6 Faktory udržitelnosti

6 Faktory udržitelnosti Jestliže jsme provedli regionální taxonomii území, můžeme se nyní věnovat detailněji faktorům udržitelnosti (ochrana přírody a krajiny, cestovní ruch a s ním spojené aktivity, lokální populace) a zabývat se jimi již s ohledem na diferenciaci a typologii krkonošské krajiny. K jednotlivým faktorům lze vyhledat velké množství údajů a statistických dat. Z toho důvodu je nutné provést výběr, který je z hlediska zaměření, cílů a metodiky práce relevantní. Neklademe si tedy za cíl vyčerpávající hodnocení faktorů udržitelnosti. Rozhodně se nevyhneme stručnému nastínění historického vývoje jednotlivých faktorů. Co se týče současného stavu a situace, v případě ochrany přírody a krajiny se zmíníme o zonaci území a zaměříme se na zákonné limity využívání území. V oblasti cestovního ruchu se budeme věnovat především údajům o jeho intenzitě, jakkoliv jsou bohužel neúplné a nepřesné, a rekreační infrastruktuře. Zmíníme se také o dopadech cestovního ruchu na ekonomiku a přírodu a krajinu. V případě lokální populace považujeme za důležité údaje o věkové struktuře, ekonomické aktivitě a nezaměstnanosti místního obyvatelstva, ale i o jeho volebních preferencích. Data uvádíme za jednotky, za které jsou zjišťovány, tedy obce či katastrální území. Jednotlivým faktorům udržitelnosti se budeme věnovat v pořadí, v jakém v Krkonoších během historie začaly působit. Začneme tedy lokální populací, budeme pokračovat cestovním ruchem a kapitolu uzavřeme ochranou přírody a krajiny5.

6.1 Lokální populace Oblast Krkonoš začala být osídlována v nižších partiích od 13. století nejprve slovanským, od 2. poloviny 13. století pak germánským živlem. Do horských poloh začal člověk pronikat v 15. a 16. století v souvislosti s dobýváním vzácných nerostů, později pak s těžbou dřeva pro potřeby kutnohorských dolů či na výrobu dřevěného uhlí. Lesy byly vytěženy holosečným způsobem, který byl doprovázen plošnou erozí půdy. Touto dobou také proběhla druhá vlna germánské kolonizace pronikající až na samé hřebeny Krkonoš. Po úpadku těžby dřeva muselo obyvatelstvo hledat jiné způsoby obživy. Nejvíce se během 17. a 18. století prosadilo senaření a pastevectví. Půdu pro pastviny získávali lidé buď přeměnou holosečí na louky, ale i dalším klučením tentokrát především klečových porostů (T. LOKVENC, 1978). Tím byl prakticky dokončen vývoj kulturní krajiny v Krkonoších. Od přelomu 18. a 19. století se část krkonošského obyvatelstva začala živit tkalcovstvím a plátenictvím, nejprve provozovaným doma. Záhy se v jeho životě začaly uplatňovat významné politické a sociálně ekonomické události. Zásadní změnu sociálních a ekonomických poměrů obyvatel pohoří způsobila průmyslová revoluce a politické změny v polovině 19. století. Podstatnou část obyvatel živil textilní průmysl, tentokrát již v četných nově zakládaných továrnách podél velkých vodních toků, především Úpy a Jizery. K dalším takovým změnám patřily obě světové války, přičemž ta druhá a politické události, které ji následovaly, ovlivnila tvář pohoří nejvíce během uplynulých dvou staletí. Poslední významnou změnou, kterou Krkonoše prošly, byl návrat k tržním poměrům po roce 1989.

5

Obec Kořenov, spadající do Jizerských hor, zasahuje do zájmového území pouze zanedbatelnou částí. Proto ji v textu nebudeme zmiňovat, ačkoliv v tabulkách a mapách obsažena je.

64

6.1.1 Vývoj počtu obyvatel Údaje o počtu obyvatel v obcích, které v současné době zasahují do biosférické rezervace jsou spolehlivé a srovnatelné od roku 1850, kdy dosáhl 83 250. Pak poměrně rychle stoupal až do roku 1910, kdy dosáhl maximální výše 117 788. Následoval pokles způsobený 1. světovou válkou a po dočasném nárůstu během období první československé republiky zažily Krkonoše dramatický pokles obyvatelstva v důsledku 2. světové války, kdy minimum bylo dosaženo v letech 1961 až 1970 (75 500 obyvatel, což je 64,1 % ve srovnání s rokem 1910). Poté počet obyvatel mírně narůstal až na 83 966 v roce 2001, což činí 71,3 % dosaženého maxima (Graf 1 – řada 1). Pokud se však podíváme na vývoj počtu obyvatel hlavních horských středisek, mezi něž řadíme Janské Lázně, Harrachov, Pec pod Sněžkou, Rokytnici nad Jizerou a Špindlerův Mlýn (Graf 1 – řada 2), zjistíme, že zde počet obyvatel od poloviny 19. století mírně klesal až do roku 1921 na 11 681 (na 74,9 % stavu z roku 1850). Pak začal v těchto střediscích počet obyvatel v souvislosti s rozvojem cestovního ruchu narůstat; v roce 1950 zaznamenáváme extrémní hodnotu nárůstu na 18 543 obyvatel (o 58,7 % ve srovnání s rokem 1921). Za tento skok jsou odpovědné nárůsty na katastrálních územích Bedřichova, Špindlerova Mlýna, Pece pod Sněžkou, Janských Lázní a Černé hory. To lze vysvětlit jejich masivním dosídlením bezprostředně po skončení 2. světové války, které však nemělo dlouhého trvání. Následuje minimum roku 1961 (7 520 obyvatel – pokles o 59,4 % oproti roku 1950) a od tohoto roku si počet obyvatel ve velkých horských střediscích zachovává mírně stoupající tendenci, přičemž v roce 2001 dosáhl 7 947 (nárůst o 5,7 % ve srovnání s rokem 1961). Křivka vývoje počtu obyvatelstva celého území je logicky nejvěrněji kopírována křivkou týkající se relativně lidnatých podhorských měst (Graf 1 – řada 3). Jedná se o Jablonec nad Jizerou, Jilemnici, Svobodu nad Úpou, Trutnov, Vrchlabí, Vysoké nad Jizerou a Žacléř. Ačkoliv v roce 1850 měla tato města prakticky stejně obyvatel jako ostatní podhorské obce (okolo 29 000 ), jejich lidnatost rychle stoupala na 59 117 obyvatel v roce 1910 (více než dvounásobný nárůst). V roce 1950 počet obyvatel v této skupině obcí klesl na 42 985. Do roku 1991 tato města opět rychle rostla, kdy bylo dosaženo maximum (60 852, nárůst o 41,9 % ve srovnání s rokem 1950). V současné době pak počet obyvatel stagnuje (60 142). Horské obce Benecko, Horní Maršov, Malá Úpa, Paseky nad Jizerou, Strážné a Vítkovice měly ze všech typologických skupin po celou dobu nejméně obyvatel (Graf 1 – řada 4). Počet obyvatel systematicky klesal od roku 1869 do roku 1991 ze 11 233 na pouhých 2 980 (na 26,5 %). Do roku 2001 pak poněkud stoupl (3 134). Zbylé obce, které lze označit jako podhorské, kopírovaly do roku 1950 vývoj v podhorských městech (Graf 1 – řada 5). Pak však v těchto obcích počet obyvatel klesal až na 12 305 v roce 1991. V roce 2001 zaznamenaly mírný nárůst (12 743 obyvatel). Na posledních dvou sledovaných typech sídel (horské obce, podhorské obce) lze dokumentovat po skončení 2. světové války na jedné straně postupující urbanizační tendence, na straně druhé však i jejich nízkou atraktivitu pro příchozí vlny dosídlenců (P. KLAPKA, S. MARTINÁT, 2005). Údaje o počtu obyvatel v krkonošských obcích k poslednímu sčítání lidu v roce 2001 obsahuje Tab. 3 na str. 68.

65

Počet obyvatel v tis.

Graf 1: Vývoj počtu obyvatel v letech 1850 - 2001 120 110 100 90 80 70 60

Řada1 Řada2 Řada3

50

Řada4 40

Řada5 30 20 10 0 1850 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001

(Pramen: Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850 – 1970, díl I/1. ČSÚ, 1978. Statistický lexikon obcí ČSSR 1982 díl 1. ČSÚ, 1984. Statistický lexikon obcí České republiky 1992. ČSÚ, 1994. Statistický lexikon obcí České republiky 2005. ČSÚ, 2005.)

Box 1: Národnostní charakteristiky obyvatelstva Krkonoš Během 20. století se rovněž významně měnily kvalitativní charakteristiky krkonošského obyvatelstva. Z hlediska této práce měla význam především změna národnostních poměrů. V roce 1921 tak v celém zájmovém území žilo 69,5 % obyvatel, kteří se hlásili k německé národnosti, a 29 % obyvatel k národnosti československé, tedy prakticky české (census z roku 1921 definoval národnost jako kmenovou příslušnost, jejímž vnějším znakem je zpravidla mateřský jazyk; zároveň je považován za objektivnější než censy z let 1910 a 1930) – viz Obr. 12. Více než 95 % německého obyvatelstva žilo v 42 katastrálních územích, více než 95 % českého obyvatelstva registrujeme v 23 katastrálních územích. Relativně nejvyrovnanější poměr mezi oběma národnostmi byl zaznamenán ve Františkově (57 % Němců) a Dolním Starém Městě (65 %). V ostatních případech neklesal podíl Němců pod 70 %, respektive podíl Čechů pod 76 %. Česká jazyková oblast zaujímá jihozápadní partie území a souvisí s existencí historické zemské cesty spojující Prahu s Vratislaví. Tyto zemské cesty se staly osami slovanského osídlení, zatímco území od nich vzdálenější byla kolonizována německým etnikem v pozdějších obdobích. Do roku 2001 se národnostní struktura území zcela změnila. Po odsunu německého obyvatelstva se Krkonoše staly téměř homogenní českou oblastí. Nicméně i v tomto období jsou patrná residua dlouhodobého německého osídlení oblasti. Patří k nim především Žacléř, kde se 10,3 % Němců udrželo díky potřebě pracovních sil v černouhelných dolech. Více než 2% podíl evidujeme v Horním Maršově (4,7 %), Peci pod Sněžkou (4,2 %), Malé Úpě (3,6 %) a Mladých Bucích (2,9 %) (P. KLAPKA, S. MARTINÁT, 2005).

66

Obr. 12: Zastoupení německé národnosti v katastrálních územích (1921) Zastoupení německé národnosti (%) 0 - 4.9 5 - 9.9 10 - 25 55 - 74.9 75 - 94.9 95 - 100

Jizerka

Polubný

Rejdice

St. Ves

ec

Vy so Tříč ké

Přívlaka

Stromkovice Helkovice

Špindlerův Mlýn

Vítkovice kov H. Dušnice

Labská

Bratrouchov

Bedřichov

Františ

Buřany

Ja blo n

Sklenařice

H. Rokytnice

D. Rokytnice

Paseky

Rokytno

Harrachov Příchovice

Je stř

H. M. Úpa Přední Labská

ab í nice d ou Poniklá RKřížlice Bene ck o

Mrklov Víchovská Lhota H. Sytová

Víchová Hrabačov Valteřice Jilemnice

H. Branná

H. Albeřice D. Lysečiny D. Albeřice

V. Úpa II D. Dvůr Hořejší Vrchlabí

Suchý Důl

V. Úpa I T. Důl

Bobr Č. Voda H. Marš Maršov Rýchory Žacléř H. Lánov Marš ov III ov II Černá H. Vrchlabí Vernířovice Mar Bo Prostřední šov lko J. Lá I Čistá Prkenný Důl v zně Lánov Sklenářovice Babí Ml. Fořt Buky D. Lánov Rudník Libeč Podhůří Kalná Debrné Voda H. S. Město Voletiny . .M Bezděkov S D. Poříčí Trutnov Arnultovice Černý Důl

Hertvíkovice

a ot Lh

ov lan Vo

Svoboda

hranice obcí katastrální hranice

H. Lysečiny

Strážné

Javorník

H. Štěpanice D. Štěpanice

D. M. Úpa

Pec

Oblanov

Bojiště Bohuslavice St. Rokytník

Střítež Studenec 10

0

10 km

N

(Pramen: Statistický lexikon obcí v Republice Československé I. Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, Praha, 1923.)

6.1.2 Vybrané demografické charakteristiky obyvatelstva V následujících řádcích se zaměříme na ukazatele věkové struktury obyvatelstva a údaje o obyvatelstvu v obci narozeném (Tab. 3, Obr. 13 a Obr. 14). Zajímavé výsledky poskytuje index stáří, tedy poměr obyvatelstva staršího 65 let a obyvatelstva ve věkové skupině 0 – 14 let. Celá oblast patří v rámci republiky k územím s příznivou věkovou strukturou (index stáří pro 29 krkonošských obcí je 77,4). Pouze ve čtyřech případech přesahuje hodnotu 100, tzn. že počet obyvatel v postproduktivním věku přesahuje počet obyvatel v předproduktivním věku. Jedná se o obce Jestřabí v Krkonoších, Paseky nad Jizerou, Rokytnice nad Jizerou a Pec pod Sněžkou. K vyrovnanému poměru obou věkových skupin se blíží Špindlerův Mlýn, Dolní Dvůr a Svoboda nad Úpou (hodnoty nad 90). Nejnižších hodnot indexu stáří dosahuje Malá Úpa a Víchová nad Jizerou (hodnoty pod 60). Nepříznivá věková struktura se projevuje především v horských obcích jihozápadní části území s malými pracovními možnostmi (Jestřabí v Krkonoších, Paseky nad Jizerou) a v horských obcích, odkud bylo odsunuto německé obyvatelstvo, a které však byly relativně úspěšně dosídleny (Rokytnice nad Jizerou, Pec pod Sněžkou, Špindlerův Mlýn). Naopak v obcích, které dosídlovány nebyly, je věková struktura příznivá, neboť nové a relativně mladé obyvatelstvo přišlo až po roce 1990 v souvislosti s rozvojem soukromého podnikání v oblasti cestovního ruchu (Vítkovice, Malá Úpa). Příznivá věková struktura je i ve městech a jejich zázemí (Trutnov – Mladé Buky, Jilemnice – Víchová nad Jizerou). Výpovědní hodnotu z hlediska vztahu udržitelnosti a lokální populace má jistě i zastoupení rodáků (Tab. 3, Obr. 14), které jistým způsobem dokládá intenzitu vztahu místního obyvatelstva ke krajině, jejím přírodním a kulturním hodnotám a geniu loci.

67

Vysoké podíly obyvatelstva v obci narozeného (50 – 60 %) jsou dosahovány především v jihozápadní části území, tedy v tradičně česky mluvících oblastech, a v Žacléři, kde po válce zůstalo nejvíce Němců (viz výše). Naopak nejmenší zastoupení rodáků lze najít v dříve německých horských obcích středních a východních Krkonoš (20 – 35 %). Podhorská města a obce se nacházejí někde mezi těmito dvěma údaji. Tab. 3: Věková struktura obyvatelstva (2001) Obyvatelstvo Věková skupina v obci Obec Počet obyvatel narozené 0-14 (%) 15-64 (%) 65+ (%) (%) Benecko 1141 58,3 19,1 65,3 15,6 Černý Důl 759 39,3 16,1 71,3 12,6 Dolní Dvůr 249 40,6 14,1 73,1 12,9 Dolní Lánov 668 40,6 16,9 70,2 12,9 Harrachov 1757 39,4 14,8 75,3 9,9 Horní Branná 1770 59,0 18,6 66,7 14,7 Horní Maršov 1058 37,6 17,0 70,8 12,2 Jablonec nad Jizerou 1976 53,5 17,2 68,5 14,3 Jestřabí v Krkonoších 232 58,6 9,1 65,1 25,9 Janské Lázně 917 30,5 16,4 71,9 11,8 Jilemnice 5753 47,4 18,4 69,9 11,7 Kořenov 1028 43,9 15,8 71,8 12,5 Lánov 1498 43,9 16,3 72,4 11,3 Malá Úpa 137 24,8 16,8 73,7 9,5 Mladé Buky 2209 44,0 19,4 68,1 12,4 Paseky nad Jizerou 256 55,1 14,1 64,1 21,9 Pec pod Sněžkou 595 30,4 12,3 75,3 12,4 Poniklá 1208 54,6 18,9 66,6 14,6 Rokytnice nad Jizerou 3388 50,4 15,7 67,3 17,0 Rudník 2187 44,6 16,4 69,5 14,1 Strážné 150 34,0 12,0 80,0 8,0 Svoboda nad Úpou 2259 36,7 14,1 73,1 12,7 Špindlerův Mlýn 1290 33,4 15,1 70,0 14,9 Trutnov 31997 49,5 16,6 71,4 12,0 Víchová nad Jizerou 935 51,1 20,0 68,7 11,3 Vítkovice 392 44,4 18,6 69,9 11,5 Vrchlabí 13171 48,5 15,8 70,1 14,1 Vysoké nad Jizerou 1353 54,2 18,3 66,1 15,6 Žacléř 3633 51,3 17,4 71,1 11,5 CELKEM 83966 47,9 16,6 70,5 12,9 (Pramen: Statistický lexikon obcí ČR 2005, www.czso.cz)

Index stáří 81,7 78,7 91,4 76,1 66,9 79,3 71,7 83,2 285,7 72,0 63,6 79,0 69,3 56,5 64,1 155,6 101,4 77,2 108,1 86,0 66,7 90,3 98,5 72,1 56,7 61,6 89,3 85,4 66,4 77,4

68

Obr. 13: Věková struktura obyvatelstva a index stáří Počet obyvatel Kořenov Rokytnice nad Jizerou

Harrachov

137 Strážné

#

Paseky nad Jizerou

Dolní Dvůr

Špindlerův Mlýn Vítkovice

#

Malá Úpa

Jablonec nad Jizerou

#

Pec pod Sněžkou

#

#

Vysoké nad Jizerou

32997 předproduktivní věk produktivní věk poproduktivní věk

#

# #

Poniklá

Černý Důl

#

Jestřabí v Krkonoších

Horní Maršov

#

#

Žacléř

#

Víchová nad Jizerou #

#

Jilemnice

Mladé Buky

#

Horní Branná

Index stáří 55 - 65 65 - 75 75 - 100 100 - 110 110 - 290

10

Svoboda nad Úpou

#

Lánov

#

Benecko

Vrchlabí

Rudník

Dolní Lánov Janské Lázně

Trutnov

0

N

10 km

(Pramen: Statistický lexikon obcí ČR 2005, www.czso.cz)

Obr. 14: Podíl obyvatelstva v obci narozeného Obyvatelstvo v obci narozené (%) Kořenov

20 - 35 35 - 40 40 - 45 45 - 50 50 - 60 Harrachov

Paseky nad Jizerou

#

Rokytnice nad Jizerou

Vítkovice Špindlerův Mlýn

Jablonec nad Jizerou Vysoké nad Jizerou

Malá Úpa

#

Poniklá

Jestřabí v Krkonoších Víchová nad Jizerou

#

Pec pod Sněžkou Dolní Dvůr Černý Důl Janské Lázně Lánov

Strážné #

Benecko Vrchlabí

Horní Jilemnice Branná #

Dolní Lánov

Rudník

Horní Maršov Žacléř #

Svoboda nad Úpou Mladé Buky

Vrchlabí Trutnov

10

0

10 km

N

(Pramen: Statistický lexikon obcí ČR 2005, www.czso.cz)

69

6.1.3 Vybrané ekonomické charakteristiky obyvatelstva K důležitým současným charakteristikám krkonošského obyvatelstva z pohledu udržitelného rozvoje patří ekonomická aktivita a vyjížďka obyvatelstva za prací (Tab. 4, Obr. 15)6. V rámci celého území pracovalo v roce 2001 nejvíce ekonomicky aktivního obyvatelstva ve službách (51,6 %). V průmyslu a stavebnictví to pak je 45,1 %, a v zemědělství 3,3 %. Padesáti procentní zaměstnanost ve službách je překročena v 16 obcích, z toho je 5 největších rekreačních středisek (Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou, Janské Lázně, Harrachov a Rokytnice nad Jizerou), 6 patří mezi malé horské obce, kde cestovní ruch také hraje důležitou roli (Malá Úpa, Strážné, Vítkovice, Horní Maršov, Benecko a Jestřabí v Krkonoších) a 5 mezi města (Svoboda nad Úpou, Vysoké nad Jizerou, Jilemnice, Trutnov a Vrchlabí). V případě výše jmenovaných horských středisek můžeme s největší pravděpodobností zaměstnanost ve službách ztotožnit se zaměstnaností v oblasti cestovního ruchu stejně jako u dalších horských obcí, ačkoliv procentní podíl je v jejich případě nižší. Jmenovaná horská střediska se také vyznačují nižší intenzitou vyjížďky, stejně tak největší města (Jilemnice, Trutnov, Vrchlabí). Zaměstnanost v průmyslu je významná v pásu lemujícím horskou část Krkonoš od Žacléře na východě přes Trutnov, Vrchlabí, Jilemnice, Jablonec nad Jizerou a Rokytnici nad Jizerou na západě, a také podél dolních toků Úpy a Malého Labe. Částečně se jedná o tradiční průmyslové oblasti (města) s textilním a strojírenským průmyslem, částečně pak o dojížďková zázemí těchto průmyslových center. Obyvatelstvo v obci bydlící je významně zaměstnáno v průmyslu v Rudníku (71,1 %), 50% hranici překračují ještě Poniklá, Jablonec nad Jizerou, Mladé Buky, Žacléř, Černý Důl, Lánov, Paseky nad Jizerou, Horní Branná, Víchová nad Jizerou a Dolní Lánov, čili vesměs sídla, kde se udržel tradiční průmysl či sídla, odkud významný podíl obyvatelstva vyjíždí za prací do průmyslu. Průměrná zaměstnanost v zemědělství v oblasti je výrazněji překročena v Dolním Dvoře, Jestřabí v Krkonoších, Vítkovicích, Vysokém nad Jizerou, Horním Maršově, Dolním Lánově, Malé Úpě a Víchové nad Jizerou, kde přesahuje 10 %.7

6

Údaje o ekonomické aktivitě obyvatelstva podle sektorů musely být přepočítány, neboť 6,7 % ekonomických aktivních obyvatel v celém sledovaném území neuvedlo při sčítání lidu 2001 typ ekonomické aktivity. Předpokládejme tedy, že poměr jejich rozvrstvení podle sektorů je stejný jako v případě obyvatelstva, které typ ekonomické aktivity uvedlo. 7 Při hodnocení významnosti sledovaných jevů je třeba vzít úvahu fenomén „malých absolutních čísel“, která zkreslují jak relativní údaje o ekonomické aktivitě, tak o vyjížďce.

70

Tab. 4: Ekonomická aktivita a vyjížďka obyvatelstva (2001) Ekonomicky aktivní obyvatelstvo Počet obyvatel

Z toho: Z toho (v %): vyjíždějící abs. (%) v průmyslu a za prací v zemědělství ve službách ve stavebnictví (%) Benecko 1141 570 50,0 51,4 7,0 37,8 55,2 Černý Důl 759 410 54,0 38,0 5,8 55,2 38,8 Dolní Dvůr 249 130 52,2 58,5 18,5 41,0 40,2 Dolní Lánov 668 347 51,9 72,3 11,3 50,1 38,5 Harrachov 1757 1008 57,4 17,7 3,7 27,8 68,2 Horní Branná 1770 893 50,5 72,2 9,2 51,9 38,8 Horní Maršov 1059 545 51,5 41,3 12,6 28,9 58,2 Jablonec nad Jizerou 1976 992 50,2 45,4 2,0 56,9 40,6 Jestřabí v Krkonoších 232 123 53,0 41,5 16,5 29,4 53,8 Janské Lázně 917 482 52,6 23,7 2,2 14,9 82,4 Jilemnice 5753 3054 53,1 26,8 2,4 43,6 53,5 Kořenov 1028 511 49,7 42,9 4,7 54,3 40,6 Lánov 1498 823 54,9 63,1 6,5 53,1 40,0 Malá Úpa 137 77 56,2 7,8 10,9 1,6 87,0 Mladé Buky 2209 1081 48,9 46,7 4,0 55,5 40,2 Paseky nad Jizerou 256 129 50,4 38,0 4,8 52,3 42,7 Pec pod Sněžkou 595 339 57,0 16,2 4,1 8,9 86,5 Poniklá 1208 590 48,8 53,4 9,2 58,0 32,5 Rokytnice nad Jizerou 3388 1714 50,6 25,1 4,8 44,0 50,9 Rudník 2187 1102 50,4 34,1 5,9 71,1 22,9 Strážné 150 90 60,0 31,1 5,2 19,4 74,9 Svoboda nad Úpou 2259 1218 53,9 57,2 2,5 39,3 57,8 Špindlerův Mlýn 1290 673 52,2 11,9 2,2 5,8 91,5 Trutnov 31997 16705 52,2 16,5 1,7 45,0 53,0 Víchová nad Jizerou 935 467 49,9 62,5 10,9 51,3 37,4 Vítkovice 392 203 51,8 33,5 13,5 24,0 62,1 Vrchlabí 13171 6873 52,2 18,2 1,7 46,7 51,2 Vysoké nad Jizerou 1353 683 50,5 38,4 13,1 30,7 56,1 Žacléř 3633 1683 46,3 40,3 1,4 55,4 42,8 Celkem 83967 43515 51,8 27,2 3,3 45,1 51,1 (Pramen: Statistický lexikon obcí ČR 2005, vlastní výpočty) Obec

71

Obr. 15: Ekonomická aktivita a vyjížďka obyvatelstva za prací Počet ekonomicky aktivních Kořenov Rokytnice nad Jizerou

Harrachov

77 Strážné

#

Paseky nad Jizerou

Vítkovice


Dolní Dvůr

Špindlerův Mlýn

#

16705 primární sektor sekundární sektor terciérní sektor

Malá Úpa #

Pec pod Sněžkou

#

#

#

# #

Poniklá

Černý Důl

#


Horní Maršov

#

#

Žacléř

#

Víchová nad Jizerou

Svoboda nad Úpou

#

Benecko

#

Lánov

#

Jilemnice

#

Mladé Buky

#

Horní Branná

Vrchlabí

Rudník

Dolní Lánov Podíl vyjíždějících z ekonomicky aktivních (%) 0 - 14.9 15 - 24.9 25 - 39.9 40 - 54.9 55 - 75 10

0

Janské Lázně

Trutnov

10 km

N

(Pramen: Statistický lexikon obcí ČR 2005, vlastní výpočty)

Důležitým ukazatelem je také nezaměstnanost obyvatelstva. V obcích, jejichž katastrální území zasahuje do biosférické rezervace, dosahovala registrovaná míra nezaměstnanosti vypočtená podle nové metodiky k 31. 12. 2005 8,2 % z ekonomicky aktivního obyvatelstva a bylo evidováno 3 550 uchazečů o práci. Pro srovnání, v České republice byla ve stejný okamžik registrovaná míra nezaměstnanosti 8,8 %, v Královéhradeckém kraji 7,3 %, v Libereckém 7,7 %, v okrese Trutnov 8,4 % a v okrese Semily 7,4 %. Údaje k jednotlivým obcím o počtu uchazečů a o míře registrované nezaměstnanosti obsahují Tab. 5 a Tab. 6. Prostorové vyjádření obou jevů v letech 1995 a 2005 pak Obr. 16 a Obr. 17. Zaměřme se však především na novější údaje. V roce 2005 dosahovaly nízké míry nezaměstnanosti jednak významná horská střediska (Špindlerův Mlýn – 4,2 %, Harrachov – 6,9 %, Janské Lázně – 7,1 % a Pec pod Sněžkou – 6,5 %) a jednak některé menší obce (Dolní Dvůr – 3,8 %, Malá Úpa – 3,9 %, Horní Branná – 5,0 %, Dolní Lánov – 5,2 %, či Lánov – 5,7 %). Nejvyšší nezaměstnanost byla naopak zaznamenána v Horním Maršově (13,6 %), Žacléři (13,1 %), Jablonci nad Jizerou (10,2 %) a Rokytnici nad Jizerou (10,1 %).

72

Tab. 5: Počet uchazečů a registrovaná míra nezaměstnanosti (%) v letech 1995 - 1999 Obec Benecko Černý Důl Dolní Dvůr Dolní Lánov Harrachov Horní Branná Horní Maršov Jablonec nad Jizerou Jestřabí v Krkonoších Janské Lázně Jilemnice Kořenov Lánov Malá Úpa Mladé Buky Paseky nad Jizerou Pec pod Sněžkou Poniklá Rokytnice nad Jizerou Rudník Strážné Svoboda nad Úpou Špindlerův Mlýn Trutnov Víchová nad Jizerou Vítkovice Vrchlabí Vysoké nad Jizerou Žacléř Celkem (Zdroj: ČSÚ)

1995 1996 1997 1998 1999 míra míra míra míra míra uchaz uchaz uchaz uchaz uchaz nezam nezam nezam nezam nezam . . . . . . . . . . 72 12,9 88 15,7 115 20,5 42 7,5 49 8,8 8 1,8 6 1,4 13 2,9 20 4,5 37 8,4 6 4,8 4 3,2 4 3,2 10 8,0 12 9,6 9 2,7 6 1,8 20 6,0 13 3,9 24 7,2 74 7,4 86 8,6 157 15,7 58 5,8 81 8,1 98 11,0 123 13,8 171 19,2 48 5,4 55 6,2 45 8,0 49 8,7 68 12,1 64 11,4 74 13,2 164 17,2 200 20,9 235 24,6 115 12,0 94 9,8 17 18,3 23 24,7 38 40,9 10 10,8 12 12,9 11 2,0 9 1,6 18 3,2 25 4,4 35 6,2 289 9,5 397 13,1 556 18,3 228 7,5 282 9,3 1 0,2 3 0,5 7 1,4 21 4,0 35 6,8 12 1,5 17 2,2 29 3,7 24 3,1 48 6,1 5 9,1 5 9,1 7 12,7 3 5,5 4 7,3 30 2,7 36 3,3 45 4,1 68 6,1 72 6,5 16 12,9 19 15,3 25 20,2 13 10,5 8 6,5 2 0,7 4 1,4 5 1,7 12 4,1 15 5,1 65 11,1 107 18,2 154 26,2 62 10,5 68 11,6 232 14,0 289 17,5 374 22,6 131 7,9 158 9,6 25 2,1 25 2,1 34 2,9 45 3,8 62 5,2 2 2,8 1 1,9 5 6,9 8 11,1 9 12,5 18 1,3 22 1,6 35 2,5 80 5,8 85 6,2 9 1,3 7 1,0 10 1,4 15 2,1 13 1,8 459 2,6 618 3,5 784 4,5 1100 6,3 1355 7,7 14 10,7 47 12,6 73 19,5 33 8,8 40 10,7 38 20,0 50 26,3 62 32,6 18 9,5 25 13,2 124 1,7 159 2,1 230 3,1 253 3,4 353 4,7 106 16,0 129 19,5 167 25,2 60 9,1 67 10,1 98 5,2 112 6,0 137 7,3 164 8,7 194 10,3 2049 4,7 2641 6,1 3578 8,2 2743 6,3 3366 7,7

73

Tab. 6: Počet uchazečů a registrovaná míra nezaměstnanosti (%) v letech 2000 – 2005 Obec

2000 2001 2002 2003 2004 2005* míra míra míra míra míra míra uchaz. uchaz. uchaz. uchaz. uchaz. uchaz. nezam. nezam. nezam. nezam. nezam. nezam. 38 6,8 36 6,4 52 9,3 55 9,7 46 8,1 47 8,3 22 5,0 23 5,6 37 9,0 32 7,8 28 6,8 28 6,8 9 7,2 8 6,1 11 8,4 10 7,7 4 3,1 5 3,8 22 6,6 16 4,6 25 7,1 27 7,8 13 3,8 18 5,2 65 6,5 76 7,6 74 7,4 84 8,3 84 8,3 70 6,9 x x 59 6,6 67 7,5 58 6,5 59 6,6 45 5,0 79 14,1 73 14,0 78 14,9 75 13,8 72 13,2 74 13,6

Benecko Černý Důl Dolní Dvůr Dolní Lánov Harrachov Horní Branná Horní Maršov Jablonec nad 8,0 70 7,3 89 9,3 101 10,2 91 76 Jizerou Jestřabí 15,1 15 16,1 22 23,7 13 10,6 16 14 v Krkonoších Janské Lázně 35 6,2 37 8,8 38 9,0 30 6,2 31 Jilemnice 217 7,2 226 7,5 239 7,9 262 8,6 264 Kořenov 25 4,9 24 5,7 38 9,1 38 7,4 45 Lánov 37 4,7 51 6,2 68 8,3 56 6,8 55 Malá Úpa 2 2,6 0 0,0 0 0,0 1 1,3 4 Mladé Buky 71 6,4 102 9,8 115 11,0 112 10,4 102 Paseky nad 7 5,7 2 1,6 8 6,5 12 9,3 13 Jizerou Pec pod Sněžkou 15 5,1 27 8,6 21 6,7 18 5,3 22 Poniklá 51 8,7 60 10,2 56 9,5 60 10,0 49 Rokytnice nad 168 10,2 149 9,0 181 10,9 184 10,7 203 Jizerou Rudník 47 4,0 62 5,6 105 9,6 111 10,1 101 Strážné 8 11,1 8 9,0 11 12,4 8 8,9 11 Svoboda nad 83 6,0 79 6,6 90 7,5 107 8,8 95 Úpou Špindlerův Mlýn 11 1,6 17 2,6 15 2,3 14 2,1 20 Trutnov 1142 6,5 1418 8,6 1660 10,1 1596 9,6 1514 Víchová nad 34 9,1 33 8,8 39 10,4 30 6,4 43 Jizerou Vítkovice 19 10,0 22 11,6 31 16,3 35 17,2 32 Vrchlabí 297 4,0 378 5,6 435 6,4 468 6,8 408 Vysoké nad 55 8,3 58 8,8 55 8,3 60 8,8 64 Jizerou Žacléř 177 9,4 221 13,7 247 15,3 234 13,9 230 Celkem 2826 6,5 3350 7,7 3907 9,0 3891 8,9 3719 (Zdroj: ČSÚ) Pozn.: Registrovaná míra nezaměstnanosti byla v letech 1995 – 2004 zjišťována metodiky. Míra nezaměstnanosti v roce 2005, zjišťované podle nové metodiky, průměrně o 0,5 % nižší, než by byla podle metodiky staré.

9,2

101

10,2

13,0

12

9,8

6,4 8,6 8,8 6,7 5,2 9,4

34 226 44 47 3 104

7,1 7,4 8,6 5,7 3,9 9,6

10,1

9

7,0

6,5 8,2

22 54

6,5 9,0

11,8

174

10,1

9,2 12,2

76 6

6,9 6,7

7,8

95

7,8

3,0 9,1

28 1452

4,2 8,7

9,2

36

7,6

15,8 5,9

20 446

9,9 6,5

15,8

53

7,8

13,7 8,5

221 3550

13,1 8,2

podle staré je přibližně

Ve vývoji nezaměstnanosti v letech 1995 – 2005 lze sledovat několik zajímavých trendů. V části obcí nezaměstnanost rostla z nízkých čísel na dnešní úroveň, přičemž k nejvyšším nárůstům došlo v letech 1998 či 1999. Do této skupiny obcí patří jednak podhorská města a horská střediska ve středních a východních Krkonoších a jejich přilehlém podhůří. V obcích v západní části území byla nezaměstnanost vysoká již od roku 1995, v roce 1998 pak prudce poklesla přibližně na úroveň, kterou dosahovaly srovnatelné obce ve střední a východní části území. K tomuto typu náleží také Malá Úpa ležící ve

74

východních Krkonoších, kde jsou však údaje poněkud zkresleny nízkým základem pro výpočet míry nezaměstnanosti.

Foto 4: Krkonošské rozsochy (P. Klapka)

Foto 5: Údolí Úpy (P. Klapka)

75

Obr. 16: Počet uchazečů a míra registrované nezaměstnanosti v roce 1995 459 Kořenov

registrovaná míra nezaměstnanosti (%) 0.0 - 1.9 2.0 - 5.9 6.0 - 9.9 10.0 - 14.9 15.0 - 20.0

Harrachov Paseky nad Jizerou

#



počet uchazečů

1

Vítkovice

Špindlerův Mlýn Malá Úpa

#

Pec pod Sněžkou

#

#

Strážné

#

Poniklá Jestřabí v Krkonoších

Benecko

#

Dolní Dvůr Černý Důl

Horní Maršov

Žacléř

#


Svoboda nad Úpou

#

Lánov

Jilemnice

#

#

Horní Branná

Vrchlabí

Mladé Buky

Dolní Lánov Rudník

Janské Lázně Trutnov

10

0

N

10 km

(Zdroj: ČSÚ)

Obr. 17: Počet uchazečů a míra registrované nezaměstnanosti v roce 2005 1452 Kořenov

3

registrovaná míra nezaměstnanosti (%) 3.5 - 4.9 5.0 - 6.9 7.0 - 8.9 9.0 - 10.9 11.0 - 14.0


#



Vítkovice

počet uchazečů

Špindlerův Mlýn Malá Úpa

#

Pec pod Sněžkou

#

#

Strážné

#


#

Benecko


Horní Maršov

Žacléř

#


Svoboda nad Úpou

#

Lánov

Jilemnice

#

#

Horní Branná

Vrchlabí

Mladé Buky



10

0

10 km

N

(Zdroj: ČSÚ)

76

Box 2: Volební preference obyvatelstva Krkonoš Z hlediska udržitelnosti mají také vypovídací schopnost údaje o volebních preferencích místního obyvatelstva. Významným způsobem reprezentují totiž politický aspekt udržitelnosti území a obce jako takové patří společně se Správou KRNAP k nejdůležitějších podílníkům v zájmovém regionu. V komunálních volbách v roce 2002 získala v celém zájmovém území většinu z 398 mandátů (54,5 %) v městských a obecních zastupitelstvech lokální uskupení, čímž máme na mysli nezávislé kandidáty či uskupení typu „volba pro město“. Následovala s výrazným odstupem ODS, KDU-ČSL, KSČM, ČSSD a US-DEU. Údaje za jednotlivé obce uvádí tabulka v Příloze 1 a Obr. 18. Místo výsledků hlasování jsme zvolili podíl jednotlivých subjektů v zastupitelstvech, neboť ty jsou faktickým mocenským faktorem. Lokální uskupení získala většinu v malých obcí a společně s pravicí se výrazně prosadila i ve městech a významných rekreačních střediscích. Levice získala relativně velký počet mandátů ve městech, naopak se vůbec neprosadila, s výjimkou Rokytnice nad Jizerou, ve velkých horských střediscích. Žádnou radnici či obecní úřad však neovládá. Ve městech je politické spektrum také vždy širší než v menších obcích. Obr. 18: Volební výsledky v krkonošských obcích (2002) Počet mandátů Kořenov Rokytnice nad Jizerou

Harrachov

6 Strážné

#

Paseky nad Jizerou

#


Dolní Dvůr


Malá Úpa #

Pec pod Sněžkou

#

#

33 lokální uskupení ODS KDU-ČSL KSČM ČSSD US-DEU ostatní

#

# #

Poniklá

Černý Důl

#


Horní Maršov

#

#

Žacléř

#


Svoboda nad Úpou

#

Benecko

#

Lánov

#

Jilemnice

#

Mladé Buky

#

Horní Branná

Vrchlabí

Rudník

Dolní Lánov Janské Lázně

Trutnov

10

0

10 km

N

(Zdroj: www.volby.cz, vlastní výpočty)

77

6.1.4 Typologie obcí podle vybraných charakteristik lokální populace Provedená analýza charakteristik místní populace nebyla samoúčelná, protože místní obyvatelstvo hraje v konceptu udržitelnosti důležitou roli. Syntéza získaných výsledků a jejich interpretace může poskytnout údaje nutné k navržení strategie udržitelnosti. Může totiž vymezit problémové oblasti z hlediska ekonomické situace místní populace, jejího vztahu k cestovnímu ruchu a z toho odvodit některé environmentální důsledky, pokud tuto syntézu populačních charakteristik promítneme do dříve vymezených krajinně ekologických prostorových jednotek či jejich typů. Tím dosáhneme syntézy všech třech faktorů udržitelnosti, tentokrát s pohledu místní populace, kterou budeme opakovat i v následujících dvou kapitolách, vždy z pohledu zaměření dané kapitoly. Charakteristiky vztahující se k územím obcí lze v drtivé většině přiřadit příslušné sídelní prostorové jednotce (kód B v Tab. 2), tedy menšímu území, což znamená přesnější prostorovou lokalizaci dané populační charakteristiky, neboť katastrální území obce je vždy větší než příslušná sídelní prostorová jednotka. Pouze v případě menších podhorských obcí (Rudník, Lánov, Dolní Lánov či Horní Branná) jsou tyto sídla součástí krajinného typu J typického svojí mozaikovitou strukturou. Ze syntézy lze učinit následující typologii obcí z hlediska výše analyzovaných charakteristik místního obyvatelstva (viz také Obr. 19): 1) Oblasti s nízkou mírou registrované nezaměstnanosti se shodují s horskými středisky, kde převažuje zaměstnanost v terciéru (Pec pod Sněžkou, Špindlerův Mlýn, Janské Lázně, Malá Úpa). Z těchto středisek vyjíždí také nejméně ekonomicky aktivního obyvatelstva za prací. V zastupitelstvech se prosazují lokální uskupení většinou hájící zájmy místních podnikatelů a pravice. Území těchto obcí zasahuje do turisticky nejatraktivnější, ale také nejzatíženější krajiny středních a východních Krkonoš (krajinné typy A a B). Místní obyvatelstvo je závislé na cestovním ruchu, potažmo pak na schopnosti krajiny cestovní ruch přitahovat, což se jeví jako daleko důležitější poznatek. Lze také říci, že obyvatelé těchto obcí rekreačního potenciálu okolní krajiny výborně využívají – viz nízká nezaměstnanost a nízká intenzita vyjížďky za prací. Je tedy v jeho zájmu tento „přírodní kapitál“ neznehodnocovat. K tomuto typu obcí se blíží i Harrachov, který vykazuje vyšší zaměstnanost v průmyslu (místní sklárny). Janské Lázně naopak v roce 2005 vykázaly poněkud vyšší míru registrované nezaměstnanosti. 2) Další skupinu obcí tvoří ty s nízkou mírou registrované nezaměstnanosti, ale s vyšší intenzitou vyjížďky ekonomicky aktivního obyvatelstva (Dolní Dvůr, Černý Důl, Lánov, Dolní Lánov, Horní Branná). S intenzitou vyjížďky koreluje i relativně nižší zaměstnanost ve službách a zemědělství a vyšší zaměstnanost v průmyslu, lokalizovaném především ve Vrchlabí. V zastupitelstvech naprosto převažují lokální uskupení tradičně hájící podnikatelské zájmy. Tyto obce sousedí s již ne tak atraktivní krajinou (typu G, částečně i C a F), kde je však intenzita cestovního ruchu relativně nižší a jeho rozvoj tak není a priori vyloučen. Rovněž zde existuje i pracovní síla, která v případě nutnosti může být uvolněna ze sektoru průmyslu a stavebnictví. Do této skupiny bychom mohli zařadit i Benecko, ačkoliv vykazuje poněkud vyšší míru nezaměstnanosti, v rámci území však průměrnou, a Strážné, kde je zase v rámci této skupiny nižší zaměstnanost v průmyslu. 3) Další typ tvoří obce s vysokou nezaměstnaností, střední intenzitou vyjížďky a relativně vysokou zaměstnaností v průmyslu (Rokytnice nad Jizerou, Vítkovice, Horní Maršov), která se uskutečňuje v místních podnicích pouze v případě Rokytnice nad Jizerou, v dalších dvou případech zaměstnanci v průmyslu tvoří vyjíždějící část obyvatelstva. V zastupitelstvech má kromě lokálních uskupení významné zastoupení levice. Tyto obce zasahují do atraktivních krajinných typů (A, B a C), což zvláště platí pro Rokytnici nad Jizerou a Vítkovice. Tyto krajinné typy však také patří mezi nejvíce 78

navštěvované a v případě typu C i mezi antropogenně nejpoškozenější v Krkonoších. Rovněž sousedí s krajinnými typy E, F, G a Vítkovice především s M, které nejsou tak intenzivně využívané pro rekreační účely. V tomto typu obcí existuje tedy možnost rozvoje terciérního sektoru, vzhledem k atraktivitě okolních krajinných typů zvláště pak cestovního ruchu. 4) Další typ je tvořen třemi největšími podhorskými městy – Trutnovem, Vrchlabím a Jilemnicí. Vyznačují se vyrovnanou zaměstnaností v průmyslu a ve službách, střední až nižší mírou nezaměstnanosti a nízkou intenzitou vyjížďky. V zastupitelstvech je široké spektrum subjektů, radnice však ovládá pravice. Vztahem populace těchto měst k cestovnímu ruchu a ke krajině se zabývat nebudeme, protože nehraje v jejím životě příliš velkou roli, ačkoliv význam cestovního ruchu pro ekonomiku Jilemnice a Vrchlabí roste. Do této kategorie by se dalo zařadit i Vysoké nad Jizerou a Svoboda nad Úpou. Ta se liší pouze vysokou intenzitou vyjížďky, což je způsobeno blízkostí největšího města v oblasti, Trutnova, a kvalitním dopravním spojením mezi těmito městy. 5) Zbylé obce tvoří pás lemující horskou část Krkonoš a vesměs vykazují vyšší míru registrované nezaměstnanosti, střední intenzitu vyjížďky a absolutně vyšší zaměstnanost v průmyslu a stavebnictví, kteréžto tři údaje se navzájem podporují. Odlišují se však postavením v rámci krajinných typů. Zatímco Žacléř, Jestřabí v Krkonoších a částečně i Jablonec nad Jizerou a Mladé Buky sousedí se zachovalou a relativně atraktivní krajinou typů D či F, zbylé obce (Rudník, Víchová nad Jizerou, Poniklá a Paseky nad Jizerou) tuto výhodu postrádají. První skupina obcí může doufat, že rozvoj terciérního sektoru (hlavně cestovního ruchu) obyvatelstvu ekonomicky může pomoci, druhá skupina pak patří z hlediska ekonomické situace místního obyvatelstva k obcím nejproblematičtějším. Obr. 19: Typologie obcí podle vybraných demografických charakteristik Typologie obcí (viz text) 1 2 3 4 5

Harrachov

Paseky nad Jizerou

#




Malá Úpa

#

Poniklá

Benecko #


Vrchlabí Horní Jilemnice Branná


Pec pod Sněžkou

Strážné #


Horní Maršov Janské Lázně

Žacléř #

Lánov

Svoboda nad Úpou

#

Dolní Lánov

Rudník

Mladé Buky

Vrchlabí Trutnov

10

0

10 km

N

(Pramen: vlastní návrh)

79

6.1.5 Dílčí závěr Pokud bychom chtěli shrnout výše sledované charakteristiky lokální populace s ohledem na udržitelnost a kvalitu života, lze říci, že ve většině obcí neexistují závažnější problémy v těchto dvou oblastech. Místní populace má v Krkonoších dobré podmínky k životu, což zvláště platí pro obce situované v horské části Krkonoš v sousedství atraktivních krajinných typů, ve kterých hraje důležitou ekonomickou roli cestovní ruch. Poněkud horší je situace v podhorských obcích s výjimkou měst, kde sledované charakteristiky nevykazují tak pozitivní výsledky. Pouze několik málo obcí je však v takové pozici, že by se nedalo předpokládat v budoucnu zlepšení situace místního obyvatelstva. Jedná se především o obce v jihozápadní části zájmového území v turisticky a ekonomicky ne až tak atraktivních oblastech. Rovněž je třeba konstatovat, že formální ochrana přírody a krajiny nebrání zásadním způsobem místnímu obyvatelstvu v ekonomické činnosti.

6.2 Cestovní ruch Nesmělé počátky cestovního ruchu v Krkonoších spadají na konec 18. století, kdy si místní boudaři začali přivydělávat poskytováním ubytování a prodejem domácích potravin. Později však tyto činnosti postupně zastínily původní zdroje obživy (pastevectví a senaření) a během první poloviny 20. století již v ekonomice horských oblastí dominoval cestovní ruch. V posledních desetiletích 19. století se Krkonoše rovněž staly průkopnickou oblastí zimních sportů ve střední Evropě. Po politických změnách po 2. světové válce se významně změnily majetkové poměry Krkonoš, turistická infrastruktura byla zestátněna a její rozvoj podřízen potřebám rekreace pracujících. S tím souvisela výstavba velkokapacitních ubytovacích zařízení, lanovek, vleků a sjezdových drah. Cestovní ruch tak změnil architektonický ráz horských středisek a v krkonošské krajině zanechal výrazné stopy. Po roce 1989 dochází k dalšímu kvantitativnímu rozvoji cestovního ruchu souvisejícímu s rozvojem soukromého podnikání. Od poloviny 90. let 20. století rovněž dochází ke zlepšování kvality poskytovaných služeb. Věnujme se však postupně nejprve intenzitě cestovního ruchu, stručné charakteristice návštěvníků a jejich aktivit, rekreační infrastruktuře, ekonomickým a environmentálním dopadům cestovního ruchu.

6.2.1 Intenzita cestovního ruchu Intenzitu cestovního ruchu můžeme v Krkonoších hodnotit trojím způsobem, přičemž ani jeden neposkytuje zcela spolehlivé údaje. Pohyb turistů v krajině zachycují různé studie věnované sčítání turistů na významných křižovatkách pro období většinou nepřesahující 10 dní (M. VÍTKOVÁ, O. VÍTEK, M. BRANIŠ, 1999, M. ČIHAŘ, V. TŘEBICKÝ, 2000, J. NOVÁK, 2004), intenzitu cestovního ruchu můžeme také odhadnout ze sčítání dopravy. Důležité ukazatele intenzity cestovního ruchu pak také vycházejí z počtu lůžek v oblasti. Tento poslední ukazatel je přesnější a vztahuje se na celou plochu sledovaného území s přesností do obcí, proto se mu budeme věnovat jako prvnímu. V roce 1959 se ve sledovaném území uvádí ubytovací kapacita 34 000 lůžek (S. CINGROŠ, 1974), která v roce 1973 vzrostla na 41 000, a 5 000 dalších lůžek v soukromých objektech (S. CINGROŠ, 1974, T. LOKVENC, 1978). Dlouhodobá koncepce územní rozvoje oblasti Krkonoš z roku 1973 uváděla směrné ubytovací kapacity pro rok 1980 55 – 60 tis. lůžek, pro rok 2000 pak 90 – 100 tis. lůžek (J. ŠTĚPÁN, 1980). Tyto údaje by však znamenaly extrémní zátěž pro krkonošskou krajinu a tak územní plán z roku 1994 směrné kapacity přehodnotil a stanovil pro pobytovou složku cestovního ruchu 66 400 lůžek a pro pasantní složku 21 000 osob za

80

den (TERPLAN, 1994), což znamenalo oproti 80. létům 20. století výrazné snížení návštěvnosti. Dnes se udává, že českou stranu Krkonoš navštíví ročně 6 – 8 miliónů osob, které mají k dispozici 72 000 lůžek v 1 500 objektech (J. ŠTURSA, 2003). Poměr ubytovaných a neubytovaných se udává 3:1 (KRNAP, 2004). Z těchto čísel však nezjistíme prostorovou strukturu jevu podle obcí. Statistické údaje o počtu lůžek a objektů za obce lze však brát pouze orientačně, neboť nejsou úplné, ať již z důvodu ochrany individuálních dat či nesplnění přihlašovací povinnosti provozovateli těchto zařízení. Registr hromadných ubytovacích zařízení (ČSÚ, 2005) tedy uvádí v Krkonoších 42 850 lůžek v 1 138 objektech. Zpřesněním databáze na základě vlastního šetření pak dojdeme k počtu 1 365 objektů (viz Tab. 8). Pokud spočítáme průměrný počet lůžek na zařízení podle statistického registru a tento index vynásobíme zpřesněným počtem objektů, dojdeme k přesnějšímu číslu téměř 59 100 lůžek. Tento jednoduchý přepočet neaspiruje na přesnost, pouze se snaží poskytnou lepší rámcový přehled o počtu lůžek v pohoří. Dá se tedy předpokládat, že minimálně dalších 20 100 lůžek existuje v soukromých objektech. Často používaným ukazatelem intenzity cestovního ruchu je upravený index turistické funkce (Tab. 7, Obr. 20):

T( f ) =

L *100 , P − Pt

kde L je počet lůžek v hromadných ubytovacích zařízeních - HUZ (nejsou tedy brány v úvahu soukromé objekty), P počet obyvatel a Pt počet obyvatel zaměstnaných v terciární sféře. Index turistické funkce dosahuje nejvyšších hodnot v Malé Úpě, Peci pod Sněžkou, Strážném, Špindlerově Mlýně, Janských Lázních a Vítkovicích (nad 500; přičemž průměrné hodnoty za Českou Republiku jsou okolo 8,0 a za celé zájmové území přes 80,0). V ekonomice těchto obcí hraje terciérní sektor, tedy především cestovní ruch, hlavní roli. Jsou to jednak největší krkonošská rekreační střediska s relativně nízkým počtem stálého obyvatelstva, jednak horské obce v blízkosti atraktivních lokalit, které zároveň mají v rámci Krkonoš nejméně obyvatel. Do dalších kategorií pak patří ostatní velká střediska (Harrachov, Rokytnice nad Jizerou – mají totiž více stálého obyvatelstva než velká střediska jmenovaná výše) a obce, jejichž okolí nedosahuje stupně atraktivity jako tomu bylo v případě předchozí skupiny (Černý Důl, Dolní Dvůr, Benecko, Jestřabí v Krkonoších a Horní Maršov). Nejnižších hodnot dosahuje index turistické funkce v podhůří, a to jak v případě velkých měst tak menších obcích, i když až na největší město v oblasti Trutnov přesahují republikový průměr.

81

Tab. 7: Lůžkové kapacity a index turistické funkce Obec Benecko Černý Důl Dolní Dvůr Dolní Lánov Harrachov Horní Branná Horní Maršov Jablonec nad Jizerou Janské Lázně Jestřabí v Krkonoších Jilemnice Kořenov Lánov Malá Úpa Mladé Buky Paseky nad Jizerou Pec pod Sněžkou Poniklá Rokytnice nad Jizerou Rudník Strážné Svoboda nad Úpou Špindlerův Mlýn Trutnov Víchová nad Jizerou Vítkovice Vrchlabí Vysoké nad Jizerou Žacléř Celkem

Počet obyvatel 1141 759 249 668 1757 1770 1059 1976 917 232 5753 1028 1498 137 2209 256 595 1208 3388 2187 150 2259 1290 31997 935 392 13171 1353 3633 83967

Směrná lůžková kapacita* 2600 2200 1400 1400 5800 800 2400 2300 2500 1100 300 x 700 3200 600 x 9500 800 6500 1100 2700 400 9000 x 500 3300 2500 1500 1300 66400

Aktuální lůžková kapacita 2253 2032 833 151 4529 264 1260 1011 3815 470 1041 3325 833 1829 165 377 7537 302 3247 387 1336 933 7890 799 75 1906 2129 532 580 51842

Směrné/aktuální kapacity 0,9 0,9 0,6 0,1 0,8 0,3 0,5 0,4 1,5 0,4 3,5 x 1,2 0,6 0,3 x 0,8 0,4 0,5 0,4 0,5 2,3 0,9 x 0,2 0,6 0,9 0,4 0,4 0,8

Index turistické funkce 272,1 339,0 423,6 28,2 424,1 18,5 169,1 64,3 736,4 281,4 25,3 405,3 71,4 2612,9 9,3 187,7 2504,1 29,7 128,9 20,0 1607,5 60,1 1175,9 3,5 9,9 711,0 22,1 54,7 19,9 84,2

(Pramen: ÚP VÚC Krkonoše, 1994, Registr hromadných ubytovacích zřízení, ČSÚ, 2005, www.ergis.cz/krkonose, vlastní výpočty)

* podle ÚP VÚC Krkonoše (TERPLAN, 1994)

82

Obr. 20: Počet lůžek v HUZ a index turistické funkce 7890 Kořenov 75

index turistické funkce 0 - 24 25 - 49 50 - 99 100 - 249 250 - 499 500 - 2700



#



počet lůžek

Malá Úpa

#

Pec pod Sněžkou

#

#

Strážné

#


#

Benecko


Horní Maršov

Žacléř

#


#

#

Horní Branná

Svoboda nad Úpou

#

Lánov

Jilemnice

Vrchlabí

Mladé Buky



10

0

10 km

N

(Pramen: Registr hromadných ubytovacích zřízení, ČSÚ, 2005, www.ergis.cz/krkonose, vlastní výpočty)

Intenzita cestovního ruchu mimo oblasti rekreačních středisek se dá stanovit pouze obtížně, přičemž zdrojem jsou monitoringy návštěvnosti, které jsou většinou prováděny na základě různých metodik a pouze na několika málo nejfrekventovanějších lokalitách v nejatraktivnějších partiích pohoří. Lokaci bezprostředně dostupných turistických atraktivit naznačuje mapa v Příloze 2. Plošné údaje pro celé pohoří, které by přesněji stanovily návštěvnost, tedy neexistují8. Nejlépe zpracovanou lokalitou je masiv Sněžky (např. J. NOVÁK, 2004). Tento autor udává v letním období (2000 – 2003) průměrný počet 4 400 návštěvníků na vrcholu Sněžky s maximy přesahujícími 6 200 lidí za den. Až 57 % návštěvníků využívá obě lanovky zpřístupňující masiv Sněžky, je však nutné si uvědomit, že polská končí ve výšce 1350 m n. m. ve vzdálenosti 2,1 km od vrcholu. Právě úsek po západním hřebeni je pěší turistikou nejzatíženější (až 6 500 osob za den). Následuje výstupová trasa po východním hřebeni (až 2 700 osob za den) a teprve poté česká lanovka na vrchol (až 1 300 osob za den), což je velice výmluvný fakt, vzhledem ke sporům o existenci lanové dráhy. I v úseku pod lanovkou bylo zaznamenáno 500 – 1 100 osob za den. Dalším místem, kde se provádí monitoring návštěvnosti, je Luční bouda situovaná uprostřed východokrkonošského náhorního plató (např. M. ČIHAŘ, V. TŘEBICKÝ, 2000). Během desetidenního srpnového období (1999) tito autoři zjistili průměrný počet 900 turistů za den, přičemž nejfrekventovanější směr byl vrchol Sněžky (průměrně 315 osob denně). Zajímavé jsou údaje o 51 cyklistech a 69 automobilech, i když oběma prostředkům 8

Výzkumná zpráva firmy Kolpron (KOLEKTIV, 2004) udává 300 000 návštěvníků za desetidenní intervaly v zimním období, 200 000 v letní sezóně a 150 000 v jarním a podzimním období. Návštěvnost hřebenů odhaduje na 30 000 za 10 dní (maxima až 46 000), středních partií na 35 000 (maxima až 60 000).

83

je vjezd do oblasti zakázán (pro cyklisty bez výjimky). Celkem se za sledované období pohybovalo v oblasti okolo 8 000 návštěvníků. V západních Krkonoších se tradičně provádí průzkumy návštěvnosti na křižovatce turistických cest U čtyř pánů uprostřed západokrkonošského náhorního plató (např. M. VÍTKOVÁ, O. VÍTEK, M. BRANIŠ, 1999 či M. ČIHAŘ, V. TŘEBICKÝ, 2000). Údaje zjištěné posledně jmenovanými autory vykázaly za 10 dní okolo 7 000 návštěvníků, 139 cyklistů a 32 automobilů, opět v oblasti zákazu vjezdu. Prvně citovaná trojice autorů prováděla šetření v srpnu 1997. Celé oblasti evidovali průměrně 726 turistů denně, přičemž maxima dosahovala 840 návštěvníků za den. Nejfrekventovanější úseky byly tvořeny hraniční cestou česko-polského přátelství, spojnicí Labské boudy a pramene Labe a dále přístupové cesto od Zlatého návrší k Labské boudě po hraně Labského dolu a k prameni Labe. Nepřímo vypovídá o intenzitě cestovního ruchu i sčítání dopravy v oblasti, zvláště v úsecích mezi podhorskými městy a horskými rekreačními středisky, kde se nepředpokládá vzhledem k počtu obyvatel středisek vysoká frekvence pohybu místního obyvatelstva a drtivou většinu dopravní zátěže na těchto komunikacích tvoří návštěvníci Krkonoš. Poslední údaje týkající se intenzity automobilové dopravy pocházejí z roku 2000 (Obr. 21). Silniční doprava zaznamenala po roce 1990 výrazný nárůst (30 – 60 % podle úseku, v extrémních případech až 130 %) a v současné době se 75 % návštěvníků Krkonoš využívá individuální dopravy, a to i mezi jednotlivými středisky či podhorskými centry (M. ČIHAŘ, V. TŘEBICKÝ, 2000). V podhůří je velice výrazný tah Trutnov – Vrchlabí – Harrachov (2 000 – 7 000 vozidel za den podle úseku, viz Obr. 21), kde se projevil oproti sčítání dopravy z roku 1995 nárůst, který však nelze spojovat výhradně s intenzitou cestovního ruchu. Pro naše účely je důležitější frekvence mezi podhůřím a horskými středisky, které si od roku 1995 zachovávají stejnou intenzitu. Ve východních Krkonoších jsou významné frekvence mezi Trutnovem a trojicí rekreačních středisek. V Janských Lázních bylo zaznamenáno 1 744, v Peci pod Sněžkou 2 182 a v Malé Úpě 804 vozidel denně. Tyto údaje byly se týkají konečných bodů těchto relací, pokud se však podíváme do úseků mezilehlých, zjistíme v Mladých Bukách 7 680, ve Svobodě nad Úpou 6 390 a v Horním Maršově 3 775 vozidel denně. Ve středních Krkonoších je určující relace Vrchlabí – Špindlerův Mlýn vykazující v roce 2000 3 540 vozidel denně. Západními Krkonošemi jednak prochází výše zmiňovaný tah Trutnov – Harrachov, který mezi Rokytnicí nad Jizerou a Harrachovem při průchodu národním parkem vykazuje 2 131 vozidel denně. Harrachovem ležícím na mezinárodním silničním tahu z Prahy do Polska pak projíždí 3 659, Rokytnicí nad Jizerou 2 389 vozidel denně.

84

Obr. 21: Denní intenzita dopravy (2000)

% [

počet vozidel za 24 hodin

Harrachov


Horní Mísečky

% [

% [

0 - 499 500 - 999 1000 - 1999 2000 - 2999 3000 - 3999 4000 - 4999 5000 - 5999 6000 - 6999 7000 - 8499

% [ % [

% [

Jablonec nad Jizerou

Pomezní boudy

Špindlerův Mlýn

% [

Pec pod Sněžkou

Vysoké nad Jizerou

% [

% [

Poniklá % [ % [ % [

Jilemnice

% [

% [

Černý Důl % [

Lánov

Janské Lázně

Vrchlabí % [

% [

Žacléř

Horní Maršov

% [

Svoboda nad Úpou

Čistá

% [ % [

10

Rudník

sídla ostatní komunikace hranice prostorových jednotek

0

% [

Trutnov

10km

N

(Pramen: http://www.rsd.cz/doprava/scitani_2000/start.htm)

Reálnou intenzitu cestovního ruchu musíme považovat za vyšší než uvádějí data týkající se lůžkových kapacit, monitoringu pasantní turistiky a sčítání dopravy. Vzhledem k nedostatečným údajům vhodných ke stanovení intenzity cestovního ruchu především mimo horská střediska se nabízí využití interakčních modelů, které mohou toto bílé místo zaplnit při vědomí všech omezení pramenících z charakteru modelů do určité míry zkreslujících realitu. Pokud však neproběhne skutečně reprezentativní plošné sčítání návštěvnosti pohoří, které by jistě bylo finančně velice náročné, jsou interakční modely uspokojivým prostředkem simulace návštěvnosti. Aplikace buď gravitačního modelu či metody potenciálu je však mimo rozsah a zaměření této práce, pro kterou postačují údaje prezentované v předchozích odstavcích. Podívejme se nyní ještě krátce na časoprostorové rozložení návštěvnosti a rekreačních aktivit v přírodních prostorových jednotkách. Nejprve několik obecných závěrů. Východní část Krkonoš je preferována tuzemskými návštěvníky, s čímž koresponduje i vyšší zastoupení penzionů v hromadných ubytovacích zařízeních a objektů individuální rekreace. Střední část pak vykazuje nadprůměrnou návštěvnost zahraničních turistů a také vyšší podíl hotelů. Západní část je pak typická vysokým počtem objektů individuální rekreace. Podhůří je v tomto směru zcela indiferentní a nelze provést nějaký rozumný obecný závěr. V zimní období jsou návštěvníci v pohoří koncentrováni na několika místech. Jsou jimi především sjezdové areály. Sjezdové lyžování se odehrává především v částech krajinných typů C, F, G a J sousedících s lyžařskými středisky. Rovněž běžecké lyžování vykazuje jistý stupeň koncentrace, málo jsou využívány například hřebeny Krkonoš a jejich podhůří. Běžecké lyžování se odehrává zejména v typech C, G a F. Co se týče vycházek po okolí středisek, což je také velice častá činnosti zimních návštěvníků, ty se tedy odehrávají především v krajinném typu B. V letním období se pak rozmístění návštěvníků v krajině

85

téměř úplně mění a je rovnoměrnější. K bezkonkurenčně nejnavštěvovanějším oblastem Krkonoš patří krajinný typ A, který soustřeďuje nejznámější turistické atraktivity pohoří. Díky poloze mezi krajinným typem K (největší rekreační střediska) a A, je intenzita pasantního cestovního ruchu velice vysoká i v typu B a C. Naopak existují i krajinné typy letní návštěvností téměř nedotčené (např. E nebo I). Na jaře a na podzim je zachován letní vzorec prostorové distribuce návštěvnosti, ovšem s příslušným snížením intenzity cestovního ruchu. Box 3: Charakteristika návštěvníků Krkonoš Věnujme se nyní alespoň stručně charakteristice návštěvníků Krkonoš, neboť z hlediska návrhu strategie udržitelnosti je vhodné znát základní údaje o hlavní skupině aktérů.9 Okolo 60 % klientely tvoří domácí návštěvníci. Ze zahraničních mají největší podíl Němci, kteří jsou následováni Nizozemci a Poláky. Ostatní národnosti jsou zastoupeny zanedbatelně. Domácí klientela má převahu v letní sezóně, zahraniční turisté převažují během jarního a podzimního období. Tuzemští návštěvníci přijíždějí nejčastěji z Prahy (až 1/3) a z Královéhradeckého kraje (okresy Trutnov a Hradec Králové). Západní část pohoří je pak navštěvována turisty z kraje Libereckého (okresy Semily a Jablonec nad Nisou). Nejčastěji tráví návštěvníci v Krkonoších 1 týden (okolo 40 %), a to především v zimě. Jednodenní návštěvníci tvoří asi 10 - 15 % a jejich podíl narůstá ve vedlejších sezónách (jaro, podzim). Jedná se v drtivé většině o Čechy. Pro více než 40 % tuzemských návštěvníků Krkonoš byla důvodem příjezdu existence národního parku, v případě zahraničních turistů se toto číslo blíží 60 %. Během zimní sezóny a do jisté míry i letní převažuje ubytování v pensionech, v jarním a podzimním období pak v hotelech. V případě Čechů je významné zastoupení rekreace ve vlastních chalupách či podnikových boudách (až 25 %), jinak preferují pensiony. Kempy nejsou Čechy příliš využívány. Němci preferují hotely a dražší pensiony, Nizozemci pak pensiony levnější a kempy, pokud jsou k dispozici, či si rekreační objekty pronajímají dlouhodobě. V Krkonoších jsou v současné době patrné poměrně významné sezónní rozdíly v návštěvnosti pohoří. Nejvíce lidí navštíví Krkonoše podle výzkumné zprávy firmy Kolpron (KOLEKTIV, 2004) v zimní sezóně (téměř 40 %), 25 % návštěvnosti se odehraje v sezóně letní a na jarní a podzimní období připadá shodně necelých 20 % návštěvníků. Tento průzkum je však reprezentativní pouze pro velká rekreační střediska, ve kterých byl prováděn (Pec pod Sněžkou, Špindlerův Mlýn, Rokytnice nad Jizerou a Harrachov). Podle našeho názoru budou pro celé pohoří přesnější údaje uvádějící 60% návštěvnost v zimní sezóně, 30% v letním období a 5% pro jaro a podzim. Co se týče rekreačních aktivit, drtivá většina zimních návštěvníků pohoří se již od poloviny 70. let 20. století věnuje sjezdovému lyžování (75 % - J. STOKLASA, 1983) a zbytek lyžování běžeckému či krátkým vycházkám v okolí středisek. Během ostatních období převažují podle výzkumné zprávy firmy Kolpron (KOLEKTIV, 2004) vycházky do okolí, horským túrám se věnuje 15 – 20 % návštěvníků pohoří. Toto číslo je podle našeho názoru především v letní sezóně vyšší a dosahuje 30 – 40 %. V jarním a podzimním období se dá považovat za věrohodné. V letním období stoupá význam cykloturistiky a ekoturistiky. Zatímco v zimním období je hlavním motivem k návštěvě Krkonoš sportovní využití, které je následováno trávením vánočních svátků, v letní sezóně turisté přijíždějí především za přírodními krásami hor (B.

9

V této části byly využity především vlastní poznatky z terénního šetření při práci na Programu rozvoje cestovního ruchu Libereckého kraje (KOLEKTIV, 2002) a Program rozvoje cestovního ruchu turistického regionu Krkonoše (KOLEKTIV, 2003). Doplňkově byly použity údaje M. ČIHAŘE, V TŘEBICKÉHO, 2000 a KOLEKTIVU, 2004.

86

WIENIAWSKA, 2004), které jsou s velkým odstupem následovány sportovním vyžitím a odpočinkem.

6.2.2 Rekreační infrastruktura Zabývat se podrobně rekreační infrastrukturou Krkonoš by mohlo být cílem samostatné práce. Proto se zaměříme pouze na vybrané složky rekreační infrastruktury, a to v oblasti dopravy, ubytování a rekreačních aktivit. Dopravní infrastrukturu a její zatížení dostatečně zobrazuje již Obr. 21. Ještě než přejdeme k ubytovacím zařízením, musíme se velice stručně zmínit o hromadné dopravě v Krkonoších. Kromě běžných linkových spojů jsou v provozu od června do září turistické linky uzpůsobené na přepravu jízdních kol. V roce 2005 bylo na 5 trasách, včetně páteřní 118 km dlouhé spojující Harrachov s Pomezními boudami, přepraveno 28 000 turistů a 2 800 jízdních kol, což je oproti roku 2004 nárůst o třetinu (http://www.ergis.cz/krkonose). V zimním období pak spojuje podhorská města s lyžařskými areály síť ski busů, které jsou však na rozdíl od letní dopravy zdarma. Co se týče linkových autobusových spojů, je jejich frekvence uspokojivá, zvláště ve východních a středních Krkonoších mezi Trutnovem, Svobodou nad Úpou a Janskými Lázněmi, respektive Pecí pod Sněžkou, a dále mezi Vrchlabím a Špindlerovým Mlýnem. Stejně kvalitní je spojení Trutnova s Vrchlabím, Žacléřem a Jilemnicí. Poněkud horší spojení mají některé obce západních Krkonoš ležící mimo hlavní tah Trutnov – Harrachov, ale i odlehlé obce zbylé části pohoří (Malá Úpa, Dolní Dvůr, Strážné, Benecko). Železniční spojení lze využít v relacích Trutnov – Svoboda nad Úpou, Trutnov – Vrchlabí, Trutnov – Jilemnice – Poniklá – Jablonec nad Jizerou – Rokytnice nad Jizerou a o víkendech i Trutnov – Žacléř. V západních Krkonoších má železniční stanici i město Harrachov (spojení z Tandvaldu a Liberce), nádraží je však stejně jako v případě Rokytnice nad Jizerou vzdáleno od centra 4 km. Obecně lze říci, že je hromadná doprava v Krkonoších relativně kvalitní, především ve východní a střední části, existuje však prostor pro její zlepšení bez vynaložení větších finančních prostředků. Vraťme se však ubytovacím zařízením. Jak jsme již uvedli výše v celém pohoří existuje 1 365 objektů. Sčítání lidu z roku 1991 uvádí v obcích zasahujících do biosférické rezervace 2 669 objektů individuální rekreace a 2 411 chalup nevyčleněných z bytového fondu. Celkově tedy slouží v Krkonoších rekreačním účelům téměř 6 500 objektů. Pokud bychom však chtěli zjistit jejich zastoupení na celkovém počtu domů v obci, setkáme se s problémy, protože nejsme schopni v této chvíli tento údaj přesně určit.10 Metodicky čistší je podíl součtu objektů individuální rekreace a chalup nevyčleněných z bytového fondu na počtu obydlených domů v obci11. Tato čísla jednak doplňují údaje o intenzitě cestovního ruchu, jednak také vypovídají o ubytovací infrastruktuře mimo oblast hromadných ubytovacích zařízení (Obr. 22). V celém území tvoří takto definované soukromé rekreační objekty téměř 30 % všech domů. Nejvyšší zastoupení dosahují tyto objekty v dobře přístupných obcích s malým počtem obyvatel v horské, tedy atraktivní části Krkonoš (Malá Úpa a Strážné), kdy podíl soukromých rekreačních objektů na celkovém počtu domů přesahuje tři čtvrtiny. Následují obce stejného charakteru s vyšším počtem stálých obyvatel, soukromé rekreační objekty však stále tvoří více než polovinu všech obytných domů (Pec pod Sněžkou, Horní Maršov, Dolní Dvůr, Vítkovice, Jestřabí v Krkonoších a Paseky nad Jizerou. Významných podílů soukromých rekreačních objektů dosahují i obce v podhůří západních Krkonoš, čímž se liší od podhůří středních a východních Krkonoš, 10

Lexikon obcí obsahuje pouze údaj o počtu obydlených domů. Celkový počet domů v obci zahrnuje i ubytovací zařízení bez bytu a neobydlené domy. Rovněž obydlené domy mohou zahrnovat rekreační zařízení, pokud tu existuje obydlený zaměstnanecký byt. 11 Tento součet budeme dále označovat jako „soukromé rekreační objekty.“

87

kde jsou tyto podíly nižší. Nízký podíl soukromých rekreačních objektů rovněž vykazují Janské Lázně a Harrachov, což jednak souvisí s jejich relativně významnou obytnou funkcí a jednak se specifickými charakteristikami domovního fondu, který má městský charakter a tedy je zde nedostatek vhodných objektů, které by mohly být využívány jako pro soukromou rekreaci. Co se týče hromadných ubytovacích zařízení (Tab. 8, Obr. 22), převažují v celém zájmovém území pensiony (41,2 %). Hotely dosahují podílu 13,5 %, turistické ubytovny 7,6 %, ubytování v soukromí 7,2 %. Pouze 1,1 % připadá na kempy a chatové osady, 29,2 % pak na ostatní ubytovací zařízení. Absolutně největší počet hromadných ubytovacích zařízení je v Peci pod Sněžkou, která je následována Špindlerovým Mlýnem, Harrachovem a Rokytnicí nad Jizerou (všechny nad 100 hromadných ubytovacích zařízení). Do další kategorie pak patří Janské Lázně, Malá Úpa, Vítkovice, Benecko, Vrchlabí a Černý Důl (nad 50 HUZ). Pokud se podíváme na zastoupení hromadných ubytovacích zařízení v obcích podle typů, musíme se nejprve vypořádat s problémem malých čísel, který relativní hodnoty zkresluje. Tak například v Mladých Bucích převažují hotely, je však třeba si uvědomit, že dohromady je v obci 5 HUZ. K podobnému zkreslení dochází ještě v případě Víchové nad Jizerou, Dolního Lánova či Poniklé. Ve většině obcí převažují pensiony, jejichž zastoupení se nejčastěji pohybuje mezi 40 – 45 %. Vysoké zastoupení hotelů vykazuje Špindlerův Mlýn, což potvrzuje jeho pozici nejluxusnějšího krkonošského rekreačního střediska, a také Trutnov, což je však způsobeno tím, že jde o největší město v oblasti. Další významné zastoupení hotelů evidujeme v Harrachově (středisko lyžařských sportů) a v Janských Lázních (lázeňství). Naopak v Peci pod Sněžkou je hotelů méně, než by odpovídalo jejímu postavení mezi největšími horskými rekreačními centry v Krkonoších, kam patří celkovým počtem hromadných ubytovacích zařízení. Poměrně vysoké zastoupení hotelů vykazují další dvě města (Vrchlabí a Jablonec nad Jizerou) a Benecko. Zbylé typy HUZ nevykazují výrazné prostorové odlišnosti.

Foto 6: Nové ubytovací zařízení na Lučinách (P. Klapka)

88

Tab. 8: Hromadná ubytovací zařízení (HUZ)

Penzion

Kemp a chatová osada

Turistická ubytovna

Ubytování v soukromí

Ostatní

Hotel

Penzion

Kemp a chatová osada

Turistická ubytovna

Ubytování v soukromí

Ostatní

Benecko Černý Důl Dolní Dvůr Dolní Lánov Harrachov Horní Branná Horní Maršov Jablonec nad Jizerou Janské Lázně Jestřabí v Krkonoších Jilemnice Kořenov Lánov Malá Úpa Mladé Buky Paseky nad Jizerou Pec pod Sněžkou Poniklá Rokytnice nad Jizerou Rudník Strážné Svoboda nad Úpou Špindlerův Mlýn Trutnov Víchová nad Jizerou Vítkovice Vrchlabí Vysoké nad Jizerou Žacléř Celkem

Hotel

Obec

z toho (%)

Počet HUZ

z toho

63 50 25 4 107 7 43 27 63 12 23 102 20 62 5 10 232 8 100 12 47 26 156 14 2 55 55 14 21 1365

11 4 3 0 23 0 2 5 11 0 3 9 2 3 2 2 18 1 7 2 2 1 51 4 1 6 8 2 1 184

28 23 15 2 48 2 19 9 28 5 8 43 9 25 1 4 105 2 33 4 16 11 65 4 1 14 26 6 10 566

0 1 1 0 1 0 0 1 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 2 0 0 2 3 0 1 2 0 0 15

2 6 3 0 5 1 5 1 3 1 2 4 0 5 0 1 13 3 16 1 7 1 12 1 0 3 4 2 2 104

13 6 0 2 10 3 1 3 0 0 7 14 8 0 0 3 5 2 1 0 0 11 0 0 0 1 4 1 3 98

9 10 3 0 20 1 16 8 21 6 3 32 1 29 1 0 91 0 43 3 22 2 26 2 0 30 11 3 5 398

17,5 8,0 12,0 0,0 21,5 0,0 4,7 18,5 17,5 0,0 13,0 8,8 10,0 4,8 40,0 20,0 7,8 12,5 7,0 16,7 4,3 3,8 32,7 28,6 50,0 10,9 14,5 14,3 4,8 13,5

44,4 46,0 60,0 50,0 44,9 28,6 44,2 33,3 44,4 41,7 34,8 42,2 45,0 40,3 20,0 40,0 45,3 25,0 33,0 33,3 34,0 42,3 41,7 28,6 50,0 25,5 47,3 42,9 47,6 41,5

0,0 2,0 4,0 0,0 0,9 0,0 0,0 3,7 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 20,0 0,0 0,0 0,0 0,0 16,7 0,0 0,0 1,3 21,4 0,0 1,8 3,6 0,0 0,0 1,1

3,2 12,0 12,0 0,0 4,7 14,3 11,6 3,7 4,8 8,3 8,7 3,9 0,0 8,1 0,0 10,0 5,6 37,5 16,0 8,3 14,9 3,8 7,7 7,1 0,0 5,5 7,3 14,3 9,5 7,6

20,6 12,0 0,0 50,0 9,3 42,9 2,3 11,1 0,0 0,0 30,4 13,7 40,0 0,0 0,0 30,0 2,2 25,0 1,0 0,0 0,0 42,3 0,0 0,0 0,0 1,8 7,3 7,1 14,3 7,2

14,3 20,0 12,0 0,0 18,7 14,3 37,2 29,6 33,3 50,0 13,0 31,4 5,0 46,8 20,0 0,0 39,2 0,0 43,0 25,0 46,8 7,7 16,7 14,3 0,0 54,5 20,0 21,4 23,8 29,1

(Pramen: Registr hromadných ubytovacích zřízení, ČSÚ, 2005, www.ergis.cz/krkonose, vlastní výpočty)

89

Obr. 22: Hromadná ubytovací zařízení a zastoupení soukromých rekreačních objektů Počet HUZ Kořenov Harrachov Rokytnice nad Jizerou

#

Strážné

2 Dolní Dvůr

Špindlerův Mlýn

Paseky nad Jizerou Jablonec nad Jizerou Vysoké nad Jizerou

Pec pod Sněžkou

#

232 hotel pension turistická ubytovna ostatní

#

Malá Úpa

# # #

Vítkovice

#

#

#

Horní Maršov

# # #


#

#

Žacléř Lánov

#

#

Víchová nad Jizerou #

Jilemnice

#

#

Mladé Buky

#

Horní Branná

Svoboda nad Úpou

# #

Benecko

Vrchlabí

Rudník

Dolní Lánov Zastoupení rekreačních objektů na počtu domů (%) 0 - 14.9 15 - 24.9 25 - 34.9 35 - 49.9 50 - 74.9 75 - 90 10

0

Černý Důl


10 km

N

(Pramen: Statistický lexikon obcí České republiky 1992, Registr hromadných ubytovacích zřízení, ČSÚ, 2005, www.ergis.cz/krkonose, vlastní výpočty)

Z infrastruktury sloužící přímo rekreačním aktivitám jsou nejdůležitější zařízení pro sjezdové lyžování, kterému se v zimním období věnuje 150 – 200 tis. osob za desetidenní periodu (KOLEKTIV, 2004). Tab. 9 poskytuje údaje o vybavenosti lyžařských středisek. Specifickým a pro hory typickým dopravním prostředkem jsou lanové dráhy a lyžařské vleky. V roce 1949 byla uvedena do provozu první a v dnešní době zároveň nejkontroverznější lanovka z Pece pod Sněžkou přes Růžovou horu na Sněžku. Z Janských Lázní na Černou horu sice vedla lanová dráha již od roku 1928, ta však byla snesena a nahrazena v roce 1980 novou v jiné trase. K dalším tradičním krkonošským lanovkám patří také dráha z Velké Úpy na Portášovy boudy, ze Svatého Petra na Pláně, ze Špindlerova Mlýna na Medvědín a z Harrachova na Čertovu horu.

90

Foto 7: Kontroverzní lanová dráha na Sněžku (P. Klapka) Nárůst počtu lanových drah zaznamenáváme až od 90. let 20. století, kdy nahrazovaly méně výkonné vleky. To je případ dráhy z Rokytnice nad Jizerou na Lysou horu, z Rýžoviště na Čertovu horu, ze Špindlerova Mlýna na Hromovku, z Janských Lázní na Zinneckerovy boudy, z Pece pod Sněžkou na Hnědý vrch, z Herlíkovic na Žalý a z Černého dolu na Špičák. Nová lanová dráha byla postavena také na Labské, v Herlíkovicích, ve Vítkovicích a ve Vrchlabí. Jedná se o lanovky moderních parametrů v drtivé většině využívané pouze v zimní sezónně narozdíl od předchozí skupiny, která bývá využívána celoročně. Delší a vysokokapacitní vleky se soustřeďují především v lyžařských střediscích jako je Pec pod Sněžkou, Rokytnice nad Jizerou, Prkenný Důl, Malá Úpa, Benecko, Herlíkovice či Mladé Buky. Soukromé kratší vleky, kterých je téměř 250, jsou pak situovány snad na každé luční enklávě, u každé skupiny bud. Celkem je v pohoří 19 lanových drah. Ve veřejných lyžařských střediscích je v provozu ještě 118 významnějších vleků. Tato čísla staví problematiku tzv. vertikální dopravy v Krkonoších mezi oblasti zasluhující si zvýšenou pozornost.

91

Tab. 9: Kapacity lyžařských areálů Lanové dráhy Středisko

Počet

Kapacita (os./hod.)

Lyžařské vleky Počet

Kapacita (os./hod.)

Benecko 0 0 8 5090 Černý Důl 1 1800 10 10010 Dolní Dvůr 0 0 5 3422 Harrachov 3 4162 1 450 Jablonec nad Jizerou 0 0 2 1704 Janské Lázně 2 2380 12 7850 Malá Úpa 0 0 6 3150 Mladé Buky 0 0 7 4490 Paseky nad Jizerou 0 0 5 x Pec pod Sněžkou 3 1824 10 8280 Poniklá 0 0 1 1200 Rokytnice nad Jizerou 1 2020 21 10760 Špindlerův Mlýn 5 9918 12 9610 Vítkovice 1 2411 0 0 Vrchlabí - Herlíkovice 2 3180 9 5340 Vrchlabí - Kněžický vrch 1 1790 2 1800 Vysoké nad Jizerou 0 0 3 2400 Žacléř - Prkenný Důl 0 0 4 2700 Celkem 19 29485 118 78256 (Pramen: internetové stránky lyžařských středisek, vlastní výpočty) * včetně Velké Úpy ** včetně Horních Míseček, Davidových bud a Labské

Kapacita celkem 5090 11810 3422 4612 1704 10230 3150 4490 x 10104 1200 12780 18000 2411 6320 1800 2400 2700 107741

Délka sjezdových tratí 2,6 7,8 1 7,3 2,9 10 2,5 3,6 4,2 9,5 1,4 17,25 25 2,5 11,3 2 5,4 5,9 122,15

Z předchozí tabulky je patrné, že lanové dráhy a vleky jsou velice výkonným dopravním prostředkem. V celém pohoří jsou teoreticky schopny přepravit téměř 110 000 lidí za hodinu (lanovky se na tomto počtu podílejí více než jednou čtvrtinou), kteří mohou využít více než 122 km sjezdových tratí nejrůznějších obtížností, což při průměrné šířce sjezdovky 30 m dává celkový zábor ploch 3,7 km2, tedy na liniový prvek v krajině relativně velkou plochu. Zimní návštěvníci mají kromě toho k dispozici 465 km běžecký tras, které jsou upravované rolbami či skútry. Co se týče letních aktivit, v Krkonoších existuje přes 800 km značených letních turistických tras a více než 450 km cyklotras (Příloha 3). Podle toho, zda se jedná o venkovní či halové sportovní aktivity, mohou návštěvníci využívat téměř 100 sportovních zařízení nejrůznějšího typu. Nejvíce se jich nachází v největším městě oblasti Trutnově (15), který je následován Jilemnicí a Špindlerovým Mlýnem (shodně 11 zařízení) a dále Vrchlabím a Harrachovem (po 9 zařízeních) a Rokytnicí nad Jizerou (8 sportovních zařízení). Jsou to tedy jednak všechna velká podhorská města a také 3 z 5 největších krkonošských rekreačních středisek. V zimě je pak navíc návštěvníkům k dispozici 44 půjčoven lyžařských potřeb. Věnovat se podrobně ostatním službám navazujícími na cestovní ruch je mimo rozsah a zaměření této práce.

92

6.2.3 Vybrané socio-ekonomické a environmentální vlivy cestovního ruchu Negativní konsekvence vztahu cestovní ruch – lokální populace se projevují v socioekonomické oblasti především v regionech, kde cestovní ruch prakticky tvoří ekonomickou monokulturu (H. BRIASSOULIS, 2002, G. SHAW, A. M. WILLIAMS, 2002). Jedná se především o nestabilitu trhu práce způsobenou sezónním charakterem zaměstnání, které navíc nevyžaduje kvalifikovanou pracovní sílu a je relativně málo placené, komercializaci aktivit, které by spíše měly mít osobní či soukromou povahu, nárůst cen služeb a dopravy, dopravní problémy (zácpy, nedostatek parkovacích míst), možnost spekulativních nákupů a prodejů nemovitostí či legitimizaci záměrů místních elit, které vždy nemusí být v souladu s potřebami většinové populace horských obcí. U místního obyvatelstva rovněž může narůstat míra iritace způsobená cestovním ruchem a s ním spojenými aktivitami, ačkoliv je většinou na cestovním ruchu interesováno. Většina těchto problémů se v Krkonoších začíná projevovat především v největších rekreačních střediscích (Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou, Rokytnice nad Jizerou a Harrachov) a jejich nejbližším okolí. K pozitivním stránkám vztahu cestovního ruchu a lokální populace patří především ekonomické příjmy pro region a jeho obyvatelstvo, tvorba pracovních míst, příliv investic z oblastí mimo zkoumané území a jeho ekonomické oživení, částečně pak zlepšení a údržba infrastruktury či zachování tradičních činností. V Krkonoších dosud převažují pozitivní vlivy cestovního ruchu na ekonomiku a tedy přeneseně i na kvalitu života místního obyvatelstva. My se zaměříme především na vztah cestovního ruchu a zaměstnanosti místní populace. Tohoto tématu jsme se již dotkli v předchozí kapitole, proto se pokusíme analyzovat vztah celkové zaměstnanosti ve sféře cestovního ruchu a zaměstnanosti místní populace v terciéru. Při stanovení zaměstnanosti v cestovním ruchu se setkáváme se dvěma problémy. První z nich je, že tentokrát nelze využít dat ze sčítání lidu, neboť ta se týkají pouze místní populace. Předpokládáme však, že tak mohutné ekonomické odvětví, jakým je v Krkonoších cestovní ruch, není saturováno pracovní silou bydlící v dané obci a mnoho pracovníků v odvětví, především sezónních či vykonávajících méně kvalifikované práce, dojíždí z jiných oblastí. Druhým problémem pak je stanovení tohoto celkového počtu pracovníků. Musíme opět vycházet z poměrně nepřesných údajů z Registru hromadných ubytovacích zařízení (ČSÚ, 2005), který pro Krkonoše udává 5 154 osob „zabezpečujících provoz ubytovacího zařízení“, kam řadíme i majitele zařízení a zaměstnance souvisejících služeb (stravovacích zařízení, v případě lázní i lékařský a zdravotnický personál). Jelikož databáze ubytovacích zařízení byla doplněna, můžeme stejným způsobem jako v případě lůžkových kapacit přepočíst i pracovníky v hromadných ubytovacích zařízeních, čímž se dostaneme k číslu 6 254 osob, které však je třeba brát orientačně. Již samotné toto číslo tvoří necelou třetinu všech místních obyvatel zaměstnaných v zájmovém území v terciéru. Počet pracujících v oblasti cestovního ruchu bude však vyšší, problematické je však najít poměr mezi zaměstnanci hromadných ubytovacích zařízení a celkovým počtem zaměstnanců v oblasti cestovního ruchu. Pokud vyjdeme z údajů za Českou republiku, registr hromadných ubytovacích zařízení uvádí 55 069 zaměstnanců. V. TOUŠEK et al. (2005) stanovují počet pracovníků v cestovním ruchu v České republice na 124,1 tis., nepřímou zaměstnanost v odvětví dokonce odhadují na 611,4 tis. pracovníků. Jednoduchým výpočtem pak dojdeme k indexu 2,25, v případě celkové zaměstnanosti dokonce 11,1. Můžeme tedy říci, že na jednu osobu zabezpečující provoz ubytovacího zařízení připadá dalších 2,25 či dokonce 11,1 osob zaměstnaných v odvětví cestovního ruchu. My se budeme držet prvního z obou indexů. Počet zaměstnanců v cestovním ruchu

93

v zájmovém území tedy překračuje 14 000, což je téměř 67,4 % všech osob zaměstnaných v terciéru. Výhodnější však je provést srovnání počtu místních obyvatel zaměstnaných v terciéru a odhadnutého počtu pracovníků v cestovním ruchu na obecní úrovni (teoretický index saturace pracovních příležitostí v cestovním ruchu místním obyvatelstvem – dále jen teoretický index saturace – Tab. 10 a Obr. 23). Pokud je tento index menší než jedna, což je podmínka, která nás bude zajímat především, znamená to, že podíl počtu obyvatel ekonomicky aktivních v terciérní sféře a bydlících v dané obci je nižší než počet pracovníků v oblasti cestovního ruchu. Poptávka po pracovní síle v cestovním ruchu je tedy uspokojována dojížďkou. Největší počet pracovní síly v obci nebydlící je potřeba v Janských Lázních, Malé Úpě, Peci pod Sněžkou a Špindlerově Mlýně (index dosahuje hodnoty pouze 0,2). Nízkých hodnot dosahují také Černý Důl, Dolní Dvůr a Strážné (0,3). Ve všech případech se jedná o rekreační střediska vyznačující se malým počtem stálých obyvatel a sousedstvím s atraktivní krajinou, kde tvoří cestovní ruch prakticky ekonomickou monokulturu. Převis pracovníků v cestovním ruchu nad obyvatelstvem zaměstnaným v terciéru je také v Harrachově, Pasekách nad Jizerou, Benecku a Vítkovicích. V Jestřabí nad Jizerou je teoretický index saturace roven 1,0, což může znamenat, že všichni obyvatelé ekonomicky aktivní v terciéru působí ve sféře cestovního ruchu. V ostatních obcích převažuje obyvatelstvo pracující v terciéru nad počtem pracovníků v cestovním ruchu – nejvíce ve městech a v obcích, jejichž okolí není pro cestovní ruch příliš atraktivní (Trutnov, Mladé Buky, Víchová nad Jizerou, Jilemnice, Vrchlabí, Horní Branná a Žacléř). V případě, že obec sousedí s atraktivními krajinnými typy a dosahuje hodnot teoretického indexu saturace vyšších než 1, můžeme usuzovat, že místní obyvatelstvo nevyužívá této atraktivity k zlepšení své ekonomické situace (Rokytnice nad Jizerou, Horní Maršov). Tab. 10: Zaměstnanost v cestovním ruchu Obec

Benecko Černý Důl Dolní Dvůr Dolní Lánov Harrachov Horní Branná Horní Maršov Jablonec nad Jizerou Janské Lázně Jestřabí v Krkonoších Jilemnice Kořenov Lánov Malá Úpa Mladé Buky Paseky nad Jizerou Pec pod Sněžkou Poniklá Rokytnice nad Jizerou Rudník

Počet EAO v terciéru* 313 159 52 134 689 347 313 404 399 65 1643 208 330 67 431 55 294 192 869 253

Počet pracovníků v cestovním ruchu 550 563 197 41 1380 71 191 182 1814 65 233 629 203 340 41 101 1741 81 657 126

Teoretický index saturace 0,6 0,3 0,3 3,3 0,5 4,9 1,6 2,2 0,2 1,0 7,1 0,3 1,6 0,2 10,6 0,5 0,2 2,4 1,3 2,0

94

Tab. 10: pokračování Počet Teoretický pracovníků Obec index v cestovním saturace ruchu Strážné 67 194 0,3 Svoboda nad Úpou 707 293 2,4 Špindlerův Mlýn 619 2858 0,2 Trutnov 8877 326 27,3 Víchová nad Jizerou 175 20 8,7 Vítkovice 124 294 0,4 Vrchlabí 3531 622 5,7 Vysoké nad Jizerou 381 114 3,3 Žacléř 723 149 4,8 Celkem 22421 14072 1,6 (Pramen: Statistický lexikon obcí 2005, Registr hromadných ubytovacích zařízení, ČSÚ, 2005, vlastní výpočty) * z trvale bydlících v obci Počet EAO v terciéru*

Obr. 23: Teoretický index saturace Teoretický index saturace 0.0 - 0.29 0.3 - 0.99 1.0 - 2.49 2.5 - 4.99 5.0 - 30

Kořenov


#




Malá Úpa

#

Poniklá


#

Strážné #

Benecko Vrchlabí


Pec pod Sněžkou



Žacléř #

Svoboda nad Úpou

Lánov Dolní Lánov

Rudník

Mladé Buky

Vrchlabí Trutnov

10

0

10 km

N

(Pramen: Statistický lexikon obcí 2005, Registr hromadných ubytovacích zařízení, ČSÚ, 2005, vlastní výpočty)

Vztah cestovního ruchu a přírody a krajiny je v území, jakým jsou Krkonoše, symbiotický ale zároveň ambivalentní (J. VAN DER DUIM, J. CAALDERS, 2002). Krkonoše jsou nejatraktivnějším územím pro horskou rekreaci v České republice, příjmy z cestovního ruchu jsou tedy ovlivňovány stavem krajiny. Cestovní ruch naopak může přinášet i finanční prostředky vynakládané na ochranu přírody, případně setkání návštěvníků s přírodními atraktivitami může zvýšit povědomí o potřebě jejich ochrany. To

95

se však v Krkonoších dosud významněji neprojevuje. Největší pozitivní efekt cestovního ruchu na krajinu Krkonoš lze vidět v postupné regeneraci původního krajinného rázu, což je způsobeno opravami původní architektury či obhospodařováním luk. Negativní vlivy cestovního ruchu na přírodu a krajinu však v současnosti v Krkonoších výrazně převažují nad pozitivními. Cestovní ruch založený na krajině tak paradoxně ničí podstatu, na které vznikl a na které je závislý. K faktorům, které ovlivňují vztah přírody a krajiny a cestovního ruchu, patří především druh provozovaných rekreačních či turistických aktivit, typ návštěvníků účastnících se těchto aktivit, typ krajiny či prostředí, ve kterém se tyto aktivity odehrávají, a konečně stupeň rozvoje turistické infrastruktury.

Foto 8: Péče o krajinný ráz podmíněná cestovním ruchem - Pec pod Sněžkou (P. Klapka) S. WILLIAMS (1998) definuje pět oblastí, kde se mohou negativní vlivy cestovního ruchu objevit:12 1) biodiverzita, 2) fyzické poškození krajiny, 3) znečištění, 4) spotřeba přírodních zdrojů, 5) vizuální poškození krajiny. Věnujme se jednotlivým bodům podrobněji. V oblasti biodiverzity dochází ke snížení druhové i ekosystémové diverzity, které je způsobeno destrukcí vegetačního krytu, destrukcí biotopů, zvýšenou erozí, invazí nepůvodních druhů, což ústí v devastaci rekreačního území. Takto jsou ohroženy především citlivé a turisticky hojně navštěvované bezlesé ekosystémy arkto-alpínské tundry a květnatých horských luk (J. MÁLKOVÁ, 1992, 1993, 1994, J. ŠTURSA, 1998). Synantropní vegetace se šíří podél lemů turistických cest, odkud dále proniká do sousedních ekosystémů, které ochuzuje o vzácné druhy neschopné čelit agresi nových rostlinných druhů. Tento problém je nejvýraznější v tundrových ekosystémech (krajinný typ A) a na lučních enklávách. K zachování biodiverzity rovněž nepřispívá značná fragmentizace krajiny, daná historicky, dodnes však zachovaná, neumožňující komunikaci mezi jednotlivými segmenty ekosystému. Ke snižování 12

Konkrétní relevantní lokality jsou zobrazeny v mapě v Příloze 4.

96

biodiverzity dochází rovněž zanedbáním péče o vzácné sekundární ekosystémy trvajícím od 2. světové války prakticky dodnes, což lze částečně přičíst i „socializaci“ odvětví cestovního ruchu v 50. až 80. letech dvacátého století. Pokud nejsou tyto ekosystémy sečeny či spásány, dochází k sekundární sukcesi a luční enklávy postupně pohlcuje les (příklady lze nalézt na Rýchorách a v oblasti Černé a Světlé hory). V současné době se však situace lepší a je nutno přiznat, že v souvislosti s kvalitativním rozvojem cestovního ruchu a s návratem k soukromému vlastnictví. K fyzickému poškození krajiny dochází zejména odlesněním a otevřením novým porostních stěn, které jsou velice citlivé na větrné proudění. K těmto zásahům do krajiny dochází jednak kvůli obnově poškozených lesních porostů (např. v oblasti Černé, Světlé a Liščí hory ve východních Krkonoších, ve středních pak v Sedmidolí a v západních severně od Harrachova či na Kozelském hřebenu), jednak kvůli výstavbě turistické infrastruktury jako například nových vleků, lanovek či sjezdových drah. Z poslední doby můžeme uvést novou sjezdovku na Černé hoře v rámci areálu v Jánských Lázní. Krajina rovněž bývá narušena sešlapem a rozšiřováním turistických tras. Uvádí se, že v I. zóně biosférické rezervace turisté zničí ročně 2 ha vegetačního krytu (KRNAP, 2004). Ke znečištění dochází především v případě zdrojů povrchových a podzemních vod, půdy, vzduchu a krajiny celkově. Negativní působení cestovního ruchu je v tomto případě velice komplexní, má různou formu (plynné či kapalné zplodiny, pevný odpad, hluk, světlo) a pochází z různých aktivit (doprava – viz Obr. 21), ubytování, rekreace). Ke znečištění vod a půdy dochází především na lučních enklávách, kde mnohdy dosud horské boudy nemají zařízení na čištění odpadu. Tento fakt je o to horší, že se většinou jedná o květnatá luční společenstva, která jsou potom vytlačována nitrofilní vegetací. Tento problém lze považovat v Krkonoších za plošný. Kvalita vzduchu výrazně klesá v zimním období, kdy se k největšímu náporu návštěvníků přijíždějících osobními automobily přidávají časté inverzní situace. Pevným odpadem jsou znečišťovány hlavně frekventované turistické trasy a atraktivní lokality (např. Sněžka, pramen Labe), nacházející se mnohdy v nejcennějších partiích Krkonoš. Rovněž nejbližší okolí velkých středisek tímto problémem trpí. Ke světelnému znečištění dochází až poslední dobou v souvislost s osvětlováním lyžařských svahů. Hluková zátěž pak souvisí s automobilovou dopravou či vlastním pohybem turistů krajinou a váže se tak na frekventované turistické trasy a dopravní komunikace.

Foto 9: Vrchol Sněžky (P. Klapka)

97

Z přírodních zdrojů jsou v Krkonoších negativně ovlivňovány přírodní ekosystémy záborem ploch, především v rekreačních střediscích, kdy vznikají plochy urbanizované. Plochy se nově využívají pro výstavbu turistické infrastruktury (parkoviště, ubytovací kapacity, sportoviště apod.). Problém záboru ploch a jejich přeměny se v horské části Krkonoš nejvíce projevuje ve Špindlerově Mlýně (zde byla dokonce vyhlášena stavební uzávěra) a Peci pod Sněžkou. Zábory plochy v podhůří nemají tak negativní konsekvence. Literatura rovněž uvádí nadměrné čerpání pitné i užitkové vody, což se však v Krkonoších neprojevuje. Změny krajinného rázu jsou v současné době nejviditelnějším problémem způsobeným cestovním ruchem v Krkonoších. Krajinný ráz je narušen jednak nevhodnou výstavbou či přestavbou infrastruktury (komunikační, ubytovací i rekreační), která nerespektuje architekturu a architektonické prvky pro Krkonoše typické, a jednak narušením pohledových linií horizontů buď vykácením lesních porostů či stavbou nových dominant, kterými jsou nejčastěji vysílače mobilních sítí. Ačkoliv se jedná o bodové krajinné prvky, jsou zařízení pro přenos signálu v současné době největší hrozbou pro krajinný ráz, a to především z důvodu umístění, kdy vyžadují vyvýšená místa, často hluboko v horském masivu Krkonoš. Na území KRNAP a jeho ochranného pásma se v současné době nachází 22 stožárů mobilních sítí a plánuje se výstavba dalších devíti (S. KOZLOVSKÁ, 2004). Výška těchto stožárů se pohybuje od 10 do 45 m. Mezi nejnevhodněji lokalizované stožáry můžeme zařadit například Zahrádky nad Pecí pod Sněžkou, stožáry na Medvědíně nad Špindlerovým Mlýnem či stožár na Čertově hoře nad Harrachovem. Z navrhovaných stožárů to jsou především vysílače na Stohu nad Svatým Petrem a na Dlouhém hřebenu nad Dolní Malou Úpou. K výraznému architektonickému „znečištění“ pohoří došlo v období socialismu (hotel Horizont v Peci pod Sněžkou, Labská bouda, hotely Horal a Harmony ve Špindlerově Mlýně či hotel Svornost v Harrachově). Situace se po roce 1990 poněkud změnila, nicméně stále dochází ke stavbám budov sice menších rozměrů, jejich vliv na krajinný ráz nebo ráz zástavby je však stejně nepříznivý jako v případě staveb „socialistických“. Navenek se sice novostavby 90. let minulého a prvních let tohoto století tváří, že dodržují zásady horské architektury, bohužel se však jedná o nepovedenou směsici pseudokrkonošských a alpských prvků, přičemž ty druhé převažují. Příkladem může být Horní náměstí v Rokytnici nad Jizerou či nová výstavba v Peci pod Sněžkou. Dokonce i dnes vznikají stavby mimo rekreační střediska, které nebyly realizovány ani před rokem 1990, například komplex na Horních Mísečkách, který svým umístěním a architekturou zcela zničil dosud téměř neporušený krajinný ráz této oblasti.

98

Foto 10: Architektura narušující krajinný ráz - Pec pod Sněžkou (P. Klapka) Nejviditelnějším problémem je pochopitelně narušení krajinného rázu, mnohem nebezpečnější však je snižování druhové a ekosystémové diverzity a fyzické narušení krajiny. Naopak problematika odpadů a narušení přírodních zdrojů není v současné době neřešitelná, čímž však nepopíráme potřebu věnovat se i těmto záležitostem. Řešení problémů souvisejících s přírodním prostředím Krkonoš je zase záležitost dlouhodobá, náročná na vědecké výzkumy, člověkem ne zcela ovladatelná a s nejistým výsledkem. Zde se negativní dopady cestovního ruchu projevují v plné síle, navíc nejsou obecně dobře pozorovatelné, tudíž jsou o to nebezpečnější.

Foto 11: Kontrast původní a socialistické architektury - Pec pod Sněžkou (P. Klapka) 99

Jednotlivé typy negativních environmentálních ale i socio-ekonomických dopadů cestovního ruchu nepůsobí v krajině samostatně, nýbrž jich je na jedné lokalitě většinou aktivních několik. Takto můžeme definovat základní problémové oblasti pohoří (mapa v Příloze 5). Jedná se především o krajinný typ A (prostorové jednotky Tundra-východ – A24, Tundra-západ – A25), dále vybrané jednotky krajinného typu K (Harrachov – B7, Pec pod Sněžkou – B14, Rokytnice nad Jizerou – B15 a Špindlerův Mlýn – B18). Dalšími problémovými plochami jsou velké lyžařské areály, horské luční enklávy intenzivněji využívané pro potřeby cestovního ruchu, úseky turistických tras, kde dochází ke konfliktům mezi pasantní turistikou a zásobovací dopravou, a údolí Úpy, Malé Úpy, Labe, Jizerky a Milnice. Nesmíme také opomenout pět problémových lokalit v rámci arktoalpínské tundry: Sněžku, Luční boudu, Zlaté návrší, Labskou boudu a Lysou horu. Výše jmenovaných lokalitám je věnována zvláštní pozornost při návrhu strategie udržitelnosti v kapitole 8.3. Box 4: Rozvojové a plánovací dokumenty Přímo se Krkonoš a cestovního ruchu týkají tři dokumenty: Územní plán velkého územního celku Krkonoše – ÚP VÚC Krkonoše (TERPLAN, 1994), Plán péče o Krkonošský národní park a jeho ochranné pásmo (KRNAP, 2004) a Program rozvoje cestovního ruchu turistického regionu Krkonoše (KOLEKTIV, 2003). První dva dokumenty vycházejí ze stejného přístupu, ačkoliv je znát desetileté období, které je od sebe dělí. Oba propagují posílení celoroční využitelnosti zařízení pro cestovní ruch a rozložení rekreační zátěže do krajinně a přírodovědně méně hodnotných území a do podhůří. Tyto dokumenty také uznávají, že návštěvnost a s ní spojené rekreační aktivity by měly být usměrňovány. Zimní rekreační aktivity, tj. sjezdové a běžecké lyžování, by se měly odehrávat mimo I. a II. zónu národního parku. Územní plán však vůbec neřeší problematiku vertikální dopravy v lyžařských střediscích. Rovněž jím dané směrné ubytovací kapacity nejsou v dnešní době dodržovány, což ukazuje poměr současných lůžkových kapacit, do značné míry podhodnocených, a směrných lůžkových kapacit stanovených ÚP VÚC Krkonoše z roku 1994 (Obr. 24). Směrné kapacity jsou zcela určitě překročeny v Jilemnici, Svobodě nad Úpou, Janských Lázních a Lánově, přičemž se s určitou výjimkou Janských Lázní nejedná o navýšení kapacit spojené se zvýšením antropického tlaku na horskou krajinu. Směrné lůžkové kapacity jsou pravděpodobně překročeny i v případě obcí spadajících do intervalu 0,8 – 1,0 (Benecko, Černý Důl, Špindlerův Mlýn, Vrchlabí, Harrachov, Pec pod Sněžkou). Až na Vrchlabí tyto údaje znamenají nepřípustné zvýšení antropického tlaku. V obcích spadajících do intervalu 0,5 – 0,8 současné lůžkové kapacity zhruba odpovídají směrným lůžkovým kapacitám. Jedná se o zbylé obce horské části Krkonoš, které s výjimkou Horního Maršova, Rokytnice nad Jizerou a Strážného nesousedí s atraktivními krajinnými typy. Ubytovací kapacity obcí podhorského lemu pak nedosahují směrných lůžkových kapacit stanovených ÚP VÚC v roce 1994. Lze tedy říci, že územní plán, jehož platnost skončila v roce 2005, je zastaralý a není dodržován, ačkoliv obsahuje některé přírodě a krajině prospěšné pasáže. Naopak plán péče lze považovat za moderní dokument. Program rozvoje cestovního ruchu turistického regionu Krkonoše sice uznává některé negativní vlivy rekreačních aktivit na přírodu a krajinu, nicméně v návrhové části pouze podporuje rozvoj cestovního ruchu, a to i kvantitativní. Nezmiňuje se o rozvoji udržitelných „měkkých“ forem cestovního ruchu. Z tohoto hlediska je nutné tento dokument považovat za nevyhovující.

100

Obr. 24: Poměr směrných a aktuálních lůžkových kapacit Poměr směrných a aktuálních lůžkových kapacit údaj není znám 0.10 - 0.29 0.30 - 0.49 0.50 - 0.79 0.80 - 0.99 1.00 - 3.50

Kořenov


#




Malá Úpa

#

Poniklá


#

Strážné #

Benecko Vrchlabí


Pec pod Sněžkou



Žacléř #

Svoboda nad Úpou

Lánov Dolní Lánov

Rudník

Mladé Buky

Vrchlabí Trutnov

10

0

10 km

N

(Pramen: ÚP VÚC Krkonoše, Registr hromadných ubytovacích zřízení, ČSÚ, 2005, www.ergis.cz/krkonose, vlastní výpočty)

6.2.4 Typologie obcí podle vybraných ukazatelů cestovního ruchu Stejně jako v případě místní populace se i nyní po analýze vybraných charakteristik cestovního ruchu pokusíme o jejich syntézu a interpretaci s ohledem na krajinně ekologické prostorové jednotky. Nejprve začněme syntézou charakteristik vztahujících se k sídelním prostorovým jednotkám (označené B), poté se budeme věnovat i přírodním prostorovým jednotkám. Ze syntézy lze učinit následující typologii oblastí Krkonoš z hlediska cestovního ruchu (viz také Obr. 25): 1) První skupina obcí vykazuje nízké hodnoty teoretického indexu saturace pracovních příležitostí v cestovním ruchu místním obyvatelstvem (0,2 – 0,3), vysokou turistickou funkci, nižší podíl soukromých rekreačních objektů na celkovém počtu domů a vyšší zastoupení hotelů na hromadných ubytovacích zařízeních. Do této skupiny patří Benecko, Harrachov, Janské Lázně a Špindlerův Mlýn. Zároveň se tyto obce nacházejí v těsné blízkosti turisticky nejatraktivnějších a tudíž nejnavštěvovanějších krajinných typů (A, B, C). Cestovní ruch zde tvoří prakticky ekonomickou monokulturu, což potvrzuje i vysoký stupeň intenzity cestovního ruchu. 2) Druhá skupina se velice podobá první (Černý Důl, Dolní Dvůr, Malá Úpa, Pec pod Sněžkou, Strážné a Vítkovice). Liší se pouze vysokým zastoupením soukromých rekreačních objektů na celkovém počtu domů (s jistou výjimkou v případě Černého Dolu) a významným zastoupením pensionů na hromadných ubytovacích zařízeních. V ostatních charakteristikách i v sousedství s atraktivními krajinnými typy se shoduje s předcházející skupinou obcí. 3) Třetí skupina obcí se vyznačuje nízkou turistickou funkcí a nízkým zastoupením soukromých rekreačních objektů na celkovém počtu domů. Počet pracovníků v terciéru

101

vysoko překračuje počet pracovníků v cestovním ruchu. Oblast cestovního ruchu může tedy teoreticky být zcela saturována obyvatelstvem v obci bydlícím. Do této skupiny patří jednak podhorská města (Trutnov, Vrchlabí, Jilemnice, Žacléř) a jednak obce v jejich těsném sousedství, které jsou s nimi ekonomicky významně propojeny (Horní Branná, Dolní Lánov). Kromě měst, které poskytují doplňkové služby a nadstandardní služby návštěvníkům pohoří, nehraje cestovní ruch v těchto obcích příliš velkou roli a pravděpodobně nebude ani v budoucnu. Obce totiž sousedí vesměs s nepříliš atraktivním krajinným typem J. 4) Ve čtvrté skupině (Horní Maršov, Jablonec nad Jizerou, Jestřabí v Krkonoších, Paseky nad Jizerou, Rokytnice nad Jizerou a Svoboda nad Úpou) jsou pak obce vykazující vysoký podíl soukromých rekreačních objektů na celkovém počtu domů (s výjimkou Svobody nad Úpou, jejíž katastr je ve srovnání s ostatními obcemi menší a neobsahuje tedy rozptýlené osídlení, které je mimořádně vhodné pro adaptaci objektů pro rekreační účely). Kromě Pasek nad Jizerou je v těchto obcích relativně vysoký počet hromadných ubytovacích zařízení (ve srovnání s předchozí a následující skupinou obcí). Turistická funkce i teoretický index saturace dosahují středních hodnot. Okolí těchto obcí lze označit z hlediska cestovního ruchu za málo navštěvované, ačkoliv se v sousedství nacházejí i atraktivní krajinné typy A, C, E a G. 5) Poslední skupina obcí (Lánov, Poniklá, Rudník a Víchová nad Jizerou) vykazuje nízkou intenzitu cestovního ruchu, zanedbatelný počet hromadných ubytovacích zařízení a nižší zastoupení soukromých rekreačních objektů na celkovém počtu domů. Teoretický index saturace dosahuje středních hodnot. Obce sousedí s krajinným typem J, který není příliš atraktivní z hlediska cestovního ruchu. Obr. 25: Typologie obcí podle vybraných charakteristik cestovního ruchu Typologie obcí (viz text) 1 2 3 4 5

Harrachov

Paseky nad Jizerou

#




Malá Úpa

#

Poniklá

Benecko #


Vrchlabí Horní Jilemnice Branná


Pec pod Sněžkou

Strážné #



Žacléř #

Lánov

Svoboda nad Úpou

#

Dolní Lánov

Rudník

Mladé Buky

Vrchlabí Trutnov

10

0

10 km

N

(Pramen: vlastní návrh)

102

6.2.5 Dílčí závěr Pokud bychom stejně jako v případě místní populace chtěli shrnout vztah cestovního ruchu k udržitelnosti, můžeme tvrdit, že současné pojetí a působení cestovního ruchu v Krkonoších je hlavní překážkou k dosažení udržitelnosti krajiny, nicméně se významně podílí na relativně vysoké kvalitě života místního obyvatelstva. Oblast cestovního ruchu se tak jeví jako zásadní při zpracování jakékoliv strategie udržitelnost v Krkonoších. V tomto směru však má výrazně rozporuplný charakter, neboť v rámci všech aspektů udržitelnosti nepůsobí ani jednoznačně negativně, ani jednoznačně pozitivně. K hlavním problémům patří vysoká intenzita cestovního ruchu, nepřiměřené parametry turistické a rekreační infrastruktury a pro území národního parku nevhodná filosofie prezentace cestovního ruchu a turistických produktů.

6.3 Ochrana přírody a krajiny Člověk začal pozitivně ovlivňovat krkonošskou krajinu od konce 18., ale především během 19. století. Jednalo se především o protierozní úpravy a péči o lesní porosty. Územní ochrana přírody a krajiny má v Krkonoších svoje počátky již v roce 1904, kdy byla z iniciativy hraběte Harracha vyhlášena přírodní rezervace Strmá stráň v Labském dole. V roce 1923 navrhl profesor pražské botaniky F. Schustler zřízení Národního parku Krkonošského. Ambiciózní plán zahrnující i Jizerské hory se bohužel neuskutečnil. Další rezervace byla vyhlášena v roce 1931 (Kotelská rokle), následovalo 8 dalších v roce 1952 a 4 v roce 1960 (T. LOKVENC, 1978). Krkonošský národní park byl zřízen 17. 5. 1963 vyhláškou vlády č. 41/1963 Sb. Jeho rozloha činila 36 300 ha a v roce 1986 se národnímu parku dostalo ochranného pásma o rozloze 18 430 ha. Protože původní úprava parku byla značně antropocentrická, byl Krkonošský národní park vyhlášen znovu v roce 1991 Nařízením vlády č. 165/1991 Sb., kterým se zřizuje Krkonošský národní park a stanoví podmínky jeho ochrany. Tímto nařízením se změnilo i vymezení národního parku a jeho členění na tři zóny: I. přísná přírodní, II. řízená přírodní a III. okrajová (Tab. 11). První zóna zabírá celý alpínský region a část subalpínského stupně. Druhá zóna se nachází v subalpínském a části montánního stupně. Třetí zóna zabírá převážnou část montánních a submontánních poloh. Ochranné pásmo zahrnuje jednak bezprostřední podhůří Krkonoš a rekreační střediska (částečně formou enkláv) – mapa v Příloze 6. V rámci III. zóny a ochranného pásma jsou vyhlášeny některá maloplošná chráněná území jako přírodní památky. Tab. 11: Vztah národního parku a biosférické rezervace Území Biosférická rezervace Krkonoše/Karkonosze Krkonošský národní park (Zdroj: www.krnap.cz )

Celkem

Jádrová zóna

79 382

10 149

Celkem 54 787

I. zóna 4 432

Rozlohy v ha Nárazníková zóna

II. zóna 4 000

Přechodová zóna

31 772

37 461

III. zóna 27 925

Ochranné pásmo 18 430

Posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořidicích funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národního parku k ekologicky únosné turistice a rekreaci nezhoršující přírodní prostředí. Jako důležité a závazné dokumenty

103

jmenuje nařízení především Plán péče o KRNAP a Územní plán velkého územního celku Krkonoše. Předmětem ochrany v Krkonoších je arkto-alpínská tundra, včetně subarktických rašelinišť chráněných Ramsarskou konvencí, vysokostébelné nivy a svahová prameniště karů a geomorfologické jevy vzniklé činností mrazu a působením ledovců, sekundární květnaté horské lučiny, montánní rašeliniště, zbytky původních horských smrčin a bučin, xerotermní ekosystémy na karbonátových horninách a typický krajinný ráz. Plán péče o Krkonošský národní park a jeho ochranné pásmo (KRNAP, 2004) se skládá z obecné části mající definiční a popisný charakter a ze speciální části, která stanoví strategické a krátkodobé cíle ochrany národního parku. Národní park je tu definován jako „relativně rozlehlá oblast, ve které alespoň jeden nebo několik ekosystémů nejsou pozměněny antropickým působením, kde rostlinné a živočišné druhy, geomorfologická struktura a přírodní lokality mají zvláštní význam vědecký, poznávací a rekreační, nebo která zahrnuje přírodní krajinu velkých estetických hodnot, kde nejvyšší kompetentní orgán země přijal opatření, které urychleně zabrání nebo vyloučí využívání nebo zabírání celé oblasti a posílí efektivně hledisko ekologických, geomorfologických a estetických hodnot, které vedly k jeho založení a kde je povolen vstup návštěvníkům za zvláštních podmínek pro inspirativní, poznávací, kulturní a rekreační účely“ (KRNAP, 2004, s. 1). Hlavní účel plánu péče je usměrňování všech lidských aktivity ovlivňujících přírodu a krajinu KRNAP a jeho ochranného pásma. Hlavními okruhy jsou pak ochrana biologické rozmanitosti a management území s cílem rekonstrukce ekosystémů směrem k přirozenému stavu, soustavný monitoring a koordinovaný výzkum území, ekologická výchova a vzdělávání a udržitelný rozvoj území s ohledem na ochranu přírodního prostředí a život místního obyvatelstva. Z hlediska této práce jsou pro celé území KRNAP důležité především následující cíle: respektování funkční zonace národního parku při řízení územního rozvoje podle zásad udržitelného rozvoje, podřízení hospodářské činnosti v území režimům v jednotlivých zónách a sladění zájmů místního obyvatelstva a poslání národního parku s ohledem na prvořadost ochrany přírody a krajiny. Z dlouhodobých strategických zásad pro I. zónu národního parku je třeba zmínit nepovolování nových staveb a veškerých pozemních komunikací, u stávajících objektů pak zákaz zvyšování ubytovacích kapacit a omezení pohybu návštěvníků na síť turistických cest. Totéž prakticky platí i pro II. zónu. V případě III. zóny stojí pak za zmínku zachování lučních enkláv zajišťujících zejména mimoprodukční funkce travních porostů, přičemž tohoto cíle má být dosaženo kombinací tradičního hospodaření spojeného s chovem dobytka, lokálního využití produktů a poskytování služeb turistickému ruchu (agro- či ekoturistika). Pro ochranné pásmo národního parku se pak jeví jaké nejdůležitější cíl rozvíjení obslužné a rekreační funkce tohoto území a z toho vyplývající zmírnění tlaku na rekreační využívání národního parku, zejména I a II. zóny. Krátkodobé cíle plánu péče jsou pak členěny podle jednotlivých aktivit, z nichž je pro potřeby této práce nejdůležitější pasáž týkající se turistiky, sportu a rekreace. Při rozvoji těchto aktivit je třeba mít na zřeteli celkovou únosnost krajiny, usměrňovat návštěvnost, vybavenost středisek a služby, směřovat k celoročnímu využívání rekreačních kapacit, zvýšit kvalitu poskytovaných služeb, revidovat územně plánovací dokumentaci a zajistit její dodržování při provádění všech investičních akcí. Stále platný Územní plán velkého územního celku Krkonoše byl schválen Usnesením vlády č. 630/1994 a jeho závazná část byla vyhlášena Nařízením vlády č. 232/1994. Podle územního plánu mají v Krkonoších prioritu funkce ekologická a vodohospodářská, přičemž ostatní aktivity se jim musí podřídit a nesmějí je narušovat. Sídlení struktura Krkonoš je považována za stabilizovanou, výstavba nových objektů ve volné krajině by se

104

měla uskutečňovat mimo území národního parku a jeho ochranného pásma, zároveň musí dodržovat krajinný ráz dané oblasti. V listopadu roku 1992 byla v rámci programu MAB organizace UNESCO vyhlášena bilaterální biosférická rezervace Krkonoše/Karkonosze, která zahrnuje KRNAP s ochranným pásmem a Karkonoski park narodowy (KPN) – Tab. 11, Tab. 12. V rámci biosférické rezervace byly vymezeny tři zóny podle ekologické hodnoty území: jádrová nejcennější (I. a II. zóna KRNAP, přísně chráněné oblasti KPN), nárazníková (III. zóna KRNAP, částečně chráněné oblasti KPN) a přechodová (ochranné pásmo KRNAP a KPN). Účelem biosférické rezervace je ochrana přírodních a přírodě blízkých ekosystémů, zachování biodiverzity, vědecký výzkum a udržitelný rozvoj regionu. Tab. 12: Rozloha a zonace biosférické rezervace Celková rozloha biosférické rezervace Zóna

Z toho: Česká část

Polská část

ha

%

ha

%

ha

%

10 149 31 772 37 461

13 40 47

8 432 27 925 18 430

83 88 49

1 717 3 847 19 031

17 12 51

Celkem 79 382 (Zdroj: www.krnap.cz)

100

54 787

69

24 595

31

Jádrová Nárazníková Přechodová

První zóna biosférické rezervace, jádrová, se skládá z I. a II. zóny národního parku. V I. zóně národního parku, přísné přírodní, je hlavní lidskou aktivitou uchování či obnova samořídících funkcí ekosystémů a omezení lidských zásahů do přírodního prostředí k udržení tohoto stavu. II. zóna národního parku, řízená přírodní, má za úkol udržet přírodní rovnováhu, co nejširší druhovou rozmanitost a postupné přiblížení ekosystémů přirozeným společenstvům. V jádrové zóně biosférické rezervace jsou až na výjimky zakázány rekreační aktivity, nepovoluje se nová výstavba, je zakázán vstup mimo značené cesty a změna současné skladby ploch. Druhá zóna biosférické rezervace, nárazníková, je tvořena III. zónou národního parku, okrajovou, která má za úkol udržet a přiměřeně podporovat trvalé bydlení, služby, zemědělství, lesní hospodářství, turistiku a rekreaci. Třetí zóna biosférické rezervace, přechodová, se pak shoduje s ochranným pásmem národního parku. Jeho cílem je zabezpečení území národního parku a jeho krajinářských a přírodních hodnot před rušivými vlivy okolí. Veškerá činnost by měla být podřízena ochraně jádrové zóny biosférické rezervace. Přísný režim podobný I. a II. zóně národního parku panuje rovněž v maloplošných chráněných územích. V zájmovém území se vyskytují pouze přírodní památky (Tab. 13).

105

Tab. 13: Přírodní památky Rozloha (ha) 1,05

Rok vyhlášení 1985 v přípravě v přípravě

0,01

1980

0,29

1977

Labská soutěska

2,8

1977

Lom Strážné

4,22

1998

Nístějka Peklo

2,68

1996 v přípravě

Slunečná stráň

14,91

1995

Název Anenské údolí Bartlův les Bíner Herlíkovické štoly Klínový potok

Předmět ochrany Populace šafránu bělokvětého Smíšený les Svahové slatiniště na vápencích se vzácnou flórou a faunou Opuštěné štoly – zimoviště netopýrů

Úsek horského potoka s obřími hrnci a skalnatými prahy Soutěska peřejnatého toku Labe s četnými obřími hrnci Jeskyně v krystalických vápencích, v lomu výskyt obojživelníků a plazů Stanoviště lopuštníku skloněného Bučina Slatinné a rašelinné louky, mozaika ohrožených společenstev, záchranné pěstování orchidejí

(Zdroj: AOPK)

Soustava Natura 2000 představuje další typ územní ochrany přírody a krajiny v Krkonoších. Vyplývá ze dvou evropských směrnic: Směrnice o ptácích (79/409/EHS) a Směrnice o stanovištích (92/43/EHS). Cílem Natury 2000 je ochrana biologické rozmanitosti prostřednictvím zachování nejhodnotnějších přírodních lokalit na území EU, ochrana nejohroženějších druhů rostlin, živočichů a přírodních stanovišť v rámci EU, zachování či zlepšení celkového stavu přírodních stanovišť a druhů rostlin a živočichů na území České republiky, sladění zájmů ochrany přírody s šetrným hospodařením v příslušných lokalitách a začlenění cenných přírodních lokalit v České republice do celoevropského přírodního dědictví. Krkonoše jsou chráněny jako ptačí oblast (v rozloze celého území národního parku a částí jeho ochranného pásma) i jako evropsky významná lokalita (v rozloze území celé biosférické rezervace). Z legislativy týkající se národního parku (Zákon č. 114/1992 Sb. a Nařízení vlády č. 165/1991 Sb.) se zaměření práce dotýkají následující body: 1) na celém území národních parků je zakázáno: a) hospodařit na pozemcích způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména prostředky a činnosti, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů anebo nevratně poškozovat půdní povrch, b) zneškodňovat odpady, které mají původ mimo území národního parku a zneškodňovat ostatní odpady mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, c) tábořit a rozdělávat ohně mimo místa vyhrazená orgánem ochrany přírody, d) vjíždět a setrvávat s motorovými vozidly a obytnými přívěsy mimo silnice a místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě vjezdu a setrvávání vozidel orgánů státní správy, vozidel potřebných pro lesní a zemědělské hospodaření, obranu státu a ochranu státních hranic, požární ochranu, zdravotní a veterinární službu a vozidel vodohospodářských organizací, e) pořádat a organizovat hromadné sportovní, turistické a jiné veřejné akce a provozovat vodní sporty mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody,

106

f)

provozovat horolezectví a létání na padácích a závěsných kluzácích a jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody, g) sbírat rostliny kromě lesních plodů či odchytávat živočichy, není-li stanoveno jinak v tomto zákoně, bližších ochranných podmínkách či návštěvním řádu národního parku, h) stavět nové dálnice, silnice, železnice, průmyslové stavby, sídelní útvary, plavební kanály, elektrická vedení velmi vysokého napětí a dálkové produktovody, i) provádět chemický posyp cest, j) pořádat vyhlídkové lety motorovými vzdušnými dopravními prostředky, k) měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany národního parku. 2) jen se souhlasem orgánu státní ochrany přírody lze na území národního parku: a) provádět změny ve využití území včetně změn současné skladby a ploch kultur pozemků, b) provádět stavbu silnic, místních komunikací, lesních cest a svážnic, c) zřizovat lyžařské vleky a vytyčovat zimní běžecké tratě, d) vyznačovat turistické cesty a místa pro parkování, e) ukládat odpady, které mají původ na území národního parku, f) provozovat horskou cyklistiku. Krkonoše jsou rovněž chráněny jako oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV), které jsou definovány jako oblasti, v nichž vlivem specifických podmínek dochází k tvorbě vyšších specifických odtoků, a kde se významně uplatňuje faktor akumulace a regulace odtoku vod. Ochranný režim je zaměřen na ochranu hydrologického cyklu a na preventivní ochranu jakosti vod. Dalším typem ochrany jsou hygienická pásma ochrany vod. Rekreační aktivity jsou zakázány v pásmech 1. a 2/A hygienické ochrany vod. Ve sledovaném území patří do těchto pásem oblast Rýchor a část východokrkonošské jádrové zóny biosférické rezervace. Kromě zvláštní ochrany krajiny existuje i ochrana obecná (Zákon č. 114/1992 Sb.). Obecnou ochranu požívají územní systémy ekologické stability, významné krajinné prvky, tj. ekologicky či geomorfologicky hodnotné části krajiny (zejména lesy, rašeliniště, vodní toky, jezera, údolní nivy, meze, trvalé travní porosty, naleziště nerostů apod.). Chráněni jsou rovněž volně žijící živočichové, planě rostoucí rostliny a dřeviny. Pokud má krajina zachovalý ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněna před činností snižující její estetickou a přírodní hodnotu. Pokud se podíváme na konkrétní krajinné typy, krajinně ekologické jednotky či jejich části, zjistíme, že v jádrové zóně biosférické rezervace se nachází krajinných typ A (Obr. 26). Předmětem ochrany tu je ekosystém arkto-alpínské tundry. Do jádrové zóny rovněž zasahují významné oblasti krajinného typu B, které sousedí s typem A. V jádrové zóně se také rozkládá téměř 50 % krajinného typu D, který je tvořen pouze jednou jednotkou – Slezský hřbet západ (A22). Menšími částmi zasahuje do jádrové zóny i krajinný typ C. Z krajinného typu E má zastoupení jádrové zóny pouze jednotka Rýchory (A17). Malá plocha jádrové zóny se rovněž nachází v typu H, konkrétně v sídelní jednotce Albeřice, Lysečiny (B1). Jakoukoliv zvláštní ochranu naopak postrádají rozhodující části některých jednotek krajinného typu L (Jablonec nad Nisou – B9, Jilemnice – B11 ,Trutnov – B19, Vrchlabí – B20, Vysoké nad Jizerou – B21, Žacléř – B22), typu I (Trutnovská vrchovina – A23) a typu M (Jizera-dolní tok – A5). V přechodové zóně biosférické rezervace leží velká rekreační střediska (krajinný typ K) i některá střediska či sídla menší (krajinný typ H) jako Babí (B2), Benecko (B3), Černý

107

Důl (B4), Dolní Dvůr B(5) a Horní Maršov (B12). Zároveň sem patří jednotky krajinného typu J a menší části krajinných typů M (Jizera-horní tok – A6, Jizerka – A7) a G (Čertova hora – A3). V okolí Harrachova, Špindlerova Mlýna zasahuje přechodová zóna biosférické rezervace i do jiných krajinných typů. Zbylé krajinné typy a prostorové jednotky, ať již přírodní či sídelní, se nacházejí z velké části v nárazníkové zóně biosférické rezervace. V rámci ochrany přírody a krajiny rovněž můžeme zmínit některé specifické lidské aktivity, které pomáhají obnovit narušené lesní ekosystémy či udržovat sekundární ekosystém horských luk. Obnova lesa se ve větším rozsahu v současné době provádí v krajinných typech C, D a F. Luční enklávy, které jsou předmětem biotechnických opatření podporujících biodiverzitu, se nalézají především v krajinných typech C, E a částečně i B (jednotka Úpské doly – A27), přičemž obecně lze říci, že jsou většinou soustředěny ve východní polovině pohoří. Obr. 26: Zonace biosférické rezervace a prostorové jednotky Zóny biosférické rezervace jádrová zóna nárazníková zóna přechodová zóna

A22 A6

B7 A25

A12

A20

A8

A3

A18

B15 A9

A19

B18

A21

A24

B8

A7

A4

A15

B21

B6 A13

A27 A5

A11

A10 A14 B3

B14 B16

A16 A26

B1

B5

B22 A2

A1 B4 B11

B10

B12

B20 A29

B17

A17 B2 B13

A28

A23

hranice prostorových jednotek

B19

10

0

10 km

N

(Pramen: Správa KRNAP, vlastní návrh)

6.3.1 Dílčí závěr Pokud bychom opět chtěli shrnout stav ochrany přírody z hlediska udržitelnosti, můžeme říci, že formální ochrana přírody a krajiny je v souladu s konceptem udržitelnosti. Zatímco primárním účelem národního parku a soustavy Natura 2000 je uchování a zlepšení přírodního prostředí, biosférická rezervace byla zřízena především za účelem studia vztahů mezi člověkem a biosférou. Oba koncepty se vhodně doplňují, i když jistým způsobem upřednostňují ochranu přírody a krajiny. Problematické je ovšem dodržování zásad ochrany přírody a krajiny daných zákony či jinými dokumenty a poskytování nesčetných výjimek umožňujících široké obcházení platných právních předpisů. Rovněž prostorová struktura uplatňování zásad ochrany přírody a krajiny se zdá v dnešní době být poměrně

108

nekvalitní, neboť byla prakticky zděděna z období před rokem 1990. Podobně nepříznivá situace panuje i v oblasti územního plánování.

109

6 Faktory udržitelnosti

Recommend Documents