95 OBSAH

OBSAH Tipy z Windows a jiných aplikací

2

Posílání dokumentů elektronickou poštou

36

Některé tipy pro zrychlení a optimalizaci výkonu

2

Rychlejší tisk

37

Práce se dvěma disky

2

Dva paralelní porty

37

Nápověda pro MS-DOS

5

Rychle tisknout

37

Dlouhá jména a MS-DOS

5

Tisk dokumentu bez zdrojové aplikace

38

Úprava okna Tento počítač

6

Úprava tisku ze souboru pro pokročilé

40

Pokročilé možnosti nastavení okna Tento počítač

8

Desatero pro úspěšný tisk

42 44

Klávesové zkratky

10

Různé režimy tisku

Informace o systému

11

Máte problémy s tiskem?

46

Pomůcka systémové konfigurace

12

Vzorník písem

47

Windows běží pomalu

13

Seznam instalovaných písem

48

Defragmentace pevného disku

14

Katalog písem

49

Kontrola disku a defragmentace

17

Výpis obsahu složky

50

Přemístění odkládacího souboru

18

Nejde otevřít soubor nebo se otevře v jiné aplikaci

51

Instalujete nový SW/HW? – Použijte záchytné body!

19

Přípony souborů pro pokročilé

53

Obnovení systému nefunguje

21

Nastavte si příkaz Odeslat

58

Ve Windows Me zmizel MS-DOS?

23

Pozor na generování náhledů

60

Kde je Sysedit?

23

Zobrazování náhledů obrázků ve složce

61

Kdo vysypává koš?

24

Zjednodušení zobrazování ve složkách

64

Obnovení a definitivní zrušení souborů

24

Různé nastavení zobrazování složek

65

Rušení souborů bez přesunu do Koše

25

Ukryjte sdílené složky a zařízení

65

Obnovení definitivně zrušených souborů

25

Hromadné operace se soubory

67

Definitivní odstranění zrušených souborů

26

Zástupné znaky při hledání

69

Zefektivněte práci s oknem Tento počítač

26

Zpřesněné vyhledávání

69

Jedno nebo více oken složek

27

Uložte si podmínky hledání

70

Přidání zástupce

28

Sledujte a ošetřujte vlastní systém

71

Změna vlastností zástupce

29

Údržba systému

71

Rušíte zástupce?

32

Průvodce údržbou systému

73

Příliš mnoho zástupců

32

Sledování systému

75

Změnit ikony na ploše

35

Změřte si stav využití prostředků

77

Všechno (skoro) jsou to složky

35

Rychlá úprava nabídky Start

78

10 – PC WORLD edition – Tipy a triky pro Windows Me/98/95

ISBN 80-86097-68-4

Informace v této knize jsou zveřejněny bez ohledu na jejich případnou patentovou ochranu. Jména produktů byla použita bez záruky jejich volného použití. Vydavatel a autoři nepřebírají žádnou odpovědnost ani žádnou jinou záruku za použití údajů uvedených v této knize a z toho vyplývajících následků. Veškerá práva jsou vyhrazena na kopie celé, ale i částí knihy pořízené jakýmkoliv způsobem pro účely obchodu. Žádná část této knihy nesmí být použita v žádném jiném informačním médiu a na žádném jiném nosiči dat za účelem obchodu bez předchozího písemného souhlasu vydavatele. © Pavel Kristián © 2001 UNIS Publishing, s.r.o. Vyšlo v červnu 2001

1

Úvodem Dát dohromady publikaci zaměřenou na tipy a triky pro Windows není na jednu stranu problém. Všude narazíte na nepřeberné množství nejrůznějších rad, doporučení, kouzel, postupů... Problém je v tom, že některé jsou dobré a stojí za to je alespoň vyzkoušet, jiné představují téměř nepoužitelnou hříčku bez jakékoliv hodnoty pro uživatele. Tato publikace je zaměřena především na postupy, které by měl zvládnout každý uživatel pouze ve vlastních Windows, bez speciálních programů – vycházíme pouze z toho, co máte ve Windows přímo k dispozici. Pouze na několika místech upozorňuji na to, že je možné na webu najít řadu aplikací, často lépe nahrazujících to, co nabízí Windows. Nezabýváme se ani příliš odbornými nebo do hloubky jdoucími postupy např. vyladění hardware počítače. Stranou pozornosti zůstává také nepřeberná džungle možností, které poskytuje práce s registrem Windows. Oba tyto specifické okruhy problémů budou předmětem samostatných publikací. Zaměření publikací řady PC WORLD edition máte v rukou i vy sami. Podívejte se na anketu na www.win.cz nebo www.idg.cz, kde můžete svým hlasem ovlivnit témata dalších připravovaných sešitů ediční řady PCWorld Edition. Svoje připomínky, náměty a poznámky zasílejte na adresu: UNIS Publishing, s.r.o. Jundrovská 33, 624 00 Brno tel.: 05 – 41 51 55 00 fax: 05 – 41 51 55 02 e-mail: [email protected]

Tipy z Windows a jiných aplikací Řada aplikací přímo uchovává vlastní tipy, některé je zobrazují formou „Tip pro dnešní den...“ při otevření aplikace. Sadu několika tipů pro Windows najdete v adresáři Windows v souboru Tips.txt. Jiné tipy pro Web v adresáři Windows\Web\tip.htm. Některé tipy a pomocné nástroje jsou ale dovedně ukryty: např. na CD MS Office najdete ve složce PFILES\MSOFFICE\OFFICE\MACROS soubor Support9.dot, což je šablona, která obsahuje několik více nebo méně užitečných maker, která můžete přidat do své šablony a používat je ve vlastních dokumentech.

Některé tipy pro zrychlení a optimalizaci výkonu Optimalizaci HW počítače bude věnována samostatná publikace, zde se podíváme pouze na některé postupy, které umožní zvýšit výkon bez instalace dalšího zařízení nebo jeho upgrade. Přitom je ale nutno říci, že změny a nastavení HW mají obecně největší dopad na výkon i spolehlivost fungování počítače. Jedná se především o procesor a velikost paměti, v těsném závěsu je kvalita (přístupová doba) disku a volné místo na něm. Následuje vliv grafické karty atd. V samostatném tipu se budu zabývat problémem defragmentace disku, což je záležitost často podceňovaná a zbytečně zahalovaná do tajemství.

Práce se dvěma disky Velmi často jsou dnes počítače vybaveny dvěma, možná i více, disky. Pozor, nejedná se o připojený síťový disk nebo jeden velký disk rozdělený na více oblastí, které se hlásí jako samostatné disky. Mám na mysli případ, kdy jsou v počítači skutečně nainstalovány dva pevné disky. Dnešní ceny pevných disků jsou

2

Práce se dvěma disky

tak nízké, že není problém druhý pevný disk pořídit třeba i k domácímu počítači. Osobně bych doporučoval raději použít dva menší disky (menší zde znamená třeba velikosti kolem 5-10 GB) místo pořízení jednoho velkého 10-20 GB disku. Jednak získáte možnost udržovat přímo na disku zálohu důležitých dat, a jednak můžete vhodně rozdělit zátěž na dva samostatné disky. Samozřejmě dále uvedená doporučení platí tehdy, když jsou oba disky srovnatelné co se přístupové doby týká.. Pokud máte jeden nový disk a jeden 200 MB, který vám bylo líto vyhodit ze starého počítače, použijte tento starý disk pouze jako úložiště pro zálohování dat – pokud je ale disk v naprostém pořádku! Dnešní aplikace při práci potřebují obrovskou paměť – uvědomte si, že snad již každá moderní aplikace umožňuje provádět řadu kroků zpět a obnovovat předchozí stav dokumentu. Ve Wordu máte tlačítko Zpět, ve Photoshopu je paleta Historie atd. I tyto údaje se musejí ukládat a jsou v průběhu práce na dokumentu k dispozici. Současně provádějí vlastní Windows mnoho nejrůznějších činností, mnohonásobně více se starají o vlastní provoz, než kolik času poskytnou na práci vám. Pokud se vše odehrává pouze na jednom disku, je jasné, že i při využití cache (vyrovnávací paměti) může současně probíhat pouze jedno čtení nebo zápis na disk. Použijete-li dva disky a vhodně rozvrhnete uložení některých souborů, můžete práci urychlit. Řada aplikací pracuje s vlastní složkou pro dočasné pracovní soubory. Pokud jste při instalaci dotázáni na umístění této složky (obvykle Temp nebo Tmp) zvolte místo na jiném, než systémovém disku nebo na disku, kde je nainstalovaná vlastní aplikace. Některé aplikace ale využívají přímo složky Temp nebo Tmp Windows.

Umístění těchto složek můžete změnit v souboru Autoexec.bat. Vytvořte např. na disku D: složku TEMP. Otevřete soubor Autoexec.bat v aplikaci Zápisník (Notepad.exe) a změňte v řádcích SET TEMP a SET TMP umístění např. takto: SET TEMP=D:\TEMP SET TMP=D:\TEMP

Velké množství souborů si odkládá Internet Explorer. Složku s těmito soubory můžete přemístit tímto postupem: • vytvořte si na jiném než systémovém disku novou složku, např. podle původního označení Temporary Internet Files;

• otevřete Internet Explorer; • příkazem Nástroje > Možnosti sítě Internet otevřete stejnojmenné dialogové okno; • klepněte na tlačítko Přesunout složku a vyhledejte umístění složky, kterou jste si v prvním kroku vytvořili.

3

Tipy a triky pro Windows 95/98/Me

Všimněte si také, že můžete ovlivnit velikost místa na disku, které tato složka bude maximálně zaujímat, pomocí táhla Velikost místa na disku. nebo přímo zadáním hodnoty v MB.

Další možností je zvolit při instalaci aplikací jejich umístění na jiný než systémový disk. Práce se systémem a s aplikací se potom uskutečňuje na dvou samostatných discích a vzájemně se tak nebrzdí. Na závěr této pasáže důležitá rada: aplikace vytvářejí za běhu kopie dokumentu, který zpracovávají a odkládají velké množství dat, která jsou potřeba pro obnovování předchozích stavů apod. Pokud je aplikace řádně ukončena, jsou tyto soubory smazány. V případě, že ale z jakéhokoliv důvodu aplikace zhavaruje, již po sobě neuklidí a ve složkách dočasných souborů může zůstat velké množství „nepotřebného“ smetí. Někdy se při opětovném startu mohou aplikace pokusit o obnovení dat z těchto pozůstatků předchozího spuštění, ve většině případů je ale bezpečnější vrátit se k předchozí uložené kopii a nesmazané dočasné soubory zrušit. Takto může vypadat neudržovaná složka TEMP – v tomto případě 236 většinou nepotřebných souborů zabírá 124 MB prostoru na disku. Jestliže tyto soubory smažete, nemusíte se obávat, že se něco stane – pokud je dočasný soubor „aktivní“, tj. aplikace s ním právě pracuje, bude zrušení souboru odmítnuto.

4

Nápověda pro MS-DOS

Nápověda pro MS-DOS Pokud budete v Příkazovém řádku potřebovat nápovědu k některým příkazům máte dvě možnosti: buďto použijete příslušný příkaz s parametrem /?, např. fdisk /?. Po zapsání příkazu s parametrem /? se zobrazí stručná nápověda k zadanému příkazu v češtině.

Jinou možností je použití podrobné nápovědy pro MS-DOS. Tento postup přináší ale dva problémy: prvním z nich je to, že soubor nápovědy není standardně nainstalován. Najdete ho na CD-ROM s Windows v adresáři Tools > oldmsdos. Je uložen v souboru Help.hlp. Druhý problém je v tom, že tento soubor není standardní soubor nápovědy Window; k jeho otevření použijte aplikaci Help.com, kterou najdete ve stejném adresáři na CD. Vyhledejte program Help.com na CD s Windows a spusťte ho. Tím se otevře základní okno (v prostředí MS-DOS) nápovědy se seznamem příkazů. Klepnutím na příkaz se dostanete k podrobné nápovědě, v řadě případů s poznámkami (Notes) a příklady použití (Examples). Nápověda je ale bohužel anglicky.

Dlouhá jména a MS-DOS MS-DOS pracuje standardně pouze s názvy vyhovující konvenci 8.3, tj. max. 8 znaků ve jménu a 3 znaky v příponě (navíc řada znaků není dovolena: mezera, tečka, hvězdička...). Pokud tedy budete v okně Pří-

5

Tipy a triky pro Windows 95/98/Me kazový řádek nebo přímo v režimu MS-DOS chtít pracovat se soubory, které mají dlouhá jména, máte dvě

možnosti: buďto použít zkrácenou podobu názvu (tzv. alias) nebo speciální konvenci zápisu, kdy název souboru zapíšete v uvozovkách. Tedy příkaz pro kopírování souboru na jiné místo v okně Příkazový řádek může vypadat takto: copy tentos~1.txt “nový soubor.txt“ nebo copy “tento soubor.txt“ “nový soubor.txt“ Můžete samozřejmě použít i zápis copy tentos~1.txt novýso~1.txt, ale potom se bude zkopírovaný soubor jmenovat skutečně pouze novýso~1.txt. Co z toho vyplývá za ponaučení? Ponaučení jsou dvě: zaprvé – pokud nemusíte, nepoužívejte MS-DOS. Budou-li vám chybět některé šikovné příkazy, např. možnosti výběrů se zástupnými znaky apod., najdete pod Windows řadu programů, které to také zvládnou. Zadruhé – pokud používáte některý dosovský program pro práci se soubory (třeba i nevědomky), může docházet ke zkracování dlouhých jmen na dosovskou variantu 8.3!

Úprava okna Tento počítač V následujících několika tipech si ukážeme možnosti změny vzhledu okna Tento počítač (nebo Průzkumník). Začnu od nejjednodušší úpravy a tou je změna zobrazení vlastního obsahu, což asi všichni znáte.

• Pokud chcete trvale změnit způsob otevírání složek v tomtéž nebo vždy novém okně, otevřete příkazem Nástroje > Možnosti složky stejnojmenný dialog: Na kartě Obecné najdete skupinu Procházení složek a v ní klepněte na jeden z přepínačů, kterými nastavíte možnost otevírání nové složky v nové nebo ve stejném okně.

• Otvírá se vám při každém poklepání na složku vždy nové a nové okno se složkami a soubory? Při otevírání nové složky podržte stisknutou klávesu Ctrl. • Obráceně, pokud se vám složky otevírají pouze v jednom okně a potřebovali byste mít složku, kterou právě chcete otevřít, v samostatném okně, podržte při poklepání rovněž klávesu Ctrl. Dvě okna se složkami mohou být vhodná např. při kopírování nebo přemisťování souborů přetahováním apod.

6

Ú p r a v a o k n a Te n t o p o č í t a č

• Klepněte v otevřeném okně Tento počítač kdekoliv na ploše pravým tlačítkem myši a z místní nabídky vyberte Zobrazit a následně některou z položek seznamu, který se ukáže. Vyzkoušejte si jednotlivé režimy zobrazení, mně osobně nejlépe vyhovuje zobrazení Podrobnosti, se všemi potřebnými údaji o každém programu nebo složce.

• Pokud vám (tak, jako mně) zavazí v levém pruhu okna Tento počítač zobrazování některých informací, jako informace o obsazení disku, možnost přechodu do složky Dokumenty nebo informace o označeném souboru..., odstraňte je označením přepínače Používat klasické složky systému Windows ve skupině Zobrazení WWW na kartě Obecné v dialogovém okně Možnosti složky. • Mění-li se vám způsob zobrazování jednotlivých složek, vyberte a nastavte si zobrazení, jaké vám maximálně vyhovuje a příkazem Nástroje > Možnosti složky > Zobrazit se dostanete na kartu Zobrazit již uvedeného okna Možnosti složky. Klepněte na tlačítko Jako aktuální složka v horní části karty Zobrazit. Všechny složky se budou následně zobrazovat ve stejném režimu zobrazování jako aktuálně vybraná složka. Nemá smysl procházet všechny další možnosti nastavení zobrazování, které můžete na této kartě měnit. Jejich význam je jasný z pojmenování.

Pokud byste přece jenom potřebovali širší vysvětlení, klepněte na ikonu s otazníkem vpravo nahoře a následně kurzorem ve tvaru otazníku na vybranou položku v seznamu. • Ve výše uvedeném seznamu bych DOPORUČOVAL: -

označit přepínač Zobrazit skryté soubory a složky

-

zaškrtnout Zobrazit na ploše složku Dokumenty

- zaškrtnout Zobrazovat úplnou cestu v adresním řádku stejně jako Zobrazovat úplnou cestu v záhlaví

7


• A naopak určitě bych NEDOPORUČOVAL: - zaškrtnout Automaticky vyhledat síťové složky a tiskárny - zaškrtnout Pamatovat nastavení zobrazení každé složky - zaškrtnout Skrýt příponu souborů známých typů • Vyzkoušejte si možnosti, které vám dávají některá tlačítka na panelu nástrojů. Pokud panel nástrojů není zobrazen, použijte příkaz Zobrazit > Panel nástrojů > Standardní tlačítka. Například tlačítko Složky vám umožní zobrazovat vedle seznamu souborů i strom disků a složek vašeho počítače.

Pokročilé možnosti nastavení okna Tento počítač Pokud chcete výrazně zasáhnout do způsobu zobrazování okna souborů a složek vyzkoušejte si tento postup: • Příkazem Zobrazit > Vlastní nastavení této složky spustíte průvodce, který vám umožní změnit zobrazování aktuální složky.

Příkaz Vlastní nastavení... není dostupný pro základní okna, ale až pro nastavení jednotlivých složek. Nemůžete tedy např. změnit nastavení Tento počítač, nebo okna kořenových složek disků apod. Průvodce vám nabídne možnost přidat podkladový obrázek, komentář nebo pracovat s HTML šablonou pro zobrazení složky. • Jak uvidíte v okně na následující straně, standardně jsou připraveny čtyři šablony, podle kterých se řídí zobrazování složky. Každou z nich můžete použít jako výchozí a upravit ji. Klepněte na některou z šablon a v náhledu uvidíte ukázku zobrazení okna.

8

P o k r o č i l é m o ž n o s t i n a s t a v e n í o k n a Te n t o p o č í t a č

Nevyhovuje-li vám tedy plně některá ze standardních šablon, vyberte si tu, která je nejblíže vaší představě, zaškrtněte políčko Upravit tuto šablonu a klepněte na Další. Problematikou úpravy HTML kódu se zde ale zabývat nebudeme, k dispozici jsou naše publikace Referenční příručka DHTML nebo PCWE č. 07 – HTML tipy a triky od profesionálů. • Důležité je to, že šablona se uloží do upravované složky do podadresáře Folder Settings do souboru Folder.htt. Pokud budete tedy chtít „podstrčit“ svoji vlastní šablonu, stačí vám nahradit uvedený soubor svým vlastním HTML souborem přejmenovaným na Folder.htt a výsledkem může být např. takovéto zobrazení: Samozřejmě je nutné, aby bylo zapnuto zobrazování Povolit zobrazování sítě WWW ve složkách na kartě Nástroje > Možnosti složky > Obecné.

9


Klávesové zkratky Já nemám dobrý vztah ke klávesovým zkratkám – je to pozůstatek z doby, kdy každý program měl jiné zkratky a dokonce s novou verzí téhož programu nezapomněli autoři poškádlit uživatele nějakou změnou. Přesto ale je určitě výhodné klávesové zkratky používat, ať již to je pro spouštění často opakovaných akcí, nebo třeba pro spouštění komplexních maker, která za vás udělají spoustu práce. Pokud chcete např. použít klávesové zkratky pro spouštění programů místo klepání na ikony na ploše nebo používání příkazů v nabídce Start > Programy, postupujte následovně: • klepněte pravým tlačítkem na ikonu zástupce programu na ploše nebo na položku v seznamu Start > Programy; • v následně otevřeném dialogovém okně Vlastnosti klepněte na ouško karty Zástupce; • umístěte kurzor do textového pole Klávesová zkratka, ve kterém bude standardně uvedena hodnota není;

• stiskněte nyní kombinaci kláves, kterou budete chtít používat pro spuštění tohoto programu. V příkladě na obrázku to byla kombinace Ctrl+Alt+Shift+G. Je možné použít funkční klávesy F1-F12, kombinace Ctrl+klávesa (funkční nebo na numerické klávesnici), Ctrl+Shift+klávesa, Ctrl+Alt+klávesa nebo Ctrl+Alt+Shift+klávesa. Jako klávesu nemůžete použít Mezerník, Tabelátor, Esc, Enter, PgDown, PgUp, End, Delete, BackSpace, CapsLock.

Určitě se vyhněte použití známých kombinací nebo kláves, jako třeba F1, F2, Ctrl+C, Ctrl+S, Ctrl+V... Použijete-li např. klávesu F1 pro spouštění nějakého programu, zablokujete si tím použití této klávesy, která je běžně používána pro vyvolání nápovědy. Potřebujete-li kombinaci kláves pro spouštění programů zrušit, otevřete opět okno vlastností zástupce, umístěte kurzor na položku Klávesová zkratka a stiskněte BackSpace. Několik upozornění: • klávesová zkratka, kterou zadáte, je plně funkční pouze tehdy, pokud jste ji zadali na ploše nebo v seznamu programů Start > Programy. Použijete-li toto nastavení např. v okně Tento počítač, klávesová zkratka fungovat nebude;

10

Informace o systému

• klávesová zkratka je spojena s konkrétním zástupcem aplikace, ve kterém jste ji vytvořili. Pokud tedy klávesovou zkratku přiřadíte zástupci na ploše, a potom tohoto zástupce odstraníte, přišli jste i o klávesovou zkratku. • bohužel se vám asi nepodaří zjistit, jaké kombinace kláves jste již definovali (pokud je zapomenete nebo pokud se nepodíváte přímo do okna vlastností zástupce). • to, že jste použili kombinaci kláves, která je v aplikaci používána pro nějakou konkrétní činnost, poznáte pouze podle toho, že místo uvedené činnosti se spustí aplikace, které jste klávesovou zkratku nově přiřadili.

Informace o systému Pokud budete někdy hledat nějaké informace o tom, co se děje s počítačem, na kterém pracujete, jaké aplikace v současné době běží, jak se měnila konfigurace, jaké je nastavení aplikací MS Office... neváhejte a použijte systémové nástroje Windows. Je jich celá řada a řadu z nich najdete v nabídce Start > Programy > Příslušenství > Systémové nástroje. Jak na obrázku vidíte, k dispozici je skutečně značné množství nástrojů, počínaje běžnými (Mapa znaků nebo Prohlížeč schránky) přes specializované nástroje pro zkušenější uživatele (Defragmentace disku nebo Obnovení systému) až po nástroje poskytující komplexní informace o počítači (Systémové informace). Aplikaci Systémové informace využijí většinou zkušení počítačoví pracovníci, neškodí ale podívat se alespoň přibližně, co vše můžete v tomto programu zjistit. Ve Windows Me byl tento program podstatně rozšířen oproti předchozím verzím. Spusťte aplikaci Systémové informace (Start > Programy > Příslušenství > Systémové nástroje > Systémové informace) a dostanete se do velmi komplexního okna:

11


Už jenom základní položka – Souhrn systémových informací – vám poskytne přehled celé řady informací, z nich některé byste jinak bez restartu počítače obtížně zjišťovali (typ procesoru, verzi BIOSu, verzi operačního systému, velikost instalované paměti apod.). V řadě případů, zejména při potížích se správnou funkcí některých zařízení (modem apod.) mohou být užitečné informace ze skupiny Hardwarové prostředky > Konflikty a sdílení.

Obdobně může přijít vhod kompletní přehled použitých přerušení nebo přidělení paměti, které rovněž najdete pod položkou Hardwarové prostředky.

Poznámka: při zjišťování a zobrazování některých hodnot musíte být trpěliví, systém potřebuje poněkud více času na to, aby požadované informace zjistil.

Zajímavé informace získáte v části Programové prostředí > Programy po spuštění. Najdete zde přehled aplikací, které byly spuštěny po zapnutí počítače. V některých případech oceníte i informaci o právě nyní spuštěných úlohách nebo zavedených modulech na vašem počítači.

Poslední dvě skupiny ukazují detailní nastavení Internet Exploreru a konečně ve skupině Aplikace najdete nastavení všech nainstalovaných součástí MS Office – MS Wordu, Excelu, Accessu...

Pomůcka systémové konfigurace Windows poskytují celou řadu dalších aplikací, o kterých je třeba vědět, že existují, protože je Windows příliš na oči nevystavují. Mezi takové aplikace patří např. program msconfig.exe. Spustíte ho jednoduše

12

Windows běží pomalu

z dialogového, okna Start > Spustit. Do textového pole Otevřít napište msconfig a klepněte na tlačítko Otevřít. Takto vypadá okno msconfig.exe – Pomůcka systémové konfigurace. Na rozdíl od pouze informačního dialogového okna Systémové informace, zde můžete přímo měnit řadu nastavení. Zrušením zaškrtnutí políčka na kartě Po spuštění můžete např. ovlivnit automatické zavádění některých programů... Na této kartě si všimněte tlačítka Vyčistit, jehož pomocí můžete prověřit aktuálnost některých nastavení.

Windows běží pomalu Nejjednodušší odpověď je: „Dobře vám tak.“ Nemyslím to tak, že jste udělali špatně, pokud jste nainstalovali Windows. Většinou si skutečně můžete sami za to, že Windows běží pomalu. Problematika optimalizace Windows je natolik široká, že k ní bylo vydáno mnoho samostatných publikací. Je ale řada věcí, které můžete udělat hned, jednoduše a bez podrobného studování. Na jiných místech se zabýváme ovladači, volným místem na disku a řadou jiných věcí, které ovlivňují výkon. Zde jenom několik poznámek: • nepoužívejte žádné animace. Zbavte se různých „hezkých“ kurzorů a nejrůznějších efektů, které doprovázejí vaše akce; • zkontrolujte si, co vše se spustí na počítači při jeho startu a dále běží. Každý spuštěný program vás okrádá o kousíček paměti a čas procesoru; • nepoužívejte obsah www stránek ve složkách nebo na ploše; • samotný Active Desktop nebrzdí výkon, snižuje ho ale obsah, který se musí často překreslovat a aktualizovat; • omezte se na jednoduché pozadí a spořič obrazovky, nebo je vůbec vypněte; • používejte pouze systémové fonty pro prvky oken. • udržujte pořádek na disku, defragmentujte a sledujte stále velikost volného prostoru; • kontrolujte a čistěte složky s dočasnými soubory; • pokud nepotřebujete, neždímejte maximum z vaší grafické karty. Ve většině běžných případů vám postačí pracovat v režimu 256 barev nebo HiColor a nemusíte mít nastaveno TrueColor (32 bit).

13


• nenechejte běžet zaznamenávání nastavení počítače. Klepněte pravým tlačítkem na ikonu Tento počítač na ploše a vyberte položku Vlastnosti. Dostanete se do okna Systém – vlastnosti. Klepněte na kartu Výkon a na tlačítko Systém souborů. Otevřete kartu Poradce při potížích. Zaškrtněte políčko Zakázat obnovení systému.

Systém sice nyní nebude ukládat průběžně nastavení pro možnost pozdějšího obnovení, ale před instalací nové aplikace nebo HW postačí tuto volbu zapnout a vytvořit nový bod obnovení. Jakmile si ověříte, že vše funguje OK, je možné obnovování opět vypnout. Obnovováním se zabývá i samostatný tip.

Defragmentace pevného disku Ať se vám to líbí, nebo ne, dříve nebo později bude téměř každý z uživatelů Windows nucen defragmentaci pevného disku provést. Defragmentace vás nebude zajímat snad pouze v případě, že vaše práce s počítačem se omezuje na občasné napsání dopisu nebo práci s jednoduchým programem, neinstalujete žádné nové aplikace a nepřipojujete žádná zařízení... Pokud ale máte v rodině „počítačového hráče“ nebo pracujete s počítačem velmi intenzivně, bude jenom dobře, pokud si zvyknete na pravidelné provádění defragmentace pevného disku. Ve stručnosti si řekneme,v čem je problém. Při práci s počítačem dochází k neustálému přesouvání dat z pevného disku do paměti počítače a zpět. Na disk se zapisují data, která aplikace potřebují odložit, aby si uvolnila paměť pro aktuálně prováděné úlohy, a která budou nakonec smazána při ukončení běhu aplikace. Vy sami ukládáte nové soubory, jiné mažete. Při instalaci aplikací se na pevný disk ukládá množství dat. Už při vlastním spuštění počítače se na pevný disk zapisují údaje, které se při dalším spuštění přepíší nebo doplní... Stav pevného disku se tedy neustále mění. Vzhledem k omezené velikosti disku bude systém dříve nebo později nucen využívat i mezery mezi stávajícími soubory, které se objevily po smazání některých nepotřebných dat z disku. Po čase dojde k tomu, že na disku nebude dostatečně velké souvislé místo pro uložení velkého souboru a proto bude tento soubor rozložen – fragmentován – na menší části, s tím, že každá část má uloženu informaci, kde je navazující kousek.

14

Defragmentace pevného disku

Na obrázku nahoře je vidět část pevného disku, tmavá místa jsou obsazena daty, volná místa jsou bílá. Je vidět, že volné místo je rozděleno ne větší nebo menší souvislé části. Pokud budete dlouhodobě pracovat ve Windows bez provedené defragmentace (zejména v případě práce s náročnými aplikacemi typu CorelDRAW, MS Office, Photoshop...) bude postupně volný prostor na disku rozčleněn na stále menší a menší souvislé plochy a výsledkem toho bude zpomalování práce aplikací, jejich častější padání a řada jiných problémů. Může dokonce dojít k tomu, že ačkoliv např. v aplikaci Tento počítač zjistíte, že na disku je dostatek volného prostoru, odmítnou některé aplikace pracovat s hlášením, že nemohou zapisovat na disk, protože na něm není dostatek místa. To může být způsobeno tím, že největší souvislé volné místo na disku je tak malé, že ho aplikace nepoužije. Poznámka: pokud píšu „souvislé místo na disku“ znamená to souvislé v tom smyslu, jak to vidí počítač. Z hlediska počítače znamená souvislé to, k čemu může souvisle přistupovat (číst nebo zapisovat). Pro počítač jsou tedy souvislá data ve skutečnosti na pevném disku určitým způsobem proložena. To nás ale nemusí zajímat.

Proces defragmentace umožňuje provést nápravu uvedeného problém ve dvou stupních: jednak provede pospojování částí souborů do souvislého bloku a současně provede posunutí částí souborů na pevném disku tak, aby se spojilo volné místo roztroušené po celém disku do jedné volné plochy. Poznámka: starší verze programu pro defragmentaci umožňovaly provést odděleně oba kroky: buďto pouze spojit volné místo nebo pospojovat i soubory.

Před spuštěním defragmentace proveďte následující kroky: • smažte vše, co budete chtít z disku odstranit; • vysypte Koš; • ukončete všechny aplikace, včetně např. antivirového programu (pokud se při spuštění defragmentace nedokáže vypnout sám);

15


Hlášení antivirového programu o ukončení aktivity.

• odhlaste se případně i ze sítě; • proveďte kontrolu a nápravu chyb v jednotce programem ScanDisk příkazem Start > Programy > Příslušenství > Systémové nástroje > ScanDisk (nebo jinou podobnou rutinou). Vlastní defragmentaci spustíte příkazem Start > Programy > Příslušenství > Systémové nástroje > Defragmentace pevného disku.

Nejprve se otevře dialogové okno, ve kterém můžete zvolit jednotku pevného disku, která se bude upravovat. Tlačítkem Nastavení upřesníte režim defragmentace.

V okně Nastavení defragmentace můžete rozhodnout o: • provedení kontroly chyb v jednotce zaškrtnutím políčka Zjišťovat chyby na disku. Vhodnější je však jistě spuštění samostatného programu ScanDisk, jak jsem uvedl již dříve. • optimalizaci spouštění programů pokud zaškrtnete políčko Urychlit spouštění programů uspořádáním souborů...

Z vlastní zkušenosti nedoporučuji spouštět defragmentaci v režimu Urychlit spouštění programů. Tento režim využívá program „pro sledování vnitřních věcí“ Windows Task Monitor (sledování spuštěných úloh). Proces Taskmon najdete mezi spuštěnými procesy a jeho úkolem je sledovat běh aplikací a vytvářet o nich záznamy ve formě tzv. log souborů. Tyto soubory si můžete prohlédnout, jejich jméno je tvořeno názvem aplikace a příponou lg plus písmeno disku, kde je aplikace uložena, třeba Excel.lgc. Najdete je v adresáři Windows\applog. Na základě všech těchto posbíraných údajů provede program pro defragmentaci optimalizaci rozmístění souborů na disku tak,

16

Kontrola disku a defragmentace

aby přístup ke všem potřebným částem byl co možná nejrychlejší. Tato optimalizace znamená velké prodloužení vlastní doby defragmentace a její přínos je otázkou – nic vám ale nebrání vše si vyzkoušet. Nastavení, které provedete můžete pomocí přepínačů Toto nastavení používat označit jako dočasné, pouze pro tuto defragmentaci, nebo jako trvalé. Jste-li s nastavením spokojeni, klepněte na OK a vrátíte se do základního okna s možností výběru jednotky pro defragmentaci. Klepněte na OK a tím jste defragmentaci spustili. V tomto jednoduchém okně můžete sledovat postup defragmentace. Tlačítko Ukončit skončí proces defragmentace, tlačítko Pozastavit ho pouze dočasně přeruší a budete ho moci znovu spustit. V podstatě je možné pustit defragmentaci i při nepřerušené práci, ale budete chtít po počítači sisyfovskou práci – až bude mít část disku uklizenu, běžící aplikace tam něco zapíše a defragmentace může začít znovu. Vřele doporučuji pustit defragmentaci podle dříve v této části uvedených doporučení především ukončit všechny aplikace. Tlačítko Podrobnosti přepne zobrazení do grafického režimu, kdy se zobrazuje podrobně činnost přemisťování souborů. Doporučuji si jednou toto zobrazení prohlédnout, abyste si ujasnili, jak váš disk asi vypadá po delší práci, a dále toto zobrazení nepoužívat, protože to při vlastní defragmentaci zdržuje. Ukázka okna se zobrazením podrobností o průběhu defragmentace je uvedena na začátku tohoto tipu.

Kontrola disku a defragmentace Standardem při kontrole disku a defragmentaci souborů by se vám měl stát tento postup: • otevřete okno Tento počítač (nebo Průzkumník); • pravým tlačítkem klepněte na ikonu některého pevného diku vašeho počítače; V místní nabídce vyberte příkaz Vlastnosti.

• V dialogovém okně, které se otevře, klepněte na ouško karty Nástroje:

17


Na této kartě vidíte dva panely – jeden informuje o stavu kontroly chyb na vybraném disku, druhý o poslední provedené defragmentaci. Doporučuji před spuštěním defragmentace vždy provést kontrolu chyb, proto klepněte na tlačítko Zkontrolovat.

• Defragmentaci disku spusťte teprve po úspěšném proběhnutí kontroly disku. Vlastní defragmentaci zahájíte klepnutím na tlačítko Defragmentovat. V tomto případě se obejde možnost nastavení parametrů defragmentace tak, jak jsme si v předchozí části ukázali, a defragmentace disku bude ihned spuštěna. Pokud se chcete přesvědčit nebo změnit nastavení parametrů defragmentace, použijte místo tohoto postupu spuštění příkazem Start > Programy > Příslušenství > Systémové nástroje > Defragmentace pevného disku viz předchozí tip.

Přemístění odkládacího souboru Častým případem je tato situace: koupíte standardní počítačovou sestavu a postupně ji vylepšujete. Vzhledem k tomu, jak se dnes vyvíjejí ceny např. pevných disků, se možná rozhodnete k původnímu pevnému disku dokoupit druhý, často výrazně větší disk. Problémem je to, že pokud budete chtít použít nový větší disk jako systémový disk, budete muset řešit otázku přeinstalace systému a možná i většiny aplikací. Můžete sice experimentovat s přenesením různých systémových souborů, ale jako nejschůdnější se asi nakonec ukáže nová instalace. Windows a aplikace pro Windows jsou známé nejen svými nároky na paměť, ale i na vlastní diskový prostor a ideální řešení by bylo přeinstalovat vše na nový disk a menší starší disk používat jako pracovní nebo záložní medium. Může se ale stát, že nová instalace nebude z jakéhokoliv důvodu možná, nebo, že bude stačit přesunout na nový disk jenom datové soubory a pracovní prostory jednotlivých aplikací, a vše by mohlo nějakou dobu zůstat při starém. Vedle adresářů a souborů, které dokážete přesunout klasickými metodami pomocí Průzkumníka nebo nástroje Tento počítač, je možné přemístit i jeden z největších souborů na disku – odkládací (swapovací) soubor Win386.swp. Dříve než se pustíte do práce, ukliďte si cílový disk: zlikvidujte nepotřebné soubory a spusťte defragmentaci (viz samostatný tip na toto téma). Odkládací soubor nelze přemístit běžnými nástroji pro práci se soubory a je nutno použít následující postup: • Otevřete okno Systém – vlastnosti (buďto příkazem Start > Nastavení > Ovládací panely > Systém nebo klepněte pravým tlačítkem myši na ikonu Tento počítač na pracovní ploše a zvolte Vlastnosti).

18

Instalujete nový SW/HW? – Použijte záchytné body!

• Klepněte na ouško karty Výkon a následně na tlačítko Virtuální paměť. V dialogovém okně Virtuální paměť je standardně vybrán přepínač Virtuální paměť nastaví systém Windows. Pro změnu nastavení označte přepínač Virtuální paměť nastaví uživatel.

• V polích Pevný disk, Nejméně a Nejvíce vidíte aktuální nastavení, které můžete změnit. Nejprve vyberte z rozbalovacího seznamu Pevný disk nové umístění odkládacího souboru. Máte-li více disků, zvolte ten, který jednak disponuje dostatečným volným prostorem a současně je to i disk s rychlým přístupem. Základní informací o volném místě vidíte přímo v seznamu dostupných disků.

• Pokud v poli Nejvíce zadáte hodnotu odpovídající právě zobrazenému volnému místu na vybraném disku, bude se tato hodnota upravovat podle aktuálního stavu na disku. • Pokud máte dostatek místa a chcete zrychlit přístup k odkládacímu souboru, nastavte hodnoty Nejméně a Nejvíce stejně. Tím se prostor, který je na disku vyhrazený pro odkládací prostor, nebude uvolňovat a bude v zadané velikosti plně rezervován pouze pro odkládání dat. Přístup k takovému odkládacímu souboru je rychlejší než v případě proměnné velikosti vyhrazeného místa při zadaných různých hodnotách Nejméně a Nejvíce. • NIKDY nezaškrtávejte Zakázat virtuální paměť. Mohlo by se stát, že počítač bude mít problémy se vůbec rozběhnout a pravděpodobně nespustíte žádný program.

Instalujete nový SW/HW? – Použijte záchytné body! Každá instalace nemusí být zcela bezproblémová. Pouze některé aplikace se vás zdvořile dotáží, zda mají při instalaci nahradit, zachovat nebo alespoň archivovat staré soubory. Windows nyní přichází s možností vytvořit si tzv. záchytné body, tj. stavy konfigurace, ke kterým je možné se bezpečně vrátit a obnovit tak fungující stav před provedenými změnami. Použití je velmi jednoduché:

19


• Příkazem Start > Programy > Příslušenství > Systémové nástroje > Obnovení systému otevřete základní okno Obnovení systému:

• Vedle základních informací o systému obnovování v levé části okna, jsou vpravo umístěny přepínače, kterými zvolíte další postup. Můžete vytvořit nový bod obnovení, použít existující bod obnovení nebo (pokud jste obnovení provedli) toto obnovení odstranit. • Pokud se rozhodnete vytvořit nový bod obnovení, klepněte na příslušný přepínač a potom na tlačítko Další. • Budete mít možnost zadat krátkou popisku, abyste se mohli snadněji zorientovat, jakému stavu tento bod obnovení odpovídá:

20

Obnovení systému nefunguje

•

Další postup je již snadný – klepněte na tlačítko Další a to je vše. Nemusíte se ani starat o datum nebo čas, vše se automaticky uloží.

• V případě potřeby obnovit někdy později stav počítače, postačí vybrat v okně Obnovení systému přepínač Obnovit předchozí stav počítače. • Dostanete se do okna, ve kterém si vyberete datum, kdy byl bod obnovení vytvořen:

• Pro daný den se zobrazí body obnovení, které jsou k dispozici. V příkladu na obrázku se jedná o jeden ručně vytvořený bod obnovení a jeden bod, který automaticky vytvořil systém. Zvolte bod, ke kterému se budete chtít vrátit a klepněte na tlačítko Další. A to je v podstatě vše. • Doporučuje se jak při vytváření bodu obnovení, tak i při vlastní obnově systému ukončit všechny aplikace. • Je důležité vědět, že obnova se týká konfigurace, nikoliv třeba dokumentů, které jste od doby bodu obnovení vytvořili. Tyto dokumenty samozřejmě ztraceny nebudou. Problém ale vznikne, pokud jste mezi tím nainstalovali jinou aplikaci nebo hardware. Pokud jste si nevytvořili bod obnovení a nevytvořil ho automaticky ani systém, musíte se rozhodnout, zda změny provedené po vytvoření bodu obnovy obětujete nebo ne. Problém určitě vznikne tehdy, pokud byste chtěli nadále pracovat se soubory, které jsou ale přidruženy k aplikaci, kterou jste při obnovení systému ztratili. V takovém případě budete muset buďto zvolit jiný bod přerušení, nebo aplikaci znovu nainstalovat.

Obnovení systému nefunguje Funkce obnovení systému se nainstaluje společně s instalací Windows Me, nemusí ale být spuštěna. Tato funkce vyžaduje minimálně 200 MB volného prostoru na disku a pokud tento prostor k dispozici není, nebude funkce aktivní.

21


Pokud prostor následně uvolníte, nebo jste funkci dříve zakázali, zprovozníte ji následujícím postupem: • Otevřete okno Systém – vlastnosti, kartu Výkon (použijte buďto příkaz Start > Nastavení > Ovládací panely > Systém > Výkon nebo klepněte pravým tlačítkem myši na ikonu Tento počítač na ploše a z místní nabídky vyberte Vlastnosti a následně kartu Výkon). • Na kartě Výkon klepněte na tlačítko Systém souborů: Na kartě Pevný disk je nastavena velikost místa na disku, kterou je možné využít pro ukládání dat pro obnovení systému. Nejmenší hodnotou je 200 MB. Největší hodnotou je asi 15% celkové kapacity disku. Čím větší hodnotu zvolíte, tím častěji může systém automaticky vytvářet systémové body přerušení. Pokud není údaj o velikost místa na disku uveden a celá položka je pouze šedivá a přitom na disku je místa dostatek, není funkce Obnovy povolena.

Klepněte na ouško karty Poradce při potížích a zrušte zaškrtnutí políčka Zakázat obnovení systému.

• Pokud obráceně nebudete chtít body obnovení systému ukládat, položku Zakázat obnovení systému zaškrtněte. Systém si vyžádá restart a soubory, ve kterých byly uloženy dřívější záznamy o konfiguracích pro body obnovení ve složce C:\_Restore budou smazány.

22

Ve Windows Me zmizel MS-DOS?

Ve Windows Me zmizel MS-DOS? Více méně ano i ne. Řadu možností práce v MS-DOSu, které byly dostupné v předchozích verzích Windows 98/95 ve Windows Me již nenajdete. Chybí např. možnost restartu systému v režimu MS-DOS:

Vlevo je obrázek z Windows Me, vpravo tentýž dialog z Windows 98 SE. Jak vidíte, možnost spuštění pouze v režimu MS-DOS v případě Windows Me chybí. Na první pohled vám bude chybět i položka Příkazový řádek v nabídce Start > Programy. Hledejte ji nyní pod nabídkou Start > Programy > Příslušenství.

Kde je Sysedit? Pokud jste zvyklí pracovat se systémovými soubory *.ini s programem sysedit.exe, budete ho ve Windwos Me marně hledat. Místo toho použijte aplikaci msconfig.exe, nejjednodušeji spuštěním pomocí Start > Sustit. Zobrazí se okno, ve kterém můžete editovat soubory system.ini i win.ini. Editace je jednoduchá: zaškrtnutím políčka řídíte zahrnutí nebo odstranění položky ze souboru. Pokud potřebujete přidat novou položku, použijte tlačítko Nový. Polohu položky můžete měnit tlačítky Přesunout nahoru/dolů.

23


Kdo vysypává koš? Nevím, jak u vás, ale u nás je otázka: „Kdo má vysypávat koš?“ poměrně častá. Ve Windows je to jednoduché – koš si vysypáváte sám. Ale vážně: ve Windows existuje (jak jistě víte) Koš. Do Koše se přesouvají všechny soubory, které jste se rozhodli zrušit. To má svoje výhody i nevýhody. Výhodou je skutečnost, že soubor není definitivně zrušen a můžete ho obnovit. Nevýhodou je to, že i po zrušení souboru vám tyto zrušené soubory zabírají místo na pevném disku. Je třeba vědět, že vlastnosti Koše si můžete individuálně nastavit podle svých potřeb. Přepněte se na zobrazení plochy a klepněte pravým tlačítkem myši na ikonu Koš. V okně Koš – vlastnosti je několik karet, jedna pro každý pevný disk (nebo samostatný oddíl pevného disku) a jedna karta pro celkové nastavení. Klepněte nejprve na ouško karty Globální nastavení. První rozhodnutí je, zda budete koše pro jednotlivé jednotky konfigurovat stejně nebo na každé jednotce samostatně. Individuální nastavení má svoje výhody, protože např. na jednotce, kterou budete používat jako archivní médium, nebudete třeba koš potřebovat vůbec, naopak na pracovním disku se vám může hodit větší objem koše. Pokud zvolíte přepínač Konfigurovat jednotky nezávisle, budete moci nastavit individuálně vlastnosti koše na jednotlivých kartách pro každou jednotku. Na obrázku je použito jednotné nastavení společné pro všechny jednotky bez výjimky.

Pokud u koše zaškrtnete tlačítko Nepřesouvat soubory do koše... budou soubory, které zrušíte, ihned rušeny a nebudou do odpadkového koše přesunuty. Toto nastavení je poměrně nebezpečné, protože vám nedává možnost běžnými prostředky nechtěně zrušený soubor obnovit. V každém případě při zaškrtnutí tohoto políčka použijte i volbu Při odstraňování zobrazit žádost o potvrzení. Je to záchranná brzda, kdy se ještě můžete rozmyslet, zda soubor skutečně odstranit nebo ne. Naopak, pokud se rušené soubory přesouvají do koše, má smysl nepožadovat potvrzení při odstraňování souborů, protože si tím urychlíte práci a vždy máte možnost se ke zrušenému souboru vrátit zpět. V případě, že není zatrženo políčko Nepřesouvat soubory do koše..., můžete pomocí jezdce nastavit v procentech velikost prostoru na disku, který bude vyhrazen pro rušené soubory. Standardně se používá hodnota 10%, ale u velkých disků by to byla asi hodnota zbytečně veliká, myslím, že postačí velikost koše asi do 200-300 MB, záleží ale na velikost souborů, se kterými pracujete.

Obnovení a definitivní zrušení souborů Soubory, které odstraníte např. v okně Průzkumníka, je možné obvykle ještě v případě potřeby obnovit. Záleží na nastavení Koše, viz tip Kdo vysypává koš?

24

Rušení souborů bez přesunu do Koše

Pokud povolíte přesun souborů do Koše, můžete je z koše obnovit. Otevřete Koš – je jedno, zda použijete ikonu Koš na ploše, nebo třeba položku umístěnou ve stromu složek na některém disku v Průzkumníku. Dostanete se do dialogového okna, ve kterém vidíte všechny zrušené soubory s řadou informací, např. původní velikost, datum zrušení nebo umístění ve složce apod.

Okno Koš vám umožňuje spravovat odstraněné soubory stejným způsobem jako okno Průzkumníka s jednou výjimkou. Poklepáním na položku souboru soubor neotevřete, ale otevře se pouze okno vlastností položky. Chcete-li soubor obnovit, použijte příkaz Soubor > Obnovit nebo otevřete pravým klepnutím na vybranou položku místní nabídku a z ní vyberte příkaz Obnovit. Zrušený soubor bude obnoven ve svém původním umístění, tj. případně i včetně všech původních složek. Můžete obnovit jak jeden soubor, tak i celou označenou skupinu souborů. Pokud chcete naopak soubor definitivně odstranit, bez možnosti „jednoduchého“ obnovení, použijte příkaz Soubor > Odstranit nebo Odstranit z místní nabídky označené položky. Soubor odstraněný takto z Koše již v Koši neuvidíte a jeho obnovení prostředky Windows není možné. Přejete-li si zrušit všechny soubory z Koše – např. potřebujete uvolnit místo na disku – použijte místo příkazu Odstranit příkaz Vysypat koš.

Rušení souborů bez přesunu do Koše Pokud chcete definitivně zrušit soubor a máte zapnuto odkládání do Koše, můžete toto nastavení obejít velmi jednoduše: při rušení souboru stiskněte klávesu Shift. Místo dotazu, zda si přejete přesunout soubor do Koše, budete dotázáni, zda chcete soubor odstranit.

Samozřejmě obrácený postup možný není – pokud nemáte zapnuto přesouvání do Koše, není možné žádnou klávesou dosáhnout přesunutí do Koše namísto zrušení souboru.

Obnovení definitivně zrušených souborů Vypadá to jako nesmysl, ale i soubory, které zrušíte z Koše (nebo zrušené, pokud máte použití Koše vypnuto), je ještě možné zachránit. Při zrušení totiž nedojde k fyzickému odstranění souborů z disku, soubor tam stále je, ale místo na disku, které tento soubor zabírá, je označeno jako volné. Pokud tedy nebude na toto místo zapsáno něco jiného, bylo by stále ještě možné soubor zachránit.

25


Jednou z možností je dosovský program Undelete, který byste měli mít k dispozici pod Windows 98/95, ve Windows Me jsem ho nenašel. Pokročilejší možnosti poskytují některé nástroje jiných firem. Podívejte se např. na stránku www.dtidata.com nebo www.ontrack.com, nebo navštivte některou ze stahovacích stránek (např. www.stahuj.cz nebo anglickou www.zdnet.com). Pamatujte ale na to, že sebelepší program neobnoví to, co již bylo na disku přepsáno. Pokud vám tedy skutečně jde o důležitá data, ukončete ihned všechny běžící aplikace, nedovolte žádné zápisy na disk a rozmyslete si postup pro obnovu. Pokud jde o data, která jsou skutečně životně důležitá, doporučuji informovat se na možnosti jejich záchrany nejlépe u některé ze společností, které se zabývají antivirovou ochranou, např. AEC (www.aec.cz) apod. Počítejte ale s tím, že obnovení dat – bude-li možné – vás bude něco stát!

Definitivní odstranění zrušených souborů Pokud si myslíte, že jsem se již zapletl, není tomu tak. Jsou situace, kdy budete potřebovat jistě vědět, že na disku nezůstala ani stopa po některých souborech. Může jít o důležitá firemní data, nebo cokoliv, co není záhodno, aby spatřilo světlo světa. Není ale nijak jednoduché zamést po sobě takto stopy. Důvodů je několik, zejména: • při odstranění souboru se data fyzicky nesmažou z disku, prostor, který zujímají je pouze označen jako volný; • vedle finálního soubor mohou zůstat zachovány i různé pracovní verze, které si odkládá aplikace, v níž je dokument vytvořen; Na internetu byste našli několik programů, které umí skutečně 100% odstranit stopy po souboru z disku, částečně si můžete pomoci např. tímto postupem: • odstraňte všechny soubory z Temp a Tmp složek Windows i aplikací; • odstraňte soubory a vysypejte Koš; • proveďte defragmentaci disku; • zjistěte si volný prostor na disku a zapište na disk soubor odpovídající velikosti, nebo několik souborů. Je např. jednoduché vytvořit obrázek ve formátu tif velikosti třeba 100 MB a podle potřeby ho zkopírovat několikrát na pevný disk. Tímto postupem můžete veškerý volný prostor na disku přepsat jinými náhradními daty. • Jakmile je disk zaplněn, pomocné soubory smažte. Tímto jednoduchým, ale možná pracným postupem, přepíšete prostor na disku a tím se skutečně odstraní data, která byla při pouhém smazání na disku vlastně ponechána. Samozřejmě žádný postup vás neochrání před zapomenutou záložní, jinak pojmenovanou, kopií apod. Nespoléhejte se ani na přeformátování pevného disku, pokud nepoužijete speciální postupy.

Zefektivněte práci s oknem Tento počítač Pokud nevidíte v okně Tento počítač žádná tlačítka, doporučuji zobrazit je a vyzkoušet si práci s nimi. Tlačítka zobrazíte příkazem Zobrazit > Panely nástrojů > Standardní tlačítka.

26

Jedno nebo více oken složek

Na levém obrázku je okno bez tlačítek, vpravo s tlačítky. Tlačítka umožní především rychlý přesun na nadřazenou složku, na dříve otevřenou složku, otevřít okno pro hledání souborů a složek, zobrazit strom složek atd. Další vhodné doplnění je zobrazení adresního řádku příkazem Zobrazit > Panely nástrojů > Panel Adresa. Zcela individuálně můžete nastavit panel nástrojů příkazem Zobrazit > Panely nástrojů > Vlastní.

Pokud je toto nastavení, které jste právě udělali s aktuálně zobrazeným oknem, to, jaké byste chtěli pro všechny složky, nastavte ho i pro ostatní složky: • vyberte nabídku Nástroje > Možnosti složky > Zobrazit; • klepněte na tlačítko Jako aktuální složka. To vám samozřejmě nebrání, abyste některou složku neupravili individuálně, např. pomocí příkazu Zobrazit > Vlastní nastavení této složky. Pozor – toto nastavení není možné např. pro Tento počítač a některé dal-

ší, např. Ovládací panely, Písma apod. Pokud chcete zachovat individuální nastavení, je třeba, abyste v okně Možnosti složky na kartě Zobrazit zaškrtli položku Pamatovat nastavení zobrazení každé složky.

Jedno nebo více oken složek Osobně používám zobrazení složek v jednom okně. Řada uživatelů ale dává přednost zobrazování každé otevřené složky ve vlastním novém okně. Toto nastavení můžete upravit příkazem Nástroje > Možnosti složky > Obecné.

27


Na kartě Obecné jsou dva přepínače, pomocí kterých lze nastavit otevření složek v jednom nebo samostatných oknech.

Přitom není nutné měnit nastavení, pokud vám na jiném počítači režim zobrazování nevyhovuje. Stačí stisknout při přechodu do jiné složky klávesu Ctrl. Pokud pracujete v režimu zobrazování složek vždy v novém okně, postačí podržet klávesu Ctrl při přechodu do jiné složky, a složka se otevře ve stávajícím okně. Obráceně, pokud se složky otevírají v jednom okně, potom, pokud podržíte klávesu Ctrl, otevře se nová složka v novém samostatném okně. To se hodí např. při kopírování souborů mezi složkami. Klávesa Ctrl nefunguje, pokud použijete tlačítka pro přechod vpřed a vzad. Složky otevřené pomocí těchto tlačítek se otevřou vždy v jednom okně. Naopak klávesa Ctrl funguje uvedeným způsobem při použití tlačítka Nahoru.

Přidání zástupce Při instalaci programů se obvykle vytvoří položka pro spouštění v hlavní nabídce, pod tlačítkem Start > Programy. Ne vždy je ale takovýto přístup k často používané aplikaci dostatečně rychlý nebo pohodlný. Ře-

šením je možnost umístit zástupce aplikace tam, kde ho budete potřebovat. Může to být jak jiné umístění v rámci nabídky Start, nebo umístění na pracovní ploše nebo na panel Snadné spuštění hlavní nabídky. Postupů, jak umístit zástupce na uvedená místa je několik, ukážeme si jeden univerzální. • Otevřete okno Tento počítač a vyhledejte v něm složku, aplikaci nebo dokument, jehož zástupce chcete vytvořit. • Pravým tlačítkem přetáhněte soubor na příslušné místo a tlačítko myši uvolněte. • Zobrazí se nabídka činností, které nyní můžete provést:

28


Vedle možností Kopírovat a Přesunout můžete zvolit i Vytvořit zde zástupce, což je přesně to, co potřebujeme.

Tento postup je univerzální a můžeme ho použít jak pro vytvoření zástupce na pracovní ploše, tak i v nabídce Start nebo na panelu Snadné spuštění – v zásadě v libovolné složce. V případě nabídky Start přetáhněte kurzor (stále se stisknutým pravým tlačítkem myši) na nabídku Start. Po krátké chvíli se nabídka rozbalí a můžete vyhledat umístění zástupce. V případě, že lze na vybrané místo zástupce umístit, uvidíte tlustou úsečku, která vyznačuje místo, kam se mezi stávající položky zástupce vloží. Pokud není úsečka zobrazena, nelze na aktuální pozici zástupce vytvořit. Pokud podržíte kurzor na některé ze sbalených položek, např. Programy, rozbalí se tato nabídka a můžete zástupce umístit.

Podobně lze umístit zástupce na panel Snadné spuštění (to je panel standardně umístěný vedle nabídky Start).

Přetáhněte pravým tlačítkem vybranou položku na panel Snadné spuštění, zobrazí se tučná úsečka, tu umístěte na vybrané místo a uvolněte pravé tlačítko myši.

Změna vlastností zástupce Klepněte kdekoliv – na ploše, ve složce, v nabídce Start nebo na panelu Snadné spuštění – pravým tlačítkem myši na ikonu zástupce. Z místní nabídky vyberte Vlastnosti. Otevře se dialogové okno vlastností označené položky, např. podle obrázku na následující straně pro hru Age of Empires II The Conquerors. V okně vlastností zástupce můžete změnit nebo upravit jak příkaz pro spuštění, tak i řadu jiných údajů. U příkazu pro spuštění (položka Cíl) můžete zadat parametry, se kterými se má aplikace spustit. Řada aplikací používá tyto parametry pro rychlé přednastavení nejrůznějších vlastností. V uvedeném příkladě hry Age Of Empires by bylo možné dopsat do textového pole Cíl za příkaz ke spuštění parametr NoStartUp, který by vypustil všechny animované sekvence na začátku hry. Položka Spustit v může sloužit k nastavení tzv. pracovního adresáře, který mohou některé aplikace vyžadovat odlišný od adresáře, ve kterém je umístěn hlavní program. Všechna tato nastavení závisejí na vlastnostech aplikace a pokud je chcete upravovat, musíte získat informace např. z nápovědy k vlastní aplikaci.

29


Pokud se z jakéhokoliv důvodu stane, že aplikace nebude spuštěna, podívejte se, zda jste ji nepřesunuli jinam. Potom byste mohli použít tlačítko Najít cíl a vyhledat soubor, který se má spouštět. Zcela nezávisle na aplikaci můžete měnit ikonu. Klepněte na tlačítko Změnit ikonu a dostanete se do dialogu, ve kterém vám budou nabídnuty ikony, které jsou přímo k dispozici v uvedené aplikaci. Toto je např. rozsáhlá nabídka, kterou disponuje program Explorer (tedy zástupce Tento počítač). Označte kteroukoliv z nabízených ikon a změna bude provedena ihned po uzavření okna Vlastnosti. Vedle vlastních ikon aplikace (některé obsahují pouze jednu ikonu, jiné jich mohou mít několik) můžete použít v zásadě jakoukoliv ikonu z kterékoliv jiné aplikace nebo i z jiných souborů, ve kterých mohou být ikony uloženy. Klepněte na tlačítko Procházet a můžete si vybírat soubory a prohlížet ikony, které jsou v nich uloženy. Pokud najdete ikonu, která vám pro daný účel nejlépe vyhovuje, označte ji a jednotlivá okna uzavřete tlačítky OK.

30


Ve Windows je několik souborů, které představují rozsáhlé zdroje ikon. Je to například soubor Moricons.dll ve složce Windows, nebo soubor SHELL32.DLL ve složce WINDOWS\SYSTEM\.

Ikony si můžete vytvářet i sami podle potřeby, musíte k tomu mít ale příslušné programové vybavení a některé znalosti. Téměř žádný z běžných editorů neumí vytvářet ikony, nejlépe je použít jednoúčelové prográmky pro tvorbu ikon a kurzorů. Najdete je na různých místech na webu, navštivte třeba www.download.com nebo českou verzi www.stahuj.cz a vyhledejte podle hesla icon (resp. ikona), a myslím, že budete spokojeni. Najdete jak již hotové ikony, tak i programy na jejich vytváření. Na závěr ještě jedna ukázka z adresy www.iconbazaar.com/cartoons:

31


Rušíte zástupce? Zástupce není totožný s vlastním souborem. Je to pouze odkaz. Zrušíte-li zástupce, nemá to vliv na existenci cíle, na který zástupce ukazoval. Můžete ale přijít o přístup k zařízení, souboru nebo dokumentu, který potom budete možná těžko vyhledávat. Obráceně, pokud například odinstalujete aplikaci, nemusí to ještě znamenat, že budou odstraněny všechny zástupce, které jste si připravili. Některé budete asi muset odstranit ručně – nejjednodušeji tak, že označíte zástupce a zrušíte ho klávesou Delete. Jinou možností je použít pravé klepnutí a z místní nabídky vybrat Odstranit. Před odstraněním budete ještě dotázáni, zda si skutečně přejete zástupce odstranit.

Jak vidíte, je i v tomto okně upozornění, že odstranění se týká pouze zástupce a ne vlastního souboru.

Příliš mnoho zástupců Čím více nainstalujete aplikací a čím si budete chtít usnadnit jejich spouštění, nebo práci s určitými dokumenty, s přístupem k vybraným složkám apod., tím hůře se budete orientovat na ploše nebo v nabídce Start > Programy. Řešením je položky seskupit – k tomu lze použít různé prográmky, které najdete na webu. Jinou možností je vytvořit si nový panel nástrojů (Windows Me/98). Rozumné by mohlo být vytvořit si v okně Tento počítač nejprve novou složku, např. v kořenovém adresáři na disku C:, nazvanou Panely. V této složce si připravte další složku nazvanou třeba Moje Nástroje. Klepněte pravým tlačítkem na panel hlavní nabídky a z místní nabídky vyberte Panely nástrojů. Pokud tuto nabídku v seznamu položek místní nabídky nenajdete, klepněte na jiné místo panelu hlavní nabídky, ne na nabídku Start. Klepněte na malý trojúhelníček nebo chvíli podržte kurzor na položce Panely nástrojů a rozbalí se další nabídka. Z této nabídky vyberte příkaz Nový panel nástrojů.

Zobrazí se dialogové okno Nový panel nástrojů, které vám umožní vybrat si složku, jejíž obsah se bude v tomto panelu zobrazovat.

32

Příliš mnoho zástupců

Vyhledejte ve stromu složek předem připravené Panely\Moje Nástroje a klepněte na OK.

Pokud byste použili tlačítko Nová složka, vytvořila by se sice nová složka, ale stejně byste ji museli následně přejmenovat.

Nový panel se standardně umístí na hlavní nabídku. Pokud ho ale uchopíte za název, budete ho moci oddělit od hlavní nabídky a v podstatě libovolně umístit na plochu.

Na obrázku vidíte nově vytvořený panel nástrojů, volně umístěný na ploše. Do tohoto panelu nástrojů můžete umístit zástupce dokumentů nebo aplikací způsobem, který jsme si již ukázali. Pokud tento panel nástrojů přitáhnete k některé straně obrazovky, přimkne se k této straně a bude se chovat obdobně jako panel hlavní nabídky. Není tedy problém vytvořit si celkem tři panely nástrojů pro různé účely a umístit je podél všech stran obrazovky, jak ukazuje následující obrázek:

33


Pokud nastavíte ve vlastnostech panelů režim Automaticky schovávat a Vždy navrchu, zobrazí se panely pouze tehdy, když kurzorem myši najedete až na odpovídající okraj obrazovky.

Poznámka: Pro slabší povahy nemusí být toto uspořádání vhodné, protože (uznávám) neustále vyskakující panely při běžné práci mohou velmi „otravovat“. Můžete ale přetáhnout jeden panel na plochu druhého a tak umístit třeba všechny tři panely na levou stranu obrazovky, kde je nebudete otevírat při použití svislého přetáčecího pruhu v aplikacích.

34

Změnit ikony na ploše

Změnit ikony na ploše Práci s ikonami na ploše jsem věnoval samostatný tip, určitě jste si ale všimli, že některé ikony změnit nejdou – např. Tento počítač, Dokumenty apod. Bylo by nutné sáhnout hlouběji do útrob Windows, abyste tyto ikony změnili. V některých případech si ale můžete pomoci tím, že na ploše zobrazíte místo vlastního souboru nebo složky, u které nejde upravit ikona, pouze zástupce. A u zástupce ikonu můžete změnit již popsaným způsobem: klepněte pravým tlačítkem na ikonu zástupce, z místní nabídky vyberte příkaz Vlastnosti:

Takto potom může vypadat původní složka Dokumenty zobrazovaná na ploše a její zástupce. Složku dokumenty můžete z plochy odstranit a zůstane zde pouze zástupce, tj. odkaz na složku Dokumenty; při vlastní práci rozdíl mezi tím, zda používáte přístup prostřednictvím zástupce místo přímého pomocí složky Dokumenty, nepoznáte.

Všechno (skoro) jsou to složky Většina z toho, co uvidíte na pracovní ploše, jsou složky, které můžete otevřít například pomocí Průzkumníka nebo pomocí Tento počítač.

Na obrázku je otevřená složka C:Windows\Nabídka Start > Programy, která odpovídá nabídce Start > Programy.

Podobně byste mohli ve složce C:\Windows najít i složku Plocha nebo složku Oblíbené apod.

35


Tato skutečnost vám umožňuje přímý přístup k obsahu těchto „objektů“. Nemusíte tedy provádět úpravy zástupců na ploše, ale můžete pracovat přímo ve známém prostředí Průzkumníka a změny, které provedete ve složce C:\Windows\Plocha se přímo promítnou na plochu Windows. Obdobně můžete provést změny v již uvedené složce C:Windows\Nabídka Start\Programy nebo některé její podsložce. Výhodou tohoto postupu je, že můžete provádět hromadné přesuny položek, celých vnořených složek atd. Jistě si všimnete, že všechny položky, třeba příkaz Nápověda, se nezobrazují v odpovídající složce, v tomto případě v C:Windows\Nabídka Start. Jedná se o položky, které doplňuje systém, a k manipulaci s nimi byste potřebovali pracovat s registrem nebo některými speciálními nástroji.

Posílání dokumentů elektronickou poštou Při posílání dokumentu, který jste vytvořili, můžete narazit na problém. Adresát nemusí mít k dispozici buďto aplikaci, ve které jste dokument vytvořili nebo může mít třeba starší verzi, která neumí váš dokument načíst. Možností, jak tento problém řešit, je několik, záleží jednak na druhu dokumentu a jednak na účelu, pro který ho posíláte. Uložte váš dokument ve starším formátu. Např. v programu MS Excel 2000 najdete v dialogovém okně Uložit jako (Soubor > Uložit jako) celou řadu možností: Vedle volby uložení ve formátu vyhovujícím Excelu verze 2000 můžete zvolit i některý ze starších formátů, např. MS Excel 4.0 apod.

Samozřejmě je nutné se přesvědčit o tom, zda zůstal zachován obsah i fungování, například u vypočítávaných tabulek souborů Excelu, rozvržení textu ve Wordu... Zvolte jiný formát. Existuje řada formátů souborů, které lze přečíst v celé řadě odlišných programů. Pro textové dokumenty (např. Word) lze v příkaze Soubor > Uložit jako použít formát RTF, který zachová naprostou většinu úprav dokumentu. Jinou možností je použití uložení jako prostého textu, při kterém ale naopak grafickou úpravu zcela ztratíte. Tento formát lze použít i pro předávání tabulek z Excelu. Pro databáze je vhodným formátem dbf nebo csv (položky v textovém tvaru vzájemně oddělené středníkem). Pro obrázky je takovým univerzálním formátem tif, nebo dnes velmi častý jpeg. Musíte ale počítat s tím, že každé uložení originálního dokumentu v jiném formátu může znamenat větší nebo menší změnu. Záleží vždy na účelu, pro který dokument posíláte – někdy může být jakákoliv změna vlastností, vzhledu nebo funkčnosti nepřípustná (např. stavební výkresová dokumentace). Použijte HTML formát. V řadě případů, zejména u textových nebo tabulkových dokumentů, může být řešením použití převodu do HTML formátu. Výhodou je to, že tento formát dokáží přečíst internetové prohlížeče bez ohledu na počítačovou platformu, nevýhodou je skutečnost, že dokument může více nebo méně ztratit svůj původní vzhled a zcela jistě jiné vlastnosti, jako třeba fungování tabulek. Použijte speciální formát. Pokud vám jde o přesné dodržení především vzhledu dokumentu, máte k dispozici některé speciální možnosti, např. převod souboru do formátu pdf. Formát pdf je pouze jednou (ale asi nejlepší) možností, jak komukoliv poslat přesnou kopii vzhledu vašeho dokumentu. Výhodou je skutečnost, že k prohlížení nebo tisku dokumentu slouží volně dostupný prohlížeč Acrobat Reader, nevýhodou je to, že formát pdf vytvoříte pouze pomocí speciálního programu Acrobat Distiller nebo díky zabudovanému převodníku v některých aplikacích (Photoshop, CorelDRAW, PageMaker a některé další). Při výběru formátu, který budete odesílat, nezapomeňte ani na další hledisko – velikost zasílaného souboru. Např. konkrétní dokument ve formátu doc (MS Word) velikosti 300 kB měl po převedení do formátu

36

Rychlejší tisk RTF 210 kB a ve formátu txt pouhých 52 kB. Daleko větší rozdíly jsou při zasílání obrázků. Např. konkrétní soubor ve formátu tif velikosti 1400 kB měl v komprimované podobě pouze 330 kB a ve formátu jpeg v dostatečné kvalitě pro zobrazení na monitoru a tisk na běžné inkoustové tiskárně pouhých 57 kB. Velikost odesílaných souborů obecně můžete snížit použitím některého z komprimačních programů – WinZip, arj apod. Ne vždy je ale výsledek komprese výrazný, zejména pokud již vlastní formát dokumentu nějakou kompresi používá.

Rychlejší tisk Ve většině případů je tiskárna připojena na paralelní port počítače. Ověřte si, jak je tento port nastaven. Budete muset po startu počítače přejít do BIOSu (obvykle pomocí klávesy Delete po upozornění typu Hit Del to Enter BIOS po zapnutí počítače). Dále je třeba najít nastavení paralelního portu; podle typu BIOSu to může být v části Peripheral Setup, Peripheral Configuration, Integrated Peripheral apod. Najděte položku obsahující Parallel Mode a pokud je zde nastavena např. hodnota Normal nebo SPP, změňte nastavení na EPP/ECP. Pravděpodobně se ještě zobrazí nová položka Parallel Port EPP Type, kde vyberte hodnotu EPP 1.9. Uvedené nastavení umožní aby paralelní port, na který je připojena tiskárna, pracoval s vyšší rychlostí než ve standardním případě a mohl obousměrně komunikovat mezi počítačem a tiskárnou. Pokud při tomto nastavení budou nějaké problémy s tiskem, přesvědčete se v dokumentaci k tiskárně, zda je režim EPP/ECP skutečně podporován. Jinou příčinou problémů může být nesprávný propojovací kabel k tiskárně. Pro uvedený režim je nejlépe použít originální kabel pro danou tiskárnu; pokud jste ho zaměnili (třeba kvůli délce) za jiný starší Centronics, nemusí tento kabel podporovat obousměrnou komunikaci. Naopak, pokud jsou s tiskem nějaké problémy, zkuste změnit nastavení paralelního portu na Normal nebo SPP, jak to je v BIOSu vašeho počítače definováno.

Dva paralelní porty Dnes standardně dodávané počítače disponují obvykle jedním paralelním a jedním sériovým portem. Na druhou stranu je ale velmi častý případ, kdy budete chtít k počítači připojit současně více zařízení, která používají paralelní port. Může to být např. externí mechanika ZIP, skener, vypalovačka apod. V takovém případě by možná bylo řešením využití USB, ale tato zařízení jsou vesměs dražší než klasické provedení s paralelním rozhraním. Pokud použijete průchozí paralelní kabel, který dovolí současně připojit k jednomu portu dvě paralelní zařízení, budete mít možná problémy s jejich fungováním, v každém případě je možné přes tento port současně komunikovat pouze s jedním z těchto zařízení. Vhodným řešením je dokoupení druhého paralelního portu, nejlépe asi v provedení PCI karty, kterou zasunete do některého z volných PCI slotů v základní desce počítače.

Rychle tisknout Přetáhněte jednoduše ikonu dokumentu přímo na ikonu tiskárny. Zní to jednoduše, jsou zde ale některá ALE. • Tisk dokumentu tímto způsobem znamená, že se nejprve otevře aplikace přidružená podle typu dokumentu. Prvním úskalím tedy může být to, že tisk bude proveden z jiné aplikace, než z té, kterou jste předpokládali. • Starší aplikace mohou vyžadovat tisk pouze na tzv. výchozí, tedy přednastavenou tiskárnu. Přetáhnete-li např. soubor s příponou txt na ikonu tiskárny, která není výchozí tiskárnou, zobrazí se pravděpodobně následující okno:

37


Nejde o žádnou chybu, v tomto případě aplikace Zápisník (Notepad.exe), která je sdružená s příponou txt) chce tisknout na jinou tiskárnu, než jste vybrali. Samozřejmě, pokud máte nainstalovanou jedinou

tiskárnu, s tímto oknem se asi nesetkáte. Výhodou tohoto postupu ale je to, že můžete jediným přetažením spustit tisk více dokumentů, jeden za druhým, aniž byste museli všechny dokumenty otevírat a postupně tisknout.

Tisk dokumentu bez zdrojové aplikace Můžete se dostat do situace, kdy budete mít dokument připravený třeba na jiném počítači, a budete potřebovat mít možnost tisknout ho ze svého počítače. Pokud nedisponujete aplikací, ve které byste mohli tento dokument otevřít, budete mít problémy. Je možná i obrácená situace – máte aplikaci, ve které připravíte dokument, ale chtěli byste ho tisknout třeba u známého na lepší tiskárně, ale není možné tam zdrojovou aplikaci nainstalovat. V některých případech může být řešením tisk do souboru. Příprava k tisku je standardní: vytvoříte nebo otevřete dokument a příkazem Soubor > Tisk otevřete dialogové okno pro nastavení tisku.

Nastavíte všechny potřebné parametry (kvalita tisku, rozměr stránky, počet kopií...). Abyste výstup přesměrovali do souboru, klepněte na políčko Tisk do souboru (Print to file). V následně otevřeném okně vyhledejte adresář, do kterého se bude tiskový soubor ukládat, a zadejte název souboru. Doporučuji zvolit jednodušší název, nejlépe podle konvencí MS-DOS ve tvaru max. 8 znaků a 3 znaky přípony bez českých písmen.

38

Tisk dokumentu bez zdrojové aplikace

Standardně se nabízí přípona prn, ale můžete ji změnit. Takže místo např. Smlouva verze číslo 8/1.prn použijte sml-8-1.prn a vyhnete se drobným problémům.

Takto vytvořený soubor můžete nyní na stejné tiskárně vytisknout i bez aplikace, ve které byl dokument vytvořen. Ukážeme si dva postupy tisku: • Tisk z Příkazového řádku MS-DOS. Příkazem Start > Programy > Příslušenství > Příkazový řádek otevřete okno Příkazový řádek. V něm napište copy název_souboru název_tiskárny a stiskněte Enter. Konkrétně pro náš případ, kdy bychom uložili tiskový soubor do složky Dokumenty na disku C:, by řádek vypadal například takto: copy c:\Dokumenty\sml-8-1.prn prn

(prn zastupuje název tiskárny lokálně připojené k počítači)

copy c:\Dokumenty\sml-8-1.prn lpt2 (tiskárna, na kterou se tiskne, je připojena na port lpt2)

Zde také vidíte, že volbou jednoduchého krátkého názvu souboru jsme si značně usnadnili zápis příkazu a odstranili problémy se zadáváním dlouhých jmen v MS-DOSu. • Tisk pomocí příkazu Spustit. Nemusíte ale opouštět Windows a můžete přímo tisknout pomocí nabídky Start > Spustit. Proveďte následující kroky: - příkazem Start > Spustit otevřete okno Spustit.

- Použijte tlačítko Procházet a vyhledejte dokument, který chcete tisknout, a klepněte na Otevřít. - V poli Otevřít umístěte kurzor před začátek vloženého textu a napište command.com /c copy a na úplný konec řádku napište prn. Řádek by tedy mohl vypadat například takto: command.com /c copy c:\Dokumenty\sml-8-1.prn prn

39


- Neodpovídá-li název dokumentu nebo tiskárny konvencím MS-DOS (8.3), bude nutné dát příslušné hodnoty do uvozovek, např. command.com /c copy "c:\Dokumenty\smlouva 8 1.prn“ prn - Pokud nahradíte v uvozovkách uvedenou hodnotu /c výrazem /k, zůstane po ukončení tisku otevřené okno Příkazový řádek, kde se zobrazí i výsledky provedené akce. - Vytvoříte-li si adresář, do kterého budete jednotlivé tiskové úlohy odkládat, můžete je potom vytisknout naráz jediným příkazem, např.: command.com /c copy c:\Dokumenty\tisk\*.prn prn Celý postup sice vypadá poměrně komplikovaně, ale jde jenom o cvik. Určitě je jednodušší nainstalovat si třeba ovladače pro barevnou tiskárnu, kterou nevlastníte, a vytvořit tiskový soubor, který potom můžete vytisknout na odpovídající tiskárně třeba v grafickém studiu, než abyste někoho přesvědčovali, aby nainstaloval aplikaci, ve které dokument vznikl. Pozor ale na jeden problém – velikosti tiskových souborů mohou být značné, třeba i desítky MB. To ale dnes v době ZIP mechanik nebo vypalovaček CDR nemusí již být problém nepřekonatelný. Uvedený postup může být vhodný třeba i pro zaslání tiskového souboru elektronickou poštou.

Úprava tisku ze souboru pro pokročilé Pokud často tisknete na své místní nebo síťové tiskárně ze souboru, můžete si vše značně zjednodušit přidáním akce Tisk k tiskovým souborům, například se standardní příponou prn. Celou úpravu provedeme v několika krocích: • V okně Průzkumníka nebo v okně Tento počítač otevřete příkazem Nástroje > Možnosti složky stejnojmenné okno a klepněte na ouško karty Typy souborů. Možná budete muset chvilku počkat, než systém projde a zobrazí veškeré přípony – typy souborů.

40

Úprava tisku ze souboru pro pokročilé

• Vyhledejte v seznamu typ, který používáte pro tiskové soubory. Standardně je to přípona prn, můžete si ale zvolit jinou, kterou budete používat, třeba tsk apod. Vyhněte se pouze kolizi s již existujícími příponami. • Pokud budete chtít definovat novou příponu (třeba zmíněnou tsk) použijte tlačítko Nový a budete moci zadat novou příponu, kterou budete pro tiskové soubory používat. Nemusíte zadávat nic jiného, než tři znaky přípony. • Máte-li označený typ souboru v seznamu Registrované typy souborů, klepněte na tlačítko Upřesnit. • V okně, které se otevře, můžete provést řadu upřesňujících nastavení: Klepněte na tlačítko Změnit ikonu a můžete si vybrat jakoukoliv jinou ikonu. Blíže k problematice ikon viz samostatný tip. Abyste se lépe orientovali v souborech, je vhodné si zobrazovat i přípony, které vám jasně určují typ souboru. V takovém případě zaškrtněte políčko Vždy zobrazovat příponu.

• My ale potřebujeme definovat postup, jak se má tiskový soubor tisknout. Klepněte na tlačítko Nová... • V dialogovém okně, které se otevře nadefinujeme akci, která se může s vybraným typem souboru provést. Do řádku Akce napište vhodný název, který jednoznačně definuje činnost, kterou chcete provést.

Do řádku Aplikace použitá k provedení akce zapište již známý příkazový řádek z minulého tipu: command.com /c copy %1 prn

Symbol %1 zastupuje název aktuálního tiskového souboru. • Po zadání uzavřete všechna okna včetně základního Možnosti složky a tím je vše připraveno. • Nyní můžete kdekoliv, kde vidíte ikonu a název souboru s danou příponou (Tento počítač, Průzkumník, ale např. i okno pro otevření souboru v některé windowsovské aplikaci...), klepnout pravým tlačítkem na název souboru nebo jeho ikonu a z místní nabídky vybrat název akce – v mém případě TISK na HP.

41


Pokud používáte několik tiskáren, třeba pro tisky korektur a jiné pro finální tisk, můžete si buďto definovat pro jeden typ souboru více akcí – Finální tisk, Tisk korektur apod. V místní nabídce se vám potom zobrazí všechny možnosti a z nich si můžete vybrat.

Nezapomeňte, že tyto tiskárny, přesněji řečeno výstupní porty, budou mít jiné názvy, které musíte správně v příkazovém řádku zadat. Např. tiskárna sdílená pod názvem HP LJ 4000, připojená k počítači Novak v síti, se uvede jako \\Novak\HP LJ 4000. Pokud nebude název portu, na který tisknete, vyhovovat koncepci názvů pro MS-DOS 8.3, zapište ho v uvozovkách, tedy command.com /c copy %1 "\\Novak\HP LJ 4000“

• Jinou možností je používat různé přípony pro různé druhy tisku – .hrb pro hrubý méně kvalitní tisk na 300 dpi tiskárně nebo .fin pro konečný tisk v maximální kvalitě na jiné tiskárně. Pro každou příponu potom můžete nadefinovat vlastní akci TISK na různé nebo různě nastavené tiskárny.

Desatero pro úspěšný tisk 1. Posílejte tiskárně optimální data. Pokud váš dokument obsahuje grafiku (obrázky, grafy, schémata...) upravte je předem tak, aby byly ve vhodném formátu i velikosti pro dosažení nejlepších tiskových výsledků v optimálním čase. 2. Používejte správné ovladače a aktualizujte je. Podívejte se občas na web na stránku výrobce vaší tiskárny, zda tam nejsou nové ovladače pro váš typ tiskárny. Nainstalujte pouze ovladače, které jsou určeny přímo pro vaši tiskárnu. V některých případech je vhodné poohlédnout se po ovladačích i u jiných firem, např. na www.adobe.com. Používáte-li tiskárnu pro tisk z některých speciálních aplikací, podívejte se, zda neexistuje speciální ovladač právě pro tuto aplikaci. V případě problémů s tiskem zkuste nejprve použít originální anglický ovladač a ne českou verzi.

42

Desatero pro úspěšný tisk

3. Mějte správně nakonfigurovanou tiskárnu. Dříve, než se začnete zabývat změnou nastavení, zkuste vytisknout zkušební stránku. Příkazem Start > Nastavení > Tiskárny otevřete dialog se seznamem nainstalovaných tiskáren. Klepněte pravým tlačítkem na ikonu tiskárny, kterou chcete prověřit, a v okně Vlastnosti použijte tlačítko Vytisknout zkušební stránku na kartě Obecné. Pokud bude zkušební stránka správně vytištěna, je jak připojení, tak vlastní tiskárna v pořádku a můžete hledat problémy s tiskem jinde, např. v nastavení tiskárny.

Podívejte se na kartu Podrobnosti, zejména na nastavené hodnoty Časového limitu. Pro tisk třeba z některých grafických programů bude zapotřebí až několikanásobně zvýšit hodnoty Opakování přenosu (třeba na 600 vteřin i více), po které bude počítač čekat na odezvu z tiskárny. Jinou možnost nastavení najdete pod tlačítkem Nastavit zařazování na kartě Podrobnosti: V případě problémů vyzkoušejte tisk přímo na tiskárnu, případně i změnu formátu dat na hodnotu RAW.

4. Používejte vhodné a doporučené materiály pro tisk. V manuálech k tiskárnám je vždy uveden rozsah vhodných gramáží papíru a jiných podložek pro tisk. Především u barevných inkoustových tiskáren výrazně závisí kvalita tisku na použitém papíru nebo fólii. Cena kvalitního papíru

43


5.

6.

7.

8.

9.

10.

může být sice výrazně vyšší, ale vzhledem k nákladům na opravu tiskárny nebo zvýšenou spotřebu toneru a inkoustů je to částka přijatelná. Určitě nelze doporučit opakované používání již potištěných papírů, kdy především u laserových tiskáren hrozí uvíznutí papíru uvnitř tiskárny. Před náročnými tisky použijte náhledy. Jedná se o problém jak u laserových, tak i u inkoustových tiskáren. Tisk rozsáhlého dokumentu nebo dokumentu s velkým množstvím grafiky si nejprve vyzkoušejte, třeba při nižším rozlišení, v menším rozsahu a na obyčejný papír. Pozor ale na to, že pokud vaše tiskárna něco vytiskne dobře třeba v rozlišení 600 dpi, neznamená to, že bude schopna totéž vytisknout i při rozlišení 1200 dpi! Určitě ale je vhodnější prohlédnout si a zachytit možné chyby v náhledovém tisku než na ně přijít po vytištění mnohastránkového dokumentu, nebo po tisku na speciální drahý fotopapír. Nerozčilujte se při pomalém tisku. I když manuál a obchodník uvádí rychlost tisku třeba v desítkách stránek za minutu, může tisk jedné stránky trvat i několik minut. Záleží především na komplexnosti grafických objektů, na počtu písem, která jste použili a na řadě dalších věcí, včetně technických schopností tiskárny. Rychlost tisku můžete ovlivnit především vhodnou přípravou materiálu k tisku. Uvědomte si např., že rozdíl ve velikosti souboru obrázku v barevném a „černobílém“ provedení může být 4:1. Při jednobarevném tisku na laserové tiskárně se tedy určitě vyplatí předem obrázky převést do škály šedé, případně je i upravit na definitivní tiskovou velikost a kvalitu. Vyzkoušejte vliv různých režimů tisku. Téměř každá ze současných tiskáren může tisknout v různých režimech. Pokud chcete získat kvalitní tiskový výstup při optimální spotřebě toneru nebo inkoustu pro různé materiály, na které tisknete, podívejte se na možná nastavení v dialogovém okně Vlastnosti pro vaši tiskárnu. Správné nastavení je důležité zejména u barevných inkoustových tiskáren při použití různých fólií s ohledem na zasychání inkoustu. V některých případech naopak různá možná nastavení nemají žádný vliv na tisk i když je můžete nastavovat. Pokud např. tisknete z aplikace MS Word na postscriptovou tiskárnu, nemá žádný vliv možné nastavení Obnovovací frekvence (lpi) nebo Úhlu obrazu (sklon rastru). Můžete zde nastavit, co chcete, a žádný rozdíl v tisku neobjevíte. Sledujte spotřebu toneru nebo inkoustu. Není nic horšího, než situace, kdy dojde v pátek odpoledne uprostřed tisku závěrečné zprávy toner. Doporučuji na kazetu vždy přilepit samolepku s datem výměny a (pokud je to možné zjistit) také s počtem vytištěných stránek při výměně. Pozor na postscript. S postscriptem můžete mít problémy několikerého druhu. Pokud začleníte do dokumentu např. postscriptové obrázky (přípona eps), můžete je vytisknout (a zobrazovat vůbec) pouze na postscriptovém zařízení. Pokud tedy budete jednou dokument tisknout na tiskárně s postscriptem a podruhé na tiskárně bez postscriptu, dostanete rozdílné výsledky, dokonce v druhém případě nemusí být obrázky vytištěny vůbec. Jinou skupinu problémů tvoří vlastní postscriptové tiskárny a jejich nastavení, zejména způsob práce s různými druhy fontů. Nezapomeňte na údržbu. Každá tiskárna potřebuje občas vyčistit, některé úkony můžete zvládnout sami, ale určitě se nepouštějte do rozebírání tiskárny, abyste odhalili příčinu chybné funkce.

Různé režimy tisku Používáte jednu tiskárnu v několika režimech? Například u nás je běžné, že tiskneme v nižším rozlišení podklady pro korektury, ve vysokém rozlišení a kvalitě jiné materiály ale tiskneme i zrcadlově otočené dokumenty na fólie pro ofsetový tisk. V takovém případě je vhodné použít následující postup, abyste se vyhnuli omylům při nastavení tiskárny pro různé režimy tisku.

44

Různé režimy tisku

• Otevřete okno Tiskárny (Start > Nastavení > Tiskárny). • Nainstalujte příslušnou tiskárnu několikrát. Musíte použít průvodce Přidat tiskárnu, nemůžete položku tiskárny zkopírovat nebo vytvořit zástupce. Tiskárnu nainstalujte tolikrát, kolik různých režimů tisku budete používat. Zde je v ukázce nainstalována třikrát tiskárna HP DeskJet 520 (jde o síťovou sdílenou tiskárnu, proto je u ikony tiskárny dole naznačeno připojení na síť).

• Dále postupně otevřete okna vlastností tiskáren a nastavte potřebné parametry. Okno vlastností si zpřístupníte buďte klepnutím pravým tlačítkem myši na ikonu tiskárny a výběrem položky Vlastnosti, nebo označte tiskárnu a použijte příkaz Soubor > Vlastnosti. • Okna vlastností jednotlivých druhů tiskáren se mohou lišit, ale vždy zde najdete dvě základní karty: Obecné a Podrobnosti. Karta Obecné nás nebude příliš zajímat, snad jenom pro možnost tisku zkušební stránky pomocí tlačítka Vytisknout zkušební stránku. • Proveďte nastavení, která budou specifická pro tento režim tisku. Jde např. o kvalitu tisku, rozlišení, orientaci nebo formát papíru, práci s fonty.... V mém konkrétním případě bych použil např. uvedené nastavení pro tisky pracovních materiál. U různých typů tiskáren budete mít k dispozici různé možnosti nastavení i na různých kartách.

• Provedené nastavení potvrďte a okno Vlastnosti uzavřete.

45


• Posledním krokem je přejmenovat tiskárnu podle tiskového režimu, pro který je určena, např. Koncepty, Prezentace, Naležato... Změnu jména provedete tradičně: označte tiskárnu a ještě jednou na ni klepněte a můžete název přepsat. Takto vypadá okno tiskárny s úpravou, kterou jsme si právě ukázali.

• Pokud budete nyní tisknout z aplikace, bude nabídka tiskáren vypadat takto: V nabídce vidíte tiskárny Koncept, Naležato, Prezentace, což jsou jistě výmluvnější názvy než HP DeskJet 520 prin - 2 kopie

apod. Předem víte, jaký režim je nastaven, budete-li tisknout na některou z těchto tiskáren.

Máte problémy s tiskem? Předpokládám, že snad neexistuje nikdo, kdo by někdy neměl problém s tiskem. Tato problematika by sama vydala na celou knihu a to ještě bez problému s tiskem barevným. Podíváme se pouze na dvě drobnosti: tiskárna netiskne a tiskárna tiskne pomalu. Pokud tiskárna vůbec netiskne: • Zkontrolujte, zde je vůbec tiskárna nainstalovaná (Start > Nastavení > Tiskárny a v okně Tiskárny byste měli vidět ikonu tiskárny, kterou chcete používat). Pokud tomu tak není, poklepejte na ikonu Přidat novou tiskárnu a postupujte podle průvodce. • Zkontrolujte papír a podavač papíru, toner nebo inkoustovou kazetu, podívejte se, zda na panelu tiskárny nesvítí nějaká zpráva nebo chybový indikátor.

46

Vzorník písem

• je-li tiskárna nainstalovaná, otevřete okno vlastností tiskárny (Start > Nastavení > Tiskárny a z místní nabídky vybrané tiskárny vyberte Vlastnosti), klepněte na ouško karty Obecné a na tlačítko Vytisknout zkušební stránku. • Pokud stránka nebude vytištěna zkontrolujte propojovací kabely a opakujte pokus o tisk. • Pokud to nepomůže, zkuste vypnout v BIOSu režim EPP/ECP pro LPT port (vypněte řádně počítač a po spuštění přejděte, obvykle klávesou Delete, do BIOSu). Uložte změny a po naběhnutí Windows zkuste opět tisk. • Zkontrolujte funkci tiskárny jako takové – tiskárna obvykle obsahuje možnost tisku zkušební stránky přímo pomocí ovládacích tlačítek na panelu tiskárny. • Nepomůže-li nic z uvedeného, obraťte se na odborníky. Jinak je třeba postupovat v případě, že tiskárna tiskne, ale tisk trvá příliš dlouho nebo je po dlouhé době přerušen. Především je třeba si uvědomit, že počet stran tisku uvedený v materiálech k tiskárně neznamená, že stránka bude připravena za tuto dobu k tisku. Proces tisku je velmi složitá záležitost, kdy se musí nejprve stránka sestavit, potom převést do tvaru, který bude tiskárna schopna tisknout, a konečně přenést tato data na tiskárnu a vytisknout. Čím složitější bude stránka, kterou chcete tisknout, čím bude např. obsahovat více obrázků, druhů písem apod., tím déle bude trvat příprava tisku. Může dokonce dojít k tomu, že paměť tiskárny nebude schopna pojmout všechna data, která se mají zpracovat a stránku nebude možné vůbec vytisknout, i když se data na tiskárnu začala přenášet. Pro urychlení tisku zkuste: • tisknout v nižším rozlišení (např. 600 dpi místo 1200 dpi) nebo vypněte různá vylepšení tisku; • upravte obrázky, které se stiknou. Především nahraďte barevné obrázky jednobarevnými (pro tisk na jednobarevné tiskárně samozřejmě), zmenšete rozlišení obrázků, nahraďte formát TIFF objemově menším formátem JPG...; • odstraňte podbarvení stránek nebo podkladové obrázky, které jsou vloženy na pozadí stránky; • zmenšete počet různých druhů použitých písem; • zkuste vytisknout stránku do souboru a tisknout z MS-DOSu (viz několik samostatných tipů); • pokud můžete, zkuste vytvořit soubor formátu PDF a tisknout z aplikace Acrobat Reader.

Vzorník písem Po nějaké době užívání Windows, instalování nejrůznějších aplikací zjistíte, že vám přibývají nové a nové fonty – soubory písem pro zobrazování textů na monitoru a tisk. Nebudeme zabíhat příliš do podrobností, protože se nevěnujeme profesionální sazbě, přesto je ale potřeba dokázat udržovat si ve fontech pořádek. Ve Windows existují v zásadě dva druhy písem – systémové a uživatelské. Systémové fonty používá operační systém pro zobrazování svých informací a jsou bezpodmínečně nutná pro spolehlivý běh systému. Uživatelské fonty je možné libovolně doinstalovat a odebírat bez vlivu na činnost systému. Z jiného úhlu pohledu existují tzv. škálovatelné fonty a fonty bitmapové. Bitmapové fonty představují v podstatě obrázky jednotlivých znaků v konkrétní velikosti, např. 10 bodů (bod je typografická jednotka ve které se udává velikost písma). Pro každou velikost písma je třeba mít připraven odpovídající soubor znaků. Naopak škálovatelné fonty jsou uloženy ve formě předlohy v jediném souboru, ze kterého se podle potřeby generuje odpovídající velikost znaku. Se škálovatelnými fonty se nejčastěji setkáte ve dvou provedeních: tzv. TrueType (TT) fonty, které jsou přirozenou součástí Windows, a postscriptové fonty Adobe Type1

47


(AT1). V případě postscriptových fontů je ve Windows nutné použít speciální program pro jejich správu, tzv. Adobe Type Manager, ATM. Pro organizaci TT fontů jsou příslušné nástroje přímo součástí Windows. Bez ohledu na jiné názory není práce s fonty nejsilnější stránkou Windows. TrueType fonty svojí kvalitou dnes již plně postačují běžné práci, v oblasti profesionální grafiky a DTP si naopak svoje dominantní postavení stále udržují postscriptové fonty. V dalším se podíváme pouze na některé postupy týkající se TT fontů.

Seznam instalovaných písem Příkazem Start > Nastavení > Ovládací panely > Písma otevřete složku Fonts. V této složce najdete veškerá písma (mimo AT1) instalovaná ve Windows. Jak vidíte na vedlejším obrázku, je složka Fonts umístěna přímo v adresáři Windows. V základním provedení se v okně zobrazuje seznam všech fontů s údaji: název písma, název souboru písma, jeho velikost a datum změny.

Příkazem Zobrazit > Bez variant (tučné, kurzíva atd.) vypustíte ze zobraze-

ní tzv. vyznačovací řezy – tučné nebo skloněné písmo apod.

48

Katalog písem

Jinou možnost zobrazení poskytuje příkaz Zobrazit > Podobná písma. V tomto režimu nejprve vyberete v textovém poli Zobrazit písma podobná písmu některý z nainstalovaných fontů a ostatní písma se seřadí podle podobnosti. Můžete tak vybrat např. náhradní písmo, nebo naopak vybrat písma, která by se mohla jako nadbytečná z Windows odinstalovat.

Poznámka: mezi pojmy písmo a font je významový rozdíl, jednoduše řečeno: písmo definuje tvar znaků, font je interpretace písma pro použití na počítači. Velmi často se ale oba pojmy používají v obou významech.

Okno Fonts můžete použít jak pro instalaci nového písma, tak i pro jeho odinstalaci. Označte soubor písma a příkazem Soubor > Odstranit vybrané písmo odinstalujete. Obráceně příkazem Soubor > Nainstalovat nové písmo můžete písma pro použití ve Windows a jeho aplikacích přidat. Písma můžete nainstalovat i prostým přetažením z jiného místa do složky Fonts. Nejčastěji ale fonty do systému přidáte při instalaci nových aplikací, např. MS Office a pod. Pozor si dávejte pouze na to, aby písma, která instalujete, byla česká. Např. s programem CorelDRAW se dodává velké množství fontů, bohužel ne českých. Podobné je to s celou řadou dalších aplikací. Seznam fontů udržujte přiměřený, nepotřebné fonty odinstalujte – jednak zabírají místo, zpomalují některé činnosti a navíc znesnadňují orientaci při použití písem v aplikacích. Není zvláštností, když na počítači najdete několik stovek fontů, o kterých uživatel ani neví, že je má.

Katalog písem Pokud nejste profesionál, abyste zpaměti znal jednotlivá písma, mohl by se vám hodit malý katalog, podle kterého byste mohl vhodná písma vybírat. Vytisknout si tento katalog je možné přímo z okna složky Fonts. Příkazem Soubor > Otevřít, nebo jednodušeji poklepáním na vybraný font, otevřete okno, ve kterém se zobrazí základní informace o písmu a hlavně ukázka písma v několika vybraných velikostech. Především okamžitě poznáte, zda je font český nebo nikoliv.

49


Klepnutím na tlačítko Tisk vpravo nahoře můžete vzorník zvoleného písma vytisknout. Budete-li chtít tisknout několik písem, označte je v seznamu ve složce Fonts a příkazem Soubor > Tisk zahájíte tisk. Dialogové okno Tisk se otevře jednotlivě pro všechny vybrané fonty a musíte je pro každou ukázku vždy potvrdit klávesou Enter nebo klepnutím na OK.

Výpis obsahu složky Občas se stane, že potřebujete vytisknout, někomu poslat nebo jenom uložit obsah složky nebo seznam složek na disku apod. Samotné Windows vám k tomu příliš mnoho nástrojů neposkytnou a v různých časopisech se můžete setkat s řadou postupů, jak takový výpis připravit. Přitom je vše poměrně jednoduché, je ale nutné se vrátit do doby před Windows. Použijeme příkaz MSDOSu dir pro zobrazení obsahu složky a případně přesměrujeme výstup na potřebné jiné zařízení než je obrazovka. Chcete-li vytisknout obsah složky na tiskárně, otevřete dialog Start > Spustit. Do textového pole napište comand.com /c dir složka > tiskárna. Část složka je plná cesta ke složce, jejíž obsah chcete tisknout, například C:\dokumenty. Parametr tiskárna je název tiskárny, kterou chcete pro výstup použít. V této ukázce se tiskne celý obsah složky C:\dokumenty na síťovou tiskárnu sdílenou jako hp520 umístěnou na počítači filipi v lokální síti. Blíže k problematice tisku cestou MSDOSu viz samostatný tip.

Pokud budete chtít výstup uložit pro další použití do souboru, je řešení rovněž snadné: Stačí použít příkaz MS-DOSu dir a přesměrovat jeho výstup do souboru.

V tomto případě bude příkazem command.com /k dir c:\dokumenty\a*.* > C:\dokumenty\jen_a.txt

vytvořen seznam všech souborů začínajících písmenem a ve složce c:\dokumenty a uložen do souboru C:\dokumenty\jen_a.txt. S tímto textovým souborem můžete následně libovolně pracovat. Poznámka: příkaz MS-DOSu dir (ale nejen tento příkaz) je možné použít s celou řadou parametrů, které upravují jeho chování. Bližší podrobnosti najdete v nápovědě pro MS-DOS – viz samostatný tip v této publikaci.

50

Nejde otevřít soubor nebo se otevře v jiné aplikaci

Toto je vytvořený textový dokument obsahující informace získané výše uvedeným příkazem dir. Poznámka: problém s češtinou je možné řešit nastavením správné kódové stránky pro režim MS-DOS.

Poznámka: použití příkazu command.com a parametrů /c nebo /k se více věnuji u tipů, které se zabývají tiskem v prostředí MS-DOS.

Nejde otevřít soubor nebo se otevře v jiné aplikaci Poměrně častým dotazem uživatelů je: „Dříve se mi tyto soubory otevřely v této aplikaci, dnes se mi spouští něco jiného nebo soubor vůbec nejde otevřít!“ Problém je většinou jednoduchý. Při instalaci aplikací dochází, ať již s vaším souhlasem nebo bez něho, k přidružení určitých typů souborů k dané aplikaci. Ve Windows rozhoduje o typu souboru jednoznačně přípona – *.txt je textový soubor, *.tif je bitmapový obrázek, *.doc je soubor MS Wordu atd. Při instalaci aplikace, např. CorelDRAW, se vytvoří záznam o typech souborů používaných touto aplikací a ty se s danou aplikací sdruží. To následně umožní pouhým poklepáním na soubor spustit sdruženou aplikaci a v ní automaticky otevřít vybraný dokument. Většina aplikací ale dokáže pracovat přímo s celou řadou různých typů souborů, např. MS Word dokáže otevřít soubory typu *.doc, *.txt, *.rtf, *.htm, *.xls, .sam a velké množství dalších. Přirozeným formátem pro MS Word je ale pouze .doc, ostatní jsou buďto obecně použitelné formáty (.txt) nebo formáty jiných aplikací (.sam je formát AmiPro, *.xls patří Excelu apod.). Samozřejmě v řadě případů má aplikace „zájem“ na tom, aby vystrnadila konkurenci a přetáhla použití určitých typů souborů na svoji stranu. Proto se třeba po instalaci grafického programu přestanou otevírat obrázky v souborech s některými příponami v původní aplikaci, a začnou se otevírat v nově nainstalovaném programu. Náprava tohoto stavu je poměrně jednoduchá, ale již při instalaci si všímejte toho, zda se aplikace neptá, s jakými typy přípon se má provést asociace. Pokud však přesto dojde k tomu, že se soubory začnou otevírat v jiné aplikaci, než chcete, postupujte takto: • otevřete okno Tento počítač a vyhledejte některý soubor s příponou, pro kterou chcete změnit přidruženou aplikaci; • klepněte pravým tlačítkem na soubor a z místní nabídky můžete přímo vybrat aplikaci ze seznamu, který se nabízí:

51


V ukázce byl vybrán soubor typu jpg a k jeho otevírání se nabízí celá řada aplikací, které jsou nainstalované na počítači a dokáží soubory tohoto typu zpracovávat. • Tento způsob otevření ve zvolené aplikaci je ale pouze jednorázový, příští otevření poklepáním na soubor se uskuteční opět v přidruženém programu.pro trvalé přidružení typu souboru a vybrané aplikace použijte příkaz Zvolit program dole na konci seznamu aplikací; V tomto dialogovém okně můžete jednak vybrat aplikaci, která se právě nyní použije pro otevření souboru, ale můžete tuto aplikaci nastavit jako trvale sdruženou s aktuálním typem souboru. Abyste toho dosáhli, postačí zaškrtnout políčko K otevření těchto soborů vždy použít tento program.

• Uvedené nastavení je samozřejmě možné tímto způsobem opětovně měnit.

52


Podobným problémem je situace, kdy jste aplikaci, která byla s sdružena s konkrétním typem souborů, odstranili z počítače. Pokud vše proběhlo korektně a použili jste odinstalační proceduru, dotázal se vás systém, zda chcete nyní uvolněnou příponu souboru přidružit k jiné aplikaci. V řadě případů ale odinstalace není takto ošetřena, nebo jste zvolili „jednodušší“, ale drastičtější metody odstranění aplikace z pevného diku počítače. Potom se můžete při pokusu o otevření dokumentu setkat s hlášením typu: Pokud víte, že jste pouze přesunuli aplikaci někam jinam, postačí ji tlačítkem Najít vyhledat. Pokud je aplikace z disku odstraněna, klepněte na Storno.

Dále použijte stejný postup jako při předchozím přidružení typu souboru a aplikace. A poslední případ – může se stát, že poklepete na soubor , jehož typ je pro váš systém Windows zcela neznámý. V takovém případě bude systém chvíli prohledávat svoje záznamy a pokud skutečně nenajde aplikaci, která by byla určena pro vybraný typ souboru, zobrazí se již známé okno: Zde můžete tak, jako v předchozím případě vybrat některou z aplikací nabídnutou v dialogovém okně Otevřít v programu, nebo použít tlačítko Jiný... pro vyhledání jiné aplikace, která v seznamu nemusí být uvedena. Stejně jako v předchozím případě je možné použít políčko K otevření těchto souborů... pro permanentní přidružení aktuálně označeného typu souboru k vybrané aplikaci.

Přípony souborů pro pokročilé Pro komplexní práci s typy souborů použijte příkaz Nástroje > Možnosti složky v okně Tento počítač nebo v okně Průzkumníka. V dialogovém okně Možnosti složky klepněte na ouško karty Typy souborů. Počítejte s tím, že zobrazení této karty může malou chvilku trvat, protože systém prochází svoje záznamy a hledá zaregistrované typy souborů a informace pro ně.

53


Výsledný přehled typů souborů bude obsahoat několik málo až několik desítek typů souborů (přípon). Ke každé položce seznamu se zobrazí stručné informace včetně údaje o přidružené aplikaci (Otevřít v programu).

Pokud jste se rozhodli globálně změnit aplikaci, která se otevře pokud poklepete na soubor s vybranou příponou, použijte tlačítko Změnit. Dostanete se do již známého dialogového okna Otevřít v programu. V tomto okně vyberte aplikaci, kterou chcete implicitně používat pro daný typ souborů. Pokud aplikaci v seznamu nenajdete, použijte pro její vyhledání tlačítko Jiný.

Pokud chcete sdruženou aplikaci ponechat, ale chcete pozměnit některá nastavení, klepněte v dialogovém okně Typy souborů v dialogovém okně Možnosti složky na tlačítko Upřesnit.

54


Dialogové okno Upravit typ souboru vám umožní provádět značné zásahy do vzhledu a chování vybraného typu souboru. Především můžete změnit popisku, která je uvedena v prvním textovém poli.

Tlačítkem Změnit ikonu se dostanete do známého dialogového okna, kterým se zabýváme v tipu Změna vlastností zástupce. Při výběru ikony pamatujte na to, že se jedná o jeden z charakteristických znaků, podle kterého se rychle orientujete. Nevolte proto třeba podobné ikony pro rozdílné typy souborů. Dříve, než postoupíme ke složitějším věcem, všimněte si zaškrtávacího políčka Vždy zobrazovat příponu. Víte, že je možné skrýt známé přípony – Tento počítač > Nástroje > Možnosti složky > Zobrazit > Skrýt příponu známých typů. Ale i při tomto nastavení můžete díky zaškrtnutí uvedeného políčka Vždy zobrazovat příponu ponechat některé důležité přípony zobrazovat. Seznam Akce si zaslouží větší pozornost. Do tohoto seznamu můžete přidávat činnosti, které se po označení souboru objeví jak v položkách nabídky Soubor v okně Tento počítač, tak v místní nabídce zobrazené po pravém klepnutí na soubor. Nejlépe, když si celý postup ukážeme na vymyšleném typu souborů s příponou NOVÝ. Tuto novou příponu jsem vytvořil velmi jednoduše: na kartě Typy souborů v okně Možnosti složky jsem klepl na tlačítko Nový a v následujícím okně jsem zadal označení přípony NOVÝ:

Pokud byste chtěli, aby se převzaly vlastnosti některého existujícího typu souborů, použijte tlačítko upřesnit. My potřebujeme pracovat s „prázdnými“ vlastnostmi, proto klepnu pouze na OK. Nová přípona se zařadí mezi ostatní a můžeme se podívat na její vlastnosti. Na kartě Typy souborů klepněte na tlačítko Upřesnit.

55


Jak vidíte, již jsem stihl změnit ikonu a napsal jsem základní popisku. Potřebujeme ale definovat akce, které by se automaticky nabízely při výběru tohoto typu souborů. Jednou z akcí by mohlo být automatické ukládání těchto souborů do archivní složky C:\Dokumenty\Smazat\archiv.

Postup vytvoření nové akce: • V okně Upravit typ souboru klepněte na tlačítko Nová... V tomto okně zadejte výstižný a krátký název akce (bude se zobrazovat v místní nabídce souboru i v nabídce Soubor). Já jsem v našem příkladu zadal Archivuj. Složitější je práce s příkazem, který se bude provádět při vyvolání této akce. V tomto případě použiji příkaz command.com /c copy %1 c:\dokumenty\smazat\archiv\*.* Poznámka: bohužel nemáme možnost se příliš zabývat příkazy MS-DOSu nebo možnostmi použití pokročilejších technik ve Windows. Uvedený příkaz používá funkci MS-DOS copy, parametr /c říká, že se má okno Příkazový řádek po ukončení akce zavřít, %1 je zástupce názvu vybraného souboru.

• Dialogové okno zavřete tlačítkem OK. Jak vidíte na obrázku, byla nová akce skutečně vytvořena, otázkou je, zda bude vše fungovat podle naší představy.

56


• Zavřete všechna otevřená dialogová okna tlačítky OK a podívejme se do složky, ve které mám připraven i jeden soubor typu NOVÝ (všimněte si zobrazení popisky, kterou jsme doplnili vytvořený typ souboru). Ve vedlejším okně je otevřena archivní složka, do které by se měly soubory přesunout.

• Klepněte pravým tlačítkem na soubor typu NOVÝ, nebo otevřete nabídku Soubor. V obou případech najdete mezi položkami nabídek i nově vytvořenou akci přiřazenou souborům tohoto typu – Archivuj.

• Jak vidíte, soubor byl úspěšně automaticky zkopírován do složky Archiv. Poznámka: pro kopírování tohoto druhu si ukážeme jiný, možná vhodnější postup pomocí složky SendTo.

Pravděpodobně častěji budete chtít použít např. několik aplikací pro otevírání jednoho typu souboru. Může to být např. z důvodu pouze prohlédnutí v některém z jednodušších grafických editorů, nebo spuštění profesionální aplikace pro editaci obrázku apod. Doplníme v tomto smyslu náš nově vytvořený typ souboru: • Vraťme se zpět do dialogového okna Upravit typ souboru. Klepnutím na tlačítko Nová přidáme novou akci a nazveme ji třeba Náhled.

57


Aplikaci, kterou chcete používat pro tuto novou akci, vyhledejte pomocí tlačítka Procházet.

• Pro potřeby náhledu jsem zvolil aplikaci Kodakimg.exe, kterou najdete v adresáři Windows. Aplikace je po výběru zapsána do textového pole Aplikace použitá k provedení akce.

• Uzavřete všechna dialogová okna. Pokud nyní otevřete pravým klepnutím myši místní nabídku pro soubory zvoleného typu, uvidíte zde i nově doplněný příkaz náhled pro vytvořenou akci. Poznámka: připomínám, že si samozřejmě musí odpovídat typy souboru a aplikace. Nemůžete chtít zobrazovat např. soubory *.xls (Excel) v aplikaci, která s těmito soubory neumí pracovat. V tomto případě šlo o ukázku obecného postupu, jak přidat akci k typu souboru.

Nastavte si příkaz Odeslat Použili jste již příkaz Odeslat z místní nabídky souboru v okně Průzkumníka? Pokud ne, vyzkoušejte si následující postup: • klepněte na soubor, nebo na jeden z několika vybraných souborů, pravým tlačítkem myši; • z místní nabídky vyberte příkaz Odeslat; • otevře se vnořená nabídka, která vám umožní vybrat si cíl, kam soubor odeslat. Podívejte se na následující obrázek:

58

Nastavte si příkaz Odeslat

V nabídce je několik standardně nastavených cílů, kam můžete automaticky označený soubor odeslat.

Pokud chcete toto nastavení změnit, použijte tento postup: • otevřete dialog Spustit pomocí Start > Spustit a zadejte sendto do pole Otevřít. Klepněte na OK; • otevře se složka SendTo: V této složce vidíte zástupce standardních cílů odeslání dokumentů.

• ve složce SendTo vytvořte (např. přetažením pravým tlačítkem myši) zástupce dalšího místa, kam chcete často odesílat soubory. V mém případě jsem vytvořil zástupce složky Pavel na síťovém disku: Postup byl jednoduchý: otevřel jsem okno se složkou, kterou jsem chtěl použít jako cíl a přetáhl ji pravým tlačítkem myši do složky SendTo. Po uvolnění tlačítka jsem vybral z místní nabídky příkaz Vytvořit zástupce.

59


• jakmile je zástupce, třeba jiné složky, disku, ale také tiskárny, vytvořen, bude dostupný i v místní nabídce. Vhodné je samozřejmě změnit název ze standardního Zástupce XY např. na Pavel – archiv v mém případě. • Na obrázku vlevo je stav složky SendTo po vytvoření zástupce a pozměněná místní nabídka Odeslat:

Samozřejmě, že místo tohoto postupu otevření složky SendTo, můžete složku otevřít také v okně Průzkumníka apod. Použití Start > Spustit pro otevření některých složek, jejichž cesta je pro systém známá, je

rychlejší, než je hledat v okně Průzkumníka.

Pozor na generování náhledů Pokud pracujete se složkami ve tvaru www stránek, můžete narazit na drobný problém. Při označení souboru s obrázkem v okně Tento počítač se bude automaticky generovat náhledový obrázek, který se poté zobrazí v levé části okna: Jakmile označíte soubor v okně průzkumníka v režimu zobrazování www stránek, pokusí se Windows vygenerovat náhled.

60


V případě, že soubor bude hodně veliký, což bývá obvyklé zejména u obrázků, může generování náhledu trvat velmi dlouho. Pokud v takovém případě budete chtít provést s obrázkem nějakou akci – přejmenování, přemístění, zrušení apod. – může se stát, že obdržíte následující zprávu:

V tomto případě se nemusíte lekat, protože se nejedná o chybu, ale pomalé generování náhledu příliš velkého obrázku. Než se tedy rozhodnete pátrat po závadách na straně aplikací, HW nebo třeba po virech, zkuste chvíli počkat, než Windows dokončí generování náhledu. Pokud často pracujete s tak velkými soubory v okně průzkumníka, je řešení problému jednoduché: použijte příkaz Nástroje > Možnosti složky a na kartě Obecné klepněte na přepínač Používat klasické složky systému Windows.

Zobrazování náhledů obrázků ve složce V jednom z jiných tipů jsme si ukázali možnost nastavení složek do režimu www stránek. To je i cesta, jak zobrazit náhledy obrázků ve složkách. Spusťte Tento počítač a vyberte si složku, kterou chcete upravit tak, aby se zobrazovaly náhledy obrázků. Při otevřené složce použijte příkaz Zobrazit > Vlastní nastavení této složky. Spustí se průvodce nastavením. Na jeho druhé stránce zvolte Vlastní a Zvolit nebo upravit pro tuto složku šablonu HTML.

61


V další obrazovce zvolte šablonu Náhled obrázku a odklepejte zbývající stránky. Výsledné zobrazení bude vypadat takto:

Pokud je možné zobrazit náhled označeného souboru (grafické formáty gif, jpg, tif, bmp...), uvidíte obrázek v levém sloupci okna složky. V případě, že náhled není možné vygenerovat – jde o „ne“grafický soubor, nebo o grafický soubor „neznámého“ typu, zobrazí se pouze zpráva Náhled není dispozici. Výhoda takovéhoto zobrazení není pouze v zobrazení tohoto základního náhledu. Zobrazení můžete přímo v okně složky zvětšovat a zmenšovat, tisknout, otáčet. K těmto činnostem použijte tlačítka u náhledu.

62


Jedno z tlačítek umožní zobrazit i samostatné náhledové okno.

Jinou možnost zobrazení obrázků v této složce vám poskytuje příkaz Zobrazit obrázky jako prezentaci, který najdete v levém sloupci okna složky. Klepněte na podbarvené slovo prezentaci a přepnete se do celoobrazovkového zobrazení, ve kterém můžete spustit prohlížení postupně všech obrázků ve složce:

Toto zobrazení je k dispozici pro Windows Me. Ve Windows 98 máte sice také k dispozici zobrazování složek v režimu www, ale můžete pracovat pouze se standardní šablonou. Abyste dosáhli možností, které jsme si ukázali pro prostředí Windows Me, museli byste si šablonu upravit a doplnit skripty potřebné pro fungování. Nelze pouze zkopírovat soubor Folder.htt z Windows Me.

63


Pokud si chcete chování tohoto režimu zobrazení prohlédnout bez nějakého nastavování, podívejte se do složky Dokumenty \Obrázky. Chování této automaticky vytvořené složky je nastaveno výše uvedeným způsobem. Počítejte také s tím, že pomalejší počítače, na hranici použitelnosti pro Windows, mohou mít časové problémy při generování náhledů.

Zjednodušení zobrazování ve složkách Zdržují vás náhledy a zobrazování různých informací v oknech složek? Vypněte je. • Otevřete Tento počítač. • Příkazem Nástroje > Možnosti složky: Zapněte přepínač Používat klasické složky systému Windows. Bez ohledu na to, zda máte zapnuto individuální zobrazování jednotlivých složek nebo ne, nebude se žádná složka zobrazovat ve stylu www, tj. s informačním sloupcem vlevo.

Pokud byste přece jenom chtěli některé složky zobrazovat ve stylu www a jiné ne, použijte toto nastavení: • Otevřete některou složku, jejíž vzhled chcete upravit. Příkazem Zobrazit > Vlastní nastavení této složky přejděte do průvodce. Pokud budete dotázáni na změnu nastavení do režimu zobrazování obsahu www stránek, odpovězte ano. • V průvodci nastavte podle předchozího tipu Vlastní a Zvolit nebo upravit pro tuto složku šablonu HTML. Přejděte do seznamu dostupných šablon a vyberte šablonu, kterou budete chtít používat pro většinu složek, nejlépe šablonu Klasické (pouze ikony). Ukončete průvodce. Tím jste nastavili požadovaný vzhled pro jednu složku. • V okně průzkumníka použijte příkaz Nástroje > Možnosti složky.

64

Různé nastavení zobrazování složek

• Klepněte na ouško karty Zobrazit a na této kartě potom na tlačítko Jako aktuální složka. • Dále vyhledejte v seznamu Upřesnit nastavení položku Pamatovat nastavení každé složky a zaškrtněte je. Díky uvedenému nastavení bylo zobrazování všech složek nastaveno podle zvolené HTML šablony (v mém případě Klasické (pouze ikony). Nyní můžete jednotlivé složky, které chcete zobrazovat jinak – např. budete chtít zobrazovat náhledy obrázků apod. – upravit postupem podle následujícího tipu.

Různé nastavení zobrazování složek Pokud chcete nastavit různé zobrazování různých složek, použijte tento postup: • Především si nastavte základní, nejčastější způsob zobrazení pro jednu vybranou složku v okně průzkumníka. • Příkazem Nástroje > Možnosti složky > Zobrazit otevřete kartu Zobrazit a na ní klepněte na tlačítko Jako aktuální složka. • Zaškrtněte políčko Pamatovat nastavení zobrazení každé složky a potom OK. • Nyní můžete změnit zobrazování v každé složce individuálně (někde třeba velké ikony, jinde podrobnosti...) příkazem Zobrazit. Poznámka: pokud chcete měnit základní vzhled okna v režimu zobrazování www stránek, musíte použít příkaz Zobrazit > Vlastní nastavení této složky.

Ukryjte sdílené složky a zařízení Potřebujete sdílet některé složky nebo zařízení vašeho počítače na lokální síti, ale současně omezit přístup nepovolaným? Jednou z možností je použít přístupové heslo při definici sdílení:

65


Otevřete okno Sdílení (označte v okně průzkumníka složku, kterou chcete sdílet, a klepněte na ni pravým tlačítkem. Z místní nabídky vyberte Sdílení nebo Vlastnosti > Sdílení.). Na kartě Sdílení označte přepínač Podle hesla a budete moci zadat jak heslo pouze pro čtení (tj. bez možnosti zapisovat) nebo i heslo pro úplný přístup (tj. s možností jak čtení, tak i zápisu).

Jinou, jednoduchou možností je nastavit pro sdílení název zařízení zakončený znakem $, např. KRI-E$ podle předchozího okna. Takto označené sdílené zařízení je při běžném prohlížené sítě neviditelné. Ten, kdo ale zná název zařízení, může se k němu připojit. Následující příkaz ukazuje připojení tiskárny sdílené pod názvem HP520$. Použijete-li pro připojení tiskárny standardního průvodce síťové tiskárny (Start > Nastavení > Tiskárny > Přidat tiskárny > Síťová tiskárna > Procházet) a pokusíte se tiskárnu vyhledat, zjistíte, že žádná tiskárna ke sdílení označena není: Jak vidíte na obrázku, žádné zařízení připojení k počítači Filipi není sdíleno.

66

Hromadné operace se soubory

Pokud ale zadáte v okně průvodce přidáním tiskárny místo stisku tlačítka Procházet správnou cestu k tiskárně, tj. \\filipi\hp520$, bude vše v pořádku:

Jak je vidět na kartě vlastností nově přidané tiskárny, je jako port uvedena „ukrytá“ adresa zakončená znakem $.

Hromadné operace se soubory Pokud nepoužijete některé jiné programy, systém Windows sám o sobě prostřednictvím Průzkumníka umožňuje některé hromadné operace jako kopírování, přesouvání nebo rušení – ale v rámci jedné složky. Pokud budete chtít pracovat se soubory, které mají nějaké společné vlastnosti (typ, datum vytvoření, část názvu...) použijte příkaz Start > Hledat > Soubory či složky.

67


Okno pro hledání souborů a složek je poměrně komplexní. Můžete zadat jednak hledání podle názvu, podle textu, který je obsažen v souborech, lze zadat oblast hledání (tj. na kterých discích se má hledat), ale i další možnosti, jako je datum vytvoření, velikost souborů, hledání podle typu souboru... Nejlepší výsledky získáte pomocí kombinovaných parametrů pro hledání, např. podle jména a data vytvoření apod. Nejdéle trvá vyhledávání podle textu uloženého v souborech, kdy se musí procházet vlastní obsah souboru. Se seznamem vyhledaných souborů můžete nyní pracovat stejně jako třeba v okně Tento počítač: můžete soubory z tohoto místa otevírat, mazat, kopírovat, přejmenovávat... Pro usnadnění práce si otevřete ještě jedno okno Tento počítač, vyhledejte složku, kam soubory kopírovat, a přetáhněte je z okna Výsledku hledání na nové místo. Pokud při přetažení podržíte klávesu: • Ctrl – budou se soubory na zadané místo vždy kopírovat.; • Alt – vytvoří se na zadaném místě zástupce (odkaz) vybraných souborů; • Shift – soubory se vždy přemístí (z původního umístění budou odstraněny.

68

Zástupné znaky při hledání

Pro odeslání vybraných souborů z výsledků hledání poštou klepněte na některý z podbarvených (vybraných) souborů pravým tlačítkem myši a zvolte příkaz Odeslat > Příjemce pošty. Soubory se přidají k poštovní zprávě jako příloha, viz vedlejší obrázek.

Zástupné znaky při hledání Při zadání parametrů hledání můžete použít v poli Vyhledat soubory a složky s názvem i tzv. zástupné znaky * a ?. Znak * nahrazuje skupinu libovolných znaků (žádný nebo jeden nebo více libovolných znaků) a znak ? nahrazuje libovolný jeden znak (musí být). Podívejte se do následující tabulky, která ukazuje vyhledané a nevyhledané soubory pro různě zadané hodnoty vyhledávání: Název souboru

Bylo vyhledáno při podmínce pro hledání pom

*pom

*pom.*

?pom*.*

??pom*.??t

nápomocný.txt

ano

ne

ano

ne

ano

nepomuk.obr

ano

ne

ano

ne

ne

pom

ne

ne

ne

ne

ne

pomoc._tt

ano

ne

ano

ne

ne

pom

ano

ano

ano

ne

ne

pomalý

ano

ne

ano

ne

ne

pomocný.txt

ano

ne

ano

ne

ne

toto je pouze pomocný text.rtf

ano

ne

ano

ne

ne

Zpřesněné vyhledávání Vedle použití zástupných znaků * a ? (viz samostatný tip) máte možnost zpřesnit hledání souborů a složek pomocí dalších kritérií:

69


Zaškrtněte čtvereček Datum a můžete definovat časové období, ve kterým byly soubory byly soubory změněny, vytvořeny nebo otevřeny. Položka Typ vám umožní vybrat některý z definovaných typů souborů. Zaškrtněte čtvereček a ze seznamu vyberte potřebný typ souboru. Jednou z položek je i typ Složka, pomocí kterého můžete vybírat pouze samostatné složky a ne soubory. Výběr podle velikosti vám umožní najít např. extrémně velké soubory, nebo také velmi malé pomocí podmínek Nejméně a Nejvíce. Poslední položka – Upřesnit možnosti – nastavuje pro prohledávání i podsložky pod zadaným místem prohledávání.

Poslední možnost – Rozlišovat malá a velká písmena – používejte s rozmyslem, protože i když zadáte např. při ukládání souborů některá písmena jako velká, nemusí je aplikace takto uložit. Bezpečnější je používat vyhledávání bez rozlišení velikosti znaků a teprve následně si vybrat příslušnou položku ze seznamu vyhledaných.

Uložte si podmínky hledání Pokud jste sestavili podmínku pro hledání, kterou budete chtít častěji používat, uložte si dané nastavení. Postup je jednoduchý: • definujte postupně jednotlivé potřebné parametry pro vyhledávání; • spusťte hledání tlačítkem Hledat; • příkazem Soubor > Uložit hledání nyní můžete uložit nastavené parametry hledání. Soubory pro uložení hledání mají příponu fnd.

70

Sledujte a ošetřujte vlastní systém

Uložit si hledání můžete pouze v případě, že hledání úspěšně proběhlo. Nemůžete uložit nastavení, pokud jste hledání ještě nespustili, ani v případě, že nebylo nic vyhledáno. Pokud budete chtít následně toto hledání opakovaně použít, nemáte bohužel možnost obdobným příkazem uložené hledání otevřít. Je třeba vědět, pod jakým názvem a kam jste si hledání uložili. Nejjednodušší bude vyhledat uložená hledání pomocí vyhledání souborů typu Uložené výsledky hledání nebo přímo zadáním přípony souboru *.fnd. Z vyhledaných souborů vyberte ten potřebný a poklepejte na něj přímo v okně Výsledky hledání. Pozor – tímto způsobem uložíte nastavené parametry hledání, ne vlastní výsledky hledání. Pokud budete chtít uložit vyhledané soubory (na jiné místo, odeslat poštou atd.), podívejte se do předchozího tipu.

Sledujte a ošetřujte vlastní systém Windows vám nabízí řadu nástrojů, pomocí kterých můžete sledovat váš počítač, diagnostikovat a řešit problémy. Nabídku programů najdete pod tlačítkem Start > Programy > Příslušenství > Systémové nástroje, jak ukazuje obrázek vedle. Pokud některé nástroje na vašem systému nevidíte, doinstalujte je. Obráceně, pokud jste připojeni na síti, můžete vidět další nástroje: O programech pro defragmentaci, ScanDisk, obnovení systému a systémových informacích jsem se zmínil v samostatných tipech. Aplikace Mapa znaků vám umožní prohlédnout si jednotlivá písma nainstalovaná na počítači, případně pomocí schránky kopírovat znaky, které nejsou na klávesnici. Na některé z ostatních nástrojů se velmi krátce podíváme v následujících tipech.

Údržba systému Windows je systém, který se silně „zanáší“. Každá aplikace, kterou nainstalujete, odkládá nejrůznější data, vytváří dočasné soubory, které po sobě neuklízí, při pádu sytému zůstávají na disku různé zbytky dat... Jednou za čas je vhodné použít program Vyčištění disku (Start > Programy > Příslušenství > Systémové nástroje > Vyčištění disku) a podívat se, co by bylo možné odstranit. Po spuštění programu se nejprve zobrazí okno, ve kterém můžete nastavit jednotku pevného disku, která bude prohlédnuta: Ze seznamu Jednotky vyberte disk a klepněte na OK.

Nenechejte se odradit, zvláště na pomalejším počítači, chvilkou, kterou potřebuje program, aby prošel disk a zjistil, co vše lze odstranit.

71


Program Vyčištění disku vás informuje o nalezených dočasných souborech ve standardních odkládacích složkách, které by bylo možné odstranit. Zaškrtněte políčka u položek, které chcete vymazat nebo obráceně můžete zatržení odstranit tam, kde chcete obsah zachovat. Pokud si nejste jisti, můžete označit položku a klepnout na tlačítko Zobrazit soubory a provést selektivní vyčištění jednotlivých souborů. Na obrázku vidíte, že ve složce Dočasné soubory a Temporary Internet Files je celkem více než 300 MB, většinou neužitečných, dat. Pozor ale na to, že po smazání např. složky Temporary Internet Files bude o něco pomaleji nabíhat přístup na často navštěvované stránky.

Klepnete-li na kartu Další možnosti, dostanete se k přehlednému oknu, ve kterém lze odstranit nepotřebné součásti Windows nebo jiné programy. Poslední možností uvedenou v tomto okně je omezit prostor, který je k dispozici pro ukládání informací o systému pro potřebu obnovení.

Tento systém pro uvolnění prostoru na disku není zdaleka dokonalý, ale jisté možnosti získání volného místa poskytuje. Na trhu jsou různé programy, které dokáží např. zjistit duplicitní soubory a jiné místo zabí-

72

Průvodce údržbou systému

rající soubory a dovolí je odstranit. Navštivte opět některou ze stahovacích stránek a podívejte se, zda zde nenaleznete nějaký vhodný (a levný) prográmek.

Průvodce údržbou systému Abyste nemuseli myslet na provádění základní údržby, máte k dispozici Průvodce údržbou systému. Příkazem Start > Programy > Příslušenství > Systémové nástroje > Průvodce údržbou systému spustíte průvodce, který vám pomůže naplánovat automatické spouštění základních aplikací, které zajistí nejnutnější údržbu vašeho systému. V prvním okně průvodce se rozhodněte, zda necháte nastavení režimu údržby na systému, nebo zda ho nastavíte sami. Nemusíte mít žádné obavy, nastavení, která se provádějí jsou jednoduchá. V dalším textu vycházím z vlastního nastavení.

Zde zvolte, kdy chcete provádět automatickou údržbu. V okně je sice upozornění, ale pro jistotu ještě jednou: pokud zvolíte jakýkoliv čas, je nutné zajistit, aby počítač byl v té době zapnut. Vypnutý počítač se sám nespustí.

V dalším okně, do kterého přejdete tlačítkem Další, máte možnost vypustit některý z programů. které se zavádějí při stratu Windows ze skupiny Po spuštění.

73


Defragmentaci jsme věnovali dostatek prostoru, proto jenom krátce: v tomto okně můžete tlačítkem Změnit plán nastavit velmi podrobně, kdy se má defragmentace spouštět. Tlačítko Nastavení dovoluje vybrat disk, který má být defragmentován a také zda má být provedena optimalizace pomocí změny v zařazení souborů. Poznamenávám, že tato volba může znamenat značné prodloužení času defragmentace.

Tlačítkem Další se dostanete do okna, ve kterém se provede obdobné nastavení pro kontrolu chyb na disku pro program ScanDisk. Tlačítkem Změnit plán můžete nastavit datum a čas kontroly. Tlačítkem Nastavení se dostanete k nastavení podrobností pro provádění kontroly. Pokud to není z nějakého důvodu nutné, nikdy nepoužívejte při plánované úloze kontrolu povrchu. V případě, že se vám nezdá být něco v pořádku, spusťte ScanDisk samostatně se zadanou kontrolou povrchu a počítejte s dlouhou dobou běhu v tomto režimu práce. Tlačítkem Upřesnit se dostanete do okna, ve kterém můžete nastavit parametry práce tohoto programu. Doporučuji nastavit jednotlivé hodnoty podle obrázku: Protokol byste měli vytvářet, abyste si mohli prohlédnout výsledek práce ScanDisku.

74

Sledování systému

Protokol je uložen v souboru ScanDisk.log v kořenovém adresáři disku C:. Prohlédnout si ho můžete např. aplikací Zápisník. Překřížené soubory a ztracené fragmenty se vám stejně asi nepodaří zachránit a nemá většinou cenu je zachovávat. Kontrola duplicitních názvů, může znamenat velké zdržení práce. Upozornění před opravou chyb po chybném vypnutí je zbytečné stejně jako kontrola délky názvů souborů přes 66 znaků, které překračují možnosti MS-DOS. Tyto názvy sice mohou být na překážku třeba při vypalování některými vypalovacími programy, ale ty vám většinou dovolí interaktivně upravit název při přípravě k pálení CD-R. Následující okno umožňuje plánovat odstraňování nepotřebných souborů. Tlačítkem Nastavení spustíte vlastně aplikaci Vyčištění disku, kterou jsme si stručně již uvedli. Tlačítkem Změnit plán nastavíte okamžiky spouštění aplikace.

Tím je nastavení v podstatě hotovo a na poslední obrazovce tohoto průvodce vidíte celkové nastavení včetně dat, kdy jste kterou úlohu naplánovali. Pokud zatrhnete políčko Po klepnutí na tlačítko... bude po ukončení průvodce celá skupina zadaných úloh provedena.

Na závěr ještě jednou připomenutí: počítač musí být zapnut, aby mohl zadané úlohy v naplánovaném čase provést.

Sledování systému Zajímá vás, co právě váš počítač dělá? Jak je vytížen? Jak využívá mezipaměť? Spusťte si aplikaci Sledování systému (Start > Programy > Příslušenství > Systémové nástroje > Sledování systému). V nabídce Úpravy vyberte příkaz Přidat položku a tím se přepnete do dialogového okna, ve kterém si můžete vybrat údaj, který chcete sledovat.

75


V levé části zvolte kategorii a vpravo vyberte položku, jejíž časový průběh vás při práci bude zajímat. Pokud potřebujete stručné vysvětlení označeného pojmu, klepněte na tlačítko Vysvětlit.

Takto může např. vypadat náběh využití procesoru při práci v Photoshopu, všimněte si i vysoké hodnoty využití odkládací paměti při práci s velkou grafikou. Toto zobrazení vám může pomoci odhalit největší „žrouty“ času procesoru, paměti apod. mezi aplikacemi, které spouštíte. Znáte-li požadavky aplikace na zdroje systému, můžete lépe provést jejich vyladění, např. přesměrováním odkládacího adresáře na jiný disk apod.

76

Změřte si stav využití prostředků

Vedle grafického zobrazení máte možnost zapnout i protokolování a zaznamenávat data pro vybrané položky do textového souboru. Z něj je potom možné data načíst např. do Excelu a zobrazit je ve formě tabulky nebo grafu. Takto např. vypadají data z protokolového souboru načtená do tabulky Excelu:

Poznámka: při načtení souboru jako textového, lze v Excelu zadat oddělovače jednotlivých položek – čárky – a tím se data automaticky načtou ve formě tabulky.

Změřte si stav využití prostředků Podobně jako aplikace pro sledování systému můžete použít i jednodušší verzi Měřič prostředků. Pro spuštění použijte příkaz Start > Programy > Příslušenství > Systémové nástroje > Měřič prostředků. V tomto okně můžete sledovat měnící se procento volných prostředků, kterými v danou chvíli disponuje váš systém. Můžete tak odhalit, která aplikace má nejvyšší nároky na systém a optimalizovat následně její běh, případně upravit podmínky, za jakých ji budete spouštět.

77


Rychlá úprava nabídky Start Podaří-li se vám zahltit nabídku ukrytou pod tlačítkem Start velkým množstvím položek, můžete se rozhodnout pro dva postupy: • buďto položky přeuspořádáte, • nebo některé odstraníte. V obou případech je univerzálním postupem použití složky C:\Windows\Nabídka Start. Pokud pracujete pod Windows 95 nemáte totiž k dispozici přímo interaktivní práci s položkami nabídky Start. Pozor: pokud budete chtít použít vědomosti načerpané z této publikace a zkusíte otevřít uvedenou složku příkazem Start > Spustit se zadáním Start nebo nabídka Start, nebudete úspěšní. Samotné start bude považováno za aplikaci a pokud bude nalezena, bude spuštěna. Ve druhém případě je sice zadáno správné označení složky, ale tento zápis bude považován za pokyn sputit aplikaci nabídka s parametem Start Správné zadání příkazu do pole Otevřít v dialogu Spustit tedy bude “nabídka Start“ s použitím uvozovek. Stačí ale použít pravé klepnutí na tlačítko Start a vybrat Otevřít.

Vhodné je v otevřeném okně složky nabídka Start použít zobrazení stromu složek, abyste se lépe zorientovali: V tomto zobrazení můžete odstraňovat nebo přidávat zástupce aplikací, doplňovat další vnořené složky apod. dle vlastního přání. Vámi provedené úpravy se bezprostředně projeví v nabídce Start.

Všimněte si, že některé položky nabídky Start v této složce nejsou ( Spustit, Nastavení apod.). Tyto položky si ošetřuje sám systém a bez zásahu do registru je nelze odebrat nebo upravit. Ve Windows Me/98 máte možnost přímo pracovat s položkami v nabídce Start bez otevření složky nabídka Start. Otevřete nabídku Start a potom stačí klepnout pravým tlačítkem na libovolnou položku a zobrazí se individuální místní nabídka s příkazy. Pokud se vám místní nabídka nezobrazila, pokoušíte se manipulovat s některou z položek nabídky Start, se kterou má výhradní právo zacházet pouze systém. Nejčastěji použijete v místní nabídce položku Odstranit, pomocí které odstraníte zástupce z daného místa. Pozor ale na jednu věc: pokud upravujete nabídku Start sami, můžete místo zástupce umístit mezi položky skutečný soubor (dokument, aplikaci nebo složku). V takovém případě příkazem Odstranit zlikvidujete skutečný soubor! Pokud si nejste jisti, otevřete si raději okno Vlastnosti, kde jasně uvidíte, zda jde o zástupce nebo skutečný soubor.

78

95 OBSAH

Recommend Documents