âE·I V 1. SVùTOVÉ VÁLCE 1. DÍL
M¯M NÁRODÒM Libor Nedorost
Nakladatelství Libri Praha 2006
Tyto knihy vûnuji sv˘m dûtem, malé Jitce a Mikulá‰ovi, kter˘m se omlouvám za to, Ïe jsem si s nimi nehrál, kdyÏ jsem je psal. Souãasnû bych rád touto cestou podûkoval své Ïenû Dá‰e za trpûlivost, kterou se mnou má, i sv˘m rodiãÛm a v‰em pfiátelÛm, které mi Ïivot poskytl, za jejich pomoc a pfiátelství ve chvílích, kdy jsem to potfieboval.
© Libor Nedorost, 2006 Illustrations © archiv autora, 2006 © Libri, 2006 ISBN 80-7277-321-6 ISBN 80-7277-320-8 (soubor)
Obsah
Pfiedmluva - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 7 Ediãní poznámka - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 8 Od Belle epoque po sarajevsk˘ atentát - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 9 Balkánsk˘ sud prachu - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 21 Tak nám zabili Ferdinanda... - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 29 Od Sarajeva k válce - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 38 Rakousko-uherská branná moc pfied 1. svûtovou válkou - - - - - - - - - - - - - - 44 Zemûbrana a domobrana - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 48 Branná povinnost - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 62 Struktura spoleãné armády - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 65 Stfielba – základní dovednost - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 72 Ubytování pro vojsko - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 76 Váleãné úkony a náhrady váleãn˘ch ‰kod - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 78 Vojenské ‰kolství a praktická pfiíprava - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 86 Národnostní situace v armádû - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 88 Váleãné loìstvo - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 94 Rakousko-uherské pozemní síly - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 100 Pûchota – základ armády - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 101 Nová organizace jezdectva - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 112 Pfiezbrojené dûlostfielectvo - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 117 Útvary k podpofie bojové ãinnosti - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 123 Zemûbrana a její organizace - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 128 Zmûny ve v˘stroji vojska 1908–1909 - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 130 Hodnosti - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 138 Rakousko-uherské váleãné námofinictvo - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 143 Pfiístavy na Jadranu a jejich strategick˘ v˘znam - - - - - - - - - - - - - - - 143 Lodû nejrÛznûj‰ího typu i stáfií - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 148 DÛleÏitá role dunajské flotily - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 156 Námofinictvo, jeho hodnosti a v˘stroj - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 162 Mobilizace - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 170 âesk˘ nedostatek váleãného nad‰ení - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 175
Povolanci odcházejí... - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Situace v posádkov˘ch mûstech - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Z civilisty ve vojáka - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Velké nároky na Ïeleznici - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Boj s vnitfiním nepfiítelem a propaganda - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Taktika váleãn˘ch operací - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - V˘kazník c. a k. vojska, c. a k. váleãného loìstva, c. k. zemské obrany a královské uherské zemské obrany - - - - - - - Slovníãek odborn˘ch v˘razÛ - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Seznam zkratek - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
181 184 189 192 196 198 212 238 239
Pfiedmluva
Jako kluk jsem v Telãi na hfibitovû u sv. Anny vídával hrob, kter˘ byl jin˘ neÏ ty ostatní. Na Ïulovém kfiíÏi byla z kamene vytesána stejná ãepice, jakou nosil voják ·vejk, kterého jsem znal z Ladov˘ch obrázkÛ. Opr˘skané porcelánové podobenky muÏÛ se stejn˘mi ãepicemi jsem s letopoãtem 1914–18 vídával na pomnících v rÛzn˘ch vesnicích po celé na‰í zemi. PfiestoÏe je na nich vytesáno „nikdy nezapomeneme“, jména a tváfie tûch muÏÛ uÏ zpravidla dnes nefiíkají nic ani jejich pfiíbuzn˘m. Není se co divit. Pamûtníci dávno zemfieli a na území na‰í zemû se nikdy neodehrálo to, co na polích Flander, u Passchendaele, u Verdunu, na fiece Sommû nebo na Piavû. Deziluzi Remarquovy „ztracené generace“ se ãeská spoleãnost vyhnula radostí z nabyté svobody v novû vzniklé republice. Ne sice úpln˘m, ale vydatn˘m lékem se pro ãeskou spoleãnost a snad i pro nejbliωí tûch, ktefií se z front zaniklého mocnáfiství nevrátili domÛ, stával mnohdy na t˘chÏ pomnících nápis „padli za na‰i svobodu“, pfiestoÏe se zpravidla t˘kal jen ãásti z nich. Pro nûkteré lidi to byla válka, která mûla lidstvo potrestat a napravit. Pro dal‰í se stala válkou, která mûla války ukonãit. Její název – svûtová, nebo Velká válka – naznaãoval, Ïe její rozsah pfiedtím nemûl obdobu. JenÏe, po ní pfii‰la druhá, pak studená, korejská, vietnamská… Díky televiznímu zpravodajství a poãítaãov˘m hrám se dnes válka navíc stala nûãím, ãemu uÏ skoro ani nevûnujeme pozornost. TûÏko po tom v‰em a pfii kaÏdodenním shonu vzpomínat na 1 200 000 padl˘ch vojákÛ c. a k. armády, z nichÏ více neÏ 100 000 bylo ãeského pÛvodu. Pfiesto by se mûlo, protoÏe to byla právû tato válka, která ovlivnila a zmûnila následující století. Touto trilogií jsem si nekladl za cíl vytvofiit encyklopedii Velké války a rakousko-uherské armády. Nechtûl jsem a nechci ani nikomu vzdávat jak˘koliv hold. Chtûl jsem jen na jejích stránkách pfiipomenout to, co pfiedcházelo fiíjnu 1918, kdy psali ãe‰tí vojáci na vagony kfiídou: Mír! AÈ Ïije Morava! âechy! a zpívali u harmonik Hej, Slované! I kdyÏ je první díl vûnován pfiedev‰ím charakteristice rakousko-uherské armády v pfiedveãer Velké války, konãí líãením proÏitku srpnové mobilizace, tak jak byla vnímána ãeskou vefiejností. Druh˘ a tfietí díl konfrontuje oficiální fakta o bojích rakousko-uherské armády s vní
7
máním váleãné reality oãima obyãejn˘ch ãesk˘ch vojákÛ na frontách Rakouska-Uherska v Srbsku, âerné Hofie, Rusku, Rumunsku a Itálii. Stejn˘m zpÛsobem bych rád na tuto trilogii navázal knihami dal‰ími, které by pfiipomnûly osudy „brá‰kÛ“ legionáfiÛ. V chodbû kostela sv. Jakuba v Telãi se ãasto dívám na keramickou pamûtní desku padl˘ch muÏÛ z Telãe a okolí. Kromû jmen padl˘ch a jejich dat narození, úmrtí a vyznání jsou na ní vyznaãeny rovnûÏ jednotky, u kter˘ch slouÏili, a také místo a pfiíãina jejich úmrtí. V pár slovech je tak u kaÏdého jména ve zkratce lidsk˘ osud. Doufám, Ïe touto trilogií pomohu o tûchto osudech pfiem˘‰let. Libor Nedorost
Ediãní poznámka V dobové korespondenci úãastníkÛ války a v dal‰ích dobov˘ch dokumentech byl zachován pÛvodní pravopis s v˘jimkou pfiípadÛ, kdy to bylo na závadu srozumitelnosti textu. Obdobnû to platí o V˘kazníku c. a k. vojska, c. a k. váleãného loìstva, c. k. zemské obrany a královské uherské zemské obrany. I zde byl pokud moÏno zachován pÛvodní pravopis (s v˘jimkou rozepsání zkratek), zejména pokud jde o jména a zemûpisné názvy. Poznámky jsou zafiazeny za jednotliv˘mi kapitolami. Seznam literatury bude pfiipojen ke 3. dílu trilogie.
8
Od Belle epoque po sarajevsk˘ atentát Druhá polovina 19. a poãátek 20. století jsou stále intenzivnûji vnímány jako symboly klidu, jistoty a fiádu, jenÏ sice nemusel b˘t ideální, ale na kter˘ se v‰eobecnû vzpomíná s nostalgií. Tyto pocity mnoh˘ch vyjádfiil rakousk˘ spisovatel Stefan Zweig vzpomínkou na poslední pfiedváleãná léta „…byl to zlat˘ vûk jistoty. Zdálo se, Ïe v‰e v na‰í témûfi tisícileté rakouské monarchii je zaloÏeno pro dlouhé trvání a nejvy‰‰í zárukou této stálosti je stát. Práva, která poskytoval sv˘m obãanÛm, byla zaruãena parlamentem, svobodnû zvolen˘mi zástupci lidu, a kaÏdá povinnost byla pfiesnû vymezena. Na‰e mûna, rakouská koruna, obíhala v tfipytiv˘ch zlat˘ch mincích a zaruãovala tím svou stabilitu. KaÏd˘ vûdûl, kolik vlastní, co mu náleÏí, co je dovoleno a co zakázáno. V‰e mûlo svou normu, svou urãitou míru a váhu… V‰e v této velké fií‰i stálo pevnû a nezmûnitelnû na svém místû a na tom nejvy‰‰ím stafiiãk˘ císafi… Dnes, kdy jej dávno rozmetala velká boufie, víme s koneãnou platností, Ïe onen svût jistoty byl jen vzdu‰n˘m zámkem. A pfiece, moji rodiãe v nûm bydleli jako v kamenném domû.“1 Nutno v‰ak fiíct, Ïe doba Franti‰ka Josefa I., léta 1848–1916, byla v‰echno jiné neÏ klidná. Bez vojenského konfliktu, vnitfiních nepokojÛ, hospodáfiské, vnitropolitické nebo zahraniãnûpolitické krize neminulo témûfi Ïádné desetiletí jeho skoro sedmdesát let dlouhé vlády. Války s Francií, Itálií, Pruskem, územní ztráty v Itálii, zisky na Balkánû i mnohé dal‰í boje v‰ak zÛstaly ve stínu boufilivého poãátku a konce: revoluce 1848–49 a 1. svûtové války 1914–18. Franti‰ek Josef I., císafi rakousk˘ a král uhersk˘, sám tu‰il, Ïe válka nedopadne dobfie, a obával se jí. V soukromí dokonce tvrdil, Ïe mûl jako voják vÏdycky smÛlu a Ïe ji jako „Pechvogel“ (smolafi – pozn. autora) bude mít i v budoucnosti. „BÛh nechává mne tak dlouho Ïíti,“ fiíkal, „aby konec prastaré fií‰e je‰tû o nûjak˘ ãas byl oddálen, po mojí smrti nastane neodvratnû.“ Dûtství proÏil v pfiísném klerikálním prostfiedí a vojenská sluÏba v Itálii v prÛbûhu revoluce roku 1848 mu byla prÛpravou na dlouhá léta jeho panování, vyznaãující se dvûma hlavními starostmi: snahou o zachování monarchistické moci a potlaãováním revolucí. Posléze v‰ak ekonomické problémy a váleãné a diplomatické neúspûchy donutily Franti‰ka Josefa smífiit se s bojovn˘mi skupinami uvnitfi fií‰e, hlavnû s maìarsk˘mi ‰lechtici, ale i s Nûmci, âechy, Poláky
9
a dal‰ími Slovany. V letech 1866–67 uznal jejich poÏadavky tím, Ïe zavedl v Rakousku omezen˘ konstituãní systém. Nedostatek vlastního vzdûlání a kultury nahrazoval rutinou a místo skuteãné vlády úfiadoval a utápûl se v maliãkostech. Jeho osobní Ïivot byl podobnû neuspokojiv˘. ManÏelka byla zavraÏdûna roku 1897 a jeho syn Rudolf spáchal v roce 1889 sebevraÏdu.2 Tak se stalo, Ïe rakouská koruna mûla pfiejít na vladafiova synovce arcivévodu Franti‰ka Ferdinanda d’Este, s nímÏ jej dûlil protichÛdn˘ zpÛsob uvaÏování. Vzájemnû se s Franti‰kem Josefem v lásce nemûli. Císafii se zdál pfií‰tí mocnáfi nehodn˘ dÛvûry, násilnick˘, impulsivní, Franti‰ek Ferdinand svého str˘ce pokládal za starého, neschopného a senilního dûdka. Císafi odmítal s následníkem o politice vÛbec mluvit a od roku 1908 s ním pfieru‰il styky.3 O mnoho lépe se arcivévodovi nevedlo ani v ãesk˘ch zemích. Pro âechy znamenal „vysok˘ konopi‰Èsk˘ pán“ i pro budoucno pfiekáÏku jejich národního snaÏení. „Absolutnû odmítnout ústupky âechÛm! Víme, jak blízko k hrobu jsme na‰i monarchii pfiivedli dualismem, kter˘ máme, a nyní zaãínají b˘t âe‰i druhou, stejnû váÏnou hrozbou!“ napsal arcivévoda v roce 1901. Rakousko-uherská monarchie z konce 19. století a poãátku 20. století se nám dnes mÛÏe jevit jako takfika idylick˘ ostrov klidu a zabûhnut˘ch pofiádkÛ. I kdyÏ na tomto obrazu ledacos je, musíme si také uvûdomit, Ïe právû v onûch ãasech probíhaly v zemi zásadní spoleãenské a hospodáfiské zmûny. Ty sice samy o sobû neznamenaly Ïádn˘ dramatick˘ pfievrat, ale celkem pozvolné dospívání k moderní spoleãnosti, která si osvojovala demokratiãtûj‰í formy politického Ïivota, stejnû jako pfiijímala a podporovala uplatnûní mnoÏících se technick˘ch novinek, rozmach tovární velkov˘roby, rÛst mûst a jejich infrastruktury. Rodila se obãanská spoleãnost, rostla mûsta, hospodáfisk˘ Ïivot ovládala tovární velkov˘roba, na v˘znamu získal úfiad a byrokracie. Sílilo v‰ak také národní sebeuvûdomûní, zájmy jednotliv˘ch národÛ a národností v hranicích monarchie se ãasto nepfiekr˘valy. Ani demokratické v‰eobecné volební právo (prvnû uplatnûné ve dnech 14. aÏ 24. kvûtna 1907) nedokázalo pfiimknout národy ke spoleãnému státu, nevedlo ke zmírnûní rozporÛ, ale naopak k zostfiení parlamentního národnostního boje. Po zavedení v‰eobecného, tajného, pfiímého volebního práva v Pfiedlitavsku v roce 1907 navíc nevznikaly vlády koaliãní dohodou politick˘ch stran, jak jsme na to dnes zvyklí, n˘brÏ na základû návrhu, kter˘ pfiipravoval panovníkem jmenovan˘ ministersk˘ pfiedseda. Ten sice musel brát ohled na rozloÏení politick˘ch sil v fií‰ské radû, aby mohl vládní politiku prosazovat, ministfii byli ov‰em v prvé fiadû povaÏováni za úfiedníky císafie, a teprve aÏ v druhém plánu za reprezentanty politick˘ch stran. Z toho také plyne, Ïe strany mohly vliv ve vládû uplatÀovat pro
10
stfiednictvím „sv˘ch“ ministrÛ pouze do urãité míry. Na druhé stranû pravidelná úãast ãesk˘ch pfiedstavitelÛ v pfiedlitavsk˘ch vládách zfietelnû odporuje star‰í pfiedstavû o Rakousku jako o „Ïaláfii národÛ“. Není pfiitom dÛleÏité, Ïe âe‰i byli ve vládû zastoupeni (ostatnû v poãtu sv˘ch ministrÛ mûli stále je‰tû co dohánût), n˘brÏ o podceÀovan˘ fakt, Ïe pozvání do vlády pfiijímali.4 Nadto zemû dvojhlavého orla byla fakticky dvojstátím se v‰emi negativy, která z toho vypl˘vala.5 Demokratizace ov‰em nepfiinesla jen parlament a ústavu, ale také nové vztahy uvnitfi rodiny, stejnû jako industrializace neznamenala jen hromadnou v˘robu a novou organizaci práce, ale také neobvyklé rozvrÏení ãasu v domácnosti. Podobnû byrokratizace nebyla jen prostfiedkem správy, ale ovlivnila i bûÏné potfieby velké ãásti spoleãnosti. Zmûny, které se prosadily v Ïivotním stylu rakousko-uherské spoleãnosti a v jejím rámci ãeské spoleãnosti za císafie Franti‰ka Josefa I., byly zcela mimofiádné a pfiedurãily bûÏné Ïivotní potfieby a vzory chování na dlouhá desetiletí dopfiedu. Jejich stopy lze ostatnû sledovat ãasto aÏ dodnes.6 Autoritu panovníka posilovala velká loajálnost, kterou mu témûfi neustále projevovala valná vût‰ina na jeho poddan˘ch. Kaisertreue a királyhüség (vûrnost císafii – pozn. autora) byly v 19. století silné city.
Telã, v˘roãní trh kolem roku 1908
11
Do konce 19. století se zavr‰il proces hospodáfiské, sociální, politické a kulturní emancipace ãeské spoleãnosti, která tak v mnoha ohledech dostihla ãeskonûmeckou. V duchu „drobeãkové“ politiky „sílení politického, kulturního a hospodáfiského vlastní prací i pomocí v‰eho toho, co dáti mÛÏe moderní stát“ získávali âe‰i pozice ve správních radách, kulturních institucích, úfiadech atd. Byla to zfiejmû právû neobvyklá dynamika tohoto procesu, tendence ãeské spoleãnosti k odstranûní posledních zbytkÛ národní nerovnoprávnosti, která u druhé zemské spoleãnosti vyvolávala negativní, obranné tendence a pocit ohroÏení.7 Stejnû jako se mûnily politické, sociální, hospodáfiské i kulturní pomûry, mûnil se v fií‰i Franti‰ka Josefa I. i Ïivotní styl. âe‰i náleÏeli k pûti národÛm (z 11 „hlavních“), které Ïily pouze v hranicích monarchie (spolu s Maìary, Chorvaty, Slováky a víceménû i Slovinci), a nemohli se proto, jako Nûmci, Rumuni ãi Italové, „opfiít“ o vlastní národní stát. Do Dolního Rakouska, zejména do Vídnû, smûfiovala na pfielomu století nová vlna ãeské emigrace: tovary‰Û, nádeníkÛ, sluÏebnictva. âeská rodina na poãátku Velké války jiÏ zdaleka nebyla tradiãní patriarchální rodinou, o níÏ nám vypráví klasická ãeská literatura 19. století. S její existencí se je‰tû setkáváme na venkovû, ale i tam je v mnoha smûrech promûnûna nebo alespoÀ naru‰ena. Dlouhodobé pobyty ÏivitelÛ domkáfisk˘ch rodin jako zedníkÛ nebo nádeníkÛ ve mûstech nemohly zÛstat beze stopy na její soudrÏnost. I na selské rodiny zpûtnû pÛsobili synové a dcery, ktefií ode‰li do mûst. I kdyÏ se faráfi, a nûkdy i uãitel, snaÏili zachovat staré dobré zvyky, které ostatnû ani v minulosti nebyly vÏdy respektovány, naráÏeli na skuteãnost v‰edního dne prÛmyslové spoleãnosti a na svûdectví denního tisku, kter˘ se na ãeské vesnici kolem roku 1900 jiÏ hodnû ãetl. Starosti vypl˘valy nepochybnû tak jako vÏdy z nutnosti najít a obhájit vlastní existenci. Industrializace v‰ak vytvofiila v tomto smûru zcela nové pfiíleÏitosti. Jejím symbolem se stala továrna, která suverénnû ovládla Ïivot velk˘ch skupin obyvatel. Nebyla to ale jen továrna, která mûnila Ïivotní styl sv˘ch zamûstnancÛ i ‰irokého okolí. V˘znamnû do nûj zasáhly také úfiad, státní správa, magistrát. Úfiednická kariéra Ïivitele rodiny utváfiela potfieby a návyky celé rodiny stejnû dÛraznû jako dûlnické povolání. Vzhledem k postavení na Ïebfiíãku spoleãenské prestiÏe se stávala byrokracie sv˘m Ïivotním stylem vzorem pro mnohé dal‰í vrstvy obyvatel. Mûstská rodina se hodnû promûnila. Byla to zpravidla dvougeneraãní rodina, která mûla pfied 1. svûtovou válkou ãasto tfii dûti, nûkdy i ménû, málokdy více. S rodinou nûkdy Ïil nûkdo z pfiíbuzn˘ch, jeden z prarodiãÛ nebo neprovdaná teta. Mû‰Èanská rodina, jejíÏ Ïivitel pracoval ve státní správû, byl úfiedníkem lépe placené hodnostní tfiídy, nebo podnikal, eventuálnû vykonával úspû‰nû nûkte
12
ré svobodné povolání, musela dobfie bydlet a oblékat se, vydatnû vafiit, zajistit dûtem pfiimûfiené vzdûlání, v˘hodnû je oÏenit a provdat. Její Ïivot se neomezoval jen na dobfie vybaven˘ rozlehl˘ byt nebo dÛm ve mûstû. V létû se Ïilo na venkovû ve vlastním nebo pronajatém domû. Nesmûle se v tûchto vrstvách rozvíjela koncem století dokonce i zahraniãní prázdninová turistika, zejména smûrem do severní Itálie a Francie, do rakousk˘ch nebo ‰v˘carsk˘ch Alp, a národnû uvûdomûlá ãeská spoleãnost zaãala v této dobû objevovat jihoslovanské pobfieÏí Jadranu. âesk˘ venkov zachovával v kaÏdodenním Ïivotû houÏevnatû a vytrvale tradiãní mravy i archaické zvyky, zatímco mûsto se mûnilo rychle pfiímo pfied oãima. Navíc ve mûstû vypadal v‰ední den jinak na pfiedmûstí a jinak v centru, a dokonce i v pfiízemí a prvním poschodí jednoho domu. Na pfiedmûstích a v okrajov˘ch ãtvrtích si i vût‰í mûsta udrÏela aÏ do 1. svûtové války svÛj starosvûtsk˘ sousedsk˘ ráz.8 Na venkovû je‰tû doznívala éra velké rodiny s tfiemi, ãtyfimi, ba i pûti dûtmi, ale málokdy s více. S nimi Ïili i v˘mûnkáfii, ale i tu byly ãasté odchody, svobodní sourozenci hospodáfie si hledali svou vlastní cestu, i kdyÏ u sester to bylo stále je‰tû nesnadné. Katolické manÏelství, a tûch bylo 95 %, bylo stále je‰tû nerozluãitelné, ale obãanské zákonodárství umoÏÀovalo rozvod od stolu a loÏe, zru‰ení hospodáfiské pospolitosti.9
Spoleãnost na dostizích v Chuchli kolem roku 1907
13
Svatební fotografie rakousko-uherského déleslouÏícího poddÛstojníka
Tak jako v Ïádné dobû se obecnû vojenská sluÏba netû‰ila pfiíli‰né oblibû. Pfiirozená nechuÈ mladého ãlovûka ztrácet léta Ïivota v kasárnách se v‰ak mísila s jist˘m studem, kdyÏ nûkdo nebyl uznán schopn˘m vojenské sluÏby. Svou úlohu sehrál i ideovû motivovan˘ odpor k armádû a válkám (anarchismus nebo pacifismus), a zvlá‰tû pak antimilitarismus, spojen˘ s konkrétní politickou tendencí. Mladí sociální demokraté pfii jarních odvodech a pfied podzimními nástupy brancÛ agitovali proti militarismu jako prÛvodnímu jevu kapitalismu. Mladí národní sociálové brojili proti militarismu rakouskému. To se orgánÛm monarchie zdálo zfiejmû nebezpeãnûj‰í; v roce 1909 byl s jejich funkcionáfii uspofiádán spektakulární proces a jejich ãinnost byla zakázána. Nacionální protirakouská a protinûmecká motivace antimilitarismu v ãeském prostfiedí pfievaÏovala a neomezovala se na politicky organizovanou mládeÏ. Nejvût‰í ãeská tûlov˘chovná organizace Sokol byla prostfiedím, v nûmÏ se odpor k rakous
14
Rakousko-uhersk˘ ‰ikovatel hudby, na levém pfiedloktí pásky vyznaãující poãet odslouÏen˘ch let. Foceno ve Vídni
kému militarismu projevoval velmi v˘raznû a byl násoben my‰lenkami o slovanské vzájemnosti, coÏ pfii pfiedpokládaném nepfiíteli (Rusku a Srbsku) silnû omezovalo nad‰ení pro moÏnou pfií‰tí válku.10 Celkem dobfie hmotnû zabezpeãená armáda, císafiovo milované „dítko“, od vojákÛ sice poÏadovala kázeÀ a vojenskou zdatnost, nicménû jim poskytovala ve‰keré zaopatfiení, dÛstojníkÛm vy‰‰í spoleãenské postavení a kariéru. Îivot tu bûÏel víceménû monotónnû, vyplÀován bûÏn˘m v˘cvikem, stráÏními sluÏbami, obãasn˘mi pfiehlídkami, pfiípadnû úãastí na vût‰ích manévrech. Vycházky a dovolenky byly bûÏné a platily, jako ve v‰ech armádách svûta, za nanejv˘‰ pfiíjemné zpestfiení mnohdy nudné sluÏby. Jen pfiísné tresty za pfiestupování vojenského fiádu kalily obraz veselé vojny. Vojáci se v tûch ãasech tû‰ili zvlá‰tní pfiízni dívek a Ïen, ãehoÏ vût‰ina s radostí vyuÏívala. Tancovaãky, nûjaké to popití s kamarády a milostné pletky, to byla lákadla, kter˘m v osobním volnu odolal málokdo.11
15
Rodinná fotografie rakousko-uherského kapelníka (lyra na límci odpovídá hodnosti poruãíka). Foceno ve Vídni
Rakousko-uherská monarchie byla navzdory své vnitfiní slabosti, ke které nejvût‰í mûrou pfiispívala její mnohonárodnostní struktura, co do poãtu obyvatel tfietím, co do rozlohy druh˘m nejvût‰ím státem v Evropû a disponovala relativnû velkou armádou. Jediné, co spojovalo její rÛzné národy, byla podfiízenost HabsburkÛm, jedné z v˘znamn˘ch evropsk˘ch dynastií, jejímÏ hlavním pfiedstavitelem byl v roce 1914 císafi Franti‰ek Josef I. Zemûpisná poloha i celková hospodáfiská slabost Rakousku-Uhersku neumoÏÀovaly, aby se zúãastnilo zámofiské koloniální expanze. PoráÏky utrpûné od Francie (1859) a Pruska (1866) prakticky ukonãily vliv HabsburkÛ v Itálii a Nûmecku a Rakousko se stalo v podstatû jen v˘chodoevropskou velmocí. Tyto neúspûchy v‰ak ohrozily celistvost fií‰e ménû, neÏ ji ohroÏovalo narÛstající národnostní uvûdomûní jejích rÛzn˘ch národÛ. Z nich byli nejsilnûj‰í a nejnepoddajnûj‰í Maìafii. Habsbursk˘m fie‰ením maìarského problému, realizovan˘m v roce 1867, byla pfie
16
Milá maminko! Musím Ti BohuÏel sdûliti, Ïe jsem zkazil pu‰ku, po‰li mû 20 KorÛn, aby mû nezavfieli. S pozdravem TvÛj Franti‰ek. (V textu je ponechán pÛvodní pravopis, pozn. autora.)
Îivot vojensk˘ – Ïivot vesel˘
17
Cesta do kasáren
mûna Rakouské fií‰e na dualistickou monarchii Rakousko-Uhersko. ZpÛsob, kter˘m k této svízelné otázce Franti‰ek Josef I. pfiistoupil, v‰ak natrvalo zablokoval jakékoliv zásadní, koncepãní fie‰ení národnostní otázky v Rakousku. Tato skuteãnost byla o to tragiãtûj‰í, Ïe v Rakousku, jako v mnohonárodnostním státû, byla právû národnostní otázka základní otázkou existence a budoucnosti celé fií‰e. Franti‰ek Josef si uvûdomoval nutnost fie‰ení tûchto svízeln˘ch problémÛ – ze dvou základních variant v‰ak vybral tu hor‰í. Místo federalizace, kterou navrhovali svého ãasu Palack˘ s Havlíãkem a která mûla vytvofiit dostatek prostoru pro samosprávu jednotliv˘ch zemí a ‰anci pro rozvoj v‰ech národÛ fií‰e ve v‰ech základních dimenzích, sáhl císafi po dualismu. Pokusil se zachovat star˘ zajet˘ centralismus s tím, Ïe jej tentokrát rozdvojil na centralismus uhersk˘ a rakousk˘. ¤í‰e, mající podle rakousko-uherského vyrovnání z roku 1867 spoleãného panovníka, zahraniãní politiku, vojenské a finanãní záleÏitosti, sestávala pfied válkou ze tfií ãástí: tzv. Pfiedlitavska, „Cislajtánie“ (podle fiíãky Litava na moravsko-uherském pomezí), oficiálnû naz˘vaného „Království a zemû na fií‰ské radû zastoupené“, zahrnujícího âechy, Moravu, Slezsko, Dolní a Horní Rakousy, Salcbursko, ·t˘rsko, Korutany, KraÀsko, Tyrolsko, Vorarlbersko, Gorici, Gradi‰ku, Istrii, Terst, Haliã, Bukovinu a Dalmácii, tzv. Zalitavska, „Translajtánie“,
18
Veselá vojna oãima kreslífie
oficiálnû naz˘vaného „Zemí Koruny Svatého ·tûpána“, zahrnujícího Uhry, Sedmihradsko, Rijeku, Chorvatsko a Slavonii, a ze spoleãnû spravované Bosny a Hercegoviny. Pfiedlitavsko se v roce 1914 rozkládalo na 300 006 km2, plocha Zalitavska ãinila 325 411 km2 a Bosna s Hercegovinou mûly 51 199 km2. Podle posledního pfiedváleãného sãítání obyvatelstva (1910) mûly âechy 6 712 944 obyvatel, Morava 2 604 857 a Slezsko 741 456 obyvatel. Sãítání obyvatelstva v Pfiedlitavsku nezji‰Èovalo nacionální pfiíslu‰nost v moderním slova smyslu, n˘brÏ jen tzv. obcovací fieã (Umgangssprache). Tou se rozumûla fieã, kterou dotyãn˘ uÏíval ve svém bûÏném, denním styku.12 V uωím Rakousku, v Pfiedlitavsku, se mûlo vládnout nûmecky bez ohledu na vût‰inu nenûmeck˘ch národÛ a v Uhrách se vládlo maìarsky bez ohledu na majoritu nemaìarsk˘ch národÛ. Franti‰ek Josef I. dal tímto rozdûlením monarchie navíc najevo, Ïe pfiehlíÏí v‰echny ostatní národy, âechy, Rusíny, Srby, Chorvaty, Poláky, Slováky, Rumuny, a co víc, Ïe tyto národy vystavuje nadvládû men‰iny panující v té ãi oné ãásti monarchie.13 Dualismus, kter˘ císafi zavr‰il svou korunovací svato‰tûpánskou korunou, se tak stal neodvolateln˘m, ale kritick˘m zlomem, kter˘ pfiivedl dynastii k rozchodu se v‰emi národy. Nûktefií lidé sice pfiedvídali zhroucení fií‰e, nicménû vû‰tba rakouské záhuby nebyla niãím nov˘m a Habsburkové mûli v oblasti pfiizpÛsobivosti a pfieÏití v˘bornou zku‰enost. Urãitou bezpeãnost za
19
ruãovalo Rakousku navíc spojenectví s Nûmeckem, podepsané v roce 1879. Aby Nûmci v jednotliv˘ch zemích Pfiedlitavska své v˘jimeãné postavení udrÏeli, neváhali se ve své politice opírat o Prusko a pozdûji o celou sjednocenou nûmeckou fií‰i. Právû totéÏ dûlala maìarská politika – udrÏovala v sobeckém zájmu celou monarchii v podruãí Nûmecka a nûmeck˘ch zámûrÛ, se v‰emi tragick˘mi dÛsledky. To byl ostatnû dÛvod, proã podporoval dualismus i tak stfiízliv˘ politik, jak˘m byl Bismarck. Vûdûl totiÏ, Ïe bude-li v rakouské monarchii vládnout nûmecká a maìarská men‰ina, nezbude jim obûma neÏ opfiít se o silné Nûmecko a pfiijmout vedení Berlína proti pfievaze nenûmeckého a nemaìarského obyvatelstva. Zatímco v‰ak v Pfiedlitavsku mohly národy o zlep‰ení svého postavení bojovat, v Uhrách bylo nacionální úsilí pfiedem odsouzeno k nezdaru. Maìafii, ktefií nemohli svému vlastnímu lidu nic nabídnout a ktefií se pokusili na vlastním území konzervovat pfieÏité feudální pomûry, nabízeli jinak uboh˘m obyvatelÛm aspoÀ jediné – pocit nadfiazenosti nad v‰emi ostatními národy zemû. Pfiitom majorita nemaìarsk˘ch národÛ v Uhrách byla nesmírnû znatelná. Tak v roce 1848 pfiipadalo na 3,5 milionu MaìarÛ okolo 5 milionÛ slovansk˘ch národÛ, 1 milion RumunÛ a 1 milion rakousk˘ch NûmcÛ. Poãátkem dvacátého století byl tento nepomûr je‰tû markantnûj‰í. Na 8 milionÛ MaìarÛ pfiipadalo 18 mi-
Rakousko-uher‰tí Ïelezniãáfii. Foceno ateliérem z Tfiebonû
20
NádraÏí v Telãi kolem roku 1912
lionÛ nemaìarsk˘ch, pfiedev‰ím slovansk˘ch národÛ. KdyÏ dal císafi najevo takovéto ignorování skuteãn˘ch pomûrÛ v mocnáfiství, nebylo divu, Ïe se pfiedev‰ím jiÏní Slované v Uhrách museli zab˘vat budoucností mimo hranice fií‰e. A oporu sv˘ch nadûjí museli nutnû vyhledávat v pfiíbuzn˘ch zemích, zejména v Srbsku, které bylo jiÏ roku 1878 uznáno suverénním státem.14 Vládci Rakouska-Uherska se pfiirozenû báli, Ïe existence nov˘ch státÛ, jako napfiíklad Srbska, vyvolá nepokoje mezi men‰inov˘mi skupinami obyvatel se stejn˘m jazykem a kulturou, Ïijícími v hranicích fií‰e. UvaÏovali v‰ak i o ambiciózních plánech expanze na Balkán, moÏná ve spolupráci s Ruskem.15
Balkánsk˘ sud prachu Oblast Balkánu tvofiila na konci 19. a na poãátku 20. století kvÛli rÛznorodé smûsici národÛ a zájmÛm velmocí o tento region nejv˘bu‰nûj‰í oblast pfiedváleãné Evropy. Balkánské národy usilovaly o samostatnost a Osmanská fií‰e – „nemocn˘ muÏ na Bosporu“ – se zaãala nezadrÏitelnû rozkládat. V 19. století se zcela osamostatnily men‰í balkánské státy. Vzniklo Rumunsko, Bulharsko,
21
Srbsko, âerná Hora, ¤ecko a tûsnû pfied 1. svûtovou válkou i Albánie. Ale znaãn˘ kus Balkánu, obydlen˘ slovansk˘m, fieck˘m nebo albánsk˘m obyvatelstvem, zÛstával stále pod sultánovou nadvládou. Evropské velmoci jiÏ nemûly zájem na dal‰ím oslabení osmanského Turecka. Potfiebovaly ho jako stráÏce mofisk˘ch úÏin. Ale balkánsk˘m národÛm narostlo sebevûdomí. Za cenu nesmírn˘ch obûtí se domohly nezávislosti. Rakousko, stejnû jako jiné státy, zejména Rusko a Británie, povaÏovalo Balkán za svou zájmovou oblast. Mimo to ve Vídni dobfie vûdûli, jakou odezvu by pfiípadné ruské úspûchy vyvolaly mezi slovanskou vût‰inou v fií‰i. Tureckou fií‰i zachránila v roce 1853 tzv. krymská válka, kdy Británie a Francie bojovaly po jejím boku proti Rusku, a o 30 let pozdûji pfiivedlo kruté potlaãení bulharského povstání carova vojska opût na Balkán. Po fiadû úspû‰n˘ch bitev pronikli Rusové aÏ k Dardanelám, tedy do bezprostfiední blízkosti Cafiihradu. Zdálo se, Ïe konec turecké fií‰e je neodvratn˘. V té chvíli opût zasáhla Británie a vyslala váleãné lodi do Marmarského mofie. Pfiesto se vûci nedafiily tak, jak by mûly. Rusko vyhlásilo Osmanské fií‰i válku a Sanstefansk˘m mírem dosáhlo vytvofiení autonomního, tzv. Velkého Bulharska. Povzbuzen britskou politikou, naléhal v únoru 1878 rakousko-uhersk˘ ministr zahraniãních vûcí hrabû Gyula Andrássy na rozpoutání války s Ruskem a pfiedloÏil vládû návrh na vyhlá‰ení války Rusku, protoÏe je to pro monarchii poslední pfiíleÏitost, jak vyfie‰it spory se Slovany za pomoci Evropy. Andrássy rovnûÏ tvrdil, Ïe válka nalezne pfiíznivou odezvu mezi národy monarchie. Av‰ak Andrássyho návrh podpofiil pouze uhersk˘ ministersk˘ pfiedseda Kálmán Tisza. Uherskou nacionalistickou politiku s jejím protirusk˘m zamûfiením nepodporoval Ïádn˘ z národÛ monarchie s v˘jimkou PolákÛ. âe‰i a jiÏní Slované dávali otevfienû najevo své sympatie k Rusku a rakou‰tí Nûmci nezastávali v této vûci Ïádné stanovisko. Zástupce rakouské liberální strany, kter˘ se zúãastnil spoleãného zasedání kabinetu, vyslovil o nutnosti rakousko-slovanského stfietnutí pochybnosti. Bûhem velké v˘chodní krize v letech 1875–78 do‰lo naopak mezi Rakouskem-Uherskem a Ruskem k dohodám ze Zákup (Reichstadt) (ãervenec 1876) a z Budape‰ti (leden 1877). Podle první z tûchto dohod se obû mocnosti dohodly na tom, Ïe zvítûzí-li Turecko ve válce se Srbskem a âernou Horou, která tehdy právû probíhala, budou trvat na obnovení statu quo ante a na zavedení reforem v Bosnû a Hercegovinû. JestliÏe Turecko válku prohraje, dohodly se na rozdûlení Osmanské fií‰e s tím, Ïe by se vytvofiil bulharsk˘ stát, ¤ecko dostane Epirus a Thesálii, Istanbul by se mohl stát svobodn˘m mûstem, Rusko získá Batumi a Besarábii, které ztratilo v roce 1856, a Rakousko-Uhersko získá ãást Bosny a Hercegoviny, popfiípadû celou. Rusko nakonec ustoupilo a radûji podepsalo v roce 1878 s Tureckem mír v San Stefanu, kter˘ mu dával sku
22
teãnou kontrolu nad Balkánem. To ov‰em bylo pro ostatní velmoci nepfiijatelné. A tak se je‰tû v témÏe roce se‰el v Berlínû kongres velmocí. Byl fiízen nûmeck˘m kancléfiem Bismarckem, britsk˘m ministersk˘m pfiedsedou Disraelim a rakousko-uhersk˘m ministrem zahraniãních vûcí Andrássym a nakonec pfiinutil Rusko vzdát se ziskÛ ze San Stefana. Cenou za nesmírné váleãné obûti mu byla pouze Besarábie, ale plán na vytvofiení Velkého Bulharska padl. Pouze severní ãást zemû získala nezávislost, zbytek se opût vrátil pod sultánovu vládu. Organizátofii kongresu na sebe nezapomnûli. Británie získala Kypr a Rakousko-Uhersko právo okupovat Bosnu a Hercegovinu.16 Tajná smlouva, kterou 7. fiíjna 1879 podepsali rakousko-uhersk˘ ministr zahraniãních vûcí Andrássy a nûmeck˘ vyslanec princ Reuss, v níÏ si oba státy slíbily vojenskou pomoc pro pfiípad napadení Ruskem a v dobû napadení jin˘m státem mûla druhá ze zúãastnûn˘ch stran zÛstat neutrální, znamenala
Pfiedváleãná Bosna
23
váÏn˘ pfiedûl v mocenském rozloÏení sil. Teprve s odstupem ãasu se ov‰em ukázalo, jak zásadní modifikaci systému mezinárodních vztahÛ nová aliance – Dvojspolek – zahájila. Dal‰ím krokem na této cestû byl vznik Trojspolku, kter˘ vznikl ze spojenecké smlouvy mezi Rakouskem-Uherskem, Nûmeckem a Itálií, podepsané 20. kvûtna 1882. Zatímco pouta s Itálií se v dal‰ích letech stále více rozvolÀovala, pfiitahovalo nûmecko-rakousko-uherské spojenectví nové satelity, v prvé fiadû osmanské Turecko. Rakousko-Uhersko tûmito smlouvami zaãalo své velmocenské zájmy uplatÀovat v novém smûru, na Balkán.17 Ohniskem sváru v tomto neklidném koutu Evropy se staly dvû oblasti. Pfiednû Makedonie, na kterou uplatÀovaly své nároky Bulharsko, Srbsko, ¤ecko a pochopitelnû i Turecko, jehoÏ souãástí stále je‰tû byla. Druh˘m bolav˘m místem byla Bosna a Hercegovina. V˘znam Balkánu spoãíval v jeho strategické poloze. Dlouho byl povaÏován za mocenskou sféru carského Ruska a Rakouska-Uherska. Cílem Ruska bylo proniknout k ãernomofisk˘m úÏinám, které by mu otevfiely cestu do Stfiedomofií. Proto vÏdy podporovalo národnû osvobozovací boj balkánsk˘ch národÛ proti turecké nadvládû. A Turci byli tak krut˘mi pány, Ïe ãasto proti sobû popudili evropské vefiejné mínûní. To pak donutilo své vlády, aby zasáhly ve prospûch balkánsk˘ch národÛ. Rusko mûlo na Balkánû spolehlivého spojence v âerné Hofie a od roku 1903 (po zmûnû vládnoucí dynastie) i v Srbsku. Populární bylo i u bulharského lidu, kter˘ mu nikdy nezapomnûl pomoc v roce 1878.18 Nejsilnûji zainteresovanou velmocí bylo Rakousko-Uhersko, neboÈ jeho území zasahovalo aÏ na Balkán. Nûkteré národy v monarchii patfiily k etnick˘m skupinám, které si na Balkánû vytvofiily svá vlastní království (jako napfiíklad Srbové a Rumuni). V Srbsku do‰lo v roce 1903 k pfievratu a k moci se dostala dynastie KaradjordjeviãÛ, která skoncovala s dosavadní prohabsburskou orientací. Petr Karadjordjeviã byl oddán pouze Srbsku, své vlastní zemi, a JihoslovanÛm, ktefií k této zemi tíhli. Tím, Ïe se Srbsko stále více vymaÀovalo ze závislosti na Rakousku-Uhersku a v zemi sílila my‰lenka Velkého Srbska, pfiiostfiila se v Rakousku-Uhersku tzv. jihoslovanská otázka. V pfiedstavách mnoh˘ch bûlehradsk˘ch politikÛ se Srbsko stávalo „jihoslovansk˘m Piemontem“, okolo nûhoÏ se – podobnû jako kdysi v Itálii – shromáÏdí v‰echny jihoslovanské kmeny. Tato koncepce vzbudila nelibost jak v Cafiihradû, kde ‰lo o Makedonii, tak hlavnû ve Vídni. Velkou pomoc mohla Srbsku pfiinést obratná propaganda v jihoslovansk˘ch ãástech Rakouska-Uherska. Tohoto úkolu se ujala Národní obrana, vlastenecko-kulturní sdruÏení, které horlivû propagovalo jihoslovanskou vzájemnost a velkosrbské my‰lenky. Daleko nebezpeãnûj‰í byla ãinnost tajného,
24
pfieváÏnû dÛstojnického spolku Sjednocení nebo smrt, známého také jako âerná ruka. Armáda si odstranûním nepopulární dynastie ObrenoviãÛ a po vítûzn˘ch balkánsk˘ch válkách zabezpeãila v zemi takovou moc, Ïe mnohdy
Srbsk˘ král Petr I. kolem roku 1908
25
ovlivÀovala politiku vlády. Pod rou‰kou Národní obrany navázala ãilé styky s revoluãními nacionalistick˘mi organizacemi v Bosnû a Dalmácii a pokou‰ela se proniknout i do Chorvatska. Bylo zcela logické, Ïe se je snaÏila vyuÏít pro zájmy srbské ‰pionáÏe a pro diverzní ãinnost v pfiípadû války. Ménû prozíravé bylo, Ïe se pfiíli‰ orientovala na individuální teror. V Bosnû se mnoÏily atentáty, a tím rostla i razance rakousk˘ch protiopatfiení. Vyvrcholením této teroristické ãinnosti byl atentát na rakouského následníka trÛnu v Sarajevû 28. ãervna 1914.19 Smûsice expanzionistick˘ch a obrann˘ch motivÛ dohnala Rakousko-Uhersko v roce 1908 k anexi Bosny a Hercegoviny, tureck˘ch provincií, které Raku‰ané spravovali od roku 1878 na základû rozhodnutí Berlínského kongresu. Císafi Franti‰ek Josef I. neváhal ani na okamÏik a po tomto soustu vztáhl ruku. Proã by ne – kdyÏ Rakousko ve válkách zemû jen ztrácelo a nové získávalo nejspí‰e na diplomatickém poli. Ozvaly se tedy vojenské polnice, pûchota se chystala obsadit nová území a císafi Franti‰ek Josef I. cítil poslední znovuoÏivení dávn˘ch mocensk˘ch ambicí. Ministr zahraniãních vûcí Andrássy sice prohlásil, Ïe Rakousko vzpouru v obou zemích potlaãí vojenskou kapelou, av‰ak ve skuteãnosti stálo obsazení Bosny a Hercegoviny rakouské mocnáfiství pfies 5 000 ÏivotÛ rakousk˘ch vojákÛ. Vedlej‰ím produktem bylo zostfiení vztahÛ mezi Srbskem a Vídní. O to váÏnûj‰í byly dÛsledky, které vyvolala o 30 let pozdûji, roku 1908, anexe Bosny a Hercegoviny, tedy jejich pfiímé pfiipojení k zemím mocnáfiství.20 Posedlost monarchie Balkánem – a rusk˘m vlivem v této oblasti, území habsburské fií‰e nevyjímaje – byla potvrzena jasn˘m Andrássyho triumfem v Berlínû, kde hrabû dojednal souhlas tfií mocností s tím, Ïe monarchie obsadí Bosnu a Hercegovinu. Po Berlínském kongresu v roce 1878, jímÏ byl schválen rakousko-uhersk˘ protektorát nad tureck˘mi provinciemi Bosnou a Hercegovinou, se zcela zmûnila podoba jiÏní ãásti habsburské monarchie. Tento novû získan˘ prostor totiÏ vytváfiel rozsáhlé pfiedmostí, které by v pfiípadû války se Srbskem krylo nástup hlavních sil rakousko-uherské armády na severních bfiezích Dunaje a Sávy a v severov˘chodní ãásti Bosny. Kromû toho vytváfiely obû provincie rozsáhlé zázemí habsburského panství na pÛvodnû velmi úzkém pobfieÏí Dalmácie, a zejména získání Hercegoviny v˘raznû posílilo obranyschopnost okolí Kotoru, kter˘ byl aÏ do té doby nev˘hodnû vysunut do nepfiátelského území. Znaãnû hornaté a ãlenité terénní uspofiádání Bosny i Hercegoviny vyluãovalo velké útoãné vojenské operace a bylo naopak velice v˘hodné pro obranu, takÏe se obû zemû mohly obejít i bez dÛkladného fortifikaãního zaji‰tûní. Po zváÏení strategick˘ch zásad obrany obou nov˘ch provincií proti vnûj‰ímu i vnitfinímu nepfiíteli zaãala postupnû vznikat pouze slabá opevnûní ko
26
lem jejich hlavních mûst Mostaru a Sarajeva, tvofiená vûncem stráÏnic, polních baterií a opevnûn˘ch kasáren, jejichÏ stavební provedení a v˘zbroj poãítaly spí‰e jen s nájezdy povstalcÛ a banditÛ neÏ s útokem fiádné armády. Opûrné body pro pfiípad nepokojÛ ve vnitrozemí, nebo proti útoku nepfiátelsk˘ch jednotek z âerné Hory tvofiila rovnûÏ stejn˘m zpÛsobem provedená opevnûní kolem Bílku (Bilek) a Trebinje. Obsazením Bosny a Hercegoviny získalo novû na v˘znamu opevÀování Kotoru, neboÈ opevnûná severní fronta pfiístavu v prostoru Krivo‰ije mohla zabraÀovat pfiístupu pfiípadn˘ch povstalcÛ z âerné Hory a Hercegoviny.21 V habsburské monarchii nechtûl území Bosny a Hercegoviny prakticky nikdo, protoÏe bylo nebezpeãí, Ïe toto území naru‰í kfiehkou rovnováhu sil, kte-
Rakousko-uhersk˘ voják. Foceno ve Vídni a datováno roku 1876. Popis na rubové stranû: „1876 Po v˘cviku v listopadu bydlel nejprve v hofieních kasárnách a pak v doleních a pak do Uherské Skalice pak Do Pre‰purku a pak 1878 do Bosny po ukonãení do Srbu Chorvatsku pfiezimovali jsme v Srbi v Chorvátsku a tuì jsme jeli do Vidnû byli jsme ubitováni v Arsenale v Kasárnech ã. 3 aÏ do ukonãení vojenské sluÏby a zde bylo nejlépe. Padlo v Bosnû od 12 praporu myslivcÛ asi 100 muÏÛ.“ (V textu je ponechán pÛvodní pravopis, pozn. autora.)
27
rou vytvofiil dualismus. Sám Franti‰ek Josef I. byl v‰ak velmi spokojen, Ïe se mu podafiilo získat nové území a stal se tak „rozmnoÏitelem fií‰e“. Aãkoliv ‰lo o chud˘ kraj, byla Bosna a Hercegovina pfiece jen do jisté míry jak˘msi od‰kodnûním za území, která císafi dfiíve ztratil.22 Anexí se tak mûla definitivnû vyfie‰it sporná otázka právního vztahu Bosny a Hercegoviny k Osmanské fií‰i, resp. Rakousku, a zároveÀ postavit hráz velkosrbsk˘m snahám.23 Vût‰inu obyvatelstva Bosny a Hercegoviny tvofiili Srbové a anexe byla Srbskem, podporovan˘m Ruskem, odsouzena. Srbsko i Rusko v‰ak byly nuceny ustoupit, kdyÏ se Rakousku dostalo podpory od Nûmecka. Raku‰ané nebyli jediní, kdo naru‰ili status quo na Balkánû. Bulharsko, Srbsko, ¤ecko a âerná Hora usilovaly o zb˘vající turecká území v Evropû. Spojily své síly, aby v tzv. první balkánské válce (8. 10. 1912–30. 5. 1913) dosáhly sv˘ch rozporn˘ch cílÛ. Rakousko a Itálie v‰ak zasáhly, aby zabránily vytvofiení pfiíli‰ velkého Srbska u Jaderského mofie; místo toho byla vytvofiena Albánie. Spory mezi Bulharskem a Srbskem vedly pozdûji k druhé balkánské válce (30. 6.–10. 8. 1913), v níÏ spolek státÛ pfiipravil Bulharsko o území vyhrané ve válce první. V roce 1914 pfieÏívaly nepfiátelské vztahy mezi Rakouskem a Srbskem a Bulharsko v sobû Ïivilo zá‰È.24 Uvedli jsme uÏ, Ïe vyhlá‰ení a provedení anexe v první polovinû fiíjna roku 1908 vedlo k vyhrocení vztahu se Srbskem. âern˘m konûm politiky tûch ãasÛ se stal ‰éf rakouského generálního ‰tábu Conrad von Hötzendorf, kter˘ nastoupil do funkce v roce 1906, aby monarchii pfiivedl na pokraj války. O tomto muÏi se ãasto mluvívá jako o prodlouÏené ruce nûmeckého generálního ‰tábu. On a celá rakouská generalita, která se víc a víc dostávala ke slovu, byla ostatnû navyklá myslet pfiedev‰ím v pojmech sborÛ, hlavní a eskadron. Pro sloÏitûj‰í ekonomické a zejména finanãní zázemí války nemûli pochopení. A uÏ vÛbec nebyli s to pochopit sociální vazby svûta své doby. Conrad navrhoval preventivní válku proti tomuto nepatrnému kníÏectví a Berlín dával k tûmto akcím své poÏehnání. Rakousko se mûlo stát Berlínu mostem nejen k Balkánu a úÏinám, ale pfiedev‰ím k Blízkému v˘chodu. Po tomto rakouském mostû mûla totiÏ vést Ïeleznice mífiící aÏ do Bagdádu, k Perskému zálivu, a po této trati mífiily daleko do svûta mocenské ambice nûmecké fií‰e, která se svou opoÏdûnou koloniální expanzí dostávala do stále vût‰ích stfietÛ s Británií. Ostrá reakce Ruska naãas oddálila uskuteãnûní váleãného plánu rakouské generality, ale uÏ v únoru 1909 pfiedloÏila monarchie Srbsku ultimativní poÏadavky, aby uznalo anexi, zastavilo propagandu proti Rakousku-Uhersku a rozpustilo organizace, které se touto ãinností zab˘vají. VídeÀ získala od Berlína souhlas k protisrbskému vojenskému vystoupení a mohla poãítat i s podporou Rumunska. K válce v‰ak nedo‰lo. Srbská vláda po konzultacích s Ruskem, které je‰tû nebylo na
28
válku pfiipraveno, ultimátum pfiijala. Oba státy byly v podstatû poníÏeny. Rusko proto, Ïe bylo vojensky pfiíli‰ slabé na to, aby mohlo bojovat, a Srbsko proto, Ïe bylo pfiinuceno slíbit, Ïe se bude v budoucnu „dobfie chovat“. Srbsko navíc nedostalo Ïádné finanãní od‰kodnûní, jaké bylo nabídnuto âerné Hofie. V dÛsledku anexe se v‰ak zhor‰ily vztahy Rakouska-Uherska k Rusku, je‰tû více vzrostla nenávist v Srbsku a monarchie, která svého problematického diplomatického úspûchu dosáhla za podpory Berlína, se stávala fakticky zcela závislou na nûmecké politice. DÛsledkem rakousko-uherské expanze bylo nejen dal‰í uvolnûní svazkÛ Itálie s Trojspolkem, ale také prudk˘ vzestup jihoslovanského iredentistického hnutí v monarchii. Evropa obecnû pociÈovala stále v˘raznûj‰í napûtí a v obãanech stále intenzivnûji rostl pocit, Ïe je „nûco“ ve vzduchu. „Jako kumulusy na modrém nebi vû‰tí boufii, jako smrt pfiedcházejí návû‰tí, tak i svûtová katastrofa se ohla‰ovala znameními. A v‰echna proroctví, horoskopy, pragnostiky i tzv. ‰est˘ smysl, jeÏ se snaÏily vystihnout pfiedznamenání stra‰livé blíÏící se symfonie, byly pfiedstiÏeny faktick˘mi zjevy, které ukazovaly cestu k válce. I tupé nemeditativní mozky mohly podle v‰ech známek soudit, Ïe svût se pfierodí ohnûm a Ïelezem. Na‰i dûdové a otcové vûtfiili vojnu jako zku‰ení vÛdcové stád vûtfií nebezpeãí. My kluci nastavovali u‰i, kdyÏ na besedách vypravovali, Ïe na pÛdách nádraÏních jsou naskládány werndlovky. Babky, jimÏ pokrok byl proti mysli, vyhroÏovaly bujné mládeÏi válkou. Jak se mohl jejich starodávn˘ bÛh bez uzardûní dívat na sportovní svût, na obnaÏená tûla v slunci u fiek, na krátké suknû nebo dokonce Ïenské kalhoty, na v‰echna ta neodpustitelná prohfie‰ení proti dobr˘m zvykÛm? Ano, hfií‰n˘ svût musí b˘t potrestán, babice prorocky zdvihla kostnatou dlaÀ.“ 25
Tak nám zabili Ferdinanda… Balkánské státy usoudily, Ïe pokud si nepospí‰í, rozeberou si Osmanskou fií‰i evropské mocnosti. Pod patronací Ruska byla uzavfiena v roce 1912 dohoda o vzájemné vojenské pomoci mezi Srbskem a Bulharskem, k níÏ pfiistoupily i ¤ecko a âerná Hora. Její ostfií bylo namífieno jak proti Turecku, tak proti Rakousku-Uhersku. Jakmile byla v roce 1912 sklizena úroda, zaãala válka balkánsk˘ch státÛ s Tureckem. Trvala necelé dva mûsíce a skonãila drtivou tureckou poráÏkou. Po této národnû osvobozenecké válce si vítûzové chtûli rozebrat stávající turecká území obydlená netureck˘m obyvatelstvem, ale v tom zasáhly velmoci. Pro Rakousko bylo nepfiijatelné, aby Srbové pronikli k Jadranu,
29
a uÏ vÛbec nikomu se nelíbilo, aby se napfiíklad Bulharsko usadilo v âernomofisk˘ch úÏinách. Tento v˘voj vedl v roce 1912 ke zv˘‰ení rakouské vojenské pfiítomnosti v oblasti a mnoha cviãn˘m mobilizacím rakouské armády. Na zaãátku fiíjna uãinila monarchie pfiíslu‰né kroky k pfiípravû ãásteãné mobilizace v Bosnû a Hercegovinû a v Dalmácii. Rakousko-Uhersko uvedlo do vojenské pohotovosti VII., XIII., XV. a XVI. armádní sbor. Nûkteré kategorie muÏstva a poddÛstojníkÛ, jejichÏ základní vojenská sluÏba uÏ skonãila, byly i nadále ponechány v ãinné sluÏbû z titulu odvodu na doãasné vojenské cviãení. Vojenskou pohotovost mûlo i váleãné loìstvo v Pule a dunajské monitory. Od druhé poloviny listopadu, kdy se kvÛli otázce srbského pfiístavu na Jadranu situace na Balkánû opût vyhrotila, vstupují pfiípravy monarchie na válku do své druhé fáze a spolu s tím dostávají nov˘ rys, kter˘ spoãívá v tom, Ïe se mobilizaãní pfiípravy rozbíhají i proti Rusku. Dne 21. listopadu 1912 podepsal panovník rozkaz ke zv˘‰ení bojové pohotovosti I., VI., X. a XI. armádního sboru v Haliãi. Do této oblasti se také soustfiedila 4., 6., 7. a 8. jezdecká divize. V dubnu 1913 se v souvislosti s otázkou albánsk˘ch hranic a osudu Skadaru opût vyhrotila mezinárodní situace, coÏ se projevilo i v pokraãování vojensk˘ch pfiíprav. Rakousko-Uhersko bylo pfiipraveno na jafie roku 1913 zahájit vojenské akce proti âerné Hofie, pfiípadnû podle mobilizaãního plánu B (Balkán) proti âerné Hofie i Srbsku.26 Jak vidno, Balkánem zmítalo napûtí uÏ dlouho pfiedtím, neÏ byl 28. ãervna 1914 v Sarajevu zavraÏdûn arcivévoda Franti‰ek Ferdinand,27 kter˘ hrál pomûrnû nezanedbatelnou roli ve vnitfiních a vojensk˘ch záleÏitostech a pfii posuzování reforem zaujímal pruÏnûj‰í stanovisko neÏ císafi. Jeho oddanost monarchii byla nesporná a celé roky stál v opozici proti maìarsk˘m ‰lechticÛm, jejichÏ aspirace byly podle jeho názoru nesluãitelné se stabilitou dynastie a fií‰e samé. V zahraniãní politice choval vfielé vztahy k Británii a chladné vÛãi Itálii a Francii. Sympatizoval s carem jako ba‰tou proti revoluci, byl v‰ak nesmifiiteln˘m nepfiítelem srbského nacionalismu. Nav‰tívil bosenské Sarajevo ve v˘roãní den ukonãení stfiedovûké srbské nezávislosti, a dal tím najevo pohrdání srbsk˘mi zájmy. Jeho zavraÏdûní dovedlo konflikt k vrcholu a zniãilo v‰echno, o co Franti‰ek Ferdinand bûhem svého Ïivota usiloval.28 Franti‰ek Ferdinand d’Este s chotí, pÛvodnû hrabûnkou Chotkovou, nav‰tívili Sarajevo 28. ãervna 1914, kdy se následník trÛnu chtûl pfiesvûdãit o pfiipravenosti rakousko-uhersk˘ch jednotek na vojensk˘ch manévrech probíhajících tou dobou na území Bosny a Hercegoviny. Tvrdívá se, Ïe sám Franti‰ek Ferdinand byl varován – av‰ak odmítl zmûnit program své cesty. Stejnû tak se tvrdí, Ïe Vídni byly pfiípravy k atentátu známy jiÏ se ãtrnáctidenním náskokem.
30
Tím pozoruhodnûj‰í jsou nepatrná bezpeãnostní opatfiení podniknutá k ochranû následníka trÛnu. Za tûmito událostmi zÛstanou uÏ natrvalo ãetné stíny podezfiení, mnoho vysloven˘ch a nevysloven˘ch záhad, mezi které patfií zejména skuteãnost, Ïe na trase dlouhé ãtyfii míle nestfieÏilo následníka více neÏ 120 policistÛ. KdyÏ do téhoÏ mûsta ãtyfii roky pfiedtím pfiijíÏdûlo Jeho Veliãenstvo Franti‰ek Josef I., byly ulice mûsteãka lemovány jedním tisícem uniformovan˘ch policistÛ, vojákÛ a minimálnû dvojnásobn˘m poãtem tajn˘ch policistÛ. PfiibliÏme si tuto tragickou událost, která zvedla stavidla svûtové války, obsahem zvlá‰tní zprávy z 3. ãervence 1914, kterou zpracoval na pokyn náãelníka generálního ‰tábu Conrada von Hötzendorf její pfiím˘ úãastník plukovník dr. Bardolff: „Za programem stanovené projíÏìky nejvy‰‰ího panstva Sarajevem, pfii níÏ jejich automobil jel za vozem starosty a vládního komisafie, do‰lo na Appelovû nábfieÏí blízko pfied radnicí k prvému atentátu. Asi tak v 10 hodin 25 minut dopoledne bylo sly‰et slabou, v˘stfielu z pu‰ky podobnou ránu, hned nato prudkou ránu jako z dûla. Jak se pozdûji zjistilo, byla první rána zpÛ-
Arcivévoda Franti‰ek Ferdinand na manévrech
31
Franti‰ek Ferdinand ì Este s chotí
sobena zaÏehnutím pumové zápalky, která odletujíc, ‰krábla Její V˘sost lehce na krku. Puma, vrÏená na automobil nejvy‰‰ího panstva, padla podle vlastní jejich v˘povûdi na odklopenou stfiechu auta a svalila se odtud na levou stranu ulice, kde vybuchla vlevo pfii zadních kolech druhého, za nimi jedoucího automobilu. V nûm nalézali se vedle ‰oféra dobrovolník automobilní sluÏby Alexandr hrabû Boos-Waldeck, uvnitfi pak hrabûnka Lanjusová, vrchní hofmistr baron Rumerskirch a podplukovník von Merizzi. V˘buchem pumy bylo toto auto velmi silnû po‰kozeno a podplukovník von Merizzi zranûn na zadní ãásti hlavy. Rána krvácela velmi silnû. Také hrabû Boos utrpûl lehká zranûní na tûle, jedna stfiepina prorazila mu ãapku. Ve tfietím automobilu, fiízeném fiidiãem zá
32
loÏního nadporuãíka Eggera, sedûli: vpfiedu on sám, vzadu plukovník dr. Bardolff, major Höger a vládní rada dr. Fischer. V˘buch zasáhl aÏ k tomuto autu. Nadporuãíku Eggerovi byla natrÏena ãapka, sklenûná stûna vozu byla proraÏena. Nejvy‰‰í panstvo, které bylo nezranûno (aÏ na zmínûné jiÏ ‰krábnutí Její V˘sosti), dalo zastavit své auto, obrátilo se na sedadlech a vyslalo hrabûte Harracha, aby zjistil, zda se nûco stalo. Zatímco vrchní hofmistr vystoupil z Boosova auta, na tu chvíli k jízdû neschopného, a bûÏel dopfiedu, pfiedjelo tfietí auto pfied po‰kozené, aby se pfiipojilo k autu nejvy‰‰ího panstva. Z tohoto tfietího auta zatím byl odvolán vládní rada dr. Fischer jednak vrchním hofmistrem, jednak kfiídelním poboãníkem, aby vûnoval péãi poranûnému podplukovníkovi, kter˘ byl nejprve donesen do blízkého bytu kteréhosi lékafie a potom do nemocnice. Toto opatfiení bylo hlá‰eno Jeho císafiské V˘sosti a bylo schváleno. Za tfietím autem dojela také ostatní. Osoby, sedící dfiíve v Boosovû autu, pouÏily pak auta záloÏního poruãíka Greina. Po zcela krátkém hlá‰ení o zranûní podplukovníka von Merizzi Jeho císafiské V˘sosti byla bez odkladu nastoupena kratiãká jízda k radnici; v téÏe dobû byl zatãen útoãník na druhém bfiehu Miljaãky. Pobyt na radnici vykonal se pfiesnû podle programu. Zatím co Její V˘sost
Franti‰ek Ferdinand s vojensk˘m velitelem Bosny a Hercegoviny generálem Potiorkem
33
pfiijímala v prvním patfie turecké paní, hovofiila Jeho císafiská V˘sost o atentátu a poloÏila pak zemskému správci otázku, zda-li má b˘t v cestû pokraãováno ãili nic a zdali s tûmi pumami to bude zase tak ãili nic. Polní zbrojmistr Potiorek prohlásil, Ïe je pfiesvûdãen, Ïe se jiÏ nic nestane, Ïe jsou jen dvû moÏnosti: buì jet pfiímo do konaku nebo do musea, ale tak, aby se prÛvod vyhnul za trest úplnû mûstu. PoloÏil také právû vcházejícímu vládnímu komisafii otázku, zda-li bude moÏno v cestû pokraãovat, k ãemuÏ tento ihned pfiisvûdãil. Jeho císafiská V˘sost prohlásila pak nejrozhodnûj‰ím zpÛsobem, Ïe chce nejprve za v‰ech okolností nav‰tívit v posádkové nemocnici podplukovníka von Merizzi a potom jet do musea. Vrchní hofmistr se pak ptal, kde je tato nemocnice, zda je tam moÏné jet mimo mûsto, k ãemuÏ bylo Potiorkem pfiisvûdãeno s poukazem, Ïe je tam moÏné jet pfiímo pfies Appelovo nábfieÏí. Potom bylo jako v˘sledek porady kfiídelním poboãníkem konstatováno, Ïe podle nejvy‰‰ího rozhodnutí se má prÛvod vyhnout mûstu a jet po Appelovû nábfieÏí do posádkové nemocnice a pak do musea. Její V˘sost zmûnila nato svÛj program, jít pfiímo z radnice do konaku, a prosila Jeho císafiskou V˘sost, aby smûla jet s ním. Této prosbû bylo bez námitky vyhovûno a nato vsedlo panstvo do aut v témÏ pofiádku; pouze automobil hrabûte Boose, kter˘ zatím byl obvázán, byl v fiadû nahrazen automobilem záloÏního poruãíka Greina. Napfied jedoucí starosta a vládní komisafi zahnuli v‰ak pfies opaãné rozhodnutí do tfiídy Franti‰ka Josefa. Sotva v‰ak automobil nejvy‰‰ího panstva, v nûmÏ se kromû fiidiãe nalézali zemsk˘ správce polní zbrojmistr Potiorek a hrabû Harrach, kter˘ stál na stupátku vlevo od Jeho císafiské V˘sosti, zahnul také mylnû kolem nároÏí Appelova nábfieÏí a tfiídy Franti‰ka Josefa, tfieskly ‰ikmo zprava ve smûru jízdy rychle za sebou nejménû tfii rány z revolveru, z nichÏ jedna zasáhla Její V˘sost vpravo do Ïivota, druhá pak Jeho císafiskou V˘sost do krku. Chvilku pfied tím tûsnû na nároÏí zvolal polní zbrojmistr Potiorek: Co to znamená, jedeme chybnû, máme jet po Appelovû nábfieÏí! Nato auto zmírnilo jízdu. Její V˘sost klesla po první ránû v bezvûdomí tváfií do klína Jeho císafiské V˘sosti, kdeÏto Jeho císafiská V˘sost, z jehoÏ úst vytryskly brzo po zranûní proudy krve, ztratil vûdomí teprve po nûkolika minutách. Automobil obrátil a jel pfies Latinsk˘ most do konaku, kam dojel ve dvou minutách. Hned po v˘stfielech vyskoãili pánové z druÏiny z vozÛ a spûchali k místu ne‰tûstí. Na automobil nejvy‰‰ího panstva vyskoãili vrchní hofmistr, kfiídelní poboãník a major Höger, aby kryli nejvy‰‰í panstvo, pfii prvním pohledu zdánlivû jenom poranûné. První dojem byl, Ïe Její V˘sost omdlela a panu arcivévodovi Ïe se vÛbec nic nestalo. Pouze hrabû Harrach, kterému po druhé ránû vstfiíkl tenk˘ pramének krve do tváfie, vûdûl, Ïe je Jeho císafiská V˘sost zranûna. KdyÏ pak páni vidûli Jeho císafiskou V˘sost krvácet, bûÏel major
34
Hüttenbrenner z vlastního popudu pro lékafie, zatím co baron Morsey pomáhal zatknout útoãníka a rytmistr hrabû Erbach chránil hrabûnku Lanjusovou. Pfii pfiíjezdu do konaku byla jiÏ lékafiská pomoc pohotovû; byli sem totiÏ majorem Hüttenbrennerem povoláni vrchní ‰tábní lékafi dr. Wolfgang a okresní lékafi dr. Payer. Na popud majora Högera byli telefonicky pfiivoláni vrchní ‰tábní lékafi dr. Arnstein a plukovní lékafi dr. Hochmann. Také vládní rada dr. Fischer dostavil se s nimi do konaku. Pfii pfiíjezdu byla Jeho císafiská V˘sost v nejhlub‰ím bezvûdomí, dech byl zcela nepatrn˘, zfiítelnice reagovaly velmi slabû, srdce tlouklo ti‰e, tepnu bylo moÏné jen sotva postfiehnout. Z rány na krku a z úst se fiinula krev. Asi tak za deset minut – kolem jedenácté hodiny dopoledne – nastala smrt. Pan arcivévoda zemfiel obklopen pány své druÏiny, ktefií se namáhali poskytnouti mu pomoci. Její V˘sosti, o niÏ peãovala hrabûnka Lanjusová a jeden z lékafiÛ, nastala smrt jiÏ pfii pfiíjezdu do konaku. Byla vrchním hofmistrem a kfiídelním poboãníkem z vozu vyzdviÏena a obû nejvy‰‰í panstva byla druÏinou a lidmi z konaku donesena do prvního patra. Hned povolan˘ knûz udûlil svátost posledního pomazání. Zatím dostavila se také Excellence arcibiskup Stadler s duchovenstvem a konali modlitby. Prozatímní uloÏení mrtvol stalo se na dvou postelích v konaku na tak dlouho, neÏ do‰ly dal‰í rozkazy.“29
Následník trÛnu s chotí tûsnû pfied atentátem
35
Samotn˘ atentát tedy probûhl ve dvou fázích, kdy nejprve na auto s následníkem trÛnu hodil bombu Vaso âabrinoviã. Ta v‰ak k jeho nemilému pfiekvapení dopadla na sklopenou plátûnou stfiechu auta, skutálela se na vozovku a ne‰kodnû vybuchla aÏ u zadních kol následujícího vozu. Za této situace se dalo oãekávat, Ïe Franti‰ek Ferdinand okamÏitû pfieru‰í svoji cestu a vrátí se za nejpfiísnûj‰ích bezpeãnostních opatfiení domÛ. To se v‰ak k pfiekvapení mnoh˘ch, zejména pachatelÛ atentátu nestalo. Franti‰ek Ferdinand svÛj program nezmûnil. Nav‰tívil radnici a hodlal ve svém programu pokraãovat dál. Druhou ‰anci, kterou Franti‰ek Ferdinand sv˘m vrahÛm poskytl, pak beze zbytku vyuÏil student Gavrilo Princip. Jeho rukou byla vévodkynû stfielena do bfiicha a arcivévoda do krku. Rakousk˘ následník trÛnu svému zranûní podlehl do deseti minut. Vojensk˘ velitel Bosny a Hercegoviny generál Potiorek stál bezradnû nad obûma stydnoucími tûly. Chování Potiorkovo bylo tak cynické, Ïe kdyÏ tûla byla uloÏena ve vládním konaku, Potiorek zÛstal sám s nimi, vzal k sobû arcivévodovy papíry a ihned zase vy‰el, fika ke sv˘m dÛstojníkÛm: „Pánové, je to hrozné ne‰tûstí. Nicménû ãlovûk musí jísti. Pojìme k snídani…“30 „Ve dnech, kdy se odehrálo drama v ulicích Sarajeva, dokonãovala se právû velká cviãení mezi tehdej‰ím XVI. a XV. sborem jiÏnû od Sarajeva,“ vzpomínal na tuto dobu ãesk˘ pfiíslu‰ník XVI. sboru Franti‰ek âastalovic. „Po de‰tivé noci v ãasn˘ch hodinách ranních, za neproniknutelné mlhy, postupovali jsme ve vysok˘ch zalesnûn˘ch kopcích smûrem k Sarajevu. Asi kolem 2. hodiny odpo-
Zatãení Gavrila Principa
36
Sarajevo po atentátu
lední byla roz‰ífiena zpráva o provedeném atentátu na arcivévodu a jeho choÈ. Ihned byla ve‰kerá cviãení zastavena a zavládlo, nic dobrého vû‰tící, ticho a klid. V‰ichni velitelé vy‰‰ích jednotek byli povoláni do stanu vedoucího cel˘ch manévrÛ, kdeÏ setrvali del‰í dobu, oãekávajíce podrobnûj‰ích zpráv a rozkazÛ ze Sarajeva. Kolem 8. hodiny veãerní, do které doby vojenské útvary zÛstaly v pÛvodních posicích, do‰ly podrobné zprávy. Je‰tû téhoÏ veãera byly dány disposice k nastoupení zpáteãních pochodÛ nejkrat‰í cestou do mírov˘ch posádek. O 1. hodinû v noci jsme nastoupili my, pfiíslu‰níci XVI. sboru, pû‰ky pochod pfies prÛsmyk sv. Ivana a úÏlabinou Narenty k Mostaru. Cesta byla vypoãtena na 4 dny. Tfietího dne jsme dorazili do malého mûsteãka Kojnice, kde nás zastihl telegrafick˘ rozkaz, jímÏ nám bylo sdûleno, Ïe v 10 hodin veãer bude projíÏdût nádraÏím v Kojnici dvorní vlak, vezoucí v prÛvodu dvorních ceremoniáfiÛ mrtvoly obûtí atentátu. Pfiesnû v 10 hodin vjíÏdûl za hrobového ticha dvorní vlak do kojnického nádraÏí, kde na nástupi‰ti byl shromáÏdûn cel˘ dÛstojnick˘ sbor pochodujícího vojska a ãestná setnina. Po krátké zastávce odjel vlak dále pfies Mostar do Dubrovníku, odkud byly pak mrtvoly pfievezeny váleãnou lodí z politick˘ch dÛvodÛ do Terstu a pak drahou do Vídnû. V pfiedtu‰e zl˘ch vûcí jsme pokraãovali v pfií‰tích dnech v pochodu do sv˘ch mírov˘ch posádek, kde nás, aã o vypovûzení války je‰tû nikomu se ani nezdálo, pfiekvapily
37
jiné, nám doposud nezvyklé práce, které nám byly více ménû záhadou. Po rychlém odzbrojení záloÏních útvarÛ, narukovav‰ích na cviãení, bylo ihned nafiízeno, aby ve‰keré augmentaãní zásoby byly pfiezkou‰eny a doplnûny na pfiedepsan˘ váleãn˘ stav a pfiípadné nedostatky aby byly hlá‰eny. Munice byla dováÏena do pevností, umístûn˘ch na v˘‰inách kolem Mostaru.V té dobû poãaly se objevovati v novinách úvahy o dosahu atentátu, pozdûji pak ãlánky, pfiiná‰ející zprávy o diplomatick˘ch vyjednáváních se Srbskem, potom podmínky pfiípadné satisfakce. Tenkráte jsme v‰ichni jiÏ vûdûli, co nás ãeká, neboÈ podmínky, kladené Srbsku, byly tak stylizovány, Ïe k zakroãení branné moci musilo dojít.“31
Od Sarajeva k válce Pfied Dubrovníkem, na Ïelezniãní stanici Metkovice, vyzvedl za vojensk˘ch poct zvlá‰tní oddíl námofiníkÛ z vlaku rakve s tûly následníka trÛny a jeho manÏelky. Motorová jachta Dalmat je po fiece Neretvû vyvezla na volné mofie, kde byly pfieloÏeny na palubu bitevní lodi Viribus Unitis, kterou pfied tfiemi lety právû Ferdinand d’Este slavnostnû spou‰tûl do vln. Tuto p˘chu rakouského námofinictva toho dne doprovázela eskadra dal‰ích pûti bitevních lodí, která pfií‰tího rána vyplula pomalu na sever s trochu nepochopiteln˘m rozkazem dorazit aÏ v noci do Terstu. ·lo totiÏ o intriky vídeÀského dvora, kter˘ ve své úzkoprsosti nemohl mrtvému následníkovi odpustit, Ïe se oÏenil jen s „dvorní dámou“ hrabûnkou Îofií Chotkovou. Lodû minuly v devût hodin veãer Split a následujícího rána pozdravilo dunûní dûl z nejvût‰í rakouské námofiní základny Pula lodní „pohfiební prÛvod“, kter˘ veãer doplul do Terstu. Váleãné lodû byly vyzvány, aby doplnily v Pule uhlí a 22. ãervence vyplula II. divize bitevních lodí (Erzherzog Franz Ferdinand, Radetzky a Zrinyi) do boky Kotorské.32 Podivná byla rovnûÏ opatfiení uãinûná k arcivévodovu pohfibu. Nejprve bylo oznámeno, Ïe cizí panovníci budou zastoupeni zvlá‰tními vyslanci a Ïe nûmeck˘ císafi se ho zúãastní osobnû. Ale pak byla tato opatfiení náhle odvolána. Princ Arthur z ConnaughtÛ, kter˘ mûl zastupovat Anglii, nepfiijel, a 2. ãervence bylo v Berlínû ohlá‰eno, Ïe císafi upustil od cesty do Vídnû pro lehkou indispozici. Nicménû onoho dne poskytoval audience jako obvykle. Králi bavorskému a králi saskému, ktefií si pfiáli zúãastnit se pohfibu, bylo sdûleno, Ïe pohfiební obfiady budou soukromé. Kdyby následník trÛnu Karel Franti‰ek Josef nepfiekroãil zákaz a pfies oficiální dvorní pokyny ne‰el na nádraÏí prokázat poctu svému mrtvému str˘ci, nedo‰lo by ani k pfiivítání mrtv˘ch tûl pfii jejich pfiíjezdu do Vídnû.
38
Nejvy‰‰í dvorní komofií hrabû Montenuovo pÛvodnû rozhodl, aby mrtvola arcivévodovy manÏelky – vévodkynû Hohenbergové, rozené hrabûnky Chotkové – byla poslána pfiímo do hrobky arcivévody Franti‰ka Ferdinanda v Artstettenu na Dunaji, a nikoli spolu s mrtv˘m manÏelem do císafiské kaple ve vídeÀském hradu. To uÏ v‰ak bylo pro vefiejné mínûní pfiíli‰, a proto v zápûtí byly obû rakve postaveny do hradní kaple. Ale i tady si dvorní zá‰È neodpustila osobitû vyjádfiit stavovskou propast tím, Ïe zatímco rakev arcivévodova byla veliká, vévodkynina byla malá. Na arcivévodovu rakev poloÏili podu‰ku s dvûma drahokamy posázen˘mi korunkami, naproti tomu na rakvi vévodkynû byl jen pár bíl˘ch rukavic a ãern˘ vûjífi. Ani Franti‰ek Josef, ani Ïádn˘ ãlen rakousko-uherské císafiské rodiny neposlali k rakvím vûnce. Dûti zavraÏdûn˘ch rodiãÛ sice vûnce poslaly, ale nesmûly se pohfibu sv˘ch rodiãÛ zúãastnit. ProtoÏe arcivévoda byl úfiadující hlavou vojska a armády, mûlo se za to, Ïe bude pohfiben se v‰emi vojensk˘mi poctami. I tomu se v‰ak císafiova zá‰È vÛãi následníkovi trÛnu snaÏila v tichosti zabránit. Teprve kdyÏ se pfiední rakou‰tí a maìar‰tí ‰lechtici ohradili proti tomuto postupu, císafi v poslední chvíli dovolil, aby vojsko vídeÀské posádky utvofiilo v ulicích ‰palír. Ani ‰lechta nebyla na pohfieb pozvána. Pfiesto zhruba 150 pfiíslu‰níkÛ rakouské a maìarské ‰lechty ve slavnostních stejnokrojích doprovodilo bez dovolení mrtvoly aÏ na nádraÏí, kam se pfii‰li s tûly rozlouãit arcivévoda Karel Franti‰ek Josef a nûkolik jin˘ch arcivévodÛ. KdyÏ dorazily rakve do Pöchlarnu, leÏícího na druhé stranû Dunaje naproti Artstettenu, byly sloÏeny na podlahu ãekárny, kde je stfieÏili místní hasiãi. Zpráva o sarajevském atentátu vyvolala men‰í ohlas, neÏ by se dalo oãekávat. Byla to pro svûtov˘ tisk senzace asi tak na úrovni potopení Titaniku nebo pfieletu kanálu La Manche. Koneãnû, na Balkánû se dûly divné vûci a nikdo se jim ani pfiíli‰ nedivil. I reakce ve vlastním Rakousku-Uhersku byla zdrÏenlivá. Franti‰ek Ferdinand byl v‰eobecnû neoblíben, a tak byly spí‰ litovány osifielé dûti neÏ tragicky zahynul˘ následník trÛnu V ãesk˘ch zemích následníkova smrt hlub‰í odezvu u vût‰iny obyvatelstva nevyvolala. Noviny i oficiální a státní instituce odvedly svou povinnou daÀ loajálním projevÛm soustrasti a na‰lo se jen málo lidí, ktefií mûli dÛvod na chvíli se zastavit a zavzpomínat. âeská zemská ‰lechta se 3. ãervence v hojném poãtu zúãastnila, pfies nevÛli dvorské kamarily, posledního rozlouãení se zesnul˘m. Vcelku v‰ak Praha zÛstala chladná. Nûkter˘m ãesk˘m politikÛm se moÏná dokonce i ulevilo. Je‰tû pfied nûkolika t˘dny zmítala ãeskou politickou scénou tzv. ·vihova aféra, bûhem níÏ vy‰lo najevo, Ïe národnû sociální poslanec na fií‰ské radû, JUDr. Karel ·viha, konal prostfiednictvím praÏské státní policie pro následníka trÛnu dÛvûrné politické sluÏby.33
39
Mezi Maìary vyvolala zpráva o jeho smrti dokonce pocit ulehãení. Nebezpeãí, Ïe nastoupí císafi, kter˘ nebude naklonûn maìarsk˘m poÏadavkÛm, bylo zaÏehnáno. Ani vídeÀské obyvatelstvo neprojevovalo vzru‰ení, sklíãenost nebo dokonce podráÏdûnost. VídeÀáci vyuÏívali krásného poãasí v parcích, v Prátru nebo ve VídeÀském lese a zprávu o smrti budoucího císafie pfiijali lhostejnû. Nikde se neobjevila ani stopa po projevech loajality nebo váleãné psychózy. Také zahraniãní dopisovatelé v císafiském hlavním mûstû se shodli, Ïe atentát zfiejmû k válce nepovede. Jen nejopatrnûj‰í a nejprozíravûj‰í pfiipou‰tûli moÏnost jakési vojenské trestné expedice.34 Bylo obecnû znám˘m faktem, Ïe Franti‰ek Josef I. nemûl následníka a jeho choÈ rád a nad jejich smrtí pfiíli‰ netruchlil. Av‰ak bosen‰tí studenti, ktefií manÏelsk˘ pár zavraÏdili, byli povaÏováni za agenty Bûlehradu, coÏ poskytlo vítanou záminku k vyhlá‰ení války Srbsku. Proti vinû Srbska se namítalo, Ïe o srbské úãasti na atentátu nejsou dÛkazy. Ani Raku‰ané takové dÛkazy nepfiedloÏili. Srbsk˘ ministersk˘ pfiedseda, kter˘ se dozvûdûl o pfiipravovaném spiknutí, organizovaném jeho politick˘mi odpÛrci v armádû, se dokonce pokou‰el VídeÀ varovat a nabádal ji k opatrnosti. Jeho varování v‰ak do Vídnû nedo‰lo – ministersk˘ pfiedseda si neuvûdomil, Ïe v období dualismu spravovalo Bosnu ministerstvo financí – a tak se náv‰tûva následníka trÛnu v Sarajevu nakonec uskuteãnila. Existovaly pochopitelnû dal‰í dÛvody, proã bylo vhodné zachovat chladnou hlavu. Válka pfiedev‰ím nemohla nic vyfie‰it. Srbsko nemohlo b˘t pfiipojeno k monarchii, aniÏ by se souãasnû neporu‰ilo rakousko-uherské vyrovnání, a navíc by válka se Srbskem znamenala takfika jistou válku s Ruskem. Pro takov˘ krok by bylo zapotfiebí zajistit si nûmeckou podporu. Ale i kdyby monarchie podporu Nûmecka mûla, nepfiátelství by se dále roz‰ífiilo, do konfliktu by byla vtaÏena Francie jakoÏto spojenec Ruska, a pravdûpodobnû i Británie. Mimoto dal‰í spojenci Rakouska, Rumunsko a Itálie, byli naprosto nespolehliví. Navíc nebyly rakouské finance ani vojsko v takovém stavu, aby si monarchie mohla dovolit dlouhodobûj‰í válku, zvlá‰tû kdyby do ní vstoupila nûjaká mocnost. Povzbuzena nicménû bezv˘hradn˘m nûmeck˘m souhlasem zasedla 7. ãervence 1914 v Bad Ischlu rakouská ministerská rada, která rozhodla, Ïe Srbsku bude posláno ultimátum, jehoÏ podmínky budou formulovány tak, Ïe je nebude moÏno pfiijmout. Po nûkolika úpravách byl text ministerskou radou schválen 19. ãervence a bylo rozhodnuto, Ïe bude pfiedán o ãtyfii dny pozdûji. Dne 23. ãervence 1914 odevzdalo Rakousko-Uhersko prostfiednictvím svého vyslance v Bûlehradû srbské vládû ultimátum, ve kterém bylo na Srbsku Ïádáno, aby do 48 hodin pfiistoupilo na pfiijetí podmínek, jejichÏ splnûní by bylo znamenalo podfiízení se pod politickou kontrolu dunajské monarchie. „Z v˘povûdí pÛ
40
vodcÛ zloãinného atentátu z 28. ãervna vysvítá, Ïe vraÏda byla zosnována v Bûlehradû a Ïe vrazi obdrÏeli zbranû a bomby od srbsk˘ch dÛstojníkÛ a úfiedníkÛ, ktefií byli ãleny Národní obrany. Tyto prokázané skuteãnosti nedovolují císafiské a královské vládû, aby nadále neteãnû pfiihlíÏela podvratné ãinnosti, která má svÛj nepochybn˘ pÛvod v Bûlehradû. Proto se cítí povinována uãinit podobn˘m pokusÛm definitivní konec. Proto Ïádá, aby srbská královská vláda odsoudila ve‰kerou protirakouskou propagandu a prohlásila své politování nad jejími dÛsledky.“ Rakouské poÏadavky byly skuteãnû hodnû nekompromisní: potlaãit protirakouskou propagandu v tisku; propustit dÛstojníky a státní úfiedníky, ktefií se na ní podíleli; potrestat srbské státní ãinitele, ktefií se po atentátu vyjadfiovali nepfiátelsky vÛãi Rakousku-Uhersku; zabránit pa‰ování zbraní a v˘bu‰nin na území monarchie; do dÛsledku zlikvidovat Ïivly, které ohroÏují ze srbského území celistvost a nedotknutelnost Rakouska-Uherska; pfiipustit úãast pfiíslu‰n˘ch rakousko-uhersk˘ch orgánÛ pfii vy‰etfiování podvratné ãinnosti proti Rakousku-Uhersku. Bûlehrad bezmála v‰echny rakouské podmínky pfiijal. Odmítnuta byla pouze spoluúãast rakousk˘ch úfiadÛ pfii vy‰etfiování, coÏ by odporovalo srbské ústavû a trestnímu zákoníku. A dále bylo pfiislíbeno potrestání v‰ech, ktefií mûli s atentátem nûco spoleãného, ov‰em za pfiedpokladu, Ïe jim bude dokázána vina. VídeÀ mohla tedy povaÏovat své podmínky za pfiijaté. Rozpory byly v zásadû nepodstatné. To uznal i císafi Vilém, kdyÏ se o srbské odpovûdi dozvûdûl. Chtûl poslat rakouskému císafii blahopfiejn˘ telegram k velkému morálnímu vítûzství a chystal se nabídnout, Ïe dohlédne, aby pfiijaté poÏadavky byly splnûny. Rakousko-Uhersko v‰ak povaÏovalo odpovûì za nedostateãnou, protoÏe podmínky ultimáta nebyly pfiijaty úplnû, a pfieru‰ilo proto se srbsk˘m královstvím diplomatické styky. KaÏdému muselo b˘t v té chvíli jasné, Ïe Rakousko-Uhersko nehledá dohodu nebo zadostiuãinûní, ale válku. Onen tragick˘, rozhodn˘ ãin, po kterém volal náãelník generálního ‰tábu Conrad von Hötzendorf. A kaÏdému myslícímu diplomatovi vysvitlo, Ïe Rakousko musí mít kryta záda Nûmeckem, protoÏe jinak by si tak netroufalo a nepodstupovalo takové riziko. *** Sarajevsk˘ atentát zcela nepochybnû poskytl Rakousku-Uhersku morální v˘hodu. Av‰ak mûsíc, kter˘ uplynul od atentátu do vyhlá‰ení války, a nedostatek dÛkazÛ o srbské vinû znamenaly, Ïe tuto v˘hodu brzy promarnilo. Byla také urãitá nadûje na lokalizaci války, ale vzhledem k uvedenému zpoÏdûní to uÏ nebylo pravdûpodobné. Tím skuteãn˘m dÛvodem, proã se Rakousko-Uhersko rozhodlo fie‰it situaci válkou, byl postoj Nûmecka, které mu nabídlo svou podpo
41
ru. To bylo nûco, s ãím se v pfiípadû Balkánu nikdy nepoãítalo. Nûmecko v‰ak k tomu mûlo své logické dÛvody. Obávalo se totiÏ, Ïe pokud nevyuÏije pfiíleÏitosti k rozdrcení sv˘ch soupefiÛ, pfiestane mít volné ruce k vojensk˘m akcím v Evropû, neboÈ podle pfiedpokladÛ mûl rusk˘ zbrojní program vyvrcholit v roce 1917. S ohledem na skuteãnost, Ïe síla nepfiátel vzrÛstala, rozhodly se obû mocnosti pro válku v okamÏiku, kdy se to z jejich strany je‰tû dalo udûlat.35 „Najednou se zaãalo hovofiit o válce. V Srbsku pr˘ zastfielili rakouského následníka trÛnu. Noviny vycházely ve zvlá‰tním vydání s textem jen na jedné stranû a s palcov˘mi titulky. V diskusích o politice jsme s chlapci dospûli k názoru, Ïe by bylo lep‰í, kdyby vyhrálo Nûmecko. Co jsme mûli z Ruska? Za NûmcÛ bychom nosili krátké kazajky a povinnû chodili do gymnasia. A co mohlo b˘t lep‰í neÏ svûtské ‰koly, ‰kolní uniformy a ãapky s odznaky? ZároveÀ jsme v‰ak byli pfiesvûdãeni (mnohem víc neÏ samotné nûmecké vrchní velení), Ïe Nûmci nejsou tak silní jako Rusko, Francie a Anglie. Jeden chlapec spekuloval, Ïe by bylo pfiirozené, kdyby do války vstoupila i Amerika, protoÏe se tam mluví stejn˘m jazykem jako v Anglii… Schylovalo se k válce. V‰ude jsem sly‰el nová slova – mobilisace, ultimatum, neutralita. Znepfiátelené vlády si posílaly nóty. Králové si psali dopisy a dÛvûrnû se oslovovali. MÛj otec, kter˘ nikdy nevzal do ruky Ïádné noviny, je teì zaãal ãíst. V Krochmalné se srocovaly skupiny prost˘ch lidí, dûlníkÛ a nosiãÛ, a diskutovaly o politice. A najednou tu byl Tí‰a be-av; pÛst pfiipadl na nedûli. V ten den také vypukla válka.“36
11 12 13 14 15 16 17 18 19
Zweig S.: Svût vãerej‰ka, Praha 1994, s. 11–14. K tomu Winter J. M.: První svûtová válka, Praha 1995, s. 29. Ravik S.: Tam u Králového Hradce…, Praha 2001, s. 422 a násl. K tomu blíÏe ·ediv˘ I.: âe‰i, ãeské zemû a Velká válka 1914–1918, Praha 2001, s. 42. K tomu viz Polák J.: Za císafie, za vlast, Praha 2001, s. 7–10. K tomu blíÏe Vo‰ahlíková P.: Jak se Ïilo za ãasÛ Franti‰ka Josefa I., Praha 1996. K tomu blíÏe ·ediv˘ I.: âe‰i, ãeské zemû a Velká válka 1914–1918, Praha 2001, s. 40–41. K tomu blíÏe Vo‰ahlíková P.: Jak se Ïilo za ãasÛ Franti‰ka Josefa I., Praha 1996. K tomu blíÏe Havránek J.: Rodina jako stále pevná základna spoleãnosti za 1. a 2. svûtové války, in: Historie a vojenství 1/2003, s. 71–73. 10 K tomu viz Pichlík K. – Klípa B. – Zabloudilová J.: âeskosloven‰tí legionáfii (1914–1920), Praha 1996, s. 11. 11 K tomu viz Polák J. : Za císafie, za vlast, Praha 2001, s. 11–12. 12 K tomu blíÏe ·ediv˘ I.: âe‰i, ãeské zemû a Velká válka 1914–1918, Praha 2001, s. 39. 13 K tomu blíÏe Ravik S.: Tam u Králového Hradce…, Praha 2001, s. 425 a násl. 14 K tomu blíÏe Ravik S.: tamtéÏ, s. 426 a násl. 15 K tomu Winter J. M.: První svûtová válka, Praha 1995, s. 284 a násl.
42
16 17 18 19 20 21 22 23
Sked A.: Úpadek a pád habsburské fií‰e, Praha 1995, s. 292. ·ediv˘ I.: âe‰i, âeské zemû a velká válka 1914–1918, Praha 2001, s. 17. K tomu viz Honzík M. a H.: Léta zkázy a nadûje 1914–1918, Praha 1984, s. 12. K tomu viz Honzík M. a H.: tamtéÏ, s. 21. K tomu viz Ravik S.: Tam u Králového Hradce, Praha 2001, s. 441. Kupka V.: Pevnosti Krakov a Pfiemy‰l, DvÛr Králové nad Labem 1999, s. 16–21. Sked A.: Úpadek a pád habsburské fií‰e, Praha 1995, s. 278. V roce 1878 se problém Bosny a Hercegoviny vyfie‰il tím, Ïe tato zemû byla podfiízena spoleãnému ministru financí. To byla ov‰em anomálie, která se v˘raznû projevila po roce 1908, kdy po rakousko-uherské anexi Bosny a Hercegoviny nemûli noví poddaní císafie ani rakouské, ani uherské obãanství. 24 K tomu Winter J. M.: První svûtová válka, Praha 1995, s. 28. 25 Horeãka F.: Za pût minut dvanáct, Brno 1933, s. 9. 26 K tomu napfi. Broft M. a kol.: Vojenské dûjiny âeskoslovenska II. (1526–1918), Praha 1986, s. 436. 27 Dvû pfiedãasná úmrtí uãinila z Franti‰ka Ferdinanda, synovce Franti‰ka Josefa I., následníka trÛnu Rakousko-uherské fií‰e: sebevraÏda korunního prince v roce 1889 a smrt jeho otce, arcivévody Karla Ludvíka, v roce 1896. 28 K tomu Winter J. M.: První svûtová válka, Praha 1995, s. 29. 29 K tomu Îipek A.: Úfiední zpráva plukovníka dra Bardolffa o událostech v Sarajevu, in: Domov za války 1, Praha 1929, s. 39–41. 30 K tomu Îipek A.: tamtéÏ, s. 42. 31 âastalovic F.: Na poãátku války v Mostaru, in: Domov za války 1, Praha 1929, s. 149. 32 K tomu viz Novák J.: Rakouské dreadnoughty, HPM 11/1994, s. 28. 33 ·ediv˘ I.: âe‰i, ãeské zemû a Velká válka 1914–1918, Praha 2001, s. 23. 34 K tomu viz Honzík M. a H.: Léta zkázy a nadûje 1914–1918, Praha 1984, s. 22. 35 Sked A.: Úpadek a pád habsburské fií‰e, Praha 1995, s. 292. 36 Singer I. B.: Svûtnice, kde otec soudil, Praha 1999, s. 211.
43
Rakousko-uherská branná moc pfied 1. svûtovou válkou V dÛsledku tzv. vyrovnání z roku 1867 byla Rakouská fií‰e rozdûlena na dvû ãásti s odli‰n˘mi ústavami. Jednalo se na jedné stranû o tzv. Pfiedlitavsko (Cislajtánii), oficiálnû naz˘vané „Království a zemû v fií‰ské radû zastoupené“, kde úfiady zemûpanské a vojsko spravované vlastním ministerstvem zemské obrany (Landwehr) byly oznaãovány k. k. (kaiserlich-königlich), ãesky c. k. (císafisko-královské). Na druhé stranû ‰lo o Zalitavsko (Translajtánii), ãili zemû Koruny Svatého ·tûpána vãetnû Chorvatska-Slavonska, kde byly úfiady oznaãovány m. k. (magyar király), nûmecky k. u. (königlich ungarisch), ãesky královské uherské. Správa spoleãného vojska spadala do kompetence spoleãného fií‰ského ministerstva války (K. u. k. Reichs-Kriegs-Ministerium) ve Vídni, jehoÏ souãástí byla i zvlá‰tní sekce pro váleãné námofinictvo s jeho vrchním velením (Marinesektion des Reichs-Kriegs-Ministerium und Marine-Kommando). 1 Správní fiízení zemûbrany a její souhrnné velení uskuteãÀovalo v Pfiedlitavsku zvlá‰tní ministerstvo a vrchní velitelství ve Vídni a pro Zalitavsko v Budape‰ti. Obûma tûmto „zemsk˘m ministerstvÛm obrany“ (Kaiserlich-königliches Ministerium für Landesverteidigung, Magyar királyi honvédelmi minisztérium) podléhala i správa a vrchní velení pfiíslu‰n˘ch sloÏek ãetnictva. Nejvy‰‰ím velitelem vojska byl panovník. Vojenské kanceláfie, které ve struktufie fiízení ozbrojen˘ch sil nemûly de iure v˘konnou moc a figurovaly jako jakési pracovní kabinety na pomoc panovníkovi a následovníkovi trÛnu, získaly de facto v˘znamn˘ vliv na fiízení armády. Generální ‰táb rakousko-uherské armády byl faktick˘m ztûlesnûním vrchního velení armády, a proto byla funkce náãelníka generálního ‰tábu klíãovou pozicí, o niÏ v urãit˘ch obdobích probíhal mezi vojensk˘mi a politick˘mi skupinami skryt˘ boj. Nepfiehlédnutelnou roli ve vrchním velení mûli také armádní generální inspektofii a armádní inspektofii jednotliv˘ch druhÛ zbraní, ktefií vedle kontrolní ãinnosti úzce spolupracovali s generálním ‰tábem pfii konkrétním rozpracování úkolÛ jednotliv˘ch armád a zbraní v rámci celkového váleãného plánu. Na základû vlastnoruãního císafiského listu ze 14. listopadu 1868 bylo nafiízeno nadále uÏívat název Rakousko-Uherské mocnáfiství, Rakousko-Uherská fií‰e, ãímÏ se do názvu dostala pomlãka. V‰e, co bylo obûma ãástem monarchie
44
spoleãné, tedy záleÏitosti císafiského domu a zahraniãí, fií‰ské finance a vojsko v resortu fií‰ského ministerstva války, bylo k. u. k. (kaiserlich und königlich), ãesky c. a k. (císafiské a královské). Podle zákona se spoleãné ministerstvo zodpovídalo parlamentním delegacím z Rakouska a Uher v tûch záleÏitostech, které nespadaly do kompetence vlád Ïádné z ãástí fií‰e. Vymezení kompetencí ministrÛ císafiského a královského ministerstva vÛãi ministrÛm Rakouska a Uher bylo navíc také nejasné. Spoleãn˘ ministr zahraniãí byl napfiíklad podle zákona povinen postupovat jen s vûdomím a souhlasem obou ãástí monarchie. Spoleãnou rakousko-uherskou politiku mûlo pfiipravovat spoleãné ministerstvo, které mûlo pfiíslu‰né návrhy pfiedkládat ke schválení nejprve nezávisl˘m delegacím obou parlamentÛ a poté panovníkovi. Praxe v‰ak byla ponûkud jiná, protoÏe politika nebyla urãována jednáním mezi vládami a parlamenty obou ãástí monarchie, ale jednáním mezi panovníkem a pfiíslu‰n˘mi vládami obou ãástí monarchie.2 ProtoÏe panovník byl vrchním velitelem armády, která byla vût‰inou mimo rámec vymezen˘ ústavou, mûl Franti‰ek Josef I. volnou ruku ve v‰ech záleÏitostech, které se pfiímo t˘kaly monarchie jakoÏto
Franti‰ek Josef I. na manévrech u Písku, rok 1905
45
Franti‰ek Josef I. na manévrech u Písku, rok 1905
mocnosti, tj. v zahraniãní politice, v otázkách souvisejících s obranou a v císafisk˘ch financích. V nejvy‰‰í sféfie státní politiky zÛstal Franti‰ek Josef samovládce i po roce 1867. Rozhodoval se po konzultacích s Ministerskou radou pro spoleãné záleÏitosti (Ministerrat fır gemeinsame Angelegenheiten), která byla téÏ oznaãována jako korunní rada (Kronrat).3 Prosincová ústava z roku 1867 udûlila parlamentu právo povolovat poãet odvádûn˘ch brancÛ do armády a brann˘m zákonem z 5. prosince 1868 byla plnû zavedena v‰eobecná branná povinnost. V celé fií‰i byly odstranûny dosavadní v˘sady a ãetná osvobození od vojenské povinnosti, kterou napfií‰tû museli vykonávat v‰ichni bojeschopní muÏi bez v˘jimky, a to osobnû. Dosavadní jednotné ozbrojené síly celé monarchie byly v souladu se stávajícím politick˘m uspofiádáním fií‰e souãasnû rozdûleny na ãtyfii relativnû samostatné ãásti. Bylo to tzv. spoleãné císafiské a královské vojsko (Kaiserliches und königliches Heer) a císafiské a královské váleãné námofinictvo (Kaiserliche und königliche Kriegsmarine), budované jednotnû v celé fií‰i, a dále to byla zemûbrana (Landwehr), budovaná oddûlenû v Pfiedlitavsku (Kaiserlich-königliche Landwehr) a v Zalitavsku (Königliche ungarische Landwehr neboli Magyar királyi honvéd), k níÏ bylo zvlá‰È v obou ãástech fií‰e pfiipojeno i ãetnictvo.4 Název spoleãného vojska k. u. k. (kaiserlich und königlich) byl zaveden 17. fiíjna 1889 na základû Nejvy‰‰ího rozkazu Franti‰ka Josefa I., uvefiejnûného ve Vûstníku c. a k. fií‰ského ministerstva války jako obûÏník ãj. 55871. Pokud jde o vojenské otázky, byli jak císafi, tak i jeho hlavní vojen‰tí porad
46
ci v letech 1866–68 v˘raznû proti tomu, aby snad schválili nûco, co by mohlo nakonec vést k rozdûlení vojska. Zejména arcivévoda Albrecht se k uhersk˘m plánÛm vytvofiit jakési samostatné uherské vojenské útvary stavûl velmi odmítavû. Av‰ak Franti‰ek Josef I., jemuÏ velmi záleÏelo na tom, aby se s Maìary dohodl, souhlasil pomûrnû rychle s fiadou návrhÛ, které v tomto ohledu pfiedloÏil ministr zahraniãních vûcí hrabû Andrássy. Ty v podstatû vycházely z toho, Ïe panovník si ponechal funkci vrchního velitele spoleãného císafiského a královského vojska, ale dobu vojenské sluÏby, ubytování a financování uherského vojska mûl urãovat uhersk˘ parlament.5 Úfiedním jazykem ve spoleãném vojsku mûla b˘t nûmãina, coÏ se t˘kalo jak uhersk˘ch, tak ostatních jednotek.6 Na druhé stranû se ov‰em Andrássymu podafiilo pfiesvûdãit Franti‰ka Josefa I., aby souhlasil s vytvofiením zemûbrany v Rakousku a Uhrách. Uherská zemûbrana (Honvédség) mûla mít stejnou organizaci a tytéÏ uniformy jako spoleãné císafiské a královské vojsko, ale smûla pouÏívat vlastní insignie a vlajky a jejím úfiedním jazykem mohla b˘t maìar‰tina. Mûla pfiísahat na krále a na národní ústavu. Hrabû Andrássy povaÏoval Honvédség za jak˘si zárodek národního vojska, coÏ v‰ak Franti‰ek Josef nechtûl pfiipustit, a proto zpoãátku nesvolil, aby zemûbrana mûla vlastní dûlostfielectvo. Císafi také trval na tom, Ïe bude sám jmenovat vrchního velitele zemûbrany a schvalovat povy‰ování a jmenování dÛstojníkÛ. Takov˘ stav v Ïádném pfiípadû nepfiispíval k tomu, aby armáda jako „hlavní záruka bezpeãnosti státu“ byla chránûna pfied politick˘mi tfienicemi. O to více, kdyÏ se po rakousko-uherském vyrovnání muselo rakouské vojenské vedení smífiit s vybudováním uherského honvédu jako „národního vojska“, chápalo armádní vrchní velení nûmãinu nejen jako sluÏební a velící jazyk, ale souãasnû také jako základní prostfiedek zachování jednotnosti armády. Komplikace vypl˘vající z mnohojazyãnosti armády se projevily i ve sféfie vojenské administrativy. Pfied válkou se v rámci vnitropolitického boje o nové branné zákony vyhrotil vzájemn˘ vztah Vídnû a Budape‰ti rovnûÏ v otázkách trestnûprávních záleÏitostí, pfiedev‰ím v otázce protokolární fieãi na vojensk˘ch soudech spoleãné armády v Zalitavsku. Projevem snahy vyrovnat se s mnohonárodnostním sloÏením muÏstva dílãím ústupkem národním poÏadavkÛm, kter˘ vrchní velení uãinilo, mûl b˘t sluÏební styk v jednotkách vykonávan˘ matefisk˘m jazykem národa, jehoÏ pfiíslu‰níci v dané jednotce pfievládali. Uznání jazyka vojákÛ spoleãné armády, jejichÏ matefi‰tinou nebyla nûmãina, aspoÀ na této úrovni bylo diktováno nutností potfiebné kooperace v rámci niωích jednotek. Na tento problém existovaly rÛzné názory pfiíslu‰níkÛ vládnoucích vrstev. Náãelník generálního ‰tábu Conrad von Hötzendorf byl ochoten uznat matefisk˘ jazyk ná
47
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.
