Žamboch_Visio - zlom :36 Stránka 1 TRIFID

Žamboch_Visio - zlom

24.11.1956 17:36

Stránka 1

TRIFID


24.11.1956 17:36

Stránka 2

Miroslav Îamboch Visio in Extremis Copyright © Miroslav Îamboch, 2011 Cover © Jan DoleÏálek, 2011 © Stanislav JuhaÀák – Triton, 2011 ISBN 978-80-7387-508-4 Stanislav JuhaÀák – Triton, VykáÀská 5, 100 00 Praha 10 www.triton-books.cz


24.11.1956 17:36

Stránka 3


24.11.1956 17:36

Stránka 4


24.11.1956 17:37

Stránka 5


24.11.1956 17:37

Stránka 6


24.11.1956 17:37

Stránka 7

Vlnila se na parketu s pfiivfien˘ma oãima zpÛsobem, kter˘ kaÏdému chlapovi v okolí prozrazoval, Ïe to má ráda. ≈adra nemûla podle poslední zvrácené silikonové módy, ale spí‰ men‰í neÏ vût‰í, zato pevná a lákající dlaÀ k doteku; k tomu nohy del‰í, neÏ se zdálo moÏné. V pupíku se jí bly‰til nûjak˘ kamínek, na tváfiích tfipytky. Stafií dobfií Guns N’ Roses hrábli hloubûji do strun, prohnula se, jako by uÏ to chtûla mít právû teì. Kopl jsem do sebe zbytek vodky, ‰oupl sklenku k hranû baru a zamífiil za ní. Místa okolo sebe mûla dost. Chlapi na ni nepokrytû zírali a Ïeny se klidily pryã, aby s ní nemohly b˘t porovnávané. Postavil jsem se pfied ni a ãekal. Nevadilo mi ãekat, pohled na ni byl pohledem pro bohy. Ale protoÏe ti ke své smÛle neexistují, tak pro mû. „Vodpal, ‰mejde.“ Ta holka mû opravdu omámila, vÛbec jsem ho nevidûl pfiicházet. Ramenat˘, stejnû vysok˘ jako já, v ohozu, kter˘ nepofiídil v butiku a padly na nûho tûÏké prachy. Hezky sebevûdom˘ t˘pek, to tedy ano. Na to, aby si hadry pofiídil za své, mi pfiipadal pfiíli‰ mlad˘. Na to, aby si sebevûdomí vybudoval sám, mu chybûlo minimálnû dvacet let. A aby si troufl na ni – cel˘ lidsk˘ Ïivot. „Má‰ bohat˘ho tatíka, co?“ otipoval jsem ho. PoloÏil mi ruku na rameno a u‰klíbl se, vzpomnûl jsem si, Ïe podobn˘, jen star‰í ksicht znám z televize. TakÏe ne synáãek byznysmena, ale politika. „Nakopu ti prdel,“ oznámil mi a stfielil pohledem kousek za mû. TakÏe uÏ netanãila a dívala se. Show zaãínala a ona si to dobfie uvûdomovala. PoloÏil jsem dlaÀ na jeho ruku na svém rameni, na‰el konce prstÛ, stisknutím zatlaãil proti nehtÛm. OkamÏitû se pokusil vy‰kubnout, ale drÏel jsem pevnû. Pak se napfiáhl k ránû, jen jsem zatlaãil je‰tû víc a bolest ho paralyzovala. To uÏ se ke mnû od jednoho stolu hnali maníci, do jednoho nejménû o deset let star‰í neÏ vût‰ina náv‰tûvníkÛ klubu. K tomu v oblecích, které nebyly in nikdy, ani v dobû, kdy si Lennon poprvé ãmuchl k LSD. Gorily. 7


24.11.1956 17:37

Stránka 8

Miroslav Îamboch

Ustoupil jsem o krok, a protoÏe jsem ho pfiitom nepustil, ztratil rovnováhu. Povolil jsem, zakolísal. Nabral jsem ho kolenem do ksichtu, pfiitom si poskoãil, vytoãil se a první gorilu napálil nártem nohy do krku. Hrtan jsem netrefil, ale i tak skonãil kÀuãící na zemi. Druh˘ uÏ mûl ruku pod sakem a urãitû ji tam nedával kvÛli tomu, Ïe se potfieboval po‰krábat. Odrazil jsem se k nûmu, neÏ ji staãil vytáhnout, pfiirazil ji k tûlu a pak mu v pádu hlavou pfierazil nos. Vy‰el v˘stfiel, kulka rozpárala sako, zaãal fivát. Trefil se do nohy, idiot. Tfietí mû kopl do Ïeber, a to bylo v‰echno, co dokázal, protoÏe neÏ nohu stáhl, chytil jsem ho za chodidlo a otoãil. Hodnû rychle. NeÏ dopadl s vyklouben˘m kolenem, uÏ jsem zase stál. Jsem rychl˘, i na pfiíslu‰níka svého druhu jsem rychl˘, je to jedna z mála m˘ch pfiedností. Dívala se na mû, netanãila, jen se pohupovala v bocích, rty se jí leskly a jemnû se jí chvûlo chfiípí, jako by se jí to, co právû vidûla, zamlouvalo. Mûla ráda silné samce. A takové Ïeny mám zase rád já. Pûtadvacet? Sedmadvacet? Tfiicet? Bylo to fuk, byl jsem si jist˘, Ïe tahle noc bude stát za to. „Nedáme si drink?“ navrhl jsem. „Jmenuji se Mathias.“ „Kristie. Ráda, ale co tihle?“ ukázala na sbírající se chlapy. Její poznámka dávala smysl. Mohli by dûlat bugr a zkazit mi tenhle víc neÏ slibnû se rozjíÏdûjící veãer. Sklonil jsem se k prvnímu z nich, vycenil zuby, aby vidûl, co jsou zaã, jazyk jsem pfiedvedl v celé jeho nehumánnosti, podíval se mu do oãí a k tomu prohodil pár slov. V hypnotickém nátlaku nejsem moc dobr˘, ale tenhle chlap byl vydû‰en˘, pfied chvílí dostal i se sv˘mi spoleãníky drsnou nakládaãku, a to se poãítalo. Zabralo to lépe neÏ dvojit˘ panák, tfii tablety valia a joint, v‰echno pûknû dohromady. Postaral jsem se podobn˘m zpÛsobem i o ostatní a díval se, jak vrávoravû mizí z klubu. V‰ichni. Atmosféra se zaãala uvolÀovat, majitel vyhlásil ‰Èastnou hodinku a napûtí sm˘valy dal‰í drinky za poloviãní cenu, zdafiile jim k tomu sekundoval d˘dÏej snaÏící se, co mu plotny staãily. „Jsi kouzelník?“ zeptala se mû Kristie, kdyÏ jsme se protlaãili k pultu. ·lo to samo, po pfiedchozím pfiedstavení se mi v‰ichni klidili z cesty a skoro mû k pultu strkali. „Ne, jen jsem pouÏil charisma svého ega,“ u‰klíbl jsem se. „Co to bude?“ 8


24.11.1956 17:37

Stránka 9

Visio in Extremis

Barman vypadal trochu nervóznû, ale otázku zvládl. „Bloody mary,“ objednala si pfiekvapivû. Tipoval jsem ji spí‰ na módní koktejl, ale pfiání je pfiání. Já se vrátil k oblíbené p‰eniãné vodce. Tady ji mûli. Originální, nepanãovanou. KdyÏ zvedala sklenku, otfiela se o mû bokem. Poãkal jsem, aÏ ji odloÏí, pozvedl jí bradu a políbil. Na rtech jí zÛstala stopa pepfie a pálivého tabasca. Celou dobu se drÏela zpátky, aÏ na úplném konci mû v˘buchem vá‰nû skoro zaskoãila. Okraje sálu i lidé okolo se ke mnû vraceli z velké dálky, vûdûl jsem, Ïe pokraãovat tady nemá smysl, protoÏe bych si ji vzal na nejbliÏ‰ím stole. Proã vlastnû ne. ZvaÏoval jsem to, a najednou jsem je usly‰el. Rytmus opatrn˘ch, rychl˘ch krokÛ ukryt˘ v záplavû hudby, ‰umu hlasÛ, cinkání sklenic. Poznám ten rytmus, rytmus dokonale vycviãené jednotky glyhenÛ, lidsk˘ch klanov˘ch sluhÛ. Nesná‰ím je, jsou jako ‰vábi. Pfiíli‰ dobfií na to, aby je na‰inec ignoroval, a pfiíli‰ ubozí, aby byli víc neÏ vopruz. Jak se sakra dostali tak blízko? Moc ãasu nezb˘valo. „Problémy,“ fiekl jsem. „Zmizíme odsud. DrÏ se tûsnû za mnou, tak se ti nic nestane.“ Nevûdûl jsem, co si o tom myslí, protoÏe na okraji taneãního parketu se objevil maník v dÏínách, ve vysok˘ch ‰nûrovacích botách a dlouhém kabátû. Tyhle kabáty jsou dobré hlavnû na to, aby se pod nû schovaly zbranû. Velké a nepfiíjemné zbranû schopné nadûlat spoustu bordelu. Zmerãil mû okamÏitû. Glyhenové jsou na tohle speciálnû cviãení – zmerãí na‰ince i uprostfied davu. „K zemi,“ ‰tûkl jsem na Kristie a natáhl se pfies stÛl pro sekáãek na led. Dávka rozdrtila police za mnou a namíchala z tfií‰tících se lahví a stfiepÛ skla nov˘ druh koktejlu. To uÏ ale sekáãek letûl vzduchem, jeho bezvadnû vyle‰tûná ãepel vrhala stroboskopické efekty a pfiistála v chlápkovi se samopalem. Podle zvuku star˘ dobr˘ kala‰nikov. Maník skonãil na zádech, ale je‰tû chvíli pfiitom drÏel spou‰È, a lidé okolo zaãali jeãet. Tedy ti, co mohli jeãet. Podsvícen˘ taneãní parket získal rÛÏov˘ nádech. Glyhenové nikdy neútoãí single, uvûdomil jsem si trochu pozdû, souãasnû zaznûla stfielba. Netu‰il jsem, kdo na koho stfiílí, ale tady veãírek jednoznaãnû skonãil. 9


24.11.1956 17:37

Stránka 10

Miroslav Îamboch

„Zmizíme tamtudy,“ ukázal jsem Kristie ke schodÛm nahoru do patra, kde mûl kanceláfi majitel klubu. Stála, jako by ani mû, ani ‰tûkot zbraní nevnímala, a rozhlíÏela se na v‰echny strany. V ‰oku? Sakra! „Kristie!“ Drapsl jsem ji za ruku a táhl ke schodÛm. Doufal jsem, Ïe ta noc bude opravdu stát za to, protoÏe jsem kvÛli ní riskoval kulku mezi Ïebra, a to není nikdy pfiíjemné. Dal‰ího glyhena, sporého chlapíka v dÏínové bundû se dvûma pistolemi v rukou, jsem zahlédl v pÛli cesty ke schodÛm. Musel se pfiiplíÏit mezi stoly. Tfietí se objevil v otevfien˘ch dvefiích kanceláfie, kam jsme mûli namífieno. Kurva. âtvrt˘ vystfiídal barmana prodûravûného dávkou ze samopalu. Kurva a je‰tû jednou kurva. Jak jsem se mohl nechat takhle zaskoãit? Strhl jsem Kristie k zemi a jako curlingov˘ kámen ji poslal mezerou mezi stoly co nejdál od sebe. Doufal jsem, Ïe jsem jí pfiitom nevykloubil rameno. Zadunûl v˘stfiel o poznání silnûj‰í neÏ pfiedchozí, sklenûná dlaÏdice kousek za mnou se rozletûla i s kusy betonu, do nûhoÏ byla pÛvodnû usazena, vzápûtí zarachotil uzávûr. Tohle nebyl automat, ale poctivá kulovnice, odhadoval jsem, Ïe nebude naládovaná loveckou, ale vojenskou municí. Zásah z ní bych rozcházel jen tûÏko. Pfiekulil jsem se pfies rameno, pistoláfi zasypal místo, kde jsem je‰tû pfied chvílí dfiepûl, sérií v˘stfielÛ. Glock, glock, glock, ‰tûkaly kulky. To uÏ jsem v ruce drÏel vrhací nÛÏ. Nosím ho v botû – spí‰ z nostalgie ke star˘m ãasÛm, ale teì se hodil. BohuÏel jsem mûl jen jeden. Komu ho vûnovat? Îivot je pln˘ dilemat. HlaveÀ kulovnice si mû na‰la, odhodil jsem ãepel a kutálel se jako o Ïivot k pistolníkovi. Dal‰í zadunûní, v˘stfiel mi olízl jeÏka a odhodil stranou tupce, kter˘ jako poslední neleÏel na zemi. Zahlédl jsem, jak stfielec zápolí s noÏem ve stehnû. TakÏe chvíli stfiílet nebude. MoÏná, snad, glyhenové vydrÏí víc neÏ lidé. Je tûÏké stfiílet po cíli valícím se k vám po zemi rychlostí prÛmûrného sprintera. Pistolník mû trefil, ale jen jednou. To uÏ jsem byl v dosahu. Pfii posledním pfietoãení jsem skrãil nohy pod sebe, odrazil se nízko pfii zemi 10


24.11.1956 17:37

Stránka 11

Visio in Extremis

a poslední tfii metry urazil jako raketa s plochou dráhou letu. Pfiekvapilo ho to, ale pfiesto dál pálil, paty mi olizovaly rachotící kulky. Pfies kotníky jsem ho srazil k zemi, zabofiil mu loket do solaru, vykroutil zápûstí a se ‰tûstím nahmátl jeho prst na spou‰ti. ·kubl sebou, ãelo mu ozdobila úhledná dírka a zátylek s mozkem ohodil podlahu a ãásteãnû i mû. DlaÏdice tûsnû u mé hlavy se rozletûla, aÏ v pohybu mi do‰lo, Ïe za to opût mÛÏe v˘stfiel z kulovnice, nÛÏ toho zasrance moc dlouho nezdrÏel. âtvrt˘ glyhen uÏ nestál za barem, ale pfied ním, v kaÏdé ruce drÏel automat, proti zadnímu osvícení jsem vidûl, jak se mu pfii zmáãknutí spou‰tí pohnuly svaly na pfiedloktích. Pfiekulil jsem se na záda a mrtvého pfiitom na sobû pfiidrÏel jako ‰tít. OkamÏitû se zaãal otfiásat v rytmu zásahÛ, prÛstfielem v lebce jsem vidûl, Ïe automatãík se stále blíÏí. Zadunûní, v˘stfiel z kulovnice pro‰el skrz mrtvé tûlo a zasáhl mû do hrudi. Bolelo to a nevûdûl jsem, jak na tom jsem – stejnû jsem musel poãkat na správné naãasování. První zásobník do‰el, o zlomek sekundy na to druh˘. Automatãík se zastavil jen nûkolik krokÛ ode mû, vidûl jsem, jak se dívá m˘m smûrem a souãasnû pfiitom nabíjí. Stfielec z pu‰ky zÛstával mimo dohled, musel jsem to risknout. Namífiil jsem glocka, kterého mrtv˘ glohen stále kfieãovitû drÏel, a stiskl spou‰È. Staãilo ho drÏet a v‰ech zb˘vajících ãtrnáct nábojÛ skonãilo v hrudi automatãíka. To ho pfiekvapilo a uzemnilo zároveÀ. Znovu zadunûní pu‰ky, ruka mrtvého se v lokti rozprskla, moje zÛstala celá. Prostû ‰tûstí. Mûl jsem sekundu a kousek, neÏ znovu vystfielí. Nahmátl jsem druhou pistoli leÏící na zemi o nûco dál, okamÏik jsme se pozorovali pfies ústí hlavní. Stiskl jsem spou‰È, Visio in Extremis zpomalilo svût. Tenhle druh vidûní u pfiíslu‰níkÛ mého druhu nastupuje v okamÏiku, kdy podvûdomí vyhodnotí, Ïe s velkou pravdûpodobností v dal‰ích desetinách a setinách sekund umfieme. Tedy umfieme, pokud s tím nûco neudûláme. Vystfielil jsem o zlomek sekundy dfiív neÏ on, první kulka opustila hlaveÀ, druhá to stihla dfiív, neÏ zaúãinkoval zpûtn˘ ráz. Tfietí ne, ale nevadilo to, protoÏe má paÏe byla tuhá jako Ïelezn˘ svûrák. To uÏ byl na cestû i projektil z pu‰ky. Oãi bez mého pfiiãinûní pfieostfiily, dokázal jsem rozeznat, Ïe náboj z pu‰ky se pohybuje dobfie dvakrát rychleji neÏ ty mé z pistole. A taky uÏ jsem dokázal odhadnout, kde skonãí. Kousek nad kofienem mého nosu. V krãní pátefii to zapraskalo, znûlo to, 11


24.11.1956 17:37

Stránka 12

Miroslav Îamboch

jako kdyÏ puká ledovec, to mi ale jen sluch zpomalenû zprostfiedkoval reakci obratlÛ na ‰kubnutí svalÛ. Stále jsem maãkal spou‰È a má hlava se pohybovala milimetr za milimetrem doleva, kulka z pu‰ky polykala vzdálenost tisíckrát rychleji po metrech. Poloplá‰È, aÏ mû trefí, z mozku mi zÛstane jen stfiíkanec slizu na stûnû za mnou a ani má odolnost vÛãi zranûním mû nespasí. V˘stfiely zasáhly mû i jeho souãasnû. Do hrudi dostal první dva, tfietí do ramene, ãtvrt˘ ho minul, mnû kulka sedfiela ze spánku pruh kÛÏe a místy se dostala aÏ na kost. Z ucha zbyly jen cáry, ale to uÏ byla maliãkost. Zrychlené vidûní, star‰ími a vzdûlanûj‰ími z nás naz˘vané Visio in Extremis, skonãilo, zvedl jsem se z kolen a se stále namífienou pistolí do‰el aÏ k nûmu. Rukama se snaÏil zacpat rány, ale ke stoprocentní úspû‰nosti mu jedna konãetina chybûla. To, Ïe Ïil a zÛstával pfii vûdomí, znamenalo, Ïe patfií k více vylep‰en˘m glyhenÛm. „Pro koho pracuje‰?“ zeptal jsem se. Mohl jsem ho svléknout do naha a pokusit se hledat tetování, znaãku prozrazující klanovou pfiíslu‰nost. Moc se mi do toho nechtûlo – pokud o sobû nûco vím s jistotou, tak to, Ïe jsem heterosexuál a nahé chlapy fakt nemusím. To ani tehdy, kdyÏ jsou od hlavy aÏ k patû postfiíkaní krví. Pár reproduktorÛ pfiedchozí pfiestfielku pfieÏilo, na rozdíl od d˘dÏeje. Za toho ale na‰tûstí zaskoãil poãítaãov˘ systém, náhodn˘ v˘bûr nás oblaÏil skladbou od Madonny. Lep‰í neÏ nic, to jo. „Pro koho pracuje‰?“ zopakoval jsem. „Pro Tizoca,“ nezapíral. Buì nemusel drÏet jazyk za zuby, nebo pfiedpokládal, Ïe ho v dal‰ím okamÏiku zabiju, a bylo mu to jedno. Takovou neloajalitu bych ale u glyhena stejnû neãekal. Pu‰ka, kterou po mnû stfiílel, byl star˘ pfiedrevoluãní mosin. Pfiedrevoluãní – mûl jsem na mysli ruskou revoluci v roce 1917. Od té doby jich pfiibylo nûkolik dal‰ích. Myslím revolucí, ne mosinÛ. Tizoc, vrátil jsem se v my‰lenkách k získanému jménu. Patfiil ke star˘m nafoukancÛm a v Americe svého ãasu uspofiádal pár zatracenû krvav˘ch mejdanÛ. Tak krvav˘ch, Ïe se o nich dá doãíst i v dne‰ních uãebnicích historie. „Proã se zajímá o mû?“ 12


24.11.1956 17:37

Stránka 13

Visio in Extremis

LeÏel jsem pod rozli‰ovací schopností takov˘ch star˘ch prasákÛ. AlespoÀ jsem v to doufal. „Mathiasi?“ Kristie stála najednou u mû a upravovala si mejkap. Na rtech jí ulpûlo nûkolik kapek krve, které pfiehlédla, a konturovací tuÏkou je rozetfiela pfies rtûnku. Vzru‰ilo mû to, aÏ jsem musel nûkolikrát polknout, abych se vzpamatoval. Glyhen na zemi pfiede mnou i Tizoc s armádou sv˘ch na slovo poslu‰n˘ch pochopÛ ztratili vût‰inu dÛleÏitosti. „PÛjdeme nûkam jinam,“ navrhl jsem. „Ke mnû, nûco k pití se tam najde.“ Vûnovala mi váÏn˘ pohled, jako by mû odhadovala. âekal jsem, Ïe se bude vyptávat na spou‰È tady kolem, na to, zda budeme ãekat na policii, ale jen se do mû zavûsila. „V ‰atnû mám kabát,“ pfiipomnûla prakticky. Mûla pravdu, venku bude touhle dobou uÏ chladno. Zato já byl pofiádnû rozhicovan˘. Bojem i tím, co bylo pfiede mnou. „Minutku,“ poÏádal jsem. „Pak jsem cel˘ tvÛj.“ Nûkdy jsem i vtipn˘. Trochu. „Jak se jmenuje‰?“ zeptal jsem se glyhena. Trochu ho to pfiekvapilo, ale snaÏil se to nedat najevo. MÛj druh se obvykle na jména sluhÛ nevyptává. Ale nadûji to v nûm nevzbudilo, pravdûpodobnû Tizocovi slouÏil uÏ nûjakou dobu a znal jeho kruté vtípky. „Alexej Sergejeviã,“ odpovûdûl. Krev uÏ z nûj bublala o poznání ménû, a i kdyÏ v˘raznû zbledl, vypadalo to, Ïe vûdomí neztratí. „TakÏe, Alexeji Sergejeviãi,“ oslovil jsem ho. „Ukliì tady ten bordel,“ ukázal jsem kolem sebe. „¤ekl bych, Ïe ani Tizoca nepotû‰í, kdyÏ se o nûj bude zajímat kriminálka.“ Pokud samozfiejmû nemûl jejího ‰éfa omotaného kolem prstu, ale o tom jsem pochyboval. Tohle bylo moje mûsto, má zemû, moje lovecké území. A nûco takového by samozfiejmû nevûdûl ani Alexej. Lidé uÏ se vzpamatovávali, sly‰el jsem, jak se zaãínají shánût po mobilních telefonech. Ty ale v tomhle klubu nefungovaly. Majitel razil zásadu, Ïe kdyÏ relaxovat, tak naplno. „A s tou pu‰kou uÏ si nehraj,“ ukázal jsem na mosina leÏícího kousek od nûj. „Jsem rychl˘.“ 13


24.11.1956 17:37

Stránka 14

Miroslav Îamboch

Mlãky pfiik˘vl. Uchopil jsem Kristie za loket a mezi leÏícími lidmi a kaluÏemi krve ji navigoval k v˘chodu. Vonûla star˘m dobr˘m Chanelem ã. 5 a krví. ÚÏasná kombinace. Z podzemní garáÏe jsem si vyzvedl auto a vyjeli jsme do ulic. Nic nefiíkala, jen vedle mû sedûla s rukama v klínû. Tím si povytáhla lem suknû o jeden dva centimetry v˘‰ a já se musel nutit dívat na cestu a ne jinam. Taky mû napadlo, Ïe si budu muset dát zatracenû pozor, abych jí pfii la‰kování neublíÏil, nebo ji dokonce nezmrzaãil. Vzru‰ovala mû takov˘m zpÛsobem, Ïe jsem málem ztrácel sebekontrolu. Nepatfiím k tûm moderním typÛm tvrdícím, Ïe bychom s lidmi mûli vycházet po dobrém. Nesmysl. My jsme dravci a oni kofiist. Je to tak od poãátku historie, od doby, kam pamûÈ mého druhu sahá. JenomÏe na druhou stranu jsem trochu vybíravûj‰í neÏ vût‰ina. Nepiju z chlapÛ, pfiipadá mi to eklhaft. A z Ïen piju nejradûji pfii sexu. Chutnají pak dokonale, jejich krev pak chutná dokonale. „Zelená,“ upozornila mû a pfiitom mi pfiejela prsty po stehnû. Nevrhnout se na ni bylo tûÏ‰í neÏ pfieÏít boj v klubu. Místo toho jsem zmáãkl pedál plynu aÏ na doraz. Vzhledem k tomu, Ïe elektroniku jsem uÏ pfied ãasem nechal vypojit, skonãilo to dvûma pruhy spálené gumy na asfaltu. Perifernû jsem zaregistroval, Ïe se na mû podívala, ale nefiekla nic. Tenhle rok jsem bydlel v luxusním podkrovním bytû s v˘hledem na fieku, star˘m rozvrzan˘m schodi‰tûm a moÏností ztratit se v pfiípadû nutnosti pfies stfiechy. âasto stfiídám místa pobytu. Pokud to ãlovûk nedûlá pravidelnû, ukolébá ho to a ztratí obezfietnost. Ve‰li jsme dovnitfi, hi-fi aparatura nás zaregistrovala a spustila Johna Lee Hookera a jeho Hobo Blues. Mám divn˘ vkus, já vím, jsem prostû takov˘. Namíchal jsem jí drink, sobû nalil vodku. „Jsi zvlá‰tní, Kristie,“ fiekl jsem, kdyÏ jsme si cinkli. „KaÏdá by se ptala, co jsem zaã, co se to stalo v klubu, a byla by vystra‰ená. Ty jen mlãí‰.“ Byla to pravda, ale bylo mi to fuk. Pronesl jsem to jen tak, aby fieã nestála. Koutky úst jí cukly nahoru, aniÏ si to uvûdomovala, pohybovala se v rytmu syrové, pÛlstoletí staré hudby. 14


24.11.1956 17:37

Stránka 15

Visio in Extremis

„Moc mluví‰.“ Napila se a pfiistoupila blíÏ, ucítil jsem její vÛni silnûji a odloÏil sklenku. Jo, mûla pravdu. Na kecy je zbyteãné pl˘tvat ãasem, i kdyÏ je ãlovûku nûkolik set let. Prádlo mûla pfiesnû takové, jak jsem si pfiedstavoval, a bez nûj vypadala mnohem lépe, neÏ jsem si pfiedstavoval. Byla mnohem vá‰nivûj‰í, neurvalej‰í a zatracenû poÏitkáfiská. A rozehrávala ve mnû mou temnou upírskou strunu. LeÏel jsem na bfii‰e s tváfií zabofienou do pol‰táfie. Podle tlumen˘ch zvukÛ zvenãí uÏ dávno nebylo ráno, podle tepla pronikajícího skrze okna spí‰ poledne. LeÏel jsem a neotevíral oãi. Cítil jsem se jako kocour, kterého nûkdo pofiádnû ztloukl a pak mu dal trojitou porci smetany. Jako obvykle v takovém stavu se o slovo pfiihlásily vzpomínky. Kdo jsou mí rodiãe, jsem nikdy nevûdûl a ani po tom netouÏím. Na‰li mû pohozeného v závûji nûkdy na zaãátku tfiicetileté války, kdy se k sobû lidé je‰tû chovali jakÏ takÏ. Pûstouni mû vychovávali jako obyãejné dítû a nûjakou dobu mi trvalo, neÏ jsem zjistil, co jsem vlastnû zaã. První holce, kterou jsem mûl, jsem pfii milování ublíÏil. Nevûdûl jsem, Ïe jsem o tolik silnûj‰í neÏ lidé. Schovávali jsme se tehdy spolu v lesní chatrãi pfied hordami vojákÛ plundrujících kraj. Vystra‰en˘ z toho, co jsem zaã, jsem se o ni staral celé dva mûsíce, krmil ji zvûfií, kterou jsem ulovil hol˘ma rukama. Pozdûji, kdyÏ uÏ Ïádná zvûfi nezbyla, vojáky. Porcoval jsem je tak, aby nebylo poznat, jaké maso jíme. Po tom, co se ze sv˘ch zranûní vyléãila, utekla. Nedivil jsem se jí. Vûdûla, Ïe nejsem ãlovûk, a povaÏovala mû za zplozence pekel. Vzal jsem si z toho ponauãení a od té doby Ïádné Ïenû neublíÏil. My‰leno v posteli pfii sexu kvÛli krvi. Historky o lidech vysát˘ch upíry nejsou lÏivé, ale není nutné ãlovûka zabít. VraÏdí jen ti, kter˘m to dûlá dobfie. A mnû dûlá dobfie nûco jiného. JenomÏe teì jsem si tím nebyl tak jist˘. Z daleké minulosti jsem se pfiesunul do nedávné. Vzpomínky z uplynulé noci se pfiede mnou míhaly ve stroboskopick˘ch záblescích, bolelo mû z nich celé tûlo i kosti. A nejen z nich, doopravdy jsem se cítil víc zniãenû, neÏ odpovídalo po‰Èuchování v noãním klubu. Co to se mnou udûlala? Hrála na mû jako na nûjak˘ nástroj, odbourala ve‰keré mé zábrany, aÏ jsem se vÛbec neovládal. A ona sakra taky ne. Lidi by mûli 15


24.11.1956 17:37

Stránka 16

Miroslav Îamboch

mít nûjak˘ zábrany! Sáhl jsem si na krk. Îádná stopa uÏ tam samozfiejmû nezÛstala. Po tom, co jsem ji kousl, mi oplatila stejnû, a to mû je‰tû víc rozpálilo. Natáhl jsem ruku, abych nahmátl její tûlo. Studené a poniãené tûlo. Jinak to nemohlo dopadnout. Já byl upír, ona ãlovûk. Mraziv˘ dûsiv˘ pocit se vrátil stejnû jako tehdy, kdyÏ mi bylo patnáct. Zasténal jsem. Natáhnout ruku bylo… bolestivé, nároãné a stálo mû to maximální vypûtí vÛle. Nic. MoÏná spadla na zem. Musel jsem kousnout do kyselého jablka bez vytáãek. Otevfiel jsem oãi a posadil se. Postel byla zválená, mé svr‰ky rozházené v‰ude okolo, váza a ubrus z konferenãního stolku na podlaze – i stolek nám na chvíli poslouÏil. Ji jsem ale nikde nevidûl. Z koupelny se neoz˘valy Ïádné zvuky. Byt se zdál b˘t prázdn˘. Doufat, Ïe je v pofiádku, jsem si nedovolil. S pachutí strachu v ústech jsem se zvedl a pro‰el jednu místnost za druhou. MoÏná jsem trochu mûkkosrdcat˘ na predátora, ale zabíjet Ïeny, se kter˘mi spím, mi prostû nedûlá dobfie. Nûco takového je ‰patné. Nebyla nikde, ani její ‰aty. Jen v koupelnû jsem na‰el rtûnkou naãmáran˘ vzkaz: „Byl jsi mil˘. Kristie.“ Sakra. Mil˘. A já se bál, Ïe jsem ji pfii na‰em dovádûní zabil. OkruÏní cesta bytem mû vyãerpala, musel jsem si sednout a odpoãinout si. Dopadlo to dobfie, nejsem nekrofilní sadista jako nûktefií mí pokrevní bratfii. I kdyÏ probouzela temné zvífie ve mnû, neprobudila ho, nebylo tam. Ulevilo se mi. ÚÏasnû, královsky, a díky tomu se mi d˘chalo o poznání lépe. Potfieboval jsem se osprchovat, najíst a napít – krve. PfiestoÏe jsem Kristie pfiipravil o nûco víc, neÏ pro ni bylo v pohodû, nestaãilo mi to. NeÏ jsem splnil první dva body svého plánu, byl veãer. Tak unaven˘ jsem nebyl od doby, kdy jsem utíkal pfied âapajevem a jeho rudou gardou. K jídlu jsem si dopfiál kus syrového hovûzího nakrájeného na tenké plátky s kfienem, pepfiem a hofiãicí. Sním i vafiené jídlo, ale pfiipadá mi to jako znehodnocování masa. Pak jsem v ledniãce objevil i pÛl kila syrového lososa a spofiádal ho také. Na lov jsem se moc necítil, ale ÏízeÀ byla stále vût‰í. Zranûní plus divoká noc mi daly zabrat víc, neÏ jsem pfiedpokládal. Chvíli jsem váhal, pak jsem z mrazicího boxu vytáhl vak s pÛllitrem krve schovan˘m pro krizové pfiípady a s nechutí ho vypil. Nûkdy by mû zajímalo, jak mÛj organismus vlastnû funguje. Masa sním hodnû, 16


24.11.1956 17:37

Stránka 17

Visio in Extremis

víc neÏ dravec mé velikosti, napfiíklad jaguár nebo puma. Iluze o nutriãní hodnotû krve, kterou za mûsíc vypiju, si nedûlám. Ale neobejdu se bez ní. Pfiinutil jsem se k prvnímu loku. Studená skladovaná krev sice pomÛÏe, ale chutná hnusnû a dokáÏu ji vypít jen se sebezapfiením. Navíc jí nûco podstatného chybí. MoÏná potû‰ení z pití? Lov pfiijde na fiadu aÏ zítra. Svalil jsem se do pfievleãené postele a usnul neklidn˘m spánkem pln˘m snÛ o krvi a Ïenách. Îenû. Ve ãtyfii následujícího dne jsem se donutil k v˘pravû do ulic. Oblékl jsem se sportovnûji neÏ obvykle a vzal si kotníkové nevyztuÏené boty s mûkãenou podráÏkou s kompozitov˘mi Ïebry. V horách by asi dlouho nevydrÏela, ale na hladké dlaÏbû poskytovala je‰tû lep‰í oporu neÏ guma. V ‰atnû jsem chvíli váhal, ale potom jsem otoãil fale‰nou stûnu ve vestavûné skfiíni a z pfiíruãní zbrojnice si vybral mal˘ browning 6.35 se ‰esti náboji v zásobníku a pfies rameno si zavûsil popruh pouzdra na v˘kresy. Nejsou v nûm v˘kresy, ale meã vyroben˘ firmou Japan Steel Works Ltd. Pfiesnû podle m˘ch poÏadavkÛ. MoÏná jsem paranoidní, ale Tizocova pozornost mû trochu znervóznila. Na‰inci se víc bojí ãepele, na lidi zase platí hrozba stfielnou zbraní – pokud mohu, zabíjení se vyh˘bám, v dne‰ní uspofiádané dobû se silnou policií je to pfiíli‰ nebezpeãné. K meãi jsem pfiidal nÛÏ, zbytek mého vybavení tvofiila lovecká souprava. Stavil jsem se v restauraci u Koninga, nacpal se dvojit˘m tatarsk˘m biftekem a topinkami bez ãesneku. Mému zaÏívání prostû silice nesvûdãí. Tolik k legendû. Pak jsem pokraãoval do stfiedu mûsta k pû‰í zónû, kde by v tuhle dobu mûl b˘t nával, prostû ‰piãka velkomûsta. Uvûdomil jsem si, Ïe na klasickém lovu uÏ jsem nebyl hodnû dlouho. Dost krve mi poskytovaly pfiítelkynû. Nûkteré i dobrovolnû a opakovanû. Nezkoumal jsem proã, jen jsem dával pozor, aby se jejich závislost nerozvinula pfiespfiíli‰. To jsem pak obyãejnû zmûnil pÛsobi‰tû. JenomÏe na tenhle zpÛsob jsem teì nemûl náladu, taky jsem mûl pocit, Ïe krve potfiebuji víc neÏ obvykle. V jedné z obchodních pasáÏí jsem se zastavil u velkoplo‰né obrazovky a chvíli pfiedstíral, Ïe mû zajímají zprávy. Americk˘ prezident spolu s francouzsk˘m po dohodû ze zdravotních dÛvodÛ zru‰ili schÛzku. Plánovan˘ netradiãní mítink roz‰ífiené rady G8 v Praze pr˘ není v ohroÏení. Zajímavé bylo, Ïe z pro17


24.11.1956 17:37

Stránka 18

Miroslav Îamboch

hlá‰ení nevypl˘valo, kdo má ty zdravotní problémy. Pak kolem mû pro‰el chlap v ‰edém obleku a nabl˘skan˘ch lak˘rkách. Pohyboval se energicky a sebevûdomû, samec v plné síle. To jsem potfieboval. Vyrazil jsem za ním. UÏ dávno nelovíme lidi v lese nebo v dÏungli ale spí‰ v ulicích velkomûst a na‰e instinkty se tomu pfiizpÛsobily. UÏ u tfietí v˘kladní skfiínû, kterou jsem minul, jsem zjistil, Ïe mû nûkdo sleduje. Kdyby to provádûl jen o trochu ne‰ikovnûji, fiekl bych, Ïe to je ãlovûk. O trochu ‰ikovnûji, Ïe jde o na‰ince. TakÏe nûjak˘ nováãek. Dfiíve bylo jasné, kdo z bratrstva pfiijel do mûsta, pfii dne‰ní intenzitû turistického ruchu bohuÏel nikoliv. A nûktefií z m˘ch pokrevních pfiíbuzn˘ch nedodrÏovali základní pravidla zdvofiilosti. Na koãkování jsem nemûl náladu, ale tohle mûsto jsem povaÏoval za své teritorium a utíkat jsem nemínil. Jen jsem potfieboval naaranÏovat podmínky setkání ke svému prospûchu. ·edivák se rozhlédl, jako by nûco hledal. Pfiik˘vl ve chvíli, kdy spatfiil informaãní ceduli vyznaãující smûr k vefiejn˘m záchodÛm. To bylo ‰tûstí, které jsem potfieboval, sám mi nabûhl do rány. MÛj stín v kostkované k‰iltovce se drÏel v povzdálí, oãividnû mû jen sledoval a nehodlal se pou‰tût do Ïádné akce. Zkontroloval jsem loveckou soupravu, zda je v ní v‰e uspofiádáno, jak má b˘t. Anestetická dutá jehla, hadiãka, sbûrn˘ vak, bunûãné lepidlo. Nehodlal jsem se na nikoho na vefiejn˘ch záchodcích vrhat a ocumlávat ho; jak jsem fiíkal, chlapi mû nevzru‰ují. Chytit, znehybnit, lehce pfii‰krtit a pak pustit Ïilou. Nebo tepnou – záleÏí na ãasovém presu a stupni bezohlednosti. Nakonec kofiist stabilizovat a zmizet. Pravovûrní staromódní upífii by mû oznaãili (pokud by vûdûli, jak˘ch metod pouÏívám) za degenerovanou mûkkotu. MoÏná. Ale díky tomu si mû lidské organizace, aÈ uÏ jde o státy jako takové, policii, tajnou sluÏbu a dal‰í, pfiíli‰ nev‰ímají. A já pfieÏívám i bez toho, Ïe bych patfiil k nûjakému klanu a musel slouÏit jeho vÛdci. Jsem prostû opatrn˘ samotáfi. Protáhl jsem se chodbou k toaletám, pohledná bruneta s mikádem ve sportovním triku konãícím kousek nad pasem mi vûnovala krátk˘ pohled. Oplatil jsem jí ho, ale jen letmo. Nûkteré Ïeny ve mnû dravce vycítí a pfiitahuje je to. Na záchodû jsem se postavil k su‰iãi rukou a ãekal, aÏ se ‰edivák vrátí od pisoárÛ. Moje chvíle pfiijde, aÏ si bude m˘t ruce. Musel jsem b˘t rychl˘, aby to vy‰lo. Jindy bych si tak fre18


24.11.1956 17:37

Stránka 19

Visio in Extremis

kventované místo v tuto denní dobu nevybral, ale mûl jsem zatracenou ÏízeÀ a stín mû znepokojil. Potfieboval jsem se dostat do formy. Vycítil jsem, kdy ‰edivák vstoupil do um˘várny. Oãní kontakt jsem nenavázal, jen jsem perifernû sledoval, kam se staví. Voda za‰ustila. Teì. Beze spûchu jsem se otoãil, zezadu mu rukou zajel pod límec saka, druhou opfiel o zátylek, loket zapfiel o záda a utáhl ‰krcení. Byl to mÏik, nemûl ãas ani zareagovat, jen velmi rychle upadnout do bezvûdomí. On to ale dokázal. Pod rukou se mi vytoãil, v Ïebrech mi explodovala pûst ozdobená boxerem. Odlétl jsem k protûj‰í stûnû a se zadunûním se o ni zastavil. Podcenil jsem ho, to je ten mÛj sportovní pfiístup k lovu. Vrhl se na mû, tentokrát podcenil on mû. Nabral jsem ho nohou tam, kde on mû pfiedtím pûstí. Hekl, ale dál se po mnû hnal jako tank. Opût ruka s boxerem, pfiíli‰ rychlá na ãlovûka. Já jsem ale o nûco rychlej‰í. Tentokrát jsem pod ní podklouzl já podobnû jako on pfied chvílí, potáhl za ni a pfies rameno ho hodil proti stûnû. Zvedl by se, kdybych ho vzápûtí nenakopl do koulí. Nesportovní, zato úãinné. Buì to byl mistr bojov˘ch umûní s reflexy vybrou‰en˘mi k dokonalosti, glyhen, nebo obojí. To nic nemûnilo na tom, Ïe krev je krev, od lidí nebo od lidí slouÏících upírÛm, to mi bylo jedno. Sáhl jsem po pouzdru s loveckou v˘bavou, ale nechal jsem ho v kapse. „Ne tak zhurta.“ Jak se dostal dovnitfi, jsem netu‰il, ale mÛj maník v kostkované ãepici stál kousek pfied zavfien˘mi dvefimi, mífiil na mû velkou pistolí a tváfiil se pfiitom víc neÏ spokojenû. Vypadalo to, Ïe místo abych nachystal léãku, sám jsem do ní spadl. „Tohle je moje mûsto,“ fiekl jsem klidnû. „Co tu dûláte a pro koho pracujete?“ zeptal jsem se ãesky. To nebyl mezi upíry zrovna roz‰ífien˘ jazyk. „Îe byste se zrovna vy, bratr tak opovrhující tradicí, odvolával na zvykové právo?“ Mluvil ãesky, i kdyÏ se siln˘m pfiízvukem, a zachovával pfiitom zdvofiil˘ v˘raz. Jeho matefi‰tinou byla ‰panûl‰tina? Portugal‰tina? A byl to glyhen. Na‰inec by se ke mnû tak uctivû nechoval. UvaÏoval jsem, jak moc jsou ti dva dobfií. Glyhenové jsou obvykle trénovaní ve v‰ech moÏn˘ch zpÛsobech boje, netrpí Ïádn˘mi skrupulemi, protoÏe jediné, ãeho se doopravdy bojí, jsou jejich pánové. A ãasto jsou oproti lidem podstatnû vylep‰ení. Vlastnû vÏdycky. 19


24.11.1956 17:37

Stránka 20

Miroslav Îamboch

Byli hodnû dobfií, protoÏe tahle past byla dlouho plánovaná – mluvili ãesky. „Mám ho pod kontrolou,“ oznámil ãepiãáfi spoleãníkovi ‰panûlsky. „Zvedni se,“ ‰tûkl. ·edivák se pomalu a se sténáním postavil. Pfiem˘‰lel jsem, jak ho trénovali v odolnosti proti zásahu do koulí. Taková rána by kaÏdého normálního chlapa uzemnila na hodnû dlouhou dobu. Mû by asi zabila, varlata jsou varlata. „Zavolej transportní t˘m,“ pokraãoval ãepiãáfi a nespustil pfiitom ze mû oãi, prst na spou‰ti se ani nepohnul. Mûl jsem pocit, Ïe ji má dokonce namáãknutou. Nûco se zatracenû zmr‰ilo. Jsem malá krysa obhospodafiující âeskou republiku a nijak nevystupující proti obãasn˘m náv‰tûvníkÛm, kdyÏ se chovají aspoÀ trochu slu‰nû. JenomÏe teì nûkdo kvÛli mnû poslal celou armádu. MoÏná jsem byl opravdu moc mûkk˘. „Va‰e zbranû, pane Mathiasi,“ poÏádal ãepiãáfi. Opravdu byl zdvofiil˘. Za to ho zabiju rychle. Pokud to zvládnu, samozfiejmû. „Dobfie,“ pfiik˘vl jsem. „V podpaÏí mám pistoli.“ „Tak mi ji podejte, dvûma prsty a velmi opatrnû. A pak to pouzdro.“ ·patné pofiadí, nedokázal si pfiedstavit, co v‰echno se dá provést s takov˘m meãem. Podal jsem mu browning, pak pouzdro del‰í ãástí tubusu k nûmu. V tu chvíli zaznûlo klepání na dvefie. Na vefiejné toalety se neklepe, právû dorazil transportní t˘m. Cukl jsem, ãepiãáfii zÛstal v ruce tubus, mnû taãi meã. Trochu del‰í neÏ klasická katana s mírnû prohnutûj‰ím ostfiím, pÛvodnû urãen˘ k boji ze sedla. Mnû vyhovuje v boji proti na‰incÛm, protoÏe má pfii správném zpÛsobu pouÏití v˘borné seãné vlastnosti. A to je to, co se poãítá. Brutální po‰kození organismu v maximálnû krátké dobû. Co je proti takové ránû zásah kulkou do srdce? âepiãáfii do‰lo, Ïe udûlal chybu, a ta chyba ho stála pravou ruku po pfiedloktí a levou ruku po zápûstí. Z bleskové otoãky jsem ‰edivákovi rozpáral trup, pistole, kterou uÏ drÏel v ruce, zarachotila na dlaÏdicích, dvefie na toaletu se otevfiely. Transportní t˘me, buì vítán.

20


24.11.1956 17:37

Stránka 21

Visio in Extremis

Sh˘bl jsem se pro pistoli. Desert Eagel Action Express. Jak ji mohl nosit skrytû pod sakem? Asi znal hodnû dobrého krejãího. Komando pfiedstavovali dva chlapíci pfievleãení za reklamu na sedm˘ díl PirátÛ z Karibiku. Vlekli s sebou truhlu, která vypadala mnohem opravdovûji neÏ jejich pfievleky. A váÏit musela dobfie metrák. TakÏe glyhenové. Pistole byla nataÏená, staãilo maãkat kohoutek. Jednou, podruhé, potfietí, poãtvrté. ·li k zemi, stfiíkance krve a mozku na podlaze z le‰tûné Ïuly prozrazovaly, Ïe uÏ se nezvednou. To jsem ale nemohl fiíct o ‰edivákovi a ãepiãáfiovi. Otoãil jsem se, souãasnû mû k zemi srazil Ïiv˘ taran. âepiãáfi bez rukou to asi nebyl, takÏe ‰edivák. Ke své smÛle mû nezachytil, pouze mû odrazil jako kuleãníkovou kouli a já klouzal s meãem v jedné a pistolí v druhé ruce po podlaze pryã od nûj. NeÏ skoãil podruhé, zamífiil jsem a vystfielil. Dvakrát. Dvû díry ráÏe .50 do hrudníku ho definitivnû knokautovaly. ·patné bylo, Ïe ãtyfii mrtvé nerozd˘chám pfii policejním v˘slechu zase já. Dnes jsou v‰ude kamery. Mí pokrevní pfiíbuzní na nové technologie ãasto zapomínají, a právû proto víc a víc spoléhají na glyheny a mlad‰í upíry. Já Ïádné nemám, a tak se musím spoléhat sám na sebe. Vytáhl jsem z pouzdra na kotníku nÛÏ, napadlo mû, Ïe poslední dva dny mi byly ãepele k uÏitku víc neÏ posledních deset let. I tenhle byl bez pfiehánûní ostr˘ jako bfiitva a práce mi ‰la od ruky. UÏ to bylo dlouho, co jsem stahoval velké zvífie nebo ãlovûka, ale kdyÏ nûkdo nûco dûlá staletí, nezapomene to. Skalpovat ho vãetnû obliãejové ãásti mi trvalo jen chvíli, z toalety uÏ jsem vy‰el v pfiestrojení. Ne pfiíli‰ slu‰ivém, ale úãel svûtí prostfiedky, jak se kdysi fiíkalo. Myslím v‰ak, Ïe to platí dodnes, i kdyÏ uÏ na mû nikdo svûcenou vodu necáká. I to se uÏ stalo. Se ‰edivákov˘m ksichtem na obliãeji a pfiestrojen˘ za piráta jsem sice budil pozornost, ale ne takovou, aby pfierostla v paniku. Pfiedstavoval jsem jen dal‰í hloupou reklamu. V podzemních garáÏích jsem se odmaskoval, umyl, jak nejlépe to ‰lo, a pomocí dálkového ovládání ‰edivákovy elektronické startovací karty k automobilu na‰el ten správn˘. Wolkswagen Passat z pÛjãovny. Chvíli mi trvalo, neÏ jsem pfii‰el na to, jak auto nastartovat. V posledních desetiletích je pro mû stále tûÏ‰í udrÏet kontakt s novou technikou – zvlá‰È elektronikou, které nerozumím, a proto jí ani nevûfiím. MoÏná chyba – pokud mám vzdorovat star‰ím z bratrstva, budu se muset spoléhat na moderní technologie víc, neÏ jsem právû teì ochotn˘. A schopn˘. 21


24.11.1956 17:37

Stránka 22

Miroslav Îamboch

Krev, která mi potfiísnila odûv, zaãínala lákavû vonût. Mûl jsem ÏízeÀ. Sakra. Pokud mám podávat v˘kony, které budu k uchování vlastního Ïivota asi potfiebovat – musím se napít. Sakra, sakra, mûl jsem ‰ediváka vyuÏít. VÏdycky mohu vyloupit transfuzní stanici nebo IKEM, tyhle organizace zatím v˘konnou ochranku neplatí. Stfiíbrn˘ mercedes zamífiil k v˘jezdu, fiidiã zpomalil je‰tû daleko pfied ‰ikanou, jako by se mu nûco vpfiedu nelíbilo. MoÏná tam leÏela mrtvá koãka, která se betonov˘m labyrintem podzemního parkovi‰tû probojovala aÏ sem. MoÏná taky ne. Poslední teritoriální problém jsem musel fie‰it v devadesátém, kdy jsem v rituálním souboji pfiesnû podle pravidel zabil Helmutha Schmizte, kter˘ si jako zástupce carské fií‰e stále dûlal právo na území âech, Moravy, Slovenska a Zakarpatské Rusi. Zakarpatská Rus oficiálnû pofiád patfiila k mému loveckému teritoriu, pokud nûkdo ze Star˘ch bral tenhle termín váÏnû, Slovensko jsem prohrál v kartách s ªudovítem ·túrem. K na‰incÛm obãas patfií maníci, do kter˘ch bych to nikdy nefiekl. Stfiíbrn˘ mercedes zÛstal stát na místû. Necouval ani se nesnaÏil projet. Vypadalo to, Ïe volkswagen mi bude k niãemu. Nechal jsem auto autem a s meãem schovan˘m za tûlem se tûsnû kolem zdi blíÏil k v˘chodu z garáÏe. Opravdu tam byli. Je jedno, jestli jsou nepfiátelé rozmístûni v poli, v lese nebo v tropické dÏungli. Poznám nejlep‰í místa k úkrytu i útoku a objevím je. âím lépe terénu vyuÏívají, tím snadnûji. Tohle byli profíci v neprÛstfieln˘ch kompletech s automaty H&K. Pokud by se mi náhodou netrefili mezi oãi, bez velké snahy ze mû mohli udûlat fie‰eto. Je‰tû pfied sto lety to pro nás bylo mnohem jednodu‰‰í. Îádné pofiádné opakovací zbranû, a pokud si ãlovûk dal pozor na kartáãovou palbu, dokázal projít prakticky kaÏdou bitevní linií. Tedy ne Ïe bych si chtûl Borodino zopakovat. Potlaãil jsem nutkání hledat jin˘ v˘chod. Proã tady tihle chlápci byli? KvÛli mrtv˘m na toaletû? Nesmysl, ani rusk˘ Alfa oddíl by nezareagoval tak rychle, CIA tím tuplem ne. Nûkdo na mû mûl políãeno a ‰el na to dost tvrdû. Zatím jediné vodítko byla informace od glyhena v klubu a té jsem stejnû pfiíli‰ nevûfiil. Tizoc patfiil k nejstar‰ím a nejmocnûj‰ím. Proã by se o mû mûl zajímat právû on? Nacházel jsem se hodnû hluboko pod jeho rozli‰ovacími schopnostmi. MoÏná jsem nûkdy nûkde vytoãil pfiíslu‰níka jeho klanu a ten se mi teì snaÏí dostat 22


24.11.1956 17:37

Stránka 23

Visio in Extremis

na kobylku. JenomÏe zaklínat se velmistrov˘m jménem pfii osobní vendetû není pfiíli‰ chytré, ‰éfové to nemají rádi. Na pfiem˘‰lení teì ale nebyl ãas. Jedno po druhém. Nejprve odsud musím zmizet. Je‰tû pár krokÛ a dostanu se do prostoru, kter˘ sledují, do pole smrti. Poslední metr. První mû zaregistroval, odlesk svûtla záfiivky na jeho helmû se zachvûl, hlaveÀ zbranû se nepatrnû pohnula m˘m smûrem. Do‰lap na pokrãenou nohu a bleskov˘ odraz, podráÏka mû podrÏela, v‰echny ãerné sprintery bych nechal za sebou, záblesk, kulky cupující reflexní barvou natfienou stûnu kousek za mnou. To uÏ mû zahlédli dal‰í dva a pfiipravovali se k palbû. Jeden upravoval námûr, vzhledem k rychlosti mého pohybu aÏ neãekanû pfiesnû. Do‰lápnutí na elektronov˘ disk ãerného BMW, limuzína se zachvûla, v kloubech mi to pfietíÏením zaskfiípalo, v setinû sekundy jsem zmûnil smûr pohybu a je‰tû víc zrychlil, meã uÏ jsem nedrÏel skrytû, ale v pravé ruce ãepelí ‰ikmo vzhÛru. Dvû dávky se protnuly kus za mnou, to uÏ mû vidûlo celé komando, ale ostatní zatím palbu nezahájili, mûli za to, Ïe první dva muÏi mû zastaví. Poslední metry k prvnímu stfielci. Teì mûl ‰anci mû sejmout, pfiibliÏoval jsem se k nûmu po pfiímce. Nestaãil strhnout automat dostateãnû rychle, tahle hákáãka jsou pfiece jen dost tûÏká. Zasvi‰tûní ãepele. Helmu jsem minul, ostfií s potfiebnou pfiesností pro‰lo kousek pod jejím okrajem a zasáhlo krk tam, kde je balistická ochrana nejslab‰í. Byli to lidé, zásahová jednotka necviãená v boji s na‰inci. NevyztuÏená bota pfii dal‰ím odrazu trochu povolila, ale ne natolik, abych ztratil rovnováhu, jen jsem nenabral pfiedpokládanou rychlost. K dal‰ímu stfielci jsem se stejnû dostal dfiív, neÏ pokládal za moÏné, a z neãekaného úhlu. Meãem jsem po nûm nesekl, protoÏe uÏ jsem se otáãel po tfietím v pofiadí, jen jsem se odrazil od jeho hlavy jako pfiedtím od kola auta. Staãilo to. To uÏ ostatní pochopili, Ïe nûco není v pofiádku, a spustili palbu bez velkého ohledu na druhy, pfies které uÏ jsem pfie‰el. Pfiíli‰ brzo, tedy pro mû. Zásah do nohy, do ramene, skonãil jsem v neúplnû koordinovaném pádu na kapotû pomaãkaného esúvéãka. Stále jsem v‰ak vûdûl, kde jsem já, kam smûfiuje taãi a kde se schová23


24.11.1956 17:37

Stránka 24

Miroslav Îamboch

vá dal‰í ãlen komanda. Bodnutí do prÛzoru jeho helma nevydrÏela, lebka také ne. ·tûkot ran se slil v jedin˘ pfií‰ern˘ zvuk odráÏející se od stûn. Setrvaãností jsem doklouzal pfies kapotu a spadl na zem. Pauza ticha, v˘mûna zásobníkÛ. Mûl jsem vyskoãit a pustit se do nich, nebo utíkat pryã, ale prome‰kal jsem prav˘ okamÏik. Neprome‰kal, uÏ jsem na to nemûl dost sil. Trefili mû je‰tû jednou, tentokrát do boku, kulka zÛstala v tûle. Sakra. ZÛstal jsem leÏet na zádech s rozhozen˘ma rukama, meãem volnû poloÏen˘m v dlani, pokrãen˘ma nohama opfien˘ma o karoserii auta. O nosn˘ rám auta. Oãi jsem mûl otevfiené, jak je mrtví mívají. V tomhle mám cvik. V ãem ne, je ãekání na nûkolik k smrti nasran˘ch profíkÛ, kter˘m jsem právû pozabíjel kamarády. Pokud do mû zblízka naperou cel˘ zásobník, mám smÛlu. BlíÏili se. âekal jsem a doufal, Ïe jsem stejnû tvrd˘ a chladnokrevn˘ jako kdysi. Nebyla to pravda, pohodln˘ Ïivot zmûní kaÏdého. První se objevil ve stfiehu, se zbraní pfiipravenou k v˘stfielu, mífiil mi pfiímo mezi oãi, soustfiedûn˘m pohledem jsem rozeznával do kfiíÏe nafiezanou ‰piãku náboje v komofie. TakÏe uÏ nasadili nezákonné stfielivo. Nûkdy není super zrak zrovna povzbuzující. „Je po nûm,“ oznámil ostatním, H&K v jeho ruce se ani nepohnul. „Dej mu je‰tû ránu,“ doporuãil mu nûkdo. Sly‰el jsem opatrnû se pfiibliÏující kroky. „Ne,“ zavrtûl hlavou. Chápal jsem ho. Zásobník s upraven˘mi náboji si nasadil v zápalu boje, kdy jsem vypadal nezraniteln˘. Teì nechtûl, aby se nûkdo zbyteãnû vyptával, co za stfielivo bylo objevené v mrtvém tûle. „Je jak fie‰eto.“ Souhlasil jsem s ním. Bolelo to pekelnû a síly mi ub˘valy kaÏdou sekundou. âekal jsem na jednu chvíli a doufal, Ïe pfiijde. „Je, je fakt na madûru,“ souhlasil nûkdo za mnou. MÛj andûl zkázy se na nûho podíval. Skrz ‰tít helmy jsem to nevidûl, ale nepatrnû pfiitom pohnul hlavou. To byla ta chvíle. Taãi se mihlo v ‰ikmém oblouku od zemû vzhÛru, nekontroloval jsem, jak dobfie jsem zasáhl, protoÏe pokud ne dost dobfie, znamenalo to 24


24.11.1956 17:37

Stránka 25

Visio in Extremis

konec. Pfiekulil jsem se pfies rameno a pokraãoval sekem vodorovnû se zemí, dal jsem do toho tolik ‰vihu, Ïe jsem zvládl dvû nohy souãasnû. Stejnû staãil vystfielit a prodûravûl mi holeÀ. A krvetvorba je v háji. Zafival jsem, druhou rukou chytil automat, kter˘ pustil a je‰tû visel ve vzduchu. Zvedl jsem se na jedné noze ve chvíli, kdy k nám sprintovali poslední tfii z komanda. Zahájil jsem palbu – po nohách, ty jsou u moderních oblekÛ vÏdy nejhÛfie chránûné a já je nepotfieboval zabít, jen vyfiadit z boje. Poslední v˘stfiel, závûr zÛstal v zadní poloze a automat zmlkl. Chlap kus pfiede mnou se udrÏel na nohou, mífiil na mû a vrávoral. Bylo to na nûm, uÏ jsem nemûl v rukávu Ïádné eso. Odraz svûtla na hledí jeho helmy se zatetelil, jak se roztfiásl, zabalil to a pfievrátil se dozadu. Fajn, pokud tu bude záchranka vãas, pfieÏije. Teì se zb˘valo postarat jen o mû samotného. Cítil jsem, Ïe se zaãínám chvût. Pustil jsem prázdn˘ automat, zvedl chlapa, co jsem mu propíchl mozek, hodil si ho na rameno a kulhavû zamífiil ke dvefiím oznaãen˘m Vstup jen pro zamûstnance. Granát, kter˘ patfiil k v˘stroji mrtvého, jsem pouÏít nemusel, bylo otevfieno. Letm˘ pohled okolo. Îádní zvûdavci v dosahu. Nedivil jsem se, jen totální idiot by se ‰el podívat na samopalovou pfiestfielku. Zvládl jsem to je‰tû asi deset metrÛ do kumbálu s uskladnûn˘mi ãistícími prostfiedky a tam jsem se zhroutil. BoÏe, tolik ran jsem neschytal za posledních padesát let. Tmûlo se mi pfied oãima, musel jsem se rychle napít, nebo zkolabuju. Kusem hadru jsem si co nejlépe oãistil tváfi, bunûãné lepidlo uÏ staãilo naleptat mou vlastní kÛÏi, ale na tom teì nezáleÏelo. PoloÏil jsem mrtvého na zem, profiízl mu krkavici a zaãal pít. Lidsk˘ i mÛj Ïaludek má objem do dvou litrÛ, ale v tom mém se krev dlouho nezdrÏí a okamÏitû postupuje dál. I tak jsem skonãil s nafoukl˘m bfiichem, nevolností a vûdomím, Ïe pokud zaãnu zvracet, stejnû zkolabuju. Kóma ze zranûní je stejnû nebezpeãné jako anafylaktick˘ ‰ok z pfiemíry krve. Instinkty mû nutily stoãit se do klubíãka a ãekat, aÏ mé tûlo pfiísun takového mnoÏství látky nutné pro Ïivot upíra zvládne, ale instinkty byly v tomhle svûtû nebezpeãné. Musel jsem se schovat. Sakra, sakra, dfiív to bylo jednodu‰‰í. Les, pastvina, v noci i zastrãen˘ dvorek. Nakonec jsem to dokázal, dovlekl jsem se na venkovní parkovi‰tû pro zamûstnance, vybral si obouchan˘ pick-up, pfiekulil se na korbu a zÛstal leÏet pod celtou, kterou tam majitel na‰tûstí nechal. 25


24.11.1956 17:37

Stránka 26

Miroslav Îamboch

Teprve potom jsem si dovolil propadnout do poloviãního nevûdomí. Sly‰el jsem dupot spousty pobíhajících lidí, zvuk nespokojen˘ch rozhovorÛ, klení vy‰etfiovatelÛ. Pozdûji zaãalo pr‰et a ochladilo se. Dé‰È smyje stopy, napadlo mû. S tím jsem usnul doopravdy a tvrdû. Probudil jsem se Ïízniv˘, hladov˘ a slab˘. KaÏd˘ pohyb mi pfiipomínal, Ïe mû nedávno protáhli katrem, Ïe jsem jen tak tak utekl hrobníkovi z lopaty. Dalo se to ale zvládnout. Nejlep‰í bylo, Ïe jsem stále leÏel pod plachtou. Znamenalo to, Ïe mû neobjevili. Tedy pokud majitel pick-upu nesbíral mrtvoly a nepovaÏoval mû za nov˘ pfiírÛstek do své exotické sbírky. Asi bych ho pfiekvapil. Vyhrabal jsem se z pod celty. Staãilo se nadechnout a pochopil jsem, Ïe mûsto je nûkde daleko. Ve vzduchu se vzná‰ela vÛnû lesa, nedaleko nedávno pohnojili pole, rozpoznal jsem pach chléva s prasaty. Opatrnû jsem vykoukl a rozhlédl se. Pick-up stál pfied ãásteãnû zrekonstruovanou zemûdûlskou usedlostí, v okolí jsem nevidûl Ïádné dal‰í domy. Statek na samotû. Podle toho, Ïe na ‰otolinovém parkovi‰ti stály dva otfiískané vozy, se v domû právû nacházelo nûkolik lidí. Z tûch bych mohl bez nûjakého omezování pít pár dní a pfii tom bych se dal dohromady. Tfieba by za tu dobu nikdo dal‰í nepfii‰el. Sakra, vypeskoval jsem se dfiív, neÏ jsem seskoãil z korby. Takhle hloupû jsem neuvaÏoval uÏ hodnû dlouho. V tomhle svûtû jsem pfieÏíval jen díky nenápadnosti. A ve stavu, v jakém jsem byl, bych se jen tûÏko dokázal opanovat, abych kofiist nezabil. Pak by zaãal hon s jasn˘m koncem. Potfieboval jsem pomoc. Nemám pfiátele, urãitû ne mezi na‰inci. Mezi lidmi – nûkolik uÏiteãn˘ch znám˘ch. Zato existují bytosti, obojího druhu, pro které je práce pro mû v˘hodná. JenomÏe nevûdûl jsem, která bije, a vÏdy existuje moÏnost, Ïe nûkdo jin˘ nabídne víc. MoÏná pfii‰el ãas zkusit jin˘ pfiístup, prostû poÏádat o laskavost. Sáhl jsem do kapsy, pfiitom jsem si uvûdomil, jak moc jsem napajcovan˘ uschlou a víc a víc páchnoucí krví. Telefon na‰tûstí fungoval. To bylo plus. „Dervi‰i?“ vytoãil jsem ãíslo. „Jsou dvû ráno,“ zahuhlal ospal˘ hlas nûkoho, kdo koufií víc, neÏ je zdrávo. „To jsem já,“ fiekl jsem klidnû, i kdyÏ jsem mûl chuÈ zavûsit. Lidi jsou jenom lidi. 26


24.11.1956 17:37

Stránka 27

Visio in Extremis

„Jo, sakra, promiÀ, Mathiasi,“ zarazil se. „Potfiebuju taxík. Esemeskou ti po‰lu GPS soufiadnice. A pokud má‰ na v˘bûr, vezmi nûjaké staré auto, jsem dost ‰pinav˘.“ „OK, vyráÏím hned. Dorazím, jak nejrychleji budu moct.“ „Vezmi s sebou nûjaké maso, syrové a pokud moÏno ãerstvé.“ Mohl jsem si poslouÏit prasaty, ale nebyl jsem si jist˘, zda bych po dal‰ím zabíjení udrÏel na uzdû divokou, zvífiecí stránku svého já. Abych pfieÏil, potfieboval jsem myslet co nejjasnûji. Zavûsil jsem, pfiepnul telefon na GPS pfiijímaã a po chvíli váhání soufiadnice odeslal. Trvalo mi dlouho, neÏ jsem alespoÀ zhruba pochopil, jak tenhle zázrak moderní techniky funguje, kdy se na nûj dá spolehnout, a kdy ne. PovaÏoval jsem to za pl˘tvání ãasem, ale nakonec jsem se k uãení donutil. Teì se mi to vyplatilo. Pokud byl Dervi‰ takov˘ jako devadesát devût procent v‰ech ostatních lidí, mûl jedineãnou ‰anci zabezpeãit sebe i svou rodinu na cel˘ Ïivot. UÏ za pouh˘ pfiíbûh by dostal slu‰né peníze, a kdyby mû prodal nepfiátelÛm… Skoro mû ‰tvalo, Ïe se nevyptával a vzal v‰echno aÏ s neskuteãnou chladnokrevností. Opustil jsem parkovi‰tû s vozy a vydal se po rozbité cestû pryã. Vedla jen jedním smûrem, nemusel jsem se bát, Ïe svÛj taxík minu. Pfiitom jsem pfiem˘‰lel, zda se na Dervi‰e mohu spolehnout a jak moc. Narazil jsem na nûj pfied lety pfii automobilové nehodû. On byl v bezvûdomí, holka na sedadle spolujezdce umírala. Nebyla to Ïádná kráska; no, s mozkem vyhfiezávajícím z prasklé lebky by Ïádná nevypadala pfiitaÏlivû. Jen mi nûãím stra‰nû pfiipomnûla mou matku. Myslím adoptivní matku, která mû na‰la a vychovala. Mûl jsem ji rád, a ãím jsem star‰í, tím ji mám radûji, protoÏe ona jediná mû na celém svûtû milovala. Bez toho, Ïe by ode mû nûco chtûla. Zaka‰lal jsem, pfiitom mi vypadl zub, jazykem jsem pod ním nahmatal tlaãící se dal‰í. Tolik ke stavu chrupu. Prostû jsem se z Peggy, Dervi‰ovy pfiítelkynû, napil a pak jí do krve dal kousek toho, co dûlá upíra upírem. Poãkal jsem tam aÏ do pfiíjezdu záchranky, podal svûdectví, prokázal svou snahu pomoct a zmizel. Podobn˘m, mnohem sloÏitûj‰ím opakovan˘m procesem za pouÏití alchymie, nebo vlastnû spí‰ chemie, nûktefií z nás pfietváfií lidi v glyheny. Já jí pouze doãasnû pomohl zv˘‰it schopnost regenerace. Dervi‰ mû vyhledal o nûkolik mûsícÛ pozdûji. Vypátral mû sám, ale nav‰tívil mû se svou Ïenou Peggy s kulat˘m bfiichem. Podûkoval mi 27


24.11.1956 17:37

Stránka 28

Miroslav Îamboch

a fiekl, Ïe aÏ budu potfiebovat, pomÛÏe on mnû. Dávno bych na to zapomnûl, kdyby mi on nezapomínal oznamovat kaÏdou zmûnu svého telefonu, adresy. Pozdûji jsme spolu pfii‰li párkrát do kontaktu, kdy jsem vyuÏil jeho novináfiské profese a poÏádal ho o informace, ke kter˘m bych se dostával jen obtíÏnû. Ne, on nebyl jako devadesát devût procent lidí. A devadesát devût cel˘ch devadesát devût setin procenta na‰incÛ. Za hodinu a dvacet minut ozáfiily rozbitou cestu klikatící se lesem zaÏloutlé reflektory. Schoval jsem meã za tûlo a postavil se na stop. Byl to Dervi‰. „Potfiebuju domÛ,“ fiekl jsem, jakmile jsem se posadil a zavfiel dvefie. Meã jsem poloÏil na zadní sedadla. Stará ‰kodovka prosáklá pachem bezpoãtu vykoufien˘ch cigaret, sedadla skfiípûla pfii kaÏdém zhoupnutí. „Jasnû,“ odpovûdûl a zapálil si. Ve svûtle benzínového plamene se na mû podíval. Svûtla v kabinû nefungovala, takÏe to byla jeho jediná moÏnost. „Vypadá‰ dûsnû,“ podotkl, pfiefiadil a zrychlil. „Jako fiezník, kter˘mu se zabijaãka vymkla z ruky.“ Vtipálek, ale zase tak daleko od pravdy nebyl. Zabijaãka se opravdu nepovedla, jenomÏe já nebyl fiezník, ale prase na poráÏku. „Má‰ to maso?“ Pokud ukojím hlad, bude jednodu‰‰í bojovat s Ïízní. To jsem ze zku‰enosti vûdûl. Podal mi tûÏk˘ balík zabalen˘ do vlhkého papíru. „Jediné, co jsem na‰el v ledniãce. Hodil jsem to do novin. Jedna z mála vûcí, kter˘ch máme v baráku dost.“ Trochu tiskafiské ãerni snesu. Vytáhl jsem z pouzdra nÛÏ, ufiízl si plátek a zaãal maso pojídat. Bylo to hovûzí. Dobré hovûzí z mladého kusu. Stfielil po mnû pohledem, ale nefiekl nic a klidnû fiídil. Nasoukat do sebe kilo masa mi netrvalo déle neÏ dvacet kilometrÛ. ÎízeÀ ale zÛstávala. „Na zadním sedadle najde‰ je‰tû nûco,“ podotkl, aniÏ by odlepil oãi od vozovky. Byl napjat˘, to ano, ale nepfiipadalo mi, Ïe by mû chtûl nûkomu prodat. PfiestoÏe jsem ho znal jen z na‰ich krátk˘ch setkání a obãasn˘ch zpráv, pfiipadal mi pofiád stejn˘. Dervi‰, trochu pra‰tûn˘ novináfi zamûfiující se na nepravosti páchané v‰emoÏn˘mi koncerny na chudákovi spotfiebiteli. NeÏ jsem se na nûj poprvé obrátil o pomoc, provûfiil jsem si ho. 28


24.11.1956 17:37

Stránka 29

Visio in Extremis

Natáhl jsem se dozadu, pfiipraven˘ v kaÏdém okamÏiku udefiit loktem. Jeli jsme pomûrnû pomalu a já bych nehodu urãitû pfieÏil. On s proraÏenou lebkou naopak nikoliv. Na zadním sedadle jsem na‰el termokuffiík a v nûm dva vaky s krví. Asi bych ho mûl zabít, napadla mû první my‰lenka. „Vím, Ïe nejsi ãlovûk,“ fiekl klidnû a dál se vûnoval fiízení, ve tmû svítil rozÏhaven˘ konec cigarety. Zabít ho mÛÏu vÏdycky. Atmosféra se z klidné aÏ ospalé zmûnila na napjatou. „Odkdy to ví‰?“ „Od chvíle, kdy jsi zachránil Peggy.“ Vlastnû jsem ani nevûdûl, zda s ní pofiád je‰tû je. Neptal jsem se na ni, nechtûl jsem zbyteãnû oÏivovat staré vzpomínky. Vrátil jsem se v ãase zpût a mûl nehodu pfied sebou jako na videu. „Nebyl jsem celou dobu v bezvûdomí. Vidûl jsem, cos jí udûlal. I kdyÏ tehdy mi to vÛbec nedávalo smysl. AÏ mnohem pozdûji, kdyÏ jsem se rozpomnûl a vûdûl jsem, Ïe pfieÏije. Jak se narodila malá Peggy. Zdravá. A kdyÏ jsem zjistil, Ïe na‰e dcera stárne o nûco pomaleji neÏ já, neÏ obyãejní lidé. Netu‰il jsem, Ïe uÏ tehdy byla jeho pfiítelkynû tûhotná, a pozdûji mû nikdy nenapadlo dopoãítat si datum narození jeho dcery. Nebylo proã, zase tolik mû nezajímal. Byl jen ãlovûk a já lovec, predátor. A právû proto jsem mûl zatracenou ÏízeÀ. Dychtivû jsem odstranil plastikov˘ uzávûr a zaãal se krmit. „Co v‰echno ví‰?“ zeptal jsem se. ·kodovka dál spokojenû drncala k mûstu, teì uÏ ménû, protoÏe jsme koneãnû opustili silnici ãtvrté tfiídy, o které pravdûpodobnû nevûdûli ani samotní silniãáfii. „Jsem novináfi, jak ví‰. Dost.“ Zabít ho mÛÏu vÏdycky, pfiipomnûl jsem si. „A co jsi s tím udûlal? S tím, co o mnû ví‰?“ zeptal jsem se zdánlivû lhostejnû. „Zachránil jsi Ïivot mé Ïeny, mé dcery,“ pokrãil rameny, otevfiel okénko a vyhodil z nûj nedopalek. V proudu vzduchu se rozzáfiil jako meteor a vzápûtí zmizel v nenávratnu. „Pokud jsem to, co si myslí‰, ví‰, kolik jin˘ch jsem zabil?“ 29


24.11.1956 17:37

Stránka 30

Miroslav Îamboch

Znovu pokrãil rameny. „Nevidûl jsem tû zabíjet, vidûl jsem tû zachraÀovat.“ Zase ta tupá, aÏ dobytãí lidská oddanost. Rozãiloval mû, neskuteãnû mû rozãiloval. „Zabil jsem ty chlapy v pasáÏi,“ pfiipomnûl jsem mu. „To jsem si domyslel,“ pfiik˘vl. „Po tom, co jsem na fotkách uvidûl tvÛj meã. Kolegové pfies krimi jsou z toho na vûtvi. Speciálce se nepodafiilo ututlat, Ïe jejich pfiepadov˘ oddíl zmasakroval ‰ílenec s meãem. Internet je toho pln˘, v‰ude bují diskuze, kdo to mohl udûlat. Kdo se domákne nûjak˘ch faktick˘ch podrobností, bude mít reportáÏ století.“ No potû‰, a to jsem provedl já, ten, kter˘ vyznává hlavnû nenápadnost. Mûsto se blíÏilo, stále ãastûji a ãastûji jsme potkávali kamiony, které vypadaly, Ïe se snaÏí Dervi‰ovu obstaroÏní ‰kodovku spolknout. „Je to moudré vrátit se do bytu? Nûkdo po tobû jde. MÛÏe tam ãekat.“ Mûl pravdu, ale já mûl nûkolik záloÏních bytÛ, i kdyÏ ve skuteãnosti jsem bydlel jen v jednom. „Mám jich víc,“ pfiipustil jsem a vzápûtí jsem se vypeskoval za pfiíli‰nou upfiímnost. Kofiist nikdy, nikdy nesmí znát zvyky svého lovce. JenomÏe stejnû potfiebuju taxík. Nadiktoval jsem mu adresu a… probudil se. LeÏel jsem v posteli, obleãen˘, ale pfiikryt˘, ledniãka spofiádanû vrãela a rádio hlásalo fale‰né nad‰ení z nadcházejícího poledne. Ledniãka vrãela. Nejsem aÏ tak peãliv˘, abych se staral i o takové detaily. S pocitem, Ïe jsem uplynul˘ch ãtyfiicet osm hodin strávil na ‰panûlském Ïebfiíku ve spoleãnosti pilného kata, jsem se zvedl z postele. Je zvlá‰tní, jak nepfiíjemné vzpomínky dokáÏou zÛstat Ïivé i po stovkách let. Ledniãka zela prázdnotou aÏ na jeden vak sympaticky rudé tekutiny. Teplota nebyla úplnû ideální pro skladování, ale krev je‰tû nebyla zkaÏená. Vypil jsem ji bez o‰klíbání, bez dal‰ího zdrÏování se svlékl z ‰atÛ jako had z kÛÏe, nechal je rovnou na podlaze a uÏ nah˘ se pfiesunul do koupelny. KaÏd˘ opu‰tûn˘ byt, i kdyÏ je na poãátku sebelépe uklizen, získá bûhem nûkolika t˘dnÛ charakteristick˘ pach, ãistota ustoupí prachu a z kohoutkÛ teãe rezavá voda. Pokud vÛbec teãe. Nevadila mi zatuchlost, plíseÀ, odloupávající se barva ze stropu. Zbavil jsem se hlav30


24.11.1956 17:37

Stránka 31

Visio in Extremis

ního nánosu krve a ‰píny a zjistil jsem, Ïe mi vadí jedna vûc – chybûl mi meã. Vylezl jsem ze sprchy a vrátil se zpût do loÏnice, na podlaze za mnou zÛstávaly mokré stopy. Na noãním stolku leÏel otluãen˘ tubus na v˘kresy. Nebyl mÛj. Nervóznû jsem ho otevfiel – taãi bylo v nûm. Ulevilo se mi. UÏ jsem se necítil nah˘ a bezbrann˘. âepel byla ãistá, vonûla olejem, stejnû tak byl víceménû vypucovan˘ i jílec. Dervi‰ si dal záleÏet. Otevfiel jsem skfiíÀ a chvíli studoval, co jsem sám pro sebe pfied nûkolika t˘dny pfiipravil. V kaÏdém nouzovém bytû mám pár základních propriet pro pfiípad nouze, které v pravideln˘ch intervalech obmûÀuji. Ty v tomto pfiípadû pfiedstavovaly dÏíny, dÏínovou bundu, triko s nápisem Bloody bastard, k tomu kotníkové boty se speciální kompozitovou podráÏkou. Tu kupuji u jednoho v˘robce a na boty mi ji lepí dobr˘ ‰vec. Dnes obuvník. V˘bavu doplÀoval je‰tû kartáãek na zuby, m˘dlo, bfiitva, jednorázová holící pûna, ãistící prostfiedek na skvrny. Pfie‰el jsem na toaletu, otevfiel splachovací nádrÏku, po chvíli snaÏení vytáhl fale‰né dno a zpod nûj automatickou pistoli glock s jedním náhradním zásobníkem k tomu, v‰e zatavené do igelitové fólie. Je‰tû chybûl mobilní telefon, ale za boha jsem si nedokázal vzpomenout, kam jsem ho schoval. Ledniãka zmlkla. Otevfiel jsem v˘parník, úplnû vzadu se krãila zapomenutá krabice rybích prstÛ. Pokr˘val ji nános ledu a uvnitfi nûco ‰tûrkalo. Nemám rád rybí prsty. Uvnitfi nûco ‰tûrkalo. Telefon. Baterka byla samozfiejmû mrtvá, ale nabíjeãku jsem pfiiloÏil také. Nechal jsem telefon nabíjet a oblékl se. S pouzdrem na v˘kresy budu v dÏínách vypadat trochu divnû, ale co se dalo dûlat. Je‰tû jsem se oholil, bfiitvou si vylep‰il sestfiih na vojensk˘ a pak jsem se pfiipraven˘ odejít posadil na postel. Pfiíli‰ rychle se stalo pfiíli‰ mnoho vûcí a já naprosto nechápal, co se vlastnû dûje. Nejprve po mnû bÛhvíproã vyjel Tizoc, nebo spí‰ jeho poskoci. To ale vy‰lo nastejno. Pak se do mû aÏ pfiíli‰ pohotovû pustilo lidské komando. Nevûfiil jsem, Ïe ‰lo o standardní akci proti vy‰inutému vrahovi. Spí‰ jim porouãel nûkdo jin˘ neÏ policejní velení. Pro koho ale pracovali? Pro Tizoca? To by v âesku musel zapustit kofieny hodnû hluboko… To se mi nezdálo. V opu‰tûném bytû byl sice klid, ale uÏ v nûm nebylo bezpeãno. I kdyÏ jsem nepfiedpokládal, Ïe by mû Dervi‰ podrazil, bylo jednodu31


24.11.1956 17:37

Stránka 32

Miroslav Îamboch

ché ho zmáãknout. To pak kaÏd˘ fiekne v‰echno. A Dervi‰ byl jen ãlovûk, mûl malou v˘drÏ. Navíc jsem se potfieboval najíst. Znovu pfiem˘‰let jsem zaãal ve druhé restauraci. Pfiece jen, dopfiát si tatarsk˘ biftek dvakrát po sobû by mohlo vyvolat pozornost, a to jsem za Ïádnou cenu nechtûl. âí‰ník odnesl talífi, a neÏ staãil odejít, ukázal jsem znovu na jídelní lístek. Je‰tû pofiád jsem mûl hlad. UÏ jen mírn˘, ale kdyÏ se opravdu pofiádnû najím, dokáÏu odolávat skuteãnému hladu, kterému nûktefií z nás fiíkají ÏízeÀ, déle. ÎízeÀ. Potfieboval jsem se napít, zamést za sebou stopy a pfiejít do protiútoku, aÈ uÏ to znamenalo cokoliv. A nebo utéct? Ztratit se, zaãít nûkde jinde znovu… Pfiem˘‰lel jsem nad tím, zatímco jsem se s ãím dál men‰í chutí pfiebíral v lososovém steaku. Utíkat se mi nechtûlo. âeská republika byla lovecké území minimální velikosti, které jsem potfieboval k obÏivû, aniÏ bych upoutal pozornost. Jistû, krátkodobû staãilo i men‰í území a ménû lidí, ale pokud jsem nûkde chtûl pfieb˘vat víc lidsk˘ch generací, bylo to tak. A velká megapolis mû nelákala. Îivot v nich byl rychlej‰í, zmateãnûj‰í a stejnû bych si i tam musel vybojovat místo na slunci, protoÏe prázdná lovecká teritoria uÏ na planetû minimálnû sto let nejsou. Prázdná úÏivná teritoria. Napít se a tak dál. Zaplatil jsem a naskoãil do projíÏdûjící tramvaje. AÏ uvnitfi jsem si uvûdomil, Ïe jsem se podvûdomû rozhodl správnû, mífiila na Smíchov, kde jsem mûl jednu ze sv˘ch tajn˘ch schránek. Nacházela se v kmeni starého dubu. Stromy mají v Praze v posledních letech vût‰í trvanlivost neÏ obytné domy ãi jiné stavby. Díky tomu, Ïe bylo zataÏeno, zel park prázdnotou. Vy‰vihl jsem se do vûtví a chvíli hledal. Pfiece jen za dobu, co jsem tu nebyl, se strom promûnil. Nakonec jsem se musel soustfiedit, vrátit se v pamûti do minulosti a promítnout si, kam pfiesnû jsem kovové pouzdro vloÏil. O kolik ten strom mohl vyrÛst? Na‰el jsem ho o metr v˘‰, neÏ jsem ãekal, a vytáhnout ho z dutiny v kmeni mi dalo pofiádnû zabrat. Spokojenû jsem se vrátil na tramvajovou zastávku a ruce si schoval do kapes. Olámané nehty a kÛÏe sedfiená do masa, jak jsem skoro zufiivû doloval svÛj poklad, by zbyteãnû vzbuzovaly pozornost. S úlevou jsem se posadil na volné sedadlo. Cítil jsem se divnû, motala se mi hlava a trochu se mi tfiásla kolena, jako bych byl na pokraji sil. Trochu mû to znepokojovalo, od poslední nakládaãky ubûhl uÏ 32


24.11.1956 17:37

Stránka 33

Visio in Extremis

nûjak˘ ãas, mûl jsem se zaãít víc dávat dohromady. Ale asi jsem dostal zabrat víc, neÏ se mi samotnému zdálo. Mladá Ïena v dÏínách, botách na polovysokém podpatku a paletu se vzorem hadí kÛÏe si mû po oãku prohlíÏela. Trochu ochranitelsk˘ typ, vá‰nivá, ale v souãasné dobû partnera mûla. Poznal jsem to ze série rychl˘ch, témûfi nerozeznateln˘ch zmûn ve v˘razu obliãeje, které doprovázely její jednotlivé pfiedstavy t˘kající se mû. Nebyla pro mû správn˘ typ, ne v tuto chvíli. V pasáÏi kousek od obchodu s odûvy, kam jsem mûl namífieno, jsem pfiepoãítal hotovost. Bylo jí dost. Rozdûlil jsem ji na tfii ãásti, a kdyÏ jsem do zadní kapsy kalhot schovával poslední tfietinu, nûco mi najednou do‰lo. Znovu jsem vytáhl peníze a je‰tû jednou si je prohlédl. Schoval jsem je pfied pûtadvaceti lety, za tu dobu probûhlo nûkolik zmûn, a tudíÏ neplatily. Sakra, v tomhle rychle se mûnícím svûtû se mi podobné vûci stávaly pofiád ãastûji. Nezb˘valo neÏ se spolehnout na bankovní kartu, to ale znamenalo, Ïe za sebou zanechám stopu. BohuÏel. Vyprázdnil jsem provozní konto, oblékl se k lovu a vyrazil. Do páté hodiny, kdy vût‰ina lidí opou‰tí kanceláfie, je‰tû nûjak˘ ãas zb˘val, ale to nevadilo, potenciální kofiisti se pohybovalo po chodnících, v nákupních pasáÏích i restauracích dost. NekrouÏil jsem na jednom místû, to by byla chyba, která by ke mnû mohla pfiitáhnout neÏádoucí pozornost a pfií tro‰e smÛly bych mohl skonãit i na policii. Beze spûchu jsem korzoval od velk˘ch bankovních domÛ k sídlÛm mezinárodních spoleãností, kolem luxusních hotelÛ, kadefinick˘ch salónÛ i mondénních wellness klubÛ. Nehledal jsem nûjakou konkrétní Ïenu, blond˘nu, brunetu, zrzku, ‰tíhlou, pfii tûle. Bylo mi to fuk. Musela b˘t sebevûdomá, samostatná a samozfiejmû musela mít ráda muÏe. Také ji bylo nutné zastihnout ve správné náladû. Pomalu jsem postupoval po intuitivnû vybírané lovecké stezce, párkrát zasekl háãek, párkrát navázal oãní kontakt, vymûnil nûkolik replik, ale nikdy to nebylo to pravé. Dvakrát jsem rozehrál obzvlá‰È slibnou hru, jednou s na první pohled upjatû vyhlíÏející manaÏerkou. Staãilo se ale podívat na její lodiãky, které se mal˘m detailem odli‰ovaly od toho, co se povaÏuje za klasické lodiãky, nebo sukni, která urãitû mûla tu správnou délku dle firemního odûvního kodexu, ale o rozparku uÏ se to tak jistû fiíct nedalo. A zpÛsob, jak˘m se pohybovala, ten 33


24.11.1956 17:37

Stránka 34

Miroslav Îamboch

opravdu upjat˘ nebyl. Pfiedstavovala ideální typ, ale cítil jsem, Ïe s ní by to trvalo o nûco déle. Nebyla typ první schÛzka – první noc. O ãtyfii hodiny pozdûji, kdyÏ uÏ jsem zcela opustil obchodní centrum a pohyboval se v relaxaãních oblastech, jsem se posadil v kavárnû a objednal si presso. Cítil jsem se mizernû. Místo abych se s narÛstající dobou od potyãky s policejním komandem a Tizocov˘mi lidmi vzpamatovával tak, jak to bylo obvyklé, cítil jsem se stále hÛfi. Minula mû hodnû atraktivní ãernovláska v minisukni, oãividnû za nûk˘m spûchala, pak dvojice kamarádek. I ve dvojici je to zvládnutelné, ale tyhle dvû byly nervózní, prostfiedí jim nebylo dÛvûrnû známé, spí‰ sem zabrousily v˘jimeãnû. Koneãnû mi donesli kávu, pozvedl jsem ‰álek a zhluboka se nadechl vÛnû. Vynikající. Pfies hork˘ sloupec páry stoupající z ‰álku jsem zahlédl rusovlásku s dlouh˘mi perleÈov˘mi nehty, v prstech drÏela cigaretu v kostûné ‰piãce. Na povrchu jsem rozeznal sotva znateln˘ otisk rtûnky. Pozorovala mû. Zamy‰lenû, nebyl jsem si jist˘, zda mû opravdu vidí. Napil jsem se pressa, otfiel si rty ubrouskem. Podle drobnohledné mimiky na mû reagovala. Zvedl jsem se, zamífiil k ní a zastavil se tak, aby do prostoru mezi námi ãásteãnû zasahoval stolek, u kterého sedûla. „Madam, mohu vás poÏádat o laskavost?“ Hodnotila mû, ale verdikt je‰tû nevynesla. Vybíravá. Vytáhl jsem z kapsy balíãek cigaret. Normálnû nekoufiím, ale cigarety jsou jako pomÛcka dobrá vûc. „NepÛjãíte mi oheÀ?“ Suknû pod kolena, vypasovaná, ‰irok˘ opasek, bílá ko‰ile v ‰panûlském stylu, rozhalenka, pableskující opál na zlaté ‰ÀÛrce, nesymetrické náu‰nice, také zdobné s opály. Dlouhé nohy, ‰tíhl˘, ladn˘ krk, podle tvaru pfiedloktí jsem ji tipoval spí‰ na hráãku squashe neÏ na tenistku. „Ztratil jste zapalovaã?“ zeptala se s nádechem lehkého posmûchu. „Ne,“ odpovûdûl jsem. „Pouze jsem oheÀ pouÏil jako záminku k zahájení hovoru.“ To ji pobavilo. „VÏdy jste tak pfiím˘?“ „Pouze pokud je to uÏiteãné. KdyÏ na to pfiijde, dokáÏu b˘t trpûliv˘ – abych se dostal k cíli.“ 34


24.11.1956 17:37

Stránka 35

Visio in Extremis

„ZáleÏí na tom, co cíl je,“ opáãila. Vyklepla nedokoufienou cigaretu a nasadila si novou. Takové jsem v obchodech bûÏnû nevidûl, zfiejmû speciální dodavatel nebo rovnou v˘roba na objednávku. Vykouzlil jsem z kapsy krabiãku zápalek, ‰krtl a pfiidrÏel jí plamen tak, aby musela nepatrnû víc pohnout hlavou. Pfiitom se mi naskytl o poznání lep‰í v˘hled do jejího v˘stfiihu. Byla si toho vûdoma. Mûla bílou podprsenku s krajkov˘m lemem. Vonûla, jak Ïena vonût má, tak jak kofiist vonût má. Zpoãátku jsem k dne‰nímu lovu pfiistupoval naprosto pragmaticky, jen za úãelem uha‰ení Ïíznû, ale tohle by mohlo b˘t i pfiíjemné. Bez dal‰ího ãekání jsem se posadil na Ïidli u jejího stolu. PoÏitkáfisky vyfoukla koufi. Tabák a je‰tû po nûco jiného, spí‰ uvolÀujícího neÏ omamného. Zapálil jsem si a mlãel. Vyhovovalo jí to tak. „Pijete jen kávu?“ zeptal jsem se ve správnou chvíli. „Sama kávu, ve spoleãnosti i nûco jiného,“ pousmála se koutky úst. „Spoleãnost je obãas dobrá vûc,“ pfiitakal jsem a ukázal k baru pfies pasáÏ naproti. „ZáleÏí na tom, jaká to je spoleãnost,“ poznamenala a souhlasnû pfiik˘vla na pozvání. Pomohl jsem jí do kabátu, ale rámû jsem jí nenabídl. Ráda sama vytyãovala hranice a pak sledovala, zda její protûj‰ek dokáÏe vyuÏít volného prostoru. V baru jsme se posadili na barové stoliãky, nohy na‰tûstí nemûla tak hubené, jak to zpoãátku vypadalo. Právû tak akorát. Tentokrát uÏ jsme se bavili víc. Sbírala informace, chtûla vûdût, co jsem zaã. Vûdûl jsem, Ïe jdu po dobré cestû. Zvolil jsem jednu svou starou identitu, kdy jsem se Ïivil jako obchodník se staroÏitnostmi specializující se na meãe. Dûlal jsem to do doby, neÏ jsem zjistil, Ïe nejlep‰í meãe se vyrábûjí za pouÏití nejmodernûj‰ích technologií. Drink se protáhl na dva a pak jsme pokraãovali veãefií. „Máte tu auto?“ zeptala se na závûr. „Stejnû bych nemohl fiídit,“ ukázal jsem na skoro prázdnou láhev Aligoté, „a vy byste také nemûla. Vezmu si taxi, mÛÏeme jet oklikou a vystoupíte, kde budete chtít.“ „To mi vyhovuje.“ 35


24.11.1956 17:37

Stránka 36

Miroslav Îamboch

Tentokrát se do mû pfii odchodu z restaurace zavûsila. Nebyl jsem si jist˘, zda dnes uspûju. Pokud pouze dostanu telefonní ãíslo, budu muset v lovu pokraãovat. Na jin˘ch místech, kam jsem dvakrát rád nechodil, ale kde to v‰echno bylo jednodu‰‰í. JenÏe také bez úrovnû. Prostû vojenská menáÏ místo vybraného menu. V taxíku jsme mlãeli. Tvrdila, Ïe je bankovní analytiãka. Moc jsem jí nevûfiil, na to mi pfii‰la pfiíli‰ nonkonformní. Ale protoÏe jsem s bankovními analytiãkami nemûl pfiíli‰ mnoho zku‰eností, mohla to b˘t i pravda. Zastavili jsme v ulici tvofiené domy postaven˘mi na pfielomu devatenáctého a dvacátého století. To jsem zrovna v Praze nebydlel, po nûkolika chybách jsem za sebou musel zamést stopy. Otevfiela kabelku a vytáhla z ní penûÏenku. Jen jsem odmítavû mávl rukou. „JestliÏe vám to dûlá problém, mÛÏete mû nûkdy pozvat na drink.“ „Proã ne,“ souhlasila. „Ale nerada jsem dluÏna dlouho. Co právû teì?“ „To zní skvûle,“ souhlasil jsem, zaplatil za odvoz a vystoupili jsme pfied velk˘mi dfievûn˘mi dvefimi zdoben˘mi rostlinn˘mi motivy. Málem jsem podotkl, Ïe to jsou opravdu zajímavé dvefie, ale vãas jsem se zarazil. V ‰eru by Ïádn˘ ãlovûk nemohl rozeznat takové podrobnosti. Zámek dvefií byl mechanick˘ i na ãip, to samé platilo i pro v˘tah. Lep‰í adresa. Uvûdomil jsem si, Ïe uÏ dlouho jsem si neosvûÏil informace o mûstû, to byla chyba. Ve v˘tahu se postavila blízko, a to byl signál, Ïe nechce ãekat. Chtûla to hodnû, tak hodnû, aÏ mû to pfiekvapilo, odhadl jsem ji ‰patnû. Rozepnout ko‰ili a dostat se pod ni bylo snadné, ale se sukní to bylo hor‰í. Opfiel jsem ji o stûnu v˘tahu, zvedl ji, vykasal sukni aÏ na boky a stáhl jí kalhotky. To uÏ v˘tah stál, ale jí to bylo jedno a mnû tedy také. Do jejího bytu jsem ji potom musel donést, pouze mi podala kabelku. Za dvefimi jsem pro‰el neãekanû prostornou ‰atnou a v pokoji ji poloÏil na mûkkou, pravou gepardí koÏe‰inou ãalounûnou pohovku. Byl jsem vzru‰en˘, a navíc natû‰en˘ na krev, a ona uÏ mûla upadat do lehkého oblouznûní, unavená orgasmem, ovlivnûná m˘mi feromony a lehk˘m hypnotick˘m nátlakem. Energicky mû v‰ak chytila, a to za úd, kter˘ bych regeneroval jen velmi nerad. ÎízeÀ byla na chvíli zapo36


24.11.1956 17:37

Stránka 37

Visio in Extremis

menuta. Pfietoãil jsem ji na bfiicho, poslu‰nû si klekla a nabídla se mi zezadu. Tentokrát jsem mûl orgasmus i já, a dfiív neÏ ona. Pak se koneãnû uvolnila, stulila se do klubíãka a usnula. Nebo spí‰ upadla do lehké letargie. Kdybych nemûl takovou ÏízeÀ, nejradûji bych si lehl také, cítil jsem se naprosto vyfiízen˘. Naklonil jsem se nad ni, nûkolikrát se zhluboka nadechl a vydechl. V dobû fyzického strádání mají na‰inci touhu napít se co nejvíc. Je to nutkání, instinkt dan˘ pudem sebezáchovy. JenomÏe ten je nûkdy kontraproduktivní a já jí nechtûl ublíÏit. Pfiíli‰ ublíÏit. Nebo jinak, nepotfieboval jsem za sebou zanechat studené tûlo, nad kter˘m by bádal nûjak˘ zvûdav˘ patolog. Takhle ta úvaha znûla lépe, lovec by nemûl cítit ke kofiisti sentiment, maximálnû respekt. A ona byla jen ãlovûk, takÏe ani ten respekt nebyl na místû. Stoãil jsem jazyk do ruliãky, nabodl se na její krãní tepnu a zaãal pít. Zblízka byla je‰tû stále intenzivnû cítit sexem, v kombinaci s pitím to tvofiilo nebezpeãn˘ mix, kter˘ bylo obtíÏné zvládnout. Dost, odtrhl jsem se se sebezapfiením a chvíli nechal ‰piãku uÏ povoleného jazyka na ránû. Velmi rychle se tak zacelí. A kdyÏ olíznu opakovanû i okolí rány, nezÛstane do rána ani jizva. Lidé nedávno vymysleli nûjaká bunûãná lepidla a enzymy urychlující hojení, moÏná mÛj jazyk pÛsobil podobn˘m zpÛsobem. Zkontroloval jsem puls, mûl jsem v˘ãitky, Ïe jsem se pfiece jen napil víc, neÏ jsem mûl. Dech mûla pravideln˘, jen trochu zrychlen˘, moÏná byla trochu bled‰í. Zkusil jsem jí dát napít, polykací reflex fungoval, poslu‰nû vypila sklenici minerálky. Po chvíli váhání jsem jí stáhl punãochy, pfiikryl ji dekou a hlavu podloÏil pol‰táfiem. Postupnû jsem se oblékal a pfiitom jsem si prohlédl byt. Luxusnû zafiízen˘, ãtyfii pokoje, coÏ pro jednoho ãlovûka bylo víc neÏ dost. Jedna z místností slouÏila jako pracovna, na‰el jsem v ní velk˘ poãítaã, mal˘ poãítaã a nûco, co bylo napÛl cesty mezi poãítaãem a telefonem. SnaÏím se neztratit s dobou krok, ale je to stále tûÏ‰í a s poãítaãi nejsem zdaleka tak seznámen˘, jak bych obãas potfieboval. PfiestoÏe obrazovky byly tmavé a stroje tiché, pod prahem rozli‰ovací schopnosti lidského ucha se nacházející huãení mi prozradilo, Ïe jsou zapnuté. Zkusmo jsem se dotkl klávesnice. Velk˘ stolní poãítaã byl zaheslovan˘, mal˘ nikoliv. Zaváhal jsem, ale pak jsem se pfiipojil na internet a napodruhé se 37


24.11.1956 17:37

Stránka 38

Miroslav Îamboch

pfiihlásil do své emailové schránky. Taky bych jich mûl mít víc podobnû jako bytÛ, ale nechce se mi do toho. Kromû záplavy nevyÏádané reklamy, znudûnû pÛsobící otázky od Dany L., zda se je‰tû uvidíme, a hodnû vzteklého emailu od K. P., kter˘ se dal shrnout do jediné vûty: AÈ se ksakru zase objevím, Ïe mû nevidûla celou vûãnost; jsem v ní na‰el jedinou rozumnou zprávu. Od Dervi‰e. Znûla struãnû: Sólokapr nebude. Stav se, je to zajímavé. Pivo, odpovûdûl jsem struãnû. Dervi‰ chodil pravidelnû na pivo, tedy dfiíve chodil. âas jsem neuvedl, zítra nebo pozítfií obejdu jeho dva oblíbené lokály a snad ho potkám. Pak jsem chvíli pfiem˘‰lel nad zprávami od sv˘ch Ïen – kofiisti. K. P. se na divok˘ch nocích se mnou stala závislou, a proto zaãala b˘t nebezpeãná. MoÏná bych ji mûl umlãet, dobrému vy‰etfiovateli mého druhu by dokázala poskytnout pár uÏiteãn˘ch informací, o nichÏ sama ani nevûdûla, Ïe je má. Je spousta vûcí, co bych dûlat mûl, ale nedûlám je. Dana L., nudící se manÏelka bohatého muÏe, mûla potenciál pro dal‰í setkání. Od doby, kdy jsem Ïenám zaãal na sebe dávat kontakt, se mi Ïilo lépe, nemusel jsem lovit novou kofiist tak ãasto. Zaãalo to mobilními telefony umoÏÀujícími zachovat si anonymitu a internet to je‰tû víc zjednodu‰il. PouÏíval jsem ho v‰ak opatrnû, protoÏe jsem o poãítaãích a vûcech s nimi spojen˘ch znal jen základy a pfies svá pfiedsevzetí jsem si stále je‰tû neudûlal ãas, abych do toho pronikl hloubûji. Pokud toho jsem je‰tû schopen. KaÏd˘ upír má v takov˘ch záleÏitostech nûjak˘ strop. NeÏ jsem ode‰el, narychlo jsem po nás uklidil nejhor‰í nepofiádek, klíãe s ãipem jsem pak hodil do její schránky. Opravdu se jmenovala Anna Gobleská, jak mi fiekla. Syt˘, ale stále vyãerpan˘ jsem noãním taxíkem jel do namátkou vybraného hotelu. AÏ na pokoji mû napadlo, Ïe jsem mohl zÛstat u Anny. Probudí se aÏ pozdû ráno, spí‰ v poledne, a já mûl dost ãasu neru‰enû si u ní odpoãinout. Nûkdy mi to prostû nemyslí. Ráno jsem se necítil nijak zvlá‰È. Toãila se mi hlava a potil jsem se. Obvykle se nepotím. Îe by na nûkteré z kulek, která mû zasáhla, byl jed? Nûjak˘ speciální toxin? JenomÏe proã se jeho úãinek projevil aÏ teì? Dal jsem si sprchu, z hotelového baru vytáhl malou lahviãku vodky, nalil si ji do kelímku na ãi‰tûní zubÛ a poctivû zhlédl hlavní zprávy nejvût‰ích televizních spoleãností. V‰echny se toãily okolo chystaného politického setkání nejmocnûj‰ích pohlavárÛ lidstva. Patronát nad jeho 38


24.11.1956 17:37

Stránka 39

Visio in Extremis

uspofiádáním pfievzal pr˘ sám ãesk˘ prezident osobnû. Dal‰í vûc, které se zpravodajci vûnovali, byl koncert kapely AC/DC. Stafií rockefii se rozhodli mimo schválen˘ plán zafiadit do svého turné i Prahu. Moderátor v triãku s nápisem Go to Hell se snaÏil, seã mohl, aby z koncertu udûlal událost sezóny. Nechápal jsem proã, za poslech stála hudba od roku 1923 do roku 1960. A za to bych se klidnû bil. Ani po druhém panáku jsem se necítil lépe, ale uÏ mi to tak moc nevadilo. Prostû jsem onemocnûl, párkrát se mi to uÏ stalo. Nejsem odoln˘ vÛãi v‰em nemocem jako nûktefií z nás, pouze proti velké vût‰inû z nich. Po hodinû zírání na televizi bylo jasné, Ïe mou sráÏku s komandem nûkdo ututlal. MoÏná právû o tom chtûl Dervi‰ mluvit. Potfieboval jsem znát jména tûch, ktefií na mû narafiãili léãku. Fale‰nou, samozfiejmû. I ta staãila, abych mohl zaãít pátrat. Opustil jsem hotel, v prvním obchodû s luxusními odûvy si zakoupil ãisté spodní prádlo, ko‰ili, pfievlékl se a svÛj ohoz doplnil o dlouh˘ ka‰mírov˘ kabát se zdÛraznûn˘mi rameny. Díky tomu, Ïe byl trochu volnûj‰í, jsem pfii tro‰e snahy mohl nosit meã bez v˘kresového pouzdra. Pfii platbû v hotovosti se na mû prodavaã díval trochu nepfiívûtivû. Asi odvykl poãítání. Oplatil jsem mu to. Zbledl, zakoktal se a ukonãil transakci bez dal‰ího slova nebo zmûny v˘razu ve tváfii. Jakékoliv zmûny. Vûdûl jsem, Ïe pozdûji si na mû nebude pamatovat, tak moc pro nûj na‰e setkání bylo nepfiíjemné. Jedna z uÏiteãn˘ch schopností. Na pfiipraveného chlapa se zbraní v ruce v‰ak bohuÏel nefungovala. Bylo pfiíli‰ brzy na to, abych zkusil Dervi‰ovy hospody. U stánku s obãerstvením jsem si dal kávu, opfiel se o stolek a pozoroval cvrkot lidí okolo. PfiestoÏe jsem mûl u sebe je‰tû nûkolik balíãkÛ bankovek, dfiíve nebo pozdûji budu potfiebovat peníze. A ze Ïádného z úãtÛ jsem je vybíral nechtûl. Ne dokud se nedozvím, co jsou zaã moji nepfiátelé. CoÏ znamenalo prodat nûjakou staroÏitnost – obraz, meã, vázu. A to chtûlo jistou pfiípravu, pfiestoÏe jsem nabízel jen pravé a extrémnû Ïádané zboÏí. Minula mû Ïena v kostkovan˘ch ‰atech, kozaãkách a krátkém koÏí‰ku z králíka. Vûnovala mi pohled a zmizela v obchodû s pralinkami. Dopil jsem kávu a zmizel za ní. KdyÏ jsem jí o dvacet minut pozdûji pomáhal chytit taxík a pfiidrÏoval dvefie, mûl jsem v kapse její vizitku. Stále na lovu, stále pfiipraven. UÏ jsem vûdûl, co podniknu, je‰tû jednou se podívám na místo, kde mû pfiepadli. Nebo já pfiepadl je? ZáleÏelo na úhlu pohledu. 39


24.11.1956 17:37

Stránka 40

Miroslav Îamboch

Záchod byl uklizen˘, i garáÏe, kter˘mi jsem se probíjel ven. Pro‰el jsem si cestu je‰tû jednou opaãn˘m smûrem, na‰el nûkolik bezpeãnostních kamer. Byly to moderní typy, s obrazem nahrávan˘m na hardisk a pak bezdrátovû pfiená‰en˘m nûkam do centra. Studiem katalogÛ jsem strávil víc dnÛ, neÏ mi bylo milé. BohuÏel jsem nebyl poãítaãov˘ mág, abych se k záznamÛm dostal sám, musel jsem si poradit jinak. Na hlídaãe v prosklené kukani uprostfied ‰erého prostoru podzemního sálu jsem nasadil pfiísn˘ v˘raz a stûÏoval si, Ïe vãera mi tu nûkdo odfiel cel˘ blok dvefií. Od nûj jsem se dozvûdûl, kam si mám jít stûÏovat a Ïe se v‰echno nahrává. To správné místo se nacházelo o dvû patra v˘‰ v nepomûrnû pfiíjemnûj‰ím prostfiedí nákupní pasáÏe. Pozval jsem se dovnitfi, sekretáfice, Ïenû lehce pfii tûle s vlasy vyãesan˘mi do drdolu, kter˘m by v pfiípadû nouze dokázala umlátit jednoho nebo dva útoãníky, jsem vûnoval pfiísn˘, ale uklidÀující pohled. Oznamoval jí, Ïe je tady váÏn˘ problém, ale jí se na‰tûstí net˘ká. V dal‰í místnosti sedûl pfied tfiemi stûnami pln˘mi obrazovek br˘lat˘ roztekl˘ muÏ v bílé ko‰ili s umazan˘mi manÏetami rukávÛ. Nohavice kalhot mûl pfiíli‰ krátké, odhalovaly ‰edivé ponoÏky a útlé chlupaté kotníky. „Co tu dûláte?“ zavrãel, ale uprostfied vûty mu hlas pfieskoãil o oktávu v˘‰, bylo z toho jen nepodafiené ‰tûknutí. To bylo v‰echno, co s ním mé upírské kouzlo osobnosti svedlo. „Jak dlouho archivujete záznamy?“ zeptal jsem se a zastavil se tûsnû pfied stolem. „Sto dvacet osm hodin,“ odpovûdûl bez zaváhání. „A co tu vlastnû dûláte, proã se ptáte? Kdo vás sem sakra pustil!“ vzpamatovával se a snaÏil se chopit iniciativy. „Chci je,“ oznámil jsem, opfiel mu konec pochvy meãe o krk a potlaãil, aÏ se zaklonil i se Ïidlí. „Ochranka je tu hned, staãí na nû zazvonit,“ snaÏil se sípavû. Mûl jsem si vzít pistoli, ta na dne‰ní lidi platí víc, uÏ zapomnûli, jak mÛÏe b˘t i ostfií nebezpeãné. Tasil jsem, neznûlo to jako v akãních filmech, bylo to mnohem ti‰‰í a souãasnû jedovatûj‰í. UÏ jsem na nûj netlaãil, jen jsem mu opfiel chladnou ocel o krk. Tam, kde pulsuje tepna. âepel se ve svûtle desítek obrazovek studenû leskla, linie kalení hamon oddûlovala smrtonosné ostfií od zbytku, kter˘m se ale také dalo zabíjet. 40


24.11.1956 17:37

Stránka 41

Visio in Extremis

Vlastnû jsem nevûdûl, zda tenhle fenomenální v˘robek Japan Steel Works Ltd. má skuteãnou linii kalení a není to jen na oko. „Stalo se nûco?“ skoro vzlykl. „VÏdyÈ já vám ty záznamy dám!“ Byl na rozsypání. Uvûdomil jsem si, Ïe jsem se zamyslel. „Dobfie. V takovém formátu, abych si to mohl sám prohlédnout. Bez va‰eho vybavení,“ ukázal jsem kolem. „Staãí klasické aviãko?“ Nevûdûl jsem, co to je, ale snaÏil se tak urputnû, Ïe jsem pfiik˘vl. „Jo, to staãí.“ Schoval jsem meã a pozoroval, jak mu kmitají prsty po klávesnici a stfiídavû oÏívají a zase zhasínají nejrÛznûj‰í obrazovky. „Tady to je,“ podal mi po necel˘ch pûti minutách malou hnûdou krabiãku. Externí hard disk, do‰lo mi, co to je. PÛvodnû jsem oãekával optick˘ disk. „Policie se o záznamy nezajímala?“ „Policie?“ nechápal mou otázku. „Proã?“ „Pfiedvãerej‰í stfiílení se nevy‰etfiovalo?“ „Jaké stfiílení?“ Opût zaãínal b˘t opravdu vydû‰en˘. „ZapomeÀte na to,“ uklidnil jsem ho. „A na mû také.“ Sestoupil jsem z kanceláfiského patra zpût do hlavní pasáÏe. Potfieboval jsem si sednout a dát nûco k snûdku. Potfieboval jsem si sednout? Proã, proboha? ProtoÏe se mi chvûly nohy a po zádech mi stékal studen˘ pot. V poslední dobû nûjak ãasto a bezdÛvodnû. Spolkl jsem hlasitou nadávku a zamífiil k McDonaldovi, kterého jsem minul cestou sem. Pfiitom jsem si se zpoÏdûním uvûdomil, Ïe od chvíle, kdy jsem pro‰el kolem cukrárny s posezením, mû nûkdo pozoruje. Byl vysok˘, vy‰‰í neÏ já, a opíral se o sloup repliky secesní lampy, v ruce drÏel velkou zmrzlinu. Je sám? Proã jsem si ho v‰iml tak pozdû? Dvojici, která mû sledovala shora, z patra kin, jsem zaregistroval v okamÏiku, kdy se podívala m˘m smûrem. Obvykle vycítím, Ïe se na mû nûkdo povûsí. Obvykle, ale ne vÏdy. Zastavil jsem se u v˘kladní skfiínû se ‰perky a tváfiil se, Ïe si je prohlíÏím, pfiitom jsem se pootoãil, abych mûl v˘hled k cukrárnû. MuÏ uÏ tam nestál. Nezdál se mi? Nebylo to pravdûpodobné, ti dva nahofie stále zírali. Bfiídilové. 41


24.11.1956 17:37

Stránka 42

Miroslav Îamboch

V McDonaldovi jsem si vystál frontu, na plastikov˘ tácek dostal smutnou Ïemli s plátkem nûãeho, co pr˘ bylo maso. Obsluhoval mû vyãouhl˘ kluk, kter˘ toho posledních nûkolik nocí moc nenaspal a v krvi mûl nûco, díky ãemu nebyl aÏ tak docela v tomhle svûtû. Udûlalo se mi je‰tû o poznání hÛfi, souãasnû mû ovládl zufiiv˘ hlad. „Nebylo by tam nûkde vzadu skuteãné maso?“ zeptal jsem se ho, zatímco markoval cenu na pokladnû. „Ne, tohle roste vzadu ve sklepû v kádinkách, my to odfiezáváme a nosíme sem,“ odpovûdûl, aniÏ by ke mnû vzhlédl, a pofiád se sám pro sebe usmíval. „Dal bych si maso, skuteãn˘ maso,“ vloÏil jsem do hlasu trochu dÛrazu. Nebál se, jen odlepil oãi od pokladny a zdálo se, Ïe mû poprvé doopravdy vidí. „·éf má v lednici nûco sv˘ho, sám si vafií, tyhle sraãky nejí.“ K sumû svítící na pokladnû jsem pfiidal tisícikorunu. Podíval se na ni, pokrãil rameny a v úsmûvu pfiefiadil z dvojky na trojku. „Ale neosmahnu to, do kuchynû mû nepustí. Budete to mít syrové.“ „V to doufám.“ „Majko, prosím, poãkej tady, jen obslouÏím pána.“ Malá ‰pinavá blond˘nka s krouÏkem v nose nechápala, o co se jedná, ale poslu‰nû se postavila ke kase. „Co to bude?“ zeptala se nesmyslnû. „To je v pofiádku, hned budu obslouÏen,“ vûnoval jsem jí dÛvûryhodnû pozitivní pohled. Její nervozita v mÏiku zmizela. V prvním pÛlstoletí Ïivota jsem takov˘m jako ona fiíkal svaãinka. Nerad jsem na tu dobu vzpomínal, byly to drsné ãasy. Deset sekund jsme stáli mlãky, fieã jejího obliãeje byla prÛhledná jako voda horského potoka. „Tady to je,“ objevil se kluk a v ruce drÏel nûco zabalené ve voskovaném papíru. Bylo toho dost. „Díky,“ fiekl jsem a pak se podíval na ni. „Toho parchanta po‰li k ãertu, zaslouÏí‰ si lep‰ího. Takového, kterému na tobû bude záleÏet.“ 42


24.11.1956 17:37

Stránka 43

Visio in Extremis

Kluk se nechápavû podíval na ni, na mû, pak sbalil tisícikorunu, zbylé peníze nasypal do kasy a opût nasadil svÛj úsmûv ãíslo dva. Samozfiejmû jsem to nedûlal kvÛli ní, ale kvÛli sobû. Potfieboval jsem zdravé svaãinky, ne proÏrané syfilidou, drogami a virem HIV. Taková krev nedûlá dobfie ani mnû. Sedl jsem si ke stolku kousek od schodÛ do patra, souãasnû jsem mûl k dispozici pfiímoãarou únikovou cestu dvefimi. A pokud bych pfieskoãil pult, zmizel bych rovnou v kuchyni, kde musel b˘t únikov˘ v˘chod. Rozbalil jsem papír, z kapsy vytáhl nÛÏ a pfiekrojil ãtyfiistagramovou svíãkovou natfiikrát, aby se mi ve‰la mezi smutnou, unavenou Ïemli. Ve‰la se, ale vylep‰en˘ hamburger byl tak tlust˘, Ïe jsem nedokázal dostateãnû otevfiít pusu. Znal jsem jednoho z na‰incÛ, kter˘ zvládl ukousnout ãlovûku hlavu. Tenhle talent jsem ale nemûl. Na‰tûstí. Vyfie‰il jsem to tím, Ïe jsem si vyrobil hamburgery dva. Kdysi jsem se pfii pojídání syrového masa musel skr˘vat v temnotû, aby mû lidé neoznaãili za zrÛdu a neukamenovali ãi neupálili mû. Teì jsem si vyslouÏil jen pár zvûdav˘ch pohledÛ a to bylo v‰echno. Snûdl jsem v‰echno, co jsem mûl na tácku, a po krátké pauze ãásteãného bezvûdomí, kdy se mé tûlo muselo vypofiádat s mnoÏstvím Ïivin, jsem se cítil o poznání lépe. Bylo na ãase jít dál. Vy‰el jsem zpût do pasáÏe, dva rádoby stíny jsem nikde nevidûl. Vûdûli, kde jsem se usadil, staãilo jim pozorovat v˘chod a nemuseli tudíÏ zÛstat na korzu. Necítil jsem je po deseti krocích ani po dvaceti. Nûco bylo ‰patnû. Nebylo mi úplnû dobfie, v kapse jsem mûl hard disk, jehoÏ obsah jsem si chtûl prohlédnout, netouÏil jsem po Ïádné rvaãce. Ne teì, ne s protivníkem, o nûmÏ jsem nevûdûl prakticky nic. U cedule ukazující smûr do úzkého prÛchodu k toaletám jsem se zastavil, abych se je‰tû jednou rozhlédl. Stále nikde nebyli. Byl jsem tak znepokojen˘, Ïe mû ani nepfiekvapila tvrdá hlaveÀ zarytá pod má Ïebra. „PÛjdete s námi. Potfiebujeme si s vámi promluvit.“ âekal na mû v prÛchodu, jako by si byl jist˘, Ïe pÛjdu právû tudy. PouÏíval lacinou kolínskou, v prÛbûhu dne uÏ si staãil dát pár panákÛ. Minimálnû dva. Ne moc dobrou whisky a myslivce. Jak to, Ïe jsem se nechal pfiekvapit? Jak to, Ïe jsem ho necítil dfiíve? Co se to se mnou dûje? 43


24.11.1956 17:37

Stránka 44

Miroslav Îamboch

„Kam?“ zeptal jsem se, protoÏe se neh˘bal. Pfiitom jsem otoãil hlavu, abych ho zahlédl. Tuctová tváfi ãtyfiicátníka bojujícího se Ïivotosprávou, ale se sebezapfiením se udrÏujícího v akceptovatelné kondici. AÏ na to pití. „K toaletám a pak po schodech nahoru,“ odpovûdûl po pauze o nûco uvolnûnûji. Do‰lo mi, Ïe jeho parÈák uÏ mû má na mu‰ce. „PÛjdete kousek pfiede mnou, stál˘m tempem. Pfii sebemen‰ím pohybu stfiílím.“ „Dobfie,“ pfiitakal jsem bez odporu. Zatím to bylo v pohodû, chtûli se mnou mluvit. Kde ale mÛÏe b˘t ten druh˘? Chodba byla úzká, mohli jsme v protismûru potkat dal‰í lidi. Musel b˘t nûkde nad námi, aby mohl parÈáka jistit. Úkosem jsem pohlédl vzhÛru a spatfiil ho vykukovat z otvoru v lesklé vnitfiní fasádû tfii metry nad námi. Mûl mû jako na stfielnici. Poslu‰nû jsem vykroãil pfiikázan˘m smûrem. Do‰li jsme aÏ k úzk˘m schodÛm urãen˘m jen pro zamûstnance kanceláfií ve vy‰‰ích patrech. V téhle víceúãelové budovû by ãlovûk, nebo upír, samozfiejmû, mohl pozabíjet spoustu lidí a nikdo by si toho dlouhou dobu nev‰iml. Staãilo by, aby si k tomu vybral prázdné místnosti. Do jedné takové mû pfiivedli a dávali si pfiitom zatracen˘ pozor. Jeden na tûsn˘ kontakt za m˘mi zády, druh˘ couvající pfiede mnou se stále pfiipravenou pistolí. MaloráÏnou pistolí, zjevnû nechtûl svého druha ohrozit tím, Ïe by mû prostfielil skrz naskrz. To by se mu ale nepovedlo ani s mnohem vût‰ím kalibrem. Jsem uvnitfi pfiece jen o nûco tuÏ‰í, a zvlá‰È v akci, ve stfiehu. „Tady poãkáme,“ fiekl ten za mnou a vzdálil se. Byli opatrní, hodnû opatrní, nûkdo je pfiede mnou musel varovat. Nebo Ïe by byli prostû takoví uÏ od pfiírody? „Buìte v klidu. My proti vám nic nemáme, jen vás pfiedáme lidem, ktefií si s vámi chtûjí popovídat,“ promluvil milovník whisky a myslivce. Mluvil slovensky, s nepatrn˘m pfiízvukem, kter˘ jsem nedokázal identifikovat. Byl jsem v klidu, proã ne. Mluvãí sáhl po telefonu, pistoli volnû svûsil. Ten druh˘ na mû mífiil stále a také sáhl do kapsy. Vytáhl z ní tlumiã. 44


24.11.1956 17:37

Stránka 45

Visio in Extremis

Nepfiem˘‰lel jsem nad tím, prostû jsem ‰vihl rukou v lokti, zpod plá‰tû vylétl meã a hrot pochvy pfietáhl milovníka tich˘ch zbraní pfies hrtan. Ne moc, ale staãilo to, aby zavrávoral. Japonci pochvû katany fiíkají saja nebo tak nûjak a dá se pouÏít na spoustu rÛzn˘ch zpÛsobÛ. To uÏ jsem stál u jeho parÈáka, levaãkou mu chytil pistoli a zablokoval kohout. NeÏ staãil zmáãknout spou‰È, u‰tûdfiil jsem mu hlaviãku na kofien nosu. Jeho parÈák se drÏel za krk, chroptûl s vypoulen˘ma oãima, ale postupnû se vzpamatovával. Pra‰til jsem ho je‰tû jednou, tentokrát pfies prsty, a pak ho kopnul do rozkroku. To staãilo k tomu, aby pustil pistoli i tlumiã. Není nad pochvu vyrobenou z kevlaru. Lehãí neÏ dfievo, a pokud se s ní ãlovûk pofiádnû rozmáchne, dá se s ní pfierazit baseballová pálka. Pfiekvapivé a úãinné. Oba uÏ leÏeli na zemi, z telefonu se oz˘val podráÏdûn˘ hlas. „Tak sakra, co se dûje? Máte ho? Ohlaste se!“ „Nevstávejte,“ doporuãil jsem jim. „Chtûli jsme vás jen postfielit, pr˘ jste hodnû nebezpeãnej,“ promluvil poprvé milovník tlumiãÛ. Zvedl jsem jeho nádobíãko a se‰rouboval ho dohromady. Tajné sluÏby mají rády tlumiãe, zvlá‰tû Britové. Odhadoval jsem, Ïe v˘stfiel z téhle sestavy nebude hlasitûj‰í neÏ zabeãení ovce. Nebo zachrochtání studeného dieselu. Ovci jsem beãet nesly‰el uÏ hodnû dlouho. Na venkovû se loví hÛfi neÏ ve mûstû. „Co chcete dûlat?“ zeptali se oba souãasnû. Z telefonu se stále neslo podráÏdûné ‰tûkání. „Budu vás muset zne‰kodnit,“ odpovûdûl jsem. „Pokud nebudete moc nafiíkat, nezabiju vás.“ Nûkterá biblická pfiísloví mám rád, tfieba: Oko za oko, zub za zub. Majitele tlumiãe jsem stfielil do nohy a toho druhého do ruky. K mému i jejich ‰tûstí nenafiíkali. Zbavit se tûl je v poslední dobû obtíÏné a stejnû tak vyhnout se obvinûní z vraÏdy. Pokud je nechám Ïít, sami zachování mého inkognita pomohou. Vzal jsem si revolver i s pouzdrem – bylo opaskové na such˘ zip, ‰lo to snadno. Pistoli s tlumiãem jsem schoval do kapsy kabátu. Oba si drÏeli své rány, pozorovali mû a vypadali stále vydû‰enûji a vydû‰enûji. Vûdûl jsem, ãím to je. Lidé vût‰inou páchají násilí s krví napumpovanou adrenalinem, se schopností uvaÏovat sníÏenou napûtím a vzru‰ením. Já byl naproti tomu naprosto klidn˘, a to je znervózÀovalo. 45


24.11.1956 17:37

Stránka 46

Miroslav Îamboch

„Kdo vás najal?“ zeptal jsem se a prohlédl si jejich penûÏenky. Oba mûli firemní vizitky bezpeãnostní agentury Brady Security, k tomu dva obãanské prÛkazy, kaÏd˘ na jiné jméno. Nepfiedstavovali uÏ úplnû legální sortu branÏe. Podíval jsem se na milovníka myslivce a namífiil na nûj hrot meãe. Jako povzbuzení to staãilo. „Pfiedstavil se jako Filip Hyklav, zaplatil pfiedem. Po va‰em pfiedání jsme mûli dostat slu‰nou prémii. Ve vlastním zájmu jsme se ho moc nevyptávali,“ dostal jsem pfier˘vanou odpovûì. Taková rána bolí, ale byl tvrd˘. Nemûlo cenu vyptávat se dál. Z telefonÛ jsem jim vytáhl baterky, hodil je do varné konvice plné vody a pro jistotu ji je‰tû zapnul. Potom jsem je nechal jejich záleÏitostem. Vy‰el jsem na chodbu ve chvíli, kdy se na jejím konci objevil velk˘ spûchající muÏ. Dva, ne, tfii, ãtyfii. První mû uvidûl a rozbûhl se, souãasnû sahal pod koÏenou bundu. MoÏná jsem byl nad vûcí aÏ pfiíli‰. Ti z Brady Security to sice nezvládli, ale posily se dostavily dfiív, neÏ jsem pfiedpokládal. NetouÏil jsem po tom rozdat si to s nimi. Vyhoupl jsem se na zábradlí, pfiebûhl po nûm pár krokÛ, to uÏ ten první staãil vytáhnout zbraÀ. Chromem se lesknoucí pistoli. Velkou pistoli. Odrazil jsem se vzhÛru, chytil se za okraj schodÛ smûfiujících do dal‰ího patra, pfiehmátl na zábradlí, vytáhl se a dostal se jim z dohledu i dostfielu. Konstrukci schodi‰tû okamÏitû rozeznûl dupot bûÏících muÏÛ. Na dal‰í artistick˘ trik jsem se uÏ vyka‰lal a vyrazil obyãejnû po sv˘ch stejnû jako oni. Tahle budova mûla ‰est pater na v˘‰ku a v pfiedposledním kryt˘ most pfies ulici do dal‰í ãásti nákupního mola. Byl jsem rychlej‰í neÏ oni a zatím jsem se nezad˘chával. Minul jsem kluka s holkou drÏící se za ruce a pomalu se vlekoucí dolÛ, starého muÏe vypadajícího, Ïe zabloudil, vzápûtí uÏ jsem stál u protipoÏárních dvefií. Restaurace, tady je myslím restaurace. Opfiel jsem se do nich a vklouzl dovnitfi. Pfiímo do rány trojici pofiízkÛ ve ‰patnû padnoucích oblecích. Jeden drÏel v ruce star˘ dobr˘ samopal, vzor 58, druh˘ pistoli Glock 18 se zásobníkem na tfiicet jedna nábojÛ umoÏÀující stfielbu v plnû automatickém reÏimu. Studium zbraní jsem nikdy nezanedbával. Tfietí mûl místo nástroje na zabíjení telefon. V restauraci bylo pfiítmí, navíc vstup byl od sálu oddûlen˘ zástûnou, nikoho jsme tedy neobtûÏovali. 46


24.11.1956 17:37

Stránka 47

Visio in Extremis

„Nedûlejte hlouposti a nic se vám nestane,“ fiekl ten s telefonem. Samopal, vojensk˘ glock – vûdûli, koho loví, nebo aspoÀ ten, pro koho pracovali, to dobfie vûdûl a chtûl, aby jeho muÏi disponovali dostateãnou palebnou silou. „Máme ho, ano,“ promluvil telefonista, aniÏ by ze mû spustil oãi. Jako by to byl pokyn, dvû zbranû na mû namífiili s dokonalou synchronizací. „Transportní t˘m uÏ je na cestû,“ prohodil nezávaznû, jako bych z toho mûl mít radost. Sáhl do kapsy a vytáhl plynovou injekãní stfiíkaãku. Byli pfiipraveni, velmi dobfie pfiipraveni. Ustoupil jsem o pÛl kroku, jako by mû to vystra‰ilo, hlavnû zpozornûly. MoÏná ne úplnû vystra‰en˘, ale kapku nervózní. Dobfie vybran˘ toxin mû mohl uzemnit mnohem snadnûji neÏ zásah z pûtaãtyfiicítky. „Klídek, jen klídek. To je jen pro jistotu, abys nám tady nevyvádûl,“ snaÏil se velitel trojice. Svûsil jsem ramena, jako bych rezignoval, palcem posunul nûco na stfiíkaãce, netu‰il jsem, zda je kontaktní, nebo jehlu vystfielí. Neustoupil jsem kvÛli strachu, ale abych ustavil tu pravou vzdálenost. „Nedûlejte to, prosím,“ vztáhl jsem k nûmu ruku, pfiitom jsem zamaskoval pohyb druhou, katana vyjela z pochvy a mihla se v dlouhém oblouku, zpûtn˘ sek jsem vedl uÏ obouruã. Prvním útokem 1 jsem je naãal a zabránil jim stfiílet, druh˘m dorazil. Hlava a ruka tlumenû dopadly na zem, najednou bylo v‰ude plno krve. MÛj ãas bûÏel rychleji, neÏ se mi hodilo. Transportní t˘m byl na cestû, kaÏdou chvíli se mohl objevit nûjak˘ host. NeÏ jsem staãil oãistit ãepel, objevil se pfiede mnou manÏelsk˘ pár. „Nechoìte sem, prosím,“ poÏádal jsem zdvofiile. „Je tu ãlovûk, kterému se udûlalo nevolno, a ehm, zneãistil to tady. Jdu pro lékafie.“ S tím jsem se protáhl kolem nich a pro‰el restauraãním sálem k hlavním dvefiím. Jek zaznûl souãasnû s jejich klapnutím. DolÛ jsem musel v˘tahem. K dispozici byly dva a oba právû jely vzhÛru, na mÛj vkus aÏ pfiíli‰ synchronizovanû. 1 Sek pfiímo z pochvy proti obklíãení protivníky se doporuãuje trénovat pozvolna a opatrnû. Pfii nesprávném zvládnutí techniky hrozí riziko amputace vlastních prstÛ.

47


24.11.1956 17:37

Stránka 48

Miroslav Îamboch

Sáhl jsem po pistoli. ·tûstí pfieje pfiipraven˘m. No, tohle rãení se sem asi nehodilo. V˘tahy pfiijely na desetinu sekundy pfiesnû, dvefie se otevfiely, z jednoho se vynofiilo pût a z druhého ‰est muÏÛ. V‰ichni obleãení v civilu, ale stejnû na nich vypadal jako uniforma. Glyhenové. Zahájil jsem palbu v automatickém reÏimu. Pistole ‰tûkala krátké dávky, nábojnice plavn˘mi oblouky dopadaly na dlaÏbu, kulky cupovaly tûla a plechové stûny v˘tahu. Tfii ‰li k zemi, dva se udrÏeli na nohou, ale to bylo v‰echno. Zbytek pokraãoval dál. Posledním nábojem jsem trefil úsilím zdeformovanou tváfi, kulka roztfií‰tila ãelist, to ho v‰ak nezastavilo. Vytrvalí a hodnû odolní glyhenové. První z nich vystfielil, sekl jsem z pohybu a olízl jejich formaci jako rotující kuleãníková koule, pak jsem hned zaútoãil na dal‰ího. V reakci na mÛj útok se rozvinuli do vûjífie, musel jsem mezi nû, jinak by mû otrávili olovem. Pod Ïebra jsem dostal kulku, svût se zpomalil, Visio in Extremis naskoãilo. Tfii kulky letûly m˘m smûrem, ale jen pfiibliÏnû. Nestály za námahu. Sekl jsem v tempu, zasáhl jen hrotem, potom pfiitáhl ruce k tûlu a napomohl rotaci odpichem ze ‰piãek. Ve správné chvíli jsem ruce odlepil od tûla, zasadil ránu pfies záda a proÈal pátefi. Dal‰í rozmazané kulky, jedna mífiila nûkam na mou hruì. Abych získal rovnováhu, jednou rukou jsem pustil jílec, odrazil se a kopem ze strany zasáhl dal‰ího glyhena do hlavy. Nedobrovolnû pokraãoval rozevlát˘m saltem, já v poslední chvíli zaregistroval záblesk za sebou. Se setrvaãností vlastního tûla není moÏné udûlat nic ani bûhem Visio in Extremis. Instinktivnû jsem ‰vihl rukou za sebe a se ‰tûstím jsem ‰irokou ãepel ãásteãnû srazil stranou. NezaÈala se hluboko do masa, ale pouze mû ofiízla. Na ruce i na zádech. Získan˘ ãas mi umoÏnil otoãit se, svût opût zrychloval, uvûdomoval jsem si, Ïe v prÛbûhu dvou tfií sekund jsem spotfieboval vût‰inu sv˘ch zásob energie. Glyhen uÏ se opût rozmachoval sekáãem. Byl rychl˘, nelidsky rychl˘. Ale nacházel jsem se v lep‰í poloze a tentokrát mu rychlost nestaãila, ãepel katany pro‰la pod jeho paÏí a zaÈala se mu hluboko do hrudníku. Zabral jsem obûma rukama, jednou jsem potáhl, druhou pouÏil jako opûrn˘ bod páky, ãepel se zafiízla je‰tû hloubûji a dostala se aÏ k srdci. Zhroutil se a málem mi vytrhl meã z rukou. Roz48


24.11.1956 17:37

Stránka 49

Visio in Extremis

hlédl jsem se, pot mû pálil v oãích, vzduch hvízdal v krku, jak jsem se snaÏil napumpovat ho do plic co nejvût‰í mnoÏství. Na nohou se drÏel uÏ jen jedin˘ glyhen. Nebylo mu to ale nic platné, protoÏe mu chybûly obû ruce, usekl jsem mu je v zápûstí. VÛbec jsem si nepamatoval kdy. To se pfii opravdu hlubokém vidûní pfied smrtí nûkdy stává – ãlovûk si prostû nûkteré vûci nepamatuje. Otfiel jsem katanu, schoval ji, vytáhl z v˘tahu dva mrtvé, nastoupil a zmáãkl tlaãítko do pfiízemí. Znovu jsem protivníky podcenil, léãka byla dobfie a velkoryse naplánovaná i provedená. Mûl jsem vlastnû ‰tûstí. Bez v˘strahy mû pfiemohl záchvat tfiesavky, musel jsem se opfiít o stûnu, abych se udrÏel zpfiíma. Je‰tû Ïe tu nebyly Ïádné mouchy. Staãilo by, aby mi jedna sedla na rameno, a zhroutil bych se. Pfii brzdûní v˘tahu mû napadlo, Ïe jsem moÏná mûl sjet do prvního patra, zamíchat se mezi lidi a pak po schodech odejít. Nepfiíjemn˘ pocit mû opustil, aÏ kdyÏ jsem spatfiil zástup neteãn˘ch korzujících lidí. O krvavé fieÏi o nûkolik desítek metrÛ v˘‰ nemûli ponûtí. První ãlovûk, kter˘ mû spatfiil, odvrátil zrak. Buì jsem byl bled˘ jako – jako upír, nebo zamazan˘ krví. Ustoupil jsem k právû stavûnému reklamnímu poutaãi, kde jsem nebyl tolik na oãích. Sundám si nejhÛfie poznamenan˘ kabát a meã do nûj zabalím, to bude muset staãit, rozhodl jsem se. AÏ teì se dostavila úleva, Ïe jsem doopravdy vyvázl. Bylo to jen o fous. Dûlníkovi lepícímu dal‰í ãást billboardu odpadl ãtverec polystyrenu. Byl jsem tak unaven˘, Ïe mi ani nestálo za to uhnout. Ale nebyl to polystyren, byla to síÈ. Staãil dotek a pfiilepila se na mû, najednou se rozvinula aÏ pfiekvapivû rychle. Vystartoval jsem, závaÏí zpÛsobila, Ïe se mi málem zamotaly nohy, ale zvládl jsem to. Ne v‰ak tu dal‰í síÈ, tûÏ‰í a vût‰í. Dal‰í chlap v pracovní kombinéze, kter˘ je‰tû pfied okamÏikem nûco míchal v kbelíku, na mû pohotovû vychrstl cel˘ jeho obsah. Staãil jsem jen pfiivfiít oãi, otevfiít uÏ jsem je nedokázal. Lepidlo. „Sem,“ zaslechl jsem. Nûkdo mi strãil do zad, oslepen˘ jsem pfiepadl pfies pfiekáÏku, pfiitom se pra‰til do hlavy. Pak uÏ jsem sly‰el jen zaklapnutí víka a syãení uvolÀujícího se plynu. Omamného plynu.

49

Žamboch_Visio - zlom :36 Stránka 1 TRIFID

Recommend Documents