CESTOVNÍ DENÍK
DO POZEMSKÉHO RÁJE NA ŠRÍ LANCE 28. 11. 2013 – 10. 12. 2013
CESTOVNÍ DENÍK
1. den PRAHA – DUBAJ – COLOMBO | čtvrtek 28. listopadu 2013 Odlétáme z Prahy do Dubaje a dále do Colomba.
2. den COLOMBO – NEGOMBO | pátek 29. listopadu 2013 Do Colomba přilétáme za příjemného slunečného počasí krátce po osmé ranní, ihned odjíždíme do poloprázdného příletištního plážového střediska Negombo a den zahajujeme v příjemné plážové hospůdce. Po odpoledním relaxu u bazénu pak vyrážíme do centra k večeři.
3. den NEGOMBO - ANURÁDHAPURA | sobota 30. listopadu 2013 Odjíždíme podél pobřeží k městečku Chilaw, před městem zastavujeme v tamilském chrámu Munnešwaram se sochami pestrých barev, chrám upomíná pouťovou kýčovitou estetiku, což je naprosto v pořádku, jelikož tento výtvarný náhled k nám dorazil s kočovnými umělci z téže oblasti jako sem, z jižní Indie. Hlavním uctívaným božstvem v chrámu je Cestou se zastavujeme v Tharawilluvě na čaj a brzký oběd v silničním hostinci Al Noor, majitel je muslim, takže kuchyně má více severoindických rysů, nejvíce chutnají chlebové placky roti, které pro šrílanskou kuchyni tolik typické nejsou. Dojíždíme do Anurádhapury, stavujeme prvně v hotýlku, a poté vyrážíme za mírného deště do historického areálu. Navštěvujeme prvně největší cihlovou pagodu světa Džétavanáráma, která bývala dlouhá staletí třetí nejvyšší stavbou světa, pokračujeme poté k dvojici nádrží k rituálním koupelím Kuttam pokuna, v nichž se dnes koupou hlavně vodní želvy, a odtud do areálu kláštera Abhajágiri k soše Samadhi Buddha a ke stejnojmenné dagobě. Hlavní pamětihodností klášterního
areálu je ovšem Sandakada pahana neboli Měsíční kámen, zdobené předpraží bývalého vstupu do klášterní budovy, které symbolicky zobrazuje buddhistickou samsáru - cyklus rození se a zanikání a je typickým rysem sinhálské buddhistické architektury. Poté krátce zastavujeme u menší bílé dagoby Thuparama s řadou sloupů vatadágé, o jejichž účelu se archeologové přou, a dojíždíme k svatyni Šrí Mahá Bódhi, kde roste posvátný fíkovník rodu Ficus religiosa, jehož výhonek z indické Bódhgáji přivezla princezna Sanghamitta, dcera císaře Ašóky, strom tu roste již zhruba 2200 let a je to nejstarší stále rostoucí a stále opečovávaný zahradnický výpěstek na světě. Obcházíme strom po směru hodinových ručiček, snad se to podepíše na naší karmě, a zastavujeme ještě u bílé dagoby Ruvanveliséja a pak již míříme do Mihintalé. Lokalita se stala roku 247 př.n.l. místem důležitého setkání, které mělo vpravdě globální dopad. Na lovu se zde potkal král Dévanampija Tissa se synem císaře Ašóky Mahindou; poté co se králi podařilo uhodnout logickou hádanku o mangovníku a jiných stromech se Mahindou nechal přesvědčit o buddhistickém pohledu na svět a přijal hned na místě buddhismus za státní náboženství. Od té doby se sinhálská část ostrova stala baštou světového buddhismu, právě odtud se buddhismus později rozšířil do jihovýchodní Asie i jinam. Nebýt onoho setkání, kdo ví, jak by to s buddhismem nakonec dopadlo, neboť po smrti císaře Ašóky se v Indii Š R Í L A N K A | cestovní deník
Stránka |2
buddhistické učení s velkým pochopením nesetkalo a prakticky vymizelo. Vystupujeme po schodišti na prostranství pod dagobou Maháséja, v níž jsou údajně uloženy Mahindovy ostatky a šplháme na meditační skálu Aradhana gala. K rychlému sestupu nás inspiruje ohromný šedavý mrak, který se rychle blíží i s impozantními provazy deště, stíháme sestoupit právě včas, než se rozprší úplně. Vracíme se do hotýlku a den zakončujeme po večeři ochutnávkou lokálního araku na terase před bungalovy.
4. den SIGIRIJA – POLONNARUWA – KAUDULLA - HABARANA | neděle 1. prosince 2013 Počasí je mlhavé a sychravé, nad ostrovem se otáčí jakási tropická bouře, vyjíždíme tedy za šedavého rána ke skalní pevnosti Sigirja, jednomu ze symbolů Šrí Lanky. Nakonec je to možná dobře, aspoň nám při výstupu nepálí Slunce na hlavy a skupina s vypůjčenými deštníky připomíná skupinku z vybledlých fotografií anglických gentlemanů na výletě počátkem minulého století. Chybí jen tropické přilby a plédy. Zhlédneme proslavené fresky vnadných Sinhálek, prý to byly buď nebeské apsáry či harémové společnice samozvaného krále Kášjapy, který pevnost vybudoval, aby se zde skryl před nárokem svého bratra Mogallany, jemuž měl trůn patřit. Kášjapa se zároveň potřeboval dostat z doslechu a vlivu buddhistických mnichů v Anurádhapuře, kteří mu dali nelichotivou přezdívku Pithru Ghátaka Kášjapa, neboli Kášjapa Otcovrah. To nebyla ovšem planá pomluva, jelikož Kášjapa dal opravdu svého tatíka Dhatusénu popravit, poté, co jej svrhl z trůnu. Pevnost sice byla impozantní a nedobytná, Kášjapovi to však nakonec nebylo nic platné, byl Mogallanou za účinné pomoci indických vojsk poražen a než by riskoval potupnou popravu, tak si raději prohnal tělem svůj vlastní královský meč. Legitimita tak zvítězila nad uzurpací, na druhou stranu nám tu vypečený synáček alespoň zanechal nejnavštěvovanější památku Šrí Lanky. Ze Sigirije přejíždíme do Polonnaruwy, stále prší a tak se v Polonnaruwě věnujeme hlavně areálu Gálvihára, ještě předtím ale zastavujeme u malého hinduistického chrámečku Šiva dévalé. V Gálviháře se nacházejí krásné Buddhovy sochy, vytesané do tvrdé žuly, dojem bohužel trochu kazí technicistní ochranná střecha, kterou areálu dodalo UNESCO. V pozdním odpoledni pak dorážíme k bráně národního parku Kaudulla a odjíždíme na safari. Deštivé počasí se nakonec ukazuje jako výhoda, zvířata nejsou schována před sluncem a tak se nakonec dostáváme na travnaté prostranství u dávné vodní nádrže, kterou vybudoval král Maháséna v 3. stol. n.l. Travnatá planina má dnes odpoledne atmosféru východoafrické savany, slonů je tu opravdu dost, napočítáme něco ke stovce, což je zhruba polovina celkové sloní populace parku; je to také hodně hravých mláďat, které se různě přetahují, tahají chobotem a vůbec zlobí tak, že občas musí zakročit některá ze sloních tet. Sledujeme velkého samce, který přichází ke stádu a asi by se rád blíže sdružil s některou ze slonic, ty na něj ale nemají očividně žádnou náladu a tak slon neochotně odchází a Š R Í L A N K A | cestovní deník
Stránka |3
zkouší štěstí u jiného stádečka u lesa, jak vidíme, tak opět bez úspěchu. Již za šera se vracíme na bránu parku a do hotelu dojíždíme už za tmy.
5. den HABARANA – DAMBULLA - KANDY | pondělí 2. prosince 2013 Ráno se počasí trochu zlepšilo, neprší, ale je zataženo. Odjíždíme ke skalnímu chrámu v Dambulle, zastavujeme prvně u moderního Zlatého chrámu s ohromnou sochou Buddhy a pak již procházíme po schodišti kolem otravných makaků s tendencí zabavovat kabelky k jednotlivým chrámovým jeskyním. Po prohlídce odjíždíme dále a následuje zastávka v dřevořezbářské dílně a v kořenářské zahrádce v Koholangwelle u Matalé. Zahradník demonstruje účinky zde pěstovaných bylin, dle popisovaných věru zázračných účinků se zdá, že jej příští Nobelova cena prostě nemůže minout! Docela se rozpršelo, zůstáváme tedy na oběd a pak jedeme ke Kandy, dojíždíme k městskému jezeru a necháváme si volný čas na procházku po tržním centru. Poté míříme na představení tradičních tanců a chůze po žhavém uhlí a večer nás vítá Šrí Dalada Maligawa – Chrám Buddhova zubu. Je večerní púdža, tudíž je plno, posvátnou relikvii ovšem stejně nikdo spatřit nemůže. Den ukončujeme v centru města posezením v restaurantu Devon nad indickým biriyani.
Š R Í L A N K A | cestovní deník
Stránka |4
6. den KANDY – PERADENIJA – PINNAWELA - DALHOUSIE | úterý 3. prosince 2013 Ráno vyjíždíme o půl osmé do botanické zahrady Peradenija. Cestou se stavujeme v samoobsluze řetězce Food City k nákupu baterek, budou potřeba na noční výstup na Adamovu horu, který nás čeká před úsvitem. V zahradě je ještě brzy, obvyklé výjevy zamilovaných dvojic, posedávajících pod stromy, jsou ještě velmi řídké, přišli jen největší romantici. Obcházíme zahradu, botanické dojmy se kupí: kanónovník alias lončatník guyanský (Couroupita guianensis), středoamerická ceiba, posvátný strom Mayů, proslulá palmová alej, Ficus benjamina s rozlehlou korunou uprostřed rozsáhlého trávníku, palma maledivská, v češtině botanicky zvaná Lodoicea seychelská (Lodoicea maldivica) se zavádějícím odborným zeměpisným jménem, jelikož pochází ze Seychel a jejíž dvojité kokosy, nalezené na maledivských plážích se v Evropě za renesance vyvažovaly zlatem, australské kauri s gigantickými kmeny, připomínajícími sloní nohu, kajeput střídavolistý neboli tea tree (Melaleuca alternifolia) a další. Největší dojem ovšem zanechává sad čestných hostů, kde různé pomazané hlavy a papaláši sázeli při své návštěvě ostrova památné stromy. Neohromí lesk slavných jmen, ale uschlá, uhnilá a vůbec nehezká haluz, patřící druhu Tabebuia serratifolia, což je jinak vcelku nenáročný a obrovský tropický strom, zvaný též lapacho, před níž je hrdý nápis, že výpěstek zasadil československý předseda vlády Viliam Široký v lednu 1958. Stromek to má očividně již dávno za sebou, stejně jako Československo i režim, který jmenovaný soudruh zastupoval. Historickými podružnostmi vývoje malé středoevropské země nezatíženého šrílanského návštěvníka ovšem může lehce napadnout, cože je to za pofidérní stát, jehož představitelé neumí ani ten strom pořádně do půdy zasadit. To takový stromek jednoho z vůdců Rudých Khmerů Ieng Saryho si vedle vesele bují.
Vracíme se k východu s přemýšlením, zda se nejedná nakonec o národní ostudu a zda by se o věc neměli zajímat příslušné úřady, asi založíme Výbor na údržbu památných stromů ve světě, teď už jen přesvědčit v Praze a v Bratislavě o oněch dotacích, které by pochopitelně měli být více než štědré, jde přeci o pověst obou národů. Lze tušit, že o místo předsedy výboru se strhne bitka. Odjíždíme dále do Pinnawely ke koupeli slonů. Máme štěstí, že ve stádu dnes panuje neklid, slůňata zřejmě provedla nějakou neplechu, a tak slonice je různě nahánějí, troubí a sonorními zvuky se domlouvají Š R Í L A N K A | cestovní deník
Stránka |5
infrazvukem, takže ač se jedná o domestikované slony v zajetí, panuje tu atmosféra pravé divočiny a z divokého sloního troubení jde až strach. O dvanácté sloni odcházejí a my se vracíme do Peradenije, kde dáváme oběd v koloniálním hotýlku a pak již pokračujeme do Dalhousie, pod ostrý žulový kopec Šrí Páda, kde nás v noci čeká výstup, klasický to příklad religiózního alpinismu. Navečer se rozpršelo, uvidíme tedy, jak to s výstupem bude, jít do deště a do mlhy moc smysl nemá.
7. den DALHOUSIE – ŠRÍ PÁDA – NUWARA ELIYA | středa 4. prosince 2013 Třetí hodina: hustý déšť. Čtvrtá: déšť polevuje. Pátá: už jen mrholí! Šestá: přestává!!! Rychlý čaj a o půl sedmé vyrážíme. Pomalu se z mraků před námi vynořuje špička Šrí Pady. Cestou potkáváme sestupující cizince s poněkud rozpačitými výrazy ve tváři, bodejť by ne, když poněkud nepochopitelně vyráželi v noci. To přece chodí kvůli východu Slunce a famóznímu trojúhelníkovému stínu, ani jedno dnes rozhodně nehrozí. Ale v průvodcích se píše, že je třeba vyrazit ve tři ráno. A tak se vyráží i kdyby trakaře padaly a rozum se ponechává stranou. Naštěstí mrholení ustává a po kopcích se scénicky válí mlhy. Výstup zdárně pokračuje a o půl desáté pozvolna dosahujeme vrcholu. Zde zanechal podle legendy šlépěji nejen sám Buddha, ale stopu tu otiskli i židovské-křesťansko-muslimský Adam a hinduistický Šiva, zkrátka asi každý, kdo v duchovnu něco znamená. Zouváme boty a obcházíme malou kapličku, kde se ony stopy uctívají, každý poutník dle své preference. Pršelo, v dlažbě jsou kaluže, a tak zde své otisky nohou zanecháváme i my. Ty naše krůčeje však za chvíli oschnou a zmizí a tak se názorně naplní buddhistický ideál pomíjivosti. Buddha by měl radost! Dojde i k malé krevní oběti, kterou zajistila hladová pijavice. V jednom z předchozích životů se Buddhovi zželelo hladové tygřice s tygřaty, které nemohla kojit kvůli své vyhublosti, a tak se Buddha nechal sežrat, aby se pruhovaná kočka nažrala a tygřata přežila. Nakrmení hladové pijavice jde tedy též v duchu pravého buddhismu, to bude panečku karma! Několik mnichů obejduje na vrcholku, jinak je zde v mezipoutním období prázdno, moc víc toho k činění není, brzy tedy zahajujeme sestup onoho výškového kilometru schodů. V hotýlku pak čeká opožděná snídaně a pak již vyrážíme k Nuwara Eliyi. Cestou se zastavujeme v čajové továrně Glennloch, kde nás provází milá Tamilka Sumita a seznamuje s procesem výroby fermentovaného černého čaje, jenž je pro Šrí Lanku typický.
Š R Í L A N K A | cestovní deník
Stránka |6
Za mlhavého večera dorážíme do Nuwara Eliye, nejvýše položeného města ostrova, které měli ve zvláštní oblibě britští osadníci. Není divu, sychravý večer jako by vypadl z detektivního příběhu Vražda na vřesovišti, plantážníci ve smokinzích tu museli být jako doma. Navíc se silně rozpršelo, na večeři zůstáváme v hotelu s pěknou vyhlídkou, toho večera pouze do deště. Duchařské historky a vraždy, jež měl na svědomí zahradník, jsme raději ponechali Britům.
8. den NUWARA ELIYA – NANU OYA - HAPUTALE | čtvrtek 5. prosince 2013 Počasí je ráno lepší, vyhlídka na Nuwaru Eliyi se nám konečně odkrývá a mezi mraky jako by tu a tam i Slunce problesklo. Sedáme do náhradního mikrobusu, silnice dolů do Nanu Oya je totiž ve stavu, který průjezd autobusu neumožňuje, a odjíždíme na železniční stanici. V 9:30 odjíždí místní lokálka, složená z dvou cisteren, nákladního vozu a dvou vozů osobních třetí přepravní třídy na svoji každodenní cestu do Badully, Vlak vyjíždí na minutu přesně a brzy již motorová lokomotiva funí ve stoupání a kolem nás rozprostírají čajové plantáže a vůbec úhledná krajina. Je zajímavé, jak blahodárný ráz na estetiku krajiny má pěstování čaje, na rozdíl od jiných lidských činností, jako je namátkou těžba hnědého uhlí. Zastávky: Perakumpura, Ambewela, nejvyšší bod trati Pattipola, za níž vjíždíme do temného tunelu, Ohiya, kde čekáme na míjení vlaků, Idalgashinna a konečně Haputale. Vystupovat! Je poledne, cesta scénickou železnicí uběhla nadmíru příjemně a ani nevadilo, že se na konci hustě rozpršelo. Respektive vadilo to jen těm cestujícím, kteří seděli na místech vagónu, kde zasouvací okna chyběla. Z nádraží do hotelu je jen kousek, oběd v tamní restauraci s vydatným karí, a čekáme, zda se počasí umoudří. Neumoudřilo, a tak se místo výletu koná odpolední klid a relax, jelikož déšť ještě zhoustl a přidal se vichr uragánového typu. Do večera počasí zůstává stabilní, takže zůstáváme v hotelu a nad lahvemi Red Rumu místní provenience se koná Mikulášský večírek.
9. den HAPUTALE – ELLA – YALA - TANGALLE | pátek 6. prosince 2013 Počasí se umoudřilo, vyhlídka z hotelu je úchvatná, mlhy se válí po kopcích, takže vyrážíme krátce před osmou na Liptonovu vyhlídku. Britové měli vůbec rádi ve zvyku posedávat na panoramatických Š R Í L A N K A | cestovní deník
Stránka |7
místech svého světového impéria, a tak se s podobnými sedačkami setkáváme od Austrálie po Kanadu. Šrí Lanka nemůže být výjimkou, vyjíždíme tedy na vrcholek, kde kdysi spočinul čajový magnát sir Thomas Lipton a obhlížel odtud své rozsáhlé plantáže, které kdysi zakoupil na burze v Londýně. Míjíme školu, kde má žactvo právě pozemky, činí se tedy všichni s motykami na školní latifundii. Výjezd se komplikuje, u továrny Dambatenne se silnice zužuje, přesedáme tedy do místního mikrobusku s velehlasitým tamilským popíkem a vyjíždíme po úzké cestě mezi čajovými plantážemi na kopec. Cestou míjíme sběračky čaje, nejvíce upoutává zručná práce prstů a nevinný úsměv milé sběračky Bejbinony. Míjíme tamilskou vesničku s barevným hinduistickým chrámem a typickými koncentráčnickými podlouhlými domky, které zde pro přivezené tamilské nevolníky zavedli Britové a jež se na Vysočině uchytily dodnes. Liptonova vyhlídka je poloviční, pouze na severní stranu, jižní strana se skrývá v husté mlze. Je to tak v pořádku, jelikož Liptonův pytlík dělnického čaje je ostatně též pouze poloviční čaj. Po britském vzoru je nutno dát cup of tea, doprovázený dosou a dalšími smaženými jednohubkami. Po nezbytných vrcholových fotkách ve stylu každý s každým a ještě jednou sjíždíme zpět k Dambatenne a dále zpět do Haputale. Nekonečnými zákrutami nás cesta vede dolů do Bandarawelly a dále do Elly. Ella je vyhlášena hospodou u křižovatky, kde se podávají mimořádně lahodné plněné roti, po obědě ve stylu jihoindického fast-foodu sjíždíme dále k vodopádu u silnice a dále do Tissamahárámy. Zde přesedáme do džípu a odjíždíme do národního parku Yala, místa s největší světovou koncentrací leopardů. Snad nějakého alespoň zahlédneme! Nebo aspoň stopu? Řidič džípu je rozhodně lepší přírodovědec než motorista, musíme ale mírnit v anglosaském světě obvyklé nadšení pro ptactvo, není nutno zastavovat u každého fádního opeřence. Potkáváme ovšem národního ptáka Šrí Lanky, kura srílanského (Gallus lafayetii), který je i přes svůj vzhled vcelku obyčejného kohouta endemickým druhem ostrova, míjíme dále orla, což zaujme i neornitology. Brzy se u cesty zjevuje ocasem k nám otočený slon v hustém podrostu, nezdvořák na prvý pohled, a potkáváme i ohromného sloního samce s impozantními kly, který si vykračuje po prašné cestě a vytváří pravou dopravní zácpu džípů. Řidič je rozumný, netlačí se dopředu a ponechává si ústupovou cestu, takový rozběhlý vzteklý slon není nic příjemného, a že sloní samci dokážou být velenáladoví! A nakonec se dočkáme, zhruba tři sta metrů od cesty zvedá svoji kočkovitou hlavu odpočívající leopard. Návrat nám zpestří opětovné setkání s kelnatým samcem, jenž se nenadále vynoří za zatáčkou, ještě že má džíp dobrou zpátečku! Do Tissy dojíždíme až za tmy, večeře se nese v duchu lokálně vyhlášených sépií, a pak již za pokročilého večera dojíždíme do Tangalle.
10. den TANGALLE | sobota 7. prosince 2013 Odpočinek u bazénu a na pláži, v podvečer vyrážíme do centra tuk tuky, návštěvu města zpestřuje po zuby ozbrojená kolona prezidenta Rajapaksaho, který právě pobýval na své víkendové rezidenci, ostatně sem prý jezdí rád, pochází zde z kraje. Stavujeme se na dobrou rybí večeři v hospůdce u pláže a návrat do hotelu je opět tuk tuky. Š R Í L A N K A | cestovní deník
Stránka |8
11. den TANGALLE | neděle 8. prosince 2013 Odpočinek u bazénu a na pláži, večeře v plážové hospůdce se sépiemi, krevetami a rybami.
12. den TANGALLE – GALLE – COLOMBO | pondělí 9. prosince 2013 O deváté ráno nás vyzvedává opět náš silný řidič a jedeme podél pobřeží do Colomba. Zastavujeme u Mátary u důležitého poutního chrámu Dévinuwara, za Mátarou je potřeba také zastavit na fotopauzu u typických rybářů na kůlu a pak již dojíždíme do Galle a věnujeme čas pochůzce po koloniálních uličkách uvnitř pevnosti. Čas v horkém poledni rychle uteče, nasedáme zpět do autobusu a za Galle najíždíme na novou dálnici a uháníme ke Colombu, zastavujeme ve městě na nábřeží před vládní budovou na ulici Chaitiya, chodníky jsou obloženy pytli s pískem, pojede se motoristický závod, v němž údajně soutěží i syn prezidenta Rajapaksaho. Na zbytek odpoledne se přesouváme do čtvrti Cinnamon Gardens a do nákupního centra Odel, a odtud již jedeme rovnou na letiště a přes deštivé Malé a Dubaj odlétáme do Prahy.
13. den PŘÍLET DO PRAHY | úterý 10. prosince 2013
Š R Í L A N K A | cestovní deník
Stránka |9
Sinhálský tým:
řidič Wapushparuwan a průvodce Priyan
Napsal a vyfotografoval Karel Uhlíř / 14.12.2013
Š R Í L A N K A | cestovní deník
S t r á n k a | 10
