7. ročník dějěpisně soutěžě
Šumná Ostrava „Ostrava – Evropské město sportu 2014“
Wichterlovo gymnázium Ostrava-Poruba, Čs. exilu 669 za podpory
Název soutěže je užit s vědomím Radovana Lipuse a Davida Vávry
Slovo úvodem Vážení příznivci historie, v rukou držíte almanach 7. ročníku dějepisné soutěže, kterou připravuje Wichterlovo gymnázium s podporou statutárního města Ostravy. V letošním roce, ve kterém si připomínáme stoleté výročí počátku 1. světové války, jsme se dlouze zamýšleli, na jaké téma se tentokrát zaměříme. Původně jsme ho chtěli věnovat prvnímu roku Velké války, ale nakonec jsme dali přednost sportovním kolbištím před válečnými zákopy. Od dějin převážně politických se tedy po šesti letech vydáváme do oblasti zatím jen málo probádané, a tou jsou dějiny sportu v našem regionu. Důvod je zřejmý: Ostrava získala titul Evropské město sportu 2014 a my bychom chtěli přispět k jeho propagaci v moravskoslezské metropoli. Jsme rádi, že soutěž zaujala na 140 žáků a studentů, kteří se zapojili do korespondenčního kola Naše poděkování patří Archivu města Ostravy a Ostravskému muzeu, jmenovitě ředitelkám PhDr. Blaženě Przybylové, RNDr. Jiřině Kábrtové, dále pak archivářům Mgr. Jozefu Šerkovi a PhDr. Radoslavu Daňkovi. Byly to právě studie ostravských archivářů a výstava muzeologů, které nás inspirovaly při tvorbě letošních otázek. Děkujeme také kolegům z občanského sdružení PANT za neocenitelnou pomoc při propagaci soutěže. Co v letošním almanachu najdete:
Zadání otázek korespondenčního kola 7. ročníku Šumné Ostravy spolu se správným řešením. Zadání finálových otázek 6. ročníku Šumné Ostravy spolu se správným řešením. Seznamy účastníků korespondenčního kola 7. ročníku Šumné Ostravy a přehled finalistů minulého ročníku. Přílohu s názvem „Po šichtě za sportem“, do které jsme zařadili nejzajímavější příspěvky tzv. „orální historie“.
Za realizační tým Šumné Ostravy Mgr. Pavel Měrka
Zadání otázek korespondenčního kola 7. ročníku Šumné Ostravy
1. Branky, body, Ostrava Pátrání po historii sportu na Ostravsku zahájíme návštěvou Ostravského muzea, které v letošním roce připravilo pro všechny ostravské patrioty i milovníky sportu jedinečnou výstavu s názvem Branky, body, Ostrava. Je to první pokus o souhrnné zmapování skoro dvousetleté historie sportu v našem region, a tak jsme zvědavi. Dvoučlenný badatelský tým Wichterlova gymnázia ve složení Pavel Měrka a Petr Nezdařil je v budově Staré radnice již očekáván. Ředitelka muzea, paní Jiřina Kábrtová, nás expozicí osobně provede a prozradí, kolik těžkostí a osobního přesvědčování musela vynaložit, aby slavní ostravští sportovci zapůjčili své trofeje pro výstavu. Ale podařilo se a my si pomalu vytváříme celkovou představu o historii sportování v našem městě. Některé důležité mezníky sportu jsme sestavili do přehledné tabulky. Vaším úkolem bude doplnit neúplnou dataci v levém sloupci a do prostředního sloupce chybějící jméno nebo pojem. Abychom vám úlohu ulehčili, k některým hůře dohledatelným jménům jsme přidali nápovědu v podobě iniciál.
Rok
Jméno - pojem
1_41
……….……….
189_
……………….
189_
……………….
192_
x
192_
……………….
193_
……………….
194_
L. S. ……………….
194_
E. Z. ……………….
195_
V. B. ……………….
Sportovní úspěch Vznik patrně nejstarší sportovní organizace v Ostravě. Do prostředního sloupce napište název sportovní disciplíny, kterou Měšťanský spolek v Moravské Ostravě provozoval. V Moravské Ostravě vzniká iniciativou E. Palkovského první jednota tělocvičné organizace, která má vést český národ k zdatnosti, ukázněnosti a posílení národního sebevědomí. Jeden ze zakladatelů (1832-1884) má v Ostravě svou bustu. Jeho jméno napište do druhého sloupce. Na Ostravsku vzniká první český sportovní spolek – je založen v Přívoze v restauraci U Dlouhých. Hospoda, stejně jako spolek, funguje dodnes. Do druhého sloupce napište název tohoto klubu. (Nápověda: má pěkné webové stránky, na kterých se dočtete spoustu zajímavostí o historii klubu. V tomto roce vzniká jeden, později velmi známý fotbalový klub. Jeho historii se budeme věnovat v samostatné otázce. Zrod hokejového klubu HC Vítkovice. Do prostředního sloupce doplňte jeho původní název. Hokej ovšem ve 20. letech provozují i další kluby: SKMO (Sportovní klub Moravská Ostrava), SK Slovan. Ostravskému publiku se představuje nejlepší hokejový tým planety. Zápas kanadských Sascaton Quakers s ostravským Slovanem končí drtivou porážkou domácích. Odhadněte (s přesností dvou gólů) jakou "nakládačku“ si odnesli od Kanaďanů ostravští hokejisté. Olympijské hry v Londýně – sportovní gymnasta a ostravský rodák získává bronzovou medaili za přeskok. Jeho plné jméno napište do prostředního sloupce. 22. 10. tohoto roku se diváci na vítkovickém stadionu již podruhé stávají svědky světového rekordu. Legendární český závodník v běhu na 10 000 metrů doběhne v čase 29:21,2 min. Ve finálovém utkání s Chomutovem si hokejisté Vítkovic vítězstvím 8:1 zajistili svůj první mistrovský titul. V sestavě mistra byla i legenda českého hokeje (ale i fotbalu). Spoluhráči mu přezdívali „Lupínek“ a ve vítkovickém manšaftu se zhostil role hrajícího trenéra. Jeho jméno doplňte do 2. sloupce. (Odpověď najdete na stránkách hokejového klubu HC Vítkovice)
196_
J. M. ……………….
197_
F. Č. ……………….
198_
T. K. ………………. H. Z.
199_ 200_ 2004
………………. ………………. V. Š. ……………….. F. K.
200_
……………….
Vítkovický hokejový brankář zvolen sportovcem roku. V tomto roce jako brankář národního týmu dopomohl Československu ke stříbrným medailím na MS v Ženevě. Českoslovenští hokejisté pod vedením trenérské dvojice Jána Staršího a Karla Guta získávají na MS v polských Katowicích zlaté medaile. Ve finálovém zápase remizovali se Sověty 3:3. K úspěchu naší reprezentace přispěla i legenda vítkovického hokeje, F. Č. MS v atletice, Helsinky: ostravská rodačka T. K. bere dvě stříbrné medaile (štafeta 4 x 400m a závodě na 400 m), její vítkovická kolegyně se v jiné disciplíně stává mistryní světa. Tu připomeneme v jiné otázce. V tomto roce byl muž kryjící se pod iniciálami H. Z. zvolen českým vzpěračem století. Tento ostravský rodák (*1931) triumfoval v roce 1964 na OH v Tokiu: zlatá olympijská medaile, dva světové rekordy ve váhové kategorii do 72 kg. Davis Cup poprvé v Ostravě – Česká republika zvítězila 4:1. Jméno poražené země napište do prostředního sloupce. MS v ledním hokeji, zápasy základní a osmifinálové části se hrají v ČEZ Aréně. Ostravským divákům se 24. dubna tohoto roku představili Finové, kteří porazili Američany 4:2. Domácí barvy v tomto utkání hájil český rozhodčí. Jeho jméno napište do prostředního sloupce. V tomto roce na Bazalech vrcholí fotbalová euforie. Parta kolem Látala, Heinze, Bolfa, Slončíka, Laštůvky, Pospěcha, Matušoviče vybojovala již počtvrté v dějinách Baníku mistrovský titul. Do prostředního sloupce napište jméno trenéra, který tehdy Baník vedl.
2. Unikátní medaile a jeden autogram Na výstavě v Ostravském muzeu nás zaujaly informační tabule mapující historii jednotlivých sportovních oddílů, připomenuty jsou i výrazné úspěchy jednotlivců. Zastavujeme se u několika exponátů. Proč nás zaujaly, to pochopíte při řešení následujících otázek. První exponát jsme našli hned nad schodištěm: svůj podpis zde zanechal slavný sportovec, který výstavu osobně navštívil. Podle slov ředitelky Ostravského muzea se mu líbila. Jeho autogram jsme úmyslně poupravili. Vodítkem vám může být skutečnost, že neznámý borec svůj podpis doplnil svým (stále ještě platným) světovým rekordem.
Jak se sportovec jmenuje příjmením? ………………………… Jaká je přesná hodnota jím ustanoveného rekordu? …………………………. Ve kterém roce tento rekord padl? ………………………….
Tato zlatá medaile patří krmelínskému rodákovi, který ji vybojoval v řecko-římském zápase v kategorii do 72 kilogramů. Ve kterém městě a v kterém roce se olympiáda konala? …………………………… Z jakého kovu je medaile? ……………………………. Kdo ji vybojoval? …………………………….. Tato olympiáda vstoupila do historie především obrovskou tragédií, která se odehrála v olympijské vesnici. O co se jednalo? ……………………………. ……………………………. ……………………………. Zastavme se u další zlaté olympijská medaile. Tyto olympijské hry jednou vejdou i do středoškolských učebnic dějepisu. Ale nepředbíhejme. Vyčtěte z ražby rok a místo konání OH: …………………………….. …………………………….. Zlatou medaili v tomto roce obdrželi českoslovenští reprezentanti jednoho kolektivního sportu. Jakého? ……………………………… Na této zlaté medaili se podíleli i ostravští sportovci. Připomeňme si Libora Radimce nebo Vernera Ličku. Na stejné olympiádě ovšem zazářil jeden ostravský gymnasta – bronz v sestavě na kruzích. Jak se jmenoval? ……………………………… Do olympiády vstoupila politika: neúčastnila se jedna sportovní velmoc. O jaký stát se jednalo? ………………………………. Z jakého důvodu tento stát olympiádu bojkotoval? ………………………………... Následující medaile je z roku 1983 a vítkovická odchovankyně ji obdržela za svůj výkon ve vrhu koulí.
Zajisté se vám vybaví, o kterou sportovkyni jde. ………………………………… Z jakého kovu je medaile? ………………………………… Jakého výkonu sportovkyně ve finských Helsinkách dosáhla? ………………………………….
X
V roce 1984 se olympijské hry přesunuly do USA. Ve vitrínách Ostravského muzea jsme však medaile ostravských sportovců z tohoto sportovního klání hledali marně. Do sportu opět vstoupila politika.
1984 Summer Olympics
Ve kterém americkém městě se hry konaly? ……………………………….. Proč ostravští sportovci nedovezli z této olympiády jedinou medaili? ………………………………… …………………………………
Mnozí pamětníci si při pohledu na tento zlatý skvost ještě po letech vybaví emotivní komentář Roberta Záruby: „Otevíráme zlatou bránu olympijského turnaje. Přepište dějiny hokeje!“
Prohlédněte si pozorně medaili a zjistěte, v kterém roce městě a roce slova zazněla. ……………………………………… Na tomto triumfu se podíleli i dva vítkovičtí hokejisté. Medaili, kterou si prohlížíte, musel zapůjčit jeden z nich. O koho se jedná? ………………………………… …………………………………
3. Svatostánky ostravského sportu Poděkujme ředitelce Ostravského muzea za pěknou výstavu a vydejme se na malou šumnou procházku Ostravou. Budou nás zajímat místa, která se v průběhu více než jednoho století stala dějištěm mnoha významných sportovních akcí. Mnohé z těchto svatostánků již dávno nestojí, a tak musíme zapátrat v archivech a dohledat dobové fotografie. Vaším úkolem bude doplnit do tabulky chybějící údaje.
Mnozí „Ostravaci“ s nostalgií vzpomínají na „Kotasak“, zimní stadión, který nesl jméno podle ostravského primátora …………. Kotase. Nalézal se v blízkosti dnešní železniční zastávky Ostrava…………. Tento v pořadí pátý stadion (v republice) s umělou ledovou plochou byl slavnostně otevřen 28. října roku ………… a později, přesně v roce ……., byl zastřešen. Stadion se stal domovským stánkem hokejového klubu HC Vítkovice, které v něm také získaly v roce ……… poslední ligový titul. Poslední zápas se na „Kotasaku“ uskutečnil v roce …….., V roce ………… byl stadion zbořen.
Na počátku 50. let minulého století rostoucí Ostrava naléhavě potřebovala velké veřejné sportoviště. V blízkosti tehdejší Gottwaldovy třídy, která se dnes jmenuje ………., se začal rodit stadion pro 60 000 diváků, který později dostal název Stadion ………... Slavnostně byl otevřen 1. krajskou spartakiádou v roce ………. . Nekvalitně postavený stadion svému účelu nikdy plně nesloužil a postupně chátral. Nedostatečně provedená meliorace, tribuny z nasypané haldoviny i finanční nesrovnalosti při stavbě tohoto stadionu v 60. letech vedly k hledání viníka. Obětním beránkem se stal ostravský stavitel Rudolf …………., který byl odsouzen k nepodmíněnému trestu v délce osmi let. Osud zpustlého stadionu byl dovršen po roce 1989 – na jeho místě dnes stojí nákupní centrum …………. . ………… sokolovna, která se nachází na ulici …………., byla postavena podle projektu Leopolda ……….. a slavnostně otevřena v roce 1932. Jméno nese po slavném sokolském funkcionáři ……. …………., který stál v čele sokolské župy Moravskoslezské a za Velké války stanul v čele československého dobrovolnického sboru v ……… . Padl v posledním roce války, v den svých 42. narozenin, na řece …………. . Dnešní název tohoto objektu zní Bonver Aréna, ale „Ostravaci“ ji nazývají postaru jako halu ……… . Zajímavá oblouková dřevěná střecha sportovní haly je z roku ……… . Slavnostně otevřena byla dne ………. tohoto roku. Ve stejný den, shodou okolností, zemřela vdova po prezidentovi, který v roce 1948 dovedl Československo ke komunistickému převratu. Jmenovala se ………. ………………. Tato hala se stala dějištěm významných sportovních utkání – mimo jiné i boxerských klání – memoriálu ……… ……………... Tato hala slouží dodnes, je stánkem ostravských extraligových ……………….. . ČEZ aréna (dříve ……….. …………. a sportu) je multifunkční stavba v duchu pozdního ………………. stylu výrazně se zvedající nad úroveň okolního terénu. Autorem projektu je Vladimír ………….. .. Hlavní nosné prvky tvoří ………. železobetonové věže, na nichž jsou uloženy dva příhradové nosníky o rozpětí …… metrů. Kapacita arény dnes činí ……….. míst. Hala byla dokončena v roce ……….. . Od té doby se hala stala dějištěm mnoha sportovních akcí: v roce 1987 v ní proběhlo MS ve vzpírání, v roce 2015 se v ní již podruhé uskuteční některá utkání MS v …………. ………………. .
Městský stadion v Ostravě-Vítkovicích byl postaven v letech ………………. podle projektu Jaroslava Kincla, Lva Krči a …….. ……….. . Funkcionalisticky řešený areál o celkové kapacitě 24 000 diváků je spojen především s mítinkem ……………. …………., jejíž první ročník se uskutečnil v roce ……… .. V současné době probíhá druhá fáze …………. . stadionu, který bude mít 15 000 míst. Stadion by měl od sezony 2015/2016 využívat i fotbalový ……….. …………….
4. „Kdo vyhraje dneska?“ No přece: „SK Slezská. SK Slezská. SK Slezská, do toho.“ Jistě ten slavný baníkovský chorál znáte. Pravděpodobně vás ale nikdy nenapadlo, že jeho slova uchovávají poselství z dávných dob. A protože se modrobílým v současné době moc nedaří, máme vzácnou příležitost prozkoumat slavné mezníky více než devadesátileté historie FC Baník. Zavítejte na internetové stránky klubu (www.fcb.cz), najdete v nich spoustu informací použitelných pro řešení následujících otázek.
A. Jaké bylo původní jméno klubu FC Baník Ostrava? …………………………………... B. Ve kterém roce byl klub založen? ……………………………………... C. S kým sehrál „Baník“ první zápas? ……………………………………… D. První utkání musel „Baník“ hrát na cizích hřištích, vlastní neměl. To se mělo změnit v roce 1925, kdy si klub pořídil svou vlastní plochu. Od té doby se Baníkovci ještě dvakrát stěhovali, ale jejich hřiště bylo vždy na pravém břehu Ostravice, tedy na Slezské. Před sebou máte čtyři mapy, na kterých jsou hřiště vyznačena číslem. Jak se nazývala (nebo nazývají) hřiště označená čísly 1, 2, 3, 4? …………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………
E. Jedno z hřišť se do našich mapek vloudilo nedopatřením. Nebylo totiž pro Baník nikdy domovskou scénou. Které hřiště to je? ………………………………………………………… F. Teď, když jsme si snad v mapkách udělali pořádek, můžeme tři hrací plochy seřadit v chronologickém pořadí tak, jak na nich Baník hrál v průběhu devadesáti let. Nezapomeňte, že řada může být tvořena pouze třemi čísly. ………………………………………………………….. G. Jarek Nohavica, velký baníkovský fanoušek a náš absolvent, v písni „Mám jizvu na rtu“ zpívá: „Chtěl bych vidět Baník, jak poráží Barcelonu.“ Barcelona na Bazalech nikdy nehrála, ale zabrousíme-li do fotbalové historie, zjistíme, že jeden slavný evropský fotbalový klub se baníkovským fanouškům přece jen představil. Bylo to konkrétně 20. října 1976. O jaký fotbalový klub se jednalo? ………………………………………………. H. Jak zápas dopadl? ………………………………………………. I. Kdo za domácí hráče skóroval? ………………………………………………. J. Nejslavnější léta Baníku, to jsou roky 1980 a 1981, kdy klub dvakrát za sebou slavil vítězství v nejvyšší československé fotbalové soutěži. K nejvyšším metám pozvedl Baník legendární trenér, rodák z nedalekého Dolního Benešova. Jak se jmenoval? ………………………………………………. K. V jakém sportu se angažuje bratr tohoto fotbalového trenéra? ………………………………………………. L. V poslední otázce, kterou věnujeme Baníku, se ještě vrátíme do přelomového roku, kdy klub ukončil své putování nižšími soutěžemi (III., II. I. třída, divize) a postoupil tak konečně do I. ligy. Na fotografii poskytnutou s laskavým svolením Archivu města Ostravy je datum tohoto historického okamžiku překryto otazníkem. V kterém roce to bylo? …………………………………………………..
5. „Silou lví, vzletem sokolím“ Není snad Čech, který by neznal jméno organizace Sokol. Vždyť šlo o první českou tělocvičnou organizaci v rakouském mocnářství. Díky zakladatelům byl Sokol organizací všestrannou. Jejím cílem bylo vychovávat národ ke zdatnosti a uvědomělosti a zároveň posilovat jeho vlastenecké uvědomění. A. Tělovýchovnou organizaci zakládali v 60. letech předminulého století dva přátelé. Jeden z nich zemřel předčasně, v roce 1865, krátce po založení Sokola. Jak se jmenoval? …………………………………………….
B. V odborné literatuře se dočteme, že první sokolská jednota na území na území našeho města vznikla v roce 1891, a to v Moravské Ostravě. Zprvu se cvičilo v hostincích nebo školních tělocvičnách, vlastní budovy se ostravští Sokolové dočkali až o mnoho let později.
Prohlédněme si dobový obrázek (vlevo nad textem). „Jedničkou“ je označena sokolovna. K jakému účelu dnes slouží Národní dům označený dvojkou? ……………………………………………….. C. Kdy byla budova Sokola (na obrázku označena číslicí 2) v Moravské Ostravě postavena? ………………………………………………… D. Ve fondu Moravskoslezské vědecké knihovny je uchován spisek s patetickým názvem: „Slavnostní spis na Památku slaveného založení Tělocvičné jednoty Sokola a rozvinutí jeho praporu…“ Název je ještě delší, ale abychom se dostali k věci: kniha (na obrázku je její krátká pasáž označená trojkou) je svědectvím o nelehkém vzniku Sokola v jedné obci, která je dnes již dávno součástí Velké Ostravy. Jaké obce se spisek týká a kdo je nejspíš autorem publikace? (Nápověda: své zásluhy o založení Sokola nezapomněl zdůraznit ……………………………………………… E. Jaké komplikace byly spojeny se založením organizace? (V slavnostním spise je jim věnováno mnoho stran, ale podstata je zřejmá i z tohoto úryvku) …………………………………………….. F. Co znamená zkratka c. k. v názvu moravského místodržitelství? ………………………………………. G. V archivu města Ostravy se nachází řada plakátů, které před mnoha lety visívaly na nárožích ostravských ulic, aby informovaly, agitovaly a zvaly na nejrůznější akce. Vybrali jsme jeden z nich – je z roku 1908 a zve české vlastence na slavnost založení jednoty Sokola v jedné obci. Tady je:
Ve které obci ke slavnosti došlo? Mimochodem, ve stejném roce 1908, kdy se konala sokolská slavnost, byla obec povýšena na městys. (Abychom vám pátrání usnadnili, nabízíme nápovědu. Tamějšími slavnými rodáky jsou Marie Rottrová nebo Vlastimil Brodský) ………………………………
H. Na sokolském praporu se pod otazníkem skrývá jedno slavné sokolské heslo. Doplňte jeho znění: …………………………………. I. Možná budete překvapeni, ale sokolský kroj je inspirovány Itálií, konkrétně košilemi dobrovolnické armády jednoho slavného italského revolucionáře 19. století. O jakou barvu jde a jak se revolucionář jmenuje? …………………………………… J. Abychom ale byli objektivní: Sokol nebyl zdaleka jedinou tělovýchovnou organizací na Ostravsku. Působil zde německý Turnverein i Sportverein, židovský Makabi, polský Síla. Jedna z velmi významných organizací se na Ostravsku ustanovovala na konci 19. století. Její Zkratka zní DTJ. Jak zní její plný název a z jakých řad pocházela většina členstva této organizace? …………………………………………
6. „Vítkovice, Vítkovice, Vítkovice, forever“ V Ostravě pomalu ubývá fanoušků, kteří si vybavují dramatické okamžiky hokejové sezony 1951/1952, ve které se poprvé vítkovičtí hokejisté dopracovali k ligovému titulu. Na stránkách hokejového klubu HC Vítkovice najdeme jen několik strohých údajů. Kolik Ostravanů je schopno odrecitovat zpaměti soupisku ligového mistra z roku 1952? „Nachmilner, Hromniak - Remiáš, O. Pavlík, Planka, Šumlanský, Otte – Blažek…“ Pro nás je to jen řada nicneříkajících jmen. Uvědomme si ale, že na počátku let 50. to byla pro Ostravany jména hokejových bohů. Zastavme se u posledního hokejisty v seznamu: Blažek. Křestním jménem Miloslav, ale kamarádi mu neřekli jinak než Sláva. Životní příběh tohoto nevšedního muže nám zprostředkuje ostravský archivář Radoslav Daněk.
Miloslav Blažek 1922 - 1985
nar. 22. 6. 1922 v Přívoze; od r. 1934 – člen Sokola, lehká atletika, odbíjená 1935 – začíná hrát hokej za Ostravskou Slávii Mariánské Hory; 1936-1943 – studuje na reálném gymnáziu v Přívoze a na průmyslové škole ve Vítkovicích; 1943 – totálně nasazen, do transportu nenastoupil a na zapřenou pracuje na jámě Ignát, někdo ho udá a M.B. nastupuje jako cvičitel v Kuratoriu pro výchovu mládeže, zapojuje se do odboje; 1949 – změna dresu a přestup do Vítkovic; 1950 – nominován na mistrovství světa; v hokeji, které se má uskutečnit v Londýně, ale nakonec nejede nikam. (A není sám. Jistou nechvalně proslulou organizaci bude mít v patách ještě mnoho dalších let.) 1952 – Slávek se stává ligovým mistrem, i členem hokejového tým na OH v Oslu; 1960 – Slávek zůstává věrný Vítkovicím po celých 11 sezón, odehrál 180 ligových utkání a nastřílel 127 branek; 1960-1975 Slávek působí jako trenér mládeže v několika klubech; 1985 – 19. února M. B. v Ostravě umírá;
Na své první opravdické hokejové brusle si Miloslav vydělal sběrem tenisových míčků a pořizuje si je až v šestnácti letech. Ve 30. letech se ještě hrávalo na zamrzlých vodních plochách, takže o kuriózní situace nebyla nouze. Sláva Blažek na to bude po letech vzpomínat s úsměvem: „Místní fanoušci v městě XXX tak nelibě nesli prohru svého mužstva, že se rozhodli hosty vyprovodit výpraskem. Ostravské hráče zachránilo jen prolomení ledu pod tíhou útočícího davu a urychlený odjezd v nastalé panice. Jindy zase fanoušci z YYY nařezali led za ostravskou brankou, že některý ze slavistických hráčů se proboří, ovšem nakonec v jejich pasti uvízl hokejista domácího týmu.“ A. Koho má v na mysli Miloslav Blažek, když píše o slavistických hráčích? ……………………… B. Město, ve kterém dostal M. Blažek téměř výprask, je ukryto pod šifrou XXX. Prozradím vám, že z něho vyrazil kočár poháněný motorem do Vídně už v roce 1897! ……………………… C. Město označené šifrou YYY leží na soutoku Rožnovské a Vsetínské Bečvy a je rodištěm tenisty Tomáše Berdycha. O jaké město se jedná? ………………………… D. Co to bylo Kuratorium pro výchovu mládeže, jehož byl Miloslav Blažek (samozřejmě, že proti své vůli) za Protektorátu členem? …………………………… E. Vítkovický hráč Miroslav Blažek se v roce 1950 propracuje do národní reprezentace. Do Londýna ale nakonec neodletěl. A nebyl sám. K čemu tenkrát vlastně došlo? Zkuste zapátrat a možná budete výsledkem bádání velmi překvapeni. …………………………… F. Celá aféra je i po mnoha letech značně nejasná. Jaký důvod mohla mít státní moc k tak tvrdém zásahu? ……………………….. …. G. Miroslav Blažek ještě mohl mluvit o štěstí, mnozí jeho spoluhráči z reprezentačního týmu dopadli podstatně hůře. Vypište jména dvou nejhůře postižených. …………………………….. H. Dožil se Sláva Blažek otevření nové hokejové haly, dnešní ČEZ arény? ………………………….
7. „Po šichtě za sportem“ Název poslední otázky jsme si vypůjčili od ostravských archivářů, kteří v září letošního roku připravili ve vstupní hale Nové radnice výstavu sportovních plakátů. K řešení následujícího úkolu budete potřebovat tužku a papír, popřípadě jiné záznamové zařízení. Ale především pamětníka. Mohou to být vaši rodiče, prarodiče nebo lidé ve vašem okolí, kteří patří k těm dříve narozeným. Zeptejte se jich, jestli chodili po „šichtě za sportem“. Mnozí si jistě vzpomenou na nepopsatelnou atmosféru na „Kotasaku“, jiným se vybaví triumfální tažení FC Baníku na počátku 80. let, atmosféra Zlaté tretry, dojezd etapy Závodu míru v Ostravě-Porubě, plochodrážní závody... Dejte pamětníkům prostor a čas – jistě si vzpomenou na tolik detailů a příhod, že nebudete stačit zapisovat. Mnozí sport sami aktivně provozovali v některém z ostravských sportovních klubů, účastnili se spartakiád. I na jejich svědectví jsme zvědavi. Ale hlavně, jejich vyprávění nezapomeňte zapsat, připojit k řešení soutěže. Nejzajímavější příspěvky otiskneme v almanachu Šumné Ostravy.
Správné řešení korespondenčního kola 7. ročníku ŠO 1. Branky, body, Ostrava
1841 – střelba; 1891 – Miroslav Tyrš; 1893 – Perun; 1922; 1928 – SSK Vítkovice; 1934 - 12:0; 1948 – Leo Sotorník; 1949 – Emil Zátopek; 1952 – Vladimír Bouzek; 1961 – Josef Mikoláš; 1976 – František Černík; 1983 – Táňa Kocembová; 1993 – Hans Zdražila; 2000 – Velká Británie; 2004 – Vladimír Šindler; 2004 – František Komňacký;
2. Unikátní medaile, trofeje a kuriozity
Powell – 895 -1991; Mnichov 1972 – zlato – Vítězslav Mácha – masakr židovských sportovců, sk. Černé září; 1980- Moskva – kopaná – Jiří Tabák – USA – sovětská agrese v Afghánistánu; Helena Fibingerová – zlatá – 21,05; Los Angeles, bojkot zeměmi sov. bloku; 1998 – Richard Šmehlík a David Moravec;
3. Svatostánky ostravského sportu
Josefa – Ostrava-Stodolní – 1947 – 1955 – 1981 – 1989 – 2004; 28. října, 60 000; Odborářů, 1955, Šajdek, Futurum; Čapkova, Sokolská, Kopřiva, Jan (Čapek), Itálie, Piava; Tatran, 1953, 28. Října, Marta Gottwaldová, Václav Procházka, basketbalisté; Palác kultury a sportu – internacionálního – Dedeček – 100 – 10 057 – 1986 – lední hokej; 1937 -1939 - Stanislav Tobek – Zlatá tretra – 1961 – rekonstrukce. Baník Ostrava
4. „Kdo vyhraje dneska?“ A. B. C. D. E. F. G. H. I. J. K. L.
SK Slezská 1922 Slovan Ostrava 1 = stadion Stará střelnice, 2 = hřiště na Kamenci, 3 = Bazaly, 4 = Městský stadion Vítkovice neboli stadion VŽKG Stadion označený číslem 4, jde o Městský stadion, Vítkovice 2, 1, 3; Bayern Mnichov Baník zvítězil 2:1 Zdeněk Lorenc, Verner Lička; Evžen Hadamczyk Alois Hadamczyk 1937
5. „Silou lví, vzletem sokolím“
Jindřich Fügner Divadlo Jiřího Myrona 1905 Mariánské Hory, Grmela povolení Sokola žádali třikrát, resp. Jim byly stanovy dvakrát zamítnuty císařsko-královský Hrušov Tužme se Červená, Giuseppe Garibaldi Dělnická tělovýchovná jednota, z dělnictva
6. „Vítkovice, Vítkovice, Vítkovice, forever“
Tým Ostravská Slávia Mariánské Hory, za který hrál; Kopřivnice; Valašské Meziříčí; Organizace pro výchovu mládeže v duchu nacismu; Zasáhla StB, tým nikam neodletěl a 11 hokejistů bylo v inscenovaném procesu odsouzeno k vysokým trestům odnětí svobody; Možná impuls přišel z Moskvy, možná se StB bála, že by v Londýně velká část; hokejového manšaftu odešla do exilu…. Bohumil Modrý – 15 let, Augustin Bubník 15 let; Ne;
Otázky finálového kola 6. ročníku ŠO 1. Návštěva archivu Neocenitelným zdrojem informací o minulosti našeho města i o životních osudech Ostravanů jsou matriční knihy. Najdeme v nich zajímavé informace o lidech, kteří v tomto městě a v jeho okolí žili před mnoha lety: jejich jména, data narození, data sňatků, úmrtí a další zajímavé údaje. Při našem pátrání po stopách polského osídlení jsme narazili na domovskou matriku městyse Michálkovice (ARCHIV MĚSTYSE MICHÁLKOVICE (1820)1866 – 1941, inv. číslo 23). Budeme-li dostatečně trpěliví, podaří se nám i ze strohých údajů vyčíst základní obrysy jedné česko-polské rodiny, jakých byly v našem regionu desítky. Je to příběh lidí, kteří nikdy neproniknou do stránek dějepisných učebnic. Přesto je zajímavý. Pro lepší čitelnost jsme rozdělili matriční zápis do dvou samostatných obrázků. V matrice je to jeden souvislý záznam a vy si pro orientaci v textu musíte oba obrázky spojit do jednoho pásu:
Otázky:
Jak se jmenuje XY, „živitel rodiny“? Kdy se narodil? Kde se narodil? Rodiště našeho XY je proslulé univerzitou, která je po Karlově univerzitě druhou nejstarší ve střední Evropě. Tato univerzita nese název dynastie panovníků, kterou známe i z českých dějin. Jak se univerzita dnes nazývá? 5. Univerzita byla založena na popud krále Kazimíra III. Velikého pouhých 16 let po založení Univerzity Karlovy. Ve kterém roce byla tato nejstarší polská univerzita založena? 6. Město bylo v roce narození XY už třináctým rokem součástí rakouského mocnářství. Ve kterém roce bylo město přičleněno k Rakousku? 7. Čím se náš XY živí? 8. Jak se jmenuje manželka našeho XY? 9. Jaké je její rodné jméno? 10. Kde se narodila? 11. Kolik dětí se narodilo oběma manželům? 12. Kolik let bylo manželce XY, když naposledy porodila? 13. Z matričního záznamu vyčteme i informaci o vysoké mortalitě (úmrtnosti) v rodinách na přelomu 19. a 20. století. Kterých členů rodiny XY se to týká? (vypište jména) 14. K jednomu jménu rodiny XY připsal michálkovický farář z dnešního pohledu naprosto nekorektní poznámku. Domníváme se, že byste těžce nesli, kdyby vám něco podobného připsal učitel do třídní knihy Koho z členů rodiny se zmíněná poznámka týká? 15. Jaké je přesné znění poznámky? 16. Zastavme se nyní u posledního sloupce tabulky, v němž je zaznačeno náboženské vyznání. Problémem dnešního badatele je skutečnost, že informace o náboženském vyznání je zaznačena zkratkou. Přesto vám položíme otázku: jakého vyznání byla převážná část rodiny XY? 17. Jeden člen rodiny XY byl „černou ovcí“ – přestoupil k jinému náboženství. O koho jde? 18. Jakého náboženského vyznání byla ona „černá ovce“ rodiny? Protože jde o obtížný úkol, poskytneme Vám jednu nápovědu. Vybavte si název slavného patentu císaře Josefa II. z roku 1781 a bude Vám to jasné…. 19. Které z dětí XY vstoupily do svazku manželského? Vypište jejich jména. 20. Poslední otázka tohoto soutěžního úkolu se týká tzv. domovského práva. To býval právní institut „příslušnosti k obci“. Představoval právo na nerušený pobyt v obci a na chudinské zaopatření z její strany. Ve kterém roce poskytly Michálkovice našemu XY domovské právo? 1. 2. 3. 4.
2. Nad mapou Ostravy Kousek od sídla Archivu města Ostravy najdeme ulici, která je pojmenovaná po jednom významném Polákovi. Podívejte se na mapu a pokuste se odpovědět na následující otázky:
1. Jméno kterého významného Poláka nese tato ulice? Prozradíme Vám, že žil v letech 1810 – 1840 a jeho iniciály jsou F. F. CH. 2. V které čtvrti Ostravy ulici najdeme? (podívejte se na názvy ostatních ulic a bude Vám to jasné) 3. Dotyčný Polák byl světoznámým hudebním skladatelem. K jakému uměleckému směru je řazen? (Nápověda: ke stejnému směru jsou řazeni polští spisovatelé Adam Mickiewicz, Juliusz Słowacki nebo pražský rodák K. H. M.) 4. Hledaný muž prožil dětství ve Varšavě a stal se světoznámým hudebním skladatelem. Jeho učitel hudby - Čech Vojtěch Živný- ho naučil hře na hudební nástroj, pro který zkomponoval svá nejznámější díla. O jaký nástroj se jedná? 5. Ze své vlasti (Kongresovky, Kongresového Polska či Królestwa Polskiego) odešel natrvalo po listopadovém povstání. V dějinách Polska je to důležitý okamžik. Studenti v polských školách se učí, že: „polskie powstanie narodowe przeciw Rosji wybuchło w nocy z 29 listopada na 30 listopada“. Ve kterém roce to bylo? Nápověda: povstání se odehrálo patnáct let po ukončení Vídeňského kongresu. 6. Ve své nové vlasti – Francii - se tento hudební skladatel zamiloval do spisovatelky Amandine Aurore Lucile Dupin de Francuei, kterou zná celý svět pod jménem … Doplňte (nápověda: iniciály jejího „nicku“ zní: G. S) 7. Náš neznámý F. F. CH. významně inspiroval jednoho našeho hudebního skladatele. Jeho jméno nese náměstí, na němž stojí dnešní Divadlo Antonína Dvořáka. O kterého skladatele se jedná?
3. Historie téměř detektivní K následujícímu soutěžnímu úkolu nás inspirovala studie Mečislava Boráka otištěná ve 20. čísle sborníku Ostrava. Následující příběh vypadá jako detektivní povídka Karla Čapka, ale můžeme Vás ujistit, že se skutečně odehrál. Stalo se to o vánočních svátcích v roce 1938 v Moravské Ostravě, přesněji 26. prosince 1938 těsně po půlnoci. Vánoce v roce 1938 byly pro většinu Čechů velmi smutné, těžce jsme se vzpamatovávali z politické pohromy a netušili, že to nejhorší má teprve přijít. Nejdříve si ujasněme, jak to s naším státem vypadalo: 1) Z jaké politické pohromy se tehdy Češi vzpamatovávali? 2) Kdo byl onoho 26. 12. 1938 naším prezidentem? Měli jsme vůbec nějakého? 3) Jak bychom správně označili státní útvar, v němž jsme inkriminovaného 26. 12. 1938 žili? 4) Jak se jmenoval náš ministerský předseda (ke dni 26. 12. 1938)? 5) Den před událostí, 25. 12. 1938 zemřel jeden významný český spisovatel. Uveďte jeho jméno. Co se inkriminované noci „na Štěpána“ v roce 1938 vlastně odehrálo? S lehkou dávkou cynického humoru bychom mohli konstatovat, že došlo k defenestraci „polského orla“ z průčelí polského konzulátu. Z hlediska polského to ovšem byla krádež státního znaku z výsostného území cizího státu, jímž budova konzulátu byla. Toto vandalství na pozadí politických událostí roku 1938 ještě více jitřilo nacionalistické vášně na obou stranách. Jedni (Češi) měli škodolibou radost, a druzí (Poláci) se cítili poníženi. Vypravme se ale na místo činu. Inkriminovaná budova stále stojí a na fotografii je označena šipkou:
Foto: StreetView
6) Incident se odehrál před budovou, ke které míří šipka. Ulice označená indexem jedna se kdysi jmenovala Johannyho třída. Jak se jmenuje dnes? Povšimněte si trolejí a bude Vám to jasné. 7) Která instituce dnes sídlí v budově označené šipkou?
8) Pozorní řešitelé domácího kola jistě vědí, na jaké ulici leží budova Generálního konzulátu Polské republiky dnes. Napište její název.
Pokračování detektivního případu
Pozvolna se rozběhlo policejní vyšetřování, ke kterému však příslušné úřady přistupovaly velmi vlažně. Jak se vůbec mohlo pachateli povést nepozorovaně uloupit znak, který byl přivařen k budově čtyři metry nad zemí, když zde navíc oné noci hlídkoval strážník Strýček? Na vratech konzulátu sice byla mříž, ale když vyšetřovatel poručil svému podřízenému, aby na ni vyšplhal, letěl onen nešťastník vzápětí na chodník. Když stejně dopadl i zřízenec konzulátu, konstatovali zúčastnění skutečnost, že je tento gymnastický výkon nemožný. Záhada se vyřešila po dopadení pachatele – jedenadvacetiletého zámečníka Kocha ze Stonavy, který se podle své výpovědi vsadil v hospodě o deset korun, že dokáže polský státní znak z budovy konzulátu ukrást. Byl v nepochybně lepší kondici než usedlý policejní strážník, takže mu šplhání nedělalo nejmenší potíže a „nadlidský“ úkon snadno zvládl. Díky svému povolání navíc věděl, jak odlomit kus přivařeného kovu… Pozornost hlídkujícího policisty odvrátili tři Kochovi společníci. Když se pachatel blížil k budově konzulátu, jeden z kumpánů dal zbývajícím dvěma znamení. Ti se začali v boční uličce hlasitě hádat a nakonec předstírali rvačku. Strážník se rozběhl konflikt uklidnit Kochovi nic nebránilo provést zmíněnou „defenestraci orla“. Když z místa činu narychlo odcházel (s polským znakem pod kabátem), těsně se minul s hlídkujícím policistou. Ten si ničeho podezřelého nevšimnul. Rutinní policejní vyšetřování se přesto rozběhlo a všechny indicie směřovaly k jedinému pachateli – k panu Kochovi. Ten byl následně odsouzen k 14 dnům vězení a pokutě 1000 korun. S pachatelem trestného činu však čeští policisté tiše sympatizovali a pokuta tak byla zaplacena z peněz určených na odměnu za dopadení výtržníka. Koch byl českými policisty navíc varován, aby nepřebíral obsílky k soudu a pro jistotu z Ostravy rychle zmizel. Abychom pochopili motivy českého zámečníka Kocha a jednání a překvapivou laxnost policistů, musíme nahlédnout do politické mapy z Vánoc 1938.
Na mapě najdeme hranici polského záboru (černé puntíky) a můžeme přesně zjistit, které obce jsme museli v roce 1938 naším severním sousedům odstoupit. Prohlédněte si ji pozorně a k názvům obcí, připojte údaje, zda byly součástí polského záboru či nikoliv. (Ano = byla součástí záboru, Ne = nebyla součástí záboru) 9) Mosty 10) Petřvald 11) Radvanice 12) Životice 13) Hrušov 14) Dětmarovice 15) Šenov 16) Jistě jste si všimli, že kartografové ke každému názvu obce připojili číselný údaj. Dokážete odhadnout, co toto číslo udávalo? 17) Při pohledu na mapu se Kochova motivace k protipolské výtržnosti objasní. Z čeho asi plynula jeho nevraživost vůči Polákům? 18) Představte si, že byste o zmíněném incidentu měli natočit hraný dokumentární film. Vaší snahou by bylo co nejvěrněji rekonstruovat události, které se v Ostravě odehrály před pětasedmdesáti lety. V rekvizitárně filmového studia byste si měli mezi státními znaky vybrat ten správný, tedy polský znak. V zaprášených policích byste našli čtyři
orly (orlice). Který z následujících znaků byste si vybrali jako rekvizitu pro film? Který z „orlů“ je ten správný, tedy polský?
A
B
C
D
4. Středisko polského kulturního a politického života V následujícím úkolu se zastavíme u budovy, která byla významným střediskem polského národního života na Ostravsku. Dobová pohlednice svědčí o skutečnosti, že tento klenot dochoval do dnešních dob bez výraznějších změn.
Jak se tato stavba nazývá? Ve kterém roce byla slavnostně otevřena? Jak se jmenuje polský architekt, podle jehož návrhu byla stavba realizována? Kolik podlaží má budova? Do průčelních ploch této budovy byly zasazeny kameny z hradeb jednoho polského města. Kterého? 6. K jakému architektonickému stylu se budova hlásí? (nápověda: při bližším zkoumání zjistíte, že projekt je bizarní směsicí hned několika stylů: gotiky, jagellonské renezance, popřípadě novoromantismu., ale my se ptáme na styl typický pro přelom 19. a 20. století) 7. Na konci 19. století vznikly další reprezentativní stavby, které měly symbolizovat sebevědomí dvou národů obývajících Moravskou Ostravu. Jak se stavby jmenovaly? 1. 2. 3. 4. 5.
5. Rozjímání numizmatické
Peníze. Předmět denní potřeby, bez jehož existence by byl život jen stěží představitelný. Prošly nám již pod rukama tolikrát, že už možná ani nevnímáme jejich grafickou podobu. A přitom bývá zvykem, že jsou na nich zobrazeni nejvýznamnější reprezentanti toho kterého národa. Z amerického dolaru tak na majitele shlíží například Thomas Jefferson, z indické rupie se usmívá Mahátma Ghándí, srbské dináry zdobí Nicola Tesla, vietnamské dongy Ho Či Min, turecké liry Mustafa Kemal Atatürk atd. Nejinak je tomu i s bankovkami polskými, ať už těmi stále používanými či dávno neplatnými. Poznáte osobnosti, které jsou na nich vyobrazeny?
1. Na bankovce je zobrazen XY, polský národní hrdina, generál polské i americké armády. O koho se jedná? Napovíme, že je po něm pojmenována nejvyšší hora Austrálie. 2. Do Ameriky přijel XY v létě 1776. Jaký významný dokument zde byl toho roku vydán? 3. XY se také osobně znal s prvním americkým prezidentem. Kdo tento úřad zastával? 4. Po návratu do vlasti se stal XY vůdcem národního povstání proti okupačním armádám dvou států. O jaké státy šlo? (nápověda – Romanovci, Hohenzollernové)
A 1. XY je považován za zakladatele dynastie, které vládla na našem trůně v letech 1471-1526. O jakou dynastii se jedná? 2. Za vlády XY došlo k jednomu z nejslavnějších vítězství Poláků v dějinách, když v roce 1410 rozdrtili vojska řádu německých rytířů. Pod jakým jménem vstoupila ona bitva do historie? 3. Kdo byl v tomto roce českým králem? 4. Tento český panovník rok předtím vydal dokument, kterým se měnil poměr hlasů na Karlově univerzitě. Jak se dokument nazývá?
B 1. XY by neměl být řešitelům ŠO neznámý. Jedná se totiž o syna Doubravky Přemyslovny, který se stal polským knížetem a později i králem. O koho se jedná? 2. XY usedl i na český knížecí stolec. Na počátku kterého století se tak stalo? 3. V té době probíhal na našem území krvavý spor tří bratří z rodu Přemyslova. Jak se jmenovali? 4. Polský vpád do Čech nezůstal bez odezvy, když vojska knížete Břetislava nedlouho poté vydrancovala sídelní město polského arcibiskupa. O jaké město se jedná?
C 1. XY je jedním z nejvýznamnějších Poláků 20. století a symbolem polské nezávislosti. Jaké je jeho jméno? 2. Tato bankovka byla vydána u příležitosti 90. výročí polské nezávislosti. V kterém roce byla vytištěna? 3. XY zemřel ve stejném roce, jako abdikoval TGM. O jaký rok se jedná? 4. XY je pochován na královském hradě Wawel. V jakém městě byste jej hledali?
D
1. Na poslední bankovce, kterou jsme si pro vás připravili, je zobrazen slavný polský astronom. Jak se jmenuje? 2. Ve své knize “De revolutionibus orbium coelestium“ přišel s myšlenkou, která znamenala zásadní obrat v chápání místa člověka v kosmu. O jaký objev šlo? 3. Na přelomu kterých dvou století XY žil? 4. Jméno tohoto astronoma nesou krátery na dvou tělesech naší sluneční soustavy. Uveďte alespoň jedno z nich.
E
6. Nobelovy ceny Nobelova cena je ocenění, které se každoročně uděluje za zásadní vědecký výzkum, technické objevy či za přínos lidské společnosti. Je možné ji získat v těchto oborech: fyzika, chemie, lékařství a literatura. Nesmíme také zapomenout na Nobelovu cenu míru. Na seznamu laureátů tohoto prestižního ocenění najdeme celkem 11 Poláků a polských rodáků. Před Vámi leží seznam několika jmen. Určete, kterým osobnostem se dostalo zmíněné cti a v jakém oboru. Jedné z nich se to povedlo dokonce hned dvakrát. Vyznačte, o koho šlo. Pozor! V tabulce najdete i tři Poláky, kteří Nobelovu cenu nikdy nezískali. Jméno a příjmení
Rok narození a úmrtí
Lech Wałęsa Maria CurieSkłodowska Wojciech Jaruzelski Czesław Miłosz Wisława Szymborská Henryk Sienkiewicz Karol Wojtyła Roman Polański
1943-? 1867-1934
NC za literaturu
NC za fyziku
NC za chemii
NC za NC lékařstv míru í
1923-? 1911-2004 1923-2012 1846-1916 1920-2005 1933-?
Zatímco polská dítka mohou mít problém zapamatovat si všech svých 11 nositelů Nobelovy ceny, čeští žáci to mají o poznání jednodušší. Předpokládáme, že tabulku hravě vyplníte i bez indicií. Jméno a příjmení Jaroslav Seifert Jaroslav Heyrovský
Nobelovu cenu získal v roce 1984 1959
NC za literaturu
NC za fyziku
NC za chemii
NC za NC lékařství míru
7. Polské kalendárium aneb kdy to bylo? Následující kalendárium obsahuje záznamy o důležitých dějinných okamžicích Poláků. V levém sloupci však v letopočtech vypadla vždy jedna, dvě, tři, nebo všechny tři číslice. Pokuste se je doplnit. Úkol není tak těžký, jak by se zprvu mohlo zdát. Za správná řešení budeme považovat jen ta, která chybějící cifru doplní správně.
V Olomouci je zavražděn poslední Přemyslovec Václav III. Po tom, kdo si tento mord objednal, pátrá místní kriminálka dodnes. Jedním z hlavních podezřelých ale zůstává krakovský kníže Vladislav Lokýtek.
1 3
1
3
5 6
1 6
1
1
3
7 2
7
Jedna z nejvelkolepějších husitských spanilých jízd pod vedením Jana Čapka ze Sán dorazila až ke břehům Baltského moře. Sirotčí vojska nedůvěřivě hleděla na zvlněnou hladinu a mohla překvapeně konstatovat, že je mořská voda skutečně slaná.
V polském Lešně neslavně končí pobyt českého exulanta Jana Ámose Komenského. Toto město se jako mnoho jiných stalo obětí třicetileté války. Lehlo popelem a Komenský přišel o mnoho rukopisů, mimo jiné i o svůj nedokončený ČeskoLatinský slovník. V září tohoto roku došlo k bitvě u Vídně. Tato bitva mezi Habsburky a Osmanskou říší představuje jeden ze základních mezníků dějin novověké Evropy. K porážce Turků přispěl zásadním způsobem polský král Jan III. Sobieski, který přispěchal s 37 000 vojáky obležené Vídni na pomoc.
Panovníci Ruska, Pruska, Rakouska uzavřeli dohodu, kterou si rozebrali část polského území. O tomto aktu se budete učit jako o prvním dělení Polska. Napoleon Bonaparte na základě Tylžského míru zřizuje z Polska dobytého na králi Pruském Waršavské knížectví. Tento útvar však neměl mít dlouhého trvání, stejně jako
vláda francouzského císaře.
1 9
0
Polská armáda 7. května vstupuje do ulic města Kyjev. Vrcholí tak válečné střetnutí mezi sovětským Ruskem a nově obnoveným Polskem. V srpnu následující sovětskou ofenzivou budou Poláci zatlačeni až k Varšavě. 28. července tohoto roku konference diplomatů v belgických lázních Spa rozhodla o rozdělení sporného území Těšínska mezi Polsko a Československo. Skončil tak spor, který se táhnul již od konce první světové války. 23. srpna tohoto roku se v Moskvě odehrála schůzka Hitlerova ministra zahraničních věcí Joachyma von Ribbentrop a jeho sovětského protějšku Vjačeslava Molotova. Výsledkem jednání byla smlouva o neútočení a podepsání tajného dodatku, který bylo rozhodnuto o v pořadí již čtvrtém rozdělení Polska osudu 1. září tohoto roku se výstřelem z německé bitevní lodi Schleswig-Holstein otevírá nová kapitola světových dějin. Útok je namířen proti polskému městu Gdaňsk, které brání posádka nedalekého Westerplatte. Po sedmi dnech nerovného boje obránci kapitulují, přesto však vstupují do dějin jako symboly polského odporu proti německé agresi.
1 9 4
20. července se ve 12:42 „Vlčím doupětem“ rozezní silná exploze. Cílem atentátu je Adolf Hitler, který však bohužel přežívá jen s lehkými zraněními. Pokus o vojenský převrat, který vešel do dějin jako operace Valkýra, nevyšel, jeho strůjce plukovník Klaus von Stauffenberg byl zatčen a zastřelen popravčí četou. Trosky bunkru, které se nacházejí osm kilometrů východně od polského Kętrzyna, jsou dnes veřejnosti přístupné jako muzeum.
Dne 1. srpna tohoto roku propuká na území okupované Waršavy povstání, jehož účelem je osvobodit hlavní město ještě před příchodem Rudé armády. Její jednotky se zastavují na břehu Visly a nečinně přihlížejí, jak jsou polští vlastenci masakrováni nacistickými vojsky. Povstání si podle některých odhadů vyžádá až 250 000 obětí.
1 9 4
Nejenom Maďarsko zažívalo tohoto roku krvavé boje v ulicích. Proti stalinistické diktatuře se postavili i obyvatelé polské Poznaně. Ve srážkách, které vejdou do dějin pod názvem Poznański Czerwiec, byla proti 100.000 demonstrantům nasazeny obrněná vozidla a asi 10 000 vojáků. Ve srážkách zahynulo 70 civilistů a osm příslušníků ozbrojených sil.
1 9
1 9
1 9
3
7
Na obrazovkách polské televize se poprvé objevují postavičky dvou nezbedných bratrů z pera Wladyslawa Nehrebeckého. Seriál Bolek a Lolek pak v podobě večerníčků záhy zdomácněl i v našich zemích. Bezpečnostním poradcem Jimmyho Cartera se stává polsko-americký politolog Zbigniew Brzezinski. Tento varšavský rodák si jako šedá eminence americké politiky udržuje v Bílém domě silné postavení dodnes. Je totiž poradcem současného prezidenta Baracka Obamy. Zatímco v našich zemích vrcholí tuhá normalizace, Poláci mají důvod k oslavě – na papežský stolec usedl Wadowický rodák Karol Wojtyla.
1 9
0
1
V tomto roce vzniklo nezávislé odborové hnutí Solidarita, které se postavilo na odpor vůči tehdejšímu komunistickému režimu. Havárie v českém automobilu Škoda Fabia přerušuje slibnou kariéru polského pilota F1 Roberta Kubici. Tento závodník se v nejprestižnější automobilové soutěži umisťoval na předních příčkách. Během svého
působení ve stáji BMW Sauber dosáhl dokonce na celkové 4. místo celého seriálu.
2 0
Jako jedna z pořadatelských zemí mistrovství Evropy zažívá Polsko fotbalový svátek. Česká republika překvapivě postupuje ze skupiny právě přes domácí reprezentanty.
8. Hořící keř Hořící keř, to je název životopisného filmu polské režisérky Agnieszky Holland, který měl premiéru v letošním roce. Proč se soutěžní otázka týká právě tohoto snímku? Důvody jsou dva – zaprvé jde o dílo česko-polské koprodukce a film se dotýká československých dějin, tím druhým důvodem je kvalita filmu. Na Česko-slovenské filmové databázi (www.csfd.cz) je Hořící keř hodnocen jako 55. nejlepší film všech dob. Významný český režisér Jan Hřebejk dokonce prohlásil, že Hořící keř „strčí do kapsy všechny české filmy letošní sezóny“. Pokud jste film ještě neměli možnost vidět, nezoufejte, následující otázky položíme tak, abyste na ně se znalostí moderních dějin mohli správně odpovědět. Nejdříve si prohlédněme dvě filmová políčka Hořícího keře.
Photo © Home Box Office (HBO) / Dušan Martinček, Kamil Rodinger
Photo © Home Box Office (HBO) / Dušan Martinček, Kamil Rodinger
Film pojednává o krajním činu člověka XY, který se rozhodl protestovat proti okupaci Československa, člověka, který se rozhodl vyburcovat společnost k aktivnímu odporu proti nastupující normalizaci. 1. Jak se tento student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy jmenoval? (Jeho jméno jsme z druhé fotografie úmyslně vymazali) 2. Jaký způsob sebeobětování tento student zvolil?
3. Z druhé fotografie se dozvídáme, že pohřeb XY se proběhl dne 25. ledna. Ve kterém roce to bylo? 4. Pokud jste správně odpověděli na předchozí otázku, zvládnete hravě i následující úkol. XY se narodil 11. srpna 1948. Kolika let se dožil? Na místě činu zanechal XY aktovku s dopisem vysvětlujícím motivy svého činu. Pokusme se dešifrovat závěť XY a doplnit dvě vynechaná slova.
Převzato z portálu Moderní dějiny
5. Vynechané slovo (1) úzce souvisí se způsobem jeho odchodu ze života. Pokuste se je doplnit. 6. XY ve svém poselství požaduje okamžité zrušení kontroly a omezování informací. Který výraz (na obrázku označeno indexem 2) vystihuje jednoslovně tento požadavek? V této chvíli Vás určitě napadne, jak souvisel čin českého studenta reagujícího na domácí politický marasmus s polskými dějinami. Přesvědčíme Vás, že souvislosti existují. XY totiž nebyl první, kdo zvolil tuto formu protestu. Tím prvním byl Polák Ryszard Siwiec (narozen v roce 1909), otec pěti dětí, který se obětoval na dožínkových slavnostech na tzv. Stadionu desetiletí ve Varšavě. Stalo se tak před očima téměř 100 000 diváků, a to za účasti 1. tajemníka Ústředního výboru Polské sjednocené dělnické strany.
Ryszard Siwiec Převzato z portálu Moderní dějiny
Polské dožínky, Varšava 1968 Převzato z portálu Moderní dějiny
7. Ryszard Siwiec svůj čin uskutečnil přesně 18 dní po invazi armád Varšavské smlouvy do Československa. Na který den si R. S. svůj demonstrativní akt naplánoval? Napište den, měsíc a rok. 8. Jakou formu protestu Ryszard Siwiec zvolil? (Odpověď najdete na fotografii vpravo) 9. Kterých pět států Varšavské smlouvy se účastnilo v roce 1968 okupace Československa? 10. Jak se jmenoval šéf polských komunistů (přesněji 1. tajemník PSDS), který přihlížel na dožínkové slavnosti činu Ryszard Siwiece? Ryszard Siwiec zanechal světu následující poselství: "(Číslovka) milionů Čechů a Slováků bylo přepadeno armádami reprezentujícími téměř tři sta milionů lidí. Vojáci bez špetky studu provedli invazi do malé, mírumilovné a bezbranné země, která nekladla žádný vojenský odpor. Hanba tohoto činu mluví sama za sebe. Na věčné časy zůstane jednou z nejčernějších skvrn ve vašich dějinách.“ 11. Pokuste se doplnit vynechanou číslovku ze Siwiecova testamentu. Kolik milionů Čechoslováků bylo v roce 1968? 12. Proč se Siwiec vyjadřuje o okupaci Československa jako o nejčernější skvrně v polských dějinách? Pokuste se to vysvětlit. 13. Jakými přídavnými jmény charakterizuje Siwiec Čechoslováky a Československo? Vypište. 14. V roce 2001 udělil český prezident R. Siwiecovi in memoriam vysoké české vyznamenání, Řád TGM. Napište jméno prezidenta, který R. S. vyznamenání udělil. 15. V roce 2009 byla po R. Siwiecovi pojmenována jedna pražská ulice. Dnes na její adrese sídlí instituce, která má zkratku ÚSTR. Napište plný název této instituce. (Napovíme Vám, že tento ústav má co do činění s dějinami 20. století)
9. Ostrawa jest regionem specyficznym… …a to nejenom díky těžbě uhlí nebo těžkému průmyslu, ale také proto, že se na jejím území tradičně stýkaly a potýkaly nejrůznější kultury – židovská, německá, polská a česká. Právě na poslední dvě jmenované jsme se v tomto ročníku zaměřili a pokusili se vás provést peripetiemi vzájemného soužití. Abychom nekončili v ponurém stínu úmrtí R. Siwiece, poslední úkol se týká písně. Ačkoliv je text polský, jsme si jistí, že jméno jejího autora hravě doplníte. Moja stara przed ekranem sfiksowała cały naród patrzył jak tam daję ciała Ludzie gryźli odbiorniki i czekali na wyniki pewnie ukulele to bułgarska skała Już "pięćdziesiąt na pięćdziesiąt" ekran świeci za A piszą że to jakieś polne kwiecie za Be instrument strunowy nic nie wpada mi do głowy więc publiczność błagam: Ludzie pomożecie?
1. Jak se jmenuje autor písně? 2. Jak byste do češtiny přeložili slovo odbiornik? 3. Jak byste do češtiny přeložili slovo wynik/wyniki? 4. Jak se jmenuje (česky) legendární hrdina této písně? 5. Co spojuje autora této písně s Wichterlovým gymnáziem? 6. A poslední otázka na závěr: co je „ukulele“?
Správné řešení finálového kola 6. ročníku ŠO 1. Návštěva archivu 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.
………Jan Mamcarz ………23.6.1859 ………v Krakově ………Jagellonská univerzita ………1364 ………1846 ………havíř/horník ………Marie ………Waclavik/Václavíková ………Michálkovice
12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.
………sedm ………44 let ………Žofie/Žofije, Jan, Eugen ………Žofie ………jest přihlupa ………římskokatolického/katolického ………Hubert ………tolerančního/evangelického/ ………Anna, Alžběta ………1901
2. Nad mapou Ostravy 1. 2. 3. 4.
………Chopin/Szopen ………Přívoz ………Romantismus ………klavír
5. ………1830 6. ………George Sandová 7. ………Bedřich Smetana
3. Historie téměř detektivní
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
………Mnichovská dohoda ………Emil Hácha ………Druhá republika ………Rudolf Beran ………Karel Čapek ………Sokolská ………hudební škola ………Blahoslavova ………ano ………ano
11. 12. 13. 14. 15. 16. 17.
………ne ………ano ………ne ………ano ………ne ………procento polské populace ………jeho rodiště bylo součástí záboru 18. ………B
4. Středisko polského a kulturního života
1. 2. 3. 4.
………Polský dům ………1900 ………Stanislav Bandrowski ………2
5. ………Krakov 6. ………secese 7. ………Národní/Český dům a Německý dům
5. Rozjímání numismatické 3. ………Boleslav, Jaromír, Oldřich 4. ………Hnězdno
A 1. 2. 3. 4.
………Kosciuszko ………Deklarace nezávislosti ………Washington ………Rusko a Prusko
D
B 1. 2. 3. 4.
………Jagellonci ………Grünwald ………Václav IV. ………Dekret kutnohorský
1. 2. 3. 4.
………Pilsudski ………2008 ………1935 ………Krakov
1) 2) 3) 4)
………Koperník ………Země obíhá kolem Slunce ………15/16 ………Měsíc/Mars
E
C 1. ………Boleslav Chrabrý 2. ………11…………………..
6. Nobelovy ceny
Jméno a příjmení
Rok narození a úmrtí
Lech Wałęsa
1943-?
Maria Curie-Skłodowska Wojciech Jaruzelski
NC za literaturu
1867-1934
X
NC za lékařství
NC míru
X
1923-? 1911-2004
X
Wisława Szymborská
1923-2012
X
Henryk Sienkiewicz
1846-1916
X
Karol Wojtyła
1920-2005
Jméno a příjmení
NC za chemii
x
Czesław Miłosz
Roman Polański
NC za fyziku
1933-?
Nobelovu cenu získal v roce
Jaroslav Seifert
1984
Jaroslav Heyrovský
1959
NC za literaturu
NC za fyziku
NC za chemii
X X
NC za lékařství
NC míru
7. Polské kalendárium aneb kdy to bylo? 1306, 1433, 1656, 1683, 1772, 1807, 1920, 1920, 1939, 1939, 1944, 1944, 1956, 1963, 1977, 1978, 1980, 2011, 2012; 8. Hořící keř 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.
……Jan Palach ……Sebeupálení ……1969 ……20/21 ……pochodeň ……cenzury ……7/8/9 září 1968 ……sebeupálení ……Polsko, MLR, SSSR, NDR, BLR
9. Ostrawa jest regionem specyficznym 1. 2. 3. 4. 5. 6.
……Nohavica ……přijímač/televizor ……výsledek ……Franta Šiška ……je absolventem ……nástroj strunný
10. ……Gomulka 11. ……13/14/15 12. ……stydí se za Polsko/Polsko okupovalo 13. ……malá, mírumilovná, bezbranná 14. ……Václav Havel 15. ……Ústav pro studium totalitních režimů
Účastníci 1. kola 7. ročníku Šumné Ostravy Kategorie 1 – žáci 6. – 9. tříd ZŠ a nižšího stupně gymnázia
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44.
Jméno Magdaléna Riedlová Vojtěch Molin Vojtěch Cuberek Pavel Kraus Filip Nezval Natálie Petříkvá Jan Stankuš Hana Rusinová Václav Walozsek Karolína Kvochová Lucie Peterková Tereza Čermáková Ondřej Vavro Jakub Samek Petr Bajgar Martin Nožička Zuzana Tápalová Vladimír Ristič Monika Dosedlová Filip Schmidt Klára Nováčková Barbora Vojtášková Natálie Planková Michaela Šebeková Robin Maštalíř Miroslav Ristič David Dang Vojtěch Kožušník Veronika Mikulová Barbora Kučerová Jan Řepa Michael Pleva Veronika Radová Jakub Čermák Jakub Kawulok Adam Zmrzlík Kateřina Kolaříková Zuzana Garaiová Petr Hoffmann Michal Adamovič Markéta Niklová Martina Reichlová Richard Pražák Terezie Krajčovičová
Škola Gymnázium Olgy Havlové, Ostrava-Poruba Gymnázium Ostrava-Zábřeh, Volgogradská 6a Gymnázium Ostrava-Zábřeh, Volgogradská 6a Gymnázium Ostrava-Zábřeh, Volgogradská 6a Gymnázium, Havířov-Město, Komenského 2 Gymnázium, Havířov-Město, Komenského 2 Gymnázium, Havířov-Město, Komenského 2 Gymnázium, Havířov-Město, Komenského 2 Gymnázium, Havířov-Město, Komenského 2 Gymnázium, Havířov-Město, Komenského 2 Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba ZŠ a MŠ Ostrava Svinov, Bílovecká 10 ZŠ a MŠ Ostrava Svinov, Bílovecká 10 ZŠ a MŠ Ostrava Svinov, Bílovecká 10 ZŠ a MŠ Ostrava Svinov, Bílovecká 10 ZŠ a MŠ Ostrava Svinov, Bílovecká 10 ZŠ a MŠ Ostrava Svinov, Bílovecká 10 ZŠ a MŠ Ostrava Svinov, Bílovecká 10 ZŠ a MŠ Ostrava Svinov, Bílovecká 10 ZŠ a MŠ Ostrava Svinov, Bílovecká 10 ZŠ a MŠ Ostrava Svinov, Bílovecká 10 ZŠ a MŠ Ostrava Svinov, Bílovecká 10 ZŠ a MŠ Ostrava Svinov, Bílovecká 10 ZŠ a MŠ Ostrava Svinov, Bílovecká 10 ZŠ a MŠ Ostrava Svinov, Bílovecká 10 ZŠ a MŠ Ostrava Svinov, Bílovecká 10 ZŠ a MŠ Ostrava Svinov, Bílovecká 10 ZŠ a MŠ, Ostrava-Hrabůvka, Krestova 36A ZŠ a MŠ, Ostrava-Hrabůvka, Krestova 36A ZŠ a MŠ, Ostrava-Hrabůvka, Krestova 36A ZŠ a MŠ, Ostrava-Hrabůvka, Krestova 36A ZŠ Bulharská, Ostrava-Poruba ZŠ Bulharská, Ostrava-Poruba ZŠ Bulharská, Ostrava-Poruba ZŠ J. Valčíka 4411, Ostrava-Poruba ZŠ J. Valčíka 4411, Ostrava-Poruba ZŠ J. Valčíka 4411, Ostrava-Poruba ZŠ J. Valčíka 4411, Ostrava-Poruba ZŠ J. Valčíka 4411, Ostrava-Poruba ZŠ Klimkovice, Vřesinská 22 ZŠ Ostrava, Matiční 5 ZŠ Ostrava, Matiční 5
45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60. 61. 62. 63.
Viktorie Kuncová Lýdie Kitterová Jan Tichý Vojtěch Novák Hana Cvaková Markéta Sliwková Hana Tučníková Lukáš Pajda Markéta Šimková Adéla Tomanovicsová Viktor Valík Vanessa Li Dominika Daničová Radim Doležílek Kristýna Nováková Klára Macurová Darina Foltová Martin Matýsek Ondřej Dlouhý
ZŠ Ostrava, Matiční 5 ZŠ Ostrava, Matiční 5 ZŠ TGM, Bílovec ZŠ TGM, Bílovec ZŠ Zelená 42, Ostrava ZŠ Zelená 42, Ostrava ZŠ Zelená 42, Ostrava ZŠ Zelená 42, Ostrava ZŠ Zelená 42, Ostrava ZŠ Zelená 42, Ostrava ZŠ Zelená 42, Ostrava ZŠ Zelená 42, Ostrava ZŠ, Paskovská, Ostrava-Hrabová ZŠ, Paskovská, Ostrava-Hrabová ZŠ, Paskovská, Ostrava-Hrabová ZŠ, Paskovská, Ostrava-Hrabová ZŠ, Paskovská, Ostrava-Hrabová ZŠ, Paskovská, Ostrava-Hrabová ZŠ, Paskovská, Ostrava-Hrabová
Účastníci 2. kola 6. ročníku Šumné Ostravy Kategorie 2 – střední školy
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24.
Jméno Zuzana Ševčíková Kristýna Hynková Petr Dvořáček Vojtěch Štula Jiří Kozelský Jan Hertl Karolina Kafková Barbora Tkadlečková Jan Kotek Adriana Čížková Aneta Procházková Ariana Hoti Kateřina Dvorská Karolína Boháčová Pavel Vengřin Filip Klumpar Aleš Koubík Lenka Sasová Markéta Davidová Amálie Chudá Marie Huserová David Šutta Markéta Machalová Michal Kubka
Škola Gymnázium EDUCAnet, Ostrava-Hrabůvka Gymnázium Olgy Havlové, Ostrava-Poruba Gymnázium Ostrava-Zábřeh, Volgogradská 6a Gymnázium Ostrava-Zábřeh, Volgogradská 6a Gymnázium Ostrava-Zábřeh, Volgogradská 6a Gymnázium Ostrava-Zábřeh, Volgogradská 6a Gymnázium, Fr. Hajdy 34, Ostrava-Hrabůvka Gymnázium, Fr. Hajdy 34, Ostrava-Hrabůvka Gymnázium, Havířov-Město, Komenského 2 Matiční gymnázium, Ostrava Matiční gymnázium, Ostrava Matiční gymnázium, Ostrava Matiční gymnázium, Ostrava Matiční gymnázium, Ostrava SPŠS, Ostrava-Zábřeh Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba
25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. 52. 53. 54. 55. 56. 57. 58. 59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67. 68. 69. 70. 71. 72.
Pavla Zezulová Veronika Seidlerová Kristýna Hutová Michaela Šoltysová Eliška Vavrečková Kristýna Bajerová Darina Rosmannová Jan Křístek Leona Fuisová Vojtěch Onderka Jan Špaček Jan Socha Petra Mikolajková Richard Kuczinský Martin Vavera Marek Socha Michaela Nosková Zuzana Diváková Arnošt Kania Lam Truong Albert Bašniar Petra Veselá Kristina Kratochvílová Lucie Bočková Naděžda Kadubcová Filip Malura Jáchym Řídký Barbora Vopasková Tereza Tomíčková Hana Čajanová Barbora Návratová Kristýna Zsemlovicsová Jakub Dostál Saša Puchálková Silvie Miarková Marina Bednářová Nikol Straková Lukáš Hendrych Thuy Tien Nquyen Valentina Noskievičová Zuzana Sheitheuerová Tomáš Gřeš Natálie Neradová Šimon Kočovský Martin Kokošínský Marie Tížková Viktor Koliba Jakub Švehlík
Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba
73. 74. 75. 76. 77. 78. 79.
Tomáš Bango Magdaléna Postulnová Hana Ďaďová Karel Pětroš Daniel Oborák Linda Vůjtková Barbora Polášová
Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba
Výsledky finále 6. ročníku Šumné Ostravy Kategorie 1 – žáci 6. – 9. tříd ZŠ a nižšího stupně gymnázia Poř. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.
Jméno Ondřej Vavro Petra Marethová Tereza Divišová Aneta Procházková Lýdie Kittlerová Aneta Reitšmídová Vojtěch Novák Tereza Jaborská Patricie Juříčková Lucie Peterková Ondřej Dlouhý Soňa Sloviková Kateřina Šupčíková Barbora Třískalová
Škola Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba ZŠ Ostrava-Poruba, J. Valčíka 4411 ZŠ Ostrava-Hrabová, Paskovská 46 ZŠ Ostrava, Zelená 1406 ZŠ Ostrava, Matiční 5 ZŠ Slezská Ostrava, Bohumínská 72 ZŠ TGM, Bílovec ZŠ Ostrava, Matiční 5 ZŠ Ostrava-Poruba, J. Valčíka 4411 Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba ZŠ Ostrava-Hrabová, Paskovská 46 ZŠ Ostrava-Hrabová, Paskovská 46 ZŠ Ostrava-Hrabová, Paskovská 46 ZŠ Ostrava-Hrabová, Paskovská 46
Body 69 50 49 47 46 43 41 38 35 31 29 25 23 21
Wichterlovo gymnázium Výsledky finále 6. ročníku Šumné Ostravy Kategorie 2 – střední školy Poř.
Jméno
Škola
1. 3. 2. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16.
Kristýna Hynková Szymon Wantula Jaromír Mielec Karolína Boháčová Erik Gliwitzky Petr Dvořáček Josef Štefl Eliška Šidíková Vojtěch Onderka Kateřina Ožanová Barbora Tkadlečková Kateřina Tománková Pavla Zezulová Vítězslav Uvíra David Rajský Barbora Vopasková
Gymnázium Olgy Havlové, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Gymnázium Ostrava-Zábřeh, Volgogradská 6a Matiční gymnázium, Ostrava Gymnázium Pavla Tigrida, Ostrava-Poruba Gymnázium Ostrava-Zábřeh, Volgogradská 6a Gymnázium, Havířov-Město, Komenského 2 Gymnázium Ostrava-Zábřeh, Volgogradská 6a Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Gymnázium, Havířov-Město, Komenského 2 Gymnázium, Ostrava-Hrabůvka, Fr. Hajdy 34 Gymnázium, Ostrava-Hrabůvka, Fr. Hajdy 34 Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba
105,5 104 91 87,5 85,5 85 84,5 83 79 76,5 74,5 72 67,5 65,5 64 56
„Po šichtě za sportem“ /pamětníci vyprávějí/
Aleš Koubík, 19 let Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba „Kotasak“ byl tátův druhý domov Když byl taťka v mém věku, nikdy nevynechal jediný zápas Vítkovic, které v té době hrály na ZS Josefa Kotase. Byl to stánek specifický jedinečnou atmosférou. Kapacita tehdejšího stadionu činila okolo 6500 diváků, ale nebylo výjimkou, že na zápasy chodilo o tisíc diváků více. Cena vstupenek tehdy byla lidová – kolem pěti korun. Návštěvníkům bylo k dispozici asi deset pokladen, ale jen jediná, ta „od cesty“ nabízela zlevněné vstupné pro děti a studenty. Kdo chtěl na stadionu zabrat dobré místo, musel dorazit alespoň půl hodiny před zápasem a před pokladnami vystát asi dvacetiminutovou frontu.
Zimní stadion Josefa Kotase
Taťka dojížděl na „zimák“ spolu s kamarády z Poruby a nejvýhodnějším spojem byla autobusová linka č. 49, která měla zastávku jen pár minut chůze od stadionu. Nejoblíbenějším místem fanoušků býval kotel za domácí brankou, který vytvářel jedinečnou atmosféru. Pohodlí fanoušků bylo nesrovnatelné s dnešním: hokejová hala byla v zimě nevytápěná, ale všechny hřála atmosféra hokejových utkání. S domácím týmem diváci přímo dýchali – nikoho by tehdy nenapadlo odejít před koncem třetiny na párek s pivem.
Největšími taháky vítkovické sestavy byl současný prezident klubu František Černík, Ladislav Svozil nebo Miroslav Fryčer či Vladimír Vůjtek, dnešní trenér slovenské reprezentace. Síla vítkovického týmu nezávisela jenom na hře těchto silných individualit, ale především na kolektivní hře. Ačkoliv slavný stadion Josefa Kotase znají Ostraváci deset let už jen z dobových fotografií, v srdcích mnoha fanoušků a hráčů je zapsán navěky. Vždyť je to právě „Kotasak“, který pamatuje doposud poslední vítkovický titul v sezoně 1980/1981. Ačkoliv jej Vítkovičtí převzali v tehdejším Gottwaldově, je to právě zimní stadion Josefa Kotase, který dopomohl domácím k zatím poslednímu hokejovému ligovému triumfu.
Lenka Sasová, 17 let Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Maminčina léta v SSK Vítkovice Na svá léta strávená aktivním sportem zavzpomínala moje maminka. Ta se v 80. letech věnovala lehké atletice, zejména běhům na 800, 1500 metrů a tři kilometry. Mamka se mi pochlubila, že v 16 letech vybojovala dokonce v halovém mistrovství ČSSR v Ostravě bronzovou medaili na „půlce“. Svědkem jejího životního úspěchu se stala nafukovací atletická hala v Ostravě-Hrabůvce. Ta stávala v Hrabůvce hned vedle SOU strojírenskému, ale dnes je už pouhou historií, protože byla zbourána1. Mamka se rovněž pravidelně účastnila Čokoládových a Zlatých treter. Na té čokoládové aktivně závodila a na Zlaté pomáhala s organizací a předávala pozvánky k vyhlášení vítězů, například i takovému velikánovi jako je Sergej Bubka2.
Filip Klumpar, 16 let Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Město bylo v euforii 1
Nafukovací lehkoatletická hala dosloužila definitivně v roce 1993. Definitivně se zbortila a na její opravu nebyly peníze. Dnes na jejím místě stojí obytné domy. 2 Fenomenální sovětský (ukrajinský) atlet ve skoku o tyči Sergej Bubka vytvořil během své kariéry 35 světových rekordů. Na zlaté tretře v roce 1984 zvítězil výkonem 5,65 m.
Jednou jsme se domluvili s kamarády, že vyrazíme na fotbal. Nikdy předtím jsme tento sport naživo neviděli, takže to pro mě byla premiéra. Muselo to být v roce 1981, ale s kým tenkrát Baník hrál, to si už přesně nevybavím. Vím jen, že jsme tenkrát vyhráli. Ale na co si i po letech pamatuju přesně, byla ta nepopsatelná atmosféra zápasu. Chorály domácích fanoušků tvořily emotivní kulisu, jména „modrobílých“ byla vyvolávána ještě dlouho po zápase. A samotné Bazaly, chrám ostravského fotbalu, praskaly ve švech. Celý stadion hnal ty svoje kluky kupředu. Pro Baník se tato sezóna vyvinula nadmíru uspokojivě. Ostravští fotbalisté totiž obhájili titul z předchozího ročníku. Všichni jsme tím úspěchem žili. Evžen Hadamczik se tímto triumfem stal opravdovou legendou celé Ostravy. Vždyť to byl právě on, kdo svým trenérským umem dvakrát po sobě přispěl k vysněnému titulu.
Vojtěch Molin, 15 let Gymnázium, Ostrava-Zábřeh, Volgogradská 6a Josef Mikoláš chytal bez masky Můj dědeček pochází z Moravské Ostravy a své dětství prožil v jedné typické ostravské kolonii. Hned v její blízkosti bylo sokolské hřiště. Bylo to vlastně univerzální sportoviště, kde se hrál fotbal, odbíjená nebo běhalo na atletickém okruhu. Od 50. let, tedy v době „komunismu“ se tady konala cvičení spartakiád, hornické dny či jiné akce. Děda si přesně vybavuje, že hned v blízkosti sportoviště se nacházel areál Saleziánů Dona Bosca, kteří byli komunisty vyhnáni. Toto hnutí se staralo o nemocné a osiřelé děti. Ale zpět ke sportu. Na sokolském hřišti se konalo cvičení 1. celostátní spartakiády, na které cvičil můj děda s krychlemi. To bylo v roce 1955. Hned vedle sokolského hřiště bývala jízdárna, kde se konaly závody v parkuru. Dědeček vzpomíná, jak po každém závodě chodíval s kamarády provázet koně, kteří se nesměli zastavit. „Pro nás, kluky, to bylo velké dobrodružství,“ říká. Na stadionu Odborářů se jezdily závody na ploché dráze, které byly pro všechny Ostraváky zajímavou podívanou. Nejvíce mě překvapily dědečkovy vzpomínky na závod silničních motocyklů, který se jezdil přímo v ostravských ulicích. Závod se jmenoval Ostravský trojúhelník a byl to pro všechny kluky ve věku mého dědečka nezapomenutelný zážitek. Dědeček si ještě vybavil
letecké dny, Hrabůvce.
které
se
odehrávaly
na
letišti
v Ostravě-
Jedna z posledních památek na letiště v Hrabůvce - bývalý hangár dnešního sídliště Dubina. Zachovala se také ulice s názvem U Letiště
v
prostoru
S některými slavnými ostravskými sportovci se moji prarodiče dobře znali: Miroslav Vlach3, Stanislav Garstka4, Josef Mikoláš5, Jan Kasper6 a mnozí další. Josef Mikoláš měl jednu zvláštnost – do brány se vždy stavěl bez masky a jeho obličej to často odnášel. Když zde v Ostravě nastoupil proti československým hokejistům výběr Kanady, dostal Mikoláš pukem tvrdou ránu do obličeje. Naštěstí ve fifejdské nemocnici mu ránu rychle ošetřili a tak náš gólman stihl ještě nastoupit do zbytku zápasu. Dneska by bylo naprosto nemyslitelné, aby brankář nastoupil do utkání bez masky, dodává děda. Když můj děda pracoval na dole Hlubina, pravidelně se tam konal fotbalový turnaj pořádaný mezi jednotlivými provozy. Úředníci v něm například nastoupili proti zaměstnancům dílen. S mým dědou v týmu pravidelně nastupoval slavný reprezentant Tomáš Pospíchal.7 Nastoupil vždy na velmi krátkou dobu, ale to mu 3
Miroslav Vlach (1935 – 2001), reprezentoval v nejvyšší československé lize samozřejmě Vítkovice, dotáhl to až do národní reprezentace. Na mistrovství světa ve švédském Stockholmu přispěl k zisku bronzových medailí pro ČSSR a byl vyhlášen nejlepším útočníkem šampionátu. 4 Stanislav Garstka (1924 – 2013) se podílel na mistrovském triumfu Vítkovic v roce 1952. 5 Josef Mikoláš se narodil v roce 1938 ve Frýdku-Místku, v roce 1959 zvolen nejlepším brankářem ligového ročníku, stříbrná a zlatá medaile z MS v ledním hokeji v letech 1961 a 1963. 6 Jan Kasper (1932 – 2006) získal v letech 1955 – 1963 pět medailí na MS v hokeji. Velmi tvrdý obránce, který budil respekt sovětských hráčů. Jejich první otázka prý zněla: „Čornyj čert igrajet?“ 7 Tomáš Pospíchal (1936 – 2003) je legendou nejen ostravského fotbalu. Hrál za Baník i Vítkovice, v roce 1962 se dokonce podílel na legendárním úspěchu národní reprezentace, která přivezla z MS pořádaného v Chile stříbrné medaile.
stačilo, aby vstřelil tři rychlé góly, a šel si sednout. Všichni bývali konsternováni, nikdo z protihráčů mu nestačil. Jak by ne, když patřil k nejrychlejším fotbalistům v Československu, vzpomíná dědeček.
Plakát k motocyklovým závodům Ostravský trojúhelník, o kterých se zmiňuje ve svém příspěvku Vojtěch Molin
Vojtěch Cuberek, 14 let Gymnázium, Ostrava-Zábřeh, Volgogradská 6a Sport mou babičku provází celým životem Ještě i po letech si přesně vybavuji nácviky na spartakiádu, které probíhaly na stadionu Odborářů. Na vítkovický stadion jsem chodila do atletického oddílu. Hned vedle stával plavecký bazén, a my jsme v něm často po tréninzích relaxovaly. Byla jsem – a stále jsem – členkou horolezeckého oddílu TJ Vítkovice. Ten patří spolu s „Enháčkem“ k nejstarším a nejúspěšnějším oddílům u nás. I když členů obou horolezeckých oddílů bylo poměrně hodně, všichni jsme se navzájem znali. Víkendy jsme totiž trávili společně na horských túrách. Někdy se jezdilo až na Slovensko do Tater. Jako členka horolezeckého
oddílu jsem také chodila do prvomájového průvodu, tehdy bylo tradicí, že na první májový den oba horolezecké oddíly sehrály přátelský fotbalový zápas. A jestli jsem po šichtě chodila za sportem? To ani ne, sport jsem totiž měla přímo v té šichtě. Vždyť jsem na základní, a později na střední škole učila tělocvik. Když jsme chtěli ve Výškovicích na zanedbaném hřišti běhat, nezbylo nic jiného, než jít s celou třídou vytrhávat drny z povrchu běžecké plochy. Nebyla to jediná brigáda – spolu se žáky jsme se podíleli i na budování areálu zdraví v Bělském lese.
Zuzana Ševčíková, 17 let Gymnázium Educanet, Ostrava-Hrabůvka Německý kameraman sbalil fidlátka a vypadl Ačkoliv jsem velký fanoušek ledního hokeje, rozhodla jsem se zavzpomínat na slavnou kapitolu fotbalového mužstva FC Baník Ostrava. Baník dokázal pod vedením mladého a ještě ne moc zkušeného kouče Evžena Hadamczika vyhrát už podruhé československý pohár. Tento úspěch ho také katapultovat do mezinárodní soutěže „Pohár vítězů pohárů“. Ostravský klub dokázal postupně porazit Sporting Lisabon, Shamrock Rovers FC a ve čtvrtfinále jej čekal německý klub 1. FC Magdeburg. Píše se rok 1979. Jednadvacátého března tohoto roku bylo krásné počasí a Baník se chystal na nemožné. Musel porazit svého německého protivníka o dva góly, aby smazal své manko z předchozího zápasu, který se odehrál na hřišti soupeře. Na ochozech Bazalů stálo kolem osmnácti tisíc diváků, kteří přišli podpořit svůj tým v nelehkém úkolu. Nikdo z nich ovšem ještě netušil, že na tento den nezapomenou do konce svého života. Do brány se postavil Pavol Michalík, který předešlé utkání pro zranění nechytal. V sestavě modrobílých nechyběla ani největší esa, jako například Verner Lička, Rostislav Vojáček, Petr Němec, Zdeněk Rygel, Zdeněk Šreiner a Libor Radimec. První, kdo se ten den prosadil, byl Zdeno Rygel a poté i Milan Albrecht. Krátce před přestávkou se ještě dokázal střelecky uplatnit Petr Němec a zvýšit skóre už na 3:0. Bazaly zaplavila euforie, nikdo z fanoušků však nečekal, že se celé toto utkání ještě zkomplikuje a v závěru nastanou infarktové situace. Protože v druhé půli zápasu se jako druhý z Němců trefil Sparwasser a krátce po něm i Pommerenke, Němci snížili
na 3:2. Domácí navíc zahodili několik příležitostí k navýšení skóre. Ochozy Baníku úlevně vydechly v sedmdesáté osmé minutě, když německý hráč zahodil trestný kop a připravil tím svůj tým o možnost srovnat utkání. Ke konečnému zvratu došlo až v osmdesáté sedmé minutě. Toho dne se už podruhé střelecky prosadil Zdeno Rygel, který poslal nechytatelnou ránu přímo k levé šibenici a tím zvýšil na 4:2. Fanoušci jásali a Bazaly zaplnila obrovská spokojenost. Do konce chybělo už jen pár minut a domácí si i přes nastavení dokázali udržet svůj náskok. Pro každého fotbalového příznivce tady na Ostravsku to byl jeden z nejkrásnějších a nejnapínavějších okamžiků. Dobrý přítel naší rodiny, Pavel Pilch, dodává: „Jsem fanouškem Baníku Ostrava už 40 let a na toto napínavé utkání nikdy nezapomenu. Fandil jsem na hlavní tribuně a stál jsem vedle kameramana soupeřova týmu. Když padl gól na 4:2, tak si kameraman sbalil svá fidlátka a vypadl ze stadionu.“
Marie Huserová, 17 let Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Šprýmy brankáře Kohouta Můj taťka je velký sportovní fanda a tak jsem se rozhodla vyzpovídat jeho. Nepochází přímo z Ostravy, ale zápasy na „Kotasaku“ si nenechal ujít. Když jsem se ho zeptala na historky, které mu utkvěly v paměti, byl k nezastavení. Bylo to v letech 1986/19878. Tehdy uprostřed sezóny se Vítkovicím přestalo dařit a ony spadly do druhé hokejové ligy. Bylo to divné, ale Vítkovice v následující hokejové sezóně naši druhou nejvyšší hokejovou soutěž naprosto ovládly, byly tam jakoby omylem. Tehdy ještě za Vítkovice chytal brankář jménem Kohout. Byl malého vzrůstu, ale přesto na ledě dominoval a vychytával úplně všechno. No a tehdy jsem poprvé, nebo skoro poprvé, navštívil zápas HC Vítkovice. Tehdy vlastně ještě SSK Vítkovice. Nevím už přesně, s jakým druholigovým manšaftem tehdy naši hráli, ale vedli jsme už nějakých 7:0, když musel Kohout čelit nájezdu soupeřova útočníka. Kohout byl takový borec, že se najíždějícímu hráči postavil zády, přes hlavu si přetáhl dres. A pod tím dresem bylo napsáno: „Jsem na 8
Tato sezóna byla pro HC Vítkovice přelomová ještě z jiného důvodu: 4. 11. 1986 byl dokončen Palác kultury a sportu a v tomto roce Vítkovice hrály střídavě tam a na OZS Josefa Kotase.
poště. Kohout.“ Celý stadion aplaudoval, a nikomu nevadilo, že jsme dostali gól, protože brankář nechytal. Tehdy se ještě za odhození hokejky, sundání dresu a zesměšňování soupeře nedávaly trestné minuty. Kohout diváky uměl bavit. Když jsme třeba hráli přesilovku, tak Kohout, ač velmi malý, vyskočil na branku, odhodil lapačku a rukavice. Na „Kotasaku“ byla taková kolmá dřevěná tribuna na stání a když lidé začali dupat, vznikl tam takový rachot, že ten stadion doslova chodil. No a Kohout těma rukama bez lapačky a rukavic roztleskával tu kolmou tribunu. Ten okamžik se mi hluboce zaryl v paměti.
V roce 1947 byl ještě stadion J. Kotase nezastřešený
Natálie Petríková, 11 let Gymnázium, Komenského 2/328, Havířov-Město Dědeček vypravuje Své první kolo jsem dostal už v šesti letech. Cyklistika mě docela chytla, a tak jsem začal jezdit stále víc a častěji. V té době mě napadlo, že bych mohl na bicyklu jezdit zároveň. Ve škole si mě všiml trenér mladších žáků a vzal mě do družstva. A tak jsem se stal závodníkem. Ve svých sedmi letech jsem poprvé zvítězil. Začal jsem na sobě tvrdě pracovat,
zlepšovat si fyzičku a zdokonalovat techniku, hlavně v zimě, když jsme běhali v tělocvičně, skákali přes kozy a jezdili na válcích. V posilovně jsem navíc trávil tři hodiny denně. Zbytek tréninku tvořila tělocvična, běh, bazén a trenažér. A tak jsem ve výkonnostních žebříčcích stoupal strmě vzhůru, až jsem se propracoval mezi deset nejlepších v republice, tehdejší ČSSR. Výkonnost jsem si udržel i po přestupu z věkové kategorie žáků ke starším žákům a k juniorům. V patnácti letech jsem byl přijat ke studiu na vojenské gymnázium a přestoupil do vojenského klubu Dukla. Podmínky tam byly ještě tvrdší a náročnější, ale nevzdal jsem to a stal se juniorským mistrem republiky. Postupem času však bylo stále náročnější skloubit výkonnostní sport se studiem. Stále jsem se držel v první desítce v republice, ale už to nebylo ono. Konec za mou cyklistickou kariérou udělala vysoká škola. Byl jsem postaven před volbu. Buď dál jezdit na kole závodně, nebo studovat. Obě věci jsem souběžně dělat nemohl. Vybral jsem si vysokoškolské studium a od té doby jezdil na kole už jenom rekreačně. To je v kostce celý můj příběh. Dnes už jsem dědeček.
David Šutta, 17 let Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Poslední spartakiáda Při řešení posledního úkolu Šumné Ostravy jsem požádal o pomoc svou mámu Pavlínu. Mamka je sice ostravská rodačka, ale střední školu absolvovala v Čechách, konkrétně v Jablonci nad Nisou. Zde taky zažila nácvik poslední spartakiády. Ve školním roce 1988/1989 byla žákyní prvního ročníku a právě její třída byla vybrána, aby se zúčastnila kvalifikace na účast spartakiádní přehlídky, která se měla konat na pražském Strahově v roce 1990. Patronát nad spartakiádními tréninky přebrala třídní tělocvikářka. Trénovalo se třikrát týdně, a to často i čtyři hodiny bez jakékoli přestávky. Úmorný maratón spartakiádních příprav začal již v polovině září. Nacvičovalo se i na úkor ostatních vyučovacích hodin, z nichž byla celá třída uvolněna. Muselo se to stihnout, neboť koncem týdne žáci odjížděli z internátu domů a nebyl tedy čas na nacvičování sestav o víkendu. Aby byl výsledek dokonalý, cvičenky byly doplněny o žákyně vedlejších tříd, ale i dalších jabloneckých škol… po dvou měsících tvrdého nácviku, koncem října, přijela do školy komise, která celou nacvičenou sestavu zhlédla. Přibližně týden všichni napjatě čekali na konečný verdikt. Ten
přišel a škola se dozvěděla, že byla zařazena pouze mezi náhradníky, což bylo pro všechny velké zklamání. Sedmá československá spartakiáda byla silně ovlivněna obdobím přestavby i Sametovou revolucí. Chystané vyvrcholení na pražském Strahově se nakonec vůbec neuskutečnilo a spartakiáda proběhla v silně omezeném rozsahu a v pozměněném ideovém rámci jako „tělovýchovné slavnosti“. Některé okresní přehlídky ještě proběhly, celostátní finále bylo přesunuto na menší Stadion Evžena Rošického, některé kategorie byly úplně vypuštěny. A tak z několika set tisíc lidí nacvičujících spartakiádu vystoupilo v Praze v červnu roku 1990 jen kolem dvaceti tisíc cvičenců.
Markéta Machalová, 16 let Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Rozhovor s mámou, ročník 1968 „Mami, kam jsi chodila po šichtě za sportem?“ „No, tak předně, já nikdy na šichtě nebyla, pokud se šichtou míní směna v těžkém průmyslu. Navíc, před rokem 1989 jsem tady v Ostravě chodila do školy. Takže ta otázka by mohla znít ʹKam jsi chodila se školou a po škole za sportemʹ.ʺ „Dobře, tak jinak, jak na tom byl Ostrava před rokem 1989 s možností sportovního vyžití?“ „Já myslím, že docela dobře. Souviselo to právě s těžkým průmyslem, výstavbou obytných čtvrtí pro dělníky a ostatní zaměstnance, kterých sem proudily doslova tisíce. V těch nových čtvrtích se myslelo i na volný čas zaměstnanců a jejich dětí. U dělníků to byla spíše možnost pasivního sportování, u dětí pak příležitost k aktivnímu sportu.“ „Takže jsi aktivně sportovala?“ „To v mém případě není asi správný výraz. Vždy jsem se spíše věnovala umění a kultuře, ale našla jsem si čas i na pohybové aktivity.“ „Můžeš být konkrétnější?“ „Třeba v zimě jsem moc ráda bruslila. U nás v Zábřehu byl otevřen zimní stadion s ledovou plochou, kde jsem trávila většinu sobotních odpolední. Dnes by sis tam už nezabruslila, protože na tom místě se nachází aquapark. Někdy byla ale příliš teplá zima a nedokonalá technika nebyla schopna při vyšších teplotách udržet led v patřičné kvalitě. Proto jsme jezdili na krytý stadion Ledňáček do Vítkovic (naproti dnešní ČEZ Aréně) nebo na Stadion J. Kotase do centra, který už také neexistuje.“ „A co v létě? Říkáš, že aquapark v Zábřehu ještě nebyl. Měli jste možnost se vůbec někde koupat?“
„Ale to víš, že jo. I v tom našem „pravěku“ existovala koupaliště. Pravda, nebyly to přímo aquaparky, ale nám, dětem, to tehdy stačilo. V té době už existovalo velké přírodní koupaliště ve Vřesině a pak některá další, která později zanikla. Například koupaliště ve Vítkovicích (naproti hotelu Clarion), koupaliště na Hulváckém kopci9, atd. Kromě toho měla Ostrava i kryté bazény – na Čapkárně, na Ruské ulici ve Vítkovicích. V době, kdy jsem chodila na gymnázium, se tu stavěl nový bazén, který navštěvujeme dodnes.“
Městské lázně – Hulváky ve 30. letech 20. století
„Zmínila jsi, že některá koupaliště a stadiony už dnes neexistují. Vzpomeneš si na některé další areály kromě těch, které jsi už zmínila?“ „Vzpomínám si, že jsme jednou v televizi zahlédli nějaké sportovní zprávy a objevil se tam také záběr z ostravského plochodrážního závodu. Byla jsem velmi překvapená, když jsem se od tatínka dozvěděla, že Ostrava měla plochodrážní stadion. On se už totiž v polovině osmdesátých let nevyužíval k sportovním účelům. Dostala jsem se na něj jen díky autoškole. Bylo tam autocvičiště a stadion byl už v hodně zchátralém stavu. Dnes už samozřejmě nestojí, na jeho místě je OC Futurum.“ „A chodila jsi na nějaké sportovní akce nebo zápasy?“
9
Stavba koupaliště na Hulváckém kopci byla zahájena v roce 1928 (architekt Jaromír Moučka), dokončeno o dva roky později. Jedno z prvních umělých koupališť v Československu nabízelo kapacitu 3800 osob, filtraci vody i skokanské můstky. V 90. letech 20. století koupaliště postupně zchátralo.
„Sport, jak jsem už řekla, nebyl na prvním místě mých zájmů. I když dobře vím, kde hraje slavný Baník, či hokejisté Vítkovic, nikdy jsem na těchto zápasech nebyla. Ale pár akcí mi přece jen utkvělo v paměti. Například slavná spartakiáda. Dvakrát jsem nacvičovala ve škole hromadné skladby a na Vítkovickém stadiónu se konala hromadná vystoupení. Ti nejlepší pak jeli do Prahy na Strahov… Zajímavou událostí byl i dojezd Závodu míru – jakési socialistické obdoby Tour de France. Dojíždělo se tehdy na stadionu NHKG v Zábřehu a díky této akci nám vyasfaltovali silnice i chodníky. Takže radost měli i ti, kteří sport moc nemuseli.“ „Existuje nějaká sportovní událost, aktivita, na kterou obzvláště ráda vzpomínáš?“ „Vlastně ano. Každý rok jsme absolvovali orientační běh, který se pořádal někde v oblasti Krásného Pole. Start byl vždy na jedné ze zastávek tramvaje č. 5. Pár stanic tramvají a člověk se najednou ocitl v přírodě a nechal průmyslové město daleko za sebou. Ale teď si vybavuju jedno docela kuriózní věc. Když se mi, ještě před Sametovou revolucí, podařilo vycestovat do Anglie, téměř nikdo tam tehdy nevěděl, že vůbec nějaké Československo je. Pak jsem si ale vzpomněla, že na našem gymnáziu studoval Ivan Lendl a rázem byli všichni v obraze.“
Vojtěch Onderka, 19 let Wichterlovo gymnázium Dědečkova sbírka pohlednic Můj dědeček, bývalý vzpěrač a dodnes zapálený fanoušek sportu, pracoval celý svůj život v pohostinství. Celou kariéru zasvětil severomoravským lokálům, především však ostravským a opavským provozovnám. Díky tomu se pohyboval v blízkosti celé řady slavných lidí, sportovce nevyjímaje. V Opavě v té době pracoval ve vinárně Boží koutek, která se nacházela poblíž hotelu Slezan. Právě tam byli ubytováni českoslovenští hokejoví reprezentanti, kteří zde v letech 1972-1975 absolvovali každoroční hokejová soustředění. Cela řada kluků do vinárny zavítala na občerstvení, a tak se s nimi dědeček rychle seznámil. Oni na něho nezapomínali a pravidelně mu posílali pohledy z mistrovství světa i mistrovství Evropy. Na pohlednici nechybělo snad žádné slavné jméno z našeho manšaftu: bratři Holíkové, Jiří Holeček, Pospíšil, Martinec, Jiří Suchý a mnoho dalších. Některé pohlednice opatruje děda dodnes, třeba tu z roku 1973 ze Sovětského svazu, kde naši získali bronzové medaile, nebo tu z roku 1972, kdy jsme se stali mistry světa na šampionátu pořádaném v Praze.
Adéla Tomanovicsová, 14 let ZŠ Zelená 42, Ostrava Spartakiáda s odérem rumu Za vlády komunistů, jak říká moje maminka, se toho odehrávalo hodně. Jednu její příhodu jsem se rozhodla zapsat. Bylo to v době, kdy mamka chodila na základní školu v Radvanicích do 1. třídy. Nacvičovala se spartakiáda a vedení školy žákům slíbilo, že nejlepší cvičenci pojedou do Prahy. Pro všechny to byla velká motivace, jenže to mělo jeden háček. Nejdříve tu skladbu museli nacvičit. A to nebylo vůbec lehké. Když žáci obdrželi od soudružek učitelek materiály, kde bylo cvičení schematicky zakresleno, koukali do papírů a nerozuměli ničemu. Vždyť sestava byla tak složitá, že se to nedalo zvládnout ani za rok. Ale motivace byla velká, a tak se začalo nacvičovat. Byla to dřina, nejtěžší bylo zapamatovat si, kdy má kdo obsadit vymezenou značku. Žáci si vzájemně šlapali po rukou a nohou, ale nakonec to přece jen zvládli. Jenže osud jim nepřál a do Prahy se nakonec neprobojovali. Učitelé se tedy rozhodli, že vynaložené úsilí nesmí přijít nazmar. Když už to nacvičili, byla by to škoda nepředvést to alespoň rodičům. Místo strahovského stadiónu měli žáci předvést sestavu na místním hřišti TJ Sokol. Aby byla zajištěna návštěvnost, bylo v sousední tělocvičně připraveno občerstvení - čaj s rumem a nějaké jídlo. Jenže osud neměl spartakiádě přát ani podruhé. Po dlouhých deštích se hřiště změnilo v blátivou oranici a k dovršení všeho se toho dne zvedl silný vítr, který odnesl z cvičební plochy většinu značek. Děti nastoupily na hřiště, učitelky přivítaly rodiče a následovaly nekonečné projevy. Rodiče se tvářili, že soudružky poslouchají, usrkávali rum a čekali na cvičení. Žáci se snažili, ale co naplat: po několika minutách spartakiádní skladby začali stále hlouběji zapadat do bahna a zoufale hledat své značky. Rodiče se skvěle bavili, dopili rum, zatleskali soudružkám a se svými zablácenými ratolestmi se rozprchli domů.
Martin Vavera, 17 let Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Na stadionu Odborářů stála voda
Jakkoliv je babička již v důchodovém věku, lehce by zvládla úlohu učitelky historie. Svým vyprávěním o událostech na konci srpna šedesát osm mi totiž tento okamžik českých dějin dokázala přiblížit lépe, než kterákoliv učebnice dějepisu zachycující dějiny 20. století naší vlasti. Nedovedu si tedy představit lepšího pamětníka pro vypracování tohoto úkolu. Jednoho zářijového večera tedy spolu usedáme ke stolu a já zapínám diktafon… „Pamatuješ si ještě na stadiony v centru, které dneska už nestojí? „Kotasak“, Odborářů a tak?“ „Jasně, že si pamatuju. Kotasaku byla největší škoda. To si pamatuju jak dneska, jak tam hrál Bobby Orr10, Vítky a tak.“ „Tam se hrál jenom hokej?“ „Ne. Teda hokej hlavně a potom ještě Holiday On Ice. Lední revue se tomu říkalo. Nic jiného se tam nehrálo. A kousek výš byla Hala Tatran, ta tam ještě stojí, a tam se hrála košíková, házená, jako míčové hry, zápasy, a to tam je do dneška, to ještě nezrušili.“ „Byla jsi někdy na zápase Vítkovic?“ „No, chodila jsem na zápasy. Já jsem byla vášnivá fanynka, i s dědou jsme kdysi chodili na ligu. Jenže to nebylo to, co je teď. Normálně se fandilo, ale nebyli tam takoví ti ožralci, že by třeba ničili lavičky a tak že… My jsme tam měli ještě známou, moje mamka ji šila šaty, a jak byla Holiday On Ice, ona tam dělala v administrativě, tak nás vždycky zavedla nahoru, tam jsou takové ochozy a tam jsme měli to Holiday On Ice jako na dlani.“ „Něco jak Mrazík v ČEZ Aréně?“ „Jojo, tak pro nás to bylo něco, to byly tehdy známé americké hvězdy tenkrát. No a odsaď tehdy taky trénovali naši sourozenci Romanovi11, krasobruslaři, potom Mistři světa, oni potom zůstali v Americe. Ten bratr jezdil s Holiday a potom se zabil, nebo teď nevím, jestli to nebyla ta sestra, ale prostě jeden z těch sourozenců nežije.12“ „Aha. A ten Stadion odborářů?“ „Áno, tam se jezdila plochá dráha a tam byla aji Spartakiáda. Jako krajské kolo, tam jsem cvičila s krychlema.“ „Myslíš tu první v padesátém pátém?“ „No, no, to byl tehdy velikánský stadion. My jsme před tím měli oblastní kolo na VOKD tady v Porubě… ne vlastně na VOKD, tam cvičila tvoje mamka, my jsme to měli s těma krychlema v Mariánských Horách? No a potom bylo krajské kolo na Stadionu odborářů … No už vím, na hlubinském hřišti jsme měli první vystoupení, tam jsme se to aji učili, tam jak je dneska 10
Bobby Orr (*1948), bývalý profesionální kanadský hokejista, je jedním z nejlepších hráčů hokejové historie. Obránce, který uměl i neočekávaně zaútočit, byl pověstný svou rychlostí. 11 Pavel Roman (1943 - 1972) a Eva Romanová (*1946) se v letech 1962 až 1965 stali čtyřikrát po sobě mistry světa v tancích na ledě. Od roku 1965 působili v americké lední revue Holiday on Ice. 12 Pavel Roman zahynul v americkém Tennessee při autonehodě ve věku pouhých 29 let.
policie, tak tam bývala škola … Tam byla akorát jedna vada toho stadionu, to že tam byla spodní voda, oni to nějak špatně odvodnili, takže když pršelo, tak tam normálně stála voda a pak se kvůli tomu nemohla jezdit plochá dráha, jako motorky, ani opravit se to nemohlo, protože by to stálo šíleně moc peněz, tak se na to radši vykašlali. To kvůli tomu, že to bylo poddolované a asi tam nedali to, co měli. Ale je to škoda, bo ten stadion byl krásný, veliký, takový oválný, akorát tak na plochou dráhu. Tam se jezdilo i Mistrovství světa, Evropy, my jsme tehdy byli dobří. „No … Teď je tam Futurum. Je to dobrá náhrada?“ „Ono to dlouho trvalo, než to zbourali, trávou to tam zarůstalo, už se na to nedalo koukat pomalu, ale jinak byl ten stadion dřív krásný. Ale tak je lepší, že tam stojí aspoň něco, než aby ten stadion byl na ostudu pro Ostravu.“
Naděžda Kadubcová, 17 let Wichterlovo gymnázium, Ostrava- Poruba Dědeček vzpomíná Pro odpověď na tuto otázku jsem se vydala za svým dědečkem. Když se dozvěděl, že se zajímám o jeho sportovní minulost, velmi ho to potěšilo. Okamžitě se rozpovídal, až jsem skoro nestíhala zapisovat. Zahltil mě množstvím detailů o sportu v naší vesnici, ale dostali jsme se také k Ostravě. V době, kdy chodil na učiliště, byl členem atletického oddílu Vítkovických železáren Klementa Gottwalda (VŽKG) a tento oddíl reprezentoval i na závodech v Košicích a v Kladně… Naše vesnice, Stará Ves nad Ondřejnicí, je proslulá národní házenou, a tak můj dědeček jako rodák ze Staré Vsi přilnul i k tomuto krásnému sportu. Horké letní dny často trávil na koupališti u vítkovického stadionu nebo na koupališti v Hulvákách. Asi největší dědovou vášní byl, je a bude lední hokej, který samozřejmě také aktivně hrál na stadionu Josefa Kotase.
Marek Socha, 16 let Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Setkání s Usainem Boltem Moje teta pochází ze sportovní rodiny a sama je také velkou sportovkyní. Také její děti se věnují pohybovým aktivitám. Syn
hraje fotbal a dcera je zapálená pro atletiku. Moje krátké vyprávění se bude týkat právě atletiky. Každý rok v červnu se v Ostravě koná Zlatá tretra. Má teta má tu čest a i povinnost dohlížet nad jejím hladkým průběhem. Jejím největším zážitkem bylo setkání s nejrychlejším sprinterem na světě, Usainem Boltem. Její děti, Matěj a Tereza, si totiž velice přály společnou fotografii s tímto fenomenálním sportovcem a neměly být o tuto radost ochuzeni. Teta byla Usainem nadšena, a protože ovládá angličtinu, neměla problém s ním prohodit pár vět. Poznala, že Usain Bolt není jen vynikající sportovec, ale také milý, vtipný a ochotný člověk. A děti, ty jsou stále plné dojmů.
Tretry Usaina Bolta s podpisem, Zlatá tretra 2010
Richard Kuczinský, 17 let Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Ostravský Foglar se jmenoval Karel Líba „Po šichtě za sportem,“ zopakoval po mně zamyšleně otázku děda Vláďa. „Samozřejmě, že jsem si občas zasportoval,“ a potáhl z precizně připravené dýmky plné tabáku. „Ale tolik možností, jako máte vy dnes, to jsme neměli. Navíc, jestli si myslíš, že
po osmi hodinách tvrdé práce v dole jsem se osprchoval a šel si zakopat s kolegy, tak to se hodně mýlíš,“ řekl s úsměvem. „Na šachtě se ale občas organizovaly různé turnaje. Třeba O pohár BSP, tedy Brigády socialistické práce, nebo Odborářská liga, která se konala mezi podniky. Mimo to jsme si sem tam zahráli stolní tenis, volejbal nebo nohejbal, ale že bych to hrál pravidelně, nebo snad závodně, to říct nemůžu. Radši jsem si zajel někam na výlet s tvojí babičkou.“ Dědovi právě začala vařit voda, zalil si tedy svého silného turka a pokračoval. „Sem tam jsme si sedli na kolo a zajeli třeba k příbuzným do Frýdlantu nebo se projeli kolem Ostravy a to bylo vše. Když jsem měl více času, staral jsem se o zahradu, kde jsem pěstoval papriky, rajčata, co bylo třeba,“ popisuje plodiny děda a při zmínce o jídle se mě ptá, jestli nemám hlad. Nemám, babička už mi totiž před chvílí připravila svačinu hodnou statného havíře. „Když jsem byl ještě malý, chodil jsem do tělocvičné jednoty Baník Vítězný únor, kterou vedl Karel Líba13. Ten naší skupině přiblížil skautské zvyky, s čímž měl někdy problémy. Spolu se mnou tam chodil například Milan Balabán, o něm jsi možná slyšel, dnes je to bývalý senátor.“ Děda usrkne horké kávy a vzpomene si na dětská léta. „Když jsem byl hodně malé dítě, brával mě můj taťka na závody ploché dráhy na stadion Odborářů, který, jak víš, nedopadl nejlíp. Ale teď už jsem ti řekl úplně všechno. Navíc hraje Baník. Tak se jdem mrknout, ne?“ převede děda debatu o sportu do současnosti.
Detail z parte Karla Líby (1924 – 2000)
13
Karel Líba (1924 – 2000), koksárenský dělník, se zapsal do srdcí stovek chlapců, kteří prošli od konce 2. světové války jeho oddílem. Nejdéle pracoval v Ostravě-Přívoze, položil základy skautské mohyly na Ivančeně. Od roku 2013 nese jméno Karla Líby jedna z nových ostravských ulic.
Legitimace Junáka s vlastnoručním podpisem ostravského Foglara Karla Líby
Markéta Šimková, 14 let ZŠ, Zelená 42, Ostrava Hlavně, ať vyhrají „naši“ Bylo to v roce 1961, když se v Ostravě poprvé konala Zlatá tretra. Tehdy, myslím, nikdo nečekal, že se z toho jednou stane legendární atletický mítink. Mému dědečkovi bylo v té době pouhých 10 let. Pamatuje si, jak obrovskou měl tehdy radost, když mu tatínek oznámil, že koupil lístky. Atletiku, a především běh, miloval můj dědeček už od svých pěti let. Do žádného klubu ho ale nikdy nevzali. V den konání závodu vyrazili okolo jedné hodiny po půlnoci vlakem z Krnova (místa, kde bydleli) do Ostravy. Cesta trvala asi hodinu a půl. Pak už nezbylo než co nejrychleji dorazit na stadion, aby nemuseli dlouho čekat. Ale nepodařilo se to. Lidí tam bylo opravdu moc. Teprve po vystání hodinové fronty se ocitli uvnitř atletického svatostánku. Byl obrovský! Dědečka hned napadlo: „Tady jednou budu běhat.“ Sen se mu splnil. Ale teprve před pouhým rokem na tréninku mého bratra. Tehdy už dědeček neběžel stejně rychle jako kdysi, ale jeho životní sen se splnil. Odbíhám ale od tématu. V roce 1961 nebyla Tretra ještě tak známá jako dnes. Účastnili se jen sportovci z Československa, Maďarska a Sovětského svazu. Jména závodníků, stejně jako jejich časy,
dědečka pramálo zajímaly. Soustředil se jen na to, jestli vyhrávají „naši“. Jediné, co si pamatuje, je závod Ludmily Lysenkové14. Hodnotu rekordu už zapomněl, ale já jsem jej dohledala na internetu. 880 yardů za 2:08,1. Dědeček se svým tatínkem bohužel nemohli zůstat až do konce, protože jim odjížděl vlak do Krnova. Mnozí z nás se této vzpomínce můžeme pousmát, ale pro mého dědu zůstane tento den největším sportovním zážitkem jeho života.
Jakub Kawulok, 14 let ZŠ Bulharská, Ostrava-Poruba Jak se z dědečka stal fanda Baníku Můj tatínek byl už odedávna velkým sportovním fanouškem. A když měl hrát v roce 1976 na Bazalech Bayern Mnichov, toužil tento zápas vidět na vlastní oči. Bylo mu ale teprve jedenáct let, a tak musel přemluvit svého tatínka, aby šel s ním. Toho ale sport moc nebavil a navíc byl přesvědčen, že Baník nemá proti dobrému soupeři nejmenší šanci. Když ale tatínek pořád prosil, a dokonce se začal dobrovolně zapojovat do domácích prací, dal si dědeček říct a slíbil, že se pokusí vstupenky sehnat. To se také povedlo a tatínkova radost neznala mezí. V den D dorazili na stadion už o hodinu dříve, aby se v klidu dostali na svá místa a stihli si něco koupit v bufetu. A pak začal zápas. Tatínek hned po úvodním hvizdu hlasitě povzbuzoval, ale dědeček se držel zpátky. Teprve poté, co dal Lorenz první gól a po něm Lička přidal další, nechal se děda také strhnout atmosférou a křičel jako o život. Utkání skončilo vítězstvím Baníku 2:1 a ovace fanoušků nebraly konce. Děda musel dát tatínkovi za pravdu, že to stálo za to. Od té doby spolu chodili na fotbal pravidelně.
Jakub Čermák, 14 let ZŠ Bulharská 1532, Ostrava-Poruba Dědeček zachránil Třebovice před sestupem Vyzpovídal jsem dědu, prožil v Ostravě.
14
kterému
je
59
let.
Celý
svůj
život
Sovětská sportovkyně Ludmila Lysenková, rozená Ševcovová (*1934), získala v roce 1960 na OH v Římě zlatou olympijskou medaili výkonem o zhruba o čtyři sekundy lepším, než předvedla o rok později na vítkovickém stadionu (2:04,30).
Tak jako mnozí jiní Ostravané, chodil můj děda v 70. letech na zimní stadion Josefa Kotase, kde hráli hokejisté Vítkovic. V hale prý byly dřevěné schody a hodně míst k stání. Atmosféra tam vždy byla výborná. Děda stával na ochozech blízko ledové plochy a rád si dával na zápasech párek a něco k pití. Brával s sebou často i mého taťku, který v té době byl ještě malý. Další dědečkova vzpomínka patří Baníku. V roce 1976 vyprodané Bazaly praskaly ve švech. Tehdy se v pohárovém duelu utkal Baník s Bayernem Mnichov. Dědeček si vybaví jméno Vernera Ličky, který se v zápase střelecky prosadil. Další z ostravských stadionů míval dědeček před očima dennodenně. Když bydlel v Mariánských Horách, měl z okna svého bytu výhled na stadion Odborářů, kde se jezdily plochodrážní závody motorek. Když se v Porubě konal dojezd jedné z etap Závodu míru, děda zrovna pracoval u potravin Třebovice. Rozvážel zboží do občerstvovacích stánků. Cyklisté projížděli přes Leninovu (dnes Hlavní) třídu, která byla lemována zástupy přihlížejících. Děda měl dobrý rozhled: seděl na dodávkovém voze a sledoval dojezd závodu. Děda se ovšem věnoval sportu i aktivně. V 70. letech hrával fotbal za TJ Třebovice. V těch dobách měli třebovičtí pouze škvárové hřiště – každý pád na takovéto ploše byl hodně bolestivý. Můj děda si ještě po letech pamatuje skóre zápasu s Michálkovicemi – 3:1. Hrál se tehdy přebor a Třebovicím se vítězstvím nad mistrem soutěže podařilo odvrátit nebezpečí sestupu. Můj děda býval i nadšeným dobrovolným hasičem. A nejen ledajakým – vždyť v té době za dobrovolné hasiče dědeček závodil. Hlavní sezóna trvala čtyři měsíce a každou sobotu probíhal nějaký závod. To vyžadoval každodenní trénink, mimo sezónu se trénovalo jen kondičně. Na zápolení v disciplínách jako požární útok nebo překážkový běh se chodívaly dívat celé rodiny a panovala při nich přátelská atmosféra. Své vyprávění zakončil děda slovy, že jeho mládí bylo „super“. Sportovních příležitostí bývalo v Ostravě dostatek a on si to dokázal užít. Dnes ještě navštěvuje zápasy HC Vítkovice v ČEZ Aréně a také chodívá fandit florbalovému klubu Škorpioni Ostrava. Není divu, vždyť za ten klub hraji .
Plakát ze sbírky Archivu města Ostravy
Barbora Vopasková, 18 let Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba O počátcích snowboardingu na Ostravsku Můj otec býval v jistém smyslu moderním dítětem, a přestože nebyl členem žádného ze sportovních klubů, sport měl moc rád. Jednou se mu do rukou dostal tehdy vzácný „kapitalistický“ časopis, ve kterém byl článek o snowboardingu. Ten sport u nás tehdy ještě nikdo neznal a tatínka to nadchlo natolik, že se rozhodl zhotovit svůj vlastní snowboard. Ve zmíněném časopise byla toliko fotka, chyběly informace o rozměrech prkna, použitém materiálu. To ale tatínkovi vůbec nevadilo a s chutí se pustil do práce. Na materiálu nešetřil a tak jeho prkno měřilo okolo tří metrů a vážilo přes deset kilogramů. S tímto výtvorem za velkého zájmu lyžařů pak brázdil beskydské kopce po několik sezón.
Vanessa Li, 14 let ZŠ Zelená 42, Ostrava Bez hran se brzdit nedá
Můj děda v mládí provozoval gymnastiku, hrával stolní tenis, sáňkoval, ale jeho největší sportovní zážitek je spojen s lyžováním. Tehdy, v roce 1969, byl děda ještě školákem, když se jeho třída vypravila lyžovat do Vysokých Tater. Děda tam samozřejmě nemohl chybět. Jelo se autobusem a veškeré lyžařské vybavení školáků bylo naloženo do náklaďáku, který výpravu doprovázel. Poklidný průběh lyžařského zájezdu zkomplikovala havárie doprovodného automobilu, který po cestě najel do příkopu. Lyžařské vybavení do Tater nedorazilo, a tak se učitelé nakonec rozhodli pro improvizaci – nezbytné lyžařské vybavení pro žáky obstarali v místní půjčovně. Byly to sice poněkud obstarožní kousky – lyže byly dřevěné, lyžařské boty z kůže, ale co bylo hlavní – lyže neměly hrany. Ale i toto nouzové řešení bylo lepší než předčasný návrat z vysněných Tater. Jak fungují lyže bez hran, o tom se měl děda přesvědčit, když poprvé sjížděl ledový svah a zjistil, že se mu nedaří brzdit ani zpomalit. Nakonec mu nezbylo než najet do zdi chaty, v níž byli ubytováni. Od paní učitelky si za tento netradiční způsob zastavení vysloužil dosti tvrdé napomenutí – děda se urazil a rozhodl se lyžovat na druhé straně kopce, který už nebyl pod dohledem bdělého dozoru. Vždyť co se může stát – v nejhorším případě zabrzdí pádem, říkal si děda. Když sjížděl odvrácený svah, s hrůzou zpozoroval, jak se proti němu raketovou rychlostí blíží stadion. Byl ještě ve výstavbě a v následujícím roce 1970 měl sloužit mistrovství světa v lyžování15. Dědovi bylo jasné, že zabrzdit nedokáže žádným z možných způsobů. Nezbylo mu nic jiného, než se odevzdat osudu a pozorovat siluetu stadionu, která se každou vteřinou obludně zvětšovala. Když už začal propadat zoufalství, objevila se jiskřička naděje. Měla podobu tunelu, který začínal pod kolmou stěnou hlavní tribuny a ústil na stadion. Děda ani na chvilku neváhal a z posledních sil donutil svá prkýnka, aby zamířila do tunelu. Nevadilo, že uvnitř tubusu nebyl žádný sníh, jen jehličí. Rychlost měl takovou, že ho ani tento retardér nedokázal příliš zpomalit a vítězoslavně vjel na plochu stadionu. Stal se prvním vítězem mistrovství světa, které se mělo konat až za rok. Lyže si jako každý správný šampion po dojezdu do cíle okamžitě sundal. Na rozdíl od
15
Dědečkova paměť je přesná: v roce 1970 se skutečně v Tatrách odehrálo mistrovství světa v severském lyžování. Jediným československým reprezentantem, který se tehdy radoval ze zlaté medaile, byl Ladislav Rygl (*1947). Ten na Štrbském Plese zvítězil v severské kombinaci.
špičkových sjezdařů se je ale už neodvážil znovu nasadit. Tedy alespoň do konce tatranského pobytu.
Plakát ze sbírek Archivu Města Ostravy
Hana Cvaková, 15 let ZŠ Zelená 42, Ostrava Jak zápas Bayernu s Baníkem v roce 1976 rozbil Železnou oponu Psal se rok 1976, bylo konkrétně 20. října, a můj děda se chystal na zápas Baníku s Bayernem Mnichov.16 Strašně se těšil a doufal, že Baník vyhraje. Když zazněl úvodní hvizd, děda začal fandit, a to dost hlasitě. Nebylo divu, byl zapáleným fanouškem fotbalu, hlavně však Baníku. Jenže brzy zjistil, že kolem něho je podezřelé ticho. Všude kolem něho byli totiž Němci a ti na něho udiveně koukali. Dědeček je oslovil a brzy zjistil, že si s nimi docela rozumí. Po zbytek zápasu se více než dění na hřišti věnoval konverzaci s novými přáteli. Zní to neuvěřitelně, ale dědeček tvrdí, že si výsledky utkání musel zjistit až po 16
Vzpomínky na stejný zápas zaznamenali i Jakub Kawulok a Jakub Čermák.
závěrečném hvizdu.17 Z vítězství Baníku měl pochopitelně radost, ale nemenší potěšení měl z nového přátelství. S jedním Němcem, Paulem, si vyměnil adresu, aby zůstali v kontaktu. S Paulem se děda sice nikdy více neviděl, ale po celou další dobu si psali, klasické dopisy v poslední době vystřídala emailová pošta. Můj děda je dodnes rád, že na zápas šel, i když ho vlastně vůbec neviděl. Získal totiž nové přátele. A třebaže Paul před pěti lety zemřel, s jeho rodinou je v kontaktu pořád.
Markéta Sliwková, 14 let ZŠ Zelená 42, Ostrava „Dělej přesně to, co ti řeknu“ Hilda a Maruška (to je moje babička) jsou dvě skvělé kamarádky, které společně navštěvují střední zdravotnickou školu a o své budoucnosti nemají pochyb: chtějí se stát zdravotními sestřičkami. Dneska by jako každé pondělí zasedly do lavic a psaly test třeba z latiny. To by se ale nesměl psát rok 196018 a nesměly by vrcholit přípravy na 2. celostátní spartakiádu. Po půl roce tvrdého nácviku se konečně dočkaly zasloužené odměny. Spolu se 40 dalšími dívkami ze školy odjížděly do hlavního města Československa, do stověžaté Prahy. Všechny žákyně měly samozřejmě skvělou náladu a těšily se na následující týden. Tedy všechny s výjimkou Hildy, která tělocvik neměla ráda. Sestavu, kterou půl roku tvrdě drilovala, neměla ráda. Neměla vůbec v oblibě masové akce a spartakiáda, to byl podnik mamutí. Už jen dvě zkoušky zbývaly do doby, než dívky vystoupí před dvěma miliony diváků a Hilda pořád ještě pletla kroky. Zatímco Hildě se do města nad Vltavou vůbec nechtělo, Marie opájela představami, jak krásné město musí Praha být. teprve Strahov, když jí už „Kotas“ připadal obrovský. rozdíl od Hildy sportovala ráda a cvičení ji šlo. Když 17
se Co Na se
Tato historka zní téměř neuvěřitelně, a tak pro později narozené doplníme alespoň krátkou vysvětlivku: Mnichov, tato bavorská metropole, ležela za „železnou oponou“. Němec, s kterým dědeček mluvil, byl občanem západního Německa, přesněji Spolkové republiky Německo. Příležitostí k takovýmto setkáním se v dobách tuhé normalizace Ostravanům mnoho nenabízelo. Nejtěsnější kontakt s Mnichovem mělo mnoho obyvatel Československa prostřednictvím stanice Rádio Svobodná Evropa, která odtamtud vysílala. 18 II. celostátní spartakiáda se konala v prvním roce platnosti nové ústavy, která prohlásila Československo za socialistický stát. Strahovskému finále předcházelo 15 městských, 411 okrskových a okresních a 47 krajských spartakiád
blížili k Praze, uvízl jejich autobus v dlouhé koloně. Tolik aut pohromadě Maruška nikdy neviděla. Ale brzy dorazili před jednu z pražských škol, v níž měly být v následujících dnech ubytované. Babička si vybavuje, jaký respekt měly z aut projíždějících po pražských silnicích. Při vycházkách se bály vstoupit do vozovky, na tak velký provoz nebyly z Ostravy zvyklé a tak je museli přes cestu převádět policisté. Den veliké spartakiády konečně nadešel a všechna děvčata dostala nové úbory. Jednalo se o žluté tričko, trenýrky a bílé jarmilky. Mezi děvčaty před vstupem na stadion panovala jistá nervozita, ale nikdo nebyl tak nejistý jako Hilda. Na stadion se jí vůbec nechtělo, a když jim oznámili, že mají jít na scénu, udělalo se jí nevolno. Stáli už téměř na značkách, když si Marie povšimla Hildiných mrákot a stačila ještě syknout: „Co je?“ Hilda ji rychle špitla, že se jí celá sestava vypařila z hlavy a vůbec neví, co má dělat. Hudba už začínala a nebylo tedy ani pomyšlení, že by se ze stadionu mohla nepozorovaně vytratit. Marie jí ještě rychle pošeptala: „Dělej prostě to, co ti řeknu.“ Hildě nezbylo nic jiného než se Marii podvolit. Marie ji radila, kdy se otočit, kdy vyskočit a kdy udělat půlobrat. Hilda ji ve všem poslechla a vůbec nic ve svém vystoupení nezkazila. Po vystoupení je paní učitelka pochválila, nejvíce však Hildu za to, že zvládla vystoupení mnohem lépe než všechny předcházející zkoušky. Ta jen šibalsky mrkla na Marušku.
Vojtěch Novák, 15 let ZŠ TGM, Bílovec „Synci, ja hraju za Lubojaty“ Můj děda se jako havíř pravidelně účastnil fotbalového turnaje Brigád socialistické práce (BSP). Jeho tým šachty Hlubina získal silnou posilu v podobě jistého Hotoly, který hrával fotbal na „profi úrovni“, totiž v druhé lize. Můj děda se s Hotolou před zápasem dohodl, že se postaví před bránu a druholigový „profík“ mu bude přihrávat. A dohoda kupodivu v zápase fungovala. Hotola vybojoval míč, prokličkoval soupeřovou obranou, skvěle přihrál a děda pak jen skóroval. Tak to šlo několikrát a dědův tým turnaj vyhrál. Po zápase dědu navštívili fotbaloví funkcionáři a chtěli po něm, aby šel hrát taky „profi ligu“. Děda se jen usmál a řekl: „Synci, ja
hraju za Lubojaty, enom čtvrtu třydu, a tam taky zustanu.“ A tak se i stalo. Děda pak ještě dlouho hrál v „pralesní lize“ a vůbec mu to nevadilo.
Petr Hoffmann, 13 let ZŠ J. Valčíka, 4411, Ostrava-Poruba „Bijte je Pražáky! Hanba Sparta! Jaký sakypaky sedum banánů“ Je ráno 21. srpna 198319. Den jako každý jiný. Zase mě probouzí ten otřesný zvuk budíku. Vstávám ve 4:55 na ranní šichtu. Už od božího rána jsem naštvaný a nevyspalý. Jdu do koupelny, mrknu na sebe do zrcadla a co nevidím. Na tváři jsem vykouzlil úsměv a pocítil příjemné mravenčení po těle. Říkám si: „Dneska hraje Baníček se Spartou.“ Uvařil jsem si turka, prolistoval ruďase20, samozřejmě jen poslední stranu a vyrazil jsem do roboty. Vám se to řekne, nějaký Baník se Spartou, ale pro fanouška, jakým jsem byl já, to bylo něco svátečního. Nejen sestava modrobílých, ale především Evžen Hadamczyk. Odtrénuje snad svůj poslední zápas. A to je malér. Konečně mám padla. A pospíchám na vytoužený zápas. S klukama se scházíme v hospodě Baník na Českobratrské ulici. Rychle dopíjíme jednu desítku a vydáváme se na Bazaly. Esenbáci jsou všude. Je to prostě duel, jak má být. Všichni, jeden po druhém, zaplňujeme baníkovský kotel. Křičím, pískám, fandím z plných plic. Nad Bazaly se nesou chorály: „Modrobílá naše síla! A ještě jednou!“ Zažívám nepopsatelnou euforii. GÓÓÓL!!! A kdo jiný než Verner Lička. „Pome, hoši, pome do toho, hej!“ Po první půlce zápasu jdeme jako tradičně na klobásku a probíráme strategii na druhý poločas. Co asi Evžen vymyslí? V padesáté páté minutě na trávník vbíhají vandalové. Bitky, nadávky, krev. Policie měla, co dělat. Ale nic mi nemůže zkazit radost dívat se na Baníček. Sudí píská, konec zápasu, stadion burácí, vyhráli jsme. Ten den byl výjimečný. Ne snad incidentem na hřišti, ale proto, že 19
V neděli 21. srpna 1983 skutečně proběhlo druhé kolo nejvyšší fotbalové soutěže. Vše bylo ale trochu jinak, než píše Petr Hoffmann. Sparta toho dne hrála na Letné a porazila Nitru 2:1, Baník v sobotní předehrávce remizoval s Žilinou. Kdyby se zápas skutečně odehrával 21. srpna 1983, měla by policie v Ostravě důvod k dvojnásobné bdělosti: bylo 25. výročí „internacionální bratrské pomoci pěti armád Varšavské smlouvy“. 20 Rudé právo, tiskový orgán Ústředního výboru Komunistické strany Československa, na osmé poslední stránce bylo sportovní zpravodajství.
jsme porazili pocitem.
ty
nevyzpytatelné
Sparťany.
Usínám
s krásným
Kateřina Kolaříková, 14 let ZŠ J. Valčíka, 4411, Ostrava-Poruba Na hřišti jen „matlal nohama“ Rodinná sešlost u nás doma – tedy já, brácha a rodiče, později dorážejí ještě babičky a strejda. A já všem kladu stejnou otázku: „Kam jste chodili po šichtě za sportem?“ Slova se ujímá nejdříve strejda. Vzpomíná na jeden zápas Baníku, kdy pořadatelé otevřeli jenom jeden vchod a davy fanoušků se málem umačkaly. Vybaví se mu také atmosféra dojezdu Závodu míru. „Dlouho jsme čekali a potom se kolem nás prořítili cyklisté. Za několik vteřin byli pryč a skoro to za to ani nestálo. Brácha se zapojuje do diskuse a ptá se strejdy, zda tam už tenkrát nebyli sponzoři. Babička se smíchem odpovídá, že ne, byla jiná doba, všechno platil stát. Pak se sama chopí vyprávění a vzpomíná, jak se svým manželem chodila na „Kotasak“ dívat se na zápasy vítkovických hokejistů. Hokej ji moc nezajímal, chodila tam jenom kvůli dědečkovi. Taťka překvapeně kulí oči a strašně se diví. Babička se ale nedá vyrušit, vzpomíná, že skoro vždy bylo vyprodáno, že lístek stál pár korun. Tehdejší plat byl asi tisíc korun, ale přesto sedávala na tribuně skoro každý den. Tentokrát se už divíme všichni, protože dobře víme, že hokejová pravidla babička neovládá dodnes. Řeč se pak stočí ke sportu, který vyžaduje maximální fyzickou zdatnost – k boxu. To byl další oblíbený sport babiččina manžela. Na boxerská utkání ovšem dědeček nebral ji, ale svého syna… Pak je chvíli ticho a já se ptám na spartakiádu. Slova se ujímá taťka: „Podle mě to byla komunistická propaganda. Chtěli mladé lidi, aby cvičili vedle sebe, přitom to bylo povinné v rámci školního tělocviku. Holky to většinou bavilo, ale takoví vojáci to dostali rozkazem, nikdo se jich neptal, jestli chtějí. Druhá babička podotýká, že nácvik byl časově velmi náročný. Kdo se chtěl dostat na Strahov, musel trénovat každý den a opravdu chtít. Podařilo se to vždycky jen několika lidem z celé školy. Rozhovor končí humornou historkou o T. M., fotbalistovi Vítkovic. Babička spolu se svými známými a se zmíněným fotbalistou něco slavili. A jak už to tak bývá,
otevřela se láhev vína. A nezůstalo jen u jedné... Problém nastal, když přiopilý T. M. nastoupil druhého dne do zápasu. Byli se na něj podívat a všem bylo nápadné, jak na hřišti „matlá nohama“. Smáli se mu. Bohužel si toho povšimli i sportovní novináři, takže si na druhý den lidé mohli přečíst o „opilém vítkovickém hráči“.
Onřej Vavro, 13 let Wichterlovo gymnázium Závod míru v Porubě V květnu21 roku 1982, kdy byl můj otec v 7. třídě, se Závod míru poprvé dostal do Ostravy. V Ostravě-Porubě se konal dojezd 4. etapy 35. ročníku závodu, který byl jakousi Tour de France východního bloku. Místem dojezdu byla Leninova (dnes Hlavní) třída kousek vedle rondlu, kde stávala socha V. I. Lenina. S přípravami se začalo už několik týdnů před dojezdem. Nové chodníky, obrubníky i asfalt dostaly ulice Nábřeží SPB i Fučíkova (dnes Porubská). Do příprav se zapojili i žáci porubských základních škol. Vítězem etapy i celého ročníku se stal fenomén mezi tehdejšími cyklisty: Olaf Ludwig z tehdejší NDR22, někdy nazývaný Eddy Merckx23 východu. Cyklisté spali v nových blocích C, D, E kolejí VŠB, které se nacházejí blízko našeho domu. Koneckonců blízko bydlel i můj otec, když byl malý. V den, kdy měli závodníci volno, sbíral s kamarády podpisy cyklistů, např. Uwe Raaba, Michala Klasy, Sergeje Sucharučenkova, Džamulidina Abdžudaparova a dalších. Dnes je bohužel sešitek s podpisy dávno nezvěstný.
21
Dojezd ZM do Poruby se uskutečnil 13. května 1982, závodníci byli na Lenince očekáváni mezi 16:30 – 17:00
h. 22
Olaf Ludwig zvítězil v čase 4:03:00 h, nejlepší z našich, Klasa, se umístil na 7. příčce. Eddy Merckx (* 17. června 1945) je bývalý belgický profesionální cyklista. Je považován za jednoho z nejlepších světových cyklistů všech dob. V letech 1969 -1974 se stal pětkrát vítězem TdF. 23
Velmi podivná mapa etapy Závodu míru otištěná v Rudém právu 13. 5. 1982
Karolína Boháčová, 16 let Matiční gymnázium Ostrava Na „Kotasak“ zadarmo Přimět taťku k vypravování nebylo vůbec těžké – k mému překvapení se okamžitě rozpovídal o „Kotasaku“ a také samozřejmě o přilehlé hospodě. Z rozhovoru, pro mě velmi zajímavého, jsem vybrala dva momenty. První se pojí s atmosférou zápasů „Vítek“. V současné době si lidi zvykli nosit do kotle bubny, trubky a všelijaké další serepetičky, které kromě hluku zabírají i hodně místa (hlavně v kombinaci s tlustým kotelníkem). Docela jsem svému taťkovi záviděla jeho zážitky. Ráda bych poznala tu atmosféru dřevěného „Kotasaku“, kde hostující hráči i rozhodčí slýchávali hromové dupání do prken ochozů. Druhá taťkova vzpomínka se týká velké návštěvnosti zápasů. Dnes není problém na hokej sehnat lístky, málokdy je úplně vyprodáno (nepočítáme-li zápasy Play Off). Taťka si vybavil plochy před vstupem na ZS Josefa Kotase, kam se o pauzách chodívalo kouřit. Tím se otevřely dveře do útrob stadionu. Lístky už znovu nikdo nekontroloval. A tak pro partu fanoušků bez vstupenek nebyl problém se na zápas dostat. Sice jen od 2. nebo na 3. třetinu, ale jak každý hokejový fanoušek potvrdí: hokejový zápas se láme až v poslední třetině.
Lýdie Kitterová, 13 let ZŠ Matiční 5, Ostrava Tatínkův první let V roce 1975 vystoupilo na pražském Strahově na 180 000 cvičenců v rámci IV. pražské spartakiády. Otec ovšem po letech vzpomíná spíše na její generálku. Vybaví si cestu do Prahy vlakem i to, že po příjezdu do hlavního města dostali visačky na krk a kartičky s logem spartakiády, které je opravňovaly k bezplatné přepravě po Praze. Hned druhý den pražského pobytu nebylo mému otci dobře, ale doufal, že to brzy přejde, a tak se o tom raději ani nikomu nezmínil. V sobotu musel s pravdou ven, doktoři diagnostikovali zápal plic. Můj tatínek se tedy musel se spartakiádou i s Prahou rozloučit v den generálky. Zpáteční transport byl luxusní. I když, jak podotýká můj otec: „Svůj první let aeroplánem jsem si představoval úplně jinak.“
Tereza Krajčovičová ZŠ Matiční, Ostrava Na tréning jsme museli chodit v půl jedné ráno Pro tento rozhovor jsem si nemohla vybrat nikoho jiného než dědu Jaroslava Jankela. Je mu sedmdesát let a mnoho pamatuje. Po mé úvodní otázce se děda ujímá slova. „Všechno to, Terezko, začínalo, když jsme s rodiči chodívali do Sokola. Teď už na tom místě nic není, ale je to na ulici Hlučínská, kousek před železničním podjezdem. Byla tam hospoda a také Sokolové. Potom jsme přešel do Lokomotivy Ostrava, tam už jsem hrál fotbal. No a ve vašem bytě na Orebitské 16 bydlel zas nějaký pan Patzelt, to byl skvělý člověk. Vedl všechna děcka k tomu, aby sportovala. A byl to právě pan Patzelt, který mě přivedl do Lokomotivy, sám byl aktivním sportovcem. Byl fotbalovým brankářem a do branky se stavěl i v české házené… Ale hrávali jsme i hokej. Když začala zima a začalo mrznout, na Gebauerově ulici jsme si udělali kluziště. Chodili jsme s kýblama polívat ulici tak dlouho, až jsme měli kluziště. Pomáhali nám i dospělí, mantinely se udělaly ze sněhu a mohlo se hrát. V hokeji jsem to dotáhl do klubu Slovan Ostrava, kam jsem přestoupil z Lokomotivy. Hráli jsme na stadionu Josefa Kotase. Na tréning jsme museli chodit o půl jedné ráno, protože o ledovou plochu býval velký zájem a byla pořád obsazená.“ Na mou otázku, zda mu stálo za to vstávat tak brzo, děda
odpovídá: „Pokud tě něco baví, musíš tomu i něco obětovat. Koneckonců, když jsme pak hráli s Vítkovicemi, zápas začínal klidně až v deset večer. No a pak jsem nastoupil na vojnu a času na sport bylo stále méně. Musel jsem živit rodinu. Takže vrchol mé sportovní kariéry, to je období mezi šestým až osmnáctým rokem mého života.
“Byla tam hospoda a také Sokolové,“ píše ve svém příspěvku T. Krajčovičová. Dnes už Sokoly v Přívoze připomíná jen název ulice – Fügnerova.
Pavla Zezulová Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba A ve dveřích stála Ája Vrzáňová Z vyprávění své babičky vím, že se už od útlého dětství věnovala bruslení. Trenéři tehdy chodili do škol a vybírali si talentované děti do sportovních oddílů. Věnovat se krasobruslení tehdy znamenalo vstávat v pět hodin ráno a znovu trénovat ještě ve večerních hodinách. O ledovou plochu se totiž museli krasobruslaři dělit s hokejisty, kteří jako představitelé kolektivního sportu měli větší podporu a zabrali atraktivnější časy na ledové ploše. Ale i krasobruslení mělo své výhody: čas od času se v Ostravě objevil hledač talentů ze „Západu“ a nejlepší pak mohli v rámci lední revue vycestovat na Západ. Když bylo babičce deset let, onemocněla hnisavou angínou, měla horečky a byla upoutána na lůžko. Když už jí bylo o něco lépe,
otevřely se dveře a maminka jí uvedla do pokoje návštěvu. K jejímu překvapení to nebyl nikdo jiný než Ája Vrzáňová24, která se později stala naší nejslavnější krasobruslařkou. Doslechla se o její nemoci a přišla ji navštívit. Bylo to velmi milé setkání, na které babička s úsměvem vzpomíná dodnes. Když bylo babičce devatenáct let, přišla vysněná nabídka do lední revue ve Vídni. Tu však byla nucena odříct, dostala totiž nabídku ještě lákavější, a sice nabídku mého dědečka k sňatku. Myslím, že babička svého rozhodnutí nikdy nelitovala.
Lucie Peterková, 13 let Wichterlovo gymnázium Sokolské kroje si členové půjčovali Můj příběh vás nezavede do žádné ostravské sportovní haly, ani na žádné sportovní utkání. Bude se týkat mého pradědečka Josefa Franka, který byl zapáleným členem Sokola. Rád sportoval a se svými kamarády se pravidelně scházel na hřišti a v Sokolovně v Mokrých Lazcích25. Můj pradědeček již nežije, ale stačilo otevřít stránky rodinného alba. V něm jsem našla pradědečkovu fotku v sokolském kroji i jeho vlastnoruční poznámky. Z nich budu citovat a předesílám, že pro zachování autenticity vyprávění jsem poznámky ponechala pokud možno v původní podobě. „Od mládí jsem byl členem Sokola. Rád jsem cvičil na nářadí i prostná. V Mokrých Lazcích nás 26 v Sokole bylo hodně a přicházeli k nám i ze Lhoty . Starostou Sokola u nás byl dlouhá léta mlynář Havlíček ze Lhoty až pomálu do smrti. On také dal na koupi hostince pro cvičení 30 000 Kč. Také Stoklasa byl ze Lhoty náčelníkem moc let. Jak bylo veřejné cvičení, tak si Sokolové půjčovali kroje ze sousedních obcí, kde byly jednoty. I já jsem měl půjčený kroj od Uvíry, náčelníka z Jaktaře27, a také z Dobroslavic od Bedřicha Rajského. Před rokem 1936, za svobodna, jsem si přes Sokol objednal látku v továrně, která vyráběla (textilie) pro jednoty v celé republice. Když ta látka dorazila do naší 24
Ája Vrzáňová (*1931) je dvojnásobná mistryně světa v krasobruslení v soutěži žen z let 1949 a 1950, čtyřnásobná mistryně Československa v letech 1947 až 1950 a mistryně Evropy z roku 1950. V roce 1950 požádala v Londýně o politický azyl a posléze emigrovala do Spojených států amerických, kde žije dodnes. 25 Obec Mokré Lazce leží mezi na půl cesty mezi Hrabyní a Štítinou. 26 Lhot je na Ostravsku povícero, ale pan Franek má na mysli Lhotu, která leží několik set metrů východně od Mokrých Lazců. 27 Jaktař je dnes západním předměstím Opavy.
jednoty, byl jsem už ženatý, v té době jsme přestavovali dům, a proto jsem neměl na látku peníze. V té době byl starostou Sokola v Mokrých Lazcích pan Kolečko. Řekl mi, že tu látku nedá nikomu jinému, protože nevěří, že by si z ní nechal ušít sokolský kroj. Slíbil mi, že počká, až budu moci zaplatit. Má žena mi nic nevyčítala, ani nenamítala nic proti tomu, že chci utrácet peníze za tak zbytečný luxus. Protože sokolský kroj se oblékal jedenkrát do roka, málokdy dvakrát. Už ani nevím, za kolik měsíců jsem si látku koupil, a nepamatuji si ani, kdy jsem si nechal v Ostravě ušít u krejčího sokolský kroj. Podotýkám, že v té době měl kroj jenom starosta Havlíček ze Lhoty a pan Kolečko v Mokrých Lazcích, Josef Engksler a čtvrtým jsem byl já. Kroj už bohužel nevlastním. Po osvobození jsem četl inzerát, že divadlo v Mariánských Horách odkoupí sokolský kroj. Tehdy už mi byl trošku úzký a nepotřebný, a tak jsem jej prodal za více než tři tisíce korun.“
Na fotografii: Zdeněk Koštovský, Josef Enghsler, úplně vpravo Josef Franek, autor půvabných vzpomínek, které cituje ve své práci Lucie Peterková.
A jak vypadá hřiště a sokolovna v současné době? Na hřišti vedle nádraží (v pradědečkových dobách stávalo na opačném konci vesnice) se hraje fotbal dodnes a tělocvična také slouží sportu. V tělocvičně se také někdy cvičí, jenom už ne v sokolském kroji.
Kristýna Hutová, 17 let Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Fraktura lebky na Staré střelnici V době, kdy můj děda hrával fotbal, byl tento sport ještě ryze amatérskou záležitostí. Protože děda boural maso na jatkách, na kopanou mu zbýval jediný volný den v týdnu, a tím byla neděle. Fotbal se tehdy hrával na starém hřišti na Střelnici28 nedaleko dnešní Černé louky. Při jednom utkání jako brankář předvedl fantastický zákrok – míč chytil a pevně svíral v náručí. Protihráč mu ho však chtěl vykopnout a nešťastnou náhodou zasáhl dědečka do levé části lebeční kosti. Děda upadl do bezvědomí a k životu se probral až po 24 hodinách. Po operaci mozku mu zůstala po celý život památka v podobě asi pěticentimetrové prohlubně v lebeční kosti. Když byl v dobrém rozmaru, často se pak sázel, že udrží míč na hlavě jakkoliv dlouho. Stačilo jen sklonit hlavu a vložit balon do dolíku na čele. Můj dědeček se jmenoval František Huta a dožil se věku pětaosmdesáti let (1921 – 2006).
Kristýna Hynková, 18 let Gymnázium Olgy Havlové, Ostrava-Poruba Mistrovská hokejka od Ládi Svozila O své sportovní zážitky se se mnou podělil můj třídní profesor, velký sportovní nadšenec. Když v roce 1982 končila v Porubě jedna z etap Závodu míru29, musel být u toho. Nebyl však jediný, podobný záměr měly i tisíce dalších Ostravanů. Prodrat se davem a najít místo, ze kterého by bylo alespoň něco málo vidět, bylo obtížné. Veliké očekávání a euforie však bylo vystřídáno zklamáním. Peloton cyklistů mému třídnímu projel před očima během několika málo sekund. Než se stačil pořádně rozkoukat, všichni byli dávno pryč. Teprve večer u televize se mohl přesvědčit o tom, co vlastně viděl.
28
Stará střelnice na pravém břehu Ostravice (nedaleko od dnešního Sýkorova mostu) odvozuje svůj název od Střeleckého spolku. Ten v roce 1852 zanedbaný pozemek koupil a vybudoval tam střelnici. Na tomto místě se později odehrával společenský život Ostravy, byl zde park s fontánou, hostinec. Poddolování později způsobilo devastaci tohoto krásného místa. Po vykácení stromů a zrušení parku se paradoxně začala psát druhá slavná kapitola Staré střelnice. V roce 1934 se tady usadil nejznámější ostravský sportovní klub SK Slezská Ostrava. 29 O dojezdu Závodu míru se zmiňují ve svých příspěvcích i Jakub Čermák, Kateřina Kolaříková a Ondřej Vavro.
Zato závěr hokejové ligy na jaře roku 1981 – to byla docela jiná podívaná. V napínavém zápase porazily Vítkovice Gottwaldov 4:2, a tak mohly po dlouhých 29 letech30 slavit mistrovský titul. K úspěchu jim pomohlo i domácí prostředí „Kotasaku“, který doslova praskal ve švech. Nadšení, které odstartovalo po závěrečném gólu, jímž při power play zpečetil vítězství ostravského týmu Miloš Říha, nebralo konce31. Všichni se chtěli osobně pozdravit s novými mistry, poplácat je po ramenou a samozřejmě požádat o autogram. Na mého třídního se usmálo štěstí, jeden z hráčů, Ladislav Svozil, mu věnoval svou mistrovskou hokejku. Díky tomu byl můj profesor mezi kamarády za velkého frajera. Jak již bylo mnohokrát řečeno, Kotasův stadion byl pro ostravské fanoušky srdeční záležitostí. Většina z nich tudíž nelibě nesla přesunutí vítkovické hokejové základny do nově postaveného Paláce kultury a sportu (dnes ČEZ Aréna), a to v roce 1986. Řada z nich neváhala dát průchod svým emocím a proto porůznu „stávkovali“ a skandovali hesla typu „Vraťte nám Kotasák“. Po čase tyto protesty utichly a dnes už je ČEZka s Vítkovicemi neodmyslitelně spjata.
Daniela Rosmannová, 18 let Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Led na „Kotasaku“ se zbarvil krví Má babička si živě vybavuje dobu, kdy po ukončení střední ekonomické školy nastoupila do svého prvního zaměstnání jako mzdová účetní ve VOKD. Na „mzdovce“ byl celkem mladý kolektiv, jehož členové se setkávali i po pracovní době. Pořád vymýšleli nové a nové aktivity. Jednou přišel kolega s nápadem, že si zajdou zabruslit na „Kotasak“. Kdo v té době nebruslil, byl společensky znemožněn. Přestože babička k žádnému sportu netíhla, rozhodla se pro jednou učinit výjimku. Ve stanoveném čase se sešli před stadionem, před vstupem do útrob „Kotasaku“ se pro jistotu zahřáli čajem s rumem. Pak už se obuly brusle (ty babiččiny byly půjčené) a vyrazilo se na ledovou plochu. Babičce bruslení kupodivu šlo, po půlhodině nejistých pokusů u mantinelu se odvážila na volnou ledovou plochu. Její pohyby 30
Poprvé se Vítkovice staly ligový mistrem v sezóně 1951/1952. Lidská paměť nebývá vždy nejspolehlivějším vodítkem pro objektivní rekonstrukci historických dějů. Uveďme tedy na pravou míru, že posledním utkáním sezóny 1980/81 byl skutečně zápas Gottwaldova s Vítkovicemi, ten skončil vítězstvím našich 4:2, o výsledku zápasu gólem do prázdné brány opravdu rozhodl Miloš Říha… Jen ten zápas se nehrál na „Kotasaku“, nýbrž v Gottwaldově. 31
nebyly úplně ladné, ale na to, že stála na ledě poprvé, to nebylo tak zlé. Babička na sebe byla pyšná. Čas rychle utekl, a když zazněl signál vyzývající k opuštění ledové plochy, babička se rozhodla ještě pro jedno kolečko. Ale zrovna, když začala nabírat rychlost, spadla na zadek a instinktivně se zapřela rukama. Najednou ucítila ostrou bolest v prostředníčku a prsteníčku levé ruky, a když se ohlédla, zjistila, že se led barví její krví. Původ svého zranění pochopila až ve chvíli, kdy zahlédla podobně sportovně „nadaného“ mladého muže. Ten k bruslení místo nožů používal vnitřní strany bot a nerušeně „bruslil“ dál. Ostřím brusle jí rozřezal prsty. Když se babička vzpamatovala ze šoku, dobelhala se na ošetřovnu. A tímto bolestivým zážitkem se sportováním po „šichtě“ raději skončila.
Jan Hertl, 16 let Gymnázium, Volgogradská 6a, Ostrava-Zábřeh Řidičem rolby na „Kotasaku“ Můj děda sport nikdy aktivně neprovozoval, ale na „Kotasaku“ býval jako doma. Po šichtě tam chodíval jako brigádník. Byl totiž elektrikář a chod stadionu vyžadoval neustále nějaké opravy. Jednou se instalovalo nové osvětlení ledové plochy, jindy zas vyměňovaly vadné žárovky, pokaždé tam pro něho byla nějaká práce. Protože je můj děda přátelský a komunikativní člověk, udělal si na stadionu spoustu známostí. Mezi jeho přátele záhy patřili uklízeči, komentátoři, rolbaři32 i ředitelé. Rolbaři ho, když neměl na zápasech o přestávkách žádnou práci, nechávali jezdit se strojem na úpravu ledu. Nakonec se z nich stali tak dobří kamarádi, že s nimi měl dědeček na „Kotasaku“ před svatbou rozlučku se svobodou.
Martina Reichlová, 14 let ZŠ Klimkovice „Vychoval jsem desítky fotbalistů“ K rozhovoru jsem si vybrala svého strýce Petra Koblihu. Je bývalý hráč a nyní již trenér TJ Jiskry MCHZ Ostrava-Hrušov. Trénuje mladší kluky, a to již přes třicet let. Letos dostal 32
Pohled na internetové stránky HC Vítkovice prozradí, že první rolba se na „Kotasaku“ objevila v roce 1969 a jednalo se o stroj Lissalp
od městského fotbalového svazu Ostrava cenu „Osobnost ostravského fotbalu“ za přínos ostravskému sportu. Rozhovor mapuje historii33 Jiskry Hrušov a je přímým vyprávěním Petra Koblihy.
„Celý život se věnuji fotbalu v malém oddílu Jiskra Hrušov. Za tu dobu jsem vychoval několik desítek až stovek fotbalistů, někteří z nich to dotáhli až do nejvyšších soutěží. V 80. letech vyšly z Jiskry takové hvězdy, jako byli Jiří Večerek34 nebo Lubomír Šrámek35, oba hráli za Baník. Při práci s mladými fotbalisty jsem se dostával do mnoha zajímavých situací, s každým z nich je spojen nějaký příběh. Většinou jsme vybírali pohybově nadané kluky. Trenérská práce ale vyžaduje nasměrovat talenty i v životě mimofotbalovém, usměrňovat jejich zájmy a společenské vystupování. V roce 1995 se v oddílu zformovala skupina malých kluků, kteří měli o fotbal opravdový zájem, ale ještě jim chybělo fotbalové umění. Zpočátku hráli nejnižší fotbalovou soutěž a nevedli si špatně. Později dospěli do dorosteneckého věku a začali vyhrávat a postupovat z jedné soutěže do druhé. Protože to byli kluci, kteří se ve škole dobře učili, vedení klubu je podporovalo v dalším studiu. A z patnácti kluků deset začalo studovat učební obory s maturitou na bývalém učilišti NH Ostrava. Všichni po čtyřech letech zdárně odmaturovali. Dnes 33
V současné době musí oddíl bojovat s mnoha problémy. V prosinci 2011 se Petr Kobliha v rozhovoru pro Moravskoslezský deník vyjádřil takto: „Bývaly doby, kdy nás vykradli dvakrát do roka. Nyní to je klidně i dvakrát za týden. V celém areálu už není nic železného, všechno nám ukradli.“ 34 Jiří Večerek (*1943 v Ostravě) hrál za Baník v letech 1969-1973. Propracoval se dokonce do reprezentačního týmu Československa. 35 Lubomír Šrámek (*1957) dopomohl Baníku Ostrava v letech 1980 a 1981 k zisku dvou ligových titulů.
jsou z některých vedoucí firem, jiní se odstěhovali do Prahy, kde našli zaměstnání… I když jsou dneska ve věku pětatřiceti let, mnozí ještě hrají fotbal a pomáhají dalšímu rozvoji Jiskry Hrušov. Jak to vypadá dnes? Trenéři zůstali, ale kluci přestali sportovat a věnovat se fotbalu. Největším problémem klubu je sehnat další mladé kluky, kteří by měli zájem nejen o internet, mobil či „gaučing“, ale taky o fotbal. Je to dnešní celospolečenský trend. Podle posledních statistik 40 % školáků nesportuje a zdatně přibývá na váze.
Richard Pražák, 12 let ZŠ, Matiční 5, Ostrava „PÍ-SKO-VIŠTĚ OD-PO-VÍ-DÁ!“ Psal se rok 2004 a Ríšovi byly pouhé dva roky. V tom roce Ostrava prožívala fotbalovou euforii, vždyť Baník měl našlápnuto k vítězství v nejvyšší fotbalové soutěži, což se nestalo už spoustu let. Tenkrát jsem na zápasy nechodila, dvě děti mě dostatečně zaměstnávaly, ale živě si pamatuju na ty zástupy lidí pod našimi okny v den ligových zápasů. Bydleli jsme totiž na ulici 30. dubna a ráda jsem pozorovala rozjařené fanoušky vracející se z fotbalových utkání. Fascinoval mě ten pocit sounáležitosti. Vždy jsem se vyklonila z okna a ptala se: „Jak jsme hráli?“ Živě si pamatuji na den, kdy se rozhodovalo o titulu. Baník hrál v Olomouci a já jsem byla s Ríšou na pískovišti v Husově sadu. Tam jsem se také dozvěděla, že jsme vyhráli. Automobily hlasitě troubily a z jejich oken vlály modrobílé šály. „FC – FCB – FC Baník – Olé! Baník mistr, FCB!“ A malý Ríša, který ještě neuměl pořádně mluvit, také šišlavě volal: eFČé – eFČéBé – eFČé Baník – Oné! A z auta se ozvalo: „PÍ-SKO-VIŠTĚ OD-PO-VÍ-DÁ!“ Byl to zvláštní pocit, jako bychom byli všichni Ostraváci, bez rozdílu postavení a vzdělání, zajedno. Ačkoli jsme se neznali, usmívali jsme se na sebe a zdravili se: FCB!
Aneta Procházková, 15 let Matiční gymnázium, Ostrava K historii ostravského ragby Když jsem si přečetla zadání poslední otázky, ihned mi bylo jasné, že se budu muset obrátit na svého dědečka. Odmalička
byl velkým příznivcem sportu, už v desíti letech se ucházel o místo ve fotbalovém klubu Baník, který tehdy hrával na Staré střelnici. Ale nebyl přijat, protože byl příliš malý. Dědeček se nedal odradit a sportu se věnoval i nadále. V 8. a 9. třídě na základní škole zkusil vstoupit do ragbyového klubu Lokomotiva Ostrava36, který hrával ve Svinově. Tam získal základy a později se propracoval až do týmu Dukla Přelouč, kde působil jako dlouholetý hráč a později trenér. S klubem měl možnost procestovat více než polovinu Evropy. Když jsem letos navštívila výstavu Branky, body, Ostrava, našla jsem tam fotografii zachycující hráče Lokomotivy Ostrava. A dědeček na snímku nechyběl!
Ragby - na fotografii dorostenců Lokomotivy Ostrava je zachycen Jaromír Nohavica.
Michal Kubica, 17 let Wichterlovo gymnázium, Ostrava Konec slibné „kariéry“ Mámin manžel Zdeněk je rozený sportovec, hrával fotbal, hokej, volejbal, florbal, házenou, a dokonce jezdil i na koni a chvíli hrál závodně šachy. Přemýšlel jsem tedy, o který z těchto sportů se budu zajímat nejvíce, protože jsem žádnému z nich nechtěl přikládat větší váhu než ostatním. Jelikož se považuji za velkého fanouška hokeje, vyhrál nakonec tento
36
Oddíl se dnes jmenuje Sokol Mariánské Hory.
sport, a to navzdory skutečnosti, že jej Zdeněk provozoval vůbec nejkratší dobu. Zdeněk začínal u nás na vesnici, poprvé mu táta nazul brusle ve třech letech a postavil jej na zamrzlý místní rybník. Tam se ho ujali starší kluci pod vedením tehdy osmiletého bratra Pavla a naučili ho bruslit. Už v pěti se Zdeněk po škole účastnil zápasů na rybníce. Hrávalo se dvacet minut, branky si kluci stloukali z několika kusů dřeva, kustoda dělala Jeníkova maminka a rozhodčího opodál stojící sněhulák Franta. Poprvé však nazul brusle za mladší žáky TJ Vítkovice teprve ve třetí třídě, když mu bylo nějakých osm let. Zprvu se dral na pozici útočníka, ale brzy se ukázalo, že hladký led není totéž co rybník a že bruslařskou technikou Zdeněk konkurovat nemůže. Díky skvělému pokrytí kotouče a tvrdé střele se sice ještě nějakou dobu Zdeněk držel, pak ale trenéři rozhodli, že Zdeňkovy schopnosti otestují v bráně. A v té exceloval. Výborný postřeh z něj udělal jedničku týmu. Slibně se rozjíždějící však „kariéru“ ukončila maminka, když nástup do hokejové školy ve Vítkovicích rázně zatrhla. Bránu měl tým jen jednu a do ní se tlačili jiní pravidelně trénující hoši. A tak začal Zdeněk hrát raději fotbal a volejbal. Na vesnický rybník však v zimě nezapomněl.
Linda Vůjtková, 17 let Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba Led je jenom zmrzlá voda Rok 1973, mrazivý den, Československo. Slavíka vyhrál Karel Gott, byla natočena nejznámější pohádka Tři oříšky pro Popelku, televize zahájila pravidelné barevné vysílání a 22. března byl zvolen podruhé prezidentem Ludvík Svoboda. To a mnoho jiných významných událostí však teprve osmnáctiletého Luboše v den D míjelo. V onen den se měla odehrát 2. nejvyšší soutěž v ledním hokeji - mistrovský zápas 2. ligy. V tomto zápase proti sobě stáli Sokol Poruba (kam patřil brankář Luboš) a Baník Ostrava. O místě se nijak zvlášť nepřemýšlelo, protože bylo běžné, že se hokejové zápasy odehrávaly ve Staré Porubě za Sokolovnou na přírodním ledě. Přírodní led, tedy škvára (žádný beton) a na tom zmrzlá voda. Byl to, podle vzpomínek, opravdu napínavý souboj bruslí a hokejek, ale Sokolu Poruba se jejich bojovnější tým nedal upřít a vedli 6:4 nad Baníkem.
Hráčům bylo tepleji a tepleji, a kdyby to bylo jen výkonem, tak by byli rádi. Slunce začalo svítit silněji, než bylo obvyklé, a jak už všichni víme, z ledu se stává voda. A jelikož není hokej vodní, ale lední, tak se hra za stavu 6:4 pro Sokol musela ukončit. Neukončil se ale jen tento mistrovský zápas, tímto dnem byl oficiálně nastaven zákaz hraní mistrovských utkání na přírodním ledě.
Vydavatel Rozsah Náklad Vydání Tisk Doporučená cena
Wichterlovo gymnázium, Ostrava-Poruba, příspěvková organizace, Čs. exilu 669, 708 00 Ostrava-Poruba 82 stran 100 kusů první, říjen 2014 Repronis, Ostrava Zdarma ISBN 978-80-87058-22-0
