7. Podpora dalšího vzdělávání pracovníků vodního hospodářství v Jihočeském kraji RNDr. Růžena Ferebauerová... 25

OBSAH:

1. Úvodní slovo Ing. Bohumil Kujal................................................................................................................................................... 2 2. Vodní koridor Dunaj – Odra – Labe Tomáš Kolařík�� 4 3. Obnova rybníku Jordán Ing. Jiří Fišer�� 9 4. Konference „Povodně a hospodaření s dešťovými vodami“ Ing. Bohumil Kujal�� 11 5. Rekonstrukce čistírny odpadních vod v Ústí nad Orlicí Ing. Pavel Kužela�� 17 6. Ústřední čistírna odpadních vod v Praze ještě stále nečistí? Ing. Jan Bouček�� 21 7. Podpora dalšího vzdělávání pracovníků vodního hospodářství v Jihočeském kraji RNDr. Růžena Ferebauerová�� 25 8. Opatovický kanál – historická fakta a VH souvislosti Ing. Adolf Vondrka�� 27 9. A QUA VIVA – živé muzeum vody Ing. Bohumil Kujal, prof. Ing. Jan Kouřil, Ph.D. �� 31

POZNÁMKA REDAKCE Za obsah uveřejněných příspěvků odpovídají jejich autoři.

ÚVODNÍ SLOVO Bohumil Kujal

Po uplynutí jednoho roku je třeba zhodnotit činnost ČSVH za uplynulé období – což vlastně představuje rekapitulací daného období v roce 2014. Při této příležitosti pokládám za důležité zamyslet se nad některými problémy, které nás trápí, jsou spojená a souvisejí s pohledem do budoucna. Akce pořádané Českou vodohospodářskou společností ČSSI byly vykonávány v souladu s ročním plánem, hlavně ve spolupráci s členy ČSVH a dalšími odborníky a sympatizanty ČSVH. Bez „vnější“ spolupráce by nebylo možné zajišťovat činnost ČSVH. Je několik realizovaných akcí ČSVH v roce 2014, které zasluhují zvýšené pozornosti. V dubnu 2014 to bylo školení o „Povodňových plánech obcí“, které je zajímavým a poučným tématem téměř pro všechny obce. Nejedná se pouze o povodně způsobované vodními toky, ale také o ochranu před tak zvanými bleskovými, lokálními, dešťovými přívaly, které mohou postihnout kterékoliv místo v republice. Tato školení mají velkou odezvu u obecních úřadů, proto jsou každoročně opakovaná a je počítáno s tímto školením i v roce 2015. Další akce, která se setkala s mimořádnou pozorností, byla „Základy provozu vodovodů a kanalizací“. Byl to vlastně pracovní seminář a konal se v květnu v Praze a následně v červnu v Plzni. O oba semináře byl velký zájem, neboť pojednávaná problematika se týkala všech obecních úřadů, které vlastní vodovody a kanalizaci. Další významnou akcí byla konference „Povodně a hospodaření s dešťovými vodami, která se konala v září v Českých Budějovicích. Dvoudenní konference zahrnovala i exkurzi na protipovodňovou ochranu části města České Budějovice a návštěvu rekonstruovaného jezu v Českém Vrbném. Materiální škody a ztráty lidských životů při povodních jsou jedny z hlavních důvodů vysoké společenské závažnosti dané problematiky. Poněvadž tato problematika přesahuje hranice naší republiky, (neboť „voda nezná hranic“),stalo se téma povodní nosným tématem Mezinárodní konference, která se bude konat u příležitosti 150. výročí založení stavební inženýrské organizace v Českém království v říjnu 2015 v kongresovém centru Národního technického muzea v Plasích. Název konference je “Spolupráce sousedních zemí při hospodaření s vodou a ochraně před povodněmi“. Další neméně významné vodohospodářské akce (Vzdělávání pracovníků vodního hospodářství v Jihočeském kraji, poradenská činnost pro magistrát SM České Budějovice, vydávání bulletinu ČSVH, spolupráce při vydávání Zpravodaje, poradenská činnost pro obecní úřady a další) jsou hodnoceny nebo komentovány ve Zpravodaji a postupně jsou uváděny na webových stránkách. S Krajským úřadem Jihočeského kraje je spolupracováno formou poradenské činnosti pro obecní úřady, jsou organizovány společné semináře, které se týkají protipovodňové ochrany nebo provozování vodovodů a kanalizací. V souladu s uzavřenou dohodou s Jihočeským krajem a Krajským úřadem Jč. kraje jsou zajišťována školení pro starosty a další pracovníky menších obecních úřadů o nejrůznějších vodohospodářských otázkách. Obce jako majitelé vodohospodářské infrastruktury musejí provozovat svá vodohospodářská zařízení vlastními silami nebo si tuto činnost objednávají u profesionálních vodohospodářských

2

organizací. Po uplynutí volebního období (což bývá po 4 letech) dochází v obecních úřadech ke změnám na místech starostů a zastupitelů. Pro vodohospodářskou činnost obcí to znamená, že noví starostové a zastupitelé nejsou ve vodohospodářských otázkách dostatečně informováni. Přičemž je nutné brát na vědomí, že hodnota vodohospodářského majetku obcí bývá mnohamilionová a zpravidla největší z jejich majetku. Z uvedených důvodů je nutné počítat s pravidelným vodohospodářským doškolováním příslušných pracovníků OÚ. Je dobré, že si tyto souvislosti uvědomují pracovníci KÚ, neboť pracovníci obecních úřadů by byli vodohospodářsky negramotní, o něž se nikdo nestará. Vodohospodářská infrastruktura v obci zahrnuje nejenom vodovody a kanalizaci (včetně úpraven vod, čistíren odpadních vod a navazujících objektů), ale i vodní nádrže, vodoteče, starost o protipovodňovou ochranu a také o hospodaření se srážkovými vodami. Výhled budování VH zařízení by měl být součástí územních plánů obcí. Školení o protipovodňové ochraně a o provozování VH zařízení je po dohodě s pracovníky Jč. kraje zajišťováno na vysoké odborné úrovni. Na školení, poradenskou činnost obcím a vydávání „Vodohospodářského bulletinu ČSVH“ jsou vydávány prostředky ČSVH, kde podstatná část finančních prostředků je získávaná od Krajského úřadu Jihočeského kraje, což činí 50.000 Kč za rok. Nasazený trend – školení a poradenská činnost pro OÚ ve spolupráci s Krajským úřadem se jeví jako správný. Proto je s tímto způsobem počítáno do budoucna. Spolupráce s ČKAIT spočívá v zajišťování vybraných odborných seminářů. V roce 2013 to byla akce s názvem „Seminář o svařování plastového potrubí ve vodárenství a čistírenství“. Spolupráce s ČKAIT spočívá v účasti při autorizačních zkouškách inženýrů a techniků staveb vodního hospodářství a krajinné ekologie. S Informačním centrem ČKAIT spolupracuje ČSVH při distribuci publikace „Vodní hospodářství obcí – příručka pro obce“ a poskytování 150 ks ročního periodika „Vodohospodářský bulletin ČSVH“. Tento bulletin je předáván Oblastním kancelářím ČKAIT pro potřeby autorizovaných inženýrů a techniků – vodohospodářů. Počet členů ČKAIT, kteří mají autorizaci pro stavby vodního hospodářství a krajinné ekologie je cca 3000, avšak nedostávají žádný vodohospodářský časopis. Proto ČSVH navrhuje, aby „Vodohospodářský bulletin ČSVH“ mohl získávat každý AI a AT, který má příslušnou autorizaci. Dále je spolupracováno s OK ČKAIT v Českých Budějovicích při vydávání Zpravodaje a při organizování přehlídkové soutěže realizovaných staveb PRESTA. Spolupráce s ČSSI je ve dvou úrovních, a to jednak prostřednictvím Prezídia ČSSI (např. spoluúčastí při zajišťování Konference ke 150. výročí založení stavební inženýrské organizace v Království českém, účasti na jednáních Prezídia ČSSI a plnění souvisejících úkolů aj.). Druhá úroveň je ve spolupráci s oblastní pobočkou ČSSI. Spočívá v plnění úkolů vyplývajících z jednání výboru OP ČSSI v Českých Budějovicích a výše uvedené spoluúčasti při vydávání Zpravodaje a zajišťování PRESTY. Významné jsou spolupráce s dále uvedenými institucemi a organizacemi, bez kterých si nelze činnost ČSVH představit.

Jsou to: • Ministerstvo životního prostředí ČR, • Magistrát Statutárního města České Budějovice, • České vysoké učení technické, Fakulta stavební v Praze, • Jihočeská univerzita, Fakulta rybářství a ochrany vod • Výzkumné centrum Vysoké školy evropských a regionálních studií s.r.o. • Povodí Vltavy s.p. • Svaz podnikatelů ve stavebnictví • Swietelsky – stavební s.r.o. • SWECO Hydroprojekt a.s. • SKANSKA a.s. Pokud se zamýšlím nad vodohospodářskými problémy, pak je musím hodnotit ve dvou úrovních. Jednak v úrovni naší republiky a druhá úroveň je globální – celosvětová. Pokusím se dotknout některých problémů, bez nároku na jejich zodpovězení. Naše republika má poměrně dostatečné množství využitelné vody pro pitné i ostatní účely. Lze konstatovat, že přes 95 % obyvatel ČR je dostatečně zásobováno pitnou vodou. V čištění odpadních vod je situace o něco horší, avšak ve srovnání se zeměmi v Africe nebo v Asii jsme na tom nesrovnatelně lépe. Přesto se u nás vyskytují obce, které nemají ČOV (čistírnu odpadních vod). Eutrofizace povrchových vod také dokladuje úroveň čištění odpadních vod. I když vím, že eutrofizace vod má více pachatelů nežli ČOV. Jak by

vypadala situace v zásobování vodou při energetickém „blackoutu“ v ČR? Jsme na takovou katastrofickou vizi připraveni? Jak to vypadá s náhradními zdroji pitné vody v sídelních útvarech nad 5.000 obyvatel? Také mě napadá, jestli hospodaříme dobře s dešťovými vodami, zadržujeme ji v krajině tak, abychom ji mohli využít v období sucha? Chráníme dostatečně zemědělskou půdu a zejména humusovou vrstvu před odplavováním? Mám tu mnoho dalších otázek, na které nedovedu odpovídajícím způsobem reagovat, nebo o nichž vím, že jejich řešení není v silách jedince. Nechci být škarohlídem, proto další otázky nepokládám, ani to není účelem „Úvodního slova“. Byl bych velice rád, kdyby se podařilo vyvolat adekvátní zájem celé naší společnosti, zejména našich politických zástupců, o vodohospodářské problémy, které je třeba řešit perspektivně ve smyslu udržitelného rozvoje. Závěrem bych si dovolil touto cestou poděkovat všem, kteří spolupracovali s naší ČSVH, popřát jim hodně zdraví a životní energie, což potřebujeme všichni v soukromém i profesním životě. Ing. Bohumil Kujal e-mail: [email protected]

3

VODNÍ KORIDOR DUNAJ – ODRA – LABE – ŘEŠENÍ RPO VODOHOSPODÁŘSKOU BILANCI A OCHRANU PŘED POVODNĚMI V ČR Tomáš Kolařík

Obr. 1: Schéma vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe V poslední době čím dál víc diskutovaný projekt vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe, který by měl být dokončen na území České republiky, Slovenska a Polska.

4

Ačkoliv výstavba této vodní cesty byla oficiálně započata již v roce 1901 na základě tzv. vodocestného zákona, přerušena 1. světovou válkou a obdobím nečinnosti během 1. světové války a opět zahájena na počátku 2. světové války, dodnes nebyla postavena žádná významná funkční část této vodní cesty, která by mohla ukázat českým občanům – ať už veřejnosti nebo odbor-

Obr. 2: Hotový úsek Dunaj-Odra-Labe u města Kędzierzyn-Koźle v Polsku. Autor: Janusz Niemczuk níkům – co to vlastně je taková vodní cesta či průplav a jaké má přínosy, případně jaká jsou negativa plynoucí z jejího provozu. To je asi hlavní problém přípravy a propagace tohoto velkého projektu. Každý víme, jak vypadá dálnice, dokážeme si i představit vysokorychlostní železnici, ale jen málo lidí má povědomí o tom, jak vypadá taková vnitrozemská vodní cesta. Proto je vzorem těch, kteří by rádi viděli rozvoj vodních cest v České republice a dokončení vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe, německý průplav Rýn-Mohan-Dunaj v Bavorsku. Průplav Rýn-Mohan-Dunaj je vzorem i pro oblast hospodaření s vodou. D-O-L: Pozitivní vodohospodářská bilance a protipovodňová ochrana Moderní pojetí vodních cest je založené na zcela autonomním „koloběhu“ vody za pomoci přečerpávání, při kterém jsou vyloučeny jakékoliv zásahy do hydrologického režimu souběžných toků. Tuto „neutrální“ roli průplavů je ovšem možné změnit v roli aktivní v případech, kdy průplav spojuje oblasti s nestejným vodním bohatstvím. Může totiž zlepšit vodohospodářskou bilanci v regionech, kde je nedostatkem vody ohrožován nejen ekonomický vývoj, ale i životní a přírodní prostředí. Takový systém k převádění dunajské vody průplavem Rýn-Mohan-Dunaj funguje od roku 1993 v sousedním Německu. Tento systém se nejvíce přibližuje možnostem, které nabízí i vodní koridor D-O-L. Hlavním iniciátorem tohoto řešení bylo bavorské Státní ministerstvo pro rozvoj území a životní prostředí. Území Svobodného státu Bavorsko se z hlediska vodních zdrojů

dělí na dvě rozdílné části. Jižní část rozkládající se v povodí Dunaje a jeho alpských přítoků má nadbytky zdrojů, severní část v povodí Mohanu je na vodu chudší. Přihlédneme-li k počtu obyvatel, je tento rozdíl zvláště zřetelný. Na jednoho obyvatele v mohanském povodí nabízejí toky v průměru jen třetinu množství vody, kterým disponuje jeden obyvatel v povodí Dunaje. V suchých obdobích se disproporce ještě zvyšuje. Takové množství by v hustě osídleném povodí s minimem využitelných přehradních profilů nemohly zachytit žádné nádrže. Vzhledem k nedostatečnosti řešení výstavbou údolních přehrad se pozornost vodohospodářů obrátila k budovanému průplavu Rýn-Mohan-Dunaj. Na jeho stupních se počítalo s čerpacími stanicemi o výkonu 14 m3 /s pro zajištění plavebního provozu. Stačilo tedy zvýšit tento výkon o dalších 21 m3 /s, tj. instalovat celkem 5 namísto dvou soustrojí, a tím vodohospodářský problém definitivně vyřešit. Vodohospodářská funkce průplavu Rýn-Mohan-Dunaj je efektivní, energeticky nenáročnou a důkladně promyšlenou kombinací zájmů dopravy, vodního hospodářství a péče o životní prostředí. Hladina průplavu je navíc téměř stálá, což je příznivé jak pro rekreační využívání, tak i pro zřízení mělkých a od rekreačních zařízení striktně oddělených zón, které kompenzují úbytek přirozených vlhkých biotopů, k němuž došlo v důsledku intenzivního hospodářského využívání krajiny. Ve vhodně upravených okrajových částech těchto nádrží byly vyhlášeny chráněné přírodní a ptačí oblasti o rozloze téměř 400 ha. Stejně citlivý byl přístup bavorských orgánů k revitalizaci toků, napájených dunajskou vodou z průplavu. Celkové množství přečerpávané vody není vedeno korytem průplavu pouze do norimberské aglomerace, ale podle potřeby jsou dotovány i menší toky. U těchto toků se současně přikročilo k jejich revitalizaci, obnově historic-

5

Obr. 3: Vodohospodářský plán německého průplavu Rýn-Mohan-Dunaj (S – plavební komora, P – čerpací stanice, K – vodní elektrárna, W – jez) kých vodních děl a k zajištění periodického zavlažování pobřežních lučních ploch. Byly zlepšeny i podmínky pro migraci ryb. Mohlo by se zdát, že zvyšování průtoků přečerpáváním je energeticky nákladné a ekonomicky nevýhodné. Je tomu však právě naopak: v případě průplavu Rýn-Mohan-Dunaj lze hovořit o pozitivní energetické bilanci celého systému. V současné době platná koncepce vodního hospodářství v České republice usiluje řešit deficity bilance konvenčním způsobem, tj. výstavbou dalších nádrží. V budoucnu se očekává další zhoršení vodohospodářské bilance a zvýšení počtu bilančně

pasivních profilů, neboť „nároková“ strana bilance nepochybně vzroste v důsledku dalšího rozvoje hospodářství, který povede ke zvýšení odběrů vody. Tím se ještě citelněji projeví skutečnost, že rozsáhlé oblasti podél trasy vodního koridoru D-O-L – zejména jižní Morava – jsou mimořádně chudé na vodní zdroje. Nepříjemný primát má jižní Morava také z hlediska trvání souvislých období sucha. Nejdelší zaznamenané období sucha trvalo od února 1932 do února 1935, tj. 37 měsíců. O podobných katastrofálních obdobích se zmiňují četné starší historické prameny. Ke zhoršení bilance nedojde ovšem pouze v důsledku růstu náro-

Obr. 4: Obnovený malý jez Eisenhammer na říčce Roth. Snímek ze srpna 2003, tj. z období mimořádného sucha, dokumentuje stav průtoku na říčce, která by byla bez přívodu vody z Dunaje téměř vyschlá

Obr. 5: Srovnání charakteristických průtoků Dunaje, Moravy, Labe a Odry

6

Obr. 6: Města a obce v Moravské bráně, včetně města Přerova (na fotografii při povodni v červenci 1997), pomůže vodní koridor D-O-L ochránit před povodněmi. Foto: Miroslav Raudenský ků, ale i v důsledku poklesu zdrojů, což je problém ještě vážnější. Souvisí s globálními klimatickými změnami, tj. s tématem stále častěji diskutovaným. VODA SE STÁVÁ STRATEGICKOU SUROVINOU Proto má vodní koridor D-O-L plnit funkci vodohospodářskou ve třech oblastech: 1. Protipovodňová ochrana Ochrana přilehlých území a rozsáhlých průmyslových a městských oblastí před povodněmi. Na základě předběžných výpočtů lze konstatovat, že kdyby v roce 1997 byl vodní koridor D-O-L v provozu, tak by občané Olomouce, Přerova, Troubek, Uherského Hradiště, oblasti od Uherského Ostrohu po Rohatec, na Odře u Ostravy a Bohumína a dalších obcí, byli před povodní zcela ochráněni. Škody byly tehdy v oblasti materiální vyčísleny na 62 miliard Kč. Červencová povodeň v roce 1997, která postihla rozsáhlá území podél Moravy, Bečvy a Odry a připomenula, jak je pocit bezpečnosti vyvolaný dlouhou řadou let, kdy se vysoké průtoky náhodou nevyskytovaly, klamný. Vyčíslitelné materiální škody dosáhly tehdy 62 miliard Kč, životem zaplatilo za tuto katastrofu 52 obyvatel a těžko odhadnutelné škody mimoekonomické se sotva dají zjistit. V souvislosti s touto katastrofální povodní a další, ještě zhoubnější povodní v povodí Vltavy a Labe v roce 2002, se mnozí odborníci přiklánějí k názoru, že v horizontu několika příštích desítek let lze na území České republiky očekávat zvýšenou pravděpodobnost větších povodní. Až do roku 1997 podceňovali možné důsledky povodní i někteří vodohospodáři a projektanti, na jejichž rýsovacích prknech vznikala koncepce vodního koridoru D-O-L. Červencová povodeň z roku 1997,

která postihla zejména území podél trasy vodní cesty, byla však vážnou výzvou k revizi do té doby panujících názorů. Pozornost se nejprve soustředila na průplavní úseky vodní cesty vedené souběžně s většími toky, na nichž se mohou vyskytnout vysoké povodňové průtoky. Za normálních okolností voda průplavními zdržemi neproudí a hladina je prakticky vodorovná. Co se stane, zastavíme-li krátkodobě plavební provoz a převedeme-li naopak část povodňového průtoku do průplavu? Zdrží začne proudit průtok tím větší, čím větší zvýšení hladiny na horním konci zdrže připustíme. Provedené výpočty dokazují, že za vhodných podmínek by bylo možné při dané velikosti profilu převést 400 až 500 m3/s. Snížení povodňových účinků lze dosáhnout také „odříznutím“ špičky povodňové vlny a zadržením příslušného množství vody v dostatečně velkém nádržním prostoru – např. poldru.

Obr. 7: Optimální dispozice poldru na Bečvě u Teplic. Jeho ohraničení může tvořit ze severu těleso vodního koridoru D-O-L (červená čára) plně chránící hlavní trať (fialová č.), silnici I. třídy (žlutá č.) i obce Milotice a Hustopeče nad Bečvou – NEBUDE.

7

Obr. 8: Přivaděč vody do vodohospodářského systému průplavu Rýn-Mohan-Dunaj pod nádrží Brombach má v některých případech tvar umělých a vzájemně propojených jezírek

Obr. 9: Stupeň Berching na průplavu Rýn-Mohan-Dunaj. Vpravo je přečerpávací stanice, která zajišťuje jak vodu pro provoz na průplavu, tak zásobování vodou toků v Norimberské oblasti

2. Udržení vody v krajině Pozitivní vodohospodářská bilance vodního koridoru D-O-L se nejvýrazněji projeví v oblastech jižní a střední Moravy. Obecně se však dá říci, že vodní koridor D-O-L zajistí, aby „ani kapka“ vody neodtekla z české části povodí Moravy, Odry a Labe nad ústím Vltavy bez užitku pro člověka a přírodu.

Přehled funkcí, které jsou dnes funkční na průplavu Rýn-Mohan-Dunaj a jsou plánovány na vodním koridoru Dunaj-Odra-Labe, je samozřejmě orientační. Jakmile dojde k podrobné přípravě jednotlivých etap vodního koridoru D-O-L, počítá se s jejich upřesněním a vylepšením i ze zkušeností z německého projektu. Cílem projektantů ani příznivců vodních cest rozhodně není poškození nebo dokonce zničení mokřadních ekosystémů, zhoršení kvality vody nebo rozvrácení hydrologických poměrů povodí – jak tvrdí odpůrci projektu z řad ekologů. Projekty vodních cest musí být připraveny kvalitně a samozřejmě s ohledem na životní prostředí, ale k tomuto je třeba pochopení a spolupráce obou znesvářených táborů. Koneckonců v Německu se to podařilo a svou síť vodních cest mají kompletní, zatímco my stojíme téměř na začátku. Tomáš Kovařík – Praha [email protected]

3. Přečerpávání vody Vodní koridor D-O-L pomocí reverzibilních čerpacích stanic na jednotlivých plavebních stupních umožní přečerpávat vodu z jediného vodního zdroje ve střední Evropě, tj. z řeky Dunaje. Tato praxe je ověřena na průplavu Rýn-Mohan-Dunaj, kde se přečerpává 21 m3/s. Pro vodní koridor Dunaj-Odra-Labe souhlasili zástupci Dunajské komise již v roce 1992 s čerpáním dunajské vody vodním koridorem Dunaj-Odra-Labe ve výši 10 m3/s.

Obr. 10: Letecký snímek plavební komory Bachhausen na průplav R-M-D s čerpací stanicí a rezervní nádrží Dürrlohspeicher pro vrcholovou zdrž

8

OBNOVA RYBNÍKA JORDÁN – DRUHÝ POLOČAS Jiří Fišer

Květen 2013: Počasí se umoudřilo a umožňuje provádět jak betonáže ve štole i šachtě uzávěrů, tak těžbu a odvoz sedimentu. Voda z povodí je zadržována v nádrži Košín a Malý Jordán. Upouštěno je pouze tolik vody, kolik stačí čerpadla převést přes vodopád a kolik se odvede provizorním potrubím přes štičí líheň. Dne 22. června, v době od 10 do 15.00, bude mít každý zájemce možnost přejít po dně Jordánu mezi ulicí U stadionu Míru a loděnicí. Tato možnost se poté nebude jistě po velmi dlouhou dobu (možná stovky let) opakovat. Akci může pochopitelně ovlivnit i znemožnit počasí…. Červen 2013: Staveništěm Jordánu se prohnala povodeň. Smetla provizorní hráz a postavila nás před novou situaci. I když žádné zásadní škody nenapáchala, donutila všechny aktéry stavby i poskytovatele dotace hledat jiný postup. Obnovovat do třetice provizorní hráz je drahé a při nemožnosti jímat větší množství vody někde nad Jordánem riskantní ve finančním slova smyslu. Bylo projednáno i schváleno nové řešení. Spočívá v tom, že koruna provizorního přehrazení bude o cca 6 m níže a osadí se do ní výpustní ocelová trouba k zajištění omezené manipulace s vodou. Snížení hladiny v horní části nádrže na úplné minimum umožní pracovat současně na všech 3 etapách. Tím se urychlí odbahnění a souběžně se dokončí objekty uzávěrů spodních výpustí. Největší obavy měli odborníci na technicko bezpečnostní dohled i projektant z nezvladatelného rychlého napuštění a především pak vypuštění nádrže v průběhu povodně. V pravém zavázání hlavní hráze se po opadnutí vody na návodní straně ukázala trhlina.. Za pomoci plovoucího bagru byla opravena. Druhý problém vyvolaný prudkým pohybem hladiny je ujetí opevnění svahu pod sladovnou. Tam hrozí porucha kanalizačního sběrače uloženého v břehovém tělese. Zde provedeme opravu okamžitě, jakmile se budeme moci k místu dostat těžkou technikou. Srpen 2013: Počasí stavební činnosti přeje. Zahájena byla těžba a přeprava sedimentu z horní poloviny nádrže. Tento postup dává předpoklad dodržení termínu dokončení celého díla – 31. červenec 2014 . Září 2013: Archeologové zdokumentovali historické výpusti a následně byly odstraněny dřevěné konstrukce. Hlavní hráz – po vyhodnocení pohybů instalovaných měřicích bodů specialisté doporučili investorovi zjistit složení hráze a vypracovat statický posudek. V červenci byly provedeny vrty, v srpnu pak posudek konstatoval, že hráz nesplňuje ani minimální požadavky ČSN. Proto rada města v září rozhodla o stabilizaci návodní strany hráze. První fáze spočívá v založení přitěžovací lavice na filtrační kameninovou vrstvu do výšky cca 417 m n. m. Tuto fázi lze realizovat pouze při vypuštěné nádrži. Proto realizace nesnesla odkladu. Použito na ní bude cca 11 000 m3 záhozového kamene. Po zhruba 4 měsících, kdy se předpokládá sesednutí hutněného záhozu bude proveden nový posudek a zváženo, zda je nutné provést stabilizaci i nad úrovní 417 m n. m. Říjen 2013: Po dokončení prací na stabilizaci návodní strany hráze, osazení a zprovoznění technologie spodních výpustí a odstranění sedimentu ze spodní části nádrže vydal poskytovatel dotace povolení zahájit napouštění vody. Hladinou bude možno za použití spodních výpustí snadno manipulovat a udržovat ji na takové úrovni, aby těžba sedimentu z výše položených míst

mohla pokračovat. Definitivně tedy skončila doba, kdy mohlo dojít k neřízenému odtoku vody s příměsí usazenin či dokonce rybí obsádky, jako se to stalo v závěru roku 2012 a při povodni v červnu. Listopad 2013: Nález čtvrtého historického potrubí. Podle všeho sloužilo jako součást systému, kterým bylo město zásobováno vodou. Potrubí je poměrně vysoko, takže výzkum archeologů nijak neovlivňuje další pokračování stavby. Na zpevnění hlavní hráze bylo označeno 15 měřicích bodů, jejichž pohyb je pravidelně monitorován a vyhodnocován. Prosinec 2013: Došlo k pročištění dvanácti metrů historického potrubí v tělese hlavní hráze, které bylo pravděpodobně součástí vodovodního systému města. Po kamerové prohlídce bude následovat sanace. Potrubí bude utěsněno jílovito-cementovou hmotou. Bez připomínek a závad byla k 29. listopadu ukončena veřejnosprávní kontrola, kterou provedlo ministerstvo životního prostředí. Na šachtě uzávěrů byla odbedněna podlahová deska a namontována technologie uzávěrů. Ve dnech, kdy prší bude přeprava sedimentu pozastavena. Důvodem je nemožnost udržet komunikace čisté i přesto, že zde jsou vyčleněny čtyři zametací vozy pouze pro tuto činnost. Teploty kolem nuly neumožňují použít k mytí komunikace vodu a zcela očistit auta před odjezdem ze staveniště není možné. Leden 2014: Dosavadní průběh zimy stavebním pracím přeje, i když pro manipulaci se sedimentem by byly vhodnější teploty pod nulou. V závěru roku a prakticky po celý leden byla ve zvýšené míře nacházena různá munice z druhé světové války. Ta, se kterou je možno bezpečně manipulovat je odvážena a pyrotechniky likvidována mimo staveniště. V některých případech je odpalována na místě za lokálních bezpečnostních opatření. Pyrotechnici i policie odvádí v tomto směru opravdu profesionální práci. Únor 2014: Zvýšený zájem o pomalu končící akci projevila i nejvyšší místa – Ministerstvo financí a Nejvyšší kontrolní úřad, která k nám vysílají své kontrolní týmy. Březen 2014: Technologicky a stavebně mimo fasády je dokončen objekt uzávěrů a portál beztlakové štoly pod vodopádem včetně vývařiště. Je na něm vytesán letopočet dokončení díla.

Historická výpusť

9

Historická výpusť odle požadavků Povodí Vltavy bude vyčištěn Tismenický potok. P Současná hladina se pohybuje kolem 413 m n. m, tedy zhruba 10 m pod obvyklou hladinou nadržení. Protože meteorologové avizují sucho a nedostatek vody, je obtížné odhadnout za jak dlouho se Jordán naplní. Duben 2014: Předpřejímka technologické části. Uzávěry fungují bez problémů a lze je předat do ročního zkušebního provozu. Dokončeny jsou i neplánované akce, které si vyžádala povodeň v červnu 2013 – sanace hlavní hráze a opevnění svahu pod sladovnou. Odpouštění je již zastaveno. Květen 2014: Stěžejní objekt – spodní výpusti je zcela funkční a je ve zkušebním provozu. Ukončen byl i odvoz sedimentu. Mimo víceprací, které souvisely s povodněmi, se vejdeme i do daného finančního rámce. Zastupitelstvo města zrušilo dnem 31. 7. 2014 platnost vyhlášky, která zakazovala vstup do nádrže. 1. srpna se tedy může každý, kdo bude mít chuť a nebude mu vadit, že v Jordánu stále chybí něco vody, vykoupat. Neumíme však zajistit, aby byla nádrž k tomuto datu plná. V této chvíli chybí do obvyklého stavu nadržení cca 9 m vody. Červenec 2014: Po 32 měsících končí k 31. červenci 2014 historicky největší investiční akce města Tábora – Obnova rybníka

Jordán. Jordán nyní má dvě nezávislé spodní výpusti ovládané z „velína“ umístěného vedle silnice U stadionu Míru, celá plocha je odbahněna (odvezeno bylo 269 725 m3 sedimentu jak stanovil projekt). Odstraněna byla pyrotechnická zátěž (celkem bylo nalezeno přes 500 kusů granátů, pancéřových pěstí, rozbušek a 26 kg munice všeho druhu). Zaručené zprávy o munici a zbraních většího kalibru se naštěstí nepotvrdily. Učiněny byly velmi zajímavé a cenné archeologické nálezy. Především byl objasněn systém historických výpustí, archeologové našli středověkou cihelnu, ale i stopy osídlení staré několik tisíc let. Z průběhu akce je připravována publikace, zpracovává se dokumentární film a mnoho fotografií z jednotlivých fází výstavby. Vznikla i myšlenka zřízení muzea či expozice Jordán – historie vody na Táboře. Září 2014: Obří investiční akce má úspěšně za sebou dvě kontroly – z Ministerstva financí a téměř dvouměsíční z NKÚ. Obě dopadly bez „ztráty kytičky“ a završením je den 29. 9. 2014, kdy Jordán dosáhl své provozní hladiny. Rodinné stříbro se tak navrací obyvatelům města a nejen jim. Ing. Jiří Fišer starosta města Tábor [email protected]

Beztlaková odpadní štola

Pyrotechnické nálezy

10

KONFERENCE „POVODNĚ A HOSPODAŘENÍ S DEŠŤOVÝMI VODAMI“ KONANÁ 24. A 25. ZÁŘÍ 2014 V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH Bohumil Kujal

Česká společnost vodohospodářská ČSSI se rozhodla uspořádat První konferenci „Povodně a hospodaření s dešťovými vodami“, což je celospolečensky významná problematika, ke které se bude nutno neustále vracet, neboť voda nás bude provázet celý život, ať v tom dobrém nebo špatném slova smyslu. „Bez vody není života“. Garant akce Ing. Bohumil Kujal přivítal všechny přítomné z celé České republiky, zdůraznil celospolečenský význam povodní a potřebu hospodaření s dešťovými vodami, poděkoval firmám za odborné partnerství a organizacím, které poskytly záštitu nad konferencí. Bez jejich pomoci a podpory by se nemohla konference uskutečnit. Na rozeslaných pozvánkách byla uvedena loga všech, kteří poskytli zastřešení nebo byli odbornými partnery. V předsálí konferenčního sálu byl umístěn přivítací panel s fotografiemi vodních děl a všemi logy a další samostatné výstavní panely ČEVAKu a. s., DISA a.s., SWIETELSKY stavební s.r.o. a SKANSKA. Před budovou, kde se konala konference byly po dobu 14 dnů transparenty s nápisem „Povodně a hospodaření s dešťovými vodami 24. a 25. 9. 2014“. První den konference zahájil Ing. Miroslav Joch, 1. náměstek primátora Statutárního města České Budějovice. Ve svém uvítacím projevu uvedl, jaké škody byly dosud napáchány a ke kolika obětem na lidských životech došlo vlivem povodní od roku 1997. Do loňského roku 2013 byly zaevidované škody ve výši 190 miliard Kč a 135 obětí na lidských životech. Bohužel je nutno kon-

statovat, že mnoho škod a ztrát lidských životů bylo zbytečných a ovlivnila je nesprávná lidská činnost. Protipovodňová ochrana postrádá komplexnost a dostatečný výhled do budoucna. Dodržování zákonů by mělo být samozřejmostí, ale hlavně bychom měli respektovat zákony přírody, kterými se musíme řídit, ať chceme nebo ne. Součástí každé projektové dokumentace by měla být protipovodňová ochrana. Je to prvotní předpoklad trvale udržitelného

11

rozvoje. V protipovodňových opatřeních by mělo být zahrnuto respektování inundačních území, kompletní revitalizace aktuálních území a vodních toků. Vegetační opevnění by měla být samozřejmostí. Pokud je nezbytně nutné mimořádně stavět v inundačním prostoru, pak je třeba navrhovat stavby tak, aby nebránily povodňovým průtokům a aby byly navrhovány z materiálů odolných vodě i v případě dlouhodobého styku s vodou. Na druhé straně si musíme vodu chránit, vytvářet technická zařízení, která zadržují dešťové vody v místech spádů a zadržovat ji pro období sucha. V našem státě máme vodu jen tu, která nám naprší. Ochrana vodních toků v místech sídelních útvarů proti povodním je nezbytná, ale je třeba volit způsoby přírodě nejpříznivější. Dláždění břehů kamennou dlažbou, betonovými tvárnicemi apod. jen v nejnutnějším případě a zcela výjimečně. Ochrana břehů nádrží železobetonovými prefabrikáty je naprosto nevhodná. Vodní toky v sídelních útvarech by měly sloužit také lidem k rekreaci, sportovní činnosti a relaxaci. Pozemkové úpravy, mimo jiné, řeší odtokové poměry a přispívají k zadržování vody v krajině a zvyšují její retenční schopnost. V rámci revitalizace krajiny je třeba obnovovat meandry vodních toků, tvořit retardační rozlivy, vytvářet suché poldry, obnovovat rybníky, zřizovat a obnovovat mokřady, zvětšovat plochy lesa, rozšiřovat travní porosty a zvyšovat infiltraci srážkové vody. Hlavním smyslem revitalizace krajiny je zadržování vody v krajině. Samozřejmostí je diferencovaný přístup k ochraně intravilánu a extravilánu – jiná je protipovodňová ochrana významných a jiná méně významných objektů, jinak se chrání sídelní útvary a jinak se chrání pozemky ve volné krajině. Dlouhodobou ochranu proti povodním by bylo vhodné zakotvit do územních plánů a plánů rozvoje vodovodů a kanalizací kraje – podrobně projednaných s obcemi.

12

V protipovodňové ochraně hraje důležitou roli předpovědní hydrometeorologická služba, dobrý stav a dostatečný počet měřících stanic. Včasná hlášení o meteorologické situaci nebo o stavu vodní hladiny na horním toku je podkladem pro vyhlašování stupňů povodňové aktivity. S tím souvisí i protipovodňová připravenost obecních úřadů a obyvatel. Praxe ukazuje, že není dostatečná osvěta obyvatel o protipovodňové ochraně, ani o hospodaření s dešťovou vodou a vodohospodářských otázkách vůbec. „Funkce přehrad a nádrží za povodní“ přednáška od doc. Ing. Ladislava Satrapy, CSc. V představách mnoha občanů jsou přehrady na tocích od toho, aby zabraňovaly jen povodním. Dokonce někteří vodohospodářští pseudoodborníci by chtěli, aby přehradní prostory zůstávaly prázdné a naplňovaly se jen při povodních. Téměř všechny přehrady a nádrže na tocích jsou víceúčelové, mají protipovodňovou ochranu, vyrábějí elektrický proud ve špičkách, vyrovnávají průtok na tocích, zásobují vodou pro vodárenské nebo zavlažovací účely, slouží rekreaci, sportovnímu rybolovu, vodním sportům, lodní dopravě a mnoha dalším účelům. Proti přehradám na tocích lze namítat, že zatopily mnoho pozemků, stavebních památek, objektů občanské vybavenosti a dalších zařízení a staveb, avšak proti tomu nutno konstatovat, že se vytvořily objekty nevyčerpatelného energetického potenciálu, došlo k ochraně velkých sídelních celků proti povodním, vybudovaly se nové zdroje pro úpravu pitné vody, zavlažování a vytvořily se zcela nové oblasti životního prostředí pro veškeré obyvatelstvo. Dnes si nedovedeme představit vodní sporty, rekreaci u vody, sportovní rybolov a další činnosti bez existence přehradních nádrží (vodní nádrže Lipno, Orlík, Slapy, Nechranice, Vranov, Knínická přehrada, Slezská Harta a další), které spoluvytvářejí nové prostory životního prostředí.

Z pohledu protipovodňové ochrany lze přehrady a vodní nádrže na tocích zařadit do vodních staveb, které do jisté míry akumulují povodňové vody a retardují povodňové vlny. Velice zjednodušeně řečeno, při povodních je manipulováno s přitékající a odtékající vodou v nádrži z centrálního dispečinku dle přesně stanoveného provozního a povodňového řádu. Tímto způsobem je snižován náraz povodňové vlny a dochází k vyrovnávání průtoků vody pod přehradou. Retenční prostory přehradních nádrží nejsou tak velké, aby mohly zachytit veškerou povodňovou vodu, proto mohou pouze snížit a retardovat maximální průtok povodňových vod. I když naše země není typická pro výstavbu přehrad na tocích, máme vltavskou kaskádu, na niž jsou vodní díla světových parametrů – VD Lipno, VD Orlík, nebo na Moravě přečerpávací vodní elektrárnu Dlouhé stráně a je nutné do budoucna počítat s budováním omezeného počtu dalších přehrad. „Logistika povodňových katastrof “, jako další přednáška RNDr. Tomáše Faruzela zahrnovala problematiku vyskytující se bezprostředně při povodni a po ní. Stejně jako v ostatních přednáškách je i v této přednášce zdůrazňováno, jak souvisí ochrana před povodněmi s osvětou obyvatel. Poskytování včasných informací o stavu na horních tocích, informace od ČHMÚ, to vše rozhoduje o úspěšnosti preventivních opatřeních na dolním toku. Včasná ochrana majetku, dobytka a péče o obytné stavby – vytváření bariér proti vodě, těsnění vrat, dveří, oken často zabrání vzniku velkých škod. Nejvýznamnějším preventivním opatřením by bylo v územních plánech zakázat výstavbu obytných domů, občanské vybavenosti, výrobních nebo skladovacích ploch. Protipovodňová opatření vycházejí z diverzifikace povodní. Jinak vypadá povodeň v nížinném toku a jinak vypadá v horské oblasti. Dlouhotrvající deště mohou vytvářet povodňovou vlnu postupně a jinak se vytváří povodeň vzniklá ledovou zácpou. Nevyzpytatelné jsou tzv. bleskové povodně, u nichž nelze předpovídat ani místo výskytu, ani intenzitu srážek. Při bleskových povodní dochází v určitých lokalitách i k sesuvům půdy, což vyvolává další nebezpečí sesuvů obytných domů společně s půdou a vodou. Bohužel předpovědi do budoucna jsou takové, že bleskových povodní bude přibývat. V současné době se objevuje nový nebezpečný fenomén, a to je nebezpečí teroristických útoků na přehrady, vodojemy a další objekty. Toto nebezpečí by se nemělo podceňovat a ochrana vodohospodářsky významných objektů by měla být chráněná stejně jako jaderné elektrárny. Při protipovodňové ochraně je nezbytná spolupráce obecních úřadů s Hasičským záchranným sborem, bezpečnostními orgány a dalšími institucemi a organizacemi, které se spoluúčastní záchranných prací. „Zvládání povodňových rizik“ byla další přednáška od Ing. Jaroslava Beneše a Ing. Kateřiny Koudelkové, kteří se včas omluvili, ale jejich prezentace je uvedena na CD. Uvedený příspěvek se zabývá převážně Směrnicí 2007/60/ES, o plánech povodí a plánech pro zvládání povodňových rizik. Je samozřejmé, že tato směrnice má návaznost na Zákon č. 254/2001 Sb., zákon o vodách (vodní zákon) a na Vyhlášku č. 24/2011 Sb. o plánech povodí a plánech pro zvládání povodňových rizik. Zpracování povodňových plánů pro zvládání povodňových rizik probíhá ve třech krocích a nejdůležitější je pořízení plánů pro zvládání povodňových rizik s termínem nejpozději do 22. 11. 2015. Pořizování plánů pro zvládání povodňových rizik probíhá každých 6 roků, stejně jako jejich aktualizace, což koresponduje s Rámcovou směrnicí o vodách (60/2000/ES). Jsou zpracovávány mapy povodňového nebezpečí a mapy povodňových rizik. K tomu jsou nutná organizační opatření (změna územního plánu, aktualizace povodňových plánů, zvýšení odolnosti objektů, zlepšení hlásné a předpovědní služby) a strukturální opatření (stavby PPO, stavby

na zvýšení retence území, zvýšení bezpečnosti vodních děl a individuální PPO vlastníků nemovitostí). „Realizace protipovodňových opatření“ autorů Ing. Jiřího Pechara a Ing. Jana Šimůnka pojednává o protipovodňových stavbách realizovaných Povodím Vltavy s. p. v Jihočeském kraji. Celkový objem IN na Prevenci před povodněmi (I. + II. etapa) od roku 2002 do 2014 byl 15,7 mld. Kč. Z toho zajišťovalo Povodí Vltavy s. p. na 51 akcí realizovaných od roku 2002 do 2014 za 2,3 miliardy Kč. Jsou to protipovodňové stavby převážně v intravilánu, ale také ve volné krajině. Ochraňují před maximálními povodňovými stavy řek Lužnice nad soutokem – 198 m3/s a pod soutokem 254 m3/s a Nežárky – 198 m3/s. Realizované stavby představují ochranné sypané hráze, některé se zaberaněnými ocelovými Larsenovými štětovnicemi, betonové ochranné zdi, demontovatelné hradící konstrukce, kamenné zdi a související objekty (čerpací stanice, kamenné záhozy, zatravněné svahy apod.). Autoři velice dobře ukázali a zdokumentovali množstvím fotodokumentace, jak vypadá současná situace v budování protipovodňových opatření. Velice přijatelně působí ochranné hráze na povrchu ukončované vegetačními a travními porosty, kdy betonové zdi, ocelové štětovnice apod. jsou ukryty pod zemí a protipovodňový ochranný útvar téměř splývá s krajinou. Protipovodňová ochrana v extravilánu a pokud je to možné také v intravilánu by se měla ubírat touto cestou. Betonové nebo kamenné zdi, jakož i jiná trvalá protipovodňová ochrana trčící nad terén po celý rok, nejsou žádnou estetickou hodnotou. Za pozornost stojí investiční náklady vztažené na počet chráněných osob dané akce. Autoři uvádějí v případě Dráchova IN 21 mil. Kč na počet chráněných osob 57, což představuje 368 tis. Kč na jednu chráněnou osobu, v případě Veselí nad Lužnicí to je 55 tis. Kč na jednoho chráněného a v případě Plané nad L užnicí je to

13

425 tis. Kč na jednoho chráněného obyvatele. Jistěže tento ukazatel nemůže být jediným rozhodujícím, ale výše IN vynaložených na jednoho chráněného může rozhodnout o tom, jestli protipovodňovou ochranu chráněných obyvatel neřešit jiným způsobem. „Protipovodňové hráze, zkušenosti z poruch a současné nároky na jejich bezpečnou výstavbu“ – autor přednášky prof. Ing. Ivan Vaníček, DrSc. Odborné odhady říkají, že na světě je výše škod vlivem povodní za rok cca 330 mld. Kč a 14.000 úmrtí. Přepočtem na 1 obyvatele země (za předpokladu, že na zemi je cca 7,26 mld. obyvatel) jsou roční škody z titulu povodní asi 45,4 Kč/os/rok. Porovnáme-li tato čísla se škodami, kterých bylo dosaženo při povodních v ČR, pak nejvyšších materiálových škod při povodních bylo vykázáno v roce 2002 a to 75,1 mld. Kč. Přepočteno na 1 obyvatele by to bylo u nás asi 7510 Kč/obč./rok. Tyto dedukce však nelze obecně uplatňovat, neboť každá země je na tom z hlediska povodní jinak. V podstatě lze povodně rozdělit do tří druhů – povodně vzniklé velkoplošnými a vytrvalými dešti, pak jsou to povodně z jarního tání a v poslední době nás nejvíce trápí povodně bleskové. Zatímco u prvních dvou druhů lze stav zvedání hladin vodotečí nebo nádrží monitorovat a s dostatečným předstihem hlásit varování o možnosti nebezpečí povodně do níže položených území, u bleskových povodní je předpověď téměř nemožná, intenzita deště nepředvídatelná, stejně jako časté fatální následky. Nejčastější ochranou proti povodním jsou protipovodňové hráze a bohužel na nich bývají nejčastější poruchy. Ochranné hráze mají několik specifik – jsou obvykle v souběhu s vodotečí, koruny hrází jsou často využívané jako komunikace, jsou velmi dlouhé a materiál hráze bývá různé kvality. Vždyť mnoho rybničních hrází je stavěno ve středověku. Materiál pro těleso hráze se používal místní a vodotěsnost hráze bývá narušena kořeny starých stromů, které již dožily, vyhnívají a své vykonávají také někteří hlodavci žijící v tělesech hrází. Jedním z nebezpečných stavů je dominový efekt porušení hrází, kdy podnět může vyvolat jeden z rybníků umístěný v řadě dalších nad sebou. Toto umocňuje špatný stav vzdušných líců hrází, nedostatečný nebo žádný bezpečnostní přeliv, nevhodná zemina v tělese hráze apod. Opravy hrází musí respektovat geologické složení pod tělesem hráze, posouzení propustnosti dna v blízkosti hráze, bezpečné napojení na opravovanou hráz, odstranění příčiny poruchy, posouzení staré výpustě, posouzení kapacity bezpečnostního přelivu, omezení vnitřní eroze apod. Pokud průsaková křivka v hrázi je nepříznivá, je třeba se zabývat prodloužením průsakové dráhy,

14

vybudováním zatěžovací lavice nebo opevněním svahu, případně oddrénováním. U hrází s vozovkami na koruně hráze dochází k sedání vlivem větší zátěže vozidly a jednak požadavkem na rozšiřování vozovky. V každém případě je nutné zabránit povrchové erozi, lze použit protierozní matrace nebo vyztužení hráze. Bezpečnost hrází vodních nádrží zajistí pravidelná a kvalitní údržba, případný technicko – bezpečnostní dohled (TBD), monitoring stavů hladin a u velkých nádrží možnost manipulace s výškou hladiny. Navrhování hrází se provádí podle EUROKODU – 7, laboratorně se provádí modelové zkoušky, výpočty mezních stavů a pozornost je třeba věnovat vlivu vln na návodní straně hráze. „Povodňová prognostika“ – přednášející Mgr. Tomáš Vlasák, Ph.D. Bez předpovědní služby si dnes nelze představit protipovodňovou ochranu. Předpovědní služba je zakotvena ve Vodním zákonu č. 254/2001 Sb. § 73, čl. 1 a 2. Protipovodňová ochrana je zabezpečování preventivními opatřeními (znalost záplavových území, existence povodňových plánů, vybudovaná protipovodňová opatření a aktivní předpovědní služba) a v době existence povodní jsou to operativní opatření (vyklízení zátopových území, evakuace zvířat a osob, ovlivňování odtokových poměrů). Hlásnou a předpovědní povodňovou službu zajišťuje Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ). Ten monitoruje srážky a vodní stav ve vodotečích v reálném čase, což znamená sledování a zaznamenávání povětrnostní a hydrometeorologické situace. Na základě tohoto monitoringu připravuje hydrometeorologické předpovědi, které v případě potřeby rozesílá formou výstražných a informačních zpráv. Výstražné zpráva a informace se mohou týkat předpovědi povodňového nebezpečí s předstihem několika hodin i několika desítek hodin. Existuje závislost mezi dobou předpovědi a maximálně možným snížením povodňových škod. Je uváděná hodnota teoreticky možného snížení povodňových škod 40 %, čemuž by odpovídala doba předpovědí několik desítek hodin. Čím kratší je doba předpovědi povodňové události, tím nižší je možné snížení povodňových škod. V prognostice povodňových události je třeba počítat s omyly, které jsou vyvolány přesností/nepřesností vstupů. Povodňová předpověď neodstraňuje nejistoty a omyly, ale dokáže je kvantifikovat. Problematika lokálních a přívalových povodní spočívá v tom, že kritickou dešťovou srážku lze konstatovat až po 10 minutách trvání v reálném čase a pak lze oznamovat výstrahy. Lokální přívalové zátopy, (bleskové povodně), se vyznačují velkou přívalovou srážkou na malém území, extrémně rychlým nástu-

pem povodňového stavu, příval vody jde i mimo koryto vodoteče a dochází i k sesuvům půdy, čímž vznikají obrovské škody a ztráty na životech. „Hospodaření s dešťovými vodami v intravilánu“ – Ing. Jiří Vítek. V zastavěné oblasti (intravilánu) je hospodaření s dešťovými vodami (HDV) nesmírně důležitá, ale zanedbávaná činnost. HDV je nutno chápat jako systém. Hlavním smyslem HDV by mělo být vytváření systémů opatření k ochraně zdraví obyvatel sídelního útvaru a jejich majetku před záplavami a to způsobem blízkým přírodě. HDV by mělo eliminovat intenzitu odtoku a snižovat množství odtékající vody do kanalizace nebo přímo do vodotečí a tím podporovat udržitelný rozvoj sídelního útvaru. Na stavebním pozemku má být přednostně řešeno vsakování srážkové vody a pokud to nelze zajistit, tak vodu zadržovat a regulovaně odvádět do vodoteče nebo kanalizace (jednotné nebo dešťové). Z toho vyplývá povinnost řešit objekty HDV na stavebním pozemku, kterého se objekt HDV týká. Schopnost či možnost vsakování dešťové vody lze prokázat podrobným geologickým průzkumem. Vytvořením decentralizovaného systému odvodnění (DSO) pro celé územní celky, by se mohl vytvořit systém s mnohem nižšími dimenzemi potrubí dešťového odvodnění na dešťové kanalizaci a na jednotné kanalizaci by mohly být menší profily odlehčovacích kanálů. Je samozřejmé, že DSO by bylo nutno budovat i na soukromých pozemcích a že objekty s akumulací a nakládání s povrchovými vodami jsou vodní díla ( viz Zákon č. 254/2001 o vodách), což nekoresponduje s „Vyhláškou 501/2006 Sb. o obecních požadavcích na…“. Na vodní díla je přísnější režim povolování, kolaudování i kontrolování. Dosavadní stav umožňuje většími profily potrubí přenášet riziko velkých srážkových vod na níže položené zástavby. TNV 75 90 11 „Hospodaření se srážkovými vodami“ vešla v platnost 1. dubna 2013. Tato dlouho očekávaná norma pro vodohospodářské prostředí je určena projektantům pro návrhy od-

vodnění velkých i malých nemovitostí v urbanizovaných celcích. Stanovuje maximální specifický odtok z 1 ha neredukované plochy 3 l/s.ha a hodnota odtoku z 1 regulačního zařízení by neměla být menší než 0,5 l/s. Prázdnění retenčních objektů je 24 hodin. Koncepci povrchového odvodnění odtoku srážkových vod na svém katastrálním území dle zásad HDV by si mělo zajistit každé město z těchto důvodů: • výklad legislativy v oblasti HSV je nejasný, vymahatelnost nejednoznačná, • s aplikací principů HSV je nezkušenost, platnost normy je krátká, • schvalování, povolování a předávání objektů do provozu neodpovídají způsobům blízkým přírodě. „Hospodaření s dešťovými vodami v extravilánu“ – prof. Ing. Jan Šálek, CSc. Podmínky odtoků vody a hospodaření s ní je podstatně jiné, než v zastavěné, urbanizované oblasti. Podstata hospodaření s dešťovou vodou v extravilánu je však jako v intravilánu, tj. zadržování vody v místě jejího spadu a ochrana majetku před povodňovými škodami. Je tu však další faktor a to je sucho, což možno pokládat také za součást hospodaření s dešťovými vodami. Období sucha neumíme předvídat ani co do intenzity, ani co do jeho trvání, proto je zadržování vody v místě spadu tak důležité. Příčiny sucha a mokra lze dělit na oblastní, místní a kombinované. Oblastní (krajinné) jsou to: nadmořská výška, celkové množství srážek, teplota, výpar apod. Místní příčiny jsou: orografické (nízký, však rychlý odtok, větrná nebo sluneční expozice, vlhkost svahů apod.), hydropedologické (neuspořádaný vodní režim v půdě, zhoršující se fyzikální, chemické i biologické složení půdy, nízká vodní kapacita, nedostatek humusu), hydrologické (pokles hladiny podzemní vody, zamokření terénu nevhodným zásahem do režimu podzemní vody) a agrobiologické (nevhodné osevní postupy, nevhodné h nojení,

15

narušování struktury půdy, špatné agrotechnické postupy, nevhodné plodiny). Potřeba hydromelioračních zásahů se stanovuje pomocí stanovištního indexu SI a klasifikace podnebních oblastí se určí podle klimatického indexu KI. Pro stanovení schopností půdy zadržet vodu je třeba zjistit její vsakovací schopnost, která závisí na intenzitě srážky, sklonu svahu, jaký je vegetační pokryv – jeho stáří a druh, jaký je půdní profil, jaká je hladina podzemní vody, její směr proudění apod. Jde vlastně o retenční schopnost pedosféry. Zadržování vody lze zajišťovat zasakovacími průlehy, ekologickými nádržemi a regulovanými mokřady, trubkovou drenáží a využíváním odvodňovacích kanálů. Pro zadržování vody v krajině lze využít i malé vodní nádrže s břehovou infiltrací nebo s připojením na mokřadní filtrační zónu. Suché ochranné nádrže, které využívají ochranný prostor na zachycení části až celého objemu povodňových odtoků, snižují kulminaci povodňového průtoku a po průchodu povodňové vlny se řízeně vyprazdňují. Dno suchých ochranných nádrží se využívá k zemědělským, resp. lesnickým účelům (louky, výsadba rychle rostoucích dřevin). Pro závlahy jsou dešťové vody rozhodujícím zdrojem, proto je nutné vytvářet potřebné zásoby pro období sucha při povodních. Problematika povodní a hospodaření s dešťovými vodami se týká také legislativní oblasti. V současné době jsme přírodou dostatečně přesvědčováni, že ochrana proti povodním, hospodaření se srážkovými vodami a řešení období sucha se vyhrocují a týkají se celé společnosti. S touto problematikou se musí zabývat celá společnost, to není záležitost pouze vodohospodářů. „Právní otázky hospodaření dešťovými vodami“ – JUDr. Pavel Rubeš, Ph.D. V příspěvku jsou uváděny legislativní rozdíly mezi srážkovou vodou a dešťovou vodou. Autor objasňuje některé nejasnosti v nakládání s vodami (Vodní zákon č. 254/2001 Sb.), ve vymezování stavebních pozemků (Vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání…), o požadavcích na stavby, z nichž odtékají srážkové vody (Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby), o nakládání s důlními vodami a konstatuje, že legislativa komplexně neřeší hospodaření se srážkovými vodami a jejich vypouštění nepodléhá vodoprávnímu povolení. Dále uvádí, že vypouštění srážkových vod nepodléhá zpoplatnění a za vypouštění do jednotné kanalizace je zpoplatněno, bez ohledu na nízké nebo žádné znečištění dešťové vody. Existují různé právní požadavky na odvádění dešťových vod ze střech, balkonů, zabraňování vnikání vody do konstrukcí, také u zemědělských staveb jsou technické požadavky ohledně dešťových vod, které nemají právní návaznost na další zákony a vyhlášky. „Koncepce protipovodňové ochrany v Pobečví“ – Ing. David Fína. Autor se zabývá protipovodňovou situací v povodí Vsetínské a Rožnovské Bečvy, kde došlo v roce 1997 k mimořádným povodňovým škodám. Povodí Bečvy patří v ČR z hlediska povodňových rizik k nejexponovanějším, a přesto nedošlo dosud k adekvátní nápravě. Týká se to měst Přerova, Teplic nad Bečvou, Hranic, Lipníku nad Bečvou, obce Troubky, Týna nad Bečvou a Rokytnice. Za povodně v květnu 2010 se vlivem dlouhotrvajících předchozích srážek výrazně projevila nízká retenční schopnosti krajiny. Ačkoli povodeň zdaleka nedosáhla parametrů z roku 1997, způsobila opět vážné škody a výrazně se dotkla velkého množství obyvatel. Je nutné se nadále zabývat snižováním povodňových rizik a zajišťovat protipovodňová opatření a navrhnout reálnou ochranu sídel v Pobečví pro průtok 650–750 m3.s-1, tedy při nejčastěji se opakujících povodních za uplynulých sto let. Výstavba

16

poldru Teplice o retenčním objemu asi 35 mil. m3.s-1, jako jednoho z opatření, by zajistila ochranu více než 100.000 obyvatel při průtoku 950 m3.s-1, který byl při povodni v roce 1997. Soubor protipovodňových opatření podél vodního toku Bečvy včetně zadržení povodňových průtoků suchou nádrží Teplice je klíčový pro ochranu lidských životů a majetku. „Závěrečné zhodnocení“ Voda provází člověka celý život a nikdy tomu nebude jinak. Její projevy jsou někdy pro člověka nepříznivé, ale vždy bude platit, že „Bez vody není života“. Povodně jako přírodní jev tu budou existovat vždy a nemůžeme požadovat aby se podřizovaly člověku, ale člověk se musí podřizovat povodním – přírodě. První konference „Povodně a hospodaření s dešťovými vodami“ svým průběhem ukázala nutnost zabývat se vodohospodářskou problematikou více než dosud, neboť vody využitelné člověkem ubývá a počet lidí na zemi (a tím i potřeba vody) přibývá. Uvádí se, že více než jedna miliarda lidí trpí nedostatkem vody nebo pitnou vodu nemá a podle futuristických odhadů bude v roce 2030 polovina lidstva čelit nedostatku vody. My si stále myslíme, že se nás to netýká. Měli bychom si klást otázku, zda 190 miliard Kč škod a 135 lidských obětí, vykázaných jako následky povodní v letech 1997 až 2013 je moc nebo málo. Poněvadž jsme vnitrozemský stát bez přístupu k moři, nepostihují nás tsunami, ani nás neničí tornáda, takže uvedené škody a ztráty na životech lze pokládat za mimořádně vysoké. Škody, způsobované povodněmi, vyvolává většinou člověk nesprávným rozhodováním o výstavbě nebo nesprávně zvolenými protipovodňovými opatřeními. Zadržování dešťové vody v místě spadu snižuje velikost povodní a zadrženou vodu lze využívat v období sucha. Zábor zelené půdy pro jakékoliv účely je prováděn bezohledně a subjektivisticky. Zelená půda zadržuje v prvé řadě dešťovou vodu a tím snižuje velikost povodní. Odtoky dešťových vod jsou urychlovány různými způsoby, mezi něž patří také nesprávné agrotechnické zásahy. Ze zemědělských pozemků je nenávratně odplavována půda, která se ukládá na dně toků nebo odtéká do moří. Údržba vodních toků má také vliv na velikost a průběh povodní. Legislativa nepřímo ovlivňuje velikost povodňových škod, neboť neexistuje jednoznačný vymahatelný předpis, který by omezoval výstavbu bytových objektů v záplavovém území. Z projevů na konferenci lze dedukovat velmi malou informovanost, vzdělanost a skutečný zájem o vodohospodářské problémy ať u široké veřejnosti, tak u některých vodohospodářských pracovníků. Dlouhodobá prognostika četnosti a intenzity povodňových situací není pro nás příznivá, a proto otázky hospodaření s vodou budou pro nás stále naléhavější, což se týká i vod podzemních. Proto by se další konference měla týkat i vod podzemních, neboť téměř polovina pitné vody je u nás získávána z vody podzemní. Nemůžeme zapomínat na to, že „voda nezná hranic“ a mezinárodní spolupráce v oblasti hospodaření s vodou je naší nezbytností. Naše republika je vlastně střecha Evropy a od nás odtékají vody k našim sousedům a dále do moří. Našim zahraničním sousedům nebude lhostejné, jakou vodu jim budeme předávat. Závěrem lze konstatovat, že 1. konference „Povodně a hospodaření s dešťovými vodami“ jako první počin tohoto druhu ČSVH, bohatě splnila svůj účel, ale problémů o hospodaření s vodou a povodních je a bude stále více a více, což lze pokládat za výzvu pro příští konferenci Ing. Bohumil Kujal e-mail: [email protected]

REKONSTRUKCE ČISTÍRNY ODPADNÍCH VOD V ÚSTÍ NAD ORLICÍ Pavel Kužela Úvod Dovolte mi, vážení čtenáři, abych Vás na následujících řádcích podrobněji seznámil s průběhem stavebních prací při nedávno dokončené rekonstrukci čistírny odpadních vod v Ústí nad Orlicí. Tato rekonstrukce neprobíhala samostatně, nýbrž jako součást rozsáhlého projektu „Ústí nad Orlicí – kanalizace a ČOV“, který se díky svému rozsahu i finančnímu objemu přes šest set milionů korun stal jednou z největších vodohospodářských akcí realizovaných v období posledních deseti let na území Pardubického kraje. Objednatel, společnost TEPVOS, spol. s r.o., provozující ve městě a jeho přilehlém okolí kanalizační a vodovodní soustavu, začal s jeho přípravou již v polovině minulého desetiletí. V roce 2010 spatřila světlo světa zadávací dokumentace stavby a po následném výběru zhotovitele byly od jara 2012 postupně zahajovány samotné stavební práce na jednotlivých úsecích. Základní údaje Objednatel: TEPVOS spol. s r.o. Zhotovitel: Sdružení pro Ústí nad Orlicí – kanalizace a ČOV • SMP CZ a.s. – vedoucí účastník sdružení • VCES a.s. • HOCHTIEF CZ a.s. • A.B.V. spol. s r. o. Projektant: AQUA PROCON s.r.o. – generální projektant SWECO HYDROPROJEKT a.s. – projektant části 1B – ČOV Financování: S využitím dotace od Státního fondu životního prostředí ČR Projekt „Ústí nad Orlicí – kanalizace a ČOV“ Projekt byl rozdělen na čtyři ucelené části: • 1A: Ústí nad Orlicí – kanalizace • 1B: Ústí nad Orlicí – čistírna odpadních vod • 2: Ústí nad Orlicí – přeložky vodovodu • 3: Dlouhá Třebová – kanalizace Tvorba takto rozsáhlého projektu byla motivována stavem, ve kterém se nacházela kanalizační síť zájmové oblasti. Město Ústí nad Orlicí bylo odkanalizováno jednotnou stokovou soustavou. Pouze v malé části města v lokalitě Oldřichovice byl oddílný stokový systém. Odpadní vody z jednotné a splaškové kanalizace byly odváděny na stávající čistírnu odpadních vod, která se nachází na hranici města. Obec Dlouhá Třebová nebyla odkanalizována vůbec. V rámci projektu byla proto navržena dostavba kanalizace v lokalitách Hylváty, sídliště Dukla, Kerhartice a Dlouhá Třebová a rozsáhlá rekonstrukce kanalizace stávající, vycházející z podrobného vyhodnocení výsledků kamerových průzkumů. Projekt dále řešil intenzifikaci ČOV Ústí nad Orlicí tak, aby byla schopna splnit emisní limity na odtoku dané nařízením vlády č. 229/2007 Sb., kterým se mění NV č. 61/2003 Sb. a směrnicí Rady 91/271 EEC v kategorii 10 000 až 100 000 EO. Posledním uceleným okruhem prací byly přeložky vodovodních řadů plánované v souběhu s pokládkou kanalizace tak, aby byl omezen na minimum negativní vliv stavby na obyvatele.

Koordinace s realizací železničního koridoru Po dlouhých letech relativního stavebního klidu zasáhl město Ústí nad Orlicí téměř v jeden okamžik start dvou z nejvýznamnějších investičních akcí jeho historie. Kromě popisovaného projektu vodohospodářského též stavba železniční s názvem „Průjezd železničním uzlem Ústí nad Orlicí“. Ta krom rekonstrukce nádražní budovy směrově upravuje přilehlé traťové úseky, modernizuje sdělovací a zabezpečovací zařízení, obsahuje realizaci protihlukových stěn a zejména soustavu tří mostů přes Třebovku, silnici II/315 a soutok Třebovky s Tichou Orlicí. V neposlední řadě též upravuje směr koryta toku řeky Třebůvky. A právě koordinace obou stavebních akcí se stala od samého počátku nejzásadnějším determinantem ovlivňujícím možnosti postupu stavebních prací při výstavbě kanalizací, vodovodů, ale též plánu rekonstrukce ČOV. Zadávací dokumentace stavby na základě validních informací z doby jejího vzniku předpokládala, že stavba železničního koridoru bude dokončena před započetím prací na projektu „Ústí nad Orlicí – kanalizace a ČOV“. Tomu byl přizpůsoben POV i navržená řešení v místech, kde se výsledky stavební činnosti obou projektů střetávají. Administrativní a legislativní průtahy ovšem časové návaznosti naprosto otočily a v době předání staveniště pro stavbu kanalizace, ještě nebyl realizátor prací na koridoru ani oficiálně vybrán. První měsíce realizace se proto nesly prioritně ve znamení přepracování časových plánů výstavby a úpravy provedení částí díla ve zmíněných místech střetu obou akcí. Stávající ČOV Areál ČOV pro Ústí nad Orlicí je situován na samé hranici města v blízkém sousedství s obcí Libchavy. Nepříznivé výškové poměry oblasti neumožňují přivádění splaškových vod gravitačním způsobem, ale jejich doprava na čistírnu je zajištěna dvojicí betonových výtlačných potrubí DN 600 vedoucích z čerpací stanice – město. Též ČS a k ní přiléhající odlehčovací komora byly jako jeden ze stavebních objektů zařazeny do projektu rekonstrukce ČOV. Stávající čistírna odpadních vod byla postavena polskou stavební společností Hydrobudowa Wroclav začátkem devadesátých let a i přes nadstandardní snahu pracovníků provozovatele

17

o její udržování, odpovídal technický stav stavebních a zejména technologických celků jejich stáří a celkovému opotřebení. Technologická konfigurace ztratila schopnost efektivně odstraňovat organické látky a nutrienty (formy dusíku a fosforu) s požadovanou účinností tak, aby vyčištěná odpadní voda byla v souladu se stávající a připravovanou legislativou ČR a direktivami EU. Návrh intenzifikace ČOV byl zaměřen – v souladu s celosvětovým trendem na snižování provozních nákladů, náročnosti na obsluhu, na kulturu práce spojenou s vyhovujícími hygienickými i pracovními podmínkami a současně na maximální zvýšení účinnosti čištění. Koncepce intenzifikace uvažovala maximální využití existujících stavebních objektů ČOV. Důraz byl kladen na minimalizaci rozsahu stavební části při optimalizaci sestavy strojně-technologického zařízení. Při návrhu jednotlivých strojů a zařízení byl uvažován zejména požadavek na vysoký stupeň provozní spolehlivosti a životnosti a na potřebu minimální údržby. Koncepce intenzifikace čištění odpadních vod na ČOV Ústí nad Orlicí zahrnovala v první řadě kompletní modernizaci biologického stupně jako stěžejního článku celé ČOV majícího prvořadý vliv na kvalitu vyčištěné odpadní vody.

Stavba odlehčovací komory

18

ČOV byla před rekonstrukcí provozována v následujícím technologickém uspořádání. Po transportu zmíněnými výtlačnými potrubími prošla odpadní voda přes vstupní měření v nátokovém žlabu do budovy hrubého předčištění. Následně přes dvojici lapáku písku pokračovala buďto do aktivační nádrže 1°, nebo v případě krátkodobě zvýšeného množství čerpané vody z ČS do jedné ze čtyř retenčních dešťových zdrží. Čistírna byla vybavena dvěma stupni biologického čištění v identickém složení aktivační nádrž plus dvě nádrže dosazovací. Vyčištěná voda poté přes měrný objekt opouštěla areál směrem do recipientu. Kalové hospodářství fungovalo v sestavě dvou čerpacích stanic vratného a přebytečného kalu situovaných mezi dosazovacími nádržemi. Přebytečný kal byl odváděn do dvojice nádrží gravitačního zahuštění a následně do jedné z dvou vyhnívacích nádrží. Přes nádrž uskladňovací poté docházelo k odtahu kalu do strojního odvodnění. Bioplyn vytvořený ve vyhnívacích nádržích byl jímán v plynojemu a využíván pro chod dvojice kotlů a výrobu elektrické energie v kogenerační jednotce. Rekonstrukce ČOV Jak již bylo řečeno v předcházejícím oddílu tohoto článku, rekonstrukce čistírny odpadních vod byla prioritně vedena ideou minimalizace výrazných zásahů do stávajících stavebních konstrukcí. Většina budov prošla pouze modernizací a úpravami vynucenými instalací nových technologických zařízení, tak, aby byla zajištěna plná funkčnost a maximálně prodloužena doba životnosti a přitom nedocházelo ke zbytečnému navyšování investičních nákladů. Zásadní výjimkou z uvedené koncepce se stalo biologické čištění. Jeho první stupeň byl úplně zrušen a nahrazen zcela novou, šedesát tři metrů dlouhou a třicet metrů širokou aktivační dvojnádrží. Aktivační nádrž 2° byla stavebně předělána na nádrž regenerační a u dvojice dosazovacích nádrží došlo k částečnému zvýšení objemu. Výraznějších úprav doznaly též objekty kalového a plynového hospodářství. Byla zrušena jedna z nádrží gravitačního zahuštění

a místo ní postavena budova zahuštění strojního. Vznikla zbrusu nová strojovna plynojemu, hořák zbytkového plynu a došlo k posunu měrného žlabu na odtoku. Na rozdíl od snahy o minimalizaci zásahů v části stavební zahrnovala rekonstrukce technologie, až na několik drobných výjimek, kompletní výměnu veškerých zařízení včetně trubních vedení a elektrických rozvodů. Stavební práce při rekonstrukci ČOV Postup rekonstrukce čistírny odpadních vod v Ústí nad Orlicí byl limitován zejména čtyřmi zásadními faktory: • Zahájením ročního zkušebního provozu nejpozději k 1. 7. 2014. • Zajištěním provizorního chodu ČOV tak, aby nedošlo k překročení povolených limitů parametrů na odtoku. Ukazatel BSK5 CHSKCr NL NC PC

hodnota „p“ mg/l 30 125 40 – –

hodnota „m“ mg/l 60 180 80 50 10

průměr mg/l – – – 25 5

• Nutností koordinace prací na čerpací stanici – město a přilehlé odlehčovací komoře ve vztahu s projektem železničního koridoru. • Po dobu výstavby vyčerpání maximálně 15 dnů povolených totálních odstávek ČOV. A to pouze v jarních měsících se zvýšeným průtokem vod (prioritně v březnu a dubnu). Stavba odlehčovací komory Dříve zmíněné zdržení ve výstavbě železničního koridoru mělo od samého prvopočátku zásadní vliv na postup rekonstrukce ČOV. Ta sice leží v bezpečné vzdálenosti od území dotčeného stavbou koridoru, ovšem čerpací stanice a plánovaná nová odlehčovací komora jsou situovány přímo k původnímu drážnímu tělesu a odlehčovací stoky vedoucí z OK počítají svou trasou

a vyústěním s dokončením prací na železnici. Původní plán organizace výstavby tak musel být doplněn o několik etap a zejména muselo dojít k vyřešení nutnosti totální odstávky ČOV ve dvou letech po sobě, bez možnosti navýšení maximálního nepřekročitelného počtu dnů povolených Krajským úřadem Pardubického kraje. Práce na ČOV byly zahájeny v letních měsících roku 2012 vytvořením provizorního obtoku hrubého předčištění s využitím aktivační nádrže 1° pro účely primární sedimentace. Odstaveny byly též dosazovací nádrže 2° a první z dvojice vyhnívacích

19

nádrží. Dále započala práce na novém strojním zahuštění kalů a provozní budově. Tato první etapa výstavby byla zakončena v březnu 2013. Přechod do další etapy výstavby umožnila 1. odstávka ČOV, při které bylo vyměněno technologické vystrojení čerpací stanice – město a proveden provizorní propoj zrekonstruovaného hrubého předčištění s aktivační nádrží 2°. Tím došlo k definitivnímu odstavení biologického čištění 1° a možnosti zahájení jeho demolice a následné výstavby velké oběhové aktivační nádrže. Spolu s pracemi na biologickém čištění se do plného proudu rozběhly též činnosti na kalovém a plynovém hospodářství. Konec roku 2013 byl ve znamení najetí nové aktivační nádrže a s ní spojeném přechodu do třetí etapy výstavby, v níž došlo k přestavbě již nepotřebné stávající aktivační nádrže 2°na nádrž regenerační a ke kompletaci plynového a kalového hospodářství. V průběhu dubna 2014 byla s využitím několika dnů totální odstávky ČOV zbourána stávající odlehčovací komora a na jejím místě realizována vyšší kapacitou disponující odlehčovací komora nová. Ta zatím není z důvodu několikrát zmiňované koordinace s koridorem plně dokončena a využívá se provizorního odlehčení do řeky Tiché Orlice. Po dokončení prací na dráze, na jaře 2015, bude odlehčení vyústěno do toku řeky Třebovky. Samotná výstavba nové OK byla stavebně nejnáročnější částí celé rekon-

20

strukce. Při nemožnosti zastavení plného nátoku odpadních vod z celé oblasti, kolísajícího během bezdeštných dnů mezi třiceti až devadesáti vteřinovými litry, bylo nutno vystavět na místě stávající novou OK a též jí po jejím dokončení úspěšně propojit se všemi hlavními stokami. Závěr Zrekonstruovaná čistírna odpadních vod v Ústí nad Orlicí je od 1. 7. 2014 ve stádiu ročního zkušebního provozu. Během něho musí prokázat splnění limitních parametrů na odtoku identických s těmi požadovanými pro následný finální provoz. Již po několika měsících zkušebního provozu, během nichž došlo k základním nastavením chodu jednotlivých celků je jasné, že je jejich plnění s jistotou zajištěno. O spokojenosti objednatele díla s jeho finální podobou nezvratně svědčí též intenzivní medializace stavby vyjádřená například uspořádáním oficiálního spuštění provozu před zraky televizních kamer nebo uspořádání dne otevřených dveří pro občany. Ing. Pavel Kužela Ústí nad Orlicí e-mail: [email protected]

ÚSTŘEDNÍ ČISTÍRNA ODPADNÍCH VOD STÁLE JEŠTĚ NEČISTÍ? (tak, jak byla Evropě slíbena ještě před vstupem do EU) Jan Bouček

V roce 2012, kdy vyšel informativní článek v této ročence, se zdálo, že sice o dva roky později, ale přeci jenom se začne s výstavbou Nové vodní linky Ústřední čistírny odpadních vod v Praze na Císařském ostrově. Dnes už nebudeme vzpomínat na to, že v roce 1965 byla uvedena do provozu Ústřední čistírna odpadních vod v Praze (ÚČOV) a od té chvíle se připravuje výstavba nového zařízení, které by mělo pro Hlavní město Prahu zajistit potřebnou i výhledovou kapacitu čištění na úrovni dostupné v příslušném letopočtu. Tak se projektovalo a projektovalo a dotáhlo se to až do předstupních jednání o přijetí ČR za člena EU. To už se psal rok 2004 a termín uvedení do provozu 2010 se jevil jako jednoduše splnitelný. Splnitelný zvláště pro to, že ÚČOV dlouhodobě plnila limity vypouštění odpadních vod do vod povrchových, až na celkový dusík. Ten byl stanoven pro citlivé oblasti, kterých bylo určeno Ministerstvem životního prostředí, v době vyjednávání přístupových podmínek, tři čtvrtiny území Česka. Limit pro celkový dusík jako roční průměr byl stanoven na 10mg/l. Zatímco Varšava nebo Budapešť má limit 30mg/l. Pro úplnost; dnešní vypouštěné hodnoty se pohybují okolo 20 mg/l. Praha tedy musí odstranit na odtoku ze své čistírny 10 mg/l celkového dusíku v ročním průměru. Bylo tedy v Praze rozhodnuto, na základě detailních studií proveditelnosti, že bude posouzena maximální kapacitní možnost stávajícího provozu, tedy staré nebo Stávající vodní linky (SVL). Doplnění této kapacity do plného výkonu bude realizováno v Nové vodní lince (NVL). Po provedení všech technologických návrhů vyšlo rozdělení kapacit mezi NVL a SVL na půl. Prioritně bude připravována NVL a po jejím dobudování bude přestavěna stávající vodní linka na celkovou potřebnou hydraulickou i látkovou kapacitu, bez přerušení provozu SVL. Tomuto rozdělení nechtěli porozumět experti z iniciativy JASPERS, kteří

byli objednání EK k posouzení technologie čištění, způsobu provedení a efektivity vynaložených investičních prostředků. Hlavní město Praha se rozhodlo k zásadnímu kroku a to bylo vypsání výběrového řízení podle Yelow book fidic (YBF), tedy žlutého fidiku. Jednoduše řečeno, bylo nutno vybrat dodavatele, který podle zadání investora, tím byl Odbor městského investora Magistrátu hlavního města Prahy, stavbu vyprojektuje pro stavební povolení, získá stavební povolení, dodá stavbu i technologii a ve zkušebním provoze prokáže, že byly splněny zadávací podmínky. Zadávací podmínky je soupis všech právních, smluvních a technických předpokladů pro dodávku investice za šest celých dvě miliardy korun. Ta se však nedá popsat do posledního šroubečku a předpokládá se jistá serióznost dodavatele, který získá takovouto prestižní zakázku. Samozřejmě, že důležitou podmínkou řízení takovéto v Čechách ojedinělé akce, je silná osobnost investora s politickou podporou a zkušeností z obdobných staveb navíc postavených systémem YBF. V roce 2010 bylo zadáno výběrové řízení, které v roce 2011 bylo vyhodnoceno. Byl vybrán dodavatel, sdružení německo-francouzských firem, po neúspěšné snaze Prahy o získání dotace z Evropských fondů. Experti iniciativy JASPERS, kteří podporu nedoporučili, měli názor: • Postup výstavby by měl být zcela opačný. Nejdříve za provozu přebudovat SVL na kapacitu, která se do stávajícího prostoru vejde a to za provozu. • Doplňkovou kapacitu v NVL dobudovat v rozsahu okolo 30%. • Kapacitu čištění 1,6 mil. ekvivalentních obyvatel je nutno přehodnotit a nestavět žádnou kapacitu nad současnou potřebu hl. m. Prahy. • Stavba, za nabídkovou cenu vybranou ve výběrovém řízení, je předražená od německo-francouzského sdružení firem.

Pohled na novou čistírnu odpadních vod v Budapešti

21

Pohled na nadzemní objekty prvního stupně čištění Sdružení těchto firem dostalo v září 2013 pokyn k zahájení prací. To znamená pokyn k zahájení projektových činností vedoucích k dokumentaci pro stavební povolení a podání žádosti o stavební povolení. Dostavilo se první překvapení, když v průběhu prací sdružení dodavatelů nesvolalo ani jediné jednání o náplni projektové přípravy. Projekční práce byly prováděny doslova v utajení před investorem. První dny v lednu 2014 investor dostal horu výkresů a podle smlouvy se musel vyjádřit do 14dnů a vychytat vše, co za jeho zády bylo vyprojektováno. Ve stejné době se Praha rozhodla k dalšímu důležitému kroku. Vybrat správce stavby v připraveném výběrovém řízení. Rozhodnutí městské rady bylo, že správcem stavby se bez výběrového řízení stane a.s. stoprocentně vlastněná městem Prahou. Tento správce začal fungovat právě na začátku roku 2014. Výhrady investora k dokumentaci ke stavebnímu povolení samozřejmě byly dohadovány do poloviny března 2014. Snaha dodavatele zlevnit vysoutěženou stavbu za vysoutěženou cenu je stále evidentní. Bylo požádáno o stavební povolení a v polovině března a v polovině dubna úřad přerušil řízení do konce roku 2014. Důvodem bylo šestnáct nevyjasněných bodů, které chtěl úřad zodpovědět. Ve svém harmonogramu dodávek a prací sdružení dodavatelů navrhlo zahájení stavby na začátek července 2014. Dnes je konec října 2014 a „už je na světě“ upravená dokumentace ke stavebnímu povolení, prozatím neprojednaná s dotčenými orgány a organizacemi, ke které se opět investor musí vyjádřit. Proč to tedy nejde? Zatím co vedení Prahy až do roku 2013 alespoň vytvářelo dojem, že NVL je prioritou Prahy, primátoři stáli v čele komise Rady hl. m. Prahy (RHMP) a dokonce předposlední primátor na doporučení komise vyjednal s dodavatelem poměrně velkou slevu, cca 10 %. Současné vedení Prahy do voleb 2014 nesvolalo komisi RHMP ani jednou, k jednání do čela postavilo radního pro životní prostředí a do konce rada z komise vyloučila nepohodlné členy, aniž by byla tato komise vůbec svolána. Není tedy postavena technická a ekonomická platforma osazená špičkový-

22

mi odborníky v oboru a Rada HMP rozhoduje bez jakýchkoliv konzultací pouze na doporučení předkladatele tisku. Dodavatel si na této Radě HMP vymohl již čtyři dodatky k Souhrnu smluvních dohod, které zadavatele jednoznačně znevýhodňují a to i přes odmítavé stanovisko legislativních právníků MHMP. O technické nevýhodnosti se nelze bavit vůbec, protože dalším krokem této Rady HMP bylo, že v polovině července rozhodla o likvidaci Magistrátního Odboru městského investora, který celou tuto stavbu zadal. Ve schválených dodatcích se rozplynuly i vyjednané slevy minulého vedení Prahy. V průběhu projektování se dodavatel odmítal bavit s investorem, tedy HMP. Nyní, v průběhu vydávání stavebního povolení nutí vedení Prahy ke schůzkám s frekvencí čtrnáct dnů a vyžaduje plnění, která jsou jednoznačně na straně dodavatele. Jde to poměrně jednoduše, protože Souhrn smluvních dohod je obsáhlé dílo a zadavatel si úmyslně zlikvidoval své pracoviště, které toto rozsáhlé dílo zpracovalo. Protože není politická vůle, to je obvyklá fráze. Jaká ale vůle, když jednou tento stát slíbil Evropě. (Jsou to čtyři roky po termínu uvedení NVL do provozu.) Praha slíbila státu a tento slib zakotvila Česká inspekce životního prostředí do svého rozhodnutí. Závěrem jen některé základní parametry NVL: • 800 tis. EO • 4,1 m3 /s bezdeštných průtoků • 7,1 m3 /s dešťových vod • Smluvená cena 6 mld. Kč • Po rekonstrukci SVL dalších 4,1 m3/s, pro 800 tis. EO. • Odhadnutá cena 2,1 mld. Kč K tomu je nutno dostavět normálním zaběhnutým procesem hlavní čerpací stanici, která má stavební povolení, ale nemá vybraného dodavatele. Tady Rada HMP rozhodla, že investorem bude PVS a.s. (Pražská vodohospodářská společnost). Dále je nutno dobudovat nátokové systémy na obou březích Vltavy, kompenzační opatření pro zmírnění dopadu vzdutí způsobeného NVL při povodni, celé nové kalové hospodářství, ř ízení

Přemostění výpustního koryta vyčištěné vody.

Vstup do podzemní části NVL.

23

soustavy a ostatní inženýrské objekty propojující jednotlivé etapy výstavby. Přesto je tu stále naděje, že se Praha jednou nebude muset stydět za svoji zastaralou infrastrukturu, která je v části ÚČOV provozována jen s vypětím všech možných sil a dostupných vědomostí a technologií. Odstranění dusíku je však záležitost prostorově náročná a s tím si stávající provoz již poradit neumí. „Za pět minut dvanáct“ není zatím nic tak úplně ztraceno. Za předpokladu, že ještě v letošním roce sdružení dodavatelů splní požadavky vodohospodářského orgánu a stavební řízení bude pokračovat, je možno předpokládat vydání stavebního povolení. K tomu je však nutná aktivní spolupráce dodavatele, který nebude vyžadovat ústupky oproti schválenému územnímu rozhodnutí. Ve smyslu smluvních podmínek dodá dílo, které koncem roku 2017 bude schopno zkušebního provozu. Potom hlavní město Praha už bude moci přikročit k rekonstrukci SVL

a nebude se muset zodpovídat z nevhodné kvality vypouštěných odpadních vod do řeky Vltavy. Předpokládám, že nastupující městská koalice podpoří tento projekt. Mimo zahájení činnosti komise Rady HMP bude jmenovat i městského zmocněnce pro tuto výstavbu, podřízeného přímo Radě HMP nebo alespoň radnímu pro životní prostředí, do jehož kompetence tato stavba až doposud spadala. Z výše uvedených obrázků bude potom patrné, že NVL je moderní infrastavbou a že nikdo nepozná, co se pod trávníkem a parkovou úpravou odehrává, obdobně jako je tomu na příklad v nizozemském Rotterdamu, francouzském Antibes, americkém New Yorku na dolním Manhattanu, nebo v jihokorejském Soulu. Ing. Jan Bouček – Praha [email protected]

PROJEKCE

Provádíme kompletní projektové dokumentace vodohospodářských staveb (kanalizace, vodovody, ČOV, vodojemy…), a nově i pozemních staveb (Hospodářské objekty, bytové domy, rodinné domy, betonárky…) a kompletní dokumentace pro ZTV.

SLUŽBY

Dále zajišťujeme stavební dozor a to jak na námi navržených stavbách, tak i jako nezávislý stavební dozor na stavbách ostatních (TDI). Dále zajišťujeme kompletní inženýrskou činnost ve výstavbě a poradenskou činnost, a zpracování odborných studií.

STAVBY

Pro zákazníky jsme dále schopni zajistit provedení a odstranění drobných staveb a to jak staveb pozemních, tak staveb vodohospodářských.

PLANOGRAFIE

Pro širokou veřejnost a soukromé subjekty provádíme veškeré plánografické práce specializující se na projektovou dokumentaci tisky do formátu A0, kopírování, skenování do formátu A3, kroužkové i tepelné vazby dokumentů, a finální kompletace projektové dokumentace. Boženy Němcové 12/2, 370 01 České Budějovice 7 www.vakprojekt.cz [email protected] tel.: 602 150 148

24

PODPORA DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ PRACOVNÍKŮ VODNÍHO HOSPODÁŘSTVÍ V JIHOČESKÉM KRAJI Růžena Ferebauerová

Výzkumné centrum VŠERS, o.p.s. spolu s partnery: Českou společností vodohospodářskou ČSSI, Jihočeským krajem, Hasičským záchranným sborem Jihočeského kraje, Svazem měst a obcí Jihočeského kraje a Vysokou školou evropských a regionálních studií, o.p.s. podali v roce 2011 žádost o projekt v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost s názvem: „Podpora dalšího vzdělávání pracovníků vodního hospodářství v Jihočeském kraji“. Na přípravě projektu se podíleli zaměstnanci Výzkumného centra VŠERS, Česká společnost vodohospodářská zastoupená Ing. Miloslavem Šírem, CSc. a Jihočeský kraj zastoupený tehdejším ředitelem Krajského úřadu JUDr. Lubošem Průšou. Realizace prvního projektu Výzkumného centra VŠERS byla zahájena 1. 1. 2012 a ukončena bude k 31. 12. 2014. Každá z výše uvedených partnerských organizací doporučila svého garanta, který provádí metodické vedení a kontrolu nad odbornou částí projektu. Projekt obsahuje 5 klíčových aktivit. První aktivitou projektu bylo vytvoření 8 odborných publikací. Každá publikace má své vlastní ISBN a byla vydána v počtu 100 ks. Ke každé knize byly zpracovány dva recenzní posudky. Konkrétně se jedná o tyto tituly: • Základy technických znalostí ve vodním hospodářství • Právní předpisy a technické normy ve vodním hospodářství • Provozování a bezpečnost zdrojů, úpraven a rozvodů pitné vody

• Provozování a bezpečnost stok a čistíren odpadních vod • Provozování a bezpečnost hydrotechnických staveb na vodních tocích a nádržích • Likvidace havarijního znečištění povrchových a podzemních vod • Řízení záchranných a zabezpečovacích prací při povodních a z hlediska vodohospodářských zařízení • Základy toxikologie pro obor vodního hospodářství Od února 2012 byla spuštěna tzv. On-line konference projektu. Jedná se o bezplatnou poradenskou činnost. Nabídka je určena obcím I., II. a III. stupně, odborným pracovníkům, provozovatelům VH zařízení, pracovníkům Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje i široké veřejnosti. On-line konference přispívá cílové skupině nejen k získání nových informací, ale umožní konzultovat své otázky či řešit problémy. Správu této konference zabezpečuje předseda ČSVH Ing. Bohumil Kujal. Své dotazy je možno pokládat do těchto 15 odborných sekcí: 1. Územní plánování a vodohospodářská infrastruktura, plán rozvoje vodovodů a kanalizací 2. Příprava, projekt, výstavba a uvedení do provozu vodohospodářských sítí 3. Dotace ve vodním hospodářství obcí 4. Provozování vodovodů a kanalizací 5. Vodné a stočné 6. Vodovodní a kanalizační přípojky 7. Zdroje pitné vody, studny, ochranná pásma 8. Žumpy, septiky a domovní ČOV 9. Komunální ČOV 10. Malé vodní nádrže a drobné vodní toky ve správě obcí 11. Hospodaření se srážkovými vodami 12. Havarijní znečištění povrchových a podzemních vod, likvidace nehod 13. Integrovaný záchranný systém ve vodním hospodářství 14. Povodně, preventivní ochrana před nimi, ochrana vodohospodářských zařízení 15. Různé Další významnou aktivitou bylo pilotní ověření vzdělávacích programů, které přímo navazují na jednotlivé publikace. Celkem bylo realizováno 8 vzdělávacích kurzů, kterých se zúčastnilo celkem 259 posluchačů, především pracovníků měst a obcí,

25

agistrátu města České Budějovice, Krajského úřadu Jihočeského M kraje, Povodí Vltavy, České inspekce životního prostředí a dalších. Největší zájem byl o kurz Řízení záchranných prací při povodních a z hlediska vodohospodářských zařízení, kterého se zúčastnilo 59 posluchačů a o kurz Právní předpisy a technické normy ve vodním hospodářství, kterého se zúčastnilo 50 posluchačů. Ke každému kurzu byl rovněž vytvořen kurz v e-learningové podobě, který slouží cílové skupině k samostudiu, prostřednictvím edukačních materiálů s možností otestování si svých znalostí. Každý rok realizace projektu byla rovněž uspořádána mezinárodní konference, kde proběhlo setkání cílové skupiny projektu, partnerů, zástupců měst a obcí či odborných pracovníků, kteří se problematickou vodního hospodářství zabývají. Z každé proběhlé konference je vždy vydáván elektronický sborník s uvedením ISBN. Závěrečná konference projektu proběhne v listopadu 2014 v Mezinárodním environmentálním vzdělávacím poradenském a informačním středisku ve Vodňanech. Dle smlouvy o realizaci projektu bude probíhat po dobu pěti let i tzv. udržitelnost projektu.

26

Po tento čas bude Výzkumné centrum VŠERS, o.p.s. i nadále nabízet vytvořené vzdělávací programy, které byly pilotně ověřeny v praxi. Všechny kurzy budou v dalším období připraveny k akreditaci u Ministerstva vnitra. Těší nás, že náš projekt byl rovněž navržen Krajským úřadem Jihočeského kraje do Mediální kampaně Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Projekt se blíží k úspěšnému konci – všechny jeho plánované aktivity jsou naplněny. Věříme, že na historicky první projekt Výzkumného centra VŠERS, o.p.s. budeme moci navázat i v dalším projektovém období let 2014–2020. Velké poděkování z naší strany patří všem, kdo se na tomto úspěšném projektu podíleli. Bližší informace o projektu a on-line konferenci lze nalézt na: www.vyzkumnecentrum-vsers.cz

RNDr. Růžena Ferebauerová České Budějovice e-mail: [email protected]

OPATOVICKÝ KANÁL – VÝROČÍ 500 LET DOKONČENÍ „VELKÉ STRÚHY“ Adolf Vondrka Až někdy pojedete po dálnici D11 na Hradec Králové, odbočte na výjezdu 84 po R35 směrem na Opatovice či Pardubice. Po třech kilometrech přijedete na tříúrovňovou křižovatku u Opatovic, která má dvacet mostů, kruhový objezd o poloměru 250 metrů a estakádu tyčící se 20 metrů nad terénem. Nenechte se strhnout velkolepostí této silniční stavby, zpomalte a podívejte se dolů. Přímo uprostřed toho kruhového objezdu spatříte státem chráněnou kulturní památku Opatovický kanál. Během vašeho průjezdu křižovatkou sotva postřehnete, že v něm dnes voda se svými 2,5 m3/s vůbec teče. Před 500 lety bylo přímo tudy svedeno 6,5 m3/s, tedy 20% toku řeky Labe. Opatovický kanál sloužil k napájení největších rybníků pernštejnské éry. Pouhých 650 metrů od této křižovatky byste našli stavidlo, kde se dříve napouštěl největší rybník postavený v Českých zemích o výměře 1200 ha – Čeperka. Ta byla v polovině 18. století rozdělena na Čeperku Velkou (570 ha) a Malou (432 ha). Nejdříve docházelo k útlumu hospodaření na Malé Čeperce a v polovině 19. století zanikla i Čeperka Velká. Její životadárná „Velká stúha“, jak se Opatovický kanál před 500 lety nazýval, nám zůstal s několika stavebními úpravami až do dnešních dnů. Opatovický kanál byl založen benediktinským opatstvím sv. Vavřince v Opatovicích nad Labem pravděpodobně na základě

starého říčního ramene řeky Labe. Klášter vznikl v Opatovicích v roce 1086 jen kilometr od místa dnešní mimoúrovňové křižovatky. Součástí klášterního areálu byli i haltýře pro uchování ryb. Opatovický kanál nad klášterem odbočoval přímo z Labe a klášteřiště obtékal. Je nepochybné, že kanál doznal během téměř 350 let hospodářské činnosti kláštera mnoho stavebních úprav. Kromě pohánění mlýnů, které benediktýnský řád do střední Evropy rozšířil, byl budován cíleně také pro napouštění Čeperky, která měla v době zničení kláštera v roce 1421 už výměru kolem 500 ha. Vilém z Pernštejna získal od krále Vladislava Jagellonského panství zaniklého opatovického kláštera v roce 1490. Ve stejném roce také získal rozsáhlé pozemkové komplexy zaniklého benediktýnského kláštera v Třebíči a jihočeské panství Hluboká. Na všech třech místech se prakticky okamžitě pustil do obnovy rybníků zaniklých v průběhu husitských válek, zejména pak do jejich rozšíření a zvětšení. Navýšení hráze a velikosti Bezdreva a dalších rybníků na Hluboké Vilémem z Pernštejna je mnohým již známo, ale největší hospodářské možnosti mu umožňovalo opatovické panství na Pardubicku. Jedním z důvodů byl vydatný zdroj vody z Labe pro napájení hlavních rybníků, díky čemuž Vilém v letech 1491–1496 rozšířil Čeperku na více než dvojnásobnou výměru. V roce 1498 měl Opatovický kanál délku kolem 15 km a vedl až do Bohdanče, kde se stáčel jižním směrem zpátky

27

do Labe. Po dokončení Čeperky bylo jisté, že budování dalších hlavních rybníků o výměrách v řádech stovek hektarů bude vyžadovat výrazné rozšíření kapacity kanálu. Rok 1498 byl pro Viléma z Pernštejna zlomovým. Král Vladislav převedl Vilémovi a jeho potomkům labský jez a Opatovický kanál z dočasné zástavy do dědičného vlastnictví. Záruka dlouhodobé návratnosti investic vede Viléma k mimořádné stavební expanzi. Během následujících 16 let dochází k prodloužení toku Opatovického kanálu na konečných 34 km a k jeho vyústění nazpět do Labe za obcí Semín. Prvních pět let výstavby prodloužení kanálu bylo pozvolných a tak v roce 1503 Vilém povolal svého starého známého Kunáta mladšího z Dobřenic, který byl ve své době vrcholným rybničním projektantem. Kunát jednak pocházel z tohoto kraje a zdejší prostředí dobře znal, ale měl už v té době obrovské zkušenosti s projektováním soustav rybníků po celých Čechách. Jen o rok dříve započal vyměřovací práce pro Rožmberky na Třeboňsku pro rybník Velký Tisý. Ekonomická motivace Viléma z Pernštejna byla ale silnější a tak od roku 1503 začíná Kunát pracovat na Pardubicku na plný úvazek. Předtím než odejde rozšířit Opatovický kanál a položit tak základ vybudování největších rybničních soustav, zaučí na Třeboňsku svého nástupce, nadějného myslivce Štěpánka Netolického rybníkářskému řemeslu. Štěpánek tak dokončí výstavbu Velkého Tisého již bez svého učitele. S návratem Kunáta na Pardubicko v roce 1503 tak nabírají práce na Opatovickém kanále na intenzitě. Rozšíření rybničních soustav a bezpečné převedení oněch 6,5 m3/s si vy-

28

žaduje vybudování nového jezu na Labi, který bude zvládat jak vyrovnané napájení kanálu, tak i převedení velkých vod. Kunát se svého úkolu zhostil svědomitě a tak je v roce 1513 při dokončení jezu uveden jako jeho stavitel. Technicky byla stavba v polabské nížině Pardubicka velmi složitá. Kanál prochází v řadě míst písčitým podložím s vysokým průsakem. Jeho koryto zde muselo být nasedláno nepropustným jílem dovezeným ze vzdálenějších lokalit. Pro překlenutí terénních nerovností byly na řadě míst uměle vybudovány náspy, na jejichž vrcholech bylo v jílu vybudováno koryto. Pro vyměření minimálního spádu vody byly do dna kanálu pravidelně umístěny dubové prahy k postupnému proměření podélného sklonu tohoto 34 km dlouhého díla. V okolí Bohdanče kanál napouští dodnes několik rybníků. Ty se vypouštějí do níže položených vodotečí, které podtékají kanál na několika akvaduktech. Klíčovým prvkem celého vodohospodářského díla byl vlastní koncept vzedmutí hladiny vody v kaskádě pěti stupňů. Prvním stupněm byl zmíněný nový jez na Labi u Opatovic, který umožnil rozšířit již zmíněnou Čeperku na výměru 1200 ha. Další čtyři stupně zajišťovaly mlýny ve Žďánicích, Bohdanči, Břehách a Semíně. Před každým stupněm bylo napouštění několika hlavních rybníků o výměrách stovek hektarů. Před mlýnem ve Ždánicích se nacházelo stavidlo pro napouštění rybníků Oplatila (450 ha) a Rozkoše (280 ha). Postavení nového mlýna a stupně v Bohdanči umožnilo Vilémovi z Pernštejna rozšířit Bohdanečský rybník na 350 ha. Mlýn ve Břehách umožňoval vzdutí hladiny pro

napouštění hlavních rybníků Sopřeč (123 ha), Žernovský (139 ha) a Břehovský (134 ha). Jednotlivé mlýnské stupně na kanále tak umožnili udržet v Opatovickém kanále minimální spád a do dnešních dnů dosud nepřekonané možnosti, co se týče rozlohy rybničních soustav. Jen 20 největších rybníků napájených Opatovickým kanálem mělo v druhé polovině 16. století rozlohu 3,450 ha. Tyto pernštejnské rybniční soustavy byly nepochybně největšími rybničními soustavami vybudovanými v Českých zemích. V té době představuje rybniční hospodářství pro Pernštejny více než 70% příjmů jejich vrchnostenské pokladny. Páni z Pernštejna jsou v první polovině 16. století nejbohatším šlechtickým rodem v českých zemích. V roce 1528, pouhých 14 let po uvedení Opatovického kanálu do plného provozu, uvádí Vilémův syn Vojtěch z Pernštejna v daňovém přiznání majetek třikrát větší než majetek tehdy druhého nejbohatšího šlechtického rodu Rožmberků, vládců jižních Čech. Rybníkářství je pro Pernštejny naprosto dominantní zdroj příjmů a Opatovický kanál je pro ně doslova zlatou „Velkou strúhou“, protože zásoboval vodou asi 2/3 plochy rybníků celého panství. Pro udržení efektivního chodu tohoto výnosného podnikání bylo nutné Opatovický kanál pravidelně čistit. Starší část toku postavená za éry benediktýnského kláštera od Opatovic k bohdanečským sádkám, byla rozdělena na jednotlivé úseky, které byli místní obyvatelé povinni třikrát až čtyřikrát do roka čistit. Tato robotní povinnost přetrvala z dob existence Opatovického kláštera. Na údržbu úseku od Bohdanče k Semínu postavené již v pernštejnské éře najímal fišmistr placené nádeníky. Rožmberkové nechtěli za Pernštejny zůstat pozadu a tak se Kunátův žák Štěpánek Netolický pouští do projektování vlastní „strúhy“. Koncept vzedmutí vody v říčním toku za pomoci jezu

a její svedení uměle vybudovaným kanálem pro napájení nových hlavních rybníků, jak to vyprojektoval Kunát u Opatovického kanálu, se tak nepochybně stalo inspirací i pro Štěpánka. Svoji „strúhu“ projektoval v roce 1506, kdy již rozšíření Opatovického kanálu běželo na plné obrátky. Vystavěl ji v letech 1508–1518 a dnes ji na Třeboňsku známe pod názvem Zlatá stoka. Stejně jako Kunát svedl 20% průtoku Labe u Opatovic, tedy 6,5 m3/s, tak Štěpánek o několik let později odebral 20% vody z Lužnice, tedy 1 m3/s pro napájení rožmberských rybníků. Historickým vývojem událostí se jihočeské soustavy rybníků napájené Zlatou stokou dochovaly lépe. Jejich velikost a krásu dnes díky tomu známe, zatímco rozsáhlé rybniční plochy napájené Opatovickým kanálem jsou dnes již minulostí. Těch více než 4,000 ha vybudovaných podél Opatovického kanálu je dnes již ztraceno v zástavbě později vzniklých obcí, komunikací, průmyslových areálů či pískoven, ale kanál samotný – jejich napájecí „Velká strúha“ – se dochovala pouze s částečnými stavebními úpravami. Na sklonku 19. století bylo vybudováno nové vyústění kanálu do Labe přímo pod Semínem v délce 400 metrů, protože kanál původně ústil do starého ramene Labe a podmáčel okolní louky. Tím se délka toku zkrátila na dnešních 32,69 km. Nejvýznamnější změna v průběhu trasy kanálu však nastala při stavbě Opatovické elektrárny v letech 1956 až 1960. Pro provoz a chlazení elektrárny bylo nutno zajistit přítok vody 16 m3/s. Požadavek byl proveden úpravou horního úseku Opatovického kanálu a hrdlo vtoku bylo posunuto o 160 m proti vodě. Nový kanál probíhá po pravé straně souběžně s trasou starého. Po 930 m se od něho odděluje přivaděč, který přetíná původní řečiště kanálu, podchází silnici a v délce asi 3 km vede do objektu elektrárny. Tímto zásahem byl začátek původního Opatovického kanálu vyřazen z provozu (starý kanál je v délce 30 m zasypán v místě přetínání). V odboč-

29

ce přivaděče je situováno stavidlo, jímž se reguluje přítok vody do elektrárny. Průtok v nově vybudované části kanálu je nyní 18,5 m3/s, z čehož do přivaděče elektrárny odtéká 16 m3/s a zbylých 2,5 m3/s pokračuje v původním řečišti. V průběhu 20. století přestaly mlýny ve Žďánicích, Bohdanči, Břehách a Semíně plnit svoje původní funkce. Postupně však byly na všech čtyřech vybudovány malé vodní elektrárny, přestože je jejich provoz vlivem minimálního průtoku velmi omezen a bývá nárazový. Od šedesátých let 20. století se také velmi rozšířilo využívání vody z Opatovického kanálu k zavlažování zemědělských pozemků. Rozsáhlá síť přečerpávacích stanic a potrubí odebírala v době své největší slávy až 5,0 milionu m3 závlahové vody ročně. Po roce 1989 však odběr vody rapidně klesal a v současnosti téměř zanikl. Největší rybníky v soustavě Opatovického kanálu sice již zanikly, přesto jich kanál v současnosti napájí téměř dvě desítky. Většina délky toku se zachovala v původní podobě, což je důkazem mimořádných stavebních dovedností našich předků před 500 lety. Tak se Opatovický kanál – ta „Velká strúha“ – dnes klikatí krajinou, aby jako tichý svědek připomněl největší rybniční soustavy vybudované pány z Pernštejna v Českých zemích. 1. 9. 2014 v Lázních Bohdanči a Praze

30

Základní technické údaje Opatovického kanálu Výška hladiny u jezu v Opatovicích 225,0 m n. m. Výška hladiny původního ústí do slepého ramene Labe 206,9 m n. m. Původní výškový rozdíl 18,1 m Původní spád hladiny (po odečtení výšky jezů) 2,72 m Výška hladiny dnešního ústí do Labe 202,0 m n. m. Dnešní výškový rozdíl 23 m Dnešní spád hladiny (po odečtení výšky jezů) 2,72 m Výškový rozdíl původního toku od vtoku do ústí 18,1 m Původní délka toku 34,42 m Dnešní délka toku 32,69 km Šířka toku nejvíce 15 m (u vtoku) nejméně 2,5 m (u ústí do Labe) Průměrná hloubka 1,5 m

Adolf Vondrka Lázně Bohdaneč e-mail: [email protected].

AQUA VIVA – ŽIVÉ MUZEUM VODY ideový návrh zábavně vzdělávacího zařízení o vodě Bohumil Kujal, Jan Kouřil

AQUA VIVA – ŽIVÉ MUZEUM VODY, (dále AVI) – ve své konečné podobě představuje zábavně vzdělávací zařízení v muzeální i živé formě o vodě a vodním hospodářství s živými exponáty v akváriích, teráriích a rybníčky s florou a faunou ve vodě i v jejím okolí. Součástí zařízení AVI je vzdělávací centrum, jehož edukativní podstata se opírá o Komenského „učení hrou“. AVI informuje zábavnou formou o využívání vody pro potřeby člověka, o její existenci jako nezbytné součásti životního prostředí, o jejím koloběhu, její nutné ochraně a zadržování v přírodě. Bude realisticky znázorňovat život v ní i jejím okolí a také skýtat způsoby ochrany před jejími škodlivými účinky. Cílem zařízení AVI je vyzdvihovat význam vody ve všech kladných i záporných podobách a populárně zábavnou formou vzdělávat celé široké spektrum společnosti s přednostním zaměřením na mládež. Úsloví, že „bez vody není života“ nebo, že „voda nezná hranic“, jsou všeobecně známá, avšak ne v praxi. Nutno také připomínat škody, které voda způsobuje povodněmi nebo naopak suchem. Povodně ani sucha není člověk schopen odstranit. Může ale preventivně chránit nebo minimalizovat škody na majetku i lidských životech. Jak využívání, tak ochrana vody vyžadují základní znalosti o koloběhu vody nad pevninou a mořem, technické znalosti o vodních tocích, údolních nádržích, nově vzniklých nádržích po těžbě nerostů apod. Formou modelů zde budou demonstrovány vodní stavby, přehrady, jezy, ochranné hráze, rybníky, poldry, meliorační a zavlažovací zařízení, vodní dopravní stavby a různá vodní technologická zařízení – turbíny nebo čerpací zařízení. Je zde možnost seznamovat se s využíváním vody pro pitné účely, úpravnami vod, vodojemy, vodárenskými soustavami, kanalizací a čištěním odpadních vod v ČOV, možnostmi recirkulace a využíváním vyčištěných odpadních vod pro různé účely, vodou pro chlazení v elektrárnách, jejím využíváním v potravinářství, zemědělství, zahradnictví, ze-

linářství, pro rekreační, sportovní nebo protipožární účely. Významnou součástí ochrany vod je její zadržování v krajině, což v nedávné minulosti bylo silně porušováno a v současné době to není o nic lepší. Lesy a půda jsou pro zadržování vody v krajině nezastupitelné. Lokalizace AVI v Českých Budějovicích má své odůvodnění, neboť Jihočeský kraj si získal věhlas množstvím rybníků a výrobou piva. Proto má rybnikářství, akvakultura, hydrobiologie a obecně život ve vodě a kolem ní významné zastoupení v konceptu AVI. Vedle neživých exponátů vodních živočichů budou v AVI atraktivní soustavy různě velkých akvárií se sladkovodní i mořskou faunou, včetně extrémně velkých jedinců. Připravované zařízení AVI nemá v České republice obdoby. Lokalizace v Českých Budějovicích se jeví jako nejvhodnější a toto umístění lze právem nazvat „geniem loci“. Hovoří pro to vodní stavby téměř všeho druhu v blízkosti Českých Budějovic, nedaleko jsou tu soustavy rybníků, jezů, přehrad, jsou tu protipovodňové ochrany, ale také střední a vysoké školy s rybochovným a vodohospodářským zaměřením. Neopomenutelná je skutečnost, že České Budějovice jsou průjezdným místem pro zahraniční turisty a návštěvníky výstav, Českého Krumlova a nepřeberného množství zámků a dalších historických památek. Navrhované zařízení AVI bude slučovat jak moderní zařízení typu muzea, tak živých forem vodních živočichů, zejména ryb ve výstavních akváriích, ale i vzdělávací edukativní činnost. Ing. Bohumil Kujal e-mail: [email protected] prof. Ing. Jan Kouřil, Ph.D. [email protected]

31

Povodí Vltavy, státní podnik, Holečkova 8, 150 24 Praha 5 e-mail: [email protected] www.pvl.cz závod Horní Vltava, Litvínovická silnice 5, 371 01 České Budějovice závod Dolní Vltava, Grafická 36, 150 21 Praha 5 závod Berounka, Denisovo nábřeží 14, 304 20 Plzeň

Povodí Vltavy, státní podnik, je správce významných a určených drobných vodních toků. Provozuje a udržuje vodní díla ve vlastnictví státu, s nimiž má právo hospodařit. Ve své činnosti navazuje na nejlepší tradice a zkušenosti svých právních předchůdců. Cílem státního podniku je stále zlepšovat možnosti všestranného využívání celého povodí Vltavy tak, aby bylo významným prvkem bezpečného a zdravého životního prostředí v České republice. V hydrologickém povodí řeky Vltavy a v dalších vymezených hydrologických povodích, což představuje území o celkové rozloze 28 708 km2, pečuje Povodí Vltavy, státní podnik o 18 vodních děl první a druhé kategorie, 18 plavebních komor na Vltavské vodní cestě, 46 pohyblivých jezů, 285 pevných jezů a 17 malých vodních elektráren. Organizačně se státní podnik Povodí Vltavy člení na generální ředitelství se sídlem v Praze a tři závody – Horní Vltava se sídlem v Českých Budějovicích, Dolní Vltava se sídlem v Praze a Berounka se sídlem v Plzni.

ŽIVOTNÍ JUBILEA 2014 30. výročí Ing. Janás Pavel

55. výročí Ing. Heřman Jiří

40.výročí Ing. Kotek Miloš Ing. Slavíček Marek, Ph.D.

60. výročí Ing. Bicanová Hana Ing. Jindra Jan, CSc.

45.výročí Ing. Tebichová Kateřina Ing. Havlová Martina

65. výročí Ing. Pokorný Karel Ing. Vondrák Ladislav

70. výročí Ing. Hošek Jan Ing. Pařízek Jan, CSc. 80. výročí Ing. Pokorný Josef, CSc. prof. Ing. Šálek Jan, CSc.

„Do dalších let přejeme vše nejlepší, hlavně pevné zdraví.“ 32

7. Podpora dalšího vzdělávání pracovníků vodního hospodářství v Jihočeském kraji RNDr. Růžena Ferebauerová... 25

Recommend Documents