Název studijního předmětu
Nové trendy v ošetřovatelské péči
Téma
Aktivizující sebepéče u pacienta – smyslové vnímání
Název kapitoly
Smyslové vnímání – zrak
Autor - autoři
PhDr. Lenka Machálková, Ph.D.
1. Motivační úvod ke kapitole Péče o prostředí a jeho úprava je nedílnou součástí procesu uzdravování, zotavování se. Prostředí, které podporuje proces uzdravování = podpora jedincovy naděje, radosti, klidu, pohody, bezpečí domova, rodiny, věcí, které zná a má rád. Prostředí nabízí možnosti, odpočinku, mobilizaci vnitřních sil, duchovního klidu a kladného uvolnění s podporou uzdravení se. Změnit prostředí není jednoduché. Optimální úprava prostředí má dvě roviny fyzické prostředí (bezpečnost jedince) a psychicko-duchovní prostředí (vnější a vnitřní dimenze vnímání jedincem). Obsah kapitoly: Zrak a jeho význam Úprava prostředí Optická stimulace Vlastní úprava prostředí jedince - příklad
2. Studijní cíle, vztahující se k obsahu kapitoly Po prostudování student
vysvětlí význam zraku ve vztahu k prostředí jedince vyjmenuje alespoň tři změny zrakového vnímání charakterizuje termín optická stimulace uvede zásady optické stimulace popíše vlastní úpravu prostředí navrhne alespoň pět pomůcek k úpravě prostředí, ve kterém se momentálně nachází
3. Vlastní obsah kapitoly ZRAK A JEHO VÝZNAM V ŽIVOTĚ JEDINCE
Zrakem přijímáme většinu informací o okolním světě - tvar, barva, umístění v trojrozměrném prostoru, pohyb, rychlost,... Vizuální vnímání okolního světa je založeno na 2 schopnostech při zpracování zrakových informací: 1. schopnost identifikovat nazírané objekty 2. schopnost lokalizovat tyto objekty a detekovat jejich pohyb (pokud jsou v pohybu) v trojrozměrném prostoru Zorné pole = část prostoru, kterou člověk vidí jedním okem (nehybná poloha) upřeným vpřed.Zorné pole by mělo být teoreticky kruhové, ale u jedince je ve skutečnosti ohraničeno nosem a stropem očnice. při poruše či poškození zrakové dráhy vznikají výpadky v zorném poli (podrobně). Barevné vidění = vlnová délka části viditelného světla, která se od nazíraných předmětů odráží nebo je jimi vyzařována. Barevné vidění má význam: estetický (vidíme krásno), praktický - ochranný, upozornění, kontrola,.. Samotný barevný vjem je určen: tónem, sytostí a jasem barvy. - tón barvy - hlavní determinanta barevného vjemu, člověk nedokáže rozlišit jednotlivé vlnové délky viditelného světla, ale pouze jen úzká pásma (š asi 2nm) a těchto pásem existuje ve viditelném spektru asi 150, označují se monochromatická světla. Monochromatické světlo vyvolává barevný vjem = barevný tón (liší se červeň od modré či zeleň od žluté) - sytost barvy určuje stupeň příměsi bílého světla k monochr. světlu. Směsí monochr. světel vzniká bílé světlo. Krajnosti - jediné monochr. světlo (vjem je barevný tón), směs všech monochr. světel (vjem je bílá barva) - jas barvy určuje intenzitu barevného vjemu kódování barevné informace - trichromatická teorie - je založena na aditivním míšení barev: vjem kterékoli z barev spektra slunečního světla získáme míšením světla červeného, zeleného a modrého v různých poměrech, uvedené barvy jsou označovány jako základní. Úprava prostředí
Úpravu domácího prostředí (nejen) je možno realizovat dle zásad optické stimulace. V úpravě domácího prostředí je nutno zohlednit vstřícnost a přání jedince, ale také spolupráci, možnosti a ochotu všech žijících ve společném prostředí s jedincem. Optická stimulace umožňuje jedinci poznávat okolní svět a pomáhá mu k navázání komunikace. Jakákoli změna polohy těla jedince poskytuje jedinci variabilitu pohledů na okolí bezprostřední i vzdálené. Orientace v prostoru je snadnější, pokud je možnost vizuální
kontroly. Pro optickou stimulaci má význam jak změna polohy těla, tak orientace v prostoru, zorné pole jedince. Optická stimulace - to není jen aplikace stimulů do zorného pole jedince. Optická stimulace je nabídka možností jak lze změnit prostředí jedince, vhodné dle biografické anamnézy jedince. Možnost optické stimulace nabízí aktivitu s jedincem, zapojení formou obrázků fotografií, formou sdělování příběhů, vyprávění. Zásady optické stimulace 1. 2. 3. 4.
Nabízet podněty, které jsou zřetelně světlé nebo zřetelně tmavé. Umožnit jedinci uvědomit si denní dobu, rozdíl mezi dnem a nocí. Umožnit jedinci orientovat se v čase – sledovat hodiny v zorném poli jedince Vystavit jedince alespoň krátce slunečnímu světlu (posadit / položit ho k oknu, na zahradu,..).
5. Volit barevné oblečení jedince a také barevné ložní prádlo. 6. Jasně odlišit, kde končí zeď a začíná strop (barevným rozlišením). 7. Obrázky musí být pro jedince dostatečně velké a umístěné do jeho zorného pole. 8. Obrázky by měl jedinec znát – pozor na negativní asociace jedince 9. Používá – li jedinec brýle (viz. biografická anamnéza), nezapomenout mu je nasadit. 10. Fotografie, popř. obrázky je dobré umístit na okraj jedincova zorného pole, aby byl nucen vyvinout aktivitu s cílem pohlédnout se na již zmíněné obrázky. 11. U jedince s poruchou zraku volit raději jednodušší obrázky. 12. Možno jedinci nabídnout i televizní pořady (oblíbené dle biografické anamnézy). 13. Stimulaci nutno aplikovat cíleně, pozor přetížení, únava.
Vlastní úprava prostředí jedince Pro možnost změny v prostředí jedince je vhodné vycházet ze stávajícího prostředí – je vhodné provést zmapování prostředí. Změna v šesti krocích - ukázka změny: Změna pokoje, ve kterém jedinec pobývá První krok - Zmapování vybavení pokoje před úpravou dle konceptu BS
Vytvoření záznamu, zda se v pokoji jedince vybavení vyskytuje či nikoli Doplnění záznamu o informace, zda si jedinec předložená vybavení přeje či nepřeje ve svém prostředí Zjištění, zda stávající vybavení pokoje je pro jedince vyhovující či nikoli
Mezi základní a doplňující vybavení lze zařadit:
Základní vybavení pokoje – postel, noční stolek, skříň, stůl, křeslo, židle, okno,…
Doplňující vybavení – televize, rádio, barva malby, barvy ložní soupravy, barvy v pokoji, obrazy, fotografie, hodiny, dekorativní předměty, květiny, další zdroj světla (lampa,..)…
Druhý krok - Biografická anamnéza jedince zaměřená na úpravu prostředí dle konceptu BS 1. Zaměstnání, profese jedince (i pokud je již důchodce) 2. Návštěvy – koho si jedinec přeje či nepřeje k návštěvě 3. Charakteristika jedince – introvert x extrovert,… 4. Jak jedinec vidí, potřebuje –li brýle, rituály ohledně brýlí –uložení, čištění,.. 5. Zda je pravák či levák 6. Co konzumuje rád/nerad 7. Jaké má oblíbené vůně 8. Jaké upřednostňuje barvy (teplé, studené, konkrétní barvy, materiály) 9. Jaké barvy nemá rád 10. Pozor - negativní asociace v souvislosti s barevnou variací 11. Zda má rád fotografie, obrazy či plakáty – tematika? 12. Jaké aktivity realizuje, aby se cítil dobře ( čtení, poslech hudby, sledování TV, jiné...): 12. Jakou preferuje intenzitu a zdroj světla 13. Má jedinec oblíbené předměty, věci, které? 14. Vyskytuje se u jedince alergie?, pokud ano – více informací 15. + další informace dle kreativity tazatele a nápadů jedince, okolí, rodiny
Třetí krok - Realizace změny
Čtvrtý krok - Zmapování vybavení pokoje po úpravě dle konceptu BS
Pátý krok - Srovnání prostředí (pomocí záznamů) před a po úpravě dle konceptu BS
Šestý krok - Vyhodnocení - zpětná vazba Vyhodnocení – zpětná vazba – z pohledu jedince, rodiny, společníků v prostředí
Vyhodnocení z pohledu změny prostředí Vyhodnocení z pohledu významu změny a podílu na spokojenosti jedince
POMŮCKY - PÉČE O PROSTŘEDÍ Úprava stěny pokoje - doplňky moře
- nástěnná tapeta
- oblíbený obrázek
Úprava prostředí pokoje
Doplňky - oblíbené květiny, ukázka ročního období
- polštářky - pohodlná poloha
jaro
4. Shrnutí kapitoly Obsahem kapitoly je pojetí zraku a jeho významu v životě jedince. Optická stimulace umožní jedinci „vnímání a využití zraku“. V kapitole je uveden příklad vlastní změny a úpravy prostředí podle zásad optické stimulace.
5. Evaluační a autoevaluační prvky
Vysvětlete termín zorné pole, barevné vidění Vyjmenujte zásady optické stimulace Zamyslete se, a vyjmenujte předměty v domácím prostředí v blízkosti Vašeho pracovního místa, lůžka,…
6. Pojmy k zapamatování
zrak - zorné pole - barevné vidění - zrakový vjem zrakové vnímání - změny zrakového vnímání optická stimulace úprava prostředí
7. Literatura Friedlová, Karolína. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1314-4. Králíček, Petr. Úvod do speciální neurofysiologie . Praha: Karolinum. ISBN 80-7184-014-9.
