4) ŽIVOTNÍ CYKLUS VE VÝVOJI ČLOVĚKA A) FORMY VÝVOJE (ONTOGENEZE, FYLOGENEZE), TEORIE PERIODIZACE VÝVOJE (FREUD, ERIKSON, PIAGET, PŘÍHODA) ONTOGENEZE • Vývoj jedince. Opakování fylogeneze – opakování vývoje druhu. 1) Období prenatální – před narozením 2) Období perinatální – 4 týdny před a 1 týden po porodu (perinatální disciplína) 3) Období postnatální – po narození: a) Rané dětství: novorozenecké, kojenecké, batole b) Střední dětství – předškolní věk c) Pozdní dětství – mladší školní věk d) Dospívání: starší školní věk, dorostenec (adolescence). e) Dospělost: plná dospělost (18 – 30 let), období zralosti (30 – 45 let), střední věk (45 – 60 let), stáří (60 – 75 let), vysoké stáří nad 75 let, věk kmetský nad 90 let. - Hypoxie – nedostatek kyslíku do mozku dítěte při porodu → hyperaktivita, LMD, apod. např. je obtočená pupeční šňůra kolem krku dítěte, přenášení dítěte, kdy pak dochází k odchlipování placenty. - Novorozenecká úmrtnost do 1 dne, 3, 7 a 28 dnů. FYLOGENEZE • Vývoj druhů rostlin, živočichů a člověka od jednodušších ke složitějším. Psychické změny, které jsou vázány na vývoj člověka jako druhu a lidské kultury. TEORIE PERIODIZACE VÝVOJE
1. 2. 3. 4. 5.
Jean Piaget (20. století) Fáze senzomotorické inteligence (do 2 let věku) – Propojení vnímání a pohybu. Fáze symbolického a předpojmového myšlení (2 – 4 let) – Používá slova, ale nechápe jejich význam (symboliku), nahrazuje něco něčím (předpojmové myšlení). Fáze názorného myšlení (4 – 7 let) – Nechává se ovlivňovat tím, co vidí. Fáze konkrétních logických operací (7 – 11 let). Fáze formálních logických operací (od 11 let) – Je schopno odtrhnout se od konkrétního k představám.
E. Erikson (20. století) - Narozen v Německu, odešel do Ameriky. Bez akademického vzdělání. Ve Vídni se seznámil s psychoanalýzou (jediné jeho vzdělání). Vychází z psychoanalýzy, zdůrazňuje její význam, ale i význam rodiny, společnosti. - Zabýval se vědomím JÁ, ale zároveň jde do hloubky do nevědomých tendencí. Co může JÁ ublížit. V každém vývojovém stádiu dochází ke konfliktům, my musíme splnit určité úkoly: 1. Období kojence – konflikt mezi základní důvěrou a nedůvěrou – Pocit důvěry se projevuje v tělesné stránce (jídlo, pití). Důležité je získat pocit známosti, ke které dochází při uspokojování základních potřeb. První dovednost je, že dítě nechá matku zmizet, důvěra, že matka se znovu objeví, až to bude dítě potřebovat. Spoléhání se na vlastní tělo. Důvěra je vázána na kvalitu mateřského vztahu, na matce a jak zachází s dítětem. Pokud je nedostatek důvěry → základy pro psychopatologický vývoj (deprese, schizoidní vlastnosti – uzavřenost). „Všichni si v sobě neseme nostalgii po ztraceném ráji“ (pokud vše probíhá správně).
1
2. Autonomie proti studu a pochybám (období batolete) – anální období: na jedné straně zadržování, omezování (→ křečkovství x pečovatelství) X pouštění, dávání (→ schopnost nechat někoho jít). Může se vytvářet stud, souvisí s tím, že v tomto období dochází k sebeuvědomování (stydím se, když jsem si vědoma, že mě někdo vidí např. dítě se schovává). Zahanbenost vyvolána negativní vlastnosti (vzdorovitost, tendence nebýt viděn). Vzniká pocit pochybností – vyměšování se týká oblastí, které dítě nevidí, dospělí ho můžou kritizovat, trestat – narušují jeho autonomii (přirozenost) → rozvíjí se stud, pochybování o tom, že když něco vytvořím, jestli je to správné (→ pochybování o sobě, paranoidní strachy). Toto stádium rozhoduje o poměru lásky a nenávisti, a spolupráci a svéhlavosti, a o pocitu svobody vyjadřování, pocitu sebekontroly. 3. Iniciativa proti vině (předškolní období) – dítě se cítí samo sebou, uvolněné, plné energie, na problémy rychle zapomíná, je iniciativní. Opak vzdorovitosti v předešlém období. Pocity libosti X můžou se vytvářet základy pocitů viny (z trestů za něco). Vzniká pocit rivality proti lepším, žárlivost, soupeření, boj mezi sourozenci o přízeň matky. Nepřijetí matkou může vyvolávat negativa v budoucnosti (únik do fantazie). Vytváří se svědomí → rozklad mezi infantilností a rodičovskou částí, která když je hodně silná, tak děti ještě více omezují sami sebe (než je omezují rodiče) → vytváří se přísné superego (základy pro „mravokárce“). 4. Období snaživosti proti méněcennosti (mladší školní věk) – Klidové období, pudová složka dočasně usnula. Učení ve škole, od dospělých, ostatních dětí. Změny v psychice: potlačovaná fantazie, dítě se učí různým pravidlům, rozvíjí se pocit snaživosti, získává potěšení z práce učí se systematické činnosti. Pocity nedostatečnosti, méněcennosti (pokud se mu nedaří, i v sociálních vztazích), může ztratit odvahu do budoucna, naději, zůstává izolované. Ze sociálního hlediska je toto období nejdůležitější, potřeba kontaktu, dělat věci s ostatními. Kvůli okolí se dítě zaměří jen na úspěch, výkon, ale omezuje tak sebe samo. 5. Identita proti infuzi rolí – míšení rolí (období puberty) – Končí dětství a začíná dospívání, mládí. Vyrovnává se s fyziologickými změnami a s požadavky okolí, chovat se jako dospělý. Na začátku není ještě identita, pochybnosti se sexuální rolí (ženy, muže) → mohou se vyskytnout delikventní, psychické epizody. Dochází k první výraznější zamilovanosti, snaha ztotožnit se s někým jiným (hledají ve druhých potvrzení svého JÁ), identifikace s nějakou skupinou (vliv mohou mít extrémistické skupiny) – pseudoidentita. 6. intimnost proti izolaci (období dospívání) – Pokud v předchozím období došlo k identitě, tak teď může dojít k intimnosti – navázat intimní vztah, schopnost otevřít se, něco ze sebe dát, ztrácí se soustředěnost na sebe. Může být strach z navázání intimního vztahu → tendence k izolaci. Nebo do vztahu vstoupím, ale nejsem schopen ho mít plnohodnotný, ambivalentní vztah (soutěžení s partnerem) → člověk se vyhýbá vztahům, které by vedly k intimnosti (může dojít i k izolaci ve dvou – nedojde k intimnosti). 7. generativita proti stagnaci (dospělost) – Potřeba plození, starání se o druhé, vedení někoho. Také produktivita, tvořivost. Pokud nedojde k plození a starání se, může dojít k regresi nebo ke stagnaci vývoje, pocitům osobního ochuzení → lidé se pak soustředí víc na sebe. Když má dítě nezralý člověk a nestará se o něj, tak nedojde ke generativitě. 8. integrita JÁ proti zoufalství (stáří) – Dosažení celistvosti JÁ, přijetí svého života tak, jak probíhal (úspěchy i neúspěchy). Pokud nedojde k přijetí, může nastat zoufalství, strach ze smrti, strach z toho, že jsme život prožili špatně, a že to nemůžeme změnit.
2
S. Freud 1) Orální období - První rok života – kojenec. - Nejde jen o slast v souvislosti s příjmem potravy (kojením), ale i o spojení s matkou → vytváří se prazákladní důvěra nebo nedůvěra k matce. - Pokud vše probíhá v pořádku, je dítě uspokojené a může přejít do análního stádia. Pokud ne, vznikají traumata, dochází k fixaci na toto období a dítě se nemůže dál vyvíjet → úzkostlivost, závislost, potřeba větší péče → Orální charakter. 2) Anální období - 1 – 3 roky - batole. - Tělesné poznávání. - Vylučování má význam nejen pro život, ale je to náš první produkt → první setkání s pravidly – záleží na přístupu dospělých (rodičů). - Pokud vše proběhne v pořádku (bez extrémů), může dítě přejít do falického období. Pokud ne, může být traumatizované → Anální charakter = vlastnosti tohoto charakteru se vyskytují pohromadě: pedanterie, pořádnost, skrblictví, shromažďování, přehnaná čistotnost, pořádkumilovnost (při nervovém vypětí: zácpa nebo průjem).
-
3) Falické období Předškolní věk. Tvoří se základy (příprava) na sexuální život. Dítě se osahává, zkoumá, hra na doktora, zjišťování rozdílů mezi chlapečkama a holčičkami. Oidipův komplex = první erotický vztah k rodiči opačného pohlaví – první objekt pudového hnutí. Aby k tomuto nedošlo, je nutná identifikace se svým pohlavím – přijetí norem. Kastrační komplex u chlapců = Chlapci mají strach, aby nedopadli jako dívky. Rivalita vůči otci spojena se strachem. Závist penisu u holčiček = nehrozí, pokud se holčičky ztotožní s ženským pohlavím.
4) Latentní období - Mladší školní věk. - Dítě se přestává zajímat o sebe, ale pudy se obrací do okolního světa. - Kluci okukují holky a naopak. 5) Genitální období - Puberta. - Pozornost nejen na vnější, ale i na vnitřní orgány, předehra láska apod. - První sexuální zážitky. V. Příhoda - Základními kritérii dělení jsou mezníky, které oddělují jednotlivá období. Tyto mezníky mají ve vývoji důležitou funkci, jsou to nápadné změny, významné události, které se uskutečňují v životě člověka a určují základní ráz jeho činnosti v následující fázi. Tyto mezníky ohraničují časové trvání jednotlivých fází. - Základní mezníky ve vývoji jsou: narození, chůze a řeč, sebeuvědomění, vstup do školy, pohlavní dospívání a dosažení nezávislosti.
3
B) ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKY DĚTSTVÍ, DOSPÍVÁNÍ A DOSPĚLOSTI Z HLEDISKA PSYCHOLOGIE A SOCIOLOGIE (TĚLESNÉ, PSYCHICKÉ A SOCIÁLNÍ ZMĚNY) KOJENEC
•
• • •
-
Tělesné změny Podle Piageta je toto fáze senzomotorické inteligence. Důležitým vývojovým mezníkem je schopnost sednout si, což umožňuje určité osamostatnění se v oblasti stimulace. Na konci období už je schopný komunikovat a samostatně se pohybovat. Jeho hmotnost se od narození do jednoho roku 3x zvýší. V prenatálním období je vývoj nejrychlejší, i v kojeneckém věku je jak psychický, tak fyzický vývoj rychlý. Nejvíce reaguje na lidský obličej, je pro něj zajímavý. Ve 2 měsících zvedne a udrží hlavičku, pak se zvedá na loktech a nakonec na rukách. Od 4. měsíce se zlepšuje jemná motorika – klíšťový úchop (jemu předcházel nůžkový). Ve 4 měsících koordinace rukou a úst, v 6 měsících koordinace obou rukou (předává si předmět z ruky do ruky). Kolem 7 měsíce samo sedí a je samostatnější. 10. – 12. měsíc – lezení a první krůčky. Dávají přednost vyšším tónům, více reaguje na ženský hlas, asi ve 3 měsících je schopné lokalizovat zdroj zvuku. Rozlišuje specifické zvuky jazyka. Když se učí mluvit, tak i odezírá. 3. měsíc – broukání (i u neslyšících), experimentování s hlasem. 8. měsíc – žvatlání – opakuje různé slabiky, dozrává levá hemisféra pro řeč. Kolem 1. roku říká smysluplná slova. Závisí na stimulaci a motivaci k řeči. Nejprve více rozumí než mluví. Psychické změny – Vnímání Zrakové vnímání – z počátku vidí asi na 30 cm, ale pouze v zorném poli do stran, nikoli přímo před sebe, ve 3 měsících – periferní vidění na 50 cm, v 6 měsících už vidí na 1 metr. Po narození rozlišuje zelenou a červenou barvu, ve 3 měsících rozlišuje základní barvy, dává přednost červené a modré barvě. Nejprve sleduje horizontální, pak vertikální pohyb, už neotáčí hlavu, ale umí sledovat jen očima. Vnímání prostoru začíná v půl roce. Sleduje pohybující se předmět ke konci 2. měsíce. Postupně se rozvíjí koordinace očí a rukou. Socializace Po narození preferuje lidský hlas, kontakt, obličej. Dítě stimuluje sociální prostředí k tomu, aby mu věnovalo pozornost (mimické projevy, úsměv, pláč, broukání). 2 měsíce – autistická fáze (projektivní fáze): zaměření na sebe, na své tělo, na své potřeby, nemá ještě vztah k někomu nebo něčemu. 2 – 3 měsíce: projevuje zájem o vnější prostředí, oční kontakt. Ve 3 měsících komunikuje úsměvem (usmívá se na každého). 4 měsíce: začíná rozlišovat mezi hračkami, lidmi, nejvíce napodobuje matku, mimiku, hry. 9. měsíc: upřednostňuje více aktivity s lidmi než s věcmi. Dokáže odmítnout, vědomě napodobuje (pacipaci, jak seš velikej?).
4
- Operativní podmiňování – něco dělá náhodně, a když ho za to dospělí pochválí, tak to opakuje (učíme se to, za co jsme odměňováni). Vztah s matkou - 3 měsíce – symbolická fáze: matka je zdroj uspokojení, má s ní spojené příjemné nebo nepříjemné pocity. - 9. měsíců – stádium objektu: diferencuje mezi známými a neznámými a neznámé v něm vyvolává strach → separační úzkost (neměly by se střídat osoby, které o dítě pečují. Může být konflikt mezi zvídavostí a strachem, matka je útočiště). Vědomí, že matka je trvalá, že se vrátí. Základ vědomí sebe sama jako samostatného jedince. Vytváří se základní životní strategie. Tzv. přijatelná matka (uspokojuje potřeby dítěte a sama je tím uspokojována X matka konstruovaná – nefunguje pro dítě jako zdroj jistoty). - Dvojná vazba – komunikace probíhá na dvou úrovních (příjemně mluví, ale agresivně s dítětem manipuluje). To u dítěte vytváří citovou deprivaci (dlouhodobé strádání) nebo subdeprivaci (zdánlivě normální rodina, ale přesto se dítěti nedostává citu). Senzomotorická inteligence – 3 fáze: • do 4 měsíců – fáze primární kruhové reakce: opakuje určité přirozené pohyby, a tím se zdokonaluje (kopání nožičkami, cucání ruky). • 8. měsíc – fáze sekundární kruhové reakce (fáze trvalosti objektu – když něco zmizí, tak to hledá): zájem se soustředí na okolí – objekty, hračky, lidi, už je to zaměřené na efekt (záměrné jednání), např. bouchne do hračky, aby vydala zvuk. Rozlišuje mezi věcmi známými i neznámými. • 12. měsíc – fáze kombinované sekundární kruhové reakce: sleduje cíl a hledá prostředek k jeho dosažení – řeší jednoduché problémové situace. Začíná chápání mezi příčinou a následkem BATOLE
-
Tělesný vývoj Hrubou i jemnou motoriku procvičuje hlavně při hře. V 1,5 roce už chodí s jistotou (často padá), postaví dvě kostky, čmárá, tleská rukama. Později se zlepšuje rovnováha a koordinace pohybů. Na konci období umí chvíli balancovat na jedné noze, chodí po špičkách, běhá, šlape na tříkolce, umí na skluzavce, stříhá, kreslí hlavonožce, umí se obléknout.
Psychické změny – Období předpojmového a symbolického myšlení - Dítě je vázané na realitu, začíná používat i jednoduché představy (už ne jen „pokus-omyl“). - Symbol – něco je něčím zastupováno (klacek je pistol). - Následná nápodoba (zážitek z jeslí si přehrává doma). - Pochopení trvalosti objektu – ví, že svět je trvalý, že se ráno probudí, a že maminka se vrátí. - Hodně se ptá „Co to je?“, kolem tří let se ptá „Proč?“ - Dítě chce být nezávislé, ale musí mít jistotu, že se k matce může vrátit. Pak se vrátí k matce a může se chovat regresivně, chce se pomazlit. - Vztah „přechodných objektů“ – upoutání se např. na blízkou hračku, přenáší na ní své pocity i pocity k matce. • Vytváří se dvě základní životní strategie: 1) Tendence k prosazování se. 2) Tendence k rezignaci a potlačování svých potřeb. - Rozvíjí se smyslové poznávání, paměť (je nezáměrná), citovost paměti (pamatuje si hlavně věci, které prožije). - Projevuje se fantazie – personifikace (zosobňování), např. dává věcem lidské vlastnosti. - City: jsou bohatší, zaměřené na okolí. Strach, zlost, radost, sociální city (většinou k dospělým). Bývají intenzivní, mají krátké trvání, bývají ovlivnitelné. 5
- Řeč: kolem 3 let zná asi 700 slov, ví svůj věk, celé jméno, ptá se a pozorně naslouchá, mluví v rozvitějších větách.
-
-
-
-
-
-
Socializace Dítě získává ve svém sociálním prostředí různé role (pohlaví, zevnějšek, chování, odlišnosti v kterékoli oblasti) – sociální role, které dítě získá, vyjadřují zároveň jeho hodnocení, ale i očekávání a požadavky jiných lidí. Rozvíjí se schopnost komunikovat – komunikace mu umožňuje stát se aktivnějším a samostatně komunikujícím subjektem, který lépe rozumí svému okolí. Napomáhá uvolnění ze závislosti na ostatních. Normy chování – o sociálních normách získává dítě informace na dvou úrovních: pozoruje skutečné chování lidí a hlavně je získává pomocí verbálního sdělení. Když se dítě za svůj čin stydí, tak si normy zvnitřnilo. Učení nápodobou a identifikací – Učení nápodobou umožňuje přejmout hotový vzorec chování. Nápodoba je pro batole jedním z dostupných způsobů orientace a adaptace na prostředí. Identifikace je ztotožnění s někým, potřeba být jako on, a tudíž se chovat stejně jako on. Ke konci batolecího věku se děti začínají identifikovat se svými rodiči, hlavně s rodičem stejného pohlaví. Největší část každého dne stráví dítě hrou, ta je zpočátku jednoduchá a hlavně samostatná, nechce se dělit o hračky, raději si hraje samo. Okolo tří let můžeme mluvit o tzv. paralelní hře (vedle sebe), děti se tolerují, ale ještě si nedělí role (to nastává až v předškolním období). Při odloučení může dojít k separační úzkosti, ta má tři fáze: 1. Fáze protestu – dítě se aktivně snaží zbavit cizího člověka a přivolat zpět matku. Pokud se mu to nepodaří, přichází druhá fáze. 2. Fáze zoufalství – dítě postupně ztrácí naději, že maka přijde, a proto ji přestává volat a hledat, bývá apatické, bez zájmu o cokoli. 3. Fáze odpoutání od matky – když odloučení trvá delší dobu, dítě se snaží uspokojit svou potřebu citové vazby a opory navázáním vztahu k jiné osobě, která je dostupná. PŘEDŠKOLNÍ OBDOBÍ
-
-
-
-
Tělesný a pohybový vývoj Prodlužují se končetiny, pohybová obratnost se zvyšuje (běhá, šplhá, jezdí na kole, plave, lyžuje). Udržuje rovnováhu. V sebeobsluze je samostatné díky rozvoji jemné motoriky (samo se oblékne, samo se nají). Zvládá ruční a domácí práce (uklidí si hračky, prostře na stůl). Velikost hlavy se srovnává s tělem, už není tak velká jako v batolecím období. Psychické změny Piaget – názorné a intuitivní myšlení. Typické znaky myšlení: egocentrismus – hodnotí věci na základě subjektivních preferencí → dochází k nepřesnostem v poznávání. Fenomenismus – důraz na určitou, zjevnou podobu světa, event. na takovou představu. Dítě je fixováno na nějaký obraz reality, který není schopno ve svých úvahách opustit. Svět je pro ně takový, jak vypadá, jeho podstatu vesměs ztotožňuje se zjevnými znaky. Prezentismus (vazba na přítomnost). Magičnost – tendence pomáhat si při interpretaci dění v reálném světě fantazií, a tak jeho poznání zkreslovat. Absolutismus – přesvědčení, že každé poznání musí mít definitivní a jednoznačnou platnost. Jeden z projevů dětské potřeby jistoty. Úsudky: animismus (neživým věcem dává vlasti živých bytostí), arteficialismus (všechno někdo „udělal“). Konfabulace – dítě interpretuje realitu tak, aby pro ně byla srozumitelná a přijatelná, to se projevuje i formou nepravých lží, kdy dítě kombinuje reálné vzpomínky s fantazijními představami. Dítě je o pravdivosti přesvědčeno. Typickým znakem myšlení předškoláků je jejich útržkovitost, nekoordinovanost a nepropojenost, chybí mu komplexní přístup. 6
- Řeč: od 4 let mluví v delších a souvislejších větách , později i v souvětích. Učí se hlavně nápodobou. Typická je egocentrická řeč – řeč pro sebe, nepotřebuje posluchače.
-
-
-
Socializace Období předškolní je věk iniciativy, jehož hlavní potřebou je aktivita. Fáze morálního vývoje je heteronomní – dítě ještě nemá vlastní názor a automaticky považuje za správné to, co určí dospělý. Dítě je k dodržování norem motivováno systémem odměn a trestů – pozitivním a negativním hodnocením. Ke konci předškolního věku je přechod od heteronomní fáze ke schopnosti dítěte pociťovat vinu za nežádoucí chování. Normy chování se dítě učí ve své rodině. Význam rodiny – rodiče jsou pro dítě emocionálně významnou autoritou, představují ideál, jemuž se chce dítě ve všech směrech podobat a s nímž se identifikuje. Vrstevnické vztahy a role – uvolňuje se vázanost na rodinu (důležitá je školka) a postupně i vázanost na dospělé. Vztah s vrstevníky je symetrický (oba partneři jsou si rovni), poskytuje mnohem méně jistoty než vztah s dospělým. Hra je dominantní činnost. Hraji si rády s vrstevníky- rozvíjejí námět hry „na něco“, mají rády hry pohybové a konstruktivní (stavebnice, kreslení, puzzle). Kresba je jednou ze symbolických funkcí, v níž se projeví tendence zobrazit realitu tak, jak ji dítě chápe. Z počátku dítě kreslí ještě hlavonožce na konci období už mají postavy hlavu, tělo a obě končetiny, mají i detaily jako vlasy, nos, oči, uši, prsty (více se podobají skutečnosti). Kreslí postavy jakoby zespoda, protože je tak vidí (postavy mají dlouhé nohy a menší tělo). Typická je transparentnost postav – je vidět vnitřek, např. pod oblečením.
ŠKOLNÍ VĚK 1. Mladší školní věk – od nástupu do školy – 6 – 7 let do 8 – 9 let – zněna životní situace, různé vývojové změny, především se projevují ve vztahu ke škole. 2. Střední školní věk – 8 – 9 let až 11 – 12 let – dítě přechází na druhý stupeň ZŠ a začíná dospívat. Dochází k mnoha změnám, které jsou podmíněny nejen sociálně, ale i biologicky. Příprava na dospívání. 3. Starší školní věk – navazuje na střední školní věk a trvá do skončení ZŠ, do 15 let – pubescence. MLADŠÍ ŠKOLNÍ VĚK Tělesný vývoj - Dítě má 20 – 40 kg a 120 – 150 cm. - Je více obratné, umí jezdit na kole, plavat, rychle roste do výšky.
-
-
-
Rozumový vývoj Podle Piageta se dítě dostává do stádia konkrétních logických operací – respektování základních zákonů logiky a respektování konkrétní reality, schopnost aplikovat logické zákony a pravidla na řešení aktuálních činností, situací. Hlavním vývojovým mezníkem je nástup do školy. Dítě je schopno klasifikovat a třídění – začínají sběratelské hry (sbírají kde co: autíčka, známky, karty). Konzervace – chápe trvalost podstaty určitého objektu či množiny objektů, přestože se jejich vnější vzhled mění (z plastického válečku lze udělat opět kulička). Chápe pojem identita. Začíná chápat pojem čas, ví, že je nevratný. Prostoru už rozumí dobře. Měla by být 100% vyhraněná lateralita. Schopnost ukázat levou a pravou stranu. Záměrné vnímání (soustředění se cca 20 minut), zlepšuje se pozornost, paměť. Rozšiřuje se slovní zásoba, dítě se učí nové výrazy, psát a číst, již by měla být správná gramatika a skladba řeči.
7
-
-
Sociální vztahy Dítě se zpočátku do školy těší. Dítě musí pochopit, že skončila doba her a začíná doba učení. Mění se sociální prostředí, zapojení se do kolektivu – učí se tak solidaritě a sounáležitosti. Musí se podřídit autoritě dospělého – hl. učitel. Už to není tak individuální přístup. Nutnost zvyknout si na rozvrh, organizaci, pravidla. Děti se špatně podřizuji pravidlům, nevydrží se soustředit, mají tendenci si hrát, a proto mají neúspěchy ve škole. Neúspěchy se odráží na sebevědomí dítěte, ovlivňují pozici dítěte v kolektivu. Promítá se to do rodiny, rodiče si berou úspěch i neúspěch dítěte osobně. Můžou se v souvislosti se školou projevovat neurotické problémy (zvracení, bolesti, nemoci), o víkendech a o prázdninách se tyto problémy nevyskytují. Dítě postupně opouští egocentrismus a začíná respektovat okolí a jeho názory. Kolem 9. roku je schopné empatie. Dítě získává nové role: kamaráda, školáka, žáka, spolužáka. Dítě je družné, extrovertní, radostné, bezstarostné, hovorné, citově povrchní.
PUBESCENCE - 11 – 15 let, začíná objevením druhotných pohlavních orgánů a končí nástupem menstruace u dívek a první noční polucí u chlapců.
-
-
-
-
-
-
-
Tělesný vývoj Dolní i horní končetiny rostou na začátku rychleji. U dívek dochází k zaoblení postavy – tuk se ukládá hl. do břicha a zadku, u kluků se tuk mění na svaly. Mnoho pubescentů (hl. dívky) se s vývojem a změnami svého těla špatně smiřují, může nastat mentální anorexie. S dobou se postupně prodlužuje dospívání dětí, ovlivňuje to prostředí, životní styl, klima, výživa. Dítě je neobratné a lehce unavitelné. Tělesná proměna je výrazným zdrojem sebehodnocení. Psychické změny Patnáctiletý je schopen vědecky myslet. Období formálních logických operací: myslet formálně znamená myslet nezávisle na obsahu. Zvyšuje se podíl logické paměti a schopnost vnímání podstatného. Jsou schopni uvažovat hypoteticky bez ohledu na realitu. Přichází abstraktní myšlení. Základní psychické potřeby: potřeba rozvoje nové identity, mít vlastní pozici v tomto světe, potřeba seberealizace (rozšiřuje se i na budoucnost), potřeba otevřené budoucnosti. Posílení určitého egocentrismu: hyperkritičnost, sklon polemizovat, jeho myšlenky, pocity a zkušenosti jsou zcela výjimečné, vztahovačnost. Pubescent je radikální, jeho nechuť ke kompromisům a korekcím vyplývá z nejistoty. City: kolísavost emočního ladění, větší labilita, přecitlivělost i na běžné podněty, větší impulzivita a nedostatek sebeovládání (příčinou jsou hormonální změny). Obranným mechanismem je únik do fantazie, regrese. Přechodné stádium skupinové identity – pubescent zapadne do skupiny, pokud se jí podobá (oblečení, móda, mobily, věci). Sociální role: pubescent odmítá podřízenou roli – odmítá demonstrovanou formální nadřazenost autorit, jako jsou rodiče a učitelé, je k nim kritický a přizná jim autoritativní pozici jenom, když je přesvědčen, že si ji zaslouží. Velký význam pro něj má role ve vrstevnické skupině. Rodiče – pubescent je považuje za autoritu, která ho omezuje, stále mu něco zakazuje a on má potřebu s nimi bojovat a prosadit se. Pubescent je k dospělým netolerantní. Emancipace od rodiny nevede ke zrušení citové vazby k rodičům, ale k jejich proměně. Infantilní závislost musí být nahrazena zralejším a vyrovnanějším citovým vztahem. Mění se komunikace s rodiči: buď se zlepší nebo se zhorší. 8
- Vrstevníci – vrstevnická skupina slouží jako opora stávající identity. Vrstevníci se stávají neformálními autoritami, které mohou mít větší vliv než dospělí. Potřeba přátelství v období dospívání je velmi silná.Vztahy mezi chlapci a děvčaty nabývají erotické povahy. ADOLESCENCE - Přechod od dětství do dospělosti, osamostatnění, je to nekritičtější a nejtěžší období. - Na začátku je pohlavní zralost a ukončení zkladní školy, na konci pak ekonomická nezávislost a nástup do práce (netýká se vysokoškoláků). - Dosažení plnoletosti.
-
-
-
-
-
Tělesný vývoj 15 – 20 let. V tomto období adolescent dosáhne „plné“ výšky a váhy. Pohyb je individuální. Tělesná zdatnost může nahradit kompetence, jichž se nedostává v duševní oblasti. Zevnějšek je prostředkem k dosažení sociální akceptace a prestiže. Atraktivita je předpokladem k dosažení dobré sociální pozice. Biologické znaky dospívání a dospělosti nastupují dříve než zralost sociální, psychická, charakterová. Psychické změny Dokáže být v uvažování flexibilní. Nezatížen zkušeností uvažuje často velmi radikálně. Utvářejí se strategie chování ve vztahu k výkonu i vlastní sociální pozici. Urovnávání si vlastních hodnot, postojů a cílů, aby následně dokázal dobře nakládat se dvěma základními atributy dospělosti: se svobodou a odpovědností. Přetrvává nechuť k dělání kompromisů a typické je zlehčování nebo úplná ignorace cizích „dobrých rad“. Myšlení je velmi pružné a výkonné. Dominantní je touha stát se dospělým. X Časté pocity nejistoty, strachu a úzkosti, obavy z budoucnosti. Zhoršená pozornost a pracovní schopnost, zhoršené sebeovládání, prudké i přecitlivělé způsoby reagování (hluboké hormonální přeměny působí na centrální nervový systém). Rodiče představují pro adolescenta model určitého způsobu života a dospělosti, který by je měl čekat v budoucnosti. Často neberou v úvahu potřeby svých rodičů. Proces separace ze závislosti na rodině by měl být v adolescenci ukončen. Vrstevnická skupina má potřebu odlišit se nějakým způsobem od ostatních (rituály, úpravy zevnějšku, preference určité hudby, apod.). Vrstevníci postupně nahrazují rodinu v oblasti uspokojování potřeby citové jistoty a bezpečí, dále potřebu stimulace, orientace a smysluplného učení. Zralý jedinec se od vrstevnické skupiny postupně odpoutává. Touha adolescenta po jednoznačnosti a vymezení – existuje svět „my“ a svět „mimo nás“. Nebezpečí různých sekt, part a radikálních hnutí. Partnerství: přicházejí první vážnější partnerské vztahy, zamilovanost a sexualita. Nejprve je fáze zamilovanost, a potom fáze navázání vztahu, fáze romantické lásky. Morální vývoj: Už nepřijímají pravidla jen proto, že jsou daná, ale uvažují o nich, dodržují pravidla, která považují za správná. Adolescenti si sami vybírají hodnoty a normy, k nimž chtějí být loajální a nepřijímají automaticky to, co jim rodiče či společnost nabízejí. Identita: V této fázi se dotváří identita jedince. Dvě možnosti, jak získat identitu: buď jí převzít od rodiny nebo jiných lidí nebo si vytvořit identitu aktivně sám. Antiidentifikace – člověk dělá přesný opak toho, co po něm chce jeho okolí.
9
DOSPĚLOST • Mladá dospělost – 20 – 35 let • Střední dospělost – 35 – 45 let • Starší dospělost – 45 – 60 let MLADÁ DOSPĚLOST Tělesný vývoj - Člověk je již plně rozvinut, jeho postava je utvořená. Fyzické síly vrcholí.
-
-
Psychické znaky dospělosti Samostatnost, relativní svoboda vlastního rozhodování a chování, spojená se zodpovědností ve vztahu k druhým lidem, se zodpovědností za svá rozhodnutí i činy. Větši sebejistota a sebedůvěra, s vědomím vlastních sil a kompetencí. Upevnění identity dospělého, identifikace s rolí dospělého. Schopnost být sebekritický, kompromisní, pragmatičtější, flexibilní, otevřený. U osob s nižším vzděláním je hlavní starost o rodinu, u osob s vyšším vzdělání je hlavní úsilí o seberealizaci (využití svých schopností, tvůrčí aktivita). Normy: Zodpovědnost a péče o jiné, mnohdy i na úkor uspokojování vlastních potřeb. Později harmonizace vlastních potřeb s potřebami jiných. Od mužů se očekává nezávislost a dominance v rozhodování – rychlé a racionální řešení problémů. Mužská morálka je ve větší míře situačně nezávislá. Od žen se očekává ohleduplnost a citlivost, počítá se s emocionálnějším přístupem. Ženskou morálku lze chápat jako situačně senzitivní a flexibilní. Člověk nastupuje do zaměstnání a získává profesní roli, která může uspokojovat jeho některé základní psychické potřeby (potřeba změny, zkušeností, kompetencí, sociálního kontaktu, seberealizace, atd.). Partnerské vztahy: jsou dlouhodobější a monogamnější, realistické. Vstup do manželství, uspokojuje potřeby (citové jistoty, seberealizace, otevřené budoucnosti). Nástup rodičovství – změna života a rolí. STŘEDNÍ DOSPĚLOST
-
Tělesné změny 30 – 45 let. Vrchol produktivity a vývoje. Sklon k ukládání podkožního tuku, nutnost udržovat si kondici. Často úbytek tělesné atraktivity – postihuje více ženy než muže (pěstěný zralý muž může být leckdy přitažlivější než mladík). Ztráta určitých výhod – postihuje všechny stejně, ale má rozmanité tempo. Reakcí na první známky stárnut může být popírání skutečnosti, které přechází do fáze smlouvání. Někteří nejsou na takovou změnu připraveni, potřebují ještě trochu času než budou schopni svoje stárnutí realisticky akceptovat. Mají potřebu udržet iluzi mládí, alespoň po určitou dobu. Člověk stejně nakonec musí svou identitu přizpůsobit reálnému věku. U žen klimakterium nastupuje kolem 45. roku (u mužů o pět let později) – je provázeno hormonálními změnami a prvními citlivějšími ohlasy blížícího se stáří. Zhoršení zraku, množství a kvality vlasů, snížená hybnost a vytrvalost.
-
Psychické změny Dochází ke změně v chápání intimity i generativity. Další upevnění identity. Odpovědnost v rodině a při výchově dětí. Bilancování mezi minulostí a budoucností. Zahrnuje přiznání chyb a úspěchů.
-
-
10
• Nastupuje krize středního věku. Pocity tísně až deprese, pocity nedostatku energie, vyhaslosti a osamělosti. Mění postoj k mnoha hodnotám. Člověk hledá skutečný smysl svého dalšího života. - Člověk se stává introvertnějším než byl předtím. - Dosažení středního věku se projevuje dvěma způsoby: - Představy o budoucnosti – posuzování vlastních aktuálních možností – zaměřené na hledání smyslu života, hledání cílů přijatelných pro druhou polovinu života. Nyní je poslední možnost něco změnit, ale tato volba je omezená. - Důležitou roli má stereotyp – je pohodlný, snadný a předvídatelný, nepřináší žádnou zátěž nového a nejistého. Na druhou stranu nemusí být taková jistota spojena s emočním uspokojením. - Člověk může cítit potřebu nových zážitků, potřebu autentického citového vztahu, může se mu zdát, že ani jeho potřeba seberealizace není dostatečným způsobem uspokojována. - Dvě protikladné potřeby: potřeba změny a potřeba jistoty → alternativy řešení krize stř. věku: - Dochází k další vnitřní emancipaci od rodičovských vzorů. • Dochází i ke změně v oblasti intimity a generativity: - Opět ožívá problém vlastní identity – je třeba vlastní identitu přehodnotit a nalézt její novou alternativu, která by byla přijatelná i pro období stárnutí – nevýhodou je omezenost času i možností. - Profese – po 40. roce se špatně shání zaměstnání. Chtějí spíše zaměstnání, které pro ně má smysl, kdy můžou něco zanechat mladší generaci (generativita). - Proměna partnerských vztahů – dostávají se do stereotypů, odklon od ideálů, někdy rezignace → časté rozvody. Muži si hledají mladší partnerky. Malý „podvod“ většinou manželství nenaruší. Druhá manželství – už jsou zralejší, ale může dojít ke srovnávání, konfrontaci se stereotypy z předchozího manželství. - Skupinová vývojová krize – rodiče jsou v krizi stř. věku a děti jsou v krizi dospívání. - Rodičovská role: Když děti dospívají, tak si rodiče začnou žít svůj život a „opustí“ rodičovskou roli X nadměrná péče, snaží se organizovat život svým dětem, usměrňovat je, manipulovat s nimi, tlačit je k naplňování svých nesplněných plánů. STARŠÍ DOSPĚLOST Tělesné změny - Tempo stárnutí bývá individuálně různé. - Pozvolný úpadek všech tělesných funkcí – těl. změny nejsou ještě příliš velké. - Zhoršují se základní smyslové funkce, zrak a sluch. - Klesá tělesná síla a pohybová koordinace, zpomaluje se rychlost a pohotovost reakcí – pokles bývá pomalý a plynulý. - Objevují se zdravotní potíže a chronické choroby (diabetes, hypertenze, artritida). → Obranou reakcí bývá racionalizace, útěcha představou, že by situace mohla být ještě mnohem horší. - Strach ze smrti se oživuje tehdy, pokud zemře nějaký blízký nebo známý, hl. vrstevník. • Proces adaptace na vlastní stárnutí: 1. Fáze prvních signálů stárnutí, které bývají většinou popřeny nebo bagatelizovány. 2. Fáze smlouvání – už si více stárnutí připouští, ale rád by si ještě udržel dobré funkce a tělesnou svěžest co nejdéle, srovnávání s vrstevníky. 3. Fáze přijetí reality tělesného úpadku a zdůraznění jiných hodnot, někdy může jít až o rezignaci. - U žen dochází mezi 45. – 55. rokem ke klimakteriu, jehož sociální význam je spíše negativní (tělesné i psychické změny).
-
Psychické změny Úroveň rozumových schopností ovlivňují různé, individuálně specifické faktory: způsob života, profesní i zájmová aktivita. Význam má i očekávání společnosti – rozvíjí se schopnosti, které jsou pro spol. důležité a žádoucí. Způsob uvažování ovlivňuje zkušenost. Může se měnit aktuální výkon – může kolísat. Riziko zhoršení kognitivních funkcí ovlivňuje dědičnost, osobnostní faktory a mnoho vnějších vlivů. 11
- Snížená flexibilita, výkyvy pozornosti a krátkodobé paměti, pomalejší reakce a zhoršená efektivnost mechanického učení. - Dochází ke změnám postojů k učení. Starší člověk se hůře učí, protože se rychleji unaví a obtížněji se na učení koncentruje, musí si učení jinak zorganizovat.
-
-
Sociální změny Profese: fáze postupného uzavírání profesní kariéry, jde o to, jak ukončení zaměstnání člověk přijme (workaholismus X vyzrálý postoj X vyhoření). Potřeba generativity (něco tu zanechat mladým). Rodina: Fáze prázdného hnízda → je třeba změnit životní styl a náplň volného času, odpadají některé povinnosti, větší svoboda, nastávají nové povinnosti (vnoučata). Už nejsou tak časté rozvody – realistický přístup ke špatným vlastnostem partnera. Smířit se s manželi svých dětí. Fáze přecpaného hnízda – vícegenerační rodina. Nové role: role prarodiče, tchýně, tchán. Vztah stárnoucích lidí k vlastním rodičům bývá v této době stabilizovaný, klidný, až stereotypní. Rodiče se stávají závislými. Potřeba smířit se s jejich smrtí.
4 ETAPY ŽIVOTNÍHO CYKLU (SOCIOLOGIE) - Mezi etapami je mezidobí, sociální přechod, jsou spjaty s nějakými sociálními rituály (viditelný projev proměny v člověku, např. oslavy, rituály, apod.) - Během jednotlivých období zažíváme každodennost, různé svátky, oslavy a mimořádné události. - Životní cyklus mužů a žen se liší. Liší se i podle toho v jaké době a kultuře žijeme. 1. etapa – dětství 2. etapa – mládí 3. etapa – dospělost 4. etapa – stáří
-
1. Dětství Začíná narozením. Důležitost socializace, zkušenosti v dětství jsou pokládány za těžiště budoucího rozvoje osobnosti. Důležitost prostředí a sociálního okolí – rodina – působí na dítě nejvíce. Méně dětí v rodině → zúžení sociální sítě. Vysoká zaměstnanost žen má na dítě vliv, matka na něj nemá tolik času. První instituce, která vyžaduje řád, je škola → mnoho nových sociálních kontaktů, seznamuje se s druhým pohlavím. – 9. třída – přechod do mládí.
-
2. Mládí Přechod na SŠ. Člověk už přebírá jisté odpovědnosti, chce se osamostatnit (konflikty s rodiči). Uvědomuje si, kam patří – sociální identita, hledá si referenční skupinu. Rodina už nemá takový vliv – nové autority, vzory, ovlivňují ho média. Přebírá roli studenta, učně – důraz kladen na vzdělání a vztah k druhému pohlaví.
-
3. Dospělost - 18 let + maturita, nástup na VŠ, VOŠ, nástup do zaměstnání. - Dokončování přípravy na budoucí povolání → profesní život, svět práce, založení rodiny → zaujímá jistou roli. - Muž = živitel rodiny, kariéra – postup, rodinný cyklus. - Žena = při založení rodiny opouští roli studentky, zaměstnankyně, kariéristky a zaujímá roli matky. → → může dojít ke konfliktu rolí (Merton) hlavně u žen, ale i u mužů.
12
-
4. Stáří Začíná „odchodem do důchodu“, hlavně muži se snaží toto období oddálit. Tato perioda se stále prodlužuje – hranice odchodu do důchodu se zvyšuje. Tradiční role zaměstnance mizí – přestáváme být ekonomicky aktivní → je třeba si najít novou roli (prarodičovskou, důchodcovskou). Hodně se zúží sociální kontakty (kolegové z práce), také hlavně s mladšími lidmi (horší pro bezdětné důchodce). Musí se změnit nároky na hospodaření v domácnosti (nižší příjmy), hledání nového bydlení. Přicházejí nemoci – omezení sociálních kontaktů, zájmů, koníčků, cestování. Snižuje se soběstačnost → závislost na sociálním okolí. Umírá jeden z partnerů – velká ztráta a nenahraditelnost pro druhého. Problematika umírání – smrt v institucích : LDN, Hospic, nemocnice,... → osamělost, nedůstojnost, strach ze smrti. Vždyť smrt je přirozená součást života.
13
C) SOCIÁLNÍ POLITIKA A JEJÍ CHARAKTERISTIKA (POJEM, PRINCIPY, FUNKCE A NÁSTROJE, DÍLČÍ DRUHY SOCIÁLNÍ POLITIKY) POJEM = Širší pojetí – aktivity, které se zabývají kvalitou života lidí, rozvíjejí jejich osobnost, snaha budovat sociálně spravedlivou společnost, udržet míru sociální soudržnosti. = Užší pojetí – aktivity, které reagují na určitá sociální rizika a snaží se jim předcházet nebo eliminovat jejich důsledky (např. riziko pracovního úrazu, nezaměstnanost, apod.). - Primárně se zabývá člověkem, snaží se dosáhnout sociálně spravedlivé společnosti. - Je to vědní obor, který studuje sociální problémy a dává návrhy k jejich řešení. - Má mnoho definic: Obecně je to „péče o člověka a jeho blaho“. V užším pojetí – „Sociální politika jako nástroj hospodářské politiky se má starat jen o neúspěšné lidi (v krizové situaci).“ V nejužším pojetí je to jen „sociální zabezpečení“. PRINCIPY SOCIÁLNÍ POLITIKY
-
1) Princip spravedlnosti Za minulého režimu byla sice štědrá, ale nespravedlivá. Měla 3 přístupy (zásady): každému stejně, každému podle potřeby, každému podle zásluh: Každému stejně – bez ohledu na to, co už má nebo nemá. Každému podle potřeby – zneužitelné (rómové), pokud není spoluúčast – spolupráce. Nejde vždycky. Každému podle zásluhy – spravedlivé, ale spousta lidí, by se nemohlo v životě uplatnit a ničím se zasloužit.
2) Princip solidarity - Jsme státem k solidaritě přinuceni (např. placení pojištění). I mezinárodní solidarita. 3) Princip subsidiarity (podpůrnosti) - Snažit se nejprve si pomoct sám, pak žádat nejbližší, pak město a až nakonec stát. 4) Princip spoluúčasti (participace) - Každý by se měl na sociální politice podílet, nebýt pasivní, ale aktivní (jít pomoct, přispět, apod.), nespoléhat se jen na druhé a na stát. FUNKCE SOCIÁLNÍ POLITIKY 1) Ochranná funkce - Chrání „slabší“ (děti, důchodce, postižené,...) před „vnějším – zlým světem“. Vztahuje se na jedince, kteří již musí řešit sociální události, které ho znevýhodňují před ostatním. Společnost má odstraňovat znevýhodňující sociální události (nezaměstnanost, stáří, nemoc,...). Tato funkce plyne z humanitárních snah společnosti a je to historicky nejstarší funkce. 2) Přerozdělovací funkce - Jedna z nejvýznamnějších funkcí. Především přerozdělování financí, ale i životních šancí, přístupů, apod. „Ti, co mají moc, dají těm, co nemají nic. → spravedlnost“. Má se překonávat nespravedlnost a znevýhodňování a diskriminace. 3) Homogenizační funkce = stejnorodost - Učinit, aby se ve společnosti dosáhlo co nejvyššího stupně stejnorodosti v uspokojování základních potřeb, rozvoje, přístupu ke všemu, apod. Všichni by měli mít stejné možnosti a příležitosti. Odbourat nerovnosti mezi lidmi. Všichni mají mít šanci a jistotu „u nás životního minima“. 14
4) Stimulační funkce - Podporovat, vyvolávat žádoucí – vhodné sociální jednání jednotlivců i skupin ve všech oblastech. Aby za sebe každý nesl odpovědnost a zároveň i za své blízké. Vhodné chování, trávení volného času, apod. 5) Preventivní funkce - Snaha předcházet nežádoucím a nepříznivým sociálním událostem a situacím. Např. hygienická, bezpečnostní prevence již v historii. Bezpečnost na pracovišti, zdravotní prevence. Nejčastěji oblasti: vzdělávání, zdravotnictví, sociální zabezpečení. Systém poradenských středisek (pro všechno možné).
1) 2) 3) 4) 5) 6)
NÁSTROJE SOCIÁLNÍ POLITIKY Právo – právní normy – definují je ústava a ústavní zákony. Ekonomické nástroje – získávání prostřednictvím daní, pojištění → následné přerozdělování. Sociální programy – sociální skupina, hnutí, podnik (např. Healthy people) ho realizuje. Nátlakové akce – neinstitucializované, neformální skupiny lidí (např. petiční akce, stávky, apod.). Konkrétní plány – nástroj, způsob jak dosáhnout určitého cíle. Sociální služby a dávky: peněžité dávky, úlevy, věcné dávky – plnění, služby (rady, pomoc, azyl, apod.). ⇒
Peněžité dávky - Nenávratné nebo návratné peněžité plnění. Nenávratné plnění převažuje (dávky). - Návratné – půjčky, většinou bezúročné. - Jednorázové nebo opakovaně – periodicky vyplácené dávky. Jednorázové (porodné, pohřebné, příspěvek na rekreaci, apod.). Opakované (přídavek na dítě, sociální příplatek, důchody, apod.) jsou vypláceny stále ze stejného důvodu, v určitém časovém intervalu, ve stále stejné výši (může docházet k tzv. valorizaci = zvýšení podle ekonomického dění).
• • •
-
Věcné dávky – plnění V případě, že by nepomohla peněžitá dávka, kde je svoboda s vynaložením. Poskytují se když: Je důvodné podezření, že by peněžitá dávka nebyla použita k důvodu, pro který je určena (např. přídavek na dítě do rodiny s alkoholikem). Je věcné plnění jako jediné schopné pomoci (léky, potraviny). Člověk, kterému má být dávka poskytnuta je nemůže z objektivních důvodů použít k zamyšlenému účelu (nemůže fyzicky, psychicky, apod.). Služby Poskytují se, když ani peníze ani dávka nepomohou nebo nejsou k dispozici. Subjekt vykonává činnost pro uspokojení potřeb jiného subjektu Provádění: instituce X domácnost; profesionální X laická pomoc; poradenství, školství, zdravotnictví, zprostředkovatelské služby, krizová zařízení, stacionáře, ústavní péče, pečovatelské služby, osobní asistence, azylové domy, atd. Sociální poradenství – instituce, která poskytuje informace, hledá různé varianty. Poradenství v nezaměstnanosti – hl. úřady práce (přehled volných míst, informace o rekvalifikaci, apod.). Nestátní subjekty – občanské sdružení KIOSEK orientované na osobnost klienta – jak se chovat při pohovoru, i výchovné poradenství, rodinné poradny pro uprchlíky (psychologické, sociální a pracovní poradenství). Občanské poradny, postpeniperciární poradny – po výkonu trestu – kurátoři. Souvisí s tím i zprostředkovatelské služby, svépomocné skupiny a komunity: Moderní způsob řešení problémů. Sejdou se lidé se stejným problémem – propojí se, lépe se z toho dostávají, navzájem si pomáhají. Postižení, anonymní alkoholici, rodiče nemocných dětí. Terapie – pod vedením odborníka. 15
Pečovatelské služby – při částečném snížení soběstačnosti (stáří, nemoc, úraz). Výhoda – domácí prostředí. Je to placené (zohledněny možnosti klienta). Nejčastěji to využívají staří lidé. Spravovány obcemi + nestátní subjekty. Domy s pečovatelskou službou – když potřebuji častější péči. Mezistupeň k ústavní péči. Samostatné byty + vaření, pomoc, když potřebuji. Poslední dobou jsou zřizovány obcemi. Ústavní péče – hraniční forma komplexního zaopatření osob, které nejsou soběstační – pečovatelská služba nestačí. Staří, postižení – někdy jsou dohromady (malé obce). Ubytování, strava, ošetřovatelské a zdravotní služby, volnočasové aktivity. Hrazeno dle možností klientů. Mělo by to být až krajním řešením. Stacionáře – denní, týdenní centra. Péče osobám, které mají rodinu, ale nemůže být zajištěna během dne nebo pracovního týdne. Stále lepší než ústav. Zdravotně postižení, důchodci – lékařská, rehabilitační péče a zábava. Patří sem i integrační centra, kluby důchodců, pobyty pro bezdomovce (přes noc) např. Naděje. Stravovací služby – pro potřebné, sociálně slabé. Buď zadarmo nebo za malý příspěvek. Jídelny pro staré – zejména vdovci. Rozvoz stravy v rámci pečovatelské služby. Azyl – krátkodobě poskytované útočiště (v ČR na půl roku). Azyly pro matky s dětmi – často nezralé matky, výchovný dohled, pomoc, pracuje v rámci domu (úklid, vaření). Azyly pro bezdomovce – pevné vnitřní řády, vždy je tam sociální pracovník – pomáhá hledat východiska. SUBJEKTY A OBJEKTY SOCIÁLNÍ POLITIKY • Subjekt = každý, kdo realizuje sociální politiku a nese za ni odpovědnost vůči objektům. • Objekt = příjemce. Každý komu je sociální politika určena. Objektem je úplně každý člen společnosti. Subjekt může být i objektem. Určené např. nízkopříjmovým skupinám, pouze ženám (příspěvek v mateřství) → něco je pro všechny, něco jen pro někoho. Subjekty 1) Stát - Od vrcholných orgánů až po nižší složky státní moci. 1) Parlament – tvoří zákony. 2) Vláda – navrhuje zákony, realizuje pomocí ministerstev. 3) Různé úřady např. úřad práce, ČSSZ, školské úřady, krajská a obecní zastupitelstva, apod. - Stát je hlavním garantem sociální politiky. 2) Zaměstnavatelé - Vykonavatelé příkazů ze strany státu. - Řídí se legislativou a zajišťují bezpečnost svých zaměstnanců. Mohou pro své zaměstnance dělat co chtějí – podniková politika. - Vystupují v sociálním pojištění, hradí 2/3 pojistného zaměstnance. - Hrají roli v kolektivním vyjednávání – tripartitě (dohoda mezi zaměstnavateli, zaměstnanci a státem). 3) Zaměstnanci - Vystupují prostřednictvím zaměstnaneckých odborů (existují i zaměstnavatelské odbory). - Účastní se na tripartitě. 4) Kraje a obce - Vykonávají státní správu a samosprávu. - V rámci samosprávy mohou dělat mnoho pro svou obec, záleží na tom, kolik mají peněz. - Mohou stavět různé ústavy. Poskytovat jednorázové příspěvky. - Mají povinnost postarat se o své občany, pokud nejsem občanem obce, nemám nárok na nic. - Dříve obce stavěly pastoušky pro bezdomovce a ratejny pro chudé → dnes jsou to azylové domy.
16
5) Občanská sdružení - Neziskové organizace, založené na dobrovolnících. - Pomáhají tam, kde se stát pomoci vzdává, hl. sociální péče. Dělají to mnohem lépe než stát. - Mezi občanská sdružení se řadí svépomocné organizace. 6) Církve a církevní organizace - Podobné neziskovým organizacím. - Spjata s křesťanskou církví (církev je pouze křesťanská). - Např. Diakonie, dále Armáda spásy, Naděje (blíží se církvím). 7) Rodina - Přejímá funkci státu tím, že např. nedá dědu do domova důchodců, dítě do dětského domova, apod. 8) Jednotliví občané - Jsou schopni se o sebe postarat sami.
17
