Česká asociace loţiskových geologů
50. Forum pro nerudy PRŮVODCE
Geologie Českého ráje a Podkrkonoší
13. – 15.5.2008
Vážení účastníci 50. fóra pro nerudy,
za Českou asociaci loţiskových geologů (ČALG) Vás chceme přivítat na tomto jubilejním (50.) setkání loţiskových geologů. Ačkoliv tomu od začátku konání ještě není 50 let (jen pouhých 31), takţe se nemůţe nazývat „velebným kmetem“, je to zcela jistě významný jev v současné loţiskové geologii. Dovolte nám vyjmenovat tři základní důvody: Zakladatel tohoto setkávání, pan profesor Kuţvart se letos doţívá 80. let! Jeho velkou zásluhou je, ţe v době, kdy byly preferovány především suroviny rudní, dokázal najít prostor pro výraznou prezentaci neopominutelného oboru loţiskové geologie – a to nejen na domácí, ale i světové úrovni. Mnozí loţiskoví geologové jsou buď jeho ţáky, nebo čerpali z jeho publikací. Jeho „vyoranou brázdu“ jsme následovali a jsme za to velmi vděční. Profesní ţivotopis si přečtete na dalších stránkách. Naším vzácným jubilantem je i profesor Vaněček (80 let). Mohlo by se zdát, ţe jako profesionální „rudař“ nemá s tímto setkáním nic společného. Jenţe právě on byl u zrodu obnoveného setkání loţiskových geologů po „hiátu“ v letech 1993 – 2000, které proběhlo na Rejvíze a ve Zlatých Horách (2000). A od té doby se pravidelně a podle svých moţností našich setkání účastní. Od roku 2006 se našich setkání jiţ účastní i polští geologové. Díky jim dostala tato geologická událost další rozměr – další Fórum by se mělo konat v Polsku! Velký zájem o Forum pro nerudy projevili také zástupci Industrial Minerals. Jak vidíme ve své praxi, nová doba přináší nové podněty a moţnosti. Protoţe nám jde o zachování oboru loţiskové geologie, který vţdy v minulosti zásadně pomáhal rozvoji geologických věd, chceme se i my novým trendům otevřít a zkusit organizovat nové „Fórum“, které bude nejen platformou pro sdílení profesních zájmů, ale bude i moţností k otevřené diskusi o společných problémech. Proto také uvaţujeme o přejmenování našeho setkání na „Fórum pro nerostné suroviny“ a o moţnostech jeho dalšího zkvalitnění. Jako ČALG jsme členy „Unie Geologických asociací“, „Těžební Unie“ (http://www.tezebni-unie.cz) a „Těžařské komory“. V těchto profesních sdruţeních se snaţíme obhajovat zájmy loţiskové geologie. Vaše podněty uvítáme na e-mailu
[email protected], případně písemně na adrese ČALG, Kostelní 26, Praha 7. Rada ČALG
2
K osmdesátinám Prof. RNDr. Miloše Kužvarta, CSc.
Dne 21. září letošního roku oslaví své osmdesáté narozeniny profesor Miloš Kuţvart, loţiskový geolog a učitel většiny našich dnes aktivních geologů v oboru loţiskové geologie nerudních surovin Po ukončení střední školy se Miloš Kuţvart upsal studiu geologie na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze. Svůj podíl na tom jistě měly i přednášky a exkurze charizmatického popularizátora kvarterní geologie a paleontologie J. Petrboka. Spolupráce se speleology v Českém krasu a s řadou osobností v Hnutí lesní moudrosti pak vedla k chápání světa nejen z pohledu geologie a nerostných surovin, ale zařadila v jeho myšlení loţiskovou geologii pevně do kontextu ostatních přírodních věd a historického poznání. Po dokončení studia na Alma Mater roku 1952 a obhájení práce o loţiskách mastku v okolí Hnúšti v Gemeru se Miloš Kuţvart stal asistentem na nově vzniklé katedře loţiskové geologie, zaloţené z iniciativy akademika J.Koutka. Jako odborný asistent se tu věnoval studiu moravských a slezských kaolinů. Kandidátskou práci na toto téma obhájil v roce 1962. O čtyři roky později následovala habilitační práce zabývající se fosilním zvětráváním a jeho vlivem na vznik keramických surovin v Českém masívu. Poté jiţ přicházely bohaté pedagogické a odborné aktivity doma i v zahraničí. Miloš se rychle stal vlajkovou lodí katedry v oboru nerudních surovin. Samostatně připravoval a vedl praktika, semináře, přednášky a praktické terénní kursy. Vysoká odborná úroveň výuky, osobní nasazení i důraz na samostatné myšlení a syntetické přístupy způsobily velký zájem studentů o nerudní geologii, včetně poptávky po prakticky zaměřených tématech diplomových prací, coţ neslo své ovoce zpětně v praxi při rozvoji oboru, zejména výzkumu, průzkumu a vyuţívání keramických surovin. Nelze tu nevidět Petrbokův pedagogický odkaz, předávaný štafetou dalším generacím. Postupně se stal Miloš Kuţvart uznávaným odborníkem nejen doma, ale i v zahraničí. To vyústilo ve spolupráci s řadou mezinárodních odborných organizací i s českými institucemi organizujícími práci našich geologů v zahraničí. Pestrá škála jeho aktivit zahrnovala nejen většinu evropských zemí, ale např. Egypt, Ghanu, Guineu, Irák, Japonsko, Mongolsko, Nigérii, Turecko, a představovala nejen pedagogickou činnost, ale i praktické expertízy a posouzení. Přednášel na univerzitách a odborných ústavech v Clausthal-Zellerfeldu, Tokiu, Alma-Atě, Mohuči, Bělehradě, Leicesteru, Ulánbátaru, Varšavě a na řadě mezinárodních sympózií týkajících se keramických surovin a jejich loţisek. Velkým Milošovým geologicko – společenským počinem bylo organizování „Fóra pro nerudy“, tématicky zaměřeného setkání odborníků zabývajících se geologií a technologií 3
nerudních surovin. Setkávala se tu teorie s praxí, jednou do roka oţilo opravdové profesní fórum, kde spolu lidé diskutovali, souhlasili i nesouhlasili – prostě navzájem řešili své konkrétní odborné pracovní problémy. Nemalou roli zde hrála i terénní část Fóra, kde účastníci postupně poznávali naše loţiska nerud, jejich geologii i úpravenský proces přímo v praxi. Toto setkání se daří udrţet při ţivotě dodnes, v současných podmínkách jiţ jako setkání mezinárodní – střídavě v Čechách a na Slovensku. V průběhu času se profesní spektrum Miloše Kuţvarta rozšířilo z klasických silikátových surovin i na tzv. netradiční suroviny, tedy suroviny poskytující v našich podmínkách náhradu za chybějící či docházející klasické surovinové typy. Pro jejich vyuţití (resp. jejich hodnocení jako suroviny a loţiska) bylo opět zapotřebí sepětí loţiskové geologie a technologie, neboť většinou to znamenalo nastavení nových metod úpravy. Vţdyť kdo by si před třiceti lety pomyslel, k čemu všemu bude po úpravě dobrý např. titaničitý kaolin! V roce 1993 byl Miloš Kuţvart za své celoţivotní zásluhy v oboru loţiskové geologie jmenován profesorem. Za dlouhá léta praxe vytvořil profesor Kuţvart více neţ 100 publikací, z toho 30 v angličtině a v řadě dalších jazykových mutací. Nemá cenu zde vyjmenovávat kompletní bibliografii, navíc řada z těchto publikací vás jako dobrý známý provázela jiţ při studiu. Přece jen bych ale rád zmínil jeho pedagogické texty, které se staly podstatou monografií shrnujících znalosti a situaci v nerudní loţiskové geologii v Čechách ve 2. polovině 20. století. Silné černé hřbety obou dílů „Loţisek nerudních surovin ČR“ na nás vyhlíţejí z nejedné soukromé profesní knihovny a dodnes poskytují dobrou orientaci v našich loţiskách nejen studentům, ale i lidem praxe. Nelze nezmínit také knihu „Industrial Minerals: Global Geology“, kterou profesor Kuţvart napsal s americkým geologem Peterem Harbenem a vydal v roce 1997 ve Velké Británii. Profesor Kuţvart byl vţdy duší i tělem pedagog usměrňující své studenty k praktickým potřebám naší geologie. Proto v současné době o to více volá po vyškolení nové generace loţiskových geologů, která by převzala profesní štafetu v provozech a průzkumných organizacích. Volá, a nevolá sám, nicméně se zdá, ţe nikdo neslyší … V posledních letech, kdy se uţ profesor Kuţvart nevěnuje pedagogické činnosti, zúročil své bohaté zkušenosti i jako redaktor Silikátového zpravodaje, člen Rady surovinové politiky při Ministerstvu průmyslu a obchodu a jako tajemník Komise pro ţivotní prostředí při AV ČR. Ostatně široké znalosti světových dějin, náboţenství, kultur a váţné hudby dávaly vţdy (a čím dál víc) jeho pohledům na geologii loţisek světa jiný, čtvrtý a někdy aţ pátý rozměr. Ruku na srdce – řada z nás ví o husitství na Slovensku víc díky historickým exkurzům na přednáškách a kurzech profesora Kuţvarta neţ z četby Aloise Jiráska či ze školního dějepisu. Čas plyne a na nikoho nečeká. A tak bývalí studenti dnes vzpomínají na svého učitele a sami jsou přitom ve věku, v němţ se tehdy jejich učitel nacházel. Těm, kdo si z jeho názorů chtěli něco odnést, měl Miloš Kuţvart vţdycky co nabídnout. Nejen „nerudaři“, ale celá geologická obec proto přeje profesoru Kuţvartovi hodně zdraví, duševní pohody a svěţesti, aby ještě dlouho mohl pozorovat plody své práce – činnost několika generací loţiskových geologů, kteří prošli jeho pracovnou, vnímali jeho myšlenky a studovali jeho knihy. Za všechny tyhle generace mu děkuji a blahopřeji. Milé kolegyně a kolegové, na závěr uţ jen malou radu. Aţ se letos v neděli 21. září vrátíte z víkendu, nalijte si malou skleničku něčeho dobrého, chvilku poseďte, zavzpomínejte a vypijte ji na zdraví svého učitele, kolegy, přítele nebo oponenta. Za to, co pro naši loţiskovou geologii za svůj ţivot vykonal, si to víc neţ zaslouţí. Martin Holý
4
Program 50. Fora pro nerudy
Úterý 13.5. 8:30 sraz účastníků Praha – stanice metra B – Černý most 8:45 odjezd autobusu směr Mladá Boleslav 10:00 – 10:45 Hrubá Skála – skalní město 11:30 – 13:00 Kozákov – muzeum, Votrubcův lom 13:30 – 14:15 oběd v Riegrově chatě na Kozákově (výstup na rozhlednu) 14:45 – 15:45 Záhoří - Proseč (loţisko čediče) 16:30 – 17:30 Trosky – zřícenina hradu 18:00 Příjezd do penzionu Tábor - ubytování 18:30 společná večeře na terase penzionu ( grilování) Středa 14.5. 9:00 9:15 – 10:15 11:15 – 12:15 12:45 – 13:45 14:30 – 15:45 16:30 17:00 18:00 – 19:30 20:00
odjezd autobusu z penzionu Tábor Cidlina - Doubravice (loţisko melafyru) Městské muzeum Nová Paka oběd v restauraci U Červinků Lánov (loţisko dolomitu) příjezd do penzionu večeře Valná hromada ČALG, blok přednášek neformální posezení se studeným občerstvením
Čtvrtek 15.5. 9:00 odjezd autobusu z penzionu Tábor 9:30 – 12:30 Střeleč – loţisko sklářských písků, úpravna 13:00 – 14:30 oběd pivovar Svijany 15:00 Odjezd směr Praha 16:00 příjezd Praha – stanice metra B – Černý most 5
6
Hruboskalsko Jedno z nekrásnějších a nejznámějších pískovcových skalních měst v Čechách leţí asi 6 km JV od Turnova. Vzniklo usazením pískovců na dně druhohorního moře a podobně jako další skalní oblasti Jičínské pahorkatiny je tvořeno mladšími měkčími pískovci. Nejstarší lidské osídlení je doloţeno na masivu Čertova ruka z doby asi 5000 let př. n. l. Na začátku letopočtu bylo na tomtéţ masivu germánské hradiště. Ve středověku vznikaly na skalních blocích opevněné hrady (Hrubá Skála, Valdštejn, Kavčiny). Název pro celou oblast Český ráj vznikl v 70. letech 19. stol. mezi hosty lázní Sedmihorek a původně se vztahoval jen na hruboskalské skalní město. Hruboskalsko je charakteristické osobitými aţ 60 m vysokými skalními věţemi, z nichţ nejvyšší a nejznámější jsou Kapelník, Taktovka, Maják, Dračí zub a Dračí věţ. Vedou na ně horolezecké výstupy, které se staly pro horolezce několika generací pojmem. Mezi další zajímavá místa patří zejména vyhlídky Janova, U Lvíčka, vyhlídka na Kapelu a nejznámější Mariánská s výhledem na Dračí skály s Troskami v pozadí. Hned pod ní se nachází symbolický hřbitov horolezců. Hojně navštěvovaná je hluboká rokle pod zámkem Hrubá Skála, do níţ ústí 65 m dlouhá skalní chodba Myší díra. Kromě Příhrazských skal a Podtroseckých údolí je Hruboskalsko největší přírodní rezervací v rámci CHKO Český ráj.
Kapela
Panorama z Mariánské vyhlídky Okolí Majáku
Horolezecký cintorín
Myší díra Zdroj: http://hruboskalsko.ceskehory.cz
7
Výstup Kouřovou stěnou
Kozákov
Vrch Kozákov s kótou 744 m se jako morfologicky nápadný hřbet táhne sz – jv směrem v oblasti Podkrkonoší mezi Turnovem a Semily. V roce 1985 byl celek o rozloze 163,8 ha vyhlášen Národní přírodní památkou (NPP). Bájemi a pověstmi opředený kopec se objevuje v literatuře uţ od středověku, i kdyţ ne vţdy jsou publikované údaje přesné. Častým a dlouho tradovaným omylem je, ţe odtud pocházejí jaspisy s ametysty, kterými nechal Karel IV. vyzdobit kaple na Karlštejně a v katedrále sv. Víta. Podrobným výzkumem týmu autorů z 80. let minulého století (F. Skřivánek et al 1985) je známo, ţe původní Karlovou lokalitou byl Ciboušov v Krušných horách. Ve staré literatuře jsou i zmínky o kutacích zkouškách a marném dobývání na měď, stříbro, nebo dokonce zlato. Zbytky hornických prací se ještě sporadicky dají nalézt. J. Kratochvíl (1960) se zmiňuje o dvou štolách, patrných u samoty Pustiny, které byly vyuţívány na dobývání geod a jejich minerálních výplní. V Topografické mineralogii (Kratochvíl 1960) je uvedeno na šedesát různých minerálů, které se na vrchu Kozákov dají nalézt, vázané na mandlovcové horniny, dříve označované jako melafýry a čediče. Nejnověji se jejich výzkumem zabýval F. Fediuk (2002), který je označuje jako trachybazalt aţ bazaltický trachyandezit s intersertální strukturou. Celé těleso andezitoidu se skládá z několika dílčích intruzí, které se nesnadno odlišují. V otevřeném Votrubcově lomu v jiţním aţ jjz. svahu Kozákova vyčlenil autor sedm lávových příkrovů. V dřívější literatuře se také řada podkrkonošských odrůd křemene a chalcedonu řadila mezi tzv. polodrahokamy. V současné naší i světové literatuře se uvádí jen jedna kategorie – drahé kameny – a do nich je zahrnuto vše, co se po vybroušení uţívá jako ozdobný či přímo šperkařský kámen. Hlavní minerály, které můţeme nalézat na vrchu Kozákov jsou především odrůdy křemene a chalcedonu. Křemen v obecné mléčné podobě, jeho průzračná variéta křišťál a fialová odrůda amestyt, tvoří obvykle krystaly a drúzy v dutinách matečné horniny s drobnými kuličkami stilpnosideritu nebo krystalky hematitu či romboedry kalcitu na 8
povrchu. Bělavě šedý chalcedon rovněţ vyplňuje mandle a dutiny větší neţ pěst a přechází do narůţovělých a červenavých partií, často na okraji s křídově bílou kůrou kašolongu, někdy se střídá s pásky krystalického křemene a v nevýrazném barevném páskování tvoří odrůdu zvanou achát. Prouţkovaná kresba bývá koncentrická a mírně zvlněná, zbarvení šedomodré, ţlutohnědé aţ do červených odstínů tzv. karneolachátů. Na nepravidelných trhlinách jsou ţilné výplně pestře zbarvených jaspisů s obláčkovou, skvrnitou nebo ţilkovanou kresbou, často prostoupenou chlority a nezřídka přecházející formou jaspachátu do výplní mandlí typicky achátových. Zelený chalcedon s červenými skvrnkami je odrůdou zvanou heliotrop, čistě zelený se nazývá plasma. V dutinách se jako nejmladší výplň často uplatňují zeolity v idiomorfních krystalcích. Můţeme se zde setkat s bílými mnohostěny analcimu, ţlutavými snopečky stilbitu, čtyřčatně srostlými sloupečky harmotomu nebo perleťově lesklými bílými sloupečky Sr-Baheulanditu. Pověstné jsou i čočkovité krystalky chabasitu, nověji byl popsán i apofylit a mordenit. Výstelku mandlí zelené aţ modrozelené barvy tvoří směs minerálů montmorillonitové řady, dříve se označovala jako delessit. V kozákovských čedičích tvoří také olivín hojná hnízda, bývá však často prostoupen sítí trhlin a pro broušení se musí pečlivě vybírat. Patří však spolu s norskými k jediným olivínům šperkové kvality v Evropě. Na samém vrcholu Kozákova, při patě Riegrovy chaty bylo popsáno zajímavé čedičové přírodní sklo – tachylyt. Literatura: Fediuk F. (2002): Spodnoturonské vulkanity Kozákova, Sev. Čechy. – Zpr. geol. výzk. v roce 2001, s. 27-30. Praha Kratochvíl J. (1960): Topografická mineralogie Čech, III (I-K). – ČSAV Praha Skřivánek F., Bauer J. a Rykl D. (1985): Výzkum drahých kamenů z chráněné přírodní památky Ciboušov a ze středověkých inkrustací. – Památky a příroda 10, s. 609627. Praha
Petra Burdová Národní muzeum
9
Kozákov – Riegrova chata s rozhlednou
Z vrcholu Kozákova je překrásný pohled na Krkonoše, Jizerské hory, Luţické hory, České středohoří, Český ráj a Orlické hory. Jedinečný pohled byl rušen tím, ţe turista musel přecházet z místa na místo , aby viděl celou oblast. Tomu chtěli členové okolních odborů Klubu českých turistů zabránit a přišli s myšlenkou postavit na vrcholu Kozákova rozhlednu, která by vyhlídku soustředila. Aby tyčovitý tvar rozhledny nerušil vrchol Kozákova, měla být rozhledna spojena s románskou kaplí věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Náklady na tuto kapli byly velmi vysoké, proto bylo doporučeno postavit mohylovou rozhlednu. Koncem roku 1902 byl zřízen fond vyhlídkové mohyly. Tento záměr znemoţnila první světová válka a po vzniku Československé republiky byly peníze pouţity na účely národní - stavbu škol. V roce 1923 vyšel z odboru KČT Semily návrh, aby na vrcholu památného Kozákova byla postavena turistická chata, jeţ by nesla jméno semilského rodáka dr. Františka Ladislava Riegra. A tak z příspěvkových okolních měst, spořitelen, zaloţen, soukromníků a jednotlivců byla dne 24. června 1928 slavnostně otevřena Riegrova turistická chata na Kozákově. Chata poté po dlouhá léta slouţila turistické veřejnosti. Po likvidaci KČT v roce 1948 přešla do majetku jiných organizací. Aţ počátkem roku 1996 byla udělána výjimka k nákupu své vlastní chaty zpět do majetku KČT. Klub českých turistů Semily musel vynaloţit značné mnoţství finančních prostředků, a zdevastovanou chatu zprovoznil. Od počátku myšlenky postavit rozhlednu uplynulo přes 90 let, neţ se konečně stala skutečností. V roce 1993 se na odbor KČT Semily obrátila armáda s návrhem vybudovat v rámci výstavby šestiboké kovové věţe na Kozákově rozhlednu. I přes různost názorů se odbor KČT v Semilech rozhodl tento návrh podpořit. Byly sdruţeny finanční prostředky ve výši přes půl miliónu korun. Vyhlídkový ochoz byl zpřístupněn 1. prosince 1994. Slavnostní otevření rozhledny se uskutečnilo 22. dubna 1995. Veřejnost má přístup na ochoz pro turisty ve výšce 24 metrů a vedou k němu 124 schody. Celková výška věţe je 40 metrů. Během zimních měsíců však věţ není veřejnosti přístupná, s výjimkou dnů bez sněhu a námrazy. Zdroj: www.kozakov.cz
10
Záhoří – Proseč
Stručná geologická, hydrogeologická a strukturně tektonická charakteristika loţiska Loţisko stavebního kamene Proseč leţí na levém břehu řeky Jizery na katastru obcí Proseč a Záhoří v okrese Semily, Liberecký kraj. Loţisko je otevřeno jámovým stěnovým lomem. Lom je umístěn v těsné blízkosti obce Proseč a jeho dobývací prostor Záhoří-Proseč se nachází mezi DP Smrčí a DP Chuchelna. Jedná se o lom s dlouholetou těţební činností. Těţen je čedičový výlev tzv. slapsko-smrčínské plošiny o průměrné mocnosti cca 25 m. Těţbu v lomu provozuje organizace PROSKAM Proseč s.r.o. na základě smlouvy s vlastníkem dobývacího prostoru, kterým je druţstvo Kozákov se sídlem v Záhoří. Odborný dohled a vedení předepsané dokumentace (stav a pohyb zásob, trhací práce, POPD a další) jsou zajišťovány smluvně pomocí odborných osob a firem. Podrobný geologický průzkum zaměřený na ověření zásob čedičů byl realizován Geoindustrií Praha jiţ v šedesátých letech. Na základě výsledků průzkumných prací byly v zájmovém území otevřeny jiţ zmiňované povrchové lomy Chuchelna, Smrčí (dnes TARMAC CZ a.s. Liberec) a Proseč. Osada Proseč se rozprostírá na sever od dobývacího prostoru. Výraznější střety zájmů mezi obyvateli a provozovatelem lomu zatím zaznamenány nebyly. Postup těţby je plošně omezen stanoveným dobývacím prostorem, z výše uvedeného pohledu je loţisko takřka vytěţeno. Loţisko je roztěţeno na kótu 465,0/442,0 m n. m. V současné době se řeší moţnost zahloubení o cca 10 m, coţ znamená v podstatě přetěţení plata lomu na kótě 442,0 m n.m. Vzhledem k tomu, ţe plato lomu je tvořeno podloţním čedičovým výlevem, jehoţ sloupky mají průměr aţ 50 cm, je nutné investovat do nákupu předdrtiče, který je schopen tuto surovinu podrtit. Současné strojní zařízení s předdrtičem typu V8-N je zastaralé a pro drcení takto mohutných sloupků nevyhovující.
11
Báňsko – technická charakteristika lomu, těžebny Geologická prozkoumanost širšího okolí zájmového území lomu Proseč je poměrně značná. Loţiskové poměry širší lokality byly podrobně zkoumány od roku 1947 s několikaletými přestávkami aţ do dnešních dnů. Čedič je zde těţen prakticky od nepamněti, hlavně pro svoji kvalitu, příznivé dobývací podmínky a vhodnou přirozenou (sloupcovou) odlučnost. Otázka vlivu těţby kamene na vodní zdroje v okolí lomu (zejména pak na prameniště Zlatá voda) má rovněţ dlouholetou tradici a na jejím řešení se podílela řada našich předních hydrogeologů. Území v okolí loţiska Proseč má poměrně velmi sloţitou a pestrou geologickou stavbu. Severní část okolí loţiska je budována pestrou sérií staropaleozoických hornin ţleznobrodského vulkanického komplexu ve svrchní části radčické skupiny (Chaloupský 1983), které jsou na J a JV přikryty horninami podkrkonošské permokarbonské pánve. K pozoruhodnostem těchto vulkanitů patří především přítomnost ultrabazických pecek obsahujících olivín, místy aţ drahokamové kvality (zejména na loţisku Smrčí). Pokryvné útvary na bazanitovém tělese jsou v zájmovém prostoru lomu Proseč poměrně málo mocné, v průměru max. 4 – 6 m. Tvoří je jílovitě rozloţený bazanit, jílovité hlíny, stěrkopískové relikty, balvanité a kamenité sutě. Bazanit představují uţitkovou surovinu loţiska. Jsou to vykrystalizované miocenní bazanitové lávy. Jejich průměrná mocnost v loţisku je 25-35 m. Průměrná šířka lávového pruhu je cca 1000 m a jeho dochovaný tvar sleduje průběh mírně meandrujícího říčního údolí. Na celé ploše lokality jsou rozšířeny dva typy bazanitu s rozdílnou sloupkovitou odlučností. Styk obou facií je poměrně ostrý. Jedná se o minimálně dvoufázový výlev a horní, drobněji sloupcovitá facie, představuje tzv. nepravou kolonádu. Mocné sloupky se ve většině případů počínají směrem k nadloţí postupně rozpadat do tance sloupkovitého bazanitu bez jakýchkoli známek o časovém postupu mezi jejich krystalizací.
Hornina je makroskopicky černé aţ hnědočerné barvy, při povrchu na odlučných plochách s rezavě hnědými povlaky, afanitická. Bazální facie tvoří 1/3 aţ ½ z celkové mocnosti efuze. Hornina je stvořena svislými, místy strmě ukloněnými nepravidelně omezenými sloupci nejrozšířenějšího průměru 50 – 100 cm. Jejich stěny jsou většinou zakřivené, po mechanickém úderu se projevuje výrazná deskovitá odlučnost. Svrchní facie buduje svrchní část čedičového proudu a jeho okrajové partie. Tence sloupkovitý bazanit má často prostorově vějířovité uspořádání s centry především při horním okraji. Na rozdíl od bazální facie se kostkovitě rozpadají. Kostky jsou téměř izometrické a většinou nepravidelně omezeny zakřivenými plochami. Bazanitové těleso loţiska Proseč nebylo výrazně postiţeno tříštivou intenzivní mladosaxonskou tektonikou. Ta se mnohem výrazněji projevuje rozlámáním tělesa a menšími kernými pohyby a kopíruje starší tektonické směry především variské orogeneze zejména na 12
okolních loţiskách Smrčí a Chuchelna. V prostoru loţiska Proseč lze vymapovat ojedinělé poruchy pouze v jiţní části DP. Loţisko čediče Proseč je otevřeno stěnovým jámovým lomem. Těţen je čedičový výlev tzv. slapsko-smrčínské plošiny o průměrné mocnosti cca 25 m. Dnešní dochovaná mocnost čedičů na loţisku je 20 – 40 m, uţitkovou horninou je olivinický čedič, jeţ je zde sloţen ze dvou na sobě leţících proudů. Podloţní proud má mocnost cca 10 m a jeho báze leţí v nadmořské výšce 430-435 m n. m. a pravděpodobně se sniţuje pod mírným úhlem k JZ. Tvoří jej velmi masivní sloupky o průměru aţ 50 cm, vertikálně orientované. Svrchní lávový proud má mocnost maximálně 20 m a nasedá na podloţní proud bez jakékoli tufové vloţky. Tvoří jej drobnější sloupky o průměru 8-15 cm. Sloupky tohoto lávového proudu upadají převáţně k jihovýchodu a jejich rozpukání je velmi nepravidelné. V DP se nachází dva bloky zásob a to blok č. 1 a blok č. 2. S těţbou spodního lávového příkrovu se z důvodu neekonomické zpracovatelnosti nepočítalo a nebyl obsaţen ani ve výpočtu zásob. Dobývací prostor ZÁHOŘÍ-PROSEČ – DP byl stanoven Ministerstvem zemědělství a výţivy č.j. 684/ 71 – III/2783/70-1/3 ze dne 14.9.1971. Stávající těţba je prováděna na základě zpracovaného POPD schváleného OBÚ Trutnov dne 10.1.1996. Těţbou jsou dotčeny oba bloky zásob a to blok č. l o objemu 195 000 t a blok č. 2 o objemu 885 000 t. Předpokládá se vytěţení celkového objemu. Rozdíl kubatury zůstane vázán v závěrných svazích kamenolomu a částečně i v jeho platu. Těţební stěna je těţena v jedné etáţi, která má mocnost 21 m. Počva stěnového lomu je na kótě 442 m n. m., sklon lomových stěn je 80°; Primární rozpojování hornin je prováděno clonovými odstřely se sklípkováním. Pro přetěţení DP v severní části se pouţívají patní vrty. Rubanina je nakládána hydraulickým rypadlem na nákladní automobily a je odváţena do násypky stabilní úpravny drceného kameniva. Skrývka je uloţena v západní, vytěţené části lomu. V kamenolomu je ročně upravováno 60 – 80 tis. t suroviny. Tomáš Mařík
13
Hrad Trosky a okolí
Obecně známou siluetu zříceniny hradu Trosky mnohým není nutné představovat. Věţe zříceniny, dynamicky zaříznuté do panorama CHKO Český ráj, jsou i symbolem této oblasti. Pokud znáte toto místo pouze jako nádhernou kulisu za oknem automobilu, měli byste se zastavit. V okolí Trosek se totiţ skrývají zákoutí, která stojí za to vidět. Jsou zde místa stojící v čase. Proto zde můţete zahlédnout historii kraje a moţná i pochopit, jak lidé a příroda fungovali v minulosti.
Jak uţ bylo řečeno, Trosky nejsou jen zříceninou hradu. V okolních údolích se skrývají údajně nejkrásnější rybníky CHKO Český ráj. Úzká údolí, strmé svahy nebo dokonce skalní stěny, vystupující přímo z vodní hladiny. Přírodní rezervace a památky jsou na malé ploše v těsné blízkosti hradu. Jejich účelem je ochrana ohroţených nebo zvláště chráněných rostlin a ţivočichů a samozřejmě ochrana těchto míst a přírodních biotopů jako taková. Přes všechny tyto ekologické aktivity zůstávají Trosky a přilehlá skalní města a údolí skvělým místem pro načerpání nové energie. Značení cest a cyklostezek je přehledné a nabízí velké mnoţství turisticky atraktivních cílů. Potom uţ je opravdu jen na vás, jak daleko se pustíte. A jeden den bude málo! To pochopíte sami. Trosky, stojící na okraji CHKO Český ráj, jsou ideální startovní pozicí pro objevování pravého Českého ráje.
Zdroj: www.hrad-trosky.cz
14
Tábor Rozhledna na hoře Tábor u Lomnice n.P.
Jak šel čas na hoře Tábor - první rozhledna na snímku z roku 1896, nová rozhledna těsně po dokončení (1911) a po postavení chaty (1913) a ještě nedávno neutěšený stav na snímku H. Holubářové z ledna 2004. Dlouhou tradicí vyhlídkových staveb se můţe pochlubit vrch Tábor u Lomnice nad Popelkou. První rozhlednu postavenou za podpory lomnického okrašlovacího spolku nesl jiţ mezi roky 1888 aţ 1897. Měla podobu jednoduché dřevěné konstrukce dosahující výšky 22 m. Stavitelé se prý nechali inspirovat podobou vyhlídkové věţe císařovny Alţběty stojící nedaleko Vídně. Stavba druhé rozhledny se připravovala mnohem déle a s větší péčí. Hlavním iniciátorem byl jednatel okrašlovacího spolku a řídící učitel Josef Tichánek. Několik let neúnavně organizoval sbírky, při nichţ se do spolkové kasy scházela doslova koruna ke koruně. Výsledek však stál za to. Dne 17. září 1911 byla na Táboře slavnostně otevřena elegantní cihlová rozhledna postavená podle návrhu stavitele Slaby. Právem byla tehdy označována za jednu z nejkrásnějších v Čechách. Z její vyhlídkové plošiny ve výšce 26 m prý bylo moţné přehlédnout čtvrtinu země a napočítat na 50 různých chrámových věţí a 12 rozhleden. Výstavba věţe si vyţádala 22 tisíc korun a dalších 23 tisíc stálo postavení přilehlého hostince, který byl otevřen o dva roky později. Úsilí stavitelů se však vyplatilo, neboť počet návštěvníků ročně přesahoval několik tisíc. Občané Lomnice později uctili památku učitele Tichánka tím, ţe po něm rozhlednu pojmenovali. Při té příleţitosti získala jméno i chata, nazývající se od té doby Hornychova. Obě stavby pak dlouhá desetiletí patřily k hlavním výletním cílům na Lomnicku. Ke zlomu došlo aţ počátkem 90. let. Tehdy byla uskutečněna privatizace, s níţ byly spojovány velké plány na rozšíření chaty. Jenţe práce byly brzy zastaveny a na místě pak dlouho stál rozestavěný objekt a vedle něj chátrající věţ. Změna nastala teprve roku 2004, kdy objekty na Táboře koupili noví majitelé. Okamţitě se pustili do záchrany staveb a podařilo se jim pro to získat i finanční podporu z Evropské unie. V roce 2006 byl otevřen penzión, zbudovaný z původní chaty, a od května 2007 opět funguje i rozhledna. (zdroj: www.penziontabor.cz) 15
16
Cidlina - Doubravice
Loţisko leţí na katastru Cidlina, okres Jičín a částečně také na katastru Chlum pod Táborem okres Semily, Východočeský kraj. Terén je charakterizován výrazným zalesněným hřebenem tvořeným melafyrovým výlevem o směru zhruba východ – západ. Význačné vrcholy tvoří čedičové či melafyrové masivy jako je Bradlec, Tábor a Kozlov. Popisované hřebeny a vrcholy jsou pokryty smíšenými lesy, úbočí tvoří orná půda a louky. Údolí mají většinou severo-jiţní směr a přerušují souvislý kopcovitý hřeben. Dobývat melafyr pro stavební účely, resp. pro zpevnění cest, se v oblasti pokoušelo více drobných podnikatelů, o čemţ svědčí několik menších, opuštěných lomů v jiţním i severním úbočí horského hřebenu. Tyto pokusy nebyly zřejmě příliš úspěšné, neboť jednak jsou lomy nevhodně zaloţeny v mandlovcovité facii melafyrového výlevu, nebo narazily na větší skrývku, či dopravní potíţe. Celá širší oblast loţiska a jeho okolí patří regionálně geologicky k podkrkonošskému permokarbonu, představovaném sedimenty červené jaloviny a vzácně obsahujícím menší ostrůvky krkonošského krystalinika. Sedimentárním komplexem prostupuje řada vyvřelin hlavně malafyrů, často vyvinutých jako mandlovce. Území leţí při jiţním hranici oblasti jizersko-úpského podkrkonošského permokarbonu a je tvořena sedimenty se ţilou melafyru. Melafyry se vyznačují charakteristickou červenavou barvou s obsahem cizorodého hematitu. V okolí Doubravického lomu jsou v suti hojné balvany černošedých intruzivních melafyrů z vrcholu hory Tábor. Těţba je prováděna metodou etáţového resp. patrového těţení na třech (v budoucnu čtyřech) těţebních etáţích.Rozpojování suroviny a její vytěţení z etáţí je prováděno, trhacími pracemi. Po předání bezpečného rozvalu dochází k postupnému rozebírání pomocí lopatového hydraulického rypadla. Rubanina je nakládána nákladními automobily a převáţena na úpravárenské centrum. Zde je rubanina předrcena na čelisťovém drtiči a poté roztříděna pomocí dvou třídičů na poţadované frakce. V rámci tohoto kamenolomu se jedná nejčastěji o frakce 0-16, 16-32, 32-63 a 63 a více. Předrcený a vytříděný finální výrobek je ukládán částečně do násypek a částečně na volné deponie finálních výrobků. 17
Po několika předešlých těţařích lom Cidlina – Doubravice převzala organizace Stavoka Kosice, a.s. v roce 2000. Dle původního Plánu vyuţívání loţiska se mělo vytěţit ročně 120 tis. tun suroviny ročně. Díky špatné kvalitě suroviny a tím nedostatečného odbytu se roční těţba pohybovala pouze kolem 25 tis.t ročně a loţisko nebylo do původně plánovaného termínu 31.12.2007 dotěţeno. Proto byl v roce 2007 vypracován nový plán vyuţití loţiska a byl předloţen na OBÚ v Trutnově ke schválení, ale došlo k přerušení řízení z důvodů vyjádření k vyhlášené NATURA 2000. Další vývoj v kamenolomu bude dán výsledky vyjádření příslušného orgánu ochrany přírody. Jak je výše popsáno, lom není příliš zajímavý svou nekvalitní surovinou. Zajímavý je však především pro hledače minerálů, kteří lom hojně jak navštěvují. Ať jiţ se souhlasem majitelů lomu či bez něj. Má pro ně podobný význam jako nedaleký vrch Kozákov.
Literatura: M. Hauser, (1962): Bradlecká lhota, Surovina:melafyr, Geologický průzkum, n.p. Praha, závod Dubí u Teplic P. Moravčík (2007): PVL pro kamenolom Doubravice, MEASURER, důlní měřič a projektant Ing. Petr Moravčík, Hradec Králové Anna Horáková
18
Městské muzeum Nová Paka
Klenotnice
V malebné podkrkonošské krajině, která připomíná svým reliéfem zkamenělé vlny rozbouřeného moře, leţí v nevelkém údolí mezi rudě zbarvenými políčky město Nová Paka. Všude tam se nalézá mnoţství barevných kamenů (drahokamů) a otisků či zkamenělin prvohorní fauny a flóry, které jako by chtěly splatit dluh obyvatelům tohoto jinak nehostinného kraje v podobě jejich krásy a tajemnosti. První zprávy o sběru a následném zpracování těchto unikátů sahají zhruba do 14. století, do doby Karla IV. Sbírky se postupně rozvíjely či začaly stagnovat, ale to vše záviselo na hospodářském a politickém klimatu daného období. Základ naší nové expozice "Klenotnice drahých kamenů" tvoří školní a soukromé sbírky, které vznikly v polovině 19. století. Nová budova naší "Klenotnice" pak byla otevřena na jaře roku 1996. Celá je členěna do tří tematicky odlišných okruhů. Ve vstupním prostoru nacházíme prodejnu drahých kamenů a šperků z nich vyrobených, dále geologickou mapu části podkrkonošské pánve, která nás uvádí do expozice geologického vývoje. Její levá část je věnována podkrkonošskému permokarbonu, království araukáritů, plavuní, přesliček, medulós a psarónií. Procházíme mezi stojícími araukarity, které sem byly dopraveny z různých míst Novopacka. Největší zkamenělý strom v Čechách jsme mohli vidět před Klenotnicí u Suchardova domu (délka 8,2 m). Přechodem přes lávku se dostáváme do blízkosti melafýrového masivu, který je zčásti tvořen melafýrovými mandlovci, matečnou horninou podkrkonošských drahých kamenů. Mandle achátů či geod, lidově nazývané "pecky" si spolu s dalšími nerosty tohoto období můţeme prohlédnout v následujících vitrínách. Po této sopečné činnosti na konci prvohor se dostáváme ke druhohorní mořské záplavě, kterou nám dokumentují především schránky mlţů. Z tohoto "klidného" geologického období nás vysvobodí nejmladší sopky na prahu dneška, třetihorní sopouchy, kdy se k zemskému povrchu prodral čedič, který sebou přinesl olivín, aragonit, amfibol, a jiné. Celá expozice geologického vývoje je pak zakončena čtvrtohorním dotvářením zemského povrchu, výskytem zlata na Novopacku a náplavami, které nám vedle českého granátu přinášejí i safíry a další nerosty. V prvním patře vstupujeme do vlastní "Klenotnice drahých kamenů", kde si můţeme tyto poklady našeho "Podkrkonoší prohlédnout dle druhů či lokalit a zároveň nám dokumentují, co lze z této suroviny vyrobit. Druhé patro nám pak nabízí atypicky řešený výstavní prostor, kde je moţno shlédnout novou expozici medijních kreseb. Myslíme si, ţe byste si naši "Klenotnici drahých kamenů" neměli nechat ujít, jelikoţ její sbírky jsou doopravdy na evropské úrovni.
Zdroj informací: www.muzeum.cz 19
Restaurace u Červinků
HISTORIE RESTAURACE U ČERVINKŮ Hospůdka otevřela své dveře všem dobrým lidem poprvé v roce 1880. Koncesi tehdy získala Leokádie Kudrnovská- Jeţková. Její otec, velkoobchodník s látkami ve Dvoře Králové nad Labem, prodal tenkrát činţovní dům a získané peníze se staly věnem Leokádie. Tato chytrá horákyně zakoupila v Čisté u Horek se svým manţelem - faktorem - přízemní domek č.5. Mimo restaurace provozovala obchod se smíšeným zboţím, kde prodávala vše - doslova od mouky přes bič aţ po tvrdé límce, atd.. Brzy ovdověla a musela se sama starat o dvě dcery a syna. Syn vystudoval a stal se profesorem na gymnáziu ve Vídni. Dcera Lujza byla poštovní úřednicí a vzala si řídícího učitele. Dcera Anička si vzala obchodníka z Chocně, pana Bohumila Červinku. V době, kdy byli partnery v podnikání babička Jeţková a manţel její dcery Anny, nastal velký rozkvět všech obchodních aktivit (restaurace, obchod, benzinová pumpa, praţení kávy atd.). Také byl v místech domku č.5 postaven velký dvoupatrový dům, takţe přibylo ještě ubytování. Mnoho dívek se u nás vyučilo. V době 2. světové války se vařila sytá polévka neb guláš pro vězně z pochodů z koncentračních táborů, pohazovaly se balíčky podle silnice, poslouchala se Svobodná Evropa spolu se "štamgasty". Nikdo našeho pradědečka z obyvatel Čisté nikdy gestapu neudal. Lidé drţeli pospolu. Po smrti Leokádie vede podnik náš pradědeček Červinka. Byly u nás organizovány vojenské školy, lyţařské školy, ozdravné pobyty dětí a mládeţe. Po válce u nás byly ubytovány zdarma 14 dní matky s dětmi po padlých muţích v revoluci 1945. Manţelé Červinkovi měli syna Borise. Mimo to, ţe studoval obchodní akademii, pomáhal rodičům v obchodě. K realizaci snu rodičů však uţ nedošlo. V roce 1950 převzala obchodní aktivity Jednota a Benzina. Boris šel tedy studovat vysokou školu ekonomickou. Od té doby prošlo restaurací mnoho nájemců. Nejlépe z nájemců, zaměstnanců Jednoty, si vedla rodina Stuchlíkova. Jednota zrušila ubytování i obchod. Její starost o rozvoj domu byl zcela minimální. V roce 1990 nám byl dům včetně restaurace vrácen v ţalostném stavu. S velkou radostí a aktivitou se manţelka ing. Borise Červinky se svými dcerami a jejich rodinami daly do práce. Od roku 1990 jsou v restauraci partnery v podnikání dcera Borise Červinky Daria Červinková - Urbanová a manţel druhé dědovy dcery Lenky Červinkové - Podrazilové, pan Josef Podrazil. A konečně od léta 2003 nabízí i moţnost ubytování v novém pensionu. Tak to je pouze v kostce historie restaurace U Červinků. Zdroj informací: www.ucervinku.cz
20
Ložisko dolomitu Lánov
1. Geologie loţiska Loţisko Lánov je součástí mohutného karbonátového komplexu o celkové délce 2 800 m a šířce aţ 700 m, který se morfologicky a vyhodnocením suroviny člení na tři úseky od západu k východu. Ve středovýchodní části tohoto komplexu, jihovýchodně od Pekelského potoka bylo výpočtem zásob vymezeno loţisko dolomitu Lánov. Loţisko má generelně příkrý sklon k jihu (50-80o). Mírnější hodnoty úklonu jsou při jiţním okraji, při severním okraji je úklon velmi strmý. Uloţení loţiska je podle poslední koncepce monoklinní při detailním provrásnění. Severní a jiţní omezení loţiskového tělesa tvoří fylity různého charakteru. Loţisko tvoří mohutné těleso východo-západního směru, na obou koncích se zuţující a vykliňující. Šířka loţiska je v oblasti lomů 280 m a roste směrem k východnímu okraji dobývacího prostoru na 400 m. Pravá mocnost tedy roste od západu k východu z 250 m asi na 350 m. Loţisková výplň je celkem homogenní a tvořená většinou masivním dolomitem. Krystalický dolomit aţ vápnitý dolomit je jemnozrnná masivní hornina, světle aţ tmavošedá, méně často růţová aţ bílá. Často je pronikána bílými ţilkami sekundárního karbonátu, většinou kalcitu. Nekarbonátová příměs, přítomná většinou jako křemen a sericit, je v čistých partiích přítomná 2-5 %, v nečistých místy aţ kolem 15 %. Zvýšený obsah silikátových minerálů je jednak v okrajových částech loţiska (zvláště na jihu), jednak v blízkosti tektonických poruch. Mladší tektonika se dělí na příčnou (dislokace směru SSV-JJZ aţ SSZ-JJV) a směrnou. Příčná tektonika dělí loţisko na tři tektonické kry, prostor přepočtu je vázán na západní kru. Směrná tektonika se projevuje poruchovými zónami, prochází hlavně východní částí loţiska mimo území přepočtu. Zvláště směrné poruchy jsou doprovázeny zkrasověním dolomitů v jejich okolí a zvýšenou skrývkou. Podzemní zkrasovění je reprezentováno prázdnými kavernami se sekundární výplní. Největší kaverny byly zjištěny vrty ve východní části loţiska, menší kaverny v celém loţisku. Krasové dutiny zasahují do značných hloubek. Jejich rozměry se pohybují většinou v dm aţ m, z velké části mají hlinitou výplň. 21
Z konstrukce geologických řezů se ukazuje, ţe polohy méně čistého dolomitu na sebe většinou navazují podle sousedních vrtů ve směru vrstevní foliace. Jde tedy obvykle o primárně znečištěné polohy, případně o sekundárně znečištěné polohy podél směrných poruchových a tektonicky namáhaných zón, které jsou stejného průběhu s foliací. Toto je moţno vztáhnout i na prokřemenělé polohy a zóny s křemennými ţilami. Partie se zhoršenou kvalitou suroviny jsou převáţně v jiţní, méně ve střední části loţiska. Jejich rozsah je znám z horní části loţiska. Jejich rozmístění ve spodní části nelze z důvodů menšího ověření (mnohem menší hustoty vrtů) prostorově vymezit, ale lze předpokládat, ţe bude dosahovat stejného rozsahu jako ve svrchní části. 2. Petrografická charakteristika suroviny Jde o krystalický dolomit aţ kalcitický (vápnitý) dolomit, který je jemnozrnný aţ velmi jemnozrnný (zrno 0,05 - 0,2 mm), masivní. Barva je většinou šedá v odstínech od světle do tmavošedé, méně světle růţová aţ červená nebo téměř bílá. Bylo zjištěno, ţe intenzivnější červené zbarvení horniny souvisí s uvolněním Fe - pigmentu na poruchových zónách a v jejich blízkosti a je tedy sekundární. Stejně bývají hnědočerveně zbarveny tektonicky drcené brekciovité partie. Hornina je často proniklá jemnými ţilkami sekundárního kalcitu. Kromě dolomitu, který tvoří nepravidelnou mozaiku zrn, obsahuje hornina kolem 10 % kalcitu a v čistých partiích 2 - 5 %, v nečistých místy aţ 15 % nekarbonátové příměsi. Z akcesorií jsou běţné křemen a sericit aţ muskovit v jemných šupinkách aţ lupíncích. Vzácněji je přítomen ţivec, chlorit, hematit a pyrit. Zvýšený obsah silikátových minerálů byl pozorován jednak v okrajové části loţiska na jihu, jednak v blízkosti tektonických poruch. Oxidický ţelezitý pigment je buď vtroušen v karbonátových zrnech nebo se koncentruje na trhlinách v hornině. 3. Jakostní charakteristika suroviny a její pouţití Uţitkovou surovinou je jemně aţ velmi jemně zrnitý masivní dolomit aţ kalcitický dolomit. V rámci celého loţiska je ve vertikálním směru je kolísání obsahu jednotlivých sloţek minimální. Horizontálně se však jiţní polovina loţiska jeví poněkud méně čistá, s mírně vyššími obsahy SiO2 - kolem 3 - 4 %. Naproti tomu v severní části byly zjištěny obsahy SiO2 mezi 1 - 2 %, nejsou však neobvyklé ani desetinové hodnoty. Obsahy CaO u těchto čistých dolomitů se pohybují kolem 30 - 33 % a MgO kolem 18 - 20 %. Čistotě dolomitů odpovídají i nízké obsahy Al2O3 (kolem 0,5 %) a Fe2O3 (kolem 0,3 %). Surovina v jiţní části loţiska má hodnoty CaO 26 - 32 % a MgO 17 - 19 %. Mnoţství Al2O3 stoupá do 1 % a Fe2O3 do 0,5 %. Ostatní zjišťované vedlejší sloţky, jako alkalické oxidy, P2O5, SO3, MnO a TiO2 se vyskytují v surovině obojí kvality jen v nepatrném mnoţství, z hlediska jejího průmyslového vyuţití nepodstatném. Přibliţné průměrné obsahy těchto sloţek jsou v čistším surovinovém typu tyto : TiO2 0,03 %, MnO 0,04 %, Na2O 0,04 %, K2O 0,22 %, P2O5 0,02 % a SO3 0,21 %. Podle Obecných podmínek vyuţitelnosti z roku 1993 a podle normy ČSN 72 1217 „Vápenec, dolomit – jakost“ surovina loţiska odpovídá převáţně III. aţ V. jakostní třídě z celkových VIII jakostních tříd. Větší vyuţití nalézá dolomit při výrobě stavebních hmot (vápno, malty, omítkové směsi, drcené kamenivo, teracové drtě) a v zemědělství pro výrobu hnojiv (mletých mouček) a krmiv. Zdejší surovinu (kvalitnější partie loţiska) lze vyuţít i k náročnějším účelům, v průmyslu sklářském, pro chemii a hutě. Současné využití horniny z ložiska Lánov: Produkt : Procentuální zastoupení z celkového objemu výroby : - plnivo do afaltobetonových směsí 55 % - hořečnatá hnojiva 20 % 22
- kamenivo pro stavební účely - zemědělské účely - keramický průmysl - hutnický průmysl
17 % 5% 2% 1%
4. Geologický průzkum ložiska Lánov Na loţisku proběhly tyto etapy průzkumných prací: - předběţný a podrobný průzkum Vrchlabí – Horní Lánov I. a II. etapa (1955 a 1956) - vyhledávací průzkum Lánov – vápnitý dolomit (1976-1977) - vyhledávací a předběţný průzkum Lánov – vápnitý dolomit (1980) - podrobný průzkum Lánov – vápnitý dolomit (1983) - přepočet zásob Lánov – přepočet (1993). V současné době je na loţisku Lánov vykazováno: - 140 tis. tun tun celkových geologických zásob, z toho: - 78 tis. tun bilančních prozkoumaných volných - 47 tis. tun bilančních vyhledaných volných - 15 tis. tun nebilančních. Jan Krutský
23
24
Ložisko sklářských a slévárenských písků Střeleč
Lokalita leţí na katastru obce Střeleč a Mladějov, v těsné blízkosti obce Hrdoňovice. Geomorfologicky patří do provincie České vysočiny, subprovincie : Česká tabule, oblast: Severočeská tabule, celek : Jičínská pahorkatina, podcelek : Turnovská pahorkatina, okrsek : Vyskeřská pahorkatina. Na severu sousedí loţisko s Chráněnou krajinnou oblastí Český ráj. Území náleţí k povodí Jizery a je odvodňováno řekami Ţehrovkou a Libuňkou. Oblast loţiska a její širší okolí náleţí do druhohorní křídové oblasti Hruboskalské výšiny. Souvrství křídových sedimentů, které zahrnuje marinní uloţeniny svrchního cenomanu, turonu a coniaku, patří k sedimentačnímu prostoru rychlých faciálních změn. Loţisko je vázáno na svrchnokřídové souvrství kvádrových pískovců coniackého souvrství Xe, vystupující v severním svahu hrdoňovického údolí. Pískovce jsou nositelem loţiskové substance sklářských a slévárenských písků. Jejich vhodnost je závislá na barvě, zrnění a tmelu. Tmel pískovců je kaolinický, místně s přísadou volných oxidů a hydroxidů Fe. Diageneze pískovců je nejniţší v severozápadní části loţiska, kde jsou tyto písky prakticky bez tmelu a tudíţ rozpadové a nesoudrţné. Východním směrem se diageneze zvyšuje, aţ pískovce přecházejí v masivní silně zpevněný pískovec. Ve vertikálním směru dochází ke zjemňování ukládaného materiálu do podloţí. V nejvyšší části skrývkového řezu jsou odkryty ţlutavé sprašové hlíny pleistocenního stáří o mocnosti 6 – 8 m. V předpolí lomu byla vrtným průzkumem zjištěna mocnost těchto hlín kolem 12 m. Báze sprašových hlín je zvýrazněná erozní plochou s lokální akumulací tenké ( 0,5 m ) štěrkové plochy. Pod kvartérními hlínami vystupují, v zakleslé tektonické kře v zsz. části lomu, křídové vápnité jílovce o mocnosti max. 3 m. V podloţí jílovců se nachází pískovce loţiskové polohy, které jsou podle barvy a technologických vlastností zařazeny do dvou hlavních geologicko – statigrafických poloh. Svrchní polohu představují ţluté pískovce, zbarvené limonitem a vhodné pro výrobu písků slévárenských. Spodní polohu tvoří bílé pískovce s nízkým obsahem barvících oxidů, vhodné pro výrobu sklářských písků. Obě polohy jsou od sebe odděleny tzv. červenou polohou. Svrchní ţlutá poloha písků slévárenských je tvořena ţlutě aţ rezavě smouhovanými, jemně aţ středně zrnitými pískovci s průměrnou velikostí zrna D50 0,15 aţ 0,25 mm, obsah Fe2O3 běţně nad 0,040 %, místy však i polohy s nízkým obsahem kolem 0,020 %. Mocnost 15 – 35 m. Zuţitkovatelná poloha pro 25
výrobu slévárenských písků tvoří polovinu aţ dvě třetiny mocnosti. Ve svém profilu obsahuje shora, svrchní červenou polohu, tvořenou jemnozrnnými pískovci s jílovitým a ţelezitým tmelem ( hematit, limonit ), který je zbarvuje do červenohněda. Představuje výkliz e její mocnost se pohybuje kolem 1 m. Tvrdou polohu , tvořenou pevnými jemnozrnnými pískovci s průměrnou velikostí zrna D50 0,13 – 0,20 mm. O mocnosti 3 – 13 m. K dalšímu zpracování na slévárenské písky se hodí jen v omezené míře, tak představuje převáţně výkliz, který je nutno odstraňovat za pomocí trhacích prací. Střední červenou polohu podobného charakteru jako poloha svrchní. Je však méně výrazná, méně mocná a vyskytuje se jen místy a představuje výkliz. Mocnost 0,5 – 1,5 m. Pod ní se vyskytují těţitelné slévárenské písky. Hlavní červená poloha, odděluje obě pískovcové polohy. Jedná se o jemnozrnné pískovce s vyšším obsahem goethitu a hematitu. Těţké minerály jsou zastoupeny průměrně v trojnásobném mnoţství neţ u ostatních pískovců. Je hodnocena jako výkliz a odstraňována za pomocí trhacích prací. Její mocnost se pohybuje od 2 – 7 m. Bílá poloha sklářských křemenných písků představuje hlavní souvrství sklářské suroviny na loţisku Střeleč. Vyskytuje se v nadm. v. od 290 m n.m. aţ ke kótě 200 m n.m. Ve svrchní části se vyskytuje nad hladinou nesníţené podzemní vody ( v lomu a jeho okolí je vlivem čerpání sníţena ). Je tvořena jemnozrnnými aţ středně zrnitými písky s průměrnou velikostí zrna kolem 0,25 mm, bílé a bělavé barvy, místy slabě limonitizované. Tmel je jílovitý s naprostou převahou kaolinitu. Obsah Fe2O3 převáţně 0,020 – 0,040 %, méně často pod 0,020 %. Pod červenou polohou jsou písky místy aţ do 5 m znečištěny limonitem a odpovídají pískům slévárenským. Těţké minerály ( turmalín, limonit, rutil, anatas, leukoxen, apatit,… ) jsou nejvíce zastoupeny v jemně písčitých frakcí. Celková mocnost 35 – 70 m. Pod hlavní polohou bílých písků se vyskytuje druhá spodní slévárenská poloha, pískovce stejné zrnitosti, avšak s vyšším obsahem oxidů ţeleza 0,040 – 0,20 %, o mocnosti 1 – 15 m. Podloţí tvoří slínité pískovce, slínovce a prachovce tmavě šedé aţ černé barvy. V okolí loţiska převládají zlomy směru sudetského vjv. – zsz. Nejvýznačnější z nich je luţická porucha a ji doprovázející zlomová pásma. Paralelně s ní prochází libuňský zlom, kterým je na sv. okraji omezena kra coniackých pískovců Prachovských skal. Tento směr mají dvě hlavní linie na loţisku, označované jako hrdoňovický zlom, libuňský zlom a dále pak zlom eximos. Podél prvého z nich nastal pokles kry s loţiskem Střeleč min. o 20 m. Hlavní hrdoňovický zlom se východně od loţiska zpeřeně štěpí na hrdoňovický zlom č.1 a hrdoňovický zlom č.2. Výška poklesu zlomu č.2 je kolem 10 m. Jihozápadní omezení 2,5 – 3 km širokého pískovcového pruhu je ukončeno libošovickým zlomem, pokračujícím k východu jako zlom lochovský. Přibliţně uprostřed pískovcového pruhu probíhá zlomové pásmo Ţehrovky, sníţené vůči oběma sousedním krám o cca 20 m. Je asi 100 – 200 m široké a představuje nejniţší bázi pískovců loţiskové polohy. Současný stav geologické dokumentace umoţňuje vymezit v lomu Střeleč tyto hlavní tektonické linie : hrdoňovický zlom, skaříšovský v. – z. zlom a skaříšovský sz. zlom, přičemţ skaříšovské zlomy jsou ve stěnách lomu unikátně odkryty.Hrdoňovický zlom probíhá ve směru sz. – jv. při sv. okraji lomu. Jde zřejmě o systém alespoň dvou souběţných zlomů. Na nich docházelo převáţně k poklesu jz. kry o cca 5–10 m.Skařišovský sz. zlom se projevuje jako tektonická zóna široká kolem 23 m s kříţením strukturních prvků směru v. – z. a zsv. – vjv. Zlomový systém je dobře patrný na přerušení červených poloh v západní a v jiţní části lomu. Severní kra relativně poklesla podle párových zlomů o cca 8,40 m, coţ představuje „úskok“ červené polohy o jednu etáţ níţe. Poruchová zóna je doprovázena intenzivním rozpukáním, mylonitizací a limonitizací. Oba skaříšovské zlomy vymezují v lomu cca 400 m široký koridor relativně pokleslé tektonické kry postiţené hustým puklinovým systémem. Z hydrologického hlediska mají prvořadý význam oba okrajové zlomy ( hrdoňovický, libošovický ), které tvoří boční nepropustné hranice zvodnělému pískovcovému pruhu s loţiskem Střeleč. V souladu s geologickou stavbou území je v blízkém i vzdáleném okolí lomu Střeleč potvrzena a popsána existence vícekolektorového systému. Svrchní zvodeň ( 26
kvartérní hlíny, slínovce březenského souvrství coniackého stáří nebo flyšoidní facient teplického souvrství ) se vyznačuje samostatným reţimem podzemních vod, který je závislý na postupu těţby v lomu Střeleč. Spodní zvodeň ( teplické souvrství ve facii pískovců ) je regionálně vyvinuta v území mezi Prachovskými skalami a Nebákovem ( a dále na severozápad ). Celé loţiskové území je odvodňováno tokem Ţehrovky, protékajícím při jz. okraji loţiska a představující místní erozivní bázi. Zlomové systémy či tektonické zóny ( např. skaříšovský v.-z. zlom ) mají výrazně drenáţní funkci, jejich prostřednictvím dochází k preferovanému odvodnění podzemních vod do prostoru lomu Střeleč. Vliv těţební činnosti, po sníţení vodní hladiny z původních 275 m n.m. na 250 m n.m., na reţim podzemních vod obou zvodní je podrobně monitorován sítí více neţ třiceti vrtů. Josef Ciprýn
27
Pivovar Svijany
První zpráva o Svijanech pochází z roku 1345, obec tehdy patřila cisterciánskému klášteru v Mnichově Hradišti. Od roku 1565 získal ves Jaroslav z Vartemberka, který zde vystavěl renesanční tvrz, ale jiţ před tím, v roce 1564, je ve Svijanech uváděn pivovar. Byl součástí hospodářského zázemí a důvodem vaření piva a zakládání hospod bylo zvýšení finančního výnosu panství. Po smrti Jaroslava roku 1602 získal Svijany s tvrzí a pivovarem Jáchym Ondřej Šlik, známá osoba českých dějin, protihabsburský odbojník. Svůj ţivot skončil na staroměstském popravišti v červnu roku 1621. Svijany připadly poté Valdštejnům, kteří zde hospodařili aţ do roku 1814. Za nich byla stará tvrz přestavěna na zámek, stavebně upraven a rozšířen byl i sousední pivovar. Roku 1820 přicházejí Rohanové, Svijany jsou připojeny k Sychrovu a jsou i nadále hospodářským dvorem a pivovar je jeho součástí. Pivovar jim patřil do roku 1912, kdy jej koupil jeho dosavadní nájemce a sládek Antonín Kratochvíle. Rodinná dynastie Kratochvílů působila ve svijanském pivovaru aţ do roku 1939. Vnuk původního majitele, rovněţ Antonín, byl nucen pivovar prodat. Pivovar se opět vrátil Rohanům. Kratochvílové pivovar značně zvelebili a zmodernizovali. Po roce 1945 byl pivovar konfiskován a posléze znárodněn, stal se provozem Severočeských pivovarů n. p. Se změnami v politické i hospodářské oblasti končí společnost Severočeské pivovary n.p. a v roce 1990 vzniká státní podnik Pivovary Vratislavice nad Nisou, jehoţ součástí je i pivovar Svijany. V roce 1992 se státní podnik mění na akciovou společnost a v roce 1997 se stává součástí a.s. Praţské pivovary, jejímţ majoritním vlastníkem je anglická pivovarská společnost Baas. Pivovar Svijany je daleko nejstarším a nejmenším pivovarem této skupiny. Díky obchodní politice Pivovarů Vratislavice a.s. a později Praţských pivovarů a.s. se svijanský pivovar dostává do odbytové krize a hrozí jeho uzavření. Změna, rovnající se téměř zázraku, přichází v příslovečné hodině dvanácté. V roce 1998 vzniká společnost Pivovar Svijany s.r.o., která se stává novým vlastníkem. V roce 2005 se transformuje na akciovou společnost. Díky mravenčí práci týmu schopných lidí vedených ředitelem Františkem Horákem, a pod taktovkou finanční skupiny LIF, je odbytová krize překonána. Pivovaru se začíná blýskat na lepší časy. Výstav piva z roku 1998, ve výši 43 tisíce hektolitrů, je postupně zvyšován. Roku 2001 je prolomena magická hranice sta tisíc a v roce 2005 dvou set tisíc hektolitrů vyprodukovaného piva. Svijany se tak stávají nejsilnější regionální značkou na Liberecku a Jablonecku. Jeho obliba stoupá i v dalších oblastech. Pivovar se rozvíjí a postupně se vypracoval na jeden z největších nezávislých pivovarů v České republice. Kvalita svijanského piva byla oceněna řadou cen na odborných i laických soutěţích. Svijanská piva postupně získala titul pivo České Republiky, ředitel pivovaru František Horák byl vyhlášen pivovarskou osobností a osobností Liberecka, ocenění sládka roku získal i svijanský sládek Petr Menšík. Uţ od roku 1998 je kaţdý nový typ piva ověnčen některou z cen z degustačních soutěţí i z nejrůznějších spotřebitelských anket. Například jiţ několikrát se stal pivovar Svijany vítězem Vrchlabského pivního referenda a zvítězil v hlasování čtenářů 28
Pivního kurýra. Světlá i tmavá třináctka patří mezi nejoceňovanější piva na trhu, pivem ČR se stala i patnáctka Baron. Největším oceněním pro pivovar však zůstává stoupající obliba u konzumentů. Svijanské pivo se tak oprávněně stává šlechtou na tuzemském pivním trhu. Svijanské pivo se rozváţí nejen v blízkosti pivovaru, získává oblibu ve stále širším regionu, i za hranicemi republiky. Například v Německu se dnes Svijany točí jiţ v několika desítkách restaurací. Pěnivá svijanská šlechta obsadila trvalá místa jak ve velkých obchodních řetězcích, tak i u drobných obchodníků. Stále populárnější je i u hostinských. Svijanské restaurace dnes můţete navštívit například v Praze i Brně, ale i na Plzeňsku či v jiţních Čechách. Stálé příznivce uţ si svijanské pivo získalo na Liberecku, na pivo ze ţirafy se uţ léta chodí do suterénních prostor grandhotelu Zlatý lev v Liberci, rostoucí oblibu Svijan lze vidět i jinde v regionu. Nízkou návštěvností rozhodně netrpí ani útulná restaurace přímo v areálu pivovaru, kde mohou lidé ochutnat takzvaný první čep. Značka Svijany se dostává do širokého povědomí také díky různým sportovním či kulturním akcím, které pivovar sponzoruje. V současnosti je to například hokej, fotbal, volejbal, či cyklistika. Zdroj informací: www.pivovarsvijany.cz
29
PODĚKOVÁNÍ Firmám, které nám svou ochotou a vstřícností umoţnili 50.Forum pro nerudy uskutečnit
KOZÁKOV – družstvo sídlo: Záhoří, p. Semily, PSČ 51301
Krkonošské vápenky Kunčice, a.s.
30
