Univerzita třetího věku. Cyklus

Univerzita třetího věku Cyklus 2008 – 2009

Univerzita třetího věku na LF UK v Plzni Největší prevencí př e dč asného stárnutí a prost ř edkem k p r o d l o uže n í ži v o t a j e k r o mě zd ravého zp ůsobu ži vota aktivní v y u ží v á n í zk u š e n o s t í a s c h o pno s t í , k t e r é b y l y v p růbě hu ži vota zí skány. O d c h o d e m d o důchodu se m ě ní ži votní stereotyp, př e ru š u j í s e k o n t a k t y , s n i žu j í f i n a n č n í zdr oj e , dě t i o d c há ze j í z d o m o v a a s t a r ý č l o věk p o s t u p ně ži j e osam ěl e . S t a ří l i d é m a j í n á h l e s p o u s t u č asu a je v e l i c e p r o spě š n é j e j v y u ží t a k t i v ně . A k t i v i t a n e m u sí b ý t r e a l i zo v á n a j e n v p r a v i d e l n é m zam ě s t n á n í . D o p o r uč u j e s e , a b y s e s t a ř í l i dé z a p o j o v a l i d o n e j různě jších „náhr adníc h akt ivi t“, podíleli se na k u l t u r ním , s p o l eč e n s k ém i p o l i t i cké m ži v o tě , r o zví j e l i zál i b y , záj m y , k o n í čk y . T a k é d a l š í v zdě l á v á n í v n e j r ůzně j š í c h v zdě l á v a c í c h k u r ze c h , j a k o j e d n a z f o r e m a k t i vi t y , př i s p í v á k zl e p š e n í k v a l i t y ži v o t a , o d d a l u j e v zn i k n e s o bě s t a č nos t i , s o c i á l n í i zo l a c e , zá v i s l o s t i n a p o m o c i d r u h é osoby. Právo na vzdě l á v á n í p a t ř í me zi zá kladní lidská pr áva.Vzd ě l á v á n í ve v y š š í m věk u j e zam ě ř e n o n a p r i o r i t n í p r o b l é m y , n i k o l i v n a p ř ípr avu n a zam ě s t n á n í , p r o f e s n í r o zv o j , zv ý š e n í k v al i f i k a c e , ale n a r o zv o j osobnosti. Na LF UK v Pl zni vznikla v osm de sát ýc h le t e c h Unive r zi t a t ř et í ho v ě k u , p o zdě j i i Aka d e m i e t ře t í h o v ěku. H l a v ní t é m a čt yř semestr ové výuky v U3V j e „ Čl ově k v e z d r a v í a n e mo c i “ . D o a k a d e m i c k é h o r o k u 2 0 0 8 / 9 j e za p s á n o 1 4 2 pos l u c h ačů, j s o u v ě t š i n o u v d ůc h o d o v é m vě k u a nejsou mezeni v z dě l á n í m č i př e d c h á z e j í c í m za m ě stnán ím. Tě š í n á s v e l k ý z á j e m o s t u d i u m a t o i m i m o p l ze ň ských senior ů. Z kapacitních d ůvod ů však nemohli být všichni zájemci uspokojeni. V ý u k u za j i š ťu j í ak a d em i č tí p r ac o v n í c i l ék ař ské fakulty, odborníci z F a k u l t n í n e m o c ni c e v P l zni i o d b or n í c i z p r a x e . Př e d n á š k y s e k o n a j í v e v e l k é p o s l u c h á r ně Šafránkova pavilonu LF, Alej Svobody 31, kde je k d i s p o zi c i m o d e r n í a u d i o v i z u á l n í v y b a v e n í . S t u d i u m j e u k o n č e n o v y p r a c o v á n í m a h o d n o c e n í m záv ě r e č ného testu a slavnostním záv ě rem na f akult ě . Absolvent ům obou roč n í k ů j e př e d á n o O s v ě dč e ní v p r a žs k é m K a r ol i n u . P r o a k t i v n í a bs o l v e n t y l oňs k é h o r o č ník u U3V j sm e p ř i p r a vi l i d a l ší s p e c i a l i zo v a n é př e d n á š k y v r á m c i Vol i t e l n ý c h k u r zů pro abs o lventy U3V (literární zastavení, tréning paměti, vliv počasí na lidský o r g a n i zm us , m a s á ž e , a t d . ) . D í k y f i n a n c í m z g r a n t o v é h o p r o j e k t u j s m e př i p r a v i l i p o s l u c h ač ům e x k u r zi d o K o s t a nt i n o v ý c h L á zn í , k d e s e s e zná m i l i s i n di -

k a c em i , pr o c e d u r am i i hi s t or i í t o h o to l á zeňs k é h o m í s t a, zá m e k s k l a v B e zdr u ži c í c h . Př i p r a v u j em e i d a l ší t é m a t i cké záj e zdy . G a r a n t c e l o ži v o t n í h o v zdě l á v á n í s e n i o rů: L é k a ř s k á f a k u l t a U K v P l z n i , Ú s t a v s o c i á l n í h o l é k a ř ství, Alej Svobody 31, 323 18 Plzeň D o c . M U Dr. Z avázalová H., CSc., vedoucí ústavu e - m a i l : h e l e n a . z a v a z a l o v a @ l f p . c u n i . c z , te l. 37 7593 541 Vanda St ří b r n á , se kr e t ář ka ústavu e-mail: [email protected], tel. 37 7593 540 UTH

HTU

HTU

UTH

1. ročník akademický rok 2008/2009 PROGRAM UNIVERZITY TŘETÍHO VĚKU I. ročník – zimní semestr ak. roku 2008/2009

21.10.2008

Doc.RNDr. Pavel Fiala, CSc. Lidské tělo I. – Soustava kosterní a svalová

11.11. 2008

Prof.MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc. Buňka, základní stavební jednotka živého organismu

25.11. 2008

Prof.MUDr. Jiří Valenta, DrSc. Lidské tělo II. – Soustava trávicí a dýchací

9.12. 2008 6.1. 2009

MUDr. Milena Králíčková, Ph.D. Lidské tělo III. – Soustava močová a pohlavní Doc.MUDr. Vlastimil Habermann, CSc. Chemie života

20.1. 2009

Doc.MUDr. Jitka Ko čová, CSc. Tkáně, základní součásti orgánů

17. 2. 2009

Doc.MUDr. Jana Slavíková, CSc. Mozek a chování

24. 2. 2009

Prof.MUDr. Pavel Sobotka, DrSc. Srdce a krevní oběh

Přednášky se konají vždy v úterý ve 14,45 hodin ve velké posluchárně Šafránkova pavilonu na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni, Alej Svobody 31

L F U K v P l z n i , Š a f r á n kův p a v i l ó n

Přednáška dne 21.10. 2008

Doc. RNDr. Pavel Fiala, CSc.

Lidské tělo I.

Soustava kosterní a svalová Lidské tělo I. – Soustava kosterní a svalová Doc. RNDr. Pavel Fiala, CSc. Ústav anatomie LF UK v Plzni Obecná anatomie kosti U

K o s t ( o s , o s s i s , n . ) s e s kl á d á z b uně k a me z i b u n ě č n é h mo t y , o b s a h u j í c í mi n e r á l n í l á t k y . A n o r g a n i c k o u s l o ž k u k o s t i t v oř í fos fo r eč nan vápenatý (85 % ) , u h l i či t a n v á p e n a t ý ( 1 0 % ) , j i n é s ol i ( 5 % ) . O r g a n i c k o u s l o ž k u k o s t i t v oř í k a s ei n ( u dí t ět e 5 2 % , u d o s p ě lého č l o vě ka 40 %, u starého č l o vě ka 30 %). Anorganická složka dodává kosti pevnost, organická složka p r u ž n o s t . V e s t á ř í o r g a n i c k é s l o ž k y u b ý v á a k o s t i s e s n á z e l á mo u ( t y p i c k á j e z l o me n i n a k r č k u s t e h e n n í k o s t i ) . Stavba kosti: N a p o v r c h u k o s t i j e p e v n á v a z i v o v á blána – okostice (periost). Pod p e r i o s t e m j e k o s t h u t n á ( k o m p a k t a ) , u v n i t ř je kost houbovitá (spongiosa), k t e r á t v oř í k o s t n í t r á mc e s t y p i c k ý m u s p oř á d á n í m, o z n a č o v a n ý m j a k o architektonika spongiosní kosti. Architektonika spongiosní kosti je takové u s p o ř á d á ní k o s t n í ch t r á mců, k t e r é z a j i šťu j e m a x i má l n í p e v n o s t k o s t i při mi n i mu s t a v e b n í h o ma t e r i á l u . V dialyse dlouhé kosti je dř e ňo v á dut i n a ( d a vů m me d u l l a r e) , o b sa h u j í cí k o s t n í dře ň ( me d u l l a o s mi u m) . K o s t n í dř e ň vypl ň u j e t é ž v o l n é p r o s t o r y v houbovité kosti. Kostní dř e ň pr od ě l á v á b ěhe m ontoge ne tic ké ho vývoje z mě n y , . N e j p r v e j e č e r v e n á ( k r v e t v o r n á ) , p a k ž l u t á ( tu k o v á ) a n a k o n e c š e d á ( t u k v y mi z í ) . Če r v e n á k o s t n í dře ň z ůs t á vá i v d ospě l o s t i v e p i f y s á c h d l o u h ý c h k o s t í , v t ě l ec h ob r a t l ů a v hrudní ko sti ( ste r num) . Sta v kostní d ř e ně se z jišťu j e punkcí sterna. T var kosti: K o s t i d ě l í me d l e t v a r u na A) kosti dlouhé (kon č e t i n y) , B) kosti krátké (obratle), C) kosti ploché (lebka). D l o u h á k o s t s e s k l á d á z e s tře d n í č á s t i , z v a n é těl o ( c o r p u s , d i a f y s a ) a d v o u k l o u b n í c h k o n ců ( p r o x i má l n í a d i s t á l n í e p i f y sa ) . K r á t k á k o s t má n a p o v r c h u k o mp a k t u , u v n i t ř s p o n g i o s u . P l o c h á k o s t má n a s v é m z e v n í m a v n i tř ní m p o v r c h u k o mp a k t u ( l a mi n a e x t e r n a a l a mi n a i n t e r n a ) , u v n i tř j e s p o n g i o s a . Spongiosa plochých kostí leb k y s e n a z ý v á d i p l o e . Č á s t i d l o u h é k o s t i : s t ře d n í č á s t k o s t i = d i a l y s a , k o n c o v á č á s t dia l y s y = me t a f y s a , k l o u b n í k o n e c k o s t i = e p i f y s a , s a mos t a t ně o s i fi k uj í cí v ý bě žek, na který se upíná sval (svaly) = apofysa. Jednotlivé části kosti jsou za vývoje o d d ě l e n y r ů s t o v ý mi p l o t é n k a mi . P n e u ma t i c k é k o s t i : V ně k t e r ý c h k o s t e c h s e t v oří v r ů s t á ní m s l i z n i ce d u t i n y ( v e d l ej š í d u t i n y n os n í , b r a davč i t ý v ý bě ž e k s p á n k o v é k o s t i ) . U

U

U

U

U

U

U

S e n i l n í a t r o f i e : V e s t ář í dochází k proř ídnutí kosti a kosti se pa k sna dn o l á mo u . U s t a r ý c h l i d í j s o u č a s t é z e j mé n a z l o me n i n y k r č k u s t e h e n n í k o s t i a z l o me n i n y ž e b e r . V ý v o j k o s t i : k o s t i os i fi k u j í A ) n a p o d k l a d u v a z i v o v é m ( k o s t i k l e n b y l e b eč ní , kl í č ní kost), B) na podkladu chrupavč i t é m ( c h r u p a vč i t ý mo d e l k o s t i o s i f i k u j e n a s v é m p o v r c hu i uvnitř , takže z chrupav č ité ho mode lu z bývá c hr upa vk a r ů stová (do ukon č e ní r ůs t u ) a c h r u p a v k a k l o u b n í . Cévní zásobení kosti: V dob ě r ů s t u j s o u c é v n í ř eč i š tě j e d no t l i v ýc h č á s t d l o u h é k o s t i o d dě l e n a r ů s t o v ý mi p l o t é n k a mi . P o u k o nč e n í r ůs t u , k d y růs t o v é p l o t é n k y v y mi z í , s e v y t v á ří jednotná cévní síť v celé kosti. Tyto rozdíly jsou významné pro š í ř e ní i n fe k c e v dě t s t v í a v do s pě l o s t i a p r o h o j e n í z l o me n i n . Inervace kosti: Periost je bohat ě i n e r v o v á n , j e v e l mi c i t l i v ý . V k o mpa k tě , spongiose a k o s t n í dře n i j s o u i n e r v o v á n y s tě n y c é v a r e g u l o v á n t a k p r ůt o k k r v e . Spojení kostí K o s t i j s o u v z á j e mně spojeny a) plynule, b) dotykem. P l y n u l é s p o j e n í s e r e a l i z u j e p o mo c í v a z i v a ( š v y n a l e b c e ) p o moc í c h r u p a v k y ( s p o n a s t y d k á ) p o moc í k o s t i ( k ř íž ová kost) Spojení dotykem je kloub. Kloub (articulatio) S t yč né plochy ma jí r ůz n ý t v a r ( z p r a v i d l a h l a vi c e a j a mka k l o u b n í ) . J s o u k r y t y c h r u p a v k o u k l o u b n í ( h y alinní chrupavka, pouze v č elistního kloubu a u k l o u b ů k l í č n í k o s t i j e c h r u p a v k a v a z i v o v á . K l o u b n í j a mka můž e b ý t d o p l ně n a l e me m z v a z i v o v é c h r u p a v k y – l a b r u m g l e n o i d a l e . K l o u b n í p o u z d r o s e u p í n á p o o k r a j í c h s t yč n ý c h p l o c h . S k l á d á s e z e d v o u v r s t e v : z e v n í v a z i v o v é ( f i b r o s n í ), kte r á dodá vá pouz dr u pe vnost a vnit ř ní s y n o v i á l n í , k t e r á p r o d u k u j e k l o u b n í ma z ( s y n o v i i ) . V ý z n a m s y n o v i e : 1 ) ma z a d l o , 2 . z v y š u j e př i l n a v o s t k l o u b n í c h p lo c h , 3 . v y ž i v u j e k l o u b n í c h r u p a v ku , k t e r á j e b e z c é v n á . Zesílení kloubního pouzdra z aj i š ťu j í va z y , š l a c h y a s v a l y , k t e r é s p ř i k l á d a j í k p o v r c h u p o u z d r a . F u n kč ně v á l c o v é k l o u b y m a j í t y p i c k é b oč n í ( k o l a t e r á l n í ) v a z y , k t e r é b r á n í p o h y bů m k e s t r a n á m ( l o k e t n í k l o u b , h l e z e n n í kloub). Z á k l a d n í p o s t a v e n í = p o s t a v e n í , z ně h o ž s e v y c h á z í př i p o p i s u k l o u b u : v z př í me n ý s t o j , s vě š e n é h o r n í k o nč e tiny, dla ně o b r á c e n é v př e d . S t ř e d n í pos t a v e ní = p o s t a v e n í s n e j mé n ě n a p j a t ý m k l o u b n í m p o u z d r e m. K l o u b j e z a u j í má z c e l a a ut oma t i c k y př i p o r a ně n í n e b o z á ně t u . Mechanika kloubu (pohybová dvojice): a ) o h n u t í ( f l e x e ) a n a t a ž e ní ( e x t e ns e ) – o s a p o hy b u p r o b í h á h o r i z on t á l ně a f r o n t á l ně , b ) o d t a ž e n í ( a b d u k c e ) a př i t a ž e n í ( a d d u k a c e ) – o s a p o h y b u p r o b í há horizontáln ě a s a g i t á l ně , c ) v n i t ř ní r o t a c e a z e v n í r o t a c e – p o h y b s e dě j e kol e m v l a s t n í o s y k o nč e t i n y, d ) k r o u ž e n í ( c i r k um d u k c e ) – k o mbi n a c e v š e c h př edchozích pohybů. U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

T ypy k l oubů - r o z l i š e n í p o d l e p očt u k o s t í - r o z l i š e n í p o d l e p očtu os pohybu Klouby jednoduché jsou klouby, v nic hž a r tikulují pouz e dvě k o s t i . Podle tvaru je dále d ě l í me n a : - k l o u b k u l o v ý v o l n ý ( k l o u b r a me n n í ) a o me z e n ý ( k l o u b k yče l n í ) - k l o u b v á l c o v ý ( š a r n ý r o v ý ) – o s a p o h y b u k o l má n a o s u k o s t i (kolový) – osa pohybu rovnoběžná s osobu kosti - k l o u b k l a d k o v ý ( m e z ičlán kové klouby pr st ů ) - k l o u b v e jč i t ý ( me z i n o s i č e m a t ý l ní k os t í ) - k l o u b s e d l o v ý ( me z i t r a p é z o v o u k o s t í a b a z í p a l c o v é h o me t a k a r p u ) - k l o u b p l o c h ý ( me z i l oďk o v i t o u k o s t í a k l í n o v ý m i k o s t mi ) - k l o u b t u h ý ( kř í ž okyč elní kloub) . K l o u b y sl ožené j s o u k l o u b y , v n i c h ž a r t i k u l u j e v í c e k o s t í n e ž d vě ne bo je me z i d v ě k o s t i v l o ž e n a d e s t ičk a z v a z i v o v é c h r u p a v k y z v a n á d i s c u s ( p l o t é n k a tvaru disku, v celém r o z s a h u z h r u b a sta n s i l ná ) n e b o m e n i s k u s ( p l o t é n k a t v a r u me z i k r u ž í , u p r o s t ře d vykr oje ná ) . R o z l i š e n í p o d l e p očtu os pohybu: klouby jednoosé - válcový, kolový, kladkový k l o u b y d v o j o s é – s e d l o v ý , v e jč i t ý klouby trojosé - kulový U

U

U

U

U

U

U

U

U

Obecná anatomie svalového systému U

S v a l = mu sculus, -i, m., ř e c k y mys = m y š k a , z k r a t k a m, p l u r á l m m. V t ě l e člově ka je 600 sval ů, v ě tšinou párově u s p o ř ádaných , které s e p o d í l e j í 3 0 – 4 2 % n a c e l k o v é h mo t n o s t i tě l a . Př í č n ě p r u h o v a n é s v a l s t v o t v oř í 1 . s v a l y k o s t e r n í ( s k e l e t n í ) , 2 . s v a l y k o ž n í ( mi mi c k é ) , 3 . s t ě nu n ě k t e r ý c h ú t r o b ( h l t a n ) , 4 . s l o ž k u s m y s l o v ý c h o r g á n ů ( s v a l y k o u l e oč ní). K o s t e r ní s v a l t v oř í: 1 . t k áň s v a l o v á (aktivní) – je ve svalovém b ř í š k u (center musculi), 2 . t k á ň va z ivová ( p a si vn í ) - j e v e š l a š e ( t e n d o ) n e b o a p o neurose (= šlacha ro z pr ost ř ená do plochy), ale i ve svalovém b ř í š k u , k d e t v oří skluzné plochy pro svalová vlákna. Podíl vaziva v k o s t e r n í m s v a l u j e rů z n ý : s va l y s t a t i c k é ( a nt i gr a v i t ač ní, posturální), které u d r ž u j í p o l o h u t ě l a , o b s a h u j í h o d ně v a z i v a , s v a l y d y n a mi c k é , které p r o v á d ě j í p o h y b , o b s a h u j í má l o v a z i v a . V l i v e m c vi č e n í doc h á z í ke z mo h u t ně n í s v a l o v ý c h v l á k e n = h y p e r t r o f i e s v a l u , př i n e č innosti dojde n a o p a k k a t r o f i i s va l u . U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

T v a r sv a lu j e r ůz n ý. R o z e z n á v á me s v a l y d l o u h é , s v a l y k r á t k é , s v a l y p l o c h é . Ne j j e d n o d u š š í s e s v a l vř e t e n i t ý , k t e r ý má t y t o č ás t i : 1 ) z a č á t e k ( o r i g o , c a p u t ) , 2 . bř íško (center), 3. úpon (insertio, cauda). Pro r o z l i š e n í z ač á t k u a ú p o n u s v a l u p l a t í n á s l e d u j í c í d vě pr a vidla : 1. z ač á t e k j e h o r n í k o n e c s v a l u , ú p o n j e d o l n í k o n e c s v a l u , 2 . z ač á t e k j e z p r a v i dl a mí s t o , k t e r é se př i k o n t r a k c i s v a l u mé ně p o h y b u j e ( p u n c t u m f i x u m) , ú p o n j e mí s t o p o h y b o v é ( p u n c t u m mo b i l e ) . K o s t e r n í sva l p ř e bí há a l e s p oň př es jeden kloub a pr o v á d í v t o mt o k l o u b u p o h y b . P r o r o z s a h p o h y b u p l a t í z á k o n W e b e r ův F i c ků v : sva l s e mů ž e U

U

z k r á t i t n a p o l o v i n u d é l k y s v é h o s v a l o v é h o b ř íška. Svaly s dlouhými s v a l o v ý m bř í š k y a k r á t k ý mi š l a c h a mi p r o v á dě j í r o z s á h l é p o h y b y . S v a l y s k r á t k ý mi s v a l o v ý mi bř í š k y a d l o u h ý mi š l a c h a mi s l o u ž í j e mný m p o h y bů m. D r u h y s v a l o v é k o nt r a k c e : 1 . k o n c e n trická (isotonická) ko ntr a kc e - sva l 2 . statická ( i z o me t r i c k á ) k o n t r a k c e – d é l k a s v a l u s e n e mě n í , z v ý š í s e n a pě t í , 3 . e x c e n t r i c k á ( b r z d í c í ) k o n t r a k c e – s v a l se prodlužuje a brzdí pohyb a n t a g o n i sty. U

U

U

U

U

U

U

S v a l o v é d v o j i c e: J s o u t o a n t a g o n i s t i c k é d v o j i c e p r o v á dě j í cí p r o t i c hů dné p o h y b y – ohýba č ( f l e x o r ) a n a t a h o v ač ( e x t e n s or ) , o d t a h ovač ( a b d uc t o r ) a př i t a h o v ač ( a d d u c t o r ) , z e v n í r o t á t o r a v n i tř ní r ot á t or . Činnost svalů je 1 . s t a t i c k á , a n t i g r a v i t ač ní – p ůs o b í p r o t i t í ž i z e ms k é . S v a l y u d r ž u j í c í p o l o h u t ěl a = s v a l y p o s t o j o v é , p o s t u r á l n í . 2 . d y n a m i c k á – r e a l i z u j e p o h y b . Př i p o h y b u s e k o m b i n u j e k o n t r a k c e i s o me t r i c k á ( z v ý š í s e n a pě t í , d é l k a s v a l u s e n e mě n í ) s k o n t r a k c í isotonickou (sval se zkracuje). Pohyb vykonává př e d e vš í m s va l hla vní ( a gonista ) , dále svaly s a n a l o g i c k ý m p r ů b ě h e m – s va l y p o m o c n é ( s y n e r g i c k é ) a s v a l y , k t e r é n e u t r al i z uj í u r či t o u s l o ž k u p o h y b u , n a p ř . rotaci – s v a l y n e u t r a l i z u j í c í , dále s v a l y , k t e r é f i x u j í tě l o – f i xát ory a s t a b i l i z u j í j i n é k l o u b y – s t a b i l i z á t o r y . M o t o r i c k á j e d n o t k a j e z á k l a d n í m p r v k em h y b n o s t i . S k l á d á s e z mot o r i c k é h o n e u r o n u a u r či t é h o mn o ž s t v í s v a l o v ý c h v l á k e n , i n e r v o v a n ý c h t í mt o n e u r o n e m . V j e d n o m s v a l o v é m s n o p e č ku můž e b ý t ně kol i k mot o r i c k ý c h j e d n o t e k ( A , B , C ) a n a o p a k j edna motor ic ká je dnotka může i n ervovat n ě k o l i k snope č k ů . Po č e t s v a l o v ý c h v l á k e n v m o t o r i c k é j e d n o t c e ( = s v a l y p r o v á dě j í c í j e mné a s l o ž i t é p o h y b y ma j í ma l é mot or i c k é j e d n o t k y . U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

LF UK v Plzni, Šafránk ův p a v i l ó n

Přednáška dne 11.11. 2008

Prof. MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc.

Buňka, základní stavební jednotka živého organismu

LF UK v Plzni, Šafránk ův p a v i l ó n

Přednáška dne 25.11.2008

Prof.MUDr. Jiří Valenta, DrSc.

Lidské tělo II. – Soustava trávicí a dýchací

LIDSKÉ TĚL O I I . - Soust ava t r ávic í a dýc hac í Prof.MUDr. Ji ř í V a l e n t a , D r S c . Ú stav anatomie , LF UK Plz eň T r á v i c í ( digestivní) sou stava slouží k mechanickému a chemickému zpracování potravy, vstřebávání živin a vylučování odpadových produktů. Je to trubicový systém, do kterého ústí žlázy, jejichž sekrety napomáhají štěpení potravy – slinné žlázy, slinivka břišní, játra. Získané živiny se v trávicím traktu vstřebávají a jsou dále zpracovávány v játrech, kde zároveň probíhá detoxikace produktů metabolismu. Nevstřebané látky jsou vylučovány tlustým střevem ve formě stolice. Trávicí trakt začíná dutinou ústní, pokračuje hltanem, jícnem, žaludkem, tenkým a tlustým střevem a konečníkem. Stěna trávicího traktu je tvořena sliznicí, podslizničním vazivem, svalovinou a zevní krycí vrstvou. Ústní dutina se skládá z předsíně, což je prostor ohraničený zevně rty a dásněmi a na vnitřní ohradou zubní. Do předsíně ústí četné drobné slinné žlázky a vývod velké příušní žlázy, parotis, uložené na tváři před ušním boltcem. Zuby (dentes) slouží k mechanickému zpracování potravy. U dětí se mezi 6. – 24. měsíce prořezávají dočasné, tzv. mléčné zuby. Těch je 20 – 8 řezáků, 4 špičáky a 8 stoliček. Mezi 6. – 12. rokem jsou mléčné zuby nahrazovány zuby trvalými, kterých je 32 – 8 řezáků, 4 špičáky, 8 zubů třenových (premolárů) a 12 stoliček (molárů). Prořezávání 3. stoličky se často opožďuje, někdy až do 20. – 30. roku (zub moudrosti). Pro rychlejší orientaci se jednotlivé zuby zpravidla označují čísly, např. pro každou polovinu čelisti od 1. řezáku k poslední stoličce čísly 1 – 8 . Zuby se skládají z korunky, kryté sklovinou, krčku a kořene, které jsou kryty cementem. Uvnitř zubu je zubovina, dentin, v níž je dřeňová dutina. zásobená cévami a nervy. Vlastní ústní dutina, za ohradou zubů, je nahoře ohraničena stropem tvořeným vpředu tvrdým, kostěným patrem, vzadu patrem měkkým, spodinu tvoří jazyk. Jazyk je tvořen svaly, jejichž činnost jednak napomáhá rozmělňování potravy, jednak tvorbě řeči. Na povrchu jazyka je sliznice, v níž jsou drobné slinné žlázky a která je rozbrázděna brdéčkovitými výběžky, papilami, které obsahují chuťové buňky. Kromě drobných slinných žláz na jazyku a na patře ústí do vlastní ústní dutiny i vývody žlázy podčelistní a podjazykové. Sliny zvlhčují potravu a napomáhají jejímu chemickému štěpení pomocí enzymů, zejména amyláz štěpících cukry. Vlastní ústní dutina končí dvěma patrovými oblouky, sbíhajícími z měkkého patra ke stranám jazyka, v jejichž středu je čípek, uvula. Mezi oblouky jsou uložena patrové mandle, tonsily, Jsou to lymfatické útvary, které mají význam v obraně organismu proti infekcím. Často se zanítí, což se projevuje jako angina. Hltan (farynx) má tři části. Nejhořejší část je až pod spodinou lební a vpředu se do ní otvírá nosní dutina. Tato část se proto nazývá nosohltan. V nosohltanu je opět četná lymfatická tkáň, která může zduřet (nosní mandle, adenoidní vegetace) a ústí do něj Eustachova trubice, spojující nosohltan s dutinou středoušní. Druhá část hltanu je mezi patrovými oblouky spojena s dutinou ústní, do třetí části se otvírá hrtan. Funkcí hltanu je především polykací akt, při němž se posouvá potrava dále do jícnu. Jícen (esofagus) je trubice délky asi 25 cm, spojující hltan se žaludkem. Jeho první úsek je na krku, pak vstupuje do hrudníku, kde probíhá v tzv. mezihrudí, mediastinu, a po průchodu bránicí jen asi 2 cm dlouhý břišní úsek ústí do žaludku. Jícen slouží k transportu potravy. Žaludek (ventriculus, gaster) začíná spojením s jícnem, tzv. česlem (kardií). Je to plochý vak, jehož horní část se vyklenuje pod levou brániční klenbu (fundus), tělo žaludku pak směřuje doprava a je zaobleno na pravé straně konkávním tzv. malým zakřivením, na pravé straně konvexním velkým zakřivením. Z velkého zakřivení odstupuje tukový list kryjící kličky tenkého střeva, velká předstěra (omentum). Žaludek přechází vrátníkem (pylorem) do U

dvanáctníku. V žaludku se potrava jednak ještě dále mechanicky zpracovává, jednak chemicky štěpí pomocí kyselé žaludeční šťávy, obsahující kyselinu chlorovodíkovou a pepsin. Tenké střevo má tři oddíly – dvanáctník (duodenum), lačník (jejunum) a kyčelník (ileum). Dvanáctník ( duodenum) má tvar písmene C a je 25 – 30 cm dlouhý (= 12 palců). Jeho sliznice je zřasena, jsou v ní četné drobné žlázky. Do sestup10né části duodena ústí vývod břišní slinivky, přivádějící trávicí pankreatickou šťávu a žlučovod, přivádějící žluč tvořenou v játrech. Kličky tenkého střeva (jejunum a ileum) jsou asi 4 – 6 m dlouhé a slouží ke vstřebávání natrávené potravy. Jejich sliznice vytváří četné řasy, které dále vybíhají v drobné klky, čímž se zvětšuje vstřebávací plocha sliznice. Tlusté střevo začíná jako slepé střevo (caecum), do něhož ústí terminální úsek ilea, pokračuje jako vzestupný tračník (colon), příčný a sestupný tračník, navazuje esovitá klička (sigmoideum) a posledním úsekem je konečník (rectum), který se otvírá navenek řití (anus). Ze slepého střeva vybíhá červovitý výběžek (appendix), který se často zanítí. V tračníku probíhá především vstřebávání vody, takže se střevní obsah zahušťuje a přetváří se ve formovanou stolici. Játra (hepar) sbírají krev ze všech orgánů břišní dutiny – žaludku, tenkého a tlustého střeva, břišní slinivky a sleziny – prostřednictvím vrátnicové, portální žíly. V játrech probíhá jednak další zpracovávání vstřebaných živin, jednak detoxikace škodlivých látek, a tvoří se zde žluč. Žluč je sbírána do nitrojaterních a posléze mimojaterních žlučovodů, ke kterým se připojuje váček, žlučník. Ve žlučníku se žluč skladuje a zahušťuje. Po přijetí potravy se žluč ze žlučníku vyprazdňuje a společným žlučovodem odtéká do dvanáctníku, kde napomáhá především vstřebávání tuků. Při uzávěru společného žlučovodu přechází žluč místo do střeva do krevního oběhu a vzniká obstrukční žloutenka (icterus).Žloutenka také může vzniknout při poruše jaterních buněk, např. při zánětu jater (hepatitis). Slinivka břišní (pancreas) začíná rozšířenou částí, hlavou, která je uložena v tzv. duodenálním oknu, pokračuje štíhlejším tělem a končí ocasem, který sahá až pod levou bránici do oblasti hilu (místa kde vstupují a vystupují cévy) sleziny. Slinivka jednak vytváří pankreatickou šťávu obsahující četné enzymy, štěpící tuky, bílkoviny i cukry, která odtéká do dvanáctníku, jednak produkuje hormony, které přestupují z pankreatických buněk, nahromaděných v tzv. Langerhansových ostrůvcích, přímo do krve a ovlivňují především metabolismus cukrů (insulin a glukagon). Další hormony pankreatu působí i na sekreci žaludeční šťávy a na pohyb střev, P

P

Ústrojí dýchací (respirační) se dělí na horní dýchací cesty, k nimž patří nosní dutina, hltan a hrtan, dolní dýchací cesty, zahrnující průdušnici a průdušky, a následují pak vlastní plíce a pohrudnice. Nos (nasus) se dělí na zevní nos a vlastní nosní dutinu. Podkladem zevního nosu jsou dvě nosní kůstky a chrupavka. V oblasti nosního vchodu jsou u dospělých osob četné chloupky, zachycující nečistoty. Vlastní dutina nosní je rozdělena podélnou přepážkou na dvě nestejné poloviny, ze stran do ní vybíhají tři skořepy, které každou polovinu dále dělí ve tři nosní průduchy. Bohatě prokrvená sliznice ohřívá a zvlhčuje vdechovaný vzduch, drobné chloupky a hlen zachycují nečistoty. V horní části nosní dutiny jsou zvláštní čichové buňky, zachycující pachové stopy. Tyto vjemy jsou dále přenášeny čichovým nervem do mozku. Do nosní dutiny se otvírají i vedlejší dutiny nosní (sinusy), které jsou v horní čelisti, v kosti čelní, čichové a klínové, a které jednak odlehčují lebeční kosti, jednak jako resonanční prostor napomáhají tvorbě hlasu. Infekce z nosní dutiny může poměrně snadno proniknout do těchto dutin a vyvolat jejich zánět, sinusitis. Do dolního průduchu ústí i slzovod, odvádějící slzy ze

spojivkového vaku. Nosní dutina je spojena otvory zvanými choany s nosohltanem. Vzduch dále prochází hltanem do hrtanu. Hrtan (larynx) je tvořen dvěma nepárovými chrupavkami – štítnou a prsténčitou, k nimž jsou připojeny na zadní straně párové chrupavky hlasivkové. Vchod do hrtanu je chráněn chrupavčitou příklopkou hrtanovou (epiglottis). Od hlasivkových chrupavek jsou k štítné chrupavce napnuty vazy, hlasivky. Vzduch procházející štěrbinou mezi nimi pak dává vznik základu hlasu. Průdušnice (trachea) je trubice délky asi 10 – 12 cm, jejíž přední stěna je tvořena cca 20 podkovovitě ohnutými chrupavkami, zadní stěna, obrácená proti jícnu, je vazivová. Trachea odstupuje od prsténčité chrupavky hrtanu, po začátečním průběhu na krku vstupuje do mezihrudí, kde se větví na pravou a levou hlavní průdušku. Průdušky (bronchi) mají obdobnou stavbu stěny jako průdušnice. Hlavní průdušky po vstupu do plic se postupně větví na stále menší a menší průdušky lalokové a segmentární a přecházejí pak v drobné průdušinky (bronchioli), které již nemají chrupavčitou stěnu a nakonec se otvírají do plicních sklípků. Plíce (pulmo) je párový orgán, ve kterém probíhá výměna plynů, okysličování krve a vydechování oxidu uhličitého. Mají kuželovitý tvar, jejich širší baze spočívá na bránici, vrchol vystupuje až nad úroveň prvního žebra. Do plic vstupují pravá a levá hlavní průduška a pravá a levá plicní tepna (větve kmene plicnice vystupující z pravé srdeční komory), z každé plíce vystupují dvě plicní žíly, které se vlévají do levé srdeční předsíně. Pravá plíce se rozděluje na tři laloky – horní, střední a dolní, levá plíce má jen laloky dva, horní a dolní. Každá plíce se dále dělí na 10 segmentů. Vlastní výměna plynů probíhá v plicních sklípcích, alveolech, což jsou tenkostěnné váčky, opředené sítí vlásečnic. Pohrudnice (pleura) je tenká, lesklá blána, jejíž jeden list pokrývá vnitřní stěnu hrudníku (nástěnná pleura), druhý list se klade na povrch plíce (viscerální pleura, poplicnice). Oba listy jsou navzájem spojeny kolem cév, vstupujících do plíce, v tzv. plicním hilu. Mezi nástěnnou pohrudnicí a poplicnicí je úzký prostor, pohrudniční dutina, v němž je malé množství tekutiny, umožňující volný pohyb plíce při dýchání. V úhlu mezi žebry a bránicí je mezi nástěnnou pohrudnicí a poplicnicí větší prostor, do kterého plíce nezasahuje a v němž se mohou hromadit patologické výpotky. Mechanika dýchání Plicní ventilace se uskutečňuje střídáním vdechu (inspiria) a výdechu (exspiria). Při vdechu se zvedají žebra a klesá bránice, čímž se zvětšuje obsah hrudníku. V pohrudniční dutině se zvyšuje negativní tlak a plíce, přisátá k nástěnné pohrudnici, se rozepíná. Při výdechu žebra klesají, bránice se uvolní a vyklenuje se do hrudníku, a plíce se vlastní elasticitou smršťuje. Bránice a mezižeberní svaly jsou hlavní dýchací svaly. Při těžké dušnosti se zapojují i pomocné dýchací svaly, což jsou svaly probíhající mezi krční páteří a žebry a mezi žebry a horní končetinou, které při fixaci hlavy a horních končetin (např. vsedě svíráním okraje lůžka rukama) napomáhají zvedat žebra. Udržování negativního tlaku v pohrudniční dutině je nezbytné pro dýchací pohyby. Vnikne-li okolní vzduch do pohrudniční dutiny ať již zvenku, např. při otevřeném poranění hrudní stěny, nebo z vnitřku plíce při prasknutí plicních sklípků při rozedmě nebo v důsledku poranění plíce zlomeným žebrem, plíce se smrští a vznikne tzv. pneumotorax. Zkolabovaná plíce se pak nemůže účastnit dýchání.

LF UK v Plzni, Šafránk ův p a v i l ó n

Přednáška dne 9.12. 2008

Doc. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D.

Lidské tělo III. – Soustava močová a pohlavní

Lidské tělo III. – Soustava močová a pohlavní Prof. MUDr. Jaroslav Kos Př e d n e s e D o c . M U D r . M i l e n a K r á l í č ková, Ph.D. Obě uvedené orgánové soustavy řadíme pod společný název „soustava močopohlavní – systémy urogenitale“ proto, že spolu velmi úzce souvisí vývojově i funkčně. V době zárodečného vývoje použijí pohlavní orgány některé části původně močových cest ke stavbě cest pohlavních – chámovod vzniká z původního vývodu předledvin a prvoledvin, vejcovod z tzv. vývodu Múlerova – v definitivním stavu pak slouží např. mužská močová trubice jako cesta pohlavní k transportu ejakulátu. K systému močovému patří ledviny, kde se moč filtruje z krevní plasmy a odvodné cesty močové: kalichy a pánvička ledvinová, močovod, močový měchýř a trubice močová. Ledviny jsou párový orgán, jsou uloženy v tukovém obalu po stranách bederní páteře a krev do nich přivádějí ledvinové tepny z aorty a odvádějí ledvinové žíly do dolní duté žíly. Povrchová vrstva ledviny, zvaná kůra a hlubší dřeň je složená z obrovského množství ledvinových tělísek, v nichž se moč tvoří a z ledvinových kanálků, ve kterých se primární moč upravuje, aby mohla být odvedena do odvodných cest. Z ledvinné pánvičky teče moč močovodem do měchýře, který slouží jako nádržka moče. Je uložen v malé pánvi za stydkou sponou, má kapacitu asi 300 ccm, kdy dochází k nucení na močení. Močová trubice ženy je asi 4 cm dlouhá a vyúsťuje mezi malými stydkými pysky při přední stěně pochvy. Močová trubice muže je zároveň vývodnou cestou pohlavní. Její délka je kolem 20 cm a má složitý průběh. Je dvakrát zahnutá, první ohyb je pod sponou stydkou, kde přechází ze svislého průběhu prostatou pánevním dnem a vstupuje do topořivého tělesa močové trubice. V něm míří vzhůru před sponou stydkou, kde se při ochablém penisu obrací dolů a vyúsťuje na žaludu pyje čárkovitým, asi 7 mm dlouhým ústím, to je také nejužší místo mužské močové trubice. Na složitý průběh mužské trubice močové se musí pamatovat při cévkování měchýře. Močové ústrojí slouží k odstraňování odpadových látek metabolismu, které jsou pro tělo škodlivé. Jsou to hlavně produkty rozpadu bílkovin – kyselina močová, NH2- , minerální soli, přebytek nerostných sloučenin – fosfáty, karbonáty – a voda, která by v přebytku porušovala osmotický tlak. K pohlavnímu ústrojí patří: 1. pohlavní žlázy 2. vnitřní a pohlaví mužské 3. zevní pohlavní orgány U

U

U

B

U

B

1. pohlavní žlázy 2. vnitřní pohlavní orgány orgány 3. zevní pohlavní orgány

pohlaví mužské varlata = testes nadvarle, chámovod p r o s t a t a , s e m e n n é ž l á zk y , močová trubice plodidla: pyj = penis, šourek = scrotum

pohlaví ženské v a j eč n í k y = o v a r i a vejcovody, děloha pochva = vagina

rodidla: stydké pysky – malé a velké, poštěváček = clitoris

Varlata sestupují před narozením z břicha tříselným kanálem do šourku, kde se udržuje nižší teplota než je teplota tělesná. Varle, které by zůstalo zadržené v břiše, je neplodné. Varlata jsou žlázy s vnitřní i zevní sekrecí: tvoří se v nich

mužské pohlavní hormony, v době puberty v nich dozrávají spermie – což trvá po celý další život – a odsraňují se jako ejakulát odvodnými cestami: kanálky nadvarlete do chámovodu, který v místě prostaty vyúsťuje do močové trubice. Před prostatou se k chámovodům připojují vývody semenných žlázek, jejichž sekret spolu se sekretem prostatických žlázek dodává spermiím pohyblivost. Při pohlavním vzrušení = orgasmu dochází ke ztopoření pyje, jeho topořivá tělesa se naplní krví a následuje vystříknutí nahromaděného semene = ejakulátu. U některých zvířat, např. U cervidů = jelenovití, zůstávají varlata trvale v břiše a sestupují do šourku jen na krátký čas v období říje. Pak se znovu zatáhnou do břicha a nastává dlouhé klidové období v zájmu zachování druhu. Vaječníky zůstávají při sestupu trvale v malé pánvi, přirostlé na zadní plochu širokého vazu děložního. Tento vaz tvoří duplikatura pobřišnice = peritonea, zabírá do sebe dělohu, vejcovody, cévy, nervy a jemné vazivo a je napnout napříč v malé pánvi k bočním stěnám pánve. Jeho obsah se označuje jako parametrium, peritoneální kryt je perimetrium: řecky metra = lat. Uterus = děloha. Ve fertilním období ženy – asi do 12 do 50 let – dozrávají ve vaječnících v pravidelných 20 – 30 denních intervalech vajíčka v tzv. Graafových folikulech. Po prasknutí folikulu putují vejcovodem 8-10 cm dlouhým do dělohy, v nejíž dutině je připravena sliznice k přijetí a uhnízdění oplozeného vajíčka. Neoplozené vajíčko odchází s menstruační krví z dělohy. Děloha je ústředním orgánem vnitřních rodidel, U dospělé ženy má hruškovitý tvar, asi 8 cm vysoká, její tělo je asi 4 cm široké a 3 cm tlusté. Směrem dolů se zužuje v děložní hrdlo, které svým čípkem vyčnívá do pochvy. Děložní hrdlo je u malých dívek asi dvakrát delší než tělo, u dělohy u dospělé je tělo asi 5x delší než hrdlo. Za těhotenství se děloha mnohonásobně zvětšuje, vystupuje z malé pánve vzhůru až k podbráničním orgánům. Stěna dělohy je silná, z hladkého svalstva, která hraje důležitou roli za porodu při vypuzování plodu. Děložní čípek je konický, obsahuje mnoho citlivých nervových zakončení, vyčnívá do pochvy a pochvou je snadno přístupný gynekologickému vyšetření v poševních zrcadlech. Tím se dají diagnostikovat případné časné chorobné změny. Pochva je dutá válcovitá trubice délky asi 10 cm, šířky 3 cm, dobře roztažná. Je připojena na děložní hrdlo a otvírá se v poševní předsíni mezi malými stydkými pysky. Ve vstupu do pochvy je u nanen jemná panenská blána – hymen - , která při první souloži „vezme za své“. V oblasti zevního genitálu vyrůstají v době dospívání delší zvlněné chlupy, pubes neboli crines, které u ženy končí ostrou linií proti podbřišku, u mužů pokračují podél linea alba až k pupku.

LF UK v Plzni, Šafránk ův p a v i l ó n

Přednáška dne 6.1. 2009

Doc. MUDr. Vlastimil Habermann, CSc.

Chemie života Z á k l a d e m v š e c h ž i v o t ní c h dě j ů j s o u c h e mi c k é p o c h o d y , k t e r é z a j i š ťu j í v ý s t a v b u a n e u s t á l é o b n o v o v á n í v š e c h s t r u k t u r n a š e h o o r g a n i z mu a t a k é e n e r g i i , n e z b y t n o u p r o v š e c hny životní procesy. Pat ří me me z i h e t er o t r o fn í o r g a n i z my , n e j s me s c h o p n i v y u ž í v a t f y z i k á l n í z d r o j e e n e r g i e ( s vět l o , t e p l o ) a také n e d o k á ž e me syntetovat p o t ř e bné or ga nic ké slouč e n i n y z j e d n o d u c h ý c h a n o r g a n i c k ý c h l á t e k . N aš e p o t r a v a p r o t o musí obsahovat soubor organických slouč enin, vhodných k tvorbě našich specifických

b í l k o v i n , n u k l e o v ý c h k y s e l i n , s a c h a r i d ů, l i p i dů a t a k é s l o uč e n i n , v h o d n ý c h k o x i d a c i a v ý r o bě pot ř e b n é c h e mi c k é e n e r g i e . T y t o l á t k y n á m p o s k y t u j í rostliny a t ě l a ži v oč i c hů. Něk t e r é z t ěc h t o l á t e k ma j í s p e c i f i c k o u s t r u k t u r u , a l e p ro c e s t r á ve n í za j i st í pa r ci á l ní r o z kl a d a ž n a z á k l a d ní st a v e b n í souč ásti ( a mi n o k y s e l i n y , m o n o s a c h a r i d y a p o d . ) , k t e r é p a k mů ž e me b e z p e č n ě v s t ř e b a t a v y u ž í t p r o n a š e p o tř eby. Vě t š i n a ž i v i n i s t r u k t u r n í c h l á t e k n a š e h o o r g a n i z mu j e p o u ž i t e l n á p r o s t av b u t k á n í i p r o e v e n t u e l n í d e g r a d a c i a výrobu potřebné energie. Pro energetickou potř e b u d o k á ž e me v y u ž í t s a c haridy, lipidy a také a mi n o k y s e l i n y . N á š o r g a ni z m u s s e d ok á ž e při způs o b i t ke z n ač ně r o z d í l n é s k l a d b ě p o t r a v y . O b d o b n ě v y u ž í v á me i v ě tšinu odbour á va nýc h slož e k n a š i c h t ká n í , n e d ok á ž e me d e g r a d o v a t j e n ma l ý o k r u h s l o u č e ni n a t y v y l uč u j e me j a k o t a k o v é – n a p ř . ste r oidní lá tky, ž luč o v á b a r v i v a , kr e a t i n i n a j . Důl e ž i t o u ú l o h u ma j í j á t ra , k t e r á j s o u s c h o p n a př e s k u p i t rů z n é l á t k y n a u n i v e r z á l ně p o u ž i t e l n o u g l u k ó z u , př ípadně v y r o b i t z n a d b y t k u různorodých živin zásobní tuky. Vě t š í n á r o k y m a j í p r o c e s y , k t e r é s y n t e ti z u j í s t r u k t u r n í l á t k y n a š i c h t k á n í . B i o s y n t é z a p r o b í h á po d l e př e s n é h o p l á n u a n e l z e c h y bě jící složky n a h r a d i t j i n ý mi . T a k př i s y nté z e b í l k ov i n mu s í me mí t k d i s p o z i c i v š e c h n y p o t ř e b n é a mi n o k y s e l i n y a c h y b í - l i j e n j e di n á , b i o s y nt é z a n e můž e b ý t d o k o nč e na . N a š e t k á ně s i c e d o ká ž í n ě k t e r é a mi n o k y s e l i n y v y r o b i t př e s k u p e n í m j i n ý c h , a l e ně k d y j e t o n e mož n é . J e d n á s e o t z v . e s e n c i á l n í a mi n o k y s e l i n y , k t e r é mu s í m e z í s k á v a t v p o tř e bné m množ ství ja ko ta kové a jejichž nedostatek v potrav ě můž e z půs o b i t vá ž né k o mp l i k a c e ( k w a ši o r k o r ) . B o h u ž e l , n á š o r g a ni z mu s n e d o k á ž e ukl áda t e se nc iá lní a minokyse liny d o zásoby, nezpracované aminokyseliny jsou r yc hle de gr a dová ny a ta k v tomt o o h l e d u z á visíme na neustálém p ř í v o d u p o t r a v o u . N e d o s t a t eč ná pr ote inov á v ý ž i v a j e v e l mi č a s t ý m z d r a v o t ní m p r o b l é m e m a j e z p ů sobe na ma lý m o b s a h e m b í l k o v i n v p o t r a vě a z e j mé n a p a k t a k é nevýhodnou a mi n o k y s e l i n o v o u s k l a d b o u , d e f i c i t e m u rč i t ý c h e s e n c i á l n í c h a mi n o k y s e l i n . E s e n c i á l ní j s o u i některé nenas yc e né ma stné kyse liny, kte r é potř e b uj e me n a v ý s t a v b u b i o me mb r á n a k t e r é n e d o k á ž e me v y r o b i t . P r o f unkci enzymů pot ř e bu j e me i ně k t e r é d a l š í s l o ž k y , k t e r é n a š e tě l o n e d o k á ž e v y r o b i t . J s o u z n á m y j a k o v i t a mi n y a př i j e j i c h n e d o s t a t eč ném př í v o d u dochází k charakte r i s t i c k ý m poruchám ( k u r dě je, k ř i v i c e, k r v á c i v o st aj.). P r o n o r má l n í f u n k c i n a š e h o t ěla pot ř e bu j e me t a k é u r č itý soubor mi n e r á l n í c h l á t e k . P r o s p r á vn o u f u n k c i z a ž í v a c í h o t r a k t u p a k p o t ř e b u j e me i v h o d n é n e s t r a v i t e l n é l á tk y ( v l á k n i n y ) , k t e r é p o dp o r u j í p e r i s t a l t i k u .

LF UK v Plzni, Šafránk ův p a v i l ó n

Přednáška dne 20.1.2009

Doc. MUDr. Jitka Kočová, CSc.

Tkáně, základní součásti orgánů Ú s t a v h i s t o l o g i e a e m b r y o l o g i e , L F U K P l z eň

Tká ň je soubor bun ě k stejného pů v o d u , s t e j n é s t r u k t u r y a s t e j n é f u n k c e . T k á ně t v o ří o r g á n y , o r g á n y s e s p o j u j í d o o r g á n o v ý c h s o u s t a v a t y t o s o u s t a v y v y t v á ř e j í o r g a n i s mu s . L i d s k é tě l o t v oř í 4 z á k l a d n í d r u h y t k á n í : Tk á ň e p i t elová, pojivová, svalová a ne r vová. Tk á ň e p i t e l o v á – v ý s t e l ka j e s l ož e ná z b u n ě k t ě s n ě k sobě p ř i řa z e nýc h, me z i k t e r ý mi j e v e l mi má l o me z i b u ně č n é h mo t y . V ý s t e l k y p o k r ý v a j í n e b o v y s t ý l a j í o r g á n y . Epi t e l y n e ma j í c é v n í z á s o b e n í a j s o u v y ž i v o v á n y p r o l í n a j í cí mi s e l á t k a mi z h l u b š í c h t k á n í . Epi t el y d ěl í me p o d l e t v a r u a p o d l e p ř e v l á da j í c í f u n k c e . P o d l e t v a r u a p oč t u v r st e v r o z l i š u j eme e p i t e l y n a : A/ jednovrstevné a B/ víc e vr ste vné ( Viz obr .l) A/ Jednovrstevné: a ) plochý /dlaždicový/, který v y s t ý l á d u t i n u h r u d n í a břišní, plic ní a lve oly a n e j me n š í v ý v o d y b) kubický – j e n a př . v e v á č c í c h - f o l i kl e c h š t í t n é ž l á z y c ) v á l c o vi t ý - c yl i n dr i ck ý, k t e r ý j e v ý s t e l k o u ž a l u d k u , s t ř ev, žluč n í k u , v e j c o v o d u a dě lohy. Z v l á št n í m typem jednovrstevn é ho epitelu je epitel víceř adý cylindrický s ř a s i n k a mi , k t e r ý s e n a c h á z í v d ý c h a c í c h c e s t á c h . B/ Vícevrstevné a ) p l o c h ý / d l a ž d i c o v ý / s e v y s k y t u j e j a k o r o h o vě j í c í n a p o ko ž c e a p ok r ý v á v n ě k o l i k a v r s t v á c h p o v r c h t ěla. V í c e v r s t e v n ý n e r o h o vě j í cí v y s t ý l á vni tř ní s l i z n i c e v m í s t e c h me c h a n i c ky n a má h a n ý c h / z ač átek a konec z a ž íva c ího systé mu, poc hva , r ohovka , pr a v é hlasivkové vazy/. b ) e p i t e l př e c h o d n í – t v oř í v ý s t e l k u m o č o v ý c h c e s t a mě n í s vů j vz hl e d – p o č e t a t va r b u ně k p o d l e n á p l ně o r g á nů , k t e r é v y s t ý l á . V p o v r c h o v é v r s t v ě t o h o t o e p i t e l u n a c h á z í me v e l k é , č asto dvojjaderné, deštní čk o v i t é b uň ky. P o d l e př e v l á d a j í c í f u n k c e r o z dě l u j e me e p i t el y do t ě c hto hla vníc h skupin: 1 . Ep i t e l krycí a výstelk ový c h r á n í v ně j š í a v n i tř ní povrchy t ě l a a o r g á n ů 2 . E p i t e l žl á z o v ý s e skládá z bun ě k s c h o p n ý c h př i j í ma t l á t k y , z p r a c o v á v a t j e a v y l uč o v a t v y t v oř e n ý p r o d u k t . Ž l á z o v ý e p i t e l t v oř í z á k l a d ž l á z , k t e r é ma j í b uď z e v n í s e k r e c i – k d y s e k r e t j e o d v á dě n v ý v o d y n e b o u ž l á z s v n i t ř n í s e k r e c í j s o u h o r mo n y v y d á v á n y př í mo d o k r e v n í h o o bě h u / ž l á zy e n d o k r i n n í / - n e ma j í v ý v o d y . 3 . E p i t e l r e s o r p č ní v y s t ý l á st ř e v a – b uň k y s e n a z ý v a j í e n t e r o c y t y. 4. Epitel s my s l o v ý o b s a h u j e b uň ky c itlivé na f yz iká lní ne bo c he mic k é p o d ně t y a j s o u s c h o p n é př e d á v a t p o d r á ž dě ní d á l e / buňk y s í t n i c e o k a , sl u c h o v é b u ň k y a j . / . Pojiva j s o u t k á ně s l o ž e n é z b u ně k a mezibun ě č né hmoty, kte r á obsa huje vlá kna a h mo t u z á k l a d n í / a m o r f n í / . P o j i va ma jí f unkc e spojova c í, opor nou a o c h r a n n o u , me t a b o l i c k o u a i m u n i t n í . K p o j i v o v ý m t k á n í m p a t ř í : v a zi v o , c h r u p a v k a a k o s t . V a zi v o d ě l í me n a t u h é ( š l a c h y ) , ř ídké (vmeze ř e n é ) , e l a st i c k é ( n ě k t e r é v a z y , č á s t st ě n y tepen), tukové (tukov é polštá ř e) a lymfoidní – retikulární.

Chrupav k y jsou sklovité (hyalinní – kl o u b n í p l o c h y , ž e b r a , v d ý c h a c í c h c e s t á c h ) , e l a st i c k é ( u š n í b o l t e c , e p i gl ot t i s) a v a z i v o v é ( me z i o b r a t l o vé d e s t ič ky). K o s t n í t k áň j e z á k l a d e m k o s t i a má mi n e r a l i z o v a n o u a p r o t o t v r d o u z á k l a d n í h mo t u . K o l a g e n n í v l á k n a t v oř í v k o s t i b uď n e p r a v i d e l n é p l e t i v o n e b o j s o u u s p o ř á d á n a v l a me l á c h . K o s t n í b uň k y j s o u o s t e o b l a s t y ( ml a d é ) , osteocyty a velké kost odbourávající osteoklasty. Krev K r e v j e t e k u t o u t k á n í , k t e r á c i r k u l u j e v c é v á c h a s k l á d á se z t e k u t é kr e v n í p l a z my a z f o r mo v a n ý c h k r e v n í c h e l e m e n tů. Krev slouží k transportu d ý c h a c í c h p l y nů , živin, odpadních produkt ů me t a b o l i z mu , h o r mo nů a buněk. F o r mo v a n é k r e v n í e l e me n t y s e d ě l í na č e r ve né kr vinky – e r ytr oc yty, bílé k r v i n k y – l e u k o c y t y a k r e v n í d e s t i č ky – trombocyty. L e u k o c y t y , k t e r é s e p o d í l e j í n a b u ně č n é a h u mo r á l n í o b r a ně t ě l a , s e j e š tě d ě l í p o dl e př í t o mn o s t i n e b o c h y bě n í s p e c i f i c k ý c h g r a n u l na gr a nuloc yty n e u t r o fi l ní , e o z i n o fi l n í , ba z ofi l n í - a a g r a n u l o c y t y – l y mf o c y t y a mo n o c y t y . ( V i z o b r . 2 ) N e u t r o f i l n í g r a n u l o c y t y s e n a z ý v a j í t a k é mi k r o f á g y . V e l k é m o n o c y t y j s o u ma k r o f á g y , t o z n a me n á b uň k y , k t e r é f a g o c y t u j í – p o h l c u j í n a př . b a k t e r i e . Svalová tkáň P o d l e z á k ladních jednotek a zp ůs o b u i ne r v a c e r oz l i š uj e me : A . S v a l o v o u t k á ň hladkou – ú t r o b n í , j e j í ř í z e n í n e p o d l é h á n a š í vůli, je z b u ně k . B . K o s t e r n í , př í č ně pruhovaná t k á ň t vo ř í z á kl a d s v a l s t va k o nč e t i n , zádových, bř i š n í c h , h r u d n í c h , k r č n í c h a ž v ý k a c í c h s v a lů. Z á k l a d n í jednotkou jsou svalová vlákna. C . S v a l o v i n a srde ční – myokar d j e zvl á š t ní m t y p e m př í č ně p r u h o v a n é s v a l o v é t ká ně , j e i ne r v o v a n á v e g e t a t i vn í mi n e r v y , k t e r é mo h o u z p o ma l i t n e b o z r y ch l i t sr d e čn í a k c i . V l á k n a s r d e č ního svalu jsou slož e na z buně k – k a r d i o my o c y t ů j e j i c h ž h r a n i c e t voř í i n t e r k a l á r n í d i s k y . ( V i z obr. 3) Nervová tkáň s e s k l á dá z nervových bun ě k , z n e r v o v ý c h v l á k e n a z n e u r o g l i e . Z á k l a d n í funkč n í a m o r f o l o g i c k o u j e d n o t k o u j e n e r v o v á b uňka – ne ur on – kte r á se s k l á d á z b u ně č n é h o t ě l a a v ý bě ž ků v e d o u c í c h v z r u c h y . F u n k c í j e př ijímá ní, tvorba a vedení nervových impulsů. Ne r vová tká ň j e r oz vě t v e n a p o c e l é m t ě l e – r o z l i š u j e me j i n a : cen trální ne r vový syst é m ( CNS) a pe r if e r ní nervový systém (PNS). Doporuč e n á l i t e r a t u r a: L i c h n o v ský V .: Z áklady histolo gie pr o ba ka lář e . V y d a v a t el s t v í U ni ve r z i t y P a l a c k é h o , O l o mo u c 1 9 9 9 . S l í p k a J .: O u t l i n e s o f H i s t o l o g y . T h e C a r o l i n u m P r e s s , P r a h a 2 0 0 4 . V a c e k Z . : H i s t o l o gi e a h i st o l o g i c k á t e c h n i k a . H i st o l o g i e I .č á s t . Vydavatelství IDVPZ, Brno 1995.

O b r . 1 : S c h é m a s t a v b y e p i t e l u: A - j e d n o v r s t e v n ý p l o c h ý e p i t e l ; B j e d n o v r st e vný krychlový epitel ( sliz nic e ) : a - buňky epitelu, b-podsliznič n í v a z i v o ; C- e p i t e l v í c e v r s t e v n ý d l a ž d i c o v ý ; a - b uň k y e p i t e l u , b - p o d s l i z n i č ní v a z i v o ; D- c y l i n d r i c k ý ř a s i n k o v ý e p i t e l : a - c y l i n d r i c k é b uňk y s ř a sinka mi , b podslizni čn í v a z i v o

O b r . 2 : Buně č n é e l e me n t y p e r i f e r n í k r v e

O b r . 3 T y p y s v a l o v é t k á n ě: A - h l a d k á s v a l ovi na ; a - j á dr o buňky hla dké ho s v a l u ; B - s v a l o v i n a p ř í č ně pruho va ná : b- vlá kno př í č n ě pruhovaného svalu; C - s v a l o v i n a s r d e č ní: a - pře p á ž k y ( d i s k y ) r o z dě lující vlákna srde č n í svaloviny (b)

LF UK v Plzni, Šafránk ův p a v i l ó n

Přednáška dne 17.2. 2009

Doc.MUDr. Jana Slavíková, CSc.

Mozek a chování

MOZEK A CHOVÁNÍ Doc. MUDr. Jana Slavíková, CSc. Ú stav fyziologie LF UK v Pl z ni C h o v á n í m r o z u mí f y z i o l o g i e s o u b o r p o h y b u , k t e r é mě n í v z t a h j e d i n c e k z e v n í mu p r o s tř edí a které má za cíl vyhnout se škodlivým vlivů m a d o sá h n o u t požadovaného úč inku. Chování je projevem č i n n o s t i moz k u a j e z a b e z p e č ováno č inností kosterního sva lstva . C h o v á n í z v íř a t j e u r č ováno ně k o l i k a má l o z á k l a d n í mi p o tř e b a mi . M u s í z a j i s t i t : př í s u n v o d y a p o t r a v y , o c h r á n i t o r g a n i s mu s p ř e d n e b e z p e č í m, u s p o k o j i t s e x u á l n í p u d a z a b e z p eč i t d o s t a t e k o d p oč inku. S t ě mi t o p o t ř e b a mi s e se t ká v á me i u č l o vě ka, avšak v procesu výchovy a s o c i a l i z a c e j e di n c e , k t e r é t r va j í p o c e l ý ž i v ot , si čl o vě k osvojuje pot ř e b y a c h o v á n í , k t e r é n e j s o u d e t e r mi n o v á n y j e n o m b i o l o g i c k y , n ý b r ž i s p o l e č e n s k y . J e j i c h v ý k l a d j i ž p a tř í d o o b l a s t i p s y c h o l o g i e . Fyz i o l o g i e p o s k y t u j e p s y c h o l o g i i důl e ž i t é i n f o r m a c e t í m, ž e z k o u má mor f o l o g i c k o u a funkč n í p o d s t a t u dě j ů, které probíhají v nervové soustav ě a k t e r é j s o u základem všech forem chování. M o z e k j e t v oř en individuáln ími str uktur á lními a f unkč n í mi j e d n o t k a mi , neurony a bu ň kami glie. N eurony se na vz á j e m s t ý k a j í v s y n a p s í c h , k o n t a k t j e z p r o stř e d k o v á n c h e mi c k y , p r o s tř e dn i c t ví m me d i á t o r ů . Podstatou všech fore m chování je č innost neur on ů, spoje nýc h v r ůz ně s l o ži t é ř e t ěz c e . N e j j e d n o d u š š í ř e tě zce představují reflexní oblouky, které jsou strukturním z á k l a d e m mí š n í c h r e f l e xů . Čí m s l ož it ě j š í j e c h o v á n í , t í m s l o ž i těj š í j s o u s y s t é my n a v z á j e m p r o p o j e n ý c h n e u r o nů, ve kterých jsou tyto formy chování organizovány. Poč t y n e u r o nů z a p o j e n ý c h d o t ěc ht o s y st é mů j s o u o b r o v sk é . O dhaduje se, že pouze moz ková k ůr a o b s a h u j e a s i 1 0 1 2 n e u r o n ů. C e n t r ální nervový systém j e b i l a t e r á l n í a v p o d s t a tě s y me t r ic k o u s t r u k t u r o u , k t e r á s e s k l á dá ze š e sti hla vníc h č á st í : 1 ) p á t eč ní mí c h y , k t e r á d o s t á v á i n f o r m a c e z kůž e , kloubů a s v a l ů trupu a k o nč e t i n a k t e r á vys í l á mot o r i c k é p ov e l y k z a j i š tě ní r e f le xní a voln í hybnosti; 2 ) p r o d l o u ž e n é mí c h y ; 3 ) mo s t u ; 4 ) s t ře d n í ho mozku. P o sl e d ní tř i č á s t i s e s o u h r n ně oz na č ují jako moz kový kmen. Ten o b s a h u j e n a k u p e n í tě l n e r v o v ý c h b u ně k , k t e r é n a z ý v á me j á d r y h l a v o v ý c h n e r vů. Některé z těchto jader dostá vá inf or ma c e z kůž e a sva l ů hlavy a dále i n f o r ma c e z e s p e c i e l n í c h s my s lů, j a k o j e s l u c h , z r a k , v e s t i b u l á r n í ú s t r o j í a c h uť. O s t a t n í j á dr a z a j i š ťují motorické povely pro svaly o č í, oblič e j e a k r k u . K l íč o v o u s t r u k t u r o u m o z k o v é h o k me n e j e r e t i k u l á r n í f o r ma c e , k t e r á o b s a h u j e c e n t r a p r o ř í z e n í d ý c h á n í a k r e v n í h o o bě h u a k t e r á j e důl eži t á p r o s t a v vě d o mí a b dě l o s t i . K m o z k o v é mu k me n i při s e d á z e z a d u moz eč ek, který o v l i vň u j e r o z s a h a i n t e n z i t u p o h y b u . 5 ) M e z i moz e k o b s a h u j e d vě k l í č o v é s t r u k t u r y . J e d n o u j e t h a l a mu s , k t e r ý z p r a c o v á vá vě t š i n u i n f o r ma c í , k t e r é při c h á z e j í d o moz k o v é ků r y a o st a t n í c h č á s t í C N S . D r u h o u j e h y p o t h a l a mu s , k t e r ý z a j i šťu j e a u t o n o mn í , e n d o k r i n n í a viscerální integraci. P

P

6 ) M o z k o v é h e mi s f é r y s e s k l á d a j í z b a z á l n í c h g a n g l i í a moz k o v é ků ry, jejíž v ý v o j o v ě n e j ml a d š í a s t r u k t u r o u n e j s l o ž i těj š í č á s t s e o z n aču j e j a k o neokortex. Ob ě s t r u k t u r y ma j í v z t a h k v y š š í m p e r c e pč ním, kognitivním a motorickým funkcím. He mi s féry se d ě l í n a 4 l a l o k y : č e l n í , t e me n n í , t ý l n í a spánkový. D o o r g a n i z o v á n í j a k é k oliv f or my c hová ní jsou z a poje ny tří f u n kč ní s y s t é my : s e n s o r i c k ý , mot o r i c k ý a mo t i v ač ní. Se nsor ic ký systé m je soubo r t z v . a na l y z á t o r ů (např . zrakového, sluchového, kožního, atd.), které o r g a n i s mu p o s k y t u j í i n f o r m a c e o z mě n á c h v z e mn í m i v n i tř ním pr ost ře d í . Či n n o s t k a ž d é h o a n a l y z á t o r u v y c h á z í o d p e r i f e r ně uložených receptor ů , k t e r é z a z n a me n á v a j í z mě n y p r o s tř edí a kódují je do v z o r c e v z r u c h o v é a k t i v i t y d o p r a v o v a n é d o mo z k o v é kůry, př i č e mž j e ně k ol i k rá t pře p o j e n a . Z á k l a d n í a n a l ý z u s e n s o r i c k é i n f o r ma c e p r o v á d í p r i má r n í s e n s o r i c k á ků r a , složit ě j š í a n a l ý z y j s o u f u n k c í s e n s o r i c k é kůr y v y š š í h o řá du. Souč innost j e d n o t l i v ý c h a n a l y z á t o r ů zabezpe č ují tzv. asociač n í o b l a s t i kůr y . V e f u n k c i mot i v a č n í h o sy s t é mu j e r o z d í l m e z i z v íř etem a č l o vě k e m . C h o v á n í z v í ř at spo čí t á v i n s t i n k t i v n í c h a u t o ma t i s me c h , k t e r é ma j í v r o z e n ý , geneticky zakódovaný neurofyziologický základ, lokalizovaný v limbické m sy st é mu , . Jedná se o soubor k or ovýc h a podkor ovýc h útva r ů , rozložených př i v s t u p u mo z k o v é h o k me n e d o h e mi s f é r . V pr ů bě h u f y l og e n e z e s e r o z ví j í n e o k o r t e x a v s o u vi s l o s t i s t í m j s o u v r o z e n é for ma chování stále v í c e m o d i f i k o v á n y c h o v á n í m n a uč e n ý m v p r ů b ě h u postnatálního života . Te nto vývoj vr c holí u člově ka, u kterého č i s tě b i o l o g i c k é mot i v a c e h r a j í o me z e n o u ú l o h u , n e b oť v e d l e z á k l a d n í c h biologických pot řeb v pozadí se specificky prosazují lidské potř eby, které j s o u v ý s l e d k e m d l o u h é h o k u l t u r n í h o v ý v o j e člově ka . Je jic h uspokojová n í z a b e z p e č u j í f o r my c h o v á n í o s v o j e n é v p rocesu postnatálního vývoje a tedy určené s o c i á l ně , nikoliv biologicky. V souvislosti s tím zabývá r o z h o d u j í c ího významu v motivač ním systému č l o vě k a n e k o r t i k á l n í a k t i vi t a . R o z v o j mo z k o v é k ůr y s e u č l o vě ka projevuje pře d e vš í m z vě t š o v á n í m a s o c i ač n í c h oblastí: parietotempor ookc ipitální, ve které jsou mimo jiné u l o ž e n y o k r s k y d ů l e ž i t é p r o f u n k c i ř e či , p r e f r o n t á l n í , j e j í c h f u n k c e s o u v i s í s p l á n o v á n í m a k t i v i t y a l i mb i c k é , f u n kč ně s p o j e n é s e m o c e mi a p a mě t í . He mi sféry č l o vě k a j s o u s t r u k t u r á l ně a funk č ně a s y me t r i ck é . U v ě t š i n y l i d í j s o u f u n k c e ř e či u l o ž e n y v kůř e l e v é h e mi s f é r y , k d e ž t o pr a v á h e mi s f é r a j e mi mo jiné nadána schopností analyzovat emocionální projevy druhých osob a v y j a dř ov a t e mo c e v l a s t ní .

LF UK v Plzni, Šafránk ův p a v i l ó n

Přednáška dne 24.2. 2009

Prof.MUDr. Pavel Sobotka, DrSc.

Srdce a krevní oběh

S rdce a krevní oběh U

Prof. MUDr. Pavel Sobotka, DrSc. Lékařská fakulta UK v Plzni K r e v n í o b ě h z a j i šťu j e p r o s t ř e d n i c t v í m k r v e z á k l a d n í ž i v o t n í f u n k c e , t j . z á s o b e n í t k á n í k y s l í k e m a ž i v i n a mi a o d s t r aňová ní me t a bolit ů, t r a n s p o r t t e p l a , i mu n i t n í o b r a n u . M a l ý ( p l i c n í ) o bě h vychází z pravé srde č ní ko mor y plicní tepnou, jde až do oblasti plicních vláseč nic a pokrač uje postupně s e s p o j u j í c í mi ž i l a mi , k t e r é č tyř mi p l i c n í mi ž i l a mi ) s t í d o l e v é s r d eč n í s í ně . V e l k ý ( t ělní, systémový) obě h v y c h á z í z l e v é k o mor y , j d e s r d eč nic í a ž do o b l a s t i t k á ňo v ý c h a o r g á n o v ý c h v l á s e č n i c a p o k r aču j e p o s t u p ně s e s p o j u j í c í mi ž i l a mi , k t e r é ú s t í j a k o h o rn í a d o l n í d u t á ž í l a d o p r a v é s r d eč ní s í n ě . Do velkého ob ě h u j e v ř azen funkč n í j at e rní o bě h , k t e r ý p r o s t ře d n i c t v í m v r á t n i c o v é ž í l y při v á d í ž i l n í k r e v z o b l a s t i o r g á nů t r á vi c í h o ú s t r o j í d o j a t er . K r e v p r o u d í v c é v á c h p o d t l a k e m , k t e r ý l z e z mě ř i t na a rt e ri á l ní m s y s t é mu k o nč e t i n n a př . rtuťo v ý m ma n o m e t r e m. S y stolický tlak je u z d r a v é h o č l o vě ka v klidu 90 – 120 mm Hg (12 k P a ) s h o r n í h r a n i c í 1 5 0 m m Hg (20 kPa), diastolický tlak 60-80 mm Hg ( 8- 10 kPa ) s hor ní hr a nic í 9 0 m m H g ( 1 2 kP a). C horobné zvý še n í k r e v n í h o t l a k u j e z á k l a d n í m př íz na ke m p r i má r n í a s e k u n d á r n í h y p e r t e n z e . V y soký krevní tlak urychluje proces aterosklerózy cév. Nízký krev ní tlak, hypotenze, je buď p ůvod u k o n s t i t učn í h o č i v a g o t o n i e , a n e b o j e př íznakem vážného patologického s t a v u , n a př . š o k u . P r o u d ě ní krve zajiš ťu j e s r d c e , k t e r é působí jako tlakové č e r pa dl o. Z á k l a d n í v l a s t n o s t í s r d eč n í s v a l o v i n y j e a u t o ma c ie , vodivost, dr á ž divost a st a ž l i v o st . V znik a vedení srdeč ní ho v z r u c hu z a j i šťuje vodivá sousta v a s r d e č n í ( u z e l si no- a t ri ál n í a a t r i o v e n t r i k u l á r n í , H i sův s v a z e k , T a w a r o v a r a mé n k a a P u r k yňo v a v l á k n a ) . Z a k l i d u př e če r pá sr dc e a si 70 ml kr v e ( t e p o v ý o b j e m) , c o ž př i fr e k v e n c i t epů 70 mi n - 1 č i n í k o l e m 5 l . mi n - 1 . J e d n o s mě rnost krevního proudu zajiš ťu j í s r de č n í c h l o p n ě . Či n n o s t s r d c e l z e s l e d o v a t me t o d a mi n e i n v a z i v n í mi ( p o s l e c h , e l e k t r i c k é p r o j e v y) a i n v a z i vn í mi ( k a t e t r i z a c e s r d c e ) . El e k t r i c k é p r o j e v y s r d e č ní z a z n a me n á v á E K G . P o m o c í E K G l z e u r č i t s r d eč n í f r e k v e n c i , d o b u v e d e n í v z r u c h u a n o r má l n í t v a r k ř ivky. Odc hylky jsou výz na mné pr o sta nove n í d i a g n ó z y s r d e č n í c h a r yt mi í a j i n ýc h po r u c h sr dc e , n a př . i n f a r k t my o k a r d u . D a l š í mo d e r n í v y še tř o v a c í me t o d a j e f o n o k a r d i o g r a f i e , z a z n a me ná v a j í c í s r d e č n í o z v y a e c h o k a r d i o g r a f i e , k t e rá v y u ž í v á o d r a z u u l t r a z v u k o v ý c h v l n . Z invazivních vyšet ř o v a c í c h me t o d j e n e j důl ež i t ější srde č n í k at e t r i z a c e , k t e r á s l o u ž í k o d b ě r u v z o r ků krve, vst ř ikování indikátoru nebo rth kontrastní látky, k mě ř ení tlaku a toku krve. Je nezbytná zejména p ř i s t a n o v e n í d i a g n ó z y vrozených srde č ních vad. Či n n o s t s r d c e j e p o d s t á l ý m v l i v e m v e g e t a t i v n í c h n e r vů, t j . s ym p a t i k u a p a r a s y mp a t i k u . S y m p a t i k u s p r o s tř e d n i c t v í m a d r e n a l i n u a n o r a d r e n a l i n u s r d e č ní frekvenci urychluje, p a r a s y mpa t i k u s p r o s t ř e d ni c t ví m a c e t y l c h o l i n u n a o p a k z p o ma l u j e . S r d e čn ě - c é v n í c h o r o b y s e v e k o n o mi c k y v y s p ě l ý c h s t á t e c h p o d í l ej í v y s o k ý m p r o c e n t e m n a n e m o c n o s t i po p u l a c e . K r o mě p ř í s l u š n é ž i vot o s p r á v y ( b o j p r o t i o b e z i t ě a k o uř ení, př i mě ř e n á f y z i c k á a k t i vi t a ) j e v p r e v e n c i d ůl e ž i t á vč a s n á a s p e c i f i c k á l éč ba. Nap ř . n e d o s t a t ečn á l éč b a a k u t n í h o P

P

P

P

r e v ma t i s m u j e t é mě ř v ý l uč ně př í či n o u z í s k a n ý c h c h l o pň ových vad (zúžení, n e d o my k a v o s t ) . N a d mě r n á z á t ěž , a n e b o p a t o l o g i c k é s t a v y m o h o u v é s t k s e l h á n í s r d eč n í č i n n o s t i , s t y p i c k ý mi p ř í z n a k y d u š n o s t i ( s e l h á n í l e v é čá sti sr dc e ) ne b o o t o k y p e r i f e r i e ( s e l h á n í p r a v é č á st i srd c e ) . N e vyl éč i t e l né s e l h á ní sr d eč n í č i n n o s t i j e v ně kterých př í p a d e c h mož n é z v l á d no u t t r a n s pl a n t a c í srd c e .

PROGRAM UNIVERZITY TŘETÍHO VĚKU I. ročník – letní semestr ak. roku 2008/09

Přednášky se konají vždy v úterý ve 14.45 hod. ve velké posluchárně Šafránkova pavilonu na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni, Alej Svobody 31.

3.3.2009

Prof. MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc.

Vliv životního prostředí na vývoj člověka 17.3.2009

Doc. MUDr. František Lošan, CSc.

Význam klinické genetiky pro prevenci vrozených vad a dědičných onemocnění 24.3.2009

RNDr. Fajfrlík Karel, Ph.D.

Onemocnění přenášená klíšťaty 7.4.2009

Prof. MUDr. Vladimír Zaremba, DrSc.

Sociální aspekty stárnutí a stáří 21.4.2009

MUDr. Markéta Haschová

Alergie a alergeny životního prostředí 5.5.2009

Prof. MUDr. Václav Zeman, CSc.

Tělesná výchova ve vyšším věku 19.5.2009

Doc. MUDr. Eduard Kasal, CSc.

Kardiopulmonální resuscitace I. 26.5.2009

Doc. MUDr. Eduard Kasal, CSc.

Kardiopulmonální resuscitace II. 9.6.2009

PhDr. Blanka Šestáková

Vztah seniorů k trávení volného času

LF UK v Plzni, Šafránk ův p a v i l ó n

Přednáška dne 3.3.2009

Prof. MUDr. RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc.

Vliv životního prostředí na vývoj člověka

V liv životního prostředí na vývoj člověka U

P rof. MU D r., RNDr. Jaroslav Slípka, DrSc . L é k ař s k á f a k u l t a UK v P l z n i Moderní doba, spojená s chemizací, industrializací a zvyšováním tempa života, dělá velké starosti nejen ekologům, ale i celé veřejnosti. Je jen přirozené, že lidé sledují účinek zhoršujícího se životního prostředí na okolní přírodu a je samozřejmé, že se zajímají o jeho vliv na člověka, zvl. na jeho nejcitlivější období, tj. období vývojové. Jednám z ukazatelů zdravého vývoje je výskyt vrozených vývojových vad (VVV), které vznikají ještě před narozením následkem abnormálních vývojových dějů, ovlivněných geneticky nebo zevním prostředím. Údaje o jejich frekvenci u novorozenců kolísají mezi 2-6 %. Dnes ovšem víme, že toto číslo zůstává téměř stejné po mnoho let a v různých zemích – i v zemích bez průmyslu. Jde totiž o špičku ledovce – během těhotenství dochází k výběru zdravých jedinců a k potrácení jedinců s úchylkou ve vývoji. A tady už je číslo jiné – kolem 50 % spontánně potracených jedinců je malformovaných. Při studiu těchto vývojových poruch musíme vycházet ze znalosti normálního vývoje. Obecně je vývoj jedince charakterizován jako sled fází: od oplození mateřského vajíčka spermií otce, přes rýhování a vznik zárodečných listů, k tvorbě základů jednotlivých orgánů zárodků a k dalšímu vývoji a růstu plodu až k vývoji postnatálnímu. Rychlost prenatálního vývoje je větší než růst nejzhoubnějšího nádoru – vždyť např. za jediný měsíc narůstá plod až o 9 cm – (koncem 4. měsíce je celková délka 16 cm, koncem 5. měsíce již 25 cm) a během celého těhotenství se zvětšuje hmotnost téměř o 1 miliardukrát! Postup jednotlivých vývojových procesů je zakódován v jádře, v deoxyribonukleové kyselině pohlavní buňky a vytváří genetický faktor, který představuje vnitřní prostředí. Jestliže je toto vnitřní prostředí v rovnováze s prostředím zevním, pak probíhá prenatální vývoj harmonicky až po porod zdravého novorozence. Jestliže vznikne mezi vlivy zevního a vnitřního prostředí nerovnováha, vývoj se odchýlí od své normy a dochází k vývoji defektivního plodu nebo k jeho potratu. V ý v o j o v á p o r u c h a mů ž e v n i k n o u t t e h d y , j e s t l i ž e d o j d e u v y v í j e j í c í h o s e vnímavého jedince v kritickou dobu vývoje systému k působení škodliviny. Vnímavost, tj. reaktibilita organismu, je tedy prvním předpokladem pro vznik VVV a je zřejmě ovlivněna genetickými faktory, které podmiňují různou individuální citlivost vůči změnám zevního prostředí. D a l š í m p ř e d p o k l a d e m p r o v z n i k u rč i t é v ý v o j o v é v a d y j e d o b a p ů s o b e n í škodliviny – vyvíjející se orgány jsou maximálně citlivé na změny zevního prostředí, takže různé podněty, jestliže působí v kritické vývojové periodě, mohou vést ke vzniku stejných vad (např. srdeční vady mohou být způsobeny infekčním onemocněním matky nebo následkem nedostatku kyslíku – hypoxií, nebo chyběním vitaminu A nebo kyseliny listové, nebo po rtg ozáření aj.). Právě proto, že při vzniku VVV nepůsobí pouze jedna příčina a naopak, jediná škodlivina – noxa – např. zarděnky matky mohou vést k postižení více orgánů, je studium příčin vzniku VVV velmi obtížné a mnohé z nich ještě neznáme. Tak byly zjištěny přesnější časové údaje o vlivu zarděnek matky na vývoj zárodku: čím dříve noxa působí, tím citlivěji na ni zárodek reaguje a rozsah škod je větší. Při onemocnění matky v I. měsíci je zjevně poškozeno 50 – 60 % dětí (srdeční vady, onemocnění smyslových orgánů, hluchota a slepota), ve II. měsíci 25 % dětí. Ještě při epidemii zarděnek v USA v roce 1964 se narodilo poškozených 20 000 dětí. U nás jsou zarděnky, prodělané v I. trimestru, indikací k přerušení těhotenství. V e l m i z á v a ž n é j e z n á t t e r a t o g e n n í pů s o b e n í i o n i z a č n í h o z á ř e n í , z v l á š t ě R T G . V mnoha experimentech bylo zjištěno, že nezralé buňky zralé a diferencované. U

U

U

U

U

U

U

U

Z pokusů na zvířatech lze odvodit, že zárodek člověka je nejcitlivější na ozáření v období 2-6 týdnů, zejména centrální nervový systém, který je spolu se skeletem poškozován již středními dávkami ozáření. Proto se dnes u těhotných používá rtg vyšetření opatrně jen v přísně indikovaných případech, každé těhotenství i jen podezření na těhotenství je třeba před plánovaným rtg vyšetřením lékaři hlásit a někteří autoři dokonce doporučují, aby se používal rtg jen v první polovině menstruačního cyklu žen, aby se zamezilo ozáření ovulovaného vajíčka. K chemickým škodlivinám patří např. alkohol – se zvýšeným konzumem alkoholických nápojů souvisí nově popisovaná „alkoholová fetopatie“, která postihuje ročně tisíce novorozenců matek, které během těhotenství pily alkoholické nápoje. Alkohol prochází přes placentu do oběhu plodu a nezralými játry plodu je velmi málo odbouráván, takže působí mnohonásobně silněji na plod než na matku. Alkoholová fetopatie se projevuje zpomalením růstu, poruchami vývoje obličeje, anomáliemi kloubů a kardiovaskulárními deformacemi. Také kouření rodičů, tak jako další hypoxie, nepříznivě ovlivňuje frekvenci VVV: u matek – kuřaček je 2,5 x více dětí s vývojovými vadami, vyšší perinatální úmrtnost a více potratů, u mužů působí kouření negativně na vývoj spermií i změny genetické. Z dalších škodlivých chemických vlivů můžeme uvést otravy těžkými kovy u matek i plodů: rtutí (u „minimatské nemoci“ v Japonsku, při epidemii otrav rtutí v Iráku v roce 1972), olovem a kadmiem. Z léků je nejznámější teratogenní působení thalidomidu,který byl používán v letech 1956-62 v NSR a ve Velké Británii jako prostředek pro spaní a sedativum. Ve stejné době se rodilo mnoho dětí (celkem více než 7.000) s těžkými poruchami vývoje končetin (chybění celé končetiny nebo částí) spolu s dalšími vadami – srdce, střev, ledvin, očí, uší. Podrobnou anamnézou matek takto postižených dětí bylo zjištěno, že matky užívaly v době mezi 5. – 7. týdnem po poslední menstruaci, tzn. ve 3. – 5. týdnu těhotenství, thalidomidové léky. Patří k velkým kladům našeho zdravotnictví, že veškeré léčebné přípravky, zvláště nově připravované, jsou velmi přísně testovány na zvířatech s ohledem na možné teratogenní působení a podávání léků během těhotenství je u nás značně omezeno specielními předpisy. Přísné hygienické normy zajišťují ochranu pracovního a životního prostředí. Výchovou k uvědomělému rodičovství a bojem proti toxikomaniím je třeba orientovat mládež na plánování rodiny za o p t i m á l n í c h z d r a v o t n í c h i s o c i á l n í c h p o mě r ů r o d i č ů . U

U

U

U

U

U

U

U

LF UK v Plzni, Šafránk ův p a v i l ó n

Přednáška dne 17.3.2009

Doc. MUDr. František Lošan, CSc.

Význam klinické genetiky pro prevenci vrozených vad a dědičných onemocnění

V ýznam klinické genetiky pro prevenci vrozených vad a dědičných onemocnění U

Doc. MUDr. F. Lo šan, CSc. O d dě l e n í l é k ař sk é ge ne t ik y R e p r o d u k c e čl ově ka je př es velmi dokonalý adapta č n í me c h a n i s mu s p r o v á z e n a v e l k ý mi z t r át a mi z á r o d k ů již v samé m za č átku vývoje, které jsou o d h a d o v á n y na 35 %. Př e st o s e při narození manifestuje 2-3 % zjevných v r o z e n ý c h v a d ( V V ) , k e k t e r ý m p ř ibývá dalších 5-7 %, odhalených v p r ů b ě hu dě t s t ví , eve n t . a ž v d o s pě l o s t i . VV a dě di č ně p o d mí ně n á o n e mo c ně n í j s o u a ž n a o j e d i něl é v ý j i mk y n e l éči t e l n é , p r o t o j e n u t n é z a mě ř i t v e š k e r o u p é či n a j ej i c h p r e v e n ci . Z á k l a d e m g e n e t i c k é h o v y š e tř ení j e př e sn á d i a g nóz a , g e ne a l o g i c k é v y š e t ř e n í r o d i n y p r o b a n d a a u r č e n í dě dič n o s t i VV n e b o g e n e t i c k y p o d mí ně n é h o o n e m o c ně n í . K n e j č a st ě j š í m a t y pů m dě di č n o s t i p a tří : 1 ) a ut o s omá l ně d o mi n a n t n í dě di č nost s rizikem výskyt u stejné poruchy v d a l ší g e neraci v 50 %. 2 ) a u t o s omá l ně r e c e s i v n í dědi č n o s t s r i z i k e m p r o p o t o m k y v e 2 5 % . O b a r o d i č e j s o u z d r á v i , i k d y ž p r o k a z a t e l ně heterozygoty genu ur č itého o n e mo c ně n í . 3 ) G o n o s o má l ně r e c e s i v ní dědi č nost p ři k t e r é z d r a v é ma t k y př e n á še j í v l o hy k o n e mo c ně ní v 50 % jen pro svoje syny. 4 ) p o l y g e n n í dě dič n o s t s e s p o l u úča s t í většího poč t u g e nů př i v z n i k u o n e mo c ně ní. Z pravidla se zú č a s t ň uj í př i v z n i k u o n e mo c ně ní nebo VV i r i z i k o v é f aktory zem ního prost ř e dí . 5 ) c h r omo s o má l ně p o d mí n ě n é V V j s o u zji s t i t el n é n e j č a st ě ji již p ř i n a r o z e n í , n a př . D o w n o v a c h o r o b a , p r o k t e r o u j e c h a r a k t e r i s t i c k é přítomno s t n a d p o č e t né h o c h r om o s o mu č . 2 1 . C h r o mos o má l n ě podmí ně ná VV se mů ž e p r o j e v i t a ž v d o s pěl o s t i s t er i l i t o u ž e n y – T u r n e rův syndrom s chybě n í m X c h r o mo s o m u , n e b o s t e r i li t ou muž e – K l i n e fe l t er ův syndrom. Ně které c h r o mo s o má l n í o d c h y l k y j s o u s p o j e n é s pře s t a v b o u c h r o mos o mů – r e c i p r o k é translokace, které m o hou nar u š i t c h r o m o s o má l n í v ý b a v u z y g o t y . V ý v o j z á r o d k u k o nč í s p o n t á n n í m p o t r a t e m v r a n n é m s t a d i u tě hot e n s t ví , n e b o p o t r a t e m m a l f o r mo v a n é h o p l o d u v d r u h é p o l o v i ně tě hotenství. C h r o mo s o má l n í p o r u c h y m o h o u v z n i k n o u t i p o n a r o z e n í v důs l e d k u p ů sobení n ě kterých chemických lá te k ne bo z á ř e ní . C h r o m o s o má l n í m v y š e t ř e n í m z j i šťu j e me z l o my n a c h r o mos o me c h a d a l š í r ů zné př estavby chromosomů, k t e r é b ý v a j í n e jč a st ě ji př echodného rázu. Ně k t e r á n á d o r o v á o n e moc ně n í h l a v ně h e mob l a s t o s y ma j í r o v něž typické c h r o mo s o má l n í p o r u c h y , n a př . P h c h r o mos o m u c h r o n i c k é mye l o i d n í l e u k é mi e . N e j úč inně j š í pre v e n c í VV j e o z d r a vě n í ž i v o t n í h o a p r a c o v n í h o p r o s t ře d í , z k v a l i t něn í s t r a v y a z mě n a ž i v o t n í h o r e ž imu b u d o u c í c h r o d i č ů , t j . v y t v o ře n í o p t i má l n í c h p o d mí n e k p r o z d á r n ý v ý v o j p l o d u s v y l o uč e n í m všech mu tagenních a teratogenních faktorů pr os t ř e dí. Dr uhou me todou je s e k u n d á r n í p r e v e n c e V V z a mě ř e n á n a vč asné odhalení VV plodu s n á s l e d n o u i n t e r r u p c í při p růk a z u z á va ž n é V V . K t o mu ú č e l u z a v á d í me s c r e e n i n g o v é me t o d y . U v š e c h těh o t n ý c h z j i š ťujeme hladinu AFP v seru v 17.-19. týdnu t ě hotenství. K vzestupu

d o c h á z í př edevší m p ř i závažných VV plodu, např . anencefaliii. Nízké h o d n o t y v n ě k t e r ý c h př í p a d e c h s i g n a l i z u j í z v ý š e n é r i z i k o D o w n o v y c h o r o b y u plodu. Ve lký význa m má i u ltrazvukový screening (UZ) kolem 2 0 . a p o 3 0 . t ý d n u t ě hotenství. V prvním p ř í p a dě l z e o dh a l i t z á v a ž n é V V , n a př . ma l f o r ma c e k o nč etin, CNS ne bo ledvin. Po 30. týdnu se poda ř í o d h a l i t V V , k t e r é s e ma n i f e s t u j í a ž v e f e t á l n í m o b d o b í . U některých postižených novorozenců l ze vč a s n ým c h i r u r g i c k ý m z á k r o k e m z a c h r á ni t ž i v o t , n a př . př i vr o z e n é b r á nič n í k ý l e . P r e n a t á l n í g e n e t i c k é v y š e t ř e n í s e p r o v á d í z a úč e l e m o d bě r u vz or k u p l o d o v é v o d y n e b o t h o r i o v é t k á ně . Nej č a st ě jší je amniocentesa, i n d i k o v a n á v 1 7 - - 1 8 - t ý d n u tě hotenství, př i k t e r é s e z í s k á v z o r e k p l o d o v é v o d y k o l e m 3 0 ml k b i o c h e mi c k é m u a c y t o g e n e t i c k é mu v y š e tř e ní . Z a mn i o c y t ů pě s t uj e me t k áňo v é k u l t u r y . V p o mn o ž e n ý c h b u ň kách lze provést c h r o m o s o má l n í v y š e tře n í plodu. Z j i s t í me - l i závažnou c hr omo s o má l ně p o d mí ně n o u V V , d o p o r u č u j eme i n t e rr u p c i z ge n e t i c k é i n d i k a c e do 24. týdnu t ě hotenství. P ři t h o r i o v é b i o p s i i z í s k á me v z o r e k t k á ně asi 20-40 mg jednak k p ř í mé m u c h r o m o s o má l n í mu v y š e tř e ní b e z n u t n o s t i k u l t i va c e a d á l e k v y š e tř e n í me t o d a m i mo l e k u l á r n í d i a g n o s t i k y . P o mo c í t z v . s o n d n e b o l i „ p r o b “ , c o ž j e ú s e k D N A n a k t e r é m j e mut a c e v sekvenci nukleových kyselin, lze odhalit n ě která závažná d ě di č ně p o d mí ně n á o n e m o c ně n í , např. he mo f i l i i A, svalovou d y s t r o fi i , f e n y l k e t o n u r i i a c e l o u ř a d u d a l š í c h c h o r o b , j e j i c h ž s e z n a m s e v e l mi r y c h l e d o p l ň uje.

LF UK v Plzni, Šafránk ův p a v i l ó n

Přednáška dne 24.3.2009

RNDr. Karel Fajfrlík, Ph.D.

Onemocnění přenášená klíšťaty

O nemocnění přenášená klíšťaty U

RNDr. Fajfrlík Karel, Ph.D. 1 , Wágnerová I. 2 P

1 P

2 P

P

P

P

Ústav mikrobiologie LF a FN Plzeň P

Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola Plzeň P

Klíšťata jako přenašeči různých infekčních onemocnění jsou v některých oblastech vážnou hrozbou pro zdraví člověka. Česká republika není v tomto výjimkou. Dlouho je známá středoevropská klíšťová encefalitida, od konce sedmdesátých let minulého století lymeská borelióza, stále častěji se hovoří o erlichióze a možná existují ještě další. V zoologické taxonomii patří klíšťata do třídy roztočů a dle morfologie je dělíme na dvě velké skupiny: klíšťatovití (Ixodidae) a klíšťákovití (Argasidae). Klíšťata jsou na hřbetní straně opatřena štítem, který u samců pokrývá celé tělo, u samic zhruba polovinu. Při pohledu zhora je ústní ústrojí viditelné. V cizojazyčné literatuře jsou nazývána „Hard Ticks“. Klíšťáci připomínají svojí stavbou „kožovitý vak“, který shora překrývá i ústní ústrojí, takže není vidět. Nazývají se „Soft Ticks“. Patří sem dva zdravotnicky významné rody: Ornithodoros a Argas. První se na našem území nevyskytuje, ale v místech svého výskytu přenáší návratné horečky. Ve střední Evropě se vyskytuje druh Argas reflexus. Parazituje na ptácích a na člověku saje pouze výjimečně. Zatím není známý žádný přenos onemocnění na člověka. U klíšťat je situace komplikovanější s výskytem více zdravotnicky významných druhů. Jejich rozšíření je v rozdílných oblastech světa různé a nejvýznamnější ze zdravotnického hlediska jsou druhy: Ixodes, Dermacentor, Rhipicephalus, Amblyomma, Hyalomma . Nejrozšířenější a nejzávažnějším přenašečem infekčních onemocnění na našem území je druh Ixodes ricinus. Při vývoji klíšťat rozeznáváme tři stadia: z vajíčka se nejdříve líhne šestinohá larva, ta se mění v osminohou nymfu a

posledním stadiem je pohlavně zralý dospělec (samička nebo sameček). U klíšťat je pevně daný nejen počet sání, ale také množství hostitelů. V této souvislosti rozlišujeme klíšťata s jedním hostitelem (jednohostitelská) – ta zůstávají po celou dobu svého života na stejném hostiteli, klíšťata dvouhostitelská, která projdou jednorázovou změnou hostitele, a klíšťata trojhostitelská. Naše domácí fauna zahrnuje téměř bez výjimky trojhostitelská klíšťata. Celý vývoj klíštěte, od vajíčka až po pohlavně zralé stadium, podléhá značným výkyvům a trvá od jednoho a půl do čtyř a půl let. Ve střední Evropě spadá první vrchol výskytu klíšťat do období jara a časného léta. V létě probíhá u klíštěte proměna ve vyšší vývojové stadium a podzim je dobou dalšího vrcholu výskytu klíšťat. Jako většina roztočů vyžadují klíšťata zpravidla vysokou vlhkost vzduchu, alespoň sedmdesátiprocentní. Takové mikroklima se u nás vyskytuje v lesích s nižším porostem a se značným množstvím travin, dále na okrajích lesů, v křovinatých oblastech a v místech, kde jsou kapradiny. Zvlášť hojně se klíšťata nacházejí díky vyšší vlhkosti vzduchu v okolí řek. Se stoupající nadmořskou výškou klesá i jejich počet. Pro vyhledávání hostitele jsou klíšťata vybavena složitým smyslovým ústrojím, tzv. Hallerovým orgánem na koncích předních končetin. Dokáže zachytit mechanické, tepelné a chemické podněty. Klíšťata jsou důležitým vektorem řady lidských a zvířecích patogenů. Dle přenášených infekčních agens je dělíme na: VIROVÉ NEMOCI - klíšťová encefalitida - ruská jarolentní encefalitida - Powassan - Encephalitis - skotská encefalitida - omská hemoragická horečka - horečka Kjasanurského lesa - hemoragická horečka Krim-Kongo - klíšťová horečka coloradská BAKTERIÁLNÍ NEMOCI - maltská horečka - horečka Skalistých hor - jihoafrická horečka - Q-horečka U

U

-

ehrlichióza tularémie návratná horečka vyvolaná borreliemi lymeská borrelióza

PROTOZOÁRNÍ NÁKAZY - Babesióza U

Při pobytu v oblastech s výskytem klíšťat se doporučuje nosit přiléhavé oblečení. Osobní ochranu můžeme ještě zkvalitnit použitím repelentů. Jednoduchým a současně velmi efektivním opatřením proti přenosu onemocnění na člověka je odstranění klíšťat po pobytu v oblasti s jejich výskytem. Pokud se klíště svým sacím ústrojím už přisálo a je pevně usazené, musí se odstranit vhodným zásahem. Dříve propagovaný postup, při němž je klíště usmrceno použitím oleje či vazelíny, se ukázal krajně nevhodný. Také je nezbytné vyvarovat se rozmáčknutí těla klíštěte. K odstranění klíštěte potřebujeme velmi jemnou pinzetu nebo speciální kleštičky. S jejich pomocí klíště uchopíme mezi vlastním tělem a kusadly a viklavými nebo krouživými pohyby ho vytáhneme. Také je možné klíště vyrýpnout skalpelem nebo injekční jehlou, tento způsob však vyžaduje jistý cvik. Ranku dobře desinfikujte - peroxidem, jodovou tinkturou, ajatinem, betadinem, alkoholem. Místo přisátí ještě několik dnů pozorujte. Varovným příznakem je především otok, výrazné zčervenání, zvláště pokud skvrna uprostřed bledne. V těchto případech je nutno vyhledat lékaře. Stejně postupujeme i při teplotě a jiných obtížích, které mohou být spojeny s přisátím klíštěte.

LF UK v Plzni, Šafránk ův p a v i l ó n

Přednáška dne 7.4.2009

Prof.MUDr. Vladimír Zaremba, DrSc.

Sociální aspekty stárnutí a stáří

SOCIÁLNÍ ASPEKTY STÁRNUTÍ A STÁŘÍ U

P r o f . M U D r . V l a d i m í r Zar e m b a , D r S c . Ú stav sociálního lé ka ř ství LF UK v Pl zni S t á r n u t í o b y v a t e l s t v a a z a j i š t ě n í k o mpl e x n í p éč e o s t a r ší ob č any je z á v a ž n o u c e l o s vět o v o u v ý z v o u . V p o s l e d n í c h d e s e t i l e t í c h d o š l o k r y c h l é mu s t á r n u t í o b y v a t e l s t v a ( d e mo g r a f i c k é mu s t á r n u t í ) v r o z v i n u t ý c h z e mí c h . P r o s o u č a s n é a d a l š í o b d o b í j e c h a r a k t e r i s t i c k é r y c h l e j š í t e mp o s t á r n u t í p o p u l a c e t a k é v r o z v o j o v ý c h z e mí c h . T e nto proces bude dále intenzívně p o k r a č ovat. D e m o g r a f i c k ý m s t á r n u t í m r oz umí me r ů s t o b y v a t e l s t v a v y š š í h o vě ku. Nej č a s tě j i s e z a d o l n í h r a n i c i v y š š í h o v ě k u ( s t ář í o b y v a t e l s t v a ) b e r e v ě k 65 n e b o 6 0 l e t . R o z e z n á v á me s t á r n u t í a b s o l u t n í ( z v y š o v á n í p oč t u s t a r ý c h lidí) a stárnutí relativní (zvyšování podílu – procenta staré populace). S t á r n u t í o b y v a t e l s t v a j e v ý s l e d k e m působení dvou fa ktor ů : s ni žo v á n í ú m r t n o s t i a p o k l e s u p o r o d n o s t i . O b d o b í v y š š í h o v ě ku mů ž e me j e š t ě dě lit n a p o d s k u p i n y : 1 . o b d o b í r a n é h o s t á ří ( 6 0 - 7 4 l e t ) , 2 . o b d o b í v l a s t ní ho s t á ř í ( 7 5 l e t a v í c e ) a 3 . o b d o b í d l o u h o v ě kos t i ( n a d 9 0 l e t ) . Js o u i j i n á d ě l e n í s t a r š í p o pu l a c e . Z a s t a r o u po p u l a c i se považuje obyvatelstvo, kde je více než 7 % osob nad 65 let nebo ví ce než 12 % osob nad 60 let v ě ku. Ve d v a c á t é m s t o l e t í p op u l a c e Česk é r e publiky stá r la ne jrychleji v letech 1950 – 1 9 7 0 . V r o c e 1 9 5 0 j s me mě l i 1 2 , 5 % o s o b n a d 6 0 l e t , v r o c e 1 9 7 0 j i ž 1 8 , 3 % , v r o c e 1 9 9 0 1 7 , 7 p r o c e n t a . V r o c e 2 0 0 5 b y l o v Če s k é r e p u b l i c e j i ž 2 0 p r o c e n t o b y v a t e l s t v a s t a r š í h o 6 0 l e t a př e s 1 4 % v e vě k u n a d 6 5 l e t . Ž e n s k á p o p u l a c e j e s t a r š í ne ž muž s k á . Ve vě k u n a d 6 5 l e t j e k a ž d á š e s t á ž e n a , a l e j e n k a ž d ý d e v á t ý m u ž . V e v ě k u n a d 8 0 l e t n a j e d n o h o mu ž e př i p a da j í v í ce n e ž d vě ženy. P r o g n ó zy s t á r n u t í naší populace v p ř íštích 20-30 letech ukazují další podstatný r ůs t o b y v a t e l s t v a v y š š í h o vě ku. Oč ekává se, že se v roce 2030 p o d í l s t a r š í c h o b y v a t e l v ČR z v ý š í v e s r o v n á n í s d n e š n í m s t a v e m v í c e n e ž o p o l o v i n u . V e vě ku nad 60 let bude skoro 30 % všech obyvatel a nad 65 let 23 %. H l a v ní d ůsled k y stárn u tí j s o u s o c i o e k o n o m i c k é ( e k on o mi c k é , s o c i ál ně z d r a v o t ní , s o c i ol o g i c k é , s o c i á l ně p s y c h o l o g i c k é ) a i ndividuá lní ( z d r a v o t n í p r o b l é my , h mo t n é z a b e z p ečení, otá z ky bydle ní, sob ě s t ač nos t i , z aj i šťo v á n í bě ž n ý c h č i n n o s t í s p o j e n ý c h s u d r ž o v á n í m domácnosti a osobní hygieny, p r o b l e ma t i k a s p r á v n é v ý ž i v y , o t á z k y p r a c o v n í a o s t a t n í a k t i v i t y , d u š e v n í z d r a v í a psychická aktivita, společ e n s k é ko n t a k t y vč e t ně r odinných , v y u ž í v á n í v o l n é h o č a s u a j . ) . V e v š e c h z e mí c h b u d e z á v a ž n ý m e k o n o mi c k ý m p r o b l é me m v př í š t í c h d e s e t i l e t í c h za j i š t ě n í d o s t a t eč n ý c h f i n a nč ních př í j mů p r o s t a r š í o b č a n y p r á vě vzhledem k zna č n é mu n á r ůs t u j e j i c h p oč t u . P r o t o s e t o l i k d i s k u t u j e o růz n ý c h f o r má c h s o c i á l ní h o z a b e z p eče n í , důchodového p o j i š tě ní apod. P r o v y š š í v ě k j e t y p i c k á v y š š í n e m o c n o s t a př í t o mn o s t v í c e n e ž j e d n é n e mo c i u t é h o ž j e d i n c e ( t z v . m u l t i mo r b i d i t a ) . N e moc n o s t n a r ůs t á s v ě k e m, s t e j ně tak funk č n í p o s t i ž e n í ( i n v a l i d i t a , b e z mo cnost). To vede ke zvýšené p o t ř e bě zdravotní a sociální p éč e . Pře s 9 0 % o s o b n a d 6 0 l e t vě k u t r p í c h r o n i c k ý mi n e mo c e mi , a l e j e n č t vr t i n a má z á v a ž ně j š í a k o mp l i k o v a n é U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

p o r u c h y z d r a v í , k t e r é n a r u š u j í s o běs t a č n o s t a v e d o u k rů z n é m u s t u p n i b e z mo c n o s t i . N e jč ast ě j š í mi j s o u n e mo c i s r d c e a c é v a p o h y b o v é h o ú s t r o j í . S o c i o l o g i c k é a s o c i á l ně p s y c h o l o g i c k é důsledky jsou dány př edevší m z mě n o u c ha r a k t e r u r o d i n y , z půs o b u b y d l e n í , mě n í c í mi s e p o s t o j i ml a d š í generace, pot ř ebou výchovy ml adší i starší generace a větší sociál ní i n t e gr a c e s t a r ýc h l i d í d o s p o l eč nos t i , ně k t e r ý mi p r á v n í mi a e t i c k ý mi m o me n t y . N e j dů l e ž i tě j ší ve s t ář í j e o t á z k a sobě s t a č nos t i ( n e z á v i s l o s t i ) f y z i c k é , p s y c h i c k é , h mo t n é a s o c i á l n í . P r o f y z i c k o u s o běs t a č n o s t j e n e j p o d s t a t nější z a c h o v á n í p o h y b l i v o s t i ( mo b i l i t y ) . Gerontologická prevence se zamě ř u j e př e d e v ší m p r á v ě na p ř e d c h á z e n í n e b o o d d á l e n í v z n i k u z á v i s l o s t i , z e j mé n a z t r á t y h y b n o s t i . Zv l á š t n í p r o b l é m v e s t áří pře ds t a v u j e osam ě l o st (osamě l é b y d l e n í ) . V e vě k u n a d 6 0 l e t s k o r o tř etina osob bydlí osamě l e , v e vě ku nad 75 let je jich více než polovina. M e z i o sa mě l ý mi př e v a ž u j í ž en y : z 10 o s a mě l ý c h v e v y š š í m vě k u j e o s m ž e n . O s a mě l í moh o u mí t p r o b l é my i s v č a s n o u s i g n a l i z a c í a k ut ně vzniklých pot ře b z d r a v ot ní n e b o soc i á l ní p o moc i ( p é č e ) . Z v l á št ní pozornost vyžadují tz v. r i zi k o v é s k u p i n y starých lidí. Jsou to v e l mi s t a r é o s o b y n a d 8 0 - 9 0 l e t , o s o b y o s a mě l é , o s o b y v ú s t a v n í p é č i , i z o l o v a n í l i d é , b e z dě tní, osoby trpící t ěž k ý mi c h o r o b a mi a h a n d i c a p o v a n é , dvojice s n e s o b ě sta č n ý m partnerem, lidé se špatným finančním z a b e z p e čení m. E v r o p s k ý a k č ní program k o t á z k á m s t á r n u t í d o p o r uči l j i ž dř í ve v š e m v l á d á m, a b y g a r a n t o v aly sociální a hospodá ř s k á p r á v a s v ý m s t a r ý m o b č a nů , m, o d s t r aňo v a l y j e j i c h d i s k r i m i n a c i v e z d r a v o t n í a s o c i á l n í p éč i , r e a l i z o v a l y p r á v o n a z a r uče n ý p ř íjem. O r g a n i za c e s p o j e n ý c h n á r o dů p ř ijala v roce 1991 deklaraci, v níž bylo f o r mu l o v á n o 1 8 h l a v n í c h p r i n c i pů p r o s t a r š í o bč any. T ýkají se př e d e v š í m p o d p o r y n e z á v i s l o s t i , s p ol eč e n s ké a n g a ž o v a nosti, dostupnosti ad e kvá tní komple xní péče , s e b e r ea l i z a c e a d ů s t o j n é h o p r o ž í v á n í ž i v o t a v e s t ář í . E v r o p s k á c h a r t a s e n i o r ů požaduje k r o mě j i n é h o p r á v o k a ž d é h o s t a r š í h o čl o vě k a n a s v é b y t n ý ž i v o t v b e z p eč í a v á ž n o st i . V ýzna mným rokem pr o da lší ř e š e n í p r o b l e ma t i k y s e n i o r ů byl r ok 2 0 0 2 . V t o mt o r o c e s e k o n a l a I I . c e l o s v ě tová konference OSN o s t á r nu tí o b y v a t e l s t v a ( M a d r i d ) , B e r l í n s ká konference evropských stát ů, k t e r á r o z p r a c o v a l a M a d r i d s k ý me z i n á r o d n í p lá n a k c í k p r o b l e ma t i c e s t á r n u t í n a e v r o p s k ý r e g i o n a b y l s c h v á l e n N á r o d n í p r o g r a m př í pr a v y n a s t á r n u t í o b y v a t e l s t v a v ČR n a l é t a 2 0 0 3 - 2 0 0 7. N á š N á r o d n í p r o g r a m z dů r a z ň uje v 1 0 h l a v n í c h ú s e c í c h e t i c ké p r i n c i p y ( z á k a z dis k r i mi n a c e z důvodu vě k u , v ý c h o v a ml a d é g e n e r a c e a j . ) , p o d p o r u ž i v o t a s e n i o r ů v př i r oz e n é m s o c i á l n í m p r o s t ředí a pomoc pe č u j í c í m r o d i n á m, p r a c o v n í a k t i v i t y ( p o d p o r a z a mě s t n á v á n í s t a r š í c h o s o b a s e n i o r ů ) , h mo t n é z a b e z p ečení, zdravý životní s t y l a k val i t u ž i v o t a , d a l ší roz v o j k om p l e x n í zd r a v o t ní p éč e a k o m p l e x n í c h s o c i á l n í c h s l u ž e b , s p o l eč en s k é a k t i v i t y s e n i o r ů , v z d ě lávání i otázky p ř i mě ř e n é h o b y d l e n í . S o u h r n n ě l z e ř í ci , ž e k v a l i t a ž i v o t a starých lidí je ovliv ň o v á n a n e g a t i v ně t ě mi t o r i z i k y s t á ř í : 1 . z t r á t o u s o bě sta č nosti, 2. osamě l o s t í a 3 . n í z k ý m h m o t n ý m z a b e z p eč e ní m. P o z i t i v ně n a n i pů s o b í 1 . c i t l i v á a o bě t avá r o d i n a , 2 . dobř e f u n g u j í c í a d o s t u p n á z d r a v o t n í p éč e, 3. dostupná pot ř e b ná s o c i á l n í po moc a p é č e . U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

U

Pé č e o starší obč a n y m á b ý t a k t i v n í a k o m p l e x n í. Jde o soustavnou a d i f e r e n c o v a n o u z d r a v o t ně s o c i á l ní p é č i s vysokým podílem práv ě soc iá ln í p é č e v závislosti na konkrétních potře b á c h st a r é h o čl o vě k a . Tě žiště t é t o p é č e s p očí v á v t e r é n u , v a mb u l a n t n í c h s lu ž b á c h , z e j mé n a v p r i má r n í p éč i p r a k t i c k ý c h l é k ař ů a j e j i c h s p o l u p r a c o v n í ků. V ý z n a mn é m í s t o v n í z a u j í má d o má c í p é č e o š e třo v a t e l s k á a p eč o v a t e l s k á . I nt e g r a c e z d r a v o t ní a s o c i á l n í p é č e n a k o mu n i t n í ú r o v n i p a t ří k důl e ž i t ý m s o uč a s n ý m ú k o l ů m v pé č i o s e n i o r y . V ú s t a v n í p é č i př e v a ž uj e p é č e v l é č ebnách, nemocnicích, d o mo v e c h dů c h o d ců , d o mo v e c h – p e n z i ó n e c h a d alších specializovaných z a ř í z e n í c h , k d e s e k o mbi n u j e p éč e z d r a v o t ní s e s o c i á l ní . H l e d a j í s e d a l ší f o r my v h o d n é ú s t a v n í n e b o p o l o ú s t a v n í p é č e ( ošetř ovací ústavy, denní s t a c i o n á ř e , d o mo v i n k y , h o s p i c e , r e s p i t n í p éče apod.) a vhodného ubytování starých ob č a nů (domy s peč o v a t e l s k o u s l u ž b o u , b e z b a r i é r o v é d o my a b y t y ) . Zá k l a d n í p r i n c i p pé č e o s t a r é l i di s p oč ívá v zajišt ěn í mož n o s t i vést s a m o s t atn ý ( n e zá v i s l ý ) ži v o t p o c o n e j d e l ší d o b u a s e t r v a t ve v l a s t ní d o m á c n o s t i ( d o m a) tak dlouho, jak jen to bude mo žné, bez pot ř e by d l o u h o d o b é h o u mí s t ě n í v ú s t a v n í m z ař í z e n í . S p l ně ní této zásady bude vyžadovat velkého úsilí celé spole čnosti: spolupráce rodiny, pomoci s t á t n í c h a s a mos p r á v n ý c h o r g á n ů, dobr ovolnýc h a c ha r ita tivníc h sdr už e n í , s v é p o mo c n ý c h i s o u k r o m ý c h i n i c i a t i v . B u d e t ře b a d á l e r o z v í j e t me z i g e n e r ač n í ( me z i ml a d š í mi a s t a r š í mi ) , a l e i i nt r a g e n e r ač ní ( mezi s a mo t n ý m i s e n i o r y ) s o l i d a r i t u . Ve lmi ž á douc í bude hle dá ní da lších k o n k r é t n í c h mož n o s t í podpory pe č uj íc ím r odinám , k d e s e s t a r a j í o s t a r é h o n e s o bě stač n é h o č l ově k a . Dů ležitá bude k o o r d i n a c e v š e c h tě c h t o či nn o s t í . M ě ř ítkem skute č n é h u má n n o s t i d e m o k r a t i c k é s p o l eč nos t i j s o u p r á v ě postoje k pot ř ebám starší generace a úroveň k o mpl e x n í p é č e o st ar é o bč a n y . U

U

LF UK v Plzni, Šafránk ův p a v i l ó n

Přednáška dne 21.4.2009

MUDr. Markéta Haschová

Alergie a alergeny životního prostředí

ALERGIE. ALERGENY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ MUDr. Markéta Haschová A l e r g o l o g i c k á o r d i n a c e , P l z eň A l e r g i e , neboli reakce p ř e ci t l i vě l o s t i , j e n e při mě ř e ně v e l k á r e a kc e i mu n i t n í h o s y s t é mu n a ř a d u o k o l n í c h f a k t o r ů. A l e r g i e v u ž š í m s l o v a s m y s l u j e t z v . př e c i t l i vě lost č asného typu , nebo také reakce zprostř edkovaná p r o t i l á t k ami IgE (imunoglobulin E) . K té to r e a kc i má č l o vě k v ě t š i n o u dě d i č n o u d i s p o z i c i , a l e g e n e t i c k á i n f o r ma c e s e n e mus í c e l ý ž i v o t p r o j e v i t . Lidé s tímto typem alergick é r e a k c e ma j í s c h o p n o s t v y t v oř it ve svém t ě l e v e l k é mn o ž s t v í I gE , k t e r é se v á ž e n a c í l o v é buňk y o z n a č ované jako žírné b u ňk y , u mí s t ě n é v e t k á n í c h , a b a z o f i l y , c ož je druh bílých krvinek. Tyto b u ňk y j s o u u a l e r g i k ů d o s l o v a o b a l e n é n a s v é m p o v r c h u p r o t i l á t k a m i I g E . V t é t o c hv í l i j e o r ga n i s mu s a l e r gi k a při p r a v e n k a l e r g i c k é reakci. Pokud do t ě l a p r o n ikne alergen (např íklad pyly, roztoč i apod.), naváže se na př i p r a v e n é IgE a tím dostane nosi č s k á b uňk a i m p u l s k u v o l ně n í řa d y l á t e k , k t e r é j s o u z o d p o vě dn é z a k l i ni c k é p r oj e v y a l e r gi c k é r e a k c e. K l i ni ck é p r o j e v y al e r g i e zpr o s tř e dk ov a n é I g E : - p á l e ní a s l z e ní oč í - v o d n a t á r ý ma , k ý c h á n í , u c p a n ý n o s - z á c h v a t y d u š n o s t i ( a s t ma b r o n c h i a l e ) - k o př i v ka a s v ě d i v é o t o k y . N e j z á v a ž ně j š í j e c e l k o v á a l e r g i c k á r e a k c e – a n a f y l a k t i c k ý š o k . L á t k y , k t e r é u p a c i e n t a v y v o l á v a jí a le r gic kou r e a kc i, se oz nač u j í j a k o a l e r g e n y . A l e r g e n e m můž e b ý t o p r a v d u t é mě ř c o k o l i , a l e v n a š i c h p o d mí n k á c h j s o u t o n e j ča s tě j i p y l y , r o z t oči d o má c í h o p r o s t ře d í , p l í s ně , h my z í j e d ( vč el a vos), potraviny, lé ky. Nej č a s t ěj š í p y l o v é a l e r g e n y : - p y l y s t rom ů a k eř ů ( v r b a , o l š e , b ř í z a a j . ) v e ge t a c e o d ú n o r a d o k vě t n a , č a s t o b ý vá z kř í ž e n á r e a k c e n a o ř e c h y, j a b l k a a d a l š í o v oc e a z e l e n i n u - p y l y t r av ( k o s t řava, bojínek, jíle k a j.) ve ge ta c e od kvě tna do č e r v e n c e - p y l y b y l i n ( p el y ně k , a mb r ó z i e a j . ) v e g e t a c e o d s r p n a d o ř í j n a , opě t č a st á z kř í ž e n á r e a k c e s něk t e r ý m o v o c e m a z e l e n i n o u Nej č a s t ěj š í p o t r a v i n o v é a l e r g e n y : k r a v s k é ml é k o , v e j c e , oř echy, mo ř s k é r y b y , s ó j a , j a h o d y . J a k s e postupuje př i d i a g n o s t i c e alergi cké reakce : • d ůl ežitý rozhovor s pacie nte m, z jišt ě ní osobníc h a r odinnýc h da t – anamné za • kožní testy (tzv. prick testy) • l a b o r a t o r n í v y š e tř e ní ( zj i š ťu j í s e h l a d i n y I g E ) • e l i mi n ač n í a p r o v o k a č ní testy Lé č b a a l e r g i e : • o d s t r a ně ní př íč i n n é h o a l e r gen u n e b o o me z e n í k o n t a k t u • l é k y - p o u ž í v a j í s e b uď l é k y j e n p ř i potížích, nebo ty, které brání r o z v o j i a l e r g i c ké h o z á ně t u • s p e c i f i c k á a l e r g e n ov á i mu n o t e r a pi e – t a t o l é čb a d o k á ž e p o t l ači t tvorbu specifických IgE

LF UK v Plzni, Šafránk ův p a v i l ó n

Přednáška dne 5.5.2009

Prof. MUDr. Václav Zeman, CSc.

Tělesná výchova ve vyšším věku

T ělesná výchova ve vyšším věku U

Prof. MUDr. Zeman Václav, CSc. Ústav tělovýchovného lékařství LF UK v Plzni Značná část občanů i vysokého věku se těší fyzické a duševní svěžesti, která jim umožňuje účastnit se plně společenského života a v přiměřeném rozsahu i tvůrčí práce. Na druhé straně pak stále větší část občanů „předdůchodového i středního“ věku musí být pro zdravotní potíže zařazována do kategorie pracujících se změněnou či omezenou pracovní schopností. Vzniká značný rozdíl mezi kalendářním a biologickým, či přesněji „bio-psychosociálním“ věkem. Rozdíl se odhaduje na 15 až 25 i více let. Neměli bychom však jen přidávat léta k životu, ale život k létům. Neprodlužovat pouze věk, ale radost a potěšení ze života. V polovině 19. století vyjádřil J.E. Purkyně myšlenku „život ne pouze obnovovati a na krátkou dobu udržeti, ale k vrcholu obdivuhodné dokonalosti a krásy přiváděti, aby lidský život blaženě a skvěle byl prodloužen až k přirozenému konci“. Ve starším věku však už některé pohybové aktivity nedoporučujeme. V lid-ském těle vznikají věkem určité změny, které je třeba brát při volbě cvičení v úvahu. Výsledkem těchto změn bývá snažší unavitelnost, potřeba delšího odpočinku, zpomalení reakcí na všechny vnější podněty, případně oslabení paměti, zraku, sluchu, snížená přizpůsobivost na změny vnějšího prostředí apod. Starší lidé mají sníženou schopnost vyvinout rychlost, mají menší sílu, koordinace pohybů není už tak harmonická, proto jsou méně obratní, hůře si osvojují nové pohybové prvky. I p ohybový aparát se věkem mění. Vazivo i svaly ztrácejí svou pružnost, svalová síla klesá a klesá i schopnost svalů pro rychlou a protrahovanou kontrakci. Rozpínavost hrudníku se zmenšuje, v itální kapacita plic klesá. U

U

U

V ýkonnost srdce a celého krevního oběhu též klesá, jeho přizpůsobovací schopnost se snižuje. Zmenšuje se i pružnost cév. Je větší nebezpečí cévní ruptury. Proto se vyhýbáme cvikům a situacím, které vedou k výraznému zvýšení TK a k překrvení mozkových cév (stojka a podobné gymnastické cviky). U

U

Při saunování nedoporučujeme příliš prodlužovat pobyt v potírně a vyhýbáme se prudkému ochlazení v ledové vodě.

M aximální spotřeba kyslíku klesá, snižují se i anaerobní schopnosti. U

Změny jsou velmi individuálně rozdílně vyvinuté a dostavují se v různém věku. Pro osoby starší 50 let nejsou už vhodné rychlostní a cílová cvičení. Nejlépe jim vyhovují nepříliš intenzivní vytrvalostí zátěže, např. turistika, lyžování, plavání, jízda na kole, vytrvalostní běh apod. Cvičení obratnosti, jakými jsou v podstatě všechny sportovní hry a gymnastika, mohou být vhodné, pokud jsou při nich přestávky v pohybu, je však třeba počítat se zmenšenou obratností starších osob. Z hlediska prevence úrazů je třeba si uvědomit zvýšenou platnost všech pravidel úrazové zábrany, protože i poměrně lehčí ú razy mohou vést snáze k zlomeninám křehčích kostí starších lidí. Proto volíme pro ně takové hry a sporty, jejichž techniku v mládí dostatečně ovládali. U

U

Ve starším věku již není cílem dosahovat maximální výkony, ale udržet přiměřeně dobrou celkovou tělesnou zdatnost a výkonnost. Stačí ranní rozcvička a 3-5krát týdně hodina cvičení. Nejdůležitější je pravidelně a systematicky cvičit po celý život. Nejvhodnější způsob se zdá být cvičení ve skupinách základní tělesné výchovy (Sokol), které vede k souměrnému procvičení celého těla. Toto cvičení pak doplnit sezónními sporty rekreačním způsobem. Populárním se stává kondiční běh a rychlá chůze. Pohyblivost kloubů, přímé držení těla, pohybů je možné nejen udržovat na dobré rovněž cvičením základní gymnastiky, sportů i ranní rozcvičkou, když se provádí intenzívně.

rovnováhu, úrovni, ale pěstováním soustavně a

koordinaci i zvyšovat sezónních dostatečně

Na zlepšení činnosti vnitřních orgánů, na prevenci chorob, které mají původ v tzv. metabolickém syndromu, však působí především vytrvalostní cvičení. Pojetí tělovýchovného procesu ve vyšším věku: 1. Nástup do důchodu není jen „zasloužený odpočinek“, ale vytváření nového režimu, nových společenských vazeb. 2. I ve stáří je specifickým základem tělovýchovného procesu mechanismus adaptace. Adaptační účinek tréninkových podnětů se projevuje působením na oběhový a dýchací systém, zlepšením

metabolických procesů, zpomalováním evolučních procesů (např. osteoporózy), celkovým tonizováním svalstva, což je zvlášť významné v boji proti vertebrogenním potížím. Pozitivních adaptačních účinků lze dosáhnout i v nejvyšších věkových obdobích v 8. a 9. dekádě života. 3. Je nutno respektovat biologické zákonitosti tohoto věku: - tréninkový cyklus je dlouhodobý - zvyšování dávek je velmi mírně odstupňováno Frekvence cvičení by měla být 3-5krát týdně, intenzita 50-85 % maximálního příjmu kyslíku. Mělo by trvat minimálně 15 minut, lepší je však 30-60 minut. Cvičení by mělo zaměstnávat velké svalové skupiny pravidelně, rytmicky, vytrvalostním způsobem. 4. Stále větší pozornost je třeba věnovat tréninku pohybové koordinace, udržování kloubní pohyblivosti a zejména podporování svalového systému páteře (svalový korzet). 5. Cviky by neměly být příliš složité, těžiště pohybové aktivity by mělo spočívat na přirozených, dobře osvojených činnostech – chůze, běh (chůze) na lyžích, plavání. 6. V chladu jsou starší osoby schopny menší produkce tepla a disponují menší schopností zabránit tepelným ztrátám. 7. V horku se starší osoby méně potí, mají menší pocit žízně a méně pijí. Proto jim více hrozí přehřátí (hypertermie). 8. Z e zdravotního aspektu se ukázaly nejcennější tyto aktivity : plavání, pěší turistika, kondiční běh, bruslení, turistika na lyžích, běh na lyžích, vodní turistika, vodáctví, cykloturistika, sjezdové lyžování, fotbal, basketbal atd. U

U

9. Cvičení má i velký význam psychický. Vzhled starého člověka, který si udrží přímé držení těla a svěží pohybový projev, je sympatičtější a zpětně působí na udržení sebedůvěry a optimismu.

LF UK v Plzni, Šafránk ův p a v i l ó n

Přednáška dne 19.5.2009

Náhradní program: Promítání dokumentárních filmů Nadace kostní dřeně

Tématický zájezd: Konstantinovy Lázně a Bezdružice 21.5.2009 D n e 2 1 . 5 . 2 0 0 9 j s m e s e v y d a l i n a s p o l eč n ý v ý l e t s p o j e n ý s e x k u r zí p o b a l n e o p r o v o zu v K o n s t a n t i n o v ý c h L á zn í . P o t é j s m e na v š t í v i l i z á m e k v B e zdr u ži c í c h a s h l é d l i s vět o z n á m ý s k l e ně n ý o l t ář .

LF UK v Plzni, Šafránk ův p a v i l ó n

Přednáška dne 26.5.2009

Doc. MUDr. Eduard Kasal, CSc.

Kardiopulmonální resuscitace

Kardiopulmonální resuscitace (KPR) Definice KPR je soubor úkon ů s mě ř u j í c í c h k n e p r o d l e n é mu o b n o v e n í o bě hu o k y s l i čené krve u osoby, u které došlo ná h l e k s e l h á n í j e d n é n e b o v í c e z á k l a d n í c h životních funkcí. Zá k l a d n í ži v o t n í ( v i t á l n í ) f u n k c e • dýchání • ob ě h • v ě d o mí Zá s t a v a p e r f u ze m o zk e m d e l š í n e ž 3 - 5 mi n u t v e d e k nezvr a tné mu poškoz e ní buně k moz kové ků r y. Zv l á š t ní důr a z pr oto k l a d e n n a c o n e j vč a s něj š í z a h á j e ní r e s u s c i t a c e . I n d i k a c e K P R : ur čena jedinc ů m s n á h l ý m, n e o č e k á v a n ý m s e l h á ní m vitálních funkcí. Př í č i n y náh l é zás t a v y s r d e ční : U dospě l ý c h: P o s t i ž e ní s r d c e , n ejč a s t ěj i z h o u b n á p o r u c h a r y t mu ( f i b r i l a c e k o mor ) s a m o t n á n e b o p r o vá z e j í c í a k u t ní i n f a r k t m y o k a r d u. U dě t í : ne j č a st ě j š í př í činou selhá ní vitá lníc h f unkc í je duše ní. A k t i v a c e z á c h r a n n é h o ř e t ě z c e : v z h l e d e m k r o z dí l n é v y v o l á v a j í c í př í či ně j e r o z d í l n á u d o s pě l ý c h a u dět í : P o k u d j s o u z a c hr á n c i d v a a v í c e , j e de n p r o v á d í KPR a d r u h ý v o l á t í sň o v é č íslo, je - li z a c hr á nc e sá m, postupuje n á s l e d o v ně : U dospě l ý c h: o k a mž i t ě v o l á m e o p o mo c n a t í sňové č í s l o a p a k z ač í ná me s resuscitací. U dě t í : př edn ost má ok amži té za háj e ní r e susc it ac e po dobu 1 m inut y s c í l em za j i s t i t al e s poň č á s t e čné okyslič e n í tk á ní , p o t o m te l e f o n u jem e o pomoc. T í s ňo v é č í s l o p r o př i v o l á n í zdr a v o t n i c k é zác h r a n n é s l u žb y : 155 Úč i n n o s t K P R: I n e j úč i n nější odborn ě provád ě n á r e s u s c i t a c e z a j i s t í ma x i má l n ě 3 0 % n o r má l ně fungujícího ob ě hu ! ! ! Př í zn a k y z á s t a v y o bě hu: 1 . b e z vě d o m í r o z ví j ej í c í s e bě hem ně k o l i k a s e k u n d 2 . n e r e a g u j í c í n e mo c n ý 3 . n e mo c n ý n e d ý c h á n o r má l ně = z á s t a v a d ý c h á n í ( a p n o e ) n e b o o j e d i ně lé lapavé dechy (mohou př e d c h á z e t v y mi z e n í s p o n t á n n í de c h o v é a k t i v i t y ) v y s k y t u j í c í s e ně kdy po d o b u 1 – 3 mi n u t p o v z n i k u n á h l é s r d eč ní zástavy. J s o u – l i p o c h y b n o s t i o n o r má l n o s t i d ýc há ní, postupova t, ja koby dýc há ní n o r má l n í n e b y l o . KPR se zahájí u bezv ě d o mé h o , n e r e a g u j í c í h o p o s t i ž e n é h o , k t e r ý n e d ý c h á n o r má l ně ( = v č et ně p ř í t o mn o s t i l a p a v ý c h d e c hů) . Zá k l a d n í p o d m í n k y p r o r e s u s c i t a c i : U l o že n í n e m o c n é h o • na zádech • na tvrdé podložce • přístup k dýchacím cestám • p ř ístup k hrudníku • mo ž n o s t k o mp r e s í h r u d n í k u s n a t a ž e n ý mi h o r n í mi k o nč e t i n a mi

Zá k l a d n í p r i o r i t a: b e z p e č n o s t . Z a v š e c h o k o l n o s t í s e z a c hr á n c e mu s í c h r á n i t , a b y př e d e š e l o h r o ž e n í s v é h o ž i v o t a . Ro zdě l e n í K P R : • Zá kladn í p od p ora ži vota , z á kladní n e o d k l a d n á r e s u s c i t ac e = b a s i c l i f e s u p p o r t - p r o v á dě n a i l ai c k o u v eře j n o s t í k d e k o l i v b e z v ý b a v y . • Ro zš í ř e n á p o d p o r a ži v o t a - k o m p l e x n í ( r o zš íř e n á ) r e s us c i t a c e = A d v a n c e d l i f e s u p p o r t – p r o v á d í z d r a v o t n i c k ý p e r s o n á l + k o mp l e x n í v ý b a v a v če t ně léků ( RZP, LZS, ne mocnice, opera č ní sá l...) K d y u k o nč it resuscitaci : • př i obnovení spontánní de c hové a ktivity • př i příjezdu RZP • př i v yč e r pá n í z a c hr á n c e /ů Prevencí únavy je st ř í dá n í z a c h r á n ců p o 1 - 2 mi n u t á c h K P R. U d r žo v á n í p r ůchod n osti dýchac íc h c e st : f záklon hlavy f zvednutí brady D i a g n o s t i k a př ítomnosti spontánního dýchání : • P o h l e d e m n a h r u d n í k , p o s l e c he m, p o c i t e m u ú s t z a c h r aňovaného • ne > 10 sec. Zp ůs o b y d ý c h á n í z p l i c d o p l i c: • z úst do úst • z úst do nosu • z úst do úst i nosu • z ú s t d o b a r i é r o v é o c h r a n n é p o můc k y , k t e r á c h r á n í z a c hr á n c e př e d př í mý m k o n t a k t e m s e z a c hr aňo v a n ý m – p r e v e n c e k o n t a mi n a c e , n a př. r o u š k a p r o d ý c h á n í z p l i c do plic v a utolé ká r ni čc e V e l i k o s t d e c h o v é h o o b j e m u = n o r má l n í v d e c h . F r e k v e n c e d ý c h á n í u d o s pě l ý c h: 1 0 / m i n . F r e k v e n c e d ý c h á n í u dě t í : 20/ mi n . N e l z e -l i u d o s pě l ý ch d ý c h a t - p o u z e ma s í r u j t e! ! ! Ze v ní ne př í m á s rd e č ní masá ž: • s t ř ed hrudníku – spojnice prsních bradavek • propletené prsty • 1 0 0/min . • r u k a z ůs t á v á me z i k o mpr e s e m i n a mí s tě ma s á ž e • ú p l n é u v o l ně ní tlaku na hrudník • p o mě r k o m p r e s e : d e k o mp r e s e = 1 : 1 Jednotný pom ě r po č tu kompresí hrudníku a um ě l ý c h de c hů: 3 0 : 2 A u t o m a t i c k é ( a u t o m a t i zo v a n é ) e x t e r n í d e f i b r i l á t o r y ( AE D ) Ur č e n y p r o l éč b u z h o u b n é a r y t mi e v e d o u c í k n á h l é s r d eč ní z á s t a vě . Jsou v y r o b e n y p r o p o u ž i t í i p r o š k o l e n ý mi i ns t r u o v a n ý mi n e z d r a v o t n í k y ( l a i k y ) , p r o t o ž e j e j i c h p o u ž i t í j e v e l mi j e d n o d uc h é . B ý v a j í d o s t u p n é n a mí s t e c h v e l k é h o s o u s t ř e dě ní l i dí (l e t i š tě , n á d r a ž í , s u p e r ma r k e t y , s t a d i o n y … ) . I při j e j i c h d o s t u p n o s t i j e n u t n o z a j i s t i t K P R z v y k l ý m z působem 30:2 až do d o b y , n e ž j e A E D u n e moc n é h o . S a my a n a l y z u j í s r d eč ní rytmus, p í s e mn ý m i a s l o v ní mi p o k y n y i n s t r u ují z a c hr á n c e o k r o c í c h a ú k o n e c h KPR.

Seminář k ukončení akademického roku: 9.6.2009

Vystoupení MUDr. Lucie Hájková: Aktuální problémy současného světa Promítání filmu Význam taneční terapie ve stáří Příspěvky posluchačů U3V

UNIVERZITA TŘETÍHO VĚKU Cyklus 2008-10 2. ročník akademický rok 2009/10

PROGRAM UNIVERZITY TŘETÍHO VĚKU II.ročník – zimní semestr šk. roku 2009 /2010 Př ednášky se konají v úterý ve 14,45 hod ve velké posluchárně v Š a f r á n kově p a v i l o n u , L é k ař ská f akult a UK v Plz ni, Ale j Svobody 31. 29.9.2009 3.11.2009

24.11.2009 8.12.2009 5 . 1 . 2 0 10 19.1.2010 2.2.2010 23. 2. 2010

MUDr. Martin Novák N ej č a s tě j š í k o žní o n e m o c n ě ní ve vyšším vě k u Doc. MUDr. Ji ř í M o t áň, CSc. Um ě l á l ed v i n a a př í b u zn é m e t o d y uží v a n é v l éč e n í selhání l e d v i n n ý c h f u n k c í a v d a l š í c h i n d i k ac í c h Doc. MUDr. Antonín Zi cha, CSc. S t o m a t o l o g i c k á p r o t e t i k a v e v y š š í m vě k u P rof. MU D r. Jan Filipovský, CSc . N o v i n k y v p r e v e n c i a l éč bě srde č n í c h c h o r o b D oc. In g. Zde n ě k Zl o c h , C S c . V ý ži v a a z d r a v í v e v y š š í m vě k u P r o f . M U D r . Zde ně k R u š a v ý , P h . D . Diabetes mellitus D oc.MUDr . Vác lav Fe ssl, CSc . O v l i v ně ní b o l e s t i v n a š e m ži v o t ě D o c . M U D r . J i t k a K oč ová,CSc. E t i c k é p r o b l é m y v s o u č asné embryologii

I n f o r m a c e n a ú s t a v u s o c i á l n í h o l é k ař ství tel. 377593540, e-m ail: vanda.st r ibr na@lf p.c uni.c z Zápis do 2. ročníku U3V pro akademický rok 2009/2010 pro současné posluchače cyklu U3V 2008-10 se

koná dne 22. září 2009 (úterý) ve vestibulu Šafránkova pavilonu, Alej Svobody 31, ve 13.00 hod. příjmení začínající A-K ve 14.00 hod. příjmení začínající L-Z

LF UK v Plzni, Šafránk ův p a v i l ó n

Přednáška dne 29.9.2009

MUDr. Martin Novák

Nejčastější kožní onemocnění ve vyšším věku

Nej č a s t ějš í k o žní o n e m o c něn í v e v y š š í m věk u MUDr. Martin Novák K o ž n í k l i ni k a F N P l z eň P r o d l u žování lidského vě ku a r os t ouc í poč e t s t a r š í c h o s o b v y ž a d u j e o d zdravotníků z n a l o st i o č a s t o s e v y s k y t u j í c í c h chorobách a o chorobných z mě n á c h v t é t o vě kové kategorii, o je jic h úč i n n é l é č b ě a pre v e n c i . P r e v a l e n c e a i n c i d e n c e ř ady chorob kůž e b ý v á v u r č i t ý c h věkových sk u p i n á c h č a s tě j š í , a l e d e r ma t ó z y , v y s k y t u j í c í s e v e s t áří, se mohou obje v it i u ml a d š í c h j e d i n ců. T a k o v é d e r m a t ó z y v z n i k a j í v l i v e m n e př íznivých e k o l o g i c k ý c h a v n i tř ních faktor ů . A n a t o m i e a f y zi o l o g i e s t á r nou c í k ůže P r v n í z mě ny se objevují ve č t v r t é d e k á dě ž i v o t a , a v š a k j s o u v e l mi i n d i v i d u á l n í . P a t ří me z i ně u v o l ně ná, vrás č i t á , s u š š í kůž e , š e d i v é v l a s y , vypadávání vlas ů. Růz n é pi g me n t a c e , p r o j e v y d e g e n e r a t i v ní – r e t e nč ní c y s t y , bra d a v i č naté útvary a výrů s t k y , z e j mé n a v mí s t e c h e x p o n o v a n ý c h s l u n e č ní mu z á ř e ní a k l i ma t i c k ý m f a k t o rů m. M n o h á t z v . s t i g ma t a s t á r n u t í j so u g e n e ticky zakódována. E p i d e r m i s – a č j e j e j í r eg e n e r ač ní s c h o p n o s t z a c h o vá n a , z k r a c u j e s e ž i v o t n o s t b u ně k , c o ž v e d e k e z t e n č e ní epi d e r mi s . K o r i u m – mi z í a d e g e n e r u j í k o l a g e n n í v l á k n a , mě ní se j e jic h uspo ř á d á n í , k l e s á j e j i c h p e v n o s t . E l a s t i c k á v l á k n a d e g e n e r u j í , t l o u s t n o u , z e j mé n a v o b l i č e j i . K l e s á p o d í l b u ně k, např . f ibr obla st ů . P o d k o ž n í tuk ová tk á ň - atrof ují va z ivové př epážky, čímž vznikají vrásky a „ v á č ky“ kolem o č í . V y š š í obs a h c h ole s t e r ol u způ s o b u j e n a ž l o u t l o u b a r v u t u k u . Z t r á t y t u k o v é t k á ně , l i p o d y s t r o f i e , s e p r o j e v u j í r e g i o n á l ně ( ob l i č ej , t ě l o) . J a zyk - př evládá žlutošedavá pruhovitá kr esba, vyhlazování papil (lingua g l a b r a se ni l i s) . K o žní a d n e x a - dochází k red ukc i vla sovýc h f oliklů, vedoucí k alopecii, v l a s y s e z t e nč u j í , z t r á c e j í p i gme n t . U ž e n s e p r o j e v u j í v i r i l i z ač n í f e n o mé n y ( o c h l u p e ní na brad ě , v o u s y , a l o p e c i e ) , ř ídne ochlupení podpaží, na g e n i t á l u . U muž ů j e s i l ně j ší r ůs t c hl u pů n a n o s e , z m o h u t ně l é o b o č í a h y p e r t r i c h óza na ušních boltc íc h. Výsle dke m z mě n po č t u me l a n o c y t ů v p a p i l e v l a s o v é h o f o l i k l u j e š e d i vě ní vl a sů. Ne h t y z t r á c e j í l e s k , mě n í s e b a r v a , r e t e n c í d e g e n e r o v a n é r o h o v iny ne htové ploté nky tloustnou. Obje vu je s e j e j i c h p o d é l n é r ý h o v á n í , p o d é l n é l i š t y a rýhy, mi zí lunula, zpomaluje se růst. M a zo- p o t n í e m u l zní f i l m d o c h á z í k j e h o r e d u k c i a k e z mě n á m c h e mi c k é h o s l o ž e n í . J e r e d u k o v á n a a k t i v i t a e k r i n n í c h i a p o k r i n n í c h m a zo v ý c h žl á z. V mí s t e c h e x p o n o v a n ý c h s vě t l u v z n i k a j í s k v r n i t é p i g me n t a c e v l i v e m mí s t n í p r o l i f e r ac e m e l a n o c y tů.

K l e s á o d o l n o s t k a p i l á r a p r u žn o s t c é v , z me n š u j e s e p r o k r v e n í o b l ič ej e , klesá schopnost termoregulace. M ě ní se i m u n i tní s y s t ém , c o ž v e d e k i mu n o d e f i c i t u s n á c h y l n o s t í k v i r o v ý m , b a k t e r i á l n í m a k v a s i n k o v ým i n f e k c í m a z v ý š e n o u p r e v a l e n c í n á d o r o v ý ch a autoimunních chorob ne bo konta ktníc h a le r gií. S p e c i f i c k á s t a ř e c k á s t i g m at a S e n i l n í a tr o f i e k ůže a ) f y zi o l o g i c k á J d e o n o r má l n í i n v o l uč n í z mě n u . P o d í l í s e n a n í vě k i r ůzné vnitř ní i vn ě j š í šk o d l i v é fa ktory. Její vývoj za č í n á p o ma l u o d č tvrté dekády. b) d e g e n erativn í ( „ F a r mář s k á “ n e b o „ n á moř n i c k á “ ků že u osob intenzivně a dlouhodobě exponovaných slune č n í m z á ř e n í ) . Z v l á š t n í f o r m a – elastoidosis nodularis c u t i s c y s tica et come donica, u muž ů v oblasti šíje cutis rhomboidalis n u c h a e , př e v i sl é v á č ky pod oč i m a t z v . b l e f a r o c ha l á z a , ger o d e r mi a p a l p e b ra l i s . Posuny pigmentu S t a ř e c k á p o i k i l o d e r mi e , s t a ř ecké efelidy, lentigo senilis. C é v n í změ ny T e l e a n g i ektázie, metlič k o v i t é v e n e k t áz i e , a n g i oma a s e n i l a , p u r p u r a s e n i l i s , e r y t h r os i s i n t er fo l l i c u l a ri s c ol l i . H y p e r p l ázi e m a zo v ý c h žl á z A d e n o ma s e b a c e u m s e n i l e , a a t h e r o ma , c o me d o g i g a n t e a K e r a t o si s s o l a r i s ( k e r at o s i s a c t i n i c a , k e r at o s i s s e n i l i s ) C o r n u c u taneum S mož n o s t í ma l i g n í h o z v r a t u K o žní n á d o r y V e r r u c a e fi l i fo r m e s , fi b r oma t a mol l i a p e n d ul a t i a , v err u c a e s e bor r h o i ca e ( v . s e n i l e s) B a s a l i o my a s p i n ali o my Zm ě n y o v l a s e n í H i r z u t i s m u s , a l o p e c i a c l i ma c t e r i c a , a . a n d r o g e n i c a Zm ě ny ne ht ů Unguis senilis striatus, unquis senilis, unquis at rophicus, onycholysis se n i l i s p a r tialis, onychogryphosis Choroby č a s t é v e s t á ř í E k z é mo v á o n e moc n ě ní, pruritus senilis, herpes z o s t e r , k a n d i d ó z a , k o ž n í z mě n a u d i a b e t i ků, x a n t e l a s ma , p o s t t r o mb o t i c k ý s y n d r o m, p e m p h i g u s s e n i l i s , p e mp h i g o i d , p a r a n e o p l a s t i c ké d e r ma t ó z y , t o x o a l e r g i c k é p o l é k o v é e x a n t é my .

LF UK v Plzni, Šafránk ův p a v i l ó n

Přednáška dne 3.11.2009

Doc. MUDr. Jiří Motáň, CSc.

Umělá ledvina a příbuzné matody užívané v léčení selhání ledvinných funkcí a v dalších indikacích

Umělá ledvina a příbuzné metody v léčení selhání ledvinných funkcí a v dalších indikacích Doc. MUDr. Jiří Motáň, CSc. I. interní klinika FN a LF UK v Plzni Ledviny mají velikost přibližně 12 x 6 x 3 cm. Jsou uloženy v blízkosti bederní páteře. Rozlišujeme ledvinnou kůru a dřeň. Mikroskopicky: klubíčka, kde dochází k filtraci krve, a kanálky, v nichž se zpětně do organismu vstřebávají důležité látky a velká část profiltrované vody. Škodlivé a odpadové látky pak odcházejí s definitivní močí do pánvičky, pak do močovodů, močového měchýře a močovou trubicí ven z organismu. Funkce: vylučování zplodin, škodlivin, nadbytečné vody, solí. Aktivování vitaminu D. Povzbuzení krvetvorby (erytropoetin). Význam v regulaci TK aj. Různé choroby mohou vést k selhání ledvin. Akutní selhání ledvin Příčina: „před“ ledvinami – šok, sepse, dehydratace aj., „v ledvinách“ – těžké záněty, jedy aj., „pod“ ledvinami – kaménky, nádory aj. Průběh: často dramatický, příznaky od základní příčiny, dále obvykle zástava močení, zvracení, slabost, nevůle, průjmy, postižení osrdečníku apod., event. úmrtí. Chronické selhání Příčina: různé chronické záněty, nedostatečně léčená cukrovka, některé vrozené poruchy, vysoký TK, imunitní choroby aj. Průběh: méně dramatický než u akutního selhání ledvin, příznaky obdobné, ale pozvolné, chudokrevnost, slabost, zpočátku dostatečné množství moči, později obvykle nižší množství moči. Někdy otoky, zvracení, průjmy, postižení osrdečníku a pohrudnice atd. event. úmrtí, není-li příslušné léčení. Dg selhání ledvin: příznaky, laboratorní známky (močovina v krvi apod.)

Léčení selhání ledvin Konzervativní metody: Dieta - omezení bílkovin, často tekutin, draslíku (pozor na ovoce a zeleninu!). Léčení základní příčiny, je-li možné. Anabolické látky v malých dávkách. Infúze glukózy+ inzulin. Iontoměniče (speciální pryskyřice, které na svůj povrch naváží např. nadbytečný draslík z organismu). Podpora močení (forsírovaná diuréza) – léky, které podporují močení a strhávají s sebou škodliviny

Metody očišťování krve: Hemodialýza: historie – Kolff 1945, Alvall 1946 aj. Fyzikální princip: difúze přes polopropustnou membránu s malými póry. Krevní pumpa, přístup ke krevnímu řečišti (speciální jehly a kanyly, chirurgická přípravná operace: tepenno-žilní spojení např. na předloktí (tzv. fistule = píštěl), protisrážlivé prostředky, dialyzační roztok. Doba dialýzy: 3 x týdně 4-5 hodin. Přenosné „umělé ledviny“. Peritoneální (břišní) dialýza: difúze, polopropustná membrána = stěna vlastních vlásečnic v pobřišnici. Dialyzační roztok, obsah glukózy (event. jiných osmoticky aktivních látek = schopných strhávat s sebou vodu). - Výměny po cca 5 hodinách, neustále. Přístrojová peritoneální dialýza – cycler (např. v noci automaticky několikrát vymění dialyzační roztok v břišní dutině) Některé výhody: obvykle se provádí v domácím prostředí, nepracuje se přímo s krví, možnost cestování aj. Nevýhody metody: problémy u nemocných se srůsty po břišních operacích, s těžkou plicní rozedmou aj. Riziko zánětu pobřišnice se při řádné výuce nemocného podstatně snižuje. Hemofiltrace: princip ultrafiltrace (konvekce, „cedníku“), přímé „vytlačení“ velké množství vody (+ rozpuštěných látek) z krve (až 40 l /24 hodiny), ihned náhrada speciálním roztokem. Výhodná je tato metoda zejména u lidí se sklonem k velkému zadržování vody v těle. Plasmafiltrace (plazmaferéza): větší póry, vytlačování i bílkovin z krve. Uplatnění: Jsou-li škodliviny vázány na krevní bílkoviny – např. když na bílkoviny plazmy jsou navázány agresivní protilátky, které poškozují různé tkáně organismu ( u tzv. autoimunních chorob) nebo při přítomnosti atypických škodlivých

bílkovin – tzv. paraproteinů. Při odstraňování plazmy se škodlivinami je nutno ji nahradit plazmou zdravých lidí – dárců z transfúzní stanice. Hemoperfúze (hemoabsorpce): absorpce škodlivin na aktivní uhlí či pryskyřice – používá se zejména u některých intoxikací (=otrav), např. muchomůrkou zelenou, některými rozpouštědly apod. Uvedené metody lze provádět jednorázově nebo opakovaně, ale některé je možné provádět kontinuálně (např. peritoneální dialýza, hemodialýza, hemofiltrace). Transplantace ledviny – je spojena s vyšší kvalitou a většinou i délkou života. Nemocný musí být únosný operace, mít vhodného dárce (živého, zemřelého), musí být shoda ve skupinách ABO a podobnost v tzv. tkáňových skupinách (HLA). Zákonné předpisy. Příprava na operaci. Vlastní výkon. Pooperační péče, imunosuprese.

LF UK v Plzni, Šafránk ův p a v i l ó n

Přednáška dne 24.11.2009

Náhradní program: Doc. RNDr. Martin Šolc, CSc.

Fermiho paradox