abstract Roman Gabrhelík, Ph.D. Ass. Prof. Dr. Michal Miovský, Ph.D. Tomáš Zábranský, MD, Ph.D. Pavel Kubů, MD Citation:

Roman Gabrhelík, Ph.D. Graduated from psychology at the Philosophical Faculty, Palacky University in Olomouc and received a Ph.D. degree in general psychology at the Masaryk University in Brno. He is a lecturer and fellow researcher at the Center for addictology of Psychiatric Clinic, 1st medical Faculty, Charles University in Prague and the co-editor of Adiktologie Journal.

He graduated from the Philosophical Faculty of Masaryk University in Brno and received a Ph.D. degree in clinical psychology at Palacky University in Olomouc. In 2005 he was appointed associate professor in clinical psychology at Palacky University in Olomouc. He is the head of the Centre for Addictology, Psychiatric Clinic, 1st Medical Faculty of the Charles University in Prague. He is a lecturer at the Department of Psychology of the Philosophical Faculty of Palacky University, Olomouc.

Tomáš Zábranský, MD, Ph.D. He graduated from Palacky University Olomouc, Medical Faculty, where he also received his Ph.D. in epidemiology, hygiene and preventive medicine. He serves as manager for research and development of the Center for Addictology at Psychiatric Clinic, 1st Medical Faculty of the Charles University in Prague.

Pavel Kubů, MD Is the chairman of the board of the Drogmem NGO. He deals with the possibilities of reducing harm of and preventing recreational drug use. He works with the National Focal Point for Drugs and Drug Addiction as an external researcher concerned with recreational drug use. He is a postgraduate student of the Department of Medical Informatics, 2nd Medical Faculty, Charles University, Prague.

Citation: Gabrhelík, R., Miovský, M., Zábranský, T. & Kubů, P. (2008). Vzorce užívání konopných drog a parafernália. [Inhalation Patterns of Cannabis Use and Paraphernalia Utilised for This Purpose.]Adiktologie 8(2), 98-111.

abstract

Ass. Prof. Dr. Michal Miovský, Ph.D.

abstract

Inhalation Patterns of Cannabis Use and Paraphernalia Utilised for This Purpose authors

Gabrhelík, R. 1, Miovský, M. 1, Zábranský, T.1, Kubů, P.2 1 Centrum adiktologie PK, 1. LF UK a VFN v Praze 2 Ústav lékařské informatiky, 2. LF UK v Praze

In the Czech Republic, cannabis is the third most popular drug after alcohol and tobacco. The objective of the article is to describe the different ways in which cannabis is smoked and the paraphernalia utilised for this purpose, which should help explain the broader context of the setting of this route of cannabis administration. It is most common for cannabis consumers to release psychoactive cannabinoids from the vegetable material by burning the petals and inflorescence of the female cannabis plant. Logically, this is reflected in the offer of the vast majority of cannabis paraphernalia on the market. Vaporisers are one of the few groups which are still, like the other paraphernalia, associated with the consumption of cannabinoids by inhaling but are not based on the burning of vegetable material. A specific group of cannabis paraphernalia comprises various boxes and other containers and packaging devices intended for the storage of dried cannabis spadices and crushers used to roll cigarettes, either in the consumer’s home or in transporting the vegetable material when going out. Good knowledge of the ways in which cannabis is used and the paraphernalia utilised to prepare and administer the drug is a crucial element in understanding the different contexts of cannabis use. To a certain extent, the type of the cannabisbased drug used, the route of administration, and the devices (paraphernalia) utilised may modify the course of intoxication and the states achieved as part of it. Key words: Cannabis – marijuana – cannabis user – patterns of use – paraphernalia. Submitted: 28 February 2008 Acknowledgements: The authors would like to thank Grada Publishing for their kind consent to the use of selected sections of the texts published as part of the edited monograph Konopí a konopné drogy: adiktologické kompendium [Cannabis: Addictology Handbook] (Miovský, M. (Ed.), 2008), which is to be launched onto the book market in Autumn 2008. In addition, the publication includes the data obtained as part of the GACR No.406/02/1449a study.

Reviews

185

Mgr. Roman Gabrhelík, Ph.D. Absolvent jednooborové psychologie na FF Univerzity Palackého v Olomouci a postgraduálního studia na FSS MU v Brně. Působí jako pedagog a vědecký pracovník Centra adiktologie PK 1. LF a VFN UK v Praze, kde současně vede sekci primární prevence. Je pomocným editorem odborného časopisu Adiktologie.

Psycholog a psychoterapeut. Absolvent jednooborové psychologie na FF MU v Brně a postgraduálního studia na FF UP v Olomouci. Působí jako vedoucí Centra adiktologie PK 1. LF a VFN UK v Praze a jako odborný asistent na Katedře psychologie Univerzity Palackého v Olomouci.

MUDr. Tomáš Zábranský, Ph.D. Absolvent Lékařské fakulty Univerzity Palackého a postgraduálního studia v epidemiologii, prevenci a hygieně tamtéž. Působí jako vedoucí pro vědu a výzkum Centra adiktologie PK 1. LF a VFN UK v Praze, jako učitel drogové epidemiologie na LF UP v Olomouci a jako expert pro drogovou epidemiologii a drogové monitorovací systémy v rámci programů OSN a Evropské komise.

MUDr. Pavel Kubů Autor je předsedou občanského sdružení Drogmem. Zabývá se možnostmi prevence a minimalizace rizik rekreačního zneužívání drog. Externě spolupracuje na výzkumech Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti v oblasti rekreační konzumace drog. Postgraduálně studuje na Ústavu lékařské informatiky, 2. LF, UK.

Citace: Gabrhelík, R., Miovský, M., Zábranský, T., & Kubů, P. (2008). Vzorce užívání konopných drog a parafernália. Adiktologie 8(2), 98–111.

abstrakt

Doc. PhDr. Michal Miovský, Ph.D.

abstrakt

Inhalační vzorce užívání konopných drog a parafernália využívaná za tímto účelem autoři

Gabrhelík, R. 1, Miovský, M. 1, Zábranský, T.1, Kubů, P.2 1 Centrum adiktologie PK, 1. LF UK a VFN v Praze 2 Ústav lékařské informatiky, 2. LF UK v Praze

Konopné drogy jsou po alkoholu a tabáku třetí nejoblíbenější skupinou drog v ČR. Cílem článku je popsat různé způsoby kouření konopných drog a k tomu účelu využívaná parafernália, a lépe tak vysvětlit širší kontext settingu tohoto způsobu užívání konopí. Uvolnění psychoaktivních kanabinoidů z rostlinného materiálu je konzumenty konopných drog nejčastěji prováděno prostřednictvím spalování okvětních lístků a květenství samičí rostliny konopí. Tomu logicky odpovídá nabídka naprosté většiny konopných parafernálií na trhu. Jednou z mála skupin, která sice stejně jako ostatní parafernália souvisí s konzumací kanabinoidů vdechováním, ale není založena na spalování rostlinného materiálu, jsou vaporizéry. Svébytnou skupinu konopných parafernálií tvoří nejrůznější krabičky, jiné nádoby a balení určené ke skladování sušených konopných paliček a drtičky používané při balení cigaret ať už v domácnosti konzumenta, nebo při transportu rostlinného materiálu na cestách za zábavou či kamkoliv jinam. Dobrá znalost způsobů užívání konopí, parafernálií používaných k přípravě a užívání drogy je jednou z podmínek pochopení různých souvislostí spojených s konopnými drogami. Typ užité konopné drogy, způsob a prostředek (parafernálie) užití mohou do jisté míry modifikovat průběh intoxikace a stavy v ní dosažené. Klíčová slova: konopná droga – marihuana – uživatel konopných drog – vzorce užívání – parafernália. Došlo do redakce: 28. 2. 2008 Poděkování: Autoři děkují vydavateli Grada Publishing za laskavý souhlas s použitím vybraných částí textů publikovaných v rámci editované monografie Konopí a konopné drogy: adiktologické kompendium /Miovský, M. (Ed.), 2008/, která je připravována pro knižní trh na podzim 2008. V publikaci jsou také prezentována data, získaná v rámci studie GAČR č. 406/02/1449a.

Přehledové článk

99

1. Úvod Počet uživatelů konopných drog tvoří v České republice, stejně jako v jiných zemích EU, prakticky třetí nejpočetnější skupinu uživatelů návykových látek vůbec. Po alkoholu a tabáku jsou konopné drogy třetí nejoblíbenější skupinou drog (Miovský et al., 2004a; Miovský et al., 2004b; Mravčík et al., 2007). V dospělé populaci se celoživotní prevalence užívání konopných drog pohybuje v posledních letech okolo hodnoty těsně nad 20 %. Zkušenost s užitím konopí v posledním roce u dospělé populace v ČR přesahuje hranici 11 % (tj. přibližně okolo tři čtvrtě milionu osob). U drog užívaných primárně pro psychotropní účinek kanabinoidů rozeznáváme několik forem, v nichž jsou užívány. Ještě dříve, než je rostlina zpracována do podoby, v níž ji lze užít jako drogu, dochází k různým pěstitelským a šlechtitelským manipulacím. Jak komerční pěstitelé, tak malopěstitelé1 se u rostlin snaží různými postupy odstranit pro jejich účely nežádoucí vlastnosti a naopak jiné vlastnosti zachovat, či posílit. Vzájemným křížením druhů a odrůd dávají vzniknout dalším odrůdám. Je používána celá řada různých dělení a systemizací, typicky např. podle druhů: Cannabis sativa L. (konopí seté), Cannabis indica L. (konopí indické), Cannabis ruderalis J. (konopí rumištní). Uvedené druhy lze vzájemně křížit, čímž vznikají nové odrůdy sativa/indica, indica/ruderalis, sativa/ruderalis. Z rostliny konopí lze postupnou úpravou získat tři nejznámější typy konopných drog: marihuanu, hašiš a hašišový olej. Všechny tyto formy obsahují totožné látky (kanabinoidy), které jsou zodpovědné za psychotropní účinek. Obsah psychoaktivních látek je v jednotlivých formách variabilní. Jednak platí, že na (černém) trhu neexistuje z definice 1

V textu užíváno ve smyslu „pěstitelé konopí pro vlastní potřebu, nekomerční pěstitelé“.

100

garance kvality, a ta tudíž významně kolísá nejen mezi jednotlivými obchodníky, ale dokonce v rámci „zboží“ jednoho obchodníka. Přinejmenším stejně důležité je neustále probíhající šlechtění jednotlivých typů a variet konopí a zdokonalování technických postupů přípravy drogy. Přestože se potence celých rostlin v posledních desetiletích nezměnila zdaleka tak dramaticky, jak bulvární média a policejní sbory všude ve světě s oblibou tvrdí (viz u nás např. Komorous & deník Právo, 2001), je faktem, že pečlivě vytříděný rostlinný materiál sestávající výhradně z neoplodněných květů sofistikovaně vyšlechtěného a „indoor“ pěstovaného konopí, prodávaný na černém trhu jako „marihuana,“ může dosahovat až potence kolem 15 či výjimečně i více procent (viz např. University of Mississippi, 2007). Psychoaktivní látky, které jsou obsaženy v konopí, lze do těla dopravit různými způsoby. Vedle množství samotné drogy, její kvality, tj. obsahu aktivních látek, a zkušenosti uživatele lze působit na výsledný stav intoxikace také tím, jakým způsobem je droga užita. Tyto způsoby užití označujeme souborně termínem vzorce užívání a zahrnují jak technickou stránku aplikace drogy, tak stránku sociální, rituální a psychologickou. Právě tyto roviny jsou pro pochopení širších souvislostí užívání dané látky velmi zásadní a jejich význam je u některých drog i větší než samotné farmakologické vlastnosti. Konopné drogy patří právě do skupiny návykových látek, kde mohou vzorce užívání být spolu se zkušeností a očekáváním uživatele tak zásadní, že může dojít k vyvolání pocitu akutní intoxikace i v situaci, kdy je obsah THC v substrátu velmi nízký nebo dokonce nulový (Jones, 1971; Galanter et al., 1974). V závislosti na zvoleném způsobu užití se může lišit průběh i intenzita intoxikace, jejímuž subjektivnímu prožitku jsme věnovali pozornost v dřívějších studiích (Miovský et al., 2003). V zásadě jsou známy čtyři způso-

Přehledové články

Inhalační vzorce užívání konopných drog a parafernália využívaná...

2008 / 8 / 2 Adiktologie

by aplikace: skrze dýchací trakt, skrze trávicí trakt, injekční aplikací (intravenózně nebo intramuskulárně) a transdermálně.

2. Uchovávání a přeprava konopných drog konzumenty Skupina konzumentů konopí se v používání obalů na konopné drogy zjednodušeně rozděluje na dvě podskupiny. Konzumenti, kteří nakupují konopí od prodejců nelegálních drog v menších objemech (typicky na ulici, v restauracích a hospodách či klubech), používají jak pro transport, tak pro uskladnění rostlinného materiálu PVC pytlíčky s uzavíracím proužkem o objemu cca 1 až 10 gramů konopí, ve kterých okvětní lístky (případně jiný produkt obsahující psychoaktivní kanabinoidy) zakoupili. Tento způsob prodeje se výrazněji rozmohl zejména na konci 90. let a začátkem nového tisíciletí (Miovský, 2007). Druhou skupinu tvoří konzumenti, kteří si pěstují konopí pro vlastní potřebu, případně nakupují od drobných pěstitelů větší objemy konopí. Konopné paličky pak uskladňují v nádobách nejrůznějších forem. Někteří dávají přednost uskladnění, které zabraňuje dalšímu vysychání rostlinného materiálu, či jej v nádobách skladují v lednicích či mrazácích. Jiní dalšímu vysychání nezabraňují a nádoby – často i na několik desítek gramů – používají coby dekorační předměty ve svých příbytcích. Takové krabičky a dózy často slouží i ke skladování dalších kuřáckých parafernálií (papírky, zapalovače, filtry, drtičky – viz dále), někdy je jejich součástí i popelník (CANLONG, 2003). Konzumenti konopí z druhé skupiny používají také často pro transport konopných paliček nejrůznější kapesní krabičky s objemem rostlinného materiálu do cca 10 gramů hmotnosti. Někteří používají krabičky, které ničím z vnějšku neupozorňují na svůj obsah (např. běžné tabatěrky, cigaretová pouzdra, krabičky od filmů, kapesní šperkovnice, plastové krabičky od nejrůznějších bonbonů a jiných


cukrovinek či kovové krabičky na mentolové krémy na uvolnění horních cest dýchacích). Druzí dávají přednost krabičkám, jejichž design jasně vypovídá o jejich určení. Většinou mají na svém povrchu motiv konopného listu, eventuálně nápis „hemp“, „grass“ či „marihuana“. Takové krabičky také často obsahují pomůcky využitelné při procesu balení. Bývají to různé konstrukční prvky, které nejčastěji z víčka po otevření krabičky dělají plochu s vyššími okraji vhodnou pro nadrcení rostlinného materiálu, eventuálně pro jeho smíchání s tabákem. Ojediněle jsou v krabičkách umístěny i různé výsuvné pomůcky pro pěchování balené cigarety, či je pouzdro na rostlinný materiál součástí baličky cigaret nebo drtičky rostlinného materiálu (CANLONG, 2003).

3. Způsoby aplikace konopných drog a parafernália2 Kouření je nejrozšířenějším způsobem užívání konopných drog. Sušina ke kouření může být složena buď výhradně z květů a okvětních lístků samičích rostlin (slangově nazývaných „palice“ či „paličky“), nebo méně často z květenství smíchaného s listy; ojediněle se lze setkat s kouřením listů. Vedle surového nebo minimálně zpracovaného rostlinného materiálu se kouří také hašiš a hašišový olej. Účinky při kouření se dostavují relativně rychle, řádově od desítek sekund do minut, a trvají zpravidla od jedné do tří hodin (např. Jones, 1983). Jedním z nejrozšířenějších způsobů konzumace konopí je kouření v tzv. jointu, slangově zvaném např. brko, brčko, špek atd. Joint je ručně ubalená cigareta obsahující drť z okvětních lístků samičí rostliny konopí a často – 2

Následující přehled byl sestaven sekundární analýzou dat získaných v rámci kvalitativní části výzkumného projektu CANLONG (GAČR č. 406/02/1449a).

101

avšak ne vždy – smíchaná v různém poměru s cigaretovým či dýmkovým tabákem. Kromě tohoto způsobu se někdy cigaretový papírek plní směsí tabáku a na malé kousky nadroleného hašiše v různých poměrech, nebo se na tabák nakape hašišový olej. Obdobou jointu je „blunt“, při jehož přípravě se konopná droga s případnými příměsemi balí do tabákových listů namísto do cigaretového papíru. Přípravě konopné cigarety předchází často příprava rostlinného materiálu. Rostoucí obliba pěstování konopí v indoor pěstírnách s sebou přináší i nárůst používání v ČR dříve málo známých kapesních či stolních drtiček konopných paliček. Konopný materiál je často velmi hustě pokryt lepkavou pryskyřicí, která pak ztěžuje drolení konopné paličky mezi prsty při přípravě konopné cigarety. Prsty jsou od ní tak ulepené, že někdy až znemožňují následnou manipulaci s papírkem. Stolní drtičky jsou většinou v podstatě mlýnkem s několika rotačními břity, které drcenou paličku rozemelou na drobné kousky během několika málo otočení kličkou mlýnku. Břity rozemelou kromě okvětních lístků konopí na drobné kousky i tenké větvičky z okvětí, ze kterých se jinak okvětní lístky při drcení suché paličky mezi prsty oddělí a větvička se zahazuje, protože konopný stonek psychoaktivní kanabinoidy v podstatě neobsahuje. Kapesní drtičky jsou složeny ze dvou do sebe poměrně těsně zapadajících stejně hlubokých válců o průměru podstavy cca 5 cm a výšce 1–3 cm. Dno každého z válců je pokryto hroty, které jsou jen o několik milimetrů nižší než stěna válce. Rozestavení hrotů je v různých sestavách u různých kapesních drtiček voleno vždy tak, aby hroty po zasunutí válců do sebe nebránily volnému rotačnímu pohybu válců v opačných směrech při drcení rostlinného materiálu. Válce se po zasunutí do sebe překrývají dvěma třetinami své výšky, zbývající třetina slouží pro úchop prsty každého válce jednou rukou. U vnitřního válce či u obou válců má tato třetina drtič-

102

ky často větší průměr než do sebe zapadající části, v některých modelech pak její dutina slouží i jako kapesní krabička na rostlinný materiál. Lepkavá pryskyřice při drcení jak ve stolních, tak kapesních drtičkách ulpívá na stěnách i na břitech či hrotech drtičky. Stolní i kapesní drtičky lze po čase zbavit lepkavé psychoaktivní hmoty v rámci údržby s cílem zlepšit manipulaci, a také proto, že získaný materiál je v zásadě hašišem. Někteří uživatelé proto drtičku nazývají krabičkou poslední záchrany. Nánosy pryskyřice v některých kapesních typech obsahují množství pryskyřice dostatečné k přípravě konopné cigarety v situaci, kdy jiný rostlinný materiál není dostupný, nebo má majitel drtičky pouze velkou chuť na hašiš a náladu na cca 15 min přesné manuální činnosti s ostrým předmětem. Již jsme uvedli výše, že nejběžnějším způsobem konzumace konopí je tzv. joint – vlastnoručně ubalená cigareta obsahující drť z okvětních lístků samičí rostliny konopí často smíchaná v různém poměru s cigaretovým či dýmkovým tabákem. Nabídka cigaretových papírků, které jsou nezbytné pro ubalení konopné cigarety, je běžnou součástí sortimentu nejen prodejen specializovaných na obchod s tabákovými produkty a kuřáckými potřebami, ale lze se s ní v současnosti setkat i v klubech, restauracích, hospodách či novinových stáncích a některých obchodech s potravinami. Trh s kuřáckými potřebami nabízí celou řadu různých formátů cigaretových papírků. Nejrozšířenějším artiklem jsou tzv. normální papírky, tedy papírky o délce 7 cm a šířce 3,5 cm, které bývají typicky používány při balení cigaret z cigaretového tabáku. Při balení konopných cigaret se s ohledem na větší objem baleného materiálu a snadnější manipulaci s materiálem při vlastním balení cigarety používají tzv. „stovkové“ papírky; tedy cigaretové papírky o délce 10,5 cm a šířce nejčastěji 4,3 cm. Ty se dále rozdělují na různé druhy podle šíř-




ky papírku a suroviny použité při výrobě. Komerční označení „slim“ označuje papírky s menší šířkou (většinou kolem 3,5 cm), které bývají konzumenty konopí používány buď ve snaze snížit objem kouřeného cigaretového papírku, eventuálně bývají používány při balení směsi tabáku s hašišem či scufem (směsí konopného pylu, pryskyřice a prachu, jenž vzniká při zpracování samičích rostlin), která není tak objemově náročná jako směs tabáku s drtí okvětních lístku konopí. Suroviny používané při výrobě cigaretových papírku jsou buď shodné se surovinami používanými při výrobě klasického papíru na základě dřevní hmoty, nebo se do výrobní směsi přidává konopná koudel. Papírky pak s ohledem na procentuální poměr konopné koudele a dřevní hmoty bývají označovány jako klasické papírky (určité procento konopné koudele dnes bývá přidáváno i do směsi na výrobu běžných cigaretových papírků, protože konopné vlákno zvyšuje jejich pevnost), či coby papírky konopné v případě, že konopná koudel ve směsi převažuje či zcela nahrazuje dřevní hmotu. Posledním obecnějším třídicím kritériem, vyjma vlastních komerčních názvů jednotlivých druhů, které charakterizuje jednotlivé druhy papírků, je forma jejich balení. Nejběžnějším balením na trhu je obal z pevnějšího papíru s podélným otvorem, ze kterého přesahuje po celé délce čtvrtina šířky papírku. Papírky jsou v balení uskladněny tak, že při vytažení každého papírku je povytažena i čtvrtina papírku dalšího v pořadí až do úplného vyčerpání papírků v balení. Nejběžnějším obsahem těchto balení je 33 cigaretových papírků, které jsou u některých značek proloženy lístečkem s upozorněním, že zbývá posledních 5–10 papírků v balení. Některé druhy těchto papírku jsou vlepeny do kartónové tašky jen o několik mm širší než vlastní pouzdro na papírky. 3–4mm šířky navíc v kartónové tašce tvoří do harmoniky poskládaná, po rozložení cca 20 cm dlouhá


stěna tašky, která je perforacemi rozdělena na 33 shodných obdélníků, které se po stočení do ruličky používají jako filtry při balení jointů. Druhou formou balení, která je běžně k dostání (např. u benzínových pump), je krabička obsahující „nekonečný papírek“. Tato kartónová krabička uvnitř obsahuje nedělený cigaretový papír většinou o šířce „stovkového“ cigaretového papírku 3,5 cm, ze kterého lze po vytažení odtrhnout libovolně dlouhý kousek papírku. Tyto „nekonečné“ papírky se také vyrábějí v několika různých šířkách a délkách srolovaného papírkového pásu a bývají konzumenty konopí používány především při přípravě extrémně – někdy až několik desítek cm – dlouhých konopných cigaret. Místo cigaretových papírků si může uživatel zakoupit u některých prodejců také vlhké tabákové listy, představující alternativu cigaretovému papírku. Při balení konopné cigarety, které se říká blunt, což je původní označení v angličtině, se postupuje podobně jako při balení jointu z cigaretových papírků. Do bluntu již není třeba přidávat sypaný tabák, jak je to obvyklé u jointu. Obliba mezi uživateli je však obecně nižší, než je tomu u cigaretových papírků. „Blunt“ listy jsou nabízeny v mnoha příchutích (přírodní, med, vanilka, koňak, višeň, rum, jahoda, čokoláda, vodní meloun aj.) a v balení po jednom či více kusech (např. osm). Možné je také zakoupit již hotovou tabákovou dutinku, čímž odpadá proces balení cigarety – proto je některými uživateli více oblíbena a v případě nedostatku ji nahrazují prostým vyprázdněním obyčejné cigarety. Tu po nacpání na konci zastřihnou a poté kouří nasazenou na špičku nebo přímo. Papírový filtr se používá jako zábrana, jež zachycuje materiál v konopné cigaretě, aby se nedostal do dutiny ústní. Filtr se vytvoří srolováním z tvrdšího papíru. Filtry uživate-

103

lé kupují v balení, kde je sešito několik aršíků, nejčastěji po 3 ks, jež jsou odděleny perforací nebo jsou součástí cigaretových papírků (viz výše). Pokud uživatelé nemají k dispozici originální balení filtrů, používají často např. nepotřebné vizitky či cigaretové krabičky. Klasický tabákový filtr (vyráběný z acetátu celulózy) není oblíbený, neboť zachycuje i žádoucí psychoaktivní látky. Připravit konopnou cigaretu, která se během kouření nerozpadne při podávání mezi jednotlivými konzumenty konopí ve skupině, bude dobře hořet a zároveň po každém potáhnutí z ní nebudou konzumenti do plic vdechovat spolu s kouřem drobné částice tabáku či drti z okvětních lístků, vyžaduje určitou míru manuální zručnosti a nácviku. Ani pak však zkušený konzument konopí nemá jistotu, že bude za všech okolností schopen slangově „ubalit jointa“. Stačí, aby před vlastní přípravou vykonal namáhavější fyzickou aktivitu, a roztřesené ruce mu celý proces přípravy konopné cigarety velmi zkomplikují či dokonce znemožní. Schopnost připravit ji je také závislá na aktuálním stavu potní a mazové sekrece na dlaních a prstech jedince připravujícího konopnou cigaretu. Při příliš vlhkém povrchu dlaní a prstů se s balenou směsí velmi obtížně manipuluje, protože její složky neustále ulpívají na prstech či dlaních a někdy je takřka nemožné celý objem balené směsi dostat na připravený papírek. Stejně tak manipulace s papírkem je složitější než při normálním stavu vlhkosti dlaní a prstů, protože cigaretový papírek je velmi náchylný k protržení v navlhčených částech. Naopak při extrémně suché pokožce (typicky po probdělé noci v časných ranních hodinách) je velmi obtížné zatočit papírek tak, aby příprava cigarety mohla být po olíznutí lepicího proužku úspěšně dokončena. Nejen kvůli nedostatku manuální zručnosti či některému dalšímu z výše popsaných důvodů proto řada konzumentů konopí dává přednost přípravě jointů za použití nejrůznějších

104

baliček, ať už cigaretových či speciálních na konopí. Nejdostupnější a nejčastěji používané jsou cigaretové baličky, do kterých lze použít pouze normální papírky (7 x 3,5 cm). Ty mívají různý tvar a povrchovou úpravu, podstatou jejich funkce je však v naprosté většině textilní pás natažený mezi dva nezávisle rotující válce. Mezi válce se na textilní pás nejprve při otevřené baličce vloží tabák či směs k přípravě konopné cigarety. Balička se zavře a do příslušného místa mezi válce se vloží nelepící okraj papírku. Pak se díky otáčení jednoho z válců rostlinný materiál obalí papírkem, který se na druhém konci s proužkem lepidla navlhčí a po dalším otáčení válce je příprava cigarety v baličce dokončena. Jiný systém balení konopných cigaret založený na používání průmyslově vyráběných cigaretových dutinek ve tvaru jointů bývá zároveň v komerčních produktech spojen i s pouzdrem na ochranu hotové konopné cigarety před mechanickým poškozením. Pohodlně se vejde do běžné kapsy kalhot či bundy. Jsou v něm čtyři papírové dutinky uložené v pouzdře tvaru kvádru z tuhého plastu. Odlišný způsob balení cigarety v této baličce/pouzdře probíhá tak, že se nadrcené konopí postupně sype do papírových dutinek vložených do kuželovitých průhledů procházejících celou délkou plastového kvádru uvnitř baličky/pouzdra. Když je dutinka plná, klepne se několikrát zavřenou krabičkou o pevnou podložku. Dosype se další rostlinná drť po horní okraj dutinek, krabička se opět zavře a klepne se s ní o pevnou podložku a tak dále, dokud dutinky nejsou podle názoru konzumenta dostatečně napěchovány. Kromě klasických mechanických baliček jsou pro individuální spotřebu komerčně nabízeny i baličky pro průmyslovou výrobu konopných cigaret. Průmyslová balička je založena na principu odstředivky. Do vaniček, jejichž dno je tvořeno perforovanými kvádry 15 x 20 cm s předem vloženými papírovými




dutinkami tvaru konopné cigarety, se nasype najemno drcené konopí, popřípadě míchané s jemným tabákem nebo jinou sušenou bylinou. Zavře se poklop průhledného bubnu, ve kterém kvádry rotují, a stiskne se tlačítko. Vše ostatní je ponecháno na zákonech fyziky. Při vysokých otáčkách je odstředivá síla dostatečně velká na to, aby částečky konopí napěchovala až po filtry do dutinek. Po dobrždění rotujících součástek lze v jedné várce získat 19–114 jointů napěchovaných jako klasické cigarety. Dutinky do průmyslové baličky se dodávají ve třech standardních velikostech 9,8, 10,9 a 14 cm v krabičkách po 1000 kusech. Dle informací od výrobce dokonce procházejí kontrolními měřeními a zátěžovými testy, jsou vyráběny z minima papíru za použití minima lepidla. Celá průmyslová balírna je asi metr vysoká a půl metru široká. Někteří z uživatelů preferují kouření konopné drogy bez příměsí. K těmto účelům jim slouží různé druhy „šlukovek“, dýmek, fajfek a bongů. „Šlukovky“ (též např. skleněnky) pojmou do svého konce malé množství rostlinného materiálu, některé lze vykouřit i na jedno nadechnutí. Chillum (česky též čilam) je oproti „šlukovce“ mnohem robustnější. Je dlouhý kolem 15 cm, kónického tvaru, nejčastěji vyrobený z hlíny nebo dřeva. Původem pochází z Indie a byl určen pro spirituální účely. Průměr širšího konce, kam se vkládá konopný materiál, je většinou 2–5 cm. Při kouření se většinou drží ve vertikální poloze, aby z něj při kouření droga nevypadávala. Místo sítka je v dutině umístěna zábrana z hlíny nebo kamene. Chillum má oproti dýmkám, fajfkám a „šlukovkám“ většinou větší průměr vzduchového kanálu. Někdy kuřáci dají ruce k sobě tak, aby mezi dlaněmi vnikla vzduchová kapsa (jakoby v rukou drželi předmět, který nechtějí ukázat). Přitom drží chillum pevně v rukou. Ruce pak přiloží k ústům a skrze dlaně natáhnou ochlazený kouř do plic.


Některé fajfky či bongy pojmou značné množství materiálu (1 g i více) a stejně, jako tomu je u marihuanových cigaret, se v závislosti na možnostech manipulace s nimi buď nechávají mezi lidmi kolovat, nebo se u nich kuřáci střídají. Velmi výjimečně se lze u nás setkat s konzumentem konopí, který ke kouření konopí používá klasickou tabákovou dýmku (CANLONG, 2003). Vodní dýmky či bongy používá část kuřáků konopí v domnění, že tak snižují toxicitu vdechovaného kouře. Část konzumentů se domnívá, že tak rychleji dosahuje intoxikace, protože kouř ochlazený studenou vodou, někdy i s kostkami ledu, lze po nádechu relativně snadno zadržet až několik minut. Bylo doloženo, že vodní dýmky i cigaretové filtry jsou neefektivní při snaze zvýšit poměr THC/ dehet v konopném kouři, protože kromě dehtu také filtrují z kouře THC, a nutí tak pacienty inhalovat pro dosažení obvyklé účinné dávky kanabinoidů více kouře. Vodní dýmky navíc zcela selhávají při redukci dehtu a kysličníku uhelnatého (CO) v kouři. Dále bylo prokázáno, že spalování konopí s vyšší koncentrací kanabinoidů nemusí za všech okolností vést k vyššímu vylučování THC, protože je velmi citlivé k variacím ve vlastnostech procesu hoření různých vzorků (Gowing et al., 2000). Další kuřáci konopí si používáním vodních dýmek a bongů spíše zpestřují stereotyp balení konopných cigaret během domácích nebo společenských večírků. Ačkoliv jsou v nabídce obchodů s kuřáckými potřebami zastoupeny také vodní dýmky a nejčastěji bongy pro individuální intoxikaci, typicky je tento způsob konzumace používán při intoxikaci skupinové. Tomu odpovídá i rozmanitost nabízených tvarů, forem a především u bongů i materiálů. Na konopných veletrzích jsou často k vidění bongy vyrobené z nejrůznějších druhů a barev kovů, kamenů, skla, dřeva, keramiky či umělých hmot.

105

Vodní dýmky naopak bývají někdy uměleckými, jindy kýčovitými, ale v naprosté většině keramickými nebo skleněnými výrobky. Bong je označení nejčastěji používané pro vodní dýmku, ze které se kouř po probublání vdechuje do plic přímo z nádoby s vodou, která nemá uzavřený horní konec a v boční stěně má dva otvory. Vodní dýmka má nádobu s vodou uzavřenu až na tři otvory v boční stěně. Zpravidla nejnižším otvorem je pod hladinu vody vyvedena trubičkou hlava dýmky. K nejvyššímu otvoru je pak vzduchotěsně připevněna flexibilní nebo rigidní trubička o průměru do 1cm, která slouží k nasávání vzduchu a později kouře z nádoby. Prostřední otvor se prstem uzavírá při probublávání kouře nasávaného podtlakem do nádoby s vodou během nádechu vzduchu trubičkou. Po naplnění vnitřního objemu nádoby se prostřední otvor uvolní a konzument snadno vdechne podle velikosti vnitřního objemu i veškerý kouř nahromaděný nad hladinou vody v nádobě. Stejným způsobem se používá i bong, jen kouř je vdechován s doširoka otevřenými ústy, protože horní konec nádoby s vodou má většinou průměr tři a více cm. Nádoba u obou typů vodních dýmek bývá často vyrobena ze zcela či poloprůhledného materiálu, aby konzument mohl sledovat míru naplnění nádoby kouřem. Podobnou funkci, jakou plní filtry v konopné cigaretě, tedy zábranu proti propadávání drogy do průduchu či úst, tvoří jemné kovové pletivo tzv. sítko. Sítka si lze opatřit v hospodách či specializovaných obchodech s kuřáckými potřebami nebo např. použít sítko z vodovodní baterie. Jedním ze šesti doporučení, která jsou uvedena v závěru studie Marihuana and Medicine: Assessing the Science Base (Institute of Medicine, 1999), je: „Vedení klinických pokusů s léky obsahujícími kanabinoidy by mělo mít za cíl vytvoření rychlých, spolehlivých a bez-

106

pečných přívodních cest“. Někteří výzkumníci se domnívají, že tento závěr opomněl existenci vaporizérů, které rychlou, spolehlivou a bezpečnou cestu pro přívod kanabinoidů do lidského těla poskytují (Gieringer et al., 2004). Primárním rizikem medicínského využití konopí v léčbě je poškození zdraví působené kouřem z rostlinného materiálu. Vedle orálního užití a dalších nekuřáckých způsobů aplikace (transdermálně, rektálně, intravenózně, inhalačně), které však dosud nejsou komerčně dostupné, nabízejí strategie minimalizace rizik spojených s kouřením tyto postupy (ibid.): i) použití konopí s vyšší koncentrací kanabinoidů; ii) kuřácké náčiní, které eliminuje toxické složky kouře. Nejnadějnější alternativou eliminace toxinů v kouři se proto jeví být vaporizace; proces, při kterém jsou kanabinoidy z rostlinného materiálu vylučovány teplem, aniž by docházelo k hoření. Studie proveditelnosti ukázala, že elektrický vaporizér úspěšně vylučuje kanabinody při teplotě 185 °C, za které nedochází k produkci benzenových, toluenových a naftalenových formací hořením rostlinného materiálu. Při analýze plynných složek vaporizátu (směs vzduchu a plynů uvolněných z rostlinného materiálu při vaporizaci) z elektrického vaporizačního přístroje Volcano® za použití plynového hmotnostního chromatografu (GC/MS) bylo zjištěno, že vaporizát byl pozoruhodně čistý. Obsahoval 95 % THC s 0,1 % stopami kanabidiolu (CBD) a kanabinolu (CBN). Zbývajících 5 % obsahovalo malá množství tří dalších složek. Jedna složka byla tvořena pravděpodobně další látkou ze skupiny kanabinoidů, u další se pravděpodobně jednalo o polynukleární aromatický uhlovodík a poslední složkou byl karyofylen; vonný olej obsažený v konopí i dalších rostlinách. Naproti tomu stejná metoda použitá při analýze kouře z hořících okvětních lístků konopí prokázala jeho 111 různých složek. Jiné látky než kanabinoidy tvořily 88 % celkového plynného objemu kouře, včetně více než půltuctu známých polynukleárních aromatických uhlovodíků. Při analýze bylo užito standardní konopí




používané při výzkumech National Institute on Drug Abuse, které obsahuje 4 % THC. Kvantitativní analýzou vaporizátu bylo zjištěno, že se při vaporizaci v přístroji Volcano® během tří po sobě následujících 45 vteřinových expozic konopí proudícímu teplému vzduchu do vaporizátu vyloučilo 46 % THC ze vzorku. Typická výtěžnost THC z konopných cigaret může v závislosti na konkrétních podmínkách klesnout až pod 25 %, nejčastěji kvůli ztrátám THC v kouři ze zapáleného konce cigarety (Gieringer, 2001). V této souvislosti je důležitým konstrukčním prvkem přístroje Volcano®, který jej odlišuje nejen od konopné cigarety, ale i od jiných typů elektrických vaporizérů, záchyt vaporizátu do plastového vaku s dvoucestným ventilem, čímž je zabráněno úniku vaporizátu do okolního vzduchu. Vaporizační přístroj Volcano ® patentovaný a produkovaný společností Vapormed se skládá z kuželovitého těla, které obsahuje elektrické topné těleso s termostatickým regulátorem umožňujícím nastavení vaporizační teploty a ventilátor usnadňující působení ohřátého vzduchu na rostlinný materiál. Na základně přístroje jsou umístěny dva vypínače se světelnou signalizací, kterými se zapíná topné těleso a ventilátor. Mezi nimi je další světelná kontrolka signalizující dosažení požadované vaporizační teploty. Ve vrcholové části těla přístroje je výfuk ventilátoru zakončen sítem s přibližně 0,5 mm oky, na nějž se připevňuje cca 3 cm vysoký válec obsahující rostlinný materiál určený k vaporizaci. Obě základny válce jsou tvořeny stejným sítem jako vrchol přístroje. Oka všech tří sít jsou tak malá, že i při plném výkonu ventilátoru teplý vzduch proudící přes vaporizovaný rostlinný materiál nestrhává pevné části rostliny do výsledného vaporizátu. Na horní síto válce s rostlinným materiálem se vzduchotěsně připevňuje dvoucestný ventil s igelitovým vakem určeným k zachycení vaporizátu. V nabídce příslušenství Volcano® jsou vaky různých objemů, tvarů a velikostí.


Nejběžněji se používá vak tvaru válce o objemu 16 l, lze se však setkat i s válci o objemu cca 200 l a délce 3 m. Při vaporizaci se nejprve nastaví požadovaná teplota a zapne topné těleso. Po rozsvícení kontrolky signalizující, že bylo dosaženo vaporizační teploty, se zapne ventilátor, který začne tlačit teplý vzduch přes rostlinný materiál. Ventilátor se opět manuálně vypne ve chvíli, kdy je igelitový válec zcela naplněn vaporizátem. Válec se následně spolu s dvoucestným ventilem odpojí od přístroje a na ventil se našroubuje speciální náustek, který po stlačení rty či prsty umožňuje inhalaci vaporizátu. Po uvolnění náustku se ventil opět uzavře a zamezuje tak úniku vaporizátu z igelitového válce do okolí. S válcem tak lze libovolně manipulovat či si jej podávat ve skupině několika konzumentů podobně jako při kouření konopné cigarety ve skupině více uživatelů konopí. Další typy vaporizérů, se kterými se lze v nabídce nejrůznějších výrobních či obchodních společností setkat, neposkytují tak sofistikované přístrojové vybavení pro kontrolu vaporizační teploty ani pro záchyt a uchování vaporizátu. Rostlinný materiál bývá v těchto dalších typech vaporizérů umístěn přímo na kovové části topného tělesa. Cirkulace vzduchu kolem rostlinného materiálu není poháněna ventilátorem, ale dochází k ní jen vlivem teplotních rozdílu vzduchu v okolí topného tělesa a vně přístroje. Vaporizát není zachycován do žádných vzduchotěsných nádob a musí být většinou inhalován flexibilní trubičkou z přístroje od počátku do konce vlastní vaporizace. Vzhledem k časté absenci termostatické kontroly teploty v těchto typech vaporizérů se výsledná kvalita vaporizátu inhalovaného konzumentem podstatně liší na začátku a na konci vaporizace, kdy se teplota vaporizace pokračujícím zahřívání topného tělesa zvyšuje až k teplotě hoření. Rostlinný materiál pak v závěru vaporizace

107

spíše doutná, než vaporizuje, čímž se inhalovaná směs obsahem toxických zplodin hoření postupně přibližuje normálnímu kouři. Tyto typy vaporizérů jsou stejně jako Volcano® napájeny elektrickým proudem ať už přímo ze sítě, či je s dodávanými adaptéry lze připojit na baterky či na zásuvku autozapalovače. Všechny tyto přístroje jsou s ohledem na konkrétní příslušenství minimálně několik desítek cm velké. Kapesní vaporizér nazývaný „ubie“ se na trhu objevil poprvé v roce 2001 a jeho uvedení do prodeje bylo spojeno se smělými hypotézami, které mu předpovídaly značný obchodní úspěch, protože díky své velikosti a jednoduchému způsobu získávání energie k vaporizaci nebyl větší než 3 x 10 cm. Kapesní vaporizér je cca 18 cm velká soustava dvou skleněných trubiček nestejného průměru do sebe přes 2 cm své délky zasunutých. K zahřátí rostlinného materiálu na vaporizační teplotu se používá běžný plynový zapalovač, který se přibližuje na vzdálenost 2 cm ke konci širší trubičky. Uvnitř širší trubičky je umístěn vaporizovaný materiál. Konec užší trubičky se vkládá do úst. Při vdechování je pak vaporizát hromadící se v širší trubičce nasáván do plic. Výrobce uvádí, že vaporizát produkovaný tímto způsobem dosahuje jen 2% toxicity cigaretového kouře. Nezávislé ověření tohoto prohlášení však zatím k dispozici není. Je však zřejmé, že ani po 3 letech se tomuto typu vaporizéru nepodařilo nijak zásadně ovlivnit oblibu jointů či dýmek a bongů coby stále nejčastějších inhalačních způsobů užití jak v rámci rekreační konzumace okvětních lístků konopí, tak při jeho užívání v léčebných indikacích3. 3 V některých zemích jsou v běhu klinické testy medicínského přípravku Dronabinolu©, který je veden pod komerčním názvem Marinol®. Solvay Pharmaceuticals, Inc. vyvinul inhalátor s přesnou dávkou syntetického THC (Medical News Today, 2005, April). Jeho výroba je však nákladná a na černém trhu v ČR se prakticky nevyskytuje.

108

Otázkou zůstává, zda by podpora používání vaporizérů ať už stolních, či kapesních rozměrů v rámci přístupu snižování rizik spojených s konzumací drog nebyla zároveň efektivní v prevenci nemocí souvisejících s kouřením rostlinného materiálu. Podstatně nižší toxicita vaporizátu vzhledem k čistě konopnému či ve směsi s tabákem vdechovanému kouři při inhalaci z dýmek, bongů či jointů teoreticky snižuje riziko vzniku či rozvoje nemocí z kouření u pravidelných i příležitostných kuřáků konopí. Užití konopí je v posledním roce nejtěsněji s dalšími běžně kombinovanými drogami (alkohol, tabák, kofein, extáze) ve skupině rekreačních konzumentů drog spojeno právě s konzumací tabáku opět nejběžněji kouřením (Kubů & Csémy, 2004). Rostoucí počet kuřáků v populaci do 35 let (Sovinová et al., 2003; Sovinová & Csémy, 2003) tak bude pravděpodobně během 20–30 let tvořit významnou část pacientů plicních ambulantních a lůžkových zdravotnických zařízení. Výzkumy, které by dokázaly odpovědět na otázku, zda si konzumenti konopí při informační podpoře používání vaporizérů při užívání konopí i tabáku zvolí zdravotně méně rizikový způsob konzumace oblíbených drog a to u nich následně povede ke snížení rizika vzniku či rozvoje nemocí souvisejících s kouřením, zatím nejsou k dispozici. Ačkoliv nejefektivnějším způsobem jak toto riziko minimalizovat zůstává pro kuřáky co nejrychleji přestat a pro nekuřáky nikdy nezačít, nabízí používání vaporizérů zajímavou možnost jak minimalizovat rizika spojená s inhalací kouře z hořících sušených lístků rostlin pro ty, kteří nejsou pod vlivem vnitřních či vnějších faktorů podporujících tento druh závislostního chování momentálně schopni přestat či nezačít kouřit. Ojediněle se je možné u kuřáků konopných drog setkat se situací, kdy nemají k dispozici obvyklé kuřácké náčiní a využívají různých náhradních řešení, k nimž využívají nestandardních předmětů a pomůcek. Dýmky lze




imitovat např. prázdnou plechovkou od nápojů, kdy uživatel plechovku položí do horizontální polohy a na vzdálenějším konci od ústí do plechovky se aluminiový plášť promáčkne. Poté se v proláklině udělá několik malých dírek ostrým předmětem. Tam se také nasype kouřený materiál a kouř se tahá skrze ústí od plechovky. Další možností, jak uživatelé jednoduše vyrábějí takovéto náhrady dýmek, je použití aluminiové fólie. Fólii lze omotat např. kolem tužky. Vznikne dutý válec, jehož vzdálená strana se zahne. Záhyb navíc zabraňuje tomu, aby se konopný materiál dostal do ústní dutiny. Kouřit lze také například z ovoce; do jablka se kolmo na sebe provrtají dvě díry, na jeden konec se položí sítko s drogou a kouř proudí skrze dužinu jablka. Někdy se těší oblibě také PET láhve. Lze si z nich vyrobit improvizované vodní dýmky různých funkcí. Za relativně sofistikovanou metodu lze označit tzv. gravity bong, českým slangem též „kýbl“ nebo „kýblovku“. K tomu je potřeba PET láhev (1,5–2 l) s uřezaným dnem, kýbl a někdy kousek alobalu. Kbelík se naplní vodou tak, aby hrdlo PET láhve bylo cca 5 cm nad hladinou. Na hrdlo PET láhve se umístí děrovaná aluminiová fólie s konopnou drogou (nebo se na hrdlo umístí joint s těsněním), po zapálení se tahem nahoru vytváří v láhvi podtlak a v nádobě se hromadí kouř. Spodní konec láhve zůstává několik málo cm pod vodou, aby neunikal kouř. Poté kuřák přiloží hrdlo láhve k ústům a pomalu zajíždí s láhví zpět do vody. Tlak vody mu tlačí kouř do plic. Méně invazivní kouř je možné jednoduše vtáhnout do plic bez noření láhve do vody. V případě hašiše nejsou uplatňovány výše uvedené postupy. Avšak existují také způsoby, které jsou uzpůsobeny jeho specifickým vlastnostem (zejm. relativní plasticita, malý objem a doutnání, když nehoří). Pro ilustraci uvedeme dva nejčastější způsoby slangově zvané: „soft drink“ a „hot knifes“. Do kousku tvrdého papíru (často se uvádí pivní tácek) se


zapíchne např. špendlík a na něj do nudličky uválený kousek hašiše. Dále se použije sklenice (1–4 dcl), na kterou se položí tvrdý papír s doutnajícím hašišem. Až je sklenice naplněná kouřem, mezerou mezi tvrdým papírem a okrajem sklenice se obsah natáhne do plic s minimálními ztrátami kouře, který by unikl do okolí. Druhou možností je umístit hašiš mezi dva rozpálené nože, které lze nahřát např. nad plynovým sporákem. Na první, méně horký nůž umístíme hašišovou kuličku. Po přiložení druhého rozpáleného nože se vyvalí oblak dýmu, který je třeba rychle vdechnout. Poslední způsob, který z důvodů rozsahu článku uvádíme, je kouření hašišového oleje z aluminiové folie. Hašišový olej se nanese na jednu stranu alobalu. Kuřák má v ústech umístěnu trubičku (např. brčko od nápojů, srolovaný kousek papíru), v jedné ruce drží alobal s hašišovým olejem, ve druhé zapalovač, kterým zespod zahřívá alobal (totéž lze udělat např. nad plynovým sporákem). Jakmile začne hašišový olej doutnat, stoupající kouř se pomocí trubičky odchytává a vtahuje do plic.

4. Závěr Dobrá znalost způsobů užívání konopí, parafernálií používaných k přípravě a užívání drogy je jednou z podmínek pochopení různých souvislostí spojených s konopnými drogami. Typ užité konopné drogy, způsob a prostředek (parafernálie) užití do jisté míry modifikují průběh intoxikace a stavy v ní dosažené. Subkultura kuřáků konopných drog je velmi specifická. Parafernália nepředstavují v jejím rámci pouze zajímavou kolekci nástrojů sloužících k technickému zpacování, přípravě a kouření konopných drog, ale jsou bezesporu součástí specifické drogové kultury mající své odrazy v současné módě oblékání, módních doplňků i životního stylu. Nebylo cílem autorů hlouběji zkoumat tyto souvislosti a upozornit na nebezpečné důsledky značně nešťastné atmosféry masmediálních sdělení

109

týkajících se konopí a jeho uživatelů. Cílem autorů bylo představit základní vzorce užívání konopných drog spojené s jejich inhalací a popsat nejčastější parafernália sloužící k tomuto účelu. Kontakt na prvního autora: Roman Gabrhelík Centrum adiktologie PK 1. LF a VFN v Praze Ke Karlovu 11, Praha 2 e-mail: [email protected]

110


Literatura 1

CANLONG (2003). Texty a poznámky generované v rámci výzkumného projektu CANLONG (GAČR č. 406/02/1449a). Nepublikované materiály. 2 Galanter, M. et al. (1974). Marijuana and Social Behavior. A Controlled Study. Archives of General Psychiatry, 30, 518–521. 3 Gieringer, D. H., Laurent, J. S., & Goodrich, S. (2004). Cannabis vaporizer combines efficient delivery of THC with effective suppression of pyrolytic compounds. Journal of Cannabis Therapeutics 4(1), 7–27. Gieringer, D. H. (2001). Cannabis „vapori4 zation“: A promising strategy for smoke harm reduction. Journal of Cannabis Therapeutics 3(4), 153–170. 5 Gowing, L. R., Ali, R. L., & White, J. M. (2000). Respiratory Harms of Smoked Cannabis. Adelaide: Drug and Alcohol Services Council of South Australia, Research Monograph No. 8. 6 Institute of Medicine (1999). Marijuana and Medicine: Assessing the Science Base. Washington, DC: National Academy Press. Jones, R. T. (1983). Cannabis and Health. 7 Ann. Rev. Med., 34, 247–258. 8 Jones, R. T. (1971). Marijuana-Induced „High“: Influence of Expectation, Setting and Previous Drug Experience. Pharmacological Review, 23, 359–369. Kubů, P., & Csémy, L. (2004). Konzumace 9 drog v letech 2000 a 2003 mezi příznivci elektronické taneční hudby v ČR. Zpravodaj Drogového informačního centra 4(1), 1–4. 10 Komorous, J. & deník Právo. (2001) Komorous je zděšen [Komorous is aghast]. Retrieved July 7 2005 at: http://imm. newtonit.cz/drogy/zprava.asp?wkt=cann&ws=&wnz=&wnm=&waz=&wpzz=Komorous&wdvzo=1.1.2001&wdvzd=31. 11.2002&SUBMIT=++++Aplikuj+filtr++++&wp=22&wcz=220 . Medical News Today (2005, April). New 11 Synthetic Delta-9-THC Inhaler Offers Safe, Rapid Delivery, Phase I Study. Medical News Today, 17 April 2005. Retrieved 4.5.2008 at:


http://www.medicalnewstoday.com/articles/22937.php . 12 Miovský, M. (2007). Changing patterns of drug use in the Czech Republic during the postcommunist era: A qualitative study. Journal of Drug Issues 37(1), 24–36. 13 Miovský, M., Šťastná, L., & Řehan, V. (2004a). Aktuální přehled stavu užívání konopných drog v České republice z perspektivy školních a celopopulačních studií. Psychiatrie 8(3), 194–199. 14 Miovský, M., Šťastná, L. & Řehan, V. (2004b). Indikátory rizikového chování v kontextu užívání konopných drog. Psychiatrie 8(4), 280–285. 15 Miovský, M., Vacek, J., & Řehan, V. (2003). Kvalitativní přístup ve výzkumu klasifikace prožitků intoxikace způsobené konopnými drogami. Alkoholismus a drogové závislosti 38(4–5), 193–212. 16 Mravčík, V., Chomynová, P., Orlíková, B., Škrdlantová, E., Trojáčková, A., Petroš, O., Vopravil, J., Vacek J. (2007). Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2006. Praha: Úřad vlády České republiky. 17 Sovinová, H., Sadílek, P., & Csémy, L. (2003). Vývoj prevalence kuřáctví v dospělé populaci ČR a postoje občanů k tabákovým výrobkům a jejich užívání v letech 1997–2002. Výzkumná zpráva. Praha: Státní zdravotní ústav. 18 Sovinová, H., & Csémy, L. (Eds.) (2003). Kouření cigaret a pití alkoholu v České republice. Praha: Státní zdravotní ústav. University of Mississippi (2007). 19 Marijuana Potency Monitoring Project: Report 95, Jan 9 2007. Oxford: University of Mississipi.

111

abstract Roman Gabrhelík, Ph.D. Ass. Prof. Dr. Michal Miovský, Ph.D. Tomáš Zábranský, MD, Ph.D. Pavel Kubů, MD Citation:

Recommend Documents