AKTUALIZOVÁNO v červnu 2014
Část 09 Budování socialismu pokračuje. Motto: Říkali nám, že budování socialismu bude radostná událost. Že to ale bude taková sranda, to jsme netušili. Rok 1953 byl ve znamení úspěšného zakončení první pětiletky a ždírecký kronikář k tomu podotýká, že ... výsledky snažení pracujících musí se brzy dostaviti. Nastaly však nepředvídané problémy: Mezinárodní situace je velmi napjatá, na bodácích ovšem věčně seděti nelze ... S platností od 1. ledna 1953 byla učiněna nová opatření v zásobování. Potravinové lístky nebyly vydány občanům a jejich rodinným příslušníkům, kteří nebyli v zaměstnaneckém poměru, tj. živnostníkům, bezdětným manželkám, které nejsou zaměstnány a zemědělcům soukromě hospodařícím [u těch bez ohledu na jejich děti]. Výměr půdy pro dodávkové povinnosti zemědělských plodin byl z 0,5 ha snížen na 0,1 ha (půl míry) zemědělské půdy. Od 0,1 ha do 0,2 ha dodávalo se 20 kg masa nebo 100 vajec. Toto opatření postihlo nově řadu malozemědělců. [Pamětníci vzpomínají, jak funkcionáři MNV, podobně jako Němci za okupace, chodili důsledně kontrolovat chovy slepic, zda někde nezatajili „černou“ nepřihlášenou slípku, která neplní dodávkovou povinnost vůči pracujícím.] Přes všechny tyto nepříjemnosti zúčastnil se předseda JZD František Dočekal lednového sjezdu obránců míru v Praze, aby za zdejší občany manifestoval pro věc míru ... Na zdejším hřišti hrálo se téměř denně hockeyové utkání a ždírecké mužstvo bylo na konci sezony v popředí. Celý Tábor Míru postihla však toho roku veliká a nečekaná rána: Dne 5. března 1953 v 8 hodin 30 minut zemřel po těžké srdeční chorobě maršál Sovětského svazu generalisimus J. V. Stalin. [Dnes už víme, jak to s jeho smrtí ve skutečnosti bylo.] Celý svět se zachvěl a zvláště pak socialistická jeho část pod touto nenahraditelnou ztrátou. Pohřeb konal se dne 9. března, dle našeho času v 8 hod. 20 min., kterého se zúčastnil duší nejen celý ruský národ, nýbrž i každý uvědomělý občan demokratické poloviny světa. [Těm neuvědomělým v lágrech naopak svitla naděje.] Z ČSR jeli na pohřeb: president republiky Klement Gottwald, ministři Bacílek a Čepička. V hodinu pohřbu zastavily práci všechny závody v ČSR a pracující vyslechli přímý přenos z pohřebních slavností v Moskvě a projev předsedy vlády Antonína Zápotockého a W. Širokého. Vlaky zastavily se k uctění památky velkého zesnulého tam, kde se právě nacházely. /1 1
- Po odhalení zločinů komunismu se lidstvo dozvědělo, že Stalin byl jedním z největších masovým vrahů v historii lidstva, hned po Mao Ce-tungovi. Počty jeho obětí nelze spočítat, odhadují se však na desítky milionů! Paranoidní běsnění tohoto asiatského tyrana dosáhlo jednoho z vrcholů v letech 1936-1938 během „velkého teroru". Čistky se týkaly nejen dřívějších Leninových spolupracovníků, ale doslova všech. Zatímco bývalí prominenti měli „nárok“ na zmanipulovaný proces, kulaci byli popravováni či posíláni do lágrů bez soudu. Jenom za tyto dva roky bylo zatčeno šest milionů osob, tři miliony popraveny, a dva miliony zahynuly v lágrech. Seznamy perzekvovaných Stalin sám osobně kontroloval a podepisoval. Těsně před svou smrtí připravoval další popravy v procesech s židovskými „lékaři-vrahy“. „Stalin byl největší zločinec, jakého dějiny poznaly. Není zločinu, jehož by se nebyl Stalin dopustil.“ (Djilas); „Řezník národů, hromadný vrah.“ (Stalinova druhá žena N. Allilujevová); „Byl by snad deportoval celou Ukrajinu, kdyby Ukrajinců nebylo tolik. Stalin založil svou moc na teroru, násilí a masové represi. Byl to mučitel a vrah, falzifikátor historie, fanatik čistek.“ (Chruščov); „Život každého sovětského člověka té doby je tisíckrát znásobená shakespearovská tragedie ... desetiletí mučení, deportací, vraždění ... Stalin byl největší popravčí všech dob.“ (Anna Achmatovová).
Stalinovo heslo
Ždírecká tryzna za masového vraha
Nenahraditelná ztráta postihla i naši republiku: Po návratu z pohřbu onemocněl na těžký zápal plic a pohrudnic [další falzifikace skutečnosti!] president republiky Klement Gottwald. Přes veškerou lékařskou péči – dostavili se k němu i vynikající ruští lékaři – podlehl nemoci a zemřel dne 14. března 1953 dopoledne ve věku 56 let. Další osudová rána, která dopadla neočekávaně na náš stát a národ, neboť odešel tvůrce našeho socialistického života v plné tvořivé práci od díla ještě nedokončeného. Velký a důstojný pohřeb za ohromné účasti pracujících konal se v Praze dne 19. března. Smuteční tryzna konala se v hostinci „u Lázničků" v den pohřbu večer ... /2 Dne 21. března byl ve velkém Vladislavském sále zvolen jednohlasně presidentem republiky dosavadní ministerský předseda Antonín Zápotocký. Místo předsedy vlády obsazeno bylo náměstkem předsedy vlády Williamem Širokým ... Dne 5. května vyhlásil president Antonín Zápotocký velkou amnestii pro vězně s menšími tresty. Ve výročí tragického dne Ždírce 9. května položen u pomníku padlých věnec. Týž den večer dostavili se „zmrzlí“. Začalo chumelit, sněžilo do rána, sníh 20-25 cm. Mrzlo ... Ani ohlášená brigáda na kravíně se nekonala. Měnová úprava. V sobotu 30. května vyhlásila vláda rozhlasem měnovou úpravu zároveň se zrušením potravinových lístků a zavedením jednotných maloobchodních cen. Pošta a pobočky SBČS přestaly přijímat peníze již 30. května. Zavedeny peníze úplně nové a to jak papírové, tak i drobné kovové. Dne 1. června provede se výměna peněz starých za nové v poměru 5 Kčs starých za 1 Kčs nové měny s kursem 1.80 Kčs za 1 rubl. Pracujícím a jich rodinným příslušníkům bylo vyměněno 300 Kčs starých za 60 Kčs nových na osobu, další peníze v poměru 50 Kčs starých za 1 Kčs novou. Občanům, kteří v ten den nebyli v pracovním poměru a jejich rodinným příslušníkům byly vyměněny všechny peníze jen v poměru 50:1. Vklady na vkladních knížkách převádějí se na novou měnu kursem výhodnějším než peníze hotové. Bez náhrady byly zrušeny vklady vázané z první měnové reformy [!]. Potravinové lístky a body na textilie a veš2
- Za Gottwaldovy vlády, od února 1948 do jeho smrti v březnu 1953, bylo popraveno 189 politických vězňů. Na všech rozsudcích je prezidentův souhlasný podpis. Žádný z dalších komunistických prezidentů Gottwalda v tomto ohledu nepředčil. Ne nadarmo se mu přezdívalo „Klement Ukrutný". Špatně balzamovaná Gottwaldova mrtvola, uložená v památníku na Vítkově, se začala rozkládat, proto byla v roce 1962 v tichosti spálena. Po listopadu ´89 si urny s ostatky dřívějších komunistických svatých rozebrali příbuzní, ale Gottwaldův popel rodina odmítla převzít. KSČ jej proto uložila do společného hrobu na Olšanech.
keré poukazy na příděly různého zboží byly ke dni 1. června zrušeny. Vyhlášeny jednotné maloobchodní ceny pro veškeré zboží. Nové ceny přiblížily se většinou cenám bývalého volného trhu, aby byl zmírněn stávající nedostatek, v ostatních případech byly asi na polovině mezi cenami volnými a vázanými. [Totální zdražení!] /3 Cenová a mzdová situace vypadala po měnové reformě asi takto: průměrný měsíční výdělek pracujícího člověka činil po reformě asi Kčs 1 000,- s průměrnou hodinovou mzdou 5,- Kčs. Mzdy a platy převedly se totiž ke dni 1. června 5:1, při čemž mzdy a nároky na mzdu od 16. do 31. května 1953 byly vyplaceny již v penězích nových a finanční nároky před tímto datem přepočítaly se kursem 50:1. Ceny nejdůležitějších druhů zboží byly po měnové reformě stanoveny takto: chléb Kčs 2,80, cukr Kčs 14,- (před měnovou reformou na lístky 6,- Kčs, volný Kčs 140,-), mléko 2,- Kčs, brambory Kčs 70,- za 100 kg, zrnková káva 300,- Kčs, máslo 42,- Kčs, maso asi 30,- Kčs, pánský konfekční oblek kolem 400,- Kčs, uhlí podle jakosti 12-15,- Kčs za 100 kg, benzin 8,- Kčs, pár bot 100-200,- Kčs. Výměna starých peněz za nové provedena byla ve dnech 1. - 14. června 1953, kterýmžto dnem staré peníze zmizely z oběhu. Zavedeny byly peníze papírové a to v hodnotách Kčs 1, 3, 5, 10, 25, 50 a 100, drobné mince bílé z hliníkové slitiny po 1, 3, 5, 10 a 25 haléřích. Hotové peníze vyměňovaly se na MNV hned z ruky do ruky, vklady na vkladních knížkách přepočteny byly na novou měnu postupně záznamem ve vkladních knížkách. Ve Ždírci vyměňovaly se peníze i občanům z několika okolních vesnic a bylo celkem vyměněno Kčs 180 000,- nových peněz za Kčs 6 miliónů starých. /4 3
- Češi byli okradeni už osm let před měnovou reformou 1953. Dekretem prezidenta Beneše byla po válce nařízena „regulace československé měny", při níž se všechny vklady v peněžních ústavech prohlásily za „vázané“ s tím, že budou postupně uvolňovány. „Regulace“ byla mj. zdůvodňována tak, že stejně nelze rozlišit mezi „poctivými“ a „nepoctivými“ penězi, protože prý většina vkladů pochází z rabování v pohraničí, ze šmeliny a z ekonomické činnosti pro okupanty. Ukázalo se, že nějaké „uvolnění“ vázaných vkladů nepřipadlo politikům na mysl: lidé se ke svým majetkům nikdy nedostali. 4 - „Nevěřte šeptandě, kterou k nám šíří štvavé západní vysílačky. Naše měna je pevná, jako nikdy předtím!“ ujišťoval prezident Antonín Zápotocký v Československém rozhlase v pátek 29. května 1953. PENĚŽNÍ LOUPEŽ. Za prvořadý úkol považovalo vedení KSČ zlepšení špatné hospodářské situace. V sobotu 31. května 1953 proto došlo k opatření, které je známé jako měnová reforma. V jejím průběhu nahradily dosud užívaná platidla nové peníze, vytištěné v SSSR. Občané si je mohli vyměnit v různém kursu, stanoveném podle výše jejich hotovosti a úspor. Většina lidí měla právo si vyměnit nejvýše 300 korun v poměru 5:1, všechny ostatní peníze na hotovosti mohli směnit v poměru 50:1. (Někteří, například soukromě hospodařící rolníci, jinou možnost neměli a směli si peníze vyměnit výhradně v kursu 50:1! Naopak funkcionářům, příslušníkům armády a bezpečnosti a jiným prominentům bylo umožněno vyměnit si ve výhodném kursu 5:1 více peněz.) Stát tak získal nejen úspory občanů, ale též výnosy jejich vázaných vkladů a životních pojistek. Touto „velkou peněžní loupeží“, jak měnovou reformu charakterizoval západní tisk, vyřešilo vedení KSČ nejen své bezprostřední hospodářské problémy, ale dokonce si vytvořilo i finanční rezervu a prostor pro okázalá sociální gesta („zlevňování“) v nejbližší budoucnosti.V duchu směrnic ÚV KSČ sdělovací prostředky své čtenáře a posluchače přesvědčovaly, že peněžní reforma postihla především „bývalé vykořisťovatele“, v jejichž rukou zůstalo soustředěno velké množství peněz. Peněžní reformou v roce 1953 však byli postiženi všichni, kdo měli jakékoli peněžní úspory, tedy zdaleka ne jen bývalí kapitalisté. K demonstracím proti peněžní reformě a následně i proti komunistickému režimu došlo ve Strakonicích, Vimperku,. Bohumíně, Orlové, Ostravě, Kopřivnici i na jiných místech. Největší bouře se odehrály v Plzni, kde nespokojení občané dokonce na čas ovládli město včetně radnice a městského rozhlasu, z něhož začali provolávat protesty proti reformě a komunistům, slávu prezidentům Masarykovi a Benešovi a volat po svobodě. Teprve nasazením ozbrojených sil se komunistům podařilo město opět ovládnout. Odplata mocných následovala brzy. Procesy, propouštění z práce a mj. také zásah proti Masarykovu památníku: komunisti zinscenovali jakousi antidemonstraci, při níž provokatéři provolávali heslo „Masaryka do šrotu, i tu jeho holotu“. Pomník pak odvezli a roztavili a na prostranství zřídili pro jistotu bazén.
V SSSR byla dne 11. července odhalena spiklenecká skupina v čele s ministrem Beriou, která chtěla provést zvrat politiky SSSR. Jako velezrádci byli s celou skupinou pomahačů zneškodněni [tj. zastřeleni ranou do týla ve sklepení ministerstva obrany]. Vedoucím prodejny Pokrok po Františku Sotonovi ustanoven 10. června Vilém Podroužek ... K 1. červenci byly z prodejen Pokroku utvořeny „Vesnické jednoty“ ... V neděli 26. srpna motocyklové závody na trianglu ... Ředitelem školy jmenován Richard Matějíček ... K 1. říjnu další zlevnění maloobchodních cen, hlavně průmyslových výrobků. Potraviny zlevnily nepatrně ... Koncem listopadu povinná registrace nevojáků do 50 let. Schopným uznán téměř každý ... Celý prosinec sucho, byl vypínán elektrický proud, ke slovu přišly staré lampy a svíčky ... [Po staru se žít nedá?] Zastavme se chvíli u zprávy o jmenování nového ředitele ždírecké školy. Paní řídící Zdenka Krajinová se snažila seč mohla, aby vyhověla požadavkům nového poúnorového režimu. Bála se pochopitelně o svoji existenci, protože bydlela přímo ve škole a starala se o starou nemocnou matku. Proto svědomitě plnila příkazy „shora“, organizovala oslavy a vzpomínky jak bylo nařízeno, založila na škole pionýrskou organizaci. Školní děti teď namísto do krucemburského kostela chodily na dobové oslavy do sálu k Lázničkům, případně i do místních závodů a k pomníkům. To všechno ovšem nestačilo, nová moc potřebovala do vedení školy svého člověka, člena KSČ. Toho našli v Richardu Matějíčkovi, který do té doby působil jako ředitel na dvoutřídce v Borovničce u Staré Paky a jeho žena Dana, rozená Němcová ze Ždírce čp. 27, tam působila jako ředitelka mateřské školky. Byl mladý a perspektivní a co hlavní, byl členem komunistické strany. Krajinová musela ustoupit a uvolnit i školní byt. Z toho důvodu se provdala za Karla Jeníčka, bývalého majitele místní tkalcovny, aby měla aspoň střechu nad hlavou. Bydleli pak v přístavku za Fetterovým hostincem. Na škole pro svoji dlouholetou praxi působila ještě nějaký čas, zpočátku ve funkci zástupce ředitele, potom jako řadová učitelka, načež ji před důchodem na stará kolena poslali učit na Slavíkov. Po téměř třiceti letech působení na ždírecké škole! (Ždírecká kronika: Ze zabraného území po provdané Marii Mühlfaitové od 1. dubna 1939 přišla učitelka Zdenka Krajinová.) V roce 1969 se odstěhovala na Opavsko, kde dříve působila, a tam také zakrátko zemřela. Protože je známo, že nové koště dobře mete, nastaly ve škole změny. Případný zájemce může nahlédnout do školních protokolů a do školní kroniky. Hned o prázdninách v roce 1953 dostali učitelé za úkol vypracovat svůj přesný plán prázdninového zaměstnání. Na bývalé prázdninové volno za Rakouska, za republiky i za okupace zapomeňte! Ještě před zahájením školního roku provedl nový ředitel skartaci a vyřazené úřední knihy, spisy a věstníky byly odvezeny do sběru [!]. Nezmizely snad právě tehdy kompromitující zápisy v knize školních protokolů z posledních měsíců německé okupace? Poslední zápis je tam ze 4. září 1943, další listy jsou z této úřední knihy vytrhány! Nový školní rok 1953-54 byl zahájen už za přítomnosti mj. zástupce MO KSČ. Na nejbližších konferencích učitelů přednesl nový ředitel referáty na téma Otázka Německa, Koreje a Lenin k mládeži. V prosinci už nikoli Mikulášská nadílka, ale besídka s dědou Mrázem. /5 Následovaly přednášky učitelů o diktátech v SSSR (nikoli už o so5
- Přeměna Ježíška v Dědu Mráze, jak ji dětem 24. prosince 1952 vysvětloval Antonín Zápotocký: „Všechno se u nás mění, ani vánoce nezůstávají beze změny ... Malý Ježíšek, to byl symbol starých vánoc. Měl připomínat pracujícím, že chudí patří do chléva ... Doby se ale změnily. Nastaly mnohé pře-
větské diktatuře) a jejich vzoru pro naše školství, o životě a díle dělnických prezidentů Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého, o V. I. Leninovi a o generalissimu Stalinovi. Učitelům bylo uloženo prostudovat usnesení ÚV KSČ. Ředitel je také nabádal, aby soudružky učitelky věnovaly velkou pozornost a péči žákům zaměstnaných matek a dětem z dělnických rodin. Těm ostatním, zvláště pak dětem třídních nepřátel a dětem ze zemědělských rodin se zřejmě tolik věnovat nemusí. Přitom se při každé příležitosti zdůrazňovala nutnost výchovy „v duchu socialistické morálky“. Postupně následovaly i besedy se sovětskými přáteli, s partyzány a pamětníky odboje. Vrcholem cynismu byla přednáška Rudolfa Janáčka, známého ždíreckého fašisty a udavače, o odboji ve druhé světové válce. /6 V únoru 1954 už se nevzpomínalo pouze „únorových událostí“, ale „únorového vítězství pracujícího lidu nad reakcí“. Nový školní rok nebyl zahajován státní hymnou Kde domov můj, ale Písní práce. A na konci roku nikoli „vánoční prázdniny“, ale prázdniny „zimní“. O prezidentech Masarykovi a Benešovi se mlčelo, právě tak o legionářích a účastnících protiněmeckého odboje na Západě. Vzpomínalo se hlavně sovětských a našich komunistických představitelů, různých „dnů“ armády, letectva, horníků, Slovenského národního povstání a jiných „důležitých“ událostí. Neustále se přitom „bojovalo za mír“. /7 Svátek 28. října nebyl už dnem osvobození a vzniku naší samostatnosti, ale dnem „znárodnění“ (i když prezident Beneš podepsal znárodňovací dekret ve skutečnosti 26. října 1945). Představitelé místních orgánů k dětem nemluvili o vlastenectví, ale „vytýčovali jim úkoly“, zvláště ve sběru odpadových surovin. Oslav bylo ve škole požehnaně a stále přibývaly. Jeden se diví, jak při tom všem mohl zbývat čas na učení. A to ještě nezmiňuji nejrůznější průvody, zvláště na 1. máje. /8 Rok 1954 započal připojením osady Nové Ransko ke Ždírci ... na žádost občanů. Název osady zůstává, mezi lidem udržuje se název „Sebranka", který má však dnes příchuť hanlivou. Část obyvatelstva asi před třemi sty léty, složená z cizinců, zabývala se krádežemi dobytka a jiného v okolí. Dnes však zde žijí samí slušní a poctiví lidé. Pět set let odlévaly se ve slévárně na Starém Ransku odlitky všeho druhu, ve starších dobách z rudy vytěžené na blízkém Babyloně, v době novější z rud a ingotů odjinud sem dovážených. Ohromná hromada strusky utrpěla stavebním ruchem značně na svém objemu. Strusky používá se na stavbu cest, pod podlahy domků a k jiným účevraty. Také Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz ... Přijíždí k nám od východu a na cestu mu září rudé hvězdy na našich továrnách. Čím více je těchto hvězdiček, tím radostnější budou naše svátky, radostné oslavy splnění úkolů celoroční naší práce.“ 6 - Pochybuji, že se „odbojář“ soudruh Rudolf Janáček pochlubil žákům, jak za okupace při Hitlerových narozeninách vlál na jeho chaloupce v nynější Květinové ulici prapor s hákovým křížem. 7 - Otázka pro Rádio Jerevan: „Bude válka nebo mír?“ Rádio Jerevan: „Nebude ani mír, ani válka, ale takový boj za mír, že nezůstane kámen na kameni.“ 8 - Už šamani od lovců mamutů věděli, že svátky a oslavy drží kmen pohromadě. A co teprve za bolševika: to šel život od jednoho slavného výročí k druhému. Těch vlajek, mávátek a jásání! Jan A. Novák, Reflex č. 26/2008. - Kalendář nám ještě před nějakými dvaceti lety diktoval povinné oslavy, společnost žila od výročí k výročí. Lidem se vnucovalo důstojné nadšení, většinou z nějakého osvobození. Koncem února se slavilo výročí osvobození od vykořisťování člověka člověkem, březen přinesl oslavy osvobození ženy, květen osvobození práce, následovalo osvobození Rudou armádou... Tolikrát jsme byli osvobozováni, a tak málo svobodní! Věra Nosková, Týdeník Rozhlas, únor 2008.
lům v širokém okolí. Též bývalé šachty pomalu zarůstají, jen řada drobných „jezírek", které zbyly po bývalých povrchových dolech vzadu za Babylonem, zůstane asi trvalým svědkem zašlé slávy a čilého života v tomto koutě naší vlasti. Nyní, v rámci přeskupování a sjednocování průmyslu, byla slévárna přemístěna na Ransko Nové ... To narazilo na odpor staroraneckých slévačů ... Protesty nic nezmohly, slévárna přestěhovala se do bývalé Pujmanovy továrny a na Starém Ransku zůstala jen strojírna.
Vzpomínka na staroraneckou struskovou haldu S platností od 1. dubna třetí snížení maloobchodních cen zboží ... 16. května 1954 volby do NV a NS. V obcích do 400 obyvatel společná kandidátka, ve větších obcích obvody s jedním kandidátem. Ve Ždírci všichni navržení kandidáti prošli. Do MNV zvoleni osvědčení staří funkcionáři. Do ONV Bohumil Čepl, t.č. vedoucí strojírny na Starém Ransku. Komentuje to i školní kronika ředitele Matějíčka: Volební místnosti ve škole a na Novém Ransku byly slavnostně vyzdobeny. Volby se staly manifestací pracujícího lidu, který svou účastí i hlasováním potvrdil svůj souhlas s budováním socialismu. Voleb se zúčastnilo přes 99 % voličů, z nichž naprostá většina se vyslovila pro navržené kandidáty NF. Zvoleni do MNV: F. Culek, J. Poříz, M. Janáček, J. Jirásek, A. Starý, F. Dočekal, M. Šmahelová, A. Novotný a J. Korejtko. Dříve byly volby jasné / všechno podle plánu / na sto procent volili jsme / milovanou stranu ... a že je to velký cirkus / věděl každý z nás / a ze strachu každým rokem / dával znovu hlas ... Uměli to s námi páni / dali najíst, jinak nic / pivo, hokej, seriály / zátarasy u hranic. A když jsme jim nadávali / oni za nic nemohli / sami jsme jim na koníčky/ lhostejností pomohli. Pepa Fousek:Volební song (úryvek)
Sportovní hřiště „na kopaninách“ slavnostně odevzdáno v neděli 11. července. Proslov správce zdejší pily Alfonse Ondráčka. SK Tatran funguje jako závodní klub zdejšího největšího podniku ... V neděli 25. července na trianglu cyklistické závody, večer na hřišti tradiční karneval. Na konci srpna opět se rozšířila chýra, že „padnou peníze", že přijde nová měna. Nakupovalo se možné i nemožné, s penězi se jako obvykle [?] nestalo nic ... První televisní anténu na svém domku umístil Otakar Havlík ... V lesíku proti pile postaven transformátor. Po plesové sezóně na začátku roku 1955 začínalo se v březnu podpisovou akcí pro zachování míru, které se zúčastnilo všechno obyvatelstvo ... Sbírka na památník
v Leškovicích vynesla 1500,- Kčs. Od 1. dubna vyhlášeno další snížení maloobchodních cen zboží. Po celou letošní zimu prováděn byl geologický průzkum zdejšího kraje co do výskytu uranových rud. Četné sondy a průzkumy hornin byly konány za účasti sovětských odborníků. Byly prý zjištěny uranové žíly v hornině u Košinova, Chotěboře a v Železných horách. Ždírcem projížděl 3. května mezinárodní cyklistický Závod míru. Vesnice byla uklizena, vyzdobena a po dobu závodu byly zastaveny vlaky ... Protože začátkem srpna zemřel místní zvoník Lédl, umlkl s ním i zvonek vyzvánějící večerní klekání ... Spolek zahrádkářů vyvíjel činnost, za vsí ke Kohoutovu založil s. Janáček pro JZD menší sad a sázel zde moruše s úmyslem pěstovati bource morušového ... Na Vysočině probíhaly vojenské manévry, u Slavětína postavena tribuna a tam se též boje končily. Přítomen byl i sám ministr národní obrany Dr. Alexej Čepička ... /9
Vzpomínky na socialistickou realitu Pokračování. 9
- Tribuna byla postavena pro vojenské a stranické papaláše s tím, že před ní proběhne ukázková závěrečná bitva. Válčící vojska se však díky lampasáckému velení vzájemně minula a byla z toho ostuda. Ministr národní obrany Dr. Alexej Čepička řídil nejprve v padesátých letech komunistické koncentrační tábory a pracovní lágry. Později byl jmenován armádním generálem (na vojně měl „hodnost“ prostého vojína!) Do bolševické „věrchušky“ se dostal jako Stalinův oblíbenec a Gottwaldův zeť, když si vzal za manželku Gottwaldovu dceru Martu s dítětem. Po Gottwaldově smrti byl z vysoké politiky odstaven a na čas jmenován předsedou Státního úřadu pro patenty a vynálezy, v roce 1963 vyloučen z KSČ. Dobová anekdota: Československo je nejdemokratičtější stát na světě. Prezident – muž z lidu. Jeho žena – dáma z ulice. Jejich dcera – matka pluku, a vnučka – potomek neznámého vojína.
