Alternativy Přátel přírody
Změnou, kterou hledáme ve světě, se musíme stát my sami. (M. Gándhí)
Členský časopísek Přátel přírody, o. p. s.
zima 2005/2006
Z OBSAHU: Naděje v čase beznaděje (M. Páleník) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 Jak by měl vypadat přirozený smrkový les? (K. Prach, M. Jonášová) . . . 3 Tyranie médií (M. Páleník) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Světlo a tma, dobro a zlo (J. Hollan) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Co dělat, když …najdu zraněné zvíře? …vím o týraném zvířeti? . . . . . 10 Globální stmívání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Z průzkumu 25 000 Evropanů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 „Jejich jest království“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Život po ropném krachu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Soumrak rtuti v Evropě (M. Šuta) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Noví čestní členové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Řekli o své podpoře Přátel přírody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Změny v Kanceláři Přátelé přírody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Jak šetřit náklady i přírodu?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Změny údajů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Foto: L. Vogeltanz
Řešení č. 2 – hlasování peněženkou Moc č. 1 má však přece jen jedno zranitelné místo: Je existenčně závislá na naší podpoře! Aniž si to nejspíš uvědomujeme, prakticky denně jí dáváme své peníze! A ty jí právě dodávají její sílu. Nikdo – kromě síly zvyku – nás k tomu ovšem nenutí. Děláme to dobrovolně. V okamžiku, kdy začne i jen malá část lidí „hlasovat“ svými peněženkami, moc č. 1 se rychle začne hroutit. Resp. začne skákat, jak veřejnost píská. Mj. o tom píše Noreena Hertzová ve své knize Tichý převrat. (O knize více v příštím čísle našeho časopísku.) Co se myslí hlasováním peněženkou? Inteligentní nakupování. Např. preferováním výrobků s certifikátem „Bio“ bojkotuji konvenční zemědělství (chemické, devastující a týrající hospodářská zvířata), výrobky s certifikátem „Fair Trade“ zase zaručují, že se nepodílím na vykořisťování a devastaci v rozvojových zemích apod. Tím nutím k podobnému přístupu i ostatní firmy. Přemýšlejme proto více, co a od koho nakupujeme. ■
Naděje v čase beznaděje Marian Páleník Jak píše Ignacio Ramonet ve své knize Tyranie médií (viz strany 6 a 7), aniž jsme si toho všimli, došlo v posledních cca 20 letech k historické změně rolí ve společnosti. Dlouho pro žebříček mocných platilo zhruba toto pořadí: 1. politická moc ve státě (odvozená od vůle lidu) 2. média (hlídací psi demokracie kontrolující politiky) 3. ekonomická moc (podnikající osoby). Posléze ovšem centralizovaná média (zejména televize) změnila své vlastníky. Moc č. 3 si jednoduše moc č. 2 koupila do svého vlastnictví (příp. je začala provozovat sama). Při troše zjednodušení nyní platí jiný žebříček: 1. ekonomická moc (se stále větším vlivem, prakticky bez kontroly) 2. média (s novými vlastníky hlídají moc č. 1 před mocí č. 3 a před námi) 3. politická moc (závislá jak na moci č. 1 tak moci č. 2) Zatímco nad politickou mocí můžeme přinejmenším teoreticky (především čas od času u voleb) vykonávat svou moc (politici jsou odvolatelní, volit je nejsme povinni a díky konkurenci si můžeme vybrat méně špatné), média a podnikající subjekty jsou mimo náš přímý vliv. Naopak média se cíleně (byť nenápadně) snaží ovlivňovat nás. Řešení č. 1 – internet Je vše ztraceno? Myslím, že vůbec ne. Jak píše Robert Wright ve své vynikající knize Víc než nic, podobně jako vynález písma nebo knihtisku změní revolučně současný svět (rychlý, kapacitní) internet. Udržovat lid v nevědomosti lze prostřednictvím centralizovaných médií. Jenže internet jejich monopol překonává. Jestliže nám pravdu neřeknou v televizi a nenapíší v novinách, musíme si ji sdělit prostřednictvím el. pošty nebo najít na internetu. Možná to někoho překvapí, ale noviny i televizi lze odhlásit. (Proto mne vždy velmi mrzí, když mi někdo – často rozhněvaně – napíše, že ho Přátelé přírody „zahltili“ zprávami. Přitom posíláme v průměru jeden e-mail týdně, zatímco taková televize jich na vás vychrlí během jedněch večerních zpráv padesátkrát více. A třeba pravdu o jezech se v televizi nedozvíte! Troufám si tvrdit, že jejím cílem je naopak vás dezinformovat.) Nebojme se proto internetu! Je to naše obrovská zbraň a naděje!
Na seminář „17. listopad a naše svoboda (Došlo k selhání politických elit?)“ (16. 11. 2005) byl předsedou Sněmovny Lubomírem Zaorálkem pozván také ředitel Přátel přírody, o. p. s. Marian Páleník. Teze jeho diskusního příspěvku přinese příští číslo. (Foto: Daniela Matějková.)
2
Jak by měl vypadat přirozený smrkový les a jeho dynamika? Karel Prach, Magda Jonášová případech odumřely v důsledku lokálního žíru lýkožrouta. Pod nimi se však většinou rychle objevuje nový nálet.
K
napsání tohoto článku nás motivovaly současné aktivity některých skupin lidí, kteří předstírají, že jim jde o Šumavu, ale evidentně jim jde o jejich vlastní ekonomické či politické zisky, dále příspěvky v letním čísle čas. Šumava (2005) a pak také skutečnost, že po 8 letech výzkumu šumavských smrčin jsme schopni dát jasnější odpovědi na některé otázky, než jsme byli schopni dříve.
Historie přeměny lesů Dřevo bylo až do poč. 19. stol., než se započalo s těžbou uhlí, naprosto převládajícím energetickým zdrojem. Bylo intenzívně využíváno na otop a jako stavební materiál. Velkou spotřebu, a to právě v horách, měly sklárny a hutě. Bylo spočítáno, že taková jedna sklárna spotřebovala ročně les o rozloze až 1 km2. Koncem 18. století byl takový nedostatek dřeva, že se dá hovořit o jakési první energetické krizi. Reakcí na to bylo zavedení kultur rychle rostoucích dřevin, především smrku. To mělo ve své době svá opodstatnění, než se začalo ve velkém těžit uhlí a později ropa a plyn, umělé monokultury pomohly krizi překlenout. Bohužel, většina našich lesníků a s nimi i celková lesnická politika ustrnuly na úrovni 19. století. Nereflektují vědecký pokrok a do značné míry ani ekonomické souvislosti, kdy poptávka po dřevě šla rapidně dolů a navíc se do Evropy dováží levné dřevo odjinud. Studenti lesnictví se stále na příslušných vysokých školách často učí o tom, jak zajistit co nejvyšší produkci dřeva, k tomu umět odvodňovat, zpevňovat lesní cesty, „hradit bystřiny“. O ekologii většinou vůbec nejde. Přitom les, aby plnil všechny funkce (ne jen tu úzce produkční), musí být plně fungujícím ekosystémem, tj. i se svým herbivorním hmyzem, včetně lýkožrouta. Monotónní smrkové, někde borové výsadby se nepřirozeně rozšířily po většině území našeho státu na úkor původních bučin (ty se původně vyskytovaly převážně v nadmořských výškách mezi 500 a 1000 m) a doubrav (pod cca 500 m). I v horách většinou nahradily přirozené porosty smrku. Pěstováním monokultur jehličnanů došlo k degradaci půd, k zhoršení vodního režimu velkých území i ke snížení estetické hodnoty krajiny. Monokultury, a speciálně monokultury dřevin v území nepůvodních, jsou všeobecně náchylné k polomům, klimatickým výkyvům a k šíření chorob a tzv. škůdců (z některých organismů se ale stali škůdci právě jen přičiněním člověka, takže vlastně o žádné apriorní škůdce nejde).
Jak vypadají přirozené smrčiny? Odpověď musíme hledat v místech, kde se opravdu přirozené, člověkem nepatrně nebo vůbec narušené porosty zachovaly. V České republice najdeme asi nejlepší ukázku horských smrčin v horní části údolí Bílé Opavy v Hrubém Jeseníku. V jiných našich horách byly zachovalé smrčiny vážně poškozeny nebo přímo zničeny imisemi v 70. až 80. letech 20. století. Zde je nutné poznamenat, že smrčiny se u nás přirozeně vyskytovaly nebo ještě vyskytují v horách, od nadmořských výšek obvykle nad 1000 m až po horní hranici lesa. V nižších polohách se smrčiny přirozeně nacházely nebo ještě nacházejí na podmáčených místech např. kolem rašelinišť a na jiných, klimaticky a vlhkostně extrémních stanovištích, např. v úzkých soutěskách skalních měst. Všude jinde jde o výsadby. O tom, kde byly původní smrčiny, se můžeme přesvědčit z geobotanických rekonstrukčních map nebo z mapy přirozené vegetace. Horní hranice lesa je v našich horách dosaženo jen v Krkonoších (leží v průměru kolem 1250 m n. m.), na Králickém Sněžníku a v Hrubém Jeseníku (kolem 1300 m). Na Šumavě nad horní hranici lesa vystupuje v podstatě jen Velký Javor na bavorské straně. Les by tam končil zhruba ve 1400 m n. m., přirozená hranice lesa tam však byla převážně snížena vykácením. Čisté smrčiny jsou na Šumavě přirozeným typem lesa v nadmořských výškách až tak od 1250 m, níže převládaly, bukové smrčiny, smrkové bučiny a bučiny, často s jedlí. (Celá vegetační stupňovitost je na Šumavě oproti ostatním našim horám posunuta výše. Je to vlivem jižnější zeměpisné šířky a větší rozlohy pohoří.). Pro další příklady nenarušených smrčin můžeme zavítat do některých částí Alp, Karpat a pak na sever Evropy či na Sibiř. Uvidíme tam různověké, prostorově rozrůzněné porosty s častými mezerami, ve kterých se uchycují pionýrské dřeviny, jakými jsou bříza, osika či jeřáb. Celková pokryvnost stromového patra bývá jen kolem 50%, bylinné patro je bohaté. Časté jsou suché stromy, které v mnoha
Co dělat (nejen) na Šumavě? Ve stupni smrčin nechat kůrovce řádit, jak se mu zlíbí. Proč? Naše výsledky ze Šumavy, i ostatní z Bavorska i z jiných lesních rezervací a národních parků 3
odolnější vůči chorobám, parazitům, a nakonec i kůrovci. Významná je dále skutečnost, že i malé procento stromů, které přežily nápor kůrovce, dá základ další generaci jedinců odolných k žíru kůrovce. Při tzv. zásazích proti kůrovci jsou tyto nejcennější stromy odstraněny společně s ostatními Rozpad horské smrčiny žírem kůrovce tedy neznamená zánik ekosystému, ale naopak je základním předpokladem jeho trvalosti. V žádném případě jej nelze srovnávat s holinami, které vznikají v důsledků takzvaných aktivních zásahů proti kůrovci. Ty jsou absolutně nepřirozeným prvkem, který v přírodě nikdy nevznikne. Vytvoření holiny zruší celý lesní ekosystém (od půdních mikroorganismů až po mikroklima pod zápojem korun), nová generace lesa vzniká z velké části umělou výsadbou. Přitom systém holin s následnou výsadbou je i v hospodářských lesích považován za nejextrémnější způsob obhospodařování. V národním parku nemá co dělat. Velmi pěkným příkladem odolnosti přirozenou cestou vzniklého lesa k žíru kůrovce je dnešní porost na Medvědí hoře. Medvědí hora byla pastvinou, kam
jednoznačně potvrzují, že horské smrčiny, i když značně ovlivněné člověkem z minulosti, mohou existovat i bez zásahů člověka. Žír kůrovce je navíc, ač to může znít překvapivě, poměrně rychle mění v mnohem rozmanitější a strukturovanější porost. Jak tedy vypadá situace v odumřelých porostech? Smrk v horských polohách se v mládí vyznačuje velice pomalým růstem. Až několik desetiletí přežívá v zástinu mateřského porostu jako malý stromek, tvoří si kořenový systém, a čeká na příležitost. Jakmile se nad ním uvolní stromový zápoj, začíná mohutně růst. I proto se několik prvních let po žíru kůrovce a odumření velkých ploch šumavských porostů zdálo, že zde není dostatek semenáčků pro obnovu porostů. Při letmém pohledu do porostu totiž žádné vidět nebyly. Podrobnější monitoring však od počátku ukazoval, že zmlazení je dostatek. Bylo zde množství malých smrkových semenáčků mnoha věkových kategorií, jež ale v zástinu mateřského porostu téměř nepřirůstaly. Dnes, nějakých sedm let po kalamitě, je dostatek zmlazení zřejmý na první pohled. I ve zdánlivě suchém lese dosahuje v průměru několika tisíc, místy až 25 tisíc jedinců na hektar. To je víc než dost pro přirozenou obnovu. Též jsme zjistili, že těžbou a odstraňováním napadených nebo suchých stromů se zničí až 80 % tohoto náletu. V minulosti, kdy se proti kůrovci takzvaně „zasahovalo“, proto po těžbách musely následovat výsadby. Ty ovšem znovu zakládaly stejnověké monokultury, jak stvořené pro napadení kůrovcem za nějakých 80 nebo 100 let. Ponechání suchých stromů na místě má mnoho dalších výhod. Na suchých stromech sedávají ptáci, kteří přinášejí ve svém zažívacím traktu semena žádoucích druhů, v případě šumavských smrčin hlavně jeřábu. Suché stromy udržují alespoň trochu příznivé mikroklima, a protože zůstávají dlouho stát, umožňují řadě citlivých lesních rostlin a živočichů přežít do doby, než se nad nimi znovu zatáhne stromový zápoj. Naopak na holinách je pro lesní organismy nepříznivé, což dokazuje rychlé usychání mechových polštářů i semenáčků dřevin. Jakmile suché smrky popadají a začnou se rozkládat, stanou se zdrojem půdních živin; odstraněním souší se živiny z ekosystému ztrácejí. Právě na tlejícím dřevě se nejlépe uchycují další semenáčky. Pro zmlazení smrku je nejdůležitější členitý reliéf s mnoha vyvýšeninami, prohlubněmi, změtí klád a větví, tedy přesně ty podmínky, které se začínají tvořit několik let po odumření stromového patra, kdy se uschlé stromy se postupně lámou a celý porost získává „divočejší“ charakter. Navíc popadané souše vytvářejí velmi účinnou bariéru proti vysoké zvěři, která s oblibou žere tolik žádoucí listnáče a jedli. Výsledkem kůrovcové kalamity tak je vznik řady mikrostanovišť uvnitř lesa, a tudíž i větší prostorová rozrůzněnost budoucích vzrostlých porostů, jež budou 4
vyháněli dobytek bavorští sousedé. Po vzniku československé republiky jim to bylo znemožněno a opuštěná pastvina začala samovolně zarůstat. Dnešní, zhruba 80 let starý les je tvořen skupinkami různě velkých smrků s větvemi často až k zemi, místy je les hustší, místy řídký, místy lze vidět i mezery pouze s bylinnou vegetací. A hlavně, les je zelený, ačkoliv všude kolem, na české i bavorské straně jsou uschlé porosty. Ty suché porosty byly husté, stejnověké, vysázené. Trochu složitější a méně jednoznačná je situace v nižších polohách Šumavy, ve smrkových monokulturách vzniklých na místě dřívějších bučin. Do určité míry chápeme snahu lesníků, uchránit tyto „pole na dřevo“ před žírem kůrovce, aby nepřišlo pěstované dřevo nazmar. Taková snaha by však byla plně oprávněná v běžných kulturních lesích. Mluvíme zde však o národním parku. I bez ohledu na zonaci bychom dali přednost tomu, aby kůrovec i zde „zapracoval“ a zlikvidoval tyto nepřirozené porosty. Jistě, po přechodnou dobu by to nevypadalo nejlépe, avšak velkoplošný žír by mohl být z hlediska ochrany přírody (ne z hlediska lesnického) vhodnou cestou nastartování přírodních procesů, čili obnovy přirozenějších porostů než jsou dnešní smrkové plantáže. Samozřejmě bychom podporovali umělé výsadby listnatých dřevin, hlavně buku, ale i klenu, jeřábu a jilmu horského tam, kde plodní jedinci těchto druhů rostou daleko. Semena zmíněných listnáčů se totiž obtížně šíří na dálku (vyjma jeřábu). Zmlazení klíčového druhu, tj. buku, v sousedství vzrostlých porostů i jedinců je však většinou snadné. Je nesmírně důležité mít národní park, kde můžeme pozorovat vývoj lesa bez lidských zásahů. V případě kůrovce se předpokládalo, že jeho masivní namnožení je možné pouze v severských lesích a hospodářských monokulturách a že v přirozených horkých smrčinách k němu nedochází. Dnes je známo, že i zachovalé pralesovité porosty prošly v minulosti několika „katastrofickými“ periodami rozsáhlého odumírání stromového patra. Statický pohled na přírodu je v současnosti již překonán, přirozený les je přirozený právě svým vývojem se všemi přirozenými narušeními (disturbancemi), včetně kůrovce, který umožňuje vznik nové generaci lesa. V jádrových zónách národního parku je nepřípustné snažit se les do jakéhosi „ideálního“ (podle našich představ a současných znalostí, které se ale mění) stavu dostat lesnickými zásahy. Cílem národního parku je zajištění nerušeně probíhajících přírodních procesů a našim úkolem zde je pouze pozorovat a učit se od přírody. Dnes je naprosto jednoznačné, že nedávný žír kůrovce, alespoň ve stupni přirozených šumavských smrčin, byl pozitivním jevem. Největším škůdcem na Šumavě nebyl kůrovec, ale bývalé vedení Správy NP a CHKO. To ignorovalo, často
ostentativně až arogantně, vědecké argumenty. Tomu je, doufejme, definitivně konec a lesnicko-dřevařská lobby bude trvale mimo hru. Poznámka: K problematice kůrovce na Šumavě, především zda zasahovat či ne, se vyjadřuje kde kdo. Stalo se to téměř módou. Přitom se jedná výhradně o vědecký problém, do kterého nemají co mluvit politici nebo obecní představitelé. Pokud tak činí, dávají najevo jen svoji omezenost. Nechť diskutují skuteční odborníci a třeba i s rozpornými názory seznamují veřejnost. Nemyslíme si, že čerstvě uschlý les se musí každému líbit. Přáli bychom si však, aby tento článek přesvědčil, třeba jen několik čtenářů, že suchý (a v zápětí regenerující) les je opravdu lepší než holina. ■
Snímky: archiv autorů
Prof. RNDr. Karel Prach, Csc.1 a Mgr. Magda Jonášová2 1) Biologická fakulta JU, České Budějovice 2) Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, České Budějovice
5
Nová éra televize Podle U. Eca zaznamenala televize zhruba tři etapy: 1) Archaická: V televizi se vystupovalo v nedělních šatech s kravatou, bylo třeba se vyjadřovat spisovně. Televize byla pódiem. Přístup měli jen významné osobnosti. 2) Neotelevize: Díky studiovým pořadům se na obrazovku dostává veřejnost bez zvláštních zásluh. Oblečení bývá nedbalé, mluva nespisovná. 3) Posttelevize: Vstupujeme do nové éry. Nejde jen o to projít televizí, ale stát se televizní postavou (Superstar apod.).
Tyranie médií (Ignacio Ramonet) Marian Páleník Pokračování z minulého čísla.
Nová impéria Impérium nejmocnějšího mediálního magnáta inspirovalo roli zloducha filmu Zítřek neumírá. (James Bond maří plán magnáta rozpoutat válku s Čínou, aby o ní mohl jako první přinášet v přímém přenosu zpravodajství.) Obchodní obrat světového informačního a komunikačního byznysu představoval r. 1995 podle Ramoneta 10 % světové ekonomiky! Monopol na informování Cílem těchto titánů je stát se jediným partnerem občana. Chtějí mu opatřit jak zprávy, tak data i zábavu, odborné služby, informace a propojit jej všemi komunikačními systémy (telefon, internet, televize). Nové vlastenectví Profesor M. Cristin-Miller: „Americká média stále hledají to, co vzbudí tu nejsnazší obecnou reakci, a to, co je vlastenecké v tom nejhorším slova smyslu…mají své zájmy ve válečném průmyslu. Např. kanál NBC je majetkem General Electric – jednoho z největších armádních dodavatelů.“ Ve službách inzerentů Nepopiratelný nátlak na média vykonávají inzerenti a zadavatelé reklam. Film Insider byl natočen podle skutečné události: Pracovníci seriózního pořadu stanice CBS natočí dokument o praktikách tabákových společností. (Přidáváním některých látek podporují záměrně závislost kuřáků a na krabičkách cigaret uvádějí vědomě nižší údaje o obsahu nikotinu.) Vedení CBS ovšem pořad zcenzuruje, takže dokument nebyl nikdy odvysílán. Plíživý nástup fašismu Podle J. Clémenta typ pořadu Loft Story (obdoba Big Brother)… „přispívá k nastolení plíživého fašismu.“ Všeobecná kreténizace A. Le Brun nazývá globalizaci těchto pořadů „procesem všeobecné kreténizace, sjednocujícím své vyznavače nejen všech zemí, ale i tříd a věku.“ Konformismus nízkosti Špinavosti a pokleslosti v televizním prostoru zaznamenávají rostoucí úspěch. Podle P. Virilia „Po reklamě a politické propagandě otevřely pornografie a mediální hypernásilí cestu konformismu nízkosti.“
Celebrity na jedno použití Mediální systém celebrity potřebuje a chce je vytvářet rychle. Stejně rychle se jich zbavuje, aby uvolnily místo čerstvějším. Jde o výrobu dočasných celebrit. Slavnými se stávají pouze tím, že jsou denně na obrazovce předmětem podívané nebo postavami ságy. Mediální převrat Tisk je v krizi, není s to čelit televizi a zažívá pozvolný, ale znatelný pokles nákladů. Aby konkuroval televizi, začíná se jí podobat (přechod na barevné vydání, stále větší fotografie, kratší články, šokující titulky, titulní strana koncipovaná jako obrazovka, denní informování o televizních reality show, „rozbory“ toho, co bylo předchozí den v televizi atd.) a co je horší, začíná používat i „televizní“ metody. Tisk je mrtev, nastupuje tištěná televize Brzy se zapomene na to, že ještě nedávno tisk informoval, snažil se nejen o co nejpřesnější (a ověřený!) popis události, ale také o poskytování kontextu, který měl čtenáři pomáhat pochopit její význam. Událost se rozebírala včetně jejích důsledků, příčin apod. Televize nastolila radikálně odlišnou koncepci – ukazovat události za chodu a učinit z diváka účastníka událostí. Marketingovou strategií je vybírat jen ty informace, které jsou: snadné, rychlé a zábavné. Emblemizace událostí Prioritním cílem již není pochopit události, ale jednoduše se na ně dívat. Pozvolna se ustavila iluze, že vidět znamená chápat. Každá událost, jakkoli abstraktní, musí nabídnout nějakou viditelnou tvář. (Dochází k emblemizaci událostí. Například složitý soubor dohod se převádí na stisk rukou státníků.) Fascinace obrazy To dovedlo k truchlivé fascinaci sledování obrazů místo snahy pochopit podstatu a souvislosti. Informace začínají splývat se zábavou. 6
Nový mediální řád Televize odsuzuje fakta bez obrazů do říše lhostejnosti a mlčení. Rodí se mýtus, že význam události odpovídá její obrazové bohatosti. (Událost, kterou lze lépe ukázat v televizi, se zdá být silnější a významnější než událost sice důležitější, ale abstraktnější a neviditelná. Více jsme tedy informováni o těch událostech, které se lépe vyjímají v televizi než o těch důležitějších.) Texty a slova se nevyrovnají obrazům.
Urozená disciplína Občan této činnosti musí zasvětit svůj čas, peníze a pozornost. Vyžaduje trpělivost. Být informován není součástí moderního rozptýlení, planetou galaxie zábavy. Je to občanská disciplína. Jejím cílem je vytvářet občany. Beznaděj? Ramonet napsal svou knihu Tyranie médií v roce 1999. Vývoj ve světě médií žel dává plně za pravdu jeho neradostnému až beznadějnému rozboru stavu věcí. S naprostou většinou bodů jeho obžaloby souhlasím. (Potvrzují to i mé poměrně bohaté zkušenosti s médii.)
Čerstvé zastaralé noviny Tisk je nucen tuto volbu následovat. Jen stěží může vzdorovat taktice přímých přenosů, kdy i denní tisk přináší vlastně už zastaralé zprávy. Důsledkem tlaku na aktuálnost je přebírání zpráv bez možnosti je řádně ověřit.
Naděje! Na rozdíl od něj nejsem tak skeptický, pokud jde o internet. Je sice pravda, že se mediální titáni vrhají i na tuto formu podnikání a že reklama (a spamy) nás otravují již i na internetu. Domnívám se však, že Ramonetovi uniká jedna zásadní vlastnost internetu, která jej výrazně odlišuje od novin a televize. Jedním slovem jde o jeho „necentralizovatelnost“ (a tudíž „necenzurovatelnost“). Pokud bychom byli odkázáni na televizi, pak by monopol na naše informování měly pouhé dvě tři malé, leč mimořádně vlivné skupinky majitelů televizních licencí.
Dokazování nahrazeno opakováním Informace, místo, aby byly přezkoumávány, jsou tak dlouho přebírány a opakovány, až jsou tím „potvrzeny“. Televize převezme agenturní zprávu, televizní zprávu pak cituje tisk, až o ní píší a mluví všude nezávisle na tom, zda jde o fámu. Pro média je čím dál těžší rozlišit pravdivé od falešného. Rentabilita nade vše Důsledkem konkurence je opuštění občanských cílů (informovat). Jediné na čem dnes většině vydavatelů záleží, je zisk a rentabilita. Novináři pracují stále více a mají stále méně času na svá šetření, produkují proto stále povrchnější informace.
Televize v garáži V kapacitním internetu však televizi vyrostla mocná konkurence. Poskytovat zpravodajství se stává – díky technologickému pokroku (mj. dostupnějším videokamerám) – stále jednodušší a levnější. Není k němu třeba žádného vysílání, licencí, drahé techniky, komplexů budov atd. Obrazně řečeno, internetovou televizi bude možno „pouštět“ z garáže.
Zásadní nedorozumění Občané podléhají klamu, že mohou být informováni – pohodlně usazeni na kanapi sledováním senzační kaskády spektakulárních obrazů. To je naprostý omyl ze tří důvodů: 1) Prvním cílem televizního zpravodajství není informovat, ale bavit! 2) Zpráv je příliš, jsou krátké a roztříštěné, každé z nich se věnuje málo času, následují jedna druhou v příliš rychlém sledu, což nedovoluje o nich uvažovat. (Cílem metody rychlého střídání zpráv je udržet divákovu pozornost. To se ovšem neobejde bez záměrného zapomínání.) 3) Chtít se informovat bez vynaložení úsilí je tou největší iluzí.
Musí být donuceni Vliv internetu ilustrovaly události po zásahu na CzechTecu 2005. Každý, kdo měl připojení na internet, mohl brzy na vlastní oči vidět snímky a videozáznamy pořízené amatéry přímo na místě. A hle! Ukázalo se, že (internetový) národ (centralizovaná) média k informování takřka nepotřebuje! Ostatní média byla donucena k větší objektivitě. (Jinak jim hrozila ztráta důvěryhodnosti.)
Informovat se unavuje! To je cena, kterou občan platí za právo podílet se na demokratickém životě (rozhodování). Informovat se zůstává aktivní (nikoli pasivní) činností Je při něm nezbytné vynakládat úsilí, vyžaduje „intelektuální mobilizaci“.
Začátek konce To ovšem není konec, ale teprve začátek konce tyranie médií! Zbývá vykonat nekonečné množství práce. Tyrani se nevzdávají. Musí být poraženi. ■ 7
Světlo a tma, dobro a zlo Jan Hollan Světlo v noci Světlo patří k nejpozitivnějším symbolům vůbec, tmu si obvykle spojujeme se zlem, nebezpečím, zákeřností, smrtí. Co je to ale tma? Je to stav nebo prostor, v němž je méně světla než vedle nebo před chvílí. Jen krátce (vyjdeme-li ze silně osvětleného interiéru do přírodní noční krajiny) nebo málokde jde o tak hustou tmu, kdy oči jakoby přestaly existovat. Tma nabízí jinou tvář světa, nikoliv nepotřebnou. A nabízí i významy kladné – klid, odpočinek, zapomnění, odpuštění. Díky tmě pak také můžeme někdy, i když čím dál vzácněji, pociťovat věčnost, nekonečno, stálost.
Snímek: www.lightpollution.it
Světlo užitečné a škodlivé Posláním architektury je odedávna vytvářet prostory, kde jsou lidé chráněni před nepříznivými vlivy přírody. Jako jeden z nich bývá vnímáno i stmívání následované nocí. Stavby a jejich technické vybavení se je snaží potlačit, umožnit různé aktivity nezávisle na denní době. Pro hospodářský rozmach uplynulého století to bezpochyby mělo rozhodující význam, následky ale nebyly jen pozitivní. Noc dávala dříve jakousi záruku odpočinku. Ne že by dnes již zcela zmizela, nicméně kvality noci pominuly skoro všude. Tou hlavní kvalitou je absence přemíry světla, hlavně světla oslňujícího, neužitečného, rušícího. Takového je kolem nás, především v exteriéru, stále více. Protože ale přibývalo mnoho desítek let, málokdo si této pozvolné změny vůbec všiml. Narušené, nepříjemné a nezdravé noční prostředí bereme jako samozřejmost. To, že v nočním exteriéru nebývá nejnápadnější osvětlovaná scéna kolem nás či nebeská světla nad ní, je však pouze projevem nedbalosti. Jen kvůli ní jsou ze všeho nejnápadnější samotné lampy (odborně svítidla). Ne jen jedna před námi (ta, co nám má svítit na cestu), ale desítky dalších, všechny, které nejsou skryty za domy, stromy či kopci. Kvalitní svítidla přitom existují, vyrábějí je téměř všichni výrobci, i když někteří jen jako výjimky ve velkém sortimentu svítidel špatných. Ta vhodná svítí jen pod sebe, v kuželu širokém či užším, nakloněném nebo svislém. Obchodníkům bohužel nahrává skutečnost, že lidé, trvale oslňováni spoustou lamp, špatně vidí na cestu. Z neznalosti si myslí, že to lze napravit tím, že se světla přidá. A tak se už sto let přidává. Vzpomeňme ale, jak špatně vidíme, když jedeme proti slunci nízko na nebi. 8
u zdroje, a každý, koho světlo ruší, by o ni měl obratem znečišťovatele požádat – stačí, aby na lampu směrem k oknu připevnil neprůhlednou plochu, která tam vrhne stín. Jistě, taky lze místo lampy špatné použít novou, která nesvítí, kam nemá. Kromě vyloučení přímého svícení nežádoucími směry je ale vhodné i další opatření, totiž svítit jen tak mnoho a v těch místech, jak je v dané chvíli potřeba. Technické normy, které dávají doporučení ohledně umělého osvětlování, zmiňují, že v době nižšího provozu je adekvátní ubrat světla až na čtvrtinu. Technicky je to realizovatelné snadno a s dobrou návratností. Pro nastartování takového procesu v Česku ale bude nutné dát takový požadavek do zákona. Tedy: pokud se staví nebo rekonstruuje osvětlovací soustava, musí pak umožňovat noční ubírání světla. Profesionálové to hladce zvládnou.
Silnice je přitom osvětlena mnohem více než kdekoliv v noci – přidávání světla tedy asi řešením není. Ve skutečnosti je lidský zrak schopen úžasně se přizpůsobit během stmívání a vidí dobře i na cestu velmi slabě osvětlenou např. dorůstajícím měsícem. Jen nesmí být rušen přímým světlem z lamp v pozorované scéně nebo její blízkosti. Vzpomeňme si, jak bývá noční krajina krásná a přehledná za zimních úplňků, kdy je měsíc vysoko na nebi. Tehdy už jsme venku schopni vnímat i barvy, dokonce i číst. Intenzita osvětlení přitom stěží dosahuje čtvrt luxu. Umělé venkovní osvětlování bývá desetkrát i stokrát silnější, že bychom ale v houšti oslnivých lamp viděli kolem sebe mnohem lépe, to lze říci jen stěží. Náprava je snadná. Nepřipustit, aby při náhradách dnešních svítidel novými nebo při instalování dalších byla použita taková, která svítí, kam nemají. Aby náprava nastala i u nás, musí být takový požadavek dán zákonem. Kde tomu tak je, tam se kvalita osvětlení zlepšuje, všude jinde oslnivých, nebezpečných a nepříjemných světel přibývá.
Obnovíme nádheru noci? Stmívání kdysi přinášelo do světa denního shonu nejen klid, ale taky vesmír. Měsíc, pokud byl na nebi, se stal dominantou krajiny, v některých obdobích pak Venuše coby Večernice (v roce 2004 do května). Obě světla byla daleko silnější než všechna ostatní v dálce. Ani dalších jasných světel si nebylo možné nepovšimnout, Jupiteru či Marsu, ba i Saturnu, i když ten už tak nevyniká mezi tuctem nejjasnějších stálic. Dnes si i jasných planet všimne málokdo a málokdy. Jsou totiž tisíckrát, ba miliónkrát slabší než spousty lamp v dálce, třeba i na kopci mezi přírodními hvězdami. Prvním krůčkem k nápravě je docílit, aby alespoň ve vybraných místech v každé obci přestaly být oslnivé lampy dominantou noci. Aby alespoň nejjasnější hvězdy začaly znovu budit pozornost a zájem. Druhý krok je dlouhý, spíš půjde o mnohaletý pochod. Svícením jen na cílové plochy, uplatňovaným jen tehdy a v takové síle, jak je zrovna nezbytně nutné, lze docílit časem i toho, že se i do měst vrátí Mléčná dráha a vesnické nebe bude opět poseté tisícovkami hvězd – jako je dnes stěží nebe horské.
Světlo jako jed Vyloučením svícení do dáli a vzhůru se velmi sníží většina škodlivých důsledků umělého osvětlování. Přesto nějaké zbudou. V nočním prostředí je totiž uměle přidané světlo vždy problematické. V posledních letech přibývá poznatků, jak světlo v noci poškozuje zdraví. Ukazuje se, že tma je pro zdraví nutná, podobně jako dostatek silného světla přes den. Na dostatečné tmě je závislá nerušená tvorba hormonu melatoninu, který je základem řízení denního rytmu a také nejúčinnějším antioxidantem chránícím tělo proti nádorům. Nové studie ukazují, že skupiny, které mají tmy nedostatek, vykazují více nádorových onemocnění; naopak ti, kteří na světlo nejsou citliví vůbec (většina zcela slepých osob), jich mají méně. Hypotézu, že by to mohlo být důvodem několikanásobné, ze dvou třetin doposud nevysvětlené incidence rakovin v bohatých zemích oproti chudým, formuloval již v roce 1987 Dr. Stevens, ale teprve v roce 2002 se pro ni sešla řada velmi silných indicií. Zvýšený počet nádorů ale není jediný problém. Kupodivu nezkoumané je prosté rušení spánku světlem. Většině lidí se za nedostatku tmy špatně usíná a spí neklidně, ráno nejsou dostatečně odpočatí. To je natolik samozřejmá skutečnost, že žádný lékařský tým zatím nevěnoval čas zkoumání, jak moc světlo vadí – stále ještě mnozí soudí, že tma na spánek je samozřejmost. O tom, že to tak dávno není, svědčí např. stažené žaluzie v oknech, která jsou nejvíce osvětlena špatnými lampami. Nápravu lze v každém konkrétním případě realizovat hned
Stavby zářící V mnoha případech je umělé osvětlení opravdu potřeba, jako např. v rušných večerních ulicích. V jiných případech je to čistě věc volby, přání večerní či noční prostředí nějak ozvláštnit, či dát o sobě vědět. • Taková praxe bývala obvyklá u řady amerických mrakodrapů. Jejich vlastníci a uživatelé, šlo-li o firmy, nechávali záměrně rozžatá světla v kancelářích za jejich prosklenými fasádami. Naznačovali tak, že firma má moc práce (čili prosperuje), zdůrazňovali důležitost a velikost své budovy. Šlo samozřejmě o velké plýtvání. Ale šlo také o neobyčejné účinné vyvražďování tažného ptactva. To totiž z nějakého 9
důvodu nejen že se takové budově nevyhne, ale naopak si to do ní namíří. Poté, co kvůli ochraně tažných ptáků začaly firmy dbát naopak na to, aby budova do okolí vůbec nesvítila, počty zabitých a zraněných ptáků klesly z tisíců za noc na mrakodrap na desítky. • S vědomím řady dalších škodlivých důsledků osvětlování by každovečerní, natož celonoční osvětlování čehokoliv, kde to není potřeba pro pohodlí a bezpečnou chůzi, mělo být velmi zvažováno. Rychlý nárůst počtu osvětlených věcí i intenzity používaného osvětlení je totiž jednou z významných příčin rostoucí devastace nočního prostředí. Pro takové osvětlování rozhodně musí platit nějaká pravidla – zatím nejsou vůbec žádná. • Jedno pravidlo je zjevné, nesvítit jinam než na danou plochu, tj. ne kolem ní do dáli. Nejsnáze toho lze docílí svícením výhradně směrem dolů. Druhé pravidlo musí omezovat intenzitu osvětlení. Cílové plochy by neměly být světlejší než nejsilněji osvětlené vozovky – kazí adaptaci zraku na světelné podmínky, pro něž je veřejné osvětlení navrženo, a smysl osvětlení cesty je tak popřen. Silnější osvětlení může být potřeba jen u ploch, u nichž nejde pouze o to je dobře vidět, ale které jsou určeny ke čtení – to jsou obvykle plochy malé, jako vývěsní štíty obchodů a restaurací. • Zasahovat do svobody architektů zvýraznit jakýmkoliv umělým osvětlením v noci svá díla se může zdát násilné. Přesto je potřeba dát takové praxi nějaké meze. Ty mohou i zabránit, aby za rok někdo osvětlení jedné budovy „překřičel“ silnějším osvětlením budovy sousední. • Ve skutečnosti pro zvýraznění budovy nebo pomníku stačí velmi málo světla. Jen na scéně nesmí rušit lampy, které vidět nepotřebujeme. Proti mírně osvětlenému terénu nebo noční obloze se neosvětlená budova může rýsovat jako temná, ostatně to tak bývá nejpůsobivější. Je-li potřeba z negativního kontrastu získat pozitivní, jednou z cest je ubrat světla v pozadí, druhou pak budovu skutečně osvětlit. Stačí ovšem, aby byla třikrát světlejší než její pozadí. Tehdy okolní noční prostředí doplňuje, ale nevymazává. • Dnešní běžná praxe zalít celou budovu světlem je absurdní. Tak ji přece vidíme přes den. Noc umožní vyhmátnout jen ty detaily, které přes den unikají pozornosti. • Zvláštní poznámku pak zaslouží osvětlování stromů, zejména chráněných. Stěží najít absurdnější použití umělých zdrojů světla. ■
Co dělat, když... ...najdu zraněné zvíře? Poradit v případě nálezu zraněného zvířete by měly příslušné orgány veterinární správy, odbory životního prostředí krajských úřadů a pověřených obcí, Český svaz ochránců přírody a orgány Policie ČR a obecní nebo městské policie. V případě nálezu zraněného volně žijícího zvířete je třeba se obrátit na stanici pro handicapované živočichy nebo kontaktovat některou zoologickou zahradu. Není vhodné se s nalezenými volně žijícími zvířaty obracet na útulky určené pro psy a kočky, neboť nejsou vybaveny k péči o tato zvířata. Tato zvířata si nelze ponechat. Tyto otázky jsou upraveny zákonem o myslivosti, zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, a vyhláškou č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění.
...vím o týraném zvířeti? Příslušné orgány veterinární správy – tedy Krajské veterinární správy a jejich inspektoráty – vykonávají dozor nad dodržováním povinností v oblasti ochrany zvířat. Zjistí-li, že dochází k týrání zvířat, informují obec nebo policii, aby mohlo být zahájeno řízení. Příslušní odborní pracovníci veterinární správy nejlépe posoudí, zda skutečně dochází k týrání zvířete, proto je vhodné obrátit se především na ně. Upozornit příslušné orgány veterinární správy je vhodné také proto, že na návrh příslušného orgánu veterinární správy může obec správním rozhodnutím nařídit odebrání týraného zvířete, vyžaduje-li to jeho zdravotní stav. Obec – tedy obecní, obvodní či městský úřad. Obce projednávají přestupky na úseku ochrany zvířat a ukládají pokuty chovatelům dle zákona na ochranu zvířat proti týrání. Orgány Policie ČR – tyto orgány se zabývají případy, kdy je podezření, že došlo k trestnému činu týrání zvířat podle ustanovení § 203 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, v platném znění. ■
Autor absolvoval fyziku na MU v Brně v roce 1980; od roku 1993 přednáší a píše o venkovním osvětlování, o udržitelném stavění a obnovitelných zdrojích energie.
10
Modely, kteří vědci používají pro předpověď podnebných změn, předpovídají maximální oteplení ve výši pěti stupňů do konce století. Cox a jeho kolegové se nyní obávají, že jsou tyto modely nesprávné. Teplota by mohla stoupnout dvakrát tak rychle, než si původně mysleli. K nevratným změnám by mohlo dojít už do pětadvaceti let. Cox: „Jestliže nic nezačneme dělat tak do roku 2030, vznikne zřejmě oteplení o více než 2 stupně a do znamená, že by se začal rozpouštět grónský ledovec. Jakmile to začne, už se to nedá zastavit. Bude tát dlouho, ale mořská hladina nakonec stoupne o 7 až 8 metrů. Mnoho světových měst by bylo ohroženo. S každým dalším desetiletím by vzrostlo riziko katastrofálních záplav. A jestliže lidstvo zůstane v nečinnosti, tím to neskončí. Protože po Grónsku začnou uvadat horkem světové tropické pralesy, zejména v amazonské oblasti. Je pravděpodobné, že by v horku shořely. Očekává se, že se tato oblast promění v savanu a pokud dojde k opravdovému vysušení této oblasti, až v poušť. Lesní požáry by uvolnily obrovské množství kysličníku uhličitého do atmosféry. Tím by se dále zintenzívnilo globální oteplování. Cox vypočítal, že do konce století by svět mohl být o 10 stupňů teplejší. Bylo by to nejrychlejší oteplení v historii této planety. Pokud by k tomu došlo, vlhký a zelení klima Británie by se do sta let proměnilo v severoafrické klima. Většina evropských rostlin by v severoafrickém klimatu nepřežila. S úhynem vegetace by začala být velkým problémem půdní eroze. Anglie by se stala zemí extrémů. V zimě by docházelo k zátopám a v létě k prašným bouřím. A jinde by to bylo daleko horší. Dnešní horké země by se staly neobyvatelnými. Na dalekém severu by oteplení o deset stupňů zřejmě stačilo k uvolnění obrovských rezerv přírodního metanu, většího než veškerá ropná a uhelná ložiska na této planetě. Vzniklo by nebezpečí destabilizace hydrátů metanu na dně moří, kde je uloženo ve zmrzlé formě obrovské množství metanu. Deset tisíc miliard tun metanu. V této době už by nebylo možné globální oteplování nijak zastavit. Teplota planety Země by se lidem úplně vymkla z rukou. Vznikly by teploty, které země nezažila za čtyři miliardy let. Není to předpověď. Je to varování. K tomuto skutečně dojde, pokud odstraníme znečištění ovzduší, aniž bychom zasáhli proti skleníkovým plynům.
Globální stmívání Dokončení z minulého čísla.
Travis shromáždil záznamy o teplotě z 5000 meteorologických stanic po celých USA. Nezkoumal absolutní teploty, ty se každodenně silně mění. Namísto toho analyzoval to, co se normálně mění jen velmi pomalu: rozsah teploty. Rozdíl mezi nejvyšší teplotou za dne a nejnižší v noci. Zjistil, že za tři dny po 11. září, kdy nelétala letadla, stoupl rozsah teploty o více než 1 stupeň Celsia. Byla to největší teplotní změna za posledních třicet let. Jestliže se teplota zvýší tak rychle za tak krátkou dobu, odstraníme-li jen jeden zdroj znečištění ovzduší, z toho by vyplývalo, že celkový dopad globálního stmívání na teplotu světa by mohl být obrovský. Kdyby přestala tehdy létat letadla po celém světě, možná by došlo k obrovskému zvýšení globálního oteplování. A to je skutečně varovným nebezpečím. Odstraníme-li problém globálního stmívání, teplota na světě zřejmě podstatně stoupne. A to není jen teorie. Je pravděpodobné, že se to děje už teď. V západní Evropě začala opatření proti znečištění ovzduší už mít efekt. Viditelným způsobem pokleslo znečištění ovzduší a dokonce došlo za posledních několik let k mírnému poklesu globálního stmívání. Avšak zároveň po několika desetiletích, kdy se teplota udržovala na stejné úrovni, začala teplota v Evropa podstatně růst. Vyvrcholilo to v krutém létě roku 2003. Lesní požáry vážně poškodily Portugalsko. V Alpách začaly tát ledovce. Ve Francii umírali lidé po tisících. Je to trest za odstraňování globálního stmívání bez odstranění příčin globálního oteplování? Toto je jádro problému. Zatímco skleníkový efekt zahřívá planetu Zemi, zdá se, že globální stmívání ji ochlazovalo. Takže oteplování, způsobované kysličníkem uhličitým, bylo před námi skryto v důsledku ochlazování znečištěním ovzduší. Ale tato situace se nyní začíná měnit. Dojde k tomu, že ochlazovací znečištění klesá a oteplující znečištění stoupá. To znamená, že dojde k zrychlenému oteplování. A to není všechno. Klimatologové jako Peter Cox začínají být znepokojeni, že globální stmívání je vedlo k tomu, že podcenili skutečnou sílu globálního oteplování. Obávají se, že Země je možná daleko zranitelnější skleníkovými plyny, než se dosud domnívali. 11
Kdybychom však dále znečišťovali ovzduší, začalo by to postihovat lidské zdraví a ovlivnilo by to vzorce počasí na této planetě. Jen znečišťováním ovzduší se skleníkový efekt nedá zastavit. Je nutno naléhavě zasáhnout proti globálnímu oteplování i proti globálnímu stmívání, proti spalování uhlí, ropy a plynu. Bude nutno učinit velmi obtížná rozhodnutí ohledně toho, jak žijeme a jak vyrábíme elektřinu. Hovoří se o tom už dvacet let. Zatím se prakticky nepodniklo skoro nic. ■ Podle nezávislého průzkumu, jenž zkoumal názory 25 000 Evropanů: 75% české veřejnosti se domnívá, že stav životního prostředí „velmi silně“ nebo „do velké míry“ ovlivňuje kvalitu života. (V celé EU to se to domnívá 72%.) 89% se domnívá, že ekologická opatření jsou stejně důležitá jako ekonomická nebo sociální politika. (V celé EU 85%.) 95% si myslí, že by politici a úřednicí měli brát životní prostředí v úvahu při rozhodování o opatřeních v dalších oblastech, například ekonomice nebo zaměstnanosti. (V celé EU 88%.) • Česká veřejnost považuje ekologické organizace za nejdůvěryhodnější zdroj informací o životním prostředí (42% lidí je preferuje). Na druhé místo řadí vědce (37%). Vládu preferuje jen 15 % dotázaných. • Češi se považují za nedostatečně informované o ekologických tématech. V pořadí problémů, o kterých občanům u nás chybí informace, vedou rizikové chemikálie ve spotřebním zboží (47%).
Reprodukce přebalu knihy
(jč) Nedávno vyšla v pražském nakladatelství Práh útlá knížka „Jejich jest království: O etickém chování vůči zvířatům a jejich osudu“. Svým námětem je to kniha vpravdě jedinečná; velmi poutavým způsobem popisuje život hospodářských zvířat v novodobých velkochovech, promlouvá k našemu svědomí a nabádá – a to zvláště ty, kterým leží na srdci ochrana přírody a všech jejích tvorů – k probuzení z netečnosti vůči ničení přírody a utrpení druhých. „Jejich jest království“ otevírá oči a je majákem v moři lhostejnosti a lidské zloby. Přečtěte si ji, dejte o ní vědět známým. Věnujte ji přátelům k Vánocům. Knížka je k dostání v knihkupectvích (149 Kč) nebo k objednání přímo u nakladatelství Práh (P. O. Box 46, 158 00 Praha 5) na jeho webové stránce (www.prah.cz) či
[email protected] za sníženou cenu 134 Kč. ■ 12
plánované poptávky. Jinými slovy „vyprorokují“, kolik si myslí, že budeme potřebovat, a pak nám řeknou: „Odhadujeme, že máme dost, takže se není čeho obávat!“
Život po ropném krachu Dokončení z minulého čísla.
Problémy s ropou jsme měli už v sedmdesátých letech. Bylo to tvrdé, ale ustáli jsme to. V čem je tady rozdíl? V roce 1973 OPEC zastavil prodej ropy do Spojených států na protest proti americké podpoře Izraele v „yom kippur“ či „ramadánové“ válce. To se překrylo s vyvrcholením domácí ropné produkce USA. Bez dodávek levné energie se US ekonomika ocitla v hluboké recesi. V sedmdesátých letech zde ovšem byli ještě jiní, „kolísající“ producenti ropy, jako třeba Venezuela, kteří pomohli poněkud vyplnit zející mezeru. Jakmile ovšem dojde k celosvětovým vyvrcholení v těžbě ropy (pokud se tak již nestalo), nebude tady nic, co by takový propad mohlo vyplnit. Ropný šok ze sedmdesátých let byl jako jemný záchvěv před skutečným zemětřesením. Nastávající krizi vyvolá vyčerpání zdrojů, ne politika – ačkoli politikové do ní samozřejmě vstoupí. Nebude to jen dočasný výpadek, ale počátek nového trvalého stavu. Varovné signály visí už dlouho ve vzduchu. Vždy byly jasně zřetelné, ale svět před nimi zavíral oči a nedokázat přečíst tato poselství. Porovnávat přechodný nedostatek ropy v sedmdesátých letech s nastávajícím ropným krachem v období 2005–2050 je jako přirovnávat nehodu končící škrábancem na nárazníku k důsledkům čelní srážky vozidel.
Je možné, že jsme už nevědomky dosáhli obávaného vrcholu a nyní děláme první krůčky k ropného krachu? Ano. Jak už jsem uvedl, to se dozvíme až několik let poté, kdy k tomu dojde. Globální produkce ropy od roku 2000 rok po roce klesá, takže je docela možné. Je tady ovšem i hojnost důkazů svědčících, že se ve skutečnosti už nacházíme v první fázi ropného krachu. Jak vyplývá z výsledků „odhadu“ zveřejněného v prosinci 2003, nezaměstnanost, myslitelně úmyslně zkreslená tak, jak jen to bylo možné, dosud ještě balancuje okolo 6 %. Vezmete-li však v úvahu faktor kvality zaměstnání, dosahují reálná čísla 12 %–15 %. Výpadky proudu testované v Kalifornii na podzim 2000, masivní výpadek proudu na východním pobřeží v srpnu 2003 a různá další úplná zatemnění, k nimž docházelo v pozdním létě 2003 po celém světě, jsou prostě předznamenáním toho, co přijde. Princetonský profesor Kenneth Deffeyes, autor knihy „Hubbert‘s Peak: The Impending World Oil Shortage“ (Hubbertovo vyvrcholení: Blížící se světový nedostatek ropy), na pařížské konferenci v květnu 2003 mínil, že obávané vyvrcholení už bylo v roce 2000, s tím, že produkce od té doby zřetelně klesá. [8] Jako další důkaz dosažení vrcholu produkce Deffeyes uvedl, že od roku 2000 došlo k 30% poklesu hodnot akcií, přičemž nepomohly ani škrty v úrokových sazbách. 2,5 miliónů lidí se stalo nezaměstnanými, a dosud zaměstnaní nemohli odejít do důchodu. Rozpočtové přebytky se vytratily, střední třída vymizela a nakonec zmizelo i Světové obchodní centrum. Pokud k poznání, že už jsme v ropném krachu potřebujete ještě více důkazů, stačí pozorně sledovat aktuální zpravodajství. [9]
Nepřišel s přesně stejnou prognózou už v sedmdesátých letech Římský klub? Ukázalo se, že Římský klub měl bohužel pravdu. Kdo to říká? Nikdo jiný než Matthew Simmons, který v 2000 řekl „Ohlédneme-li se zpět je jasné, že předpověď Římského klubu byla správná. Jednoduše jsme promarnili 30 důležitých let, protože jsme této práci nevěnovali náležitou pozornost.“ [10] Opět jednou se hovoří o „konci světa“. Naposledy se o něm hovořilo v souvislosti s „Y2K“ a ukázalo se, že to bylo jen mnoho povyku pro nic. Je to teď něco jiného? Rozdíl je v tom, že toto je realita. Není to výstřel do vzduchu. Není to paranoidní hysterie. To je náš skutečný osud. Přirovnávat vyvrcholení ropné těžby k „Y2K“ je naivní. V protikladu k tomu se v záležitosti Y2K jednalo o „kdyby“, ne o „kdy“. Víme, že k vyvrcholení ropné produkce dojít musí. Jedinou otázkou je, v kterém bodě mezi 2004–2010 se tak stane, pokud už se nestalo.
Přibývá článků, v nichž se uvádí, že nově objevených ropných rezerv stále přibývá. Takové články nejspíš citují nějakou vládní agenturu USA, jako Geologický výzkum USA (USGS) nebo Energy Information Agency (EIA). Ačkoli zprávy USGS a EIA o poslední produkci jsou velmi spolehlivé, jsou předpovědi pro budoucnost převážně propaganda. To nakonec připouštějí sami. Po poslední revizi plánování ropných zásob EIA například uvedla: Přizpůsobení předběžných odhadů spočívá na netechnických úvahách, počítajících s růstem tuzemských dodávek na úrovni nezbytné k souběhu s hladinou 13
Y2K byl „proklamován“ už od počátku či od poloviny devadesátých let, tedy plných 5 až 10 let předtím, než mělo dojít k problémům. K vyvrcholení těžby dojde za 1–5 let a neudělali jsme nic, abychom se mohli vypořádat s důsledky. Nezbytné přípravy vyžadují kompletní úpravu každého aspektu naší civilizace. To je mnohem složitější, než fixace chyby v počítači. Kromě toho – ropa je pro naši existenci podstatnější, než cokoli jiného. I kdyby se prognózy okolo Y2K vyplnily, byla by naše civilizace v jistých ohledech vržena zpět do roku 1965. Časem bychom obnovili normální stav. Ropný krach srazí naši civilizaci zpět do roku 1765. A nebudeme schopni to napravit, protože už není k objevení žádná hospodárně dostupná ropa, která by takovou obnovu umožnila. ■
Soumrak rtuti v Evropě EU chystá strategii eliminace se rtuti
Miroslav Šuta
Foto: archiv
R
Otázky: M. Savinar, odpovědi: J. J. MacKenzie. Kráceno. Celý text WM č. 28/2004. Zdroj: www.lifeaftertheoilcrash.net
tuť a její sloučeniny jsou vysoce toxické pro člověka, ekosystémy i volně žijící zvířata. Původně se na znečištění rtutí pohlíželo jako na naléhavý místní problém, ale nyní je již chápáno jako problém chronický, celosvětově rozšířený. I relativně nízké dávky mohou velmi vážně poškodit vývoj a nervový systém člověka. V poslední době jsou spojovány i s možnými škodlivými účinky na srdečně-cévní, imunitní a reprodukční systém. Rtuť také zpomaluje mikrobiologické procesy v půdě a rámcová směrnice EU o vodě ji zařadila mezi nejnebezpečnější látky.(1)
Politický rámec V prosinci 2002 přeložila Evropská komise (dále jen Komise) zprávu týkající se rtuti pocházející z chlorového průmyslu(2), které plánuje postupně opustit technologii amalgámové elektrolýzy a v důsledku toho dojde k uvolnění asi 12 až 15 tisíc tun přebytečné rtuti. Na základě předložené zprávy Evropská rada vyzvala Komisi ke zpracování a předložení strategie na ochranu lidského zdraví a životního prostředí před působením rtuti, která by byla založena na hodnocení životního cyklu výroby, užití a emisí rtuti, včetně nakládání s odpady. V souladu s tímto požadavkem Komise připravila návrh strategie týkající se rtuti spolu s rozsáhlou studie hodnocení dopadu (Extended Impact Assessment – ExIA).(3)
[8] www.fromthewilderness.com/free/ww3/053103_aspo.html [9] www.lifeaftertheoilcrash.net [10] www.greatchange.org/othervoices.html www.geocities.com/davidmdelaney/oil-depletion/convince-sheet-bruce-thompson.htm www.fromthewilderness.com/free/ww3/081803_hydrogen_answers.html www.fromthewilderness.com/free/ww3/053103_aspo.html www.oilcrash.com www.cnn.com/2004/TECH/science/02/13/hydrogen.reactors.ap/index.html www.changingworldtech.com edition.cnn.com/2003/WORLD/europe/10/02/global.warming/ www.commondreams.org/headlines03/1231-01.htm www.worldnetdaily.com www.startribune.com www.lewrockwell.com www.sss.gov/FSmedical.htm www.worldnetdaily.com/news/article.asp?ARTICLE_ID=33754 www.newamericancentury.org/RebuildingAmericasDefenses.pdf
Ochrana člověka před působením rtuti Kovová rtuť se v přírodě přeměňuje v toxičtější formou – methylrtuť, která snadno proniká placentární i mozkovou bariérou, což může vést k narušení vývoje nervového systému plodu v těle matky. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) nedávno konstatoval(4), že lidé konzumující více ryb a rybích výrobků mohou dosáhnout či překročit stanovené bezpečnostní hladiny rtuti. Zejména se jedná o konzumaci velkých dravých ryb, jako je tuňák. Na základě tohoto stanoviska EFSA zkoumá Komise možnost změny stávajícího nařízení 466/2001 z 8. března 2001 o maximálních limitech některých kontaminujících látek v potravinách. V krátké době má také EFSA prozkoumat konzumaci různých druhů ryb a mořských živočichů ve stravě nejrizikovějších skupin, kterou tvoří děti a těhotné ženy. 14
Největším zdrojem expozice rtuti je však pro většinu lidí v rozvinutých zemích inhalace rtuťových par z amalgámů v zubních výplních. Další hlavní cestou vystavení rtuti je potrava obsahující methylrtuť, která se shromažďuje a koncentruje zejména ve vodních ekosystémech. Proto je nejvíce ohrožena populace s vysokou spotřebou ryb a mořských produktů. Výsledky biomonitoringu ukazují, že většina lidí ve střední a severní Evropě je methylrtuti vystavena v míře, která je považována za přijatelnou. Naproti tomu v případě středomořských rybářských komunit a arktického obyvatelstva expozice vysoce přesahuje bezpečností limity.
Noví čestní členové Přátelé přírody, o. p. s. Nabídku (schválenou naší správní radou) na čestné členství v naší společnosti zatím přijali: Prof. Jiří David Eva Hauserová Prof. Erazim Kohák Prof. Hana Librová David Matásek Martin Mejstřík David Vávra a Neela Winkelmannová-Heyrovská.
Cíle strategie Hlavním cílem připravované evropské EU je snížit hladinu rtuti v životním prostředí a omezit vystavení člověka rtuti, zejména účinkům methylrtuti v rybách. Mezi významné dílčí cíle chystané strategie patří: • snížení emisí rtuti • snížení množství rtuti v oběhu omezením nabídky a poptávky • vyřešení problému dlouhodobých přebytků a společenských zásob rtuti • ochrana člověka před vystavením účinkům rtuti • lepší porozumění problému rtuti a jeho řešení • podpora a propagace mezinárodních akcí zaměřených na rtuť K naplnění vytyčených cílů strategie navrhla Evropská komise soubor 20 aktivit, které zahrnují například využití procedury IPPC, možnost zpřísnění limitů pro emise rtuti z velkých zdrojů znečištění či zpracování studie o možnostech snížení emisí rtuti ze spalování uhlí v malém rozsahu. Řada členských zemí označila za významných zdroj úniků rtuti amalgámy v zubních výplní, včetně následné kremace lidských těl. Proto Komise během roku 2005 přezkoumá účinnost stávající právní úpravy týkající se nakládání s odpady ze zubních amalgamů.
Přátele přírody, o. p. s. dále podporují mezi jinými také: Jan Adamus (hráč na hoboj) Ladislav Mrkvička (herec) Členem byl také nedávno zesnulý Prof. PhDr. Miroslav Červenka, DrSc., vedoucí katedry české literatury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Řekli o své podpoře Přátel přírody, o.p s. Prof. Erazim Kohák Na Přátelích přírody mě přilákalo především to, že se zastali bobrů, které jsem si zamiloval ve svém předchozím bydlišti a které naši nedávní předkové nemilosrdně zmasakrovali ve vlastech českých. Podporuji je, protože jsem celý život byl na straně slabšího – a v nerovném zápase přírody a jejích Přátel s bezohlednou chamtivostí konzumní společnosti jsou příroda a její Přátelé zjevně ti slabší, kteří se zastávají dobra proti převeliké špatnosti. ek
Dokončení v příštím čísle.
Jan Adamus Přátele přírody podporuji z toho důvodu, že chci, aby něco z ní zůstalo i pro další generace.
Autor je odborný konzultant Přátel přírody o.p.s pro oblast toxických látek a člen Mezirezortní komise pro chemickou bezpečnost. (E-mail:
[email protected]) (1) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 200/60/ES z 23. října 2000 ve znění rozhodnutí 2001/2455/ES z 20.listopadu 2001. (2) KOM(2002)489 v konečném znění, 6.9.2002. (3) SEC(2005)1001. (4) http://www.efsa.eu.nt/science/contam_opinions/259_en.html
Kancelář Přátel přírody, o. p. s. Na místo asistentky péče o členy a správkyně databází po Marii Pospíšilové nastupuje Gabriela Renčová.
■
15
Několik dobrých důvodů, proč podporovat Přátele přírody:
Jak šetřit náklady i přírodu?
Přátelé přírody − mají dobrý pocit, že pomáhají správné věci – měnit svět k lepšímu, − jsou podílníky úspěchů své organizace, − mají přístup k informacím o ŽP, které jinde těžko získají – nejsou závislí na novinách a televizi, − jsou v dobré společnosti.
Abychom šetřili náklady (i přírodu), rádi bychom co největší část komunikace převedli do el. podoby. El. adresu máme na cca 40% Přátel přírody. Pokud jste nám tu svou ještě neoznámili, prosím učiňte tak. Pokud internet nepoužíváte, zvažte prosím tuto environmentálně šetrnou (a levnou) formu komunikace. Starší počítač se dá dnes pořídit za několik tisíc, pevné a poměrně rychlé připojení na internet 24 hodin denně se dá dnes sehnat za několik stokorun. Používáním internetu můžete ušetřit za telefonování, noviny příp. i televizi, které internet začíná postupně nahrazovat. Jděte s dobou a buďte v obraze. Připojte se i Vy! Nebuďte závislí na centralizovaných médiích.
Čestnými členy Přátel přírody se stali: Martin Bursík, Petra Buzková, Jiří Dlask, Jaroslav Foglar, Eva Hauserová, Erazim Kohák, Hana Librová, David Matásek, Martin Mejstřík, Vladimír Renčín, Jaroslav Svěcený, David Vávra, Lubomír Voleník, Neela WinkelmannováHeyrovská, Jaroslav Zahálka a další. Staňte se Přítelem přírody i Vy!
Co získáte finanční podporou společnosti Přátelé přírody, o. p. s.? Od 100 Kč členství ve společnosti na 12 měsíců a jako poděkování výroční zprávu a brožuru Konec přírody. Od 200 Kč navíc jako poděkování aktuální informace o dění (členský časopísek Alternativy Přátel přírody a JEZYnky – el. novinky nejen o jezech). Od 360 Kč, budete-li mít zájem, navíc barevnou brožuru Vraťme Labe lidem a přírodě. Od 1.000 Kč (v úhrnu) možnost odepsat dar ze zdaňovaného základu. Potvrzení o darech v roce 2005 Vám v případě Vašeho zájmu zašleme v lednu 2006.
Prosím sdělte nám laskavě číslo svého mobilu. Stačí SMS na 602 963 556. Nezapomeňte ovšem prosím uvést své jméno a adresu; ideálně také své členské číslo (specifický symbol). Budeme Vám potvrzovat příjem Vašich darů. Jelikož SMS vyjde podstatně levněji než dopis, šetříme náklady. PŘEDEM DĚKUJEME!
Alternativy Přátel přírody Členský časopísek společnosti Přátelé přírody, o. p. s. (IČ 27 26 14 17) Ročník I. (jako Alternativy pro Sever XV.) Číslo 3. (jako Alternativy pro Sever 69; č. 67 a 68 označena omylem jako 65 a 66) Uzávěrka tohoto čísla 1. 12. 2005 Sazba, lito a tisk R&K Servis
OZNAMUJTE NÁM PROSÍM ZMĚNY! Sdělujte nám laskavě změny své adresy a dalších svých údajů. Vracejí se nám zásilky pro Vás s označením „odstěhován bez udání nové adresy“ (příp. „na uvedené adrese neznámý“). Také z některých el. adres (členů a příznivců Přátel přírody) nám chodí hlášení, že uvedená adresa (již) neexistuje. Stačí poslat SMS na 602 963 556 nebo e-mail (
[email protected]). Děkujeme!
Přátelé přírody děkují mnohokrát všem, kdo jejich činnost jakkoli podpořili!
16
