KOMEŇÁČEK Ahoj děti ! Slyšíte to taky ? Že ne ? To není možné, vždyť už klepou na dveře. Kdože to klepe ? No přeci letní prázdniny. Zbývají dva poslední týdny školy, vysvědčení, rozloučení s kamarády a pak hurá na letní tábory, s rodiči na dovolenou, k babičce, k vodě, do přírody nebo jen tak si užívat dnů volna bez učení a úkolů. Máme za sebou celý školní rok, spoustu práce, úspěchů, občas i proher. Na rozloučení s tímto rokem chceme zavzpomínat na to, co jsme od jara ve škole prožili. Také vám chceme přestavit nejlepší práce ze soutěže nazvané Žížalení. Žížalení. Věříme, že se vám letní číslo Komeňáčku bude líbit !
3.A byla u hasičů Dne 1.6. 2012 jsme se vypravili k profesionálním hasičům. Rozdělili jsme se na kluky a holky. Jak to viděly holky? Páni hasiči nám ukázali požární auta, nářadí, hadice a všechno vybavení. Pak jsme se my holky šly podívat k veliké tlusté tyči, po které sjíždějí hasiči a jeden nám to dokonce ukázal. Zkoušely jsme vylézt nahoru, ale moc to nešlo. Vystoupaly jsme po schodech nahoru a pokračovaly směrem do ložnic, pak do telefonní ústředny, jídelny, kuchyně a obýváku. Nakonec jsme se podívaly na posilovnu a horolezeckou stěnu. Když prohlídka uvnitř skončila, šly jsme opět ven na dvůr, kde holky bláznily před kamerami. Potom dorazili kluci, naposledy jsme zamávali do kamer a šlo se do školy. Jak to viděli kluci? U hasičů to bylo dobré, nejvíc se nám tam líbila posilovna, také tam měli auta s dlouhými hadicemi různých průměrů a čerpadla. Do hasičských aut nás pustili i do kabin a zkoušeli jsme si i požární jeřáb. Ukazovali nám i dýchací masky a celou výstroj. Bylo to velmi zajímavé a všem se to líbilo. Za 3.A Eliška Štěpánková, Anička Hošková, Viktorie Šídová, Hanička Housová a Vítek Chlupáč
Policejní den na Základní škole Ivana Olbrachta proběhl velice zdárně 17. května. Na plánovanou akci se děti ze školy na Komenského náměstí těšily a s třídními učitelkami pilně připravovaly.
Díky obětavosti prap. Martiny Frýdové a por. Petra Kmínka, mluvčího okresního oddělení Policie ČR v Semilech, si žáci na pěti stanovištích postupně zkoušeli a prověřovali znalosti z dopravní výchovy, viděli ukázku zákroku a bojové pokřiky, prohlédli si zbraně a drogy. Projektového dne se účastnila i městská policie. Policisté s dětmi pohovořili o udržování veřejného pořádku. Děti jim poděkovaly za celoroční pomoc při ranním přecházení na přechodu před školou.
troše štěstí najít mezi kamením po cestě. V kempu nás potom čekal pan Barták, který nám nalezené kameny rozřízl a vyleštil. Na exkurzi jsme si užili spoustu legrace – například, když spolužákovi ve vlaku ulítla za jízdy čepice nebo v kempu, kde jsme se vydováděli pod sprchou, kterou tu měli na zavlažování trávníku. Exkurze se nám líbila. Žáci 4. A
Výlet do Bozkovských jeskyní
Nejzajímavější bylo závěrečné zhodnocení celého dopoledne. Často v médiích slyšíme o použití slzného plynu při demonstracích, většinou v cizině. Tento den jsme poznali působení slzného plynu na vlastní oči. Celá akce se všem líbila, byla zajímavá a poučná. Děkujeme.
My prvňáci jsme byli poprvé na školním výletě. Ráno jsme odjeli my i paní učitelky autobusem do Bozkova. Zde jsme navštívili známé jeskyně, Obdivovali jsme různé krápníky. Pěkná byla Raketa, Lucifer nebo Varhany. Líbilo se nám veliké podzemní jezero. Po prohlídce jsme snědli dobrou svačinu od maminky, nakoupili pohledy, dobroty a dárky a vydali se pěšky do Semil. Cestou jsme sbírali sladké lesní jahody a hráli oblíbenou hru „Klíště“. Počasí nám přálo, nezmokli jsme. Výlet se nám moc líbil.
Děti z 2.A a 2.B jely spolu na výlet
Přírodovědná exkurze do Sedmihorek 22. května jela 4. A do Sedmihorek. V 8.30 hod. jsme měli sraz na nádraží. V Turnově jsme stihli přeskočit do vlaku jedoucího do Sedmihorek. Tady nás čekala naučná stezka, během ní jsme hledali kameny, acháty, jaspisy, které tu lze při
Dlouho jsme se všichni těšili na den, kdy vyrazíme na výlet. A tak se stalo. V pondělí 11.6. jsme odjeli autobusem do Vysokého na Jizerou. Naše první zastávka byla cukrárna. Tam jsme si dali zmrzlinu – jahodovou, šmoulí, vanilkovou, meruňkovou, čokoládovou ….jakou kdo chtěl. Z dalších pamlsků byl také velký výběr. No a takhle posilněni jsme vyšli turistickou cestou do roztockého mlýna. Cestou jsme hráli hru BOJOVKU – museli jsme se dobře dívat kolem sebe a plnit úkoly. Pracovali jsme ve skupinkách. Ani jsme se nenadáli a už nás před mlýnem vítal pan mlynář. Ve mlýně se s námi skamarádili další obyvatelé mlýna – krakonoš, vodník, víly čerti, čarodějnice a další. Pan mlynář nám ukázal a
vysvětlil, jak se dřív ve mlýně pracovalo a žilo. Protože jsme byli moc hodní a čert to viděl, tak nám na oplátku čert slíbil, že nám každému splní přání, když si zazvoníme na zvonečky v přízemí. No to bylo zvonění! Před mlýnem jsme si opekli špekáčky a párky a hurá k oboře na daňky, jeleny,srnce. Cestou nás trochu sithl déšť, ale nevadilo. Domů jsme se vrátili z Roztok autobusem, to už pořádně lilo a my byli rádi,že se vezeme. V Semilech před školou na nás už čekali maminky, tatínkové nebo známí. Všichni jsme byli spokojeni. Holky a kluci z 2.B
Jako každý rok žáci 1. stupně soutěžili v atletických disciplínách : běh na 50 m, skok daleký a hod míčkem. Naši borci se probojovali až do krajského kola Atletického trojboje s Adamem. Sportovní klání se konalo ve čtvrtek 14. 6. 2012 v Turnově a měli jsme tam svá želízka v ohni. Ondra Zajpt z 2. A obsadil pěkné 3. místo, Ondra Fries z 1. A měl krásné 2. místo a na stupně vítězů vystoupil Kryštof Skořepa ze 4. A s fantastickým výkonem 2 173 bodů. Běh zvládl za 7,3 sekund, do dálky skočil neuvěřitelných 411 cm a míčkem hodil 44,24 m. Všem chlapcům děkujeme za reprezentaci naší školy
Lovci mamutů
Ve čtvrté třídě jsme společně četli Lovce
mamutů od Eduarda Štorcha. Je to kniha, kterou četli již naši rodiče a přesto nás děti stále baví. Několik postřehů ze 4. A nám nabízí pár zajímavých situací, které dětem utkvěly v paměti: -
-
-
-
vzpomínám si, jak jedna žena chtěla nasytit svého hladového syna. Šla lovit ryby, ale neměla návnadu, proto si usekla kousek masa ze své nohy. Pamatuji si dramatický lov zubra, kdy Kopčemova matka chránila svého syna, dokonce neváhala za něho položit vlastní život. Lovci mamutů používali již jazyk, i když měli omezenou slovní zásobu. Žili primitivním způsobem života, z knížky jsem se hodně dozvěděl o této době. Kdybych se ocitl v této době, možná bych se zachoval podobně, i když dnešní lidé nemají takové praktické zkušenosti. Knížka se mě líbila, hlavně Kopčem a jeho kamarád Veverčák. Vzpomínám, jak vymysleli oheň. Vzpomínám si na jejich psího přítele. Děti si s ním hrály a byly šťastné, bohužel přišla krutá zima a s ní období hladu... Nakonec tedy náčelník přikázal psa zabít a sníst. Také si vzpomínám na to, jak plačící dítě táhla žena nejprve za kožený provaz po zemi a později ho vhodila do bažiny. Překvapilo mne, že se takto zbavila dítěte, další žena by se jim mohla v tlupě hodit. Jednou v blízkosti tábora běželo stádo koní. Tlupa je zahnala na útes a polovina z nich spadla dolů. Pod útesem měli lovci tábor. Radovali se, protože mohli hodovat dalších několik dní. Měli hodně masa a mohli tak hodovat spoustu dní až se přecpali.
-
Život lovců mamutů byl velice těžký. Nemohli jako my jít do obchodu a koupit si salám, chleba nebo sýr. Museli se o vše postarat sami, rozdělat oheň, obstarat si potravu. Kniha nám nabídla velice zajímavý pohled na dobu pravěku.
Výlet do doby mamutů Andrea Holatová 4. B Ke konci školního roku nám pan učitel slíbil, že půjdeme do muzea. Je tam prý plno exponátů, například z doby lovců mamutů a dokonce i starý stroj času, který je ale pro veřejnost nepřístupný. Když nastal den naší návštěvy v muzeu, všichni jsme se strašně těšili, že budeme mít třeba štěstí a vyzkoušíme si m ožnout cestovat v čase. Když jsme s panem průvodcem míjeli zmiňovaný stroj, Andrea, náš největší zlobič, ve chvíli, kdy se nikdo nedíval, si na něj sedla a v tom okamžiku byla pryč.„Kde jsem se to ocitla ?“ pomyslela si. „Krajina vypadá jako prales. Je zde spousta stromů a rostlin. Támhle někdo jde, je to tlupa nějakých mužů. Už vím, jsou to lovci mamutů, které znám z knížky. Ale co je sem přivádí a jak se dorozumívají ?“ Chtěla jsem se schovat, ale lovci si mne všimli. Vidím, jak se ke mně přibližují. Kopčem jde jako první. Přemýšlím, jestli se mám dát na útěk nebo zůstat. Přes velký strach jsem se rozhodla vytrvat, protože mě zajímalo, jak budou reagovat. Lovci mě obstoupili a začali si mě zvědavě prohlížet. Chvíli se radili, ale já jim nerozuměla. Nakonec mě odvedli do své jeskyně, kde můj příchod způsobil ohromný rozruch.Uvnitř jeskyně mi to připadalo docela útulné. Byly zde kůže na sezení a uprostřed hořel oheň. Všimla jsem si, že děti si hrají s hlínou a vytvářejí figurky divokých zvířat. Lákalo mě to zkusit také.Najednou se všichni shromáždili u ohně, aby snědli připravené jídlo. Jedna žena mi přinesla také kousek mamutí pečínky, ale v tom momentě, když jsem ji chtěla ochutnat, mne stroj času vrátil zpátky. Chvíli jsem přemýšlela, jestli to byl sen nebo skutečnost ? Nevím, ale bylo mi tam s nimi moc dobře.
Já u lovců mamutů
Matyáš Vízner 4. B
Jdu večer spát, ale chybí mi poslední součástka k mému vynálezu – stroji času. Nemůžu přijít na to, co potřebuji k tomu, abych ho dokončil. Lehnu si do postele a zavřu oči. Zdá se mi sen, běžím po silnici v našem městě, ale najednou vidím svůj stroj času. Je ale jiný, má vrchní plášť z titania. Crrrrrrrrr, můj stroj se rozdrnčel, až mě z toho bolí uši. Probral jsem se a vidím, že to zvoní budík. Titánium ! To je ono, že mne to dřív nenapadlo. Seběhnu do dílny a stroj je za chvíli hotový. Sedám k počítači a najednou mne i můj počítač jakási síla vtahuje do stroje. Letím barevným tunelem a nemůžu to zabrzdit.. Konečně jsem zastavil, ale celé tělo mne svědí. Co to mám na sobě ? Kůži z levharta a boty z liščí kůže. Za kopcem stoupá k nebi kouř. Aúú, ozvalo se za keřem. Stojí tam dítě a proti němu lev. Mám u sebe kostěný nůž a sekeru, to mi musí stačit. Tasím nůž a skáču na lva. Zaryl se mu hluboko do krku, lev padl a dítě vyrazilo vítězný ryk. Přibíhají lovci z tábora a padají přede mnou na kolena. Tak jsem se octl v tlupě pravěkých lovců. Náčelník Tesák byl statný muž, ale velmi zbrklý. Avšak má veliké srdce a lepšího muže není. Lovci mne vzali mezi sebe a teď jsem jeden z nich. Na počest mého souboje jeden z mužů bere ohořelou větev a maluje na stěnu jeskyně člověka bojujícího se lvem. Ještě chvíli sedíme a pak usínáme kolem ohniště. Prsk, jsem opět ve své laboratoři, všechno, co jsem prožil, jako by byl sen. Ale počkat, škrábanec na ruce mám a večer ve zprávách oznámili nález obrazu z doby pravěkých licí v jeskyni asi 20 km od našeho města. Je na něm zobrazen člověk bojující se lvem.
Holčičí skřítek Můj skřítek se jmenuje Zvonilka. Je hodná, pomáhá zvířatům a rostlinám. Živí se kaštany, ořechy a kůrou. Má dlouhé vlasy až na zem a dlouhé šaty. Krásnýmá očima pozoruje dění v lese kolem sebe. Leze po stromech a trhá si potravu. Zvonilka je velmi plachá, když ji chcete zahlédnout, musíte být velmi potichu. Natálka Lenická, 2.B
Skřítek Lístek
Skřítek Lístek je strašně hodný skřítek. Ale jenom na hodné děti a lidi. A když něco najde, co patří dětem nebo lidem, tak jim to vrátí. Ale když jsou zlí, tak jim to nevrátí. A takový je skřítek Lístek. Pozor,není to kluk, jak byste podle jména mysleli, ale holka. Správná holka! A teď už mé povídání končí a skřítek Lístek se s vámi loučí. Karolína Jakubů, 2.B
V letošním roce se všechny třídy z 1. stupně ZŠ I. O. v Semilech zúčastnily ekologického programu „Žížala – královna zvířat ?“ Tento program byl podpořen v rámci projektu : Ze mě je země, neboli Žížalení Nadací pro záchranu a obnovu Jizerských hor. Žížalení nás pak provázelo i ve škole. Děti kreslily, vymýšlely komiksy, psaly básničky i prózu. Soutěž byla vyhodnocena na Zahradní slavnosti. Nejenže si děti odnesly pěkné ceny, ale také se dozvěděly hodně o významu žížal pro půdu. Podobnými projekty se hravou formou učí ekologicky myslet a hlavně se chovat. Děkujeme sdružení M.E.D.u a jmenovitě paní Mgr. Lence Hřibové, která pro nás tento program připravila. Žížalení – vítězové Výtvarná soutěž: 1. Doležal Šimon, 3.A 2. Částek Filip, 2.A 3. Langhammerová Liliana, 1.A Komiks:
1. Holatová Andrea, 4.B 2. Jarolímek Vojtěch, 4.A 3. Klodner Kryštof, 2.A
Literární soutěž:1. /1. a 2. tř./ 2. 2. /3. a 4. tř./ 1. 2. 3.
Zajpt Ondřej, 2.A – 3. Novotná Anna, 2.A – 3. Vodrážka Matěj, 2.B Sokhanová Kateřina, 4.A Rezler Tomáš, 4.B Stříbrná Radka, 3.A
Kategorie estetická: 1. Krausová Tereza, 1.B Zvláštní ocenění za nejvíce odevzdaných prací získávají třídy 2.A a 1.B
O hloupé žížale Evě Tomáš Rezler IV.B
Jeden den v žížalím městě Napsal
Šimon Doležal, 3. A
Dobrý den, vítáme Vás u dnešních zpráv z Žížalova. Hlásí se Vám Franta Žížala, zpravodaj televize ŽÍŽALÍ SVĚT. Dnes jsme se s naší kamerou podívali do Žížalova. Jsme u startu rakety na planetu Jablkoň. Kosmonaut Jurij Žížalák se právě chystá na start. V celém městě je rušno. Restaurace U Shnilého jablka má dnes narváno. Dnes nikdo nepřišel kvůli jídlu, protože všichni chtějí sledovat start rakety. Někteří obyvatelé zůstali ve svých pohodlných jablkách, hruškách, či jiných obydlích z ovoce a zeleniny. Ale co to ? Ferda Žížalka sleduje jiný kanál, na kterém právě vysílají Romea a Jůlii, známou hvězdu z písně Dády Patrasové. Jeho věrný pes Puňťa hlasitě přizvukuje, štěkáním ruší celou ulici. Město Žížalov je známé využíváním různých dopravních prostředků. Jeho obyvatelé jezdí na všem, co je přiblíží k cíli. Ať je to koloběžka, letadlo, či automobil. Někomu nezbude nic jiného, než jít po svých. Všichni však míří k jednomu místu, sem k nám. ALE POZOR ! Připravit ke startu, odpočítáváme: TŘI, DVA, JEDNA …. START !!! Loučí se s Vámi Franta Žížala, televize Žížalí svět
Byla jednou jedna žížalí rodina, která byla moc chytrá, no, … tedy až na malou žížalu jménem Eva. Všichni jí říkali hloupá Eva, protože v žížalí škole měla samé pětky z matematiky, z žížalího jazyka a z dalších předmětů. Evu prostě škola nebavila, protože učení není žádné dobrodružství. To její táta, ten procestoval půl žížalího světa a to bylo to pravé dobrodružství ! Jednoho dne přišla do žížalí školy nová učitelka. Zanedlouho si všimla malé Evy, že se vůbec neučí a že jen tak kouká. Zeptala se: „Proč se neučíš ?“ Na to jí Eva odpověděla: Já se učit nemusím. Brzy pojedu do světa tak jako můj tatínek.“ Paní učitelka se zamyslela a po chvíli se zeptala: „Evo, až budeš v tom světě, dokážeš napsat mamince a tatínkovi dopis ?“ Nato se malá žížala zarazila, zčervenala a potichu řekla, že ne. Uvědomila si, že učit se je velmi důležité, protože ten, kdo se dobře učí, hodně ví a v životě toho také hodně dokáže !
Neposlušná žížala Matěj Vodrážka 2.B
Žížala Martina vůbec nechtěla žít pod zemí. Stále se chtěla jenom opalovat na sluníčku. Musíš být co nejvíc v hlíně, radila jí kamarádka Radka. Ale Martina ji neposlouchala. Najednou se tu objevil kos a Martinu sezobl. Poučení: Dejme na rady svých kamarádů, myslí to s námi dobře.
Krátká pohádka o žížalčiných chodbičkách
Špinavá žížala
O žížale
Terka Jelínková IV.A
Nevěděla křížala, jak vypadá žížala. Žížala je provázek, natažený na řádek. Žížala, ta papá hlínu, aby nedostala rýmu. Vrtá v zemi chodbičky, z hlíny dělá kuličky. Z kuliček si vaří jídlo, aby měla dobré bydlo. Ze šlupek a odpadků udělá si lahůdku.
Kateřina Sokhanová IV. A Ráno budík zazvoní, probudí se žížala. Protáhne se, zavlní a hned aby plakala ! Její chodby podzemní, zatopil jí déšť a voda a ona teď o neděli všecko musí dělat znova. Žížala však není líná, do práce se pustí hned, provrtává dlouhé chodby, obnovuje ten svůj svět. Renovuje první chodbu, druhou, třetí ve mžiku, vyhládlo jí a tak zbaští rozloženou papriku. Po chvilce však opět vrtá a za chvíli už to má ! Zpívá si a prozpěvuje trala, trala, tralala. Žížalka je opět šťastná, chodbičkami kochá se, ale jestli sprchne znova, zase bude po kráse. A tak naše žížalka zpevní chodby stébly slámy, tato stébla do svých chodeb použije jako trámy. Hned chodbičky drží líp ! Není to snad špatný vtip ? Kdo kdy slyšel, aby žížala stébly slámy chodbičky své spravila ? Slyšel, v této pohádce o té naší žížalce.
Byla jedna žížala, co se vůbec nemyla. Ušmudlaný kabátek nosila i ve svátek. Smály se jí žížaly, jak to chodí v neděli ? Kamarády neměla, Žádná si s ní nehrála. Byla smutná žížala, co se vůbec nemyla, Řekli jí ty žížaly, kup si mýdlo voňavý. Koupila ho žížala, umyla se, vyprala, od té doby žížala, na všechny se usmívá. Není smutná žížala, našla si kamaráda Emila, pere jejich kaťata umazaná od bláta. Žížalí boj o život Klára Mocková IV.B Žížala byla na paloučku. A najednou zahlédla, jak se k ní něco
černého přibližuje. Vtom vidí, že to je vrána....okamžitě sebou sekla do země… Za chvilku vykoukla ven. Ale hned, jak to udělala, tak k ní přiběhla vrána a tahala ji ze země…Naštěstí žížala měla hodně síly a zalezla zpět. Pomyslela si: “ Aby mě nesnědla, tak musím vykouknout jinde.“ A tak žížala vykoukla jinde. Byla ráda, že už se nemusí ničeho bát. A taky že nemusela. Žížala už se jen spokojeně sunula v hlíně.
Sára Pěničková, 2.A Hladová žížala Leze leze žížala, najíst jsem jí nedala. Dostane až zítra chleba, je to pěkná neposeda! Míša Zamastilová, 2.A
Závody Lezou, lezou žížaly, na hřiště, ne do školy. Do cíle už těší se, hekaj, funěj, potí se. Ája Farská, 2.A
Žížala a kos Jednou jedna žížala, hodila se do gala. Rozhodla se navštívit, svoji starou tetu. Všiml si jí černý kos, zahlédl ji v letu. Co se stalo potom, tuší každý z nás. Chtěl si ji dát k obědu, utekla mu včas. A jak měla na mále, roztrhla si korále. A kos? …. utřel nos. Ondra Zajpt 2..A
Žížaly Na záhonku kytičky, mezi nimi cestičky. Kdo je udělal? Kdo ví? Přeci malé žížaly! Hrály si tu na honěnou prokypřily půdu celou. Lea Kovářová, 2.A Žížala z Příkrého Já jsem malá žížala, všude samý kroužek, už jsem týden nežrala, zadek mám jak stroužek. Filip Částek, 2.A
Žížalka Potkala jsem žížalku, měla novou sukénku. Na pátém kroužku bílou mašli, aby ji v hlíně všichni našli. Té žížale to ale sluší, kam leze tou dírou myší? Dnes je totiž krásný den, pojďte všichni honem ven. Ema Brillová, 2.A
Povídaly žížaly, co se stalo v neděli. Jedna malá žížala po ránu se vdávala. Byla sláva veliká, že si vzala Pepíka. Áňa Jelínková, 2.A
a svoji hodnou žížalí rodinu mít !
O žížale Když jsem šla trávou, potkala jsem náhodou, růžovou žížalu, dala jsem jí křížalu. Asi jí moc nechutnala, protože se zatvářila jako kakabus, Přijel pro ni autobus. Přišel krtek, velký pán, udělal tam hodně ran, žížala se schovala, ještě se mu vysmála. Radka |Stříbrná
3. A
Leze malá žížala, ježek za ní chvátá, chtěl by ji sníst k obědu, byla by již pátá. Žížala je chytráček, zvedne hlíny obláček. Ježek kouká, co se děje, žížala se v zemi směje.
Žížala Jajda Hřibová 4. A
Potkaly se žížaly na lávce z Jizery. Jedna měla kabátek, co se nosí ve svátek. Druhá měla čepičku, zavázanou na kličku.
Žížaly a škola Viktorie Šídová 3. A
Žížaly, žížaly, žížaly, Ony taky chodí do školy. Jak ta škola ale vypadá ? Tahle stavba se jen tak nevídá. Rámy oken z bambusu A dveře má z rákosu.
Malá žížala
Hana Hoskovcová 3.A
Žížalí svatba
Řekla : „Mami, přijdu hned !“ K obědu bylo její oblíbené jídlo no přece marcipánové mýdlo. Byla ráda, že může v hlíně žít
Jedna malá žížala Se moc ráda v hlíně vrtala. Ráda prolézala hlínou, neměla snad kamarádku jinou. A když ji maminka zavolala na oběd,
Dvě žížaly Na školní zahradě v kompostu žily byly dvě žížaly. Jedna se jmenovala Lila, druhá Denisa. Byly dobré kamarádky a občas se spolu navštěvovaly. To si pak ukuchtily něco dobrého na zub. Třeba polévku z trávy, řízek ze slupek, k tomu kuličky z hlíny a jako moučník koláčky ze slámy. Zapily to dešťovou vodou. Panečku, ty si pochutnaly! Po dobrém jídle si daly šlofíka. Pak zase zalezly do kompostu a daly se do práce, aby byly užitečné. Sára Pěničková, 2.A
Žížalení Krtek Adolf byl nemocný – měl rýmu a kašel. Žížala Fernéta se nudila, vrtala a vrtala, až se dostala do domečku ke krtkovi. Poprosil ji, aby mu zatopila a uvařila čaj s citrónem a medem. Druhý den už byl krtek zdravý. Byl rád, že ho uzdravil Fernétin čaj. Navždy jsou z nich kamarádi. Rádi si spolu hrají na babu a na honěnou. Andulka Marková, 2.A Žížala a svět Hluboko v zemi pod hlínou, kde vládne věčná tma, žila malá, tenká, ještě krátká žížala se svou maminkou, tatínkem a se svou sestřičkou a bráškou. Žili si v poklidu a míru. Když tu najednou se začaly jejich chodbičky hroutit. Malá žížala se ocitla s hromadou hlíny, kterou vytlačil krtek, na prudkém světle. Tak se malá žížala ocitla bez rodičů a sourozenců na krásném, ale neznámém místě. Rozhlížela se kolem sebe, obdivovala každou rostlinku, barvy kamínků a bublající potůček. Najednou se nad malou žížalkou objevil neznámý tvor s černým peřím a žlutým zobákem. Žížala nevěděla, co se děje, jestli má zůstat nebo raději utéct. Byl to totiž kos hledající svůj oběd. Drapl malou žížalu za její konec a táhl a táhl…. Tu se z keře vyřítilo veliké chlupaté zvíře. Skočilo po kosákovi, ale ten uletěl. Kočka rozmrzele zamňoukala a odešla. A malá žížala? Ta se s úlevou vrátila do hlíny zpátky ke své rodině. Anička Novotná, 2.A
Žížaly trosečníky Vojta Jarolímek IV. A (text ke komiksu) V přístavišti hnedka zrána slyším slova kapitána: „Oplouváme, nasedat ! Kdo chce, může si rum dát.“ U ostrova čeká zrada, Skalní útes vítá nás. Následuje strašná rána, celá loď se začne třást. Po žebříku na útes začaly žížaly hned lézt. Voda nikde, všude žár, j to bída, je to zmar. V ústech pálí, strašná žízeň, Pro žížaly je to trýzeň, Kde je humus úrodný ? Již sčítají svoje dny. Zoufalství se prohlubuje. Když tu náhle – člun sem pluje. Z dálky na nás křičí: „Hello!“
Kde se tu tak rychle berou? Kalifornské žížaly – Uviděly signály. Místo velké tragédie veselo je,jí se, pije. Dešťovky na půdě zemské pojí vztahy příbuzenské. Přijeďte k nám na visit, kdykoliv to může být. Pobíráme velkou rentu, máme bejvák v Sacramentu. Můžeme i do Long Beach, na cestu si vezmem peach. Milí, zlatí, jdeme s trendem, příběh končí happy endem.
Žížalí hádanky Terezka Krausová I. B
Prsten nosí, prsty nemá, žije ve tmě a je němá.
Vypadá jak tkanička, vždy se bojí sluníčka, při dešti ven vykukuje, spadlé listí okusuje.
Žije v zemi, nohy nemá, kypří půdu chodbičkama.
Žížala se pohybuje pomocí svalů. Štětinek, které má na sobě a díky slizu, který vylučuje ? Podle opasku lze zjistit, kde má žížala hlavu ? (Je v přední části těla) Žížala má tělo složené z článků. Žížala vnímá světlo, i když nevidí ? Má v pokožce smyslové buňky, kterými světlo vnímá. V každém článku má nervové zauzliny, ty jsou propojeny nervovými vlákny s dalším článkem – říká se tomu žebříčková nervová soustava. Na světě je známých 5 500 druhů žížal ! Žížaly nenajdeme pouze v polárních a pouštních oblastech. Hlubinná žížala dorůstá až neuvěřitelných půl metru. Žijí i u nás, např. na Moravě.
Školáci na ozdravném pobytu v Itálii V pátek 25. května vybraní žáci ze ZŠ v Semilech odjeli do známého přímořského Caorle, které se nachází na severu Itálie, nedaleko od města Benátky. Čekala je písčitá pláž, sluníčko, křik racků a vcelku teplé moře. Týden uběhl jako voda. Jak by ne, každý den jsme trávili u moře, večer na blízkém hřišti, či na procházkách po městě. Po večeři se vyhodnocoval každodenní znalostní kvíz, či jiné soutěže, které se odehrávaly přes den na pláži. Také jsme se projeli lodí na lagunu, kde je chráněná krajinná oblast s volavkami, labutěmi a jinými živočichy. Líbila se nám i projížďka vláčkem a na šestikole. Ač neradi, museli jsme dát v sobotu Itálii sbohem a hurá domů ke svým rodičům. Tak arrivederci, Itálie !
I. Olbrachta letoviska
VŠEM PĚKNÉ PRÁZDNINY A V ZÁŘÍ NASHLEDANOU !! !
