âe I V 1. SVùTOVÉ VÁLCE

âE·I V 1. SVùTOVÉ VÁLCE 2. DÍL



NA FRONTÁCH VELKÉ VÁLKY



Libor Nedorost

Nakladatelství Libri Praha 2006

Tyto knihy vûnuji sv˘m dûtem, malé Jitce a Mikulá‰ovi, kter˘m se omlouvám za to, Ïe jsem si s nimi nehrál, kdyÏ jsem je psal. Souãasnû bych rád touto cestou podûkoval své Ïenû Dá‰e za trpûlivost, kterou se mnou má, i sv˘m rodiãÛm a v‰em pfiátelÛm, které mi Ïivot poskytl, za jejich pomoc a pfiátelství ve chvílích, kdy jsem to potfieboval.

© Libor Nedorost, 2006 Illustrations © archiv autora, 2006 © Libri, 2006 ISBN 80-7277-322-4 ISBN 80-7277-320-8 (soubor) ISBN 80-7277-321-6 (1. sv.)

Obsah

Ediãní poznámka - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 7 Na Bûlehrad... (Srbsko) - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 9 Rakousk˘ nástup na Balkán - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 12 „Komedie plná omylÛ“ – první rakouská ofenziva na Sávû a Drinû - - 18 Lidské obûti války – ranûní a mrtví - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 35 „Îivia Srbia!“ aneb boj o Drinu v záfií a fiíjnu roku 1914 - - - - - - - - - - 38 Druh˘ neúspûch na Drinû - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 45 Vítûzství na Drinû a postup k Valjevu - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 60 Z Bûlehradu na hranice - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 66 PoráÏka Srbska a rozpad balkánské fronty - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 71 âerven˘ ‰áteãku, kolem se toã... (Haliã – léto a podzim 1914) - - - - - - 81 Rakousko-uhersk˘ nástup v Haliãi - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 83 Vítûzství u KraÊniku - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 86 Bitva u Tomaszowa a Komarowa - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 90 U Rawy Ruské a první bitva u Lvova - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 97 Druhá bitva o Lvov - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 107 Rakousk˘ ústup na Sanu - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 123 První obléhání Pfiemy‰lu - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 131 Boje u Chyrowa a Samboru - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 137 Nepfiítel nás nezdolá, musíme ustoupit hladu… (Haliã – podzim 1914 aÏ jaro 1915) - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 150 Marné pokusy o pfiekroãení Sanu - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 151 Druhé obléhání Pfiemy‰lu a bitva u Limanowé – ¸apanówa - - - - - - 158 V zimních Karpatech - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 167 Rakouská zimní ofenziva - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 177 Pád Pfiemy‰lu - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 179 Zimní válka - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 191 Prapor budiÏ pluku odÀat... - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 198 Vorwärts! Vorwärts… (Haliã 1915) - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 207 PrÛlom u Gorlice - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 207 âe‰tí vojáci proti válce - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 222

Rakousk˘ postup u Lvova a Brestu Litevského - - - - - - - - - - - - - - - Vánoce na ruské frontû 1915 - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Sluníãko zapadá za hory ãerné... (Itálie 1915–1916) - - - - - - - - - - - - Italská zrada - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - První bitvy na Soãe - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Bílé nebezpeãí – laviny - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Monte Castelleto-Schreckenstein - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Pátá aÏ devátá bitva na Soãi - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Desátá bitva na Soãe - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Slovníãek odborn˘ch v˘razÛ - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Seznam zkratek - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

230 247 256 256 262 270 281 289 306 318 319

Ediãní poznámka

V dobové korespondenci úãastníkÛ války a v dal‰ích dobov˘ch dokumentech byl zachován pÛvodní pravopis s v˘jimkou pfiípadÛ, kdy to bylo na závadu srozumitelnosti textu. Pokud jde o vojenskou terminologii, armádou byl naz˘ván organizaãní útvar vojska sloÏen˘ z nûkolika armádních sborÛ. Sbor se skládal obvykle z nûkolika pû‰ích brigád, jednoho pluku jízdy, jednoho pluku dûlostfielectva a dále Ïenijních formací, vozatajstva, zdravotnické setniny, polních ambulancí, muniãního parku a zásobování. Armádní sbory se oznaãovaly fiímsk˘mi ãíslicemi, v‰echny ostatní útvary ãíslicemi arabsk˘mi. U nûkter˘ch ilustrací jsou jako popisky pouÏity citace ze vzpomínek úãastníkÛ války, uvefiejnûn˘ch v jednotliv˘ch kapitolách. V tom pfiípadû je v závorce uveden autor a název jeho díla. Poznámky jsou zafiazeny za jednotliv˘mi kapitolami. Seznam literatury bude pfiipojen ke 3. dílu trilogie.



7



8

Na Bûlehrad… (Srbsko)

KdyÏ Rakousko-Uhersko odevzdalo 23. ãervence 1914 prostfiednictvím svého vyslance v Bûlehradû srbské vládû ultimátum, ve kterém bylo na Srbsku Ïádáno, aby do 48 hodin pfiistoupilo na pfiijetí podmínek, jejichÏ splnûní by bylo znamenalo podfiízení se politické kontrole podunajské monarchie, byly zraky celé Evropy upfieny na Balkán. Toto ultimátum vyvolalo zdû‰ení nejen v samotném Srbsku, ale i ve v‰ech evropsk˘ch státech. Srbsk˘ princ, regent Alexandr zoufale Ïádal Rusko o úãinnou pomoc v pfiípadû konfliktu a ministerského pfiedsedu Pa‰iãe zprávy o umírnûné reakci mocností uvrhly do hluboké deprese. Pfies ohromnou snahu rusk˘ch, francouzsk˘ch i anglick˘ch diplomatÛ se v‰ak kolo dûjin otoãilo smûrem k válce. Ztrestání Srbska bylo pro rakousko-uherskou monarchii vûcí prestiÏe a Rakousko-Uhersko se nechtûlo vzdát my‰lenky na uskuteãnûní trestné v˘pravy proti nûmu. Kromû toho mûlo strhnout na stranu Ústfiedních mocností i dosud neutrální balkánské státy, hlavnû Bulharsko. Odkládání úderu by bylo mûlo ‰patn˘ vliv na vefiejné mínûní doma. Koneãnû tu byla stále jakási skrytá nadûje, Ïe Rusko hned nevystoupí a Ïe se zatím podafií Srbsko zdolat. Vrchním velitelem v‰ech rakousko-uhersk˘ch sil chystajících se zaútoãit na Srbsko byl jmenován polní zbrojmistr Oskar Potiorek, dosavadní nejvy‰‰í pfiedstavitel monarchie v Bosnû a Hercegovinû. ¤ada vojensk˘ch expertÛ navrhovala vést hlavní útok proti Srbsku ze severu z ãáry Zemun – Bazia‰, zatímco vedlej‰í operace mûly pro vázání co nejvût‰ích sil protivníka probíhat na Sávû a Drinû. Toto uskupení, alespoÀ podle nich, nejlépe odpovídalo zemûpisnû-strategick˘m podmínkám budoucího boji‰tû. Pro naprost˘ nedostatek Ïeleznic a vlastnû v‰ech typÛ komunikací v Srbsku se totiÏ ‰iroké údolí fieky Moravy, otevírající se útoãníku hned po pfiekonání Dunaje, jevilo jako nejvhodnûj‰í pro manévrování velk˘mi masami vojsk a navíc tudy vedla nejkrat‰í a nejménû komplikovaná cesta do nitra zemû. Potiorek v‰ak tyto návrhy s poukazem na blízkost rumunsk˘ch hranic smetl se stolu a pfiedloÏil vlastní plán útoku. Aby mohly b˘t nepfiátelské síly rozdrceny co nejdfiíve a tím Srbové donuceni k jednání o mír, bylo podle jeho pfiedstav nutné vést ofenzivu souãasnû ze dvou stran – jednak z Bosny pfies Drinu, jednak ze severu pfies Drávu. Soustfiedûn˘

9

mi údery mûla rakousko-uherská vojska vytlaãit nepfiítele ze severozápadní ãásti zemû, tzv. Maãvy, donutit ho couvnout k Valjevu a tam ho v koneãné vítûzné bitvû na hlavu porazit. A podle tohoto plánu také rozestavil podfiízené jednotky. „Nade‰el pak den vyhlá‰ení ãásteãné mobilisace a hned na to jako odpovûì Rusku byla nafiízena v‰eobecná mobilisace,“ vzpomínal na tuto dobu ãesk˘ pfiíslu‰ník XVI. sboru Franti‰ek âastalovic. „Je tûÏké vylíãit shon a ruch, kter˘ se rozvinul v Mostaru za panujícího vedra 54 °C. Nejenom mezi vojskem, které bylo kvapnû vystrojováno, ale i mezi civilním obyvatelstvem, hlavnû zde Ïijícími Srbochorvaty, panovala v prvních dnech pfiímo panika, která byla zavinûna jednak tím, Ïe vzdálení se z pevnosti Mostaru bylo nemoÏné, jednak moratoriem zdej‰ích penûÏních ústavÛ. V kotlinû leÏící Mostar a jeho malé roviny, nacházející se na bfiehu Narenty, byly v nûkolika dnech pfiemûnûny do Mostaru pfiicházejícími transporty lidí, koní a materiálu v pfieplnûné tábofii‰tû pod ‰ir˘m nebem. Ceny potravin rapidnû stoupaly, aã momentální nedostatek jednotliv˘ch nedostávajících se potravin byl brzo doplnûn, takÏe prÛbûh mobilisace, aÏ na malé v˘jimky, byl klidn˘, pfies panující denní vedro, které se pak po západu slunce sáláním tepla z okolních kopcÛ je‰tû stupÀovalo. Tûsnû pfied ukonãením mobilisace bylo policií odhaleno spiknutí tajného spolku proti dÛ-

Do Vánoc 1914 budeme opût v‰ichni u rodinn˘ch krbÛ. 

10 

stojníkÛm mostarské posádky. Domy, v nichÏ bydleli dÛstojníci, byly oznaãeny dvojit˘m kfiíÏem a dÛstojníci v nich bydlící mûli b˘t v ranních hodinách urãitého dne povraÏdûni. Obezfietnosti policie je co dûkovat, Ïe k tomuto krveprolití nedo‰lo. Pfied ukonãením mobilisace pfii‰lo z Dubrovníku celé velitelství XVI. sboru s tehdej‰ím velitelem generálem Wurmem v ãele. V podveãer odchodu z Mostaru do nástupního prostoru se louãil v hotelu Narenta generál Wurm s dÛstojnick˘m sborem mostarské posádky, pak náãelníky vedoucích civilních úfiadÛ, del‰í fieãí, kterou zdÛrazÀoval, Ïe válka se Srbskem je jenom krátko trvající episodou ve svûtov˘ch dûjinách, a uji‰Èoval nás v‰echny, Ïe do Vánoc 1914 budeme opût v‰ichni u rodinn˘ch krbÛ. V dÛsledku toho odcházeli jsme v‰ichni do pole v letní v˘stroji, neboÈ v prosinci, jsme doufali v‰ichni, Ïe budeme doma.“1 Hlavním problémem rakousko-uherského operaãního plánu byla jeho komplikovanost. Generální ‰táb musel totiÏ plánovat jak vedení války proti Rusku, tak proti âerné Hofie a Srbsku. Pfiedpokládal tudíÏ, Ïe bûhem mobilizace budou vytvofieny tfii skupiny vojsk. Sled A, kter˘ se skládal z devíti armádních sborÛ, mûl b˘t v kaÏdém pfiípadû nasazen proti Rusku.2 Takzvaná Minimální balkánská skupina mûla b˘t pouÏita v boji proti Srbsku a âerné Hofie.3 Sled B, tvofiící tfietí skupinu rakousko-uhersk˘ch armád, mûl podle potfieby podporovat sled A v pfiípadû války s Ruskem, nebo Minimální balkánskou skupinu v pfiípadû války se Srbskem a âernou Horou.4 KdyÏ se po ruské mobilizaci 31. ãervence 1914 definitivnû ukázalo jako nezbytné mobilizovat i proti Rusku, rozhodl se je‰tû téhoÏ dne rakousko-uhersk˘ generální ‰táb ponechat proti Srbsku a âerné Hofie pouze 5. a 6. armádu5 a vrhnout ostatní síly proti Rusku. âásti sledu B pfieváÏené právû na Balkán byly vesmûs, aÏ na jednu jezdeckou divizi, odeslány na srbské boji‰tû, aby se zabránilo zmatkÛm pfii pouÏití transportních linií. Pfiesunem ‰esti divizí do Haliãe se sice oslabily rakousko-uherské jednotky na Balkánû, ale i tak pfievy‰oval poãet bojov˘ch jednotek urãen˘ch pro balkánské boji‰tû rozsah sil pÛvodnû urãen˘ch pro Minimální balkánskou skupinu o tfii divize. Zatímco náãelník rakousko-uherského generálního ‰tábu generál pûchoty Conrad von Hötzendorf chtûl zmûnu úlohy sledu B udrÏet v co nejvût‰í tajnosti, takÏe o ní neinformoval ani velitele balkánsk˘ch sil polního zbrojmistra Potiorka, kolovaly mezi vojáky vyloÏen˘mi ve Srûmu zprávy ‰ífiené Ïelezniãním personálem, Ïe se pojede do Haliãe. V pfiesvûdãení, Ïe i pfies vystoupení Ruska chce rakousko-uhersk˘ ‰táb nejprve zúãtovat se Srbskem, byl Potiorek posílen i telegramem, kter˘m se mu oznamovalo, Ïe nástup „B“ zÛstává beze zmûny. Pfiipravoval se tedy k ofenzivû do Srbska, které se v‰ak vstupem Ruska do vál

11 

ky mûlo stát pouze vedlej‰ím boji‰tûm. Na poãátku srpna se tak rakousko-uherské jednotky skupiny B, bez nichÏ bylo zaji‰tûní v˘chodní fronty nereálné, namísto do Haliãe zaãaly pfiesunovat k srbsk˘m hranicím.6

Rakousk˘ nástup na Balkán Pro mobilizované útvary balkánské skupiny byl mobilizaãním rozkazem z 25. ãervence 1914 urãen 28. ãervenec jako první mobilizaãní den a 30. srpna byl zahájen pfiesun útvarÛ na srbské boji‰tû.7 âásteãná mobilizace se t˘kala jednak Minimální balkánské skupiny a jednak sledu B, zesíleného je‰tû dvûma jezdeck˘mi divizemi ze sledu A. Jako záloha byl mimo to mobilizován III. sbor ze ·t˘rského Hradce. Na balkánské frontû tak byly postaveny 2., 5., a 6. armáda, sloÏené celkem z osmi armádních sborÛ,8 tj. 23 pû‰ích divizí, 3 jezdeck˘ch divizí, 8 domobraneck˘ch brigád, 6 pochodov˘ch brigád a 8 honvédsk˘ch pochodov˘ch plukÛ. âtyfii z pû‰ích divizí (vesmûs z Bosny a Hercegoviny) byly vyzbrojeny pro horskou válku v obtíÏném krasovém terénu a mûly dohromady 14 horsk˘ch brigád. Rakousko-uhersk˘ nástupov˘ plán urãoval jednotliv˘m armádám následující úkoly: 5. rakousko-uherská armáda, jejímÏ hlavním úkolem byl pfiechod Driny a prÛchod údolím Jadru k Valjevu, stála svou 11. horskou brigádou a 13. pû‰í brigádou u Zvorniku, pfiiãemÏ její XIII. armádní sbor (36. a 42. pû‰í divize) byl u Bûliny a VIII. armádní sbor (9. a 21. pû‰í divize) v prostoru Bûlina – Brãko. 2. rakousko-uherská armáda, jejímÏ hlavním úkolem byl pfiechod Sávy u ·abace a po prÛchodu ke Koceljevu a Valjevu ohroÏovat bok a t˘l srbsk˘ch vojsk na Drinû, stála svou 29. pû‰í divizí IX. armádního sboru u Rumy, pfiiãemÏ její IV. armádní sbor ( 31., 32. a 23. pû‰í divize) zaujal postavení na v˘chod od Rumy aÏ k Zemunu a polovina 7. pû‰í divize (14. pû‰í brigáda) u Zemunu. 6. rakousko-uherská armáda, která pfiedstavovala zálohu rakousko-uhersk˘ch balkánsk˘ch sil proti Srbsku a âerné Hofie a eventuálnû pro krytí pobfieÏí Jadranu, mûla sv˘mi hlavními silami zaujmout v˘chozí pozice v prostoru mezi Sarajevem a hranicemi u Vi‰egradu. Její XVI. armádní sbor, 3 horské brigády podfiízené pfiímo sboru a 18. pû‰í divize o 4 horsk˘ch brigádách zaujaly postavení v prostoru jihov˘chodnû od Sarajeva, XV. armádní sbor, 1. a 48. pû‰í divize, kaÏdá o 2 horsk˘ch brigádách, v prostoru kolem Vi‰egradu a 40. honvédská pû‰í divize zÛstala v Sarajevu. Polní zbrojmistr Oskar Potiorek byl Conradem dlouho ponecháván v nejistotû, jak˘ bude úkol balkánsk˘ch sil. O tom, Ïe se stává velitelem skupiny armád 

12 

a Ïe se 2. armáda operací proti Srbsku nezúãastní, se Potiorek dovûdûl od Armádního vrchního velitelství (Armeeoberkommando – AOK) aÏ 6. srpna. Po odchodu 2. armády zbylo na srbské frontû 217 pû‰ích praporÛ, 29 eskadron jezdectva a 107 dûlostfieleck˘ch baterií. Rakousko-uherská 2. armáda, jejíÏ pouÏití proti Srbsku s ohledem na plánovan˘ pfiesun na ruskou frontu vrchní velení zakázalo, byla dislokovaná od 12. do 18. srpna v Syrmii a v Banátu.10 Pfiesun 2. armády11 na ruské boji‰tû byl zahájen 18. srpna a pfii plánovaném prÛbûhu jej mûly v‰echny jednotky 2. armády ukonãit do 30. srpna. PfietíÏenost Ïelezniãních tratí a vtaÏení IV. armádního sboru do bojÛ proti SrbÛm v‰ak nejenÏe naru‰ily ãasov˘ plán pfiibliÏnû o t˘den, ale zpÛsobily nemalou starost vrchnímu velení, které pociÈovalo v˘raznû nepfiítomnost teme‰várského VII. a budape‰Èského IV. armádního sboru pfii zahajovacích bojích ve V˘chodní Haliãi.12 Srbská armáda, která ãítala pfiibliÏnû 300 000 muÏÛ tzv. první, druhé a tfietí v˘zvy, mûla na rozdíl od svého nepfiítele pomûrnû bohaté bojové zku‰enosti získané ve dvou tzv. balkánsk˘ch válkách. Jednotky první a druhé v˘zvy tvofiily pravidelnou armádu v celkovém poãtu asi 10 divizí pûchoty a 3 divizí jízdy. Jednotky tfietí v˘zvy, sloÏené ze star‰ích muÏÛ a nedostateãnû vycviãen˘ch mladíkÛ, mûly hodnotu asi 15 plukÛ. Na novû získan˘ch územích se pfiipravovala v˘stavba nûkolika dal‰ích divizí, zatím v‰ak pro nû chybûla pfiíslu‰ná v˘zbroj a v˘stroj, na jejichÏ pofiízení se chudému Srbsku nedostávalo penûz. Nástupov˘ plán srbské armády pfiipraven˘ pro válku s Rakouskem-Uherskem vycházel z geografické polohy zemû a v˘razné poãetní pfievahy nepfiítele a byl tedy pochopitelnû defenzivní. Proti nenadálému pfiepadu bylo Srbsko do znaãné míry velmi kvalitnû zabezpeãeno samotnou pfiírodou. Hranice tvofiily obtíÏnû pfiekroãitelné a dobfie hájitelné fieky Dunaj, Sáva a Drina, za kter˘mi se táhly mohutné horské hfiebeny a rozsáhlé husté lesy. Velmi fiídká síÈ aÏ neuvûfiitelnû nekvalitních cest pfiestávala po prvním vût‰ím de‰ti existovat a mûnila se v bezednou blátivou tÛni, Ïeleznic bylo v zemi jen nûkolik (ãást z nich dokonce jen úzkorozchodn˘ch) a nedostateãnû v˘konn˘ch. Pfiímá obrana hranic mûla b˘t v pfiípadû války svûfiena jen men‰ím silám, zatímco soustfiedûní hlavních operaãních sil se mûlo uskuteãnit na velmi v˘hodné vnitfiní linii Svilajnac – Polanka – Arandjelovac – Lazarevac – Valjevo. Ta leÏela ve ‰patnû pfiístupném kopcovitém terénu asi 40–60 km od hranic a její boky kryl od v˘chodu masiv planiny Beljanica, ze západu pak planina Medvednik. Zvolená obranná linie, jejíÏ hloubka dovolovala pohodlné rozmístûní operaãních jednotek i pfiíslu‰n˘ch sluÏeb, navíc pfietínala cesty vedoucí do centrálního Srbska a umoÏÀovala pfiípadné soustfiedûní sil na kterémkoliv zvoleném smûru. Nesmírnû dÛleÏité bylo i to, Ïe ji s velkou nadûjí na úspûch mohly 

13 

Polní zbrojmistr Oskar Potiorek

proti silnûj‰ímu nepfiíteli bránit pomûrnû slabé vlastní síly. Se zfietelem na geografickou polohu, charakteristiku terénu, v˘znam pravdûpodobn˘ch operaãních smûrÛ nepfiítele a velk˘ nepomûr sil byl srbsk˘ nástupov˘ plán vytvofien zcela realisticky a plnû dan˘m okolnostem vyhovoval. Byl dostateãnû elastick˘ a dával moÏnost rychlého a úãinného manévru ve v‰ech pfiedpokládan˘ch a potfiebn˘ch smûrech. A jak ukázaly pfií‰tí váleãné události, dokázal se rychle pfiizpÛsobit i dfiíve neãekan˘m situacím. V období „stfieÏení hranic“ toto zabezpeãovaly mírové pohraniãní orgány zesílené na obzvlá‰tû dÛleÏit˘ch úsecích dobrovolnick˘mi jednotkami, tzv. odredy komitÛ. Pomûry v nich se od pomûrÛ v fiadové armádû znaãnû li‰ily. MuÏstvo bylo podrobeno nejtuωí kázni a pfii vykonávání rozkazÛ se od nûho oãekávala maximální poslu‰nost, sebezapfiení a krajní obûtavost. Jeho úkolem bylo v pfiípadû ofenzivy pfiejít je‰tû pfied jednotkami vlastní armády na území nepfiítele, proniknout do jeho t˘lu a tam niãit komunikace a vyvolávat v‰eobecnou paniku, v Bosnû a Hercegovinû se pak pokusit vyvolat povstání místního obyvatelstva. K tomu úãelu byly jiÏ pfied válkou vypracovány seznamy dÛleÏit˘ch silnic, Ïeleznic, tunelÛ a mostÛ na území monarchie, které by v pfiípadû konfliktu bylo tfieba zniãit nebo alespoÀ váÏnû po‰kodit. V pfiípadû defenzivy a ústupu mûli komitové vyvolávat u civilního obyvatelstva co nejvût‰í odpor proti okupan

14 

Náãelník generálního ‰tábu Conrad von Hötzendorf

tÛm, provádût zá‰kodnickou ãinnost, nepfiítele neustále znepokojovat a brzdit jeho postup. Zvlá‰tní men‰í oddíly byly cviãeny v pfiepadech nepfiátelsk˘ch zásobovacích kolon, odpoãívajících jednotek a nejrÛznûj‰ích skladi‰È a správních jednotek, a to ve dne i v noci. Vybraní obzvlá‰tû odváÏní jedinci mûli b˘t zafiazeni do speciálních teroristick˘ch komand soustfiedících se na bezohledné a v‰emi prostfiedky provádûné atentáty na v˘znamné a vedoucí osobnosti nepfiítele. Za velitele komitsk˘ch odredÛ byli vybíráni zku‰ení dÛstojníci obeznámení jiÏ v míru s dan˘mi úkoly. Jednotky byly sestavovány z dobrovolníkÛ z nejbliωího okolí, mûly rÛznou sílu a dûlily se na roty o asi 90 muÏích. PfiestoÏe jiÏ Potiorek vûdûl, Ïe s 2. armádou nemÛÏe poãítat, chystal se k útoãnému zpÛsobu boje. Rakousko-uherské síly byly rozestaveny tak, Ïe mohly zasadit hlavní úder pouze od západu. Na dolní Drinû soustfiedûná 6. armáda polního zbrojmistra Potiorka13 mûla postupovat ve smûru na UÏici, zatímco 5. armáda generála pûchoty Liboriuse Franka na sever od ní dostala za svÛj první úkol dobytí 100 km vzdáleného Valjeva. Úkolem 2. armády generála jezdectva Böhm-Ermolliho bylo provádût demonstrativní útoky od Dunaje a Sávy na jih, a tím poutat ãást srbské armády. Tento plán mûl ov‰em nûkolik v˘razn˘ch slabin. Rakousko-uherská 6. armáda nebyla je‰tû k útoku pfiipravena a k tomu, aby mohla skuteãnû Srby ohrozit, se musela je‰tû vypofiádat s ãernohorskou ar

15 

mádou, která kryla lev˘ bok spojen˘ch srbsko-ãernohorsk˘ch sil. Dalo se proto pfiedpokládat, Ïe 6. armáda zaãne ofenzivu aÏ okolo 18. srpna. To znamenalo, Ïe 5. armáda mûla útoãit pût dní bez vût‰í souãinnosti se sv˘m jiÏním sousedem. V den, kdy 5. armáda zahájila pfiechod Driny, vydal Potiorek 6. armádû direktivu pro její ãinnost ve dnech 13. aÏ 17. srpna. Podle toho vydali velitelé sarajevského XV. a dubrovnického XVI. sboru své rozkazy. Patnáct˘ sbor pochodoval k Drinû, XVI. sbor musil v‰ak na cestû k Limu pfiekonat odpor ãernohorsk˘ch vojsk. Velitel sboru si byl do té míry jist, Ïe dosáhne svého cíle, Ïe vydal rozkaz na nûkolik dní dopfiedu pro postup od 14. do 17. srpna. Sbor postupoval ve dvou skupinách. Severní skupina pod velením generála Gabriela, tvofiená 1., 2. a 13. horskou brigádou, postupovala pfies sedlo Kozara na âajniãe, odtud na v˘chod na Dakoviãi a ZabrdÏe a na Lim u Ustibaru. JiÏní skupina generála Trollmanna, sloÏená ze 4., 5., 6. a 8. horské brigády, mûla za úkol útoãit jednak na Plevlje, odtud pak na Prijepolje, jednak pfies Papratno – Boljaniã – PoÏegrmac na Priboj. Ani XV., ani XVI. sbor nenarazily pfii svém postupu na valn˘ odpor. Bûhem 20. srpna rozvinul velitel XV. sboru své jednotky severnû a severozápadnû od Vi‰egradu, kter˘ byl dobyt 40. zemûbraneckou divizí.14 Také XVI. sbor nenarazil na valn˘ odpor. Srbské jednotky pfied ním ustoupily 20. srpna ráno na v˘chod a jen zadní voje kladly u Uvace odpor rakouské 6. horské brigádû. Obû armády zÛstaly separovány nejen v ãase, ale navíc i v prostoru, nehovofie jiÏ o tom, Ïe také kooperace s 2. armádou byla kvÛli Sávû velmi problematickou záleÏitostí. Dal‰í vûc, kterou Potiorek podcenil, bylo v˘teãné rozestavení protivníkov˘ch sil: hraniãní fieky byly clonûny jen slab‰í ãástí sil (proti 6. armádû âernohorci a uÏická skupina, proti 5. armádû 3. armáda), zatímco jejich jádro (l. a 2. srbská armáda) zÛstávalo v ústfiedním postavení pfied Kragujevací, odkud mohli Srbové vyrazit jak proti 2., tak 5. rakousko-uherské armádû. Záhy se mûlo ukázat, Ïe Srbové se demonstracemi 2. armády nedali pfiíli‰ dlouho oklamat.15 „Dne 10. srpna jsme pfiijeli do Rjeky a veãer nás naloÏili na loì Belvedere,“ vzpomínal na vystoupení litomûfiick˘ch domobrancÛ proti âerné Hofie Josef Chalupeck˘. „Bylo krásné poãasí a tak se nám nechtûlo ani spát. Doprovázely nás cestou ryby pfies metr dlouhé, házeli jsme jim celé veky chleba, a tím jsme se trochu pobavili. V pfiístavû Neum vy‰oupli nás na skálu, loì se obrátila, odjela zpût a my tam zÛstali jako Robinsonové. Ani páni oficífii nevûdûli si rady, neboÈ nevûdûli, kde vlastnû jsme. Ráno 12. srpna nastoupen pochod po skalách za stra‰ného vedra. První nám padl pfiítel Mrázek u rybníka, kde byl mal˘ pohov. Víno bylo laciné, litr za 6 krejcarÛ, potom byl pochod aÏ do 11 hodin v noci, kdy jsme se dostali do mûsteãka Medkoviãi; tam nás zavedli do tabákové to

16 

várny, abychom se trochu vyspali. ProtoÏe pro velk˘ Ïár nebylo na spaní ani pomy‰lení, ‰li jsme na ‰vestky, abychom zahnali ÏízeÀ. V noci 13. srpna nás zahnali zase do vlaku. Îe to byla jízda na Ïivot a na smrt, vysvítá z toho, Ïe svobodník Hou‰ka z Ledvic chtûl stfielit na strojvedoucího proto, Ïe nás chce svrhnout se stránû, neboÈ to byl Srb. Druhého dne veãer jsme pfiijeli do Trebinje, kde ve 3 hodiny odpoledne byl povû‰en pop se synem, ktefií pr˘ chtûli nበvlak vyhodit do povûtfií. Vysypali nás pfied kasárna na cviãi‰tû a po malém odpoãinku nastal dal‰í pochod mezi skály. Byl tu také zastfielen land‰turmák, odkud byl, nedalo se ani zjistit. Zahrabali ho pod skálou mezi kameny. Na to, Ïe jsme blízko âerné Hory, upozornilo nás stfiílení z pravé strany a bûhání ãetníkÛ kolem fieky. Na ãetnické stanici âepelice dostali jsme první pozdrav z Dlouhého Tomana (ãernohorsk˘ kanon – pozn. autora), kter˘ nám pustil pár metrÛ pfied námi na silnici první ránu. Dosud jsme nevûdûli, Ïe jsme ve válce, ale nyní po tom pozdravu jsme si fiekli: »Ho‰i, ‰pás to není, koukejme, co moÏná, kr˘t jeden druhého.« Pozdû k veãeru jsme dorazili do pevnosti Bileãa. Po malém odpoãinku zvonil telefon, aby okamÏitû tfietí domobraneck˘ prapor zesílil posice mezi pevnÛstkami Modrap‰i a Pajlke. Proti rozkazu se nic nedalo dûlat. Tfieba jsme dosud neveãefieli, byl dán rozkaz, aby vÏdy jeden ze fiady vzal dvû pu‰ky a ten druh˘ aby ãekal na menáÏ. Jak to vypadalo, dovede si kaÏd˘ pfiedstavit. R˘Ïe byla studená, ‰álky pfieházené, pu‰ky rozházené, v noci mezi skalami, v cizím kraji, nedá se to ani vypsat. ·Èastnou náhodou stfiíleli âernohorci hodnû vysoko. Tak jako by byli vûdûli, Ïe jsou tam téÏ Zlatopragaci, jak nám âechÛm s p˘chou fiíkali. Dne 3. záfií byli jsme na stráÏi v Miriloviãi, obehnáni ostnat˘m drátem a minami. V noci vypukla stra‰ná bóra a najednou zaãnou explodovat miny. Rozkaz: OkamÏitû ven! Nikde nic, jenom dobytek se tu motal. Nezb˘valo nic jiného, neÏli zajmout jeden kus a vícekrát jsme tam dobytek nemûli. O nûkolik dní pozdûji byla chycena stafiena, která fiezala telefonní dráty. Co se s ní stalo, nevíme. Také pfiímo u na‰eho stanu byl chycen ‰pion; odevzdali jsme ho ãetníkÛm, zda byl obû‰en, jsme se nedovûdûli. AÏ do 25. záfií patrolovali jsme do Moldy, Nikola Glava, Osoj za stra‰ného vedra. V noci 26. záfií rozvinul se velk˘ boj na na‰í ãáfie, takÏe jsme byli nuceni v nejvût‰í boufii vyrukovat do skal, kde jiÏ utrpûl 66. regiment UhrÛ veliké ztráty v boji od Dlouhého Tomana na skále Vardaru. Zasáhnutím 9. domobraneckého pluku podafiilo se po boji, kter˘ trval ãtyfii dni a ãtyfii noci, zvítûziti nad tlupami komitÛ, ktefií nemûli se fiadov˘m vojskem âerné Hory nic spoleãného. Dobyli jsme pfii tom Dlouhého Tomana, kanonu, kter˘ byl darován Ruskem âerné Hofie ve válce balkánské. HlaveÀ jeho byla 3,20 m dlouhá, náboj do ní 45 cm dlouh˘ a 30 cm v prÛmûru. Îe stál dost na‰í krve, vysvítá z toho, Ïe pfii demontování zbyl je‰tû 

17 

jeden komit Ïiv˘, kter˘ se bránil a sekal pfies nohy, dokud ho ‰est MaìarÛ nenabodlo a nevytáhlo zpod kanonu.“16

„ Komedie plná omylÛ“ – první rakouská ofenziva na Sávû a Drinû Velitel rakousko-uherské 5. armády17 generál Frank pfiedpokládal, Ïe ve smûru na Valjevo narazí na velké srbské síly. U Valjeva oãekával nejménû tfii divize, které mohly klást první odpor na v˘‰inách u Lje‰nice a Loznice. Tyto v˘‰iny byly jiÏ v míru ãásteãnû opevnûny a kromû toho Srbové na nich provádûli do 12. srpna pilnû opevÀovací práce. O síle srbsk˘ch jednotek na Drinû mûlo AOK pomûrnû málo zpráv. ¤eka byla pfiekáÏkou pro prÛzkum a nepfiehledn˘, velmi porostl˘ terén vadil leteckému pozorování slabého rakouského letectva. ¤eka Drina je sama o sobû velkou pfiekáÏkou. Její hlavní rameno je ‰iroké 150 aÏ 220 m a hluboké 2–6 m. Rozvûtvuje se v ãetná vedlej‰í ramena ‰ífiky 75–100 m a tvofií tak ãetné, vût‰inou hustû porostlé ostrovy, nûkdy dost veliké. Bfiehy jsou vût‰inou srázné a aÏ 5 m vysoké. Údolí samo je hodnû lesnaté, u vody rostou vysoké a husté vrbové hou‰tiny, omezující v˘hled i v˘stfiel a sk˘tající dobr˘ úkryt. Po prudk˘ch de‰tích v horách se Drina náhle rozvodÀuje a mûní v drav˘ kaln˘ proud, zaplavující údolí v znaãné ‰ífii. Mnohá fiíãní ramena pfiitom mûní své koryto. Brody se stávají ãasto po nûkolik hodin úplnû neschÛdn˘mi kvÛli ãastému a náhlému kolísání vodní hladiny. Obecnû se dalo ãekat, Ïe Srbové vyuÏijí Driny k silnému odporu a prÛbûh pfiechodu rakousko-uhersk˘ch vojsk pfies Drinu, zahájen˘ v ãasn˘ch ranních hodinách ve stfiedu 12. srpna, dal tomuto oãekávání za pravdu. „Ve ãtvrt na pût spustil stra‰n˘ rachot,“ vzpomínal ve svém deníku E. E. Kisch. „Bylo to na‰e dûlostfielectvo, které chtûlo zahnat Srby schované v lesíku na druhé stranû a vyholit kefie, aby ulehãilo na‰im zákopníkÛm stavbu mostu. Tyhle vlastní v˘stfiely pÛsobily na náladu stra‰livûji neÏ nepfiátelské. Konû se vzpínali, kachny a slepice pobíhaly jako ‰ílené. Ordonance a dÛstojniãtí sluhové seskákali z kavalcÛ, v‰ecko znervosnûlo, plukovník se odebral k divisionáfii Scheuchenstuelovi a pak dál aÏ k malému ostrÛvku na Drinû, kter˘ po provisorním mostû obsadila v noci druhá setnina. Nad na‰imi hlavami lítaly vpfied jako neviditelní obrov‰tí ptáci dûlové náboje z dûlostfieleck˘ch stanovi‰t za námi.“18 Na jiÏním kfiídle 5. armády se dostalo jádro záhfiebské 42. divize u Zvornika pomûrnû velmi snadno na srbsk˘ bfieh, neboÈ tam byla jen jedna srbská pû‰í rota. U záhfiebského XIII. sboru pfiecházela 36. divize u Bataru pfies ostrov Kur

18 

jaãicu, kde se podafiilo po poledni pfiejít na v˘chodní bfieh sedmi praporÛm. KdyÏ se odpoledne podafiilo postavit zákopníkÛm pontonov˘ most, pfie‰la do veãera na v˘chodní bfieh celá 36. záhfiebská pû‰í divize polního podmar‰álka Czibulky. Slabé srbské oddíly couvly na postavení Tr‰iãa brdo – Runjani – Lipnica – ObreÏ. Dûlostfielectvo XIII. sboru zÛstalo na levém bfiehu Driny. Na jih od 36. divize se marnû pokou‰ely 13. pû‰í brigáda 7. pû‰í divize a 11. horská brigáda pfiebrodit Drinu u Kozluka (Koviljaãe); XIII. sboru se tak nepodafiilo pfiekroãit Drinu na ‰iroké frontû, jak bylo pÛvodnû plánováno, coÏ v dal‰ím prÛbûhu bojÛ zpÛsobilo mnoho tûÏkostí.19 Ani postup praÏského VIII. sboru u Amajlije pfies Samuroviãa ada (ostrov – pozn. autora), kter˘ byl pfiedtím obsazen pfiedvojem 9. divize, neprobíhal hladce. Aãkoli Srbové vyklidili cel˘ ·abac je‰tû pfied pátou hodinou ranní, Raku‰ané se spokojili s obsazením jeho jiÏního okraje aÏ v odpoledních hodinách. „Zákopníci zaãali ihned stavût most na velik˘ch ãlunech, které dopravili ke bfiehu na nákladních automobilech,“ vzpomínal na pfiechod 11. pû‰ího pluku pfies Drinu E. E. Kisch. „Vedle nás se usadila c. a k. polní telefonní stanice. V jednu hodinu odpoledne jsme pfie‰li po pontonovém mostû a dostali se na první ostrov v Drinû, na srbské území. Gutiã adu, leÏící jiÏnû od tohoto velkého ostrova, obsadila jiÏ v noci 2. setnina. Ostrov, na nûmÏ jsme postupovali v bitevním útvaru jako pravé kfiídlo pluku, není na speciálce jako ostrov vÛbec zakreslen, neboÈ ãásti Driny, která ho obtéká a protéká jím, jsou znaãeny jako mrtvá ramena. Ale Drina mûní kaÏd˘m rokem tok, a tak se stalo, Ïe jsme se na postupu musili brodit tfiikrát aÏ po pás ve vodû s plnou v˘zbrojí od bfiehu ke bfiehu, div nás nestrhl proud, a pak se ‰krabat na pfiíkré hráze. U jedné kuãe na Amalijah adû v lesíku Osmin ·ipu, kdyÏ ‰la kolem tfietí setnina, vystoupil náhle z úkrytu komita, kter˘ tam ãíhal, a zastfielil ze vzdálenosti tfií krokÛ záloÏního poruãíka Hugo Schulze z Ouval, s nímÏ jsem v míru slouÏil. Srb byl ihned provrtán kulemi a leÏel naznak, ruce a nohy roztaÏeny, oãi je‰tû ve smrti otevfieny, a vypadal, jako by se usmíval, Ïe smûnil svÛj Ïivot za Ïivot nepfiátelského dÛstojníka. Vût‰ina komitÛ se skryla na stromech, nechali vojsko pfiejít a pak na nû pálili zezadu, ãímÏ povstal neskonal˘ zmatek a v‰ecko zaãalo po sobû stfiílet.“20 Srbské krycí jednotky západního podúseku ‰abackého oddílu kladly na fiece aÏ do poledne tuh˘ odpor. Tím získaly ãas, bûhem kterého dorazily posily, které bránily Raku‰anÛm v pfiechodu pfies v˘chodní rameno Driny. Raku‰anÛm se sice podafiilo most pfies hlavní rameno Driny postavit, ale k vedlej‰ímu v˘chodnímu rameni se dostaly dal‰í mostové soupravy aÏ v noci, protoÏe bylo nutno vysekat vzrostl˘m lesem na ostrovû Samuroviãa prÛchod 2 km dlouh˘. 

19 

„Vût‰ina komitÛ se skryla na stromech, nechali vojsko pfiejít a pak na nû pálili zezadu, ãímÏ povstal neskonal˘ zmatek a v‰ecko zaãalo po sobû stfiílet...“ (Kisch E. E.: Vojákem praÏského sboru) 

20 

Mezitím se podafiilo dvûma rakousk˘m praporÛm 102. pû‰ího pluku najít náhodou brod a zatlaãit Srby z v˘chodního bfiehu. Kolem 17. hodiny zahájila 18. brigáda tvofiená píseck˘m 11. a chebsk˘m 73. pû‰ím plukem útok na v˘chodní bfieh, odkud kryla noãní stavbu druhého mostu a pfiechod jednotek, zatímco jádro praÏské 9. pû‰í divize a 13. záhfiebská domobranecká brigáda generála Letovského pfienocovaly na ostrovû Samuroviãa. Usilovn˘mi pochody silnû vyãerpaná 21. praÏská zemûbranecká divize polního podmar‰álka Artura Przyborského zÛstala na levém bfiehu Driny, kde se na cestách vedoucích k pontonovému mostu nahromadily a promíchaly trény tak dÛkladnû, Ïe na cel˘ch 48 hodin bylo ve‰keré zásobování znemoÏnûno.21 Srbové kladli 5. armádû zufiiv˘ odpor i v následujících dnech. Rakousko-uherské jednotky postupovaly v nepfiehledném, kukufiicí porostlém terénu, plném baÏin a vodních pfiíkopÛ, nesmírnû pomalu a trpûly velik˘m vedrem a Ïízní. Zásobování pfiestalo úplnû fungovat. V tûchto podmínkách praÏsk˘ VIII. sbor generála jezdectva Artura Giesela útoãil na Lje‰nici, pfiiãemÏ po jejím obsazení mûl podporovat dûlostfielectvem útok XIII. sboru generála pûchoty Adolfa von Rhemen na Dobriã. Tento nereáln˘ úkol se VIII. sboru pro houÏevnatost srbsk˘ch obráncÛ nepodafiilo splnit. Do veãera dosáhl VIII. sbor jen Novo Selo a prostor severnû od Lje‰nice, aãkoliv mûl b˘t podle armádního rozkazu uÏ dávno na v˘‰inách nad Lje‰nicí. Rakousk˘ XIII. sbor, kter˘ se bûhem 13. srpna shromáÏdil na pravém bfiehu Driny, neãinnû ãekal v útoãné sestavû na úspûch VIII. sboru; 42. honvédská divize dosáhla ústí Drinjaãe na v˘chodním bfiehu Driny. Men‰í ãásti XIII. sboru pfie‰ly bûhem 13. srpna Drinu i u Zvorniku a útoãily na Boranja planinu. Pasivní chování rakousko-uhersk˘ch vojsk v ·abaci, které ostatnû ani nemohlo b˘t jiné, protoÏe ‰lo o vojska 2. armády, která se nesmûla pustit do bojÛ jiÏnû od Sávy, pomal˘ postup VIII. sboru a neãinnost XIII. sboru poskytly 13. srpna srbsk˘m posilám z Vajleva ãas, aby dorazily k ‰abackému a loznickému oddílu. Rakousko-uherské síly u ·abace byly Srby povaÏovány za natolik slabé, Ïe velitel 3. srbské armády nafiídil zesílenému ‰abackému oddílu, aby 14. srpna ·abac dobyl. V pátek 14. srpna zaútoãila za ranního rozbfiesku praÏská 9. pû‰í divize polního podmar‰álka Viktora von Scheuchenstuela na srbské pozice u Lje‰nice, které se jí podafiilo obsadit. „Asi ve ãtvrt na pût ráno jsme vyrazili ze svého postavení, abychom obsadili pahorek, na jehoÏ úpatí leÏí mûsto,“ vzpomínal E. E. Kisch. „Sotva jsme vyrazili do ranního ‰era, zasvi‰tûlo nám nad hlavami na sta stfiel z peãlivû (jak jsme pozdûji zjistili) vystavûn˘ch srbsk˘ch zákopÛ, nezranily v‰ak nikoho bezprostfiednû kolem mne. Postupovali jsme kupfiedu, pfiekroãi

21 

li Ïelezniãní traÈ, kde nás nepfiítel zahrnul palbou z pravého boku, zrychlili jsme tempo a zastavili se za náspem. V tom okamÏiku tfieskly srbské houfnice a asi sto krokÛ pfied námi se snesla spr‰ka ‰rapnelov˘ch kulí. V první chvíli jsme se lekli, protoÏe jsme vûdûli, Ïe se dûlostfielectvo teprve zastfieluje a pfií‰tí ranou zasáhne na‰i rojnici. Ale za tfii minuty vystfiídala neklid lhostejnost, a kdyÏ nyní zaãalo na‰e dûlostfielectvo opûtovat palbu, se zájmem jsme se dívali, jak ‰rapnely udûlaly nejprve nad nepfiítelem ve vzduchu ohnivou teãku, z níÏ se pak snesl mrak d˘mu a z nûho krupobití. K ‰esté hodinû jsme se vy‰plhali na pahorek (kota 404), kter˘ byl porostl˘ zãásti listnat˘m lesem, zãásti neproniknuteln˘m kfioVelitel praÏské 9. pû‰í divize polní podmar‰álek vím, takÏe jsme jen s námahou zmohli Viktor von Scheuchenstuel prudké stoupání. Sotva jsme byli nahofie, rozpoutal se boj. Pfii postupu na pahorek jsme na‰li ‰est mrtv˘ch srbsk˘ch vojákÛ, nûkolik patnáctimilimetrov˘ch olovûn˘ch nábojÛ do pu‰ek bez ocelového plá‰tû, coÏ je podle Ïenevské konvence zakázáno, spoustu odhozen˘ch srbsk˘ch pu‰ek a bra‰en s náboji. Na vrcholku, kter˘ ovládá v ‰irokém okruhu celou krajinu a je z nûho v˘hled do Bosny aÏ k Bjelinû, zanechali Srbové dûlo. Hejtman von Löw, kter˘ dobyl toto dûlostfielecké stanovi‰tû, pfiedal dûlo na‰emu dûlostfielectvu a my jsme je s velikou námahou odvezli. Odpoãívali jsme na vrcholku pahorku a mûli pak odtud zaútoãit dolÛ na Le‰nici. Ale v osm hodin ráno zavlál z kostelní vûÏe bíl˘ prapor a dalekohledy jsme mohli pozorovat, Ïe i na v‰ech domech vystrãili bílé ‰átky. Doufali jsme, Ïe teì vtáhneme do mûsta a pfienocujeme tam pod stfiechou. Tûchto v˘hod se v‰ak dostalo jen ostatním plukÛm na‰i divise, my jsme museli je‰tû dlouho pochodovat dál, aÏ do vsi Slatiny. I tady vlála z oken místo bíl˘ch praporÛ ‰pinavá prostûradla. Postavili jsme hlídky a utábofiili se ve vesnici. Poprvé jsme tu pfii‰li do styku se srbsk˘m obyvatelstvem. Obyvatelé byli velmi udiveni, kdyÏ se od nás dovûdûli, Ïe se nበpluk skládá z ãesk˘ch vojákÛ, ze slovansk˘ch bratfií. Nebylo nám povoleno spát v domech. Tábofiili jsme po celou noc na poseãeném kukufiiãném poli.“22 

22 

Nalevo od praÏské 9. pû‰í divize postupovala pomalu 21. zemûbranecká divize, která zatlaãila pravé kfiídlo srbsk˘ch jednotek u Lje‰nice a zmocnila se Vidojevice. Kolem poledne v‰ak VIII. sbor nebyl stále je‰tû schopen podporovat dûlostfieleckou palbou XIII. sbor, kter˘ na tuto podporu pasivnû ãekal. Velitel 5. armády proto dopoledne nafiídil XIII. sboru okamÏit˘ útok bez ohledu na postup a souãinnost s VIII. sborem. Zatímco se 11. horské brigádû, podporované dûlostfielectvem z levého bfiehu Driny, dafiilo postoupit a obsadit Tr‰iãsko brdo, na úseku 36. divize byla situace sloÏitûj‰í. Tato divize polního podmar‰álka Czibulky vedla kruté boje se Srby usazen˘mi u Dobriãe a u ObreÏe. Nûkolik rakousk˘ch zteãí, provádûn˘ch hust˘mi rojnicemi, bylo krvavû odraÏeno, nakonec se v‰ak Raku‰ané pfiece jen dostali na ãáru Dobriã – ObreÏ – Tr‰iãsko brdo od Loznice. Mezitím zesílená srbská ‰abacká skupina podnikla dopoledne 14. srpna útok na ·abac. Srbsk˘ útok zastavily pfied jiÏním okrajem ·abace prapory rakouské kombinované brigády generála Letovského za vydatné pomoci rakousko-uhersk˘ch monitorÛ na Sávû. Pod vlivem postupu rakouského VIII. sboru k Ceru odloÏili Srbové dal‰í útok na ·abac na 15. srpen. Srbsk˘ útok na ·abac vyburcoval i velitele rakousko-uherské 2. armády, kter˘ tam poslal neprodlenû posily a nafiídil soustfiedûní 29. divize v ·abaci, kam mûla dorazit bûhem 15. srpna také smí‰ená skupina 7. pû‰í divize ze Zemunu.23 Poté, co rakousko-uherská 5. armáda dobyla 14. srpna srbská pohraniãní postavení u Loznice a Lje‰nice a otevfiela si vstup do údolí Jadru, usoudil velitel 5. armády, Ïe k rozhodujícímu boji dojde aÏ na v˘‰inách západnû od Valjeva, kde Srbové pfiipravovali obranné postavení. Raku‰ané pfiedpokládali, Ïe 15. srpna budou pronásledovat rozbité srbské jednotky a Ïe do veãera bude snadno dosaÏeno silnice ·abac – Tekeri‰ – Zavlaka – Krupanj. Rakousko-uherská 36. divize narazila zpoãátku na srbsk˘ odpor, podafiilo se jí v‰ak, aã byla stiÏena prudk˘m lijákem a boufií, postoupit kupfiedu, ale jen do Brezjaku. Samostatné brigády (11. horská a 13. pû‰í), které dostaly rozkaz k postupu, dosáhly pozdû do veãera jen osady Jezero a rozcestí silnic do Krupanje a do Zavlaky. U VIII. sboru pfiekonávala jeho 9. divize siln˘ odpor u DugancÛ a ve veãerních hodinách narazil její pfiedvoj západnû od Miliny na srbské pozice. Prudk˘ boj musel b˘t pfieru‰en pro pfiedãasné setmûní, zpÛsobené boufií a lijákem. Miliny bylo sice dosaÏeno, ale k nafiízenému cíli – Tekeri‰i – je‰tû zb˘vala zhruba hodina cesty, pfiiãemÏ 9. divize ztratila kontakt se sousední 21. zemûbraneckou divizí. PraÏská 21. zemûbranecká divize postupovala podle rozkazu dvûma proudy. Hlavní proud (tfii pû‰í pluky bez dûlostfielectva) ‰el od Vidojevice po hfiebenu Ceru, kde bylo pro hust˘ porost nutno pochodovat v zástupech. Vojska trpûla 

23 

Ïízní. Vedlej‰í severní proud, skládající se z jednoho pû‰ího pluku a z ve‰kerého divizního dûlostfielectva, postupoval od Prnjavaru pfies Lipolist na ãáru Desiã – Gru‰iã. Pfiedvoji hlavního proudu, zdrÏovaného srbsk˘mi komity, se podafiilo pfied setmûním dorazit 7 km od cíle. Vojska byla úplnû vyãerpána. Nicménû velitel divize nafiídil, aby se pochodovalo dál, neboÈ velitel sboru mu pfiedtím vytkl, Ïe divize nedosáhla v minul˘ch dnech sv˘ch cílÛ tak, jak bylo nafiízeno. Teprve pfied pÛlnocí dosáhl hlavní proud 21. zemûbranecké divize, rozpt˘len˘ na nûkolik skupin a roztaÏen˘ znaãnû do hloubky, v˘chodních svahÛ v˘‰iny Trojan a uloÏil se tam k odpoãinku. Vyãerpání vojákÛ a neopatrnost, s jakou bylo v noci provedeno bojové zaji‰tûní, se mûly zemûbrancÛm bûhem nûkolika hodin tvrdû vymstít. V noci z 15. na 16. srpna narazila srbská kombinovaná divize první v˘zvy na vyãerpané a spící vojáky pfiedvoje rakouské 21. zemûbranecké divize, které pfiepadla a zpÛsobila u nich stra‰nou paniku. Postupnû se rozvinuly k boji dva pluky této divize a pfies mnohé zmatky ve tmû a v neznámém terénu byl rakousk˘ pfiedvoj do rána rozprá‰en. B˘val˘ velitel 57. pû‰í brigády (29. pû‰í divize) polní podmar‰álek (tehdy generálmajor) Joseph Schön polemizoval pozdûji s my‰lenkou, Ïe by selhání 21. zemûbranecké divize bylo v˘razem národnostní nespolehlivosti, a tvrdil, Ïe to byl dÛsledek hladu, vyãerpání, materiálního nedostatku a neznalosti noãního boje. Podobnû národnostnû sloÏená 9. pû‰í divize pr˘ bojovala stateãnû a s velk˘m sebeobûtováním tfii dny proti trojnásobné pfievaze.24 Kolem 6. hodiny ranní 16. srpna do boje zasáhl hlavní voj rakousko-uherské 21. zemûbranecké divize a severní kfiídlo 9. pû‰í divize. Její 102. bene‰ovsk˘ pû‰í pluk podnikl dopoledne siln˘ útok na Tekeri‰, zatímco dûlostfielectvo 9. divize zasáhlo úãinnû proti levému kfiídlu srbské kombinované divize. Srbové po znaãn˘ch ztrátách zaãali couvat na ãáru Krivajska kosa – Radonjiãa brdo – Kik. Do boje se pokusil zasáhnout také severní proud 21. zemûbranecké divize, ale to se mu nezdafiilo. Byl pfiekvapen v boku a v t˘lu útokem dvou plukÛ srbské jezdecké divize. Zemûbranci se bránili srbské jezdecké divizi a jednotkám tzv. ·umadijské divize první v˘zvy do odpoledne 16. srpna. Pak ustoupili pod hrozbou obklíãení do Lipolistu. Bûhem nedûlního poledne 16. srpna obsadil píseck˘ 11. pluk v˘‰inu Rasuljacu, odpoledne v˘‰inu Cer asi hodinu od Miliny a spoleãnû se 4. praporem 73. pû‰ího pluku pahorek Rajin Grob severozápadnû od Valjeva, kde se zakopal. Podle Kischov˘ch vzpomínek zde byly k vidûní pfií‰erné scény války. „·li jsme kolem vesnické cihelny, z níÏ byla nemocnice, divisní sanitní stanovi‰tû, plukovní »hilfsplac« (pomocné obvazi‰tû) a praporní obvazi‰tû souãasnû. V dlouhé, ale pfiece pfiíli‰, pfiíli‰ malé místnÛstce byl nepfiedstaviteln˘ shon. Vo

24 

jáci, sanitní skupiny, nosiãi bandáÏního materiálu pûchoty, lékafii ãtyfi plukÛ, asistenti, vrchní, plukovní a ‰tábní lékafii – v‰echno se tu navzájem mísilo, nebyl pfiehled, jednoroãní dobrovolníci-medici z druhého semestru svazovali konce roztrÏen˘ch Ïil na ãele, za‰ívali nejnebezpeãnûj‰í rány, vrchní ‰tábní lékafi obvazoval pouhá ‰krábnutí, doktofii nemûli ani zástûru pfies uniformu, jenom jeden nebo dva svlékli blÛzy a pracovali s vyhrnut˘mi rukávy. V kÛlnû cihelny nebyla sláma, nemocn˘, kterého nosiãi ranûn˘ch nepostavili na zem i s nosítky, musel leÏet na holé hlinûné podlaze. V úzk˘ch chodbách mezi stojany na cihly se krãili u nohou leÏících zranûní, ktefií si prohlíÏeli je‰tû neovázanou rozdrcenou ruku, nebo vykfiikli, kdyÏ jim nûkdo ‰lápl na nohu, kterou provrtala dávka ze strojní pu‰ky. Z nûjaké chatrãe zabrali stÛl a skfiíÀ a na tûchto kusech nábytku se provádûly tûÏké operace. Pfievrácenou skfiíÀ dali do prostfiední místnosti, na ní leÏel narkotisovan˘ pû‰ák od na‰eho pluku, úplnû obleãen˘, jen mûl rozfiíznutou kalhotu ke kyãli, a plukovní lékafi mu amputoval nohu nad kolenem. Venku na malém stolku se hrabal ‰tábní lékafi ve vnitfinostech rovnûÏ narkotisovaného vojáka, kter˘ dostal ránu do bfiicha. »·etfiit obvazy,« kfiiãel lékafi, a ranûní i nosiãi ranûn˘ch dostali vynadáno, kdyÏ hlásili, Ïe nemají u sebe balíãky s obvazy. Stále pfiiná‰eli nové ranûné na pu‰kách, na polních nosítkách nebo na zádech nebo se ranûní belhali sami a prosili lékafie o pomoc. Úzk˘mi

Boje na Ceru v dobové ilustraci 

25 

chodbiãkami mezi stojany na cihly, omamn˘m, dusiv˘m cihlov˘m prachem tekly potoky krve. Pachem hlíny, krve, potu a obnaÏen˘ch vnitfiností se draly v˘kfiiky bolesti, chroptûní umírajících a hádky ranûn˘ch, ktefií se rvali o místo. Vojáci od sanity sedûli venku na hromadû tornister a zaznamenávali podle legitimaãních pouzder jména ranûn˘ch a mrtv˘ch do velkého seznamu s rubrikami. Za cihelnou leÏela vedle sebe fiada asi sto lidí – mrtv˘ch. Byli to ti, ktefií zemfieli teprve tady nebo za transportu. Do dvou poschodí ambulanãních vo-

Do vnitrozemí zaãali proudit první ranûní. 

26 

zÛ zasunovali nepfietrÏitû nosítka s tûÏce ranûn˘mi, koãí popohnali konû a zaãala smutná jízda k hranici, do mobilní polní nemocnice.“25 Mezitím ·umadijská divize první v˘zvy, která dostala zprávy o postupu rakouské 29. pû‰í divize do svého levého boku, zanechala severnû od Zablaãe jen jeden pluk s dvûma bateriemi a jádro sv˘ch sil stáhla do prostoru jiÏnû od Varny, aby ãelila novému nepfiíteli. Tak se stalo, Ïe útok rakouského IX. sboru, zahájen˘ kolem poledne, udefiil do prázdna. V˘‰iny u Mi‰aru obsadily jednotky 7. divize témûfi bez boje, spolu s brigádou Letovského; 58. pû‰í brigáda 29. divize dosáhla rovnûÏ bez boje Jevremovce. Zato 57. brigáda se dostala po vyraÏení z Dabriãe do náhlé boãné palby a byla i ãelnû napadena jednotkami srbské jezdecké divize. Proto zahájila na místû útok, ale ve spûchu a v nepfiehledném terénu jej nemohla náleÏitû koordinovat. Rakouské jednotky, které stfiílely na sebe navzájem, mûly ohromné ztráty a kolem 17. hodiny ustoupily na ·abac. Osamocen˘, nedostateãnû pfiipraven˘ a ‰patnû veden˘ rakousk˘ v˘pad ze ·abace sice nemûl vliv na prÛbûh bitvy na Ceru, ale zachránil severní proud 21. zemûbranecké divize pfied úpln˘m zniãením, protoÏe na sebe upoutal hlavní síly srbské jezdecké divize. Aãkoliv se 5. armáda nedostala tak daleko, jak se doufalo, nepovaÏoval generál Frank její situaci za ‰patnou. Soudil, Ïe Srbové, usazení u Jarebice, musí ustoupit, neboÈ jim hrozil obchvat na obou kfiídlech. Nicménû ze vzrÛstající aktivity nepfiítele generál Frank tu‰il, Ïe srbsk˘ protiútok je na spadnutí. ProtoÏe o nebezpeãí, které hrozilo severnímu kfiídlu 5. armády od 2. srbské armády, zatím nevûdûl, nafiídil 5. armádû na den 16. srpna dal‰í postup k silnici ·abac – Oseãina. Na základû Potiorkov˘ch dispozic nafiídil velitel 2. armády generál jezdectva Eduard Böhm-Ermolli ve prospûch 5. armády na 16. srpen útok terezínské 29. divize26 a 7. divize, stejnû jako i obsazení Cikánského ostrova (u Bûlehradu) a domníval se, Ïe tím udûlal pro 5. armádu víc neÏ dost. Rakousko-uherská 62. pû‰í brigáda generála Dániho, která dobyla ·abac, se jiÏ na této akci nemûla podílet, protoÏe mûla tak jako IV. sbor zahájit pfiepravu do Haliãe. PfiestoÏe se na jiÏním kfiídle rakousko-uherské 5. armády podafiilo 42. honvédské divizi v souãinnosti s 13. pû‰í brigádou porazit u Krupnje houÏevnatû se bránící srbské jednotky, nebylo to pro v˘voj bitvy na Ceru mnoho platné. Rozhodujícím prostorem byl Cer a tam mûla poráÏka 21. zemûbranecké divize nenapravitelné následky pro celou operaci. Rozpt˘lené jednotky této divize, ohroÏené ze severu akcí srbské jezdecké divize zesílené pûchotou, musely ustoupit na vrch Ceru. Veãer 16. srpna dostal velitel VIII. sboru zprávu, Ïe se na Ceru se‰lo asi 20 rot rÛzn˘ch plukÛ 21. zemûbranecké divize pod velením velitele 41. zemûbranecké brigády27 generálmajora Panesche. O ostatních jed

27 

notkách se ani u VIII. sboru, ani u 5. armády nevûdûlo. Ty byly rozpt˘leny na severních svazích Ceru, kde se je snaÏil podchytit a k novému odporu zorganizovat generálmajor Alois Podhajsk˘, velitel 42. zemûbranecké brigády.28 Velitel 21. zemûbranecké divize polní podmar‰álek Artur Przyborski se du‰evnû zhroutil. V odpoledních hodinách 16. srpna oznámil generálmajor Panesch, Ïe se sv˘mi vyãerpan˘mi vojáky, ktefií uÏ ãtyfii dni nejedli, nepili a pofiádnû nespali, nemÛÏe na Ceru zÛstat. Na zprávu o odchodu skupiny generálmajora Panesche vyslala do téhoÏ prostoru rakouská 9. divize dvû roty. Ty se v‰ak jiÏ na vrch Ceru nedostaly, protoÏe Srbové tam byli dfiív. „V pût hodin odpoledne zaãala bitva. Rozkaz znûl: »5./73. setnina (5. rota 73. pû‰ího pluku – pozn. autora) s oddílem strojních pu‰ek postoupí k prÛzkumu ãáry smûrem k zfiíceninû Trojanu a dobytí náspu pfied zfiíceninou.« ·li jsme. V rojnici. Co krok, to zakrvácen˘ obvaz, rozbitá polní lopatka a jiné stopy boje, také zemûbranecké patronta‰ky. Jistû to bylo tady, kde byla vãera zniãena 21. zemûbranecká divise generála Przyborského. Brzy jsme také spatfiili mrtvé zemûbrance.“29 Nedostateãnû obsazen˘ hfibet Ceru se tak stal pro rakousko-uherské oddíly bolav˘m místem, protoÏe srbská palba z nûj ohroÏovala rakouské jednotky. Napfiíklad dopoledne 17. srpna Srbové z této pozice zastavili palbou do boku protiútok bene‰ovského 102. pluku. Velitel rakouské 5. armády usoudil z tuhého odporu srbské 3. armády u Jarebice, Ïe tam zaujala trvalou obranu. Proto chtûl VIII. sboru a 36. divizi poskytnout 17. srpna oddech, aby se jednotky uspofiádaly. Zatím mûly 42. honvédská divize, 11. horská a 13. pû‰í brigáda vyuÏít pfiestávky v operacích k soustfiedûní sil proti srbskému jiÏnímu kfiídlu. Polní zbrojmistr Oskar Potiorek povaÏoval útoky srbské uÏické skupiny na frontû XV. sboru své 6. armády za poãátek vût‰í ofenzivy. Proto byl rád, Ïe nemusí Srby v tûÏkém terénu teprve hledat a Ïe svou 6. armádou dosáhne úspûchu, na kterém Conradovi tolik záleÏelo. Zatímco XVI. sbor udrÏoval v ‰achu âernohorce a byl proti nim ve v˘hodné situaci, smûfioval Potiorek svou armádní zálohu (40. honvédskou divizi) k Vi‰egradu do pásma XV. sboru. Mûl v‰ak obavy, Ïe by Srbové mohli vniknout do mezery mezi 5. a 6. armádou, a uãinil rozhodnutí, které – jak se pozdûji ukázalo – mûlo neblahé následky. Jednotky 12. horské brigády, které vyslal na pomoc jiÏnímu kfiídlu 5. armády, povolal zase zpût k 6. armádû. Odpoledne 17. srpna zahájili Srbové prudk˘ útok na ·abac, jehoÏ jiÏní okraj byl jen slabû hájen jednotkami litomûfiického IX. sboru. Poté, co se srbskému dûlostfielectvu podafiilo zniãit rakousk˘ pontonov˘ most, vypukla v poãetném rakouském trénu v ·abaci hrozná panika, pfiiãemÏ nervy vypovûdûly sluÏbu také veliteli IX. sboru generálu Hortsteinovi. S ohledem na tûÏkou situaci jedno

28 

tek IX. sboru nafiídil velitel rakousko-uherské 2. armády generál Eduard von Böhm-Ermolli generálu Tersztyánszkému, aby se sv˘m IV. sborem zasáhl do boje, neohlíÏeje se na stanovenou dobu odjezdu do Haliãe. Srbské útoky, které ve veãerních a noãních hodinách ustaly, pokraãovaly následujícího dne s vût‰í intenzitou.30 V prostoru u Zavlaky, Tekeri‰e a ·abace do‰lo k bojÛm, které znamenaly rozhodn˘ obrat v bitvû ve prospûch SrbÛ. Rakousko-uhersk˘ XIII. sbor napadl svou 13. pû‰í brigádou, která jako prav˘ boãn˘ voj postupovala za 42. honvédskou divizí smûrem Mramor – Ba‰tovsko brdo, jiÏní kfiídlo srbské 3. armády hned za svítání. Srbové odpovûdûli siln˘m protiútokem do boku. Kromû toho srbská moravská divize druhé v˘zvy dorazila kolem 9. hodiny do prostoru Pecky a ohroÏovala Raku‰any v t˘lu. Z tohoto dÛvodu ustoupila rakousko-uherská 13. pû‰í brigáda dopoledne na v˘‰iny jihov˘chodnû od Krupnje. Útok 11. horské brigády a 36. divize byl u Zavlaky zastaven palbou srbského dûlostfielectva. Dopoledne se necel˘m tfiem praporÛm rakouské 9. divize podafiilo dosáhnout v˘‰iny Trojan, ale na dal‰í postup uÏ jim síly nestaãily. Od odpoledne pak odráÏela praÏská 9. divize jen s vypûtím v‰ech sil srbské protiútoky, které zastavila ve veãerních hodinách boufika a vyãerpaní srbsk˘ch jednotek. Ani v ·abaci se rakousko-uhersk˘m jednotkám nedafiilo. Rakousko-uhersk˘ IV. sbor, kter˘ mûl zaútoãit 18. srpna v 5 hodin, se zdrÏel pfii noãním pfiechodu

Pouliãní boje o ·abac 14. srpna 1914 v dobové kresbû 

29 

Sávy a zaútoãil aÏ v 8 hodin. Ve stfiedu sestavy útoãilo 12 praporÛ budape‰Èské 31. pû‰í divize, která prolomila v prostoru Potes stfied srbského obranného postavení. Velitel srbské ·umadijské divize první v˘zvy nafiídil v 9 hodin ústup za údolí Vranjska – Varna. Tento snadn˘ úspûch svedl velitele budape‰Èského IV. sboru generála jezdectva Tersztyánszkého k domnûnce, Ïe zdecimovaní Srbové zahájili v‰eobecn˘ ústup. Rakousko-uherské hlavní velení vûdûlo z pfiím˘ch hlá‰ení velitele 5. armády o jejích problémech a netrpûlivû pobízelo Potiorka k zahájení akcí 6. armády. Ten se v‰ak nechtûl pustit do útoku, dokud nebude 6. armáda úplnû shromáÏdûna, a zam˘‰lel pfiekroãit XV. sborem Drinu u Vi‰egradu aÏ 20. srpna, pfiiãemÏ XVI. sbor mûl u Ruda útoãit na severov˘chod pfies Lim. Zatímco Potiorek doufal v úspûch manévru obûma kfiídly své sestavy, pochopilo srbské hlavní velení, Ïe hlavním a rozhodujícím prostorem celého bitevního pole je prostor u Tekeri‰e. Z informací, které mûlo od podfiízen˘ch jednotek, navíc usoudilo, Ïe zatímco Raku‰ané jsou nejsilnûj‰í na levém kfiídle srbské 2. armády, je tomu v Maãvû a u ·abace právû naopak.31 Je‰tû pfied svítáním 19. srpna zaútoãila srbská kombinovaná divize první v˘zvy na severní kfiídlo rakousko-uherské 9. divize a zmocnila se definitivnû trigonometru 706 na Ceru. U Tekeri‰e, kde IV. sbor podporoval sv˘m útokem na Mi‰ar 5. armádu, se Raku‰anÛm nedafiilo o nic lépe. Rakousko-uherská 31. divize útoãila zprvu s velk˘m elánem smûrem na Kuline, ale po tûÏk˘ch ztrátách a pod srbsk˘mi protiútoky zakolísala tak, Ïe její velitel, arcivévoda Josef, nafiídil asi v 11 hodin ústup. KdyÏ se o tom dovûdûla sousední 32. divize, zaãala z obavy, Ïe bude v hustû zarostlém terénu napadena Srby z boku, ustupovat také. Pfiitom ve skuteãnosti rakousko-uherská 31. divize, aniÏ o tom vûdûla, prorazila srbské hlavní postavení. Srb‰tí obránci se totiÏ po nasazení posledních záloh rozhodli v 11.30 ustoupit za fiíãku Dobravu, protoÏe byli navíc z boku ohroÏovaní postupující rakousko-uherskou 29. divizí. TéhoÏ dne se opût objevila na boji‰ti 21. zemûbranecká divize, která sv˘m postupem po hfiebenu Ceru na v˘chod zastavila postup srbsk˘ch jednotek na Ceru a pomohla tak severnímu kfiídlu 9. divize. Zato na jiÏním kfiídle rakouské 9. divize se nedafiilo stále více, a proto ve veãerních hodinách nafiídil velitel 5. armády, kterého velitel VIII. sboru dÛraznû pfiesvûdãoval o nemoÏnosti udrÏet se s rozbit˘m a vyãerpan˘m sborem na v˘chodním bfiehu Driny, ústup za Drinu. Velitel 5. armády vyzval také velitele IV. sboru, aby vyklidil srbské území a opustil ·abac, a o ústupu 5. armády informoval telefonicky hlavní stan. Na základû tohoto hlá‰ení nafiídil Conrad Potiorkovi, aby 5. armáda a skupina Tersztyánszkého ustoupily za Drinu a zabránily SrbÛm v pfiechodu fieky. âtvrt˘ sbor a 29. divize mûli se zbytkem 7. divize a skupinou Letovského zabránit po

30 

O pohybu nepfiítele informovaly polní hlídky z pfiedsunut˘ch stanovi‰È.

kusu o srbskou ofenzivu pfies Sávu. ProtoÏe v‰ak ConradÛv telegram pfiipou‰tûl moÏnost ponechat aspoÀ ãást 5. armády na v˘chodním bfiehu Driny, nafiídil Potiorek IV. sboru, aby ráno 20. srpna zaútoãil na Srby u ·abace, a tím usnadnil situaci 5. armádû. ·esté armádû dal rozkaz udefiit co nejdfiíve na srbskou uÏickou skupinu a stáhnout se blíÏe k 5. armádû. Velitel IV. sboru generál Tersztyánszky, bránící ·abac a zmítan˘ vzájemnû si odporujícími rozkazy, poslal IV. sbor do prostoru Suboti‰tû (podle pfiání velitele 2. armády), brigádu Letovského odeslal k 5. armádû (podle rozkazu této armády) a jiÏnû od ·abace ponechal jen 29. divizi (PotiorkÛv rozkaz drÏet ·abac). Následnû Conrad zamítl Potiorkovu Ïádost o nasazení 2. armády a informoval ho o tom, Ïe jak IV. sbor, tak 29. pû‰í divize nezÛstanou dlouho na balkánském válãi‰ti, protoÏe tyto jednotky jsou zapotfiebí v Haliãi. Rakousko-uherské jednotky, které zahájily veãer 19. srpna ústup za Drinu, se na v‰ech úsecích fronty snaÏily odpoutat od nepfiítele. Na mnoha místech se v‰ak ústup rakousk˘ch jednotek podobal spí‰e panickému útûku. Kdo mohl, snaÏil se dostat za fieku, protoÏe v‰ichni vûdûli, Ïe do zajetí upadne kaÏd˘, kdo se nedostane vãas pryã. „Zaãal útûk a strhl nás. PoraÏená armáda – ne, 

31 

nespofiádaná horda se fiítila v nesmyslném strachu ke hranici,“ napsal ve svém váleãném deníku E. E. Kisch. „Vozkové ‰lehali konû biãem, dûlostfielci bodali konû ostruhami a tloukli je, dÛstojníci a vojáci se tlaãili a proplétali mezi kolonami vozÛ nebo tápali v silniãnim pfiíkopu, skupiny, v nichÏ byli vojáci ze v‰ech útvarÛ, jedni s cihlovû ãerven˘mi v˘loÏkami na blÛzách, jiní s tmavû zelen˘mi a papou‰kovû zelen˘mi a mléãnû ‰ed˘mi, zemûbranci, myslivci, dûlostfielci, saniÈáci, sapéfii. Ze v‰ech v˘‰in a v‰emi kfiovinami sjíÏdûla bezohlednû dûla na silnici pfiecpanou vozy, drala se jejich fiadami a nic nedala na nadávky vozkÛ a poddÛstojníkÛ nebo rozkazy dÛstojníkÛ, ktefií pfiirozenû vÏdycky hájili jen zájem sv˘ch vlastních dûl a vozÛ. Nûkolik lidí bylo pfiejeto, kola lafet, pojízdn˘ch kuchyní, vozÛ a dûl se do sebe zaklesávala, konû se vzpínali a kousali napolo vzteklí od ran biãem a fivaní vozkÛ, ãasto se nemohlo ani dopfiedu ani dozadu. Kromû váznutí, které zpÛsobovala vlastní bezhlavost, to vázlo je‰tû jinak, o to se pfiiãiÀovali Srbové. Jejich dûlostfielectvo ostfielovalo totiÏ celou cestu, po níÏ se hnalo na‰e vojsko na útûku.“32 Odpoutávání v‰ak nebylo na celé frontû 5. armády souãasné – na jiÏním kfiídle se zdrÏelo aÏ do ãasn˘ch ranních hodin 20. srpna. Srbské jezdectvo zlomilo rakousk˘ odpor u osady Gru‰iã, obsadilo osadu Prnjavor a pfiedními hlídkami se dostalo dokonce na chvíli aÏ k Drinû. Srbská kombinovaná divize první v˘zvy bojující na Ceru obsadila ráno Vidojevicu, odkud stfiílela z dûl na 9. praÏskou divizi, ustupující od Lje‰nice k mostu na Drinû. „Po celou noc rachotily po silnici povozy prchajících oddílÛ, pfied úsvitem odjela i na‰e dûla a my jsme se pfiidali k nim. U kostela v Le‰nici jsme vidûli nové hroby, na zdi kostela jsou napsána jména: podplukovník Haluska, 11. pluk, padl 15. srpna 1914. Nadporuãík Ullrich, 11. pluk, padl 15. srpna 1914. Dále jména pûti pû‰ákÛ a pod tím: »Deset neznám˘ch od p. pl. 11.« V Le‰nici jsme se dovûdûli o rozkazu k ústupu: »Ustoupit pfies Drinu a bránit bfieh do posledního muÏe.« Pfiidal jsem se ke dvûma znám˘m PraÏákÛm a ‰li jsme pohromadû, Otto Weinberg, desátník od 91., Pavel Brandfeld, desátník od 102., a já, desátník od 11. pluku. Weinberg mûl nûkolik ‰portek (cigarety – pozn. autora), za nûÏ jsme si koupili sedadlo na dûle. Sedûli jsme si na nûm a jeli tak asi pût hodin,“ vzpomínal Kisch.33 Po poledni vstoupily srbské pfiedvoje do Lje‰nice, jejich síly v‰ak nestaãily k útoku na rakousk˘ most, 21. zemûbranecká divize pfie‰la na bosenské území po mostû u Bjeljiny o pÛlnoci 20. srpna. Jako poslední ustupovali veãer 21. srpna vojáci 42. honvédské divize, ktefií kladli houÏevnat˘ odpor srbské 3. armádû ve snaze udrÏet most u ·epaãka pro pfiechod 13. pû‰í brigády, která zÛstala je‰tû na v˘chodním bfiehu Driny a o níÏ nebylo zpráv. Teprve pozdû odpoledne se 

32 

Pfiechod Driny v dobové ilustraci. Skuteãnost v‰ak byla ménû idylická.

generál Sarkotiã dovûdûl, Ïe 13. pû‰í brigáda pfie‰la Drinu brodem u Kozluku. Proto zahájil k veãeru svou divizí ústup pod ochranu dûlostfielectva XIII. sboru, které bylo na západním bfiehu, a v 19. hodin vyhodili honvédi most do povûtfií. Po deseti dnech ustaviãn˘ch bojÛ se tak 21. srpna vrátily zdecimované a vyãerpané jednotky 5. rakousko-uherské armády tam, odkud pfied necel˘mi ãtrnácti dny vyráÏely.34 Ústupem 5. armády za Drinu v‰ak operace rakousko-uhersk˘ch vojsk na srbském území neskonãily. U ·abace, kde 29. divize obsadila 21. srpna neopevnûné postavení dlouhé 15 km, se pokraãovalo ve zbyteãn˘ch bojích aÏ do 24. srpna. Dne 21. srpna zahájila 1. srbská armáda útok proti ·abaci. JiÏ kolem poledne se mûsto ocitlo pod palbou nepfiátelského dûlostfielectva. Srbové útoãili zprvu velmi opatrnû s úmyslem nejprve ·abac zcela obklíãit. Teprve 22. srpna kolem poledne vzplanul siln˘ boj podél silnice Varna – ·abac. Zde se sice Raku‰anÛm dafiilo drÏet obranné pozice, ale naopak západnû od silnice zatlaãili Srbové rakousko-uherskou 29. divizi na jihozápadní okraj mûsta. Pfiekvapiv˘ protiútok 3. a 4. praporu 92. pluku, 1. praporu 94. pluku a 4. praporu 74. pluku zahnal Srby aÏ k mûsteãku Varna. Tûmito boji se obklíãení ·abace zdrÏelo. Dne 22. srpna veãer nafiídil velitel 29. divize, povzbuzen úspûchy jejích protiútokÛ, 

33 

Ïe je vûcí cti divize, aby ·abac i nadále udrÏela. Ostatnû ze sborového rozkazu vûdûl také, Ïe u Klenaku je budape‰Èská 31. divize pfiipravena zasáhnout pfies Sávu. Velitel IV. sboru, kter˘ mûl na v˘voj celkové situace jin˘ názor, v‰ak nafiídil svému sboru, aby v noci pfie‰el Sávu, vyprostil 29. divizi a pomohl jí vybudovat pfiedmostí. Rakousko-uhersk˘ IV. sbor v‰ak nezahájil útok vãas, jak si to velitel pfiál. Jednak jej zdrÏel pfiechod Sávy a jednak zmatky pfii pfiedávání rozkazÛ. Velitel 31. divize, kter˘ nebyl jasnû informován o smûru útoku své divize, postavil svou jednotku v prostoru na severozápad od ·abace ãelem k jihozápadu místo k jihu, jak chtûl Tersztyánszky. ProtoÏe budape‰Èská 32. divize, která mûla útoãit na jihozápad, splnila rozkaz správnû, dostala se do postavení 31. divize. KdyÏ jeden z velitelÛ brigád 32. divize upozornil velitele 31. divize arcivévodu Josefa, Ïe zaujal nesprávné v˘chodi‰tû, pfievzal arcivévoda velení nad obûma divizemi a stáhl je na jiÏní okraj ·abace. Tyto zmatky zavinily, Ïe útok IV. sboru, kter˘ byl zahájen aÏ 23. srpna v 15 hodin, skonãil dal‰ím fiaskem. Nahu‰tûné jednotky 31. a 32. divize, útoãící ãelnû v omezeném prostoru po obou stranách silnice Varna – ·abac, se dostaly do niãivé kfiíÏové palby srbské tzv. Timocké divize druhé v˘zvy zesílené polovinou ·umadijské divize první v˘zvy.

Postup rakouského dûlostfielectva v horském terénu Ceru v dobové ilustraci 

34 

„Pfiechod Sávy“ (dobov˘ text)

Ztráty Raku‰anÛ byly ohromné a není divu, Ïe vyãerpaní vojáci 31. divize propadli panice, která se ihned pfienesla i na 32. divizi. ProtoÏe sborová záloha nemohla vãas zasáhnout, nafiídil Tersztyánszky ústnû v 19 hodin vyklidit ·abac a 29. divizí kr˘t noãní ústup IV. sboru.35 Terezínská 29. divize drÏela své pozice u ·abace do veãerních hodin 24. srpna a následujícího rána v 8.45 strhli rakou‰tí Ïenisté most pfies fieku za posledními jednotkami.36 Srbské hlídky ve‰ly do rozstfiíleného ·abace v 9.30, vût‰í oddíly aÏ v poledne. Dûlostfieleck˘m soubojem pfies Sávu tragická a naprosto zbyteãná „komedie plná omylÛ“ u ·abace skonãila.37

Lidské obûti války – ranûní a mrtví Hlavní zku‰eností ãesk˘ch vojákÛ z tohoto prvního váleãného stfietnutí na srbské frontû mezi 10. a 23. srpnem 1914 byly stra‰livé poznatky hrÛz moderní války; právû ãeské jednotky VIII. sboru utrpûly obrovské ztráty na mrtv˘ch a ranûn˘ch.38 Vedra panující na jiÏnim boji‰ti, stfiídající se s prudk˘mi lijáky, tûÏk˘ boj a zoufalé pomûry vojensk˘ch táborÛ byly pfiíãinou i dal‰ích útrap muÏstva. ·éflékafi 1. pochodového praporu 102. pû‰ího pluku zjistil mezi muÏstvem plu

35 

ku na konci srpna „spoustu stfievních katarÛ i krvav˘ch, a pozdûji tyfus“. Ztráty na mrtv˘ch a ranûn˘ch byly znásobovány ztrátami nemocn˘ch. Rakouské ministerstvo zemûbrany Ïádalo proto 25. srpna, aby „dosaÏení pohotovosti k pochodu l. pochodov˘ch praporÛ zemûbraneck˘ch pû‰ích plukÛ ã. 6, 7, 8 a 28 bylo jak jen moÏno urychleno“ a stejnû nedoãkavû byly oãekávány i pochodové prapory 9. pû‰í divize.39 VáÏn˘m ãinitelem, kter˘ ovlivnil náladu obyvatelstva ãesk˘ch zemí, byly první transporty ranûn˘ch, pfiicházející z fronty. KaÏd˘ transport byl oãekáván velik˘m mnoÏstvím lidí; na nádraÏích a u nemocnic vznikaly shluky vÏdy nûkolika set osob. „Velké mûsto zmûnilo válkou v‰ecku svojí tváfinost dfiívûj‰ka,“ vzpomínal praÏsk˘ lékafi MUDr. Pan˘rek. „Válka pfiinesla dûje nové i do míst, kam pfiímo nezasahuje. Zvûdavost lidu budí zprávy, vyvû‰ené na redakcích, o váleãn˘ch událostech, jeho pozornost v‰ak pfiedev‰ím soustfieìovaly pfiíjezdy vlakÛ s ranûn˘mi. První transporty pfiijíÏdûjících vojsk doprovázejí husté davy u nádraÏí, skládající se mnohokráte ãastûji ze ÏivlÛ, pfiijíÏdûjícím vojínÛm zúplna cizích. Kdo by se podivil, kdyÏ ranûní a nemocní, pfiijíÏdûjící z poãátku, oãekáváni byli tlaãenicemi, hluboko do nitra ulic zasahujícími, kde jízda tramvají úplnû znemoÏnûna, kdyÏ ‰patné svûdomí úfiadÛ nepfiipustilo obecenstvo na nádraÏí, zahradilo prkny i mfiíÏoví, kter˘m dfiíve bylo moÏné vlaky sledovat, a pfieloÏilo i pfiíjezd vlakÛ s ranûn˘mi v pozadí nádraÏí, zjednav‰í spolu odjezd elektrické dopravy zadem a zaraziv‰í pfiístup na nádraÏí v‰emu obecenstvu. âekáme v noci hodinu i více a máme dosti ãasu si prohlédnout scenerii noãního nádraÏí, barevná svûtla signálÛ i v niãem neselhávající úkonnost ochranné stanice, Ïelezniãní sluÏby, dam zotavovací ãi obãerstvující sluÏby nápojové a pokrmové, pomocného personálu âerveného kfiíÏe. KaÏd˘ je proniknut vûdomím dÛleÏitosti okamÏiku, kaÏd˘ je na svém místû, vãas, ba je‰tû dfiíve, aãkoliv ví, Ïe bude ãekat, jak zku‰enost z dfiívûj‰ích doprav ukázala. Svítilny mdle zalévají fiídk˘m olovûnû modr˘m jasem prostoru, kde stanou vozy. Pozadí jsou ‰erá, jako prostory síní s tûÏce nemocn˘mi jsou opodál kouty, kde jest úplná tma. Jen místnost, kde se chystají a rozdûlují nápoje k obãerstvení pfiíchozích, zvuãí vesel˘m hovorem dam. Je to uÏ asi tisící a nûkolikát˘ transport – dámy v tom jiÏ umûjí chodit. Lékafii, dÛstojníci, úfiedníci dráhy a personál tramvaje seznamují se, kdo se je‰tû neznají. KdyÏ vlak pfiijel, nesly‰et stesku. V‰ichni mlãí, jen fiady hladov˘ch (ale není to s tím hladem tak zlé), spí‰e del‰í cestou zemdlen˘ch vojákÛ oz˘vají se tich˘m hovorem, v nûmÏ tu a tam z nûkteré povedené hlaviãky i jiskérka humoru tryskne. Kdo by se do fiad vmísil, sly‰el by v‰echny jazyky, jimiÏ se mluví u nás a v Nûmecku – staré linguistické vûdomosti, jichÏ se uÏ po poslední cestû do svûta nebo z posledních literárních tá

36 

ãek pfiekladov˘ch pfied lety jiÏ mnoho vytrousilo Ïivotem, pfiicházejí k cenû, tfieba jen chvíli vzpomínat na bûÏné fráze konversace. Dobrou hodinu trvá pochod z vagonu Ïeleznice do vagonu elektrické dráhy, je-li transport del‰í a jeli více ranûn˘ch na konãetinách, které je nutno dopravovat na nosítkách, umisÈovan˘ch pfiíãnû ve vozech od okna k oknu. Koneãnû jsou nemocní doma, tj. v pfiístfie‰í, které bude jejich domovem tfiebas i mnoho mûsícÛ. Nutno je zbavit prachu dlouhé cesty, ãoudu parostrojÛ, ‰píny nejrozmanitûj‰í provenience ze zákopÛ, noclehÛ v lesích a pfiíkopech, neÏli je koule, hlad a únava, tyfus nebo dysenterie, ãi stará nemoc, napfi. tuberkulosa, neodehnala z fiad bojujících. Koupelny s fiadou pûkn˘ch van oÏivnou tehdy, vlaÏn˘, vlhk˘ vzduch obejme obnaÏená tûla, kdyÏ zapsáni a odûv i ostatní majetek odevzdán správû do opatrování. VÛãihledû v teplé lázni, aã se i vodou spofií, okfiívají, rozveselují se a v ãistém prádle, ko‰ilích, spodcích a pantoflích béfiou se, kdyÏ bohatá k‰tice holiãem zruãnû a rychle snesena i s v‰emoÏn˘m obyvatelstvem, které, kde by je‰tû zbylo po tûle, jeÏ se nestfiíhá, horliv˘m vtíráním kafrového lihu se usmrcuje. Málo je tûch, ktefií protestují proti nepfiíjemnému jim obfiadu, neboÈ »‰pína hfieje«. Vojensky fiízné povely inspekãního lékafie vtlaãí v‰ak i cikána, jehoÏ tûlo vyjma de‰tû snad od narození a ani pfii nûm nepfii‰lo ve styk s vodou, a pozbaví hfiívy, h˘bající se bujnou farmou nezvykle vyvinut˘ch exempláfiÛ zoologické specie Pediculus capitis. Pediculi vestimenti, onen drobn˘ Ïivok (Ïivoãich – pozn. autora), jenÏ má hlavní vinu na ‰ífiení skvrnitého tyfu, zvratného tyfu a zajisté i jin˘ch nákaz váleãn˘ch, utrpí smrtelnou ránu v této lázni pro nûj krutû jedovaté – nevidûl jsem cel˘ Ïivot tak lidnat˘ch kolonií tohoto cizopasníka ve vlasech i ostatních tûlesn˘ch porostech ãlovûka, a nezasvûcenec teprve z toho úkazu dovedl by si uãinit pfiedstavu o tom, ãeho v‰eho dluÏno oÏelet v bitevní ãáfie a ãemu pfiivykat, kdyÏ i hrÛzná symfonie hvizdotu kulek a hromovû ohlu‰ujících v˘buchÛ granátÛ, ‰rapnelÛ a kartáãÛ dovolí usnout uvyknuv‰ímu jim vojákovi; tu pfiijdou Ïivoãichové z tfiídy hmyzu a ãlenovcÛ, ru‰í spánek i pak, kdyÏ si sluch pfiivykl na kanonádu. Jak mÛÏe b˘t ãlovûk ‰pinav˘, vidûl jsem teprve pfii transportech a pfii nich vidûl jsem po prvé, jak dovede k potfiebám kulturním zlhostejnût i ãlovûk jemné kultury a vybrou‰eného vkusu. Pfiijde s transportem do nemocnice dûlník, ale i universitní profesor, pfiijde vypiplané dítû z rodu patricijského i tulák bez otce a matky, jehoÏ pfiístfie‰í bylo loubí lesního brlohu – vojna nivelisuje a dûlá zázrak, bratry z lidí nejvzdálenûj‰ích si vychováním a prostfiedím. Pfiestane ‰títûní se ãlovûka pfied ãlovûkem a ten, kdo se o‰klivostí otfiásl, kdyÏ se jednou v tlaãenici oÀ otfiel pekafisk˘ uãeÀ, spí svornû vedle nikdy se nemyjícího pfiíslu‰níka v˘chodní rasy, ‰Èasten, Ïe chvilku mÛÏe spát a nevûda, není-li to spánek poslední. Právû nivelisuje ne

37 

Táborská sokolovna, tak jako mnohé jiné vefiejné budovy, byla pfiemûnûna na lazaret.

mocnice a s ní její vojensk˘ fiád, kter˘ nerozeznává ‰arÏe a jen dÛstojníky dûlí od muÏstva. Teplo a ãistota, sílivá, teplá, chutná strava, odpoãinek na lÛÏku pohodlném a ãistém zase po mnoh˘ch mûsících ze stroje, poslouchajícího jedin˘ hlas velitelova komanda, uãiní individualitu, kterou mÛÏe lékafi podle povelu humanity a lékafiství studovati se zfietelem k nemoci a s úãelem jedin˘m, co nejdfiíve a co nejlépe pozdravit.“40

„Îivia Srbia!“ aneb boj o Drinu v záfií a fiíjnu roku 1914 Polní zbrojmistr Potiorek, velitel balkánské armády, byl rozhodnut odãinit co nejdfiíve neúspûch srpnové ofenzivy, a proto pfiipravoval svûfienou armádu k novému útoku na Srbsko. Odvolání 2. armády na haliãské boji‰tû jej v‰ak postavilo pfied nelehk˘ úkol. Rozhodl se proto ponûkud pfieskupit síly, které mûl k dispozici, a to tak, Ïe 5. a 6. armáda stály nyní blíÏe sobû, soustfiedûny hlavní silou na dolní Drinû. Tentokrát chtûl ãelním útokem 5. armády upoutat srbskou armádu a oboustrann˘m obchvatem ji donutit, aby opustila dosavadní po

38 

stavení. Na jihu mûla provádût obchvat 6. armáda, na severu 29. pû‰í divize se skupinou polního mar‰álka Lütgendorfa. ProtoÏe se v té dobû vût‰ina jednotek 5. armády nacházela v Bosnû, jiÏnû od fieky Sávy, bylo pro tuto akci nezbytné provést jejich pfieskupení. PraÏsk˘ VIII. sbor se pfiesunul na sever od Sávy, a to tak, Ïe 104. domobranecká brigáda zaujala pozice na severním bfiehu Sávy v prostoru Grk s pfiedsunut˘mi jednotkami na ãáfie Mitrovica – Bosut, praÏská 21. zemûbranecká divize polního mar‰álka Przyborského se pfiesunula na severní bfieh Sávy do prostoru Bosut – Raãa. PraÏská 9. pû‰í divize se pfiesunula na západní bfieh Driny do prostoru Raãa – Medja‰i. „První vojenská bojovná formace, vypravená na‰ím plukem do váleãné vfiavy, byl 1. pochodov˘ prapor, urãen˘ na srbskou frontu,“ vzpomínal pfiíslu‰ník jindfiichohradeckého 75. pû‰ího pluku Karel Beránek. „Skládal se vesmûs z náhradních záloÏníkÛ, mezi nimiÏ bylo mnoho uãitelÛ. Velitelem byl podplukovník Jindfiich Klemm, adjutantem nadporuãík Grünner; dÛstojníci jednotliv˘ch setnin (pokud jsou známi) : I. hejtman RÛÏiãka, záloÏní poruãíci Neumann, Schenauer, Beck; II. hejtman Îìársk˘, záloÏní poruãíci Biack a Stricker, praporãíci Ledinsk˘ a Honsák, kadet Rämpfl, III. hejtman Förster, záloÏní poruãíci Pícha, Bláha a Dobisch, kadet Zenkl; IV. hejtman Lelaut, záloÏní poruãík ·icner. Lékafii dr. Platzerovi pfiidûlen sanitní praporãík dr. Ibl, velitelem trénu kadet Stern, o zásobování starali se kadeti VÛle a Steinocher. Praporním trubaãem ‰ikovatel Karel Beránek, cyklistou ãetafi âíÏek. Odjezd stanoven na den 16. srpna 1914 v 6 hodin odpoledne. Prapor shromáÏdil se na hlavním jindfiichohradeckém námûstí v kolonách za úãasti nepfiehledného davu obãanstva. Hudba zahrála tkliv˘ chorál Modlitba pfied bitvou a jiÏ pochoduje prapor na nádraÏí, doprovázen ve‰ker˘m obãanstvem domácím i pfiespolním, které se pfii‰lo rozlouãiti se sv˘mi drah˘mi. Snad jediné oko nezÛstalo pfii louãení bez slz. V‰ude na nádraÏích aÏ na samé hranice âech plno lidí a mávání na rozlouãenou. Z pfieplnûn˘ch oken i chodníkÛ zasypávali nás VídeÀáci kvûtinami, rÛzn˘mi dary, jídlem i penûzi a fiev: »Hoch, böhmische Deutschmeister!« (Sláva ãesk˘m dojãmajstrÛm! – Deutschmeister jsou tradiãní vídeÀsk˘ pû‰í pluk – pozn. autora) nebral konce. Ve Vídni zdrÏeli jsme se do 18. srpna, kdy byl prapor nalodûn na parník Zimpni a dvû jeho vleãné lodi a pomalu míjel, uná‰en jsa dunajsk˘m veletokem, Bratislavu, Ostfiihom, Budape‰È, Moháã. 21. srpna stanuli jsme pfied Vukovarem, kam pfiijely téÏ pochodové prapory plukÛ 35. a 88. a 2. setniny, 2. a 6. pluk polních myslivcÛ, s kter˘miÏ útvary tvofiil nበprapor 15. pochodov˘ pluk pod velením plukovníka Wietztuma. O 2. hodinû vystoupili jsme v pfiístavu »Khuenovo ‰etali‰tû« a nastoupili pochod pfies Hru‰inu, Nu‰tar do VinkovcÛ. V 10 hodin veãer odjeli jsme vlakem do Guiní, kde mûl 

39 

b˘ti odpoãinek. Ale ráno nafiízen náhl˘ pochod k bosensk˘m hranicím po chránûném mostû pfies Sávu do Brãky. Tam jsme vidûli první srbské zajatce. TéhoÏ dne, 23. srpna, dorazili jsme na noc do Brezova Polje. JiÏ druh˘ den o 5. hodinû ranní nafiízen »gevaltmar‰« (zrychlen˘ pochod – pozn. autora), a tak skoro bez zastávek, v nejvût‰ím parnu a mraãnech silniãního prachu, chvátali jsme k Bûlinû na srbské hranici. Pfii‰li jsme pfiece jen pozdû. Rakouská armáda se v Srbsku neudrÏela a my vidûli na ústupu její trosky v ubohém stavu. Od 25. do 27. srpna »lágrujeme« na rozsáhlé louce nedaleko Bûliny. 28. srpna pochodujeme pfies Svinarovice k Bradaãi, kde jsme do 8. záfií jako reserva. Toho dne stfiídáme prapor 73. pû‰ího pluku na bfiehu Driny u Balatunu a tam také dostáváme první kfiest ohnûm. První ranûn˘ byl vojín Vanãata, od 2. setniny, byv stfielen do ruky 10. záfií. Bylo to v dobû druhého, také nepodafieného ohromného náporu na Srbsko. Den 8. záfií bude dlouho a dlouho vzpomínán jako poslední den Ïivota mnoha ãesk˘ch synÛ, nejvíce 102. pluku, ktefií v dravé Drinû na‰li spoleãn˘ hrob.“41 Záhfiebsk˘ XIII. sbor se 36. pû‰í divizí pfiesunul na západní bfieh Driny do prostoru Medja‰i – Amajlija a 42. honvédskou divizí na západní bfieh Driny do prostoru Amajlija – Glaviãica. Na severu útoãící terezínská 29. pû‰í divize42 zÛ-

„Bylo to na‰e dûlostfielectvo, které chtûlo zahnat Srby schované v lesíku na druhé stranû a vyholit kefie, aby ulehãilo na‰im zákopníkÛm stavbu mostu…“ (Kisch E. E.: Vojákem praÏského sboru) 

40 

stala v prostoru Rumy a maìarská 7. kombinovaná pû‰í divize v prostoru u Zemunû. Rakouskou ofenzivu nyní v˘raznû komplikovala skuteãnost, Ïe Srbové tentokrát pfiechody pfies fieku bránili.43 Rakouské pfiípravy navíc neunikly srbské pozornosti. Dne 6. záfií pfiekvapivû zahájila pfiechod Sávy srbská první Timocká divize, kterou v‰ak po tûÏk˘ch dvoudenních bojích 29. pû‰í divize vrhla zpátky za fieku. Hlavní tíhu bojÛ nesl 74. pû‰í pluk, jehoÏ 10 dÛstojníkÛ a 90 vojákÛ padlo, 28 dÛstojníkÛ a 618 vojákÛ bylo zranûno. Také 29. divize zajala 62 srbsk˘ch dÛstojníkÛ a 4 880 vojákÛ. Pokus l. srbské armády o pfiechod u Kupinova, hájen˘ pouze domobraneck˘m plukem, byl naproti tomu úspû‰n˘.44 Srbové znemoÏnili provedení obchvatného manévru proti severnímu kfiídlu srbské 2. armády, protoÏe za situace, kdy 29. divize odráÏela srbsk˘ útok, nemohlo rakouské velení s její úãastí na chystané ofenzivû poãítat. Útoãná skupina Lütgendorfova se nyní nemohla utvofiit a také 29. pû‰í divize nemohla pom˘‰let na splnûní svého úkolu. Operace proti Srbsku mohly proto podniknout pouze 6. a 5. armáda, které se pokusily pfiejít pfies Drinu a ãásteãnû pfies Sávu v noci ze 7. na 8. záfií, a to nejdfiíve XIII. sborem a potom VIII. sborem. Útoku pfiedcházela dûlostfielecká pfiíprava trvající od 8 hodin 7. záfií aÏ do soumraku. ProtoÏe v‰ak byla dûlostfielecká palba vedena na Srby neobsazená postavení, nezpÛsobila Ïádné ‰kody. Naopak varovala srbské obránce, Ïe rakousk˘ útok je na spadnutí. Rakousko-uherské jednotky zahájily podle plánu o pÛlnoci stfielbu, vedenou jak dûlostfielectvem, tak ruãními zbranûmi, na celé drinské frontû. Ta nebyla zpoãátku Srby opûtována vÛbec a pozdûji pouze sporadicky, tak aby obránci pokud moÏno pfied vlastním útokem neprozradili svoje pozice. Ve 3.15 zaãala pfiecházet fieku jako první záhfiebská 36. pû‰í divize na Malé adû a pfii ústí Bary, odkud se jí podafiilo zatlaãit pfiední srbské stráÏe. Ve 4.40 v‰ak zahájili Srbové protiútok a v 6.30 byla 36. divize opût v pÛvodních pozicích na západním bfiehu Driny. SvÛj nezdafien˘ pokus o pfiechod Driny zaplatila ztrátou 1 600 muÏÛ.45 Srbské dûlostfielectvo silnû ostfielovalo jiÏ pfievoz prvního sledu bene‰ovského 102. pluku, kter˘ v‰ak – aãkoliv musel ihned po pfiistání odráÏet siln˘ protiútok – získal bûhem dopoledne pfiedmostí a umoÏnil pfievoz dal‰ích transportÛ. „O pÛl jedenácté dopoledne leÏel nበpluk v krytu na rakouském bfiehu Driny,“ vzpomínal na tyto hodiny E. E. Kisch. „Teì pfii‰la na fiadu na‰e setnina k pfieplavbû v pontonech. KdyÏ se odpoãítaly skupiny po dvaceti muÏích, zavelel nadporuãík »auf!« (vztyk – pozn. autora) a bûÏel po hrázi k fiece. Setnina váhavû za ním, neboÈ jakmile se vynofiily na‰e postavy, zesílil nezmûrnû roj nepfiátelsk˘ch stfiel, jeÏ dosud syãely pfies hráz. Nûkolik na‰ich lidí, kdyÏ pocítilo prásknutí dlouhé metlice, couvlo zpût do krytu, av‰ak pod hrozbami velitelÛ 

41 

hnali se opût vpfied. Nadporuãík skoãil do ãlunu fiízeného Ïenisty. Nastoupilo jen asi deset lidí z dvaceti odpoãítan˘ch. Lehli jsme si na dno, aby nás kryla kovová stûna pontonu. Bylo sly‰et nesmírnû drásající náfiek a fivaní. Vyhlédl jsem pfies okraj ãlunu a vidûl na srbském bfiehu na sta na‰ich vojákÛ. Stáli ve vodû, která jim sahala po kolena, ke stehnÛm, po pás, vzpínali ruce a vydávali jedin˘ nekoneãn˘ skfiek jako pominutí. Cítil jsem jen, jak rdousivû mû svírá tento nepochopiteln˘ ãarodûjnick˘ rej. Jen jedna my‰lenka: Teì pluje‰ sám na druhou stranu, abys za nûkolik minut – jako ti tam – stál na témÏ místû zezvífieãtûl˘, zmrzaãen˘ a úpûjící. Byli to ranûní. Volali po lékafiské pomoci a po odvezení. Pahorky a lesy kolem píseãné pobfieÏní cesty chrlily neustále ranûné a lidi, ktefií je podpírali – onen druh ve válce se vyskytujících milosrdn˘ch samaritánÛ, ktefií pomáhají ranûn˘m na obvazi‰tû, jen aby nemusili postupovat s rojnicí.“46 Rakousko-uherské jednotky se na hustû zalesnûném v˘chodním bfiehu Driny tentokrát neudrÏely dlouho. Po poledni podnikli Srbové nov˘ protiútok ze smûru Crne bary. K odraÏení protiútoku byly nasazeny zb˘vající tfii prapory divize na západním bfiehu Driny, které boãní pa1bou donutily nepfiítele k zastavení postupu. Dûlostfieleck˘m pozorovatelÛm vyslan˘m do prvního sledu pûchoty se podafiilo zjistit dvû srbské baterie, které následnû dobfie fiízenou palbou svého dûlostfielectva donutili ke zmûnû palebného postavení. Raku‰anÛm se v‰ak nepodafiilo zlomit odpor srbské pûchoty, která boãní palbou z kulometn˘ch hnízd u celnice Srbské Raãe donutila levé kfiídlo pfievezen˘ch devíti pû‰ích praporÛ ustoupit k Drinû. KdyÏ narazila také ãelnû na drátûné pfiekáÏky, ocitla se celá pfievezená skupina praÏské 17. brigády generála Daniela v obtíÏné situaci. O pÛlnoci 8. záfií zaãala v úseku 21. zemûbranecké divize dûlostfielecká pfiíprava, trvající aÏ do dvou hodin. Ve 2 hodiny zahájil palbu ochrann˘ oddíl, ale pfievoz 7. zemûbraneckého pluku mohl zaãít aÏ v 5.20 pro technické potíÏe a pro odvolání 58. Ïenijní roty v posledním okamÏiku. PfieváÏení jednotek divize mûlo hladk˘ prÛbûh, takÏe také 6. zemûbraneck˘ pluk byl jiÏ v 6.15 pfievezen na druh˘ bfieh. Teprve kdyÏ byl 6. zemûbraneck˘ pluk cel˘ na jiÏním bfiehu, zaãali Srbové dûly ostfielovat místo pfievozu z prostoru Gjonliãovy koliby. Pfiesto pfieváÏení jednotek pokraãovalo, takÏe brzo po 8. hodinû byla v‰echna pûchota na druhé stranû fieky. Ihned po pfievozu narazil 1. prapor 7. zemûbraneckého pluku na srbskou pûchotu, kterou se mu podafiilo zahnat, takÏe se postup ostatních pfievezen˘ch jednotek do nitra Para‰nice odehrával zpoãátku celkem bez váÏnûj‰ího srbského odporu. Kolem 7. hodiny v‰ak 7. a 6. zemûbraneck˘ pluk, tvofiící 41. brigádu, narazil na váÏnûj‰í odpor nepfiítele, kter˘ 

42 

mûl k dispozici také dûlostfielectvo. O sousední 9. pû‰í divizi se vûdûlo v 7.50 hodin, Ïe je také na nepfiátelském bfiehu. Z docházejících hlá‰ení bylo vidût, Ïe 41. brigáda generálmajora Panesche je sice odstfielována nepfiátelsk˘m dûlostfielectvem, ale Ïe se boj pfiíznivû vyvíjí pfies to, Ïe vlastní dûlostfielectvo nemÛÏe poskytovat úãinnou podporu. Ale jiÏ v 10.40 hlá‰ení Ïenijního dÛstojníka z místa pfievozu, Ïe u Poloje není moÏno postavit váleãn˘ most pro silnou dûlostfieleckou palbu nepfiítele, bylo pfiíznakem, Ïe hlavní obtíÏe teprve nastávají. Îenijní dÛstojník se rozhodl postavit most dále na západ u kóty 82 na sever od vesnice Raãe. V té dobû byly 8. a 28. zemûbraneck˘ pluk seskupeny jako záloha za lev˘m kfiídlem a generálmajor Panesch se vydal na obchÛzku fronty, aby se osobnû pfiesvûdãil o spojení mezi jednotkami a vydal rozkazy pro souãasn˘ v‰eobecn˘ postup na v˘chod.47 Mezitím se situace 9. pû‰í divize hor‰ila. Aby jí pomohl, nafiídil velitel sboru v 11.15 hodin 21. zemûbranecké divizi zmûnit dosavadní smûr postupu, tento krok se v‰ak neukázal jako ‰Èastn˘. Jednotky 42. zemûbranecké brigády generálmajora Podhajského a 41. zemûbranecké brigády generálmajora Panesche se ztratily v nepfiehledném a nesnadném terénu, zasypáváné palbou ze srbsk˘ch dûl, a kolem 16. hodiny ztratily vzájemné spojení. Vzniklé mezery nepfiítel rychle vyuÏil. V 16.30 byl Panesch s velitelem 6. zemûbraneckého pluku za stfiedem pluku s jednou rotou jako zálohou úplnû obklíãen palbou z dûl a kulometÛ déle neÏ hodinu. V takové situaci vydal veliteli pluku rozkaz, aby pluk ustoupil smûrem k místu pfievozu, jakmile se situace stane neudrÏitelnou. V 16.40 pak jiÏ hlásil, Ïe je nutno ustoupit, má-li se pluk vyhnout úplnému obklíãení. Proto byl nafiízen ústup k Raãanskému kljuãi, kde se v 17.35 zaãaly jednotky generálmajora Panesche pfieváÏet na rakouskou stranu a jiÏ v 18.30 byly v‰echny na vlastním bfiehu. Skupina generálmajora Podhajského vydrÏela v Para‰nici aÏ do noci a pfievezla se pfies Drinu teprve 9. záfií ve 3 hodiny. Poslední zbytky skupiny generálmajora Podhajského byly pfievezeny 9. záfií kolem 9. hodiny. Bûhem dne se jednotky divize shromáÏdily ve star˘ch ubytovacích místech. Po ústupu 21. zemûbranecké divize nafiídil velitel VIII. sboru rovnûÏ vyklidit pfiedmostí 9. pû‰í divize. PfiestoÏe v té dobû jiÏ nastala noc, nemohla se 9. divize pfieváÏet pfies Drinu, protoÏe Srbové zasypávali v mûsíãním svûtle pontony palbou ‰rapnelÛ. Ta zpÛsobila takové ztráty, Ïe nakonec pfieváÏely jenom dva. Pfiitom Srbové vyvíjeli na jednotky praÏské 17. brigády neustál˘ tlak. Zpanikafielí vojáci se v zoufalé snaze uniknout srbskému zajetí marnû pokou‰eli pfiebrodit nebo pfieplavat Drinu, ostfielovanou srbsk˘m dûlostfielectvem a kulomety. Boj se zmûnil v zoufalou vfiavu, ve které praÏská 9. divize ztratila asi 

43 

4 000 muÏÛ. Vojáci zahazovali pu‰ky, rozpoutaly se rvaãky o pontony, které byly brzy pfieplnûné a snadno se pfievrhávaly do prudkého proudu, ãást muÏstva se pokou‰ela dravou fieku pfieplavat. Do tohoto zmatku pálilo srbské dûlostfielectvo. „V˘kfiik z tisíce sloÏek, jeden jedin˘ v˘kfiik z tisíce hrdel a bez konce nám div neroztrhl bubínek,“ pokraãuje na jiném místû svého deníku Kisch. „Jak jsme s tlukoucím srdcem pfiedvídali, kdyÏ jsme dostali rozkaz k ústupu, u pfiívozu panoval zmatek. âím blíÏ k jekotu, tím byl pronikavûj‰í. Pfiívoz jsme poznali podle spousty lidi. Vytí a nበvlastní strach nás ochromily. Pomalu, zatímco nás pohlcovala tlaãenice, zaãali jsme v matném mûsíãním svûtle rozeznávat. Lidé odhazovali do písku tornistry a pu‰ky, usedali na zem a rozvazovali si chvatnû u bot fiemínky. Vût‰ina stála témûfi aÏ po pás v plné v˘zbroji ve vodû, aby se dostala na ponton dfiív, neÏ bude u bfiehu. Byli to oni, ktefií ‰akalím vytím a zufiiv˘m máváním rukama chtûli na sebe upoutat pozornost ÏenistÛ a rvali se bezohlednû se sousedy, ponûvadÏ ti si mysleli, Ïe si vynutí je‰tû pfiehnanûj‰ími posunky ohled na sebe. Jiní mûli v úmyslu pfiebrodit se pfies celou fieku, takÏe v sevfieném davu postupovali dopfiedu aÏ po krk ve vodû. Pfiidal jsem se k nim a tlaãil se napolo strkán vpfied. PonûvadÏ mi v udrÏování rovnováhy rukama pfiekáÏela pu‰ka, prostrãil jsem hlavu fiemenem. ·lapali jsme neustále na tornistry a pu‰ky. Uprostfied fieky jsme se musili zastavit; kamarádi

âeta 2. polního pochodového praporu praÏského 28. pû‰ího pluku. AÏ na ‰est z nich v‰ichni padli u ·abace. 

44 

se vraceli, dál to nejde, je tam pfiíli‰ hluboko a proud pfiíli‰ siln˘. Pojednou dostal kfiik mas spoleãn˘ text: »Srbové jsou uÏ na bfiehu!« Skuteãnû také horizontální dé‰t kulek zhoustl. Stfiely nám uÏ nelétaly nad hlavami, n˘brÏ provrtávaly vodu. Mnozí z nás bûÏeli zpátky do prava, neboÈ se zdálo, Ïe Srbové se blíÏí jenom zleva; druzí chtûli pfieplavat na rakousk˘ bfieh. Pût krokÛ pfied sebou jsem vidûl energicky plavat jednoho dÛstojníka. Jak se mi zdálo, byl to nadporuãík Batûk. Zavolal jsem na nûho jménem, ale nesly‰el mû. Chtûl jsem se pustit za ním, vtom jeho hlava zmizela pod vodou a uÏ se nevynofiila. Buì ho zasáhla stfiela, nebo ho skolila v Drinû srdeãní mrtvice. V‰ude stejn˘ obraz, na tfiicet tonoucích, ktefií kfiiãeli, chroptûli, lapali po vzduchu, vynofiovali se z vody, pokou‰eli zachytit se ve vzduchu a vytáhnout do prázdna.“48 Tak i druhá trestní v˘prava proti Srbsku skonãila krachem, pfiiãemÏ ztráty v tomto sotva dvoudenním boji byly opût obrovské.

Druh˘ neúspûch na Drinû Dal‰í pokus o pfiechod Driny podnikli Raku‰ané, pouãeni pfiedchozími nezdary, v pondûlí 14. záfií, a to opût VIII. a XIII. sborem. ProtoÏe 9. pû‰í divize utrpûla pfii poslední nezdafiené operaci veliké ztráty a 104. domobranecká brigáda byla ve skupinû polního mar‰álka Krausse, spoãívala tíÏe útoku na 21. zemûbranecké divizi. Kromû dûlostfielecké podpory mûla pfievoz jednotek chránit skupina monitorÛ a ochrann˘ oddíl 11. pû‰ího pluku u Raãe. „Po vystfiídání pû‰ího pluku ã. 91 pochodovali jsme pfies Sávu do Slavonie a po prknech pfies fieku Bo‰ut do Grku, kam se 13. záfií pfiestûhovalo ze Sedli‰tû velitelství VIII. armádního sboru,“ vzpomínal pfiíslu‰ník jindfiichohradeckého 75. pû‰ího pluku Karel Beránek. „14. záfií jsme se dostali znovu do ne‰Èastného Srbska a landvefii a 11. pû‰í pluk a my jsme obsadili písãit˘ slavonsk˘ bfieh Sávy. Pfied námi bylo z hustû zarostlého poloostrova Para‰nice sly‰et rachot pu‰ek a dûlové rány. Sáva byla plná rozkládajících jiÏ se nabubfiel˘ch plovoucích tûl mrtv˘ch kamarádÛ z bitvy 8. záfií. Pion˘fii je chytají po cel˘ den a házejí do pfiipravené ‰achty. Vytáhli i dvû mrtvoly v objetí. Byli to dva bratfii, jeden v úplné v˘zbroji, druh˘ nah˘. Skoãil asi jeden pro druhého a utonuli oba. Byl vytaÏen i jist˘ hejtman, kter˘ mûl u sebe 60 000 korun. 16. záfií byla pfievezena 3. ãeta 2. setniny pontonem prohlédnouti srbsk˘ ostrÛvek v soutoku Driny se Sávou u Raãe. 20. záfií pfie‰ly 3. a 4. setnina po pontonovém mostû na Para‰nici, 1. a 2. zÛstaly jako záloha. Tato záloha zÛstala pak i dále na Para‰nici, aby spolu s 11. pû‰ím plukem a 21. zemûbraneckou divisí (28., 29., 6., 7. a 8. zemûbraneck˘mi pluky) 

45 

dobyla povûstné Dammstrasse (hráz, která vedla od soutoku Driny se Sávou pfies »baru«, baÏinu – pozn. autora), zatím co prvnû jmenované setniny a ‰táb praporu odjely 3. fiíjna k Slavonské Mitrovici, aby útoãily na Srby s boku.“49 Postup Para‰nicí se mûl provádût zvolna, krok za krokem, aby se jednotky nepromíchaly, pfiiãemÏ jakmile by to bylo jen trochu moÏné, mûly pfievezené jednotky táhnout za sebou ãety dûl anebo aspoÀ jednotlivá dûla. âtyfii prapory 9. pû‰í divize a její dûlostfielectvo mûly podporovat 21. zemûbraneckou divizi akcí u Sala‰e a Balatumu, aby tam vázaly nepfiítele u Crne bary. Pfiímé vedení operace, jejíÏ tíÏe dolehla na 6. a 7. zemûbraneck˘ pluk, bylo svûfieno generálmajoru Podhajskému. Nepfiítel kladl pfievozu jenom slab˘ odpor, takÏe v 9.50 byla jiÏ pfievezena 2. baterie oddílu polních houfnic ã. 21. Za ní se pfievezla ãtvrtina eskadrony klatovského 14. dragounského pluku. Po snadném obsazení Raãanského kljuãe bylo ihned pfiikroãeno k vybudování pfiedmostí a ke stavbû vozové cesty. Ve vybudovaném opevnûní byla umístûna u kóty 82 druhá baterie houfnicového oddílu 21. Postup Para‰nicí, kter˘ naráÏel jenom na slab˘ odpor nepfiítele, se zastavil v 16.30 v obavû, aby nebyly postupující jednotky ostfielovány vlastním dûlostfielectvem. Druh˘ den ráno Podhajského zemûbranci, posílení dvûma rotami píseckého 11. pû‰ího pluku, obnovili v nepfiehledném, hustû porostlém terénu dotyk s nepfiítelem. „Postupujeme po poloostrovû Para‰nici, pytlovitém cípu vytvofieném ohbím Sávy severnû od ústí Driny,“ popsal tento den ve svém deníku Kisch. „Je dlouh˘ pût kilometrÛ od bfiehu k údajnû betonové a cementové silnici, jeÏ uzavírá cíp u Crna bary. Máme se dostat k této vyv˘‰ené silnici, která vede z Mitrovice pfies Ravnji do Crna bary. Na‰e setnina je poslána na levé kfiídlo a podfiízena plukovnímu veliteli 7. zemûbrany, plukovníku Zappemu. Postup v hustém lese, Raãanském kljuãi, je nebezpeãn˘, ãety a ãásti rojnic se rozdrobily, a jdeme stále kolem mrtvol, které tu leÏí teprve tfii dny a pfiece jiÏ úplnû zãernaly, takÏe mrtví s bíl˘m chrupem, kfiiklavû se odráÏejícím od ãerné barvy obliãeje, vypadají jako orangutani. A od hnilobného zápachu jdou na Ïivé úplné mdloby. V‰ude za kaÏd˘m kefiem trãí zemûbranci, ktefií nechtûjí postupovat, a na‰i dÛstojníci a vojáci nadávají nejen schovávajícím se, ale vÛbec v‰em landverákÛm. Skupiny zemûbrancÛ, které prchaly ze ‰varmlinie (rojnice – pozn. autora), strhly nás nûkolikrát nazpût. Znovu jsme se po kaÏdé shromáÏdili a postupovali dál. Odpoledne poslali kadeta s 20 muÏi pro náboje, mne jako znalce cesty s nimi. Cestou nás dohonili prchajíci landveráci. Ve chvíli se nበoddíl rozprá‰il, brzy v‰ak vzrostl na 120 muÏÛ, kaÏd˘ odÛvodÀoval ústup tím, Ïe jde fasovat náboje. Ov‰em nikoho nepustili pfies most. Pfied mostem zfiídili sanitní pomocné obvazi‰tû. Tady leÏela spousta umírajících a knûz jim udûloval po

46 

slední pomazání. Jeden kadet ve smrtelném zápasu kopal kolem sebe nohama a posléze spadl mrtev z nosítek. Nezapomenutelnû stra‰livé obrazy.“50 KdyÏ ráno 15. záfií leteck˘ prÛzkum pfiinesl zprávu, z níÏ bylo zfiejmé, Ïe nepfiítel vybudoval nové, velmi silné opevnûní na ãáfie Stara brana – Sáva západnû od silniãního náspu a na okrajích Crne bary dvû postavení za sebou, vydal velitel sboru pro 15. záfií rozkaz uspofiádat jednotky a udrÏet dobyté území. 51 Zatímco 2. srbská armáda dokonãovala opevnûní na Drinû, 5. rakouská armáda provádûla pfiesuny v‰ech voln˘ch jednotek k Para‰nici. Ani tentokrát v‰ak nezÛstaly pfiípravy 9. pû‰í divize k pfiechodu Driny utajeny. UÏ 15. záfií si Srbové v‰imli pohybu na rakouském bfiehu a umisÈování baterií. Velitel polní stráÏe na ·íbu pozoroval rakouské dÛstojníky, ktefií provádûli prÛzkum bfiehu. Odpoledne, v 15 hodin, spustili Raku‰ané do Driny proti ·íbu ãlun, v nûmÏ byli slamûní vojáci, aby vyprovokovali srbské obránce ke stfielbû a k odhalení sv˘ch pozic. PraÏsk˘ VIII. sbor stfiedeãního rána 16. záfií útoãil 9. pû‰í divizí na pravé kfiídlo moravské divize v Para‰nici. Ve 4.35 Srbové zjistili, Ïe Raku‰ané postavili most pfies Drinu pfii samém ústí a zahájili pfiechod fieky. O nûco pozdûji zjistili, Ïe se Raku‰anÛm podafiilo postavit mosty dva, a to je‰tû jeden pfies Sávu také u ústí Driny, po nûmÏ pfiecházejí vût‰í jednotky. Rakousk˘ útok byl velmi prudk˘, takÏe srbské jednotky moravské divize první v˘zvy, bojující souãasnû na severu s 21. zemûbraneckou divizí, musely pro jeho odraÏení nasadit v‰echny zálohy. ·esti praporÛm 9. pû‰í divize se podafiilo zaujmout pozice pfied Crnou barou a kolem 10. hodiny navázat dotyk s 21. zemûbraneckou divizí. Rakouská dûlostfielecká podpora na jiÏním a stfiedním smûru útoku zpÛsobila srbsk˘m obráncÛm veliké ztráty, takÏe kolem 9. hodiny zaãal první sled obráncÛ ustupovat. V té dobû jiÏ nemûl srbsk˘ velitel v záloze ani jednoho muÏe. Okolo 17 hodin se Raku‰anÛm podafiilo zmocnit se reduty (pfiedsunuté hradby – pozn. autora) u raãanské celnice. Bûhem noci z 16. na 17. záfií útoãili Raku‰ané z tohoto prostoru je‰tû tfiikrát, ale pokaÏdé byli odraÏeni. PraÏskému VIII. sboru se tedy koneãnû podafiilo po nûkolika marn˘ch pokusech Drinu pfiejít. Za svÛj úspûch vdûãila 9. pû‰í divize dvûma praporÛm 79. pû‰ího pluku, veden˘m podplukovníkem Schöblem, které pfie‰ly Drinu v prvních ranních hodinách. Nov˘ útok podniklo AOK dne 17. záfií na severním kfiídle fronty, kde u Jaraku zaútoãil polní mar‰álek Krauss kombinovan˘m sborem, jehoÏ jádro tvofiila 29. a 7. pû‰í divize. Pro nastávající akci pfies Sávu musel Krauss nejdfiíve své podfiízené jednotky znovu uspofiádat. Z divizního ‰tábu terezínské 29. pû‰í divize udûlal ‰táb sboru, sloÏeného z pûti samostatn˘ch brigád: 57. pû‰í brigádu generálmajora Schöna tvofiily terezínsk˘ 42. a chomutovsk˘ 92. pû‰í pluk, 28. mysliveck˘ prapor (Arad), 27. kanonov˘ polní pluk (Hradec Králové) a polovi

47 

na eskadrony 10. pluku domobraneck˘ch honvédÛ. 58. pû‰í brigádu generálmajora Poleschenského tvofiily jiãínsk˘ 74. a turnovsk˘ 94. pû‰í pluk, 23. mysliveck˘ prapor (Maro‰-Va‰arhely), 9. oddíl polních houfnic (Josefov) a polovina eskadrony 10. pluku domobraneck˘ch honvédÛ. 14. pû‰í brigádu generálmajora Zeid1era tvofiily kecskemétsk˘ 38. a szolnock˘ 68. pû‰í pluk, 21. mysliveck˘ prapor (VídeÀ) a dále doãasnû pfiidûlené jezdectvo a dûlostfielectvo 7. divize. 41. zemûbraneckou brigádu generálmajora Panesche tvofiily 28. zemûbraneck˘ pluk (o 3 praporech), 1. prapor 6. zemûbraneckého pû‰ího pluku a 1 baterie dûlostfielectva. KraussÛv sbor doplÀovala 104. domobranecká brigáda generálmajora Bekiãe. Pro zam˘‰lenou operaci soustfiedil Krauss svou skupinu pro den 16. záfií do prostoru Jarak – Hrtkovci – Nikinci – Budjanovci. Mostní soupravy a v‰echny Ïenijní roty soustfiedil do Jaraku a k Fischer pustû severnû odtud.52 Jednotky skupiny byly je‰tû v pohybu, kdyÏ Krauss oznámil veliteli 5. armády v 5.15, Ïe chce zahájit pfiechod je‰tû t˘Ï den odpoledne u vesnice Jarak, a krátce potom v 6 hodin nafiídil generálmajoru Schönovi obsadit ihned po pfiíchodu k HrtkovcÛm bfieh Sávy, zatímco 58. pû‰í brigáda postaví nutné oddíly k ochranû pfiechodu u Jaraku. Dûlostfielectvo 57. brigády mûlo chránit pfievoz z prostoru HrtkovcÛ a dûlostfielectvo 58. brigády z prostoru Turjan západnû od Jaraku. Stejnû tak mûlo ostfielovat nepfiátelsk˘ prostor na severozápad od Jaraku a boãnû ostfielovat lesní okraj severov˘chodnû od Jaraku, zatímco 57. pû‰í brigáda mûla pfiepravit u HrtkovcÛ pfies fieku malou útoãnou skupinu, která by podnikla v˘pad proti srbskému dûlostfielectvu. Poté mûla 58. pû‰í brigádû pfiejít Sávu, sledovaná 57. brigádou. Pontony mûly dopravit k fiece zaji‰tovací jednotky a ochrann˘ oddíl;53 byl tedy dostatek pfieváÏejícího materiálu. Pfievoz 58. brigády zaãal v 16 hodin a trval do 18 hodin a 57. brigáda se zaãala pfieváÏet ihned za ní. JiÏ od rána nosili rakou‰tí vojáci na ramenou pontony blíÏe k fiece a kopali zákopy podél fieky. Kolem 17 hodin se zaãala pfieváÏet pûchota podporovaná dûlostfielectvem v síle pfiibliÏnû dvou praporÛ, které tentokrát asi po jednohodinovém boji snadno rozprá‰ily fiídce rozestavûné srbské jednotky. Pfievezené jednotky mûly dojem, Ïe narazily na nepfiítele, kter˘ tentokrát kladl slab˘ odpor. Pfiesto byl postup v Maãvû obtíÏn˘, protoÏe ji de‰tû trvající od 13. záfií promûnily v mofie bláta. Terénní obtíÏe a tma zpÛsobily, Ïe 58. brigáda zÛstala stát 400–500 m pfied lesem u Drenovace v kukufiici. Situace 2. srbské armády v Maãvû zaãínala b˘t kvÛli Kraussovû akci kritickou. Rakouská 5. armáda neustál˘mi prudk˘mi útoky vázala moravskou divizi a Krauss pfiecházel znaãn˘mi silami pfies Sávu do jejího t˘lu. Srbská záloha, která byla v prostoru vesnice Prnjavor na krajním jiÏním kfiídle, byla od Jaraku asi 30 km a mohla zasáh

48 

Národní listy z 24. záfií 1914



49 

nout do bojÛ nejdfiíve následujícího dne. To v˘raznû usnadnilo situaci útoãící terezínské 29. pû‰í divizi, která pfie‰la na jiÏní bfieh Sávy pomûrnû lehce obûma brigádami a je‰tû v noci z 16. na 17. záfií postavila u Jaraku most.54 Na severním bfiehu zÛstaly pfies noc je‰tû 14. pû‰í, 41. zemûbranecká a 104. domobranecká brigáda, které mûly pfies fieku pfiejít po mostû následujícího rána 17. záfií mezi 4.–8. hodinou ranní. Dal‰í postup 58. pû‰í brigády, zahájen˘ v ãasn˘ch ranních hodinách 17. záfií, v˘raznû komplikovala vodní ramena severnû od Drenovce, která byla tak blátivá, Ïe do nich útoãící rakouská pûchota zapadala aÏ nad kolena do bahna a musela se ãasto vracet. Blátiv˘ a neschÛdn˘ terén okolo Ribnjaãe stejnû jako rakouské dûlostfielectvo za Drenovack˘m ostrovem nedovolovaly srbsk˘ protiútok proti Jaraku, a proto se srbské jednotky musely omezit jen na obranu Drenovce. Boj 58. pû‰í brigády byl zahájen bez dûlostfielecké podpory, protoÏe spojení s dûlostfielectvem na druhém bfiehu Sávy bylo obtíÏné. Pfiesto brigáda dosáhla jiÏ v 5.30 západního okraje lesa a v 5.55 zjistila, Ïe severní a v˘chodní okraj Drenovce je obsazen nepfiátelskou pûchotou a dûlostfielectvem. Vesnice Drenovac uzavírala smûr k jihu, protoÏe západnû od ní byly neschÛdné baÏiny a v˘chodnû ‰iroká fieka Sáva. Proto Schön navrhl, aby se nûkterá jednotka pfievezla pfies Sávu protivníkovi do t˘la. O to se marnû pokusila 104. domobranecká brigáda, jejíÏ útok byl Srby odraÏen. Zatímco 41. zemûbranecká brigáda útoãila ve smûru Pavlovaãa – ·evarice, odkud mûla obchvátit Drenovac ze západu, Drenovac padl ve 14.30 po zásahu 14. pû‰í brigády, která omylem útoãila na Drenovac namísto ·evarice. Odpoledne 17. záfií tak byly v prostoru Drenovace celé tfii pû‰í brigády, 57., 58. a 14., a také tam pfienocovaly. Podle v˘povûdí zajatcÛ stály proti Raku‰anÛm jednotky srbského 4. jezdeckého pluku, 3. prapor 20. pû‰ího pluku Timocké divize první v˘zvy a jedna jezdecká baterie.55 Aãkoliv byl pfiechod Raku‰anÛ pfies Sávu u Jaraku do t˘lu 2. armády velmi pÛsobiv˘, jeho definitivní úspûch záleÏel pouze na rychlosti, s jakou Raku‰ané vyuÏijí svého úspûchu pfii pfiechodu Sávy. Polní mar‰álek Krauss byl v‰ak pro svou metodiãnost v tomto pfiípadû pomal˘. Tím, Ïe se 17. záfií spokojil jen obsazením ãáry Drenovac – ·evarice, poskytl jednotkám Timocké divize první v˘zvy dostatek ãasu k zaujetí obrany na ãáfie Priãinoviã – Jerez. Ráno 18. zafií kolem 7. hodiny zjistily rakouské jednotky, Ïe Priãinoviã je obsazen nepfiítelem. Boje o Priãinoviã nebyly lehké a 57. pû‰í brigáda jej obsadila aÏ v 17 hodin po znaãn˘ch ztrátách. Timocká divize první v˘zvy, která plnû vyuÏila v˘hod moãálovitého terénu, se houÏevnatû bránila a nepustila rakouské jednotky po cel˘ den kupfiedu. Pod rakousk˘m tlakem pak ustoupila aÏ na ãáru Metkoviã – Belotiã. To poskytlo Raku‰anÛm moÏnost klidnû obsadit vesnici Glu‰ce, pfied

50 

stavující bránu z maãvansk˘ch baÏin, které Raku‰anÛm pÛsobily tolik potíÏí, a Glu‰ce v rukou SrbÛ znamenaly nemoÏnost Raku‰anÛ vyjít z moãálÛ. Této v˘hody v‰ak nebylo dostateãnû vyuÏito a Glu‰ce obsadilo jen nûkolik slab˘ch hlídek. ProtoÏe Potiorek oãekával od Kraussovy skupiny rozhodující vliv na prÛbûh celé bitvy na Drinû a byl o úspûchu jeho akce pfiesvûdãen, da1 16. záfií zastavit operace 6. armády. V této situaci do‰lo 17. záfií na Drinû k nov˘m tûÏk˘m bojÛm. Velitel VIII. sboru chtûl vyuÏít úspûchu 9. pû‰í divize a zmocnit se ãáry Glogovac – Sovljak a vesnice Crnobarski sala‰i. V 8 hodin zahájila 9. divize útok, pfiiãemÏ zatímco na jiÏním kfiídle postupovala snadnûji, její severní kfiídlo jiÏ na samém zaãátku narazilo na silnûj‰í odpor. KdyÏ se po 10. hodinû zastavil stfied, s nímÏ se jiÏní kfiídlo drÏelo na stejné úrovni postupu, aby nevznikla na frontû mezera, cel˘ útok se zastavil. Dosavadní nezdary v Para‰nici a pomal˘ prÛbûh nynûj‰ích bojÛ zpÛsobily nové obavy, takÏe velitel divize telefonicky nafiídil v 11.40 generálmajoru Podhajskému pro pfiípad, Ïe by dal‰í postup nebyl moÏn˘ ani po nasazení v‰ech záloh, bezpodmíneãnû zajistit udrÏení dobytého území. Souãasnû poslal do Para‰nice svou zálohu, 11. pû‰í pluk, jehoÏ ãelo pfie‰lo ve 12.15 most pfies Drinu. V tom okamÏiku byl první sled asi 300 krokÛ pfied opevnûn˘m a silnû obsazen˘m pfiedsunut˘m nepfiátelsk˘m postavením. Za ním bylo vidût asi ze vzdálenosti 1 000–1 200 krokÛ v˘chodnû, ale je‰tû pfied silniãním náspem, hlavní postavení nepfiítele s oãi‰tûn˘m pfiedpolím. Vlastní pûchota a baterie v prvním sledu mûly znaãné ztráty a nemohly dále postupovat. Ve 14.10 zahájil Podhajsk˘ nov˘ útok, kter˘ v‰ak byl odraÏen, a tak vyãerpan˘m Raku‰anÛm nezbylo nic jiného neÏ kolem 18. hodiny boj ukonãit. Zemûbranci 21. divize posílení o vojáky píseckého 11. pû‰ího pluku se mûli následujícího dne zmocnit silniãního náspu a pak vesnice Crne bary. Bûhem dopoledne hlásily hlídky, Ïe nepfiátelské postavení pfied frontou je prázdné. KdyÏ se tyto zprávy ukázaly mylné, byly jednotky generálmajora Podhajského posíleny je‰tû jedním praporem 8. zemûbraneckého pluku. ProtoÏe v‰ak 9. divize nebyla pfiipravena, k útoku toho dne jiÏ nedo‰lo. Následujícího dne 19. záfií útoãili na ãáfie Drenovac – Priãinoviã – Glu‰ci naopak Srbové, kter˘m se ráno 20. záfií podafiilo rakouské jednotky zatlaãit k Noãaji a obsadit Glu‰ce takfika bez boje. Uzveãe a Priãinoviã se Raku‰anÛm podafiilo udrÏet. Aãkoliv provedly srbské jednotky nûkolik protiútokÛ, jeÏ na nûkter˘ch místech pfiinutily rakouské jednotky k ústupu o nûkolik kilometrÛ, pfii‰el nápor Timocké a ·umadijské divize pozdû. Srbské útoky naráÏely na zkonsolidované rakouské jednotky, které mûly vût‰inu dûlostfielectva na jiÏní stranû Sávy, kde mohli Raku‰ané vyuÏít moãály tentokrát ve svÛj prospûch. Pfiesto byla zmafiena Potiorko

51 

Poprava vyzvûdaãe. I tak pracovala propaganda.

va nadûje, Ïe 6. armádû brzy ulehãí Krauss, kter˘ podle pÛvodního úmyslu dále pokraãoval 19. záfií v útoku proti ústupov˘m cestám nepfiítele. V 10.10 dostal generálmajor Schön od prÛzkumn˘ch oddílÛ zprávu, Ïe silnûj‰í srbské síly postupují od Belotiãe na Priãinoviã. Jeho jednotky, chomutovsk˘ 92. pû‰í pluk a 28. mysliveck˘ prapor z Aradu, postupovaly v té dobû z Priãinoviãe na Metkoviã a byly asi v polovinû vzdálenosti. Zastavil je a obrátil jiÏním smûrem s úkolem útoãit na jih. Do 11 hodin mûl sice Schön jasno, Ïe Srbové útoãí na jeho celé frontû, ale srbsk˘ útok vyhodnotil jako krytí ústupu od Driny. V 15.30 v‰ak ohlásil velitel 41. brigády, Ïe se bez pomoci 14. brigády mezi Glu‰ci a Uzveãí neudrÏí, a vzhledem k tomu, Ïe ta jiÏ nemûla volné zálohy, nafiídil Schön na podporu 41. pû‰í brigády protiútok 14., 57. a 58. pû‰í brigádû. ProtoÏe jednotky VIII. sboru mûly 20. záfií souãasnû útoãit od Driny, poÏadoval Krauss, aby se jeho sbor pevnû drÏel na místû, tím spí‰e, Ïe stav vyãerpan˘ch jednotek jeho plukÛ byl na pováÏenou. Mnoh˘m rotám veleli jenom záloÏní dÛstojníci nebo praporãíci a u mnoh˘ch rot nebylo víc neÏ 120 muÏÛ. Od bojÛ z pfiedchozího dne, bohat˘ch na ztráty, zÛstalo muÏstvo mnohdy bez velitelÛ. Jednotky byly navíc rozpt˘lené a za optimálních podmínek by bylo zapotfiebí nejménû jeden aÏ dva dny k jejich novému uspofiádání a zásobení. Vyãerpané jednotky se drÏely jen s vypûtím posledních sil a ofenzivní akce nebyly schopny. MuÏstvo houfnû mizelo z bojového sledu a pomûrnû ãasn˘m zjevem bylo sebepo‰kozování vojákÛ. Proto generálmajor Schön poÏadoval, aby polní ãetnictvo zasahovalo bezohlednû.56 „Kolem nás kulhalo sto vojákÛ se stfieln˘mi ra

52 

nami, které si sami zpÛsobili,“ popisuje tyto scény Kisch. „Vût‰inou byli postfieleni do ukazováãku levé nebo pravé ruky nebo do nohy – podle zaãazen˘ch okrajÛ rány po stfielném prachu se pozná vlastní v˘robek. Témûfi setnina takto zranûn˘ch vojákÛ táhne z divisního sanitního obvazi‰tû pod dozorem polních ãetníkÛ opût do bitevní linie. Jistû se nezmrzaãili v‰ichni sami, ale pfiesto musí pykat za to, Ïe se druzí pokusili vyhnout se boji krvavou obûtí na vlastním tûle. Je uÏ v lidské povaze, Ïe si radûji sami pfiivodíme tûÏké zranûní, neÏ abychom se vystavili moÏnosti, Ïe nás snad postihne zranûní lehãí. VÏdyÈ existuje i sebevraÏda ze strachu pfied smrtí.“57 Dne 21. záfií ohlásil Krauss veliteli 5. armády, Ïe jeho sbor je na konci se silami. Pokraãování v útoku v tomto nesnadném terénu mohlo b˘t zahájeno teprve po získání Glu‰cÛ a aÏ poté, co západní kfiídlo sboru vybfiedne z maãvansk˘ch moãálÛ. ProtoÏe se stál˘ pobyt v dosahu blízké nepfiátelské palby musel nutnû projevit v poklesu morálky a bojeschopnosti obou stran, do‰lo zde k doãasné stabilizaci fronty. Obû strany byly totiÏ natolik vyãerpané, Ïe bez nutného odpoãinku a nov˘ch posil nebyly schopné podniknout Ïádnou ofenzivní akci. Také VIII. sbor na Drinû se pokou‰el o úspûch. ProtoÏe ztráty 21. zemûbranecké divize v pfiedcházejících bojích znemoÏnily podniknout útok dfiíve, pokusil se VIII. sbor, zesílen˘ skupinou generálmajora Salise, 20. záfií zmocnit postavení u silniãního náspu. Postup byl zahájen v 9.15 a nenarazil na Ïádn˘ odpor. PrÛzkum hlásil, Ïe pfiedsunuté nepfiátelské postavení je vyklizené. V 9.20 zaãala sporadická stfielba a v 9.45 bylo hlá‰eno, Ïe chebsk˘ 73. pû‰í pluk 9. pû‰í divize narazil na siln˘ opûrn˘ bod a dal‰í postup zastavil. Podporu mu mûli poskytnou Podhajského zemûbranci, ktefií se kolem 10.45 dostali na 800 krokÛ k srbsk˘m pozicím na silniãním náspu. Po opakovaném naléhání velitele sboru, kterému se zdál postup stále pomal˘, uloÏil velitel divize Podhajskému, aby uãinil v‰e pro splnûní úkolu a podfiídil mu ve 14.15 divizní zálohu. Dal‰í útok, zahájen˘ v 17 hodin, v‰ak opûtovnû ztroskotal v palbû srbsk˘ch dûl, pu‰ek a kulometÛ, takÏe brzo hlásil 11. pû‰í pluk, Ïe se zakopává a útok zastavuje. Po tomto nezdafieném pokusu pokou‰el VIII. sbor ‰tûstí za rozbfiesku následujícího dne. TíÏe útoku mûla opût spoãívat na 21. zemûbranecké a 9. pû‰í divizi. Pro povzbuzení bojové morálky bylo jednotkám oznámeno, Ïe srbská vojska jsou silnû vyãerpaná, boje pfiedstavují poslední vypûtí srbsk˘ch sil a Ïe srbské banky v Kragujevci a âaãku byly upozornûny, aby své cenné papíry ihned pfiestûhovaly do Ni‰e. Aby úspûch byl jistûj‰í, nesmûla Ïádná jednotka ustoupit za Ïádn˘ch okolností ani o krok zpût. Velitelé museli osobnû postupovat v ãele sv˘ch jednotek, aby je strhli sv˘m osobním pfiíkladem. Plánovan˘ rakousk˘ 

53 

útok se v‰ak v dÛsledku noãního srbského v˘padu proti pozicím 18. pû‰í brigády opozdil. Útoãící skupiny postoupily do poledne 300–400 krokÛ ve spojení s 18. brigádou, která pfiekonala zastavení 73. pû‰ího pluku nasazením záloh – praporu 79. pû‰ího pluku. Po 14. hodinû postup rakousk˘ch jednotek zastavila srbská postavení chránûná drátûn˘mi pfiekáÏkami. Nûkolik hodin stálo 21. zemûbraneckou divizi znaãné ztráty. Ranûní museli ãekat dlouho, mnohdy aÏ do soumraku, na odnesení z boji‰tû, protoÏe srb‰tí vojáci nebrali ohled ani na ranûné, ani na nosiãe ranûn˘ch. Obû strany, jejichÏ zákopy od sebe procházely na nûkter˘ch úsecích jen pár desítek metrÛ, se vyãerpané pfiedchozími boji vzájemnû provokovaly, ale na víc uÏ nemûly síly. Devátá pû‰í divize sice dobyla bûhem dopoledne prav˘m kfiídlem hospodu Srbská Raãa, ale pfiesto v˘sledky vytrval˘ch útokÛ obou divizí nijak neodpovídaly ztrátám, neboÈ silniãní násep Crna bara – Ravnje, neblaze proslul˘ v maãvansk˘ch bojích, zÛstal nadále v rukou SrbÛ.58 Potiorek se tedy zklamal, pokud spoléhal na rozhodn˘ úspûch 5. armády, protoÏe Krauss se z maãvansk˘ch moãálÛ nedostal a také VIII. armádní sbor se marnû pokou‰el o to, aby se dostal vlastními silami z poziãní války. Jeho nov˘ útok na Para‰nici 23. záfií byl na silniãním náspu opût odraÏen a souãasn˘ útok 104. domobranecké brigády se nedostal pfies bláta fiíãky Zasavice. Pfies nepfiíznivé hlá‰ení velitele 21. zemûbranecké divize o moÏnostech dal‰ího útoku nafiídil velitel sboru 23. záfií veãer zaútoãit následujícího dne na srbská postavení. Útoãící jednotky si pfiipravily prkna, Ïebfiíky, kukufiiãné snopy a pytle s pískem, které mûly usnadnit pfiechod pfies drátûné pfiekáÏky. Pfii ranním rozbfiesku 24. záfií v‰ak pfiípravy k útoku u 21. zemûbranecké divize nebyly ukonãeny a protáhly se aÏ do odpoledních hodin. U 9. pû‰í divize trávila její 18. pû‰í brigáda celou noc pod vytrvalou srbskou dûlostfieleckou palbou a jen s námahou drÏela své dosavadní pozice. Na jejím úseku bylo evidentní, Ïe se rakouská pûchota nehne, pokud nebude nepfiátelské dûlostfielectvo zniãeno. Pfii pfiestfiihování drátÛ narazili Ïenisté a hlídky na ãetné, plánovitû rozloÏené miny, z nichÏ pût vybuchlo. Aãkoliv rakouské dûlostfielectvo zpÛsobilo nemalé ztráty srbské pûchotû, dûlostfielectvo protivníka se mu umlãet nepodafiilo. Kolem 20. hodiny pfii‰el rozkaz velitele VIII. sboru, podle kterého mûl odkládan˘ útok probûhnout v noci na 25. záfií bez dûlostfielecké pfiípravy. Dûlostfielecká palba mûla b˘t zahájena aÏ poté, co první vlna opustí vlastní zákopy. Zálohy byly umístûny tak, aby jednak mohly podchytit jednotky pfii neúspûchu, jednak aby byly po ruce pro pfiípad potfieby. Pfii eventuálních nepfiátelsk˘ch protiútocích mûly jednotky radûji vydrÏet, neÏ ustoupit. Kdyby mûly úspûch, mûly proniknout aÏ do ãáry koleno Driny – Vasiljeviãovy koliby – silniãní násep a ãelit 

54 

nepfiátelsk˘m protiútokÛm ze smûru Omerov ãardak. Tak jako 9. divize vyrazily jednotky 21. zemûbranecké divize ke zteãi 25. záfií ve 3.30 na celé frontû souãasnû a jiÏ z mimofiádnû intenzivní pûchotní i dûlostfielecké palby se dalo usuzovat, Ïe narazily na siln˘ odpor. Pronikly sice aÏ k drátûn˘m pfiekáÏkám, ale nemohly dále a zalehly. KdyÏ také 18. pû‰í brigáda byla zastavena a zakopala se, generálmajor Podhajsk˘ se rozhodl nepokraãovat v útoku, kter˘ se zmûnil v jatka, a nafiídil sv˘m jednotkám, aby se zakopaly.59 ProtoÏe vyãerpaná rakouská 5. armáda potfiebovala doplnit své jednotky z pochodov˘ch útvarÛ, stejnû jako scházející stfielivo, byl dal‰í ofenzivní postup odloÏen na 29. záfií. Av‰ak i po tomto datu skonãily v‰echny rakouské pokusy o postup takfika bez úspûchu, coÏ pfiinutilo 5. armádu k úplnému zastavení ofenzivních operací v Maãvû na obou frontách. V nedûli 4. fiíjna se útok 5. armády úplnû zastavil. Oba soupefii tak stáli proti sobû v Maãvû celkem neãinnû aÏ do konce fiíjna. „Z nádraÏí jsme pochodovali k Sávû, kde na nás ãekala loì, aby nás pfieplavila na bosenskou stranu,“ vzpomínal na podzimní kampaÀ v Srbsku pfiíslu‰ník bene‰ovského 102. pû‰ího pluku Karel TÛma. „Tam jsme se utábofiili na jedné pûkné louce, kde jsme zÛstali 3 dny. V tûch tfiech dnech jsem si prohlíÏel okolí, a aã to bylo zakázáno, ‰el jsem se podívat trochu dál. Asi pÛl hodiny cesty od nás byl vojensk˘ pomník; myslil jsem, Ïe je to pomník z bosenské okupace, ale jaké bylo moje pfiekvapení, kdyÏ jsem na nûm ãetl jméno 102. pluku a váleãn˘ch obûtí. Vrátil jsem se a fiíkal jsem o tom svému ãetafii; ten mi vysvûtlil, Ïe je to pomník na‰ich hochÛ, ktefií padli na Drinû 8. záfií. Asi za 5 dní rozdûlili cel˘ nበpochodov˘ prapor mezi jednotlivé ãásti pluku, já pfii‰el k 9. feldkumpanii (polní rota – pozn. autora). Jaká radost, kdyÏ jsme se tu se‰li známí. Já jsem se se‰el s kamarádem Hromasem. Co se tak spolu radujeme, vidím náhle na silnici prach a hned nato vojáky od 11. pluku píseckého. Byl to pochodov˘ prapor, sloÏen˘ z prvních nováãkÛ. Vzpomnûl jsem na na‰eho kamaráda Josefa Krízla, s nímÏ jsem byl na bytû ve Vrklici. Ptám se hochÛ, zda není mezi nimi, odpovûì byla, Ïe ano. Voláme proto Josefa Krízla. Hlásil se nám jednoroãní dobrovolník. Ptáme se dále, aÏ najednou ho poznáváme a voláme. Jak sly‰el své jméno, vyskoãí ze fiady a zaãneme se objímat. Shledání bylo dojemné, dával nám cigarety, ale na mnoho fieãí není ãasu. Podáváme si ruce, dáváme si políbení a uÏ musí dále. Teì také nám nastává pfieskupení. Trubaã troubí »verkaterunk« (nástup – pozn. autora), jdeme v‰ichni dohromady, pfiijde obrstlajtnant (podplukovník – pozn. autora), stoupne si na stupínek, pfiedem od pion˘rÛ pfiipraven˘, a zaãne k nám hovofiit: »Vojáci, pfii‰li jste potrestat nezdárné Srby, ktefií pfiepadli na‰i fií‰i. Proto apeluji na vás, abyste byli udatní, 

55 

jakoÏto stafií potomci udatn˘ch táboritÛ.« Po své fieãi dal k sobû zavolat dÛstojníky od celého pluku a nám dal »abtreten« (rozchod – pozn. autora). Ptám se jednoho star‰ího záloÏníka, co fiíká jeho fieãi, a ten mi povídá: »Hochu, ten blbne!« Ptám se, proã utekli ze Srbska, Ïe tam bylo mnoho rakousk˘ch vojákÛ. Dostal dopal i na mne a povídá: »Ty blbne‰ jako ten obrstlajtnant.« Vypravoval mi potom v‰e, co vidûl na vlastní oãi. ·lo nás do Srbska ãtyfii tisíce a vrátilo se nás 700.“60 AÏ do konce fiíjna spolu svádûly obû strany v Maãvû drobné zákopové ‰arvátky, které zvlá‰tû Srby, jako technicky mnohem slab‰í, velmi vyãerpávaly. NepfietrÏité de‰tû promûnily Sávu v mofie bláta, zákopy byly stále plné vody a jejich udrÏování vyÏadovalo znaãnou námahu u obou protivníkÛ. To v˘raznû zkomplikovalo situaci 9. pû‰í divize v pozicích na bfiehu Driny. Hladina fieky totiÏ stále stoupala a voda se rozlévala aÏ k silniãnímu náspu. Navíc hrozilo nebezpeãí, Ïe Drina pfii tak vysoké vodû zmûní svÛj tok, jak to má pfii takov˘ch okolnostech ãasto ve zvyku. Uprostfied fronty 73. pluku vytvofiila 100–200 krokÛ ‰iroké rameno, kter˘m odtékala voda do Sávy. ProtoÏe 9. divize musela opustit svoje pozice co nejdfiíve, rozhodl se její velitel zaútoãit. Rakouské posily byly je‰tû na pfiesunu, kdyÏ 24. fiíjna rakousk˘ útok zaãal. Do pondûlí 26. fiíjna se SrbÛm dafiilo rakouské útoky je‰tû jakÏ takÏ odráÏet, ale útoky VIII. sboru provedené 27. fiíjna mûly v‰e zmûnit. Po silné dûlostfielecké pfiípravû, která doslova pfieorala srbské zákopy tak, Ïe je nebylo moÏné ani rozeznat, se srbsk˘ odpor zlomil. PraÏská 9. pû‰í divize pronikla severov˘chodnû od Crne bary a 21. zemûbranecká divize, která pÛvodnû mûla v úmyslu podporovat útok jenom palbou, se pfiipojila k útoku severnû od ní. Aãkoliv mûl VIII. sbor znaãné ztráty, pfiece jen dosáhl v˘znamného úspûchu, protoÏe po nûkolik nedûl tvrdû hájené postavení na silniãním náspu koneãnû padlo. Srbské velení pfiikázalo své 2. armádû v následujících dnech ústup z druhého obranného postavení k Ceru. V noci z 30. na 31. záfií, kdy srbská 2. armáda vyklidila pozice, boje o pfiechod pfies Drinu a Sávu v Maãvû skonãily.61 „Zatím na Para‰nici, jejíÏ ovzdu‰í bylo prosyceno protivnou opojnou vÛní vrbice a divokého bal‰ámu, pfiipomínající pach na‰ich hfibitovÛ, obû zbylé setniny za neustál˘ch dûlostfieleck˘ch bojÛ budovaly zákopy a spojovací prÛchody,“ vzpomínal pfiíslu‰ník jindfiichohradeckého 75. pû‰ího pluku Karel Beránek. „25. záfií za prudké palby ruãnic s vût‰ími ztrátami obsadily první linii. ·patn˘m zásobováním a nachlazením onemocnûlo mnoho vojákÛ úplavicí. ProtoÏe se prapor nedoplÀoval – byl urãen na vyhynutí – nebyli nemocní ani posíláni do zázemí. Úãinn˘ch lékÛ proti této nemoci nebylo, a tak uboÏáci trpûli dvojnásob. 28. záfií ‰turmovali vojáci 11. pû‰ího pluku bez úspûchu na Dammstras

56 

se, táhnoucí se od Srbské Mitrovice pfies Noãaj, Banovo Polje aÏ k Crne Bafie v délce asi 20 km. 3. fiíjna bylo ujednáno pfiímûfií, aby byly zakopány rozkládající se a ‰ífiící otravn˘ pach mrtvoly rakousk˘ch i srbsk˘ch vojákÛ. Teprve 28. fiíjna dobyta silnice, která zdrÏela postup nejménû o mûsíc, vlastnû jen hrdinností srbského vojska. U Banova Polje srazily se opût v‰ecky 4 setniny v celek a postupováno liduprázdn˘mi vesnicemi; Crnou Barou za ustaviãn˘ch men‰ích bojÛ, pfies Glagovac, Klenje, Dublje, ·títary do ·abace. Byl to hrÛzn˘ pohled na úplnû zniãené mûsto se stopami zvûrstev maìarsk˘ch hord.“62 Válka v Srbsku byla vedena nesmifiiteln˘m, místy dokonce nehumánním zpÛsobem. „Dne 25. fiíjna dorazili jsme do Plané,“ vzpomínal domobranec 9. pluku Josef Chalupeck˘. „Kudy jsme ‰li, samé rozbité a vypálené kuãe, v Plané ‰kola rozbofiena a vypálena, kasárna pohraniãních myslivcÛ vypálena a vojsko rozprá‰eno. Pochodujeme dále aÏ do vesniãky Mekagrudy, dále to uÏ ne‰lo. Se v‰ech stran sbíhali se k nám pohraniãní myslivci a Ïádali o rychl˘ pochod do skal. Co se tak chvíli generální ‰táb radil, bûÏí se skály 4 vojáci BosÀáci a nesou cosi zabaleného ve stanovém plátnû. PoloÏili balík na zem, odkryjeme to a musili jsme se s hnusem obrátit. Byl pr˘ to desátník âech, oãi vypíchané, nos ufiíznut˘, u‰i ufiezané, hlava k nepoznání. Ihned byl vydán rozkaz rozvinout bitevní ãáru a rychle postupovat do skal, aby se pr˘ alespoÀ nûkter˘ komit za ten ãin ztrestal. Dalo to hodnû práce, neÏ je vyslídili. Odplatu za to vzali.“63 Rakousko-uherská strana trpûla pfiepady obyvatelstva uchylujícího se k partyzánsk˘m zpÛsobÛm boje, ale i pomûrnû zákefin˘mi zpÛsoby boje ze strany srbské armády. „Náhle zaznûla u SrbÛ polnice, zastavili jsme na okamÏik úlekem palbu a poznali, Ïe i naproti zastavili palbu,“ vzpomínal Kisch. „Nade zdí se zvedl bíl˘ ‰átek. Vykfiikli odtud nûmecky nበpovel: »Feuer einstellen!« (Zastavit palbu! – pozn. autora). Nestfiíleli jsme. Z otvoru ve zdi vystoupil mlad˘ srbsk˘ dÛstojník, v ruce bíl˘ ‰átek. Zvolal: »Offiziere vor!« (DÛstojníci vpfied! – pozn. autora). Hejtman Wagner vyskoãil a chtûl (nevidûl jsem ho) vyjít vstfiíc nepfiátelskému dÛstojníkovi. Neu‰el v‰ak ani dva kroky, kdyÏ zasaÏen klesl. Vidûl jsem, jak srbsk˘ poruãík skoãil zas zpût za svÛj kryt. Teì se na nás snesl tajfun ruãních granátÛ a stfiel z pu‰ek, zeì se stala sopkou a nepfiátelské dûlo vychrlilo na nás kartáãe. Vûtve stromÛ se lámaly a my myslili, Ïe se les skácí.“64 Odpovûdí byla podezíravost vÛãi civilnímu obyvatelstvu, hromadná zat˘kání a popravy mnohdy nevinn˘ch lidí. „Minuli jsme plukovníka, jemuÏ právû pfiedvedl ãetafi pût ãuÏÛ (srbsk˘ venkovan, zde hanlivû pobuda, pytlák – pozn. autora). PlukovníkÛv poboãník, kter˘ mûl ãerné v˘loÏky, zeptal se ãetafie: »Kdo vidûl, Ïe stfiíleli?« – »Pan hejtman a deset lidí!« – »Vidûli to urãitû?« – »Ano.« Pût vesniãanÛ musilo ihned za náspem pokleknout a v˘stfiely pohraniãniho ro

57 

je tfieskly proti nim. Nejmlad‰ímu bylo asi 15 let.“65 „V té vesnici jsme byli asi dva dni,“ vzpomínal pfiíslu‰ník bene‰ovského 102. pû‰ího pluku Karel TÛma. „V té dobû tam obûsili na‰i jednoho starého komitáãe, na kterého jsem se ‰el podívat. Ptám se hochÛ od dûlostfielectva, co provedl, a oni fiíkají, Ïe stfielil na jejich pozorovatele. Vidím odsouzence, jak jde, chudák, ohnut˘, ke stromu, kde je pfiipraven provaz a soudek, na kter˘ si musil stoupnout a ãekat, aÏ nad ním hejtman pfieãte rozsudek. Netrvalo to dlouho, a vojáci mu dávají oprátku. Poslední jeho, co fiekl, bylo: »Îivia Srbia!«“66 „Koneãnû dojíÏdíme do Jaraku, obce, poloÏené na bfiehu Sávy,“ vzpomínal Oldfiich ·il, voják VIII. praÏského sboru. „Jarak, aã patfiil Rakousku, obydlen byl pfii vypuknutí války vût‰inou Srby, z ãásti Chorvaty. Srbové, jak známo, pokud bydlili na rakouském bfiehu Sávy, nebyli nikdy pfiáteli dvouhlavého orla. K˘msi byl jsem upozornûn, Ïe dole u bfiehu fieky byla den pfied na‰ím pfiíchodem vykonána poprava representantÛ obce, jimÏ bylo pr˘ dokázáno spojení s pokrevn˘mi bratry na druhém bfiehu Sávy. ·li a uvidûli jsme je: starosta, uãitel a pop – tfii typické hlavy SrbÛ mezi dvûma nádhern˘mi javory na kládû, do korun obou stromÛ zaklínûné. Vypoulené oãi, vypláznut˘ jazyk a zbytky pûny kolem úst, to byly poslední známky Ïivota tfií uboÏákÛ, prvních obûtí rakouské polní justice z roku 1914. S dlouh˘mi vlasy obû‰encÛ pohrával si jiÏní vítr. A my, hanbíce se za lidskou kulturu, vraceli jsme se se smutkem v du‰i mlãky ke sv˘m fiadám. Vysoko nad námi s kfiikem krouÏilo hejno vran.“67 JiÏ 17. záfií musel císafi Franti‰ek Josef bûsnícím vojákÛm nafiídit, aby perzekuãní opatfiení byla provádûna pouze v pfiípadû skuteãného podezfiení a zamezilo se násilí na „loajálních elementech“. Pro ãeského vojáka znamenala nûkdy slovanská pfiíbuznost se Srby alespoÀ záchranu holého Ïivota. TotéÏ ale platilo naopak a pfies tvrdost obou stran na frontû lze konstatovat, Ïe vzájemn˘ vztah SrbÛ a ãesk˘ch vojákÛ byl vût‰inou jin˘ neÏ v pfiípadû MaìarÛ nebo Raku‰anÛ. „Nበporuãík zavolal si desátníka Maulera a dal mu rozkaz, aby si vzal tfii muÏe, ‰el s nimi na levé kfiídlo k 7. zemûbraneckému pluku a hlásit se jako spojka 102. pluku,“ vzpomínal pfiíslu‰ník bene‰ovského 102. pû‰ího pluku Karel TÛma. „Kaprál vybral si mne, Hrada a je‰tû jednoho. Vy‰li jsme asi k 10. hodinû a teprve kolem 5. hodiny pfiicházeli jsme k oznaãenému místu, kde jsme mûli zastihnouti 7. zemûbraneck˘ pluk. Netrvalo ani 15 minut, najednou zãista jasna vy‰la rána z pu‰ky a zrovna nám nad hlavami. Hned jsme poznali, Ïe to jsou na‰i, ale oni nás mûli za Srby. Mávali jsme na nû, pfiestali stfiílet a ‰li k nám. Pluk ‰el hned za nimi. Kaprál se hlásil u obr‰ta (plukovník – pozn. autora) jako spojovací patrola od 102. pluku, obr‰t lístek podepsal a oznaãil nám smûr, kde bude asi nበpluk. Rozlouãili jsme se s lantveráky, ktefií za námi kfiiãeli »dráteníci« (v˘smû‰né, hanlivé 

58 

Vojáci a dûti. Ve skuteãnosti vztah civilního obyvatelstva a rakouské armády v Srbsku tak idylick˘ nebyl.

oznaãení pro spojafie a spojky, odvozené od dráteníkÛ vandrujících dÛm od domu – pozn. autora). ·li jsme dlouho do noci, aÏ jsme pfii‰li k malé vesniãce. Psi spustili hrozn˘ povyk, civilové vycházeli ze sv˘ch kuã a dÛkladnû si nás prohlíÏeli. Pro tmu jsme dále nemohli, vlezli jsme tedy do jedné chalupy. Jeden Srb hned se nás ptal, zdali jsme Maìafii. My Ïe ne, Ïe jsme âe‰i, ale tomu nerozumûl a stále tvrdil: »Neznám âecha, tys ·váb, jebemti boga.« Kaprál povídá: »Kluci, teì jsme vlezli, kam jsme nemûli. Mûli jsme zÛstat venku.« Srb se mne ptal na moje mûsto, jmenoval jsem Bene‰ov. Teprve, kdyÏ jsem fiekl Praha, byl ve svém. Hned fiekl, Ïe zlatou Prahu zná. Ptal jsem se ho, jak to pfiijde, Ïe Prahu zná a âechy ne. Vysvûtlil nám, Ïe za turecké války leÏel ranûn˘ v bolnici (nemocnice – pozn. autora) a tam Ïe byla jedna sestra z Prahy a Ïe byla moc hodná. Hned nám pfiinesl kukufiiãn˘ chléb a rakiji, a nutil nás do jídla i pití. KdyÏ jsme odmítli, ubezpeãil nás, Ïe chléb je dobr˘, a sám z nûho jedl. Mûli jsme hlad, nedali jsme se dále nutiti a jedli jsme i pili rakiji. Kaprál i druzí dva se namázli pod obraz, jen já ne, ale spí‰e ze strachu, a ne, Ïe bych to nepil. V té kuãi shromáÏdila se skoro celá dûdina, a na‰i ho‰i, jak byli namáznutí, zaãali zpívat Hej, Slované ! Tomu Srbové rozumûli, smekali ãapky a provolávali nám slávu. Spát se nám nechtûlo, dobfie jsme se bavili, ale najednou nûkdo tluãe na okno. Dûda jde otevfiít, a jaká hrÛza! Pfied námi stojí devût SrbÛ s pu‰kami! Do nás jako kdyÏ hrom uhodí. ZÛstali jsme stát, ani ruce nahoru jsme nedali, Ïe se vzdáváme. Jeden Srb k nám pfiistoupil a ptal se, nemáme-li rakije. Domácí li

59 

dé hned ji pfiinesli a pili jsme spoleãnû s nimi nanovo. Namazaní jsme byli v‰ichni, i Srbové, já jsem se napil tolik, Ïe jsem nevûdûl, co dûlám, a také z radosti, Ïe nám neufiezali jazyky nebo pfiirození, jak nás na‰i dÛstojníci stra‰ili.“68

Vítûzství na Drinû a postup k Valjevu Po doplnûní proviantu a stfieliva dne 24. fiíjna obnovil Potiorek ofenzivu. Pátá armáda nyní sestávala z VIII. a z kombinovaného sboru a její jádro tak tvofiily pluky z ãesk˘ch zemí, XIII. sbor byl pfiiãlenûn k 6. armádû. „Úter˘ 27. fiíjna 1914,“ zapsal si do svého deníku Kisch. „V 7 hodin ráno byl útok, kdyÏ jiÏ 25 minut pfiedtím ustala kanonáda. Boj na kilometrové frontû od Omerova âardaku aÏ k bfiehu Driny u Srbské Raãe (9. pû‰í divise, kde jsme zafiazeni, je vpravo od 21. zemûbranecké divise) zahájil 1. prapor na‰eho pluku. Pak pfii‰ly oba na‰e druhé prapory a ostatní pluky. Srbové byli pfiekvapeni, protoÏe jsme leÏeli po mnoho nedûl proti sobû a myslili jsme jiÏ, Ïe se k sobû nikdy jinak nepfiiblíÏíme, leda pod zemí; tomu nasvûdãovaly také prÛkopy, které jsme prokopávali my i nepfiátelé kaÏd˘ ze sv˘ch posic. V hrÛze prchali odtud, kdyÏ jsme se objevili na posledních pfiíãkách Ïebfiíku, vy‰vihli se pfies kryt a zaznûlo »hurá!« a signál k útoku. Jenom Srbové, ktefií nás z boku zahrnuli palbou ze zákopÛ pfiedsunut˘ch proti na‰im útoãn˘m postavením, stfiíleli zufiivû po Raku‰ácích Ïenoucích se útokem kolem nich vpfied a zasahovali je ze strany nebo ze zadu. Za pût minut jsme dorazili do srbsk˘ch zákopÛ a vyãistili je od posledních muÏÛ, ktefií kladli odpor. Za prchajícími letûly v˘stfiely; kdo nemohl dost rychle prchnout, nebo byl tûÏce ranûn, zÛstal leÏet a prosil o milost, odhodil zbraÀ a zdvihal ruce do v˘‰e. »Nepucat, nepucat!« – »Nestfiílet, nestfiílet!« Útok se nezastavil u srbsk˘ch posic, n˘brÏ pokraãoval aÏ za silniãní hráz, která je jiÏní hranicí poloostrova Para‰nice a jejíÏ jméno se za poslední dva mûsíce vyslovilo dennû více neÏ stokrát a v na‰í mysli byla ãímsi nedosaÏiteln˘m. Teì jsme se po ní hnali a vidûli, Ïe je to praobyãejná silnice, asi tak na dvoumetrovém náspu. Nebyla ani vybetonovaná, nefikuli vycementovaná (jak psaly v‰echny noviny). Kromû toho silnici rozbily na‰e granáty. Zastavili jsme se, teprve aÏ byl na pováÏenou poãet srbsk˘ch zajatcÛ a vojákÛ, ktefií je musili hlídat, i na‰e vyãerpání. Za nûkolik minut jsem pádil s hlá‰ením po dobytém území. Jak to tu vypadalo! Kfiik a sténání ranûn˘ch, tam vyjednávání se zajatci, jinde zase úpûnlivé prosby ranûn˘ch k saniÈákÛm, pach mrtvol, které celé t˘dny hnily nepohfibeny na tomto pásmu nedosaÏitelném pro obû strany, tamhle zas v jed

60 

nom krytu tfii Srbové pfiitisknutí k sobû a zabití jedním granátem; zohavené stromy, kmeny a vûtve sraÏené v˘stfiely, zemû rozrytá a rozbrázdûná vybuchl˘mi granáty a posetá stfielami, kter˘ch se sem vystfiílelo nespoãetnû kaÏdou noc, protoÏe jsme nevidûli nepfiítele, a pfiece jsme chtûli proniknout temnotou. Tady leÏí vesel˘ hejtman Spudil. Granát mu utrhl hlavu, je vidût jenom krk a pravé ucho; o nûco níÏ úplnû nová vycházková uniforma zbrocená krví. Vedle nûho leÏí na zemi dva telefonisté smeteni navÏdy t˘mÏ granátem. Na otevfieném poli leÏí dÛstojník s prostfielenou hlavou, revolver vedle sebe, je jiÏ úplnû Ïlut˘, jen je‰tû slabû chroptí, a i jeho chroptûní zmlká. Je to nadporuãík Kuãera. Znám jeho nevûstu. V celtách a na nosítkách odná‰ejí ranûné, asi tfii sta na‰incÛ, dvû stû SrbÛ. Srbové jsou vyhladovûlí, nûktefií kdyÏ pfiedtím prosili, abychom je nemuãili, abychom je neusmrtili – Ïebrají napfied o chléb, pak o slaninu a koneãnû o tabák. Dostanou v‰ecko, Ïádn˘ z na‰incÛ by nedostal tolik od kamaráda. Teì, kdyÏ po sobû nestfiílíme, kdy nemusí padnout jeden, aby nepadl druh˘, jsme zase bratfii. Trpí jako my a jsou ubozí. Teì vlastnû uÏ ne, budou daleko od stfielby a doufejme, Ïe v Rakousku budou lépe zásobeni neÏ na frontû. NeboÈ u nepfiítele, jak se zdá, je veliká bída. V‰ichni v‰ak neprosí. Nûktefií mûli v sobû uÏ tfii kule, a pfiece se je‰tû bránili, a kdyÏ jsou ted zajati, mûfií si nás nenávistn˘mi pohledy a jen s odporem pfiijímají lékafiskou pomoc.“69

Dobytí Valjeva 16. listopadu 1914 v dobové kresbû 

61 

V pátek 30. fiíjna nafiídil velitel 2. srbské armády z obavy pfied obklíãením vyklizení Maãvy. „Po pfiechodu pfies Drinu zapoãal nyní pochod do vnitra Srbska, pln˘ útrap, za stál˘ch bojÛ,“ vzpomínal na tuto dobu ãesk˘ pfiíslu‰ník XVI. sboru Franti‰ek âastalovic. „Silnice, dlouh˘mi de‰ti promûnûné v tekoucí potoky bláta, sk˘taly jedineãn˘ pohled. Prchající srbské obyvatelstvo zanechávalo v‰e na silnicích leÏet, co mu bylo na útûku zbyteãn˘m zatíÏením. Nejenom vûci domácího zafiízení, n˘brÏ i hladem a útrapami vysílené domácí zvífiectvo leÏelo kolem silnic zcepenûlé. Vrchol bídy zraãil se v tom, Ïe mezi mrtvolami, leÏícími podél silnic, bylo moÏné vidût matky, které pfiedãasnû porodily v dÛsledku námahy na neschÛdn˘ch cestách. Dûcka i s kolíbkou zanechávaná svému osudu nebyla niãím zvlá‰tním. Starce, stojící po pás v blátû zabofiené, bylo moÏné vidût dennû.“70 Souãasnû zahájila na jihu rakouská 6. armáda postup proti Valjevu. PfiestoÏe Srbové zpevnili svoji obranu pfiesunem 1. armády na jih proti této armádû, a tím také zkrátili svoji frontu, zastavit postup nepfiítele se jim nepodafiilo. V nedûli 1. listopadu dobyla 29. divize pro ni symbolické mûsto – ·abac; 58. brigáda útoãila s podporou monitorÛ a tûÏkého dûlostfielectva na mûsto od severu, 57. brigáda ji podporovala od západu a severozápadu. V následující dny pokraãovala 5. armáda v generálním útoku na celé délce fronty mezi Sávou a Drinou. Tak jako v pfiedchozích dnech naráÏeli útoãníci na houÏevnat˘ odpor srbsk˘ch obráncÛ. Mezi ãesk˘mi vojáky se smutnû proslulou stala zejména fieka Kolubara, která se 27. listopadu u Konatic stala osudnou zejména jindfiichohradeckému 75. pû‰ímu pluku. „Postupovali jsme jiÏním smûrem na Braule, na planinu spofie porostlou kefii a stromy,“ vzpomínal na osudy 1. pochodového praporu jindfiichohradeckého 75. pû‰ího pluku jeho pfiíslu‰ník Karel Beránek. „·varmlinie (rojnice – pozn. autora) byla mezi potokem Tamnavou, Kolubarou a Lukavicou. Podél na‰eho levého kfiídla stály za Lukavicou ojedinûlé kÛãi u silnice, vedoucí pfies Konatice. Kota 147 byla obsazena Srby. Ti po nás stfiíleli se strany, a proto jsme mûli prvé vût‰í hromadné ztráty na mrtv˘ch a ranûn˘ch. Ho‰i se krãili ve kfioví, domnívajíce se, Ïe jsou dostateãnû kryti, ale z koty bylo v‰e krásnû vidûti jako na talífii. Proã bylo obûtováno tûch 300 lidí, dobfie jsme hned nechápali, snad tím chtûlo na‰e velení odvrátit pozornost SrbÛ od jin˘ch sv˘ch podnikÛ. BohuÏel, vysvûtlení nedalo na sebe dlouho ãekat. Na kopci povstal pojednou velk˘ kfiik. Nevûdûli jsme, co je, a stfiíleli do v‰eho. Pojednou uvidûl tam plukovník rakouské vojsko a palbu zastavil. To dostal se 92. p1uk na kopec, svedl urputn˘ boj se Srby a proto ten pokfiik. AÏ do osudného dne 27. listopadu byly pfiestfielky. Na‰e 4. setnina pfiiléhala k praporu 88. pû‰ího pluku, ale ne dost tûsnû, zÛstala mezi nimi meze

62 

ra, pfied níÏ byl mírn˘, mlad˘m lesem porostl˘ svah asi 100 krokÛ, a ta byla pfiíãinou zkázy celého 15. pochodového pluku. Vpravo v dáli bûlaly se ‰títy Sela Stepojevaãe. Na kotû byla prohlubina. Podplukovník Klemm prohlíÏel mapu a studoval posici, kdyÏ vtom pfiibûhne hejtman RÛÏiãka se srbskou pu‰kou v ruce a hlásí, Ïe z oné mezery zleva valí se spousta SrbÛ v celé v˘zbroji nahoru proti nám a Ïe neví, jsou-li to zajatci nebo jsme-li zajati my, Ïe hejtman Lelaut nic nehlásil. Podplukovník nafiídil ordonancím utvofiit ‰varmlinii a stfiílet, sám pálil z revolverÛ do srbsk˘ch fiad. Chaos k nepopsání! Nûkter˘ Srb chtûl stfiílet, druh˘ mu udefiil do ruky volaje: »Nepúcaj, to brati!« Na‰i odhazovali pu‰ky a ‰li k SrbÛm. V tom byli odvedeni i hejtman RÛÏiãka a adjutant Grünner, ba i Klemm se mi ztratil z oãí. Pojednou objeví se pfiede mnou velik˘ Srbák a mûl jsem stfiílet. NeÏ jsem se rozhodl, uchopí mne nûkdo za límec a jiÏ mne vede pfies na‰i linii k zajatcÛm pod kopec, kde Srbové fiadili na‰e dÛstojníky i vojáky na cestu do zajetí. S nûkter˘mi mûnili plá‰tû, boty atd. Napadlo mne utéci – a podafiilo se. ·tastnû jsem dobûhl místa, kde jsem byl zajat. Utíkal jsem dále onou prohlubinou a kryl se, protoÏe Srbové útoãili na na‰e dvû dûla, umístûná na kotû 147. Zahlédl jsem nûkolik na‰ich vojákÛ a volal na nû, abychom chránili dûla. Ale hejtman Weiss odmítl, Ïe nepotfiebuje, Ïe tam má celou ãetu 92. Nebylo ãasu na mluvení a hejtman pálil do skupiny na‰ich zajat˘ch Srby pr˘ z dÛvodu, Ïe na‰i pfii zabrání mávali bíl˘mi kapesníky. Srbové odvedli i na‰e koníky s municí i úãetního poddÛstojníka. Pojednou za námi ve vsi kfiik. Weiss volá, Ïe i tam jsou Srbové, a poruãil udûlati ‰varmlinii podél silnice proti vesnici. Srbové ustoupili a sebrali v‰e, co tam bylo: kuchyni, marodku, dÛstojnickou kuchyni se v‰emi lidmi. Jen konû dÛstojníkÛ tam zÛstali. V jedné kÛãi na‰el jsem ãetafie Mácu s nûkolika muÏi. U kuchynû 35. (pû‰ího pluku – pozn. autora) vidûl jsem zvlá‰tní obrázek: leÏel tam srbsk˘ voják a kuchafi od 35., oba mrtvi. Srb vrazil bajonet do kuchafie a ten v témÏ okamÏiku probodl Srba kuchyÀsk˘m noÏem, jímÏ právû krájel maso. Vyvedl jsem v‰echny konû. Vtom pfiichází ordonanc Milan Brandejs z Tfiebonû a zrazuje mne od cesty po silnici. ZároveÀ uvidûl jsem Klemma s ovázanou hlavou. Vyzval mne, abych zÛstal, Ïe kotu obsadili honvédi a my Ïe poãkáme, co bude dál. Po chvíli se sebral a ‰el na kotu podívat se, jak tam je. Tam byl jiÏ klid, zákopy obsazeny honvédy. Konatické vrchy pokryty mrtvolami a ranûn˘mi, mezi nimiÏ tûÏce zranûn˘ poruãík Biack a praporãík Ledinsk˘. Stra‰né obrázky je‰tû dnes se mi míhají v pamûti. Poruãík Dobisch podal Klemmovi vysvûtlení celé tragedie. Onou ne‰tastnou mezerou pfii‰ly fiady SrbÛ bez zbraní se zdviÏen˘ma rukama. V zadních fiadách poãali házet ruãními granáty a zpÛsobili zmatek. Na udání hejtmana Weisse bylo vyhlá‰eno na 15. pochodov˘ pluk stanné právo. Druhého dne pfii‰el rozkaz 

63 

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.