MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA
KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY
Žáci praktické školy a jejich příprava na vstup do samostatného života
Bakalářská práce
Brno 2006
Vedoucí bakalářské práce:
PhDr. Mgr. Barbora Bazalová, Ph.D.
Vypracovala:
Kateřina Ježová
Poděkování:
Děkuji tímto paní PhDr. Mgr. Barboře Bazalové, Ph.D. za pomoc a poskytnuté rady při zpracování této bakalářské práce.
2
Obsah Obsah ................................................................................................................ 3
Úvod .................................................................................................................. 4 1 Mentální retardace......................................................................................... 6
1.1 Druhy mentální retardace............................................................................. 6
1.2 Klasifikace mentální retardace ..................................................................... 8
1.3 Charakteristika jednotlivých stupňů mentální retardace ............................... 9 2 Vzdělávání mládeže ve Výchovném ústavu a Střední škole v Olešnici na
Moravě............................................................................................................. 12
2.1 Historie zařízení ......................................................................................... 12 2.2 Současnost zařízení................................................................................... 14 2.3 Praktická škola dvouletá............................................................................. 17 3 Oblast praktického vyučování u žáků s mentální retardací v praktické
škole dvouleté ................................................................................................ 25
3.1 Metodologie výzkumu................................................................................. 25
3.2 Kasuistická studie....................................................................................... 25
3.3 Pozorování chlapce v praktickém vyučování.............................................. 27 3.4 Současný stav chlapce v praktickém vyučování......................................... 30
3.5 Závěr šetření ............................................................................................. 31 Závěr.............................................................................................................. 322
Seznam použité literatury ............................................................................ 344 Seznam příloh a tabulek ............................................................................. 355 Přílohy
3
Úvod
V městečku Olešnice, které leží na hranici okresů Blansko, Žďár nad
Sázavou a Svitavy, se nachází různé formy středního školství již od 17. století.
Od roku 1967 je tady vytvořen výchovný ústav pro mládež. V roce 1991 zde byla
zřízena rodinná škola pro absolventy zvláštních škol a žáky
s neukončeným
vzděláním
na
základní
škole.
V současnosti
se
tedy
v městečku nachází výchovní ústav mládeže, odborné učiliště a praktická škola.
Do výchovného ústavu je umísťovaná mládež se soudem nařízenou
ústavní
výchovou,
soudem
uloženou
ochrannou
výchovou,
popřípadě
s nařízeným předběžným opatřením. Mládež je vzdělávána v oborech, které mají v regionu historické a přírodní předpoklady, tedy šití oděvů, květinářské, ovocnářské a zelinářské práce, opravářské práce, kuchařské práce, cukrářské práce, mlékařské práce a řeznické a uzenářské práce.
V Olešnici se nachází mlékárenský, řeznický a uzenářský průmysl, ve
kterém žáci vykonávají odbornou praxi.
Praktická škola je určena pro žáky se sníženými intelektovými
schopnostmi. Děti získávají vzdělání pro výkon jednoduchých činností v oblastech praktického života, v tomhle případě v předmětech jako jsou ruční
práce a příprava pokrmů. Teoretické vědomosti získané v těchto předmětech
jsou realizovány v předmětu praktická cvičení, kde se žáci učí jednotlivé činnosti v praxi.
Praktická škola je důležitou součástí ve vzdělávací struktuře českého
školství, protože dává možnost a připravuje občany české republiky, kteří se narodili nebo v průběhu života se stali občany se sníženými intelektovými schopnostmi, se zařadit do běžného života a dává jim možnost se postarat sami
o sebe v základních životních situacích. Proto je cílem této bakalářské práce zjistit, jaký vliv má praktické vyučování na rozvoj osobnosti žáka s mentálním postižením a na jeho zařazení do společnosti.
Práce je rozdělena do tří oblastí, dvě kapitoly jsou teoretické a jedna je
výzkumným šetřením. První kapitola je zaměřena na objasnění pojmu mentální retardace, její rozdělení na jednotlivé druhy a charakteristiku jednotlivých stupňů mentální retardace i její klasifikace. Druhá kapitola se zabývá samotným 4
městečkem Olešnice, historií vzdělávání na daném území jako i současnými
vzdělávacími zařízeními ve městě. Třetí, praktická část je zaměřena na zjištění
zda jsou žáci praktické školy schopni postarat se sami o sebe po odchodu ze školy.
Toto téma jsem si zvolila z důvodu své každodenní práce s těmito žáky.
Pracuji jako vychovatelka na internátě, kde jsou ubytovány dívky z odborného učiliště a praktické školy. Toto téma je mi blízké, protože i na internátě jsou žáci
vedeni k pracovní výchově, která je zaměřena na rozvoj pracovních dovedností a návyků, vytváření kladného vztahu k práci a poznání pocitu radosti z dobře vykonané práce, což budou moci využít i ve svém životě.
5
1 Mentální retardace
Mentální retardací rozumíme vývojovou poruchu integrace psychických
funkcí, která postihuje jedince ve všech složkách jeho osobnosti – duševní, tělesné a sociální. Nejvýraznějším rysem je trvale porušená poznávací schopnost – různá míra snížení rozumových schopností, která se projevuje
nejnápadněji v procesu učení. Možnosti výchovy a vzdělávání jsou omezeny v závislosti na stupni postižení (Dolejší 1978, In: Pipeková 1998, s. 171).
Jak píše Pipeková, mentální retardace je stav charakterizovaný celkovým
snížením intelektových schopností, které
v sobě zahrnují schopnost myslet,
schopnost učit se a schopnost přizpůsobovat se svému okolí. Jde o stav trvalý, vrozený nebo časně získaný, který je třeba od defektů získaných po druhém roce života, označovaných jako demence. (Pipeková 1998, s. 171).
1.1 Druhy mentální retardace V oblasti klasifikace mentálně postižených lze najít několik hledisek: Mentální postižení se může členit: -
podle doby vzniku
-
podle druhu chování
-
podle stupně postižení
Podle doby vzniku: -
vrozená mentální retardace (oligofrenie)
-
stařecká
-
získaná
Vrozená mentální retardace – dříve též oligofrenie
Podle Pipekové je vrozená mentální retardace spojena s určitým
poškozením, odchylnou strukturou nebo odchylným vývojem nervového
systému v období prenatálním, perinatálním nebo postnatálním zhruba do dvou let života dítěte.
6
Z etiologických
faktorů
se
nejčastěji
uvádějí
genové
mutace
a
chromozomální aberace. V prenatálním období jsou to infekce, záření, hypoxie, anoxie plodu, působení toxických látek, úrazy matky. V perinatálním
období jsou příčinami abnormality plodu, abnormality porodních cest a porodu.
V postnatálním období to bývají infekce, záněty mozku a úrazy (Pipeková
1998, s. 171).
Získaná mentální retardace – demence
Pipeková ve své publikaci uvádí, že získaná mentální retardace je proces
zastavení, rozpadu normálního mentálního vývoje, který je zapříčiněn pozdější poruchou, nemocí, úrazem mozku (po druhém roce života). Nejčastěji je to
zánět mozku (encephalitis), zánět mozkových blan (meningitis), úrazy mozku, poruchy metabolizmu, intoxikace, degenerační onemocnění mozku, duševní poruchy.
Porucha může mít progresivní tendenci nebo se může zastavit a nevede
k dalšímu zhoršení stavu. Demence způsobuje převážně nerovnoměrný úbytek intelektových schopností. Příznakem demence je zvýšená dráždivost, únava, emocionální labilita, výkyvy v pozornosti, poruchy paměti a učení. Dále to jsou změny ve struktuře osobnosti jedince (necitelnost, egoismus, bezohlednost). (Pipeková 1998, s. 172).
Demence dělíme na dětské a stařecké. Dětské demence se projevují: -
zastavením psychického vývoje
-
snížením adaptability dítěte
-
zpomalením psychických procesů ztrátou intelektových funkcí (myšlení, mizí návyky).
Stařecká demence
Senilní demence je patologická porucha, která postihuje stárnoucího
člověka, není však zákonitým a nevyhnutelným jevem. Etiologie poškození
mozku se může projevovat souborem příznaků i s vrozenou dispozicí, ale také s degenerativními změnami vyvolanými životem v nevhodném prostředí, jež vedou k atrofii mozku (Monatová 1997, In: Pipeková 1998, s. 172). 7
Pseudooligofrenie
Pseudooligofrenie je mentální retardace v důsledku působení vnějšího
prostředí, také se používá termín zdánlivá mentální retardace, dříve též sociální debilita.
Pseudooligofrenie
není
způsobena
poškozením
CNS,
ale
nedostatečnou stimulací prostředí dítěte. Vzniká výchovnou zanedbaností,
sociokulturním znevýhodněním jedince, psychickou deprivací. Sociální faktory
se mohou podílet na variaci inteligenčního koeficientu v rozmezí 10 až 20 bodů. Tyto faktory bývají většinou příčinou lehké mentální retardace. Je-li dítě výrazně zanedbáváno a nedochází u něj k rozvoji rozumových schopností odpovídající
jeho věku, jeví se nám jako mentálně retardované. Sociálně podmíněná mentální retardace se projevuje výrazným opožděním vývoje řeči, myšlení, schopnosti sociální adaptace. U dětí se zdánlivou mentální retardací můžeme
pozorovat i poruchy v oblasti chování, např. negativismus, odmítání kontaktu s další osobou, apatie. Zdánlivá mentální retardace není stav trvalý, neměnný,
při změně nepodnětného prostředí a vlivem vhodného výchovného působení může dojít ke zlepšení stavu (Pipeková 1998, s. 172).
1.2 Klasifikace mentální retardace
Hloubku mentální retardace je možno určit pomocí inteligenčního
kvocientu, který vyjadřuje úroveň rozumových schopností. Podle stupně postižení dělíme mentální retardaci na: F 70 lehká mentální retardace
IQ 69 – 50
F 72 těžká mentální retardace
IQ 34 – 20
F 71 středně těžká mentální retardace F 73 hluboká mentální retardace
IQ 49 – 35
IQ 20 a níže
F 78 jiná mentální retardace
stanovení stupně MR je nesnadné pro přidružené senzorické,
somatické postižení, těžké poF 79 nespecifikovaná mentální retardace
ruchy chování, pro artismus
mentální retardace je prokázána, není však dostatek informací
pro zařazení osoby do některého 8
z uvedených stupňů MR
(Klasifikace MR dle WHO z roku 1992).
Podle způsobu chování rozlišujeme tyto typy jedinců s mentální retardací: -
-
-
typ eretický (nepokojný, dráždivý, instabilní)
typ torpidní (apatický, netečný, strnulý)
typ nevyhraněný, procesy vzruchu a útlumu jsou relativně v rovnováze,
popřípadě jeden z nich mírně převládá (Pipeková 1998, s. 173).
1.3 Charakteristika jednotlivých stupňů mentální retardace Lehká mentální retardace (F 70 IQ 50 – 69)
U dětí ve věku do 3 let lze pozorovat jen lehké opoždění nebo zpomalení
psychomotorického vývoje. Nápadnější problémy nastávají mezi třetím až
šestým rokem. Dítě je nedostatečně zvídavé a vynalézavé, hra je stereotypní. Vývoj řeči bývá opožděn, řeč je obsahově chudá, slovní zásoba omezená.
Problémy s mluvením narušují rozvoj samostatnosti, mohou přetrvávat až do dospělého věku.
Hlavní obtíže se vyskytují zejména v období školní docházky. Myšlení
bývá velmi jednoduché, nesamostatné a nepřesné, snadno ovlivnitelné, vnímání nezralé. Schopnost logického myšlení bývá limitována, myšlení je
konkrétní, mechanické. Pozornost je krátkodobá a povrchnější, paměť slabší,
vázne analýza a syntéza. Adaptace na běžné životní požadavky je snížena, schopnost aplikovat své znalosti a zkušenosti na nové podmínky omezena. Děti
jsou neobratné – jemná a hrubá motorika je zpravidla lehce opožděna, chybí přesnost koordinace. Během dospívání a dospělosti však může dosáhnout normy.
Rozvoj sociálních dovedností je zpomalen. V sociálně nenáročném
prostředí, v němž nejsou vyšší nároky na teoretické znalosti, mohou být jedinci zcela bez problémů. Důsledky retardace se však projeví tam, kde je kladen
důraz na vysoký stupeň sociokulturních vztahů. V oblasti emocionální a volní se
9
projevuje afektivní labilita jedince, jeho impulsivnost, úzkostnost a zvýšená sugestibilita.
Lehce mentálně retardované děti jsou vzdělávány podle odpovídajících
vzdělávacích programů. Mají rovněž předpoklady pro zvládnutí jednoduchých učebních oborů nebo zaškolení v jednoduchých manuálních činnostech.
Pro socializaci mentálně retardovaných má velký význam výchovné
působení a rodinné prostředí. Za optimálních podmínek dosahují tito jedinci nejčastěji úrovně adaptace (Vítková 2004, s. 297 – 298).
Středně těžká mentální retardace (F 71 IQ 35 – 49)
Psychomotorický vývoj je velmi opožděn, v šesti letech dosahují úrovně
maximálně tříletého dítěte. Vývoj jemné a hrubé motoriky zpomalen, trvale zůstává celková neobratnost a neschopnost jemných úkonů. Samostatnost v sebeobsluze je mnohdy pouze částečná, někteří jedinci potřebují pomoc a dohled po celý život.
Rozvoj myšlení a řeči výrazně opožděn a přetrvává až do dospělosti.
Omezení psychických procesů je provázeno často epilepsií a tělesnými
obtížemi. Řeč je velmi jednoduchá, slovník obsahově chudý časté agramatismy.
Jednoduché věty nebo jednoduchá slovní spojení, u některých jedinců přetrvává pouze nonverbální komunikace.
Emocionálně jsou labilní, nevyrovnaní, charakteristická je dráždivost,
negativismus a afektivní nepřiměřené reakce. Speciální vzdělávací programy
(pomocná škola, přípravný stupeň pomocné školy, rehabilitační program
pomocné školy), kde mohou získat základní vědomosti a dovednosti. Důraz je kladen na zdokonalování sebeobsluhy a jednoduchých praktických činností.
Pracovní zařazení je možné často pouze pod dohledem v chráněných dílnách a na chráněných pracovištích. Nejsou schopni úspěšně a samostatně řešit náročnější situace. U některých je nutno provést zbavení svéprávnosti nebo omezení v právních úkonech. Velké procento této skupiny postižených je umísťováno do ústavů sociální péče (Vítková 2004, s. 297 – 298).
10
Těžká mentální retardace (F 72 IQ 20 – 34)
Psychomotorický vývoj výrazně opožděn již v předškolním věku – značná
pohybová neobratnost. Časté motorické poruchy a příznaky celkového poškození CNS. Dlouhodobým tréninkem si může jedinec osvojit základní
hygienické návyky a částečně i jiné činnosti týkající se sebeobsluhy, někteří však nejsou schopni udržet tělesnou čistotu ani v dospělosti. Značné omezení
psychických procesů, nápadnosti v koncentraci pozornosti. Minimální rozvoj
komunikativních dovedností, řeč je primitivní, omezená na jednoduchá slova
nebo nevytvořena. Významné je porušení afektivní sféry, typická je nestálost nálad a impulzivita. Poznává blízké osoby. Při soustavné výchovné péči jsou
schopni vykonávat některé jednoduché úkony, bývají celoživotně závislí na péči jiných osob. Možnosti výchovy a vzdělávání těchto osob jsou značně omezené (Vítková 2004, s. 299).
Hluboká mentální retardace (F73 IQ pod 20)
Běžná jsou neurologická nebo jiná tělesná postižení, která mají vliv na
hybnost. Časté jsou nejtěžší formy pervazivních vývojových poruch, zvláště atypický autismus. Jedinci jsou těžce omezeni ve své schopnosti porozumět
požadavkům nebo instrukcím. Většina osob z této kategorie je imobilní nebo výrazně omezená v pohybu. Téměř všichni takto postižení jedinci nejsou
schopni ani základní sebeobsluhy, vyžadují péči ve všech základních životních úkonech. Možnosti jejich výchovy a vzdělávání jsou velmi omezené (Švarcová 1997).
Kombinace
s postižením
sluchu,
zraku,
těžkými neurologickými
poruchami. Řeč není rozvinuta, komunikace nonverbální bez smyslu, lze dosáhnout porozumění jednoduchým požadavkům. Okolí nepoznává. Totální porušení afektivní sféry, též časté sebepoškozování. Nedožívají se vyššího věku (Vítková 2004, s. 300).
11
2 Vzdělávání mládeže ve Výchovném ústavu a Střední škole v Olešnici na Moravě 2.1 Historie zařízení
Tato kapitola se zabývá středním školstvím v městečku Olešnice od jeho
vzniku až do současné podoby zařízení, kde vedle sebe existuje výchovný ústav mládeže, odborné učiliště a praktická škola.
Městečko Olešnice leží na hranici tří okresů: Blansko, Žďár nad Sázavou
a Svitavy. Katastrální hranice města je současně hranicí Čech a Moravy. Ve městě žije 1800 obyvatel, má však širší význam pro region z důvodu přirozené spádovosti pro okolí (pracovní příležitosti, kultura, školství, obchodní centrum,
centrum lékařského obvodu apod.). Podobně tomu bylo po celá destiletí. Pro město jako centrum školského obvodu je velmi významné základní školství s tradicí od 17.století. Nejbližšími městy jsou Letovice a Boskovice na
blanenském okrese, kam Olešnice patří, Bystřice nad Pernštejnem na okrese Žďár nad Sázavou a Polička v okrese Svitavy. Spádově a dopravou je Olešnice směrována především na 50 km vzdálené Brno.
Vzdálenost od měst, dříve těžko překonávaná, nutila občany Olešnice
k hospodářské samostatnosti. Tradiční zemědělství bylo doplňováno domáckou
textilní výrobou, která nabyla později průmyslového charakteru. Zemědělská výroba vyžadovala zpracování zemědělských produktů ve velkém objemu, a
proto vznikly a existují ve městě zemědělské provozy. Ty zpracovávají mléko (Mlékárna Olešnice) nebo maso. V zemědělství působí několik zemědělských
společností zaměřených vesměs na pěstování brambor a obilovin a chov dobytka.
Zmínka o těchto podnicích je nutná, protože zaměstnávají v užším
regionu podstatnou část populace. K nim a k podnikům širšího okolí je
zaměřena pozornost při uplatňování absolventů jednotlivých učebních oborů v
Olešnici.
Po postavení zděné budovy školy na náměstí v roce 1779 sem docházeli
žáci z širokého
okolí
Olešnice.
V průběhu
minulého
století
se
škola
přestěhovala do jiné budovy (dnes kulturní dům). Ve školním roce 1903 – 1904 12
byla otevřena první třída měšťanské školy a od roku 1910 byla obecná a
měšťanská škola v Olešnici v nové budově postavené v letech 1908 – 1910. Do této školy chodilo 500 žáků. Vzdálenost k okolním centrům středního
školství vedla olešnické občany několikrát k úvahám o zřízení školy, kde by děti z regionu pokračovaly v dalším vzdělávání zaměřeném na praktické činnosti
především v zemědělství. Tak vznikla hospodářská škola. (Višinka 1995, s. 165).
Kronikář Višinka uvádí, že po dobu dvou let od roku 1924 do roku 1926
existovala v provizorním řešení, v pronajaté budově. V roce 1926 byla
postavena budova hospodářské školy nedaleko základní školy za finanční účasti
státu.
Hospodářská
škola
vzdělávala
absolventy
obecných
a
měšťanských škol v teoretických i praktických oblastech zemědělství. Tato škola nebyla navštěvována celoročně, výuka probíhala od měsíce listopadu do měsíce dubna (tedy v době vegetačního klidu a minimální zemědělské činnosti).
Věhlas této školy byl v regionu veliký, tím spíše, že k této škole patřil
školní dvůr Lamberk a část jeho polností. Již v té době bylo dbáno na technickou vybavenost tohoto školního zařízení, objevily se zde první traktory,
strojní mlátičky, aplikace zemědělských hnojiv. Absolventi této školy patřily k propagátorům nového přístupu k zemědělství a našli uplatnění v širokém regionu. (Višinka 1995, s. 166).
Po ukončení činnosti hospodářské školy, dané změnou společenských
podmínek, přechodem pozemků školného statku zemědělskému družstvu a
následně státnímu statku, a zřízením zemědělské školy v Boskovicích, bylo zvažováno, jaký bude další osud hospodářské školy. Protože byla hospodářská
škola majetkem ministerstva školství, bylo rozhodnuto v roce 1967, že zde bude
umístěn Výchovný ústav pro mládež. Mělo zde být umístěno několik desítek chlapců ve věku od 15 do 18 let věku k převýchovnému působení tohoto zařízení. (Kronikáři 2004, s. 47).
Představy veřejnosti o využití budovy bývalé hospodářské školy byly
však zcela odlišné a občané požadovali, aby v Olešnici v žádném případě nebyl umístěn výchovný ústav. Přes odpor občanů i představitelů MNV však VÚM v Olešnici zřízen byl.
Existence VÚM v Olešnici přinesla v mnoha případech naplnění obav
občanů
Olešnice
spojených
s nárůstem 13
kriminality,
v jinak
klidném
a
nekonfliktním regionu. Novým společenským podmínkám odpovídají snahy
vedení zařízení výchovného ústavu, když vedle učebních oborů pro chlapce
s ústavní výchovou zřizuje odborné učiliště pro mládež mentálně retardovanou – absolventy zvláštních škol v okolí.
Při OU v Olešnici byla experimentálně zřízena od 1.9.1991 speciální
rodinná škola pro absolventy zvláštních škol a žáky s neukončeným vzděláním
na základní škole. Statutárním orgánem OU a VÚM byl určen ředitel jmenovaný MŠTM ČR.
K dalšímu posunu ve smyslu rozšíření nabídky tohoto školského zařízení
pro mentálně retardovanou mládež došlo k 1.9.1994, kdy MŠMT zřídilo speciální rodinnou školu, odborné učiliště a výchovný ústav pro mládež.
2.2 Současnost zařízení
Od roku 2005 se toto zařízení nazývá Výchovný ústav a Střední školy.
Součástí tohoto zařízení je výchovný ústav, který se řídí zákonem č. 109/2002 o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o
preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. Odborné učiliště, praktická škola, se řídí zákonem č. 561/2004 Sb. o
předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Pro žáky odborného učiliště a praktické školy je k dispozici internát. Charakteristika jednotlivých součástí zařízení:
1. Výchovný ústav
Výchovný ústav postupuje dle zákona č. 109/2002 Sb. o výkonu ústavní
výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně
výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů. (Novela tohoto zákona nabývá platnosti 1.12.2005).
Do výchovného ústavu jsou přijímány žáci se soudem nařízenou ústavní
výchovou, soudem uloženou ochrannou výchovou, popřípadě s nařízeným předběžným opatřením, ve věku od 15 do 18 let (případně do 19 let věku).
Děti jsou přijímány pouze se souhlasem Diagnostického ústavu pro
mládež Brno, který si vyžádá zařízení, z kterého je dítě přemísťováno. Při 14
přemístění dětí do jiného zařízení sepíše a odešle sociální pracovnice na základě podkladů od vedoucího vychovatele zdůvodněný požadavek na DÚM
Brno. Dočasně mohou být mezi VÚ Olešnice a VÚM Višňové přeřazovány děti
na základě dohody o pobytu pro realizaci individuálního vzdělávacího programu, k tomu je nutný souhlas DÚM Brno.
Mimoškolní činnosti zajišťují vychovatelé podle schváleného rozpisu
služeb vychovatelů a podle týdenního výchovného plánu, který sestavuje
vychovatel skupiny ve spolupráci s dětmi a vychází přitom z platného
Rámcového programu výchovné činnosti. Výchovná práce je skupinová, probíhá podle výchovných plánů. O jednu skupinu se starají dva kmenoví
vychovatelé. Důležitým prvkem výchovné práce je spolupráce s ostatními
vychovateli, sociální pracovnicí, učiteli ve škole, instruktory na pracovištích a psychologem.
Organizace vzdělávání dětí s ústavní výchovou:
Děti jsou rozděleny do několika učebních oborů, které si samy vybraly.
Tyto učební obory absolvují v rámci integrace společně se žáky dojíždějícími i ubytovanými na internátech. Organizace práce ve škole se řídí školním řádem. Vychovatel ve službě zajistí odchod dětí do školy dle rozvrhu, děti musí být
řádně ustrojeny a vybaveny školními pomůckami. Každé dítě má deníček, do kterého zapisují ranní i odpolední odchody a příchody v rámci výchovného ústavu a školy.
Organizace péče o děti v zařízení:
Ve Výchovném ústavu Olešnice jsou děti rozděleny do 4 výchovných
skupin označených A, B, C, D, z toho A, B a C jsou skupiny chlapců, D je skupina dívek.
2. Odborné učiliště
Výuka v odborném učilišti od
roku 1991 vycházela z potřeb regionu,
který zahrnoval především okres Blansko, Žďár nad Sázavou a Svitavy. Okres Blansko byl jediným okresem, kde nebylo zřízeno odborné učiliště. V odborném
učilišti je zabezpečována výuka v učebních oborech, daných výběrem soustavy
skupin učebních oborů a zaměření odborných učilišť MŠMT ČR, ve kterých lze 15
získat profesní přípravu. Je samozřejmé, že odborná učiliště vychází z potřeb
regionů a materiálně technických podmínek pro výuku. Proto se olešnické odborné učiliště ve svém výběru zaměřilo na skupinu učebních oborů „textil a oděvnictví“, „zemědělství a lesní hospodářství“ a „potravinářství“. Žáci mají možnost studovat v jednotlivých učebních oborech: a) Šití oděvů
b) Květinářské, ovocnářské a zelinářské práce c) Opravářské práce d) Kuchařské práce e) Cukrářské práce f) Mlékařské práce
g) Řeznické a uzenářské práce
Všechny tyto učební obory jsou tříleté, ukončené závěrečnými zkouškami.
Odborné učiliště se řídí Zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním,
základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání.
3. Praktická škola dvouletá
Je určena pro chlapce a dívky. Praktická škola s dvouletou přípravou
poskytuje vzdělání pro výkon jednoduchých činností v oblastech praktického života. Cílem přípravy je umožnit žákům získání základních vědomostí,
dovedností a návyků pro výkon jednoduchých činností v oblastech praktického života dle podmínek školy a daného regionu. Studium je ukončeno závěrečným
vysvědčením. Zaměření praktické školy je dáno učebním plánem. Odborně praktické předměty jsou v tomto složení: -
ruční práce
-
praktická cvičení
-
příprava pokrmů
Praktická škola se řídí Zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním,
středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání.
4. Internát
K odbornému učilišti a praktické škole patří tři internáty. Internát pro
chlapce je umístěn v areálu školy, v jedné budově spolu s výchovným ústavem. 16
Internát je rozdělen na dvě skupiny A a B. Další dva internáty jsou odloučenými pracovišti. Jeden dívčí internát se nachází v blízkosti školy na ulici Cihelna, kde
je ubytováno celkem 20 dívek. I na tomto internátě jsou dvě výchovné skupiny dívek, se kterými pracují dvě denní vychovatelky a dva asistenti pedagoga.
Druhý dívčí internát je na ulici Ústupská, kde jsou 3 výchovné skupiny, z toho 2 skupiny internátních dívek a 1 integrovaná skupina dívek s ústavní výchovou.
Každá výchovná skupina se v odpolední zájmové činnosti zapojuje do volno
časových aktivit pořádaných internáty, které jsou společné pro všechny ubytované dívky i chlapce.
Internátní žáci mají možnost pravidelně navštěvovat tyto zájmové činnosti: -
hudební kroužek– hra na zobcovou flétnu a kytaru
-
zdravotnický kroužek
-
přírodovědný kroužek výtvarný kroužek arteterapii
kroužek zdravotní tělesné výchovy turistický kroužek počítače
kroužek ručních prací kroužek malé kopané
Pravidelně mají všichni žáci možnost využívat školní tělocvičnu, posilovnu,
počítačovou učebnu s internetem a knihovnu.
V čele celého zařízení stojí ředitel, který řídí činnost na všech úsecích.
Organizační strukturu školy upravuje organizační řád.
2.3 Praktická škola dvouletá Charakteristika vzdělávacího programu
Praktická škola dvouletá je určena pro mládež se sníženou intelektovou
schopností, která není schopna vzdělávání v odborném učilišti a potřebuje
získat vědomosti a praktické zručnosti v základních životních situacích, na které
17
je má toto studium připravit. (Učební dokumenty praktické školy dvouleté, platné od 1. 9. 2005).
Studium je určené pro chlapce a dívky, kteří ukončili povinnou školní
docházku v základní škole praktické, základní škole speciální, v nižším než devátém ročníku základní školy a v odůvodněných případech v devátém
ročníku základní školy. Jedná se o denní studium určené pro žáky internátní, dojíždějící i žáky s ústavní výchovou. Trvá dva roky, je ukončeno závěrečným
vysvědčením. Žáci by měli být připraveni pro výkon jednoduchých činností
v oblastech praktického života. Cílem přípravy je umožnit žákům získání
základních vědomostí, dovedností a návyků pro výkon jednoduchých činností v oblastech praktického života dle podmínek školy.
Pojetí a cíle vzdělávacího programu
Nově formulované úkoly vzdělávání kladou důraz na rozvíjení všech
stránek osobnosti žáků tak, aby lépe porozuměli světu, v němž žijí, získali znalosti a dovednosti důležité pro život a nalezli své místo ve společnosti.
Vzdělávání v praktické škole umožňuje žákům se speciálními vzdělávacími
potřebami, plynoucími ze snížené úrovně jejich rozumových schopností a
žákům s více vadami doplnění a rozšíření všeobecného vzdělání dosaženého
v průběhu plnění povinné školní docházky a osvojení vědomostí a dovedností
potřebných k výkonu konkrétních jednoduchých činností v různých profesních oblastech i v každodenním životě.
Ve vzdělávacím programu je v souladu s individuálními potřebami a
možnostmi žáků kladen důraz zejména na vypěstování kladného vztahu k práci,
na rozvoj komunikačních dovedností, základní orientaci v celospolečensky závažných problémech, kultivaci osobnosti, výchovu ke zdravému životnímu
stylu, dosažení maximální možné míry samostatnosti a posílení předpokladů
sociální integrace žáků. (Učební dokumenty praktické školy dvouleté, platné od 1. 9. 2005).
Charakteristika vzdělávacích oblastí
Žáci jsou vzděláváni v následujících předmětech:
18
Vzdělávání jazykové a literární se realizuje výukou předmětu český jazyk a literatura. Český jazyk zahrnuje vyučování jazyka a slohu. Pravopisný výcvik je
funkční součástí slohu. Ve výuce předmětu je kladen důraz především na rozvoj
komunikačních dovedností žáků. Prostřednictvím literatury jsou rozvíjeny jejich čtenářské, vyjadřovací a tvůrčí schopnosti.
Na osobnostní a občanský rozvoj žáka se zaměřuje výuka předmětu
občanská výchova, která poskytuje žákům základní vědomosti o podstatě a
fungování demokratické společnosti, o právech a povinnostech občanů, vytváří u žáků základy právního vědomí a občanské odpovědnosti, přispívá k jejich kultivaci po stránce mravní, estetické i fyzické.
Matematické vzdělávání – cílem předmětu je poskytnout žákům základní matematické vědomosti a dovednosti a rozvíjet jejich logické myšlení. Ve výuce
je kladen důraz především na rozvoj schopnosti žáka aplikovat nabyté dovednosti v praktických situacích běžného života.
Estetické vzdělávání má především kultivační a výchovné poslání.
Má
nadpředmětový charakter, na jeho formování se podílí celá řada druhů umění.
Realizuje se prostřednictvím tvůrčích činností žáka a jeho vlastního poznání a chápání krásna, ve vzdělávacím programu praktické školy především v předmětech literatura, výtvarná, hudební, případně dramatická výchova.
Rozvoj tělesné kultury se realizuje v hodinách tělesné výchovy, svými
požadavky zasahuje i do oblasti zdravotní výchovy. Cílem je upevnění zdraví žáka, zdokonalování jeho tělesného a pohybového vývoje, uspokojování potřeby pohybové aktivity i efektivní využívání volného času.
Oblast praktických dovedností předpokládá využití netradičních forem výuky
– nácviku praktických činností, stimulačních her, využívání poznatků a
zkušeností z jiných oblastí. Výuka předmětů rodinná a zdravotní výchova, ruční práce (alternativa pro dívky i pro chlapce) a příprava pokrmů poskytuje žákům základní znalosti z uvedených oblastí. Stěžejním úkolem je však osvojení manuálních
dovedností
potřebných
k výkonu
jednoduchých
činností
v profesním i osobním životě. (Učební dokumenty praktické školy dvouleté, platné od 1. 9. 2005).
19
Klíčové dovednosti
Tyto dovednosti mají prostřednictvím vzdělávání umožnit žákům
přizpůsobivěji reagovat na společenský vývoj a zároveň vytvářejí předpoklady pro uplatnění žáků v občanském i v pracovním životě.
Zdravotní požadavky
Vzhledem k tomu, že v praktických školách se vzdělávají žáci s různými
druhy a s různou mírou závažnosti zdravotního postižení, způsobilost žáků ke vzdělávání musí být posouzena odborným lékařem, na základě jehož doporučení budou stanoveny na žáky požadavky, které budou důsledně respektovat jejich individuální zvláštnosti, zdravotní stav a specifické problémy vyplývající z povahy a stupně postižení.
Profil absolventa
Absolvent praktické školy si v rámci studia doplňuje a rozšiřuje
všeobecné vzdělání, které dosáhl v průběhu plnění povinné školní docházky v základní škole praktické nebo základní škole speciální. Osvojuje si znalosti a
manuální dovednosti potřebné k výkonu jednoduchých činností a získává tak perspektivní možnost uplatnění se v různých oblastech praktického života.
Vzdělávání je zaměřené i na rozvíjení komunikačních dovedností. Učí se plnit
stanovené povinnosti, dodržovat vymezená pravidla a spolupracovat. Je veden k respektování práce vlastní i druhých a rozvíjí své osobnostní kvality. Je veden k vědomému dodržování morálních zásad, orientování základních mravních hodnot a respektování základních pravidel společenského chování. Absolvent
se učí kultivovaně vystupovat na veřejnosti i v soukromí. Rozpoznávání
nevhodného a rizikového chování je důležitou součástí výučby a je veden k uvědomování si možných důsledků svého chování. Chápe význam dodržování
zdravého životního stylu, váží si svého zdraví i zdraví jiných a dovede se podílet na ochraně životního prostředí. V průběhu studia je seznámen se základními
právy a povinnostmi každého občana, taky je obeznámen s možnými důsledky
nedodržování zákonů a porušování lidských práv. Při studiu jde taky o osvojení si základních pracovních dovedností, návyků a pracovních postupů potřebných
v každodenním životě i v budoucí profesi. Absolvent chápe význam práce 20
v životě člověka a zná zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a hygieny
práce. A důležitou součástí je uvědomení si absolventy studia závažnosti
rozhodování o své budoucí životní a profesní orientaci jako i důležitosti dalšího rozšiřování a prohlubování svých vědomostí a dovedností. (Učební plány praktické školy dvouleté, platné od 1. 9. 2005).
Možnosti pracovního uplatnění absolventa
Absolventi praktické školy se mohou v rámci svých možností a
individuálních schopností uplatnit přiměřeným výkonem při pomocných pracích ve zdravotnictví, v sociální péči a službách, ve výrobních podnicích, v zemědělství, případně v chráněných pracovištích.
Zaměření praktické školy s dvouletou přípravou je dáno učebním
plánem, který je závazný. Tento učební plán byl zpracován bez rozvržení učiva
do jednotlivých ročníků, který si škola sama upravila dle svých potřeb. Učební plán praktické školy dvouleté schválilo Ministerstvo školství, mládeže a
tělovýchovy dne 9. prosince 2004 č.j. 32 090/2004-24 s platností od 1. září 2005 počínaje 1. ročníkem.
V tabulce je uveden přehled vyučovacích předmětů a hodinových dotací
pro jednotlivé ročníky praktické školy dvouleté. Barevně zvýrazněné jsou předměty praktického vyučování, které budou podrobněji popsány v následujícím textu.
Tab. 1 : Učební plán praktické školy dvouleté Kategorie a názvy vyučovacích předmětů Povinné předměty A. Základní předměty Český jazyk Občanská výchova Matematika Výtvarná výchova Hudební výchova Tělesná výchova Rodinná a zdravotní výchova Ruční práce Příprava pokrmů Praktická cvičení B. Výběrové předměty – Pěstitelské práce CELKEM
Celkový počet týdenních vyučovacích hodin za studium I.ročník II.ročník Celkem 2 1 2 1 1 2 2 4 4 5
2 1 2 1 1 2 2 4 4 5
4 2 4 2 2 4 4 8 6-16 10
4
4
8
28
28
21
56-66
Rámcový vzdělávací obsah jednotlivých předmětů Ruční práce
Učivo předmětu poskytuje základní znalosti a dovednosti z oblasti
odívání, ručních prací a údržby oděvu pro potřeby rodiny.
Organizace výuky je dána charakterem předmětu, výuka probíhá
převážně formou praktických cvičení. Při výuce se musí klást důraz na obsah učiva a konkretizaci obsahu jeho alternativních činností, z důvodu výuky
chlapců i děvčat. Je potřeba úměrně redukovat činnosti určené dívkám (pletení, háčkování apod.). Získané dovednosti žáci využijí jak v pracovním uplatnění,
tak v rámci zájmových činností ve volném čase. Každá získaná dovednost zvýší soběstačnost žák a možnost jejich seberealizace.
Rozsah tematických celků, jejich pořadí, časové rozvržení, popř.
zařazení jiných témat volí učitel podle možností a schopností žáků.
Cíl vzdělávání v předmětu ruční práce
Cílem vzdělávání v předmětu ruční práce je, aby studenti zvládali různé
druhy rukodělných činností odpovídajících jejich zájmu a schopnostem, získali
základní poznatky z oblasti textilních materiálů, jejich oprav a údržby a zároveň byli motivováni využívat získaných dovedností v péči o domácnost.
Rámcový rozpis učiva 1. Estetika vzhledu
2. Rozdělení textilních vláken 3. Drobné krejčovské úpravy 4. Žehlení
5. Ruční šití
6. Strojové šití
7. Jednoduchá úprava oděvů, drobné opravy prádla a oděvů 8. Háčkování, pletení
9. Další techniky ručních prací, např. vyšívání, drhání, batikování 10. Práce montážní a demontážní
22
Příprava pokrmů
Výuka předmětu poskytuje základní vědomosti a dovednosti potřebné
pro přípravu jednoduché stravy a svým zaměřením přispívá k výchově ke zdravému způsobu života žáků.
Obsah vyučovacího předmětu navazuje na učivo zvláštní školy,
předmětu pracovní vyučování, zaměřené na práce v domácnosti. Koncepce předmětu vychází především z praktických cvičení, v jejichž rámci budou žákům přístupnou formou předkládány poznatky z oblasti zdravé výživy.
Rozsah tematických celků, jejich pořadí i časové rozvržení, popř.
zařazení jiných témat volí učitel podle možností a schopností žáků.
Cíl vzdělávání v předmětu příprava pokrmů
Cílem vzdělávání v předmětu příprava pokrmů je, aby studenti zvládali
dovednosti potřebné při přípravě stravy, získali základní znalosti z oblasti zdravé výživy a naučili se stolovat a dodržovat zásady společenského chování.
Rámcový rozpis učiva
1. Bezpečnost při přípravě stravy 2. Zásady zdravé výživy
3. Výběr, nákup potravin, skladování potravin 4. Stolování
5. Výrobky studené kuchyně 6. Tepelné úpravy pokrmů 7. Konzervování potravin 8. Slavnostní oběd
9. Dietní stravování 10. Výživa dětí
Praktická cvičení
Výuka předmětu poskytuje základní vědomosti a dovednosti potřebné
pro praktické zvládnutí teoretických vědomostí, získaných v předmětech ruční práce, příprava pokrmů a výběrových předmětů s praktickým zaměřením.
23
Praktická cvičení předmětu ruční práce
Předmět umožňuje aplikaci teoretických vědomostí v předmětu ruční
práce v praktických činnostech. Poskytuje základní znalosti a dovednosti z oblasti odívání, ručních prací a údržby oděvů pro potřeby rodiny.
Cíl praktických cvičení
Cílem praktických cvičení je zvládnutí různých druhů rukodělných
činností odpovídajících zájmu a schopnostem studentů, získání základních poznatků z oblasti textilních materiálů, jejich oprav a údržby a motivovat
studenty k využívání získaných dovedností v péči o domácnost.
Praktická cvičení předmětu příprava pokrmů
Obsahem výuky je osvojování dovedností a pracovních návyků žáků při
přípravě jednoduché stravy, směřující k schopnosti zajistit kvalitní a zdravou výživu
vlastní
rodiny,
popř.
v restauračních provozech.
vykonávat
jednoduché
kuchařské
práce
Cíl Praktických cvičení
Cílem praktických cvičení je zvládnutí dovedností potřebných při přípravě
stravy jako i získání základních znalostí z oblasti zdravé výživy a naučit
studenty stolovat a dodržovat zásady společenského chování. (Učební plány praktické školy dvouleté, platné od 1. 9. 2005).
24
3 Oblast praktického vyučování u žáků s mentální retardací v praktické škole dvouleté 3.1 Metodologie výzkumu
Na základě přečtené literatury a rozhovorů byla k šetření použita
kasuistická studie a pozorování. Tyto dvě metody patří mezi klinické
diagnostické prostředky a používají se pro kvalitativní výzkumy. Součástí
kasuistické studie je anamnéza, která je zaměřená na „rozpomínání si na předchorobí“, kde jsou údaje získané od jeho rodičů a dalších odborníků.
Zaměřuje se jak na osobnost chlapce, tak na jeho rodinu (rodiče a sourozence), popřípadě na sociálně-kulturní prostředí, v němž chlapec vyrůstá.
Pozorování je dalším zdrojem informací o chlapci. V mém případě se jedná o
zúčastněné pozorování, kde jsem byla přítomna. Sledovala jsem chlapce (viz. Kasuistická studie) jak se zapojuje v předmětech příprava pokrmů, ruční práce a pěstitelské práce – což je výběrový předmět. Cíle šetření:
1) Zjistit pomocí rozhovoru s vyučujícími, které předměty praktického vyučování chlapce baví – nebaví, ve kterých se aktivněji zapojuje, a které
odmítá.
Jaké
úkoly
vyučování zvládne samostatně.
v jednotlivých předmětech
praktického
2) Pozorování chlapce v praktickém vyučování.
3) Připraví praktická škola dvouletá své žáky do samostatného života?
3.2 Kasuistická studie Chlapec:
narozen: 1984
věk: 21 let, 9 měsíců
Uvedení do problematiky
Chlapec byl přijat do praktické školy s dvouletou přípravou. Přišel k nám
ze zvláštní školy – nyní základní škola speciální, kde byl zařazen ve speciální 25
třídě. Pro chlapce nebyl vhodný internátní pobyt, proto jej matka po celou dobu školní docházky dopravovala. I když vzdálenost mezi domovem a školou byla značná, matka ochotně podstoupila tuto oběť.
Osobní anamnéza
Chlapec zahájil školní docházku s dvouletým odkladem. Obtížně snášel
změny,
reagoval
úzkostí,
pláčem.
Pozornost
místy
nešla
upoutat.
Práceschopnost minimální, zvládal úkoly nejvýše pro 4 roky. Kromě kývavých
pohybů též pohyby rukou, zadrhávání, přetrvávající vady řeči. Na překážky reagoval umíněně, stažením se do sebe, též vztekem. Chlapec se cítil jistěji v rodině, upnutý na matku.
Rodinná anamnéza
Chlapce je prvorozený, má ještě sestru a bratra. Vyrůstá s matkou,
otcem i oběma sourozenci v rodinném domku. Rodina funkční, otec zaměstnán,
matka všechen svůj čas věnuje chlapci a celé rodině. I nadále pravidelně každé ráno odváží chlapce do školy a odpoledne ho vyzvedává. Vztah mezi
sourozenci je velmi krásný, k rodičům taktéž. Maminku má jako prioritu, bez ní by nedokázal žít. O tatínkovi nemluví, ale často kreslí obrázky aut, se kterým
otec jezdí. K autoritám, které chlapec uznává patří rodinný přítel. Velmi rád o něm hovoří a při řešení problémů ho uposlechne dříve než matku, nebo otce.
Psychologické vyšetření
Gravidita s potížemi, nedonošený. Klešťový porod, kříšení.
V evidenci psychiatrie od roku 1989 – retardace psychomotorického vývoje, zvláště expresivní složky řeči, autistické rysy v chování.
Z nálezu lékaře: přetrvávají zvláštnosti v chování neklid, stereotypie,
potíže ve spolupráci. Chlapec je pod medikací.
V roce 1998 při vyšetření dobře přijímal sociální kontakt, v komunikaci
dosti neobratný, aktivnější v interakci s matkou. Aktuální intelektové výkony
v pásmu středně těžké mentální retardace (5 let mentálního věku) s dosti vyváženou složkou verbální i názorovou. Zadrhává na počátku sdělení.
26
Anamnesticky ve vývoji zpožďování a rozvoj autistických projevů od 1
roku věku, celkově klidnější, zvolna se zlepšují i komunikační dovednosti a
schopnost přizpůsobit se změnám (dosud ovšem preferuje ustálený řád a stabilní prostředí, každá změna pro něj představuje značnou zátěž).
V roce 1999 byl vybrán a podstoupil léčbu v Ústavě biologie a lékařské
genetiky FN Motol. Doporučení - Tanakan – a laserové působení na mozková centra.
V roce 2002 chlapec navazuje obtížně kontakt, četné jsou stereotypní
kývavé pohyby, které se v zátěži stupňují. V kontaktu je pasivní, rezervovaný. Snadno se vzdává, preferuje jednoduché úkony. Slovní zásoba je pod věkovou
úrovní, vyjadřování je chudé, ve výslovnosti je dyslália, artikulační neobratnost. V hrubé i jemné motorice je neobratný, v sebeobslužných úkonech je nutná pomoc. V zátěži selhává, je nutný trvalý dohled jiné dospělé osoby. Vývoj pokračuje pomalým tempem, je determinován celkovým postižením.
Vyučovací proces
Chlapec je zařazen do praktické školy s dvouletou přípravou. Ve výuce je
na tom velmi špatně, má problémy s psaním, čtením i matematikou. Není
schopen se soustředit, neustávají kývavé pohyby a třas rukou. Na žádost rodičů
opakoval první i druhý ročník. Ve třídě je velmi rád má spousty kamarádů, kteří ho
do
kolektivu
přijali,
jako
sobě
rovného.
Jsou
v samoobslužných úkonech (oblékání, obouvání, atd.).
mu
nápomocni
i
3.3 Pozorování chlapce v praktickém vyučování Příprava pokrmů
Téma hodiny: Příprava lívance s borůvkami a žmolenkou. Technologický postup: Suroviny – těsto:
150g polohrubé mouky, 100g hladké mouky, špetka soli, 50g cukru, 80g oleje, 1 vejce, 150g mléka, 30g droždí. Postup:
Z vlažného mléka, trochu cukru a droždí uděláme kvásek a na teplém místě
necháme vykynout. Mezi tím si dáme do mísy mouku, zbytek cukru, sůl a vše 27
promícháme. Pak přidáme vykynutý kvásek, olej, vejce a vše řádně promícháme a vypracujeme hladké řidší těsto, které necháme vykynout.
Vykynuté těsto vylijeme na vymaštěný plech a stěrkou namočenou v oleji
rozetřeme po celém plechu. Na těsto rovnoměrně rozprostřeme oprané borůvky a posypeme žmolenkou.
Žmolenka:
Suroviny: 70g cukru, 80g polohrubé mouky, 50g tuku např. Hera. Postup: vše řádně rukou spojíme. Popis chlapcovi práce:
Chlapec se sám oblékl do předepsaného oblečení na vaření, bylo mu pouze pomoženo s přivázáním zástěry. Muselo se mu však stále připomínat, že se má
převlékat. Po příchodu do kuchyňky se jako vždy nejdříve usadil na židli a dělal své stereotypní kolíbavé pohyby. Na tabuli byl již napsán technologický postup.
S chlapcem zmíněný pokrm připravovali ještě dva další žáci. Každý žák si začal
nejprve chystat kvásek. Chlapec byl vyzván, aby si přinesl odměrku. Po
několika opakování co má udělat se přestal kolíbat a donesl odměrku. Paní
učitelka mu naznačila pokud má nalít mléka a chlapec to provedl, pak si
okamžitě opět sedl a pokračoval ve stereotypních pohybech. Opět musel být několikrát vyzván, aby šel navážit cukr, sám si však po čase donesl misku a
s pomocí paní učitelky cukr navážil. Po provedeném úkonu opět okamžitě seděl
na stejném místě. Znovu byl několikrát vyzván, aby si rozdrobil droždí do vlažného mléka, které mu ohřál spolužák v mikrovlnné troubě. I toto se chlapci
po delším čase podařilo. Sám si odnesl kvásek na teplé místo a zadělal utěrkou. Hned si zase sedl. Pak si měl připravit další suroviny. Zase musel být
několikrát vyzván, aby si donesl misku a přišel k váze, kde s pomocí učitelky navážil všechny ostatní suroviny. Po každém navážení jedné suroviny se vše
opakovalo. Chlapec si okamžitě sedl a musel být několikrát vyzván, aby šel vážit další suroviny. Všechny suché suroviny, když se mu to několikrát
opakovalo, si sám dal do mísy. A opět seděl a dělal kolíbavé pohyby. Na nová opětovná vyzvání si rozbil vejce do misky, pak ho přelil do mísy, donesl si kvásek, který také vylil do mísy a zamíchal řídké těsto. Mezi jednotlivými úkony
si vždy sedl, dělal stereotypní kolíbavé pohyby a musel být vždy několikrát vyzván k dalšímu úkonu. Pak si dal těsto na teplé místo kynout. Mezi tím bylo 28
potřeba si připravit žmolenku. Vážení surovin probíhalo stejně jak již bylo
popsáno (okamžité sednutí, několikrát vyzván k další činnosti), ale vše si za pomoci učitelky navážil sám. Zpracování žmolenky se musí dělat promačkáním
v ruce a to mu spravovala učitelka. Pak si sám vymastil učitelkou připravený plech a donesl vykynuté těsto. Všechny úkony, které dělal mu byly několikrát říkány a po vykonání měl okamžitou tendenci si sednout. Těsto na plech mu
pomohla vylít učitelka a rozetření na plech udělala také za něj. Na další vyzvání
si sám těsto posypal borůvkami a žmolenkou. Připravené lívance v troubě upekl spolužák za pomoci učitelky. Chlapcův lívanec byl vzhledný a chutný.
Ruční práce
Téma hodiny: Výroba ozdobných řetězů ze slámy a různých kousků látek.
Pomůcky: sláma, nůžky, nit, jehla, různé kousky látek. Postup a popis chlapcovi práce:
Nejprve paní učitelka vysvětlila žákům postup práce při navlékání, ukázala jim
hotový výrobek a poučila je o bezpečnosti práce s nůžkami a jehlou. Ostatní žáci stříhali slámu na jednotlivé (cca 2cm) kousky. Mezi tím učitelka navlékla chlapci nit do jehly (ostatní žáci to zvládli sami) a ukázala mu jakým způsobem
má slámu navlékat. Po dlouhém stereotypním kývání se chlapec nepatrně zklidnil a dal se do práce. Slámu již měl nastříhanou na požadované kousky od svých spolužáků. Zpočátku řetěz navlékal pod dohledem učitelky, která mu
s prací pomáhala, později tuto činnost dělal samostatně v doprovodu svých
stereotypních pohybů. Na práci se nedovede dlouho soustředit, neustále sleduje okolí a stereotypně se kýve a poklepává rukama na pracovní plochu. Po chvíli
začne
opět
pracovat,
avšak
jednotlivé
kousky
slámy
navléká
nepravidelně, tak jak se mu to zrovna podaří. Na upozornění učitelky, že udělal
v navlékání chybu buď vůbec nereaguje, anebo odmítá chybu odstranit, protože ví, že by to musel navlékat znovu. Tento řetěz ze slámy navlékal celý den.
V další hodině ručních prací navlékal podobný řetěz ze slámy, pouze ho kombinoval s různými barevnými látkami. Z hotových řetězů měl velikou radost. Velice jej baví navlékat korálky a dělat podobné věci, které byly popsány.
Dokáže pracovat s jehlou, navlékat na nit i vlasec. Ukázka jeho výrobků viz. Příloha 1, 2, 3 a 4.
29
Pěstitelské práce – výběrový předmět
Téma hodiny: Poznávání některých rostlin a semen. Ozdoba ze semen.
Pomůcky: ukázky jednotlivých rostlin a semen (hrách, fazole, dýně, …). Dále
pak tvrdý papír, šablona kolečka, tužka, nůžky, lepidlo, nit, jehla. Postup a popis chlapcovi práce:
Nejprve si žáci s paní učitelkou vykládali o pěstování a sklízení některých druhů zeleniny, do které čeledi tak která rostlina patří, popřípadě jak se mohou
sklizené rostliny dále upravovat. Paní učitelka měla pro žáky připravené
obrázky jednotlivých rostlin a semen, aby měli žáci představu jak vypadají. Po jejím výkladu si žáci vyrobili jednoduché ozdoby ze zmiňovaných semen. Na
tvrdý papír si žáci tužkou obkreslili kolečko podle šablony (φ cca 3cm), které si
následně vystřihli. Dále si vybrali jednotlivá semena (např. 2 druhy), která potřeli
lepidlem a vytvořili tak jednoduchý obrázek např. květiny. Na konce si navlékli
nit do jehly, propíchli okraj papíru a nit zavázali, aby se mohla ozdoba pověsit. Všichni žáci pracovali téměř samostatně. Chlapci viz. Kasuistická studie – bylo
pomoženo s vystřihováním papíru, lepením semen a s propíchnutím papíru, aby bylo možné ozdobu pověsit. Výroba této ozdoby se chlapci vůbec nelíbila,
nesoustředil se na ni, a proto ji musela téměř celou udělat paní učitelka. Ukázka jeho výrobku viz. Příloha 5.
3.4 Současný stav chlapce v praktickém vyučování
Chlapec je hodně brzy unavený. Po chvílích si sedá a odpočívá, vyčkává
na zadání úkolů. Úkoly plní s dopomocí, musí se často kontrolovat. Někdy zůstává v pozadí a sleduje okolí. Na začátku školního roku byl velice pomalý, nejistý, každá změna mu působila problém. Nyní se již přizpůsobil. Zaujalo ho
navlékání korálek (pracoval s jehlou a nití a také s vlascem) a slaměných
řetězů. Ve vaření je schopen nakrájet zeleninu na salát a s dopomocí dochutit. Při práci se dřevem ho zaujalo obrušování. Nemá rád předmět pěstitelské práce, vůbec se do něj nezapojuje, pouze pracují – např. zametají, nebo hrabou listí.
sleduje okolí a ostatní žáky jak
V poslední době chlapec vyžaduje, aby se svítilo v prostorách, kde
probíhá výuka, i když to není třeba. Jakmile se nesvítí, je nervózní a musí se okamžitě rozsvítit jinak chlapec odmítá spolupracovat! 30
3.5 Závěr šetření
Vliv školy na chlapce v procesu učení byl hodnocen prostřednictvím
pozorování ve vyučování a pomocí odpovědí vyučujících na chování chlapce ve
vyučování. Pro pozorování byl vybrán chlapec se středně těžkou až těžkou mentální retardací s autistickými rysy (neobratnost komunikace a sociálních vztahů, obtížná adaptace na změny, sklon k pohybovým stereotypiím), který
patří mezi žáky s celkově horším prospěchem. Chlapec se účastní praktického vyučování, ale musí být neustále kontrolován učitelkou a pod jejím vedením dělat zadané úkoly. Není schopen samostatné práce.
1) Z rozhovoru, který mi poskytla vyučující vyplývá, že chlapce nezaujal
výběrový předmět praktického vyučování – pěstitelské práce. Vůbec se do něj
nezapojuje, pouze sleduje okolí a své spolužáky. V ostatních předmětech – ruční práce a příprava pokrmů se aktivně zapojuje dle svých možností. V
ručních pracích dovede se zaujetím pracovat s jehlou, nití a vlascem. Velice jej
baví navlékat korálky atd. Ve vaření je schopen nakrájet zeleninu na salát a s dopomocí dochutit.
2) Pozorování chlapce v praktickém vyučování viz. Kapitola 3.3 a 3.4.
3) Praktická škola dvouletá se snaží připravit všechny své žáky co nejlé-
pe do samostatného života, což se jí převážně daří. V případě tohoto chlapce s tímto stupněm postižení je zřejmé, že se nebude schopen, ani po absolvování
praktické školy, postarat sám o sebe. Přesto se opět posunul o jeden krok do společnosti a získal tak mnoho dalších zkušeností.
Škola byla pro chlapce velkým přínosem, neboť jsou evidentní pokroky
v jeho znalostech a dovednostech. Chlapec se také naučil odjíždět ze školy domů autobusem, na který ho vždy doprovodila paní učitelka.
Podle mého názoru by měl chlapec po skončení vzdělávání v praktické
škole i nadále navštěvovat nějaké zařízení např. denní stacionář, ve kterém by
mohly být realizovány všechny jeho základní potřeby – získávání a upevňování
základních hygienických návyků s cílem dosáhnout nejvyšší míry soběstačnosti a všestranného rozvoje jeho osobnosti.
31
Závěr V Olešnici byla zřízena praktická škola, která je určena pro děti se
sníženými intelektovými schopnostmi. Děti získávají vzdělání pro výkon
jednoduchých činností v oblastech praktického života, v tomhle případě v předmětech jako jsou ruční práce a příprava pokrmů. Teoretické vědomosti
získané v těchto předmětech jsou realizovány v předmětu praktická cvičení, kde se žáci učí jednotlivé činnosti v praxi.
Při zpracovávání této bakalářské práce jsem čerpala informace
a teoretické podklady z dostupné domácí literatury a z rozhovorů, které mi poskytli vyučující.
Cílem bakalářské práce bylo zjistit, jaký vliv má praktické vyučování na
rozvoj osobnosti žáka s mentálním postižením a na jeho zařazení do společnosti. Zhodnotit jestli jsou žáci praktické školy schopni i přes svoje
postižení osamostatnit se alespoň v základních životních situacích a postarat se o sebe. Na přesné zjištění možností školy v procesu učení a vlivu na žáky bylo použito pozorování, díky kterému jsem zjistila chlapcův aktuální stav, jak se zapojuje do vyučování a mohla porovnat jeho vývoj od nástupu na tuto školu.
Pozorovaný chlapec při nástupu na školu měl problémy navázat
komunikaci s novými vyučujícími i spolužáky, těžko si zvykal na nové předměty
– zejména praktického vyučování a nezapojoval se téměř vůbec do vyučování. Postupem času a laskavému přístupu okolí si zvykl na školu i na nové předměty. Z dovedností pozorovaného chlapec je zřejmé, že se nebude
schopen ani po skončení praktické školy postarat sám o sebe. Přesto dostal prostřednictvím této školy možnost naučit se zvládat alespoň základní životní situace. Pro žáky s menším stupněm postižení je praktická škola velikým
přínosem, zejména pro ty žáky, kteří pocházejí z nepodnětného prostředí. Je zřejmé, že praktické vyučování má příznivý vliv na rozvoj osobnosti všech žáků a je předpokladem k úspěšnému zařazení žáků do společnosti, neboť i na
pozorovaném chlapci, který má těžší stupeň postižení je evidentní celkové zlepšení.
Výchova a vzdělání každého dítěte je ovlivněna rodinou, ale jen dobře
fungující rodina je předpokladem úspěšné výchovy. Každé dítě touží po lásce 32
někoho blízkého, touží mít svůj domov, zázemí, kde se cítí dobře, kde nemá strach a má zabezpečeny všechny životní potřeby. Proto i tento chlapec může žít díky lásce maminky i celé rodiny „SVŮJ“ šťastný život.
33
Seznam použité literatury
ČÁP, J. MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha : Portál 2001. ISBN 80-7178-463-X.
OPATŘILOVÁ, D. ZÁMEČNÍKOVÁ, D. Profesní a předprofesní příprava zdravotně postižených. Brno : Masarykova univerzita, 2005. ISBN 80-210-3718-0.
PIPEKOVÁ, J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno : Paido 1998. ISBN 80.85931-65-6.
ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace – vzdělávání, výchova, sociální péče. Praha : Portál 2000. ISBN 80-7178-506-7.
VÁGNEROVÁ, M. a kol. Psychologie handicapu. Praha : Univerzita Karlova. ISBN 80-7184-929-4.
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese – variabilita a patologie lidské psychiky. Praha : Portál 1999. ISBN 80-7178-214-9.
VALENTA, M. a kol. Přehled speciální pedagogiky a školská integrace. Olomouc : Univerzita Palackého 2003. ISBN 80-244-0698-5. VALENTA, M. Mϋller, O. Psychopedie. Praha : Portál 2004. ISBN 80-7320-063-5.
VÍTKOVÁ, M. a kol. Integrativní speciální pedagogika – integrace školní a speciální. Brno : Paido 2004. ISBN 80-7315-071-9.
Učební dokumenty studijního oboru praktická škola dvouletá (ze dne 9.12.2004, s platností od 1.9.2005). MŠMT ČR : Praha, 2004.
KRONIKÁŘI. Pamětní kniha; městečka Olešnice. Město Olešnice 2004. VIŠINKA, J. (kronikář). Dějiny městečka Olešnice. 1995.
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání.
34
Seznam příloh a tabulek
Příloha č. 1 : Ukázka výrobku chlapce – ozdobný řetěz ze slámy
Příloha č. 2 : Ukázka výrobku chlapce – ozdobný řetěz ze slámy a kousků látek Příloha č. 3 : Ukázka výrobku chlapce – ozdobný řetěz ze slámy a látky Příloha č. 4 : Ukázka výrobku chlapce – korálky
Příloha č. 5 : Ukázka výrobku chlapce – ozdoba ze semen V příloze jsou uvedené ukázky výrobků chlapce, které vyrobil za pomoci vyučujících.
Tabulka 1 : Učební plán praktické školy dvouleté
35
