Keltové a jejich zvyky
drbálek I. ročník / 5. číslo
Základní škola Horšovský Týn
25. června 2008
Krajská soutěž mladých zdravotníků u nás
Navštívili jsme muzem budoucnosti v Linci
50. výročí školy
Naše škola je dáma ve středních letech V Horšovském Týně, když přijde řeč na školní léta, se dříve nebo později objeví otázka: „Kam jsi chodil, do staré, nebo do nové školy?“ Je zajímavé, že „novou školou“ se zde rozumí školní budova v Zámeckém parku, od jejíhož otevření uplyne v roce 2008 neuvěřitelných 50 let. I když se všeobecně vžil název „nová škola“, alespoň školní budova už dávno nová není, ba naopak už toho spoustu pamatuje. Padesátka v životě člověka bývá obvykle první příležitostí ke krátkému zastavení, ohlédnutí za uplynulými léty a určitému bilancování. Nejinak tomu je u tak složitého organismu, jako je škola. Vždyť považte, že ve školních lavicích zasedlo a školou prošlo více než 6 000 žáků, a to už je město větší než Horšovský Týn. Na jejich vzdělávání se podílely téměř dvě stovky učitelů, kteří se na škole v průběhu let vystřídali. První žáci, kteří vstoupili do nové školní budovy, teď do stejné budovy vodí svá vnoučata. Některým učitelům prošlo rukama několik generací žáků. Během padesáti let se školní budova v Zámeckém parku stala nedílnou součástí města, kolem níž chodíme se samozřejmostí, jako by tady stála od nepaměti, aniž si uvědomujeme, kolik úsilí několika generací to stálo, než se uskutečnil záměr vystavět skutečně reprezentativní a kapacitně na dlouhá léta dostatečnou školní budovu, která, tak jak dříve bývalo zvykem, mohla být chloubou města. Dlužno podotknout, že se to v našem městě podařilo.
A jak to bylo s výstavbou? Konečný projekt pro stavební povolení vypracoval ateliér Vojenského projektového ústavu v Praze pod vedením S. Mayera. Přípravné práce byly zahájeny 24. října 1955. Vlastní stavbu prováděly od 28. února 1956 Pozemní stavby Plzeň. Jde o pozdní ukázku architektury, pro kterou se vžil název „sorela“. Ve stejném duchu byly stavěny i první domy v ulicích B. Němcové, J. Hory a Suchanovově. Jedná se ve srovnání s pozdější panelovou výstavbou o kvalitní architekturu s jednoduchými, ale působivými stavebními detaily. Horizontální členění objektu kordonovou římsou a dvojí rytmus rámování oken zvýrazňují působivost čestného dvora ve směru od Zámeckého parku. Poměrně honosně je vybaven i interiér vstupního vestibulu s hlavním schodištěm. Ostatní prostory jsou řešeny sice přísně účelově, ale s estetickým cítěním. Budova byla slavnostně otevřena 24. srpna 1958. Vyučování zahájilo ve 20 třídách 649 žáků. Výpověď konferenciérů akademie Martina Steinera a Veroniky Tomanové Jelikož škola oslavuje od svého založení 50 let, tak se vedení školy rozhodlo uspořádat Školní akademii. Po měsíční přípravě se účinkující shromáždili v sále místního kina na generální zkoušce. Zkoušely se zde dramatizace ze dvou pohádek a to z Mrazíka a Princezny se zlatou hvězdou na čele. Výborné bylo vystoupení žáků druhé třídy pod vedením pana učitele Vostrackého. Chlapci a děvčata zpívali a tančili ukázky z muzikálu Starci na chmelu. Také jste zhlédli tři taneční vystoupení žáků Tanečních škol TK Gregoriades Plzeň, TŠ Dance manželů Cíchových ze Stoda a taneční skupiny Aerobic Dance pod vedením Ivy Kozinové. Sálem zněly hlasy dvou pěveckých sborů při ZŠ a ZUŠ. Já s mojí kamarádkou Veronikou Tomanovou jsme se zasekli při moderování, zapomněli jsme text. Byl to trapas. Nakonec při předvedení naostro dopadlo všechno velmi dobře. VT+MS
Fotky z akademie k 50. výročí
Staré zbraně
6. A – pohádka Princezna se zlatou hvězdou
Aneta Tesařová při tanci
2. A – Starci na chmelu
Hana Krausová a Štěpán Rubáš zazářili
6. C – pohádka Mrazík
Pěvecký sbor pana učitele Vrby
Mladí zdravotníci bodovali Na zdravotním kroužku se děti učí, jak podávat první pomoc raněnému, aby až se setkají s nějakým zdravotním poškozením, uměly správně pomoci. Učí se raněného stabilizovat, než přijede záchranná služba, bojovat proti poúrazovému šoku. Mnohdy může první pomoc rozhodnout i o životu člověka. Svoje rozsáhlé schopnosti pak mohou změřit na každoroční okresní a krajské soutěži mladých zdravotníků, kde změří síly s dalšími družstvy ze škol domažlického okresu a plzeňského kraje. Letos se bude krajská soutěž konat na naší škole v Horšovském týně. Je to pro zdravotníky školy velká čest a naše družstva budou chtít určitě zabodovat a dostat se tak do dalšího celostátního kola. Proto je jejich příprava pod vedením paní učitelky Jany Fialové velmi pečlivá. Rozhovor s členy kroužku: Baví vás zdravotní kroužek? Jak se připravujete na soutěž mladých zdravotníků? Trénujeme každé pondělí během školního roku. Jakého výsledku chcete dosáhnout? Zvítězit na celostátní soutěži, ale to asi nebude tak lehké. Nejlépe zatím naši předchůdci skončili v celostátní soutěži pátí. Kolik bude družstev na okresní soutěži za naši školu? Dvě družstva z prvního a dvě z druhého stupně. Jaké zranění je nejtěžší ošetřit? Krvácení z tepny je zapotřebí rychle zaškrtit a sterilně obvázat. Je nutná rychlost a cvik. Setkali jste se už s nějakým zraněním v reálném životě? Zatím jen drobná zranění. Jednou jsem zajistil lékařské ošetření ochrnuté babičce. Co byste mi poradili vzít si do volné přírody, abych byl připraven, kdybych se zranil? Mobil, kapesník a šátek. Mobilem si zavoláte pro pomoc a kapesníkem a šátkem zastavíte krvácení nebo znehybníte končetinu. Chodíte se dívat na to, jak pracují kvalifikovaní zdravotníci v nemocnici. Chtěli jsme, ale nepustili nás tam. Viděli jsme zásah zdravotníků při ukázce záchranného integrovaného systému. Dne 31. května 2008 se v areálu Základní školy Horšovský Týn uskutečnilo krajské kolo Hlídek mladých zdravotníků. Do naší školy přijela spousta dětí ze škol od Karlových Varů až po Horšovský Týn. Dále zde bylo několik význačných hostí: paní senátorka Jiřina Rippelová pan starosta inženýr Josef Holeček. Ti také naše klání slavnostně zahájili. Účastníci byli rozděleni do dvou kategorií 1. stupeň a 2. stupeň. První se pohybovali pouze v areálu školy a druzí po parku kolem rybníka. Každému družstvu byla přidělena jedna hosteska, která je odváděla z jednoho stanoviště ke druhému. Mezi stanovišti chodily spojky, které sbíraly výsledky a odnášely je do informačního centra. Každé družstvo muselo vykonat jeden úkol a za to mu byly přiděleny body. Například museli ošetřovat zraněného, resuscitovat utonulého a poznávat byliny. Po vykonání všech úkolů jsme se konečně dozvěděli výsledky. A celkově se naše škola, žáci z druhého stupně, umístili na krásném druhém místě. OM+AH
Létali jsme nad Lincem
Pohled na Linec Ve čtvrtek 12. června 2008 jsme s kroužkem školního časopisu a dalšími žáky školy navštívili muzeum budoucnosti v Rakousku. Ráno v půl šesté jsme odjížděli směr České Budějovice. V autobuse panovala skvělá nálada i přes brzkou raní dobu. Dostali jsme od pana učitele Straky na řešení křížovku, sudoku a odpovídali na otázky o Rakousku a Linci, kam jsme směřovali. Naší průvodkyní byla Jana Herianová, bývalá žákyně horšovotýnské školy. Byla velmi příjemná a o Rakousku toho hodně věděla. Asi tak v půl desáté jsme dojeli na benzínovou pumpu před Dolním Dvořištěm, kde jsme měli tři čtvrtě hodiny pauzu na toalety a mohli jsme si něco koupit. Ve tři čtvrtě na jedenáct jsme konečně dojeli do toužebně očekávaného Lince. V 11:00 jsme byli objednáni na prohlídku muzea, kterým nás hodinu a půl prováděla ředitelka muzea, která mluvila dobře česky, stejně jako druhý mladý průvodce. Po prohlídce jsme si mohli všechny atrakce sami vyzkoušet. Například jsme létali jako supermani nad Lincem oblečeni do rukavic a obleku pro ovládání virtuální reality. Nebo jsme hráli hru, kde pouhým tlesknutím malý dráček vypustil oheň a zneškodnil své protivníky. Řadu dalších atraktivních, umělecky i odborně krásně zpracova-
ných počítačových aplikací jsme zkoušeli nepřetržitě dvě hodiny. Počítač rozeznával vůně, pohyb našich nohou na ploše, doteky na pružné bláně, reagoval na pohyb končetin, na naše zvuky. Mohli jsme naše perem vytvořené kresby uvést do pohybu i vytvořit krátkou animaci z konkrétních figurek. Někteří si vytvářeli vlastní svět, do kterého se mohli naskenovat a být jeho součástí. Z muzea jsme šli na prohlídku města. Navštívili jsme nejznámější kostely různých stavebních stylů. V jednom kostele měli dokonce nádherné obří varhany. Když na ně začali hrát, tak zněl silný a nádherný zvuk. Pak nám Jana, naše průvodkyně, ukázala náměstí, kde jsme měli rozchod. V pět hodin jsme odjížděli domů. Na zpáteční cestě jsme se koukali na dva filmy Stůj!nebo maminka vystřelí a na starý, a známý film Sněženky a machři! Domů jsme dorazili v půl desáté večer. Soutěž vyhrála Nikola Lahodová z 6. C, vyřešila bez chyby sudoku, tajenku i odpověděla na všechny otázky. Mně osobně se tento výlet moc líbil a určitě toto muzeum v budoucnu navštívím znovu! DŠ
Rozhovor s členy skupiny CELTIC ROSE Ve středu 28. května zazněly v horšovotýnském kině keltské písně a taneční kreace skupiny CELTIC ROSE. Skupinu tvoří Petr Kubec, Dita Hořínková, Jana Balašová – Trčková a Pavlína Tomášová. Členům uskupení jsme dali před vystoupením několik otázek: Jaké akce jste realizovali v letošním roce? V letošním roce jsme se podíleli na ozvučení scény Staročeský jarmark při Mělnickém vinobraní 2008. Na této scéně jsme odehráli představení Točte se pardálové. Tímto pořadem jsme také zahájili lázeňskou sezonu 2008 v Poděbradech a v Teplicích nad Bečvou. V roce 2006 jsme programově zajišťovali Dětský den pro Obec Otvovice a Netvořice. Pro Město Klatovy jsme vystupovali jak v loňském roce, tak na letošních pivních slavnostech. Městské slavnosti v Doksech jsme letos připravili již podruhé. Mezi naše klienty patří společnost AC Leasing, pro kterou jsme pořádali Mikulášskou besídku v Praze a mezi úspěšné akce můžeme jmenovat organizaci vyhlášení vítězů soutěže časopisu Paní domu – „Nejsympatičtější dítě roku 2003“. Aktéři skupiny
Dále jsme hráli v Divadle Fráni Šrámka v Písku, kulturním domě Říp v Roudnici nad Labem, Městském kulturním domě Hlinečan v Hlinsku, Lázeňském zařízení v Teplicích, Kulturním domě J. Suka v Sedlčanech, Kulturním centru Novodvorská v Praze, KC Domeček v Praze – Horních Počernicích, Městském divadle Prachatice, Kulturním domě Střelnice v Jindřichově Hradci a v řadě dalších. Co budete hrát dále? Klubcentrum v Ústí nad Orlicí uvede v říjnu 2008 v Roškotově divadle představení Tajemství stříbrného plátna a následující den pohádku pro děti Plecha a Neplecha z našeho repertoáru. O čem bude váš pořad? V našem hudebním komponovaném pořadu Vám přiblížíme moudré zvyky a zvláštnosti keltské kultury. Podíváme se do keltské kuchyně a povíme si o keltských svátcích a symbolech. Zajímavé vyprávění zpestří nádherné keltské melodie. Málokdo ví, že Keltové měli jen jednu manželku a jako první vytvořili i domovy seniorů. Keltové se rádi veselili, jedli, pili a tančili. My Vám přejeme, abyste se při našem pořadu bavili tak, jako to uměli staří Keltové. PK+ZK
Výlety za poznáním
Zámek Kynžvart Školní výlet 7.C a 7.B Dne 4.června 2008 jsme byli na výletě po Plzeňském kraji. Odjez byl od školy v 7:45. Nejdříve jsme jeli na zámek Kynžvart. Po příjezdu jsme museli počkat 10 minut a poté začala prohlídka zámku.Prošli jsme různými místnostmi (pokoji, chodbami, kulečníkovým sálem, zbrojnicí a nakonec pokojem kuriozit) , dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí. Pak jsme zas nasedli do autobusu a jeli jsme do Chebu. Dostali jsme hlad, tak
jsme vybalili své svačiny. Většina z nás měla kuřecí řízky s chlebem, ale někteří rohlík se salámem. Když jsme dojeli do Chebu, šli jsme se podívat na zříceninu hradu a na Černou věž. Naštěstí byl pěkný rozhled do okolí. Poté jsme se vrátili na náměstí a tam jsme měli rozchod. Jedna naše spolužačka dostala chuť na bagetu s rajčaty, tak jsme zašli do bufetu a také si koupila krokety s majonézou. Po otevření balíčku neskončila majonéza na talíři, ale na obličeji naší zděšené spolužačky. OT+VŠ
Zoo-Plzeň Na den 13. května asi nikdo tak hned nezapomene. Exkurze do Plzně byla jedna z nejhezčích v letošním školním roce. Cesta do zoo byla zpestřená o otázky, které jsme mohli během prohlídky zodpovědět. Každá třída měla určitou skupinu například savce, obojživelníky, ptáky nebo plazy. Osmá třída, tedy my, se seznamovala s plazy. Navštívili jsme zajímavé skvosty zoologické zahrady. Nás nejvíce zaujala krajta tygrovitá. Byla dlouhá asi 2 m, hezky zbarvená a jmenovala se Kačenka. Mohli jsme si ji pohladit, byla moc hodná a roztomilá. Než jsme se šli na ni podívat, tak ji nakrmili, takže neměla snahu nás přiškrtit ani schlamstnout. V zoo jsme měli po prohlídce krátký rozchod, který jsme využili na otázky nebo na pohled na bezprostřední projevy života zvířat. VN+JK
Exkurze na Chodské pile Při hodinách ekologie se seznamujeme s různými provozy ve městě. V pátek 19. dubna 2008 jsme navštívili s paní učitelkou Třeštíkovou Chodskou pilu v Horšovském Týně. Závodem nás prováděla zaměstnankyně podniku, snad jedna z vedoucích osob. Dozvěděli jsme se od ní spoustu zajímavostí. Pila nejvíce zpracovává jehličnaté stromy a to borovice a smrky, právě ony jsou u nás nejčastěji se vyskytující dřeviny, také jsou dobře zpracovatelné pro jejich měkké dřevo. Kmeny stromů nejprve prochází místem,
kde se dřevo přerovnává, dále jde do katru, kde se pásová pila postará o tvar dřeva. Zpracuje ho například na 7,5 m dlouhé krovy (nejdelší krov se zde vyrábí o délce 13 m). Právě z této dílny vede potrubí, které odvětrává ze sila piliny a přesouvá je do kotelny, kde se s nimi pak vytápí prostory. Pila má celkem tři dílny. První se nazývá truhlářská,druhá pilařská a třetí je sušárna, kde se dřevo suší až několik týdnů. Vyrábí se zde například dna kontejnerů, palubky, palety nebo fošny. Naštěstí počasí se nám vydařilo. Ale převážná většina dělníků pily pracuje venku a to za každého počasí. LM
Den Země S třídou jsme se byli 22. dubna podívat na ekologický stánek u mostu přes Radbuzu. Odbor životního prostředí seznamoval všechny zájemce z Horšovského Týna s úsporami získanými tříděním odpadu a s jeho přínosy. Naše město bylo v minulém roce vyhodnoceno jako nejlepší a nejdůkladnější v třídění odpadu v Plzeňském kraji. 22. duben se slaví po celém světě a jmenuje se DEN ZEMĚ. Je to svátek naší planety, která jediná ze všech planet sluneční soustavy umožňuje existenci života – lidí, živočichů i rostlin. Dává nám vzduch, který dýcháme, vodu, kterou pijeme, jídlo, bez kterého bychom nemohli být, prostor, ve kterém žijeme a mnoho dalšího. A my lidé jsme si dlouhou dobu mysleli, že toto bohatství je jenom pro nás a že je nevyčerpatelné. Ale ono tomu tak není. Na naší ,,matičce“ Zemi žije mnoho dal-
ších živých tvorů a rostlin, kteří zdravé prostředí potřebují ke svému životu stejně jako my. Lidé v minulosti Zemi ubližovali a stále ještě ubližují. Třeba tím, že zamořují vzduch vypouštěním životu škodlivých a nebezpečných látek, znečišťují vodu v řekách, mořích a jezerech, ničí životní prostor mnohým živočichům. Tak vlastně člověk škodí i sám sobě. Všichni dnes velmi často slýcháme o ozónových dírách, klimatických změnách, smogových situacích,skleníkovém efektu,vymírání mnoha druhů rostlin a živočichů a dalších nebezpečích, která jsou jenom důsledkem našeho špatného chování k Zemi. Den Země je vhodnou příležitostí pro všechny z nás, abychom se nad ochranou přírody zamysleli. A společně pomohli k zlepšení životních podmínek v našem městě. LM
Zábava, vtípky, obrázky
Svatý Petr takhle na bráně zastaví tři chlápky a povídá: „Pánové, poslední dobou máme děsně přeplněno, takže mi nejdřív musíte říct, jak jste zemřeli a já posoudím, zda máte nárok na místo tady.“ První chlápek se pouští do vyprávění: „Bydlel jsem v centru v tom novém mrakodrapu, ve třicátém patře. Jednou jsem takhle odpoledne na balkóně cvičil aerobic, když jsem nějak zaškobrtl a převážil se přes okraj. Naštěstí se mi povedlo, jak jsem padal, se o patro níž chytit zábradlí. Měl jsem i štěstí, že v tom bytě někdo byl. Zevnitř vylezl nějaký člověk, ale místo, aby mi pomohl, mě začal mlátit přes prsty. Chvíli jsem se ještě držel, ale když si ten chlap doběhl pro kladivo a jeden po druhem mi přerazil prsty, tak jsem se pustil. Nějakým zázrakem jsem dopadl do hustého křoví a kromě par škrábanců a vyraženého dechu se mi nic nestalo. No, a když jsem se tak hrabal z toho křoví, najednou jsem zaslechl divný zvuk, zvedl hlavu a přímo na mě přistala lednice. No, a to mě už zabilo a tak jsem tady.“ Druhý vypráví: „Já dělal v účetní firmě ve městě a jednou mi někdo zavolal, že mi nějaký chlápek chodí za ženou. Tak jsem se sebral, honem domů. Výtahy nejezdily, tak jsem musel vyběhnout devětadvacet pater. Vlítnu do bytu, žena v županu, zpocená. Tak já prohledal celý byt. Až na balkoně jsem toho mizeru našel. On se nechtěl pustit, tak jsem ho praštil po prstech kladivem. A představte si, on spadne dolu celou tu výšku a nic se mu nestane. Já vám byl tak rozčílenej, vlítnul jsem do kuchyně, popadl ledničku a hodil jsem ji na něj z toho balkónu. Jenže už nejsem nejmladší a srdce ten nápor nevydrželo, tak jsem se tam složil a už mě neprobudili.“ Třetí muž: „No, to se vám takhle jednou schovávám nahatej v lednici...“
Vyřešte si přes prázdniny
Redakce Drbálku šéfredaktoři: J. Vlčková, D. Špatová členové: O. Třeštíková, , M. Vachtlová, L. Remešová, V. Štréblová, O. Mothejzík, A. Hrubý, L.Sargologová, M. Halamová, |J. Kubáčková, M. Vavrová, Jakub Císler, Patrik Karban, Zbyněk Korpáš, L. Hanke, M. Steiner, Lenka Mračková, V. Tomanová, V. Nováková
