âE·I V 1. SVùTOVÉ VÁLCE 1. DÍL
M¯M NÁRODÒM Libor Nedorost
Nakladatelství Libri Praha 2006
Tyto knihy vûnuji sv˘m dûtem, malé Jitce a Mikulá‰ovi, kter˘m se omlouvám za to, Ïe jsem si s nimi nehrál, kdyÏ jsem je psal. Souãasnû bych rád touto cestou podûkoval své Ïenû Dá‰e za trpûlivost, kterou se mnou má, i sv˘m rodiãÛm a v‰em pfiátelÛm, které mi Ïivot poskytl, za jejich pomoc a pfiátelství ve chvílích, kdy jsem to potfieboval.
© Libor Nedorost, 2006 Illustrations © archiv autora, 2006 © Libri, 2006 ISBN 80-7277-321-6 ISBN 80-7277-320-8 (soubor)
Obsah
Pfiedmluva - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 7 Ediãní poznámka - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 8 Od Belle epoque po sarajevsk˘ atentát - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 9 Balkánsk˘ sud prachu - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 21 Tak nám zabili Ferdinanda... - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 29 Od Sarajeva k válce - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 38 Rakousko-uherská branná moc pfied 1. svûtovou válkou - - - - - - - - - - - - - - 44 Zemûbrana a domobrana - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 48 Branná povinnost - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 62 Struktura spoleãné armády - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 65 Stfielba – základní dovednost - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 72 Ubytování pro vojsko - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 76 Váleãné úkony a náhrady váleãn˘ch ‰kod - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 78 Vojenské ‰kolství a praktická pfiíprava - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 86 Národnostní situace v armádû - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 88 Váleãné loìstvo - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 94 Rakousko-uherské pozemní síly - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 100 Pûchota – základ armády - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 101 Nová organizace jezdectva - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 112 Pfiezbrojené dûlostfielectvo - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 117 Útvary k podpofie bojové ãinnosti - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 123 Zemûbrana a její organizace - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 128 Zmûny ve v˘stroji vojska 1908–1909 - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 130 Hodnosti - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 138 Rakousko-uherské váleãné námofinictvo - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 143 Pfiístavy na Jadranu a jejich strategick˘ v˘znam - - - - - - - - - - - - - - - 143 Lodû nejrÛznûj‰ího typu i stáfií - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 148 DÛleÏitá role dunajské flotily - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 156 Námofinictvo, jeho hodnosti a v˘stroj - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 162 Mobilizace - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 170 âesk˘ nedostatek váleãného nad‰ení - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 175
Povolanci odcházejí... - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Situace v posádkov˘ch mûstech - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Z civilisty ve vojáka - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Velké nároky na Ïeleznici - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Boj s vnitfiním nepfiítelem a propaganda - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Taktika váleãn˘ch operací - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - V˘kazník c. a k. vojska, c. a k. váleãného loìstva, c. k. zemské obrany a královské uherské zemské obrany - - - - - - - Slovníãek odborn˘ch v˘razÛ - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Seznam zkratek - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
181 184 189 192 196 198 212 238 239
Pfiedmluva
Jako kluk jsem v Telãi na hfibitovû u sv. Anny vídával hrob, kter˘ byl jin˘ neÏ ty ostatní. Na Ïulovém kfiíÏi byla z kamene vytesána stejná ãepice, jakou nosil voják ·vejk, kterého jsem znal z Ladov˘ch obrázkÛ. Opr˘skané porcelánové podobenky muÏÛ se stejn˘mi ãepicemi jsem s letopoãtem 1914–18 vídával na pomnících v rÛzn˘ch vesnicích po celé na‰í zemi. PfiestoÏe je na nich vytesáno „nikdy nezapomeneme“, jména a tváfie tûch muÏÛ uÏ zpravidla dnes nefiíkají nic ani jejich pfiíbuzn˘m. Není se co divit. Pamûtníci dávno zemfieli a na území na‰í zemû se nikdy neodehrálo to, co na polích Flander, u Passchendaele, u Verdunu, na fiece Sommû nebo na Piavû. Deziluzi Remarquovy „ztracené generace“ se ãeská spoleãnost vyhnula radostí z nabyté svobody v novû vzniklé republice. Ne sice úpln˘m, ale vydatn˘m lékem se pro ãeskou spoleãnost a snad i pro nejbliωí tûch, ktefií se z front zaniklého mocnáfiství nevrátili domÛ, stával mnohdy na t˘chÏ pomnících nápis „padli za na‰i svobodu“, pfiestoÏe se zpravidla t˘kal jen ãásti z nich. Pro nûkteré lidi to byla válka, která mûla lidstvo potrestat a napravit. Pro dal‰í se stala válkou, která mûla války ukonãit. Její název – svûtová, nebo Velká válka – naznaãoval, Ïe její rozsah pfiedtím nemûl obdobu. JenÏe, po ní pfii‰la druhá, pak studená, korejská, vietnamská… Díky televiznímu zpravodajství a poãítaãov˘m hrám se dnes válka navíc stala nûãím, ãemu uÏ skoro ani nevûnujeme pozornost. TûÏko po tom v‰em a pfii kaÏdodenním shonu vzpomínat na 1 200 000 padl˘ch vojákÛ c. a k. armády, z nichÏ více neÏ 100 000 bylo ãeského pÛvodu. Pfiesto by se mûlo, protoÏe to byla právû tato válka, která ovlivnila a zmûnila následující století. Touto trilogií jsem si nekladl za cíl vytvofiit encyklopedii Velké války a rakousko-uherské armády. Nechtûl jsem a nechci ani nikomu vzdávat jak˘koliv hold. Chtûl jsem jen na jejích stránkách pfiipomenout to, co pfiedcházelo fiíjnu 1918, kdy psali ãe‰tí vojáci na vagony kfiídou: Mír! AÈ Ïije Morava! âechy! a zpívali u harmonik Hej, Slované! I kdyÏ je první díl vûnován pfiedev‰ím charakteristice rakousko-uherské armády v pfiedveãer Velké války, konãí líãením proÏitku srpnové mobilizace, tak jak byla vnímána ãeskou vefiejností. Druh˘ a tfietí díl konfrontuje oficiální fakta o bojích rakousko-uherské armády s vní
7
máním váleãné reality oãima obyãejn˘ch ãesk˘ch vojákÛ na frontách Rakouska-Uherska v Srbsku, âerné Hofie, Rusku, Rumunsku a Itálii. Stejn˘m zpÛsobem bych rád na tuto trilogii navázal knihami dal‰ími, které by pfiipomnûly osudy „brá‰kÛ“ legionáfiÛ. V chodbû kostela sv. Jakuba v Telãi se ãasto dívám na keramickou pamûtní desku padl˘ch muÏÛ z Telãe a okolí. Kromû jmen padl˘ch a jejich dat narození, úmrtí a vyznání jsou na ní vyznaãeny rovnûÏ jednotky, u kter˘ch slouÏili, a také místo a pfiíãina jejich úmrtí. V pár slovech je tak u kaÏdého jména ve zkratce lidsk˘ osud. Doufám, Ïe touto trilogií pomohu o tûchto osudech pfiem˘‰let. Libor Nedorost
Ediãní poznámka V dobové korespondenci úãastníkÛ války a v dal‰ích dobov˘ch dokumentech byl zachován pÛvodní pravopis s v˘jimkou pfiípadÛ, kdy to bylo na závadu srozumitelnosti textu. Obdobnû to platí o V˘kazníku c. a k. vojska, c. a k. váleãného loìstva, c. k. zemské obrany a královské uherské zemské obrany. I zde byl pokud moÏno zachován pÛvodní pravopis (s v˘jimkou rozepsání zkratek), zejména pokud jde o jména a zemûpisné názvy. Poznámky jsou zafiazeny za jednotliv˘mi kapitolami. Seznam literatury bude pfiipojen ke 3. dílu trilogie.
8
Od Belle epoque po sarajevsk˘ atentát Druhá polovina 19. a poãátek 20. století jsou stále intenzivnûji vnímány jako symboly klidu, jistoty a fiádu, jenÏ sice nemusel b˘t ideální, ale na kter˘ se v‰eobecnû vzpomíná s nostalgií. Tyto pocity mnoh˘ch vyjádfiil rakousk˘ spisovatel Stefan Zweig vzpomínkou na poslední pfiedváleãná léta „…byl to zlat˘ vûk jistoty. Zdálo se, Ïe v‰e v na‰í témûfi tisícileté rakouské monarchii je zaloÏeno pro dlouhé trvání a nejvy‰‰í zárukou této stálosti je stát. Práva, která poskytoval sv˘m obãanÛm, byla zaruãena parlamentem, svobodnû zvolen˘mi zástupci lidu, a kaÏdá povinnost byla pfiesnû vymezena. Na‰e mûna, rakouská koruna, obíhala v tfipytiv˘ch zlat˘ch mincích a zaruãovala tím svou stabilitu. KaÏd˘ vûdûl, kolik vlastní, co mu náleÏí, co je dovoleno a co zakázáno. V‰e mûlo svou normu, svou urãitou míru a váhu… V‰e v této velké fií‰i stálo pevnû a nezmûnitelnû na svém místû a na tom nejvy‰‰ím stafiiãk˘ císafi… Dnes, kdy jej dávno rozmetala velká boufie, víme s koneãnou platností, Ïe onen svût jistoty byl jen vzdu‰n˘m zámkem. A pfiece, moji rodiãe v nûm bydleli jako v kamenném domû.“1 Nutno v‰ak fiíct, Ïe doba Franti‰ka Josefa I., léta 1848–1916, byla v‰echno jiné neÏ klidná. Bez vojenského konfliktu, vnitfiních nepokojÛ, hospodáfiské, vnitropolitické nebo zahraniãnûpolitické krize neminulo témûfi Ïádné desetiletí jeho skoro sedmdesát let dlouhé vlády. Války s Francií, Itálií, Pruskem, územní ztráty v Itálii, zisky na Balkánû i mnohé dal‰í boje v‰ak zÛstaly ve stínu boufilivého poãátku a konce: revoluce 1848–49 a 1. svûtové války 1914–18. Franti‰ek Josef I., císafi rakousk˘ a král uhersk˘, sám tu‰il, Ïe válka nedopadne dobfie, a obával se jí. V soukromí dokonce tvrdil, Ïe mûl jako voják vÏdycky smÛlu a Ïe ji jako „Pechvogel“ (smolafi – pozn. autora) bude mít i v budoucnosti. „BÛh nechává mne tak dlouho Ïíti,“ fiíkal, „aby konec prastaré fií‰e je‰tû o nûjak˘ ãas byl oddálen, po mojí smrti nastane neodvratnû.“ Dûtství proÏil v pfiísném klerikálním prostfiedí a vojenská sluÏba v Itálii v prÛbûhu revoluce roku 1848 mu byla prÛpravou na dlouhá léta jeho panování, vyznaãující se dvûma hlavními starostmi: snahou o zachování monarchistické moci a potlaãováním revolucí. Posléze v‰ak ekonomické problémy a váleãné a diplomatické neúspûchy donutily Franti‰ka Josefa smífiit se s bojovn˘mi skupinami uvnitfi fií‰e, hlavnû s maìarsk˘mi ‰lechtici, ale i s Nûmci, âechy, Poláky
9
a dal‰ími Slovany. V letech 1866–67 uznal jejich poÏadavky tím, Ïe zavedl v Rakousku omezen˘ konstituãní systém. Nedostatek vlastního vzdûlání a kultury nahrazoval rutinou a místo skuteãné vlády úfiadoval a utápûl se v maliãkostech. Jeho osobní Ïivot byl podobnû neuspokojiv˘. ManÏelka byla zavraÏdûna roku 1897 a jeho syn Rudolf spáchal v roce 1889 sebevraÏdu.2 Tak se stalo, Ïe rakouská koruna mûla pfiejít na vladafiova synovce arcivévodu Franti‰ka Ferdinanda d’Este, s nímÏ jej dûlil protichÛdn˘ zpÛsob uvaÏování. Vzájemnû se s Franti‰kem Josefem v lásce nemûli. Císafii se zdál pfií‰tí mocnáfi nehodn˘ dÛvûry, násilnick˘, impulsivní, Franti‰ek Ferdinand svého str˘ce pokládal za starého, neschopného a senilního dûdka. Císafi odmítal s následníkem o politice vÛbec mluvit a od roku 1908 s ním pfieru‰il styky.3 O mnoho lépe se arcivévodovi nevedlo ani v ãesk˘ch zemích. Pro âechy znamenal „vysok˘ konopi‰Èsk˘ pán“ i pro budoucno pfiekáÏku jejich národního snaÏení. „Absolutnû odmítnout ústupky âechÛm! Víme, jak blízko k hrobu jsme na‰i monarchii pfiivedli dualismem, kter˘ máme, a nyní zaãínají b˘t âe‰i druhou, stejnû váÏnou hrozbou!“ napsal arcivévoda v roce 1901. Rakousko-uherská monarchie z konce 19. století a poãátku 20. století se nám dnes mÛÏe jevit jako takfika idylick˘ ostrov klidu a zabûhnut˘ch pofiádkÛ. I kdyÏ na tomto obrazu ledacos je, musíme si také uvûdomit, Ïe právû v onûch ãasech probíhaly v zemi zásadní spoleãenské a hospodáfiské zmûny. Ty sice samy o sobû neznamenaly Ïádn˘ dramatick˘ pfievrat, ale celkem pozvolné dospívání k moderní spoleãnosti, která si osvojovala demokratiãtûj‰í formy politického Ïivota, stejnû jako pfiijímala a podporovala uplatnûní mnoÏících se technick˘ch novinek, rozmach tovární velkov˘roby, rÛst mûst a jejich infrastruktury. Rodila se obãanská spoleãnost, rostla mûsta, hospodáfisk˘ Ïivot ovládala tovární velkov˘roba, na v˘znamu získal úfiad a byrokracie. Sílilo v‰ak také národní sebeuvûdomûní, zájmy jednotliv˘ch národÛ a národností v hranicích monarchie se ãasto nepfiekr˘valy. Ani demokratické v‰eobecné volební právo (prvnû uplatnûné ve dnech 14. aÏ 24. kvûtna 1907) nedokázalo pfiimknout národy ke spoleãnému státu, nevedlo ke zmírnûní rozporÛ, ale naopak k zostfiení parlamentního národnostního boje. Po zavedení v‰eobecného, tajného, pfiímého volebního práva v Pfiedlitavsku v roce 1907 navíc nevznikaly vlády koaliãní dohodou politick˘ch stran, jak jsme na to dnes zvyklí, n˘brÏ na základû návrhu, kter˘ pfiipravoval panovníkem jmenovan˘ ministersk˘ pfiedseda. Ten sice musel brát ohled na rozloÏení politick˘ch sil v fií‰ské radû, aby mohl vládní politiku prosazovat, ministfii byli ov‰em v prvé fiadû povaÏováni za úfiedníky císafie, a teprve aÏ v druhém plánu za reprezentanty politick˘ch stran. Z toho také plyne, Ïe strany mohly vliv ve vládû uplatÀovat pro
10
stfiednictvím „sv˘ch“ ministrÛ pouze do urãité míry. Na druhé stranû pravidelná úãast ãesk˘ch pfiedstavitelÛ v pfiedlitavsk˘ch vládách zfietelnû odporuje star‰í pfiedstavû o Rakousku jako o „Ïaláfii národÛ“. Není pfiitom dÛleÏité, Ïe âe‰i byli ve vládû zastoupeni (ostatnû v poãtu sv˘ch ministrÛ mûli stále je‰tû co dohánût), n˘brÏ o podceÀovan˘ fakt, Ïe pozvání do vlády pfiijímali.4 Nadto zemû dvojhlavého orla byla fakticky dvojstátím se v‰emi negativy, která z toho vypl˘vala.5 Demokratizace ov‰em nepfiinesla jen parlament a ústavu, ale také nové vztahy uvnitfi rodiny, stejnû jako industrializace neznamenala jen hromadnou v˘robu a novou organizaci práce, ale také neobvyklé rozvrÏení ãasu v domácnosti. Podobnû byrokratizace nebyla jen prostfiedkem správy, ale ovlivnila i bûÏné potfieby velké ãásti spoleãnosti. Zmûny, které se prosadily v Ïivotním stylu rakousko-uherské spoleãnosti a v jejím rámci ãeské spoleãnosti za císafie Franti‰ka Josefa I., byly zcela mimofiádné a pfiedurãily bûÏné Ïivotní potfieby a vzory chování na dlouhá desetiletí dopfiedu. Jejich stopy lze ostatnû sledovat ãasto aÏ dodnes.6 Autoritu panovníka posilovala velká loajálnost, kterou mu témûfi neustále projevovala valná vût‰ina na jeho poddan˘ch. Kaisertreue a királyhüség (vûrnost císafii – pozn. autora) byly v 19. století silné city.
Telã, v˘roãní trh kolem roku 1908
11
Do konce 19. století se zavr‰il proces hospodáfiské, sociální, politické a kulturní emancipace ãeské spoleãnosti, která tak v mnoha ohledech dostihla ãeskonûmeckou. V duchu „drobeãkové“ politiky „sílení politického, kulturního a hospodáfiského vlastní prací i pomocí v‰eho toho, co dáti mÛÏe moderní stát“ získávali âe‰i pozice ve správních radách, kulturních institucích, úfiadech atd. Byla to zfiejmû právû neobvyklá dynamika tohoto procesu, tendence ãeské spoleãnosti k odstranûní posledních zbytkÛ národní nerovnoprávnosti, která u druhé zemské spoleãnosti vyvolávala negativní, obranné tendence a pocit ohroÏení.7 Stejnû jako se mûnily politické, sociální, hospodáfiské i kulturní pomûry, mûnil se v fií‰i Franti‰ka Josefa I. i Ïivotní styl. âe‰i náleÏeli k pûti národÛm (z 11 „hlavních“), které Ïily pouze v hranicích monarchie (spolu s Maìary, Chorvaty, Slováky a víceménû i Slovinci), a nemohli se proto, jako Nûmci, Rumuni ãi Italové, „opfiít“ o vlastní národní stát. Do Dolního Rakouska, zejména do Vídnû, smûfiovala na pfielomu století nová vlna ãeské emigrace: tovary‰Û, nádeníkÛ, sluÏebnictva. âeská rodina na poãátku Velké války jiÏ zdaleka nebyla tradiãní patriarchální rodinou, o níÏ nám vypráví klasická ãeská literatura 19. století. S její existencí se je‰tû setkáváme na venkovû, ale i tam je v mnoha smûrech promûnûna nebo alespoÀ naru‰ena. Dlouhodobé pobyty ÏivitelÛ domkáfisk˘ch rodin jako zedníkÛ nebo nádeníkÛ ve mûstech nemohly zÛstat beze stopy na její soudrÏnost. I na selské rodiny zpûtnû pÛsobili synové a dcery, ktefií ode‰li do mûst. I kdyÏ se faráfi, a nûkdy i uãitel, snaÏili zachovat staré dobré zvyky, které ostatnû ani v minulosti nebyly vÏdy respektovány, naráÏeli na skuteãnost v‰edního dne prÛmyslové spoleãnosti a na svûdectví denního tisku, kter˘ se na ãeské vesnici kolem roku 1900 jiÏ hodnû ãetl. Starosti vypl˘valy nepochybnû tak jako vÏdy z nutnosti najít a obhájit vlastní existenci. Industrializace v‰ak vytvofiila v tomto smûru zcela nové pfiíleÏitosti. Jejím symbolem se stala továrna, která suverénnû ovládla Ïivot velk˘ch skupin obyvatel. Nebyla to ale jen továrna, která mûnila Ïivotní styl sv˘ch zamûstnancÛ i ‰irokého okolí. V˘znamnû do nûj zasáhly také úfiad, státní správa, magistrát. Úfiednická kariéra Ïivitele rodiny utváfiela potfieby a návyky celé rodiny stejnû dÛraznû jako dûlnické povolání. Vzhledem k postavení na Ïebfiíãku spoleãenské prestiÏe se stávala byrokracie sv˘m Ïivotním stylem vzorem pro mnohé dal‰í vrstvy obyvatel. Mûstská rodina se hodnû promûnila. Byla to zpravidla dvougeneraãní rodina, která mûla pfied 1. svûtovou válkou ãasto tfii dûti, nûkdy i ménû, málokdy více. S rodinou nûkdy Ïil nûkdo z pfiíbuzn˘ch, jeden z prarodiãÛ nebo neprovdaná teta. Mû‰Èanská rodina, jejíÏ Ïivitel pracoval ve státní správû, byl úfiedníkem lépe placené hodnostní tfiídy, nebo podnikal, eventuálnû vykonával úspû‰nû nûkte
12
ré svobodné povolání, musela dobfie bydlet a oblékat se, vydatnû vafiit, zajistit dûtem pfiimûfiené vzdûlání, v˘hodnû je oÏenit a provdat. Její Ïivot se neomezoval jen na dobfie vybaven˘ rozlehl˘ byt nebo dÛm ve mûstû. V létû se Ïilo na venkovû ve vlastním nebo pronajatém domû. Nesmûle se v tûchto vrstvách rozvíjela koncem století dokonce i zahraniãní prázdninová turistika, zejména smûrem do severní Itálie a Francie, do rakousk˘ch nebo ‰v˘carsk˘ch Alp, a národnû uvûdomûlá ãeská spoleãnost zaãala v této dobû objevovat jihoslovanské pobfieÏí Jadranu. âesk˘ venkov zachovával v kaÏdodenním Ïivotû houÏevnatû a vytrvale tradiãní mravy i archaické zvyky, zatímco mûsto se mûnilo rychle pfiímo pfied oãima. Navíc ve mûstû vypadal v‰ední den jinak na pfiedmûstí a jinak v centru, a dokonce i v pfiízemí a prvním poschodí jednoho domu. Na pfiedmûstích a v okrajov˘ch ãtvrtích si i vût‰í mûsta udrÏela aÏ do 1. svûtové války svÛj starosvûtsk˘ sousedsk˘ ráz.8 Na venkovû je‰tû doznívala éra velké rodiny s tfiemi, ãtyfimi, ba i pûti dûtmi, ale málokdy s více. S nimi Ïili i v˘mûnkáfii, ale i tu byly ãasté odchody, svobodní sourozenci hospodáfie si hledali svou vlastní cestu, i kdyÏ u sester to bylo stále je‰tû nesnadné. Katolické manÏelství, a tûch bylo 95 %, bylo stále je‰tû nerozluãitelné, ale obãanské zákonodárství umoÏÀovalo rozvod od stolu a loÏe, zru‰ení hospodáfiské pospolitosti.9
Spoleãnost na dostizích v Chuchli kolem roku 1907
13
Svatební fotografie rakousko-uherského déleslouÏícího poddÛstojníka
Tak jako v Ïádné dobû se obecnû vojenská sluÏba netû‰ila pfiíli‰né oblibû. Pfiirozená nechuÈ mladého ãlovûka ztrácet léta Ïivota v kasárnách se v‰ak mísila s jist˘m studem, kdyÏ nûkdo nebyl uznán schopn˘m vojenské sluÏby. Svou úlohu sehrál i ideovû motivovan˘ odpor k armádû a válkám (anarchismus nebo pacifismus), a zvlá‰tû pak antimilitarismus, spojen˘ s konkrétní politickou tendencí. Mladí sociální demokraté pfii jarních odvodech a pfied podzimními nástupy brancÛ agitovali proti militarismu jako prÛvodnímu jevu kapitalismu. Mladí národní sociálové brojili proti militarismu rakouskému. To se orgánÛm monarchie zdálo zfiejmû nebezpeãnûj‰í; v roce 1909 byl s jejich funkcionáfii uspofiádán spektakulární proces a jejich ãinnost byla zakázána. Nacionální protirakouská a protinûmecká motivace antimilitarismu v ãeském prostfiedí pfievaÏovala a neomezovala se na politicky organizovanou mládeÏ. Nejvût‰í ãeská tûlov˘chovná organizace Sokol byla prostfiedím, v nûmÏ se odpor k rakous
14
Rakousko-uhersk˘ ‰ikovatel hudby, na levém pfiedloktí pásky vyznaãující poãet odslouÏen˘ch let. Foceno ve Vídni
kému militarismu projevoval velmi v˘raznû a byl násoben my‰lenkami o slovanské vzájemnosti, coÏ pfii pfiedpokládaném nepfiíteli (Rusku a Srbsku) silnû omezovalo nad‰ení pro moÏnou pfií‰tí válku.10 Celkem dobfie hmotnû zabezpeãená armáda, císafiovo milované „dítko“, od vojákÛ sice poÏadovala kázeÀ a vojenskou zdatnost, nicménû jim poskytovala ve‰keré zaopatfiení, dÛstojníkÛm vy‰‰í spoleãenské postavení a kariéru. Îivot tu bûÏel víceménû monotónnû, vyplÀován bûÏn˘m v˘cvikem, stráÏními sluÏbami, obãasn˘mi pfiehlídkami, pfiípadnû úãastí na vût‰ích manévrech. Vycházky a dovolenky byly bûÏné a platily, jako ve v‰ech armádách svûta, za nanejv˘‰ pfiíjemné zpestfiení mnohdy nudné sluÏby. Jen pfiísné tresty za pfiestupování vojenského fiádu kalily obraz veselé vojny. Vojáci se v tûch ãasech tû‰ili zvlá‰tní pfiízni dívek a Ïen, ãehoÏ vût‰ina s radostí vyuÏívala. Tancovaãky, nûjaké to popití s kamarády a milostné pletky, to byla lákadla, kter˘m v osobním volnu odolal málokdo.11
15
Rodinná fotografie rakousko-uherského kapelníka (lyra na límci odpovídá hodnosti poruãíka). Foceno ve Vídni
Rakousko-uherská monarchie byla navzdory své vnitfiní slabosti, ke které nejvût‰í mûrou pfiispívala její mnohonárodnostní struktura, co do poãtu obyvatel tfietím, co do rozlohy druh˘m nejvût‰ím státem v Evropû a disponovala relativnû velkou armádou. Jediné, co spojovalo její rÛzné národy, byla podfiízenost HabsburkÛm, jedné z v˘znamn˘ch evropsk˘ch dynastií, jejímÏ hlavním pfiedstavitelem byl v roce 1914 císafi Franti‰ek Josef I. Zemûpisná poloha i celková hospodáfiská slabost Rakousku-Uhersku neumoÏÀovaly, aby se zúãastnilo zámofiské koloniální expanze. PoráÏky utrpûné od Francie (1859) a Pruska (1866) prakticky ukonãily vliv HabsburkÛ v Itálii a Nûmecku a Rakousko se stalo v podstatû jen v˘chodoevropskou velmocí. Tyto neúspûchy v‰ak ohrozily celistvost fií‰e ménû, neÏ ji ohroÏovalo narÛstající národnostní uvûdomûní jejích rÛzn˘ch národÛ. Z nich byli nejsilnûj‰í a nejnepoddajnûj‰í Maìafii. Habsbursk˘m fie‰ením maìarského problému, realizovan˘m v roce 1867, byla pfie
16
Milá maminko! Musím Ti BohuÏel sdûliti, Ïe jsem zkazil pu‰ku, po‰li mû 20 KorÛn, aby mû nezavfieli. S pozdravem TvÛj Franti‰ek. (V textu je ponechán pÛvodní pravopis, pozn. autora.)
Îivot vojensk˘ – Ïivot vesel˘
17
Cesta do kasáren
mûna Rakouské fií‰e na dualistickou monarchii Rakousko-Uhersko. ZpÛsob, kter˘m k této svízelné otázce Franti‰ek Josef I. pfiistoupil, v‰ak natrvalo zablokoval jakékoliv zásadní, koncepãní fie‰ení národnostní otázky v Rakousku. Tato skuteãnost byla o to tragiãtûj‰í, Ïe v Rakousku, jako v mnohonárodnostním státû, byla právû národnostní otázka základní otázkou existence a budoucnosti celé fií‰e. Franti‰ek Josef si uvûdomoval nutnost fie‰ení tûchto svízeln˘ch problémÛ – ze dvou základních variant v‰ak vybral tu hor‰í. Místo federalizace, kterou navrhovali svého ãasu Palack˘ s Havlíãkem a která mûla vytvofiit dostatek prostoru pro samosprávu jednotliv˘ch zemí a ‰anci pro rozvoj v‰ech národÛ fií‰e ve v‰ech základních dimenzích, sáhl císafi po dualismu. Pokusil se zachovat star˘ zajet˘ centralismus s tím, Ïe jej tentokrát rozdvojil na centralismus uhersk˘ a rakousk˘. ¤í‰e, mající podle rakousko-uherského vyrovnání z roku 1867 spoleãného panovníka, zahraniãní politiku, vojenské a finanãní záleÏitosti, sestávala pfied válkou ze tfií ãástí: tzv. Pfiedlitavska, „Cislajtánie“ (podle fiíãky Litava na moravsko-uherském pomezí), oficiálnû naz˘vaného „Království a zemû na fií‰ské radû zastoupené“, zahrnujícího âechy, Moravu, Slezsko, Dolní a Horní Rakousy, Salcbursko, ·t˘rsko, Korutany, KraÀsko, Tyrolsko, Vorarlbersko, Gorici, Gradi‰ku, Istrii, Terst, Haliã, Bukovinu a Dalmácii, tzv. Zalitavska, „Translajtánie“,
18
Veselá vojna oãima kreslífie
oficiálnû naz˘vaného „Zemí Koruny Svatého ·tûpána“, zahrnujícího Uhry, Sedmihradsko, Rijeku, Chorvatsko a Slavonii, a ze spoleãnû spravované Bosny a Hercegoviny. Pfiedlitavsko se v roce 1914 rozkládalo na 300 006 km2, plocha Zalitavska ãinila 325 411 km2 a Bosna s Hercegovinou mûly 51 199 km2. Podle posledního pfiedváleãného sãítání obyvatelstva (1910) mûly âechy 6 712 944 obyvatel, Morava 2 604 857 a Slezsko 741 456 obyvatel. Sãítání obyvatelstva v Pfiedlitavsku nezji‰Èovalo nacionální pfiíslu‰nost v moderním slova smyslu, n˘brÏ jen tzv. obcovací fieã (Umgangssprache). Tou se rozumûla fieã, kterou dotyãn˘ uÏíval ve svém bûÏném, denním styku.12 V uωím Rakousku, v Pfiedlitavsku, se mûlo vládnout nûmecky bez ohledu na vût‰inu nenûmeck˘ch národÛ a v Uhrách se vládlo maìarsky bez ohledu na majoritu nemaìarsk˘ch národÛ. Franti‰ek Josef I. dal tímto rozdûlením monarchie navíc najevo, Ïe pfiehlíÏí v‰echny ostatní národy, âechy, Rusíny, Srby, Chorvaty, Poláky, Slováky, Rumuny, a co víc, Ïe tyto národy vystavuje nadvládû men‰iny panující v té ãi oné ãásti monarchie.13 Dualismus, kter˘ císafi zavr‰il svou korunovací svato‰tûpánskou korunou, se tak stal neodvolateln˘m, ale kritick˘m zlomem, kter˘ pfiivedl dynastii k rozchodu se v‰emi národy. Nûktefií lidé sice pfiedvídali zhroucení fií‰e, nicménû vû‰tba rakouské záhuby nebyla niãím nov˘m a Habsburkové mûli v oblasti pfiizpÛsobivosti a pfieÏití v˘bornou zku‰enost. Urãitou bezpeãnost za
19
ruãovalo Rakousku navíc spojenectví s Nûmeckem, podepsané v roce 1879. Aby Nûmci v jednotliv˘ch zemích Pfiedlitavska své v˘jimeãné postavení udrÏeli, neváhali se ve své politice opírat o Prusko a pozdûji o celou sjednocenou nûmeckou fií‰i. Právû totéÏ dûlala maìarská politika – udrÏovala v sobeckém zájmu celou monarchii v podruãí Nûmecka a nûmeck˘ch zámûrÛ, se v‰emi tragick˘mi dÛsledky. To byl ostatnû dÛvod, proã podporoval dualismus i tak stfiízliv˘ politik, jak˘m byl Bismarck. Vûdûl totiÏ, Ïe bude-li v rakouské monarchii vládnout nûmecká a maìarská men‰ina, nezbude jim obûma neÏ opfiít se o silné Nûmecko a pfiijmout vedení Berlína proti pfievaze nenûmeckého a nemaìarského obyvatelstva. Zatímco v‰ak v Pfiedlitavsku mohly národy o zlep‰ení svého postavení bojovat, v Uhrách bylo nacionální úsilí pfiedem odsouzeno k nezdaru. Maìafii, ktefií nemohli svému vlastnímu lidu nic nabídnout a ktefií se pokusili na vlastním území konzervovat pfieÏité feudální pomûry, nabízeli jinak uboh˘m obyvatelÛm aspoÀ jediné – pocit nadfiazenosti nad v‰emi ostatními národy zemû. Pfiitom majorita nemaìarsk˘ch národÛ v Uhrách byla nesmírnû znatelná. Tak v roce 1848 pfiipadalo na 3,5 milionu MaìarÛ okolo 5 milionÛ slovansk˘ch národÛ, 1 milion RumunÛ a 1 milion rakousk˘ch NûmcÛ. Poãátkem dvacátého století byl tento nepomûr je‰tû markantnûj‰í. Na 8 milionÛ MaìarÛ pfiipadalo 18 mi-
Rakousko-uher‰tí Ïelezniãáfii. Foceno ateliérem z Tfiebonû
20
NádraÏí v Telãi kolem roku 1912
lionÛ nemaìarsk˘ch, pfiedev‰ím slovansk˘ch národÛ. KdyÏ dal císafi najevo takovéto ignorování skuteãn˘ch pomûrÛ v mocnáfiství, nebylo divu, Ïe se pfiedev‰ím jiÏní Slované v Uhrách museli zab˘vat budoucností mimo hranice fií‰e. A oporu sv˘ch nadûjí museli nutnû vyhledávat v pfiíbuzn˘ch zemích, zejména v Srbsku, které bylo jiÏ roku 1878 uznáno suverénním státem.14 Vládci Rakouska-Uherska se pfiirozenû báli, Ïe existence nov˘ch státÛ, jako napfiíklad Srbska, vyvolá nepokoje mezi men‰inov˘mi skupinami obyvatel se stejn˘m jazykem a kulturou, Ïijícími v hranicích fií‰e. UvaÏovali v‰ak i o ambiciózních plánech expanze na Balkán, moÏná ve spolupráci s Ruskem.15
Balkánsk˘ sud prachu Oblast Balkánu tvofiila na konci 19. a na poãátku 20. století kvÛli rÛznorodé smûsici národÛ a zájmÛm velmocí o tento region nejv˘bu‰nûj‰í oblast pfiedváleãné Evropy. Balkánské národy usilovaly o samostatnost a Osmanská fií‰e – „nemocn˘ muÏ na Bosporu“ – se zaãala nezadrÏitelnû rozkládat. V 19. století se zcela osamostatnily men‰í balkánské státy. Vzniklo Rumunsko, Bulharsko,
21
Srbsko, âerná Hora, ¤ecko a tûsnû pfied 1. svûtovou válkou i Albánie. Ale znaãn˘ kus Balkánu, obydlen˘ slovansk˘m, fieck˘m nebo albánsk˘m obyvatelstvem, zÛstával stále pod sultánovou nadvládou. Evropské velmoci jiÏ nemûly zájem na dal‰ím oslabení osmanského Turecka. Potfiebovaly ho jako stráÏce mofisk˘ch úÏin. Ale balkánsk˘m národÛm narostlo sebevûdomí. Za cenu nesmírn˘ch obûtí se domohly nezávislosti. Rakousko, stejnû jako jiné státy, zejména Rusko a Británie, povaÏovalo Balkán za svou zájmovou oblast. Mimo to ve Vídni dobfie vûdûli, jakou odezvu by pfiípadné ruské úspûchy vyvolaly mezi slovanskou vût‰inou v fií‰i. Tureckou fií‰i zachránila v roce 1853 tzv. krymská válka, kdy Británie a Francie bojovaly po jejím boku proti Rusku, a o 30 let pozdûji pfiivedlo kruté potlaãení bulharského povstání carova vojska opût na Balkán. Po fiadû úspû‰n˘ch bitev pronikli Rusové aÏ k Dardanelám, tedy do bezprostfiední blízkosti Cafiihradu. Zdálo se, Ïe konec turecké fií‰e je neodvratn˘. V té chvíli opût zasáhla Británie a vyslala váleãné lodi do Marmarského mofie. Pfiesto se vûci nedafiily tak, jak by mûly. Rusko vyhlásilo Osmanské fií‰i válku a Sanstefansk˘m mírem dosáhlo vytvofiení autonomního, tzv. Velkého Bulharska. Povzbuzen britskou politikou, naléhal v únoru 1878 rakousko-uhersk˘ ministr zahraniãních vûcí hrabû Gyula Andrássy na rozpoutání války s Ruskem a pfiedloÏil vládû návrh na vyhlá‰ení války Rusku, protoÏe je to pro monarchii poslední pfiíleÏitost, jak vyfie‰it spory se Slovany za pomoci Evropy. Andrássy rovnûÏ tvrdil, Ïe válka nalezne pfiíznivou odezvu mezi národy monarchie. Av‰ak Andrássyho návrh podpofiil pouze uhersk˘ ministersk˘ pfiedseda Kálmán Tisza. Uherskou nacionalistickou politiku s jejím protirusk˘m zamûfiením nepodporoval Ïádn˘ z národÛ monarchie s v˘jimkou PolákÛ. âe‰i a jiÏní Slované dávali otevfienû najevo své sympatie k Rusku a rakou‰tí Nûmci nezastávali v této vûci Ïádné stanovisko. Zástupce rakouské liberální strany, kter˘ se zúãastnil spoleãného zasedání kabinetu, vyslovil o nutnosti rakousko-slovanského stfietnutí pochybnosti. Bûhem velké v˘chodní krize v letech 1875–78 do‰lo naopak mezi Rakouskem-Uherskem a Ruskem k dohodám ze Zákup (Reichstadt) (ãervenec 1876) a z Budape‰ti (leden 1877). Podle první z tûchto dohod se obû mocnosti dohodly na tom, Ïe zvítûzí-li Turecko ve válce se Srbskem a âernou Horou, která tehdy právû probíhala, budou trvat na obnovení statu quo ante a na zavedení reforem v Bosnû a Hercegovinû. JestliÏe Turecko válku prohraje, dohodly se na rozdûlení Osmanské fií‰e s tím, Ïe by se vytvofiil bulharsk˘ stát, ¤ecko dostane Epirus a Thesálii, Istanbul by se mohl stát svobodn˘m mûstem, Rusko získá Batumi a Besarábii, které ztratilo v roce 1856, a Rakousko-Uhersko získá ãást Bosny a Hercegoviny, popfiípadû celou. Rusko nakonec ustoupilo a radûji podepsalo v roce 1878 s Tureckem mír v San Stefanu, kter˘ mu dával sku
22
teãnou kontrolu nad Balkánem. To ov‰em bylo pro ostatní velmoci nepfiijatelné. A tak se je‰tû v témÏe roce se‰el v Berlínû kongres velmocí. Byl fiízen nûmeck˘m kancléfiem Bismarckem, britsk˘m ministersk˘m pfiedsedou Disraelim a rakousko-uhersk˘m ministrem zahraniãních vûcí Andrássym a nakonec pfiinutil Rusko vzdát se ziskÛ ze San Stefana. Cenou za nesmírné váleãné obûti mu byla pouze Besarábie, ale plán na vytvofiení Velkého Bulharska padl. Pouze severní ãást zemû získala nezávislost, zbytek se opût vrátil pod sultánovu vládu. Organizátofii kongresu na sebe nezapomnûli. Británie získala Kypr a Rakousko-Uhersko právo okupovat Bosnu a Hercegovinu.16 Tajná smlouva, kterou 7. fiíjna 1879 podepsali rakousko-uhersk˘ ministr zahraniãních vûcí Andrássy a nûmeck˘ vyslanec princ Reuss, v níÏ si oba státy slíbily vojenskou pomoc pro pfiípad napadení Ruskem a v dobû napadení jin˘m státem mûla druhá ze zúãastnûn˘ch stran zÛstat neutrální, znamenala
Pfiedváleãná Bosna
23
