Masarykova univerzita Fakulta sociálních studií Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií
Konflikt na Srí Lance: příčiny, průběh, důsledky Diplomová práce
Kateřina Malá Vedoucí práce:
PhDr. Pavel Pšeja, Ph.D.
UČO:
114885
Obor:
Mezinárodní vztahy a evropská studia
Imatrikulační ročník: 2003 Brno 2008
Poděkování
Chtěla bych poděkovat především PhDr. Pavlovi Pšejovi, Ph.D. za vedení mé práce a za jeho cenné rady, připomínky a čas, který této práci věnoval.
2
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně za použití uvedených pramenů a literatury. V Brně dne 10.prosince 2008. ___________________________________
3
OBSAH Úvod 1. Teorie etnického konfliktu 1.1 Etnicita 1.2 Etnicita a národnost 1.3 Teoretické příčiny etnických konfliktů 1.4 Eskalace násilí v etnické konfliktu: tzv. bludné kruhy násilí 2. Srí Lanka a její demografické složení 2.1 Etnické skupiny a jejich procentuální zastoupení v jednotlivých oblastech 2.2 Náboženské složení 3. Historické pozadí konfliktu 3.1 Osídlení ostrova a předkoloniální období (5.stol.př.n.-13.století) 3.2 Koloniální éra a cesta k nezávislosti (16.století – 1948) 3.3Vyhlášení nezávislosti 3.3.1 Zákon o cejlonském občanství 3.4 50.léta: jazyková otázka jako spouštěcí mechanismus ke konfliktu 3.4.1 První vlna nepokojů: střety v roce 1956 a 1958 3.5 Vyhlášení republiky a následná eskalace konfliktu 3.5.1 Srílanská ústava z roku 1972 3.6 Vývoj v 70.letech: rozvoj a radikalizace tamilských separatistických hnutí 4. Analýza příčin konfliktu mezi Tamily a Sinhálci 4.1 Sumarizace faktorů 4.1.1 Soutěžící etnicita v srílanském konfliktu, její specifické postavení a stručná geneze 4.2 Analýza jednotlivých faktorů 4.2.1 Strukturální faktory 4.2.1.1 Teritorium 4.2.2 Kulturně-percepční faktory 4.2.2.1 Náboženství 4.2.2.2 Jazyk 4.2.2.3Prezentace historie 4.2.3 Ekonomicko-sociální faktory 4.2.3.1 Vzdělání. Přístup ke vzdělání 4.3.3.2 Zaměstnanost 4.2.4 Politické faktory 4.2.4.1 Role politického systému 5. Občanská válka a klíčové události ovlivňující její průběh 5.1 Vypuknutí občanské války 5.2 Postoj Indie ke konfliktu, první snahy o mírová řešení 5.3 Vývoj v 90.letech: Druhá ílámská válka 5.4 Cesta k zastavení palby (Cease – Fire) 5.5 Rok 2004: Tsunami a její efekt 5.6 Vývoj v roce 2008 6. Důsledky etnického konfliktu na Srí Lance 6.1 Sumarizace dosavadních mírových snah a jejich výsledky 6.2 Postoj mezinárodního společenství: zainteresovaní aktéři 6.2.1 Indie 6.2.2 Norsko 6.2.3 USA 6.2.4 Ostatní země 6.3 Konsekvence válečného konfliktu ZÁVĚR LITERATURA A POUŽITÉ ZDROJE PŘÍLOHA 1: MAPA OSTROVA
4
5 8 8 10 11 13 14 14 17 19 19 22 23 24 25 26 30 31 32 39 39 42 44 44 44 47 47 48 49 51 51 53 54 54 55 55 56 59 61 64 66 68 68 73 73 75 75 77 78 83 86 93
ÚVOD
Konflikt
na
Srí
Lance
je
jedním
z nejdéle
trvajících
konfliktů
v jihoasijském regionu. V tomto konfliktu, který bývá na základě odlišné etnicity znesvářených stran označován za etnický, proti sobě stojí v současné době
srílanská
vláda
zastupující
většinovou
sinhálskou
komunitu
a separatistické hnutí Tygři osvobození Tamilského Ílámu (LTTE) zastupující menšinové Tamily. Tento konflikt, jehož základní podstatou je snaha Tamilů dosáhnout nezávislosti území, které označují na svou tradiční domovinu , pokrývající severní a východní část ostrova, má své kořeny v historii. Obě etnika na ostrov přišla v období jeho ranného osídlení, jejich soužití bylo ovlivněno sousední Indií a především pak příchodem evropských kolonizátorů na ostrov. Srí Lanka dosáhla nezávislosti v roce 1948 a již v této době dochází k prvnímu výraznějšímu pnutí mezi etniky, které vedlo až k vypuknutí otevřeného konfliktu - občanské války v roce 1983. Tento konflikt trvá v podstatě nepřetržitě až do současné doby. Výsledky mírových jednání, která probíhala v novém tisíciletí, byly v lednu tohoto roku anulovány. V současné době tedy občanská válka na ostrově nadále trvá a neprobíhají ani žádná jednání, která by případně vedla k jejímu konci v krátkodobém horizontu.
1.
Cíl práce, hypotéza, použité metody
Cílem této práce je poskytnout komplexní pohled na tento konflikt, který není v českém prostředí do současnosti téměř vůbec zpracován s výjimkou historie Srí Lanky. Vzhledem k rozsahu tohoto tématu bylo nutné vycházet z velkého množství cizojazyčné literatury. V tomto ohledu bylo poměrně problematické poskytnout nezaujatý pohled na určité historické momenty, vzhledem k časté zaujatosti dostupných
zdrojů. Velmi rozporuplné názory
mezi vědeckou komunitou zabývající se vývojem konfliktu na Srí Lance souvisí z příčinami tohoto konfliktu, respektive jednotliví autoři zkoumají dané příčiny jednotlivě, subcílem této práce je tedy analýza příčin konfliktu jako celku. 5
V průběhu zkoumání problematiky došlo k proměně původní hypotézy této práce a to především z toho důvodu, že cílem práce je přinést právě komplexní pohled na probíhající konflikt na ostrově Srí Lanka, bylo tedy funkční zvolit resp. změnit hypotézu tak, aby při takto komplexně pojatém tématu bylo možné prokázat či naopak vyvrátit její platnost. Na základě studia příčin a průběhu konfliktu byla tedy zformulována tato hypotéza :
Etnický konflikt na Srí Lance je typický spirálovitou eskalací. Postoj Tamilů lze v počáteční fázi konfliktu označit za reaktivní, což se v jeho průběhu díky působnosti LTTE značně proměnilo.
Cílem práce je tedy kromě poskytnutí komplexního pohledu na konflikt a analýzy jeho příčin pochopitelně i verifikace či falzifikace stanovené hypotézy.
Zdroje použité pro tuto práci odpovídají zvolenému tématu - jedná se o především o sekundární zdroje, vědecké texty mnoha zahraničních autoru tamilského, sinhálského, indického či amerického původu. Statistická data vycházejí z primárních statistických zdrojů srílanské vlády. Průběh konfliktu je mapován i na základě využití mediálních zpráv a to zejména v částech o současném vývoji konfliktu. V následujícím textu je kombinována analytická a deskriptivní metoda, kdy v částech o historických příčinách a průběhu konfliktu převládá metoda deskriptivní, naopak části zabývající se příčinami a důsledky konfliktu jsou analytické. V textu práce je použit empiricko-analytický přístup.
2.
Struktura práce
Práci lze rozdělit do šesti základních částí (kapitol), které obsahují dílčí subkapitoly.
6
První část ze zabývá teorií etnického konfliktu, na základě dat z uvedené teorie jsou následně analyzovány jednotlivé příčiny konfliktu mezi Sinhálci a Tamily. Druhá část práce je v podstatě shrnutím základních statistických dat o demografickém složení Srí Lanky, které je nezbytně nutné pro další text. Třetí část je zaměřena na historii soužití obou etnik na ostrově od raného osídlení až do 70.let, kdy docházelo k postupné eskalaci napětí mezi etniky, které vedlo k vypuknutí občanské války. V další části jsou analyzovány jednotlivé příčiny vypuknutí ozbrojeného konfliktu, které plně souvisí s historickým vývojem na ostrově. Analýza jednotlivých vedoucích k vypuknutí konfliktu mezi Tamily a Sinhálci je prováděna prostřednictvím aplikace metod uvedených v první části práce. Jejímu průběhu a také zároveň průběžným mírovým snahám a jednáním je věnována pátá část, která je ukončena aktuálním vývojem konfliktu v letošním roce. Poslední část práce je věnována důsledkům konfliktu, především sumarizaci mírových snah a jejich významu, postoji zainteresovaných světových mocností, které mají na vývoj na Srí Lance určitý vliv. Tato kapitola neobsahuje výčet statistických dat o ekonomických důsledcích války, je spíše shrnutí a sumarizací základních konsekvencí, které ovlivnily současné obyvatelstvo Srí Lanky.
7
1.
Teorie etnického konfliktu
1.1
Etnicita
Termín etnický konflikt bývá v posledních letech velmi medializován. Velké procento regionálních konfliktů v současném světě je označeno za etnický konflikt, pokud dochází k třenici mezi etnickými skupinami obývající danou oblast. Etnický konflikt je ale poměrně zavádějící označení, respektive označení neoznačující plnou podstatu konfliktu. Etnicita nemusí být nutně konkrétním důvodem pro vypuknutí konfliktu, ale může se stát užitečným nástrojem, prostřednictvím kterého dochází k podpoře kolektivních či individuálních zájmů, zejména zájmů soupeřících elit/skupin (Smith 2003: 271). Pro pochopení etnického konfliktu je především nutné definovat pojem etnicita a etnická skupina. Etnicita je pojem, který pochází z řeckého pojmu ethos, původně označující skupinu příbuzensky spjatou, později pak entitu rozvinutější než kmen s autonomní politickou organizací a společenskou hierarchií, u níž se předpokládal společný původ. Původně se toto označení používalo pro řecká i neřecká etnika, postupně bylo stále více spojováno s neřeckým barbarským světem (Tesař 2007: 16, 56). Etnická skupina je dle Anthonyho D. Smithe je definována šesti základními atributy:
Vlastní kolektivní jméno
Mýtus o společném původu
Sdílená historická paměť (společná minulost, hrdinové, události)
Jeden či více odlišujících prvků společné kultury (často náboženství a jazyk)
Spojení s určitou „vlastí“ (rodná země, otčina, není nutné fyzické okupovaní dané vlasti stačí symbolické spojení)
Pocit
solidarity
s významnými
(Hutchinson 1996:6-7).
8
částmi
populace
Společenství, které tyto prvky naplňuje
je historicko-kulturním
společenstvím s vědomím společné identity, což je marginální rozdíl, který odlišuje etnickou skupinu od rasy ve smyslu sociální skupiny. Při bližší analýze zmíněných atributů je nutné zdůraznit fakt týkající se položky mýtu o společném původu – jak je explicitně řečeno, není důležitý faktický původ, ale právě mýty tzn. fiktivní původ a domnělí předkové (Smith 2003: 272). U pojmu etnicita je zkoumán především její původ, existuje několik přístupu k jejímu uchopení:
Primordialismus
Instrumentalismus
Konstruktivismus
Institucionalismus
První skupinou jsou primordialisté, kteří přisuzují etnicitě primordiální (přirozenou) kvalitu. Je lidskou přirozeností, je to jedna z „daností“ lidské existence.
Extrémní
podobou
primordialismu
je
pak
pojetí
etnicity
v sociobioliogii. Hlavní představitelem tohoto směru je Pierre van de Berghe, který právě zdůrazňuje zakořeněnost etnické příslušnosti v lidské existenci jakožto prodloužení rodových linie a principů příbuznosti. Etnicita je pokládána za rozšíření procesu genetického výběru a vývoje adaptačních mechanismů. Primordialismus tedy propaguje především přirozenost lidských bytostí vytvářet etnická společenství. Etnický pohled z jejich pohledu je přirozenou a nevyhnutelnou srážkou odlišných identit (Smith 2003: 271, Vaďura 2007: 13). Instrumentalisté
považují
etnickou
identitu
za
produkt
sociální
konstrukce. Instrumentalistický pohled lze úzce napojit na proces modernizace – modernizace sice na jedné straně vede k asimilaci některých skupin, na straně druhé pak k redefinici identity u jiných skupin. Podle Hechtera nerovnoměrná modernizační vlna pokrývající státní území vytváří pokročilé a pokročilejší skupiny,
čímž
je
stvrzena
existence
9
nadřazené
skupiny,
která
si
institucionalizuje pro sebe výhodnou dělbu práce a stvrzuje ji zdůrazněním kulturních rozdílů – v závislosti na ekonomických a politických procesech modernizace jsou pak jednotlivé skupiny redefinovány. Krajní instrumentalisté pak považují kulturní identitu za dokonale tvárnou, etnický konflikt pro ně představuje pouze zájmový či mocenský konflikt (Barša 1999: 73-77). Konstruktivismus opět považuje národní identitu za produkt procesů modernizace. Pro pochopení identity skupiny není důležitá pouze vnitřní část, to jak sebe sama skupina vnímá, ale především vztahy k ostatním skupinám, kdy se daná skupina identifikuje vymezením svých znaků oproti jiným existujícím skupinám. Vztahy ve společnosti mají konstitutivní význam. Institucionalismus klade důraz na roli politického systému a roli zastupitelských
orgánů.
k úspěšnému fungování
Podle
Lijpharta
potřebuje
heterogenní
stát
kompromis mezi elitami jednotlivých skupin.
Horowitz se zabývá motivací etnických skupin ve společnosti ke kompromisu. Pro efektivní zabránění etnického konfliktu ve státě je nutné
vytvoření
takového politického systému, v němž se nemůže žádná etnická skupina ujmout moci pokud její program není akceptovatelný jinými skupinami (Vaďura 2007:18).
1.2
Etnicita a národnost
Etnicita a národnost ztělesňují dvě kvalitativní skupiny skupinového mínění
a politické mobilizace. Základním měřítkem je kvalitativní povaha
vznášených požadavků. Etnicity
neboli
etnické
skupiny
prosazují
v politickém
systému
především nároky na zajištění občanských práv, na rovnocenné postavení s ostatními skupinami, snaží se chránit kulturu svých předků. Etnické skupiny jsou politizované ale ne nacionalizované: jejich politickým programem není kolektivní politická separace, ale individuální občanská integrace do něj. Naopak národnosti či etnonárodní skupiny jsou kvalitativně náročnější. Chtějí přímo získat pod svou kontrolu veřejné vzdělání, jinou politickou oblast,
10
politický systém nebo jeho administrativní část nebo žádají přímo separaci určitého celku od daného území a ustavení vlastního státu. U národnosti či etnonárodní skupiny nejsou stěžejní společné atributy ale spíše jakési vnitřní přijetí skupiny nebo vnější uznání nároku, který skupina propaguje (Barša 1999:77-80).
1.3
Teoretické příčiny etnických konfliktů
Vystihnout podstatu etnických konfliktů je velmi obtížné. Jedná se o konflikty, ve kterých dochází ke konfliktu mezi etnickými skupinami. Nelze ale jednoznačně definovat, co je příčinou takových konfliktů. Neplatí totiž tvrzení, že spouštěcím mechanismem těchto konfliktu je vždy právě rozdílná etnicita. Může pochopitelně tím mechanismem být, ale v řadě konfliktů je aplikována spíš jako instrument podle kterého se soupeřící skupiny vymezují. Původní spor o příčinu vnitrostátního konfliktu byl v rozmezí „greed“ (hrabivost) a „grievnace“ (křivda) (Vaďura 2007:20).
Například Michael E. Brown rozlišuje čtyři široké skupiny, do kterých lze zařadit příčiny vypuknutí většiny vnitrostátních konfliktů v současném světě. Jedná se o:
Strukturální faktory (slabé státy, vnitrostátní bezpečností obavy, etnická geografie),
Politické faktory (politika elit, míra demokratizace režimu, geopolitické změny),
Ekonomicko-sociální faktory (sociální nerovnosti, změny v sociální struktuře obyvatelstva, válečná ekonomika),
Kulturně-percepční faktory (předchozí válečná historie problematické vztahy mezi skupinami, demografické změny) (Brown 2001: 5).
11
Tyto skupiny faktorů vzhledem ke své komplexitě lze považovat za pouhé vodítko. U konkrétních konfliktů jde o kombinaci několika faktorů, kdy jeden či více z nich dominuje. Při analýze příčin etnického konfliktu může být nápomocen Masonův systém etnických vztahů – T. David Mason rozlišuje dva systémy – tzv. hierarchický (vertikálně orientovaný) a nehierarchický (horizontálně integrovaný). V prvním systému žijí příslušníci jednotlivých etnických skupin smíšeně. Mezi skupinami je vytvořena kulturní dělba práce na základě kulturních znaků, která je konfliktní. Společenské postavení jednotlivců se překrývá s jejich příslušností ke skupině. Jedna skupina je vždy dominantní, stabilita systému je závislá na schopnosti této skupiny manipulovat s přístupem ke zdrojů. Nerovnost je v tomto typu systému plně integrovaná. Otevřený konflikt není tak častý jako u druhého typu, pokud k němu dochází je velmi násilný. V horizontálně integrovaných systémech neexistuje kulturní dělba práce (buď je překonána nebo nikdy neexistovala). Příslušníci etnik žijí odděleně, často na územích, která dříve tvořila samostatné správní jednotky. Vzniká model
tzv.
soutěžící
etnicity,
v němž
dochází
k rivalitě
o
přístup
k ekonomickým zdrojům, o kontrolu státních institucí, obsazení státních funkcí, může se jednat i o přístup ke vzdělání. Společenské postavení se nekryje s etnickou příslušnosti, pokud je udržována rovnováha mezi etnickými skupinami ke konfliktu zpravidla nedochází. Pokud ovšem dojde k zásahu do politického systému například v období dekolonizace či mocenského převratu, jednotlivá etnika pak usilují o získání podílu při následné dělbě moci. Jedna skupina však nemůže získat v tomto systému dominantní postavení aniž by vznikla opozice ze strany druhé skupiny. Etnická mobilizace bývá jednodušší, otevřený konflikt nenabírá rychlý spád, ale postupně eskaluje spirálovitě v cyklech (Tesař 2007:31).
12
1.4
Eskalace násilí v etnické konfliktu: tzv. bludné kruhy násilí
Podmínka vzniku etnického konfliktu je tedy politicko-ekonomické zvýhodnění jedné skupiny před jinými, jedna skupina získává dominantní postavení v systému, skupiny se dostávají do asymetrických pozic, ve kterých vychází zřetelně najevo etnická příslušnost či etnicita a stává se stmelujícím mechanismem. Závisí pak na kohezi skupiny, strategii a politice státu a leaderů jednotlivých skupin a míře vnější podpory, historické reminiscenci. Tyto všechny faktory určují, zda se stane konflikt násilným. Pokud násilí propukne dostane se do tzv. bludných kruhů násilí, které definuje teoretik konfliktu Stephen Ryan. Bludné kruhy násilí jsou procesy, které neustále přitvrzují či přiostřují násilí. Je jich několik. Prvním z těchto procesů je militarizace, kdy dochází k převzetí
velení
ze
strany
militaristických
vůdců,
dochází
k šíření
militaristických hodnot. Dále etnický konflikt vzbouzí zvýšený etnocentrismus, kdy se skupiny uzavírají do sebe, dochází k homogenizaci jejich identit. S tím souvisí i sklon k územní segregaci, kdy se obyvatelstvo dle etnických znaku přesidluje. Dalším procesem je vytváření obrazu nepřítele mezi skupinami, kdy dochází ke stereotypizaci příslušníků znepřátelené skupiny a dehumanizaci nepřítele. Dalším ničivým rysem konfliktu je tzv. chycení vůdců do pasti, ze strany vůdců dochází k nastolení takového kurzu politiky, kdy není možné již ze ztráty pozice přistoupit na kompromis. Poté je to ekonomický úpadek způsobený válkou, pokud dojde k takové míře úpadku, kdy se obyvatelstvo dostává do fáze naprosté frustrace, žádná alternativa násilí není věrohodná. Posledním rysem je zhoubný fatalismus šířící se společností. V dané situaci se obyvatelstvo snaží o přežití a zisk krátkodobých výhod. Všechny tyto faktory konfliktu jsou jím samotným vyprovokovány a zároveň ho pak ale zpětně zhoršují a ovlivňují, je utváří se bludný kruh násilí (Barša 1999:142-145).
13
2.
Srí Lanka a její demografické složení
Srí Lanka je ostrov ležící v Indickém oceánu, často nazýván Perlou Indického oceánu. Na Srí Lance žije na základě nejnovějších údajů z roku 2008 přibližně 20,1 milionů obyvatel. Srí Lanka je co do demografického složení velmi rozmanitou krajinou, je možné ji označit za tzv. etno-náboženskou mozaiku – Srí Lanka je nábožensky, etnicky i jazykově heterogenní, což je jeden ze základních faktorů vedoucí ke konfliktu, kterým je tento ostrov již od 50.let minulého století zužován. U zkoumaných demografických kategorií je vždy uveden údaj ze sčítání populace na Srí Lance z roku 2001 a také z roku 1981 pro ilustraci stavu a rozložení populace v období eskalace konfliktu.
2.1
Etnické skupiny a jejich procentuální zastoupení v jednotlivých oblastech
Nejpočetnější etnickou skupinou jsou Sinhálci (82%), dále Tamilové, kteří se dělí na Srílanské Tamily (tamilští starousedlíci, 4,3%) a Indické Tamily (potomci imigrantů z jižní Indie, kteří přišli na Srí Lanku v období kolonizace 5,1%),Mauři (potomci muslimských přistěhovalců, 7,9%) a ostatní skupiny představující zbývající procento srílanské populace (Evropané, Burgeři – potomci
holandských
a
portugalských
osadníků,
Euroasijci,
Védové,
dohromady 0,7%). Velmi důležité je poznamenat, že u sčítání z roku 2001 je ve finální verzi zjištěno procentuální zastoupení etnik a ostatní zkoumaná data pouze z 18 distriktů1. Sčítání z distriktů v severní a východní části ostrova nebylo díky interním nepokojům v oblasti sčítání kompletní nebo se vůbec díky 1
Sčítání nebylo kompletní v těchto distriktech – Jaffna, Mannar, Vavuniya, Mullaitivu, Kilinochchi, Batticaloa, Trincomalee – tyto oblasti jsou tedy ze statistik vyjmuty. Jedná se o oblasti na S a V ostrova tradičně obývanými Tamily. (Brief Analysis of Population and Housing Characteristic) V Příloze č. 1 je mapa administrativního členění ostrova, aby bylo zřejmé, v jakých částech jednotlivé distrikty leží. Srí Lanka je v současné době administrativně členěna na 25 distriktů, v roce 1981 bylo o jeden distrikt méně.
14
stávajícím podmínkám neuskutečnilo. Ve statistikách se tak běžně uvádějí odhadovaná data: Sinhálci podle těchto odhadů, které počítají s oblastmi nezahrnutými ve shora uvedených datech, tvoří 74,5 %, Srílanští Tamilové 11,9%, Indičtí Tamilové 4,6% a Mauři 8,3% nezměnila (Brief Analysis of Population and Housing Characteristic). Sinhálci tedy tvoří na ostrově dominující majoritu, počátky konfliktu v období po vyhlášení nezávislosti ostrova jsou ale spojeny s minoritním pocitem Sinhálců: kdy se i přesto, že početně na ostrově zaujímají téměř tři čtvrtiny
veškerého
obyvatelstva
cítí v minoritě
díky
původu
Tamilů
a především díky blízkosti jihoindického státu Tamil Nadu a ostatních jihoasijských států obývanými Tamily. Druhým nejpočetnějším etnikem jsou Tamilové. V následujících grafech je vyjádřeno procentuální zastoupení obyvatelstva dle příslušnosti k etnické skupině. Z dat je zřejmé, že skladba populace z hlediska procentuálního zastoupení etnik ve společnosti se mezi lety 1981 a 2001 výrazně nezměnila (Brief Analysis of Population and Housing Characteristic).
Graf č.1
Procentuální zastoupení populace dle etnické příslušnosti 1981
15
Graf č.2
Procentuální zastoupení populace dle etnické příslušnosti 2001
Zdroj (Graf 1 i 2): Department of Census and Statistics Sri Lanka (www.statistics.gov.lk)
Tabulka
č.1
ilustruje
zastoupení
jednotlivých
etnických
skupin
v jednotlivých distriktech, opět v roce 1981 a 2001. V roce 1981 je dle dat zřejmé, že srílanští Tamilové dominovali v severních a východních oblastech, většinovou populací tvořili v distriktech Jaffna, Mannar, Vavuniya a Mullaitivu (S oblast ostrova) a v distriktu Batticaloa (východní oblast). Naprostou majoritu tvořili v distriktu Jaffna (95%). Data z těchto distriktů nebyla v roce 2001 dostupná, je možné předpokládat, že se osídlení jednotlivých distriktů od roku 1981 s ohledem na zastoupení etnických skupin u těchto distriktů tradičně obývaných Tamily nezměnilo. Je tedy možné vycházet ze statistik z roku 1981:
Tabulka 1: Procentuální zastoupení etnických skupin v jednotlivých distriktech v roce 1981 a 2001 Distrikt Colombo Gampaha Kalutara Kandy Matale Nuwara Eliya Galle Matara Hambantota Jaffna Mannar Vavuniya
Sinhálci 1981 2001 77,9 76,6 92,2 91 87,3 87,1 75 74,1 79,9 80,1 35,9 40,2 94,4 94,4 94,6 94,2 97,4 97,1 0,6 N 8,1 N 16,6 N
Srílanští Tamilové Indičtí Tamilové 1981 2001 1981 2001 9,8 11 1,3 1,1 3,3 3,2 0,4 0,4 1 1,2 4,1 2,7 4,9 4,1 9,3 8,1 5,9 5,5 6,7 5,3 13,5 6,5 47,3 50,6 0,7 1,1 1,4 0,9 0,6 0,7 2,2 2,2 0,4 0,4 0,1 0,1 95,3 N 2,4 N 50,6 N 13,2 N 56,9 N 19,4 N
16
Mauři 1981 2001 8,3 9 2,8 3,8 7,5 8,7 9,9 13,1 7,2 8,7 2,8 2,4 3,2 3,5 2,6 2,9 1,1 1,1 1,7 N 26,6 N 6,9 N
Ostatní 1981 2001 2,8 0,5 1,3 0,1 0,2 0 0,8 0,2 0,3 0,1 0,5 0,1 0,3 0 0,1 0 1,1 0 0,1 N 1,5 N 0,3 N
Kilinocchi Mullaitivu Batticaloa Amparai Trincomalee Kurunegala Puttalam Anuradhapura Polonnaruwa Badulla Monaragala Ratnapura
Z 5,1 3,2 37,6 33,6 93,1 82,6 91,3 90,9 68,5 92,9 84,7
N N N 39,9 N 91,9 73,7 90,7 90,4 72,4 94,5 86,8
Z 76 70,8 20,1 33,8 1,1 6,7 1,2 2,2 5,7 1,8 2,3
N N N 18,4 N 1,2 6,8 0,7 2 3,8 1,4 2,8
Z 13,9 1,2 0,4 2,6 0,5 0,6 0,1 0,1 21,1 3,3 11,1
N N N 0,1 N 0,2 0,3 0,1 0,1 18,4 1,9 8,1
Z 4,9 24 41,5 29 5,1 9,7 7,1 6,5 4,2 1,9 1,7
N N N 41,3 N 6,5 18,8 8,3 7,5 5 2 2
Kagale 86,3 85,9 2,1 1,9 6,4 5,6 5,1 6,4 TOTAL SRI LANKA 74 82 12,6 4,3 5,6 5,1 7,1 7,9 Zdroj: Department of Census and Statistics Sri Lanka (www.statistics.gov.lk)
2.2
0,2 0,8 0,3 1 0,2 0,4 0,2 0,3 0,5 0,1 0,2
N N N 0,1 N 0,1 0,1 0,2 0 0,1 0,1 0,1
0,1 0,7
0,1 0,1
Náboženské složení
Jednotlivé etnické skupiny mají i odlišné náboženské vyznání. Sinhálci jsou Buddhisté, Tamilové
vyznávají hinduismus,
Mauři jsou tradiční
muslimové a ostatní etnika jsou smíšena: vyznávají buď jedno z výše uvedených náboženství nebo křesťanství (především Evropané). V tomto případě jsou dostupná pouze omezená data z roku 2001 (data z 18 distriktů), přičemž v této kategorii nejsou dostupné odhadované informace, zastánců buddhismu je podle těchto dat tedy 76,7%, hinduismu 7,8%, islámu 8,5% a římsko-katolické církve 6,1% celkové populace. Na základě dostupných dat z roku 1981 a faktu, že v tomto počtu nejsou zahrnuty součty s oblastí obývaných Tamily, je možné odhadnout, že se procentuální hodnota hinduismu zvýší na úkor ostatních náboženství (Brief Analysis of Population and Housing Characteristic).
17
Graf č.3
Náboženské složení, 1981 Řámsko-katolická církev 7% ostatní Muslimové 1% 8% Hinduisté 15%
Buddhisté 69%
Buddhisté
Hinduisté
Muslimové
Řámsko-katolická církev
ostatní
Zdroj: Department of Census and Statistics Sri Lanka (www.statistics.gov.lk)
Graf č.4
Náboženské složení, 2001 Řámsko-katolická církev 6% ostatní Muslimové 1% 9% Hinduisté 8%
Buddhisté 76%
Buddhisté
Hinduisté
Muslimové
Řámsko-katolická církev
Zdroj: Department of Census and Statistics Sri Lanka (www.statistics.gov.lk)
18
ostatní
3.
3.1
Historické pozadí konfliktu
Osídlení ostrova a předkoloniální období (5.stol.př.n.-13.století)
Počátky historického období na Sri Lance bývají kladeny do do 6.-5. stol. př. n.l, kdy došlo k její postupné kolonizaci indoárijskými kmeny, které přicházely v několika vlnách ze severozápadu a severovýchodu
indického
kontinentu. Hlavní vlnu přistěhovalců vedl podle Mahavamsy2, pálijské kroniky, legendární hrdina Vidžaja, syn krále Láty, jehož otec Síhahábu se podle legendy zrodil ze spojení lva a bengálské princezny – odtud získali jeho potomci pojmenování Lví plémě – Sinhálci. Vidžajova výprava zahájila osidlování ostrova ze SZ ostrova a začala postupně dobývat vnitrozemí. Pochopitelně že se kolonisté na ostrově setkávali s původním kmenovým obyvatelstvem, ale
postupně získali Sinhálci mezi domorodými kmeny
převahu a jejich jméno se postupně šířilo jako označení všech indoárijských kmenů. První indoárijské kmeny, jež zahájily osidlování ostrova pocházely pravděpodobně ze SZ Indie a regionu okolo řeky Indus (De Silva K.M. 1981: 3). Založení sinhálské rasy je spojováno v textu Mahavamsy s příchodem a osobou prince Vidžáji (Pre-Colonial Sri Lankan History). Kromě sinhálského království vznikl v JV části ostrova (známé jako Róhana) vznikl další státní útvar. O sjednocení území na jihu ostrova se zasloužili
příslušníci
vedlejší
větve
panovnického
rodu
vládnoucího
v Anurádhapuře . Tato oblast si poměrně dlouhou dobou zachovala nezávislost na ústřední vládě a občas se stávala útočištěm povstalecký sil. Mimo centrum sinhálské civilizace stál také poloostrov Jápané, který byl odedávna osidlován
2
Mahavamsa, neboli „Great Chronicle“ je kronika psaná jazykem Pali, která se ve svých třech částech zabývá historií ostrova. Jejím obsahem je historie ostrova od příchodu prince Vidžáji do 4.století n.l. (The Mahavamsa). Sestavena byla pravděpodobně okolo 6.století před naším letopočtem, možná déle. (de Silva K.M. 1977: 32)
19
výhradně drávidskými Tamily (Filipský 2003: 273-276). V textu Mahavamsy v podstatě není konkrétní informace o datu prvního osidlování Tamily. Významným mezníkem v historii Sri Lanky se stalo rozšíření buddhismu. Jednalo se o pozvolný a dlouhodobý proces, který dle tradice vyvrcholil ve 3.stol.př.n.l. a to za vlády císaře z rodu Maurjů, k jejímž největším představitelům patřil buddhistický císař Ašóka a odkazy právě na spřízněnost s rodem vládnoucím mocnému maurjovskému impériu dodávaly prvním sinhálským králům potřebnou legitimitu – podle historických dat udělil Ašóka ostrovnímu království dar Buddhovy dhammy3, když k jeho dvoru vyslal svého syna (nebo podle jiných zdrojů bratra) Mahindu, jenž obrátil panovníka a další poddané k nové víře (History of Sri Lanka). Od 3. stol. př.n.l. bylo sinhálské království opakovaně atakováno z jižní Indie, kdy několikrát se území Lanky ocitly na kratší či delší dobu pod tamilskou nadvládou. Z tohoto období je především nutné upozornit na jednoho z tamilských uchvatitelů, kterým byl velmož Elara, jenž využil dočasného oslabení sinhálského státu a podnikl invazi do severních oblastí Sri Lanky, které si podrobil a ovládl Anurádhapuru. V letopisech bývá popisován jako nábožensky velmi tolerantní panovník. V historických zápisech ostrova je důsledně popsán zápas Elary se sinhálským velmožem Dutugemunu, který bývá společně s Vidžájou z pozice Sinhálců vnímán jako „národní“ hrdina. Dutugemunu se pustil do boje za záchranu a spásu Buddhova učení neboli dhammy a svou výhrou osvobodil ostrov od nadvlády nebuddhistického vládce. Porážka Elary je jedno z centrálních témat Mahavamsy. Mnoho buddhistických textů této události přikládá velký význam a tento konflikt bývá vnímán prizmatem svaté války vedené za přežití malého sinhálského národa, který byl ohrožován hinduistickým tamilským přívalem. V tomto momentě je možné hledat kořeny sinhálského náboženského nacionalismu (Filipský 2003: 277-8).
3
Dhamma = Buddhovo učení.
20
V 5. a 6. stol. př.n.l. ovlivnil vývoj a multietnické soužití na Srí růst vlivu tří jihoindických hinduistických států – Čolského, Pálavského a Pandyjského. Období počátku našeho letopočtu až do 10.století je označováno za období utváření, rozkvětu a konsolidace sinhálské civilizace. Čólský zábor z roku 973 znamenal přesun těžiště politické moci i ekonomické prosperity do oblasti JV ostrova, do tzv. Polonarruvy, od toho se období do 13.století nazývá království polonnaruvské. Čolský zábor trval do počátku 11.století (Bell-Fialkoff 1999: 204). Během 13.století došlo k několika čólským a pandyjským výbojům z Jižní Indie na ostrov, v důsledku tohoto se těžiště sinhálského království posouvá více do vnitrozemí a do jižní části ostrova. Tamilové v této době okupovali poloostrov Jaffna (S) a oblast mezi Jaffnou a Anuradhapurou známou jako Vanni. Od 13. století se stahují z oblasti Vanni a zůstávají především na poloostrově Jaffna a v oblastech na východním pobřeží ostrova. Tamilský postup na jih vytvořil v podstatě novou hranici mezi Tamily a Sinhálci osídlenou části ostrova, ve 13. století vzniká v severní části ostrova tamilské království. Období mezi 13. a 16. stoletím lze charakterizovat několika změnami – posunem sinhálského centra moci do centrální a jihozápadní části ostrova, ustavením a konsolidací Tamilského království v severní části, eventuálním vznikem separačních tendencí v centrální části ostrova (budoucí Kandyjské království) a příchodem portugalských kolonizátorů (De Silva K.M. 1977: 44). Od prvopočátku tedy na ostrově existují dvě odlišné skupiny: indoárijští Sinhálci a dravidští Tamilové. Tyto dvě skupiny na ostrově koexistovaly, dostávaly se v různých periodách do mocenských střetů o ovládané území, ale jejich soužití na ostrově ve starověkém období nebylo dotčeno etnickou rivalitou. Z historických textů je dokonce zřejmé, že ve starověku nebylo vyloučené a dokonce ani neobvyklé, aby došlo k uzavření sňatku mezi příslušníky obou královských dvorů.
21
3.2
Koloniální éra a cesta k nezávislosti (16.století – 1948)
V 16. století existovala na ostrově tří nezávislá království: Kandyjské, Kotté (Sinhálci) a Japanéské (Tamilové). Jediné Kandyjské království se v počáteční fázi kolonizace Sri Lanky dokázalo zachovat nezávislost, kterou nakonec nadvláda VB zlomila (History of Sri Lanka). Během 16.století dochází k postupné kolonizaci ostrova, prvními kolonizátory jsou Portugalci, z jejichž područí se Srí Lanka snaží vymanit spojenectvím s nizozemskou Východoindickou společností v roce 1638. Kandyjské království, které v této době představovalo jediné nezávislé království na ostrově se snažilo vymanit z holandského sevření, výsledkem ale bylo uzavření smlouvy, která opět nastolila nadvládu Holanďanů. Nespokojenost s nadvládou Nizozemců vedlo v druhé polovině 18. století Kandyjské království k hledání dalších spojenců, v té době se o Perlu Indického oceánů začala zajímat i velmocenská Velká Británie (De Silva K.M. 1981) V roce 1815 se Velké Británii podařilo zlomit odpor centrálního Kandyjského království a ostrov se dostal pod jednotnou politickou autoritu, což přineslo zásadní změny. Ze Srí Lanky se stala aréna pro prosazení britských obchodních zájmů. VB provedla restrukturalizaci srílanského hospodářství, zavedla nezávislý kapitalistický sektor. V souvislosti s růstem nestátního sektoru se na ostrov nastěhovala vlna Indických Tamilů, kteří přišli kvůli možnostem práce na čajových plantážích (Pre-colonial Srilankan History). Britští kolonizátoři byli vystaveni oproti sousední Indii na ostrově značné populační heterogenitě. Obyvatelé Srí Lanky hovořili různými jazyky, uznávali jiná božstva, jinak se šatili. Britská koloniální vláda začala jednotlivé skupiny od sebe odlišovat, ke konci 19.století rozlišovala na ostrově několik odlišných „ras.“ Všechny spatřované rozdíly byly ze strany Britů vnímány jako „rasové“. Dá se říci, že Britové svými dále uvedenými opatřeními podporovali vznik etnického konfliktu. (Bell-Fialkoff 1999: 205) Termín rasový v této době začal získávat nový význam: například politická reprezentace byla volena na základě rasové
příslušnosti.
V
roce
1833
22
byla
zavedena
společná
správa
(administrativa) pro celý ostrov, v jejímž čele stál guvernér a tzv. Legislative a Executive Councils (legislativní a výkonné rady). Tří členové Legislativní rady byly nominováni guvernérem, s tím že jeden byl Sinhálec, druhý Tamil a třetí Burger. Tento princip komunálního zastoupení v Radách přetrvával až do roku 1910, kdy bylo stanoveno nové pravidlo: byly zavedeny volby pro 4 členy uskupení a zbývajících 6 bylo nadále nominováno na základě rasové příslušnosti: dva Tamilové, dva Sinhálci, 1 Kandyjec a 1 Muslim. Ke změně volby došlo až v roce 1931. Tento systém volby reprezentace poukazuje na nepřehlédnutelný paradox srílanské politické scény konce 19.století: na jedné straně si byli občané rovni, na druhé straně pravidla pro zastoupení v politice stanovená Brity zdůrazňovala heterogenitu
a formalizovala
kulturní a rasové diference mezi jednotlivými etnickými skupinami. Britský přístup podtrhující heterogenitu populace byl částečným impulsem pro vznik napětí mezi dvěma hlavními ostrovními etniky, Tamily eskalovalo především tím, že si obě skupiny začaly cíleně
a Sinhálci – to pak s ohledem na
druhou skupiny prezentovat odlišnosti mezi sebou a takticky jich využívat. Ze strany Britů byla patrná podpora Tamilů, i z důvodu lepší jazykové vybavenosti (angličtina), měli jednodušší přístup ke vzdělání a jejich procentuální zastoupení ve státních službách bylo vyšší, což u Sinhálců probouzelo pocity diskriminace (Nissan, Stirrat 1990: 28-31).
3.3
Vyhlášení nezávislosti
Až do roku 1922 se Sinhálci a Tamilové pokládali za dvě hlavní domorodé komunity ostrova, jejichž společným nepřítelem je koloniální britská vláda. Ve 20.letech 20. století se tak začalo probouzet i národněosvobozenecké hnutí ovlivněno sousední Indii, které se postupně vyvinulo v hnutí usilující o rozšíření podílu místních obyvatel na správě státu. V roce 1919 vznikla první významná politická strana Cejlonský národní kongres. Oficiálně byla nezávislost vyhlášena 4.února 1948, vojenská přítomnost Britů na ostrově byla v této době ještě potvrzena bezpečnostní smlouvou z roku
23
1947. Po vyhlášení nového nezávislého Cejlonského státu byla oficiálním jazykem po koloniální zkušenosti ponechána angličtina (Nissan 1998). Vládnoucí stranou se stala Sjednocená národní strana (United National Party,UNP), která se zaměřila na vývoj zemědělství, přistoupila k programu kolonizace tzv. suché zóny, oblasti na SV ostrova, která byla tradičně obydlována Tamily. Přestože Srí Lanka představovala v období vyhlášení nezávislosti poměrně bezproblémový stát, u kterého se díky poměrné politické stabilitě a hospodářským výsledkům předpokládal poklidný vývoj předání moci do rukou národních těles, nově ustavená vláda musela bojovat s úskalími tradiční multienticity ostrova. V tomto ohledu bylo problematické především přijetí Zákona o občanství (Citizenship Act) z listopadu 1948.
3.3.1. Zákon o cejlonském občanství Zákon o cejlonském občanství rozlišuje dva druhy občanství: tzv. citizenship by descent (zděděné občanství) a občanství získané registrací. Tzv. zděděné občanství získává osoba, která se narodila na Cejlonu před stanoveným datem4 a buď jeho otec se narodil na Cejlonu nebo jeho děd a praděd z otcovy strany se narodili na Cejlonu. Osoba, která se nenarodila na Cejlonu měla získání občanství složitější v tom, že musela být splněna podmínka, že se jeho otec a jeho děd narodili na Cejlonu nebo děd a praděd. Osoba, která se narodí po stanovením datu získává občanství, pokud se její otec narodil na Cejlonu. Občanství získané registrací mohla osoba, jehož matka má nebo měla zděděné občanství nebo pokud šlo o osobu ženatou či vdanou bylo třeba doložit residenci na ostrově po dobu 7 let, u svobodných 10 let (Citizenship Act). Sinhálci, srílanští Tamilové, Mauři a Burgheři se řídili těmito ustanoveními, problém vznikl s registrací indických Tamilů. V srpnu 1949 vznikl dokument vztahující se k občanství indických a pakistánských rezidentů na ostrově, který podstatně ztížil registraci indických Tamilů , V dokumentu 4
Stanoveným datem je myšlen 15.listopad 1948.
24
Indian and Pakistani (Residents) Citizenship Act byly specifikovány podmínky doložení rezidentního pobytu na ostrově, ženaté nebo vdané osoby musely prokázat trvalý pobyt na ostrově po dobu 7 let od 1.ledna 1939 a svobodné osoby po dobu deseti let od roku 1939. Tato podmínka mnohé indické Tamily úplně ze žádosti o občanství diskvalifikovala. Přístup sinhálské vlády k indickým Tamilů pramenil z toho, že je Sinhálci považovali za neasimilovaný prvek ve společnosti, který díky svým úzkým vazbám na tamilské starousedlíky oslaboval jejich postavení většinové komunity. (Filipský 2003: 310) Cílem vlády tedy bylo bezpochyby ztížit indickým Tamilům možnost získat cejlonské občanství. Indičtí Tamilové, kteří nezískali cejlonské občanství bylo označeni tzv. estate Tamils, byli považováni za dočasné usedlíky a vzhledem k tomu, že se jednalo o osoby pocházející z Indie, byli automaticky jejími občany. Toto tvrzení pochopitelně vyvolalo ze strany indické vlády nevoli. Otázka občanství indických Tamilů zůstala v 40.letech nedořešena a poznamenala vývoj vztahů mezi Indii a Srí Lankou do budoucna (Nissan, Stirrat 1990: 34)
3.4
50.léta: jazyková otázka jako spouštěcí mechanismus ke konfliktu
Politika UNP byla konzervativní, Srí Lanka mezi lety 1948 a 1956 byla spravována v podstatě dle koloniálních pravidel. Oficiálním jazykem byla angličtina
a
parlament
byl
kontrolován
prozápadně
vzdělanými
a orientovanými členy politických elit. Díky této orientaci se mezi sinhálskými buddhisticky a nacionalisticky orientovanými skupinami (především mladými mnichy) začalo utvářet opoziční nacionalisticky orientované křídlo. Klíčovou stranu představovala nově vzniklá Srílanská strana svobody (Sri Lanka Freedom Party, SLFP)
5pod
vedením S.W.R.D. Bandaranaike. Kurz politiky, jakou
Tato strana vznikla ze sinhálského hnutí Sinhala Maha Sabha, která vzniklo v roce 1937 pod vedení S:W.R.D. Bandaranaike a v období 40.let vedlo masovou kampaň pro ustavení Srí Lanky jako buddhistického státu. Jejím hlavním cíle bylo zavedení sinhálštiny jako oficiálního jazyka (Guruge 2006: 21-22). 5
25
Bandaranaike nastolil, by se dal ztotožnit s ideou vnímání nezávislosti jako mechanismu, který buddhismus, sinhálštinu a související kulturu posune do Sinhálci historicky vnímané dominantní pozice (DeVotta: 58). Jazyková otázka byla jednou z dominantních třecích ploch mezi vládnoucí UNP a opozicí. UNP propagovala budoucí nahrazení angličtiny jakožto oficiálního jazyka jak sinhálštinou tak tamilštinou, díky početnému zastoupení Tamilů na ostrověCelkově ve vztahu k Tamilům slibovala rovnoprávné paritní postavení se Sinhálci, rovnost před zákonem. Oproti tomu Bandaranaike byl v tomto ohledu radikálnější, kdy SLFP prosazovala názor že „… pokud dojde k paritnímu postavení obou jazyků (myšleno sinhálštiny, tamilštiny), je možné tvrdit, že během několika let přestane sinhálština existovat…“ (Wriggins 1960: 250-1). SLFP a Bandaranaikeova kampaň bylo označeno pojmem „Sinhalese only policy“, která se utvářela v duchu, že sinhálská rasa, náboženství a kultura by mohla vymizet (Rotberg 1999: 6). Tento nekompromisní postoj k zavedení sinhálštiny jako jediného oficiálního jazyka opět souvisí s obavami sinhálské majority z minoritního postavení, které plyne z obklopení ostrova širším kulturním celkem, 30 milionů Tamilů, kteří nejenže obývají jižní část Indie, ale jsou roztroušeni v rozsáhlé oblasti od Fidži až po Afriku (Filipský 2003: 315). Pochopitelně, že na nastolený směr politiky reagovali Tamilové, kdy pochopitelně na případné znevýhodnění tamilštiny reagovali negativně a díky svému minoritnímu postavení se nechtěli dostat do podřízené pozice ve vztahu k majoritním Sinhálcům. V prosinci 1949 vznikla nová opoziční tamilská strana – Tamilská federální strana (Tamil Federal Party, FP).
3.4.1 První vlna nepokojů: střety v roce 1956 a 1958 Zlomovým bodem se staly volby
na jaře 1956, ve kterých zvítězila
koalice Sjednocená lidová fronta (People´s United Front, MEP), v jejímž čele stál Bandaranaike ze SLFP. Výhra Banadaranaiekovy strany odrazila rostoucí nacionalistické tendence mezi Sinhálci. Bezprostředně po zvolení začala vláda připravovat opatření pro realizace předvolebních slibů, pro zavedení sinhálštiny jako oficiálního jazyka. Zákon o úředním jazyku, který je známý pod
26
názvem Sinhala Only Act, byl schválen sněmovnou srílanského parlamentu v červenci 1956. Sinhala Only Act6, oficiálně Official Language Act - zákon č.33, stanovil sinhálštinu jako jediný oficiální jazyk Cejlonu. Tento krok vyvolal následnou reakci Tamilů, i přes přesvědčování ministerského předsedy Bandaranaika, který
ujišťoval
tamilské a levicové
strany, zastoupené
v cejlonském parlamentě, že tamilská menšina pochopitelně bude mít zajištěny podmínky pro užíváni tamilštiny v oblastech, kde je jejich procentuální zastoupení majoritní. Tamilská federální strana ve volbách v roce 1956 získala většinovou podporu v oblastech obývaných Tamily, svůj volební program zaměřila na kritiku legislativy týkající se občanství a znevýhodnění Indických Tamilů, oponovala také probíhající
vládnímu kolonizování
tamilských tradičních
oblastí na severu a východě ostrove sinhálskými osadníky (Wilson 1977: 296). Tato strana uspořádala na protest proti jednání o Sinhala Only Act nenásilnou demonstraci (satyagraha) nedaleko budovy parlamentu, Tato zprvopočátku pokojná demonstrace vedla k zatčení asi stovky osob a na jejím základě došlo k rozšíření nepokojů do oblasti V provincie, kde žili Sinhálci a Tamilové smíšeně. V distriktu Batticaloa dokonce došlo k masové demonstraci, střet protestujících Tamilů s policií si vyžádal dva životy. Proč se střety díky jazykovému zákonu přesunuly právě do oblastí východních provincií je poměrně snadno zdůvodnitelné další kontroverzí, ve které vláda po UNP pokračovala a sice jednalo se o oblasti obývané Tamily, které byly postupně kolonizovány, což bylo ze strany Tamilů vnímáno jako snaha o „rozředění“ jejich majoritního zastoupení v těchto distriktech. V průběhu roku 1956 došlo k praktickému naplňováni kurzu Sinhalese only politiky, což se projevovalo například v oblasti vzdělání. Na základě nevyhovujícího postavení, do jakého byli Tamilové sinhálskou propagandou
6
Tamily byly uznány určité „úlevy“, kdy například lidé vzdělaní v angličtině či tamilštině mohli skládat zkoušky v jejich jazyce při vstupu do veřejných služeb, dále bylo v pravomoci místních úřadů rozhodovat o jazyku v jakém budou jednat a byla ponechána možnost občanům jednat s vládou v jejich vlastním jazyce. (Tambiah 1992: 46)
27
postaveni, se Federální strana v červnu 1956 usnesla na „založení autonomního lingvistického státu v rámci Cejlonské federální unie, aby byla chráněna kulturní svoboda a identita tamilsky mluvící populace“, protestovala také proti pokračující kolonizaci tamilského území. Nepřímo vyzvala k zahájení nenásilné akce, která povede k dosažení tohoto cíle (Tambiah 1992:48) . Sinhala Only Act ovlivnil také ministerstvo dopravy, které vyhlásilo pravidlo, že na každé státní poznávací značce má být sinhálské označení „srí“, proti čemuž se Tamilové bouřili a namísto toho vozidla v Severní a Východní provincii označovali tamilským slovem „shri“ (DeVotta 2005: 151). V srpnu 1956, měsíc po přijetí kontroverzního jazykového zákona formulovala Federální strana (tamilská strana, FP) tři základní požadavky: rovné postavení jazyků, garance občanství indických Tamilů a okamžití zastavení osidlování tamilských území Sinhálci. (Nissan 1998) Bandaranaike na základě toho zahájil s vedením Federální strany, konkrétně s jejím předsedou S.J.V. Chelvanayakamem, jednání, které mělo vést k dosažení kompromisního řešení a ke zklidnění vzniklého napětí mezi vládou a Tamily. Výsledkem jednání byl tzv. B-C Pact (podle příjmení jeho signatářů) který uzavřeli v roce 1957. Kompromis spočíval minoritního
jazyka
a
to
v Severní
a
v zavedení tamilštiny jako
Východní
provincii
a
předně
k administrativním účelům, druhým bodem bylo zavedení regionálních rad, které by získaly pravomoci centrální vlády a rozhodovaly by například o výběru kolonizátorů příslušných oblastí, za které by rada zodpovídala. Bohužel ale byla tato dohoda ostře kritizována buddhistickými duchovními (sangha), sinhálskými nacionalisty a UNP. V říjnu 1957 pak v reakci na podpis Jayewardene zorganizoval protestní pochod z Colomba na Kandy. Tehdejší leader UNP D. Senanayke prohlásil systém regionálních rad za zradu národa. Na základě tlaku, pod kterým se Bandaranaike octl,
v dubnu 1958
dohodu vypověděl. Zrušení dohody bylo zdůvodněno jako reakce na i „ilegální kampaň“ ze strany Tamilů. Jednalo se o demonstrativní zamazávání slovního spojení srí na státních poznávacích značkách, což Tamilové vnímali jako vnucování sinhálštiny (Filipský 2003: 322-23).
28
Tyto události dohromady přispěly k vypuknutí dalšího střetu mezi Tamily a Sinhálci. Zatímco Tamilové připravovali v reakci na vypovězení dohody pokojnou demonstraci, rostoucí napětí mezi etniky vygradovalo akcí Sinhálců na nádraží v Polonnaruvě – v noci z 22. na 23. května 1958 dav Sinhálců napadl vlak s domněnkou, že v něm cestující zástupci tamilské Federální strany. Tento útok nebyl úspěšný, ale sinhálské jednotky pokračovali ve výbojích proti Tamilům v Polonnaruvě. Střety na území Polonnaruvy se staly spouštěcím mechanismem pro
nepokoje, které se rozšířily do všech
oblastí, kde žili Tamilové a Sinhálci smíšeně. Jak uvádí James Manor, u nepokojů v roce 1958 je možné vysledovat tři fáze: první fáze trvající od 22. do 25.května je charakteristická incidenty, ke kterým došlo v oblasti Polonnaruvy (s většinovou populací Sinhálců) a v Eravuru ve Východní provincii (tamilský většina), druhá fáze trvala od 25. do 29. května a byla specifická především útoky proti Tamilům, ničením jejich majetku v oblasti Colomba a v oblastech s většinovou populací Sinhálců. Třetí fáze trvala v období mezi 26. květnem a 3.červnem a je charakteristická především akcemi proti Sinhálcům v oblastech s většinovou
tamilskou populací, tedy v oblastech Severní a Východní
provincie (Tambiah 1992:51-56). Napjatou situaci se snažila vláda zklidnit návrhem zákona o užívání tamilštiny, tzv. Tamil Language (Special Provisions) Act přijatý v září 1958. Podle tohoto zákona mohla být tamilština ve Východní a Severní provincii používaná k administrativním účelům, pro komunikaci s úřady, pro vedení agendy místních samosprávných těles, mohla být využívána na školách, na Cejlonské univerzitě v ní mohli být skládány zkoušky pod podmínkou znalosti sinhálštiny (Tamil Language Act). Tamilská reprezentace se k návrhu zákona postavila poměrně chladně a to z důvodu absence zmínky o původním návrhu vzniku systému regionálních rad a nebyla Tamilům poskytnuta žádná záruka větší autonomie v kulturní ani administrativní oblasti. Zákon byl nakonec v dané podobě schválen, prováděcí opatření ale byla přijata až v roce 1966, zůstal tedy několik let pouhým gestem ze strany vlády.
29
3.5
Vyhlášení republiky a následná eskalace konfliktu
V roce 1960 se konaly nové volby, do čela SLFP se postavila žena: S.Bandaranaiková, která si díky politice zaměřené na podporu buddhismu získala v průběhu působení v čele strany velké procento voličů Dá se říci, že pokračovala v kurzu svého zesnulého manžela – požadovala zavedené sinhálštiny jako jediného jednacího jazyka státní správy – tím si pochopitelně udržela i podobný přístup Tamilů ke své politice. Mezi kontroverzní návrhy, které Federální strana se pochopitelně proti požadavkům zavedení sinhálštiny jako jediného jazyka používaného orgány státní správy a soudy vzbouřila. Další pokus o řešení jazykové otázky nastal v roce 1965, kdy se vláda pokusila uzavřít dohodu s Federální stranou ve stylu B-C paktu, jejíž náplní bylo kompromisní řešení jazykové a národnostní otázky: měla dojít k rozšíření regionální autonomie vytvořením okresních rad a tamilština měla být využívaná místní samosprávou ve V a S provincii (což již zajišťoval Tamil Language Act z roku 1958, ke kterému ale doposud chyběly prováděcí předpisy). Zavedení systému okresních rad naopak vyvolal nevoli mezi radikálními a silně nacionalisticky orientovanými Sinhálci (Filipský 2003:324-32). V roce 1970 se konaly nové volby, do čela státu se postavila středolevá vláda v čele s koaličním uskupení pod názvem Jednotná fronta7 (United Front, UF). Nová vláda začala
v realizaci svých vizí: došlo k postupnému
znárodňování soukromého sektoru, což mělo za následek ztrátu zaměstnaní mnoha indických Tamilů, ti tradičně pracovali v soukromém sektoru na plantážích. Koalice také představila systém kvót pro přístup k vyššímu vzdělání, který zvýhodňoval sinhálské studenty před tamilskými8. Vláda také využila svého postavení k prosazení státoprávních změn, byla změněna ústava a vyhlášena nová v roce 1972, která z dominia Cejlon vytvořila Republiku Srí 7
Ve straně byli zastoupeni socialisté, komunisté, SLFP.
8
Konkrétně rozvedeno v kapitole 4 této práce.
30
Lanka. (Nissan, Stirrat 1990: 37) Federální strana k tomu dokumentu formulovala tři základní požadavky – chtěla vytvoření federální formy vlády skládající se z pěti regionů, do textu zavést Tamil Language Act a chtěli také zavedení tamilština jako prostředku pro vzdělání tamilských studentů (Guruge 2006: 36)
3.5.1 Srílanská ústava z roku 1972 Ústava Republiky Srí Lanka byla ratifikována 22.května 1972. Pro účely této práce je důležité zabývat se kapitolami, které souvisí s národnostní a jazykovou otázkou Srí Lanky. Ústava se příliš s diskriminací minoritních skupin nevyrovnává. Dle Kapitoly 3 se stává oficiálním jazykem sinhálština, na základě Aktu z roku 1956, pravidla pro užívání tamilštiny se taktéž řídí Aktem z roku 1958, oficiálním jazykem legislativy je sinhálština, kdy jednotlivá ustanovení budou překládána do tamilštiny, jazykem soudů
ve Východní a
Severní
provincii může být tamilština. Z hlediska vztahu mezi Sinhálci a Tamily je také důležitá Kapitola 2 zabývající se postavením buddhismu v nově vzniklé republice. Buddhismu se dostává předního místa mezi ostatními náboženstvími na ostrově a státu je kladena povinnost chránit a propagovat buddhismus. V Kapitole 4 je na druhou stranu řečeno, že jsou všechna náboženství rovnoprávná, ale Tamilové považovali
preferenční
vyzdvihnutí
buddhismu
za
pokračování
diskriminačního kurzu 60. a 70.let (Sri Lanka Consitution 1972).
Na základě opatření, která vládnoucí koalice uplatňovala ve vztahu k Tamilům se opět mezi nimi polarizovala opoziční hnutí, které s touto rádoby pozitivní diskriminací nesouhlasilo. V roce 1972 vznikla tamilská koalice Tamilská jednotná osvobozenecká fronta (Tamil United Liberation Front, TULF), která sdružovala tamilské strany. Tamilská fronta bojovala za práva Tamilů, mezi její hlavní požadavky se řadilo zrovnoprávnění tamilštiny se sinhálštinou, ústavně zakotvená práva etnických menšin a decentralizace státní správy.
31
Vláda však požadavky Tamilů ignorovala. Důsledkem toho byla radikalizace tamilského hnutí, kdy mezi tamilskými občany a jejich představiteli začal panovat názor, že pokud zůstanou ve společném státě se Sinhálci, budou se muset smířit s minoritním druhořadým postavením. Jako jediné řešení a vytoužené získání rovnocenného postavení spatřovali v osamostatnění. Jednotná fronta tak oficiálně vyhlásila svým cílem vytvoření nezávislého státu, který by byl tvořen oblastmi s majoritním zastoupením Tamilů, tzv. Tamilského Ílámu. Jednotná fronta usilovala o vyhlášení státu diplomatickými politickým prostředky a jednáním se stávající srílanskou vládou, mezi rozvášněnými především mladými Tamily ale dochází ke vzniků radikálních hnutí9, která mají za cíl vyhlášení státu, k čemuž mají být využity jakékoliv prostředky (Filipský 2003: 336).
Za počátek občanské války mezi Tamily a Sinhálci bývá ve většině zdrojů označován rok 1983. Hranici přesného začátku konfliktu je velmi těžké určit. Definici požadavku osamostatnění a radikalizaci hnutí, které je schopné dosáhnout cíle jakýmikoli prostředky (tak jest proklamováno) lze považovat za zlomový okamžik ve vztahu mezi sinhálským a tamilským etnikem. Od 2.poloviny 70. let je tedy možné hovořit o období silné eskalace napětí mezi Sinhálci a Tamily, které je dovršeno násilným střetem z roku 1983, který oficiálně odstartoval občanskou válku.
3.6
Vývoj v 70.letech: rozvoj a radikalizace tamilských separatistických hnutí
Vývoj na Srí Lance v 70.letech lze považovat za zlomový pro vypuknutí občanské války. Vyhlášení Ústavy v roce 1972,
v níž
Jednotná fronta
V tomto období vzniká stěžejní tamilské hnutí Tygři osvobození Tamilského Ílamu (Liberation Tigers of Tamil Eelam, LTTE). Blíže viz další text. 9
32
ignorovala požadavky Federální strany bylo první události, které vedlo k další polarizaci postojů mezi Tamily. Nová vláda S. Bandaranaikeové aplikovala ve vztahu k menšinám značně diskriminační kurz politiky. Nejvýraznějším a nejkontroverznějším bylo přijetí jazykově založené standardizace známek pro přijímání studentů na vysoké školy v roce 1974 (důsledkem bylo zvýhodnění Sinhálců, kterým na univerzity stačil menší součet známek než Tamilům). Toto opatření jasně diskriminovalo Tamily a přispělo ke vzniku antivládního postoje mezi tamilskou menšinou. Důsledkem byl vznik jednotné politické organizace, která zastřešovala existující tamilské politické strany. V roce 1972 tak sloučením Federální strany, Tamilského kongresu a Cejlonského dělnického kongresu vznikla Tamilská
jednotná osvobozenecká fronta (Tamil United Liberation Front,
TULF10), která přijala šestibodový program, ve kterém definovala své priority: 1. zrovnoprávnění tamilštiny se sinhálštinou, 2. záruku občanství Tamilům, kteří byli znevýhodněni na základě Citizenship Act, 3. vznik sekulárního státu, rovnoprávnost všech náboženství, 4. zajištění svobody a rovnoprávnosti všech osob, 5. zrušení kastovního systému, 6. vytvoření
decentralizované
státní
správy
pro
zajištění
participační demokracie (Guruge 2006: 36-39). Tyto požadavky byly ze strany vlády nadále ignorovány, což vedlo k dalšímu odcizení mezi Tamily a Sinhálci. Následkem tohoto odcizení od přijetí ústavy v roce 1972 bylo vytvoření konceptu nezávislého tamilského státu. V roce 1973 vyhlásil akční výbor TULF (tehdy ještě TUF) za svůj hlavní cíl vytvoření nezávislého státu zahrnující Severní a Východní provincii s převahou tamilského obyvatelstva – Tamilského Ílámu (Filipský 1999: 337). Požadavek získání autonomie se tedy posunul do snahy o zisk samostatnosti.
10
Původní název TULF bylo pouze TUF – Tamilská jednotná fronta, k přejmenování dochází v roce 1975 (Filipský 1999:337-8).
33
Došlo k postupné radikalizaci postojů v rámci TULF a souběžně s tím začínají vznikat první studentské militantní skupiny.
Radikalizace postojů
TULF je patrná z tzv. Vaddukoddaiské rezoluci, která byla přijata v květnu 1976. Obsahem této rezoluce bylo několik základních zlomových bodů v postoji TULF. V rezoluci jsou sumarizovány křivdy, které byly na tamilskou menšinu ze strany srílanské vlády uskutečněny, je v ní též deklarováno, že „…..Cejlonští Tamilové jsou národem odlišným od Sinhálců na základě jejich jazyka, náboženského vyznání, odlišné kultury a kulturního dědictví, jejich historie je historií nezávislého státu existujícího na vyhraněném území po celá staletí do doby než byly ohroženi evropskou invazí, jsou oddělenou entitou vládnoucí nad vlastním územím. Ústava z roku 1972z Tamilů činí zotročený národ novými kolonizátory, kterými jsou Sinhálci, kteří využívají moc ke zbavení Tamilů jejich vlastního území, jazyka, občanství, ekonomického života, možností v zaměstnání i v přístupu ke vzdělání, dochází k destrukci všech atributů národnosti Tamilů.“ A na základě tohoto požadovala TULF „… rekonstrukci Nezávislého, suverénního, sekulárního a socialistického státu Tamilský Ílám , založeného na právu na sebeurčení…“ (Vaddukoddai Resolution). Kromě oficiální opozice, kterou představuje TULF došlo také k projevům nespokojenosti, k pasivnímu odporu, mezi obyvateli Severní a Východní provincie. Význačnou události se stala Světová tamilská výzkumná konference (World Tamil Research Conference) konající se v lednu 1974. Předsedkyně vlády Bandaraneiková v podstatě vůbec nepodporovala konání této konference na Srí Lance, ale „díky její publicitě ji nemohla zakázat“ (Matthews 1986: 30) . Značné následky měl především zásah policiena přednášce konané se poslední den konference – policie agresivně zaútočila na účastníky, při útoku přišlo o život devět Tamilů (Guruge 2006: 40). Tímto krokem dala vláda jednoznačně najevo svůj „nesouhlas“ s opozicí, což vedlo ke vzniku radikálnějších opozičních nálad a ke vzniku tamilských militantních uskupení. K radikalizaci postojů a k formaci militantních tamilských skupin přispěly kromě policejního zásahu na konferenci další dva faktory. Prvním z nich byla zmíněna standardizace uplatňovaná v oblasti vzdělání, které měla značný dopad na tamilskou mládež a také povstání organizace Janatha
34
Vimukthi Peramuna (JVP)11, při němž byly vládní vojenské síly poměrně nepřipravené a téměř ohrožené povstalci. V tomto období12 vznikly tamilské separatistické síly13. Jmenujme nejznámějších pět uskupení: Tygři osvobození tamilského Ílámu (Liberation Tigers of Tamil Eelam, LTTE), Ílámská lidová revoluční osvobozenecká fronta (Eelam People´s Revolutionary Liberation Front, EPRLF, někdy se pro tuto organizaci
používá
název
Lidová
osvobozenecká
armáda),
Tamilská
osvobozenecká fronta (Tamil Eelam Libeartion Organisation, TELO), Ílámská revoluční studentská organizace (Eelam Revolutionary Organisation of Students, EROS), lidová osvobozenecká organizace Tamilského Ílámu (Peoples´s Liberation Organisation of Tamil Eelam, PLOTE) (Bouffard, Carment 2006: 157).
BOX 1: LTTE: Tygři osvobození Tamilského Ílámu LTTE je jednou z nejlépe organizovaných teroristických organizací, byla označena USA za mezinárodní teroristickou organizaci (FTO). LTTE byla zformována v květnu 1976 pod vedením Velupillai Prabhakarana, který je klíčovou postavou hnutí až do současnosti. Cílem LTTE je vytvoření separátního území v oblasti Severní a Východní provincie, která představuje domovinu Tamilů, vybudování státu Tamilský Ílám.
JVP neboli Lidově-osvobozenecká fronta (People´s Liberation Front) byla založena v roce 1965 a jejím cílem bylo provést socialistickou revoluci na Srí Lance. Jejím zakladatelem je Comrade Rohana Wijeweera. Její hlavní akcí byla snaha o protivládní povstání, které ale nebylo úspěšné. Strana byla poté postavena mimo zákon. (History of the JVP) 11
Jednotlivá militantní hnutí vznikala v průběhu 70. a 80.let, pro srovnání a přehlednost jsou vedeny všechny na tomto místě. 12
Existuje asi 30 frakcí srílanských tamilských militantů, společně se označujících jako „Tygři“ (tygr je starým symbolem nezávislého Japanského království o období 13.století). je jim společné, že jsou ostražití při udávaní přesného počtu zainteresovaných osob.Většinou se jedná o radikalizovaná bratrstva či společenství (s výjimkou PLOTE – to jsou marxisté), odmítají západní způsob demokratického uspořádání pro Ílam. Jejich cíl je totožný (vytvoření nezávislého státu), ale liší se politickou strategií ideologií. TELO vznikla v roce 1973, byla založena dvěma revolucionáři (Thangathurai a Kuttimani), EROS byla založena v roce 1975 v Londýně, specializuje se především na ekonomické sabotáže. ERPLF je seskupením organizací, byla zformována v roce 1981. (Matthews 1986: 34-37) 13
35
LTTE má dvojvrstvou strukturu: politické a vojenské křídlo.Obě jsou pod dohledem řídící výboru, v jehož čele je šéf LTTE Prabhakaran. Tento výbor je odpovědný za vedení a kontrolu specifických subdivizí, kterými jsou: -Obojživelná skupina – tzv. Mořští tygři (The Sea Tigers) -Vzdušná skupina – tzv. Vzdušní tygři (The Air Tigers) -Elitní bojová skupina známá jako Regiment Charlese Anthonyho (pojmenováno podle jednoho z Prabhakarnových blízkých spolupracovníků) -Sebevražedná bombová jednotka – tzv. Černí Tygři -Politická kancelář -Mezinárodní sekretariát Organizace má dle dostupných údajů okolo 7000 členů. Všichni jednají v duchu hlavního cíle organizace: bojují proti diskriminativní sinhálské většině s cílem vybudovat nezávislý tamilský stát. Musí vypustit ze svých myslí všechny obavy ze smrti a být ochotní položit své životy v bojích s vládními jednotkami či konzumací kyanidu pokud hrozí zatčení. LTTE klade značný důraz na kult mučednictví. Pro členy LTTE je velmi typická jejich tvrdá disciplína, vysoká míra motivace, horlivost. Jejími členy jsou jak muži a ženy, tak bohužel i děti. Rekrutace žen a dětí do řad LTTE začala po příchodu IPKF v roce 1987. Všichni bojovníci prochází tvrdým tréninkem, který typicky trvá 4 měsíce a během něj se učí jak zacházet se zbraněmi, taktikám boje a komunikace, souběžně jsou jim vštěpovány základní myšlenky organizace aby bojovali pro správný cíl. Nejúspěšnější taktikou boje se staly sebevražedné operace, jejichž hlavním aspektem je i následná publicita akcí (Liberation Tigers of Tamil Eelam)
V roce 1977 proběhly nové volby, ve kterých zvítězila UNP, novým ministerským předsedou se stal J.R. Džajavardhana, TULF těchto volbách dosáhla skvělých výsledků, stala se hlavní opoziční stranou se ziskem 18 křesel v parlamentu (Election of 1977 and More Violence). Nová vláda přistoupila k několika změnám. V září 1978 vznikla nová ústava.
36
Ústava z roku 1978 přinesla několik zásadních změn: byl jmenován výkonný prezident, který stál v čele státu (Executive Presidency), jímž se stal J.R. Džajavaradhana. Pro účely této práce jsou významné změny, které měly souvislost s dmýchajícím konfliktem:
tamilština se stává společně se
sinhálštinou národním jazykem, sinhálština ale stále zůstává jazykem oficiálním, role buddhismu jako předního náboženství zůstala, byl zrušen diskriminační systém standardizace známek v přijímání na univerzity (Sri Lanka Constitution 1978). Značnou kontroverzi a značnou eskalaci napětí způsobilo nedodržení závazku, který si UNP stanovila ve svém volebním manifestu týkajícího se převedení moci a vyšší míry lokální autonomie. Měly vzniknout tzv. okresní rády (district councils), díky kterým by se Tamilové větším způsobem podíleli na správě. Tento koncept byl pro Tamily přijatelný. Problematická však byla praktická aplikace, kdy vláda v podstatě i po regionálních volbách neučinila praktické kroky k předání moci okresním radám (Matthews 1986: 31-2). Tento fakt vyvolal negativní postoj vzniklých tamilských militantních uskupení, která odmítala politická řešení propagována TULF a domnívala se, že politická řešení nejsou na místě
a je třeba zasáhnout jinými prostředky. Došlo k několika
ozbrojeným střetům, v roce 1978 byl zabit policejní inspektor z distriktu Jaffna, útok spáchala LTTE. V roce 1981 v souvislosti s volbami do okresních rad došlo k další vlně násilností – LTTE zavraždila hlavného představitele UNP v disktiru Jaffna a další občany, na to reagovala policie zničením tržiště, vydavatelství novin a podpálením knihovny, které obsahovala zhruba 95.000 knih, což bylo vnímáno ze strany Tamilů jako útok na jejich historii a kulturu (Nissan 1998). V souvislosti s násilnostmi propukajícími od konce 70.let přistoupila vláda k přijetí dalšího dokumentu, kterým byl Akt o prvenci terorismu (Prevention of terrorism Ac, PTA) 14 a to v roce 1979. Přijetí tohoto aktu mělo vést k zmírněné
PTA měl být dočasným dokumentem pro prevenci aktů terorismu na ostrově, prevencí nezákonných aktivit jakékoli skupiny nebo skupiny osob, organizace. Pokud bude zjištěna nějaká taková aktivita u osoby, skupiny či organizace, nebo bude panovat podezření z takové aktivity, bude osoba dle rozhodnutí ministra, bude osoba zadržena minimálně na dobu tří 14
37
násilí a terorismu propukajícího na severu ostrova. PTA byl během dvou let integrován do permanentní legislativy státu (Sri Lanka Prevention of Terrorism Act). V roce 1982 se pak konalo referendum jednající o znovuzvolení parlamentního zastoupení z roku 1977, kde vítězství obhájila UNP. O referendu je známo, že jeho průběh byl do značné míry zatíženo korupcí (Guruge 2006: 47). V souvislosti s vývojem konce 70.let a počátku let 80. byla patrná míra eskalace násilí v konfliktu, která vygradovala v teroristický útok z roku 1983, který odstartoval občanskou válku.
měsíců a bude držena na místě a v takových podmínkách jaké určí ministr (Sri Lanka Prevention of Terrorism Act).
38
4.
Analýza příčin konfliktu mezi Tamily a Sinhálci
4.1
Sumarizace faktorů
K vypuknutí občanské války Na Srí Lance přispělo několik příčin. Probíhající konflikt je příkladem etnického konfliktu, jehož vznik je zapříčiněn kombinací mnoha faktorů. Tamilové a Sinhálci jsou etnika, která používají odlišný jazyk, mají jiné náboženské vyznaní současně ale sdílí stejné území. Tyto charakteristiky jako takové ale v sobě implicitně nezahrnují důvod k ozbrojenému konfliktu mezi skupinami. Na základě teorie etnického konfliktu je možné označit Srí Lanku za horizontálně integrovaný systém.
V podstatě až do období dekolonizace
jednotlivá etnika vedle sebe koexistovala, docházelo k občasnému pnutí, které by se ale spíše dalo označit za rivalitu či konkurenci, ale v delší historické perspektivě nedocházelo ke vzájemnému vymezení na základě etnicity. Dvacáté století a období dekolonizace sebou přináší vznik tzv. soutěžící etnicity, kdy se na základě kombinace několika mezi sebou provázaných faktorů, obě etnika snaží soupeřit o přístup k ekonomickým zdrojům, obsazení státních funkcí atd. Pro horizontálně integrované systémy bývá typické, že otevřený konflikt nenabírá rychlý spád, ale postupně se vyvíjí, eskaluje, až dojde k ozbrojenému konfliktu, v případě Srí Lanky občanské válce mezi etniky (Tesař 2007:31). Jedna skupina se v daném systému dostává do opozice proti skupině druhé. Postoj Tamilů stoprocentně naplňuje charakteristiky nehierarchického systému: jejich postoj a požadavky se stupňují a v souvislosti s tím dochází k eskalaci napětí. Eskalace konfliktu na Srí Lance také úzce souvisí s historickým vývojem na ostrově: od fáze osidlování až pro zlomové období dekolonizace a vyhlášení nezávislosti Cejlonu. Nejen že se konflikt vyvíjí v průběhu koexistence obou etnik na ostrově, historie se dokonce v tomto konfliktu stává jedním z faktorů, jedním z prostředků kterým se etnika vůči sobě vymezují.
39
Jak je výše uvedeno, vznik ozbrojeného konfliktu je vyvolán kombinací několika úzce provázaných faktorů. Pro analýzu těchto faktorů je nutné je systematicky rozdělit. V této práci je aplikováno dělení Michaela E. Browna uvedené v úvodní části práce, který rozlišuje základní široké skupiny, do kterých lze jednotlivé příčiny vypuknutí konfliktu zařadit. Pro analýzu jednotlivých faktorů je tedy jako základní vodítko aplikováno Brownovo dělení, v jednotlivých širokých okruzích jsou definovány konkrétní příčiny, které přispěly ke vzniku otevřeného konfliktu a/nebo následně k jeho eskalaci.Faktory jsou tedy děleny na (Brown 2001: 5): 1. Strukturální faktory a)
Etnická geografie, teritorium
2. Kulturně-percepční faktory a)
Jazyková otázka
b)
Historie a její odlišné vnímání
c)
Náboženství
3. Ekonomicko- sociální faktory – aplikace teorie sociálních nerovností a)
Vzdělání
b)
Zaměstnanost
4. Politické faktory a)
Vliv politického systému a role elit
Hierarchickou posloupnost ilustruje Graf č.1.
40
Faktory etnického konfliktu mezi Tamily a Sinhálci
Strukturální faktory
Etnická geografie, teritorium
Kulturně-percepční faktory
Jazyk Jazyková politika
Historie a její vnímání
Ekonomickosociální faktory
Náboženství Politika náboženství
Vzdělání
Zaměstnanost
Politické faktory
Vliv politického systému
Pro analýzu těchto faktorů je důležité pochopit souvislost mezi nimi. V aplikovaném dělení jsou stanoveny široké skupiny faktorů pro přehlednost zařazení konkrétních příčin, které vedly ke vzniku konfliktu. Tyto příčiny jsou ve výše uvedeném přehledu zaznamenány heslovitě, aby bylo dělení logické a systematické. Při analýze těchto příčin je ale nutné tyto pojmy rozvést a zasadit je do plného kontextu vzniku konfliktu. Každé příčině je věnována v následujícím textu dílčí kapitola. Jednotlivé faktory spolu ale souvisí a některé na sebe přímo navazují. Tyto souvislosti je třeba explicitně vyzdvihnout. Územní faktor pochopitelně úzce souvisí s historií. Na historii a vývoj na ostrově pak navazuje jazyková politika, jejíž diskriminační opatření se odrážejí na diskriminaci tamilské menšiny v přístupu ke vzdělání a v zaměstnanosti. Diskriminace se odráží v přístupu Tamilů k Sinhálcům a zde dochází ke zpětné vazbě, kdy je znovu využita historie, tentokrát její pojetí ze stran jednotlivých etnik a na základě které se díky pnutí vytvořené jinými faktory vůči sobě vymezují. Vlivem politického systému je myšlen vliv a zapojení elit: konkrétně využívání situace mezi etniky jednotlivými politiky k dosažení postavení. Tato kategorie tedy stojí trochu stranou, ale pochopitelně také přispívá k eskalaci napětí.
41
4.1.1 Soutěžící etnicita v srílanském konfliktu, její specifické postavení a stručná geneze Je nezbytné
zdůraznit, že stěžejním bodem v konfliktu mezi Tamily
a Sinhálci je v současné době právě zmíněná soutěžící etnicita, která vznikla a je „živena“ kombinací výše zmíněných faktorů. Soutěžící etnicita není explicitně faktor, který vedl k vypuknutí ozbrojeného konfliktu mezi Tamily a Sinhálci, ale je fenoménem, který stojí „nad“ ostatními faktory. Pro pochopení lze tento jev shrnout stručně takto. Obě etnika určitou dobu na ostrově koexistovala, přičemž již z historie je patrné, že Sinhálci měli obavu ze svého minoritního postavení v oblasti (Srí Lanka je obklopena územími s mnohaprocentní tamilskou populací), což poskytlo kořen vzniku soutěžící etnicity. Ta se
poté v období kolonizace a následného vyhlášení
nezávislého státu naplno projevuje: Sinhálci se dostávají k moci v nezávislém státě a snaží se využít svého majoritního postavení na ostrově (jazykový zákon, zákon o občanství atd.), na což pochopitelně Tamilové reagují. Konkrétními faktory jsou pak jednotlivá opatření, která mají vliv na postavení Tamilů, ti na ně reagují a dochází k eskalaci konfliktu mezi etniky. Toto velmi stručné shrnutí má sloužit k pochopení souvislosti mezi jednotlivými faktory a mezi etnicitou, která hraje v konfliktu mezi Sinhálci a Tamily zásadní roli. Od dob osídlení ostrova oběma etniky spolu Sinhálci a Tamilové sdíleli jedno území. Sinhálci jsou původem Árijci,buddhisté a Tamilové z kmenu drávidského a jejich vyznání je hinduistické. Prvním kmenem na ostrově byli pravděpodobně na základě Mahavamsy Sinhálci, tamilské osídlení je pozdější. Sinhálské království bylo v průběhu své existence několikrát atakováno Tamily i jinými jihoindickými kmeny, což bylo přirozeným důsledkem polohy ostrova. Prvním významným střetem mezi tamilskou a sinhálskou populací je konflikt mezi Elarou a Dutugemunu, který ale na základě historických podkladů neměl etnický základ a nebyl mu ani ve své době přikládán. Pnutí mezi Sinhálci a Tamily v této době je označováno za normální, Srí Lanku lze v prvních stoletích po árijském osídlení popsat jako multi-racial society, což je společnost, která „klade důraz na harmonii, ducha žití a možnosti nechat žít“ než jako
42
pluralistickou společnost. Změna přichází v 5. a 6 století, kdy roste vliv jihoindických hinduistických státu, to ovlivňuje jak Tamily, kteří jsou si více vědomi své etnicity, tak Sinhálce, kteří je začínají vnímat více jako rivaly. Tamilské osady na ostrově se stávají místem podpory jihoindických invazí. V této době se Srí Lanka proměňuje v pluralistickou společnost, ve které žijí dvě různá etnika, mezi nimiž dochází ke sporadickému pnutí (De Silva 1977: 37). V tomto bodě je tedy možné spatřit prvopočátek soutěžící etnicity. Dalším zlomovým obdobím bylo období britské kolonizace. Britští kolonizátoři si byli vědomi etnické heterogenity ostrova a
dá se říci, že
diference mezi jednotlivými etniky zdůrazňovaly a to i v rámci právního systému. V tomto období obě etnika začala více vnímat odlišnou etnicitu. Sinhálci se navíc cítili diskriminováni oproti Tamilům ze strany britských kolonizátorů v oblasti zaměstnávání ve státní sféře, což přispělo k jejich menšinovému pocitu, který je vyvolán několikrát již zmiňovaným obklopením Tamily v oblasti. Po vyhlášení nezávislosti se pak Sinhálci s pocitem diskriminace vyrovnávali tendencí zavést sinhálštinu jako úřední jazyk na Srí Lance a začali funkčně operovat s jejich majoritním postavením na ostrově, s historií (osídlení, buddhismus). V období 50.let 20.století se stává etnicita funkční determinantou, na jejímž základě dochází k událostem, které dávají vzniknout faktorům, které přispívají ke vzniku konfliktu.
43
konkrétním
4.2
Analýza jednotlivých faktorů
4.2.1 Strukturální faktory 4.2.1.1 Teritorium Území bývá jedním z klíčových bodů sporu ve velkém procentu vnitrostátních konfliktů. Soužití dvou či více etnických skupin, mezi kterými vznikla jakákoliv forma napětí, na jednom území bývá problematické, protože se pochopitelně obě strany konfliktu snaží od sebe separovat či případně soupeří o nadvládu nad danou konkrétní oblastí či celým územím. Konfrontace mezi Tamily a Sinhálci vygradovala
v 70.letech 20.století až do podoby
požadavku Tamilů o vyhlášení nezávislého státu na ostrově. V počáteční fázi osidlování ostrova a ve starověkém období žili obě etnika na ostrově společně, sdílela stejná území.
Například Kolombo bylo
typicky národnostně heterogenní (Rotberg 1999: 5). Zhruba od 13.století se přesouvají Tamilové do severní a severovýchodní oblasti, které se tak stávají oblastmi s jejich většinovým osídlením. V 16. století pak existuje na poloostrově Jaffna nezávislé tamilské království (Japanéské království). Tato fakta týkající se tradičního ostrovního osídlení jsou
tamilským etnikem využívána
k prosazení požadavků autonomie těchto oblastí, což se stupňuje až v požadavek vyhlášení nezávislého státu. Území se stává konfliktním bodem ve vztahu mezi Tamily a Sinhálci i
díky dvěma jevům: díky alokaci zdrojů a politice tzv.interní kolonizace.
V prvním případě jde o nerovnoměrné rozmístění zdrojů ze strany vlády a to ve prospěch Sinhálců a jimi většinově obývaných oblastí. Pokud byly zavlažovací projekty , ať už financované vládou či mezinárodními prostředky, směřovány do tamilských severních či severovýchodních oblastí vztahovaly se výhradně na projekty, které obohacovaly sinhálské osadníky (DeVotta 2005: 61). Situace byla ze strany Tamilů vnímána jako vliv unitárních státních struktur, kterým dominují většinový Sinhálci a to se pak projevuje v distribuci zdrojů a tím pádem na tom, komu je benefit z projektů adresován.
44
Ve 40.letech se Srí Lanka potýká se značným populačním růstem a na jeho základě dochází k vnitřní migraci, kdy osadníci (převážně sinhálského původu o oblasti tzv. Wet Zone (JZ ostrova), která je hustě osídlena, se přesouvají do tzv. Dry Zone, která je v oblasti východní a severovýchodní, tedy v oblastech s většinou tamilskou populací. Migrace Sinhálců do oblasti tamilské domoviny je z jejich pohledu vnímána jako ohrožení přežití jejich společenství. Osídlování považovali za „státem sponzorované a úmyslné naředění tamilské populace v oblastech jejich tradiční domoviny“
(Kearney: 571-74). V důsledku
interní migrace se změnilo procentuální zastoupení v několika distriktech, např. v oblastech Kandy, Badulla, Ratnapura atd. klesá počet indických Tamilů v oblasti v důsledku repatriace, v oblasti Severní a Východní provincie, konkrétně v distriktech Annuradhapura, Trincomalee a Batticaloa došlo procentuálnímu zvýšení Sinhálců a to nejvýrazněji v posledním zmíněném distriktu, kde jejich procentuální zastoupení dosáhlo až 38%, na úkor toho pochopitelně kleslo procentuální zastoupení Tamilů (Shastri1990:65). V souvislosti
se
vznikající
etnickým
pnutím
v období
vyhlášení
nezávislosti v roce 1948 a s rostoucími nacionalistickými tendencemi mezi Sinhálci a Tamily vznikaly první reaktivní tendence.
Federální strana na
základě diskriminačních opatření ohledně jazyka a díky kolonizační politice vládnoucí strany vznesla požadavek regionální autonomie v rámci federální unie. Tento požadavek autonomie byl založen na tamilském nacionalismu, jehož centrálním elementem je existence teritoriální domoviny (homeland) a bází pro definici tamilského sebeurčení. Přímo v rezoluci Federální strany z roku 1951 je řečeno „… Tamilsky hovořící občané Cejlonu tvoří národ odlišný od sinhálského, a to na základě každého charakteristického národnostního rysu: zaprvé mají oddělenou minulost na ostrově… zadruhé jsou odlišnými jazykovými entitami a za třetí z důvodu jejich teritoriálního osídlení daného území, které tvoří jednu třetinu celého ostrova Srí Lanka...“ (Kearney:568). Území, které je Tamily označováno za jejich domovinu , kopíruje území království na poloostrově Jaffna, které je tedy „předchůdcem“. Toto království pokrývalo území na západním pobřeží (distrikt Puttalam) až k Verukalu na
45
východním pobřeží (Východní provincie), zahrnovala v podstatě celou dnešní Severní a Východní provincii (Ragupathy 1986).
Sporným územím ve
stávajícím konfliktu mezi Tamily a Sihálci jsou tedy Severní a Východní provincie ostrova, ve kterých tvoří Tamilové majoritu. Tamilské aspirace na získání autonomie či později nezávislosti se vyvíjely v souvislosti s rostoucí vlnou sinhálské tendence zavést politickou jednotu na celém ostrově. V souvislosti se Sinhala Only politikou v 50.letech, vyhlášením nové ústavy v roce 1972 a s dalším vývojem v 70.letech, který byl reálným předstupněm občanské války se dále polarizovaly i tamilské požadavky na kontrolu území, která byla většinové obývána tímto etnikem a považovaná za oblast tamilské domoviny. Požadavek zavedení samostatného státu se konkrétně zjevil v polovině 70.let. Katalyzátorem byly tři události. Na politické úrovní se jednalo o zisk více než 2/3 křesel v parlamentu koalicí vedoucí SLFP, druhým důvodem navazujícím na tento je tím pádem zajištění většinové podpory pro přijetí ústavy v roce 1972, která deklaruje sinhálštinu jako oficiální jazyk a buddhismus staví na výsostné místo mezi náboženstvími na Srí Lance a třetí událostí byla kontroverzní politika aplikovaná vládou, která měnila dosavadní přístup k univerzitnímu vzdělání. Všechny tyto události, o nichž je pojednáno v následujících subkapitolách, radikalizovaly tamilské požadavky (Shastri 1990: 58-60). V roce 1976 vydala TULF tzv. Vaddukoddai rezoluci, ve které je vyjádřen přímý požadavek na „obnovení a znovuzřízení Nezávislého, suverénního, náboženského státu Tamil Eelam15 (Tamilského Ílamu16), založeného na právu na sebeurčení, které je vlastní každému národu…“ (Vaddukoddai Resolution). ¨
Koncept Ílámského státu je vystaven v literatuře několika kritiká, především z politického a ekonomického pohledu. Týkají se nejasnosti geografických hranic, promixované struktury obyvatelstva, která na ostrově panuje (Shastri 1990: 74-5). 15
Etymologicky je tamilský výraz Ílam odvozen z pálijského Síhala, tradičního označení ostrova Lanky – tamilsky Ilankai (Filipský 2003:337). 16
46
sanskrtu Sinhala,
4.2.2 Kulturně-percepční faktory
4.2.2.1 Náboženství Náboženská identita je jednou z nedílných součástí etnicity. I v případě konfliktu
na
Srí
Lance
je
odlišné
náboženské
vyznání
jedním
z charakteristických rysů. Sinhálci jsou buddhisté, Tamilové zvětší části hinduisté. I přesto, že v mnoha etnických rolích je právě odlišné náboženství hlavní konfliktní linií mezi znepřátelenými etniky, v případě Srí Lanky toto neplatí. Odlišné náboženské vyznání v eskalaci konfliktu nesehrálo zásadní roli. Vzhledem k tomu, že se jedná o jednu z charakteristik etnicity, používají Sinhálci a Tamilové náboženství k vyjádření jejich identity. Otevřeně se ke svým náboženství hlásí a i prostřednictvím religiozity se od sebe odlišují a dle ní se identifikují. Ačkoli právě náboženství společně s jazykem tvoří dva základní komponenty identity, i přesto že doktrinálně buddhismus a hinduismus nemají příliš společného, v praxi mají mnoho shodných rysů. Dobrým příkladem je například kastovní systém ve společnosti. Sinhálský kastovní systém je podobný kastovnímu systému aplikovanému hinduisty17 (Wanigasooriya 1997: 35). Konflikt mezi Sinhálci a Tamily není konfliktem mezi hinduismem a buddhismem, i přesto, že odlišné náboženství spolu s jazykem hraje centrální rolu v definici identity obou skupin. Důležitou roli sehrálo náboženství především v sinhálském nacionalismu, dle K.M. de Silvy Sinhálci definují Srí Lanku jako „…zemí sinhálských buddhistů..“ a nacionalistické hnutí mezi Sinhálci s buddhismem nacionalistická
velmi hnutí
úzce jsou
souvisí,
je
v podstatě
dokonale
propojeno,
sinhálskými
sinhálská
buddhistickými
nacionalistickými hnutí. Sinhálci se tedy oproti Tamilům identifikují jako
17
Buddhismus klade důraz na úctu starších, status lidí (low x high) je dán spravedlivě, ne podle jejich vnějších odlišností, založení na kastě či etnicitě. Dokonce v době eskalace konfliktu, buddhisté a hinduisté pokračovali ve společných rituálech v Katharagamě, což je svatyně původně hinduistického boha, který je bohem ochráncem pro mnoho buddhistů (Wanigasooriya 1997:35).
47
buddhistická obec, která usiluje o zachování buddhistického státu na ostrově Srí Lanka. Náboženství lze tedy v souvislosti s tímto konfliktem vnímat jako jednu ze základních charakteristik etnické skupiny na základě které se identifikuje a odlišuje od skupiny druhé. Jde o jednu z nedílných složek identity, která především mezi Sinhálci hraje kruciální roli. Konflikt ale nevznikl na základě náboženské nevraživosti či netolerance. Momentem, kdy se náboženství stává sporným bodem mezi etniky, je vyhlášení nové ústavy v roce 1972, kdy je buddhismus přiznána hlavní role mezi náboženstvími a jehož zásady mají být státem podporovány. Postavení buddhismu do této role pochopitelně vyvolalo negativní reakci ze strany Tamilů.
4.2.2.2 Jazyk Jazyk je společně s náboženstvím jednou ze základních složek identity. Dá se říci, že pro konflikt na Srí Lance měla právě jazyková opatření a vzepětí lingvistického nacionalismu zásadní roli. Opatření týkající se zavedení nového oficiálního jazyka na Srí Lance lze označit za základ a spouštěcí mechanismus konfliktu mezi etnickými skupinami. Bezprostředně po vyhlášení nezávislosti se oficiálním jazykem Srí Lanky stala angličtina. Pozice angličtiny jako hlavního administrativního jazyka se budovala po celou dobu období britské kolonizace, moci v nezávislém státu se ujala anglicky prozápadně orientovaná místní elita. V této době také vzniká tzv. hnutí swabasha, které požaduje nahrazení angličtiny, kterou toho času hovoří plynně asi 10% populace, jako oficiálního jazyka sinhálštinou a tamilštinou. Sinhálští politikové si ale záhy uvědomili svou převahu v parlamentu, což vyústilo v propagaci myšlenky zavést sinhálštinu jako jediný oficiální jazyk. Tento fakt podkládaly statistickými daty, 75% populace tvoří Sinhálci. Swabasha se pak stalo synonym pro hnutí „Sinhala only“, mezi jednotlivými politiky graduje boj, kdo je více pro-sinhálský18.
18V
této době se lingvistický nacionalismus stává nejen faktorem v konfliktu mezi Tamily a Sinhálci, ale také mezi sinhálskými politickými stranami, které mají k zavedení sinhálštiny jako
48
Oficiální důvody pro zavedení sinhálštiny jako jediného jazyka měly ale své „podhoubí“. V období kolonizace bylo ve státní správě zaměstnáno více Tamilů než Sinhálců, tato preference ze strany Britů měla logické opodstatnění – mladí Tamilové byli dobří v angličtině. Důsledkem bylo, že Tamilové měli v období „výhody“ oproti Sinhálcům v období kolonialismu. Tamilové tvořili 33%
zaměstnanců
v civilní
správě,
40%
v soudnictví.
Tato
disparita
pochopitelně vedla k pocitu diskriminace Sinhálců, kteří využili jazyka jako mechanismu, jak se s touto diskriminací vyrovnat (DeVotta 2005: 148). Požadavek Sinhálců zavést sinhálštinu jako jediný oficiální jazyk je základním kamenem vzniku etnické polarizace mezi etniky v období
po
vyhlášení nezávislosti. Zformulování SLFP v čele s Banadanaikem, který založil svou kampaň právě na hesle „jen sinhálština“, má silná vliv na nacionalistické cítění Sinhálců. Po vítězství ve volbách v roce 1956 přichází SLFP s vyhlášením Oficiálního jazykového aktu (Sinhala Only Bill), který stanovil sinhálštinu jako jediný oficiální jazyk. To pochopitelně nezůstává bez odezvy tamilské menšiny, která zorganizovala první nenásilný protest, který si ale díky násilné reakci srílanské vlády vyžádá 150 životů. Vyhlášení tohoto aktu znamenalo jednoznačnou aplikaci politického aktu založeného na síle majority. Tamilský protest a první otevřený (prozatím nenásilný) střet byl ze strany Tamilů reakcí na sinhálské jazykové vyhlášení. Je tedy zřejmé, že jazyk sehrál v eskalaci konfliktu mezi etniky zásadní roli, zavedení sinhálštiny jako jediného oficiálního jazyka bylo prvním střetem mezi Tamily a Sinhálci, který byl založen na pocitu „křivdy“ ze strany Tamilů. Jedná se o první střet, kde hraje etnicita klíčovou roli.
4.2.2.3
Prezentace historie Historie je velmi podstatných faktorů, které ovlivňují konflikt až do
současnosti. Obě etnika mají tendenci vnímat jejich vzájemný vztah a soužití prizmatem historie. Jak bylo několikrát již v textu práce avizováno, jejich jediného jazyka odlišné přístupy. UNP podporuje nahrazení angličtiny sinhálštinou i tamilštinou, SLFP pak podporuje pouze sinhálštinu.
49
vzájemné soužití nebylo od pradávna antagonistické. Využívání historie jako dalšího prostředku vymezení se vůči sobě je záležitostí spojenou právě s eskalací soutěžící etnicity a s obdobím kolonialismu, respektive jeho pádu a vyhlášení nezávislosti. V podstatě do 20.let 20.století se tato etnika vnímala jako dvě hlavní domorodé skupiny na ostrově, jejichž nepřítelem byli britští kolonizátoři. S tím souvisí i vzájemné vnímání etnik. Na počátku 18. století vznikla kronika o historii poloostrova Jaffna tzv. Yalppana Vaipava Malai (YVP), z které je zřejmé, že Tamilové vnímali Sinhálce ne jako nepřátelé ale jako protivníky, které je třeba přemoci, aby se mohli Tamilové usadit (Rajanyagam). Historie ukazuje, že v během vývoje Sinhálci i Tamilové bojovali za stejnou věc. Zde je opět nutné upozornit na zlomové období kolonizace, kdy došlo díky přístupu Britů k posilování nacionalistického hnutí, dochází k faktickému využívání historie a k její interpretaci ze strany obou skupin, která podporuje zájmy konkrétní skupiny. Změna ve vnímání historie je pak velmi ovlivněna Rasanayangamovým dílem Ancient Jaffna, které vyšlo v roce 1926, ve které je prezentována tamilská historie nikoliv jako historie svázaná s poloostrovem Jaffna jak tomu bylo doposud, ale s celým ostrovem Srí Lanka, který byl dle Rasanyangama ostrovem s drávidskou historií, značně ovlivněný tamilskou historií i kulturou. To pochopitelně Sinhálci vnímali jako snahu ukrást jim jejich sinhálskou buddhistickou historii a tradici (Rajanayagam). Obě skupiny využívají historie k obhajobě svých požadavků. Doposud nepanuje shoda o tom, které z etnik osídlilo ostrov jako první. Účelný je i současný popis vzájemných vztahů, kdy sinhálské politické vedení prezentuje historické soužití jako původně antagonistické s odkazem na spor tamilského Elary se sinhálským obhájcem buddhismu Dutugemunu. Sinhálci se prezentují jako národ, který jako první civilizovaný osídlil ostrov, princ Vijádža je prezentován jako národní hrdina, zakladatel sinhálské rasy. Tamilové naopak využívají odkazu na nezávislé království na poloostrově Jaffna ze 13. století k obhájení své koncepce státu Tamilského Ílámu (Clarence 2002). Je ale nutné
50
poznamenat, že interpretace tamilského historie není pouze reaktivní, důkazem je právě například práce Ancient Jaffna. Historie je tedy prezentována mnohdy k politickým účelům a je často „formována“, aby její podoba odpovídala tomu, čeho její prezentátor chce dosáhnout. Lze definovat tři základní dominantní témata, jejichž odlišná historická prezentace je právě ve sporu mezi Sinhálci a Tamily přítomna. Jedná se o: 2) Tradice a osídlení poloostrova Jaffna, nezávislost později vzniklého království. 3) Osídlení ostrova jako takového, vazba Tamilů na Indii. 4) Prezentace vzájemného soužití etnik na ostrově. Antagonismus, koexistence, zlomové body.
Historie, respektive její způsob prezentace, je jedním z faktorů, který nevedl přímo k eskalaci konfliktu, ale udržuje ho „při životě“. Historie tak bývá účelně využívána například v médiích a v mnoha prohlášeních politiků, aby poukázali na etnickou sounáležitost jednotlivé skupiny a naopak zdůraznily historické body či události, které podtrhnou jejich odlišnost.
4.2.3
Ekonomicko-sociální faktory
4.2.3.1
Vzdělání. Přístup ke vzdělání Změny ve školském systému Srí Lanky se značně projevily na gradaci
etnického pnutí. První faktorem, který do jisté míry přispěl k tomuto jevu, bylo zavedení systému základního vzdělání v lokálních jazycích po vyhlášení nezávislosti ostrova: vyučovacím jazykem na většině středních škol se mezi 1952 a 1959 staly tamilština a sinhálština. Tato změna byla vítána, umožnila přístup ke vzdělání širší skupině obyvatel, ale jejím nedílným důsledkem se stalo omezení komunikace mezi sinhálskou a tamilskou mládeží. V průběhu 50. a 60.let se vyjevila velká skupina vzdělaných Sinhálců a Tamilů a obě tyto skupiny byly limitované znalostí jazyka té druhé, což směřovalo k vnímání se navzájem jako soupeři (De Silva Chandra 1999: 109-110).
51
Mnohem zásadněji pak konflikt ovlivnila opatření přijatá vládnoucí koalicí, která stanula v čele státu v roce 1970. Vláda S. Bandaranaiekové přijala řadu restriktivních opatření, jejichž dopad do jisté míry diskriminoval Tamily. Lze konstatovat, že od 70.let byl přístup ke vzdělaní, respektive k vyššímu vzdělání, značně ovlivněn etnizací. Tato politika byla značně ovlivněna vývojem před vyhlášením nezávislosti, kdy Tamilové měli do jisté míry lepší přístup ke vzdělání v angličtině (respektive jejich základní vzdělání bylo v angličtině) a tím pádem jejich znalost jazyka byla větší, což ovlivnilo jejich procentuální zastoupení na univerzitách, kde byla znalost angličtiny nutná. To způsobilo vyšší procentuální zastoupení Tamilů na univerzitách v období před vyhlášením nezávislosti.
Sinhálské nacionalistické hnutí po vyhlášení
nezávislosti s heslem Sinhala Only lze tak vnímat také jako reakci na vysokém zastoupení Tamilů ve vyšším vzdělávání, které bylo Sinhálci považováno za diskriminací a aplikací nacionalistické jazykové politik chtěli tyto disproporce změnit (The Root Causes of the Etnic Conflict in Sri Lanka). Největší kontroverzi vyvolalo vládní rozhodnutí o zavedení tzv.politiky standardizace od roku 1971, která souvisela s přístupem
k univerzitnímu
vzdělání. Politika standardizace se týkala známek, které byly využívány pro přijetí na univerzitu. U nejvíce žádaných fakult jako byla medicína a inženýrství to pak v praxi znamenalo, že Sinhálcům stačil pro přijetí horší prospěch než Tamilům (De Silva Chandra 1999:110).
V roce 1979 byla
standardizace modifikována a v novém způsobu přijímání na univerzitu hrál roli i region, ze kterého student pochází.19 Projevilo se to například ve statistice počtu přijatých studentů na medicínu: v roce 1970 bylo téměř 50% studentů Tamilové, v roce 1973 to bylo 37% a o rok později již jen 25% (Filipský 1999). Vláda zdůvodňovala svá rozhodnutí o zavedení těchto kvót jako snahu zajistit přístup ke vzdělání i studentům z méně rozvinutých oblastí, ale v praxi se v podstatě jednalo o snahu „naředit“ dosavadní vyšší procento Tamilů. Na Nový systém byl založen na třech stupních: na národní kvótě (30%), regionální či distriktivní kvótě (55%) a speciální alokaci 13 backward distriktů (15%). Tato procenta byla v roce 1986 změněna na 40, 65 a 5. (Matthews 1995:80) 19
52
základě tohoto opatření dochází k formování skupin odporu, které tvořili převážně studenti a obecně mládež. Kromě vstupu na univerzity se etnické dělení projevovalo i v jiných oblastech školství, jako například v organizační struktuře vzdělávacích institucích, výcviku učitelů či obsahu jednotlivých učebnic a sylabů jednotlivých předmětů20 (The Root Causes of the Etnic Conflict in Sri Lanka). Je tedy zřejmé, že podobně jako jazyková opatření, na něž v podstatě opatření o přístupu o vzdělání z jisté míry navazovala,
jednoznačně
polarizovala etnické hnutí. Tamilové se cítily znevýhodněni (podobně jako Sinhálci v období kolonialismu) a na daná opatření pochopitelně reagovali.
4.2.3.2
Zaměstnanost Jazykové vybavení a vzdělání jsou jedny z předpokladů nutných pro
vykonávání profese.
Diskriminace v zaměstnanosti
ve státních službách je
jedním z faktorů, které značně posiloval rekrutující se nacionalistické hnutí mezi Sinhálci v období kolonialismu. Jak bylo několikrát avizováno, Tamilové v období kolonialismu byli poměrně dobře jazykově vybaveni angličtinou a na tomto základě pak byli hojněji zaměstnáváni ve státní sféře. Je otázkou do jaké míry se snažily Britové snažily zvýhodnit Tamily z důvodu jejich minoritního postavení. Jak uvádí De Votta ve svém článku, je zřejmé,, že marginalizace majoritního postavení Sinhálců byla speciálním bonusem pro Brity. Nicméně jako důvod tamilské preference pro zaměstnání ve státních službách je uváděna lepší jazyková vybavenost. V roce 1946 tvořili Tamilové 33% zaměstnanců státní správy a zhruba 40% zaměstnanců v soudnictví (De Votta 2005:148). Tyto statistiky podobně jako hojnější zastoupení Tamilů na univerzitách pobuřovaly nacionalistické tendence Sinhálců a po vyhlášení nezávislosti a Organizační struktura vzdělávacích institucí odrážela jazykovou segregaci: sinhálci byli umisťování do sinhálských škol, Tamilové a Muslimové do tamilských, tato segregace se projevovala i ve výcviku učitelů. Co se týče učebních textů, mnohé z nich odrážely etnické vztahy v zemi, často byly reflektovány se státním politickým myšlením (The Root Causes of the Etnic Conflict in Sri Lanka). 20
53
vzniku možnosti tyto disproporce ovlivnit, Sinhálci neváhali a zavedli opatření, která vedla ke snížení počtu Tamilů zaměstnaných ve státní správě. Je nutné poznamenat, že diskriminací zavánějící snahy o snížení počtu tamilských zaměstnanců ve státní správě založené a odlišné etnicitě se ale nijak projevovali v zaměstnanosti v jiných oblastech. V soukromém sektoru zůstaly možnosti zisku povolání pro Tamily relativně otevřené a tímto sporem nedotčené (The Root Causes of the Etnic Conflict in Sri Lanka).
4.2.4 Politické faktory
4.2.4.1 Role politického systému Nezanedbatelnou roli ve vývoji etnického pnutí mezi skupinami působícími na území jednoho státu má i politický systém, pro účel této práce je tím myšlena pozice politických vůdců – jak mohou ovlivnit napětí, následně jakou roli hrají při mírovém procesu. Vzhledem k tomu, že tato kapitola pojednává o faktorech díky kterým konflikt vznikl či eskaloval, je stěžejním bodem této kapitoly právě role politických lídrů a jejich přístupu k existujícímu napětí. V konfliktu na Srí Lance byla patrná politizace etnických rozdílů od 50.let 20.století. Sinhala Only Bill, standardizace známek v příjímání na vysoké školy, ústava z roku 1972
a další vládní opatření jsou jasným důkazem
etnocentrické politiky, jejímž následkem byl růst a radikalizace tamilského nacionalismu. Na základě této teorie lze vysvětlit vznik násilnických tamilských hnutí především LTTE na konci 70.let., která byla v podstatě inspirována Sinhálci, jejíž růst lze vysvětlit konstantním terorem ze strany vládnoucí politické skupiny (Imtiyaz, Stavis 2008). Vznik LTTE je důsledkem postupné eskalace konfliktu a pochopitelně reakcí na diskriminační opatření ze strany Sinhálců.
54
5.
Občanská válka a klíčové události ovlivňující její průběh
5.1
Vypuknutí občanské války
Ze oficiální počátek občanské války jsou považovány nepokoje v červenci 1983, tato událost bývá označována jako „černý červenec“. V noci z 23. července bylo zavražděno dvanáct vojáků a jeden úředník, všichni Sinhálci, ve městě Thinevely v distriktu Jaffna. Útok provedli Tamilští tygři. Následující den byly ostatky převezeny do Kolomba a vystaveny na hřbitově nedaleko
Borrely. Tento útok znamenal největší útok na vládní
jednotky té doby, byl jedinečným svým rozsahem i způsobem prezentace. Tento teroristický útok vyvolal pochopitelně odezvu ze strany Sinhálců, násilí se rozšířilo do dalších oblastí (Borella, Wellawatte Bambalapitiya, Dehiwela) s vysokou koncentrací tamilského obyvatelstva, dále se rozšířilo i do oblastí, kde
nebyli
Tamilové
procentuelně
v převaze
(Nuwara
Eliya,
Kandy,
Trincomalee). Rozvášněné davy Sinhálců se volebními listinami v rukách procházely městy a podpalovaly tamilské domy, obchody. Byly ničeny podniky vlastněné Tamily. Tamilové byli vražděni bestiálním způsobem přímo na ulicích (Pavey 2008). Bylo naprosto evidentní, že reakce na teroristickou akci LTTE nebyly spontánní, ale přímo plánované, což je zřejmé i podle volebních listin. Paul Sieghart, předseda britské sekce Mezinárodní komise právníků o této tragické události uvedl „…. Jednoznačně se nejednalo o spontánní náhlý vzestup místní nenávisti mezi Sinhálci. Jednalo se o sérii úmyslných činů, připravených podle konkrétního plánu, které byly koncipované a organizované.“ Spoluvina či spoluúčast vládních autorit byla patrná především po masakru tamilských vězňů z ostře střežené věznice Welikade, který proběhl mezi 25 a 27.červencem. Sinhálští vězňové, kteří byli obviněni z vraždy a násilností, byli prý údajně přímo vybráni státními činiteli (Suryanarayan 2003). Nepokoje z černého července si podle oficiálních zdrojů vyžádaly 371 (podle nezávislých zdrojů 2000) mrtvých, více něž 100 000 Tamilů ztratilo
55
domov. Do sousední Indie proudilo okolo 130 000 uprchlíků, asi 78 000 z těchto uprchlíků se usadilo v uprchlických táborech v okolí Kolomba, dalších asi 15 000 se usadilo v okolí Kandy. Absolutní škody byly odhadnuty asi na 140180 mil.dolarů. Okolo 100 000 lidí ztratilo zaměstnání v důsledky zničení tamilských továren. Většinu obětí červencových nepokojů tvořili srílanští Tamilové a indičtí Tamilové (Pavey 2008) . Hlavním důsledkem těchto nepokojů byla maximální gradace napětí a násilí mezi Tamily a Sinhálci. Od tohoto okamžiku lze hovořit o občanské válce mezi etniky, v období těchto červencových nepokojů došlo k silné eskalaci: vládní opatření a nedostateční aktivita při předání pravomocí do rukou okresních rad se staly záminkou pro teroristický čin LTTE, který vyvolal tamilské pogromy ze strany sinhálských občanů. V souvislosti
s pogromy
došlo opět k další rekrutaci
tamilských
militantních hnutí. Tamilská militantní hnutí reagovala na státní násilí a zároveň tím vyvolávala další tvrdé zákroky. Docházelo k náhodnému zabíjení tamilských civilistů, podobně i militantní tamilské skupiny, především LTTE organizovaly útoky na civilní cíle. Do poloviny roku 1985 získaly ozbrojené militantní skupiny na poloostrově Jaffna značný vliv a kontrolu. V podstatě šlo o vojenské ovládnutí poloostrova, kdy LTTE využívala zastrašování a jiných metod. Došlo také k rozporům a konfliktům mezi jednotlivými tamilskými militantními skupinami. V polovině roku 1986 napadla LTTE členy TELO, chvíli poté bojovala LTTE s ERPLF. Důsledkem těchto střetů bylo upevnění dominantní pozice LTTE mezi militantními hnutími (Nissan 1998).
5.2
Postoj Indie ke konfliktu, první snahy o mírová řešení21
Násilí páchané na tamilských obyvatelích Srí Lanky plus jejich hromadná migrace do oblasti Jižní Indie, si pochopitelně vyžádala reakci indické vlády. Indická vláda se ale octla v nelehkém postavení: na jednu stranu pochopitelně
21
Období mezi lety 1983- 1985 lze označit za tzv. první ílámskou válku.
56
v zájmu zachování dobrých sousedských vztahů by bylo vhodné ujistit srílanskou vládu o indické podpoře ostrovní nezávislosti a celistvosti, etnický konflikt je její interní záležitostí a tudíž se do něj nevměšovat a na straně druhé díky proudícím davům uprchlíků s ohledem na značné procentuální zastoupení Tamilů v Jižní Indii nemohla vláda zůstat plně nečinná (Filipský 1999:344). Indie se ujala role prostředníka mezi srílanskou vládou a tamilskými politickými uskupeními. Překážkou v jednání se ale stalo přijetí Šestého dodatku22 k srílanské ústavě, na základě kterého opustila TULF parlament a mírová jednání tak
byla vedena především s radikálními tamilskými
uskupeními, tudíž byla možnost dohody snížená. Mírová jednání se konala v roce 1985 ve městě Thimpu v Bhútánu. Tamilové zde vystoupili se čtyřmi požadavky: 1) uznání Tamilů jako odlišné národnosti 2) uznání nezávislosti tamilské tradiční domoviny a garanci její teritoriální integrity 3) uznání práva na sebeurčení 4) uznání práva na plné občanství a dalších základních demokratických práv pro Tamily (Guruge 2006: 50-51). Vláda UNP s těmito požadavky nesouhlasila, jednání tedy ztroskotala bez konkrétního výsledku. Jak je uvedeno výše v druhé polovině 80.let dochází k dalším násilnostem na severu ostrova, které postupně ovládla militantní LTTE, docházelo k dalším úprkům Tamilů do Jižní Indie. V roce 1987
podnikly
srílanské ozbrojené síly vojenskou ofenzívu na Vadamarachchi, jehož poloha byla strategická, představoval dopravní uzel mezi Indií a poloostrovem Jaffna, na což reagoval indický premiér Rajív Gandhí tlakem na srílanskou vládu
Šestý ústavní dodatek souvisel s poslaneckým mandátem, který byl dle toho dodatku vázán přísahou poslance na unitární uspořádání Srí Lanky, což politikové z TULF odmítli a z vlády tudíž byli nuceni vystoupit (Guruge 2006: 49). 22
57
uzavřít příměří. Výsledkem byl podpis Indo-Srílanské smlouvy23 v červenci 1987 (Smith 1999: 19-20). Smlouva měla tři základní cíle: 1) ochránit jednotu, suverenitu a územní integritu Srí Lanky, 2) zajistit, aby příslušníkům všech etnických skupin, které s liší kulturní a etnickou identitou, bylo umožněno žít v rovnosti, bezpečí a harmonii, 3) připustit, že oblasti na severu a východě ostrova jsou oblastmi historicky obývanými tamilskou populací (Guruge 2006: 73-4).
Tato smlouva přinesla několik zásadních změn. Na jejím základě byl přijat 13.ústavní dodatek, který přeměnil Srí Lanku z unitárního státu na federaci. 13. ústavní dodatek přinesl dvě důležitá následující doplnění:
Tamilština se stává po boku sinhálštiny dalším oficiálním jazykem
( k čl.18)
Vložení celé kapitoly XVIIA, která zakládá provinční rady, jejichž kompetence a způsoby fungování jsou rozvedeny ve třech připojených listech.24 Provinční rady
25smí
tvořit dle tohoto i zákony, ovšem pouze
v daných oblastech, v ostatních musí dojít ke konzultaci s parlamentem (Thirteenth Amendment to the Constitution).
Indo-Srílanskou smlouvu podepsal prezident Srí Lanky Džajawardhana s ministerským předsedou Indie Rajívem Gándhím. Ve smlouvě je Srí Lanka označena „…..za multietnickou a multijazykovou plurální společnost. ……Oblast Severní a Východní provincie je označena za oblast historicky obývanou Tamilskými občany, které vždy na tomto území žili i s jinými etnickými skupinami“ (Indo-Sri Lanka Agreement, 1987). 23
Jedná se o tzv. Provinční list (List No.1, Provincial List), který rozvádí jaké oblasti podléhají decentralizaci), dále List centrální vlády (List No. 2, Central Governemnt list), zabývající se oblastmi které spadají nadále do působnosti centrální vlády a třetí je Konkurenční list (List No.3, Concurrent list), kde jsou uvedeny sporné položky, resp. ty kde se pravomoci dělí (Thirteenth Amendment to the Constitution). 24
Co se týká složení provinčních rad, počet jejich členů je odvislý od oblasti a populace provincie, která spadá do působnosti dané provinční rady. V čele stojí guvernér, který je jmenován prezidentem Srí Lanky, dále chief ministr, ministři a běžní členové rady (Thirteenth Amendment to the Constitution). 25
58
Druhým zásadním faktem, který přinesl podpis Indo-Srílanské smlouvy bylo rozhodnutí o působení Indických mírových sil (Indian Peace Keeping Force, IPKF),
které měli zajistit dodržení této dohody a zároveň ale mělo dojít
k odzbrojení militantních skupin. LTTE ale nepřivítalo IPKF kladně, odmítali odevzdat zbraně a považovali toto jednání za zradu od indického premiéra (Ghosh 1995). Postupně dokonce na jednotky IPKF začali Tamilští tygři organizovat ozbrojené útoky a jednotky napadat. Bylo tedy zřejmé, že jejich další působnost nemá valný význam a v březnu 1990 byly jednotky z území Srí Lanky staženy (Smith 1999: 25). V prosinci 1988 se konaly nové prezidentské volby, prezidentem se stal Ranasighe Premadasa, který po svém nástupu zahájil rozhovory s LTTE se snahou konflikt vyřešit. V roce 1988 se také konaly volby do provinčních rad v Severní a Východní provincii, při nichž se snažily ještě v té době působící jednotky IPKF zajistit mírová průběh, ale vše podléhalo kontrole LTTE. Etnická krize pokračovala.
5.3
Vývoj v 90.letech: Druhá ílámská válka
Po odchodu indických mírových sil ztroskotaly snahy o mírové rozhovory mezi prezidentem a LTTE. V červnu 1990 LTTE napadli policejní stanici a zabili několik osob v oblasti Východní provincie. Ztroskotání rozhovory vedlo k pokračujícímu napětí, poloostrov Jaffna byl pod kontrolou LTTE, docházelo ke stálým střetům mezi vládou a Tygry – na počátku 90.let tedy občanská válka opět nabrala na intensitě, toto období se označuje jako tzv. druhá ílámská válka (Nissan 1998). V roce 1990 po obnovení vlády LTTE nad poloostrovem Jaffna, uvalila vláda na tuto oblast ekonomické embargo. Toto embargo bylo počátkem ekonomické dezintegrace Severní provincie. Embargo26 se netýkalo pouze vojenského a příbuzného zboží, ale také civilní běžné zboží (palivo, léky, nápoje, aj.) (Sarvananthan 2007: 58). Období trvání embarga na poloostrov Jaffna bylo od roku 1990 do roku 1996, na Vanni trvalo do roku 2002 (Sarvananthan 2007: 58). 26
59
Je důležité poznamenat, že v tomto období LTTE značně expandovali a to jak vertikálně, tak horizontálně. V tomto období vyvinuli své námořní a vzdušné kapacity (Smith 1999:26). Během vlády UNP se napětí mezi Sinhálci a Tamily znovu prohloubilo. UNP ztratila voličskou podporu, oslabovala i díky atentátům na své členy – v květnu 1993 byl spáchán atentát na prezidenta Premadasu, v listopadu 1994 během volební kampaně byl spáchán další na kandidáta na prezidenta Gaminiho Dissanayakeho. Oba muži zemřeli po sebevražedných útocích LTTE. Mezitím se zformovala nová politická strana – Lidová aliance Alliance, PA) pod vedením Chandriky Kumáratungové.
27
(People´s
Lidová aliance
vystupovala proti podobě přenesení moci (federalizaci), jak bylo prezentováno v 13.ústavním dodatku. Ve volbách v roce 1994 tato nová strana vítězí, Kamarátungová se poté stává prezidentkou. Ve své volební kampani proklamovala tři základní cíle, kterých chtěla během svého působení v čele státu dosáhnout: ukončení etnického konfliktu, nahrazení prezidentského systému parlamentním a eliminovat zneužívání politické moci vládou. Hned tak byly zahájeny mírové rozhovory s LTTE, kteří se jich byli ochotni účastnit pod několika podmínkami: 1) bude zrušeno embargo na potraviny, plyn a ostatní dodávky, 2) tamilští rybáři budou moc lovit v severních vodách, 3) vojenský tábor na severu bude přemístěn 4) členové LTTE budou moct používat zbraně ve východních oblastech kontrolovaných vládou. Vzhledem k problematické domluvě a k obtížím odstranění embarga, nedopadly mírové rozhovory úspěšně a ještě v roce 1995 došlo k dalším teroristickým útokům (Ethnic Conflict in Sri Lanka 2005: 10). V prosinci 1995 vládní jednotky po rozsáhle vojenské operaci obnovily kontrolu nad několika městy na poloostrově Jaffna. Tato akce s názvem Riviresa
Základem Lidové aliance byla SLFP, která se sdružila se socialisty z LSSP, komunisty a zajistila si tak parlamentní většinu (Filipský 1999: 347). 27
60
28
znamenala pro vládní jednotky výrazný úspěch. Ovládli území, kde se
doposud Tygři snažili vytvořit polonezávislý stát. V reakci na to došlo k masovému teroristickému útoku v Kolombu, při kterém bylo zabito více než 80 osob a zničeno obchodní centrum, který podnikli LTTE. Nová vláda se také snažila prosadit změnu ústavy, která souvisela s 13.ústavním dodatkem a s přenosem moci, vůči kterému jak bylo řečeno byla PA v opozici. Vláda navrhla několik verzí tzv. mírového balíčku 29 týkajícího se přenesení pravomocí, ale ani jeden nebyl úspěšný a nedošlo tudíž k jeho implementaci (Sathananthan 1998).
5.4
Cesta k zastavení palby (Cease – Fire)
V roce 2000 se konaly nové parlamentní volby, ve kterých zvítězila PA, o rok později bylo ale nutné parlament rozpustit. V nových volbách v roce 2001 již zvítězila opoziční UNP, která vytvořila
většinovou koalici Sjednocenou
národní frontu (United National Front, UNF), novým ministerským předsedou se stal Ranil Wickremesinghe. UNP se
ve svých předvolebních slibech
zavazovala k zahájení mírových rozhovorů s Tamily (Kronstadt 2008: 5). Mírové prezidentka
rozhovory
mezi
Kumáratungová
srílanskou a
LTTE
vládou,
kterou
zastoupenou
zastupovala
jejím
vůdcem
Prabakharanem byly zahájeny v roce 1999, jejích zprostředkovatelem se stalo Norsko. Ovšem jejich zahájení neznamenalo konec bojů. Tamilští tygři stále toužili po znovudobytí poloostrova Jaffna. V červnu 2001 zaútočili Tygři na mezinárodní letiště, tento útok měl dalekosáhle ekonomické, politické a vojenské důsledky. LTTE vědomá si své vojenské převahy se cítila
Operace Riviersa neboli Paprsek byla podporována dodávkou zbraní z Číny, Ruska a Izraele. Náklady na tuto operaci byly velmi vysoké (Smith 1999: 27). 28
První verze návrhu byla představena v roce 1995, na jejím základě by Srí Lanka představovala „unii regionů“ a odvolávala článek 76 (který zakazoval centrálnímu parlamentu předat legislativní moc). V roce 1997 vznikl nový návrh ústavy, ve kterém byl článek 76 znovu vložen jako článek 92 a tak byla vyloučena možnost sebeurčení pro tamilských národ (Sathananthan 1998). 29
61
v dostatečně silné pozici zahájit mírové rozhovory. K zahájení mírových rozhovorů dopomohlo i zrušení ekonomického embarga v lednu 2002, které se vztahovalo od tohoto data pouze na deset druhů zakázaného zboží (Pospíšil 2002). Po norských snahách bylo uzavřeno v únoru 2002 mezi LTTE a srílanskou vládou tzv.
Memorandum porozumění (Memorandum
of
Understanding, MOU). Na jeho základě došlo k uzavření dohody o zastavení palby (Ceasefire Agreement, CFA). Dohoda obsahovala závazek zastavení ofenzivních vojenských operací, nastolení normálních poměrů a vytvoření Srílanské monitorovací mise (Sri Lanka Monitoring Mission, SLMM), která byla tvořena zástupci pěti skandinávských zemí 30a měla monitorovat situaci na Srí Lance a podávat zprávy norské vládě (Goodhand, Klem 2005: 25).
Mírová jednání mezi srílanskou vládou a LTTE proběhla v šesti kolech:
1)
Září 16.-18., 2002:
Sattahip Naval Base, Chonburi, Thajsko
Výsledkem byla dohoda o založení taktického uskupení, které se bude zabývat humanitárními aktivitami a aktivitami pro rekonstrukci. 2) Říjen 31.-Listopad 3., 2002: Rose Garden Hotel, Nakhorn Pathom, Thajsko Strany se dohodly, že je třeba nalézt zahraniční pomoc při rekonstrukci země. USA přislíbily pomoc. 3) Prosinec 2.-5., 2002: Radisson SAS Plaza Hotel, Oslo, Norsko Zde bylo přijato tzv. Komuniké z Osla, ve které se strany na federálním řešení konfliktu – uznání práva na sebeurčení Tamilů, zavedení federální struktury. 4) Leden 6.-9., 2003: Rose Garden Hotel, Nakhorn Pathom, Thajsko Řeší se především humanitární akce a lidská práva. 5) Únor 7.-8., 2003: Norwegian Embassy, Nordic Embassy Complex, Berlín, Německo 30
Jednalo se o Finsko, Norsko, Švédsko, Dánsko a Island.
62
Toto setkání poznamenáno akcí LTTE, kdy se její tři členové podpálili, tento incident ale nenarušil mírová jednání. Zabývalo se především působností dětských vojáků (underage recruitment). 6) Březen 18.-21., 2003, Prince Hotel, Hakone, Japonsko Schválen balíček finanční pomoci. LTTE nebyla přítomna podpisu deklarace (Peace Talks).
V dubnu 2003 se LTTE rozhodla pozastavit svou účast na mírových jednáních, což zdůvodnila tak, že vláda marginalizuje přístup LTTE k ekonomické pomoci ze strany mezinárodního společenství. Dalším důvodem byl nedostatečné jednání vlády v případě vyprázdnění civilních prostor v oblasti Jaffny. I přes přerušení účasti na mírových jednáních LTTE vystoupila v říjnu 2003 se svým vlastním plánem pro prozatímní správu. Navrhovaná Prozatímní autonomní autorita (Interim Self Governing Authority, ISGA),31 jež by respektovala jednotu Srí Lanky a zároveň implikovala autonomii Severní a Východní provincie. Návrh ISGA vyvolal reakce v jižní části ostrova. V dubnu 2004 se konaly nové volby, ve kterých zvítězilo nové uskupení Sjednocená lidová aliance (United People´s Freedom Alliance, UPFA), která vznikla sloučením PA s JVP. UPFA sice nezískala jasnou většinu, ale měla podporu od malých zastoupených stran. Vláda, konkrétně JVP, zaujala poměrně kritický postoj k mírovým jednáním. Jednoznačně odmítla návrh ISGA (Goodhand, Klem 2005: 26). Ve stejné době dochází k rozpadu respektive k rozštěpení LTTE, kdy zástupci LTTE působící na východě ostrova vedeni Colonelem Karunou se odtrhli od LTTE z důvodu nesouhlasu s řešením situace na východě ostrova a se způsobem vyjednávání se srílanskou vládou. Ve stejné době došlo ke zvýšení napětí mezi Tamily a muslimy, což bylo doprovázeno projevy násilí, za něž byla obviňována právě odštěpená frakce Karuny. Rozkol v LTTE a jeho
ISGA se měla dle návrhu LTTE skládat (měla být tvořena) z osmi distriktů: Amparai, Batticaloa, Jaffna, Kilinochchi, Mannar, Mullaitivu, Trincomalee a Vavuniya v severní a východní části ostrova. Zastoupení měli být členové LTTE, srílanské vlády a muslimští představitelé, přičemž absolutní majoritu měli mít členové LTTE. (The Proposal) 31
63
následné rozdělení bylo jedním z ohrožujících faktorů mírového procesu (Ethnic Conflict in Sri Lanka 2005: 13).
5.5
Rok 2004: Tsunami a její efekt Přírodní katastrofa v podobě devastující vlny tsunami zasáhla Srí Lanku
26.prosince 2004. Ačkoliv se Srí Lanka nacházela asi 1600 km od epicentra neunikla jejím ničivým důsledkům. Zemřelo zhruba 30 tisíc osob a 2,5 milionu lidí ztratilo střechu nad hlavou. V souvislosti s tragickou událostí se politické problémy a mírová jednání posunuly do pozadí, v centru pozornosti stály především otázky humanitární pomoci. Paradoxně ale taková událost následně proces hledání míru neoživila, naopak, již v únoru došlo k dalším útokům, které byly reakcí na vraždu jednoho z představitelů LTTE (Goodhand, Klem 2005: 27). Humanitární pomoc poskytovaná mezinárodním společenstvím činila okolo 3 miliard dolarů, distribuce těchto finančních prostředků ale vyvolala rozpory a to především ve vládní koalici, kdy JVP ostře vystupovala pro přidělení pomoci do oblastí Severní a Východní provincie obydlené Tamily. V reakci na jednání vlády s LTTE a následné ustavení tělesa zabývajícího se důsledky tsunami a přerozdělení financí do jednotlivých oblastí (Post-Tsunami Operational Management Structure, P-TOMS),32 opustila JVP parlament (Ethnic Conflict in Sri Lanka 2005). Během první poloviny roku 2005 došlo k dalším násilným akcím. V únoru byl zavražděn jeden z hlavních představitelů LTTE působící na východě ostrova, což vyvolalo další vlnu násilných akcí a zabíjení ve Východní provincii. V dubnu došlo k útoku Mořských Tygrů (LTTE) na srílanskou námořní loď , tento útok byl následně formálně kritizován. (Goodman, Klem 2007:19) Jedním z důvodu k ustavení této struktury byla obava mezinárodního společenství. Částka 3 bilionů dolarů, který byla určena pro obnovu ostrova, měla být přerozdělena jakoby mezi dva celky, jeden, který spravovala LTTE a druhý pod srílanskou vládou, a vzhledem k panujícím vztahům mezi nimi, chtělo mít mezinárodní společenství jistotu o správném přerozdělení, aby nedošlo k diskriminačním opatření při přidělování ze strany vlády. (Rajakulendran 2005) 32
64
V srpnu 2005 došlo k dalšímu útoku, tentokrát na ministra zahraničních věcí Lakšmana Kadirgamana. Ministr sice pocházel z tamilské menšiny, ale nesouhlasil s postoji a jednáním LTTE, kteří ho považovali za zrádce. Prezidentka označila akci za bezohledný teroristický čin, který mírový proces velmi komplikuje. Příměří uzavřené za pomoci Norska ale po tomto činu nadále trvalo (Smlouva o příměří s hnutím Tamilských tygrů trvá). V listopadu se konaly nové prezidentské volby. Kandidoval dosavadní předseda
vlády
ze
strany
UNF
Wickremasginhe,
která
podporoval
znovuotevření mírových jednání s LTTE a jeho hlavním rivalem byl Mahinda Rajapaksa a ten zastával tvrdší linii vůči LTTE a chtěl renegociovat CFA. Rajapaksovo vítězství ve volbách znamenalo další eskalaci napětí mezi LTTE a vládními ozbrojenými jednotkám. Důvodem byly především politické postoje prezidenta: ten sám sebe prezentoval jako sinhálského hrdinu, velmi účelně využíval sinhálskou historii, slíbil zrušení Paktu uzavřeného po tsunami. Kromě jiného spolupracoval s JVP a s JHU33, což byly dvě hlavní politické strany, které byly v krajní opozici k LTTE (Imtyiaz, Stavis 2008: 144-5). Volby byly ze strany LTTE bojkotovány. Po nástupu nového prezidenta a nastolení jeho kurzu vystoupil Prabhakaran s projevem, ve kterém uvedl, že obnoví boje, pokud se vláda nepokusí podniknout základní kroky k mírovým jednáním. Koncem léta roku 2006 podnikla srílanská armáda ofenzivu na území, které bylo v držení LTTE v oblasti Trincomalee. Tato akce znamenala ztrátu životu na obou stranách, ale pro srílanskou vládu byla úspěšná, podařilo se Tygry u požadovaného území vypudit. Ti se pak ocitli ve srovnání se situací před ofenzivou v oslabené pozici a svolili k pokračování mírových negociací (Goodhand, Klem 2008: 21). Nové kolo tak bylo zahájeno v říjnu 2006 a konalo Jathika Hela Urumaya neboli JHU je politická strana, které se účastnila voleb v dubnu 2004. Byla první politickou stranou, v níž byli zastoupeni pouze bhikkhus (buddhističtí mnichové). Jedná se tedy o buddhistickou stranu. Zformovala se krátce před volbami, mezi své priority ve svém programu řadila udržení unitárního statusu Srí Lanky (což pochopitelně šlo proti jakémukoliv přenosu moci do rukou Tamilů v oblasti Severní a Východní provincie), stavěli se i proti zprostředkování mírových snah norskou stranou a chtěli ustavit dharmarajya (spravedlivý stát) (DeVotta, Stone: 32-33). 33
65
se ve švýcarské Ženevě, nepřineslo však žádné výsledky, protože vláda odmítla vyhovět požadavku LTTE o otevření dálnice A9. Situace se ještě zhoršila ke konci roku 2006, kdy byl zastřelen tamilský člen parlamentu Nadaraj Raviraj. V reakci na tento čin Tygři obnovili požadavky na plnou nezávislost území nazývající tamilskou domovinou, separace území již nebyla dostačující (Sri Lanka Conflict). V lednu 2007 si dobře vedly vládní jednotky, kterým se podařilo získat kontrolu nad východní částí nad provincií Vakarai. V březnu 2007 srílanská proklamovala svůj závazek vypudit LTTE z celé východní části ostrova. V červenci 2007 se vládním jednotkám povedlo plán naplnit: poprvé po třinácti letech získala vláda plnou kontrolu nad východní částí ostrova. (Goodman, Klem 2008: 22) Dle mnoha analýz je jedním z důvodu úspěchu vlády při zisku východní oblasti působnost Karuny, který údajně dopomohl vládním ziskům. V současné době je členem parlamentu a podporuje prezidentův plán (Sri Lanka Conflict). O období od června 2007 se tak někdy v médiích hovoří jako o čtvrté ílámské válce. Vláda zaujala v tomto období podobnou strategii jako v předchozích letech: válka pro mír. Vláda si stanovila závazek zbavit se nadvlády LTTE i v severní části ostrova. Strategie vlády je tak poměrně výrazně založena na snaze zbavit se LTTE vojenskou cestou.
5.6
Vývoj v roce 2008 V lednu 2008 srílanská vláda vypověděla smlouvu CFA podepsanou
v roce 2002. Tento krok jednoznačně znamená ztrátu vůle řešit konflikt diplomatickou cestou, respektive jak uvedl představitel vlády Rambukwella „..vláda oficiálně ustupuje od CFA a to z důvodu neexistující vůle ze strany LTTE řešit konflikt mírovou cestou “ (Sri Lanka Timeline 2008). Srílanské jednotky tedy útočí na obranné linie (Forvard Defense Lines, DFL) LTTE na severu ostrova. V průběhu roku 2008 tedy probíhají neustále boje mezi LTTE a srílanskou vládou, která se snaží získat kontrolu nad severní částí ostrova. V dubnu tohoto roku bylo na severu zabito Tygry několik vojáků,
66
což vedlo vládu k posunutí termínu, kdy se ji podaří získat severní část pod nadvládu a to z původně plánovaného konce roku 2008 na konec roku následujícího. Pro ilustraci dynamiky konfliktu je přiložena následující tabulka shrnující některé z události proběhlých v tomto roce.
ROK 2008
PŘÍKLADY AKCÍ vláda vypovídá CFA
leden ministr Dasanayake umírá po bombovém útoku v Kolombu březen
mezinárodní panel se vyjadřuje k situaci ohledně lidksých práv, vláda nepřijímá kritiku
duben
smrt tuctu vojáků po střetu s LTTE na severu ostrova
červenec
srílanská armáda požaduje kapitulace námořní základny ve Vidattaltivu
srpen
OSN uvádí, že 70 tisíc lidí je bez domova v důsledku bojů na severu ostrova
říjen
bombový útok v Anuradhapuře ze strany LTTE, 27 obětí
Zdroj: BBC Sri Lanka Timline
Je tedy zřejmé, že konflikt nadále trvá a co víc jeho dynamika neklesá. Je velmi těžké odhadnout, jaká je perspektiva vývoje tohoto etnického konfliktu, respektive jaká je naděje na jeho ukončení.
67
6.
Důsledky etnického konfliktu na Srí Lance
6.1
Sumarizace dosavadních mírových snah a jejich výsledky
Etnický konflikt trvá nepřetržitě již od 50.let 20.století. Pnutí mezi etniky začalo více eskalovat právě v této době v souvislosti s hnutím Sinhala Only. Od počátku tenzí, které mezi Sinhálci a Tamily panovaly, jsou patrné i snahy zamezit vypuknutí otevřeného konfliktu a pnutí eliminovat. uzavřený
mezi
ministerským
předsedou
Bandaranaikem
Již B-C pakt (SLFP)
a
představitelem Federální strany Chelvanayakamem byl první snahou o řešení konfliktu. Dle něho měly vzniknout regionální rady a měla být uznána tamilština. Bohužel k jeho praktické aplikaci nedošlo. V roce 1965 byl uzavřen další pakt obdobného ražení, tentokrát mezi předsedou UNP Senanayakem a taktéž Federální stranou, jeho důsledkem bylo vytvoření tzv. Tamil Language Actu a opět dokumentu o založení regionálních rad (v jejich případě bylo vždy problematické přijmout prováděcí opatření k jejich ustavení). V průběhu 70. a 80. let 20.století opět docházelo k událostem, kdy daná opatření vlády vyvolávala reakce ze strany tamilské menšiny a to gradovalo až do roku 1983, kdy došlo k prvnímu plánovanému teroristickému útoku LTTE, na ně srílanská vláda reagovala stejně vyhroceným způsobem. I přes dvojí tlak, pod kterým se sousední Indie ocitala nakonec v důsledku přílivu mnoha Tamilů do oblasti Jižní Indie se rozhodla do konfliktu na Srí Lance zasáhnout a pokusit se mírové jednání zprostředkovat. Díky neochotě především ze strany Sinhálců tato jednání nepřinesla žádný výstup. Toto byla první z mírových snah, která byla vedena prostřednictvím třetí strany.
Indie ale zůstala ve snahách o uklidnění situace na Srí Lance
zainteresovaná i o rok později a v roce 1985 zprostředkovala mírová jednání ve městě Thimpu. Předmětem tohoto jednání byly opět jednotlivé rady, což vyjadřovalo trvalou snahu Tamilů o získání určité míry autonomie. Tato jednání však ale díky požadavkům, se kterými přišla LTTE nedosáhla zdárného závěru.
68
Do třetice se Indie do sporu v tomto případě zasáhla po vládní ofenzívě z roku 1987, kdy donutila vládu k uzavření Indo-Srílanské smlouvy, díky které byla doplněna ústava třináctým dodatkem. Dá se říci, že tento zásah do konfliktu a zprostředkování jednání přinesl viditelné výsledky, kterým byl právě dodatek k ústavě, na základě kterého byla tamilština uznána druhým ostrovním oficiálním jazykem a došlo také k posunu o přesunu pravomocí na provinční rady. Dalším výsledkem těchto jednání bylo vyslání indických mírových jednotek IPKF na území Srí Lanky, jejich působení ale v konečném efektu vedlo k další eskalaci napětí. V průběhu 90.let se ujala snahy o uzavření míru mezi znepřátelenými stranami konfliktu po svém nástupu do úřadu prezidentka Kumarátungová. Na základě jednání mezi PA a LTTE v roce 1995 došlo k omezení ekonomického embarga. Dosavadní a nejzásadnější mírová jednání se konala od roku 2002 a to opět za pomoci mediátora, tentokrát třetí stranu představovalo Norsko. Tato jednání
proběhla
v šesti
kolech,
jejich
základem
bylo
Memorandum
porozumění podepsané v únoru 2002, na jehož základě vznikla CFA, která ukončovala palbu, tedy otevřený militantní konflikt mezi oběma stranami Lépe než ukončovala, strany se zavázaly
odložit zbraně pro řešení problémů.
V průběhu jednotlivých kol bylo uzavřeno několik dílčích dohod od ekonomického řešení poválečné situace po uznání federalistického řešení konfliktu. Tato jednání v době svého průběhu se jevila jako poměrně úspěšná a mající šanci na úspěch. V jejich závěrečné fázi ale LTTE přerušila účast.
Na mírových jednáních zprostředkovaných Norskem lze nalézt několik přínosných bodů:
Zastavení palby vedlo k omezení ztrát na životech, které byly do té doby marginální, podařilo se zlepšit prostředí pro civilní život.
CFA měla širokou podporu občanů.
Mírový proces vedl také k revitalizaci ekonomiky, která byla ve stavu krize.
69
Docházelo k přísunu služeb pro obnovení a rekonstrukci nebo alespoň k jejich zlepšení do severovýchodní oblasti.
Mírový proces také přitáhl pozornost mezinárodního společenství, které bylo ochotno na jeho základě poskytnout pomoc pro rekonstrukci země.
Účastí
na
rozhovorech
demonstrovaly
obě
strany
vůli
řešit
problematickou situaci. Mírové rozhovory měly ale pochopitelně i svá negativa, díky kterým nakonec nepřinesla patřičný výsledek:
Neexistovala žádný transparentní rámec či strategie pro vedení mírových jednání.
Pokračovalo porušování lidských práv.
Benefit z neválečné situace nebyl rozdělován rovnoměrně: obyvatelé Severní a Východní provincie stále čekali na zlepšení životních podmínek, na programy rekonstrukce ve válkou zničených oblastech, v těchto oblastech existovalo velké procento osob, které se neměly kam vrátit.
Nebyly
vytvořeny
žádné
stále
instituce,
které
by
dohlížely
a podporovaly mírový proces.
Nedošlo k žádné veřejné debatě jak stát rekonstruovat (The Srilankan Peace Process on the Crossroads).
Pokud tedy shrneme šestileté norské působení v srílanském mírovém procesu, aktivní působení Norska v podstatě trvalo jeden rok v šestikolovém procesu. Poté se Norsko stalo pasivním neefektivním mediátorem, ve zbytku času začaly znovu propukat vlny násilností. Z jeho působení by se každopádně případný další aktér, který se pokusí o zprostředkování jednání měl poučit a zvolit prokativnější a koncipovanější strategii. Zlomovou události v mírových jednáních se paradoxně stala přírodní katastrofa v podobě devastující vlny tsunami v prosinci 2004. Situace, která by teoreticky měla znesvářené strany stmelit, vedla k rozporu ve vládní koalici ohledně rozdělení humanitární pomoci. Došlo sice k uzavření smlouvy P-
70
TOMS, ale mírový proces jí utrpěl. Došlo k další eskalaci násilí. Rok 2006 byl plný
násilných útoků z obou stran, v roce 2007 se vláda rozhodla získat
kontrolu nad východní částí, což se jí povedlo. Následně vyjádřila vůli získat pod svou nadvládu i celou Severní provincii. Souběžně dochází k teroristickým útokům ze strany LTTE a odplatám ze strany vládních armádních jednotek a naopak. Akce jedné strany vyvolává reakci druhé, které opět spouští akci. Ve čtvrté ílámské válce, které právě probíhá srílanská vláda postupuje dle strategie válka pro mír, kdy se snaží výsledku dosáhnout vojenskou porážkou LTTE. Na počátku roku 2008 srílanská vláda vypověděla CFA, což oficiálně uzavřelo možnost jakékoliv současného mírového řešení.
Válka na Srí Lance tedy stále probíhá, navzdory dílčím úspěchům, kterých se v období mírových jednání podařilo dosáhnout, byla mírová jednání v konečném efektu neúspěšná. Jak dosáhnout mírového řešení v etnickém konfliktu je velmi těžké odhadnout. Obecně dle Smithe má budování míru čtyři základní dimenze: 1) musí být zajištěna bezpečnost, 2) musí být ustaveny socioekonomické základy pro dlouhodobý mír, 3) musí být vytvořen politický rámec pro dlouhodobý mír, 4) musí dojít k usmíření a spravedlnosti (Stokke 2006: 1025). Je možné shrnout několik základních podmínek, které je třeba splnit, aby mohlo dojít k přechodu od války k míru. Všechna tato opatření by mohla být aplikována při hledání mírového řešení v etnickém konfliktu na Srí Lance: -
zákaz
palby
musí
zainteresovanými
být
stranami
bezpodmínečně
respektován
všemi
v konfliktu a nesmí docházet k jeho
porušování, -
určitá
úroveň
a
stabilita
konsensu
v politice,
který
zahrnuje
dvoustrannou dohodu o strategii a konečném cíli mírového procesu, -
závazek zapojení těch, kteří se staví k dosažení mírového stavu skepticky,
71
-
přijetí opatření, která zajistí že zájmy různých politických a sociálních skupin v Severní a
Východní
části
jsou zohledněny
a budou
inkorporovány do následných institucionálních opatřeních, -
podpora jednání třetí stranou jak tomu bylo v případě norské mediace,
-
značnou, koherentní a trvalou podporu mezinárodního společenství (Goodhand, Klem 2005: 89).
Koncipování a způsob vedení mírových rozhovorů je jedna strana problému, druhou stranu pak tvoří jak prakticky problém na Srí Lance vyřešit. V současné době lze identifikovat několik překážek, které přímo brání dosažení míru. Jak je zřejmé dle opakovaných a stupňujících se požadavků LTTE, je jejich základním cílem zisk v současné době nezávislosti nebo alespoň jisté míry autonomie. Federalistické uspořádání by se tedy mohlo jevit jako jedna z cest, jedno z východisek,
jak dojít k
mírového stavu a dosáhnout relativní
spokojenosti obou stran konfliktu. Jednou
z překážek
k řešení
konfliktu
se
může
jevit
sinhálský
nacionalismus pramenící již z doby britského kolonialismu. Dalším problém em v období platnosti CFA mohlo být nadprůměrné vojenské vybavení LTTE, kdy částečné odzbrojení by mohlo vést k dílčímu úspěchu. Tygři také uváděli jako překážku mírového procesu vojenskou přítomnost srílanských armádních jednotek v Severní oblasti (konkrétně na poloostrově Jaffna): jak jednat o míru, když
jsou
vojensky
okupováni?
Potenciální
překážkou
v krátké
či
střednědlouhé perspektivě (závisí na politickém vývoji může být také vládní nesoulad mezi JVP a SFLP ohledně míry či lépe řečeno přímo postoji k autonomii tradičních tamilských oblastí. Vláda dlouhodobě LTTE slibovala vnitřní administraci severní a východní oblasti, který by byla právě v rukou LTTE, ale to je v podstatě nereálné ze samé podstaty LTTE, která je teroristickou organizací, rebelským hnutím, s opozicí se vyrovnává mnohdy vražednými činy a v jejich řadách se rekrutuje dětské vojsko. LTTE naopak není schopná definovat nějaké
72
kompromisní řešení, idea separátního státu je pro Sinhálce naprosto nepřijatelná. Kompromisním řešením se tedy stále jeví vytvořit formu federálního státu, kdy Severní a Východní oblast bude spravována federální tamilskou vládou. Otázkou ale zůstává, kdo by tuto vládu představoval? Přenechat vládu části ostrova guerillovému uskupení zkrátka není reálné a v současné době žádná alternativa k LTTE neexistuje..
6.2
Postoj mezinárodního společenství: zainteresovaní aktéři
6.2.1 Indie
Jak bylo na několika místech v této práci zmíněno, Indie, jako sousední stát Srí Lanky se aktivně zapojila do řešení konfliktu již v 80.letech, kdy vypukla občanská válka. Její zapojení na počátku 80.let bývá také spojováno s dodávkou zbraní pro rekrutující se LTTE a TELO. Vláda v čele s Rajivem Gandhím při vyzbrojování obou nezávislých hnutí aplikovala strategii „rozděl a panuj“. Tímto způsobem si zajistila vláda určitý vliv na Srí Lance (Seth-Smith 2008). Indie se konflikt bezprostředně dotkl především díky přílivu silné vlny uprchlíků po tamilských pogromech v roce 1983. Indické zapojení do konfliktu bylo také ovlivněno působením nezávislých hnutí z indického státu Tamil Nadu34, kde tvoří Tamilové majoritu a ti apelovali na zásah, který učiní přítrž násilí, kterému byli Tamilové na sousední Srí Lance vystaveni. Indie se v této době snažila dvakrát zprostředkovat mírová jednání. Proaktivní role se Indie ujímá v červnu 1987, kdy Indické letecké síly zasáhly na poloostrově Jaffna, kde se snažily podpořit bojující rebely se srílanskou vládou. Nato se konala jednání mezi indickým ministerským
Zhruba 60 milionů Tamilů žije v jihovýchodním indickém státě Tamil Nadu. Tamilská menšina na Srí Lance má stejnou etnicitu: komunity v Indii a na Srí Lance sdílejí stejné rodinné vazby, mají stejnou kulturu, náboženskou tradici a používají stejný jazyk. Z hlediska nacionality tedy tvoří přirozené partnery. A na základě toho pochopitelně vláda a občané Tamil Nadu vnímají to, že je třeba pomoci jejich příbuzné populaci na Srí Lance. 34
73
předsedou Gandhím a prezidentem Jayewardenem, která vedla k podpisu mírové dohody. Z hlediska vztahů mezi Indií a Srí Lankou je zajímavé působení IPKF, které se ve svém průběhu dostaly do konfliktu s LTTE. V počátku konfliktu to byla právě Indie, které LTTE pomohla k vybavení zbraní a následně požadovala jejich odzbrojení. V období jejích působení na Srí Lance se v indických i západních mediích objevují zprávy o porušování lidských práv a páchání násilí na civilistech ze strany IPKF. Docházelo také k násilným střetům s LTTE, srílanská vláda tedy požádala Indii o jejich stažení. Poslední jednotky tak opouští ostrov v březnu 1990. Na Rajíva Gandhího vzápětí podnikla sebevražedkyně z LTTE atentát, čímž byla definitivně ukončena jakákoliv forma podpory hnutí z indické strany (Seth- Smith: 2008) V současné době působí Indie jako vnější pozorovatel konfliktu, kdy se stále objevují v parlamentu hlasy ze strany zástupců z Tamil Nadu o znovuzapojení Indie do konfliktu. Indická vláda v současnosti spolupracuje spíše se srílanskou vládou. Zájem ze strany vládních zástupců Tamil Nadu ale klesá paralelně s rostoucí spoluprácí mezi LTTE a stranou MDMK35 a Tamilským nacionalistickým hnutím. Norský velvyslanec Jon Hanssen-Bauer v Kolombu označil počátkem tohoto roku Indii jako „nejlépe situovanou regionální mocnost, která by měla sehrát zásadní roli v mírovém procesu“ a měla by se snažit vyvinout se v hlavního partnera Srí Lanky. Dále uvedl, že Oslo je ohledně toho ve stálém kontaktu s Novým Dillí (Indian´s Role is Critical in Sri Lankan Crisis: Norway) Poslední aktuální reakcí Indie na situaci na Srí Lance je reakce indického ministra zahraničních Mukhrerjee věcí z října 2008, který vyjádřil obavy o bezpečnosti civilistů na ostrově, způsobené bojem mezi státními vojenskými jednotkami a rebely z LTTE „…situace na Srí Lance je závažným problémem vlády, především zhoršující se humanitární situace na severu ostrova…jsme si vědomi špatné situaci civilistů.“ Nepřímo pak vyzval Nové Dillí k intervenci (Indian Voice) MDMK neboli Marumalarchi Dravida Munnetra Kazhagam je drávidská politická strana z Tamil Nadu. 35
74
6.2.2 Norsko
Norský postoj k etnickému konfliktu na Srí Lance je dán jeho zprostředkováním mírových jednání. Norsko se této role ujalo v roce 1999. Mírová jednání probíhala v šesti kolech a do roku 2003 byla poměrně úspěšná, jedním z jejich výstupu je CFA. Na tato mírová jednání pak navázala i jednání v roce 2006, kdy už se ale nepodařilo dosáhnout zásadního posunu. Role Norska byla pozitivní v tom smyslu, že se jednalo o neutrálního mediátora, který byl akceptován oběma stranami konfliktu. Jeho role byla ale jak je uvedeno v předchozí subkapitole v mnohém kritizována, ale nelze upřít Norsku snahu o vyřešení situace. Lze také vyzdvihnout fakt, že tehdejší velvyslanec Solheim se osobně účastnil jednotlivých kol mírových jednání. Současný norský velvyslanec v Kolombu Bauer se nadále vyjadřuje k možnostem mírového řešení na ostrově, přičemž klade apel na Indii, aby se chopila
jako nejvhodnější regionální stát role mediátora (Indian´s Role is
Critical in Sri Lankan Crisis:Norway).
6.2.3 USA
USA jsou plně zapojeny do mírového procesu od počátku roku 2001. USA nemají na Srí Lance politicko-vojenské zájmy, z hlediska ekonomického a investičního se také asi pravděpodobně Srí Lanka nestane v nejbližší době jedním z hlavních amerických obchodních partnerů. Hlavním strategickým zájmem USA je snaha zajistit, aby teroristická organizace LTTE nedosáhla svého cíle aplikací teroristických taktik, hlavní strategický zájem lze tedy definovat jako boj s terorismem . Větší zájem USA o Srí Lanku projevily zásluhou bývalého tajemníka vlády Richarda Armitage, který propagoval model zajistit konec etnického konfliktu a potlačit terorismus na Srí Lance za mezinárodní podpory. USA úzce spolupracovali s ostatními státy zainteresovanými v konfliktu (Norsko, Japonsko, Indie), s mezinárodními bankami i s agenturami OSN, které řešily problémy, kterým musela v důsledku konfliktu Srí Lanka
75
čelit. Oproti nim ale zaujímaly tvrdší postoj k LTTE, což bylo dáno označením LTTE ze mezinárodní teroristickou organizaci (Foreign Terrorist Organization, FTO) a tak politika uplatňovaná vůči LTTE podléhala příslušné legislativě36 (Lunstead 2006:6). V průběhu mírového procesu USA prostřednictvím Americké agentury pro mezinárodní rozvoj (United States Agency for International Development, USAID) navyšovaly rozvojovou pomoc pro Srí Lanku, tato pomoc ale nebyla přerozdělována přes vládu, ale prostřednictvím jednotlivých nevládních organizací. USA také poskytují pomoc v podobě podpory politické modernizace (Lunstead 2006). Vzhledem k tomu, že USA představují nejvýraznějšího partnera v poskytování rozvojové pomoci, je třeba alespoň stručně shrnout, jaká je její koncepce. Rozvojovou pomoc lze pro přehlednost rozdělit na: 1) pomoc poskytovaná prostřednictvím USAID37 programy USAID se vztahují na čtyři základní oblasti
humanitární pomoc
podpora benefitu z míru
vládnutí a demokracie
ekonomický růst
V roce 2007 byla poskytnuta rozvojová pomoc ve výši 7,500 milionů dolarů. 2) ostatní americké programy podporující rozvoj na Srí Lance
Humanitarian Demining
U.S. Treasury Assitance
Police Training
3) Millenium Challenge Account (MCA) Dle této legislativy je nelegální poskytnout FTO finanční či materiální podporu, americké finanční instituce také nesmějí podporovat tyto organizace. Z čehož tedy plny že USA LTTE neposkytovaly žádnou materiální pomoc. 36
USAID je na Srí Lance přítomna již od roku 1956, příspěvky se v průběhu vývoje vztahovaly například na projekty zavlažování (Lunstead 2006). 37
76
Nová iniciativa Bushovy administrativy, založena na principu rozdělování ne dle potřeby, ale dle zásluh. 4) Deklarace z Tokia38
6.2.4 Ostatní země Na základě Tokijské Konference o Rekonstrukci a Vývoji na Srí Lance se ustavila tzv. Co-Chair Donor skupina, neboli skupina, která se dohodla na investicích do rozvoje Srí Lanky. Jejími členy jsou kromě Norska a USA také Japonsko a Evropská unie. Japonsko je největším donorem z této skupiny a pro Srí Lanku také významný politický a ekonomický aktér. Historicky jsou vztahy s Japonskem založeny především na ekonomické bázi. Svou pozicí v této skupině ale Japonsko demonstruje nový směr v zahraniční politice, kdy se snaží podpořit i mírový proces (Goodhand, Klem 2005) Evropská unie jako multilaterální aktér sice není hlavní donorem ohledně rozvojové pomoci, ale hraje poměrně zásadní roli ve vztahu a v jednání s LTTE a snaží se vyvážit postoj, respektive tvořit střed mezi Spojenými státy americkými a Indií. V období finského předsednictví v roce 2006 vyzvala Evropská unie srílanskou vládu a LTTE k ukončení násilí, které ohrožuje v té době ještě probíhající mírový proces. Finské prohlášení k tomuto uvedlo „…Nesmyslné násilí nevyřeší etnický konflikt na Srí Lance…“. Evropská unie plně podporovala mírový proces (Předsednictvo EU: Boje na Srí Lance musí skončit). Po ukončení mírového procesu EU proměnila svou strategii k rozvojové pomoci a v současné době je založena na dokumentu EU-Sri Lanka Strategy Paper pro období 2007-13, jehož obsahem je způsob a průběh alokace finančních prostředků ve výši 112 milionů Euro určených pro rozvojovou pomoc (European Commission: Sri Lanka) Pro úplnost je třeba zmínit i okolní státy a evropské země, se kterými jsou vztahy rozvíjeny na bilaterální úrovni: Pákistán vnímá Srí Lanku Deklarace z Tokia je dohoda, která je výsledkem Tokijské konference, které se konala v červnu 2003 o rekonstrukci a rozvoji Srí Lanky, jejím hlavním mottem byla vazba mezi dozorskou asistencí či pomocí a vývojem či výsledky mírového procesu (Lunstead 2006). 38
77
především s geo-politického hlediska, jeho hlavní zájmy jsou dány snahou vyvažovat vliv Indie, takže podporuje srílanskou vládu. Vztahy s bilaterálními donory jsou založeny především na historických vazbách a množstvím finančních prostředků. Poskytovateli bilaterální pomoci jsou Velká Británie, Dánsko, Švédsko, Nizozemsko a Německo (Goodhand, Klem 2005: 67-8).
6.3
Konsekvence válečného konfliktu
Délka a intenzita konfliktu si vyžádala své oběti. V konfliktu trvajícím v podstatě nepřetržitě již od roku 1983 zemřelo přes 70 000 osob, 500 000 osob ztratilo střechu nad hlavou. Konflikt sebou přinesl mnoho nežádaných jevů, jimž musí v současné době srílanská populace čelit..
Porušování lidských práv Porušování lidských práv je jednou ze stálých konstant přítomných konfliktu na Srí Lance. Násilné akce prováděné oběma stranami konfliktu se vždy plně dotýkají civilistů, obě strany jsou plně odpovědny za porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva. Od počátku roku 2006 zemřelo přes 1500 osob a dalších 250 000 ztratilo střechu nad hlavou. Většina obětí je důsledkem vojenských sporů, armáda je také zapletena v nezákonném zabíjení a únosech tamilské civilní sítě, která podporuje LTTE. Cílené atentáty s tímto záměrem jsou frekventované v Jaffně a některých východních částech se ale běžně dotýkají civilistů bez jakékoli vazby na LTTE. Politické vraždy a únosy jsou také rozšířeny v okolí Kolomba. Vládní útoky na tamilské civilisty pak dávají podnět k rozšíření podpory pro LTTE i mezi lidmi, které její taktiky nepodporovaly39 (Sri Lanka´s Human Rights Crisis). Vláda pochopitelně toto popírá a na tyto kritiky verbálně útočí. Ve snaze vyvarovat se mezinárodní kritice byly vytvořeny instituce, které zkoumají tato obviněné z porušování lidských práv. Prezidentská vyšetřovací komise (Presidential Commission of Inquiry, COI) podporovaná skupinou mezinárodních pozorovatelů se zabývá případnými nařčeními z porušování lidských práv. Z historické zkušenosti ale tato tělesa na Srí Lance nebyla příliš efektivní (Sri Lanka´s Human Rights Crisis). 39
78
Navzdory závažnosti lidských ztrát v tomto konfliktu musí média přinášející informace o tomto jevu vystavena neoprávněným restrikcím o monitorování situace. V únoru 2008 vydala Amnesty International zprávu Silencing Dissent, ve které je Srí Lanka označena za zemi, kde mediální zprávy o obětech konfliktu a bývají prostřednictvím hrozeb, výhružek a násilí efektivně „utišována“. Po vypovězení CFA v lednu 2008 byla ukončena činnost SLMM a tak vzniklo informační vakuum o porušování lidských práv v konfliktu. V současné době jsou nezávislí novináři omezováni jak vládou tak LTTE, která je nepouští na území pod svou kontrolou, vláda zas vůbec nechtěla vpustit fotografy do zničené nemocnice v Kolombu v dubnu tohoto roku. Amnesty International se snaží urgovat srílanskou vládu, aby chránila práva mediálních pracovníků na základě závazku mezinárodního práva. Požaduje po vládě, aby umožnila novinářům monitorovat situaci ohledně porušování lidských práv (Human Rights Abuses in Sri Lanka Flourish Under Weil of Secrecy).
Problém vysídlených osob (displaced persons, DIP) Statisíce osob jsou v současné době na Srí Lance bez bydliště, stejně tak mnoho osob převážně tamilského původu se přesunulo do jižní Indie. V průběhu mírového procesu se během roku někteří z nich vrátili do svých zničených domovů. Situace se opět zhoršila na konci roku 2004 po zásahu vlny tsunami. Srí Lanka získala 3 miliardy dolarů na rekonstrukci, LTTE ale začali obviňovat vládu z nespravedlivého dělení prostředků pro jednotlivé oblasti. Problematickým bodem je, že mnoho osob nemá střechu nad hlavou v dlouhodobé perspektivě. Například na severozápadě ve městě Puttalam žijí muslimské rodiny, které jsou bez domova již sedmnáctým rokem (Sri Lanka).
Dětská vojska Značný problém také činí rekrutace dětí do vojenských složek LTTE, které bylo zahájeno v období příchodu indických mírových sil v druhé polovině
79
80.let, nejmladším dětem je okolo 9 let. Podle UNICEF i Karunova frakce a vláda využívá dětská vojska. Human Rights Watch dokonce uvádí, že LTTE využívá děti přímo k sebevražedným útokům. Mezi lednem 2003 a zářím 2007 Tygři údajně rekrutovali přes 6.000 dětí. Podle UNICEF, která má k dispozici databázi u únosu dětí je toto číslo v reálu mnohem vyšší (Sri Lanka Conflict). Únosy dětí jsou běžné především v oblastech Severní a Východní provincie.
Stručné summary ekonomických efektů Dlouhotrvající válečný konflikt se pochopitelně projevil i na ekonomické situaci ostrova a na ekonomických výsledcích. Značnou měrou ale k současné ekonomické situaci Srí Lanky přispěla i přírodní katastrofa v podobě tsunami. Ekonomické ukazatele se v současné době značně proměnily, před vypuknutím konfliktu byla Srí Lanka díky vývozním kapacitám prosperující a rozvíjející
se
ekonomikou,
v důsledku
konfliktu
pochopitelně
bojuje
s nedostatečnou produkcí, vysokými cenami, inflací, nezaměstnaností. Naopak vojenské výdaje vlády několikanásobně vzrostly, tradičně poměrně vysoké náklady na sociální blahobyt byly nahrazeny výdaji na armádu. Rozvoj vojenského sektoru má ve své postatě ale i kladné stránky: vojská služba poskytuje pro mladé Sinhálce poměrně atraktivní pracovní příležitost, sektory, které jsou určitým způsobem napojeny na válečné aktivity prosperují Paradoxně i mezinárodní pomoc, která představuje dodatečné vklady které pomáhají k udržení ekonomiky v chodu určitým způsobem přispívají ke schopnosti obou skupin financovat válku (Sriskandarajah 2001). Často opomíjeným faktorem je také pokles úrovně cestovního ruchu, kdy na ostrov díky vyhrocené bezpečnostní situaci proudí menší množství turistů. Příjmy z cestovního ruchu tak samozřejmě klesají.
80
Vliv konfliktu na vztah mezi Tamily a Sinhálci
Jedním z nejzásadnějších efektů probíhající války je zpětné ovlivnění vztahů mezi bojujícími skupinami. Jak je z předchozího textu zřejmé, dynamika konfliktu v jeho průběhu značně stoupala. V jeho počátku šlo o soupeření dvou skupin, kdy jedna z nich se cítila druhou ohrožena, na tomto základě ji začala díky dostupným prostředkům a zdrojům stavět do diskriminované pozice, což pochopitelně vyvolávalo zpětnou reakci skupiny, jež proti své nevoli byla do této pozice postavena. V průběhu konfliktu se ale obě pozice radikalizovaly, diskriminační vládní aktivity se stupňovaly a stejně tak i tamilské reakce, které nabraly nového rozměru se vznikem tamilských separatistických hnutí, speciálně LTTE. Válečný konflikt ovlivnil vzájemné vztahy v mnohém. Za prvé radikalizoval pozice obou zúčastěných stran. Druhým efektem, který souvisí s nezdárným mírovým procesem, je existence faktu, že strany konfliktu se díky svým vyhroceným pozicím a problematickým ústupkům ze svých požadavků nejsou schopny domluvit. Možností, jak toto vyřešit je zapojit do mírových jednání opět mediátora, který se ale musí poučit z norských chyb a zvolit kompaktní strategii, která zohlední požadavky obou stran a povede k efektivnímu řešení. Osobně se navíc domnívám, že v současné době se rovina přenesla od boje mezi Tamily a Sinhálci do roviny boje mezi vládou a LTTE. Je velmi těžké posoudit, jakou roli hraje v současné době v konfliktu právě etnicita a odlišná etnická příslušnost. Zda dlouholeté násilné rozbroje nevytvořily z etnicity právě jen faktor, resp. účelný prostředek, na základě kterého se obě strany vymezují a používají ho pro obhájení krutých činů. Je otázkou, zda pokud by se do čela tamilské strany postavilo hnutí, které by nevládnulo teroristickými praktikami jak je to v případě LTTE, by nebylo uznání pro srílanskou vládu schůdnější. Nejzásadnějším důsledkem probíhajících bojů je tady stálý nárůst radikalizace a nárůst požadavků obou stran. Občanská válka nadále trvá a není možné odhadnout, kdy skončí. Vypovězení CFA v lednu tohoto roku spíše
81
předznamenalo další fázi této války, kdy došlo v podstatě devalvaci všech mírových snah a výstupů, o které se Norsko během mírových jednání snažilo.
82
ZÁVĚR Konflikt mezi Tamily a Sinhálci je jedním z konfliktů, který se v průběhu svého vývoje značně proměňoval. Tamilové a Sinhálci spolu obydlují ostrov Srí Lanka již od dob před naším letopočtem. Jejich soužití se nedá nazvat za mírumilovné, ale za zdravě rivalitní, myšleno v tom smyslu, že jednotlivá etnika okupovala určitou část ostrova a druhou skupinu přirozeně vnímala jako spoluokupovatele ostrova, nikoliv jako nepřítele. Tento vztah se začal lehce proměňovat indickými výboji na ostrov, které Sinhálce, kteří byli na ostrově oproti Tamilům ve výrazné početní majoritě, začaly ohrožovat. V této době lze spatřovat první projevy sinhálského nacionalismu a jejich pocitu minority i přes jejich početní převahu. Sinhálci se totiž cítili ohroženi Tamily v tom smyslu, že jižní Indie byla naopak okupována Tamily ve většinovém poměru a Sinhálci se počali obávat možného pohlcení Tamily. Jejich rivalita s Tamily vygradovala v období kolonialismu. Srí Lanka byla okupována několika evropskými mocnostmi, z nichž největší vliv měla Velká Británie. Britští kolonizátoři si byli jasně vědomi demografické heterogenity ostrova a svými opatřeními ji také podtrhovali, což vedlo k národnímu uvědomování si v případě obou etnik. Navíc v období britské přítomnosti na ostrově se z hlediska zaměstnanosti a přístupu ke vzdělání cítili Sinhálci oproti Tamilům diskriminováni. Vzrůst nacionálního cítění částečně způsobeným působením VB, minoritní pocity (v oblasti) a pocit utiskování a křivdy ze strany Sinhálců vedl k vytvoření podmínek pro postupný vznik konfliktu. Sinhálci se s těmito „křivdami“
při první možné příležitosti začali
vyrovnávat. Tou bylo vyhlášení nezávislosti ostrova v roce 1948, kdy byla vláda předána do rukou sinhálské prozápadně orientované elitě. Sinhálská vláda začala postupně přijímat opatření, kterými
se dostávali do pozice
diskriminovaných Tamilové. Prvním z výrazných momentů, který byl Tamily vnímán jako jejich znevýhodnění bylo zavedení sinhálštiny jako jediného oficiálního jazyka na ostrově a jemu předcházející hnutí Sinhala Only, což
83
pochopitelně přinutilo Tamily k reakci. Zavedení sinhálštiny jako jediného úředního jazyka je počátečním momentem, od kterého dochází k postupné eskalaci napětí , které vede až do vypuknutí ozbrojeného konfliktu. Vládní opatřená vyvolávají negativní reakci tamilské populace, která zpětně vyvolá další reakci srílanské vlády. Napětí mezi etniky tak periodicky houstne a vytváří jakousi spirálu, kdy na sebe jednotlivé činy jedné strany konfliktu navazují příslušné reakce, které opět vyvolávají další činy. Tento vývoj je zřejmý
a patrný během celé občanské války.Na
diskriminační opatření v 70.letech 20.století reaguje separatistické hnutí LTTE teroristickým útokem v roce 1983, která vede k další eskalaci napětí a radikalizaci obou stran konfliktu. V důsledku tohoto činu pak srílanská vláda startuje hrůzostrašné krvavé pogromy na Tamily. Obě strany konfliktu v 90.letech začínají využívat nečisté taktiky. LTTE je označeno za teroristickou organizaci, srílanská vláda jedná na základě strategie „válka pro mír“. Jedna akce spouští druhou, tamilské nacionalistické hnutí zpočátku požadující zrovnoprávnění z hlediska používání jazyka a jistou míru autonomie eskaluje v jednání separatistického hnutí LTTE, která od 70.let (společně s politickou reprezentací té doby) požaduje ustavení samostatného nezávislého státu Tamilský Ílám. Vývoj konfliktu v novém tisíciletí jež začalo poměrně pozitivně mírovými jednáními mezi srílanskou vládou a LTTE za zprostředkování Norska však ukazuje opět na trvající eskalaci násilí a napětí ve vztazích mezi oběma skupinami, kdy po zdárných pokusech o zahájení příměří LTTE stále podnikala své násilné akce, na něž vláda adekvátně reagovala. Tento vývoj byl završen vypovězením smlouvy o zastavení palby, která byla podepsána v roce 2002 a v lednu 2008 tedy končí její platnost. Hypotéza práce, která zní „Etnický konflikt na Srí Lance je typický spirálovitou eskalací. Postoj Tamilů lze v počáteční fázi konfliktu označit za reaktivní, což se v jeho průběhu díky působnosti LTTE značně proměnilo.“ Je tedy prací plně potvrzena. Spirálovitá eskalace je dle analýzy konfliktu jasně viditelná a počáteční
84
reaktivní postoje tamilské menšiny na diskriminační opatření ze strany vlády se proměnily v násilné reakce ale i akce ze strany LTTE. Možnost řešení tohoto několika let trvajícího konfliktu v krátkodobé perspektivě je v současné době velmi nepravděpodobná. Konflikt na Srí Lance se tak dostal do spirály, ze které v současné době není zřejmé jak z ní ven. Návrhy na řešení pochopitelně existují, ale je třeba k nim nějak konstruktivně přistoupit a je zřejmé, že na základě vývoje na ostrově v posledních dnech není příliš silná vůle ani jedné strany cestu ven z této spirály hledat.
85
LITERATURA A POUŽITÉ ZDROJE Knižní publikace Barša, P. – Strmiska, M. (1999): Národní stát a etnický konflikt. Politologická perspektiva, Brno, CDK. Bell-Fialkoff, A. (2003): Etnické čistky:Bosna, Kypr, Karabach, Kosovo, bývalý Sovětský svaz, Rwanda a Burundi, Srí Lanka, Transylvánie, Praha, Práh. Brown, M.E. – Coté, O.R. – Lynn-Jones S.M. –.Miller, S. (eds., 2001): Nationalism and Ethnic Conflict, London, The MIT Press. De Silva, Chandra: The Role of Education in Ameliorating Political Violence in Sri Lanka, in: Rotberg, R. (eds., 1999): Creating Peace in Sri Lanka: Civil War and Reconcilitation, Washington, Brookings Institution Press, pp.109-29. De Silva K.M. (1981): A History of Sri Lanka, Londýn, C.Hurst. De Silva, K.M. (eds., 1977): Sri Lanka: A Survey, Londýn ,C.Hurst. Filipský, J. (eds.,2003): Dějiny Bangladéše, Bhútánu, Malediv, Nepálu, Pákistánu a Šrí Lanky, Praha, Nakladatelství Lidové noviny. Hutchinson, J. (eds.,1996): Ethnicity, Oxford, Oxford University Press. Little, D.: Religion and Ethnicity in the Sri Lankan Civil War, in: Rotberg, R. (eds., 1999): Creating Peace in Sri Lanka: Civil War and Reconcilitation, Washington, Brookings Institution Press, pp.41-56. Nissan, A. –Stirrat R.L.: The Generation of Communal Identities, in: Spencer, J. (eds., 1990): Sri Lanka: History and the Roots of Conflict, Londýn, Routledge, pp.19-40. Rajanayagam, D.H.: The Politics of the Tamil Past, in: Spencer, J. (eds., 1990): Sri Lanka: History and the Roots of Conflict, Londýn, Routledge, pp.107-120. Rotberg R.: Roots of the Conflict, in: Rotberg, R. (eds., 1999): Creating Peace in Sri Lanka: Civil War and Reconcilitation, Washington, Brookings Institution Press, pp.1-16. Smith, D.A.: Etnický základ národní identity, in: Hroch, M. (eds., 2003): Pohledy na národ a nacionalismus, čítanka textů, Praha, Sociologické nakladatelství, pp.270-296.
86
Smith , Ch.: South Asia´s Enduring War, in: Rotberg, R. (eds., 1999): Creating Peace in Sri Lanka: Civil War and Reconcilitation, Washington, Brookings Institution Press, pp.17-40. Tambiah (1992): Buddhism Betrayed?: Religion, Politics, and Violence in Sri Lanka, Chicago, The University of Chicago Press. Tesař, F. (2007): Etnické konflikty, Praha, Portál. Vaďura, V. : Teorie etnického konfliktu, in: Šmíd, T. – Vaďura, V. (eds., 2007): Etnické konflikty v postkomunistickém prostoru, Brno, CDK, pp. 9-44. Wilson, J.A.: Politics and Politoval Development since 1948, in: De Silva, K.M. (eds., 1977): Sri Lanka: A Survey, Londýn ,C.Hurst.
Internetové zdroje BBC Sri Lanka Timline, on-line text (http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/country_profiles/1166237.stm ). Bouffard,S. – Carment, D. (2006): The Sri Lanka Peace Process: A Critical Review, Journal of South Asian Development, Vol. 1, No.2, pp. 151-177. Brief Analysis of Population and Housing Characteristic, on-line text (http://www.statistics.gov.lk/PopHouSat/PDF/p7%20population%20and%20 Housing%20Text-11-12-06.pdf). Citizenship Act, on-line text (http://www.tamilnation.org/srilankalaws/48citizenship.htm). Clarance, W. (2002): Conflict and Commnunity in Sri Lanka: William Clarance Explorer the origins and complexities of the Sri Lankan Civil War, History Today, Vol.52, July 2002, on-line verze (www.questia.com). DeVotta, N. (1999): Control Democracy, Institutional Decay and the Quest for Eelam: Explaining Ethnic Conflict in Sri Lanka, Pacifik Affairs, Vol. 73, No 1., Spring 2000, pp.55-76, on-line verze (http://www.jstor.org/sici?sici=0030851X(200021)73:1%3C55:CDIDAT%3E2.0.CO%3B2-8&cookieSet=1). De Votta, N. (2005): From Ethnic Outbidding to Ethnic Conflict: the Insitutional Bases for Sri Lanka´s Separatist War, Nations and Nationalism, Vol. 11, Issue 1, pp. 141-159.
87
DeVotta, N. – Stone,J. (2007): Jathika Hela Urumaya and Etno-Religious Politics in Sri Lanka, Pacific Affairs, Vol. 81, No. 1, pp.31-51, on-line verze (www.questia.com). Election of 1977 and More Violence, on-line text (http://www.countrydata.com/cgi-bin/query/r-13159.html). Ethnic Conflict in Sri Lanka (2005), on-line text (http://www.tip.duke.edu/summer_programs/international_affairs/position_ paper_2005.pdf). European Commission: Sri Lanka , on-line text (http://ec.europa.eu/europeaid/where/asia/country-cooperation/srilanka/sri-lanka_en.htm). Ghosh, P.S. (1995): Sinhala-Tamil Etnic Conflict and India, Economic and Political Weekly, Vol. 30, No. 25, pp.1486-88, on-line verze (http://www.jstor.org/stable/4402905). Goodhand, J. – Klem, B. (2005): Aid, Conflict and Peacebuilding in Sri Lanka 2000-2005, on-line text (http://siteresources.worldbank.org/SRILANKAEXTN/Resources/SLA idConflictPeace.pdf). Guruge,L. (2006): Sri Lanka Ethnic Problem and Solutions, on-line text (http://www.cpalanka.org/research_papers/Ethnic_Problem_and_Solu tions_English.pdf). History of Sri Lanka, on-line text (http://www.historyworld.net/wrldhis/PlainTextHistories.asp?historyi d=ac68). Human rights abuses in Sri Lanka flourish under veil of secrecy, on-line text (http://www.amnesty.org/en/news-and-updates/human-rights-abuses-srilanka-flourish-under-veil-secrecy-20080502). Imtiyaz A.R.M., - Stavis, B. (2008): Ethno-Political Conflict in Sri Lanka, Journal of Third World Studies, Vol. 25, No.2, on-line verze (http://findarticles.com/p/articles/mi_qa3821/is_/ai_n30991226). Indian voice, on-line text (http://www.lankabusinessonline.com/fullstory.php?nid=525039659). Indian´s Role is Critical in Sri Lankan Crisis: Norway, on-line text (http://www.india-server.com/news/indias-role-critical-in-sri-lankan301.html).
88
Indo-Sri Lanka Agreement, 1987, on-line verze (http://www.tamilnation.org/conflictresolution/Tamileelam/87peaceac cord.htm#a1). Kearney, R.N. (1987): Territorial Elements of Tamil Separatism in Sri Lanka, Pacific Affairs, Vol. 60, No.4, pp.561-577, on-line verze (http://www.jstor.org/stable/2759183?&Search=yes&term=Lanka&term=Sri& term=Elements&term=Tamil&term=Territorial&term=Separatism&list=hide&s earchUri=%2Faction%2FdoBasicSearch%3FQuery%3DTerritorial%2BElements %2Bof%2BTamil%2BSeparatism%2Bin%2BSri%2BLanka%26gw%3Djtx%26prq %3DThe%2BSri%2BLanka%2BPeace%2BProcess%2B%2BA%2BCritical%2BRevi ew%26Search%3DSearch%26hp%3D25%26wc%3Don&item=1&ttl=15&returnA rticleService=showArticle). Kronstadt, A. (2008): Sri Lanka: Background and U.S. Relations, on-line text (http://www.fas.org/sgp/crs/row/RL31707.pdf). Laiq, J. (1985): Prelude to Partition in Sri Lanka? Segregated Education and Politics 1945-67, Economic and Politoval Weekly, Vol. 20, No.17, pp.765768, on-line verze (http://www.jstor.org/stable/4374345?&Search=yes&term=laiq&list=hi de&searchUri=%2Faction%2FdoBasicSearch%3FQuery%3Dlaiq%26gw% 3Djtx%26prq%3Dmatthews%2Bbruce%26Search%3DSearch%26hp%3D2 5%26wc%3Don&item=4&ttl=189&returnArticleService=showArticle). Liberation Tigers of Tamil Eelam, on-line text (http://www.satp.org/satporgtp/countries/shrilanka/terroristoutfits/ LTTE.HTM). Liyanage, P. (1998): Popular Buddhism, Politics and Ethnic Problem, on-line text (http://www.c-r.org/our-work/accord/sri-lanka/buddhismpolitics.php). Lunstead, J. (2006): The United States Role in Sri Lanka ´s Peace Process, on-line text (http://asiafoundation.org/pdf/Supplementary_to_SCA_Final_WithCo vers.pdf). Manoharan,M. (2008): Eelam War 4, on-line text (http://www.ipcs.org/whatsNewArticle11.jsp?action=showView&kValue=267 0&status=article&mod=b). Matthews, B. (1986): Radical Conflict and the Rationalization of Violence in Sri Lanka, Vol. 59, No.1, Spring 1986, pp. 28-44, on-line verze (http://www.jstor.org/stable/2759002?&Search=yes&term=matthews&t erm=bruce&list=hide&searchUri=%2Faction%2FdoBasicSearch%3FQuer
89
y%3Dmatthews%2Bbruce%26wc%3Don%26dc%3DAll%2BDisciplines&it em=2&ttl=2296&returnArticleService=showArticle). Matthews, B. (1995): University Education in Sri Lanka in Context: Cosequences of Deteriorating Standards, Pacific Affairs, Vol. 68, No.1, Spring 1995, pp. 77-94, on-line verze (http://www.jstor.org/stable/2759769?&Search=yes&term=matthews&t erm=bruce&list=hide&searchUri=%2Faction%2FdoBasicSearch%3FQuer y%3Dmatthews%2Bbruce%26wc%3Don%26dc%3DAll%2BDisciplines&it em=4&ttl=2296&returnArticleService=showArticle). Nissan, E. (1998): Historical Context, on-line text (http://www.cr.org/our-work/accord/sri-lanka/historical-context.php). Pavey, E. (1983): Case Study: The massacres in Sri Lanka during the Black July riots of 1983, on-line text (http://www.massviolence.org/The-Black-July-riots1983?artpage=3#outil_sommaire_1). Peace Talks, on-line text (http://www.norway.lk/peace/peace/). Pospíšil, F.(2002): Srí Lanka zmírnila embargo na území ovládané povstalci, on-line text (http://www.infoservis.net/art.php?id=1010072585). Pre-colonial Sri Srilankan History, on-line text (http://www.panix.com/~kendra/tea/precolonial_history.html). Ragupathy,P. (1986): Tamil Social Formation in Sri Lanka: A Historical Outline, on-line text (http://www.tamilnation.org/forum/sachisrikantha/080221homeland. htm). Rajakulendran, V.(2005): Sri Lanka: Post-Tsunami Operational Management Structure and its implications, on-line text (http://www.southasiaanalysis.org/%5Cpapers15%5Cpaper1431.html). Sarvananthan,M. (2007): Economy of the Conflict Region in Sri Lanka: From Embargo to Repression, on-line text (http://www.eastwestcenter.org/fileadmin/stored/pdfs/ps044.pdf).
Sathananthan, S.(1998): Self-Determination: a Ceylon Tamil Perspective, online text (http://www.c-r.org/our-work/accord/sri-lanka/selfdetermination.php). Seth-Smith,N.(2008): India in Sri lankan War, on-line text (http://indianhistory.suite101.com/article.cfm/india_in_sri_lankan_civil_war).
90
Shastri, A. (1990): The Material Basis for Separatism: The Tamil Eelam Movement in Sri Lanka, The Journal of Asian Studies, Vol. 49, No.1, February 1990, pp.56-77, on-line verze (http://www.jstor.org/stable/2058433?&Search=yes&term=Eelam&ter m=Lanka&term=basis&term=Sri&term=separatism&term=Tamil&term= Movement&term=material&list=hide&searchUri=%2Faction%2FdoBasic Search%3FQuery%3Dthe%2Bmaterial%2Bbasis%2Bfor%2Bseparatism%2 53AThe%2BTamil%2BEelam%2BMovement%2Bin%2BSri%2BLanka%26 wc%3Don%26dc%3DAll%2BDisciplines&item=1&ttl=8&returnArticleSer vice=showArticle). Smlouva o příměří s hnutím Tamilských tygrů trvá, on-line text (http://www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2005/08/050813_srila nka_shooting_1600.shtml). Sri Lanka Constitution 1972, on-line text (http://www.tamilnation.org/srilankalaws/72constitution.htm). Sri Lanka Constitution 1978, on-line text (http://www.tamilnation.org/srilankalaws/78constitution.htm). Sri Lanka Prevention of Terrorism Act, on line verze (http://www.tamilnation.org/srilankalaws/79pta.htm). Sri Lanka, on-line text ( http://thereport.amnesty.org/eng/regions/asiapacific/sri-lanka). Sri Lanka Conflict, on-line text (http://www.alertnet.org/db/crisisprofiles/LK_CON.htm?v=in_detail). Sri Lanka Timeline 2008, on-line text (http://www.satp.org/satporgtp/countries/shrilanka/timeline/index.h tml). Sriskandarajah, D. (2001): Zapomenutá válka na Srí Lance, on-line text (http://www.infoservis.net/art.php?id=1007563390). Stokke, K. (2006): Building the Tamil Eelam State: Emerging State Institutions and Forms of Governance in LTTE-controlled Areas in Sri Lanka, Third World Quarterly, Vol. 27. No.6, pp. 1021-1040, on-line verze (www.questia.com). Tamil Language Act, on-line text (http://www.tamilnation.org/srilankalaws/58tamil.htm). The Mahavamsa, on-line text (www.mahavamsa.org).
91
The Propsal, on-line text (http://www.eelam.com/isga/proposal.pdf). The Root Causes of the Etnic Conflict in Sri Lanka, on-line text (http://siteresources.worldbank.org/INTSRILANKA/Resources/App1. pdf). The Srilankan Peace Process on the Crossroads, on-line text (http://www.berghoffoundation.lk/scripts/PRGeng.pdf). Thirteenth Amendment to the Constitution, on-line verze (http://www.tamilnation.org/srilankalaws/87thirteenthamendment.htm). Vaddukoddai Resolution , on-line verze dostupné na http://www.sangam.org/FB_HIST_DOCS/vaddukod.htm). Wanigasooriya P.R. (1997): The Ethnic Conflict in Sri Lanka: A Clash of Civilizations, on-line text (http://www.stormingmedia.us/58/5871/A587133.html).
92
93
94
