armádě. Na základě odhadů, které byly stanoveny podle těl padlých Tygrů v bojích, tvoří 40 % obětí děti ve věku 9 až 18 let (chlapci i dívky). Všichni bojovníci LTTE procházejí tvrdým tréninkem, který trvá přibližně po 4 měsíce a během kterého se naučí jak zacházet se zbraněmi, válečnými přístroji, spojovací technikou, výbušninami a shromažďovat informace (South Asia Terrorism Portal, 2001). Za dobu svého fungování se tamilští Tygři přeměnili z rebelující studentské mládeže na organizovanou militantní jednotku s vlastním politickým křídlem. V průběhu 80. let se jim za vidinou vytvoření vlastního státu podařilo obsadit rozsáhlé oblasti na severu a východě ostrova, kde nastolili jistý druh fungující samovlády, která by je svým způsobem mohla předurčovat k vyhlášení samostatnosti. Na druhou stranu si LTTE na mezinárodním politickém poli vysloužili označení teroristické organizace a nejsou tak v mnoha případech uznáváni. I když LTTE ztratili svůj vliv ve Východní provinci, nadále bojují a odporují v několika hlavních střediscích na severu ostrova.
7.2. Ostatní tamilské militantní skupiny V průběhu etnických sporů mezi vládou a tamilským obyvatelstvem vznikly na Srí Lance desítky militantních skupin a podskupin. Jejich výčet je dlouhý a proto dám v následujících řádcích prostor pro ty, které hrály největší roli při utváření srílanské krize. Ílamská revoluční osvobozenecká fronta (Eelam People’s Revolutionary Liberation Front – EPRLF) je politickou stranou, která v období mezi lety 1982 - 1991 fungovala jako militantní skupina. Její operace se postupně včlenily pod LTTE. Dnes působí na politickém poli a v parlamentu je součástí Tamilské národní koalice (Tamil National Alliance – TNA) 36
(Tamiltigers.net, 2005). Z jejích kořenů vzešla oddělením tzv. Razeekova skupina (Razeek Group), která jako militantní křídlo spolupracovala se srílanskou armádou proti LTTE na východě ostrova. Razeekově skupině byla často připisována černá práce v podobě masakrů, únosů a mučení (Jeyaraj, 1999). Organizace za osvobození tamilského Ílamu (Tamil Eelam Liberation Organization – TELO) byla původně militantní skupina bojující za vytvoření nezávislého tamilského státu na severovýchodě ostrova. Svou inspiraci si vzala z LTTE. TELO byla druhá nejefektivnější partyzánská organizace po Tygrech. V roce 1984 společně s EPRLF a Ílamskou revoluční organizací studentů (Eelam Revolutionary Organization Of Students – EROS) vytvořili sjednocenou frontu za osvobození Ílamu11, do které se v roce 1984 přidali i LTTE. Ideologie TELO se ovšem s ideologií LTTE rozcházela. Véllupilai Prabhákaran (vůdce LTTE) se obával blízké spolupráce TELO a indické vlády, v které viděl možné spiknutí proti Tygrům. Navíc na účet TELO přicházely peníze od tamilských emigrantů a při tom tato organizace nebyla tolik úspěšná a efektivní. LTTE v roce 1986 vystoupili ze sjednocené fronty. Následně na sebe TELO a tamilští Tygři sváděli odpovědnost za atentáty na severu ostrova. Mezi oběmi skupinami propukly boje, při kterých LTTE zabilo na 400 příslušníků TELO a tím tuto organizaci de facto zničili. Přeživší členové později utvořili politickou skupinu (dnes součást Tamilské národní koalice), která i přes spoustu křivd během 90. let začala Tygry podporovat (Tamiltigers.net, 2005; Satyendra, 1999). Ílamská revoluční organizace studentů vznikla v Londýně v roce 1975 jako výzkumný tým ovlivněný marxistickou ideologií. Dosažené poznatky se aplikovaly na problémy na Srí Lance. EROS byla první politická strana, která měla ve svých řadách poměrně silné zastoupení muslimského obyvatelstva. Tamilové se je snažili dostat na svou stranu a přesvědčit je o vzájemné „příbuznosti“ (např. jazykové), aby s nimi stáli za vyhlášením vlastního státu. EROS byla spíše ideologická skupina, k militantním zásahům se odhodlávala méně častěji. V roce 1980 se od organizace oddělila část stoupenců, kteří založili EPRLF. V 80. letech EROS pokračovala především jako politický poradce LTTE, avšak neměla jasno v otázkách ospravedlnění jejich teroristických útoků. V roce 1990 se organizace rozpadla. Na Srí Lance dnes existuje politicky méně významná strana EROS, která si ovšem název zvolila spíše jako odkaz, než že by byla přímým pokračovatelem (Eelavar, 2007). Tamileela Makkal Viduthalai Pulikal (TMVP) je politická strana s militantním křídlem od roku 2004. Za jejím založením stojí Colonel Karuna, bývalý velitel akcí LTTE pro východ
11
Národní fronta za osvobození Ílamu (Eelam National Liberation Front - ENLF)
37
ostrova, jenž se po neshodách v roce 2003 od Tygrů oddělil a s sebou vzal i spoustu svých přívrženců. V současnosti se uvádí, že TMVP tajně spolupracuje se srílanskou vládou a podílí se na akcích směřovaných proti LTTE, při kterých páchá zločiny proti lidskosti (Human Rights Watch, 2007). V březnových volbách 2008 v nově osvobozeném okrese Batticaloa na východě země získali TMVP 70 %. Kvůli nezabezpečené situaci v okrese byly volby bojkotovány zástupci Tamilské národní koalice i
Sjednocené národní strany (UNP).
Zahraniční pozorovatelé potvrdili, že před volbami TMVP používali zbraně a že volby jsou tak zpochybnitelné (BBC, 2008). Z předchozích odstavců je patrné, že tamilský odboj proti srílanské vládě není zdaleka jednotný. I když většina zmíněných politicko-militantních skupin založila svou existenci na podobných principech jako LTTE, postupem času mezi samotnými tamilskými organizacemi došlo k rozbrojům. Nejčastěji se tyto střety odehrávaly s Tygry, kteří chtěli mít na severovýchodě země mocenskou převahu a v jiných tamilských skupinách viděli možnou hrozbu spiknutí. Několik dříve militantních tamilských organizací12 přešlo na druhou stranu a dnes stojí po boku vlády v tažení proti LTTE. Tygři sice vyřadili většinu konkurujících tamilských militantních skupin, nemají ale zdaleka jednoznačnou podporu všech Tamilů. Přestože sympatizují s myšlenkou autonomie, někteří Tamilové odsuzují násilné metody používané oběma stranami v konfliktu - podobně je tomu i u Sinhálců.
7.3. Tamilské politické strany Tamilové jsou na politickém poli reprezentování zejména dvěma stranami. První je vůbec nejstarší tamilská strana, založená v roce 1944, Kongres cejlonských Tamilů (All Ceylon Tamil Congress - ACTC). ACTC na počátku své existence úzce spolupracoval se Sjednocenou národní stranou (UNP). Kongres cejlonských Tamilů zastupoval menšinová práva svého lidu v postkoloniální Srí Lance. V 50. letech se však při projednávání jazykových otázek postavil na stranu pro-sinhálské Sjednocené národní strany a v očích svých voličů se zdiskreditoval. Během 70. let část politiků ACTC opustila a společně se svými kolegy z Federální strany (Federal Party - FP) utvořili Tamilskou sjednocenou osvobozeneckou frontu (Tamil United Liberation Front – TULF). V dnešní době je ACTC v Tamilské národní koalici, která hájí zájmy LTTE (Geographic, 2002; Economic Expert, 2008).
12
např. Razeekova skupina, TMVP, Lidová osvobozenecká organizace tamilského Ílamu (People’s Liberation Organisation of Tamil Eelam), Lidová ílamská demokratická strana (Eelam People’s Democratic Party) apod.
38
Druhou stranou je již zmíněná Tamilská sjednocená osvobozenecká fronta. Jejím dlouhodobým cílem je autonomie tamilských oblastí na Srí Lance. Strana vznikla v roce 1972 složením politiků z ostatních tamilských stran – včetně ACTC a FP. Během 70. a 80. let minulého století Sinhálci vinili TULF ve spojitosti s militantními akcemi spáchanými ozbrojenými povstalci. Ve skutečnosti v té době ale TULF představovali konzervativní stranu (Russell & Savada, 1988), která věřila, že se dá nezávislosti dosáhnout i nenásilnými prostředky. Umírněný postoj TULF byl v 70. letech minulého století často kritizován tamilskými Tygry, pro které se v průběhu dalšího desetiletí stala TULF rivalem v dosažení tamilských priorit na severovýchodě Srí Lanky a místo aby stáli na jedné straně, Tygři v rámci svých mocenských zájmů podnikli na představitele TULF několik atentátů (Russell & Savada, 1988). V současné době se TULF k Tygrům přiklání, jakožto jedna ze stran Tamilské národní koalice13.
7.4. Srílanská vláda Politický systém Srí Lanky a výčet hlavních politických stran a jejich popis/vývoj je zdokumentován v předchozích kapitolách. V následujících odstavcích se proto zeměřím na nástroje a instituce, které srílanská vláda používá v boji proti vzbouřencům. Jsou jimi jednak srílanské ozbrojené síly, policie, ale i samotný politický postoj, který nepříznívý stav v zemi způsobil. Srílanské ozbrojené síly se skládají ze tří základních složek, kterými jsou armáda, námořnictvo a letectvo. Vrchním velitelem ozbrojených sil je president státu. Nejstarší složkou je srílanská armáda, která spravuje pozemní vojsko a dohlíží na humanitární operace. Hlavou armády je generálporučík G.S.C. Fonseka. Srílanské pozemní vojsko čítá na 150 000 vojáků a 18 000 gardistů, kteří jsou rozděleni do 26ti regimentů (U.S. Department of State, 2001; Island, 2008) . Klíčovou roli sehrává srílanské námořnictvo (17 000 příslušníků), střežící oceán i pobřežní oblasti Srí Lanky. Je zodpovědné za obojživelné a zásobovací operace. Bojové schopnosti námořnictva při pozemních akcích se zdokonalily v posledních letech, kdy námořnictvo pomáhá armádě a policejním složkám udržovat právo a pořádek na pevnině (Sri Lanka Navy, 2008).
13
Srílanské letectvo (18 500 příslušníků) poskytuje především
Tamilskou národní koalici tvoří strany: ACTC, EPRLF, TELO, TULF.
39
vzdušnou podporu pozemním jednotkám, jejich výsadky, a uskutečňuje bombardování nepřátelských území. V průběhu dějin se srílanské vojsko účastnilo mnoha válek včetně světových, kde bojovalo pod britským vedením. Po vyhlášení nezávislosti v roce 1948 postupně vznikly samostatné srílanské ozbrojené síly, které za doby své existence vedly protipovstalecké boje na vlastním území. Úhlavními nepřáteli jim byli radikální nacionalisté JVP (období 70. – 80. let minulého století) a především LTTE, kteří pokračují v ozbrojených střetech s vládními složkami do současnosti. Ministerstvo obrany řídí veškeré bezpečnostní složky (armádní i policejní). Policejní sbor o 60 000 členech je zodpovědný za vnitřní bezpečnost ve většině oblastí v zemi. Zásadní roli v boji proti tamilským povstalcům hrají i zvláštní policejní jednotky, které jsou polovojenskou větví srílanské policie. Byly vytvořeny speciálně pro potírání teroristických a povstaleckých operací v zemi, při kterých spolupracují s ostatními ozbrojenými složkami. Jedním z jejich hlavních úkolů je i ochrana důležitých osob (Sri Lanka Police Service, 2008). Po celou historii nezávislé Srí Lanky se u moci střídaly zejména dvě politické strany: Sjednocená národní strana (UNP) a Srílanská strana svobody (SLFP) (obecně považována za více nacionalistickou a neústupnou vůči menšinám). Obě sinhálské strany se v posledních desítkách let několikrát u vlády vyměnily, přičemž ani jedné se nepodařilo vyřešit otázku tamilského zrovnoprávnění a dojít k mírové dohodě s LTTE. Prakticky od vyhlášení samostatného státu se ve vládě projevuje sinhálský nacionalismus, jehož kořeny by se daly vysledovat nejlépe v období britské nadvlády na ostrovem. Zastoupení tamilských stran ve vládě je reprezentováno především Tamilskou národní koalicí, která má v parlamentu pouhých 22 z 225 křesel a její podíl na rozhodování je oproti sinhálským stranám značně menší – viz tab. 4. Tab. 4. Zastoupení hlavních stran v parlamentu po volbách 2.4.2004 koalice procentuální podíl (%) 14 1. … vedená SLFP 45,60 2. … vedená UNP15 37,83 3. Tamilská národní koalice 6,84 (ostatní) 9,73 celkem 100,0 Pramen: (LankaWeb, 2004) 14 15
„Sjednocená lidová koalice svobody“ (United People’s Freedom Alliance) „Sjednocená národní fronta“ (United National Front)
40
Od roku 2007 srílanská vláda vsadila na otevřený boj se vzbouřenci, který přinesl výsledky v podobě osvobození Východní provincie. Do budoucnosti vláda počítá s kompletním potlačením LTTE. Vypovězením příměří začátkem roku 2008 dala srílanská vláda jasně najevo, že mírovou cestou se situace nezlepší a dala na násilné řešení.
7.5. Role muslimů v konfliktu Muslimové na Srí Lance, charakterizováni jako odlišná etnická skupina, mluví tamilsky a byli občas pobízeni tamilskými nacionalisty, aby se stali součástí většího tamilského národa. Toto možné začlenění zaujalo některé muslimy žijící ve Východní provincii natolik, že se v 70. letech minulého století začlenili do vznikajících tamilských militantních skupin. Stejně tak se i muslimští politici na východě země připojili do tamilských stran, aby jim pomohli vyhrát volby. Vznikající vztah mezi tamilskou populací a muslimy byl ale narušen jak vládou, tak i samotnými Tamily (Haniffa, 2007). Nejméně 1/3 muslimů žije v konfliktem zastižených oblastech na severovýchodě země a má tak značný zájem na ukončení války. Muslimové často utrpěli vážná strádání zapříčiněná vykořisťováním ze strany LTTE. Od 90. let jsou muslimové oběťmi etnických čistek, masakrů a násilných přemísťování. Dohoda o příměří v roce 2002 se pro ně stala velkým zklamáním, jelikož byla vyjednána bez jejich spoluúčasti a obávali se tak, že kdyby LTTE získali výlučnou kontrolu nad oblastmi severovýchodu, třeba že v případném federativním uspořádání, mohlo by to znamenat vážnou újmu jejich zájmům (Crisis Group, 2007). I když se tak zatím nestalo, muslimové zůstávají chyceni někde mezi dvěma hlavními etniky, bez lepších vyhlídek jejich politického vedení, které je ve vydobývání si své pozice v konkurenci hlavních srílanských stran neúspěšné. Přibližně 75 000 muslimů ze severu dnes žije v emigraci (jako vnitřně přesídlené osoby) v severozápadním okrese Puttalam - bez společenského postavení, s omezenou podporou státu a sotva nějakým volebním právem. Mnoho z nich je ve svých základních potřebách závislých na politicích, vládních funkcionářích a nevládních organizacích (Haniffa, 2007). Vyjímaje příslušníků bezpečnostních sil a několika členů ranných tamilských militantních skupin, se Muslimové nikdy neuchýlili k útočnému násilí a ozbrojeným rebeliím za cílem dosažení jejich politických pozic (Crisis Group, 2007).
41
8. Konflikt v globálním kontextu V předchozích řádcích mé práce jsem hovořil o srílanském konfliktu a téměř jsem neopustil hranice ostrova. Je však důležité se podívat na problematiku i z pohledu vnějšího světa - v celosvětových, globálních souvislostech. V době, kdy v důsledku ozbrojených střetů začaly ze Srí Lanky utíkat vlny uprchlíků, přestal být vliv konfliktu patrný pouze na území Srí Lanky, ale začal se odrážet i na mezinárodním poli. Některé státy reagovaly při počátcích nepokujů, ostatní byly zdrženlivé a začaly se konfliktem zabývat až později. Některých států se situace na ostrově týkala více, některých méně či vůbec.
8.1. Indická intervence Asi není divu že prvním, koho znepokojivě se vyvíjející události na Srí Lance zasáhly, byla Indie, která v 80. letech čelila náhlému přílivu tamilských utečenců do jihoindického Tamilnádu (Swamy, 2007). Indická vláda měla několik možností, jak na srílanskou krizi nahlížet (např. uzavření hranic, posunutí problému na vyšší mezinárodní úroveň), ale rozhodla se pro přímé jednání s účastníky konfliktu. Indie, obhajující práva Tamilů, by po případném vyhlášení jejich samostatnosti získala s největší pravděpodobností velký vliv na severu a východě ostrova. Zda-li by se případný tamilský Ílam připojil dokonce k Indii, to už je odvážnější tvrzení, ale za úplně nepravděpodobné bych ho nepovažoval. Potlačování lidských práv Tamilů na Srí Lance a blízká příbuznost s Tamily v jižní Indii byla dostačujícím důvodem k zásahu. Vojenská intervence by asi ale v danou chvíli nebyla nejlepším řešením. Alespoň tak to viděl indický kongres, který její aplikování odmítl. Tehdejší indická premiérka Indíra Gándhiová i přesto vyjádřila potřebu pomoct uklidnit nevlídnou situaci na severu Srí Lanky a několikrát ji tak navštívila, aby celou záležitost prodiskutovala se srílanskou vládou (Swamy, 2007). V první polovině 80. let Gándhiová dovolila vstoupit jednotkám LTTE na indickou půdu a vybudovat zde tréninkové tábory. Zpočátku totiž indická vláda podporovala Tygry jakožto hlavního mluvčího tamilského lidu v boji za zrovnoprávnění. Ovšem později se z LTTE stala teroristická organizace; a navíc i proti-indická. Na podzim roku 1983 se indická vláda, srílanská vláda a TULF domluvily na dokumentu známém jako Annexure C. Body v něm navržené ale nebyly realizovány. Indická role v konfliktu i přes první neúspěch nekončila. O čtyři roky později, v rámci uzavřené Indicko-srílanské dohody, byly na území Srí Lanky přece jen vyslány ozbrojené indické
42
mírové jednotky (IPKF). Tento krok se stal ale dalším milníkem ze strany indické vlády. IPKF přišly na Srí Lanku vyjednávat odzbrojení etnicky příbuzných LTTE, ovšem netrvalo dlouho a byly odvolány zpět. Své role se zhostily velmi nešetrně. Místo aby si získaly podporu srílanského obyvatelstva a snažily se domluvit s LTTE, staly se v očích většiny nevítanými za jejich praktiky a postoje (Somasekaram, 2004). Případů, kdy IPKF bezdůvodně pobíjely civilisty, nebylo málo. LTTE je začali vnímat jako zrádce tamilského lidu16 a dostali se s nimi do otevřených bojů, při kterých nebyl brán zřetel na civilisty. IPKF se sice hájily, že je těžké rozeznat civilistu od teroristy, nicméně srílanská vláda v roce 1989 apelovala na Indii, aby své jednotky stáhla. Stalo se tak v březnu roku 1990 (Bharat Rakshak, 2007). Řada lidí v současné době stále vidí zapojení Indie do vyjednávání jako jistou možnost řešení. Přece jenom má se Srí Lankou provázanou historii, etnickou příbuznost, dlouholeté vztahy a geografickou blízkost. V 90. letech se ale Srí Lanka obrátila o pomoc až na druhou stranu do cca 8 000 kilometrů vzdáleného Norska, a Indie tak prozatím zůstává v roli pozorovatele.
8.2. Norské snahy o urovnání konfliktu Druhá polovina 90. let byla pro Srí Lanku ve znamení tuhých bojů mezi vládou a LTTE. S opětovnou myšlenkou přivést do vyjednávání třetí stranu přišla prezidentka Čandrika Kumáratungová těsně před koncem minulého milénia. K realizaci plánu došlo o něco později – v roce 2002. Mírová iniciativa třetí strany se zdála být vhodná k započnutí nových rozhovorů mezi oběma znepřátelenými stranami. Jako zprostředkovatel byla vybrána norská vláda, která měla se Srí Lankou již vytvořené vztahy co se týče rozvojové spolupráce. Norsko mělo navíc s mírovými vyjednáváními v konfliktních oblastech zkušenosti. V roce 1993 pomohlo vyjednat klíčovou dohodu mezi Izraelem a Palestinci, která začala blízkovýchodní mírový proces (BBC, 2000). Norové měli to samé v úmyslu i na Srí Lance. Znepřátelené strany souhlasily a 22. února 2002 se poprvé sešly, aby podepsaly smlouvu o příměří a dohodly se na dalším postupu vstříc ukončení války. K tomu mělo dojít postupně skrz jednotlivá jednání zprostředkovaná norskou vládou. Srílanská delegace, delegace LTTE17 a norští zastupitelé se sešli celkem 6x (viz tab. č. 3, kap. 6). Základními body vyjednávání bylo řešení konfliktu, 16 17
Kvůli podepsání Indo-srílanské dohody a snažení se o odzbrojení LTTE. tvořená jak ze zástupců politického křídla LTTE, tak i z vojenského (např. Colonel Karuna).
43
humanitární rekonstrukce severu a východu země, bezpečnost v konfliktních územích a rušení předešlých vládních zákazů v oblastech sporu (Norway, 2007). Všechny tři strany zasedaly podle předem dohodnutých plánů. Pozorovatelé na jednáních hovořili o přátelské atmosféře mezi jednotlivými skupinami. Mír se zdál být na dobré cestě. LTTE a srílanská vláda se snažili spolupracovat a během zasedání se pokoušeli vytvářet různé společné jednotky a podvýbory18. Největším výsledkem bylo pravděpodobně vytvoření Srílanské monitorovací mise (Sri Lanka Monitoring Mission), která ovšem nespočívala v rukou LTTE ani vlády, nýbrž jejími členy byli především příslušníci skandinávských států. Úkolem mise bylo dohlížet na plnění příměří a dávat zprávy o jeho případném porušení ( Norway, 2007). Ačkoliv se zdál být postup vyjednávání na dobré cestě, realitě to neodpovídalo. Od února 2003 začalo opět docházet k vojenským střetům mezi LTTE a srílanskou vládou. Vyjednávání přesto pokračovala dál až do března 2003; příměří trvalo nadále. Problém byl patrně v tom, že příměří existovalo na papíře, ovšem ve skutečnosti počet bojů narůstal a Srí Lanka se znovu ocitla ve válce. Srílanská vláda patrně nedůvěřovala Tygrům v jejich mírových iniciativách, které považovala za získání času k přeskupení a znovunabrání sil, přičemž LTTE naopak nebyli spokojeni s vládním přístupem, který byl až moc neoblomný a jakýchkoliv změn ve vztazích se dosahovalo velmi pomalu, ne-li vůbec. Pro některé to mohlo vypadat až zavádějící, když se obě strany po třech letech plných teroristických útoků a vojenských akcí domluvily na dalším mírovém setkání v rámci dohody o „příměří“ podepsané 22. února 2002. Za zprostředkování norské strany a účasti švýcarské vlády se LTTE a srílanská vláda sešli v únoru 2006 v Ženevě, aby projednali způsob jakým vylepšit realizaci dohody o příměří. LTTE a srílanská vláda se v Ženevě krom příměří zabývali situací etnických menšin na ostrově a problematikou dětí – včetně jejich verbování. I když po prvním ženevském kole opět vypukly na ostrově nepokoje, všechny strany se naposledy setkaly 28. – 29. října 2006; podruhé v Ženevě. Bohužel jednání byla po prvním dnu přerušena ze strany LTTE, kteří trvali na otevření silnice A919 jakožto jediném možném pokračování ve vyjednávání (ReliefWeb, 2008).
18
např.: Společná jednotka pro humanitární a rekonstrukční aktivity (Joint Task Force for Humanitarian and Reconstruction Activities), Zvláštní společná jednotka (Special Task Force) pro zlepšení bezpečnosti na východě ostrova apod. Součástí společných postupů bylo i ustanovení „Severovýchodního rekonstrukčního fondu“ (the North and East Reconstruction Fund) (Norway, 2007). 19 spojnice mezi severem a jihem ostrova
44
Momentálně Norsko do jednání na Srí Lance již přímo nezasahuje. 2. ledna 2008 vláda jednostranně vypověděla smlouvu o příměří a její současnou taktikou je vojenská ofenziva cílená k definitivnímu potlačení LTTE.
8.3. Role dalších významných států a uskupení Dlouhotrvající
konflikt,
při
kterém
se neustavičně porušují
lidská práva,
si s přibývající roky trvání upoutal pozornost většiny světa. Zejména v dnešním globalizovaném světě je téměř nemožné takovémuto incidentu nevěnovat pozornost. A tak se vlády jednotlivých zemí začaly ke konfliktu stavět a všímat si, co pro ně znamená. V následující odstavcích se pokusím poukázat na stanoviska vybraných světových mocností.
8.3.1. USA Postoj americké vlády vůči konfliktu na Srí Lance se měnil s dobou. Spojené státy během 80. a 90. let minulého století hrály relativně malou roli v podporování míru. S koncem studené války americké zájmy na Srí Lance upadly ještě více. Pro USA jednoduše Srí Lanka neměla větší politicko-vojenský význam. Co se týkalo ekonomického a komerčního hlediska, tak se Srí Lanka nezdála být větším obchodním partnerem do budoucna (Lunstead, 2007). Situace se ale značně změnila po 11. září 2001, kdy USA začaly velkou protiteroristickou kampaň. LTTE byli ve Spojených státech zakázáni jakožto teroristická organizace. Následná mírová jednání na Srí Lance si přece jen získala pozornost USA. Americká vláda nejdříve odmítla pozvat LTTE na donorskou konferenci do Washingtonu v dubnu 2003, což pravděpodobně napomohlo pozdějšímu odstoupení Tygrů od mírových procesů, a pak se sama stala jedním z přísedících na donorské konferenci v Tokiu v červnu 2003 (Perera, 2003). Ačkoliv americká vláda vyslovila podporu mírovým jednáním, je známo, že v průběhu procesů se přikláněla na stranu Srí Lanky v bojích proti LTTE, když zásobila srílanskou vládu fininační pomocí, vojenským materiálem a rádci pro boj s Tygry (Ramasamy, 2006). Vezmeli se v úvahu, že americká vláda vede od roku 2001 proti teroristickým organizacím celosvětovou válku a že dřívější srílanský premiér Vikramasinha měl dobré vztahy s Washingtonem a plně ospravedlňoval americkou intervenci v Iráku (Perera, 2003), nedá se těmto obviněním ze spolupráce mezi USA a srílanskou vládou divit. Oficiální stanovisko Spojených států je ale nadále v podobě pro-mírových jednání.
45
8.3.2. Evropská unie Počátky vztahů mezi Evropskou unií a Srí Lankou se datují zpět k roku 1975. EU se od té doby podílí na rozvojové spolupráci, obchodních stycích a zastává velkou politickou roli. Stejně jako u Spojených států i v případě EU vzrostl zájem o situaci na ostrově s uzavřením příměří v roce 2002. Evropská unie se jako jeden ze 4 přísedících zúčastila konference v Tokiu v červnu 2003, aby se dohodly výše příspěvků a půjček na rekonstrukci a rozvoj válkou poničené Srí Lanky. Celá mezinárodní komunita se zavázala poskytnou Srí Lance 4,5 miliardy amerických dolarů v podobě grantů a půjček. Hlavní čtyřka přísedících se v průběhu roku 2006 sešla na čtyřech setkáních, z nichž se jedno odehrálo v Bruselu. Evropská unie plně podporovala norskou účast v roli zprostředkovatele mírových jednání a snahu srílanské vlády dosáhnout konce války nenásilným způsobem (European Commission, 2007), což ale v současnosti už neplatí, protože srílanská vláda, jak už bylo několikrát uvedeno, vypověděla začátkem roku 2008 příměří.
8.3.3. Organizace spojených národů Kvůli stále probíhajícímu konfliktu na Srí Lance hraje v zemi velkou roli i přítomnost OSN, která začala na ostrově působit v roce 1952 a Srí Lanka se tak stala jednou z prvních zemí s programem Spojených národů. Momentálně se na Srí Lance nachází 16 specializovaných agentur OSN a jejich partnerů. Za nejvíce aktivní orgány Spojených národů by se daly označit zejména UNICEF (Dětský fond OSN), bojující za práva dětí a proti jejich rekrutování do vojenských oddílů, a UNHCR (Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky), který se zabývá problematikou vystěhovalectví a hromadného přesídlování. Krátce po podepsání dohody o příměří v únoru 2002 srílanská vláda požádala OSN o pomoc v socioekonomických aspektech mírového procesu. Navzdory častým porušením příměří Spojené národy nadále pokračovaly ve spolupráci s vládou, přičemž obhajovaly a podporovaly mírová snažení.
Závazky mezi vládou a OSN se netýkají jen válkou
postižených oblastí, ale vztahují se na celý ostrov (UNCT, 2008). Obecný postoj Spojených národů reprezentuje Ban Ki-Moon, generální tajemník OSN, který v lednu 2008 prohlásil, že je silně znepokojen se současnou situací na ostrově a že jediná možná cesta k míru vede přes vzájemný dialog obou stran, které by se měly co nejdříve vrátit za vyjednávací stůl. Ban Ki-Moon též upozornil, že nová fáze války bude mít největší dopady na obyčejné civilisty a doporučil oběma stranám, aby dbaly na mezinárodní právo a dodržovaly principy základních lidských práv a svobod (UN, 2008).
46
Nejmocnější státy a uskupení států často hovoří o míru. Zdá se ale, že zájem o mír přichází jen tehdy, když jeho abscence má pro ně prokazatelný ekonomický, strategický nebo geopolitický význam. Velké světové síly pak podporují mírové iniciativy spíše na základě zvážení, než-li na nesobeckosti (Ramasamy, 2006). Samozřejmě tento pohled na věc není aplikovatelný na všechny, zejména co se týče humanitárních a rozvojových organizací apod., ale nebál bych se k němu v mnoha případech přiklonit.
47
9. Mírová jednání a body, které brání jejich realizaci První pokusy o urovnání etnické krize na ostrově přišly jen pár měsíců po vypuknutí otevřeného násilí v červenci 1983. Atmosféra konfliktu v průběhu 80. let byla odlišná od té, která se vyvinula v pozdějších letech. LTTE sice tvořili militantní skupinu, ale byli zároveň chápáni jako mluvčí tamilského lidu a jeho požadavků za zrovnoprávnění. V počátečních vyjednáváních nechyběla ani Indie, která se do konfliktu vmísila na základě příbuznosti s tamilským obyvatelstvem Srí Lanky, které ve velkých počtech imigrovalo na její území (Swamy, 2007). Viděl bych hned několik důvodů, proč vyjednávání v 80. letech neuspěla. Jednak hrál velkou roli vztah mezi LTTE a indickou vládou. Zpočátku stály oba dva na jedné straně, ale po té, co v roce 1987 Indie vyslala na Srí Lanku své mírové jednotky (IPKF), aby se pokusily odzbrojit LTTE, Tygři se proti ní postavili. Druhou překážkou byla situace ve srílanské vládě, kdy jakékoliv pokusy o kompromisy s Tamily byly pravidelně odmítány nacionalistickou opozicí SLFP a JVP. Srílanská vláda nebyla jednotná, operace IPKF na ostrově byly diskutabilní a postoj LTTE, kteří postupně odstraňovali jakoukoliv konkurenci na severovýchodě ostrova, se začínal měnit v teroristický odboj. Právě se vzrůstajícím terorismem byl spojen přelom 80. a 90. let. LTTE chtěli dosáhnout úplné dominance na severovýchodě země. Bojovali s vládou, bojovali s ostatními militantními organizacemi a neostýchali se vraždit zástupce tamilských politických stran (Winslow & Woost, 2004). Za těchto okolností bylo složité dojít na ostrově k míru. Následné mírové iniciativy Čandriky Kumáratungové, která se stala prezidentkou v roce 1994, vydržely jen jeden rok. Vláda nebyla ochotna přistoupit na podmínky tamilských Tygrů. Situace se opakovala stále dokola. Při jakémkoliv předložení návrhu změny ústavy či v mírových otázkách se vláda nemohla dohodnout. To se ale charakter konfliktu začal pomalu měnit. Militantnost LTTE vzrůstala a stejně s ní i nedůvěra mezi stranami navzájem. Právě toto období bych označil za velice důležité v historii konfliktu, protože bojové střety a nepřátelství mezi oběma stranami bylo na všedním pořádku a natolik se vyhrotilo, že pozdější mírové iniciativy, ač se zdály být zpočátku úspěšné, vyšly vniveč. Norské zprostředkovatelství v mírových procesech na počátku tohoto tisíciletí bylo už jakýmsi nouzovým řešením neudržitelné situace, kdy síly ubývaly na obou stranách. Odhodlanost a vstřícnost se kterou LTTE a srílanská vláda vstoupili 22.2.2002 do dohody o příměří a následných jednání byly dobrým příslibem pro budoucnost.
48
Od března 2002 do března 2003 proběhlo 6 mírových setkání na různých místech ve světě (viz tab. č. 3, kap. 6). V podstatě všechna zasedání se věnovala aktuálním otázkám. Zpočátku bylo potřeba zajistit humanitární a rekonstrukční záležitosti v konfliktních zónách. Obě strany se snažily dohodnout na společných postupech v plánování post-válečné Srí Lanky. Zlomovým jednáním se stala schůze v Berlíně (7. – 8.2.2003), kde LTTE dali najevo, že by byli ochotni přistoupit na federativní uspořádání ostrova (Norway, 2007). Naneštěstí ale právě v době berlínského vyjednávání byl klid zbraní porušen; srílanské námořnictvo zaútočilo na námořní Tygry. I když mírové iniciativy probíhaly dál, nehledě na obnovené rozbroje, příměří na Srí Lance od té doby až dodnes prakticky neexistovalo. Strany se snažily dohodnout v oblastech bezpečnosti, humanitárních priorit a ekonomicko-politických záležitostech (Norway, 2007). Přestože se k dílčím úspěchům během vyjednávání došlo, jejich implementace byla neúspěšná. Znovu se prohlubující krize byla charakterizována vzájemnou nedůvěrou mezi oběma stranami. Zatímco vláda snahy LTTE vnímala jako získání času pro rehabilitaci vojenské síly, Tygři nevěřili vládě, že by na jejich požadavky přistoupila a v dohledné době i realizovala – a to ani přesto, že LTTE byli ochotni ustoupit z myšlenky vlastního státu a přistoupit na možnost ostrovní federace. Norská zprostředkovatelská účast při vyjednáváních nedokázala přivést znesvářené strany ke společnému řešení a realizovat jej. Překážky míru byly enormní. Navíc, jak se ukázalo postupem času, pozdější fáze konfliktu dokonce mohla být pro jisté vrstvy lidí výhodným byznysem. Pojem „válečná ekonomie“ poukazuje na skupiny, které se zajímají o to, aby válka pokračovala. K úplatkům dochází na vysokých místech; obchod se zbraněmi a prodávání nedostatkového zboží ve válečných zónách za přemrštěné ceny je dobrá cesta jak přijít k penězům (Winslow & Woost, 2004). V současnosti válka stále probíhá. Od roku 2007 vláda Srí Lanky rozjela rozsáhlou ofenzívu proti LTTE s cílem definitivně je eliminovat. Mírová řešení se zdají být odložena do pozadí. Vše podtrhuje jednostranné zrušení příměří v lednu tohoto roku. Analyzovat válečný konflikt je velmi složité, jelikož prvotní příčina se často rozvětví a prohloubí i do ostatních odvětví a směrů. Vezmu-li v potaz, že válka začala kvůli etnickým nerovnoprávnostem, dnes podle mne hraje etnicita naprosto druhořadou roli. V popředí jsou především otázky politiky, moci a ekonomiky. Mé domnění mi potvrdili i Srílančané, s kterými jsem se bavil při mém pobytu na Srí Lance. Navázal jsem téma etnického konfliktu asi s pěti lidmi a nezávisle na sobě mi všichni odpověděli, že válka ve skutečnosti není kvůli etnickým problémům a že chudí lidé s ní nemají co dočinění, nýbrž že je to „hra“ bohatých a vše se točí kolem politiky a ekonomiky. Možná to není nic objevného. Když se na danou věc člověk podívá realistickým 49
pohledem, tak války skoro nikdy nejsou o chudých lidech, ale o moci, penězích a vykořisťování. Jinak to nebude ani v případě Srí Lanky. Čím déle konflikt trvá, tím víc lidí a skupin je do něj zapleteno a tím hůře se z něho hledá cesta ven. V následujících měsících se uvidí, zda-li vládní ofenzíva pomůže ukončit dlouhotrvající krizi na Srí Lance. Svět srílanskou vládu za její postoj kritizuje a vytváří na ní nátlak. Vedou ale z konfliktu nějaké jiné cesty? To bude předmětem mé poslední kapitoly, kde zkusím nastínit, jak vnímám řešení současného stavu v zemi.
50
10. Návrh strategie vedoucí k vyřešení sporu Posoudit (ne)zaujatost informací a teorií o konfliktu je obtížné. Někteří autoři tvrdí, že se vláda dopouští hrůzostrašných činů na severovýchodě ostrova, druzí naopak tvrdí, že to není vláda, ale samotní Tygři či jiní povstalci apod. Udělat si na základě těchto informací obrázek o celé situaci není lehké. Nicméně z toho, co jsem se o konfliktu dozvěděl, jsem si jistý náhled vytvořit dokázal a zamyslel jsem se nad tím, jakým způsobem by dlouholeté válčení mohlo být ukončeno. Za nejlepší cestu k míru bych považoval již zmíněné federativní uspořádání ostrova. Vyřešilo by to mnohé. Tamilové by sice nedosáhli svého vlastního státu (ostatně, dnes už po něm ani nevolají), ale jistá autonomie a samospráva by jim byla uznána. Do velké míry by to tedy uvolnilo napětí v zemi. Když zní federativní možnost tak jednoduše a správně, proč tedy ještě nebyla zavedena? Stačila by jen úprava ústavy. Jenomže celá teorie má jeden velký problém a tím je otázka – komu svěřit správu severovýchodu ostrova? LTTE, v současnosti bráni jako teroristé, jsou do této role pro vládu zcela nepřijatelní. Stranou ovšem zůstat nemohou. V konfliktních oblastech mají největší vliv a hlavně zde funguje jejich „paravláda“ se všemi náležitými institucemi, které k ní patří (viz kapitola č. 7). Ujmout se vedení severovýchodu země by se musela pravděpodobně jedna z tamilských parlamentních stran. Nejvíce by se nabízela zřejmě TULF, která do jisté míry reflektuje požadavky LTTE, ovšem v umírněnější a konzervativnější formě. To by ale bohužel neřešilo problém co s LTTE? Předpokládat, že Tygři se dobrovolně vzdají moci, je prostomyslné. Situace je ve skutečnosti právě opačná. Vyjednávání mezi LTTE a vládou byla přerušena, když vláda přistoupila na otevřené boje mezi oběma stranami. Tamilští Tygři se snaží uchovat si své poslední državy na severu ostrova. Nedávné události ve Východní provincii, která je v současnosti osvobozena z rukou Tygrů, navíc jasně ukázaly, že v případě Srí Lanky se musí počítat i s nepředvídatelnými okolnostmi. Jak již bylo jednou během této práce uvedeno, v březnových volbách 2008 získala politická strana TMVP s jejím militantním křídlem přes 70 % hlasů ve východním okrese Batticaloa. Zástupci Tamilské národní koalice (TNA) i Sjednocené národní strany (UNP) se v důsledku nezabezpečené situace v okrese voleb nezúčastnily a tak se stalo, že moc jedné militantní strany vystřídala jiná poloozbrojená skupina (BBC, 2008). I když jsem pro federální uspořádání země, mám jisté obavy, které plynou především ze způsobu, jak tohoto stavu dosáhnout. Myslím si, že celá patová situace na ostrově se
51
momentálně týká LTTE. Ti už dávno nejsou mluvčími tamilského lidu a nevyjadřují názory ani postoje tamilské menšiny. Zakořeněný konflikt a dlouhotrvající válka natolik zevšednila, že Tygři nejsou a nebudou schopni se vzdát svých pozic na severu žádnou jinou cestou než ozbrojenou. LTTE sice prohlásili, že i přes přerušení příměří ze strany vlády budou dále dodržovat dohody, na kterých se během mírových zasedání obě strany domluvily, ale i přesto musím uznat, že se současnému postupu srílanské vlády nedivím. Eliminace LTTE je důležitá pro další rozvoj Severní provincie. Otázkou ovšem je, jak této eliminace dosáhnout? Představovat si, že během bojů s LTTE nepadnou žádní civilisté, je naivní. Zasadit se o bezpečnost civilistů a chránit je před dopady střetů s LTTE bych označil jako naprostou prioritu. Prioritu, kterou je ovšem těžké dodržet.20 A proto se zdá, že ani tento způsob není správný; a to zejména z humánního hlediska. Je válka vůbec někdy ospravedlnitelná? S násilným řešením nesouhlasím, ale zároveň si dokážu představit, že pro srílanskou vládu je to asi nejefektivnější alternativa. Znovuzasednutí za vyjednávací stůl by sice mohlo pomoci uklidnit situaci, ale nemyslím, že by ji to dokázalo vyřešit. Dojde-li se k opětovnému příměří, znamená to, že na severu ostrova nadále zůstanou u moci tamilští Tygři, což neberu jako pozitivní výsledek, jelikož LTTE nebyli do čela Severní provincie demokraticky zvoleni a pochybuji, že by v současné situaci zvoleni byli. Násilné praktiky, které tamilští ozbrojenci používají k udržení si své moci na severu ostrova a v boji proti vládě, nejsou tím nejlepším příslibem pro budoucnost obyvatel v konfliktních zónách. Ačkoliv můj postoj může vypadat velmi provládně, zdaleka takový není. Co se týče problému etnického znerovnoprávnění, jsem plně na straně tamilského obyvatelstva. Avšak neberu LTTE za reprezentativní organizaci, která by měla vládnout (podílet se na vládě) na severu Srí Lanky. Na druhé straně si nejsem jist ani postupy a záměry srílanské vlády – zvláště co se týče válečných operací v oblastech střetu, kde bývá armáda často obviňována z masakrů na civilistech. Toto už je ovšem problém propagandy, objektivnosti médií apod., který nebude identifikovatelný, dokud celý konflikt neskončí a možná ani po té.
20
Možným řešením by mohlo být, aby při eliminaci LTTE byla opět přítomna třetí nezávislá strana, která by dohlížela, aby nebyly porušovány lidská práva a svobody, a nedocházelo k násilí na obyčejných lidech. Za možnou variantu bych označil např. jednotky OSN. Situace na ostrově je natolik vážná, že by si zasloužila přítomnost mezinárodního společenství.
52
11. Závěr Není zcela jednoznačné, jak pojmenovat současnou situaci na ostrově. Avšak s přesvědčením mohu konstatovat, že často zmiňovaný etnický konflikt to správné označení není. Etnicita byla důležitá především v samotných počátcích nepokojů a byla jednou z příčin, které přivedly Srí Lanku do válečného stavu. Existují názory, že napětí na ostrově mezi Sinhálci a Tamily trvá již od dob starověku. Zaleží ale jak se konflikt interpretuje. Je důležité rozlišovat mezi mocenskými a etnickými spory. Srí Lanka v průběhu svých dějin zažila spoustu válek a nepokojů – za většinou z nich ovšem stály právě mocenské zájmy. Etnicita sehrála velkou roli až po příchodu Evropanů, kteří změnili tvář ostrova a nastavili nová pravidla a hodnoty. Důležitým faktorem byl hromadný příchod indických Tamilů v dobách kolonialismu. Výsledek britsko-tamilské spolupráce zapříčinil, že Tamilové získali velký vliv ve srílanských politických a ekonomických kruzích až do doby, kdy byla v zemi vyhlášena nezávislost. Tamilové byli lépe vzdělaní a ekonomicky úspěšní. Sinhálci si připadali Brity diskriminováni. Následná situace po roce 1948 se tak dala označit za většinový šovinismus rozdmýchaný nepřátelstvím jedné komunity, Sinhálců, a jejich obav ohledně budoucnosti (Swamy,
2007).
V nezávislé
Srí
Lance
se
zrodila
politika,
která
utlačovala
a znerovnoprávňovala tamilské obyvatelstvo. Napětí mezi jednotlivými etniky se zvyšovalo až vyústilo na přelomu let 70. a 80., kdy se krize na Srí Lance dala označit za etnickou. Ve stejné době se zrodily i první militantní skupiny, mezi kterými se nejvýrazněji prosadili Tygři osvobození tamilského Ílamu. LTTE obsadili pozici mluvčího a reprezentanta tamilského lidu, volajícího po autonomii a zrovnoprávnění. Rozsáhlé ozbrojené operace se postupem času přeměnily téměř výhradně na teroristické akce. Charakter konfliktu se změnil s jeho přibývající délkou až do stavu, kdy etnicita ustoupila do pozadí a do popředí se dostaly politické a ekonomické zájmy jednotlivých aktérů. Aktuální válečný stav na Srí Lance představuje komplikovanou záležitost. Myslím, že otázky náboženství a etnicity už stojí mimo konflikt. LTTE, kteří jsou stále u moci v severních oblastech Srí Lanky, už dávno nezastupují tamilský lid, nýbrž hájí svoje vlastní zájmy, stejně tak jako to dělá i srílanská vláda. Někde uprostřed dvou znepřátelených stran stojí obyčejní lidé (Tamilové, Sinhálci i muslimové), kteří dopady dlouhotrvající války pociťují nejvíce.
53
Tamilští Tygři stále usilují o autonomii. I když souhlasili s federativním uspořádáním ostrova a odstoupili tak od myšlenky vlastního státu, vláda se s nimi nebyla schopná dohodnout a odmítla s nimi nadále jednat s odkazem na to, že jsou teroristickou organizací. Srí Lanka se tak v současnosti nachází zpět před začátkem třetího tisíciletí, než započaly mírové rozhovory. Přestože mezinárodní tlak na Srí Lanku sílí a světové velmoci ji vyzývají k ukončení válečného stavu a uklidnění situace na ostrově, zdá se, že ekonomické a politické aspekty pokračujících bojů jsou natolik důležité (a někomu přínosné), že přiměly vládu k rozhodnutí pokračovat ve válce. Politickoekonomický konflikt za poslední dva roky prošel zásadními změnami, kdy se vládě pomalu daří eliminovat tamilské vzbouřence za cenu otevřeného násilí v zemi. Zda-li bude vládní ofenzíva úspěšná a obhájitelná, se uvidí v následujících letech. Zůstává ovšem otázkou, jestli by případné zničení jádra LTTE vyřešilo situaci na ostrově. Záleželo by, jak by se vláda postavila k nově osvobozenému severovýchodu země a jakých změn by se dostalo srílanské ústavě tak, aby byl lid Srí Lanky konečně sjednocen a žil v mírovém prostředí.
54
12. Shrnutí / Summary 12.1. Česká verze „Analýza politického konfliktu na Srí Lance“ Politická krize na Srí Lance trvá od roku 1983 až do současnosti. Přes řadu mírových iniciativ je ostrov nadále nejednotný a rozdělen mezi srílanskou vládu a tamilské rebely, jejichž povstání bylo reakcí na sinhálský nacionalismus po vyhlášení samostatnosti země. Dojít k závěrům v oblasti srílanského konfliktu je vzhledem k jeho aktuálnosti velmi složité, avšak po čtvrt století trvající válce se dají vypozorovat jisté rysy sporu, které jsou postupně popsány v jednotlivých kapitolách této práce. Od historických souvislostí k aktuálnímu dění na ostrově až po návrhy možného řešení krize. Etnický konflikt a jeho kořeny sahající až do doby kolonizace. Vyvrcholil v roce 1983 otevřeným nepřátelstvím mezi tamilskými separatisty a vládou Srí Lanky. Vůdčí militantní organizace Tygři osvobození tamilského Ílamu se dožadovala vyhlášení vlastního státu a zrovnoprávnění tamilského lidu. Vleklý konflikt se postupem času přeměnil na teroristický odboj, jehož příčiny přešly z etnických hledisek na politicko-ekonomické. Navzájem si nedůvěřivé strany nenašly řešení, kterým by dospěly k míru. Optimisticky vypadající mírové rozhovory po roce 2002 přinesly Srílančanům novou naději; znovuzahájení otevřených bojů od roku 2006 ovšem zhatilo možnosti nastolení pořádku na ostrově. Srí Lance nepomohly ani zásahy třetích stran z jiných zemí a mezinárodních oragnizací. Vláda, potýkající se s mezinárodním nátlakem, nebyla schopna najít cestu, jak vyjednávat s tamilskými rebely. Na počátku roku 2008 odstoupila od příměří (které bylo prakticky neustále narušováno), když mírové procesy označila za čas, který tamilští Tygři využívají k přeskupení svých sil a přezbrojení. Výsledkem 25 let trvajícího konfliktu je kolem 70 000 obětí války, přes 20 000 pohřešovaných a stovky tisíc uprchlíků a vnitřně přemístěných osob (Renner, 2007; Reuters, 2008), nemluvě o ekonomických, materiálních a dalších ztrátách, které z ozbrojeného konfliktu plynou pro Srí Lanku. Současný válečný stav vrací zemi o více jak deset let zpět. Nachází se tak na začátku nové éry, jejíž budoucnost, zdá se, bude spočívat v pokračování násilí až do té doby, dokud srílanská vláda definitivně nezničí jádro tamilských Tygrů. Alespoň to je momentálně její hlavní strategií řešení konfliktu.
55
12.2. English version „Analysis of political conflict in Sri Lanka“ Political crisis in Sri Lanka continues even at the beginning of the third millenium. Despite of many peaceful attempts the island is still disunited and divided between the Sri Lanka government and Tamil rebels whose birth arised from an excessive Sinhalese nationalism after the declaration of independance. It is difficult to reach any results in the sphere of the Sri Lanka conflict due to its topicality. But after 25 years of persisting war we can feel out certain dispute outlines which are subsequently described in this study; from historical contexts, over actual events on the island, to possible proposals of a crisis resolution. Ethnical conflict and its roots dating back to the era of colonialism culminated in 1983 in an open hostility between Tamil insurgents and the Sri Lanka government. Leading militant group Liberation Tigers of Tamil Eelam demanded a declaration of own state and an equalization of Tamil people. Protracted conflict then turned into a terrorist revolt based on political-economic standpoints more than on ethnic issues. Mutually distrustful sides have not met any peace resolution. Optimisticaly looking peace iniciatives after 2002 gave a new hope to Sri Lanka people; but the resumption of open fights in 2006 crossed plans how to install an order on the island. Neither
any
interventions
of
mediators
helped.
The
government
facing
the international pressure was not able to find a way how to treat with the rebels. Early in 2008 the Sri Lanka government backed out of the cease-fire (which was constantly disrupted) because the Tigers were using it as cover to regroup and rearm. Since the war erupted in 1983 around 70,000 people have been killed, over 20,000 are missing, and hundred of thousands have been displaced (Renner, 2007; Reuters, 2008) – apart from economical, material and other loses which result from the conflict. Present war state returns the country more than 10 years back. It is found at the beginning of a new era whose future appears to be in a continuation of violance till the Sri Lanka government definitely defeats the Tigers core. It seems to be like this right now at least.
56
13. Použité zdroje KNIŽNÍ ZDROJE: BASTIAN, S. University Admission & the National Question. Ethnicity and Social Change in Sri Lanka, Kolombo: Social Scientists‘ Association, 1985. BELL-FIALKOFF, A. Etnické čistky, 1. vyd. Praha: vydavatelství Práh, 2003. kapitola 12, s. 201-208. ISBN: 80-7252-070-9 BILLON, P., WAIZENEGGER, A. Peace in the wake of disaster. Transactions of the Institute of British Geographers. 2007. roč. 32, str. 411 – 427, ISSN 0020-2754 FILIPSKÝ, J., et al. Dějiny Bangladéše, Bhútánu, Malediv, Nepálu, Pákistánu a Srí Lanky. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 472 s. ISBN 80-7106-647-8 LITTLE, D. Sri Lanka The Invention of Entity. Washington, DC: United States Institute of Peace Press, 1994. 172 s. ISBN 978-1878379153 PAKEMAN, S.A. Ceylon. 1. vyd. Londýn: vydavatelství Benn, 1964. 256 s. PODDER, S. Challenges to Peace Negotiations: The Srilankan Experience. Strategic Analysis. červenec – září 2006, roč. 30, č. 3 STOKKE, S. Building the Tamil Eelam State: emerging state institutions and forms of governance in LTTE-controlled areas in Sri Lanka. Third World Quarterly. 2006, roč. 27, č. 6., s. 1021 – 1040 SWAMY, S. Sri Lanka in crisis: India’s option. New Delhi: Hard-Anand Publications, 2007. 180 s. ISBN 8124112606 UYANGODA, J. Ethnic conflict in Sri Lanka: Changing dynamics. Washington D.C.: East-West Center Washington, 2007. 92 s. ISBN 978-1-932728-59-0 VITTACHI, T. Emergency ’58: the Story of the Ceylon Race Riots. Far Eastern Survey, 1958, roč. 9, č. 28, s. 144. WINSLOW, D., WOOST, M.D. Economy, culture and civil war in Sri Lanka. Bloomington: Indiana University Press, 2004. 242 s. ISBN 0-253-21691-5
INTERNETOVÉ ZDROJE: ABEYRATNE, S. Economic Roots of Political Conflict: The Case of Sri Lanka [online] c2004. Dostupné z: < http://www.blackwellsynergy.com > BBC. Ex-Tamil Tigers Win Local Poll [online] Poslední revize 11.3.2008 [cit. 2008-04-29] Dostupné z: < http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/7288942.stm > BBC. Norway in Sri Lanka Peace Effort [online] Poslední revize 26.1.2000 [cit. 2008-04-30] Dostupné z: < http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/619607.stm >
57
BHARAT RAKSHAK. Consolidation, Elections, Victory and Withdrawal [online] c2007. [cit. 200805-01] Dostupné z: < http://www.bharat-rakshak.com/LAND-FORCES/Army/History/1987/Chapter05.html > BRITANNICA encyklopedia. S.W.R.D. Bandaranaike [online]. c2008. [cit. 2008-04-20] Dostupné z: < http://www.britannica.com/eb/article-9012124/SWRD-Bandaranaike > CNN. Sources: Tigers' Feint Kills 100 Sri Lanka Troops [online] Poslední revize 23.4.2008 [cit. 200804-27] Dostupné z: < http://edition.cnn.com/2008/WORLD/asiapcf/04/23/srilanka.battle/index.html > CRISIS GROUP. Sri Lanka’s Muslims: Caught in the Crossfire [online] Poslední revize 29.5.2007 [cit. 2008-04-29] Dostupné z: < http://www.crisisgroup.org/home/index.cfm?id=4868 > DEPARTMENT OF CENSUS AND STATISTICS [A], Sri Lanka. Brief Analysis of Population and Housing Characteristics [online] Poslední revize 17.7.2001 [cit. 2008-02-05] Dostupné z: < http://www.statistics.gov.lk/PopHouSat/PDF/p7%20population%20and%20Housing%20Text-11-12-06.pdf > DEPARTMENT OF CENSUS AND STATISTICS [B], Sri Lanka. Population by Ethnic Group and District [online] Poslední revize 17.7.2001 [cit. 2008-04-22] Dostupné z: < http://www.statistics.gov.lk/Abstract_2006/abstract2006/table%202007/CHAP%202/AB2-11.pdf > DEVOTTA, N. From Ethnic Outbidding to Ethnic Conflict: the Institutional Bases for Sri Lanka’s Separatist War. Nations and nationalism [online]. 2005. roč. 11, č.1, s. 141 – 159 Dostupné z: < http://www.blackwellsynergy.com > ECONOMIC EXPERT. All Ceylon Tamil Congress [online] c2008. [cit. 2008-04-29] Dostupné z: < http://www.economicexpert.com/a/All:Ceylon:Tamil:Congress.htm > EELAVAR. Eelam Revolutionary Organisation [online] Poslední revize 5.12.2007 [cit. 2008-04-29] Dostupné z: < http://eelavar.wordpress.com/ > Ethnic conflict in Sri Lanka: The Sinhalese & Tamils [online]. Durham: Duke TIP Global Dialogues Institute, červenec 2005 [cit. 2008-04-20]. Dostupné z: < http://www.tip.duke.edu/summer_programs/international_affairs/position_paper_2005.pdf > EUROPEAN COMMISSION. The EU's Relations with Sri Lanka [online] Poslední revize duben 2007. [cit. 2008-05-01] Dostupné z: < http://ec.europa.eu/external_relations/sri_lanka/intro/index.htm#role > FERNANDOPULLE, H.J., History of Sri Lanka Freedom Party [online] c2007 [cit. 2008-04-20] Dostupné z: < http://srilankafreedomparty.org/Aboutus/history.html > FUGLERUD, O. Time and Space in the Sri Lanka-Tamil Diaspora. Nations and nationalism [online] 2001. roč. 7, č.2, s. 195 – 213. Dostupné z: < http://www.blackwellsynergy.com > GEOGRAPHIC.org. Sri Lanka Tamil Politics [online] Poslední revize 4.7.2002 [cit. 2008-04-29] Dostupné z: < http://www.workmall.com/wfb2001/sri_lanka/sri_lanka_history_tamil_politics.html > GOODHAND, J., et al. Aid, Conflict and Peacebuilding in Sri Lanka [online] c2005. [cit. 2008-04-26] Dostupné z: < http://siteresources.worldbank.org/SRILANKAEXTN/Resources/SLAidConflictPeace.pdf > GOVERNMENT OF SRI LANKA. Tour Country [online]. Poslední revize 19.1.2006 [cit. 2008-0321]. Dostupné z: < http://www.priu.gov.lk/TourCountry/Indextc.html > GOVERNMENT OF SRI LANKA [A]. The Constitution [online]. Poslední revize 20.11.2003 [cit. 2008-02-05]. Dostupné z: < http://www.priu.gov.lk/Cons/1978Constitution/Chapter_07_Amd.html >
58
GOVERNMENT OF SRI LANKA [B]. The Constitution [online]. Poslední revize 20.11.2003 [cit. 2008-02-05]. Dostupné z: < http://www.priu.gov.lk/Cons/1978Constitution/Chapter_10_Amd.html > GOVERNMENT OF SRI LANKA [C]. Provincial Councils [online]. Poslední revize 18.11.2003 [cit. 2008-02-05]. Dostupné z: < http://www.priu.gov.lk/ProvCouncils/ProvicialCouncils.html > GOVERNMENT OF SRI LANKA [D]. Facts [online]. c2008. [cit. 2008-02-05] Dostupné z: < http://www.gov.lk/info/index.asp?mi=19&xp=0&xi=52&o=0&t=&xl=3 > GURUGE, L. Sri Lanka’s ethnic problem and solutions [online] Kolombo: Center for Public Alternatives, leden 2006 [cit. 2008-04-20] Dostupné z: < http://www.cpalanka.org/research_papers/Ethnic_Problem_and_Solutions_English.pdf > HANIFFA, F. Muslims in Sri Lanka’s Ethnic Conflict. ISIM Review [online] 2007. č. 19. s. 52 - 53 Dostupné z: < http://www.isim.nl/files/Review_19/Review_19-52.pdf > HOROWITZ, D.L. Structure and Strategy in Ethnic Conflict [online] Washington D.C., duben 1998. Dostupné z: < http://www.worldbank.org/html/rad/abcde/horowitz.pdf > HUMAN RIGHTS WATCH. Sri Lanka: Karuna Group Abducts Children for Combat [online] Poslední revize 24.1.2007 [cit. 2008-04-29] Dostupné z: < http://hrw.org/english/docs/2007/01/24/slanka15141.htm > CHALK, P. LTTE International Organization and Operations [online] c1999. [cit. 2008-04-28] Dostupné z: < http://www.lankalibrary.com/pol/LTTE.htm > ISLAND, the. Army Now 150,000 Strong Recruits More [online] Poslední revize 11.2.2008 [cit. 200805-10] Dostupné z: < http://www.island.lk/2008/02/11/news2.html > JAYASEKARA, S. Tamil Tiger Links with Islamist Terrorist Groups [online] c2008. [cit. 2008-04-28] Dostupné z: < http://www.srilankabotschaft.de/NEWSupdates_neu/Press_Releases/LTTE%20links%20with%20Islamic%20Terrorist%2 0Groups.pdf > JAYAWARDHANA, K. Ethnic Conflict in Sri Lanka and Regional Security. [online] c1987 [cit.200804-10] Dostupné z: < http://www.infolanka.com/org/srilanka/issues/kumari.html > JEYARAJ, D.B.S. Another Human Bomb. Frontline [online] červen – červenec 1999. roč. 16, č. 13. Dostupné z: < http://www.hinduonnet.com/fline/fl1613/16130550.htm > KORF, B., SILVA, K.T. Poverty, Ethnicity and Conflict in Sri Lanka [online] únor 2003. Dostupné z: < http://www.chronicpoverty.org/pdfs/2003conferencepapers/KorfSilva.pdf > LANKAWEB. Sri Lanka Elections 2004 [online] c2004 [cit. 2008-05-14] Dostupné z: < http://www.lankaweb.com/news/elections2004.html > LAW, Gwillim. Statoids [online]. c2004. Poslední Dostupné z: < http://www.statoids.com/ylk.html >.
revize
21.2.2004 [cit.
2008-02-05].
LAW, Gwillim. Statoids [online]. c2008. Poslední Dostupné z: < http://www.statoids.com/ulk.html >.
revize
18.1.2008 [cit.
2008-02-05].
LINES MAGAZINE. The Human Rights Situation in the Eastern Province [online] duben 2005 [cit. 2008-04-22] Dostupné z: < http://www.lines-magazine.org/Art_Aug05/Eastern_Province.htm#_ftn3 >
59
LTTE PEACE SECRETARIAT. Demographic Changes in the Tamil Homeland [online] c2008. [cit. 2008-05-14] Dostupné z: < http://www.ltteps.org > LUNSTEAD, J. The United States‘ Role in Sri Lanka‘s Peace Process [online] c2007 [cit. 2008-0501] Dostupné z: < http://asiafoundation.org/pdf/Supplementary_to_SCA_Final_WithCovers.pdf > MINISTRY OF DEFENCE, Kokkadicholai LTTE Base Falls to SL Army [online] Poslední revize 28.3.2007 [cit. 2008-04-22] Dostupné z: < http://www.defence.lk/new.asp?fname=20070328_06 > MINISTRY OF DEFENCE, SL Army Troops Gain Complete ControlOver the A-5 Main Road [online] Poslední revize 15.7.2007 [cit. 2008-04-22] Dostupné z: < http://www.defence.lk/new.asp?fname=20070411_07 > MINISTRY OF DEFENCE, Wanni is Surrounded on All Prongs [online] Poslední revize 15.7.2007 [cit. 2008-04-22] Dostupné z: < http://www.defence.lk/new.asp?fname=20071230_05 > NOVINKY.cz. Šestnáct obětí atentátu na Srí Lance [online] Poslední revize 28.11.2007 [cit. 2008-0427] Dostupné z: < http://www.novinky.cz/clanek/127832-sestnact-obeti-atentatu-na-sri-lance.html > NOVINKY.cz. Vlna atentátů na den oslav vyhlášení nezávislé Srí Lanky [online] Poslední revize 14.2.2008 [cit. 2008-04-27] Dostupné z: < http://www.novinky.cz/clanek/127832-sestnact-obeti-atentatu-na-sri-lance.html > NORWAY.lk. Peace Talks [online] c2007. [cit. 2008-04-30] Dostupné z: < http://www.norway.lk/peace/peace/ > PERERA, A. SRI LANKA: Big U.S. Role in Peace Process Unlikely [online] Poslední revize 28.11.2003 [cit. 2008-05-01] Dostupné z: < http://ipsnews.net/srilanka/note_2811.shtml > RAMASAMY, P. Sri Lankan Ethnic Conflict: The Role of Big Powers [online] c2006. [cit. 2008-0501] Dostupné z: < http://www.tamilcanadian.com/page.php?cat=52&id=655#comments > RELIEFWEB. Humanitarian Situation in Sri Lanka [online] Poslední revize 2.2.2008 [cit. 2008-0430] Dostupné z: < http://www.reliefweb.int/rw/RWB.NSF/db900SID/SODA-7BH3X9?OpenDocument > RENNER, M. The Casualties of Sri Lanka’s Intensifying War [online] Poslední revize 18.7.2007 [cit. 2008-05-14] Dostupné z: < http://www.worldwatch.org/node/5184 > REUTERS - AlerNet. Sri Lanka Military Vows to Drive Tigers from East Coast [online] Poslední revize 14.12.2006 [cit. 2008-04-27] Dostupné z: < http://www.alertnet.org/thenews/newsdesk/COL298949.htm > REUTERS - AlerNet. S.Lanka War Seen Escalating as Truce Declared Dead [online] Poslední revize 3.1.2008 [cit. 2008-05-14] Dostupné z: < http://www.alertnet.org/thenews/newsdesk/COL291888.htm > RUSSEL, R.R., SAVADA, A.M. Sri Lanka: A Country Study [online] Washington: GPO for the Library of Congress, 1988 [cit. 2008-04-22] Dostupné z: < http://countrystudies.us/sri-lanka/ > SATYENDRA, N. Sri Sabaratnam [online] Poslední revize 17.7.1999 [cit. 2008-04-29] Dostupné z: < http://www.tamilnation.org/saty/9907sabaratnam.htm > SILVA, K.M. de. Sri Lanka: Ethnic Conflict and the Search for a Durable Peace [online] červenec 1999 [cit. 2008-04-25]. Dostupné z : < http://ices.lk/publications/esr/articles_jul99/ESR-DEVOLUTION.pdf >
60
SILVA, K.M. de. Sri Lanka: Keeping the Peace in a Sharply Divided Society [online] c2006 [cit. 2008-04-10] Dostupné z: < http://www.lankalibrary.com/pol/background.htm > SMITH, Ch. The Eelam endgame. International Affairs [online] 2007. roč. 83, č.1. s. 69 – 86 Dostupné z: < http://www.blackwellsynergy.com > SOCIETY FOR THREATEN PEOPLES. Economic, Social and Cultural Rights of Tamils in Sri Lanka [online] c2008 [cit. 2008-04-22] Dostupné z: < http://www.gfbv.de/inhaltsDok.php?id=384 > SOMASEKARAM, T. India and the Struggle for Tamil Eelam [online] Poslední revize 21.3.2004 [cit. 2008-05-01] Dostupné z: < http://www.tamilnation.org/intframe/india/warcrimes/040321somasekeram.htm > SOUTH ASIA TERRORISM PORTAL. Liberation Tigers of Tamil Eelam (LTTE) [online] c2001. [cit. 2008-04-29] Dostupné z: < http://www.satp.org/satporgtp/countries/shrilanka/terroristoutfits/LTTE.HTM > SRI LANKA NAVY. Mission and Role [online] c2008. [cit. 2008-05-10] Dostupné z: < http://www.navy.lk/index.php?id=3 > SRI LANKA POLICE SERVICE. Special Task Force [online] c2007. Poslední revize 9.5.2008 [cit. 2008-05-10] Dostupné z: < http://www.police.lk/divisions/stf.asp > TAMILTIGERS.net. Other Tamil Eelam Groups [online] c2005. [cit. 2008-04-29] Dostupné z: < http://www.tamiltigers.net/othergroups.html > TOURISM IN SRI LANKA. Climate of Sri Lanka [online] c2008. Dostupné z: < http://www.tourisminsrilanka.com/tourism-srilanka/tourist-information/climate/ > UN. Ban Ki-moon Urges Dialogue to Halt Violence in Sri Lanka Following Latest Attacks [online] Poslední revize 16.1.2008 [cit. 2008-05-01] Dostupné z: < http://www.un.org/apps/news/story.asp?NewsID=25316&Cr=sri&Cr1=lanka&Kw1=sri+lanka&Kw2= &Kw3= > UNCT in Sri Lanka. Peace and Reconciliation in Sri Lanka [online] c2008 [cit. 2008-05-05] Dostupné z: < http://www.humanitarianinfo.org/srilanka/hosting/unsl/english/inpages/peace/peace.shtml > U.S. DEPARTMENT of STATE. Sri Lanka: Country Reports on Human Rights Practices [online] Poslední revize 23.1.2001. [cit. 2008-05-10] Dostupné z: < http://www.state.gov/g/drl/rls/hrrpt/2000/sa/index.cfm?docid=704 > U.S. DEPARTMENT of STATE. Terrorist Groups [online] c2005. [cit. 2008-04-28] Dostupné z: < http://www.state.gov/documents/organization/45323.pdf > WORLD BANK, the. The Root Causes of the Ethnic Conflict in Sri Lanka [online] c2003. [cit. 200804-20] Dostupné z: < http://siteresources.worldbank.org/INTSRILANKA/Resources/App1.pdf > VIRTUAL LIBRARY. Sri Lanka. Brief History of Tamil militancy in Sri Lanka [online] c2000. Dostupné z: < http://www.lankalibrary.com/pol/militancy_history.htm >
61
14. Přílohy Mapa č.1 – Demografické změny v původních tamilských oblastech před a po roce 1948
Zdroj: (LTTE Peace Secretariat, 2008) 62
Mapa č.2 - Srí Lanka: Základní administrativní členění
Zdroj: (Filipský et al., 2003)
63
Mapa č.3 – Etnická a náboženská situace na Srí Lance
Zdroj: (Filipský et al., 2003)
64
