Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie
Alternativní způsoby prodeje biopotravin ve vybraných obcích Jihomoravského kraje Diplomová práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
Ing. Soňa Valtýniová, Ph.D.
Jana Šillerová
Brno 2012
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Alternativní způsoby prodeje biopotravin ve vybraných obcích jihomoravského kraje vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
Dne ……………………………………… Podpis ……………………………………
PODĚKOVÁNÍ Děkuji všem, kteří mi pomáhali při psaní mé diplomové práce. Můj velký dík patří především vedoucí práce Ing. Soni Valtýniové, Ph.D.
ABSTRAKT Diplomová práce je rozdělena do dvou částí, „literární přehled“, zahrnuje stručnou charakteristiku ekologického zemědělství a biopotravin, dále se zabývá propagací, osvětou a prodejem biopotravin. Tato část je rovněž zaměřena na popis alternativních způsobů prodeje biopotravin. Mezi vybrané alternativní způsoby prodeje biopotravin byl zařazen systém biobedýnek, farmářské trhy, prodej ze dvora a biopotraviny v gastronomii a veřejném stravování. Byl proveden výzkum týkající se alternativních způsobů prodeje biopotravin. Výzkum byl realizován metodou dotazníkového šetření ve dvou obcích Jihomoravského kraje. Pro tento byla vybrána obec Hostěnice a městská část Brno-Slatina. Odpovědi respondentů byly posléze vyhodnoceny a zapracovány do grafů. Výsledky jsou rozděleny do dvou částí. Klíčová slova: ekologické zemědělství, biopotraviny, biobedýnka.
ABSTRAKT This dissertation is divided into two parts, „literary overview“ covers brief characterization of organic farming and organic food, futher it looks into promotion, raising of public awarness and distribution of organic food. This part also deals with alternative method of selling organic food. These alternitive methods incorporate the organic-box system, farmars’ markets, yardsales and organic food in gastronomy and public diet. Following a survey concerning the alternative methods of distribution of organic food was carried out. This survey was realized through a questionnaire technique in two municipalities in the Southmoravian region. The municipality Hostěnice and the city district Slatina were chosen for this purpose. The responses were finally evaluated and adapted into graphs. The results are divided into two parts. Key words: organic farming, organic food, organic-box systém.
OBSAH ÚVOD ............................................................................................................................... 8 1
CÍL PRÁCE................................................................................................................ 9
2
LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................ 9 2.1
Charakteristika ekologického zemědělství.................................................... 9 2.1.1
Zásady pro pěstování rostlin v ekologickém zemědělství .................. 10
2.1.1.1
Přirozená půdní úrodnost ............................................................. 10
2.1.1.2
Pestrý a vyvážený osevní postup ................................................. 10
2.1.1.3
Výživa (hnojení půdy a rostlin) ................................................... 11
2.1.1.4
Volba druhů a odrůd rostlin ......................................................... 12
2.1.1.5
Druhové a odrůdové směsi........................................................... 12
2.1.2
Zásady pro ekologický chov hospodářských zvířat ............................ 12
2.1.3
Vývoj ekologického zemědělství a produkce biopotravin v Evropě .. 13
2.1.4
Vývoj ekologického zemědělství a produkce biopotravin v České
republice ............................................................................................................ 13 2.2
Biopotraviny - charakteristika..................................................................... 17 2.2.1
Kontrola a certifikace.......................................................................... 19
2.2.2
Značení biopotravin ............................................................................ 20
2.3
Výroba biopotravin ..................................................................................... 22
2.4
Propagace a osvěta ...................................................................................... 24
2.5
2.6
2.7
2.4.1
Propagace biopotravin - historie ......................................................... 24
2.4.2
Podpora prodeje biopotravin ............................................................... 25
2.4.3
Informovanost zákazníků .................................................................... 28
2.4.4
Reklama .............................................................................................. 28
2.4.5
Práce s veřejností ................................................................................ 28
2.4.6
Současnost propagace biopotravin v České republice ........................ 29
Trh s biopotravinami ................................................................................... 29 2.5.1
Poptávka po biopotravinách................................................................ 29
2.5.2
Ceny biopotravin................................................................................. 30
Prodej biopotravin ....................................................................................... 30 2.6.1
Přímý prodej ....................................................................................... 31
2.6.2
Nepřímý prodej ................................................................................... 32
Alternativní způsoby prodeje biopotravin .................................................. 33 2.7.1
Farmářské trhy .................................................................................... 33
2.7.2
Systém bedýnek - charakteristika ....................................................... 34
2.7.2.1 2.7.3
Komunitou podporované zemědělství ......................................... 34
Biobedýnky v ČR................................................................................ 35
2.7.3.1
Výhody pro spotřebitele ............................................................... 37
2.7.3.2
Výhody pro zemědělce................................................................. 38
2.7.3.3
Nevýhody pro zemědělce ............................................................. 38
2.7.3.4
Současná situace systému biobedýnek ve světě a v České
republice ...................................................................................................... 38 2.7.3.5
3
4
Nabídka biobedýnek v Jihomoravském kraji ............................... 39
2.7.4
Prodej ze dvora ................................................................................... 40
2.7.5
Gastronomie, veřejné stravování a biopotraviny ................................ 41
METODIKA A MATERIÁL ................................................................................... 42 3.1
Dotazníkové šetření .................................................................................... 43
3.2
Sběr a zpracování dat .................................................................................. 43
3.3
Jihomoravský kraj ....................................................................................... 44 3.3.1
Představení obce Hostěnice ................................................................ 44
3.3.2
Představení obce Brno-Slatina ............................................................ 46
3.3.3
Vzájemná poloha obcí ........................................................................ 46
VÝSLEDKY ............................................................................................................ 47 4.1
Struktura respondentů obci Hostěnice a v městské části Slatina ................ 47 4.1.1
Porovnání výsledků dotazníkového šetření u obcí Hostěnice a Slatina .. ............................................................................................................ 69
5
DISKUSE ................................................................................................................. 85
6
ZÁVĚR..................................................................................................................... 90
7
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...................................................................... 92
8
SEZNAM GRAFŮ ................................................................................................... 98
9
SEZNAM TABULEK ............................................................................................ 100
10 SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................................... 100 11 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................ 100
ÚVOD Diplomová práce nese název „Alternativní způsoby prodeje biopotravin ve vybraných obcích Jihomoravského kraje“. Téma jsem volila z více důvodů, nejvýznamnějším byl fakt, že o biopotravinách a ekologickém zemědělství se stále více píše i hovoří. Ekologické hospodaření a s ním úzce spjatý prodej biopotravin v současnosti v celé České republice nabývá na síle. Je to legislativně uznávaný druh hospodaření, který si vysloužil pozornost a výraznou podporu. V posledních letech se stále zvyšují počty ekologických zemědělců i výrobců a prodejců biopotravin. Ekologický způsob hospodaření nabízí lépe a kvalitněji zpracované produkty a také proto je stále oblíbenější. Konvenční zemědělství se zaměřuje především na kvantitu produkce, zatímco zemědělství ekologické se soustředí výhradně na kvalitu produktů. Biopotraviny jsou produkovány bez pomoci chemických látek, při hnojení půdy nejsou používány dusičnany a ochrana rostlin je zajišťována bez použití pesticidů. Velmi zajímavá je skutečnost, že názory na ekologické zemědělství, výrobu a prodej biopotravin jsou často rozporuplné. Stále se vyskytují nové výzkumy, které porovnávají ekologické a konvenční postupy hospodaření či kvalitu jejich produktů. S jistotou lze říci, že konzumace biopotravin je součástí určitého životního postoje a podpora ekologického zemědělství přispívá výraznou měrou k ochraně životního prostředí. Koupě a konzumace biopotravin úzce souvisí se zdravím životním stylem. Současně s rozvojem ekologického zemědělství a výrobou biopotravin dochází k rozšiřování možností jejich prodeje. Alternativních způsobů je stále více, přičemž k těm nejvýznamnějším se v poslední době řadí například farmářské trhy, prodej ze dvora či systémy biobedýnek. Biopotraviny taktéž vstupují do odvětví gastronomie. Tato práce je započata literárním přehledem, jenž zahrnuje informace o ekologickém zemědělství, biopotravinách, způsobech osvěty i propagace biopotravin a rozdělení jejich prodeje. V návaznosti na prodej biopotravin jsou v práci podrobněji rozebrány alternativní způsoby, mezi které je zařazen systém biobedýnek, farmářské trhy, prodej ze dvora či biopotraviny v gastronomii. Na teoretickou část navazuje výzkum, jehož cílovou skupinou jsou obyvatelé dvou obcí Jihomoravského kraje.
8
1 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce je stručná charakteristika ekologického zemědělství, biopotravin a výstižný popis alternativních způsobů jejich prodeje. Dále je cílem této práce provést výzkum na téma „alternativní způsoby prodeje biopotravin ve vybraných obcích jihomoravského kraje“ a zpracovat získané informace.
2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Charakteristika ekologického zemědělství Ekologické zemědělství je způsob hospodaření, který na rozdíl od zemědělství konvenčního uplatňuje techniky šetrné k životnímu prostředí. Zakládá se především na využívání biologických a mechanických pěstitelských metod, nepoužívání či omezování použití umělých hnojiv a chemikálií (ČERVENKA, KOVÁŘOVÁ, 2005). Aplikace ekologického zemědělství v praxi je velmi náročná. Takovéto zemědělství při svém hospodaření využívá obnovitelné zdroje a recyklaci, upřednostňuje především vnitropodnikový koloběh před externími zdroji. Chovaným zvířatům zajišťuje nejlepší možné zacházení a krmení přírodními krmivy (ČERVENKA, KOVÁŘOVÁ, 2005). Ekologické zemědělství co nejvíce omezuje postupy, které negativně ovlivňují biologickou diverzitu krajiny, úrodnost půdy, kvalitu vody, ovzduší a také kvalitu potravin (ŠARAPATKA a kol., 2006). Jedním z mnoha cílů ekologického zemědělství je produkovat dostatečné množství zdravotně nezávadných potravin s vysokou vnitřní kvalitou při respektování mnoha pravidel. Metody, které ekologické zemědělství používá, vycházejí z osvědčených poznatků v praxi i poznatků vědeckých. Ve své podstatě se ekologické zemědělství snaží napodobovat základní charakteristiky přírodního ekosystému (ČERVENKA, KOVÁŘOVÁ, 2005). Profesor DROBNÍK (2011) je toho názoru, že ekologické zemědělství v současném pojetí je ideologie spojená s marketingovou strategií.
9
2.1.1 Zásady pro pěstování rostlin v ekologickém zemědělství V ekologickém zemědělství je hlavním cílem ochrany rostlin zejména odstranění příčin výskytu škodlivých organismů. Pro dosažení takového cíle slouží dvě metody, přímé a nepřímé. U přímých metod při ochraně rostlin v ekologickém zemědělství jsou důležité především fyzikálně – mechanické metody. Tyto metody používají například optické lapáky – žluté, modré i bíle lepové desky, lepové pásy – proti píďalce, netkané textilie – sítě proti hmyzu, sítě a plašiče – proti ptákům (ŠARAPATKA a kol., 2006). Mezi tzv. nepřímé zásady, které mají největší význam a tudíž je nutno je striktně dodržovat se řadí: přirozená půdní úrodnost, pestrý a vyvážený osevní postup, výživa půdy, volba druhů a odrůd rostlin (ČERVENKA, KOVÁŘOVÁ, 2005). 2.1.1.1 Přirozená půdní úrodnost V ekologickém zemědělství je přirozená půdní úrodnost zajišťována všestrannou podporou mikrobiální aktivity půdy, pravidelným dodáváním organické hmoty, šetrným obděláváním
půdy, zlepšováním
struktury půdy, vhodným
střídáním
plodin
a udržováním půdy co nejdelší dobu pod vegetačním krytem (ČERVENKA, KOVÁŘOVÁ, 2005). 2.1.1.2 Pestrý a vyvážený osevní postup Osevní postup je střídání plodin v prostu i v čase a to především podle toho, jaké mají nároky pěstované plodiny a jaký je záměr produkce. Osevní postup je konkrétní strukturální skladba plodin a vytváří základ rostlinné výroby (PROCHÁZKOVÁ, 2009). Graf č. 1 znázorňuje osevní postup v ekologickém zemědělství.
10
Graf č. 1 Typické osevní postupy v ekologickém zemědělství (ČERVENKA, KOVÁŘOVÁ, 2005). Ekologické zemědělství
ozimá pšenice ozimí ječmen bob žito brambory jetel
Graf č. 2 naopak znázorňuje typický osevní postup používaný v konvenčním zemědělství. Po porovnání je jasné, že osevní postup v ekologickém zemědělství je viditelně pestřejší, než v konvenčním zemědělství. Graf č. 2 Typické osevní postupy v konvenční zemědělství (ČERVENKA, KOVÁŘOVÁ, 2005). Konvenční zemědělství
kukuřice pšenice ječmen
2.1.1.3 Výživa (hnojení půdy a rostlin) Pomocí hnojení se do půdy dodávají buď přímo minerální živiny ve formě solí, nebo organické látky, díky kterým pak může vznikat procesem humifikace humus (ŠARAPATKA a kol., 2006).
11
Hnojení organickou hmotou má za cíl dosažení co nejvíce uzavřeného koloběhu živin s minimálními ztrátami (ČERVENKA, KOVÁŘOVÁ, 2005). Minerální hnojiva lze při pěstování bioproduktů používat pouze jako doplňková pro vyrovnání bilance živin (ČERVENKA, KOVÁŘOVÁ, 2005). Seznam povolených minerálních hnojiv najdeme v příloze I nařízení Komise ES č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla nařízení Rady ES č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů. Běžně v praxi ovšem tato hnojiva používána nejsou. Není povoleno použití minerálních hnojiv s lehce rozpustným dusíkem (VALTÝNIOVÁ, 2010). 2.1.1.4 Volba druhů a odrůd rostlin Výběr odrůd a druhů plodin je velmi důležitý a je potřeba jej volit pečlivě v souvislosti na podmínky stanoviště. Odrůdy vybíráme takové, které v sobě nesou určitý stupeň odolnosti vůči chorobám, škůdcům a jsou doporučeny do jednotlivých regionů pěstování (KONVALINKA a kol., 2007). 2.1.1.5 Druhové a odrůdové směsi Víme, že běžné přirozené porosty nebývají monokulturní. V případě, že na pozemku převládá jeden druh nebo odrůda jsou tím vytvářeny podmínky pro lehké šíření chorob, škůdců a plevelů. Smíšené porosty se tak jeví proti škodlivým činitelům odolnější (ČERVENKA, KOVÁŘOVÁ, 2005). 2.1.2 Zásady pro ekologický chov hospodářských zvířat V ekologickém zemědělství je při chovu hospodářských zvířat nejdůležitější usilovat o tzv. welfare, neboli pohodu zvířat. Welfare, je takový stav při němž je zvíře schopno se pomocí vlastních sil vyrovnat s vlivem prostředí, ve kterém žije. (ŠARAPATKA a kol., 2005) Dle Šarapatky a kol. 2005, počátkem 90. let revidovala Britská rada pro ochranu hospodářských zvířat takzvaných pět svobod. Těchto pět svobod velmi úzce souvisí právě s welfare zvířat a patří mezi ně: 1. Svoboda od hladu a žízně 2. Svoboda od nepohodlí 3. Svoboda od bolesti, zranění a onemocnění 4. Svoboda od strachu a stresu
12
5. Svoboda projevit přirozené chování 2.1.3 Vývoj ekologického zemědělství a produkce biopotravin v Evropě ČERVENKA a KOVÁŘOVÁ (2005) uvádějí, že základní principy ekologického zemědělství se začaly formovat již v roce 1924. Tyto principy byly především reakcí na negativní trendy nastupujícího průmyslového zemědělství. Na jednu z forem ekologického zemědělství, kterou byl takzvaný biodynamický způsob hospodaření, přešlo již před druhou světovou válkou několik statků. Tím nejdůležitějším po válce v Evropě, bylo prostřednictvím zemědělství zajistit dostatek potravin. Bohužel zajištění dostatečného množství potravin mělo za následek zprůmyslnění zemědělství a jeho intenzifikaci. Po překonání hospodářských těžkostí v Evropě se začaly ukazovat negativní dopady průmyslového zemědělství na životním prostředí (ČERVENKA, KOVÁŘOVÁ, 2005). V roce 1972 vznikla sloučením šesti alternativních směrů zemědělství mezinárodní federace hnutí organického zemědělství IFOAM, která sdružuje členy zemí celého světa (MOUDRÝ, 2002). V devadesátých letech minulého století se jako reakce na postupující industrializaci zemědělství a stále rostoucí poškozování životního prostředí začala objevovat především v západní Evropě celá řada nekonvenčních směrů zemědělské výroby. V té době byl rozvoj ekologického zemědělství v zemích Evropské unie vesměs rychlý. V některých zemích byly výměry obhospodařovaných ploch ekologickými zemědělci vyšší díky lepší politické a ekonomické úrovni dané země. Důležitá byla tedy podpora ze strany státu, ale také výše poptávky konzumentů po bioproduktech (MOUDRÝ, 2002). Jak správně tvrdí profesor Jiří Petr z České zemědělské univerzity v Praze, ekologické zemědělství vzniklo ze strachu z přemíry chemie a obsahu reziduí v potravinách a životním prostředí (PETR, 2011). 2.1.4 Vývoj ekologického zemědělství a produkce biopotravin v České republice V České republice lze počátky ekologického zemědělství datovat do druhé poloviny 80. let. Se státní podporou bylo však formováno, až od počátku let devadesátých. V té době vznikl na Ministerstvu zemědělství odbor pro privatizaci a alternativní zemědělství a současně byla vyčleněna přímá podpora pro rozvoj alternativního zemědělství (MOUDRÝ, 2001).
13
V roce 1990 bylo v rámci alternativního zemědělství poskytnuto 25 milionů, v roce 1991 to bylo celkem 75 milionů a v roce 1992 byly dotace 25 milionů korun od Ministerstva zemědělství ČR. Rozhodující část těchto peněz putovala na podporu budování produkčních provozů, velmi málo na zpracování. Přímá dotace na obchodní síť či její nepřímý rozvoj poskytována nebyla (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR, 1994). Z grafu č. 3 je možné vyčíst, že i nadále mají dotace převážně vzestupnou tendenci. Graf také ukazuje na zvyšující se vyplácení finančních prostředků v oblasti ekologického zemědělství. V tomto případě se jedná o prostředky vyplacené v rámci agroenvironmentálních opatření. Graf. č. 3 Vývoj dotací v EZ (1998 – 2009) a Vyplacené finanční prostředky v rámci agroenvironmentálního opatření „Ekologické zemědělství“ (HRABALOVÁ, 2010) Vyplacené fin. prostředky v rámci AEO
Dotace v EZ
Vyplacené finanční prostředky v Kč
1 200 000 000 1 000 000 000 800 000 000 600 000 000 400 000 000 200 000 000 0 1998
1999 2000
2001
2002
2003 2004
2005
2006
2007 2008
2009
Rok
V roce 1993 ekologicky hospodařilo 135 zemědělských podniků. Následně do roku 1997 se rozsah ekologického zemědělství nezvyšoval vlivem odbourávání přímých podpor. Což ovšem neznamenalo, že nedocházelo ke kvalitativním změnám jako například zlepšování kontrolních mechanizmů, zapojení do mezinárodní kontroly, příprava akreditace u IFOAM a EU apod. (MOUDRÝ, 2001). Od roku 1998 bylo opět zavedeno vyplácení podpor v ekologickém zemědělství. To bylo pravděpodobně příčinou zvýšení rozsahu ekologicky obhospodařovaných ploch zemědělské půdy (MOUDRÝ, 2001). V roce 2001 již v České republice hospodařilo 654 kontrolovaných ekologických podniků. K rozšíření ekologického zemědělství docházelo především v podhorských 14
a horských oblastech, s nižší produkční schopností stanovišť. Podobná situace byla známa také z Rakouska či Skotska (MOUDRÝ, 2002). V té době přibývá v ekologickém zemědělství převážně zatravněných ploch na nichž z velké části převládá pastevní výkrm ovcí a skotu bez tržní produkce mléka. Avšak domácí poptávku zdaleka nepokrývá produkce certifikovaného ovoce, zeleniny a jiných tržních plodin. Nejnižší koncentrace biofarem paradoxně byla právě v místech s největší poptávku po biopotravinách, což bylo v okolí Prahy a průmyslových aglomerací. Bylo to způsobeno nízkou orientací producentů na čerstvé produkty, na vlastní zpracování a přímí prodej (MOUDRÝ, 2002). Ekologické zemědělství zaznamenává veliký rozvoj. V srpnu roku 2010 dosáhlo 10,4 % výměry zemědělské půdy. Od roku 1994 se plocha do roku 2011 zvýšila 28krát. V roce 2020 se předpokládá zvýšení podílu zemědělské půdy v ekologickém zemědělství na 20 %, z důvodu veliké poptávky po biopotravinách (PETR, 2011). V tabulce č. 1 je zaznamenán postupný vývoj výměry zemědělské půdy v ekologickém zemědělství u nás.
15
Tab. č. 1 Vývoj výměry zemědělské půdy v ekologickém zemědělství V ČR (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2009). Rok
Počet podniků celkem
Výměra
Procentický
zemědělské půdy
podíl ze zem.
v EZ v ha
půdního fondu
1990
3
480
-
1991
132
17 507
0,41
1992
135
15 371
0,36
1993
141
15 667
0,37
1994
187
15 818
0,37
1995
181
14 982
0,35
1996
182
17 022
0,40
1997
211
20 239
0,47
1998
348
71 621
1,67
1999
473
110 756
2,58
2000
563
165 699
3,86
2001
654
217 869
5,09
2002
721
235 136
5,50
2003
810
254 995
5,97
2004
836
263 299
6,16
2005
829
254 982
5,98
2006
963
281 535
6,61
2007
1318
312 890
7,35
2008
1 946
341 632
8,04
2009
2 689
398 407
9,38
2010
3 517
448 202
10,55
Graf č. 4 zobrazuje počet ekofarem a výměru ploch v ekologickém zemědělství pro jednotlivé kraje ČR v roce 2010. Jihomoravský kraj je na třetí pozici se zhruba 110 ekofarmami.
16
Graf č. 4 Počet ekofarem a výměra celkové plochy v EZ v krajích ČR v roce 2010 (HRABALOVÁ, 2010)
2.2 Biopotraviny - charakteristika Biopotraviny nejsou v Evropě ničím novým, jsou na trhu více než 50 let. Jsou to produkty živočišného či rostlinného původu vyrobené ze surovin pocházejících z ekologického zemědělství (ŠARAPATKA a kol., 2005). Charakteristika pojmů bioprodukt a biopotravina: Bioprodukt je podle zákona o ekologickém zemědělství surovina rostlinného či živočišného původu, získaná v ekologickém zemědělství a určená na základě osvědčení k výrobě biopotravin (MOUDRÝ, 2001). Biopotravina
je
potravina
vyrobená
za
podmínek
uvedených
v zákoně
o ekologickém zemědělství a v předpisech Evropské unie a splňující požadavky na jakost a zdravotní nezávadnost stanovené zvláštními předpisy, na něž bylo vydáno osvědčení o biopotravině (MOUDRÝ, 2001). Zpracování bioproduktů: Produkty musí být skladovány, zpracovány a přepravovány povolenými postupy, aby byla zachována co nejvíce jejich kvalita Musí být vyloučena možnost jejich kontaminace nežádoucími látkami či konvenčními produkty
17
V průběhu výroby, dopravy a distribuce musí být zajištěna jejich pravost a vyloučena možnost záměny za konvenční potraviny Je zakázáno používat tyto výrobní postupy: výměna iontů, hydrogenace, bělení, ozařování a mikrovlnný ohřev, při nakládání, uzení, zjemňování atp. se nesmí používat žádné chemikálie Je zakázáno používání barviv, aromatických látek, sladidel a vitamínů syntetického původu (MOUDRÝ, 2001). V České republice je produkce biopotravin mimo jiné ošetřena zákonem o ekologickém zemědělství, což je Zákon 242/2000 Sb.. Ekologické zemědělství poskytuje produkty tedy výrobky rostlinného či živočišného původu k výrobě biopotravin. Poskytuje je na základě příslušného osvědčení (KOMPRDA, 2009). Do biopotravin nejsou přidávány emulgátory, kypřidla ani konzervační látky. Neobsahují také geneticky modifikované organismy (FORŠT, 2008). Biopotravina může obsahovat povolené aditivní látky a pomocné látky. Může také obsahovat suroviny konvenčního zemědělství až do 30 % hmotnosti (KOMPRDA, 2009). Naopak biopotraviny nemohou být vyráběny s pomocí umělých hnojiv a pesticidů (KOMPRDA, 2009). Koupi biopotravin už neumožňují pouze specializované prodejny, ale také supermarkety a hypermarkety. Obchody nabízejí různou škálu biopotravin, od ovoce a zeleniny, přes mléčné výrobky až po maso (ŠARAPATKA a kol., 2005). Biopotraviny jsou dražší než běžně vyrobené potraviny, protože jejich výroba je složitější, s velkým podílem ruční práce i náročnějším zpracováním (EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ V JIHOMORAVSKÉM KRAJI, leták, 2006). Tuzemský trh s biopotravinami v roce 2010 po předchozích stagnacích vykázal růst. Útraty českých spotřebitelů za biopotraviny podle odhadů vzrostly z 1,77 miliardy korun v roce 2009 zhruba na dvě miliardy korun. Dle Akčního plánu pro rozvoj ekologického zemědělství v letech 2011 – 2015 by podíl biopotravin na tuzemském trhu s potravinami měl do pěti let vzrůst na tři procenta (ÚRODA, 2011). Prof. Ing. PETR, Dr.Sc, 2011 uvádí, že z výzkumu kvality bioprodukce vyplývá řada pozitivních aspektů. Například u obilovin byl zvýšen podíl rozpustných frakcí bílkovin – albuminů a globulinů. Tyto frakce jsou hlavními nositeli esenciálních aminokyselin. Na modelových pokusných zvířatech bylo prokázáno, že upřednostňují dietu s ekologickými obilovinami, před stejnou dietou s konvenčními obilovinami (PETR, 2011). 18
Prokázalo se také, že biopotraviny mají lepší výživnou hodnotu, tudíž je v nich obsaženo více vitaminů, především vitaminu E a C, nachází se v nich vyšší obsah minerálních látek. V ekologicky vypěstované zelenině je nižší obsah dusičnanů až o 50 % a pesticidů více než 90 % v porovnání s konvenční zeleninou (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2011). Na druhou stranu KOMPRDA (2009) píše, že studie zaměřené na nutriční hodnoty a zdravotní nezávadnost konvenčních a ekologických potravin jsou často protichůdné. Zdali jsou zjištěny statisticky průkazné rozdíly, většinou jsou tak malé, že jejich dopad na lidské zdraví je ve většině případů neměřitelný. 2.2.1 Kontrola a certifikace Pravidla pro ekologické zemědělství a výrobu biopotravin jsou upravena, jak naší, tak evropskou legislativou. Od 1. 1. 2009 platí nová evropská legislativa a ta je stejná pro všechny členské státy Evropské unie (HRABALOVÁ, 2010). Patří sem nařízení Rady (ES) 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a prováděcí nařízení Komise (ES) 889/2008. Dále je třeba zmínit nařízení Komise (ES) 1254/2008, kterým se stanoví především pravidla používání kvasinek a produktů z kvasnic v EZ a také nařízení Komise (ES) 1235/2008, ve znění jeho novel, kterém se stanoví prováděcí pravidla pro dovoz biopotravin ze třetích zemí (HRABALOVÁ, 2010). Lze zmínit také Nařízení Komise (ES) č. 710/2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 889/2008 a kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007, pokud jde o stanovení prováděcích pravidel ohledně ekologické produkce živočichů pocházejících z akvakultury a produkce mořských řas (HRABALOVÁ, 2010). Na národní úrovni stále platí zákon 242/2000 sb., o ekologickém zemědělství, jeho dodržování je garantováno státem. Zákon upravuje zejména postup pro registraci v ekologickém zemědělství, nebo postihy za správní delikty při porušování pravidel EZ (HRABALOVÁ, 2010). Každý kdo chce produkovat biopotraviny, musí sepsat smlouvu s některou z kontrolních organizací a je povinen se podrobit její kontrole. Těm, kteří splní podmínky a veškeré požadavky, udílejí kontrolní organizace certifikát na dobu 12 - 15 měsíců. Na základě takto uděleného certifikátu mohou tito výrobci označovat svoje potraviny slovem bio (PRO-BIO LIGA, 2010).
19
Kontrolu
registrovaných
ekologických
podnikatelů,
výrobců
biopotravin,
obchodníků a dalších registrovaných osob ve smyslu zákona č. 242/2000 Sb. zaštitují od roku 2006 tři kontrolní organizace, které jsou pověřeny Ministerstvem zemědělství České republiky. Patří mezi ně KEZ o.p.s., ABCert AG a Biokont s.r.o. (HRABALOVÁ, 2010). Kontrola a certifikace je prováděna podle ustanovení paragraf 29 zákona 242/2000 Sb. a nařízení Rady (ES) 834/2007. Kontrola je prováděna minimálně jednou ročně a je vždy ohlášena předem. Existují však také tzv. kontroly neohlášené, které má organizace právo provádět (NR, 889/2008). Kontrola ohlášená: Minimálně jednou za rok Inspektor ji ohlásí předem a udá termín Zahrnuje celý podnik (pozemky, kultury, stáje, zvířata, stroje, technologická zařízení atd.) Kontrolor ověří správnost údajů v přihlášce a vyplní formulář zápisu o kontrole Neohlášené kontroly: Dvojí druh: nařízené (podniky problematické) a namátkové (zhodnocení úrovně a objektivnosti práce inspektorů) (MOUDRÝ, 2001) Po legislativních změnách v roce 2009 byl od 1.1.2010 pověřen kontrolou v EZ další státní subjekt. Tento státní kontrolní orgán (Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský) zajišťuje úřední kontrolu dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2011). 2.2.2 Značení biopotravin Biopotravinu v obchodech lze poznat od ostatních velmi jednoduše. Slovo bio na potravinách je u nás totiž chráněno zákonem. Nutně tedy musí znamenat, že se jedná o potravinu pocházející ze systému ekologického zemědělství (PRO-BIO LIGA, 2010). Vyrobené biopotraviny v České republice musí být označeny jak národní značkou tzv. biozebrou tak i evropským logem. Dovezené biopotraviny biozebrou označené mohou být, ale nemusí.
20
Zmíněné národní logo tzv. biozebra je grafický znak BIO s nápisem „Produkt ekologického zemědělství“ a číslem kontrolní organizace CZ-BIO-001, CZ-BIO-002 nebo CZ-BIO-003 se v České republice používá jako celostátní ochranná známka pro biopotraviny. Toto logo je možné použít pouze v souladu s ustanovením zákona 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 16/2006 Sb., ze dne 6. 1. 2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2011). Na výše zmíněných identifikačních kódech biopotravin dříve nebyl vyžadován údaj o odkazu na ekologické produkty, což se změnilo. Struktura identifikačních kódů je harmonizována a odkaz na ekologické zemědělství je povinný. Takovýto identifikační kód je pro spotřebitele jasným ukazatelem toho, že výrobek podléhá kontrolám EU (NR 834/2007).
Obr. č. 1 „Biozebra“ (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2011) Logo Evropské unie pro označení biopotravin je definováno v nařízení Rady 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů a o zrušení nařízení (EHS) č. 2092/91. Grafickou podobu loga, podmínky jeho užívání, tvar číselného kódu kontrolního subjektu stanovuje nařízení Komise (EU) č. 271/2010, kterým se mění nařízení (ES) č. 889/2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007, pokud jde o logo Evropské unie pro ekologickou produkci. Užívání loga je povinné od 1. 7. 2010. Kromě toho, že používání loga Evropské unie pro ekologickou produkci na balených potravinách je povinné, rovněž platí povinnost označovat také místo, kde byly vyprodukovány zemědělské suroviny, z nichž je produkt složen. Biopotraviny dovezené ze třetích zemí do Evropské unie toto logo mít nemusí (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2011).
21
Obr. č. 2 Logo EU pro označení biopotravin (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2011) Jako „bio“ či „eko“ se nesmí označovat žádné potraviny, které nepochází z ekologického zemědělství. Aby k takovému označování nedocházelo, výrazně napomáhal zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Veškeré takovéto výrobky zmizely z trhu ke dni účinnosti tohoto zákona a ty zbylé jsou předmětem pozornosti kontrolních organizací a také spotřebitelské veřejnosti, která sama podává podněty k zahájení správního řízení (LEDVINA, 2010).
2.3 Výroba biopotravin Výrobou
biopotravin
se
rozumí
čištění,
třídění,
upravování,
zpracování
bioproduktů, nebo také přidávání látek, které jsou povolené legislativou. Patří sem také balení a další možné úpravy, které je potřeba zajistit před uvedením potraviny do oběhu. Výrobcem biopotravin je každá osoba, která vyrábí biopotraviny za účelem jejich uvádění na trh. Při získávání bioproduktů, z nichž se biopotraviny vyrábějí, je nezbytné dodržovat legislativou stanovené podmínky, které jsou zvlášť vymezené pro rostlinnou i živočišnou výrobu (ČERVENKA, KOVÁŘOVÁ, 2005). Ke konci roku 2006 bylo v České republice 152 certifikovaných výrobců biopotravin. V roce 2007 se zvýšil počet registrovaných výrobců biopotravin o 101 (o 66 %), celkově tedy bylo na konci roku 2007 certifikováno 253 podniků pro výrobu biopotravin. I když v té době počet registrovaných biovýrobců rostl, počet nových biopotravin uváděných na trh byl ve srovnání se zahraničními zeměmi stále nízký. Certifikovat se nechá ročně celá řada výrobců, kteří následně biopotraviny ani nevyrábí (VÁCLAVÍK, 2008a). 22
Tabulka č. 2 uvádí počty a zaměření zpracovatelů bioproduktů v ČR v letech 2009 a 2010. Tab. č. 2 Počet a zaměření firemních zpracovatelů bioproduktů v roce 2009, 2010 (HRABALOVÁ, 2010) Výrobní zaměření
Počet faremních zpracovatelů 2009
2010
Zpracované a konzervované maso a výrobky z masa
11 (15)
13
Zpracované a konzervované ryby, korýši a měkkýši
0
0
10 (12)
15 (16)
Rostlinné a živočišné tuky a oleje
0
0
Mléčné výrobky a zmrzlina
18
21
Mlýnské a škrobárenské výrobky
0
1
Pekařské, cukrářské a jiné moučné výrobky
1
1
Ostatní potravinářské výrobky
16
16
Nápoje
38
54
Víno z vinných hroznů
36
53
94 (100)
121 (122)
Zpracované a konzervované ovoce a zelenina
Celkem
Tabulka
č.
3
rozděluje
počty
výrobců
biopotravin
v jednotlivých
krajích.
V jihomoravském kraji bylo v roce 2010, 343 registrovaných výrobců biopotravin.
23
Tab. č. 3 Počet výrobců biopotravin v krajích ČR v roce 2010 (HRABALOVÁ, 2010) Kraj
Počet
Počet registrovaných výrobců
ekofarem
biopotravin Provozovny
Subjekty
%
Hl. město Praha
13
60
21
5,20
Středočeský
228
69
41
10,15
Jihočeský
458
31
18
4,46
Plzeňský
362
38
26
6,44
Karlovarský
199
17
11
2,72
Ústecký
213
33
13
3,22
Liberecký
218
27
19
4,70
Královehradecký
181
31
26
6,44
Pardubický
126
33
21
5,20
Vysočina
310
38
22
5,45
Jihomoravský
296
131
112
27,72
Olomoucký
223
39
24
5,94
Zlínský
345
39
30
7,43
Moravskoslezský
343
32
20
4,95
Celkem
3515
618
404
100,00
2.4 Propagace a osvěta Propagace je forma komunikace mezi kupujícím a prodávajícím, jejímž cílem je větší prodej výrobků či služeb. Poskytuje zákazníkům informace a vědomosti přesvědčivým a sdílným způsobem (ŽÁKOVÁ, 2011). 2.4.1 Propagace biopotravin - historie Někdy ve středověku zemědělci prodávali potraviny ve městech či větších osadách. Původní tržnice byly v té době centrem měst a obcí. Zemědělské produkty se s postupem času začaly zpracovávat mimo statky a s potravinami obchodovaly nezemědělci.
24
Postupem času se s potravinami lidé setkali až v obchodech. Ačkoliv potraviny byly krásně zabaleny, o jejich původu zákazník nevěděl zhola nic. Nakonec se potraviny staly zbožím jako každé jiné. A právě na takový byznys s potravinami nechtěli přistoupit ekologičtí zemědělci. Jejich snahou bylo nabízet potraviny co nejčerstvější a v co nejpřirozenější podobě. Průkopníci ekologického zemědělství na západě přijížděli se svými produkty do měst a mnohdy byli středem pozornosti i výsměchu. Tímto způsobem na sebe začali upozorňovat a zboží propagovat. Jejich produkty lidem zachutnali až tak, že za nimi nakonec ochotně přišli až na jejich statky (MOUDRÝ, 1994). 2.4.2 Podpora prodeje biopotravin Moudrý (2001) ve své příručce uvádí, že mezi hlavní podpůrná opatření patří propagační akce, reklama a veřejné informace. Od roku 1992 patří mezi tyto propagační akce, veletrhy Ekolife, pod záštitou Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí. Konají se dvakrát ročně v hlavním městě Praze. Tradičními se staly také biojarmarky v Praze na Barrandově. Každoročně se koná řada trhů v regionech. Rok 2009 byl jubilejním pátým rokem v září oslavován tzv. Měsíc biopotravin a ekologického zemědělství. Tato akce je největší a nejvýznamnější propagační aktivita zaměřená na ekologické zemědělství a biopotraviny v České republice. Jejím cílem je podpořit důvěru veřejnosti v ekologické zemědělství. Tuto kampaň koordinuje agentura Green marketing a finanční podporu poskytuje Ministerstvo zemědělství ČR (ÚRODA, 2009). V roce 2011 proběhla tato akce již sedmým rokem tentokrát s názvem „Značíme kvalitu“. Snahou byla lepší informovanost o příslušných kontrolních postupech a také o značení biopotravin na národní a evropské úrovni (KOUBOVÁ, 2011). V únoru 2007 představila evropská komisařka pro zemědělství Mariann Fischer Boel na veletrhu BioFach rozsáhlou celoevropskou kampaň na propagaci biopotravin a ekologického zemědělství. Kampaň byla však zpožděná a měla tedy začít až v roce 2008. Hlavním prvkem kampaně měla být web stránka ve všech jazycích EU, která bude obsahovat propagační nástroje a opatření a bude napojena na národní web stránky a programy. Veškeré takovéto akce mají kontrakční, prodejní ale především osvětoví charakter (VÁCLAVÍK, 2008a). V roce 2007 se biopotraviny objevily celkem 527krát v letákových akcích českých maloobchodníků. „Biopotraviny jsou důležité“ to říkají výrobci, dodavatelé, obchodníci 25
a především zákazníci. V tomto roce bylo nejvíce promovanou potravinou v letácích mléko spolu s mléčnými výrobky a vejci. Asi o polovinu méně byly promovány nápoje. Další kategorie zahrnují čerstvou zeleninu a ovoce, bylinky, pochutiny, pečivo a dětské výživy. Následný graf č. 5 znázorňuje výčet nejčastěji promovaných výrobkových kategorií. Graf č. 5 Nejčastěji promované výrobkové kategorie, rok 2008 (VÁCLAVÍK, 2008a) Nejčastěji promované výrobkové kategorie 140
127
počet propagací
120 100 80
67
61
60
59
52
48
40
25
21
21
20
28 18
ostatní
maso, uzeniny
snídaňové cereálie
pečivo čerstvé, směsi na
čerstvá zelenina a ovoce,
mléko, mléčné výrobky,
0
výrobky
Na první pohled se promované kategorie biopotravin nijak neliší od kategorií promovaných konvenčních potravin. Nejvíce jsou promovány kategorie biopotravin běžné spotřeby. Takové, za které se utrácí nejvíce, protože se kupují při každém nákupu. Docela zajímavá je dětská výživa. Právě maminky s dětmi se nacházejí na rozmezí mezi tím, zda kupovat obyčejnou potravinu či biopotravinu. Proto je i zde velmi důležitá propagace, která je schopna přispět k „pozitivní migraci“. Do kategorie zajímavé lze zahrnout také maso a uzeniny. Důvodem je množství spotřebitelů-gurmánů pro, které by mohla být biokvalita lákavá (VÁCLAVÍK, 2008a). Velmi důležité je, aby měl spotřebitel o biopotravinách co nejucelenější obrázek. Faktorů, proč se stane člověk vědomím spotřebitelem biopotravin je mnoho. Do tohoto širokého výčtu patří například: bezpečnost biopotravin, lepší chuť, ochrana životního
26
prostředí atd. Potravinářské i maloobchodní společnosti by měly propagovat veškeré důvody proč věřit. Zjistit nejlepší vyhlídky na rozšíření trhu a přesvědčit spotřebitele. Lidé, kteří nekupují biopotraviny, často nepovažují cenu za rozhodující. Ovšem důvodem je to, že nemají dost informací, které by výši ceny ospravedlnily. Potenciální zákazníky je tedy potřeba lépe informovat a prostřednictvím informací nabádat ke koupi biopotravin (VÁCLAVÍK, 2008a). PRO-BIO LIGA 2010 uvádí, že i značky obchodních řetězců jsou spolehlivé. Nejde pouze o reklamní trik. Potraviny označené značkami jako Albert Bio, Naše Bio, Bio Style nebo Tesco Organic odkazují k ekologické produkci a tím pádem podléhají předpisům o ekologickém zemědělství. Musejí splňovat veškeré požadavky platné pro biopotraviny a musejí být kontrolovány nezávislými kontrolními orgány. Není tedy možné, aby do privátních značek obchodních řetězců pro biopotraviny byly „oblečeny“ konvenční výrobky. Následuje graf č. 6, který zahrnuje data o dodavatelích nejčastěji promujících biopotraviny. Na prvním místě se nachází Plus Diskont, dnes přejmenovaný na Penny market. Graf č. 6 Dodavatelé nejčastěji promující biopotraviny, rok 2008 (VÁCLAVÍK, 2008a) Dodavatelé nejčastěji promující biopotraviny 128
120
99
100 69
80
69
60 31
40
22
21
21
20
17
20
15
15
dodavatelé
27
at ní O st
ár lé k m
é sk la b Po
ny
co Em
nd
Ka
uf la
lí n
fe
De b
Li
a m
C
ou n
try
am
é
í H
rn
a
Ek of ar
Va la
iří c
M
šs
O BI
ké
sp
ol .s
og e dr O M lé ká
PR
ez
.r. o.
rie
ar sp M
D
In te r
us
Di s
ko
nt
0
Pl
počet propagací
140
2.4.3 Informovanost zákazníků Moudrý 2002 ve své publikaci uvádí, že v roce 2002, byla výše ekologického uvědomění u nás podstatně nižší, než ve vyspělých zemích, zvláště v západní Evropě. Současně s tím je ovšem v těchto zemích, také vyšší informovanost o biopotravinách, něž u nás. V knize stojí, že informovanost je větší ve městech (15 – 33 %) než na vesnici (0 – 3 %), a zároveň čím větší sídlo tím větší informovanost. Míra informovanosti prý také roste s úrovní vzdělání zákazníka (MOUDRÝ, 2002). 2.4.4 Reklama Za reklamní materiály jsou považovány letáky, prospekty, plakáty či brožurky. Tyto reklamační prostředky jsou částečně financované Ministerstvem zemědělství, Svazem PRO BIO a obchodními společnostmi. Kromě článků jsou také uváděny adresy prodejen a biozemědělců, kalendáře akcí, návody na pěstování a zpracování plodin, recepty na úpravu pokrmu atd. (MOUDRÝ, 2002). Reklama se také v menším rozsahu objevuje v ostatním tisku, rozhlase či v televizi. Při přímém prodeji se nelze spoléhat jen na klasickou reklamu na bioprodukty, ale prodávající musí hledat a snažit se využívat všechny dostupné prostředky. Reklamu je potřeba dlouhodobě a pravidelně opakovat. Je ověřeno, že je nutné reklamu opakovat minimálně dvacetkrát, aby byla schopna splnit svůj účel (MOUDRÝ, 2002). 2.4.5 Práce s veřejností Veřejnosti jsou mimo jiné k dispozici také informace, které mohou nalézt v odborných a populárně naučných publikacích jako jsou různé brožury, metodiky, knihy nebo také přílohy časopisů. Poradenskou, informační a osvětovou činnost zaštiťují i ICEA (informační centrum pro ekologické zemědělství) v Praze, regionální poradenská střediska Svazu PRO BIO a další instituce. Z akcí na podporu si zaslouží pozornost Dny otevřených dveří na mnohých biofarmách, setkání biozemědělců při různých školeních, exkurze a další podobné akce (MOUDRÝ, 2002). Jestliže je podnik omezen časem nebo financemi, které do marketingu může investovat, je důležité zaměřit komunikaci na správného spotřebitele. Mezi takovéto
28
spotřebitele rozhodně lze počítat mladé lidi a čerstvé maminky, žijících ve větších městech. Cyklus osvojování biopotraviny začíná pravděpodobně u kojenecké a dětské výživy, nakupované rodiči či jimi nakupované mléčné výrobky. Až poté nastupují na řadu biopotraviny na přípravu jídel doma, svačiny, mlsání. Teprve potom, díky vyšší ceně, následuje čerstvá zelenina a ovoce (VÁCLAVÍK, 2008a). 2.4.6 Současnost propagace biopotravin v České republice V roce 2008 byla u nás zahájena první státní reklamní kampaň zaměřená na propagaci biopotravin, která byla ukončena v roce 2010. Tato kampaň zahrnovala především billboardy, inzerci v tisku, ochutnávku biopotravin, tištěné materiály, informační a vzdělávací pořady v médiích nebo také prezentaci na webu. Tato kampaň byla z poloviny financována Evropskou komisí, celkový rozpočet této kampaně činil cca 25 mil. Kč. V rámci kampaně byly také realizovány v této době reprezentativní průzkumy spotřebitelského chování a jejich zájmu o biopotraviny. Takovýto podobný průzkum byl poprvé uskutečněn Ministerstvem zemědělství již v roce 2006. Evropská komise také vede na stránkách ekologického zemědělství vlastní internetovou propagační kampaň zaměřenou na ekologické zemědělství. Tato internetová kampaň má i českou jazykovou mutaci (HRABALOVÁ, 2010).
2.5 Trh s biopotravinami Trh s biopotravinami je součástí potravinového trhu a oba tedy spadají do trhu všeobecného. Nelze ho tedy jako nezávislý prvek vyčlenit. Je nutné akceptovat faktory, které trh jak na straně nabídky tak i poptávky ovlivňují (MOUDRÝ, 2002). 2.5.1 Poptávka po biopotravinách Poptávka po biopotravinách má některá specifika. Největší vliv na poptávku má garantovaná pravost ekologického výrobku, kvalita produktu, kontrola a spolehlivost dodavatelů a výrobců. Středně ovlivňuje poptávku cena výrobku, záruční cena, obchodní rozpětí a chuť bioproduktu. Nejméně je ovlivněna známostí značky, balením a servisem dodavatele (MOUDRÝ, 2002).
29
2.5.2 Ceny biopotravin Ekologičtí zemědělci mají většinou nižší výnosy, výrazně vyšší podíl ruční práce a vyšší náklady spojené s certifikací. Obecně lze říci, že cena biopotravin odráží reálnou cenu pravých přírodních potravin a ne cenu jejich chemických napodobenin (PRO-BIO LIGA, 2010). Tvorbu cen biopotravin určuje také konkurence na trhu. Poptávka stále stoupá a je vyšší, než nabídka biopotravin na trhu. Při současném „boomu“ produkce lze však očekávat, že některé biopotraviny půjdou s cenou dolů (PRO-BIO LIGA, 2010). Tabulka č. 4 vystihuje navýšení ceny biopotravin oproti konvenci v různých obdobích u různých prodejců. Tab. č. 4 Průměrné procentuální navýšení cen mezi jednotlivými místy prodeje biopotravin a konvenčních potravin (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2009) Navýšení ceny u:
Léto
Zima
2009
2009
151 %
149 %
řetězcích
100 %
114 %
Biopotraviny ve všech místech prodeje
140 %
139 %
21 %
14 %
Biopotraviny
ve
specializovaných
obchodech oproti konvenci Biopotraviny
v obchodních
oproti konvenci
oproti konv. Biopotr. ve specializovaných obchodech oproti biopotravinám v obchodních řetězcích
2.6 Prodej biopotravin Seznam míst prodeje biopotravin si můžeme najít lehce například na internetu. Nalezneme
zde
seznam
ekofarem
nabízejících
prodej
ze
dvora,
obchodů
s biopotravinami či restaurací s nabídkou jídel v biokvalitě. (PRO-BIO LIGA, 2010) Uplatnění bioproduktů na trhu má své zvláštnosti a to především to, že jde ve své podstatě o značkové zboží vyprodukované za specifických podmínek. Jejich prodej je možné rozdělit na dvě formy, na prodej přímý a zprostředkovaný (MOUDRÝ, 2002).
30
2.6.1 Přímý prodej Přímí prodej se dělí na samosběr, přímé doručování, stánkový prodej, obchod ve dvoře a prodej ze dvora (MOUDRÝ, 2002). Takzvaný přímý prodej znamená to, že výrobce bezprostředně prodává zboží spotřebiteli. Hlavní výhodou přímého prodeje je, že se zemědělec nedělí o tržby se zpracovateli, dopravci a obchodníky. Může získat celé cenové rozpětí pro sebe, respektive se o ně dělit se spotřebitelem. Nezanedbatelnou nevýhodou je ovšem veliký nárůst práce a jiných nákladů spojených se zpracováním, balením, dopravou k zákazníkovi a prodejem (MOUDRÝ, 2002). Pro přímý prodej zemědělských produktů (kromě masných, mléčných produktů a živých zvířat, u nichž je nutno přihlédnout ještě k Zákonu 286/2003 Sb. o veterinární péči) všeobecně platí stejné předpisy, jako pro jakékoli jiné uvádění potravin do oběhu, tzn. především Zákon 110/1997 Sb. o potravinách a prováděcí vyhlášky Ministerstva zemědělství a zdravotnictví (PRO-BIO LIGA, 2010). V klimatických podmínkách České republiky v zimních měsících nelze pěstovat zeleninu. Avšak období sklizně se u většiny druhů pohybuje od dubna do října či listopadu. Což znamená, že čerstvou zeleninu přímo z pole je možné sehnat do listopadu. V zimních měsících se pak biozelenina skladuje, tudíž je možné ji sehnat poměrně čerstvou i v tomto období na ekologických farmách. Biozelenina na rozdíl od zeleniny konvenční má díky nižšímu obsahu vody a vyššímu obsahu sušiny často delší dobu skladovatelnosti (PRO-BIO LIGA, 2010). V České republice jsou stále populárnější tzv. farmářské trhy a stále oblíbenější je také prodej „ze dvora“, což znamená nákup přímo od farmářů (PRO-BIO LIGA, 2010). Samotní farmáři vyhledávají způsoby, jak se dostat ke svým koncovým zákazníkům přímo. Někteří vozí své zboží do měst, kde na domluvených místech prodávají. Jiní zásobují tzv. biokluby (sdružení spotřebitelů, kteří společně zařizují objednávky). Nebo také farmář vozí bedýnky, které jsou za paušální cenu (PRO-BIO LIGA, 2010). Veškeré popsané způsoby se však týkají vesměs velkých měst, kde je farmář schopen najít dostatečný odbyt (PRO-BIO LIGA, 2010). Zajímavé je, že například ve Velké Británii až 39 % ekologických farmářů prodává své výpěstky přímo spotřebiteli. Na druhou stranu u farmářů konvenčních je prodej ze dvora pouze 13 % (PRO-BIO LIGA, 2010).
31
2.6.2 Nepřímý prodej Nepřímý, neboli zprostředkovaný prodej se dělí na velkoodběratele a maloobchodní řetězce (supermarkety) (MOUDRÝ, 2002). Mezi velkoodběrateli jsou známy větší firmy, které se zabývají výkupem bioproduktů, zpracováním a dalším prodejem balených biopotravin. (MOUDRÝ, 2002) Firma Country Life má sídlo v Hostivicích u Prahy a byla založena v roce 1991. Je zaměřena především na suché balené zboží. Firma má vlastní biologickou farmu a vzdělávací centrum. (MOUDRÝ, 2002) PRO-BIO obchodní společnost byla založena ve Starém Městě pod Sněžníkem. Je zaměřena především na nákup suchých produktů. Využívá vlastní dopravu pro svoz bioproduktů téměř z celé České republiky. (MOUDRÝ, 2002) Biodružstvo Praha bylo založeno s cílem rozšířit odbyt produktů v Praze. Nemá vlastní chovatelské ani větší skladovací prostory. Výhradně se zabývá odbytem suchých bioproduktů, vína, bylin, čajů, másla a sýrů do obchodů s racionální výživou v Praze a exportem. (MOUDRÝ, 2002) Sluneční brána, obchodní firma se sídlem na Moravě. Obchoduje především s léčivými a kořeninovými rostlinami a vyrábí přísady do pokrmů. Veškeré zboží v podstatě vyváží do zahraničí, zbytek distribuuje v tuzemsku do speciálních obchodů. (MOUDRÝ, 2002) Mezi deseti největšími maloobchodníky s biopotravinami je 8 národních řetězců. Je to důležité v tom smyslu, že drobní živnostníci (provozovatelé restaurací a občerstvení) mají možnost na jednom místě nakoupit základní sortiment biopotravin a nabídnout je zákazníkům. (VÁCLAVÍK, 2008a) Pro prodej biopotravin je nediskutovatelná role prodejen zdravé výživy a bioprodejen. Díky vzdělanému a informovanému personálu dokáží zákazníkům poskytnout to, co řetězce nenabízí. Je potřeba to ovšem doplnit o vyhledání atraktivních lokací pro umístění prodejny, zajišťující nezbytný počet kupujících. (VÁCLAVÍK, 2008a)
32
2.7 Alternativní způsoby prodeje biopotravin V této kapitole jsou popsány vybrané alternativní způsoby prodeje biopotravin. Konkrétně se kapitola zabývá prodejem biopotravin na farmářských trzích, systémem biobedýnek, prodejem ze dvora a biopotravinami v gastronomii. 2.7.1 Farmářské trhy Farmářská
tržiště
jsou
nejtradičnější
formou
přímého
kontaktu
farmáře
a spotřebitele. Ve větších městech byla zapomenutou součástí nákupních zvyklostí. Tržiště se začala opětovně objevovat v roce 2009. První náznaky prodeje na tržnicích byli v hlavním městě Praze, ale i v dalších krajských i okresních městech (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2009). Nyní jsou v České republice farmářské trhy stále populárnější. Jejich aktuální seznam lze nalézt na internetových stránkách (www.nalok.cz). Ovšem je třeba dát pozor na nabídku. Na trzích se neprodávají pouze ekologické výrobky, ale mohou se zde vyskytovat také výrobky konvenční velkoprodukce nabízené jako domácí produkty (PRO-BIO LIGA, 2010). Tržnice mohou mít různou podobu. Lze je realizovat ve velké budově, sedm dní v týdnu po celý rok. Nebo je možné postavit stánek někde na parkovišti pouze v sezoně. Při řízení trhu se nabízí také více možností, buď je řízen organizací zemědělců, nebo sdružením spotřebitelů, ale i místní či regionální správou (VÁCLAVÍK, 2008c). Takový prodej na trhu zahrnuje náklady spojené s provozováním. Je třeba zorganizovat dopravu, zařídit prodejní stánek, prodavače, pokladu, přepravky na zboží, váhu, ale také letáky, vizitky či recepty (VÁCLAVÍK, 2008c). Produkci k prodeji na trhu je třeba velmi svědomitě naplánovat. Nutné je vypěstovat širokou škálu potravin a zařídit, aby byly co nejdříve připravené k prodeji. Když je zemědělec schopný a má možnost nabízet zákazníkům zboží dříve než ostatní, budou mu dávat přednost (VÁCLAVÍK, 2008c). V Jihomoravském kraji probíhají farmářské trhy pravidelně. Navštívit lze trhy přímo v centru města Brna například na ulici Kotlářská a Křídlovická. Dále je možné navštívit farmářské trhy také ve Starém Lískovci, v Dolních Heršpicích, ale i ve Šlapanicích, v Tišnově či Boskovicích. Než se systém farmářských tržišť zcela zaběhne, bude to chvíli trvat. Například v Rakousku či v Anglii má tento způsob prodeje velkou tradici, zatímco u nás za minulého režimu nic takového nebylo (EKOLIST.cz, 2010). 33
Mezi hlavní výhody tržišť patří to, že není třeba, aby zemědělec zajišťoval parkování, či toalety. Zemědělec se také nemusí starat o reklamu, jelikož lákání zákazníku je úkolem tržnic. Mezery v sortimentu nejsou překážkou, protože na tržišti vždy prodává více farmářů (VÁCLAVÍK, 2008c). Nicméně i zde se objevují také nějaké nevýhody. Patří sem především čas, který je nutné věnovat dopravě a prodeji, přičemž je odebírán samotnému pěstování. Zemědělec je také závislí na otevírací době a propagaci, někdy nedostatečné, o kterou se stará tržnice. Umístění tržiště nemusí být vždy příznivé a muže zapříčinit malou návštěvnost spotřebiteli (VÁCLAVÍK, 2008c). Klíčový faktor pro správné fungování farmářských trhů je dobrý organizátor. Jeho hlavním úkolem je oslovit schopné a aktivní farmáře, které pozve na trh. Současně s tímto je třeba, aby byl schopný vytvořit na trzích příjemné prostředí pro nakupující (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2011) 2.7.2 Systém bedýnek - charakteristika Pod pojmem bedýnky se skrývá distribuce celé řady faremních produktů přímo zákazníkovi. Prodej prostřednictvím bedýnek navazuje na tzv. systém Community Supported Agriculture (CSA) (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2009). 2.7.2.1 Komunitou podporované zemědělství Výše zmíněný systém, lze u nás volně přeložit jako „Komunitou podporované zemědělství“ (KPZ). V České republice jsou tyto systémy příliš nové. Do tohoto systému se řadí tzv. bedýnky, které ovšem zdaleka nevystihují šíři celé problematiky (BIO-BEDÝNKY.cz, 2008). Komunitou podporované zemědělství aneb „podporujme svého sedláka“ je novou alternativou
pro
české
drobné
hospodáře
a
spotřebitele
(MINISTERSTVO
ZEMĚDĚLSTVÍ, 2011). Systémy nejsou postaveny pouze na prodeji a nákupu, ale jsou založeny na vzájemné podpoře mezi hospodářem a konzumenty jeho vyprodukovaných výrobků. Jde o tzv. partnerství, které se utvoří mezi zemědělcem a spotřebitelem, přičemž obě tyto strany sdílejí rizika i přínosy zemědělské produkce. Odběratelé většinou platí za produkci předem a následně za to dostávají celou sezónu bedýnky potravin. Tato partnerství vytvářejí lokální produkci i lokální spotřebu, což
34
přispívá
k trvale
udržitelné
produkci
potravin
(BIO-BEDÝNKY.cz,
2008;
COMMUNITY SUPPORTED AGRICULTURE2011 ). Systémy KPZ se rozvíjejí po celém světě v Japonsku, Spojených státech, Velké Británii, Francii, ale i ve východní Evropě v Bulharsku, Polsku či Rumunsku. Zatímco v Německu první podporované farmy teprve vznikají, ve Velké Británii funguje komunitou podporované zemědělství už 10 let (Ministerstvo zemědělství, 2011). Ve Spojených státech a ve Francii je nyní zapojeno do systému KPZ asi 2000 účastníků. Ve Velké Británii je do systému zapojeno 63 účastníků a 118 jej postupně rozvíjí (BIOSPOTŘEBITEL.cz, 2011). K historii tohoto systému lze říci, že první spotřebitelské skupiny se začaly utvářet v 60. letech v Japonsku. Důvodem byla kontaminace potravin průmyslovými látkami. Mnoho lidí tedy začalo uzavírat spotřebitelské dohody s drobnými zemědělci, aby si zajistili dodávku zdravých potravin. Po Japonsku se tento systém rozšířil téměř do celého světa (BIO-BEDÝNKY.cz, 2008). 2.7.3 Biobedýnky v ČR V České republice vznikají bedýnkové systémy prodeje potravin, převážně z iniciativy drobných především ekologických zemědělců, kteří jimi prodlužují prodej ze dvora. Spolupracují přitom s prostředníky z řad ekologických nevládních organizací, obchodů s biopotravinami, mateřských center. Tito prostředníci poskytují prostory pro odběr produktů, nebo dodávají svoji produkci přímo podnikatelům, kteří distribuci pomocí bedýnek provozují profesionálně (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2009). Bedýnkové systémy mají více podob, ve své podstatě však funguje Systém biobedýnky na principu dodání čerstvě vyprodukované, místní, sezónní biozeleniny, nebo ovoce, buď rovnou k zákazníkovi, či na předem určené distribuční místo. (VÁCLAVÍK, 2008b) Tabulka č. 5 zahrnuje příklady různých systému biobedýnek střední velikosti.
35
Tab. č. 5 Příklad tří různých systémů a jejich letních a zimních zeleninových biobedýnek střední velikosti (VÁCLAVÍK, 2008b). Příklad 1:
Příklad 2:
Příklad 3:
bez možnosti volby
bez možnosti volby
volby bez omezení volby
Letní:
Letní:
Letní:
1 – 1,5 kg brambor
1,5 kg brambor
1,8 kg brambor
0,5 kg mrkve
0,2 kg hub
1,5 kg mrkve
1 hlávkový salát
0,35 kg mrkve
2 hlávkové saláty
0,5 kg fazolek
0,4 kg fazolek
0,7 kg fazolek
0,5 kg rajčat
0,35 kg brokolice
0,2 kg hrášku
1 svazek červené řepy
1 svazek tuřínků
1 okurka salátová
0,5 kg cuket
1 okurka salátová
0,45 kg rajčat
1celer
0,45 kg cuket
1 kedluben
2 zelené papriky
1 svazek červené řepy
0,45 kg mangoldu
0,45 kg špenátu
bazalka
1 hlávkový salát
koriandr 1 svazek zelené cibulky
Zimní:
Zimní:
Zimní:
1 – 1,5 kg brambor
1,5 kg brambor
jeden svazek petržele
0,5 kg mrkve
0,45 kg mrkve
1,8 kg brambor
0,5 kg cibule
0,45 kg červené cibule
0,8 kg mrkve
1 hlávka zelí
0,35 kg pastináku
0,45 kg cibule
1 balíček salátové zeleniny
0,5 kg tuřínu
0,8 kg pórku
0,5 kg pastináku
0,45
0,5 kg růžičkové kapusty
zrn
1 dýně
0,5 kg pórku
0,35 kg kadeřávku
1 květák
0,5
kg naklíčených 0,55 kg pastináku
kg
růžičkové směs asijských salátových
kapusty
listů
1 kg dýně
1 kg jablek
0,7 kg pórku
36
V připravené biobedýnce se mohou kromě základního sortimentu kterým je biozelenina a bioovoce, nacházet též mléčné výrobky, bylinky, sušené ovoce, pečivo či maso. Spolu s vlastními výrobky může farmář do bedýnky přidat i potraviny od farmářů ze sousedství a z regionu. Díky partnerským vztahům je farmář schopen sestavit ideální sortiment biobedýnky. Každý farmář pěstuje to, co nejlépe umí, zohledněny jsou roční období, očekávaný objem sklizně a samozřejmě přání zákazníků (BIO-BEDÝNKY.cz, 2008). Někteří provozovatelé nabízejí možnost volby množství potravin v biobedýnce. Většinou jde o tři velikosti, malá, střední a velká (BIO-BEDÝNKY.cz, 2008). Bez ohledu na obsah bedýnky je její cena stále stejná. Obvykle 8 – 10 kg zeleniny a ovoce stojí kolem 200 korun. Zákazník platí buď dopředu na čtvrt roku, nebo po převzetí bedýnky (MÉBIO.cz, 2010).
Obr. č. 3 Biobedýnka (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2009) 2.7.3.1 Výhody pro spotřebitele Spotřebitel odebírá přímo sezónní čerstvou zeleninu, ovoce či jiné potraviny z místních zdrojů. V biobedýnce jsou obsaženy chutné a kvalitní potraviny za výhodnou cenu. Spotřebitel uspoří čas a přitom podporuje domácího zemědělce a šetrné pěstování. Zákazník se zde může setkat s různými druhy zeleniny i s takovými, které nekoupí v běžné obchodní síti. Tím, že podporuje domácího zemědělce, přispívá k podpoře přirozených cyklů v přírodě (MÉBIO.cz, 2010).
37
2.7.3.2 Výhody pro zemědělce Systém biobedýnek zajišťuje farmáři stálý příjem a předem jistý oděr potravin spotřebiteli. Prostřednictvím systému je také umožněno farmáři plánovat úrodu dopředu a díky zpětné vazbě spotřebitelů, farmář ví, jaké potraviny jsou nejžádanější (MÉBIO.cz, 2010). Biobedýnky nabízí využití celé produkce, je možné tímto způsobem prodat i malé množství nepravidelné úrody například menšího ovoce či bobulovin. Aby farmář mohl provozovat úspěšně tento systém, je ideální pěstovat širší škálu zeleniny, čímž je zabráněno potenciální neúrodě jednoho druhu. Potenciální finanční ztráta je minimalizována úrodou dalších druhů. Je třeba zmínit také jednoduchý marketing systému, který když se zaběhne, není třeba dále řešit (VÁCLAVÍK, 2008b). 2.7.3.3 Nevýhody pro zemědělce I přes to, že výhody převažují, obnáší systém biobedýnek pro zemědělce také nevýhody. Jednou z nich je potřeba pěstování širokého spektra produktů, což značně omezuje možnost soustředit se na vylepšování jedné dovednosti. Další takovou nevýhodou je nutnost zaměřit se na dobré plánování a pečlivé řízení, které je obtížné, ale nezbytné. Velmi důležité je, aby byli zaměstnanci vysoce motivovaní a měli v tomto směru značné znalosti. Podstatné je také umístění skladovacích a balících prostor na farmě. Například brambory a cibule přímo vyžadují posklizňové skladovací prostory. Balící prostory pak slouží ke kompletování bedýnek (VÁCLAVÍK, 2008b). 2.7.3.4 Současná situace systému biobedýnek ve světě a v České republice Systém bedýnek vznikl v 60. letech ve Švýcarsku a v posledních dvaceti letech dobře funguje například ve Francii, nebo ve Spojených státech. Pro Českou republiku je tento systém spíše novinkou fungující převážně ve velkých městech. Zájem ovšem stále roste, takže to vypadá, že se najdou zájemci o biobedýnky i v menších městech. Rozhodujícím faktorem je oboustranná výhodnost systému. Cena je relativně nízká a kvalita nesrovnatelně vyšší, než v obyčejné obchodní síti (MÉBIO.cz, 2010) Nyní je v celé České republice okolo 322 odběrných míst biobedýnek. Největší koncentrace prodejců biobedýnek je v jihočeském, středočeském a královehradeckém kraji. 38
Veliký počet odběrných míst se nachází také v hlavním městě České republiky v Praze. Naopak v kraji olomouckém, plzeňském a například i na Vysočině se moc takovýchto odběrných míst neobjevuje (BEDÝNKY.CZ, 2012). 2.7.3.5 Nabídka biobedýnek v Jihomoravském kraji Dle zjištění lze v Jihomoravském kraji přímo koupit, nebo si nechat dovézt biobedýnku zhruba na dvanácti místech. Biofarma Sasov rozváží své produkty po pravidelných trasách a případně i podle zájmu jinam. Kvalita chovu a pohoda zvířat je největší prioritou. Skot je umístěn na rozlehlých pastvinách a prasata jsou chována venku v rodinných skupinách. Na farmě nabízejí mnoho vlastních produktů, u nichž se dbá především o nejlepší možnou kvalitu produktů. Nabídka je rozsáhlá a zahrnuje především odvěšené nebo vyzrále vepřové či hovězí biomaso. Dále také biouherák, biošunku, klobásy, uzené, kančí biolovečák (novinka roku 2010) i zmražené bramborové biohranolky (BEDÝNKY.cz, 2012) Naopak bedýnky z Horňácka pocházející z Vysoké nad Veličkou nabízí například sušené
bylinky,
ovocné
šťávy,
sirupy
nebo
také
levandulové
mýdlo
(http://www.bedynky.cz/druzstvo/49/bedynka-z-hornacka). Další možností je objednávka produktů obsažených v biobedýnce dovážené z kozí farmy Ekokoza. Rodinná kozí farma se snaží chovat zvířata co nejpřirozenějším způsobem. Celý den se pasou na rozlehlých pastvinách a je jim poskytována maximální svoboda. Bedýnka z farmy Ekokoza zahrnuje rozmanitou škálu kozích mléčných výrobků (BEDÝNKY.cz, 2012). Ve Slavkově u Brna je možné zakoupit biobedýnku z Rodinné farmy. V nabídce je zahrnuta zelenina, maso, vejce, ovocné šťávy a sirupy. Působí od roku 2010 a bedýnky dodávají ve třech velikostech: malá 250 Kč, střední 320 Kč a velká Gastro 450 Kč. V Boskovicích je k zakoupení ekobedýnka obsahující především zeleninu, ovocné šťávy a sirupy. Dodavateli jsou Bio farma Nenačovice, Ekofarma Tišnov, Letovice a Blansko (BEDÝNKY.cz, 2012). Přímo v centru města Brna je možné koupit bedýnku asi v sedmi prodejnách a to od různých dodavatelů. Prodejny se nacházejí na ulici Údolní, Veveří, Skácelově, Křídlovické na Nových Sadech atd.. Tyto farmářské bedýnky mohou obsahovat zeleninu, ovoce, ovčí či kravské mléčné výrobky, vejce případně i maso (BEDÝNKY.cz, 2012). 39
Seznam biobedýnek ve svém okolí je možno nalézt na internetových stránkách a to pro jednotlivé kraje České republiky. Na internetu lze najít opravdu obrovskou škálu odkazů týkajících se systému biobedýnek i samotné koupě od různých farmářů či zprostředkovatelů. Některé firmy mají také stránky na sociálních sítích. Pokud však chceme
potravinu
v bio
kvalitě,
je
třeba
si
řádně
prostudovat
informace
(BEDÝNKY.CZ, 2012). 2.7.4 Prodej ze dvora Prodej ze dvora, neboli na farmě nabízí produkty přímo konečným spotřebitelům. Zákazníci se zde zastavují především proto, aby nakoupili čerstvou, vysoce kvalitní bio produkci za rozumnou cenu v přátelské atmosféře. Za nedostatek se dá považovat proměnlivá kvalita produkce či vzdálenost farmy (VÁCLAVÍK, 2008c). V zahraničí tento způsob prodeje občas slouží jako doplněk k jiným formám prodeje. Především je využíván, k prodeji nadbytku produkce, která neodpovídá přesně všem požadavkům. Z tohoto důvodu může zákazník očekávat nižší ceny tímto způsobem prodávaných ekologických produktů. U nás se takto prodávají především brambory, ovoce a zelenina (MOUDRÝ, 2002) Jsou stanoveny podmínky, za jakých lze prodávat zemědělské produkty přímo „ze dvora“. Jestliže jde o soustavnou činnost za účelem dosažení zisku, předpokladem je živnostenský list (Zákon 455/1991 Sb.), přičemž pro živnosti řemeslné, třeba pekařství, se vyžadují kvalifikace v oboru, pro živnosti volné není stanovena kvalifikace (například zpravování ovoce a zeleniny) (PRO-BIO LIGA, 2010). Výhodami prodeje ze dvora jsou minimální finanční investice, nízké režijní náklady, prodej bez potřeby dalšího personálu. Mezi nevýhody se řadí nesnadná předvídatelnost zájmů spotřebitelů, nutnost přerušení jiné práce za účelem prodeje, ztráta soukromí, relativně nízký obrat (MOUDRÝ, 2001). Z aktuální tiskové zprávy ministerstva zemědělství vyplívá, že dle vyjádření ministra zemědělství Petra Bendla je prodej ze dvora jednou z možností, jak zatraktivnit venkov a rozšířit škálu poskytovaných služeb. Ministr též říká, že vlastní zpracování části faremní produkce a prodeje ze dvora je návratem k osvětovým tradicím (BÖHMOVÁ, 2012). Ministerstvo podporuje semináře „jak na prodej ze dvora“. Cílem tohoto opatření v rámci Programu rozvoje venkova je poskytnout těm, kteří chtějí začít či rozšířit své
40
podnikatelské aktivity o tzv. uvádění potravin živočišného původu do oběhu na regionální úrovni lepší orientaci v současné legislativě (BÖHMOVÁ, 2012). V roce 2009 ze statistických šetření, které provedl Ústav zemědělské ekonomiky a informací na ekofarmách vyšlo, že prodej ze dvora činil okolo 10 milionů Kč z celkového obratu (ÚSTAV ZEMĚDĚLSKÉ EKONOMIKY A INFORAMACÍ, 2011). 2.7.5 Gastronomie, veřejné stravování a biopotraviny Překvapivě začínají biopotraviny postupně vstupovat i do segmentu gastronomie. Někteří šéfkuchaři chtějí používat k vaření ty nejkvalitnější suroviny. Zejména díky firmě Rezonance se biopotraviny od českých ekofarmářů a výrobců pravidelně objevují v pražských luxusních restauracích. Jen zřídka bývá celé menu bio. Ovšem několik restaurací používá bioprodukty pro přípravu jídel opravdu pravidelně. V jihomoravském kraji se mezi takové podniky řadí například Rebio v Brně (VÁCLAVÍK, 2008a). A zájem kuchařů o nákup produktů přímo od zemědělců stále stoupá. Pěstitelé či chovatelé přicházejí na to, že je vhodnější a podstatně jednodušší prodat některé nezvyklé potraviny spíše kuchaři, než obchodníkovi. Kuchaři dávají jasně najevo, že by uvítaly nabídky přímo od zemědělců. Producentům opravdu kvalitních potravin nedělá problém dopravit zboží a suroviny až do restaurací, jelikož prodejní cena tuto službu zcela pokryje. Restaurace mají rády stálost cen, spolehlivé zásobování a velmi oceňují neobvyklé suroviny, které nenakoupí ve velkoobchodech (VÁCLAVÍK, 2008d). Václavík uvádí, že šéfkuchař jedné restaurace v Praze strávil 14 ježděním a zjišťováním po České republice, co jsou schopni za zboží nabídnout různí farmáři. Dnes z různých českých farem nakupuje jehněčí, kůzlečí, králičí maso, selátka, mléčné výrobky, ovoce zeleninu, sýry, vejce i bylinky (VÁCLAVÍK, 2008d). Dodávání bioproduktů do restaurací nabízí pro zemědělce velké výhody. Jsou jimi například stálý odběr produktů po celou sezónu, vyšší cena za zboží, které není jinde k dostání. Restaurace často uvádějí v jídelním lístku svého dodavatele a tím vytváří reklamu zemědělci (VÁCLAVÍK, 2008c). Jako nevýhody se uvádí dodávka víckrát týdně z důvodu menších skladovacích prostor v restauracích, více času věnováno administrativě, delší doba splatnosti faktur a pojištění odpovědnosti za produkty (VÁCLAVÍK, 2008c). V západní Evropě a v USA je prodej bioproduktů do restaurací velkým současným trendem. Pro kuchaře je vaření z takovýchto surovin největší metou. Dle majitelky
41
jedné vyhlášené restaurace v kalifornském městě, mělo nakupování produktů z biofarmy zásadní vliv na chod jejího podniku (VÁCLAVÍK, 2008d). I veřejné stravování se v Evropě stává velmi perspektivním v oblasti biopotravin a ekologického zemědělství. Na vaření z biopotravin roste zájem ze strany institucí (školy, nemocnice, domovy důchodců), ale i mnohé z vlád si daly za úkol podpořit tento sektor (VÁCLAVÍK, 2008c). Pro zemědělce je to opět obrovská výzva a příležitost ovšem její podmínky jsou velmi specifické. Nezbytná je kvalitní spolupráce a komunikace mezi dodavatelem a velkokuchyní. Takovéto velkokuchyně jsou zvyklé vařit z předem zpracovaných polotovarů, proto je nutné je seznámit s úpravou nezpracovaných bioproduktů. (VÁCLAVÍK, 2008c). V roce 2008 byly biopotraviny ve veřejném stravování oproti sousedním zemím v plenkách. Nicméně konference konaná na jaře 2008 v Brně ukázala, že je tento segment do budoucna obrovskou příležitostí pro ekologické zemědělce (VÁCLAVÍK, 2008c). Již v roce 2009 byl v České republice zahájen projekt Ministerstva zemědělství „Zavádění biopotravin do škol a předškolních zařízení“. Čili lze říci, že školní stravovací zařízení se stávají dalším úspěšně se rozvíjejícím místem odbytu biopotravin (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ, 2009). Výzkum veřejnosti potvrdil, že stále roste zájem předškolních a školních zařízení zavádět či rozšiřovat využití biopotravin ve stravování. Prokázalo se, že ceny jídel vařených z biosurovin nejsou ve školách tak vysoké, jak se předpokládalo (VORLÍČEK, 2010).
3 METODIKA A MATERIÁL Výzkum k diplomové práci „Alternativní způsoby prodeje biopotravin ve vybraných obcích Jihomoravského kraje“ byl uskutečněn za použití metody dotazníkového šetření. Otázky v dotazníku byly sestaveny takovým způsobem, aby odpovědi na tyto otázky vystižně odrážely postoje respondentů k vybraným alternativním způsobům prodeje biopotravin. Dotazník je rozdělen na dvě části. Část první je všeobecná a zahrnuje otázky týkající se pohlaví, věku, či bydliště respondentů. Druhá část je specifická a týká se přímo biopotravin a alternativních způsobů jejich koupě.
42
Do výzkumu byly zahrnuty dvě obce Jihomoravského kraje - městská část města Brna, Slatina a obce Hostěnice, ležící v okrese Brno-venkov. Obce byly záměrně vybrány tak, aby bylo možné vyhodnotit a porovnat odpovědi obyvatel z města (Slatina) a z venkova (Hostěnice). Při zpracování dotazníkového šetření se nabízela možnost zhodnotit různé aspekty a rozdělit respondenty do různých skupin. Pro lepší orientaci byly u obou obcí vyhodnocovány postupně všechny zodpovězené otázky dotazníkového šetření.
3.1 Dotazníkové šetření Šetření pomocí dotazníku je jednou z nejběžnějších metod pro sběr dat a průzkum. Jde o sérii otázek, pomocí nichž jsou získávány odpovědi respondentů (DOTAZNÍK – ONLINE, 2007). Tímto způsobem získané informace se pak dobře zpracovávají a vytvoří představu o postoji respondentů. Dotazníkové šetření lze vykonávat osobně, telefonicky, písemně, nebo je možné využít k šetření počítač (AUGUR CONSULTING, 2012). Mezi výhody dotazníkového průzkumu patří to, že je nejlevnější, jednoduše zpracovatelný, méně dotěrný a pro respondenty jednoduchý. Nevýhodou dotazníků je obtížnost získání respondentů, větší možnost nepravdivých informací a značná redukce komunikace (DOTAZNÍK – ONLINE, 2007). Pro výzkum této diplomové práce bylo použito dotazníkové šetření písemné.
3.2 Sběr a zpracování dat V průběhu šetření bylo vyplněno 300 dotazníků, polovina náležela každé z vybraných obcí. Tudíž 150 respondentů bylo náhodně vybráno v obci Hostěnice, a stejné množství odpovědí pochází od obyvatel z městské části Slatina. Dotazník je sestaven z 20 otázek na které respondenti odpovídaly. Respondenti odpovídali na všechny otázky v dotazníku, přičemž jediná výjimka byla u 7, 8 a 9 otázky. 6 otázka se ptá, zda respondent kupuje biopotraviny, 7, 8 a 9 otázka, se tedy týká pouze těch, kteří kupují biopotraviny. Odpovědi respondentů byly zpracovávány pomocí programu Microsoft Office Excel. Pro snadnou orientaci byly hodnoty zaneseny do tabulek, které napomohly přesnému zpracování dat a umožnily vytvoření grafů. Pomocí grafů bylo možné jednoduše analyzovat vycházející hodnoty.
43
Grafické výsledky jsou rozděleny do tří částí. V první části jsou za pomoci grafů stručně popsány odpovědi respondentů z obce Hostěnice. V další části jsou stejným způsobem prezentovány odpovědi respondentů Slatiny. V třetí části se nachází grafické porovnání výsledků obou obcí. Tato část je při výzkumu stěžejní.
3.3 Jihomoravský kraj Jihomoravský kraj zaujímá jižní a část střední Moravy. Na západě má společnou hranici s Jihočeským krajem, hranice s Vysočinou se nachází na severozápadě, severním sousedem je Pardubický kraj, na severovýchodě leží kraj Olomoucký a hranici na východě tvoří Zlínský kraj. Na jihovýchodě hraničí se Slovenskem a na jihu s Rakouskem zemí. Sídlem kraje je město Brno. Západ a severozápad kraje zahrnuje výběžky Českomoravské vrchoviny. Na východě zasahují do kraje Karpaty, které jsou od západních vrchovin odděleny Dolnomoravským úvalem. Podnebí Jihomoravského kraje patří k nejteplejším v České republice. Zemědělství je rozvinuto především v nížinách a tvoří 60 % rozlohy kraje. Na jižní Moravě se rozprostírá přes 96 % vinic z celé České republiky. Velmi oblíbený je zde chov prasat, domácího kuru a vodní drůbeže (WIKIPEDIE, 2012).
Obr. č. 4 Poloha Jihomoravského kraje na mapě České republiky (WIKIPEDIE, 2012). 3.3.1 Představení obce Hostěnice Obec Hostěnice se nachází v severovýchodním výběžku okresu Brno-venkov. Leží v lesnaté krajině jižního úpatí Drahanské vrchoviny. Katastrální území obce má rozlohu necelých 2000 hektarů. Maximální nadmořská výška se pohybuje okolo 530 m. n. m.
44
Nejnižší místo katastru se nachází přibližně ve výšce 344 m. n. m. (OBEC HOSTĚNICE, 2010). V roce 2009 žilo v obci Hostěnice 600 obyvatel. (WIKIPEDIE, 2012). Klima obce vykazuje výrazný gradient z okolí Brna, což znamená, že je teplé a poměrně suché (Brno 8,6 °C, 547 mm) (CULEK, 1995), V tabulce 6 je rozdělena struktura ploch dle druhů pozemků a jejich výměra v hektarech. Tab. č. 6 Struktura ploch obce Hostěnice (ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, 2012)
Druhy pozemků
Celková výměra pozemku v ha
2000
Orná půda (ha)
95
Chmelnice (ha)
-
Vinice (ha)
-
Zahrady (ha)
15
Ovocné sady (ha)
1
Trvalé trávní porosty (ha)
83
Zemědělská půda (ha)
195
Lesní půda (ha)
1728
Vodní plochy (ha)
6
Zastavěné plochy (ha)
9
Zemědělskou půdu na katastru obce z velké části obhospodařuje zemědělské družstvo soukromých osob. Zemědělské družstvo má půdu v pronájmu od vlastníků a provozuje pouze rostlinnou výrobu (OBEC HOSTĚNICE, 2010). Z hlediska občanské vybavenosti existuje vazba obce na obec Pozořice (základní škola, kostel, zdravotnictví, hřbitov i prodejní síť). Od roku 1990 má obec obnovenu samosprávu. Obytná zástavba má většinou původní charakter venkovských stavení. Tradiční styl byl narušen výstavbou patrových domů a domů s plochými střechami v posledních několika desetiletích. Mezi objekty občanské vybavenosti dominuje škola z roku 1898 a budova OÚ z roku 1953. V obci jsou dvě hospody, obchod, večerka a také veřejné dětské hřiště s pískovištěm (OBEC HOSTĚNICE, 2010).
45
3.3.2 Představení obce Brno-Slatina Slatina je historická obec, katastrální území a městská část. Rozkládá se na východním okraji města Brna. K 1. 1. 2012 byl počet obyvatel 9 105. Rozloha této městské části čítá 583 ha a nachází se v nadmořské výšce okolo 241 m. n. m. I když má Slatina převážně městský charakter, má dosud velice zachovalé vesnické jádro nacházející se přibližně uprostřed městské části. Jižně od vesnice se rozkládá řadová rodinná zástavba, směrem na sever stojí panelové sídliště. Okolo Slatiny se nachází rozlehlé průmyslové areály. Slatinou vede železniční trať a nachází se zde autobusová a trolejbusová vozovna. (WIKIPEDIE, 2012) Klima ve Slatině je teplé a poměrně suché (Brno 8,6 °C, 547 mm) (CULEK, 1995). 3.3.3 Vzájemná poloha obcí Městská část Slatina je od obce Hostěnice vzdálená 15 km. Cesta autem ze Slatiny do Hostěnic trvá zhruba 16 minut. Na obrázku jsou červeně vyznačené obě obce a nejkratší trasa.
Obr. č. 5 Vzájemná poloha obcí Hostěnice a Slatina (MAPY.CZ, 2012)
46
4 VÝSLEDKY 4.1 Struktura respondentů obci Hostěnice a v městské části Slatina Kapitola zahrnuje popis struktury respondentů obou obcí. Jde o otázky týkající se pohlaví, věku, stavu a vzdělání respondentů. Pátá otázka z dotazníku není zahrnuta do grafického znázornění, jejím účelem bylo získat informaci ohledně bydliště respondenta. Z rozvržení práce vyplývá, že 150 dotazovaných osob žije ve městě a 150 dotazovaných osob pochází z venkova. Právě tento aspekt je považován za stěžejní při celkovém vyhodnocování. Hostěnice: Otázka č. 1 Pohlaví? Počet obyvatel v obci Hostěnice má dle statistických údajů vzestupnou tendenci. V dnešní době zde žije přes 600 obyvatel, a vzhledem k postupně se rozšiřující zástavbě lze předpokládat, že počty budou i nadále stoupat. Dotazníkového šetření se v obci Hostěnice zúčastnilo 81 náhodně vybraných žen a 69 náhodně vybraných mužů. Otázka č. 2 Věk? Z dat vyjádřených v procentech vyplývá, že nejvíce odpovědí v obci Hostěnice pochází od respondentů ve věkovém rozmezí od 36 do 50 let. Druhé největší procentuální zastoupení zaujímá věková skupina od 19 do 35 let. Nejmenší zastoupení připadá na věk 65 a více. Rozdělení respondentů dle věku na muže a ženy je jednoznačné. Ve všech věkových kategoriích je vyšší počet žen, kromě věkového rozmezí od 51 – 65 let. V tomto věkovém rozmezí je počet mužů 9, zatímco žena tohoto věku se dotazníkového šetření účastnila pouze 1. Otázka č. 3 Stav? Z oslovených respondentů je 70 % zaměstnaných osob, 13 % důchodců, 12 % jsou studující a pouze 5 % odpovědí vzešlo od nezaměstnaných. Hodnoty v počtech jsou u zaměstnaných 105, u studujících 18, důchodců odpovídalo 19 a nezaměstnaných 8.
47
Otázka č. 4 Nejvyšší dosažené vzdělání? Na dotazníky odpovědělo 48 % osob se středoškolským vzděláním. Což je ze 150 respondentů 72 osob. Dále to bylo 21 % vysokoškoláků, 18 % vyučených a 13 % žáků základních škol.
Slatina: Otázka č. 1. Pohlaví? V městské části Brno – Stalina žije přes 9000 obyvatel. Dotazníkového šetření se zúčastnilo 56 % žen a 44 % mužů. Ze 150 dotazovaných, odpovědělo 84 žen a 66 mužů. Otázka č. 2 Věk? Na dotazník odpovědělo 10 % osob ve věku do 19 let, 33% dotazovaných bylo ve věkovém rozmezí od 19 do 35 let, 30 % osob čítá věkové rozmezí od 36 do 50 let, 19 % osob připadá na věk 51 – 65 let a 8 % odpovědí pochází od osob starších 65 let. Dotazník vyplnilo 14 mužů a 1 žena ve věku do 19 let. Ve věkovém rozmezí 19 – 35 let je zahrnuto 26 žen a 23 mužů. U věkové skupiny 65 a více jsou zahrnuty odpovědi od 14 mužů a 1 ženy. Otázka č. 3 Stav? Zaměstnaní tvoří největší procentuální zastoupení v kategorii stav. Na druhém místě jsou studující s 19 %, třetí jsou důchodci s 13 % a za osoby nezaměstnané odpovídal pouze jeden člověk. Otázka č. 4 Nejvyšší dosažené vzdělání? Dotazníkového šetření se účastnilo 47 % osob se středoškolským vzděláním, 29 % s vysokoškolským vzděláním a zbytek připadá na osoby vyučená a osoby se základním vzděláním. V počtech je to 70 dotazovaných osob se středoškolským vzděláním, 44 osob s vysokoškolským vzděláním.
48
Hostěnice: Otázka č. 6 Kupujete biopotraviny? Graf č. 7 Nákup biopotravin – procentuální zastoupení
Graf 7 znázorňuje odpovědi na otázku, jejíž podstatou bylo zjistit, zda respondent kupuje biopotraviny. Kladně odpovědělo 18 % osob, záporně 82 % osob. Vyjádřeno v počtech, 27 respondentů ze 150 dotazovaných kupuje biopotraviny, zbylých 123 osob nikoli. Odpověď „ano“ zakroužkovalo ze 27 osob 14 mužů a 13 žen. Graf č. 8 Nákup biopotravin, vzdělání – procentuální zastoupení
Z grafu 8 je zřejmé, že biopotraviny nejvíce nakupují osoby s vysokoškolským vzděláním. Ze 150 dotazovaných odpovědělo kladě 12 osob s vysokoškolským
49
vzděláním, 11 osob se středoškolským vzděláním, zbytek připadá na základní vzdělání a vyučení. Graf č. 9 Nákup biopotravin, věk – procentuální zastoupení 100% 90% 80%
70% 60%
80,0%
73,7%
82,8%
50%
89,7%
90,0%
ne ano
40% 30% 20% 10%
20,0%
26,3%
17,2%
0% do 19
19 - 35
36 - 50
10,3%
10,0%
51 - 65
65 a více
V obci Hostěnice nejvíce kupují biopotraviny lidé ve věku od 19 do 35 let a ve věkovém rozmezí 36 až 50 let. Vyšší procento je vidět také u osob do 19 let. Lidé ve věku 51 až 65 let a osoby nad 65 let kupují biopotraviny minimálně. Otázka č. 7 Jaký druh biopotravin nejčastěji kupujete? Graf č. 10 Nejčastěji kupované druhy biopotravin – procentuální zastoupení (znázornění odpovědí osob, kupujících biopotravny)
50
Nejčastěji kupovaným druhem biopotravin jsou mléčné výrobky. Téměř třetina dotázaných, resp. 33 %, neupřednostňuje při nákupu žádný druh biopotravin, 15 % osob nejraději nakupuje bioovoce a biozeleninu a maso či uzeniny upřednostňují v kvalitě bio pouhá 4 % respondentů. Ženy upřednostňují nákup mléčných výrobků, zatímco muži většinou neupřednostňují žádné biopotraviny. Otázka č. 8 Jak často biopotraviny konzumujete? Graf č. 11 Konzumace biopotravin – procentuální zastoupení (znázornění odpovědí osob, kupujících biopotravny)
33 % osob konzumuje biopotraviny několikrát týdně a jednou měsíčně. Jednou týdně konzumuje biopotraviny 30 % osob a zbývající 4 % dotazovaných konzumuje biopotraviny méně, než jedenkrát za měsíc. Odpověď „jednou týdně“ označilo 8 osob, odpověď „několikrát týdně“ označilo 9 osob, odpověď „jednou měsíčně“ také 9 osob a méně, než jednou za měsíc konzumuje biopotraviny pouze 1 osoba.
51
Otázka č. 9 Kde nejčastěji biopotraviny nakupujete? Graf č. 12 Místo nákupu biopotravin – procentuální zastoupení (znázornění odpovědí osob, kupujících biopotravny)
Bipotraviny nakupuje 67 % osob v supermarketch/hypermarketech. Na druhém místě figurují s 15 % farmářské trhy, 11 % připadá na specializované bioprodejny. Na biofarmách nakupuje biopotraviny 7 % osob. Z odpovědí je také zřejmé, že muži nakupují biopotraviny pouze v supermarketech, zatímco ženy rády chodí nakupovat biopotraviny i do specializovaných bioprodejen. Otázka č. 10 V čem spatřujete největší negativum biopotravin? Graf č. 13 Největší negativum biopotravin – procentuální zastoupení
Za největší negativum biopotravin je jednoznačně považována jejich vysoká cena. Jiní respondenti odpověděli, že největší negativum biopotravin je jejich špatná 52
dostupnost. Zbylá procenta byla přiřazena odpovědím „nedobrá chuť“, „malý výběr“ a „jiné důvody“. Do kolonky jiné důvody většina osob uváděla odpověď, že biopotravinám jednoduše nevěří. Otázka č. 11 Nachází se ve vašem okolí biofarma? Graf č. 14 Biofarma v okolí – procentuální zastoupení
Tyto rozdílné odpovědi pravděpodobně znamenají to, že informovanost respondentů o biofarmách všeobecně je velmi špatná. V okrese Brno – venkov se nachází zhruba 10 biofarem. Otázka č. 12 Nakupujete/necháváte si vozit biopotraviny přímo z biofarmy? Graf č. 15 Nákup/dovoz z biofarmy - procentuální zastoupení
53
Na biofarmách nakupují pouhá 4 % respondentů. Celých 96 % respondentů nákup či dovoz z farmy nevyužívá. V absolutních číslech vychází, že biopotraviny s farmy nakupuje 6 osob a nenakupuje 144 osob ze 150 respondentů. Otázka č. 13 Navštěvujete farmářské trhy? Graf č. 16 Návštěvnost farmářských trhů - procentuální zastoupení
Farmářské trhy navštěvuje pravidelně 5 % osob, 36 % dotazovaných navštěvuje farmářské trhy někdy, 59 % osob na farmářské trhy nechodí vůbec. Pravidelně na farmářské trhy chodí 7 (ze 150) osob. Někdy navštěvuje farmářské trhy až 54 (ze 150) osob. Graf č. 17 Návštěvnost farmářských trhů, stav – procentuální zastoupení (znázornění odpovědí u možnosti „ano, někdy“)
54
U otázky číslo 13, v kategorii stav měl respondent možnost si vybrat ze tří odpovědí. U odpovědi „ano někdy“, byl výsledek zcela jednoznačný. Farmářské trhy navštěvuje 15,8 % důchodců, 5,5 % sudujících a nezaměstnaných. Celých 46,6 % osob navštěvujících farmářské trhy, jsou osoby zaměstnané. Farmářské trhy navštěvují 3 (z 19) důchodci, 1 (z 18) sudující a 1 (z 8) nezaměstnaný. Zbytek, tedy 49 (ze 105) osob navštěvujících farmářské trhy, jsou osoby zaměstnané. „Pravidelně“ na farmářské trhy chodí z kategorie stavu, 7 (ze 105) zaměstnaných lidí, což jsou 4, % ze 150 dotazovaných. Důchodci, studenti a nezaměstnaní na farmářské trhy pravidelně nechodí. Graf č. 18 Návštěvnost farmářských trhů, vzdělání - procentuální zastoupení (znázornění odpovědí u možnosti „ano, někdy“)
Na farmářské trhy chodí nejvíce lidí se středoškolským vzděláním a nejméně lidí se základním vzděláním. 46 % osob navštěvujících farmářské trhy je vyučených. 22 % osob má vysokoškolské vzdělání. Na farmářské trhy chodí „někdy“ ze 150 dotázaných, 5 (ze 72) lidí se středoškolským vzděláním, 2 (z 31) lidé se vzděláním vysokoškolským. 18 (ze 27) osob navštěvujících farmářské trhy je vyučených a 10 lidí má vzdělání vysokoškolské. Na farmářské trhy chodí „pravidelně“ 5 (ze 72) lidí se středoškolským vzděláním a 2 (z 31) lidé se vzděláním vysokoškolským.
55
Otázka č. 14 Jaké konkrétní potraviny na farmářských trzích kupujete? Graf č. 19 Biopotraviny kupované na farmářských trzích - procentuální zastoupení
Na farmářských trzích lidé nejvíce kupují maso, uzeniny, dále pak lidí chodí na farmářské thry pro mléčné výrobky. Minimálně lidé nakupují na trzích nápoje. Pečivo na farmářské trhy nechodí nakupovat nikdo z dotazovaných. Mezi odpovědi byla zahrnuta možnost „jiné (uveďte)“, ale žádný respondent tuto možnost nevyužil. Otázka č. 15 Znáte biobedýnku? Graf č. 20 Znalost biobedýnky - procentuální zastoupení
Pojem biobedýnka nezná a nikdy o ní neslyšelo 79 % dotazovaných. Překvapivě, až 21 % osob zná biobedýnku. Ze 150 respondentů v obci Hostěnice zná biobedýnku 32 osob, přesněji 21 žen ze celkového počtu 81 žen a 11 mužů z celkového počtu 69 mužů. 56
Graf č. 21 Znalost biobedýnky, vzdělání - procentuální zastoupení 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
58,1% 85,0%
15,0%
80,6%
92,6%
19,4%
7,4%
41,9%
ne ano
Nejlepší povědomí o biobedýnce mají osoby svysokoškolským vzděláním, dále pak osoby se středoškolským vzděláním. Biobedýnku zná pouze 15 % osob se základním vzděláním a 7 % vyučených osob. Ze 150 dotazovaných zná biobedýnku větší % žen, než můžů. V absolutních hodonotách je to 32 osob, které znají biobedýnku ze 150 dotazovaných. Graf č. 22 Znalost biobedýnky, věk - procentuální zastoupení 100% 90% 80%
70% 60%
65,8% 79,3%
80,0%
70,0%
93,4%
50%
ne ano
40% 30% 20% 10%
20,0%
34,2%
20,7%
30,0%
6,6%
0%
do 19
19 - 35
36 - 50
51 - 65
65 a více
O biobedýnce mají nejlepší povědomí lidé ve věkovém rozmězí od 19 do 35 let a od 51 let do 65 let. U osob nad 65 let zná biobedýnku pouhých 6,6 % dotazovaných. 57
Otázka č. 16 Kde jste se s pojmem biobedýnka setkali? Graf č. 23 Pojem biobedýnka - procentuální zastoupení
Nejčastěji dotazované osoby o biobedýnce vědí od známých a přátel, 9 % osob se s pojmem biobedýnka setkalo na internetru a 5 % respondentů slyšelo o biobedýnce v televizi. Od známých slyšelo o biobedýnce 7 (z 69) mužů a 7 (z 81) žen. Na internetu se o biobedýnce dočetlo 6 (z 81) žen a 2 (z 69) muži. Z televize znají biobedýnku 3 (z 69) muži a 3 (z 81) ženy. Otázka č. 17 Jak často kupujete biobedýnku? Graf č. 24 Frekvence nákupu biobedýnky - procentuální zastoupení
58
„Pravidelně“ nekupuje biobedýnku nikdo z dotazovaných. „Občas“ kupuje biobedýnku 6 osob, konkrérně 4 muži (z 96) a 2 (z 81) ženy. Otázka č. 18 Jaký sortiment se nachází ve vaší biobedýnce? Nejčastěji se v biobedýnce dotazovaných nachází ovoce a zelenina dále pak mléčné výrobky, 1 žena má ve svojí bedýnce maso, uzeniny. Otázka č. 19 Jezdíte/chodíte si bedýnku vyzvednout sami, nebo si ji necháváte doručit až domů? Odpověď na otázku 19 je ve všech případech stejná. Všichni dotazovaní si jezdí bedýnku vyzvednout osobně. Otázka č. 20 Jste spokojen s formou nákupu biopotravin prostřednictvím biobedýnek? S nákupem formou biobedýnky jsou všichni, kteří tento systém využívají spokojeni.
Slatina: Otázka č. 6 Kupujete biopotraviny? Graf č. 25 Nákup biopotravin – procentuální zastoupení
V městské části Slatina ze 150 dotazovaných biopotraviny kupuje 35 osob. Ze 150 respondentů nekupuje biopotraviny 115 osob. Mezi osoby kupující biopotraviny se řadí 11 (z 66) mužů a 24 (z 84) žen.
59
Graf č. 26 Nákup biopotravin, vzdělání – procentuální zastoupení
Biopotraviny kupuje nejvíce osob se středoškolským a vysokoškolským vzděláním. O trochu méně biopotraviny kupují osoby vyučené. Vůbec nekupují biopotraviny osoby se základním vzděláním. Biopotraviny kupuje 18 (ze 70) osob se středoškolským vzděláním, 12 (ze 44) osob s vysokoškolským vzděláním a 2 (z 5) vyučené osoby. Graf č. 27 Nákup biopotravin, věk – procentuální zastoupení
Rozdělení dle věku ukazuje, že biopotraviny kupují především lidí v letech od 19 do 65 let. Biopotraviny nekupují osoby do 19 let a osoby nad 65 let.
60
Otázka č. 7 Jaký druh biopotravin nejčastěji kupujete? Graf č. 28 Nejčastěji kupované druhy biopotravin – procentuální zastoupení (znázornění odpovědí osob, kupujících biopotravny)
57 % osob označilo, že nejčastěji kupují bio ovoce a zeleninu. Druhou nejoblíbenější biopotravinou je maso a uzeniny. Na třetím místě jsou mléčné výrobky. Bio ovoce a zeleninu kupuje ze 35 osob 13 žen a 7 mužů. Otázka č. 8 Jak často biopotraviny konzumujete? Graf č. 29 Konzumace biopotravin – procentuální zastoupení (znázornění odpovědí osob, kupujících biopotravny)
Z 35 respondentů konzumuje 12 osob biopotraviny jednou týdně, 11 osob jednou měsíčně, 7 osob méně, než jednou za měsíc a 5 osob konzumuje biopotraviny několikrát do týdne. 61
Otázka č. 9 Kde nejčastěji biopotraviny nakupujete? Graf č. 30 Místo nákupu biopotravin – procentuální zastoupení (znázornění odpovědí osob, kupujících biopotravny)
Dotazované osoby ze Slatiny nakupují biopotraviny nejčastěji v supermarketech. Méně často nakupují biopotraviny na farmářských trzích v bioprodejnách a přímo na farmě. Ve specializovaných bioprodejnách a přímo na farmě nakupují pouze ženy. Na farmářské trhy chodí nakupovat biopotraviny, jak muži, tak ženy. Otázka č. 10 V čem spatřujete největší negativum biopotravin? Graf č. 31 Největší negativum biopotravin – procentuální zastoupení
Za největším negativum biopotravin je ve Slatině jednoznačně považována vysoká cena se 77 %. 9 % připadá na odpověď „špatná dostupnost“, 6 % odpovědí případá
62
možnosti „malý výběr“ a 3 % osob odpověděla, že biopotraviny nemají dobrou chuť. Ze 150 respondentů říká 115 osob, že největším negativem biopotravin je vysoká cena. Otázka č. 11 Nachází se ve vašem okolí biofarma? Graf č. 32 Biofarma v okolí – procentuální zastoupení
V okolí Brna se nachází minimálně 10 biofarem. Na otázku odpovídalo 150 respondentů a znich tuto skutečnost zaregistrovalo pouze 10 respondentů. Zbývající počet, tedy 140 respondentů není dostatečně informováno o existenci biofarem v okolí. Otázka č. 12 Nakupujete/necháváte si vozit biopotraviny přímo z biofarmy? Otázka byla položena všem 150 respondentům, z nichž 8 osob odpovědělo kladně, tyto osoby byly pouze ženy.
63
Otázka č. 13 Navštěvujete farmářské trhy? Graf č. 33 Návštěvnost farmářských trhů - procentuální zastoupení
V městské části odpovědělo na otázku 13 záporně 46 % osob. Kladně odpovědělo 54 % respondentů. Pravidelně navštěvuje farmářské trhy 7 % osob a někdy na frmářské trhy chodí až 47 % dotazovaných. Mezi osoby, které pravidelně, nebo někdy navštěvují farmářské trhy je zahrnuto 45 (z 84) žen a 26 (z 66) mužů. K odpovědi „pravidelně navštěvuji farmářské trhy“ se přiklání 12 žen a žádný muž. Graf č. 34 Návštěvnost farmářských trhů, stav - procentuální zastoupení (znázornění odpovědí u možnosti „ano, někdy“)
Ze 150 respondentů navštěvuje farmářské trhy 41 (ze 102) zaměstnaných osob, 7 (z 28) studentů, 3 (z 19) důchodci a žádný nezaměstnaný.
64
Graf č. 35 Návštěvnost farmářských trhů, vzdělání - procentuální zastoupení (znázornění odpovědí u možnosti „ano, někdy“)
Farmářské trhy navštěvuje nejvíce osob s vysokoškolským vzděláním. O něco méně pak navštěvjí farmářské trhy středoškolsky vzdělaní lidé a lidé vyučení. Žádný respondent se základním vzděláním nenavštěvuje farmářské trhy. Ze 150 dotazovaných navštěvuje farmářské trhy 84 osob. Farmářské trhy navštěvuje 26 (z 66) dotazovaných můžů a 57 (z 84) dotazovaných žen. Otázka č. 14 Jaké konkrétní potraviny na farmářských trzích kupujete? Graf č. 36 Biopotraviny kupované na farmářských trzích - procentuální zastoupení
Na farmářských trzích dotazovaní nakupují nejčastěji maso a uzeniny. Druhé nejoblíbenější jsou mléčné výrobky. Nápoje na farmářských trzích kupují ze 150
65
dotazovaných pouze 1,3 %. Z celkového počtu 150 respondentů nápoje kupují pouze 2 osoby. Otázka č. 15 Znáte biobedýnku? Graf č. 37 Znalost biobedýnky - procentuální zastoupení
Většina dotazovaných osob pojem biobedýnka nezná. Ze 150 respondentů odpovědělo kladně 35 osob a záporně 115 osob. Ze 35 osob zná biobedýnku 11 mužů a 24 žen. Graf č. 38 Znalost biobedýnky, vzdělání - procetuální zastoupení
Lidé kteří zanjí biobedýnku jsou ve většině případech vysokoškolsky či středoškolsky vzdělaní. Biobedýnku zná melé procento vyučených osob a nezná ji
66
žádná osoba se základním vzděláním. Biobedýnku zná 16 (ze 44) vysokoškolsky vzdělaných osob, 18 (ze 70) středoškolsky vzdělaných osob a 1 (z 22) vyučený. Graf č. 39 Znalost biobedýnky, věk - procetuální zastoupení
Biobedýnku znají nejvíce lidé ve věku od 19 do 35 let, dále pak ve věkovém rozmezí od 36 do 65 let. Ve věkovém rozmezí do 19 let a nad 65 let nezná biobedýnku žádný z dotazovaných. Ze 150 dotazovaných biobedýnku zná, 19 (z 49) osob ve věku od 19 do 35 let, 9 (z 45) osob ve věku 36 – 50 let a 6 (z 29) osob od 51 let do 65 let. Otázka č. 16 Kde jste se s pojmem biobedýnka setkali? Graf č. 40 Pojem biobedýnka - procentuální zastoupení
67
12 % osob zná biobedýnku od známých či přátel. 4,7 % dotazovaných zná biobedýnku z televize, 3 (z 84) ženy a 3 (z 66) muži se dozvěděli o bibedýnce na internetu. Z celkového počtu 150 respondentů se o biobedýnce dozvědělo 18 osob od známých, 7 osob z televize a 6 osob z internetu. Otázka č. 17 Jak často kupujete biobedýnku? Graf č. 41 Frekvence nákupu biobedýnky - procentuální zastoupení
Otázka č. 18 Jaký sortiment se nachází ve vaší biobedýnce? V biobedýnkách respondentů se nejčastěji nachází ovoce. Ovoce a zeleninu si do biobedýnky nechají dávat 4 ženy a 1 muž. Zbylé 2 osoby si nechávají do biobedýnky dávat raději mléčné výrobky. Otázka č. 19 Jezdíte/chodíte si bedýnku vyzvednout sami, nebo si ji necháváte doručit až domů? 6 dotazovaných osob si biobedýnku nechává doručit a 1 osoba si ji vyzvedává osobně. Otázka č. 20 Jste spokojen s formou nákupu biopotravin prostřednictvím biobedýnek? Všechny osoby, které využívají systému biobedýnek, jsou s touto formou nákupu spokojeni.
68
4.1.1 Porovnání výsledků dotazníkového šetření u obcí Hostěnice a Slatina
Otázka č. 1. Pohlaví? Graf č. 42 Pohlaví respondentů – procentuální zastoupení
Otázka č. 2 Věk? Graf č. 43 Věk respondentů – procentuální zastoupení
69
Otázka č. 3 Stav? Graf č. 44 Stav respondentů – procentuální zastoupení
Otázka č. 4 Nejvyšší dosažené vzdělání? Graf č. 45 Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů – procentuální zastoupení
V obou obcích se dotazníkového šetření účastnily téměř stejné počty mužů i žen. Zcela stejné počty vycházejí u respondentů věkových skupin do 19 let a od 51 do 65 let. U ostatních věkových rozmezí počty mírně kolísají. V obci Hostěnice vyplnilo dotazník 105 % zaměstnaných osob, v městské části Brno-Slatina jen o 3 osoby méně. V Hostěnicích se dotazníkového šetření účastnilo 8 % nezaměstnaných osob, zatímco ve Slatině odpovídalo pouze 1 % nezaměstnaných. V kategorii vzdělání vyplnilo dotazník ve Slatině více vysokoškoláků, než v obci Hostěnice. Naopak v obci Hostěnice
70
odpovídalo více respondentů se základním a středoškolským vzděláním a více vyučených lidí. Ze stručného shrnutí vyplývá, že hodnoty u struktury respondentů vycházejí v obou obcích velmi podobně. Tudíž by porovnávání výsledků mělo být dostatečně přesné a zobrazené grafy by měly věrohodně znázorňovat odlišné odpovědi v různých kategoriích u obou obcí. Otázka č. 6 Kupujete biopotraviny? Graf č. 46 Nákup biopotravin – procentuální zastoupení
Ze 100 % odpovědí na otázku, zda respondent kupuje bipotraviny, zakroužkovalo v obci Hostěnice odpověď „ano“ 18 % osob. Ve Slatině kladně odpovědělo 23,3 % osob. Tato skutečnost tedy říká, že ve Slatině nakupuje více osob biopotraviny, než v obci Hostěnice. Fakt, že ve Slatině kupuje biopotraviny o 8 osob více, může ovlivňovat mnoho faktorů. Jedním z nich může být skutečnost, že se ve Slatině nachází 3 supermarkety a několik dalších obchůdků s potravinami. Ve středu slatinského sídliště se nachází Albert supermarket, na okraji Slatiny leží Lidl supermarket a Penny market. Penny market se v roce 2008 umístil na prvním místě v promoci biopotravin. Nabídka biopotraviny je v tomto supermarketu stále rozmanitější. V tomto směru nezaostává ovšem ani Albert supermarket, který nabízí pravidelně například bio ovoce a zeleninu či mléčné výrobky.
71
To obci Hostěnice se nachází pouze jeden menší obchod s potravinami, kde se biopotraviny objeví jen zřídkakdy, nebo vůbec. Na druhou stranu na venkově, tedy v Hostěnicích mají zase respondenti více možností pěstovat vlastní ovoce a zeleninu. Graf č. 47 Nákup biopotravin, vzdělání – procentuální zastoupení
Většina statistik uvádí, že biopotraviny často kupují vysokoškolsky vzdělaní lidé. I tento výzkum vykazuje vyšší počty u středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných osob, něž u osob vyučených a osob se základním vzděláním. Biopotraviny nakupuje až 38,7 % vysokoškolsky vzdělaných osob na venkově a 27,2 % osob ve městě.
72
Graf č. 48 Nákup biopotravin, věk – procentuální zastoupení
Ve Slatině biopotraviny nakupují především zaměstnaní lidé ve věku od 19 do 50 let. Hodnoty u obou obcí vycházejí podobně, rozdíl je pouze v tom, že na venkově nakupuje biopotraviny největší procento osob ve věku od 51 do 65 let. Jak ve Slatině, tak v obci Hostěnice nakupují lidé ve věku 65 a více biopotraviny minimálně, nebo vůbec. Další rozdíl je vidět u věkového rozmezí do 19 let, kdy ve městě odpovědelo kladně 0 % a na venkově až 20%.
73
Otázka č. 7 Jaký druh biopotravin nejčastěji kupujete Graf č. 49 Nejčastěji kupované druhy biopotravin – procentuální zastoupení (znázornění odpovědí osob, kupujících biopotravny)
Graf znázorňuje, jaké druhy biopotravin upřednostňují lidé z města a lidé z venkova. Na první pohled je zřejmé, že odpovědi osob z venkova a města jsou odlišné. V Hostěnicích lidé upřednostňují koupi mléčných biovýrobků, ve Slatině rádi nakupují bio ovoce a zeleninu. Tyto odpovědi lze odůvodnit tím, že na vesnici často lidé pěstují ovoce a zeleninu na vlastních zahrádkách, zatímco lidé z města obvykle tuto možnost nemají.
74
Otázka č. 8 Jak často biopotraviny konzumujete? Graf č. 50 Konzumace biopotravin – procentuální zastoupení (znázornění odpovědí osob, kupujících biopotravny)
Lidé z města i z venkova nejčastěji konzumují biopotraviny jednou týdně či jednou měsíčně. Několikrát týdně konzumuje biopotraviny 33 % osob z venkova a 14 % osob z města. Lidé, kteří nakupují a konzumují biopotraviny pravidelně a často se většinou o biopotraviny zajímají. Také vědí, že biopotraviny jsou vyráběny z produktů ekologického zemědělství. Často jsou to lidé, kteří na zdravé výživě zakládají celý svůj životní styl.
75
Otázka č. 9 Kde nejčastěji biopotraviny nakupujete? Graf č. 51 Místo nákupu biopotravin – procentuální zastoupení (znázornění odpovědí osob, kupujících biopotravny)
Lidé z města i z venkova nakupují biopotraviny především v supermarketech či hypermarketech. Lidé z Hostěnic na nákup do supermarketů musejí dojíždět, což se jim ovše mnohdy vyplatí, protože supermarkety často nabízejí biopotraviny levněji. Lidé žijící ve Slatině nakupují biopotraviny více na farmářských trzích, než lidé z Hostěnic. V obou obcích pak nakupuje menší procento lidí ve specializovaných prodejnách a na biofarmách. Otázka č. 10 V čem spatřujete největší negativum biopotravin? Graf č. 52 Největší negativum biopotravin – procentuální zastoupení
76
Odpovědi na otázku číslo 10 jsou shodné, jak u osob z města, tak z venkova. Za nějvětší negativum biopotravin je jednoznačně považována jejich vysoká cena. Odpovědělo tak téměř 77 % osob z města a 74 % osob z venkova. Tento výsledek se dal očekávat, neboť biopotraviny jsou skutečně výrazně dražší, než běžné potraviny a lidé z města i z venkova to vědí. 15 % osob z venkova a 9 % osob z města je toho názoru, že největším negativem biopotravin je jejich špatná dostupnost. Nicméně pravdou je, že když má člověk o biopotraviny opravdový zájem, bez problému je sežene. Především lidé z města mají na výběr z více možností. Otázka č. 11 Nachází se ve vašem okolí biofarma? Graf č. 53 Biofarma v okolí – procentuální zastoupení
Graf jasně ukazuje malé procento kladných odpovědí u lidí žijích ve městě i na venkově. Pouze 9 % osob v obci Hostěnice a necelých 7 % osob ze Slatiny ví, že v jejich okolí se biofarma nachází. Odpověď „ne“ a „nevím“ zakroužkovalo skoro stejné procento respondentů u obou obcí. Záporné odpovědi jsou dle mého názoru zapříčiněny především špatnou informovaností a nezájmem lidí o alternativní způsoby nákupu biopotravin.
77
Otázka č. 12 Nakupujete/necháváte si vozit biopotraviny přímo z biofarmy? Z biofarmy si nechává vozit biopotraviny 5,3 % žen z města. Na venkově nakupuje na farmě 2,6 % žen a 1,3 % mužů. Ze 150 respondentů ve městě kupuje, nebo si nechává dovézt biopotraviny 8 (z 84) žen a žádný (z 66) muž. Na vesnici si ze stejného počtu dotazovaných nechávají vozit biopotraviny z biofarmy 4 (z 81) ženy a 2 (z 69) muži. Otázka č. 13 Navštěvujete farmářské trhy? Graf č. 54 Návštěvnost farmářských trhů - procentuální zastoupení
„Pravidelně“ farmářské trhy nenavštěvuje velké % respondentů. Ovšm „někdy“ farmářské trhy navštěvuje až 34 % osob ve městě a 36 % dotazovaných z Hostěenic. Sečtením kladných odpovědí dostaneme překvapivě vysokou hodnotu. Graf jasně poukazuje na skutečnost, že lidé z města i z venkova často vyhledávají farmářské trhy, kde mohou nakoupit čerstvé potraviny. Výsledky podporují skutečnost, že farmářské trhy jsou v poslední době považovány za veliký trend. Na venkově je snažší, se dozvědět o konání farmářských trhů, lidé se vlemi dobře znají a mnohé si mezi sebou povědí. Ve městě je třeba vyvinout trochu vlastní iniciativy, pokud se člověk ovšem o farmářské trhy opravdu zajímá, není obtížné tuto informaci získat.
78
Graf č. 55 Návštěvnost farmářských trhů, stav - procentuální zastoupení
Do grafů jsem zahrnula odpověď „ano, někdy“ z důvodu, že tak odpovědělo překvapivě vysoké procento respondentů. Vysoká návštěvnost farmářských trhů neznmená, že lidé tam chodí nakupovat biopotraviny, ovšem je to veliká podpora českých produktů a regionálních farmářů. Dle grafu na farmářské trhy chodí především zaměstnaní lidé. Tento výsledek je možná ovlivňěn tím, že zaměstnaný člověk má stálý příjem, zatímco student, důchodce či nezaměstnaný, většinou nikoliv. Je pravděpodobné, že i z toho důvodu navštěvují další tři uvedené skupiny osob farmářské trhy pouze minimálně. Otázka č. 14 Jaké konkrétní potraviny na farmářských trzích kupujete? Graf č. 56 Biopotraviny kupované na farmářských trzích - procentuální zastoupení
79
Na otázku číslo 14 odpovídali dotazovaní z města i z venkova velmi podobně. Jako konkrétní potraviny kupované na farmářských trzích označili respondenti z obou obcí především maso a uzeniny. O trochu menší zájem je na farmářských trzích o mléčné výrobky. Otázka č. 15 Znáte biobedýnku? Graf č. 57 Znalost biobedýnky - procentuální zastoupení
Otázky 15 až 20 se týkají pouze systému biobedýnek. Tyto otázky ukazují to, jaké je povědomí lidí z města i z venkova o tomto alternativním způsobu prodeje biopotravin a kolik z nich tento způsob nákupu biopotravin využívá. Biobedýnku zná ze 150 respondentů 32 osob na venkově a 35 osob ve městě. V obci Hostěnice o biobedýnce slyšelo ze 150 respondentů 11 (z 69) mužů a 21 (z 81) žen. V městské části Slatině zná biobedýnku 11 (z 66) mužů a 24 (z 84) žen. Biobedýnku jednoznačně znají spíše ženy, než muži. Výsledky naznačují, že pojem biobedýnka se do povědomí lidí z města, ani z venkova zatím moc nedostal. Tento fakt není zvláště překvapivý, vzhledem k tomu, že systém biobedýnek je u nás relativně nový a v rozpuku. Důležité ovšem je, že se začíná rozšiřovat propagace systému biobedýnek. Tento systém má zcela jistě velikou budoucnost, protože je velmi výhodný, jak pro farmáře, tak i pro spotřebitele.
80
Graf č. 58 Znalost biobedýnky, vzdělání - procentuální zastoupení
81
Graf č. 59 Znalost biobedýnky, věk - procentuální zastoupení
Pojem biobedýnka znají v obou obcích především lidé s vyskoškolským a středoškolským vzděláním. Ve městě biobedýnku zná překvapivě 20 % osob ve věku do 19 let, zatímco na vesnici v tomto věku o biobedýnce neslyšela žádná osoba. V obci Hostěnice i v městské části Slatině zná biobedýnku nejvíce osob ve věkovém rozmezí od 19 do 35 let.
82
Otázka č. 16 Kde jste se s pojmem biobedýnka setkali? Graf č. 60 Pojem biobedýnka - procentuální zastoupení
Respondenti z obou obcí označili nejčastěji možnost, která říká, že se o biobedýnce dozvěděli od známých či přátel. Jako další nejčastější zdroj informací o systému biobedýnek byl označován internet, dále pak televize či časopis. Otázka č. 17 Jak často kupujete biobedýnku? Graf č. 61 Frekvence nákupu biobedýnky – procentuální zastoupení
„Pravidelně“ si žádný respondent nezvykl kupovat biobedýnku. „Občas“ biobedýnku kupují 4 ženy z Hostěnic, 1 žena ze Slatiny, 2 muži z Hostěnic a 6 mužů ze Slatiny, což je z celkového počtu respondentů 6 osob v obci Hostěnice a 7 osob ve Slatině. 83
Otázka č. 18 Jaký sortiment se nachází ve vaší biobedýnce? V biobedýne respondentů obou obcí se většinou nachází ovoce a zelenina, dále pak mléčné výrobky. Jedna žena z města si v biobedýnce odváží maso a uzeniny. Otázka č. 19 Jezdíte/chodíte si bedýnku vyzvednout sami, nebo si ji necháváte doručit až domů? Respondenti z Hostěnic si vyzvedávají svoji biobedýnku osobně. Ze Slatiny si 6 lidí nechává doručit biobedýnku domů a jeden člověk si svoji biobedýnku vyzvedává. Otázka č. 20 Jste spokojen s formou nákupu biopotravin prostřednictvím biobedýnek? Respondenti obou obcí, kteří využívají systém biobedýnek, jsou s touto formou nákupu biopotravin maximálně spokojeni.
84
5 DISKUSE Počátky rozdělení město - venkov je možné najít již hluboko v minulosti. V procesu urbanizace se hranice mezi městem a venkovem stírají. Rychlá urbanizace v ekonomicky vyspělých zemích a celkový rozvoj společnosti změnil charakter měst i venkova. Velikost sídla už není kriterium pro charakter města, i když si města s ohledem na svou velikost zachovávají některé funkce, jimiž se odlišují od venkovských sídel. Poslední z konceptů zabývající se vztahem venkova a města není jednoduchý, a zároveň nestraní ani venkovu ani městu. Venkov je v něm považován za rovnoprávný městu. Nepopírá ovšem, že město venkovu dominuje. Zároveň ovšem uznává hodnoty venkovského sociálního prostoru. Jde o vnímání přírody jako krajiny i jejích funkcí (rekreační, léčebné). O vnímání s ohledem na udržování a rozvoj venkovské subkultury a o vnímání ekonomických aspektů rozvíjejících zemědělskou výrobu v optimálním propojení s poskytováním návazných služeb. (MAJEROVÁ a kol., 2009) Po vyhodnocení odpovědí z města a venkova a následného porovnání výsledků je možné říci, že rozdíly mezi městem a venkovem jsou minimální. Svoji roli zde hraje i fakt, že Hostěnice nejsou výrazně vzdáleny od města. Nacházejí se pouhých 15 km za Brnem. Pro osoby žijící ve Slatině je podstatně jednodušší sehnat biopotraviny, než pro osoby žijící v obci Hostěnice. Na druhou stranu většina lidí na vesnici má, narozdíl od lidí ve městě možnost pěstovat si množství vlastních potravin. Porovnávané hodnoty nevykazují u žádné z dotazníkových otázek markantní rozdíly v odpovědích. Ať jde o koupi biopotravin, návštěvnost farmářských trhů či o systém biobedýnek, jsou odpovědi respondentů obou obcí v podstatě identické. Z výzkumu jasně vyplynulo, že například farmářské trhy se staly v posledních letech velmi oblíbenými. Zatímco prodej ze dvora a především systém biobedýnek stále do povědomí lidí zásadním způsobem nepronikl a proto ho v drtivé většině případů nevyužívají. Nízký zájem o systému biobedýnek může být ovlivněn skutečností, že je v České republice zaveden poměrně krátce a oproti farmářským trhům je výrazně méně propagován.
85
Tab. č. 7 Nejdůležitější výsledky - rekapitulace Hostěnice (%) Kupuje biopotraviny
Slatina (%)
18
23,3
Nejčastěji-vysokoškoláci
38,7
27,2
Nejčastěji- ve věku 19 -35
26,3
30,6
Nejčastěji – mléčné výrobky
48,1
57,3
Nejčastěji – v supermarketech
66,7
58,9
Největší negativum – vysoká cena
74,0
76,8
Neví o boifarmě
90,7
93,4
Nákup/dovoz z biofarmy
4
6,6
Navštěvuje farmářské trhy
40,6
53,9
21,3
23,3
Nejvíce – vysokoškoláci
41,9
36,4
Nejvíce – ve věku 19 – 35
34,2
38,8
4
4,7
Zná biobedýnku
Frekvence nákupu biobedýnky
Při porovnávání statistických údajů s výsledky dotazníkového šetření nebyly prokázány větší rozdíly. Dostupné statistiky (STEM/MARK, 2010) říkají, že typickým spotřebitelem biopotravin je žena. Stejnou skutečnost potvrzují i výsledky dotazníkového šetření v obci Hostěnice a v obci Slatině. Statistiky i tento výzkum prokázaly, že nejkupovanějším druhem biopotravin jsou mléčné výrobky, ovoce a zelenina. Dále statistiky i výzkum naznačují, že nejčastěji lidé nakupují biopotraviny v supermarketech, že lidé nakupující biopotraviny mají obvykle středoškolské či vysokoškolské vzdělání. Co se týče povědomí lidí o systému biobedýnek hodnoty jsou v obou případech stejné.
86
Graf: znalost biobedýnky (diplomová práce)
Graf: znalost biobedýnky (výzkum STEM/MARK, 2010) ZÁKLAD: Všichni respondenti, n=513
Neví o prodeji biopotravin 4%
ANO, slyšel(a) o biobedýnkách 23%
NE, neslyšel(a) o biobedýnkách 73% ZDROJ: STEM/MARK, Ekologické zemědělství a biopotraviny 10/2010
Snad jediný rozdíl v hodnotách vychází u nákupu biopotravin pomocí systému biobedýnek. Statistiky uvádějí 3 % osob kupujících biobedýnku. Zatímco v obci Hostěnice kupují biobedýnku 4 % respondentů, ve Slatině ji kupuje 4,6 % dotazovaných.
87
Graf: frekvence nákupu biobedýnky (diplomová práce)
Graf: frekvence nákupu biobedýnky (STEM/MARK, 2010) Koupil(a) jste si někdy tuto „biobedýnku“? ZÁKLAD: Všichni respondenti, n=513
ANO, koupil(a) 3% NE, nekoupil(a) 20%
Neslyšel(a) o biobedýnkách 77%
ZDROJ: STEM/MARK, Ekologické zemědělství a biopotraviny 10/2010
Při zjišťování, jaké jsou zkušenosti provozovatelů se systémem biobedýnek, jsem získala velmi cenné informace. Ceny biobedýnek se pohybují od 30 do 1000 korun českých. Nejžádanějšími sortimenty v biobedýnce jsou bezesporu ovoce, zelenina, mléčné výrobky a z těchto pak především mléko a jogurty. Systém biobedýnek je údajně stejně náročný na čas i na práci, jako příprava na trh. U spotřebitelů převládá osobní odběr, před zprostředkovanou koupí. Všichni dotazovaní farmáři jsou se systémem maximálně spokojeni a jako potenciální zlepšování uváděli rozšíření sortimentu. Zajímavý poznatek vzešel z farmy, jejímž hlavním sortimentem je vakuovaně balené vepřové a hovězí maso. V případě, že je farma zaměřena na prodej masa, není
88
systém biobedýnek vhodný. Dle zkušeností jsou zákazníci údajně velmi různí, někteří mají zájem o drahé libové partie, jiní o levné tučnější partie. Zkrátka každý zákazník má specifické požadavky. Kdyby farmář do takové biobedýnky umístil maso tučné i libové, bude s tímto spojeno stejné množství práce, a zákazník to pravděpodobně neocení.
89
6 ZÁVĚR Diplomová práce je rozdělena do dvou částí. První částí je „literární přehled“, na jehož začátku jsou uvedeny charakteristiky ekologického zemědělství a biopotravin. Na základní charakteristiky dále navazují podrobněji zpracované informace týkající se osvěty, propagace a rozdělení prodeje biopotravin. Jsou zde také popsány vybrané způsoby prodeje biopotravin, mezi které se řadí farmářské trhy, prodej ze dvora, systém biobedýnek, gastronomie a veřejné stravování. Druhou částí je výzkum, který byl uskutečněn prostřednictvím metody dotazníkového šetření. Byl proveden ve dvou obcích Jihomoravského kraje, kterými jsou obec Hostěnice a městská část Brno-Slatina. Odpovědi respondentů byly prezentovány a analyzovány za pomoci grafů. Při porovnávání odpovědí zaznamenala rozdíl pouze návštěvnost farmářských trhů, kde výzkum ukázal, že ve městě navštěvuje farmářské trhy téměř o 1/5 osob více, než na venkově. Důležité je, že lidé, kteří biopotravinám věří a mají o ně zájem si cestu, jak je nakupovat vždycky najdou. Někteří biopotraviny kupují v supermarketech, jiní ve specializovaných prodejnách. Je dobré vědět, že se najdou i ti, kteří využívají alternativních způsobů prodeje biopotravin. Ať už se jedná o nákup ze dvora, na farmářských trzích, nebo formou biobedýnek. I v příštích letech se předpokládá pozvolný růst prodeje biopotravin. Spotřeba biopotravin je očekávána i v gastronomii, veřejném stravování či u prodeje z farem. Ve vyspělejších zemích je ekologické zemědělství a prodeje biopotravin na velmi dobré úrovni. I u nás se situace v tomto směru stále zlepšuje. Tomu přispívá především trvalá podpora státu a to buď formou dotací, nebo poskytováním různých zvýhodnění. V poslední době škodí ekologickému zemědělství a biopotravinám řešené mediální kauzy, které se týkají zneužívání dotací v ekologickém zemědělství. Velké problémy se v poslední době vyskytly také u dovážených potravin ze zahraničí. Dovážené potraviny jsou údajně nekvalitní a špatně zpracovávané. Z tohoto důvodu má stále více lidí zájem kupovat české potraviny. Mnoho lidí se drží sloganu, že česká potravina je kvalitní potravina. PRO – BIO svaz prosazuje zavedení speciální značky, která by byla určena pouze pro české biopotraviny a měla by začít platit od roku 2014. Má jít o již používanou „biozebru“. Biozebrou se označují
90
biopotraviny certifikované v ČR, které ovšem mohou pocházet například z Číny. Biopotraviny z českých polí a chovů se nedají koupit v supermarketech. Farmáři je nejčastěji prodávají na farmářských trzích a ze dvora. Zajímavé je, že zavedením biozebry by se mohl zlepšit přístup obchodních řetězců k českým farmářům. Myslím, že v sektoru biopotravin je důležité zlepšovat propagaci všech způsobu prodeje biopotravin, vzdělávat spotřebitele, snažit se navodit pozitivní vnímání biopotravin zákazníky a především docílit důvěryhodnosti značky bio. Velmi důležité je zaměřit se na české biopotraviny či regionální původ. Důležitá je také spolupráce mezi výrobci či dodavateli a distributory, kde je potřeba především řešit snižování ceny biopotravin. Přirážka na ceně biopotravin u nás činí až 81 %, zatímco v evropských zemích je průměr 60 %. Takováto přirážka se nachází převážně u biopotravin, které prodávají obchodní řetězce, a z toho důvodu se určitě vyplatí kupovat biopotraviny pomocí alternativních způsobů jejich prodeje.
91
7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Biobedýnky: čerstvá lokální zelenina přímo na váš stůl. MéBio.cz [online]. 2010 [cit. 2012-03-30]. Dostupné z: http://www.mebio.cz/clanky/biobedynky-cerstva-lokalnizelenina-primo-stul/ Biofarma Sasov. Bedýnky.cz [online]. 2009 - 2012 [cit. 2012-03-30]. Dostupné z: http://www.bedynky.cz/druzstvo/67/biofarma-sasov
Community Supported Agriculture. Local Harvest[online]. 1999-2012 [cit. 2012-0313]. Dostupné z: http://www.localharvest.org/csa/
Community supported agriculture. Soil Association [online]. 2011 [cit. 2012-03-13]. Dostupné z: http://www.soilassociation.org/communitysupportedagriculture
CULEK, M. Biogeografické členění ČR, Praha: Nakladatelství ENIGMA s.r.o., 1995, 347 s. ISBN: 80-85368-80-3 ČERVENKA, J. a kol. Biopotraviny. 1. vydání Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze Provozně ekonomická fakulta, 2005. 110 s. ISBN 80-213-1404-4 Dotazník-online [online]. c2007 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://www.dotaznikonline.cz/index.htm
DROBNÍK, J. Ekologické zemědělství – ano, nebo ne?, Úroda, Praha, 2011 ročník II
Ekologické zemědělství a biopotraviny, Otázky a odpovědi pro ekoporadny, Praha: PRO-BIO LIGA ochrany spotřebitelů potravin a přátel ekologického zemědělství, 2010, 32 s. ISBN: 978-80-904223-2-2 Ekologické zemědělství v Jihomoravském kraji, Brno: Jihomoravský kraj, 2006 92
Ekologické zemědělství: Biopotraviny. Ministerstvo Zemědělství [online]. 2009-2011 [cit. 201202-29].
Dostupné
z:
http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-
zemedelstvi/biopotraviny/ FORŠT, J. Bio a dítě, bio nebo zdravá výživa, IFP Publishing a Engineering s. r. o. 2008, 159 s. ISBN: 80-903997-1-6 Hostěnice.
WIKIPEDIE
[online].
2012
[cit.
2012-04-16].
Dostupné
z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Host%C4%9Bnice HRABALOVÁ, Andrea. ÚZEI PRAHA,. Ročenka 2010: Ročenka ekologického zemědělství [online]. Brno, 2010 [cit. 2012-03-02]. ISBN 978-80-7401-053-8. Dostupné z:http://eagri.cz/public/web/file/141056/Rocenka_2010_EZ_v_CR_final.pdf;%20http:// eagri.cz/public/web/file/105980/statistika_zakladni_31_12_2010.doc Jak fungují Bedýnky.cz?. Bedýnky.cz [online]. c2009-2012 [cit. 2012-03-09]. Dostupné z: http://www.bedynky.cz/jak-funguji-bedynky-cz Jak funguje běžné bedýnkování. BIO-BEDÝNKY.cz [online]. 2008 [cit. 2012-03-30]. Dostupné z: http://www.bio-bedynky.cz/co-je-kpz/ Jihomoravský kraj. WIKIPEDIE [online]. c2012 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jihomoravsk%C3%BD_kraj Jihomoravský
kraj.
WIKIPEDIE
[online].
2012
[cit.
2012-04-02].
Dostupné
z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:2004_Jihomoravsky_kraj.PNG K čerstvé zelenině se dostanete přes web, nebo farmářská tržiště. Ekoloist.cz [online]. 2010 [cit. 2012-03-30]. Dostupné z: http://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-anavody/k-cerstve-zelenine-se-dostanete-pres-web-nebo-farmarska-trziste KOMPRDA, T. Srovnání jakosti a zdravotní nezávadnosti biopotravin a konvenčních potravin. Brno: Ústav technologie potravin, Mendlova univerzita v Brně, 2009, 7 s. 93
Kontrola: Kontrolní organizace. Ministerstvo Zemědělství [online]. 2009-2011 [cit. 2012-03-01].
Dostupné
z:
http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-
zemedelstvi/kontrola/ KONVALINKA, P. a kol. Pěstování rostlin v ekologickém zemědělství. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta 2007. 118 s. ISBN 978-80-7394-031-7 KOUBOVÁ, Dana. Zemědělství: Ekologické zemědělství je v České re. Agronavigátor.cz [online].
2011
[cit.
2012-03-30].
Dostupné
z:
http://www.agronavigator.cz/default.asp?ids=93&ch=1&typ=1&val=113964 Kozí farma Ekokoza. Bedýnky.cz [online]. 2009-2012 [cit. 2012-03-30]. Dostupné z: http://www.bedynky.cz/druzstvo/36/kozi-farma-ekokoza Kvantitativní výzkum. AUGUR Consulting [online]. c2012 [cit. 2012-04-02]. Dostupné z:
http://www.augur-consulting.cz/metody/kvantitativni-vyzkum.html#reprezentativnidotaznikove-reseni Loga: Loga pro ekologické zemědělství. Ministerstvo Zemědělství [online]. 2009-2011 [cit. 2012-03-02]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologickezemedelstvi/loga-a-znaceni/ Mapy.cz [online]. 2012 [cit. 2012-03-30]. Dostupné z: http://www.mapy.cz/ Ministr zemědělství: Prodej ze dvora je návratem k osvědčeným tradicím. BÖHMOVÁ, Kateřina. Ministerstvo Zemědělství[online]. 2012 [cit. 2012-04-06]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/tiskovy-servis/tiskove-zpravy/x2012_ministrzemedelstvi-prodej-ze-dvora-je-navratem-k-tradicim.html MOUDRÝ, J. a kol. Kvalita, zpracování a odbyt bioproduktů. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zemědělská fakulta, 2001, 152 s. ISBN 80-7040-526-0 94
MOUDRÝ, J. a kol. Biopotraviny – hodnocení kvality, zpracování a marketing. 1. vyd. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR v Ústavu zemědělských a potravinářských informací, 2002, 34 s. ISBN 80-7274-111-3 MOUDRÝ, J. a kol. České biopotraviny, 1. vyd. Praha: Ministerstvo Nadace pro org. zem. FOA a Ministerstvo zemědělství ČR, 1194, 197 s. Nadace pro org. zem. FOA, Ekologické zemědělství v praxi, Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 1994, 476 s. Nařízení Rady (ES) 834/2007 o biopotravinách a ekologickém zemědělství, Olomouc: Bioinstitut, 2009. 71 s.
PETR, J. Ekologické zemědělství – ano, nebo ne?, Úroda, Praha, 2011 ročník II
Počet škol, které budou vařit z biopotravin, stoupne. VORLÍČEK, Petr. EAGRI [online]. 2010
[cit.
2012-04-06].
Dostupné
z:
http://eagri.cz/public/web/mze/tiskovy-
servis/tiskove-zpravy/x2010_pocet-skol-ktere-budou-varit-z.html PROCHÁZKOVÁ, B. Spolek poradců v ekologickém zemědělství v ČR [online]. 2009. Osevní postup a struktura plodin. [cit. 2010-03- 05] Dostupné z WWW:
. Ročenka ekologického zemědělství v České republice, Ministerstvo zemědělství ČR, 2009, 39 s. ISBN: 978-80-7084-927-9 Rodinná farma. Bedýnky.cz [online]. c2009-2012 [cit. 2012-03-30]. Dostupné z: http://www.bedynky.cz/druzstvo/71/rodinna-farma Současnost obce. Obec Hostěnice [online]. 2010 [cit. 2012-03-12]. Dostupné z: http://www.obechostenice.cz/soucasnost.htm
95
Spotřebitelské otázky: Co jsou bioprodukty, biopotraviny a jak se označují?. LEDVINA, Petra. Ekoporadna.cz [online]. 2010 [cit. 2012-03-02]. Dostupné z: http://www.ekoporadna.cz/wiki/doku.php?id=spotrebitel:co_jsou_bioprodukty_biopotra viny_a_jak_se_oznacuji Statistická šetření ekologického zemědělství provedená v roce 2010 – správa o trhu s biopotravinami, Brno: Ústav zemědělské ekonomiky a zemědělství, 2011, 32 s Statistika a průzkumy: Základní statistické údaje ekologického zemědělství k 31.12.2010. Ministerstvo Zemědělství [online]. 2009. vyd. 2009-2011 [cit. 2012-03-02]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/105980/statistika_zakladni_31_12_2010.doc ŠARAPATKA, B. a kol. Ekologické zemědělství v praxi. Šumperk: PRO-BIO, 2006. 502 s. ISBN 80-87080-00-9. ŠARAPATKA, B. a kol. Ekologické zemědělství (II. díl). 1. vyd. Šumperk: PRO-BIO , 2005. 334 s. ISBN 80-903583-0. STAM/MARK, Kvantitativní výzkum – povědomí a nákupní chování v oblasti biopotravin, 2010 VÁCLAVÍK, T. Český trh s biopotravinami, Green marketing ve spolupráci Českého a slovenského odborného nakladatelství, 2008a, 83 s. ISBN: 978-80-254-2032-4 VÁCLAVÍK, T. Jak úspěšně vytvořit a provozovat systém „biobedýnek“, Ministerstvo zemědělství ČR, 2008b, 24 s. VÁCLAVÍK, T. Marketing pro ekologické zemědělce, Spolek poradců pro ekologické zemědělce ČR, 2008c, 24 s. VÁCLAVÍK, T. Jak nabízet bioprodukty restauracím, Ministerstvo zemědělství ČR, 2008d, 11 s.
96
VALTÝNIOVÁ, S. Ekologické zemědělství z pohledu bilance živin a organické hmoty, Úroda, Brno, 2010, ročník XI Venkov, informační periodikum programu rozvoje venkova, číslo 3, Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2011, 19 s. Více ekofarmářů, Úroda, 2011, ročník X Vybrané statistické údaje za obec. Český statistický úřad: Veřerjná databáze [online]. 2012
[cit.
Dostupné
2012-03-12].
z:
http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabdetail.jsp?kapitola_id=5&pro_1_154=583057&cislotab=M OS+ZV01#pozn3
Září s ekologickým zemědělstvím, Úroda, 2009, ročník VIII
Zemědělství podporované místní komunitou. BIO-BEDÝNKY.cz [online]. 2008 [cit. 2012-03-30]. Dostupné z: http://www.bio-bedynky.cz/co-je-kpz/ Zemědělství v rukou spotřebitele: Konference zemědělství v rukou spotřebitele. BIOspotrebitel.cz
[online].
2011
[cit.
2012-03-30].
Dostupné
z:
http://www.biospotrebitel.cz/biospotrebitel/sekce/230/biospotrebitelcz/chci-znatbio/soubory-ke-stazeni/zemedelstvi-v-rukou-spotrebitel ŽÁKOVÁ, Karolína. Propagace. Kisk.phil.muni [online]. 2011 [cit. 2012-03-05]. Dostupné z:
http://kisk.phil.muni.cz/wiki/Propagace
97
8 SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1 Typické osevní postupy v ekologickém zemědělství Graf č. 2 Typické osevní postupy v konvenční zemědělství Graf. č. 3 Vývoj dotací v EZ (1998 – 2009) a Vyplacené finanční prostředky v rámci agroenvironmentálního opatření Graf č. 4 Počet ekofarem a výměra celkové plochy v EZ v krajích ČR v roce 2010 Graf č. 5 Nejčastěji promované výrobkové kategorie, rok 2008 Graf č. 6 Dodavatelé nejčastěji promující biopotraviny, rok 2008 Graf č. 7 Nákup biopotravin – procentuální zastoupení Graf č. 8 Nákup biopotravin, vzdělání – procentuální zastoupení Graf č. 9 Nákup biopotravin, věk – procentuální zastoupení Graf č. 10 Nejčastěji kupované druhy biopotravin – procentuální zastoupení Graf č. 11 Konzumace biopotravin – procentuální zastoupení (znázornění odpovědí osob, kupujících biopotravny) Graf č. 12 Místo nákupu biopotravin – procentuální zastoupení (znázornění odpovědí osob, kupujících biopotravny) Graf č. 13 Největší negativum biopotravin – procentuální zastoupení Graf č. 14 Biofarma v okolí – procentuální zastoupení Graf č. 15 Nákup/dovoz z biofarmy - procentuální zastoupení Graf č. 16 Návštěvnost farmářských trhů - procentuální zastoupení Graf č. 17 Návštěvnost farmářských trhů, stav – procentuální zastoupení (znázornění odpovědí u možnosti „ano, někdy“) Graf č. 18 Návštěvnost farmářských trhů, vzdělání - procentuální zastoupení (znázornění odpovědí u možnosti „ano, někdy“) Graf č. 19 Biopotraviny kupované na farmářských trzích - procentuální zastoupení Graf č. 20 Znalost biobedýnky - procentuální zastoupení Graf č. 21 Znalost biobedýnky, vzdělání - procentuální zastoupení Graf č. 22 Znalost biobedýnky, věk - procentuální zastoupení Graf č. 23 Pojem biobedýnka - procentuální zastoupení Graf č. 24 Frekvence nákupu biobedýnky - procentuální zastoupení Graf č. 25 Nákup biopotravin – procentuální zastoupení Graf č. 26 Nákup biopotravin, vzdělání – procentuální zastoupení
98
Graf č. 27 Nákup biopotravin, věk – procentuální zastoupení Graf č. 28 Nejčastěji kupované druhy biopotravin – procentuální zastoupení (znázornění odpovědí osob, kupujících biopotravny) Graf č. 29 Konzumace biopotravin – procentuální zastoupení (znázornění odpovědí osob, kupujících biopotravny) Graf č. 30 Místo nákupu biopotravin – procentuální zastoupení (znázornění odpovědí osob, kupujících biopotravny) Graf č. 31 Největší negativum biopotravin – procentuální zastoupení Graf č. 32 Biofarma v okolí – procentuální zastoupení Graf č. 33 Návštěvnost farmářských trhů - procentuální zastoupení Graf č. 34 Návštěvnost farmářských trhů, stav - procentuální zastoupení (znázornění odpovědí u možnosti „ano, někdy“) Graf č. 35 Návštěvnost farmářských trhů, vzdělání - procentuální zastoupení (znázornění odpovědí u možnosti „ano, někdy“) Graf č. 36 Biopotraviny kupované na farmářských trzích - procentuální zastoupení Graf č. 37 Znalost biobedýnky - procentuální zastoupení Graf č. 38 Znalost biobedýnky, vzdělání - procetuální zastoupení Graf č. 39 Znalost biobedýnky, věk - procetuální zastoupení Graf č. 40 Pojem biobedýnka - procentuální zastoupení Graf č. 41 Frekvence nákupu biobedýnky - procentuální zastoupení Graf č. 42 Pohlaví respondentů – procentuální zastoupení Graf č. 43 Věk respondentů – procentuální zastoupení Graf č. 44 Stav respondentů – procentuální zastoupení Graf č. 45 Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů – procentuální zastoupení Graf č. 46 Nákup biopotravin – procentuální zastoupení Graf č. 47 Nákup biopotravin, vzdělání – procentuální zastoupení Graf č. 48 Nákup biopotravin, věk – procentuální zastoupení Graf č. 49 Nejčastěji kupované druhy biopotravin – procentuální zastoupení (znázornění odpovědí osob, kupujících biopotravny) Graf č. 50 Konzumace biopotravin – procentuální zastoupení (znázornění odpovědí osob, kupujících biopotravny) Graf č. 51 Místo nákupu biopotravin – procentuální zastoupení (znázornění odpovědí osob, kupujících biopotravny) Graf č. 52 Největší negativum biopotravin – procentuální zastoupení 99
Graf č. 53 Biofarma v okolí – procentuální zastoupení Graf č. 54 Návštěvnost farmářských trhů - procentuální zastoupení Graf č. 55 Návštěvnost farmářských trhů, stav - procentuální zastoupení Graf č. 56 Biopotraviny kupované na farmářských trzích - procentuální zastoupení Graf č. 57 Znalost biobedýnky - procentuální zastoupení Graf č. 58 Znalost biobedýnky, vzdělání - procentuální zastoupení Graf č. 59 Znalost biobedýnky, věk - procentuální zastoupení Graf č. 60 Pojem biobedýnka - procentuální zastoupení Graf č. 61 Frekvence nákupu biobedýnky – procentuální zastoupení
9 SEZNAM TABULEK Tab. č. 1 Vývoj výměry zemědělské půdy v ekologickém zemědělství V ČR Tab. č. 2 Počet a zaměření firemních zpracovatelů bioproduktů v roce 2009, 2010 Tab. č. 3 Počet výrobců biopotravin v krajích ČR v roce 2010 Tab. č. 4 Průměrné procentuální navýšení cen mezi jednotlivými místy prodeje biopotravin a konvenčních potravin Tab. č. 5 Příklad tří různých systémů a jejich letních a zimních zeleninových biobedýnek střední velikosti Tab. č. 6 Struktura ploch obce Hostěnice Tab. č. 7 Nejdůležitější výsledky - rekapitulace
10 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. č. 1 „Biozebra“ Obr. č. 2 Logo EU pro označení biopotravin Obr. č. 3 Biobedýnka Obr. č. 4 Pozice na mapě – Jihomoravský kraj Obr. č. 5 Vzájemná poloha obcí Hostěnice a Slatina
11 SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 Dotazník
100
PŘÍLOHY
Příloha 1 Dotazník Dotazník k diplomové práci „Alternativní způsoby prodeje biopotravin ve vybraných obcích Jihomoravského kraje“ (Prosím zakroužkujte vždy pouze jednu odpověď) 1) Pohlaví? a) žena
b) muž
2) Věk? a) do 19 b) 19 – 35
c) 36 – 50 d) 51 - 65
3) Stav? a) studující b) zaměstnaná/ý
c) nezaměstnaná/ý d) důchodce
e) 65 a více
4) Nejvyšší dosažené vzdělání? a) základní c) středoškolské s maturitou b) vyučení d) vysokoškolské 5) Bydliště? a) ve městě
b) na venkově
6) Kupujete biopotraviny? ( pokud zní odpověď „ne“, přejděte na otázku číslo 10) a) ano b) ne 7) Jaký druh biopotravin nejčastěji kupujete/upřednostňujete? a) ovoce, zeleninu d) maso, uzeniny b) mléčné výrobky e) pečivo ……….. c) neupřednostňuji žádné 8) Jak často biopotraviny konzumujete? a) několikrát týdně c) jednou měsíčně b) jednou týdně d) méně jak jednu za měsíc 9) Kde nejčastěji biopotraviny nakupujete? a) ve specializovaných bioprodejnách b) v supermarketech/hypermarketech c) na biofarmách d) na internetu
f) nápoje g) jiné (uveďte)
e) nekonzumuji
e) na farmářských trzích f) jinde (uveďte) …………. g) nikde
10) V čem spatřujete největší negativum biopotravin? a) vysoká cena c) nedobrá chuť ……….. b) špatná dostupnost d) malý výběr 11) Nachází se ve vašem okolí biofarma? a) ano b) ne c) nevím 12) Nakupujete/necháváte si vozit biopotraviny přímo z biofarmy?
e) jiné (uveďte)
a) ano
b) ne
13) Navštěvujete farmářské trhy? a) ano, pravidelně b) ano, někdy
c) ne
14) Jaké konkrétní potraviny na farmářských trzích kupujete? a) nápoje c) maso, uzeniny e) nekupuji žádné b) mléčné výrobky d) pečivo f) jiné (uveďte) ………. 15) Znáte biobedýnku? a) ano
b) ne
16) Kde jste se s pojmem biobedýnka setkali? a) na internetu c) z televize b) od známých/přátel d) z časopisu
e) jiné (uveďte) ………. f) nesetkali
17) Jak často kupujete biobedýnku? a) pravidelně b) občas
c) nekupuji
18) Jaký sortiment se nachází ve vaší biobedýnce? a) ovoce, zelenina d) nápoje b) maso a uzeniny e) pečivo c) mléčné výrobky f) jiné (uveďte) ……….
g) žádný - nekupuji
19) Jezdíte/chodíte si bedýnku vyzvednout sami, nebo si ji necháváte doručit až domů? a) vyzvedávám si ji c) nechávám si ji doručit domů b) bedýnku nekupuji 20) Jste spokojen s formou nákupu biopotravin prostřednictvím biobedýnek? a) ano b) ne c) nemohu posoudit - nekupuji
