5. RIZIKA UŽÍVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SÍTÍ

5. RIZIKA UŽÍVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SÍTÍ Mnoho lidí, nejen mladší generace, se doslova upnula k sociálním sítím a každý den nejen ve volných chvílích sledují, co nového se na sociálních sítích odehrálo a neuvědomují si rizika s tím spojená, jedná se především o děti. Přesto i v současnosti existují lidé, kteří se mají před těmito sítěmi lidově řečeno „na pozoru“. Vedou je k tomu především obavy z koncentrace citlivých osobních dat a spousty aplikací, které k nim mají přístup. Např. soukromé informace na sociální síti Facebook jsou dostupné nejenom nejbližším přátelům. Jak ukázal průzkum na stránkách Technet.cz, především mladí uživatelé sociálních sítí v ČR si nedostatečně hlídají své soukromí. „Vystavují se riziku šmírování, a v případě, že zveřejňují citlivé osobní údaje, i vážnějším hrozbám. Plných šedesát procent náhodně vybraných uživatelů Facebooku naletělo na falešný profil neexistující dívky a přidalo si ji mezi přátele. Na neexistujícího mladíka se nachytalo 42 procent. Většina nachytaných pustila vetřelce ke všem datům, které přes Facebook prezentují: soukromé fotografie, fotografie přátel, e-mail, telefon, škola, v několika případech dokonce celou domovní adresu.“ [43] Toto nebezpečí je dále umocněno ohromným množstvím uživatelů, kteří se stále více dostávají do kontaktu s různými osobnostmi, s jejich názory, různými problémy, různými emocemi apod. Pokud se k těmto rizikům přidá i věk dítěte a jejich využívaní Internetu a sociálních sítí, musíme vidět ohromné riziko. Díky možné anonymitě uživatelů Internetu nemůže komunikace probíhat stejně jako v reálném světě - uživatelé nejenom sociálních sítí si mohou svou komunikaci cíleně promyslet, mohou urážet, vydírat, např. zveřejněním nějaké intimní informace, vyhrožovat, nutit uživatele k osobnímu kontaktu - a to vše bez toho, aby byla odhalena jejich identita. Takováto komunikace s sebou nese řadu problémů, které někdy hraničí s nezákonným chováním a může končit i těžkým psychickým i fyzickým poškozením, či přímo smrtí člověka. Státy jako USA, Kanada znají dobře tyto problémy a řeší je preventivními opatřeními či přímo zákonnou úpravou. „Např. mají k dispozici zákony proti kyberšikaně (cyberbullyingu), pronásledování (stalkingu či cyberstalkingu), manipulaci vedoucí k sexuálnímu obtěžování (cyber groomingu) apod. Zákonné úpravy jsou vždy

34

doprovázeny systémem sankcí - od pokuty k trestům odnětí svobody. V České republice tento systém dosud není propracován a vzniká doslova za pochodu.“ [45] Ukázka nepropracovaného systému u nás je např. problém nahrávání učitelů mobilními telefony při výuce a zveřejňování těchto nahrávek prostřednictvím sociálních sítí jako je Facebook. Velká Británie podobné problémy řeší jednodušeji díky jejímu systému, který umožňuje zabavit dítěti mobilní telefon a uvalit na něj sankce. Nebezpečných jevů na Internetu a sociálních sítí je velmi mnoho a jejich popis je velmi obsáhlý. My se následně zaměříme na ty nejčastější na sociálních sítích s velikým rizikem pro děti jako je cybergrooming, cyberbullying, cyberstalking a podrobněji si je popíšeme. Další závazné jevy jako hoaxing, spaming, flaming si shrneme v kapitole Další nebezpečné jevy.

5.1 Internetová šikana - cyberbullying Cyberbullying nebo-li kyberšikana představuje formu psychické šikany spojené s používáním či realizována prostřednictvím komunikačních technologií jako je Internet nebo mobilním telefon, které jsou v dnešní době běžně dostupné i dětem. Důsledky a dopady kyberšikany vedou často k psychickým problémům a v extrémních případech i ke smrti jedince (sebevraždy). Kyberšikana s šikanou fyzickou či psychickou mají jednu věc společnou. Jejich cílem je nějaké osobě ublížit nebo ubližovat. Kyberšikana často i začíná a projevuje se jako šikana a někdy se jejich projevy prolínají a doplňují, jako např. nahrávání fyzického týrání spolužáka. Specifické znaky kyberšikany: Útočníci jsou anonymní – ve virtuálním prostředí jako jsou sociální sítě většinou agresoři šikany vystupují jen pod přezdívkou nebo-li nickem a využívají pro oběť neznámé e-mailové adresy, telefonní čísla atd. Pro agresory není žádný problém vytvářet nové identity. Oběť díky těmto postupům má jen malou šanci přijít na identitu agresora. Anonymita, která se agresorovi naskýtá, má pro něj další výhodný aspekt vůči oběti, a to pocit nepolapitelnosti. To posiluje agresorovu odvahu zkoušet drsnější a propracovanější formy útoků.

35

Mění se místo a čas útoků – u fyzické či psychické šikany lze předpokládat, kdy a kde může k útoku agresora dojít (např. ve škole), u kyberšikanou nic podobného předpokládat nelze. Obětí útoku se člověk může stát po celý den, když bude připojen k Internetu nebo bude mít u sebe mobilní telefon. Ve virtuálním prostředí se lidé chovají jinak než ve skutečném světě – lidé mohou udávat jiný věk, jiné pohlaví a záměrně tak manipulovat s těmi, se kterými komunikují. Pro lidi to může znamenat novou výzvu si vyzkoušet, co by se v reálném světě báli udělat, až už od seznamování s kýmkoliv po vydírání, protože je menší šance na zjištění jejich pravé identity. „Ve virtuálním světě je velmi jednoduché se s někým se seznámit, komunikovat s ním tak dlouho, jak chci a o čem chci, a v případě problémů komunikaci bez následků ukončit. Ve skutečném světě to tak jednoduše nefunguje, vše je otázkou kompromisů. Pokud se jedinec naučí jen tento „snadný model virtuální komunikace“, ve skutečném světě s ním pravděpodobně nevystačí. Zklamání z nevydařených reálných vztahů ho opět přivede k počítači, kde si tyto nezdary může kompenzovat. Přidává se tak k potenciálně rizikové skupině, ze které se velmi často stávají oběti kyberšikany.“ [47] Kyberšikana může být způsobena i neúmyslně – osoba jednající s úmyslem žertu může také způsobit bolestivé situace danému jedinci. Dopady kyberšikany na oběť není snadné rozpoznat – kyberšikana je především spojena s psychickým týráním oběti, které se dá na rozdíl od fyzické šikany někdy velmi těžko poznat. Oběti kyberšikany jsou často uzavřené do sebe a nesdělují tyto problémy ani nejbližším, ať už z důvodu strachu nebo studu. Na řešení těchto problémů mohou zůstat sami, což také může vést k tomu, že situaci nezvládnou.

5.2 Cybergrooming Tímto termínem, nebo také „kybergrooming“, označujeme snahu některých uživatelů Internetu, např. na sociálních sítí, zneužít dětské důvěry a prostřednictvím falešné identity dítě zlákat ke schůzce a zneužít. Podle projektu e-bezpeci.cz je kybergrooming termín, „který označuje chování uživatelů internetu, které má v dítěti vyvolat falešnou důvěru a připravit ho na schůzku, jejímž cílem je nezletilou/zletilou oběť pohlavně zneužít. Útočníci jsou tedy často pedofilové.“ [48]

36

Seznámit se novým člověkem na Internetu, v on-line prostředí, je pro mnoho zletilých či nezletilých lidí skvělá představa i výzva. Na své internetové přátele nemusí nikde čekat, nemusí za nimi chodit, stačí jen vstoupit do světa sociálních sítí a přidat se k chatu nebo se seznamovat přes různé aplikace s lidmi, kteří je budou mít neustále rádi a na jejich problémy se budou dívat poněkud jinak než ve skutečném světě. V některých případech si mladí uživatelé mohou myslet, že potkali nejenom na sociálních sítích někoho mimořádného, někoho kdo jim mezi kamarády opravdu chybí a porozumí jim. Ve skutečnosti to může být dospělý jedinec se sexuálními úmysly a právě tito jedinci se na sociálních sítích zaměřují na děti a mladistvé za účelem setkání se ve skutečném světě. Využívají rádi pocitu mladistvých, že jsou někým milování, že někdo stojí na jejich straně, že jim rozumí a chápe je a právě na základě toho se budou později chtít sejít s jedincem, který má sexuální motiv i v reálném prostředí. Proces získávání dítěte kybergroomerem = útočník, je obvykle členěno do etap: 1. Vzbudit důvěru oběti a snaha izolovat ji: snaha útočníka vzbudit důvěru u vybrané oběti pocitem, že se jedná o dobrého kamaráda. 2.

Podplatit dárky či různými službami a tím si vybudovat kamarádský vztah: jde o upevnění vybudovaného vztahu s dítětem díky dárkům jako např. peníze, mobilní telefon, drahé hračky či elektronika.

3. Vyvolat emoční závislost oběti na útočníkovi: vznik emoční závislosti oběti na osobě útočníka díky poznání nejintimnějších tajemstvím, které dítě o sobě sděluje. Kybergroomer se tímto pro dítě stává důvěrným a nejlepším přítelem. 4. domluvit osobní setkání: usilování kybergroomera o nějaký druh osobního setkání, ať už v kině, parku, či v útočníkově. 5. Samotná akt sexuální obtěžování či zneužití dítěte „Podle některých výzkumných šetření realizovaných v USA (2006) bylo každé páté dítě (10-17 let), které navštěvuje pravidelně online chat, kontaktováno kybergroomerem (pravděpodobně pedofilem). Alarmující je fakt, že pouze 25 procent dětí oznámilo snahu kybergroomera o navázání sexuálního kontaktu dospělým (rodičům, učiteli apod.).“ [49]

37

5.3 Cyberstalking Termín „cyberstalking“, „kyberstalking“ či „stalking“ (pronásledování), jsou dalším nebezpečným jevem, který označuje opakované a stupňující se obtěžování a pronásledování, které snižuje kvalitu jejího života a ohrožuje její bezpečnost. Toto obtěžování a pronásledování může mít řadu forem a také různou intenzitu. U termínu stalking, pronásledovatel nebo-li stalker svoji oběť neustále zahlcuje e-maily, telefonáty, SMS zprávami atd., které oběť nechce. Termín kyberstalking označuje pronásledování oběti ve spojení s využitím ICT (informační komunikační technologie) – zasílání nejrůznějších zpráv pomocí sociálních sítí, instant messengerů, VoIP technologií apod. V České republice až do roku 2010 nebyl stalking postihnutelný. Ke změně v trestním zákoně došlo 1.ledna 2010, kdy se zavedl nový trestní čin tzv. stalking. Za typické projevy nebezpečného pronásledování – stalkingu, můžeme považovat následující druhy chování: Opakované pokusy o kontakt formou zpráv, dopisů, telefonátů, emailů, SMS, zasílání drobných předmětů apod., které jsou pro obět skličující. Demonstrování moci a síly stalkera v podobě přímých nebo nepřímých výhrůžek, které vzbuzují u osob oprávněný strach a obavy. Poškozování a ničení věcí oběti: mimo poškrábané auto, lak poškozený sprejem, propíchané pneumatiky, rozbité okno bytu, jsem můžeme zahrnout také zasílání virů e-mailem a další druhy elektronických invazivních technik spojených se snahou dostat se k osobním údajům. Fyzické pronásledování oběti cestou do práce, na nákup, nebo také čekání na oběť před domem apod. Do tohoto druhu nebezpečného pronásledování řadíme i výhrůžky přímého násilí, hrozba zabitím apod. „Způsobí-li stalker svým jednáním oběti úmyslně smrt, bude jeho jednání posuzováno jako trestný čin nebezpečného pronásledování v souběhu s trestným činem vraždy podle § 140 trestního zákoníku. Za trestný čin nebezpečného pronásledování je možné uložit trest odnětí svobody až na jeden rok.“ [50]

38

5.4 Další nebezpečné jevy Výše uvedené jevy nejsou jediné, které jsou pro děti nebezpečné a týkají se jejich bezpečnosti při pohybu v sociálních sítích. Do této kategorie můžeme zařadit termíny jako „hoax“, „flaming“, „sexting“, „phishing“ a „pharming“. Termín „flaming“ označuje nepřátelské chování uživatelů, které je spojeno s prostředím sociálních sítí. Toto chování doprovází urážky, nadávky, vyhrožování apod. Mezi typické projevy flamingu patří umisťování urážlivých vzkazů do diskusních fór a následné stupňování podobných útoků. Flamer = útočník, útočí na toho, s jehož názory nesouhlasí. K tomu nevyužívá propracovanou argumentaci, naopak, jednoduše nadává, uráží, vyhrožuje. Slovo „hoax“ je anglický výraz znamenající „falešnou zprávu, mystifikaci, podvod, výmysl, žert“. V informační terminologii tento termín označuje poplašnou zprávu, která se snaží šířit paniku. Jejím úkolem je vystrašit příjemce a donutit ho k unáhleným činům. Obsahem takovéhoto hoaxu může být varování před neexistujícím nebezpečím jako např. upozornění na virus. Většinou také obsahuje výzvu žádající další rozeslání hoaxu mezi přátele, kamarády, příp. na co největší množství adres. Samotný Hoax můžeme rozdělit na několik typů: Prosby o pomoc Petice a výzvy Varování před viry a útoky na PC Pyramidové hry Podvodné zprávy Poměrně novým termínem je „sexting“ nebo-li „sextování“, které je spojeno s využíváním informačních technologií mladistvými a dětmi. Slovo „sexting“ je složeninou slov sex a textování, tzn. elektronické rozesílání textových zpráv, fotografií a videa se sexuálním obsahem. Tyto zprávy, jsou pak zveřejněny na sociálních sítích zejména po ukončení nejrůznějších vztahů mezi mladistvými. „Sexting podporuje šíření pornografie mladistvých a dětí, které je celosvětově zakázáno. V České republice již byla zaznamenána řada případů sextingu, řadu z nich lze posuzovat právě jako šíření dětské pornografie.“ [51] „Phishing“ v překladu z anglického slova znamená „rybaření“. Phishing podobně jako pharming slouží k získávání citlivých dat od uživatelů. U termínu

39

„phishing“ jsou zasílány e-maily, které se vypadají jako oficiální dopisy různých bank nebo institucí a to s žádostí k uživateli, aby mu poslal citlivé údaje týkající se jeho osoby. Termín „pharming“ je další typ útoku, který má za cíl získat od lidí osobní údaje. Provádí to způsobem, že uživateli nastrčí falešnou stránku a netušící člověk vepíše osobní údaje, hesla, mobilní čísla apod.

40

6. PREVENCE Problematika nebezpečných jevů týkajících se sociálních sítí je poměrně „nová“, ale přesto není týden bez zpráv, kde neuslyšíme o sociálních sítích. Převážně jde o zprávy týkající se závažných kauz, které měly strašlivý dopad na oběť. Teprve na základě těchto kauz společnost uvažuje a zavádí systémové opatření, jako např. úpravu legislativy. Samotné prevenci se věnuje jen malá pozornost, protože mnohdy nejsou zainteresované strany jako rodiče a školy s touto problematikou. „Případů kyberšikany u českých dětí přibývá společně s rozšiřováním informačních a komunikačních technologií. Kyberšikana se stává problémem většiny českých škol. Ty zaznamenávají stále vyšší počty případů nejen kyberšikany, ale i dalších nebezpečných jevů.“ [53] Důležitá role proti nebezpečí, které skýtají nejenom sociální sítě, je především prevence související se zvýšenou informovaností o těchto problémech a také o používání informačních a komunikačních technologií. Jde především o prostředky, které jsou dětem dnes už lehce dostupné, např. mobilní telefon, Internet. „Pokud budou děti seznámeny s riziky virtuální komunikace, budou mít mnohem větší šanci vyvarovat se případným chybám a zbytečně riskantnímu chování.“ [53]

6.1 Bezpečnost dětí V roce 2010 provedla společnost Microsoft průzkum a z jeho výsledků vyplynulo zjištění: „Rodiče neumějí své děti na internetu chránit, téměř třetina dospělých se o to ani nesnaží. To jsou závažná zjištění, která vyplývají z výzkumu společnosti Microsoft, který proběhl mezi tisíci dětí a dospělých v jedenácti evropských zemích.“ [54] Podle průzkumu mezi 5 615 dětmi a mladými lidmi do osmnácti let a 8 566 dospělými v jedenácti evropských zemích, se staly sociální sítě nedílnou součástí života českých dětí i mladistvých. Společnost Microsoft zveřejnila, že 79% dětí a dospívajících v Evropě aktivně používá sociální sítě. Pro srovnání se podle průzkumů před pouhým rokem k navazování a udržování známostí na sociálních sítích přihlásilo 45% dětí

41

a dospívajících do osmnácti let. Jako alarmující zjištění uvedla společnost Microsoft, že pro 43% mladších uživatelů sociálních sítí je zveřejňování svých osobních informací na Internetu bezpečné. Další závažná zjištění vidí společnost Microsoft v laxním přístupu rodičů k ochraně dětí před internetovými riziky. „Čtyřicet procent rodičů vůbec nesleduje, jaké stránky jejich děti navštěvují a jaké informace na internetu zveřejňují. Polovina rodičů pak nesleduje, zda jejich děti správně používají pravidla pro zajištění soukromí v sociálních sítích. Nástroje rodičovské kontroly pro omezení přístupu k nevhodným webovým stránkám nebo aplikace pro sledování aktivity na internetu používá pouze 22 procent rodičů.“ [54] Pět klíčových oblastí, kterým by se škola měla věnovat, aby mohla vytvořit efektivní plán prevence – převzaté z projektu E-bezpečí, které můžeme najít na adrese http://cms.e-bezpeci.cz: Snažit se pochopit podstatu nebezpečných vlivů, např. kyberšikany, a mluvit o ní – škola by měla jasně definovat, co je možné zahrnout pod termíny jako „kyberšikana“, „kybergrooming“, „kyberstalking“ apod. Je důležité, aby každý žák si byl vědom nebezpečí, které tyto termíny představují, a také byl obeznámen s s odlišnostmi ostatních forem šikany. Nejenom žáci, ale i rodiče by měli být poučeni o odpovědnosti související s používáním ICT i o sankcích za týkajících se jejich zneužívání. Aktualizovat existující postupy a týkající se patologického chování – projít a případně upravit Školní řád i předpisy, týkající se počítačových učeben. S těmito změnami předpisů seznámit také rodiče. Kontrolovat, k jakým účelům žáci ve škole používají Internet a sociální sítě. Škola by měla podniknout opatření, aby její vybavení a systémy nemohli zneužívat původci kybernásilí. Usnadnit postiženým šikanou postup, jak tyto případy nahlásit – nikdo nesmí mít pocit, že musí případy kybernásilí řešit sám. Seznámit žáky s různými způsoby, jak a komu ve škole oznámit, že ví o existenci kybernásilí. Podporujte pozitivní využívání technologií – informační komunikační technologie plně využívat k podpoře poutavého a efektivního učení. Učení je s jejich pomocí učinit flexibilnější, kreativnější a dostupnější. Vysvětlit žákům bezpečné způsoby používání

42

technologií. Naučit je tyto technologie používat tak, aby vedly k podpoře sebeúcty, průbojnosti a budování přátelství. Podporovat diskuse o etiketě na internetu, e-bezpečí a počítačové gramotnosti. Ukázat žákům, že učitelé rozumí technologiím, které žáci používají, anebo žáky připravit na vzájemnou spolupráci učení o těchto technologiích. Hodnotit vliv prevence a její účinnost v boji proti případům kybernásilí – k tomu, abychom ověřili, zda jsou postupy proti šikaně efektivní a aktuální, jsou nezbytné pravidelné kontroly. Zvážit provádění každoročního průzkumu zkušeností žáků se šikanou, včetně kybernásilí, i průzkumu spokojenosti rodičů. Všechny zainteresované strany seznámit s pokroky, kterých bylo dosaženo.

6.2 Vyvarováni se rizik – zásady Jak již víme, používání sociálních sítí je celosvětově rozšířené a především u mládeže či dokonce i malých dětí má narůstající oblibu. Děti si také mohou na sociálních sítích vytvářet i své vlastní webové stránky a tím se prezentovat celému světu, stejně tak i spolužákům ve třídě. Takovéto webové stránky si může často prohlížet kdokoli, kdo má přístup k Internetu. Pomocí nejrůznějších služeb, které jsou na sociálních sítích si i nejmenší děti mohou vytvořit své profily, které mohou obsahovat fotografie, videoukázky, osobní informace jako jméno a příjmení, adresu bydliště, čísla mobilních telefonů. Používání sociálních sítí často dětem pomáhá vyjádřit své pocity, myšlenky a nápady, ale také lépe poznat spolužáky, které setkávají ve třídě i na školních akcích, např. dítě, které se seznámí s jiným spolužákem či spolužačkou, může navštívit jejich stránku na sociálních sítích a tím se dozvědět o nich ještě více. Na druhou stranu informace, které děti takto uvádějí na svých stránkách, může vést k ohrožení nejenom jich samotných, ze strany lidí se zlými úmysly. Zde uvedeme několik způsobů, jak lze zajistit větší bezpečnost používáním sociálních sítí dětmi, která též uvádí na svých stránkách společnost Microsoft. [56] Zavést domácí pravidla pro využívání Internetu - pokusit se sestavit seznam pravidel, které bude celá rodina respektovat a dodržovat. Tato pravidla by také měla určovat jakým způsobem budou sociální sítě děti používat.

43

Ujistit se, že děti dosáhly věkové hranice požadované danou sociální sítí - pro přihlašování na sociálních sítí je většinou doporučována minimální věková hranice 13 let, např. některé sociální sítě jako Facebook neumožňují registraci mladším 13 let. Získat o příslušných sociálních sítích co nejvíce informací - je důležité vytvořit si obrázek o dané sociální síti, kde se dítě přihlašuje nebo chystá registrovat a pečlivě si přečíst informace a pravidla chování uživatelů. Stránky dítěte pravidelně prověřovat. Trvat na tom, aby se děti nezačaly osobně stýkat s osobou, se kterou dosud probíhala komunikace pouze online, a naopak podporovat jejich socializaci s lidmi, které osobně znají - děti mohou být ohroženy při setkání s osobou, se kterou do té doby komunikovaly pouze online, jak bylo uvedeno v této práci. Takovéto nebezpečí lze snížit tak, že bude dítě podporováno ve využívání sociálních sítí pouze ke komunikaci se svými přáteli a nikoli s lidmi, které nikdy osobně nepotkaly. Dbát na to, aby děti nepoužívaly úplná jména - děti by měly uvádět pouze svá křestní jména nebo přezdívky (nickname). Stejně tak nedovolit, aby děti zveřejňovaly úplná jména svých kamarádů. Ujistit se také, aby v profilech dětí nebyly obsaženy další údaje umožňující jejich identifikaci - být ostražití, když dítě uvádí podrobné informace, podle kterých může být identifikovatelné. Dobře si rozmyslet, zda a jaké fotografie je vhodné zveřejnit - je důležité dětem vysvětlit, že fotografie mohou odhalit velké množství osobních informací. Komunikovat s dětmi o jejich zážitcích - vybízet děti, aby se svěřili s jakoukoliv nebezpečnou či znepokojující situací, kterou se sociálních sítích zažily. Vždy je potřeba zůstat klidný a tím ubezpečit děti, že mohou upozorňovat opravdu na cokoli, co by jim dělá starosti.

6.3 Sociální sítě budou bezpečnější Dne 10. února 2009 se u příležitosti tzv. Dnu bezpečného Internetu v Lucembursku pod záštitou Evropské komise sešlo sedmnáct významných

44

internetových firem, např. Yahoo, Facebook, Google/YouTube, Microsoft apod., a podepsalo dohodu s cílem lépe ochránit nezletilé, kteří využívají služby sociálních sítí. Dohoda má za cíl umožnit zvýšit bezpečí sociálních sítí ve vztahu k mladým lidem a omezit výskyt nebezpečných komunikačních rizik, jako např. internetová šikana, ale také odhalování osobních informací. Konkrétní výsledky, již na některých sítích vidět např. na stránky YouTube zavedly tlačítko pro nahlášení zneužívání videa. V České republice dostal podobný název projekt Červené tlačítko, který byl spuštěn v únoru roku 2010. Tento projekt je zaměřen na boj proti nelegálnímu obsahu na Internetu. Tvůrci (Národní centrum bezpečného Internetu ve spolupráci s Policií ČR a dalšími institucemi) uvádějí že, „Červené tlačítko je softwarový nástroj pro hlášení nelegálního obsahu na Internetu. Mezi takový obsah patří zejména obrazový materiál se zneužívanými dětmi (dětská pornografie), dětská prostituce, pedofilie, obchod s dětmi, věkově nepřiměřený obsah, rasismus, xenofobie, šíření drog, sebepoškozování, výzvy k násilí a nenávisti.“ [58] Na druhou stranu musíme uvést i protiklady a výtky, které můžeme najít na stránkách, zabývající se internetovou bezpečností, kde se uvádí, že jistě jde o hrdý cíl, ovšem na realitu s minimálním dopadem. „Na prvním místě je třeba říci, že Červené tlačítko má zcela zanedbatelný vliv na prevenci kriminality, protože jeho smyslem je regulace internetového „statického obsahu“, neřeší dynamickou komunikaci mezi uživateli, která je hlavním zdrojem rizikových komunikačních jevů, se kterými se setkávají

mladí

(mladiství)

uživatelé

Internetu

(kyberšikana,

kybergrooming,

kyberstalking aj.). Neřeší chatování, zneužívání ICQ, Skype, sociálních sítí - což jsou hlavní nástroje pro manipulaci dětí. Děti primárně neohrožuje nelegální obsah, ale nebezpeční uživatelé internetu.“ [59] Tento projekt má řadu nevýhod. Pokud si představíme mentalitu mladistvého uživatele Internetu, který by si snad chtěl nainstalovat softwarové Červené tlačítko do počítače, určitě dojde k častým znehodnocením, a to: - děti budou z legrace či neznalosti označovat obsah, který není závadný - děti nebudou označovat závadný obsah, naopak budou šířit odkazy na nelegální stránky mezi spolužáky, jelikož co je zakázáno, to musíme vyzkoušet - děti budou zbytečně zahlcovat síť, protože někdo musí zkontrolovat, zda ohlášená internetová adresa skutečně ukrývá nelegální obsah 45

- preventivní dopad na dítě nebude žádný Červené tlačítko není v ČR něco nového, protože portál Internethotline již dříve zveřejnil formuláře pro hlášení nelegálního obsahu: http://oznamte.internethotline.cz/. „Je to pouze kratší cesta, jak tento nelegální obsah nahlásit a jak pomoci s očistou internetu. Tedy projekt má určitě smysl, ale v oblasti regulace kyberprostoru zaplaveného nebezpečnými internetovými stránkami,“ jak uvádí Mgr. Kamil Kopecký, Ph.D. na stránkách E-bezpečí. [58] Skutečný preventivní dopad na děti má jejich přímá edukace zaměřená na konkrétní nebezpečné komunikační jevy, na reálné případy, na jejich řešení, na metody manipulace dětí, tedy to, co děti ohrožuje na Internetu nejvíce. Technologická bezpečnostní řešení nikdy nenahradí poutavý výklad učitele s podnětnou diskusí. Pouhé posazení dítěte před počítač a předání informace, že zde má záchrannou brzdu, na kterou v případě nebezpečí může kliknout, mu nikdy nepomůže vyřešit jeho skutečné problémy.

46

7. PROJEKTY PRO OCHRANU DĚTÍ Projekty pro ochranu dětí a jejich internetové portály jsou jen jedním z mnoha kroků k bezpečí dětí. Tyto vytvořené projekty slouží nejenom jako informativní prvek, ale také jako zprostředkovatel a návod, jak se chovat v případě zjištěného nebezpečí týkajícího se dětí i dospělých. Na portálech těchto projektů najdeme odkazy směřující na stránky, které pomohou komukoliv, ať už je, či není pod nátlakem nebezpečných jevů. V následující části si přiblížíme některé projekty.

7.1 Projekt E-bezpečí Projekt E-Bezpečí, byl vytvořen se záměrem informovat učitele, rodiče a děti o fenoménech sociálních sítí a jejich nebezpečí, zkoumat danou problematiku (přímo na školách či pomocí průzkumů), pomoci vytvořit pravidla, omezující výskyt těchto nebezpečných jevů v české společnosti, podpořit prevenci před těmito jevy a jednoduše díky včasné informovanosti snížit riziko spojené s těmito jevy.

Obr. 16: Internetové stránky projektu E-bezpečí

47

Projekt E-bezpečí nalezneme na adrese http://www.e-bezpeci.cz/ (viz. obr. 16) a spadá pod portál Centrum prevence rizikové virtuální komunikace, které provádí vzdělávání, intervenci, výzkum a nabízí preventivní programy pro školy. Tým projektu E-bezpečí spolupracuje nejen s univerzitními pracovišti, psychology, sociology a učiteli, ale také s firmami provozující telefonní sítě jako Vodafone. Tento projekt neustále upozorňuje na podceňování problematiky bezpečností dětí ve vztahu k Internetu a sociálním sítím. Ze stránek se dočteme, že úkolem tohoto projektu není zakazovat či hlídat činnost dětí při práci s Internetem, mobilním telefonem, ale především podpořit zdravou a zodpovědnou práci s těmito nástroji a komunikačními platformami.

7.2 Saferinternet – Národní centrum bezpečnějšího internetu

Obr. 17: Internetové stránky Saferinternet.cz

První české centrum evropského programu bezpečnějšího Internetu, získalo podporu Evropské komise (projekt CzeSICON) a zahájilo oficiálně svoji činnost 1.září

48

2005. Cílem Saferinternet projektu, který spadá pod celoevropskou záštitu, je přispívat ke zvyšování povědomí o zásadách bezpečného užívání Internetu. Partnery projektu jsou neziskové organizace - Sdružení Linka bezpečí a Online Safety Institute. Na tomto portálu najdeme další odkazy na stránky s podobným zaměřením. Odkaz na tento projekt najdeme na adrese http://www.saferinternet.cz/ (viz. obr. 17).

7.3 Další projekty Důležité je zmínit také další projekty, které jsou zaměřeny na bezpečí při používání Internetu a sociálních sítí, např.: Internet

hotline

–

heslem

tohoto

projektu,

který

nalezneme

na

adrese

http://www.internethotline.cz/, je „Stop internetové kriminalitě!“ S pomocí těchto stránek můžeme nahlásit anonymně obtěžování na chatu apod., podle vážnosti jsou případy předávané Policii České republiky. Nalezneme zde také informace a rady pro děti, jejich rodiče a pedagogy. Pomoc on-line – stránky jsou rozdělené na kategorie: děti, mládež a dospělí. Ve všech kategoriích najdeme užitečné informace, odkazy na bezpečné stránky, soubory ke stažení a také nabídku pomoci. Dospělí najdou ve své části, jak chránit své děti nebo triky a tipy. Ve všech kategoriích nalezneme výstižná videa, která někdy šokují, ale ukazují realitu. Adresa tohoto projektu je http://www.pomoconline.cz/. E-nebezpečí – tento projekt je zaměřen na vzdělávací aktivity pro učitele všech typů škol, kteří chtějí nebo potřebují získat nové znalosti a dovednosti v oblasti rizikového chování, které je spojené s využíváním informačních a komunikačních technologií. Více informací lze nalézt na adrese http://www.e-nebezpeci.cz/. Richard má problém – ve spolupráci se Sdružením Linka bezpečí a s patronem Richardem Krajčem vznikl unikátní internetový informační projekt s tímto názvem, určený všem dětem, ale i jejich rodičům a dospělým, kteří hledají informace. Tyto stránky nalezneme na adrese http://www.richardmaproblem.cz/.

49

Horká linka – tato internetová linka je kontaktní centrum, které přijímá hlášení, týkající se nezákonného a nevhodného obsahu na Internetu, jako je dětská pornografie, dětská prostituce, obchod s dětmi, pedofilie, věkově nepřiměřený obsah, ostatní nelegální sexuální praktiky, rasismus, xenofobie, sebepoškozování, výzvy k násilí a nenávisti, šíření drog atd. Na těchto stránkách také najdeme odkaz ke stáhnutí Červeného tlačítka. Odkaz na tuto linku je na adrese http://horka-linka.saferinternet.cz/ a odkaz týkající se Červeného tlačítka na http://cervene-tlacitko.saferinternet.cz/. Mnohé z těchto, ale i dalších projektů zaštiťuje Ministerstvo Vnitra a Policie ČR.

50