ANALÝZA A HODNOCENÍ JAZYKOVÉ ÚROVNĚ VYBRANÝCH POŘADŮ ČESKÉ TELEVIZE ZA 2. POLOLETÍ 2007 Světla Čmejrková – Martin Havlík – Eva Havlová – Petr Kaderka (Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, v. v. i.)
Úvod Jazyková analýza, kterou jsme zpracovali, je založena na postupech a kritériích popsaných v úvodu textu Analýza a hodnocení jazykové úrovně vybraných pořadů České televize za 1. pololetí 2006. Za primární považujeme požadavek kultivovanosti vyjadřování, kterou chápeme jako správnost a přiměřenost jazykového projevu s ohledem na situační a žánrové aspekty. I v tomto období jsme se zaměřili na zpravodajské a publicistické pořady a pokračujeme také ve sledování pořadů určených dětem a mládeži. K analýze jsme tentokrát vybrali pořady Vedlejší efekty, Zprávy ČT24, Kalendárium, Sama doma, Game Page, PORT, Kostičky a Moudronos.
Vedlejší efekty Pořad Vedlejší efekty je diskusní pořad věnovaný aktuálním společenským tématům, o nichž v televizním studiu spolu s moderátorem nebo moderátorkou diskutují hosté z řad vysokoškolských pedagogů, žurnalistů, politiků, profesních expertů aj. (Kladně hodnotíme, že do studia jsou zváni také cizinci žijící u nás, např. Markus Pape, Erik Best, a Češi žijící v zahraničí, např. Igor Lukeš, neboť tito lidé mohou díky své odlišné životní zkušenosti výrazně obohatit názorové spektrum domácí diskuse.) K specifickým rysům pořadu patří, že diskusní prostor je otevřen také divákům; po celou dobu vysílání mohou diváci přispět do debaty otázkou či názorem prostřednictvím telefonu, e-mailu nebo textové zprávy posílané z mobilního telefonu (SMS). Pořad vysílá ČT24 v přímém přenosu v neděli večer. V druhé polovině roku 2007 bylo odvysíláno celkem 24 dílů této bezmála hodinové relace.
1
Pořad Vedlejší efekty má dvě části. V polovině pořadu se mění dvojice hostů a většinou také téma diskuse. Téma je vždy uvozeno krátkým proslovem moderátora nebo moderátorky a krátkou reportáží. Reportážním částem nelze z jazykového hlediska nic vytknout: čtený text bývá dobře stylizován, reportéři text pronášejí v přiměřeném tempu, dobře frázují i artikulují. Moderátoři při uvádění tématu (a rovněž při formulování otázek) občas záměrně odkazují na název pořadu, hovoří např. o vedlejších efektech chování naší politické elity, vedlejších efektech přímé volby prezidenta apod. To vede někdy k poněkud šablonovitému a vágnímu pojmenování (dílčího) tématu; v mnoha případech (kontextech) by bylo vhodnější mluvit konkrétně o důsledcích, dopadech, vedlejších produktech, průvodních jevech, příp. jak X ovlivní Y, co může X způsobit v oblasti Y, jaké nebezpečí hrozí, jaké jsou širší souvislosti jevu X apod. V moderátorské roli mohou diváci vidět buď Pavla Anděla, nebo Martinu Kociánovou. Oba moderátoři se vyznačují odlišným stylem. Pavel Anděl je ve svém projevu neformální. Dokládá to nejen jeho uvolněný způsob mluvy, ale také způsob oblékání, ležérní posed s rukama složenýma na prsou, nenucený postoj s rukou v kapse apod. Jeho styl je založen zejména na signálech kooperace: reaguje smíchem na vtipnou promluvu hosta, směje se spolu s hostem, hostu napovídá, často užívá responzní částice jako ano, jasně, hm, mhm aj. Součástí jeho stylu bývá též občasný expresivní výraz (zamáznout) a občasná vybočení z rámce spisovného projevu (myslíte, že jo; vim o tom, že to je velmi složitej problém; takovejhle druh násilí). Výsledkem je neformální diskusní atmosféra, v níž se moderátor může soustředit pouze na udržení tématu a na kladení relevantních otázek. Poněkud rušivě však působí mnohdy nedostatečná (nedbalá) artikulace, která ztěžuje porozumění, zejména v kombinaci s vyšším mluvním tempem (často při čtení e-mailů nebo při představování hostů, tedy u připravených textů). Poměrně častý je i výskyt hezitačních zvuků (zvlášť Tak əəə při zahájení mluvní aktivity, tj. na začátku otázky). Oceňujeme, že P. Anděl je schopen pohotově klást relevantní doplňkové otázky. Proto překvapuje, že otázky s novým dílčím tématem, u nichž lze předpokládat, že jsou předem připravené, formuluje často přerývaně (tj. s opakovanými začátky, s vyšinutími z větné vazby, s četnými vsuvkami apod., tedy s jevy, s kterými se setkáváme spíše u nepřipravených, spontánních mluvených projevů). Na závěr bychom už jen chtěli upozornit na nevhodné používání slova živý/živě ve spojeních typu máme živého diváka na telefonu, máme další živý telefonát, můžete živě telefonovat přímo sem k nám do studia; všechny tyto věty se obejdou bez slůvka živý/živě. 2
Moderátorský styl Martiny Kociánové sází na decentní, kultivovaný mluvní projev. Používá výhradně spisovný jazyk, má přiměřené mluvní tempo a velmi dobře artikuluje. Diskusi dovede odlehčit lidovým výrazem (popasovat se) a humorem. Kladně hodnotíme, že dokáže pohotově reagovat na vývoj rozhovoru, že s přehledem zvládá telefonické rozhovory s diváky a že je schopna uvádět protiargumenty k názorům hostů a zachovat si přitom nestrannost. Její důraz na kultivovaný mluvní projev je však v některých případech přemrštěný: např. tvar naváži (naváži na příspěvek) bychom dnes již klasifikovali jako tvar zastaralý, výslovnost [eksistuje] jako hyperkorektní (běžně se vyslovuje [egzistuje]) a uvedení jména Miroslava Topolánka jako vyloženou chybu (správně Mirka). Moderátorčina přílišná snaha o korektnost může mít i nepříjemné důsledky: v pořadu věnovaném rasistickým a protiromským výrokům českých politiků reformulovala slovo Cikán z telefonátu jako nepřizpůsobivý spoluobčan – ve snaze zmírnit rasistický výrok divačky se bezděčně dopustila toho, proti čemu vystupovali po celou dobu oba hosté pořadu, totiž že je špatné, když se mezi „romské etnikum“ a „nepřizpůsobivé občany“ klade rovnítko (toto moderátorské „uklouznutí“ však bylo zcela výjimečné; moderování pořadu s tak výbušným společenským tématem se zhostila velmi dobře). Na závěr už jen upozorňujeme na poněkud nešikovnou formulaci z úvodních pasáží pořadu: Přeji vám dobrý večer a ráda vás opět vidím; moderátorka své diváky pochopitelně vidět nemůže; vhodnější by byla formulace typu jsem ráda, že se díváte nebo že se s vámi opět setkávám (tj. prostřednictvím televize) apod. Celkově má pořad dobrou jazykovou úroveň.
Zprávy ČT24 Předmětem hodnocení jsou zde zprávy vysílané na ČT24 v nočních hodinách: ve všední den ve 22:30 hod., v sobotu ve 21:00 hod. a v neděli ve 21:30 hod. Jedná se o krátké zprávy, trvající od tří do pěti minut, jež sestávají z promluv moderátorů/moderátorek a krátkých reportážních vstupů. Moderátoři i reportéři (vč. moderátorek a reportérek) si udržují vysoký mluvní standard. Zprávy jsou srozumitelně stylizovány a zvukově dobře strukturovány: moderátoři i reportéři velmi dobře artikulují, mají přiměřené mluvní tempo a správně frázují. Informačně důležitá slova zdůrazňují; kladně hodnotíme, že se přitom vyhýbají nešvaru některých televizních pořadů, totiž přehnaného využívání tohoto modulačního prostředku (zdůrazňování
3
každého slova). Oceňujeme také, že používají celé spektrum intonačních kadencí, a vyhýbají se tak nevhodnému využívání jen jednoho intonačního typu (jen zcela výjimečně jsme zaznamenali malá intonační zaváhání, např. použití ukončující kadence namísto pokračovací). Suverénně procházejí i některými „rizikovými“ oblastmi spisovného vyjadřování: bezchybně skloňují kombinované číslovkové výrazy a bez obtíží používají náležité tvary množného čísla u slov rodu středního (jednání začala, všechna obvinění, dvě zemětřesení otřásla). Jazyková úroveň těchto zpráv je vynikající.
Kalendárium Pořad Kalendárium vysílaný po několik let z pražského studia každý týden v neděli na ČT1 od 9:45 do 9:57 a reprízovaný v pondělí na ČT2 je zaměřen na zajímavá výročí týdne. Průvodkyní pořadu je zkušená moderátorka Saskia Burešová. Její funkcí je komunikovat s diváky v úvodních a závěrečných pasážích pořadu a referovat o jednotlivých osobnostech nebo událostech, jejichž jubilea byla do pořadu vybrána. Výběr osobností a událostí usiluje o všestrannost a pestrost, o čemž svědčí to, že se v rámci jednoho pořadu i v průběhu roku střídají jubilea spisovatelů, vědců, politiků, herců, režisérů, architektů, sportovců i jiných význačných osobností a také výročí nejrůznějších kulturních a historických událostí. Vzhledem k tomu, že pořad je jen třináctiminutový, mohou být každému výročí věnovány necelé dvě minuty a to klade nároky na úspornost průvodního komentáře a střídání různých poloh mluveného slova. Komentáře zachovávají inteligentní charakter, přestože je ve shrnutí života, interpretaci myšlenek a hodnocení výsledků práce význačných osobností někdy patrná snaha připoutat pozornost k detailům divácky vděčným, někdy z hlediska historického významu podružným. Přesto charakteristiky osobností a událostí nesklouzávají k banalitám. Tvůrci pořadu usilují o zajímavost, a přestože nutnou součástí výkladů jsou data a faktografické údaje, výklad je srozumitelný, jasný a názorný. Mluvený komentář moderátorky doprovázejí portréty osobností, ilustrace, dobové dokumenty, filmové sestřihy a jiné záběry. Tvůrci mají snahu oživit odborný ráz komentáře různými pokusy o vizuální nápaditost, jejímž výsledkem je projekce obrazu moderátorky do různých kulturních a historických prostorů (moderátorka se ocitá na Encyklopedii Britannice, na bitevním poli, nad architektonickou památkou, mluví z knihy, ze zrcadla apod.); pomůže-li to sledovanosti pořadu, lze se s tím vyrovnat. Verbální stránka pořadu zaslouží jednoznačné ocenění. Při nezbytné stručnosti a
4
kondenzovanosti výpovědí a při volbě často jen jednoduchých vět nebo nekomplikovaných souřadných souvětí je patrná snaha o vynalézavost konstrukcí, využití výroků osobností i citací jejich hodnocení apod. Jazykový projev moderátorky je dokonalý, pokud jde o dodržování nároků na spisovnost, a to ve výslovnosti, tvarosloví i skladbě. Moderátorka má výraznou intonaci, nedopouští se prohřešků proti normám v kladení větného důrazu, má bezchybnou artikulaci, dobrou výslovnost cizích jmen a slov. Je také přirozeně vlídná a přitom nepodbízivá v pasážích věnovaných komunikaci s diváky, váží si pozornosti a přízně stálých diváků a apeluje na jejich odborný zájem a vědomosti. K tomu jí dává příležitost divácká soutěž „Kdo byl“, při níž mají diváci uhodnout jméno osobnosti, jejíž vizuální i verbální portrét zhlédnou v závěru každého pořadu (Těší nás, že máme tolik inteligentních diváků, kteří bravurně zvládají odpovídat na naše otázky apod.).
Sama doma Pořad Sama doma vysílaný ve 12:30 na ČT1 ve všedních dnech po několik let z pražského, a v poslední době v pátek i z brněnského a ostravského studia je koncipován jako živě vysílaný publicistický pořad, který poskytuje „především ženskému publiku zajímavý a inspirativní program, servis, zábavu i informace“. Vzhledem k tomu, že se jedná o téměř hodinový pořad se dvěma moderátorkami, které se v průběhu týdne střídají, a také vzhledem k tomu, že se pořad skládá z tematicky různorodých rubrik a doplňují jej hosté z řad lékařů, sociologů, psychologů a dalších odborníků, a také hosté se zajímavými povoláními, zájmy a koníčky nebo mediálně známé osobnosti, je úroveň pořadu rozdílná v závislosti na tom, kdo jej moderuje a kdo je k danému tématu jako host pozván. Zatímco v minulých letech měl pořad omezenější okruh zkušených moderátorek, v roce 2007 se jejich okruh proměnil a rozšířil. Obecně lze konstatovat, že se způsob moderování pořadu posunul od zdrženlivé a skromné sebeprezentace moderátorek (patrný např. u Hany Heřmánkové) k větší uvolněnosti a představuje širší škálu konverzačních stylů založených na usměvavé vlídnosti a empatii. Moderátorky se snaží dodržovat kultivované spisovné vyjadřování a ojedinělé tvaroslovné odchylky (abysme se přesunuly, jdeme k ručním pracem, díky oboum, mezi kamerama, to snad není možný apod.) jsou v živé konverzaci v této míře přijatelné. Moderátorky se občas nevyhnou souběžné řeči se svými hosty, jejich skákání do řeči má však ráz souhlasných reakcí a přitakání, tj. podporuje konsenzus a je proto přijatelné. Moderátorky se snaží vyhnout široké
5
výslovnosti vokálů, která patří k obvyklým nedostatkům moderovaných pořadů vysílaných z Prahy. Pokud jde o schopnost moderátorek vést dialog, pak rozhovory s odborníky, zejména s lékaři, mají zpravidla dobrou úroveň a moderátorky se snaží dle svých schopností zprostředkovat odborné sdělení; podobně tomu bývá u rozhovorů s psychology, sociology a jinými vědci. Omezujícím momentem bývá nedostatek času, na nějž se moderátorky často odvolávají, občas nevhodně (např. výrokem musíme sebou hodit určeným hostu). Ne vždy se moderátorkám daří vést rozhovor tak, aby jejich následná otázka vyplývala z předchozí odpovědi odborníka (neplatí to obecně, zkušené moderátorky pořadu jako Ester Janečková ovládají umění naslouchat dobře), spíše postupně zadávají odborníkovi předem připravené otázky. To je obecný rys moderovaných televizních pořadů. Snazší pro moderátorky bývá vést rozhovor s odborníky z oblasti životního stylu, bydlení, stravování, vaření, odívání, kosmetiky atd., tam se ovšem občas ocitají v nebezpečí triviálnosti a nekontrolovanosti projevu (např. je to o obětech, je to o účinnosti, je to o odmašťovadlech). Úroveň rozhovoru je samozřejmě závislá na verbální i neverbální aktivitě hostů, jež může být někdy banální jak tematicky, tak komunikačně (např. familiární formulace typu hospodyňky mi dělají chybu, hospodyňky mi na to používají, hospodyňky mi otevřou troubu, hospodyňky mi nastříkají žíravinu do trouby apod.); i v takových případech se moderátorky snaží udržet přijatelnou úroveň rozhovoru. Samostatnou komunikační problematiku, již pořad v různé míře reflektuje, představuje ohled na publikum, k němuž se pořad a moderátorky obracejí: diváckou obec tvoří nepochybně ženy, ale předpokládá se, že to mohou být i muži na rodičovské dovolené. Tento ohled však do řeči moderátorek proniká jen zřídka, častěji kategorizují své publikum jako divačky, ženy, manželky, partnerky, matky, což je pochopitelné, ale jazykově zajímavé a co do vyslovených stereotypů bohaté (my ženy nakupujeme rády, muž se bezradně potuluje mezi regály apod.). Pořad má podtitul Být doma neznamená hloupnout, ale volba některých témat ukazuje, že pojetí tohoto záměru je velmi relativní. Je třeba ocenit, že divákům bývají předkládána i témata intelektuálnější, týkající se kulturního nebo profesního života.
Game Page V pořadu Game Page, který je vysílán na ČT 2 v sobotu zhruba od 13 hodin a který trvá přibližně 20 minut, jsou představovány a recenzovány nové počítačové hry. Ty zajímají
6
především mladší publikum, na něž je pořad přirozeně zaměřen. Jak je zřejmé už ze samotného názvu pořadu, lidé mluvící o počítačových hrách užívají osobitý slovník oplývající anglicismy. V zásadě se už jedná o zájmový slang, který je nezasvěcencům nesrozumitelný. Otázkou samozřejmě je, zda je nutné používat anglická slova v tak hojné míře a zda není možné mluvit např. o páté úrovni místo o pátém levlu. Množství anglických slov může být mnohým divákům trnem v oku. Ovšem posuzovaný pořad je natolik specifický, že počet náhodných diváků, kteří se nezajímají o počítačové hry, je nejspíše zanedbatelný. A mají-li počítačoví nadšenci z nějakého důvodu potřebu mluvit raději o levlech místo o úrovních, bylo by jistě chvályhodné snažit se jim v tom zabránit, ale nejspíše marné. Pořad je sestaven z různých průvodních scének, recenzí her a rozhovorů s hosty. Vtipnost a povedenost scének nehodláme posuzovat, třebaže některé z nich považujeme za nevkusné, ba až urážlivé a nehodné veřejnoprávního média (např. scénka, v níž se objevují postavy kněze a kajícníka a která byla k vidění v dílu vysílaném 13. 10.). Průvodkyně pořadu se úspěšně drží spisovné morfologie a její řeč je díky náležité artikulaci a přiměřenému frázování dostatečně srozumitelná. Recenzenti her sklouznou do obecné češtiny častěji, zejména ne příliš překvapivě v případech, kdy není recenze předem připravena a poté přečtena. I jejich výslovnost bývá oproti průvodkyni ledabylejší a uvolněnější.
V případech,
kdy
hra
byla
recenzována
dvěma
recenzenty
ve
vzájemném rozhovoru během hry, je k slyšení čeština s mnoha obecněčeskými prvky. Obdobně je tomu i v rozhovorech s hosty, příkladů jako pár starejch vykopávek, to je dobrý, neuvěřej by bylo možné uvést tucty. Živé dialogy, které jsou zde k slyšení, skutečně velmi připomínají rozhovory dvou nadšenců sedících doma v obýváku. Přestože je tento pořad určen právě jim, neměli by jeho tvůrci zapomínat, že sedí nejen před monitory, ale i před kamerami. Vzhledem k tomu, že pořad je vysílán veřejnoprávní televizí, považujeme hojnost anglicismů, prvků obecné češtiny a nepříliš kultivovanou výslovnost mnoha mluvčích za příliš velký ústupek cílovému publiku. Téma pořadu – počítačové hry – i slova spojená s tímto tématem, např. rubačka, střílečka, potvory jistě k hovorové uvolněnosti svádějí, tím spíše je však potřeba pečlivě hlídat, aby jazykový projev recenzentů či moderátorů nepřekračoval, aniž by zněl koženě, meze elementární kultivovanosti.
7
PORT Pořad PORT vysílaný na druhém kanálu České televize v středeční podvečery je zhruba půlhodinový týdeník „o novinkách a zajímavostech z nejrůznějších oblastí vědy, nových technologií a společenských oborů“, jak se píše na jeho internetových stránkách. Jednotlivé díly jsou sestaveny z několika reportáží, které jsou opatřeny průvodním slovem a čteným komentářem, a z názorného experimentu. V reportážích ze zahraničí bývají promluvy jejich protagonistů také čteny, a to z předem pořízeného překladu. Titulky se objevují řidčeji, především tehdy, když Michael, který v pořadu předvádí různé pokusy, mluví svou rodnou angličtinou. Při čtení překladů se mluvčí nesnaží prozodicky napodobovat spád originálních výpovědí. Považujeme to za klad, neboť opačný přístup často nakonec vyzní rozpačitě: spíše než autenticky zní pak překlad nepřirozeně, až komicky. Cizí slova, zejména vlastní jména, se snaží komentátor vyslovovat podle pravidel původního jazyka. V pořadu je tedy z úst dvou jeho průvodců slyšet jen animovaný/ozvučený psaný jazyk. Z tohoto důvodu spatřujeme úskalí jazykového projevu zejména v prozodické, lexikální a syntaktické rovině. Projev obou mluvčích je díky pečlivé artikulaci srozumitelný. Jejich tempo je přiměřené schopnosti posluchačů vstřebávat informace uplývající v toku řeči. Časovému plynutí promluv je uzpůsobena i syntax psaných předloh; není přespříliš květnatá, ale je vhodně upravená do ne příliš složitých souvětí (Do palivového článku se přivádí vodík k elektrodě, kde se rozkládá na protony a elektrony. Elektrony jdou vnějším obvodem a vykonávají práci. Protony procházejí přes membránu k druhé elektrodě, kam se přivádí kyslík. Přicházejí elektrony a vzniká voda.) Při čtení mluvčí svým rytmizováním sledují psanou předlohu a náležitě hierarchizují syntaktické celky. Mluvčí se neuchylují k emfatické a dramatické intonaci, ani k nepřirozeně skandovanému přízvukování. Také lexikální výběr plně odpovídá populárně naučnému rázu pořadu: komentáře nejsou zahlceny odbornými výrazy. Celkově umožňuje vhodný lexikální výběr, skladba textu i prozódie projevů, aby reportáže rozmanitého druhu byl schopen bez problémů sledovat i laik. Projevy obou mluvčích jsou na vysoké úrovni a svědčí o jejich profesionalitě. Některým posluchačům snad mohou připadat monotónní, neboť se příliš nemění vlivem toho, o čem pojednává daná reportáž. Věříme však, že většina diváků PORTu uvítá, že jim chybí nádech senzačnosti, a naopak uvítají jistou střídmost projevu. Ta ostatně odpovídá tomu, nač jsou posluchači
8
kultivovaných televizních pořadů po léta zvyklí. PORT považujeme za důstojný pořad veřejnoprávní televize nejen pro jeho náplň, ale i pro jeho jazykovou úroveň.
Kostičky a Moudronos Pořad Kostičky je charakterizován jako dětská encyklopedie pro předškoláky. Bylo natočeno celkem 58 devítiminutových dílů, které jsou zařazovány do vysílání opakovaně; ve sledovaném období bylo odvysíláno 26 dílů. Na tento pořad navazuje tematicky i kompozičně Moudronos. Je určen dětem mladšího školního věku; cyklus ještě není uzavřen, nové díly jsou postupně zařazovány do vysílání. Délka jednotlivých částí je 18 minut. Ve 2. pololetí 2007 bylo odvysíláno 9 pokračování, a to v období letních prázdnin. Pořady Kostičky a Moudronos se svým charakterem liší od těch, které jsme doposud analyzovali. Jsou totiž určeny k opakovanému vysílání, a je tedy možné na ně, i na jejich jazykovou podobu, klást vyšší nároky, než na pořady určené k jednorázovému odvysílání. Považujeme za vhodné, aby v tomto typu pořadu, i vzhledem k jeho naučnému charakteru, byl používán jazyk, který může být pro děti vzorem kultivovaného vyjadřování. A řekněme rovnou, že tyto nároky dané pořady bezezbytku splňují. Struktura obou pořadů je obdobná. Mluvené slovo obstarává René Krupanský a děti z Dismanova rozhlasového dětského souboru. Jednotlivé díly jsou vždy zaměřeny k vybranému tématu, které je zpracováno z různých pohledů. Jedná se o jakési pásmo a tomu odpovídá i jazykové ztvárnění. Střídá se tu monolog s dialogem; v monologických pasážích slyšíme popis, výklad i vypravování, některé části mají ráz úvahy. Rozhovory mají charakter dialogů divadelních, které probíhají podle předem připraveného scénáře a jsou orientovány směrem k divákům. Obsah pořadu Kostičky je zaměřen spíše na každodenní zkušenost dětí, v pořadu Moudronos nalezneme více výkladových pasáží, které mají za cíl rozšířit vědomosti školáků. Součástí jsou i písničky, ať už lidové, nebo krátké popěvky složené jen pro potřebu pořadu. Mluvčí vidíme při promluvách na obrazovce jen výjimečně. Obrazová složka je na složce zvukové v tomto smyslu nezávislá. René Krupanský vystupuje v němých rolích klaunů Kostkáče a Moudronose, pásmo mluveného slovo je doprovázeno odpovídajícím pásmem vizuálním, které tvoří pantomimické výstupy, ilustrační záběry, animované sekvence atd. Promyšlená a soustavná práce s jazykem je jedním z charakteristických rysů těchto pořadů. Používaný jazyk je velmi kultivovaný. Za základní kód slouží autorům hovorová
9
podoba spisovné češtiny, kterou mluvčí užívají zcela přirozeně. Skutečnosti, že příjemcem sdělení jsou děti a že většina promluv probíhá mimo obraz, je přizpůsobeno tempo řeči, které je pomalejší, i intonace, která je výraznější, ale nijak přehnaná. Syntax je spíše jednodušší, pro dětské příjemce přehledná.Vedle neutrální spisovné podoby jazyka ale mluvčí užívají také obecněčeské tvary a lexikální jednotky jako obraz řeči běžně používané (z čeho sou prolejzačky?; to byly stromy, pěkný kousky; lidé odjakživa koumali...). Na druhé straně projev často ozvláštňují hravé rýmy či dvojverší vložené do řeči mluvčích (průvodce i dětí), které reprezentují ne zcela běžnou podobu mluveného jazyka (prší, prší, kapky se vrší; lodě čekají, co zprávy o stavu vody říkají). Někdy mohou rýmy sloužit jako mnemotechnické pomůcky pro snazší zapamatování sdělovaných skutečností (kdo není v sedačce, natluče si v zatáčce). Příznačné jsou pro tyto pořady kalambúry, kdy si autoři pohrávají s doslovnými významy (les je na houby) nebo například s homofonními tvary (aleje. – prší? – aleje!). Poměrně hojně se (zejména v pořadu Moudronos) objevují doslovné obrazové ilustrace rčení či obratů, které se běžně užívají v přeneseném smyslu (nosit dříví do lesa; řeže si pod sebou větev). V tomto případě by ale stálo za úvahu i případné vysvětlení, v jakém významu se daná rčení a obraty užívají (zejména ty méně běžné), neboť děti možná ne všechny znají a jejich význam možná ne vždy chápou správně. Za přínosné naopak považujeme užívání a případné vysvětlování významu méně obvyklých slov, která pravděpodobně nejsou v aktivní slovní zásobě dětí (mýtit – mýtina; obnovitelné zdroje). Rozšiřování slovní zásoby dětí věnují autoři pořadu obecně velkou pozornost, což hodnotíme velmi kladně. Často slyšíme vedle sebe synonyma nebo celé řady výrazů a pojmenování tematicky spjatých (slunečné, větrné, obláčkové, jiskřivě mrazivé, uplakané, deštivě šedivé [počasí]). Na závěr uveďme, že jazykovou podobu tohoto pořadu považujeme za vynikající. Přestože používaný jazyk vzhledem k velkému množství hříček a rýmovaných pasáží nepředstavuje běžnou podobu mluveného jazyka, mohou mluvčí sloužit jako vzory pro děti, zejména pokud jde o výslovnost, promyšlenou práci se slovní zásobou a přehlednou skladbu. Vysoce oceňujeme aktivní jazykovou výchovu, o niž se autoři pořadů snaží.
10
