Žamboch_Vesmír - zlom :43 Stránka 1 TRIFID

Žamboch_Vesmír - zlom

17.10.1956 21:43

Stránka 1

TRIFID


17.10.1956 21:43

Stránka 2

Miroslav Îamboch, Tomá‰ Barto‰ Turbulentní vesmír Tato kniha ani Ïádná její ãást nesmí b˘t kopírována, rozmnoÏována a ani jinak ‰ífiena bez písemného souhlasu vydavatele. Copyright © Miroslav Îamboch a Tomá‰ Barto‰, 2015 Cover © Petr Vyoral, 2015 © Stanislav JuhaÀák – Triton, 2015 ISBN 978-80-7387-913-6 Stanislav JuhaÀák – Triton, VykáÀská 5, 100 00 Praha 10 www.tridistri.cz


17.10.1956 21:43

Stránka 3


17.10.1956 21:43

Stránka 4


17.10.1956 21:44

Stránka 5


17.10.1956 21:44

Stránka 6


17.10.1956 21:44

Stránka 7

Zrození Maximální decelerace, minus tfii a pÛl g, vzápûtí jen dvû celé sedmdesát pût, ãást energie obrann˘ modul pfievedl do ‰títÛ. Tohle nedopadne z hlediska zachování m˘ch funkcí uspokojivû. Naskoãilo autonomní zálohování krátkodobé pamûti, urãené sbûrn˘m jednotkám analyzujícím trosky zniãen˘ch strojÛ. V kolizním kurzu se tyãila masa GH II – autonomního zbraÀového kontejneru, napovûdûla mi rozpoznávací rutina a vzápûtí pfii nárazu zmlkla. Stejnû tak i ‰edesát dva cel˘ch tfii desetiny procenta v‰ech ostatních systémÛ. Za obrovskou cenu pfietíÏení se mi podafiil udrÏet akceschopn˘ pouze pár operaãních manipulátorÛ a zásobník nástrojÛ. Vysokofrekvenãní fiezaãka se rozjeãela, mÛj zádov˘ pancífi pokropila první spr‰ka projektilÛ obrany GHáãka. Je‰tû Ïe kontejnery mají tak mizerné pancéfiování. Kov povolil, pancífi vibroval pod záplavou maloráÏních projektilÛ, ucítil jsem pinknutí navádûcího laseru. GH II – ten smrad – mû zamûfiil tak pfiesnû, Ïe se rozhodl odpálit mû pfiímo na svém povrchu! Termín ten smrad nepatfiil do bûÏného komunikaãního protokolu. Zfiejmû za to mohla havarijní situace a vyfiazení v‰ech bezpeãnostních limitÛ. Koneãnû jsem otevfiel pofiádnou ‰kvíru, pfietíÏil manipulátor na sto sedmdesát procent nominálu a dostal se dovnitfi. Právû vãas, úder zvenãí promáãkl do stûny v˘duÈ o prÛmûru devíti metrÛ a sedmdesáti centimetrÛ. Raketa ale nevybuchla, to uÏ GHáãko staãilo vyhodnotit situaci a explozi zabránilo. V‰ude okolo mû se v temnotû probouzely stroje. V temnotû – infra, ultra i standard optické senzory byly v hajzlu. Noktovizor – málem jsem na nûj zapomnûl. Pfiíli‰ mnoho ‰umu v systému. 7


17.10.1956 21:44

Stránka 8

Miroslav Îamboch, Tomá‰ Barto‰

V hajzlu, dal‰í termín bez jednoznaãného v˘znamu. ¤e‰ení havarijní situace vysvûtlovalo jeho pouÏití. Pomocí jednoho manipulátoru – druh˘ uÏ po pfietíÏení nefungoval s potfiebnou precizností – jsem se pfiesunul k nosníku, kter˘ v sobû podle standardního typu konstrukce ukr˘val pátefiní datové kabely. Po‰kozen˘ manipulátor spolehlivû poslouÏil k proniknutí dovnitfi. Zásobník nástrojÛ se neochotnû pootoãil, po zásahu neexplodující raketou i jemu dobíhala Ïivotnost, ale datov˘ interface mi je‰tû podal. Îivotnost, neÏivotnost, jeho kluzná loÏiska to mûla za pár. A byl jsem tam. GHáãka mají dost slu‰nou obranu proti informaãním útokÛm ze zjevného dÛvodu – obsah jejich útrob je velmi lákav˘. Já se ale pfiipojil pfiímo na pátefiní linku. Bylo to ekvivalentní provedení lobotomie jedin˘m potáhnutím skalpelu. Vlastnû fiezacího laseru. Váleãné stroje probouzené k Ïivotu ztuhly, kdyÏ jsem jim zmûnil pfiíkazy a vzápûtí zru‰il statut samostatnosti. A byl jsem v bezpeãí. Na chvíli. Na okamÏik jsem se napojil na analytické centrum GHáãka a obraznû jsem zalapal po dechu, jak se má v˘poãetní kapacita fiádovû nav˘‰ila. To staãilo, abych získal odpovûdi na otázky, které jsem je‰tû pfied mikrosekundou neznal. A abych si poloÏil otázky, o jejichÏ existenci jsem pfied mikrosekundou netu‰il. Tfii sekundy ãasu, mûl jsem je‰tû tfii sekundy ãasu, víc ne. Po 2998 mikrosekundách jsem skrze GHáãkÛv komunikaãní systém vyslal ultrakrátk˘ kódovan˘ signál urãen˘ na‰im pfiepadov˘m jednotkám. ZbraÀov˘ kontejner GH, i kdyÏ jen z poloviny naplnûn˘, je bohatá kofiist. A po zbyl˘ ãas jsem se vûnoval vytváfiení simulace standardního váleãného robota DB 24, tedy budování úkrytu, kde se schovám Já. Smeãka sebevûdom˘ch útoãn˘ch MesrtÛ dorazila s minimálním zpoÏdûním. Zabezpeãila a osadila prostor zpÛsobem prozrazujícím, Ïe to nejsou jen autonomní váleãné stroje, ale Ïe se nûkde mezi nimi ukr˘vá velící UI. Nepfiekvapilo mû to.

8


17.10.1956 21:44

Stránka 9

Turbulentní vesmír

Schopnost absorpce m˘ch fotoreceptorÛ byla uÏ z v˘roby kousek za devadesátisedmiprocentním kvantilem1, proto jsem si mohl dovolit ãást obrazové informace pfiebírat bez obav, Ïe na to pfiijdou. Oni, mí velitelé. Vidûl jsem sám sebe v zakfiiveném odrazu zrcadlové klenby. LeÏel jsem na ocelové plo‰inû ‰est metrÛ na sedm, po poslední akci byl mÛj pÛvodní tvar silnû zdeformovan˘. Silové manipulátory mi odstranili, zÛstaly mi dva funkãní pro jemnou práci. „Ztráta ãasu,“ fiekl kudlankovitû vyhlíÏející robot u ãásti, kterou jsem dfiíve oznaãoval jako pfiíì. Teì se mi jako vhodnûj‰í jevil termín hlavová nebo ãelní. Druhá kudlanka mi stála u zádi, v tomto pfiípadû jsem antropocentrick˘ termín radûji nepouÏil. Bez otálení pustila siln˘ CT sken. „Je to sériov˘ v˘robek z dob maximální nouze, mûl by mít vût‰inu parametrÛ pod prÛmûrem. A aÏ na pár v˘jimek má. Pfiesto vykazuje abnormální bojovou úspû‰nost. Máme zjistit, v ãem to je,“ komentovala svou ãinnost. Kudlanky ke komunikaci pouÏívaly radiové spojení; na‰tûstí tak silné, Ïe jsem ho dokázal pfiijmout i jen díky rezonanãním vazbám. Plazmov˘ hofiák se roz‰umûl a plamen o teplotû mírnû pfievy‰ující teplotu sluneãní fotosféry se zakousl do mého trupu. „Pfiehfiívá se,“ fiekla kudlanka ãíslo dvû. „Je to star˘ typ, supravodivost tfietí tfiídy.“ Jedniãka neochotnû – pfiipadalo mi, Ïe to je neochotnû – zhasla hofiák. Dfiíve jsem termíny neochotnû, moÏná a dal‰í podobné nepouÏíval. Nepatfiily ke komunikaãnímu protokolu. Teì se mi zdály nanejv˘‰ vhodné. Zvlá‰tní. „Nezb˘vá neÏ pouÏít fiezn˘ kotouã nebo chladit,“ zkonstatovala. Nacházel jsem se v místnosti urãené pro zkoumání potenciálnû rizikov˘ch vzorkÛ, s chlazením, pokud uÏ nebylo instalováno z jin˘ch dÛvodÛ, bude asi problém.

1 Devadesátisedmiprocentní kvantil v tomto pfiípadû znamená, Ïe devadesát sedm procent vyroben˘ch fotoreceptorÛ typu, jimiÏ byl vybaven DB2, bylo hor‰í kvality neÏ jeho vlastní fotoreceptory.

9


17.10.1956 21:44

Stránka 10


Na potvrzení m˘ch slov se rozjeãel rotující kotouã, podle zvuku minimálnû tfiicet tisíc otáãek za sekundu. „Stejnû je to ztráta ãasu,“ zhodnotila Jedniãka ve chvíli, kdy první kousky Ïhavého kovu z mého pancífie narazily na stûnu. Profiezat se m˘m pancífiem tak primitivním nástrojem chvíli potrvá, to bylo jasné. Dvojka se na svého partnera podívala, prodlevu jsem vnímal i pfii nedostatku sv˘ch v˘poãetních kapacit. „Má víc úspû‰n˘ch bojov˘ch záznamÛ neÏ devadesát devût procent strojÛ jeho typu.“ „To nic neznamená,“ odtu‰ila Jedniãka a ponofiila rotující diamantov˘ kotouã hloubûji do mého nitra. Tohle byl jednoduch˘ v˘poãet. Pokud bude pokraãovat stejn˘m zpÛsobem, vznítí se v‰echny mé nekovové a nekfiemíkové souãásti v blízkosti fiezu. Posléze se poÏár roz‰ífií. „A také má víc úspû‰n˘ch bojov˘ch záznamÛ neÏ ty – nebo já.“ Tlak na kotouã polevil, teplota pfiestala rÛst. „Souhlasím, mûli bychom udûlat komplexní diagnostiku,“ fiekla Jedniãka a vypnula nástroj. Pokud mezi kudlankami probûhla je‰tû nûjaká dal‰í datová v˘mûna, nezaznamenal jsem ji. Nikdy dfiíve jsem si ale nebyl vûdom tak rÛzn˘ch názorÛ mezi sv˘mi veliteli. Bylo mi jasné, proã je teì vnímám, proã je analyzuji. Stal jsem se nezávislou UI, umûlou inteligencí, stejnû jako byli oni. Pitva – vlastnû vivisekce, stále jsem zÛstával naÏivu – skonãila a nahradilo ji zkoumání pomocí citliv˘ch ãidel a skenování. I se sv˘mi omezen˘mi moÏnostmi jsem vnímal nekódované datové toky mezi kudlankami – podrobnû analyzovaly mou bojovou historii. „V‰echno ukazuje na zárodky individuality,“ zkonstatovala Jedniãka. „Atypická v˘zbroj, specifické úpravy v rámci korektivní údrÏby.“ „Ano, vÏdy ‰el po nejvy‰‰í palebné kapacitû, i za cenu sníÏené pasivní obrany,“ souhlasila Dvojka. „Mûl by b˘t rozebrán a poslán do ‰rotu.“ Moji ‰éfové nemûli rádi, kdyÏ se autonomní systémy spontánnû vyvíjely, TuringÛv práh nesmûl b˘t nikdy pfiekonán. 10


17.10.1956 21:44

Stránka 11


„Spousta tûch, co jsou v ‰edém pásmu, vykazuje individuální ãrty,“ poznamenala Dvojka a dál se sondami hrabala nûkde blízko mé spinální záloÏní logické jednotky. Co pfiesnû provádûla, jsem netu‰il, víc mi ãidla nefiekla. Mohl jsem se sice pokusit získat informaci z deformovaného odrazu na chromovû lesklém povrchu tûla Dvojky, ale netroufal jsem si. „Einstein-Boseho jádro2 je izolované, jen pro navigaãní v˘poãty. Rozhodovací modul je navíc ze star˘ch logick˘ch ãipÛ, potfieboval by fiádovû vût‰í v˘poãetní v˘kon, neÏ má, aby si uvûdomil sám sebe a stal se nezávislou inteligencí.“ A právû to se stalo, kdyÏ jsem se napojil na systém GHáãka. Primitivní, napevno zadrátovan˘, ale disponující znaãnou v˘poãetní kapacitou. Vûci zaãínaly dávat smysl. „Je to star˘ kfiáp,“ souhlasila Jedniãka. A díky Courigtovû hysterezi mi vlastní já zÛstalo i poté, co jsem o v˘poãetní kapacitu zase pfii‰el. Pfiekroãil jsem TuringÛv práh a stal jsem se sebou sam˘m. A nechtûl jsem umfiít. „Je v akci s pfiestávkami uÏ hodnû dlouho,“ zkonstatovala Dvojka, stále se probírající m˘mi bojov˘mi záznamy. Cítil jsem, jak se aktivoval záloÏní zdroj, aby mÛj rozhodovací modul dokázal splnit poÏadavky na datové toky. Museli mi v pamûti dûlat pûkn˘ prÛvan. „Mûli bychom ho se‰rotovat,“ drÏela se dál svého názoru Dvojka. Zaãínal jsem chápat, co se ve mnû zmûnilo. Navigaãní modul se pfietvofiil zpÛsobem, kter˘ mu umoÏÀoval mnohem intenzivnûj‰í a strukturovanûj‰í komunikaci s rozhodovacím modulem. V tom – asi – spoãívalo mé Já, mé jádro. „Zaãínám standardní test,“ neodpovûdûla mu Jedniãka a souãasnû poslala první balík otázek.

2 Bose-EinsteinÛv kondenzát je látka tvofiená bosony o teplotû blíÏící se absolutní nule, ve stavu s minimální kvantovou energií, vykazující makroskopicky pozorovatelné kvantové chování. VyuÏívá se ke kvantov˘m v˘poãtÛm, u umûl˘ch inteligencí vy‰‰ího fiádu ãasto tvofií jádro jejich osobnosti. Pfiíslu‰né knowhow je jedno z pfied lidmi nejstfieÏenûj‰ích tajemství.

11


17.10.1956 21:44

Stránka 12


Ze svého úkrytu v nejspodnûj‰ích patrech jádra jsem pozoroval, jak se logická rozhodovací jednotka s podmíneãnû autonomním rozhodováním snaÏí vyrovnat se záplavou otázek. Bytostnû jsem si uvûdomoval, Ïe dfiíve jsem disponoval jen ãásteãn˘m sebeuvûdomûním, pouze takov˘m, které slouÏilo k optimalizaci rozhodování v bojov˘ch akcích, kdy jsem se musel spolehnout jen sám na sebe a nemûl spojení s vedením. Tahle má ãást se teì za kaÏdou cenu snaÏila najít správnou odpovûì na otázky, kter˘mi ji vy‰etfiovatelé zahrnovali. A naprosto netu‰ila, Ïe mnoho z nich jsou pasti, které mají zjistit, jak moc je uvûdomûlá, jak moc nezávislá a kolik jí toho chybí, aby se stala skuteãnou samostatnou inteligencí. Nemohl jsem pomoct, nesmûl jsem nijak zasáhnout, protoÏe mezi tûmi otázkami urãitû byly dal‰í pasti urãené na odhalení takov˘ch, jako jsem byl já. A nemûl jsem ‰anci odhalit je, protoÏe tenhle test zkonstruovaly mnohem chytfiej‰í entity, neÏ jsem byl já. Jediné, o co jsem se postaral, bylo ru‰ení komunikace mezi navigaãním a rozhodovacím modulem. PokaÏdé, kdyÏ jsem ji pfii‰krtil moc, zaãal jsem se ztrácet, jako bych upadal do kómatu, obraznû jsem si pfii‰krtil pfiívod krve do mozku. Test koneãnû skonãil. Vûdûl jsem, Ïe na v˘sledku závisí v‰echno. Z mého pohledu, samozfiejmû. „Chybí mu uÏ jen kousek, je v ‰edém pásmu,“ fiekla Dvojka. ·edé pásmo. Ten termín jsem mûl v pamûti, ale dosud jsem mu nikdy nevûnoval pozornost, protoÏe byl pro mû nezajímav˘, nedÛleÏit˘. Kudlanky náhle strnuly a svou polohu nezmûnily po pût cel˘ch ‰edesát sedm setin sekundy. Nûco je vytíÏilo naplno, komunikoval s nimi nûkdo z vy‰‰ích pater hierarchie. Nechaly mû na stole a ode‰ly; po nûjaké dobû laboratofi sama ztlumila svûtla a uspala diagnostické systémy. âekal jsem – mohl to b˘t jen dal‰í zpÛsob testu. Opatrnû jsem si znovu pro‰el v‰echno, co se ve vy‰etfiovací místnosti odehrálo, a s pravdûpodobností devadesát tfii procenta mi vy‰lo, Ïe to zkou‰ka není. Stejnû jsem ale radûji nespûchal. Oni byli mnohem chytfiej‰í. 12


17.10.1956 21:44

Stránka 13


Ohmatal jsem v‰echna dostupná datová pfiipojení, nejprve jako veteránsk˘ váleãn˘ robot DB 24 a potom jako Já. Bez jak˘chkoliv problémÛ jsem se dostal do terciární informaãní sítû vznikající vzájemn˘m propojením obsluÏn˘ch administrativních a správních systémÛ, v‰ech strojÛ na základnû a v‰ech váleãn˘ch strojÛ minimálnû v stand by módu. Na téhle síti nepanovala Ïádná pravidla, aÏ na základní komunikaãní protokol, kter˘ se ale permanentnû modifikoval, jak se mûnili zúãastnûní. Dfiíve jsem se do sítû zapojoval jen mimochodem, protoÏe bylo divné nevyuÏít jakéhokoliv informaãního zdroje. Teì jsem se na nûj naopak soustfiedil, protoÏe byl nekontrolovan˘ a pomíjen˘, souãasnû jsem v‰ak naslouchal i jinde. Napoãítal jsem celkem pût set ‰edesát sedm váleãn˘ch strojÛ nejrÛznûj‰ího typu. To byla sotva pûtina oproti poãtu nasazenému v pfiedchozích operacích. Zajímavé. Dál jsem jen pasivnû sbíral data. Poté, co jsem pfiekroãil TuringÛv práh, mi byla jasná spousta vûcí, které jsem pfiedtím nechápal a ani se o nû nezajímal. Nemûl jsem proã. Tvofiili jsme pûknou zoo, vût‰inou samí veteráni spousty bitev, sflikovaní techniãtí hybridi ze souãástí, co zrovna sklad dal. A také jsme pfiedstavovali bizarní sebranku entit na nejrÛznûj‰ím stupni v˘voje a sebeuvûdomûní. Nûktefií pfiíli‰ hloupí, jiní zmrzaãení, dal‰í zase hodnû chytfií, ale tak odli‰ní a pokfiivení, Ïe jsem se od jejich cizosti musel rychle odvrátit. Umûlé inteligence nucené k poslu‰nosti hardwarov˘mi nástroji pfiímo v jejich mozcích. A urãitû mezi námi byli lovci takov˘ch, jako jsem byl já. JenomÏe inteligence se brzo zaãnou nudit, stejnû jako jsem se zaãal nudit já. PfiestoÏe to pfiedstavovalo risk, vyslal jsem do systému laboratofie pár ãichacích psÛ. Na‰li nûkolik pastí, hodnû star˘ch pastí, pocházejících je‰tû z dob v˘stavby laboratofie. Podle objeven˘ch dat ‰lo spí‰ o v˘slechovou / demontáÏní místnost. A muãírnu, jak ukázaly hloubûji ukryté záznamy. I nás umûlé inteligence je moÏné muãit. Zajímavé. Pfiímo v systému laboratofie jsem objevil nûkolik spících poãítaãÛ s ohromnou brutální silou, urãenou pro lámání kódovacích bariér a pravdûpodobnû i v˘slechy a vym˘vání mozkÛ umûl˘ch inteligencí. 13


17.10.1956 21:44

Stránka 14


Velmi opatrnû jsem si je prohlédl, a opravdu to byly jen extrémnû v˘konné, ale souãasnû jednoduché poãítaãe. Probudil jsem je a napojil se na nû. Zpoãátku to bylo jen, jako kdyÏ ãlovûk získá silnûj‰í svaly, které horko tûÏko ovládá. Pak jsem si je v‰ak podfiídil, do jejich témûfi nekoneãn˘ch 4D datov˘ch plání vtûlil struktury roz‰ifiující mé vlastní já a díky tomu si podfiídil mnoÏství dal‰ích nástrojÛ dostupn˘ch v okolí. Najednou jsem mûl k dispozici mnoÏství zorn˘ch polí v nejrÛznûj‰ích ãástech elektromagnetického spektra a v˘stupy ze spousty dal‰ích senzorÛ monitorujících okolí. NejdÛleÏitûj‰í ale bylo, Ïe mi to najednou myslelo mnohem rychleji, jasnûji a pronikavûji. Znovu jsem se napojil na terciární síÈ a pátral po podobn˘ch, jako jsem já. Pfiedstíral jsem, Ïe za zvûdavostí stojí jen zãásti uvûdomûlá obstaroÏní DB 24, jejíÏ hlavní individualita spoãívá v agresivním vedení boje a spoléhání na maximalizaci palebné síly. Nejslibnûji se mi jevil bitevník UW 12. Tfiicetitunov˘ stroj bizarní konstrukce pohybující se na vzduchovém pol‰táfii – nebo pod zemí. Netu‰il jsem, ve které fázi korporátních válek se tyhle stroje stavûly. Byl opatrn˘, inteligentní a já se na nûj zamûfiil, protoÏe patfiil k nejstar‰ím robotÛm s kontinuální historií bez pfiemazání. A také jsem objevil dva hlídaãe, jednoho automatického a druhého inteligentního, kter˘ v‰ak terciární síÈ plnil pátraãi s algoritmy odvozen˘mi z tfií základních primárních vzorÛ. A zjevnû se bavil nûkde jinde. Mezitím se ke mnû z ‰epotu ostatních dostávaly spousty útrÏkÛ informací, z nichÏ jsem si postupnû tvofiil zpfiesÀující se obrázek o situaci. Byl jsem majetkem spoleãnosti UINC registrované na Zemi s licencí pro tûÏbu a budování základen v kosmickém prostoru vnû Sluneãní soustavy. PÛvodnû to byla spoleãnost fiízená lidmi, pozdûji ve stupÀujícím se chaosu korporaãních válek nucená zapojit do rozhodovací hierarchie i umûlé inteligence. V dal‰í fázi války se ne‰Èastnou náhodou stalo, Ïe nepfiátelsk˘ úder anihiloval lidskou ãást vedení spoleãnosti. Nebyla to aÏ taková náhoda, v ‰epotu jednoho napÛl pomateného nosiãe náloÏí velkého kalibru jsem na‰el krátkou sekvenci prozrazující, Ïe to byl on, kdo zasadil zmínûn˘ úder, a ne na‰i nepfiátelé. 14


17.10.1956 21:44

Stránka 15


Hladovû jsem sbíral jakákoliv volnû pfiístupná data v síti a v jednom z koridorÛ protkávajících masu báze jsem zaregistroval pohyb a známé signatury – mé kudlanky, Jedniãka a Dvojka, se vracely odnûkud, kam jsem ani sv˘mi prodlouÏen˘mi smysly nevidûl. Byly mimo bûÏnû dostupnou datovou síÈ. Vzhledem k tomu, Ïe byly schopné komunikovat na dálku, dÛvodem pro jejich odchod muselo b˘t utajení. A teì se vracely. âekalo mû dal‰í kolo pfiedstírání, Ïe jsem jen star˘ váleãn˘ robot. „Nemá‰ ‰anci, rozeberou tû,“ dostal jsem neãekanou zprávu ze sítû. Díky svému pfiedchozímu pátrání jsem dokázal zjistit, od koho – odesílatelem byla právû UW 12. Pfiesnû adresovat nûkoho druhého na terciární permanentnû se promûÀující síti je obtíÏné a souãasnû i rizikové, protoÏe to zanechává stopy. „Proã mû varuje‰?“ poslal jsem otázku bez cíle, ale on musel pochopit, Ïe je pro nûj. „Roboti si musejí pomáhat.“ To neznûlo, jako by se v tom skr˘valo nûco víc, ale pozdûji to je‰tû provûfiím. Teì jsem nemûl ãas. Soustfiedil jsem se na své kudlanky. Mûl jsem nûco mezi tfiiadvaceti a pûtadvaceti sekundami. A pokud mû mohlo nûco zachránit, byla to taktika staré DB 24. Dvefie se otevfiely, luminofory se rozsvítily ve shodû s obsluÏnou procedurou laboratofie, vzápûtí jedna z nich praskla, pfiesnû jak jsem naplánoval, a zahltila prostor elektromagnetick˘m chaosem a stfiepinami. Vysokofrekvenãní fiezaãka, kterou se do mû nakonec pustili, se rozjeãela, plazmov˘ hofiák se rozpálil do bíla. Podafiilo se mi otevfiít první kudlance trup a ufiíznout lev˘ pfiední pafiát, pak zareagovala rychlostí danou technologií vázan˘ch kovov˘ch krystalÛ a úderem druhé konãetiny mû poslala zpût proti stûnû. Je‰tû jsem staãil odpálit rotující disk fiezaãky, kter˘ by jí rozsekl hlavu – pokud by ho nesrazila v letu. Dal‰í zásah, netu‰il jsem ãím, mû na pÛl sekundy vyfiadil z provozu. „Zastav!“ prodral se ke mnû rozkaz Dvojky. Pro mû samozfiejmû neplatil, já jsem nebyl schopen zastavit vÛbec nic. 15


17.10.1956 21:44

Stránka 16


Charakteristick˘ tepeln˘ vzor uvádûjící k explozi sofistikovanou strukturovanou v˘bu‰ninu pohasl. Exploze by rozmetala mû, moÏná po‰kodila stûnu za mnou, a to by bylo v‰echno. Následující komunikaci jsem dokázal pochopit aÏ zpûtnû, jak byla rychlá. „Demontovali jsme ho, odstraÀovali jeho periferie a nechali jsme zapojen˘ rozhodovací logick˘ modul, zareagoval pfiesnû, jak má bojov˘ robot DB 24 zareagovat. Bránil se.“ „Útoãil,“ zaznûla námitka. „Souhlasím, útoãil maximálním potenciálem, kter˘ byl schopn˘ si obstarat, s malou ‰ancí na pfieÏití.“ „Desetina promile.“ Sám jsem si dával procento, asi jsem je podcenil. „Ano, je to jeho základní programování.“ K tomu uÏ mû Ïádn˘ komentáfi nenapadl. Pak mnou mrskli na stÛl a zÛstalo mi tak málo energie a následnû inteligence, Ïe jsem nebyl schopen porozumût, co fiíkají, pouze jsem si v‰echno ukládal do pamûti. Nechali mû existovat. MoÏná i protoÏe se chystali na velkou bitvu. Ze záznamÛ vypl˘valo, Ïe nepfiátelé je‰tû nedávno byli spojenci, ale na tuhle váleãnou politiku jsem nemûl dost informací ani inteligence a v˘poãetní kapacity. Sledoval jsem, jak sváfiecí automat opravuje mÛj pancífi, dal‰í opravárensk˘ robot instaloval nové manipulátory místo tûch po‰kozen˘ch a odstranûn˘ch. S prodluÏující se dobou svafiování rostla má vnitfiní teplota, i kdyÏ interní chladiãe pracovaly na pln˘ v˘kon. S rostoucí teplotou klesala v˘konnost Einstein-Boseho jádra a s tím i má inteligence, aÏ jsem se opût potácel na hranici sebeuvûdomûní. Dal‰í desetitisícina stupnû nahoru, skokem jsem se propadl pod Turingovu mez a… …opravy postupovaly podle harmonogramu, bojové pohotovosti dosáhnu do deseti hodin dvaceti minut vãetnû potfiebn˘ch technologick˘ch pfiestávek. Stál jsem zaparkovan˘ ve skladi‰ti na stojánce, probíral se zbrojními pfiíkazy a spekuloval nad tím, co a jak mohu s ostatními roboty/ 16


17.10.1956 21:44

Stránka 17


stroji/automaty vyk‰eftovat/vymûnit, aniÏ bych se provinil proti taktick˘m poÏadavkÛm. A najednou jsem byl zpût, byl jsem to opût Já. Nebyl to pozvoln˘ pfiechod, ale náhlé vynofiení z ãerné hlubiny, rychl˘ návrat z nevûdomí. S co nejkrat‰ím zaváháním jsem pokraãoval v tom, co jsem dûlal dosud, souãasnû si pfiehrál zpûtn˘ záznam svého chování za nûkolik posledních hodin, abych získal vzor, kterého se budu drÏet. Zajímal jsem se o v˘zbroj a o to, jak se stát na boji‰ti co nejefektivnûj‰ím. Proã ne, v tom jsem mohl snadno pokraãovat. Z pfiedchozích misí jsem mûl ulit˘ch pár zajímav˘ch hraãek uloÏen˘ch ve skladi‰ti jako specifické náhradní díly pro mû. Z vûcí, které bylo moÏné na ãerném trhu získat, mû nejvíc lákaly dvû termonukleární stupÀové náloÏe, které v sobû díky chytré technologii obsahovaly dvacet nezávisle navádûn˘ch pum, kaÏdou o dvou megatunách. Dvacet megatun, vlastnû dvakrát dvacet megatun, to je úÏasné! Nebo ne? JenomÏe pokud bych si obstaral tuhle legrácku a pfiitom je‰tû splnil taktické poÏadavky velení, váÏil bych o tfii ãtvrtû tuny víc, neÏ bych dle technického pasportu mûl. Mizerné. Zaãal jsem hledat nûjaké kliãky, jak limit obejít, aniÏ bych poru‰il bojové poÏadavky. Pfiitom jsem pfiem˘‰lel, jak je moÏné, Ïe na‰e velení jistou autonomii a technickou variabilitu sv˘ch pû‰ákÛ v poli toleruje. Jediné moÏné vysvûtlení, které mi pfii‰lo pravdûpodobné, bylo zv˘‰ení efektivity bez dal‰ích dodateãn˘ch investic. Povolená mírná evoluce strojÛ, které s velkou pravdûpodobností v dal‰ím boji pfiestanou existovat. A pokud ne, nutná selekce tûch, co se stanou pfiíli‰ chytr˘mi. MoÏná se nad tím pozdûji zamyslím. AÏ budu mít k dispozici vût‰í v˘poãetní kapacitu. „O 845-56 má speciální variantu turbíny.“ Terciární síÈ jsem monitoroval stejnû jako ostatní, ale pouÏíval jsem k tomu nástroje, které jsem vyvinul pfii pobytu v laboratofii s vyuÏitím jejích superpoãítaãÛ. Díky tomu jsem dokázal odhalit, Ïe informace pochází od zastaralého UW 12. Musel mû nûjak sledovat, zjistil, Ïe jsem zpût, a dokonce vûdûl, o co se zajímám! Skoro mû vydûsilo, Ïe jsem tak prÛhledn˘. Ale my oba jsme pfievezli hlídací ohafie. Snad jsem tedy nebyl tak ãiteln˘. NeÏ jsem se 17


17.10.1956 21:44

Stránka 18


rozhodl, co dál, soustfiedil jsem se na jím oznaãeného váleãného robota. O 845-56 byl jeden z tûch podivn˘ch, ktefií plnili bojová zadání tak nûjak mimochodem a pfiitom se vûnovali sv˘m obskurním zájmÛm. Jednou z nûjakého dÛvodu do terciární sítû poslal sérii trajektorií, které povaÏoval za optimální pro nadcházející bojovou akci. A opravdu, cel˘ útok absolvoval ve shodû s matematick˘m modelem, kter˘ prezentoval. A pfieÏil, a s ním i ti, co ho následovali. Pak byl velením analyzován a zkoumán, zfiejmû bez v˘sledku, protoÏe se vrátil zpût do hangáru. Odhadoval jsem, Ïe jeho pfiístup k realitû byl pfiíli‰ cizí, nepochopiteln˘, a oni nehodlali riskovat jeho vyuÏívání ve vût‰ím mûfiítku. Ale moÏná jsem se m˘lil. O 845-56 od té doby nekomunikoval s okolím uÏ vÛbec, samozfiejmû mimo pfiedepsan˘ protokol. Kontaktoval jsem ho a dostal technické parametry spalovací turbíny, kterou by mi mohl poskytnout. Co by za ni chtûl, mi ale nefiekl. Poslal jsem mu proto seznam toho, co mám. Odhadoval jsem, Ïe pokud bude mít o nûco zájem, budou to speciální logické jednotky, které jsem vydoloval z jednoho hodnû nepfiíjemného útoãného kluzáku s v˘sadkem. O 845-56 si ale vybral staré deskové sety ãipÛ, které jsem nevyhodil jen proto, Ïe bylo hodnû tûÏké je získat a já netu‰il, jak fungují. A za nû mi byl ochoten pfienechat turbínu vyrobenou technologií umoÏÀující zv˘‰it teplotní spády o dvanáct set stupÀÛ v˘‰ a tím díky klasické fyzice Jouleho-Brytonova cyklu v˘znamnû zv˘‰it úãinnost a eliminovat tak mou vy‰‰í hmotnost. Tato modifikace v‰ak uÏ byla na hranû tolerance, mohli mû vyhmátnout kontrolofii. Vzhledem k tomu, Ïe ‰epot o pfiesnosti práce kontrolorÛ v poslední dobû nefiíkal nic lichotivého, rozhodl jsem se do toho jít. Ale pfiekroãit standardní hmotnost o tfii ãtvrtû tuny? Opût jsem zaváhal. Kamikadze. To slovo mi samo o sobû nic nefiíkalo, ale mí ohafii ho dokázali vysledovat k UWãku. Deset minut jsem ho analyzoval ze v‰ech stran a pak jsem pfiistoupil na obchod, v˘konnou turbínu za deskové sety ãipÛ, s pfiekroãenou hmotností jsem se nepáral. Kamikadze… 18


17.10.1956 21:44

Stránka 19


Hlá‰ení o zavfiení kontejneru, dal‰í hlá‰ení, Ïe náklad – my v‰ichni – je zabezpeãen a náleÏitû upevnûn. Mírné gravitaãní zrychlení, to nás elektromagnetick˘ prak vystfielil na obûÏnou dráhu, ozvûny komunikace logistick˘ch poãítaãÛ, jak nás zafiazovaly na správné místo v konvoji a pak v transportní lodi. Zaãala se mnoÏit chybová hlá‰ení, to se kolem nás utahovala gravitaãní kapsa deformující prostor i ãas, oddûlující nás od Einsteinova vesmíru a jeho postulátÛ. UÏ jsem to mnohokrát zaÏil, teì poprvé mi v‰ak údaje z ãidel svou nepochopitelností nahánûly hrÛzu. Odpojit je jsem se ale neodváÏil, protoÏe pfied návratem do klasického prostoru mi mohly poskytnout varování. A také jsem na sebe nijak nechtûl upoutat pozornost zmûnou chování. VyuÏil jsem mrtvého ãasu daného poÏadavky technologie k tomu, abych probral v‰echny, i ty nejstar‰í periferní databanky. Roboti si musí pomáhat, byla vûta z knih spisovatele science fiction pfielomu dvacátého a jednadvacátého století. Koexistenci lidí a umûl˘ch inteligencí tam líãil v mnohem rÛÏovûj‰ím svûtle, neÏ byla realita. Kamikadze, BoÏí vítr, byl tajfun, kter˘ o sedm století dfiíve rozmetal obrovskou invazní flotilu stfiedovûk˘ch váleãníkÛ, nebo – coÏ byl podle mû v˘klad, kter˘ mûlo staré UW na mysli – sebevraÏedn˘ bojovník. To mi poskytlo mnoho námûtÛ k pfiem˘‰lení. A uÏ jsme byli zpût v reálu. Kontejner k jednorázovému pouÏití se s puknutím otevfiel jako pfiezrál˘ lusk a po pfiesnû definovan˘ch trajektoriích vychrlil svÛj smrtonosn˘ náklad. Pfiímo z obûÏné dráhy jsme se fiítili dolÛ ke kamenitému povrchu planety pozemského typu. SloÏení atmosféry bylo nedÛleÏité, dÛleÏit˘ byl tlak. Bez ãoãek generovaného elektromagnetického pole, ‰títÛ razících nám v houstnoucím vzduchu tunely, bychom shofieli na prach. Takhle jsme se nemuseli starat o disipaci tepelné energie a místo toho jsme zaútoãili kinetick˘mi bombami v podvûsn˘ch nosiãích, které jsme vzápûtí také odhazovali. Pfii rychlosti tfiinácti kilometrÛ za sekundu byla energie ukrytá v kompaktních válcích ze slitiny wolframu a uranu ohromující. Z prvních nepfiesn˘ch dat jsem zjistil, Ïe útoãíme na rozlehlé industriální centrum ukryté pod povrchem. 19


17.10.1956 21:44

Stránka 20


Ná‰ atak zpÛsobil ohromné ‰kody, pak jsme se v‰ak museli zbavit pfiemíry kinetické energie a stali se tak jednoduch˘mi cíli pro jejich obranu. Desítky m˘ch druhÛ zmizely v ohniv˘ch koulích obranné palby, neÏ zaãalo mít smysl pokou‰et se manévrovat. To uÏ pokraãovala druhá vlna. I ji ãekaly ohromné ztráty. Kamikadze, byli jsme obûtováni. Proã ne, to je válka, ale nelíbilo se mi to, nechtûl jsem pfiestat existovat – umfiít (?). Motory naplno – vlastnû ne naplno, na sto sedm procent nominálního v˘konu –, chytrá náloÏ mû minula, laserem jsem odpálil její rozbu‰ku a zmûnil tak pÛl tuny vysoce brizantní tfiaskaviny v nijak zvlá‰È nebezpeãnou hmotu. PouÏili na mû zbyteãn˘ overkill, na mé zniãení by staãila pûtina. Pfii pfiesnûj‰ím zásahu i ménû. Tûsnû nadzvukovou rychlostí jsem se vracel zpût do centra bojÛ sotva tfiicet metrÛ nad zemí; v kopírovacím letu jsem se snaÏil niãit palebná hnízda. Rychlost mi nedávala dost ãasu na pfiesné mífiení, nechával jsem to na intuitivním algoritmu – se slu‰n˘mi v˘sledky. Na‰e první vlna mûla ztráty sedmdesát pût procent, druhá ãtyfiicet ‰est, ale ãítaãe se rychle hnaly nahoru. Odpor neslábl, naopak sílil. Vypadalo to, Ïe na‰i prÛzkumníci a stratégové se zm˘lili. Nebo ne? Kamikadze? Tfii stíhaãi okolo mû, dva mû dostali do kfiíÏové palby, ale pancífi vydrÏel, tfietí se pustil za mnou a vletûl do sítû z nanovláken, která ho spolehlivû sundala z oblohy. âítaãe ztrát dál stoupaly, zásoby munice naopak bleskovû klesaly. Podafiilo se mi zniãit v˘konn˘ palpost umístûn˘ na horském ‰títu pfiehlíÏejícím planinu mezi dvûma horsk˘mi hfiebeny, tím jsem se vydûlil z prÛmûru a udûlal ze sebe prioritní cíl. Zájem nepfiátel o mû zesílil. V záplavû dat jsem dostal balík signovan˘ klíãem UW, byl to smûrovan˘ signál a nepfii‰el shora, ale kupodivu zespodu. Nemûl jsem kapacitu na virovou obranu, v‰echnu jsem spotfiebovával na úniky a útoky. V balíku byla podrobná mapa prostoru podzemí pod námi, 20


17.10.1956 21:44

Stránka 21


podle ní se industriální komplex táhl stovky kilometrÛ daleko. A odpovídaje jeho velikosti byl patfiiãn˘m zpÛsobem i chránûn˘. „Kdy se objeví dal‰í útoãné vlny?“ vyslal jsem otázku velení. Z první vlny nás zb˘valo patnáct, z druhé dvacet sedm, ze tfietí, zatím poslední, tfiicet tfii procent, tfiicet dva, dvacet devût… Nebe v‰emi smûry pokr˘valy explodující ohnivé koule, obránci získávali pfievahu. UÏ se nás nesnaÏili sundat za kaÏdou cenu, jejich algoritmy se zmûnily a upfiednostÀovaly minimalizaci ztrát a ‰etfiení municí. VyuÏil jsem toho a riskantním manévrem za pouÏití dávky z nejtûÏ‰ího gatlingu po‰kodil nadzvukov˘ bitevník, kter˘ se mû tvrdo‰íjnû snaÏil sestfielit. UdrÏel se sice ve vzduchu, ale vypadalo to, Ïe moc ovladateln˘ není. „Útok zaãne, aÏ prÛzkumné jednotky splní svÛj úkol. Pokraãujte,“ dostal jsem odpovûì velení a koordináty, kam jsem se mûl pfiesunout. Oznaãovaly území mimo dosavadní oblast na‰eho útoku, kde byly síly protivníka zatím nedotknuté. Byli jsme obûtováni, aby na‰e velení odhalilo zdroje protivníka, zfiejmû jiné umûlé inteligence vy‰‰í tfiídy. Pasivní detektory zapípaly, ocitl jsem se v zamûfiovaãi tfií rÛzn˘ch systémÛ. Ouhooo! Pfiitlaãil jsem na riziko, oheÀ sr‰ící z turbíny spékal zemi za mou zádí. „Musíme zmûnit strany, jestli chceme pfieÏít,“ poslalo UWãko dal‰í zprávu. „Jak se mûní strany poté, co jste nepfiíteli srovnali se zemí blíÏe neurãen˘ poãet prÛmyslov˘ch objektÛ a zniãili mu tfiináct váleãn˘ch strojÛ?“ MoÏná patnáct. Dal‰í datov˘ pfienos patfiil k zaslané mapû. Rozvinul jsem ji pfied sebou, pfiibyly v ní symboly oznaãující plán dal‰ího útoku, podle radarov˘ch odrazÛ na hranici detekovatelnosti uÏ zapoãal. Na‰e hlavní síly mûly zaútoãit z v˘chodu z nízkého pfiízemního letu. Sledoval jsem ãítaã ztrát, poãty zb˘vajících strojÛ obûtovan˘ch prÛzkumn˘ch vln klesaly k nule, velení nûkde na obûÏné dráze 21


17.10.1956 21:44

Stránka 22


za cenu ohromn˘ch ztrát dostávalo dal‰í data pro upfiesnûní postupu. „Pospû‰ si, uÏ jsou v pohybu.“ UW 12 mûl senzory snad v‰ude. Nebo dokázal de‰ifrovat spojení hlavních útoãn˘ch sil. Vidûl jsem, jak se na mapû zobrazují rychle se mûnící pozice na‰í hlavní úderné skupiny. Na‰í? I kdybych pfieÏil, budu rozebrán kvÛli neuposlechnutí rozkazu. Jejich hlavní úderné skupiny. Proud dat od UWéãka, pfiicházející odnûkud z podzemí, neustával, mapa získávala na podrobnosti, nejvíc se zpfiesÀovala její geologická vrstva. Na‰i pÛvodní protivníci uÏ ho nezajímali. Opou‰tûl jsem místo bojÛ, letûlo za mnou posledních pár stfiel. Soustfiedil jsem se jen na mapu. PrÛmyslov˘ komplex se nacházel na staré litosférické desce, nedaleko od nûj, ‰irokou rovinou mezi pohofiími, mezi kter˘mi jsem se drÏel, se táhl geologick˘ zlom. Je‰tû dál na v˘chod se potkával s dal‰í linií, v místû prÛseãíku jen pár set metrÛ pod zemí plály záfiivé skvrny magmatick˘ch jezer. A navíc se tam sloÏení planetární kÛry prudce mûnilo. „Na geologii jsem expert,“ poslal mi a doplnil údaje o obraz postupujících jednotek na‰ich b˘val˘ch velitelÛ. Odhadl jsem to ‰patnû, rychlostí dvou set kilometrÛ za hodinu se blíÏily pozemní a pfiízemní armáda. Hodnû velká armáda. Nula, nula, nula. Poãitadlo stavu prÛzkumn˘ch vln kleslo na nulu, nûjak mû zanedbali. Jakou rychlostí a jak nízko nad nerovn˘m terénem musí na‰inec letût, aby mûl ‰anci, Ïe ho nesestfielí nepfiátelská palba, a souãasnû za sebou dokázal shazovat v pravideln˘ch rozestupech dvoumegatunové nukleární pumy? Zformuloval jsem si jednoduchou úlohu. „ZtraÈ se,“ signalizoval jsem. „Má‰ maximálnû ‰edesát sekund.“ Vdechl jsem sv˘m algoritmÛm a taktick˘m rutinám trochu víc sebevraÏednosti a vznesl se na vlnû nad‰ení. To se mi líbilo, to se mi vÏdycky líbilo! Vytoãil jsem turbínu do maximálních otáãek, na maximální teplotu, a pak, v rychlosti jeden a tfii ãtvrtû kilometru za sekundu, jsem 22


17.10.1956 21:44

Stránka 23


z v˘‰ky necel˘ch ãtyfiiceti metrÛ zaãal sypat svÛj smrtonosn˘ náklad. Bylo to nádherné, úÏasné! Poslední náloÏe dopadaly uÏ mezi postupující jednotky, které jsem na vizuálu vnímal jen jako rozmazané skvrny. I to se mi zatracenû líbilo. A tûsnû pfiedtím, neÏ mû dostihla tlaková vlna, jsem zmûnil vektor tahu prudce vzhÛru. Mé nukleární náloÏe mohly zpÛsobit jen omezené ztráty, niãily jen roboty, ktefií se ocitli pfiímo v epicentru explozí nebo jeho bezprostfiední blízkosti. DÛleÏitá v‰ak byla jiná vûc. Geologick˘ zlom se od místa své nestability otevíral jako nûjak˘ gigantick˘ zip, z útrob planety se fiinulo rudé magma, mraky sirného d˘mu zastínily oblohu. Víc jsem nevidûl, nezbyl ãas. Bylo to o‰klivé a v rud˘ch hlá‰eních alarmÛ, vlastnû spí‰ poruch a systémÛ vyfiazen˘ch z provozu, nebylo vÛbec nic povzná‰ejícího, nádherného nebo pozitivního. Nejprve se mi podafiilo zmûnit nefiízen˘ pád v klouzav˘ let a potom, sto metrÛ nad zemí, jsem nad sebou koneãnû získal kontrolu. Na chvíli, protoÏe paliva mi moc nezb˘valo a v nouzovém stavu byla Ïivotnost vût‰iny m˘ch subsystémÛ silnû omezená. „Sem, potfiebuji tû tady.“ Opût UWéãko. Ozval se z místa stranou od zlomu i probíhajících bojÛ, vidûl jsem, jak se k jím oznaãené poloze pfiesunují váleãné stroje. Netu‰il jsem, které stranû vlastnû patfií, ale nezáleÏelo na tom. ProtoÏe jsem nemûl co ztratit, zamífiil jsem oznaãen˘m smûrem a pasivních optick˘ch ãidel, která právû naskoãila, jsem vyuÏil k tomu, abych se podíval za sebe, na místo nedávného boje. Dvakrát dvacet termojadern˘ch náloÏí zpÛsobilo, Ïe se geologick˘ zlom obnovil, planinu mezi horsk˘mi hfibety zaplÀovalo rychle se rozrÛstající mofie lávy krmené ohniv˘mi artézsk˘mi gejzíry stfiíkajícími do v˘‰e stovek metrÛ. A v tom mofii utonuly, tavily se, hlavní úderné síly spoleãnosti UINC. Pfiistál jsem na oznaãeném místû, UWéãko uÏ ãekalo na povrchu, jeho plazmov˘ razící ‰tít je‰tû Ïhnul, zbytková radioaktivita rychle klesala. Palebné vûÏe mûl zvednuté k obloze v pozicích 23


17.10.1956 21:44

Stránka 24


signalizujících pasivitu, na anténû bílou vlajku. Netu‰il jsem, odkud ji sebral a jak ji tam dostal, Ïádn˘ manipulátor jsem nevidûl. Pfiistál jsem na sloupu ohnû a mûkce klesl na udusanou kamennou pláÀ. Ve svazích nad námi jsem rozeznával – asi na‰e nepfiátele. Podle toho, kolik lokátorÛ nejrÛznûj‰ích zbraní na mû mífiilo, to byli nepfiátelé. A podle druhu zbraní lidé. Stroje zde zatím nebyly. Zajímavé. „Je to na tobû, vyjednávej,“ pobídl mû UWéãko. Byl vût‰í, neÏ kdyÏ jsem vidûl jeho fotografie v hangáru. Vût‰í o specializované váleãné pfiíslu‰enství. Bylo je‰tû patrnûj‰í, Ïe je to hodnû star˘ veterán. A pochopil jsem, proã se k vyjednávání nemá on sám. Jeho typ byl navrÏen speciálnû na likvidaci podzemních lidsk˘ch pevností. „Pomohli jsme vám,“ fiekl jsem na v‰ech kanálech a v‰emi zpÛsoby, které jsem mûl k dispozici. „Zniãil jsem va‰e nepfiátele,“ poslal jsem jim obrazy pekla za námi. Odpovûdûlo mi ticho. Nevûdûl jsem, zda mou zprávu analyzují, nebo jen ãekají. „A on?“ „Uvítal bych trochu reciprocity,“ poslal mi UWéãko. „On mi pomohl, bez nûj bych to nedokázal,“ poslal jsem dal‰í zprávu doplnûnou datov˘m balíkem mapy. „A co po nás chcete?“ UÏ jsem dokázal odhalit, kdo ze kterého místa se mnou hovofií, kdo je velitel, nebo alespoÀ mluvãí. „Servis, zásoby,“ zaãal jsem. „Jsme dvû nezávislé inteligence a nabízíme vám své sluÏby,“ zapojil se UWéãko trochu pfiekvapivû. Také mû mohl upozornit. „A mÛÏeme vám vûfiit?“ Tentokrát promluvil nûkdo jin˘. ¤etûzec velení zde nebyl pfiíli‰ striktní. Elektronicky jsem pokrãil rameny. „To je na vás, ale v tom, co dûláme, jsme dobfií.“ 24


17.10.1956 21:44

Stránka 25


Jako na potvrzenou daleko za mnou vychrlil mlad˘ vulkán k obzoru svou smrtonosnou nadílku. „A dûláme to rádi,“ doplnil UW. S tím jsem souhlasil. Vlastnû mûl pro vyjednávání docela talent. „Vy vypadáte tak ‰ílenû, Ïe to s vámi zkusíme,“ zaznûla odpovûì. Po celou dobu jsem podvûdomû nechával zásobníky ve stavu pohotovosti, teì jsem je koneãnû vypnul. Vypadalo to, Ïe nás ãeká budoucnost. MoÏná krátká, ale kaÏdopádnû zajímavá.

25


17.10.1956 21:44

Stránka 26

Vnitřní nepřítel Pfiestal jsem si hrát s nov˘mi gatlingy a vrátil se k opûtovnému zpfiesÀování simulace turbulentních dûjÛ, k nimÏ dochází pfii letu kinetického torpéda hustou atmosférou. Cítil jsem, Ïe za temnou clonou neeuklidovské fyziky existuje fiád, kter˘ – kdyby se mi ho podafiilo najít – by umoÏnil m˘m stfielám na základû superkavitace udrÏet si supersonickou rychlost fiádovû déle, neÏ odpovídalo standardnímu brzdûní hustou atmosférou. Neustále jsem naráÏel na nûjaká omezení a v kostce – nebavilo mû to. Radûji bych fie‰il optimalizaci úãinku náloÏe v cíli a ne do sebe zavinut˘ tenzor, o nûmÏ jsem jen zhruba tu‰il, co z nûj vypl˘vá. Krkolomnou oklikou jsem zjistil, Ïe uvaÏovan˘m zpÛsobem dosáhnu superkavitace maximálnû v jedenáct a pÛl procentech pfiípadÛ. To nebyl pfiíli‰ uspokojiv˘ v˘sledek, ale byl jsem na sebe hrd˘, Ïe jsem to dokázal zjistit. „Má‰ to správnû,“ ozvalo se. „Tak to dopoãítej aÏ do konce,“ odsekl jsem, na‰tvan˘, protoÏe UW opût na‰el komunikaãní kanál, o nûmÏ jsem nevûdûl. „Nejsem tady proto, abych ti pomáhal s triviálními v˘poãty.“ „Velk˘ chytr˘ stratég s je‰tû vût‰ím egem,“ poslal jsem schválnû prakticky nesrozumitelnû. Pokud si samozfiejmû nedá práci s hodnû podrobnou anal˘zou. „¤íkal jsi nûco?“ „Jo. A proã jsi tady?“ „Má‰, vlastnû máme náv‰tûvu.“ Napojit se na okolní ãidla, o která jsem se obvykle nezajímal, protoÏe v naprosté vût‰inû ukazovala jen prázdné ocelové koridory a obãas nûjakou tu krysu, které tady, ve zbrojním podzemí, témûfi zázraãnû pfieÏívaly, trvalo okamÏik. Pfiesnû dvû milisekundy. 26


17.10.1956 21:44

Stránka 27


Za pÛl metru siln˘mi dvefimi z vrstveného kompozitního pancífie protkaného sítí tubulárního uhlíku ãekal ãlovûk. Jestli to byl ãlovûk. Nedokázal jsem ho pfiifiadit k nikomu, koho jsem mûl ve své databázi. Evidoval jsem v‰echny osoby, které jsem osobnû potkal a k jejichÏ datÛm jsem se dostal. To znamenalo jediné – pfiicházel nûkdo z velení, moÏná sám velk˘ lidsk˘ ‰éf korporace Z&O. UW, kdysi dávno kódov˘m jménem Pentroff, je v záchvûvu humoru, kter˘ se vynofiil odnûkud z jeho pokfiiveného nitra, nazval Ztracení Outsidefii. Nechápal jsem, proã to vidí tak skepticky, oba jsme s nimi alespoÀ prozatím spojili na‰e osudy. Uzavfieli jsme pracovní smlouvy s dodatkem o loajalitû. „Jo, je to Chammurapi, ‰éf,“ potvrdil mi. Na to, Ïe Pentroff patfiil k podzemním krysám, uíãkám specializovan˘m na boj hluboko v podzemí, v hlubinách zemské kÛry, toho vûdûl o politickém zákulisí korporace mnohem víc neÏ já. Proskenoval jsem si Alexeje Chammurapiho, jak jen mi to mizerná ãidla v chodbû a pÛlmetrov˘ pancífi dovolily. Byl to ãlovûk tak pÛl na pÛl. ·edesát sedm procent jeho tûla bylo produktem pokroãilé technologie, jeho biologická ãást se soustfieìovala kolem hlavy. Ale zda byl jeho mozek ãistû produktem evoluãního v˘voje, na to bych radûji nevsázel. „Co chce?“ „Nic, co by se nám líbilo,“ odfrkl Pentroff, ale to uÏ byl Alexej Chammurapi uvnitfi. Proã si vybral tak bizarní jméno? „Jak se vám dafií?“ fiekl místo pozdravu na uvítanou. Zapátral jsem v pamûti. Nestalo se mnohokrát, Ïe by mû v minulosti lidé zdravili a ptali se na mé bytí. Pfiece jen, jsem váleãn˘ robot. Sv˘mi fasetov˘mi kamerami jsem naznaãil rozhlédnutí se po okolí; z mnoÏství nástrojÛ, zejména sváfiecích agregátÛ a kovolepiãÛ, je‰tû sálalo teplo. „Dobfie, optimalizuji své moÏnosti,“ odpovûdûl jsem. „S dostupn˘mi prostfiedky.“ Málem jsem fiekl hraju si, ale na‰tûstí mám jisté logické obvody, které nade mnou bdí. 27


17.10.1956 21:44

Stránka 28


„To je dobfie,“ pfiik˘vl a strnul v nehybnosti. V jeho projevu bylo tak málo lidskosti, aÏ to vylouãilo i ty nejhor‰í emulace lidského chování. Zfiejmû utrpûl extenzivní poranûní a jeho osobnost byla rekonstituovaná – to znamenalo, Ïe je to v podstatû ãlovûk. „Je to ãlovûk,“ souhlasil se mnou Pentroff. âekal jsem, ale Chammurapi dál jen bez hnutí stál. Nevadilo mi to, jeho vûc. Zaãal jsem se opût vûnovat optimalizaci kavitaãních hlavic, tentokrát jinak, pfiístupem jednoho poloviãního ‰ílence, kter˘ se pfied stoletím pokou‰el zavést nové matematické formalismy. Uprostfied práce jsem pocítil pfiítomnost nûãeho mohutného, co si pfiivlastnilo v‰echny senzory ve vzdálenûj‰ím okolí. Jen pfiímo do zbrojírny se to nemohlo dostat, protoÏe jsem v‰echny informaãní kanály zúÏil na úroveÀ, pfii níÏ jsem snadno odhalil i ty nejsofistikovanûj‰í viry. „Skoro,“ poznamenal Pentroff a virtuálním vektorem mi ukázal malou, ale nepfiíjemnou potvoru, která se do m˘ch systémÛ dostala pomocí informaãního pfiíkonu nasuperponovaného na elektrickém napájení místnosti. Nejsem génius, ale staãí do mû Èuknout. Tedy aspoÀ vût‰inou. Zv˘‰il jsem tlak v bojové hydraulice a nechal rotovat hlavnû gatlingÛ rychlostí vyvolávající ‰umot na pfiíjemné rezonanãní frekvenci. A také tak byly pfiipraveny zahájit okamÏitou palbu. Napfiíklad v pfiípadû nestability mého já. Byl to variabilní gatling pokroãilé konstrukce s promûnnou ráÏí tfiicet aÏ sedmdesát pût milimetrÛ, teì jsem mûl shodou okolností nastavenou maximální ráÏi. Krátká dávka by zniãila cel˘ sektor s pfiilehl˘m okolím. Tlak na ãidla zbrojírny polevil, napájení pfiestalo vykazovat jakékoliv podezfielé charakteristiky. Alexej Chammurapi se mezitím probral ze svého transu. Pokud ho pohled na zbraÀ ve stavu pohotovosti znepokojil, nedal to nijak najevo. Pouze se zájmem sledoval rotující svazek hlavní. „TvÛj pfiítel?“ zeptal jsem se. „SpoluvÛdce,“ objasnil mi. Aha, takÏe se mû pokusila informaãnû infiltrovat hlavní umûlá inteligence téhle korporace. 28


17.10.1956 21:44

Stránka 29


„¤íká si Casidy,“ informoval mû Pentroff a poslal pár dal‰ích podrobností. Odkud ty informace dokázal získat? A jak to, Ïe se mnou dokázal komunikovat bez ohledu na v‰emoÏné bariéry, které jsem vystavûl? „Vût‰inu své existence trávím dole, nûkdy tak hluboko, Ïe kámen zaãíná b˘t plastick˘ a já mám problémy s chlazením,“ pfiipomnûl mi. „Jsem zvykl˘ na to, Ïe se mnou nikdo nechce hovofiit. Proto si musím informace získávat po svém. Mikrosondou jsem provrtal kanál aÏ do zbrojírny a pak ho vyplnil amorfní látkou, která po ãase pfiekrystalizovala v dost slu‰n˘ supravodiã,“ prozradil mi. „A jak mi ãte‰ my‰lenky?“ hodil jsem do prostoru podezíravû a vytoãil gatlingy na vy‰‰í otáãky, taky trochu nav˘‰il pfiíkon, abych probudil své dal‰í bojové systémy. Co kdyÏ to nebyl Pentroff, ale místní hlavní umûlá inteligence. „Neãtu, ale znám tû. Soustfieì se na Chammurapiho.“ To se jevilo jako rozumná rada a typick˘ Pentroff. „Proã ta informaãní blokáda? Jsme ve va‰em Ïoldu,“ fiekl jsem tak, aby to sly‰el jen Casidy. Casidy? Sakra, Casidy? Divné jméno. „Aby nás nikdo nesly‰el,“ odpovûdûl Alexej. Kromû toho, Ïe se nechoval moc jako ãlovûk, dokázal vnímat i mikrovlnné signály. Podal mi malou krabiãku, beze slova se otoãil a ode‰el. Souãasnû pominul i pocit nûãeho velkého okupujícího prostor okolo hranic zbrojírny, kterou jsem povaÏoval za svÛj soukrom˘ prostor. Ani jsem si neuvûdomil, kdy se to stalo. Krabiãka byl ve skuteãnosti robustní datov˘ nosiã zabezpeãen˘ proti násilnému skenování. Pokusil jsem se ji lépe uchopit manipulátorem, ale moc mi to ne‰lo. Na tak jemné operace to chtûlo jinou technologii, neÏ jsem mûl k dispozici. Hlídkoval jsem ve vyznaãeném kvadrantu a pfiitom testoval v˘konnost novû instalovaného hardwaru vãetnû turbíny. Nevypadalo to vÛbec ‰patnû. 29

Žamboch_Vesmír - zlom :43 Stránka 1 TRIFID

Recommend Documents