3. Vyjmenujte příčiny tržního selhání, které jsou důvodem zásahu státu do ekonomiky

důvod k vládním zásahům (antimonopolní zákon, regulace cen) 2) Existence veřejných statků – existují statky nebo služby, které soukromý sektor neposkytuje buď vůbec, nebo jen omezeně. Náklady by byly vyšší než celkový efekt, který přinesou. Jedná se o služby, které přináší užitek všem členům spol., ale nepřináší požadovaný zisk. Užitek pro všechny uživatele je v souhrnu větší než náklady s jejich poskytováním. Neexistence těchto statků snižuje blahobyt společnosti a proto má nezastupitelnou úlohu VS. 3) Existence externalit – Při činnosti jednotlivců nebo firem vznikají vedlejší efekty – externality mohou být pozitivní nebo negativní. Pozitivní externality – přináší nezasloužený prospěch jiným, přičemž původci této externality si o tento užitek nemohou zvýšit hodnotu svých výnosů – jejich činnost se proto nejeví tak efektivně, jak by tomu bylo při finančním ocenění – v konečném důsledku by mohli firmy produkovat méně takovýchto statků a služeb, nebo by je mohli přestat vyrábět úplně -> dochází ke ztrátě blahobytu. Negativní externality – vyvolávají nezaslouženě dodatečné náklady - na zmírnění nebo odstranění těchto škodlivých účinků. Neexistuje nástroj na to, aby tyto vedlejší náklady byly připočteny k nákladům na výrobu – nejsou započteny v nákladech na důsledky své činnosti – má podhodnocené náklady a produkuje více, než je efektivní. Existence externalit je dalším objektivním důvodem pro zásahy sátu, protože tržní mechanismus nedokáže zabezpečit efektivní alokaci zdrojů. Tyto nástroje jsou buď administrativní, nebo ekonomické. Prostřednictvím zákonů, vyhlášek, směrnic, pokut, sankcí, daňových znevýhodnění. Pozitivní jevy může zvýhodnit daňovými zvýhodněními nebo dotacemi. Významný v oblasti ochrany ŽP 4) Existence neúplných trhů – v tržní eko může nastat situace, kdy SS není schopen zabezpečit určitý statek nebo službu, když je po nich poptávka a spotřebitel je ochoten zaplatit víc než, jsou náklady na jejich výrobu tomu se říká „ nedokonalé trhy“ – nastává v případě, že riziko je příliš vysoké. Tento problém je často spojován s bankovním a pojistným trhem v oblasti poskytování úvěrů. Stát může přispět k ochotě uspokojení dané poptávky např. subvencování úroků v případě úvěrů- může zákonem uložit vytváření fondů pro pojištění rizik, může vytvářet rezervy. Variantou neúplných trhů jsou chybějící „doplňkové trhy“ tzn. Že může nastat situace, kdy jeden statek se nevyrábí, protože není výrobce na druhý statek, bez kterého první nemůže být používán. Stát může hrát roli koordinátora a výrobu daného statku podpořit. – nutno postupovat opatrně, protože firmy mají velmi dobré důvody, proč daný statek nevyrábět – např. nepřiměřené náklady nebo riziko. 5) Nedostatek informací – každé rozhodování vyžaduje dostatek info. – pouze dobře informovaný člověk dokáže efektivně alokovat tak, aby mu to zajistilo max. užitek. Některé info mají podobu VS a náklady na jejich získání, jsou velmi vysoké, tzn. soukromý subjekt je nebyl ochoten poskytovat – nepřinesli by mu potřebný zisk ->VS pak tyto info poskytuje jako veřejný statek zdarma nebo za cenu nákladů na jejich předání. Řada info slouží k ochraně spotřebitelů – argumentace trh ponechaný sám sobě neposkytuje úplné a dostatečné info. To by vedlo ke špatnému výběru. Odpůrci tohoto zásahu argumentují tím, že firmy se snaží o to, aby byl spotřebitel spokojen a info poskytnou ve své vlastní vůli. Stát má nařízení, že soukromé firmy musí poskytovat info např. nutriční složení…. 6) Nezaměstnanost, inflace a nerovnováha – typické selhávání trhu práce – charakteristický nedokonalou konkurencí a nízkou pružností ceny práce. Vysoká nezam vede ke snížení poptávky a k sociálnímu neklidu – výsledkem je omezování nabídky a ekonomika se dostává pod svůj potenciál – to přináší i další ztráty např. degradaci prac síly – nutné nástroje k ovlivňování trhu práce – nutné aby VS vytvářel takové podmínky, aby všichni, kteří chtějí pracovat, své uplatnění našli. Inflace – znehodnocuje úspory, zkresluje cenu peněz a tím vede k chybným rozhodnutím – může být jak na straně D tak i S – stát ji může omezit nebo vyvolat.

-

I přes to, že se vláda velmi snaží, může svými zásahy ekonomice ublížit – hovoří se o tzv. „vládním selhání“ – nedostatek informací Vláda na každý jev reaguje opožděně to je v době, kdy shromáždí dostatek info, ale ve skutečnosti, už mohou probíhat samoregulační procesy – efektivitu ovlivňuje státní byrokracie, politická reprezentace a lobbystické skupiny, které mohou prosazovat své vlastní zájmy.

Rozdělování příjmů a obecně prospěšné statky V ekonomice může při paterovsky efektivní alokaci vést k rovnováze nebo hluboké nerovnováze. Může nastat extrémní polarizace chudoby na jedné a extrémní polarizace bohatství na druhé straně. Příliš chudí v konečném důsledku snižují kvalitu spol. a mohou se stát brzdou eko rozvoje (může dojít k vytváření extrémistických skupin) Příliš bohatí plýtvají statky běžné spotřeby – snaha o monopolizaci a korupci Proto je jedním z nejdůležitějších úkolů: PŘEROZDĚLOVÁNÍ PŘÍJMŮ: - Vytváření podmínek k tomu, aby se zabránilo zmíněným extrémům – významnou roli má i výchova k solidaritě - I když je ekonomika v rovnováze, někdo je pod úrovní životního minima a jiný má zase přebytek – každý extrém má své zápory – životní prostředí, politika, společenské ztráty - Přerozdělování příjmů: nejdůležitější v liberálním přístupu – minimální zásahy státu do ekonomiky, trh je jen pro schopné a pro vynalézavé OBECNĚ PROSPĚŠNÉ STATKY: - Jinak řečeno: přikázané statky, statky pod ochranou, veřejně preferované statky, záslužné statky - Jedná se o ochranu těch, kteří nejsou schopni se zodpovědně rozhodnout sami (děti, psychicky postižení) - Stát je může řešit zákonnou povinností nebo je může nakázat soudním rozhodnutím - Stát se snaží spotřebu určitých statků zakázat nebo omezit – snížení rizika při určitém chování jednotlivců, při kterém může dojít k poškození života svého nebo jiných lidí (alkohol, cigarety…) – stát může použít administrativní nástroje jako pravidla silničního provozu… nebo ekonomické – spotřební daně na alkohol, cigarety… Paternalismus – jedná se o názor, že stát by měl zasahovat do spotřeby určitých statků, protože zná potřeby občanů lépe než oni sami. Individualismus – oponenti, kteří namítají, že stát by měl respektovat potřeby a preference jednotlivců, velký argument – vytvoření skupiny, která vládě vnutí představy o tom, co by lidé měli spotřebovávat a jak se chovat CO BY MĚL VEŘEJNÝ SEKTOR (stát) DĚLAT: - Korigovat nedokonalou alokaci zdrojů - Stanovit pravidla podnikání v oblasti právní, měnové a sociální s ohledem na lidská práva a ochranu životního prostředí (optimální podmínky pro trh) - Čelit monopolním jevům v ekonomice - Produkovat veřejné statky - Vyrovnávat působení externalit - Uplatňovat stabilizační politiku v oblasti ekonomické a sociální

FCE veřejného sektoru Na základě tržního selhávání lze vymezit fce veřejného sektoru. Plnění těchto fcí by mělo nejen odstranit nebo zmírnit následky selhání, ale vytvořit podmínky, které by umožnili selhání trhu předejít. • Alokační: souvisí se zabezpečením tzv. veřejných statků Alokace je rozdělování zdrojů mezi výrobu soukromého a veřejného sektoru. U soukromých statků rozhoduje cena a vztah D a S. Veřejné statky jsou na základě politického rozhodnutí. • Distribuční: Někdy se jí také říká redistribuční funkce – zásahy do rozdělování důchodů a bohatství za účelem zmírnění důchodových a sociálních nerovností. Zejména oblast sociální péče, trh diferencuje důchody ale tato může být neúnosná a nespravedlivá. • Stabilizační: Vyplývá z makroekonomické působnosti veřejného sektoru. Hlavní úkol: zajištění přiměřené stability cen, Maximální využití lidského faktoru Zajištění růstu ekonomického potenciálu země Stabilizační nástroje: Měnová politika (cena peněz, povinné rezervy, operace na kapitálovém trhu,…) Fiskální politika (daně, dotace, expanzivní i restriktivní pol.) – otázkou je aby nedošlo k nerovnováze a zpomalení eko růstu. • Regulační: Omezování nežádoucích vlivů na vývoj výroby, cen, nezaměstnanosti a jiných faktorů ohrožujících rovnováhu na trhu. Nástroje, jejichž cílem je kultivace tržního prostředí např. antimonopolní zákon, zákoník práce… • Stimulační: Podpora a ovlivňování chování soukromého sektoru žádoucím směrem. Je to opak regulační funkce. Podpora pozitivních vlivů. Daňové úlevy a dotační politika. • Kontrolní: Vyplývá z celostátní působnosti veřejné správy. Podstatou je aby efekty ekonomického vývoje odpovídaly zdrojům vynaloženým na jejich dosažení. Aby peníze poskytnuté z veřejných rozpočtů byly použity na to, na co byly poskytnuty – a to efektivně. Další členění fcí: - Ekonomická – obsahuje fci alokační, stabilizační, stimulační, regulační a kontrolní – cílem produkce veřejných statků a podpora SS a ovlivňování jeho činnosti ve smyslu minimalizace tržních selhání – harmonický růst ekonomiky - Sociální – obsahuje fci distribuční a stimulační, regulační stabilizační i alokační – cílem je zajistit harmonický rozvoj lidského potenciálu a pomoci těm, kteří jsou v obtížné životní situaci - Politická – vyplývá z nutnosti účelné koexistence SS a VS a z potřeby harmonizace různorodých individuálních zájmů – souvisí s ostatními fcemi VS a určuje praktické dopady na pol jako celek. Cílem spravedlivé uspořádání spol na principech demokracie a sociálního míru – projevuje se i mimo území daného státu - Etická – vyplývá z podstaty veřejného sektoru, který je postaven na rozdíl od soukromého na neziskovém principu. Cílem je kultivace chování členů spol ve smyslu harmonického soužití a vztahu k vytvořeným hodnotám.

Význam fcí VS Význam fcí VS v různých ekonomikách - Jednotlivé fce mají v různých zemích různou váhu. - Rozsáhlejší podíl VS – převládá fce distribuční, fce kontrolní a stimulační, regulační - Větší podíl SS – převládá fce alokační, stabilizační a distribuční, regulační Význam fcí VS na různých úrovních VS - Celostátní úroveň o hlavní význam fce distribuční – rozdělení Národního důchodu dle sociálních hledisek, je nutno dodržet určitou spravedlnost dle daných kritérií, o stabilizační fce – posilování stability národního hospodářství jako celku o regulační fce – eliminuje nežádoucí vlivy na eko rovnováhu - místní úroveň o alokační fce – základní předpoklad efektivnosti rozdělování zdrojů pro vývoj země jako celku je znalost místních poměrů a potřeb. o Stanoví-li centrum určitou průměrnou úroveň spotřeby pak poptávka po příslušném statku se liší v různých oblastech a tím se také liší velikost spotřeby tohoto statku o Výsledkem je, že v důsledku neúpných info je v jedné oblasti tato služba jako: ztrátová a dochází ke ztrátě na efektivnosti, protože D< centrálně stanovená úroveň spotřeby Ke ztrátě na blahobytu, protože D > Centrálně stanovená potřeba

P1 – poptávka po službě v oblasti 1 Q1 – spotřeba služby v oblasti 1 P2 – poptávka po službě v oblasti 2 Q2 – spotřeba V – cena služby (marginální MC) N služby na občana Qc – úroveň stanovená centrem (kompromisní) ABC – ztráta na efektivnosti CDE – ztráta na blahobytu

Veřejné statky Vymezení pojmu veřejný statek -

Jedná se o zboží či služby, které poskytuje VS (stát, kraje, obce) – vyrábí je buď sám, nebo ve veřejnoprávních podnicích, nebo je kupuje od SS Zdrojem financování je soustava veřejných rozpočtů Statky mají skutečně veřejný charakter – daný jejich kolektivní – veřejnou spotřebou (např. národní obrana) Statky soukromé, avšak z různých důvodů veřejným sektorem poskytované (např. školní vzdělávání) Jde o takové statky, které nemůže zabezpečit trh protože tržní mechanismus nefunguje – tržní selhání Specifická vlastnost: TU ze spotřeby je pro všechny vždy větší než náklady na jejich výrobu, ale TU pro jednotlivce by byl nižší než náklady na jeho výrobu

Členění veřejných statků Vychází z přístupu k charakteru jednotlivých statků - Podstatou je proč u určitých typů statků nebo služeb trh nefunguje vůbec nebo je omezeně - Hlediskem jsou znaky (zvláštnosti) při spotřebě statků - Při alokaci zdroj na výrobu těchto statků (při alokaci těchto statků mezi spotřebitele – zda ji zajistí trh nebo státní instituce 1) Členění dle způsobu spotřeby a. Čistě veřejné statky – nemožnost a neprospěšnost výlučné spotřeby o Jejich spotřeba je nedělitelná v kvantitě i kvalitě – nelze vyloučit jednotlivce ze spotřeby, nelze stanovit ani podíl na spotřebě a tudíž nelze určit ani adekvátní úhradu za spotřebované statky či služby o Není možné jejich spotřebu nějak omezovat o Každý musí přispívat na výrobu statku nebo služby o Omezování spotřeby není ani prospěšné, protože užitek ostatních by se nezvýšil, ale bylo by to spojeno s neúměrnými náklady o Subjekt VS přikáže jednotlivci nebo firmě přispívat na úhradu nákladů a to pomocí daní, poplatků a cel o Spotřeba žádného subjektu nesnižuje užitek tzn. Zvýšení užitku 1 nevyvolá snížení užitku 2 tzn. MU=0 ∆ o =0 ∆ o Spotřeba žádného subjektu nesnižuje nabídku statku nebo služby pro ostatní uživatele – nezávisí na tom, kolik spotřebitelů tyto statky využívá. MC =0 na dodatečného spotřebitele o Např. armáda, policie, hasiči, soudy, VS, veřejné osvětlení b. Částečně veřejné statky – možnost, ale neprospěšnost výlučné spotřeby o Jejich spotřeba je dělitelná v kvantitě, kvalita je nedělitelná o Růst kvantity vede ke snížení kvality ze spotřeby (např. veřejné parky, obrazárny, výstavní síně, školství…) o Lze určit velikost spotřeby jednotlivce a stanovit tak jeho příspěvek na úhradu nákladů k zajištění služby, nebo statku o Vyloučení ze spotřeby je možné ale nevýhodné (ekonomicky) o MC na dodatečného spotřebitele je nízký ale není 0 c. Veřejně poskytované soukromé statky o Spotřeba je dělitelná, lze určit velikost spotřeby jednotlivce a stanovit příspěvek k úhradě o Dělitelnost umožňuje vyloučení ze spotřeby daného statku – argumentuje se však tím, že je to nespravedlivé o Např. školství, zdravotnictví o MC na dodatečného spotřebitele jsou velmi vysoké – diskuse na zachování bezplatnosti 2) Členění VS dle vlivu státu na rozhodování o alokaci zdrojů na jejich produkci a na rozhodování o jejich rozdělení mezi spotřebitele a. Netržní statky o Nejsou alokovány prostřednictvím trhu, protože produkce nenese zisk. Soukromník nemá zájem o výrobu. Volná směna neprobíhá o Do alokace zdrojů i spotřeby zasahuje stát (např. armáda) b. Polotržní veřejné statky o Produkovány SS, cena sjednána na trhu, stát ji však ovlivňuje zásahy do produkce a spotřeby buď: Administrativně – stanovení max ceny Ekonomicky – poskytne dotace na snížení nákladů – nabízí statek za nižší cenu (ceny jízdného v dopravě…) c. Poručnické veřejné statky o Stát má důvody rozhodovat za jednotlivce dle svých preferencí tzn. omezuje individuální preference – základní školní vzdělávání, zdravotní služby (některé) o Stát může přinutit užívat veřejný statek, protože je přesvědčen o jeho prospěšnosti pro jednotlivce – paternalismus 3) Členění VS dle ekonomických vlastností a. Statek s vlastností nerivality o Může současně spotřebovávat více osob aniž by se omezovali v užitku (např. národní obrana, veřejné osvětlení) b. Statky s vlastností nevylučitelnosti o Spotřebitele není možné ze spotřeby vyloučit, ať si konkuruje či nikoliv - Za veřejné statky, jsou považovány ty, které mají vlastnost nerivality a nevylučitelnosti – postrádají vlastnosti pro fungování trhu c. Statky s vlastností vylučitelnosti o Lze je ze spotřeby vyloučit – lze snížit míru omezování užitku např. rozlišení poplatků za net v silném provozu, dálniční poplatky, zákaz jízdy nákladních automobilů po dálnici v neděli d. Statky nerivaitní s vlastností vylučitelnosti a poskytovány SS o např. kabelová televize, satelitní příjem – spotřebitelé si nekonkurují, ale využívat ji může jen ten, kdo zaplatí Čistě veřejné statky – jsou nevylučitelné a nerivalitní Částečně veřejné statky – mají vlastnost vylučitelnosti a nerivality, nebo rivality a nevylučitelnosti

Čistě veřejné statky (ČVS) S vlastností nevylučitelnosti - ČVS jsou předurčeny k tomu, aby je zajišťoval veřejný sektor - To že není možné vyloučit jednotlivce ze spotřeby znamená, že SS nezajistí paretovsky optimální nabídku Veř statků- aby to mohl zajistit, musel by každý zaplati , ale spotřebitel ví, že aby statky mohl využívat, nemusí platit, není tedy důvod porč dobrovolně platit cenu statku - SS nemá donucovací prostředky k placení služby neochota platit za poskytované statky se nazývá : problém černého pasažéra - Např. zdravotní pojištění – lidé neplatí nbo se snaží platbu minimalizovat – teoreticky by mohli být vyloučeni, ale je to neetické a neefektivní v případě nakažlivé nemoci - Existují Veř statky, které poskytuje SS, ale díky černému pasažérovi jich nevyrábí dostatek – rozhoduje se jen na základě svých preferencí (např. údržba komunikace u firmy v zimě) - Poskytování veřejných statků přináší užitek všech – je tedy v zájmu všech, aby byl y přinuceni přispívat na úhradu tj. platit daně - Efekt účasti státu je patrný z obrázku vliv účasti státu na zvyšování užitku spotřebitelů prostřednictvím poskytování VS (stiglitz) U1 B 2 půlkruh – hranice užitkových možností s určitou nabídkou veřejných statků 1 půlkruh– hranice užitkových možností při nulové nabídce veřejných statků A – maximální užitek obou skupin spotřebitelů, kdy vláda poskytuje veřejný statek E – maximální užitek obou skupin spotřebitelů, kdy vláda neposkytuje veřejný statek B – zmocnění vlády k vybírání daní, může zvýšit užitek všech , ale existuje riziko obohacení se jedněch na úkor druhých

A

E

-

U2

Hranice užitkových možností – vymezuje max. dosažitelný užitek pro jednu skupinu spotřebitelů při dané hladině užitku druhé skupiny. Křivka max. užitku spojuje všechny body, které maximalizují užitek jedné skupiny při konstantním užitku druhé skupiny

Částečně veřejné statky (smíšené) Jejich spotřeba je dělitelná, vyloučení neplatičů je možné ale neprospěšné - Vyloučení je možné spojovat s vysokými náklady nebo zpoplatnění omezilo využití kapacity (např. málo využívaná silnice)

-

Nutné sledovat, aby náklady na vyloučení ze spotřeby nebyly vyšší, nežli efekt, který má být zpoplatněním dosažen Příklad: zda zpoplatnit užívání veřejného statku (dálnice) MC=P a jsou konstantní Cena

D

A

P1 Transakční N P C

B

E

F Ztráta z neefektivní výše spotřeby

Výrobní N

Množství účastníků Q QE

Q0

Qm

-

E – optimální rozsah spotřeby - MC=MU Qm – v případě, že bude statek poskytován zdarma budou ho využívat takovéto množství účastníků, MU=0 Dochází ke ztrátě z nadměrné spotřeby trojúhelník EFQm – to nás nutí zavést poplatek – náklady na provoz se tím zvýší o transakční náklady a rovnováha nastane v bodě A – MU bude větší nežli cena statku - QE – množství účastníků při zvýšení o transakční náklady - Q0 – množství účastníků při bezplatném používání, kdy MC=0 Rozhodování o bezplatnosti je nutné zvážit následující: - Ušetří se transkační náklady ABCD= (P1-P0)xQE - Vzroste spotřeba z Qe na Q0 zda MU >MC(P) – tzn. Že se zvýší užitek ze zvýšení spotřeby, představovaný trojúhelníkem ABE -

ABE= TU je plocha AECD ∗

- Velikost ztráty je dána obsahem trojúhelníku QmEF= - Je nutné porovnat TU s se ztrátami vzniklými výběrem daní, ze kterých se bezplatné poskytování statků zajišťuje - U Částečně VS jsou MC nízké nebo 0 – mohou být vysoké transakční náklady, důvodem toho je, že statek je poskytován VS Neefektivnost soukromého sektoru při zajišťování veřejných statků - Pokud jsou MC=0 není důvod k omezení spotřeby pomocí zpoplatnění – soukromá firma by požadovala zaplacení svých nákladů a to by vedlo ke snížení spotřeby - V případě, že jsou statky vyráběny SS dochází k suboptimální produkci – z tohoto hlediska je VS pro poskytování veř statků efektivní - Podstata neefektivnosti SS při poskytování veřejných statků -

MC=0 při dané kapacitě na dodatečného studenta, cena by měl být také 0, protože se neplatí školné, navštěvuje školu max. počet studentů Qm – tzn MU=0, po privatizaci zavedeno školné P – protože SS musí být uzhrazeny náklady, službu využije tolik studentů jejižch MU >P, poptávka klesne na QE, kdy se MU=P přičemž MC na dodatečného studenta jsou stále =0. Efektivní rovnováha je tehdy když se MU=MC zde je tedy nerovnováha a vzniká ztráta ze společenského užitku velikost ∗ ztráty je dána trojúhelníkem QeQmE=

-

Vyplývá, že statky s MC=0 by měli být poskytovány bezplatně V případě veřejných statků s nízkými MC by spotřebitelé měli platit jen tyto MC

Veřejně poskytované soukromé statky -

Jde o statky, u nichž MC spojené se zvýšením počtu spotřebitelů jsou vysoké důvod proč zasahuje vláda, je ten, že už zde nejosu vysoké transakční náklady, ale jde o spravedlnost (nárok na vzdělání) Je-li statek poskytován bezplatně, lze očekávat, že jeho spotřeba bude vyšší, než by bylo efektivní Spotřebitel ho bude požadovat, dokud MU=0 a MC ho nezajímají U některých statků je ztráta malá, u některých vysoká Velikost ztráty je určena: o rozdílem mezi efektivní a reálnou poptávkou o a pružností poptávky, čím je pružnost vyšší tím je ztráta vyšší

Nástroje přidělování veřejných statků -

spotřebitel spotřebovává dokud MU=0 a MC ho nezajímají – dochází ke ztrátě na efektivnosti při nabídce veřejných statků se proto používají různé nástroje, které mají nadměrnou spotřebu omezit o ekonomické – nástroje cenového mechanismu a čekání na poskytnutí statku o administrativní – jednotná úroveň nabídky všem potenciálním spotřebitelům Cenový mechanismus – k omezení spotřeby veřejných statků představuje vybírání poplatků za služby – výpis z rejstříku trestů, za dálnice Administrativní omezení spotřeby – přidělování jednotných dávek všem spotřebitelům – např. poplatek za dálnice (hodnota dálniční známky je stále stejná bez ohledu na četnost použití) – skrývá v sobě určitou nespravedlnost, protože každý má jiné nároky na tuto službu Neumožňuje přizpůsobit se individuálním potřebám, tak jak to umožňuje tržní mechanismus Při Qs je nabízené spotřeba pro jednoho spotřebitele příliš vysoká pro druhého nízká MC nejsou rovny P Užitek ale mají oba, protože statek je poskytován bezplatně, navíc první využívá celou nabídku až do bodu Qs Q1 – optimální úroveň spotřeby 1. Spotřebitele Q2 – optimální úroveň spotřeby 2. Qs – vládou poskytované množství zdarma

Využití čekání na poskytnutí statku - vychází z principu, že kdo si počká, ten ho dostane. Předpokládá, že poskytovaný statek dostane ten, kdo si ho nemohl pořídit ze svých zdrojů - je chápán jako spravedlivý nástroj – otázkou je jak důležitou roli, zde hraje čas -> důchodci mohou statek spotřebovávat když ho tolik nepotřebují – jde o placení časem, který nahrazuje peníze (např. zdravotnictví)

Vztah mezi veřejným a soukromým poskytováním statků -

-

liší se mezi jednotlivými zeměmi, tak i historickým vývojem řada statků, které jsou poskytovány veřejně by mohli být poskytovány soukromě existence statků, které jsou poskytovány veřejně tak i soukromě (záleží na bohatství země a kolik zdrojů má k dispozici, názorech vládnoucí strany) existují zcela objektivní důvody, které vedou ke změnám mezi poměrem poskytováním statků veřejných a soukromých o technický pokrok moderní technologie vyvolává efektivnější možnosti vybírání poplatků, což vede ke snížení transakčních nákladů (zpoplatňování dálnic a zavedení elektronického mýtného – odpadne problém černého pasažéra, sníží se transakční náklady, telefony – pevné linky) o růst životní úrovně – doprava, většina obyvatel se dříve přesouvala veřejnou dopravou, v současné době řada lidí dává přednost komfortu osobní dopravy; důležité poměření nákladů s využitím statku soukromého a veřejného; zvažují se i kvalitativní hlediska (nemusíme čekat na žádný spoj, na druhé straně se nemusíme mačkat v MHD – pohodlí automobilu; musí se ale počítat s tím, že jak roste kapacita, musí se zahrnout i čekací časy), bazény – soukromé bazény a veřejná koupaliště, občané dávají přednost soukromým statkům před veřejnými o změna vkusu spotřebitelů – souvisí s tím, že někdo považuje za „in“ navštěvování soukromé školy než veřejné, atd. historicky se podíl mění, který je dán těmito faktory

Podmínka efektivnosti pro veřejné statky - ve veřejném sektoru ale neexistuje cena - poměřují se možnosti spotřeby statků veřejných a soukromých s možností jejich výroby 1) pomocí křivky produkčních možností a indiferentních křivek • čistě veřejné statky jsou poskytovány efektivně tehdy, je-li součet mezních měr substituce všech spotřebitelů roven mezní míře transformace e. mezní míra substituce jednotlivého spotřebitele mezi soukromými a veřejnými statky udává kolika jednotek soukromého statku je spotřebitel ochoten se vzdát při zvýšení své spotřeby veřejných statků o jednotkuSuma všech mezních měr substituce ∆ . . MMS= (-) –udává, jakého množství soukromých statků jsou ochotni se všichni vzdát výměnou na jednotku veřejných statků. ∆

ř.

2) mezní míra transformace udává o kolik jednotek se sníží výroba soukromých statků, zvýší-li se výroba veřejných statků o jednotku: ∆ . . MMT= (-) ∆ ř. Podmínkou efektivnosti je, že celkové množství soukromých statků, kterého jsou ochotni spotřebitelé se vzdát je rovno množství, o které se výroba soukromého statku skutečně sníží. ∑MMS = MMT V případě, že je ∑MMS > MMT – spotřebitelé jsou ochotni vzdát se většího množství soukromých statků ve prospěch veřejných

MMS – určuje sklon indiferenčních křivek, která vyjadřuje možné kombinace spotřeby veřejných statků při dané úrovni zdrojů ručených pro uspokojení potřeb. MMT – určuje sklon křivky produkčních možností , vyjadřuje možné kombinace výroby veřejných a soukromých statků při daných zdrojích v eko Odvození nabídky a poptávky Částka, kterou spotřebitelé zaplatí za zvýšení produkce veřejných statků o jednotku se nazývá daňové břemeno. Odvození poptávkové křivky pomocí rozpočtového omezení a indiferentních křivek - předpoklad: na jednotlivé spotřebitele lze uvalit různá daňová břemena, příjem použije k uspokojení potřeb po soukromých a veřejných statcích o P (příjem) = Ss (spotřeba soukromých statků) + dVs (daňové břemeno pro daného spotřebitele a Vs je množství veřejných statků) o rozpočtové omezení udává různé kombinace soukromých a veřejných statků, které si spotřebitel může pořídit při daném příjmu a daných nákladech křivka se zápornou směrnicí Ss = P – dVs sklon rozpočtového omezení je dán směrnicí přímky, kde závislé proměnnou je spotřeba Ss a nezávisle proměnnou spotřeba Vs při daném příjmu směrnice vyjadřuje o kolik jednotek se změní spotřeba soukromých statků, zvýší-li se spotřeba veřejných statků o jednotku při daném příjmu a v tomto případě je rovna daňovému břemenu d = (-) Ss/ Vs

S s

úbytek Ss, když zvýšíme spotřebu Vs

∆Ss

∆Vs

Vs daňové břemeno je vlastně cena placená za veřejný statek při daném rozpočtovém omezení se každý snaží získat maximální užitek, čili hledá optimální kombinaci soukromých a veřejných statků možné kombinace statků vyjadřuje indiferenční křivka indiferenční křivka udává míru substituce Vs za Ss množství statků, kterých je spotřebitel ochoten se vzdát při zvýšení spotřeby veřejných statků o jednotku je mezní ∆ míra substituce MMS

Ss

∆Ss ∆Vs

∆

stále menší ochota vzdát se Ss

Vs

-

sklon indiferenční křivky je určen mezní mírou substituce (MMS) s rostoucí spotřebou veřejných statků klesá (soukromé statky se stávají vzácnější) nejvyššího užitku spotřebitel dosáhne v bodě dotyku indiferenční křivky s rozpočtovým omezením, tj. obě čáry mají stejný sklon sklon rozpočtového omezení udává, jakého množství soukromého statku se musí spotřebitel vzdát, aby získal dodatečnou jednotku veřejného statku, tj. udává velikost daňových nákladů sklon indiferenční křivky udává jakého množství soukromých statků je ochoten spotřebitel se vzdát, aby získal dodatečnou jednotku veřejných statků optimální kombinace nastane tehdy, kdy množství, kterého je ochoten se vzdát je rovno množství, kterého se musí vzdát MMS = d

- změní-li se daňové břemeno, změní se i bod rovnováhy, změní se rozsah spotřeby a tedy i poptávky - z toho vyplývá, že poptávkovou křivku po veřejných statcích lze odvodit pomocí snižování a zvyšování daňového břemene Odvozování poptávkové křivky po veřejných statcích pomocí rozpočtového omezení a diferenčních křivek

E E◌ۢ

d3

E'''

2

E◌ۢ ◌ۢ '' U3 d2 U1 d1 A Vs Q1 A'' Q2

1

3

Q3

U2 A'

vé eno

poptávka po veřejných statcích

d3 d1 d2 Q3

Q1 Q2

Q Vs

A – původní daňové břemeno A´- nižší daňové břemeno A´´ - vyšší daňové břemeno - čím nižší daňové břemeno, tím je vyšší poptávka po veřejných statcích a naopak - když jsou nízké daně, tak jsou veřejné statky vzácnější a poptávka po nich je větší - poptávkovou křivku po veřejných statcích lze odvodit pomocí snižování a zvyšování daňového břemene, čím nižší je tím je vyšší D Odvození nabídkové křivky po veřejných statcích -

-

pomocí poptávky a nabídky poptávku jsme si již odvodili je stejné jako u soukromých statků, poskytované množství se bude zvyšovat tak dlouho, dokud mezní náklady budou menší než cena ( mN
MMS = N/Y = MMT - mezní míra transformace

o

Ss/Vs

v bodě, kde agregátní poptávka je rovna agregátní nabídce Vs se celková suma, kterou jsou všichni dohromady ochotni zaplatit za zvýšení produkce se rovná mezním nákladům na toto zvýšení (MMS = N/Y = MMT) – optimální nabídka Vs Faktory ovlivňující rovnováhu veřejných statků

1) rozhodování o velikosti nabídky veřejných statků je otázkou veřejného rozhodování a politického procesu [vůbec nemusí odpovídat tomu, kolik by společnost byla ochotna na zvýšení spotřeby veřejných statků zaplatit (vliv veřejného rozhodování)] 2) tržní mechanismus vede k jednotné ceně soukromých statků a k různé úrovni spotřeby na základě individ. Rozhod. 3) spotřeba veřejných statků je však pro všechny stejná, ale cena je pro každého jiná (každý má jiné daňové zatížení) 4) vliv rozdělení příjmů ve společnosti (různé sociální programy, které zasahují do sociální ekonomiky, jde pouze o hlediska sociální potřeby a ne ekonomická a další je daňový systém) - ke změně rozdělení příjmů a tím přesunutí zdrojů dochází prostřednictvím daňového systému a sociálních programů - při přesunu zdrojů však dochází ke ztrátám (administrativní náklady) - kromě toho sociální programy narušují efektivnost fungování ekonomiky

-

výsledek je, že množství soukromých statků, kterých se spotřebitelé musí vzdát ve prospěch získání další jednotky veřejných statků je větší než by bylo třeba výsledkem je, že dosažitelná spotřeba je nižší než výrobní možnosti ekonomiky Křivka dosažitelné spotřeby a produkčních možností

Ss

křivka dosažitelné spotřeby (pohybuje se pod úrovní křivky PM)

křivka produkčních možností

Vs -

křivka dosažitelné spotřeby udává největší možnou spotřebu soukromých statků při dané úrovni nabídky veřejných statků při zohlednění neefektivností vyplývající z daňového systému ∑MMS = MMT ∑MMS = MEMT (mezní ekonomická míra transformace – udává množství soukromých statků, kterých se spotřebitelé musí vzdát při zvýšení spotřeby veřejných statků o jednotku při zohlednění poklesu efektivnosti. Tato rovnice je předpokladem rovnováhy.

VEŘEJNÉ VÝDAJE -

1) 2) 3)

výdaje na financování veřejných statků zdrojem jsou veřejné rozpočty je jasné, že jako v sektoru soukromém, tak i v sektoru veřejném by měli být výdaje vynakládány efektivně (kdy a na co použít), proto potřebuje dostatek informací ke správnému rozhodnutí o výdajích je zapotřebí dostatek informací o alternativních programech a používá se obecná metodika pro hodnocení efektivnosti výdajů veřejné projekty, na které jsou výdaje vynakládány, které jsou velmi rozsáhlé, proto by se tomu měla věnovat velká pozornost (není věnována jako v sektoru soukromém, soukromý subjekt se velmi dlouho rozhoduje, zda vynaloží finanční prostředky na nákup prostředků) efekt se velmi těžko zjišťuje (mohou být kladné i záporné; pokud jsou záporné, měly by o ně být navýšeny náklady) Určení velikosti výdajů se stanovením velikosti veřejných výdajů jsou spojeny 3 druhy problémů: jak rozdělit celkový objem prostředků mezi alternativní projekty (jak určit strukturu rozpočtu při jeho fixním objemu) jak stanovit vhodný objem rozpočtu financování nedělitelných projektů tzn. poměřit výnosy s náklady projektu (Výnosy/Náklady)

Výdaje na dělitelné projekty Dělitelné projekty jsou takové, které mohou být zvyšovány nebo snižovány o malé částky . Znamená to, že pokud máme určité množství výrobních prostředků a máme možnost peněžní prostředky rozdělit, tak činíme a projekt, který probíhá, není ohrožen. Projekty jsou zde dělitelné. Problematiku výdajů lze rozdělit na 2 skupiny. Fixní objem rozpočtu jedná se o optimální rozdělení částky mezi určité projekty. Principem je získat s daným objemem peněz získat maximální užitek. Rovnováha a tedy maximální užitek nastane tehdy, rovná – li se mezní užitek z vydání poslední koruny na jeden projekt meznímu užitku vydání poslední koruny na druhý projekt /graf/. Mezní užitek u toho druhého projektu nám vyjadřuje náklady příležitosti, protože se neuskuteční projekt v takové velikosti, v jaké by mohl. Peněžní prostředky u jednotlivých typů lze snižovat i zvyšovat. H – je užitek odvozený z poslední koruny, stejný pro x i y. - výdaje na projekt x budou 0A výdaje na projekt y budou 0B – z toho plyne AC se rovná BD /graf/ Měnící se objem rozpočtu Jedná se o stanovení samotného objemu rozpočtu, tj. jak rozdělit celkové zdroje mezi soukromý a veřejný sektor. Principem je, že náklad příležitosti veřejného projektu vede ke, ztrátě ze soukromých projektů, které se neuskuteční. Princip je stejný jako u předchozího případu s tím, že x nahradíme soukromým projektem a y veřejným projektem.úkolem je maximalizovat TU ze soukromého i veřejného projektu tzn. MU Ss=MUVs

Výdaje na nedělitelné projekty Je třeba volit mezi konkrétními projekty, na které je nutno vyčlenit určitou částku a jsou nedělitelné. Nedělitelné jsou proto, že kdybych vzali určitou částku z projektu, tak jeho realizaci už nemůžeme uskutečnit. Ty peněžní prostředky tam potom chybí. Není zde možné využít principu mezního užitku. Je nutné se rozhodovat v rámci: fixní objemu rozpočtu znamená, že na několik akci je určitý objem fixních prostředků. Je třeba vybrat akce do vyčerpání zdrojů. Je třeba stanovit určité pořadí jednotlivých akcí – z tohoto hlediska jsou zde 3 způsoby: 1/Poměr užitku k nákladům – vyberou se akce, sečtou se náklady, odečte se mezní užitek a z jistí se čistý užitek a zjistí se kolik disponibilních zdrojů zbude. 2/Velikost čistého užitku – stanoví se jako rozdíl užitků a nákladů. Vyčíslíme velikost čistého užitku od největšího k nejmenšímu, abychom věděli, kam může v projektech jít a pak se zjistí disponibilní zbytek. 3/Minimalizuje se nespotřebovaná částka – vychází se pouze z omezení, aby poměr užitků a nákladů byl menší než jedna. Vybírají se projekty tak, aby disponibilní zůstatky byly minimální. Nejvýhodnější je první případ, protože dochází k využitelnosti každé koruny, druhý případ je také dobrý, ale určité výhrady ohledně čistého užitku tam jsou. Třetí kritérium upřednostňujeme tehdy, chceme-li z rozpočtu vyčerpat co nejvíce Měnící se objem rozpočtu Jedná se opět o rozdělení zdrojů mezi soukromý a veřejný sektor, ale protože jde o nedělitelný projekt, nelze využít k porovnání rovnosti mezních užitků. Existuje zde jedno pravidlo: Veřejný projekt realizovat tehdy, je-li mezní užitek větší než náklady, tzn. je-li čistý užitek větší než nula. Vychází se z toho, že náklady na vydání x korun ve veřejném sektoru jsou ztrátou x korun sektoru soukromého, vyplývající z nevydání x korun v tomto sektoru. Většinou se vyskytují nedělitelné projekty a omezený rozpočet.

Určení velikosti užitku Základem je čistý užitek, tj. celkový užitek pro spotřebitele minus náklady projektu. Čistý užitek projektu je chápán jako spotřebitelský přebytek, tj. rozdíl mezi tím, co by spotřebitelé byli ochotni zaplatit za určité množství statků a tím, co zaplatit musejí./graf/ P A E

P

Princip stanovení užitku z veřejných projektů

C

0

D

B Množství statku

AB je křivka poptávky a udává maximální částky, které jsou spotřebitelé ochotni zaplatit za každý další kus. Kdyby cena byla nula, spotřebují množství OB, jejich celkový užitek bude OAB a zároveň je roven spotřebitelskému přebytku. Když zavedeme cenu, tak spotřebitelé budou

ochotni nakupovat další jednotku až do okamžiku, kdy užitek bude menší než daná cena – toto pak nazveme rovnovážná spotřeba. Spotřebitelé jsou ochotni kupovat do doby, než jejich mezní užitek je větší než cena, tj. do body, kde se mezní užitek poslední jednotky rovná Cy. Když se cena bude rovnat OC zakoupí množství OD. Celkový užitek bude OAED, ale čistý užitek – spotřebitelský přebytek – bude pouze AEC, protože náklady jsou OCED, tzn. OAED-OCED=AEC Hodnocení efektivnosti veřejného projektu Efektivitu lze vypočítat jako spotřebitelský užitek lomený náklady projektu /veřejné výdaje/

Problémy spojené s hodnocením efektivnosti veřejných výdajů Vychází se z obecného vzorcového vztahu, má za úkol vyčíslit výnosy a určit náklady na projekt a tím zjistit efektivnost. První problém je vymezení všech možných užitků a nákladů. Veřejné projekty jsou rozsáhlé a mají vedlejší efekty, které mohou být pozitivní a negativní. Ohledně nákladů se spočítá se vynaložilo. Je vhodné použít více různých ukazatelů jako normy, kalkulace, komparace. Efektivnost veřejných výdajů posuzujeme stejně jako v případě výdajů soukromého sektoru a to pomocí analýzy výnosů a nákladů.

Vymezení všech možných užitků a nákladů Užitky jsou různorodé pohovky rozlišujeme však náklady reálné (důležité pro hodnocení projektu) a peněžní • Užitky reálné jsou užitky, které získávají koneční uživatelé veřejného projektu. Představují přírůstek blahobytu společnosti. • Porovnávají se s reálným nákladem - představují převedení zdroje z jiného použití. • Peněžní užitky a náklady jsou důsledkem adaptace ekonomiky na realizaci daného veřejného projektu ->Výsledkem je, že narůstají zisky nebo ztráty jedněch, které jsou kompenzovány ztrátami nebo zisky jiných. Neodrážejí čisté zisky nebo náklady pro společnost jako celek. Příklad: Budeme stavět dálnici, tím vyřadíme starou komunikaci, na níž byla čerpací stanice, která měla vysoké zisky. Tím pádem ta čerpací stanice je na staré komunikaci zbytečná. Na nové komunikaci vznikne nová čerpací stanice. Tím ale dojde k újmě staré čerpací stanice, ale ke zvýšení užitku úplně nové čerpací stanice. Typy reálných užitků • •

přímé /prvotní/ užitky a náklady - jsou užitky vztahující se k hlavnímu cíli projektu, nepřímé /druhotné/ užitky a náklady - jsou vedlejším produktem. Budeme-li stavět elektrárnu, tak přímý užitek bude elektrická energie a nepřímý jsou pracovní místa. Pro rozlišení je důležitá znalost problému – rozlišení je intuitivní • hmotné užitky a náklady - jsou takové, které lze oceňovat na trhu, • nehmotné užitky a náklady - nelze oceňovat na trhu. Řada veřejných statků má nehmotný charakter a jejich hodnota je těžko vyčíslitelná – stanovuje se obtížně ale musí se s nehmotnými užitky uvažovat • konečný užitek a náklad– je užitek přímo pro spotřebitele statků plynoucí z veřejného projektu, • Užitek, náklad jako meziprodukt je předpokladem pro poskytnutí užitku přímého, tj. vstupuje do produkce jiných statků • Vnitřní užitek, náklad – ty vznikají uvnitř příslušné oblasti, kde je projekt realizován, dopady se však mohou projevit i vně dané oblasti, čili vznikají užitky vnější. Při hodnocení je nutné zvažovat všechny užitky i náklady je zapotřebí postihnout celý reálný užitek a reálné náklady Shrnutí užitků Užitky jsou velmi různorodé, je třeba zvažovat všechny. Dále vyplývá, že je třeba přesné představy o projektu, s čím vším je třeba počítat, což vyžaduje dobrou znalost projektu. Je nutné mít dobrou fantazii i představivost. Vznikají zde často vedle nákladů vlastních i náklady vyvolané, se kterými se na začátku nepočítalo. Je třeba snažit se postihnout celý reálný užitek a celé reálné náklady.

Vyjádření hodnoty užitků a nákladů Tržní ceny nelze používat všude, protože ne ve všech oblastech tržní mechanismus funguje. Veřejné statky nejsou určeny k obchodování. Některé užitky se měří velmi těžce, zejména ty nehmotné. Další problém je nedokonalý trh a tím zkreslené ceny. • Nehmotné užitky a náklady – Při vyčíslování hodnoty nehmotných užitků a nákladů není možné použití tržních cen. V případě vyjádření hodnoty společenských nákladů a užitků – je to ocenění takových užitků, jejichž ocenění slouží všem – se uplatňuje politické rozhodování. voliči musí rozhodnout, na kolik si cení např. čisté životní prostředí. Veřejné projekty přináší užitky, které jsou svou povahou soukromé, ale nepodléhají běžnému ocenění tržní cenou. Např. užitek z prevence kriminality přináší soukromý statek, kterým je pocit bezpečí. Otázkou je jak toto ocenit, někdy používáme nepřímé metody, v tomto případě, by se jednalo o úsporu nákladů na soudní řízení…. • Hmotné náklady a užitky – lze je ocenit na trhu, mohou být směňovány. Pokud existují konkurenční trhy, pak se oceňuje tržními cenami, nebo takovými cenami, za které spotřebitelé nakupují podobný statek od soukromých dodavatelů. Náklady se měří cenou vstupů nakoupených nebo vlastními náklady na výrobu. V případě nedokonalých trhů je nutné cenu očistit od monopolního zisku, případně položek zkreslující náklady. Používají se tzv. stínové, společenské ceny. Další potřeba úpravy vzniká v případě spotřební daně a daně z přidané hodnoty – jsou součástí ceny, protože se odvádí státu, ale není to nákladová položka, takže je třeba tuto částku odečíst.

Víceúčelovost projektu jako další problém veřejných projektů Projekt výdajů často přináší více typů užitku, čili slouží k dosažení více cílů. Proto je třeba každému užitku přiřadit různou váhu významnosti – na kolik je pro nás jeden užitek významnější než druhý, a pak tak upřednostnit příslušné rozdělení zdrojů. Příkladem zde může být podpora vysokého školství. Náklady na studenta jsou vyšší než na základní škole, ale pro stát je velmi přínosné mít vzdělané lidi na této úrovni, proto ač jsou za něj hrazeny vyšší náklady, stát je platí a zvyšuje u tohoto podporovaného jevu míru důležitosti – přiřazuje větší váhu vysokému školství a tím se zabraní jinak neefektivnímu stavu v této oblasti, protože zvýšíme-li významnost daného kroku, zvýšíme i jeho efektivnost, která by jinak byla nízká a vzhledem k nákladům, vynaloženým na určitou podporu, by byly naprosto neadekvátně a neefektivně využity.

Problém spravedlnosti a efektivnosti •

Problém efektivnosti: Projekt může být z hlediska výnosů nebo nákladů efektivnější v jedné oblasti a méně ve druhé, ale přispěl by k řešení jiných palčivých problémů. Krom výsledného efektu by při vyšších nákladech mohl zlepšit důchodovou situaci. Řešíme, zda snížení nezam. posílit určitou vahou, která by vyrovnala zvýšené náklady a zlepšila šanci na uskutečnění projektu ve smyslu efektiv. • Problém spravedlnosti: Projekt přinese užitek někomu vetší nebo menší, ale na úhradě se podílejí všichni stejně, co se týče spravedlnosti. Otázkou zde je, jestli použít nějaké váhy při rozhodování o projektu a zohlednit slabší příjmové skupiny, jestli tedy fiktivně navýšit užitek nebo slabším příjmovým skupinám poskytnout příspěvek a nechat to zaplatit bohatším vrstvám. Zásadním problémem je stanovení rozdělovacích vah – na kolikrát rozdělovat a zda přesto vystavět třeba jinde.

Problém vlivu faktoru času Podstatou problému je, že některé výdaje přináší užitek okamžitě /mzdy státních zaměstnanců/, jiné přinášejí užitek v průběhu příštích let /případ dlouhodobých investic/. Tam, kde je efekt okamžitý, lze zjistit okamžitě efekt, protože oni za ty peníze nakoupí a tím se snadněji poměří efektivnost. Jiné je to u investic, protože ty výsledky z toho vyplynou například v příštích několika let. Převedení budoucích očekávaných výsledků na současnou hodnotu – to je nutné ocenění této skupiny užitku. Stejný přístup je třeba zvolit při ocenění nákladů. Náklady příležitosti zdrojů, odčerpaných ze soukromého sektoru, by se nyní měly měřit současnou hodnotou nerealizované soukromé spotřeby, ztráty budoucí spotřeby nerealizované investice by se měly převést na jejich současnou hodnotu. SH= V- výnos !" #

V případě, že po celou dobu je užitek konstantní používají se SH = V*



%$$% $

Pro stanovení současné honoty nákladů projektu se vychází ze součtu vynaložených kapitálových výdajů (kV) v současnosti, k nimž se přičtou diskontované tj. převedné na současnou hodnotu tjedná se o tzv. celkové diskontované náklady (cNd) používají se také k rozhodování při výběru variantních projektů. &'( = &' ∗

$% $% $

pNd – provozní náklady diskontované, pN – roční provozní náklady bez odpisů

cNd = kV+pNd Do nákladů se zahrnují i náklady ušlé příležitosti – tj. sem se připočítávají náklady, které vznikly tím, že nebylo možné realizovat danou investici, protože dané finanční projekty byly realizovány jinými investicemi, které dostaly přednost, takže u těch předchozích investic došlo ke ztrátě a také ke společenské újmě v podobě ztráty užitku. V tomto případě je ale velmi důležitý pojem a volba diskontní sazby Lze ji vypočítat jako sumu přínosu investice, které lze dělit lety, přinášející zisk nebo životnosti dané investice, projektu. Čím vyšší bude úroková míra, tím bude výnosnost projektu menší. Jde o faktor, který krom velikosti výdajů a užitků – efektivnost investice významně ovlivňuje. Nabízí se 2 možnosti: 1) soukromá diskontní sazba – odráží volbu spotřebitele v soukromém sektoru mezi současnou a budoucí spotřebou, čili respektuje individuální ocenění budoucí spotřeby ve vztahu k současné spotřeby. Při použití soukromé sazby při hodnocení projektů však naráží na určité praktické potíže: a. nedokonalé trhy- rozdílné možnosti přístupu jednotlivců k úvěru, deformují úrokovou sazbu – kdyby byly trhy dokonalé, tak cena peněz by byla pro všechny stejná, ale banky se snaží nalákat klienty tím, že jim nabídnou peníze levněji, než v jiné bance. b. nejistota ve vývoji úrokových sazeb v čase – zde je tedy otázkou, zda použít úrok pro krátkodobé nebo dlouhodobé peníze. Je zde nutné odhadnout, jaká bude výše daného úroku. c. riziko, protože ta soukromá sazba zahrnuje určité riziko, protože soukromý sektor je připravený na určité riziko, takže ta úroková míra v sobě to riziko obsahuje, přitom ale ten projekt nemusí mít žádné riziko. d. daň z kapitálového výnosu bývá zohledněna v soukromé úrokové míře a ta se o ni prakticky zvyšuje. Daň z kapitálového výnosu není tržní veličina, tu požaduje pouze stát, jako odvod do státního rozpočtu – ten ale zvyšuje diskontní sazbu. e. inflace. Ta také zvyšuje diskontní sazbu, ale je nutné ji započítat, protože jinak by peníze ztratily hodnotu. f. stabilizační opatření vlády na udržení makroekonomické rovnováhy pomocí fiskálních a monetárních nástrojů, které vedou ke změně úrokové míry. Je třeba použít nějakou průměrnou nebo přibližnou sazbu. Je tedy třeba tržní sazbu o tyto vlivy očistit. 2) Společenská diskontní sazba – veřejný sektor si stanoví svojí úrokovou míru. Důvodem náhrady soukromé diskontní sazby společenskou může být stav, kdy obyvatelstvo dává přednost současné spotřebě před budoucí spotřebou. V tomto případě je soukromá sazba nevhodná. Stát tedy může zvolit nižší diskontní sazbu a tím podpoří investice a míru budoucí vyšší spotřebu. Společenská sazba by se měla stanovit pod sazbou soukromou, protože zaručí vyšší současnou hodnotu užitků a umožní přijmout projekty, které by při využití soukromé sazby byly vyloučeny.

Měření společenských nákladů se stažením zdrojů ze soukromého použití Jde o společenský náklad příležitosti, který je roven ztrátě ze spotřeby současné nebo budoucí, která vznikne vyloučením těchto zdrojů ze soukromé spotřeby. Tyto náklady příležitosti mohou být rovny velikosti zdrojů, o které se sníží soukromá spotřeba, tj. v případě stažení zdrojů ze spotřeby – projekt je financován z běžných příjmů – daní nebo mohou být rovny současné hodnotě budoucích užitků z investic, které mohly být v soukromém sektoru vyprodukovány, a to platí při stažení zdrojů z investic – jde o stažení zdrojů investic. Z toho vyplývá, že celkový užitek z investice je třeba pro co nejpřesnější posuzování efektivnosti výdajů snížit o náklady ušlých příležitostí. Toto je dost finančně nákladné, takže se toto ani ze strany státu příliš nepoužívá, ale aby byla ta vyčíslená částka přesná je nutné tam zahrnout náklady ušlé příležitosti. Toto je ale velmi obtížné stanovit, takže se to příliš nepoužívá.

Riziko úroková míra zpravidla v sobě určitou míru rizika obsahuje. Při hodnocení veřejných projektů by se mělo riziko též počítat, protože riziko snižuje současnou hodnotu budoucích užitků. Riziko lze zakalkulovat pomocí počtu pravděpodobnosti nebo zvýšení diskontní sazby o prémii za riziko.

Příčiny růstu veřejných výdajů Všude ve světě, v každé zemi se nenajde situace, že by veřejné výdaje z roku na rok klesly. Spíše každoročně stoupají. Ty důvody růstu výdajů mohou být různé:

1) Stupeň rozvoje země – působí na růst veřejných výdajů v případě, že se stát musí podílet na budování infrastruktury – která je nezbytná pro rozvoj soukromého sektoru i pro růst životní úrovně. 2) Růst důchodu na jednoho obyvatele – tento ukazatel signalizuje ekonomický rozvoj země, je zde určitá závislost – tím, že roste životní úroveň obyvatelstva, tak tím se zkvalitňuje i poskytování veřejných služeb a tyto jsou poskytovány i ve větší míře. Zde pak většinou převažují výdaje do lidí – lidský faktor je hybnou silou dalšího eko rozvoje. (bezplatné školství) 3) Technologické změny – výsledkem aplikace poznatků vědy a techniky, přináší nové nároky na poskytování služeb veřejného sektoru. Urychlují zastarávání v sektoru soukromém i veřejném a v důsledku tohoto narůstají náklady. Je tedy třeba této situace, protože jinak by sektor veřejný nestačil konkurovat soukromému. (Příklady: modernizace železničních tratí, modernizace armády) 4) Ochrana životního prostředí – čím je země bohatší, tím působí tato situace více na životní prostředí a stát se toto snaží eliminovat, případné znečišťovatele omezovat či vybírat příslušné finanční prostředky jako určitou náhradu a podíl na úhradě škod. 5) Změny populace – ať jde o růst počtu obyvatelstva, tím totiž dojde i k nárůstu nároků na sektor veřejný – nárůst na předškolní zařízení, později na školy atd. jiné nároky mají mladí a jiný přístup vyžadují senioři ->výkyvy v požadavcích na přístup ke vzdělání, bydlení, sociálním službám 6) Mobilita obyvatelstva – vede k růstu a vzniku nových obytných lokalit a tím vzrůstají nároky v určité oblasti na vybavenost a infrastrukturu, které musí veřejný sektor zajistit /je nutno přivést silnice, elektřinu, plyn a jiné služby/ 7) Inflace – pokud poroste inflace, tak dopad se projeví v růstu cen a tím tedy také porostou běžné výdaje veřejného sektoru. Pokud porostou ceny, tak je nutné zvyšovat mzdy státních zaměstnanců. 8) Urbanizace – znamená jednak přestavbu sídlištních struktur na sídliště městského typu nebo přizpůsobení krajiny potřebám města, protože ve městech existuje vodovod, plynovod aj., protože toto samozřejmé v menších obcích není, pak se jedná také například o cyklotrasy, protože obyvatelé z města chtějí jet do přírody aj. 9) Vývoj transferů – jednak souvisí s růstem bohatství dané země, ale je zde i silný politický vliv, protože transfery představují různé druhy důchodů, sociální dávky a výpomoci. 10) Možnost získávání daní – závisí to na účinnosti daňového systému a na ochotě platit daně. Příliš vysoké daně rozhodují o tom, že ochota obyvatelstva ke zdanění je malá a kapitál ze země odchází, naopak nízké daně nemohou dostatečně zabezpečit fungování veřejného sektoru ve všech oblastech /například dávky/ 11) Ohrožení země válkou nebo vnějším teroristickým útokem, které také vedou ke zvýšení veřejných výdajů. 12) Snaha státní byrokracie zvětšovat své úřady – zakládat nové instituce. Je to nemoc veřejného sektoru, protože pokud se vyskytne nějaký problém, tak veřejný sektor potřebuje pracovníka, který bude daný problém řešit, ale později se zjistí, že ten jeden pracovník nestačí, tak se jich přijme více a postupně se zjišťuje, že pracovníci nestačí a nakonec to postupuje natolik, že se z toho mohou stát různé výbory, komise a jiné orgány a nakonec je zde možnost až vytvoření ministerstva /ministerstvo informatiky/. 13) Tlak zájmových skupin ze soukromého sektoru – dnes se tomuto říká lobbing, je to běžná součást veřejného sektoru dnes a není to bráno nijak hanlivě z hlediska společenského – někdy se tomuto říká dobývání renty – je zde mnohem jednodušší dosáhnout toho, čeho dané skupiny chtějí než na tvrdém trhu soukromého sektoru, kde by možná k realizaci dané situace ani nedošlo, protože ta skupina by nebyla schopna bez dotace danou akci realizovat 14) Zalíbení se politiků voličům – toto platí jen v demokratických systémech, takže politici schvalují populární opatření ve vztahu k lidem, čímž ovšem trpí veřejný sektor ve vztahu výdajů, které pak nastanou jako následek.

VEŘEJNÉ ROZPOČTY = je to financování veřejných statků (vláda je veřejný statek) Zahrnuje: - Státní rozpočet – rozhodující význam - Rozpočty organizačních složek a příspěvkových org. státu a samosprávy - Státní finanční účelové fondy (pozemkový, kultury, státní fond ŽP, rozvoje bydlení) - Státní pojistné fondy (VZP) - Rozpočty krajských a obecních úřadů V případě federálního uspořádání patří sem ještě federální rozpočet, v souvislosti s členstvím v EU je u nás Národní fond, který plní fci napojení na nadnárodní rozpočty

STÁTNÍ ROZPOČET Je spojen s vývojem společensko-ekonomických formací a státu jako takového. K jeho vzniku dopomohly války. Určitou roli hrálo také financování potřeb panovníka. Hlavními příjmy byly ze začátku válečné kořisti, výnosy z majetku panovníka – tzv. domény (tj. poplatky za propůjčení práv – vaření piva) a tzv. regály. Postupně se začaly vybírat daně, napřed v naturáliích, pak v penězích. Nejdříve byl nepravidelný výběr, později (koncem 18.st.) pravidelný. Kromě státu začaly vybírat daně i města a církev. Koncem 18.st. byly odděleny poplatky panovníka od hospodaření státu – byl konstituován stát a vymezeny jeho funkce: krytí správních výdajů, armáda, později financování veřejně prospěšných potřeb (nemocnice), zavedení katastru nemovitostí, majetkové daně, vzniká síť pokladen (byly předchůdci veřejných rozpočtů) V otrokářské feudální spol bylo hlavním cílem především financování armády a státní správy Rozvoj kapitalismu začíná se stát podílet na financování programů podporujících rozvoj podnikání a angažuje se u zmírňování negativních jevů rozvíjejícího se tržního mechanismu – SR začíná plnit i další fce. Změny ve funkcí státních veřejných rozpočtů: podpora programů podporujících infrastrukturu, sociální oblast, rozvoj soukromého sektoru mělo za následek změnu v rozpočtu – stát plní i další funkce

Podstata a funkce státního rozpočtu -

Je to rozdělování a přerozdělování důchodů Souhrn peněžních vztahů v oblasti tvorby rozdělování a užívání centralizovaného peněžního fondu – historicky i v důsledku ekonomických a politických změn dochází ke změnám v rozsahu a obsahu peněžních vztahů. Vznik pojmu „státní rozpočet“: nelze jednoznačně vymezit záleží na pohledu (právní, eko, úce) z jakého ho posuzujeme 1. státní rozpočet je centralizovaný peněžní fond, fond peněžních prostředků obhospodařované státem na principu nenávratnosti a neekvivalentního způsobu rozdělování 2. účetní hledisko – je to bilance příjmů a výdajů, která obsahuje rozvržení předpokládaných příjmů a výdajů státu 3. je to finanční plán na rozpočtové období – obsahuje plánované příjmy a výdajem dané období, součástí je rozpočtová závěrka tj. bilance státního hospodaření vlády. Východiskem pro sestavení SR je střednědobý výhled v současnosti 2 letý přehled 4. ekonomický vztah – ekonomický vztah představuje ekonomickou kategorii, která ztělesňuje jednotnou finanční kategorii, jako jsou daně, dotace, transfery. Souvisí se shromažďováním a rozdělováním finančních prostředků. 5. právní oblast – právní norma zákonu(finanční zákon), na kterém se usnesly zákonodárné orgány a který opravňuje k výběru příjmů, k realizaci výdajů a k vedení veřejného sektoru národního hospodářství. 6. Nástroj rozpočtové politiky státu - z hlediska řízení – státní rozpočet je nástroj vlády k realizaci hospodářské a sociální politiky Funkce státního rozpočtu navazují na funkce veřejného sektoru: 1. alokační – nejstarší fcí, postavení státu jako produkčního subjektu. Pomocí státního rozpočtu stát alokuje zdroje do produkce veřejných statků a příjemcem je obyvatelstvo. 2. redistribuční – tato funkce je spojená s přerozdělováním národního důchodu (HDP). Cílem je zmírnit negativní dopady tržního mechanismu do sociální oblasti. 3. stabilizační – cílem je eliminace tržních selhání a minimalizace společenské ztráty a nevyužitých zdrojů. Tato funkce se uplatňuje v době nerovnovážného vývoje tržní ekonomiky. Stát může ovlivňovat inflaci, zaměstnanost, platební bilanci a další.. 4. regulační – jsou to přímé zásahy státu do soukromého sektoru. Uplatňuje se v období problémů v ekonomice (př. regulace cen, mezd, zaměstnanosti), uplatňuje se v období nerovnovážného vývoje eko. 5. kontrolní – sledují se vlivy finančních vztahů na reprodukční proces a kontrolují se příjmy a výdaje státního rozpočtu

Rozpočtové zásady • • • 1.

Formování státního rozpočtu jako centralizovaného zdroje vedlo k formulaci zásad, kterými se má státní hospodaření řídit. Podstatou je, že hospodaření vlády bylo přehledné a byla umožněna kontrola hospodaření s veřejnými zdroji. Těmito zásady se řídí i obce a kraje. zásada úplnosti státního rozpočtu Státní rozpočet má zachycovat všechny finanční operace vlády a centrálních institucí. Musí být uvedeny všechny příjmy a výdaje v úplných částkách (brutto). Cílem je, že umožňuje získat přehled o velikosti a struktuře příjmů a výdajů státního rozpočtu. Neměly by existovat jiné státní peněžní fondy, protože zkreslují hospodaření. 2. zásada jednotnosti státního rozpočtu Všechny příjmy a výdaje jsou zachyceny v jednom dokumentu jednotným způsobem. Cílem podchytit hospodaření vlády co nejúplněji v jednom dokumentu. Časem dochází k odklonu od této zásady – zdůvodněno rozsahem příliš velkým počtem a různorodostí příjmů a výdajů – sestavují se rozpočty mimořádné, dodatečné, doplňkové – systém několika dílčích rozpočtů se nazývá jako zásada rozpočtové plurality 3. zásada reálnosti a pravdivosti státního rozpočtu je výsledkem požadavku zamezit rozpočtovým přesunům, tj. zamezit převodu výdajů určené na daný účel na účel jiný – zápověď virementu. Cílem je zabránit zkreslení údajů. Závisí na stupni poznání, kvalitě prognózování.

4.

zásada každoročního sestavování a schvalování st.rozpočtu Tato zásada umožňuje lepší přehled o struktuře příjmů a výdajů státu. Problémem je mnoho položek příjmů a výdajů – je složité s takovým množstvím pracovat déle než po roce, má to pak za následek neprůhlednost a zneužívání. Je umožněna každoroční kontrola. Vláda je povinna zpracovávat rozpočtový výhled na 3 roky dopředu, naplánují se příjmy a výdaje. Rozpočtové období je období, na které je rozpočet schvalován (většinou na rok – někdy je tato doba jiná – př. USA má hospodářský rok 1.10. – 30.9., VB 1.4. – 30.3., Austrálie). Termín schvalování rozpočtu je určen tak, aby byl rozpočet schválen před započetím rozpočtového období. V ČR se předkládá návrh v září a musí být schválen do konce roku. Pokud se tak nepodaří, uplatní se rozpočtové provizorium – tzn. v tomto období je vláda zmocněna k vybírání příjmů a realizaci výdajů a sice podle stanoveného rozpočtu (dříve vláda mohla hospodařit dle nového rozpočtu, nyní dle starého) Do roku 1998 jsme měli vyrovnaný rozpočet. V r. 1999 byl rozpočet poprvé nevyrovnaný – schodkový rozpočet. Rozpočtové provizorium: 1. Nastává, pokud není schválen rozpočet před začátkem rozpočtového období (včas nepředložen nebo pokud při projednávání vznikla neshoda výkonné a zákonodárné moci). 2. V druhém případě nastává, pokud rozpočet nelze vůbec reálně sestavit (stává se tak v mimořádné situaci – za války). 5. Zásada dlouhodobé vyrovnanosti Toto je zlaté pravidlo rozpočtové politiky. Výdaje jsou sestavovány tak, aby odpovídaly příjmům. U nás se uplatňuje kromě válečných období a uplatňovala se i ve světě. Po hospodářské krizi ve 30. letech koncem minulého století od ní začaly některé státy ustupovat. Byla přijata Maastrichtská kritéria – schodek může být max. 3% HDP. U nás poprvé v roce 1999. 6. zásada přehlednosti státního rozpočtu Uplatňuje se prostřednictvím rozpočtové klasifikace. Je zajišťována pomocí rozpočtové skladby – jedná se o pevné stanovení věcné struktury rozpočtu, v jejímž rámci jsou seřazeny příjmy a výdaje. Tato skladba umožňuje přehlednost, srovnatelnost v čase a provedení kontroly. Jsou vypracované tzv. stupně rozpočtové kvalifikace – tzn. členění na kapitoly, skupiny, oddíly, pododdíly, paragrafy a položky. 7. zásada publicity (zveřejnění veřejnosti) st. rozpočtu Důvodem je zabránit tajnému hospodaření vlády. Státní rozpočet se veřejně projednává v parlamentu a poté se zveřejňuje v tisku nebo ve sbírce zákonů. Otázkou je podrobnost zveřejněných údajů. V současnosti s prohlubováním deficitů se začíná hovořit o uplatňování zásady hospodárnosti a efektivnosti. Z rozpočtových zásad vycházejí rozpočtová pravidla.

Rozpočtová pravidla 1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

-

institucionální určení navrhovatele rozpočtu Vychází ze zákonného vymezení instituce, která má navrhnout návrh rozpočtu (ministerstvo financí), někde prezident. V ČR MF v součinnosti se správci kapitol, územními samosprávnými orgány a státními fondy. pravidlo způsobu vypracování výdajové stránky rozpočtu Určuje, kdo a jakým způsobem vypracovává návrh výdajů státního rozpočtu (každý zvlášť nebo to stanoví ministerstvo financí). U nás ministerstvo financí vyzve šéfy resortů, aby podali návrhy na požadavky a poté se návrhy projednávají. Jde o to, zda výdajové práce vypracovává ministr, prezident nebo premiér. V ČR výdaje SR stanovuje MF na základě částky střednědobého vývojového rámce schváleného Poslaneckou sněmovnou. Střednědobý výdajový rámec tvoří – celkové výdaje SR a státní fondů na jednotlivé roky schváleného střednědobého vývoje. pravidlo výdajů před příjmy Vychází z názoru, že příjmy by se měly využívat ke stabilizaci ekonomiky (daňové stabilizátory a multiplikátory) a výdaje k podpoře ekonomického růstu. Problémem je nadhodnocení (vládá má zájem na tom, aby státní závěrečný účet byl přebytkový) nebo podhodnocení (kdy vláda usiluje o schválení výdajů v parlamentu – v průběhu počítá s dodatečnými zdroji) příjmů státního rozpočtu. Prvotní přednost má výdajová stránka. pravidlo schvalování rozpočtu Závisí na tom, jak je v Ústavě vymezena zákonná moc ve státě (jakou roli hraje parlament). U nás rozpočet schvaluje dolní komora parlamentu, nikoli senát. pravidlo omezení přesunů v rozpočtu Týká se výdajové stránky rozpočtu, kde je přesun jednotlivých složek výdajů omezen nebo zakázán. Ministerstvo financí může provést přesuny, ale pouze do výše 10% závazného ukazatele. Pokud je to nad 10%, přesun je možný pouze se souhlasem poslanecké sněmovny (zabývá se tím rozpočtový výbor poslanecké sněmovny). pravidlo alokace výdajů Týká se rozpočtů nadnárodních, federálních. Nadnárodní rozpočty přidělují rozpočty jednotlivým oblastem (ÚSC) k zabezpečení jejich potřeb, snaží se vyrovnávat rozdíly mezi ÚSC (ekonomické i sociální rozdíly) nebo podporuje rozvoj určitých služeb a projektů. pravidlo vymezení příjmů, výdajů a rezerv příjmy jsou vymezeny zákonem (daně, dotace, půjčky, cla). Je povinnost ze zákona mít rozpočtové rezervy ke krytí nezbytných a nepředvídatelných výdajů – rezerva v ČR je stanovena na 0,3% celkových výdajů státního rozpočtu na daný rozpočtový rok. O použití rezervy rozhoduje vláda, ministerstvo financí. pravidlo rozpočtového provizoria Upravuje, jakým způsobem se může nakládat s příjmy a výdaji v době provizoria. Vláda má právo vybrat příjmy a uplatňovat výdaje. Musí se řídit objemem příjmů a výdajů na minulé rozpočtové období (v ČR je rozpočtové provizorium 1999, 2000) pravidlo časového užití a účelnosti výdajů Výdaje jsou určeny na daný účel. Časové užití znamená, že je dáno, kdy se mohou uplatňovat vládní výdaje (některé v konkrétním měsíci, průběžně či čtvrtletně atd.) pravidlo úhrady rozpočtově nezajištěných potřeb Týká se nepředpokládaných výdajů, které nejsou zabezpečeny rozpočtem, který byl schválen. Je to využití mimorozpočtových zdrojů, využití zdrojů rezervy. Využívá se následujících možností: hospodárnější provedení jiných úkolů, odsunutí či omezení jiného méně naléhavého úkolu, použití mimorozpočtových zdrojů organizační složky státu

- zvýšení výnosů - využití zdrojů z vytvořené vládní rezervy 11. pravidlo sestavení a schvalovací procedury státního závěrkového účtu určuje instituci, která ve spolupráci s ostatními orgány zpracuje státní závěrečný účet, obsahuje výsledky hospodaření s rozpočtovými prostředky za minulý rok. Státní závěrkový účet obsahuje výsledky hospodaření za minulý rok a sestavuje se každý rok. Spravuje o tom, jak byl plněn státní rozpočet. U nás ho sestavuje ministerstvo financí a předloží ho vládě ke schválení a dále ho předkládá poslanecké sněmovně společně s návrhy na řešení deficitu či přebytku. 12. pravidlo neúčelnosti příjmů příjmy by neměly být účelově vymezeny, ale existují výjimky – např. Daň z přidané hodnoty z pohonných hmot se použije na opravu silnic.

Rozpočtová soustava Je součásti fin systému celého národního hospodářství, závisí na tradicích velikosti státu, politickém uspořádání ŠIRŠÍ POJETÍ: Je chápána jako soustava veřejných rozpočtů a institucí včetně rozpočtových vztahů uvnitř této soustavy, které zabezpečují tvorbu, rozdělování, užití a kontrolu fin prostředků, které obíhají uvnitř této soustavy Při vymezení pojmu rozpočtová soustava je potřeba respektovat 3 různá hlediska: • Soustava peněžních fondů – fondové pojetí • Soustava orgánů a institucí – institucionální pojetí – podílí se na tvorbě a užití veřejných rozpočtů • Soustava rozpočtových vztahů - existuje uvnitř rozpočtové soustavy Finance, Peněžní fondy

Ostatní články: banky, pojištovny a pod.

Rozpočtová soustava

Mimorozpočtové fondy

Veřejné rozpočty

státní rozpočet

územní rozpočty

rozpočty obcí

státní fondy včetně Národního fondu

rozpočty krajů

fondy obcí

fondy územní samosprávy

fondy krajů

Rozpočtové vztahy Veškeré vztahy uvnitř rozpočtové soustavy jsou upraveny zákonem a to č. 218/2000 Sb. O rozpočtových pravidlech zákonem č. 250/2000 Sb. I když jsou rozpočty relativně samostatné, měly by být nějak sjednoceny, proto existují rozpočtová pravidla. Vztahy od státního rozpočtu až po rozpočty obcí jsou upraveny zákonem o rozpočtových pravidlech. Soustava rozpočtových orgánů – tvořena orgány, které mají právo účasti na rozpočtovém procesu ve všech jeho fázích na všech stupních Nejvyšší úroveň – vláda, parlament, ministerstva, ústřední orgány 2. úroveň – krajské úřady, krajská zastupitelstva 3. úroveň – obecní úřady, obecní zastupitelstvo Kontrolním orgánem pro státní rozpočet je Nejvyšší kontrolní úřad, u obcí to jsou finanční úřady. U federálních států je nejvyšším stupněm federální rozpočet a pod ním je státní rozpočet 1. Státní rozpočet – nejvyšším ústředním rozpočtem u unitárního státu, soustřeďuje rozhodující část veškerých fin. Prostředků rozpočtové soustavy – dílčí součástí jsou rozpočty subjektů hospod. Se státními fin 2. Regionální rozpočet – představují střední stupeň rozpočtové soustavy, rozpočty krajů 3. Místní rozpočty – nejnižší stupeň rozpočtové soustavy, rozpočty místních orgánů a samospráv Rozpočty finančních účelových fondů jsou na všech úrovních, jako samostatné veřejné rozpočty za účelem financování konkrétních projektů - upraveny právní normou Finanční vztahy uvnitř rozpočtové soustavy – přijatá pravidla o stupeň pravomoci obcí ve vybírání daní a poplatků, o rozpočtové určení výnosů zejména daní, rozsah přenesené působnosti státu na nižší stupně VS

Modely soustav rozpočtu 1. 2.

3.

Model jediného rozpočtu Je to plně centralizovaný model. Nejvyšší rozpočet je na úrovni státu, zahrnuje celkový souhrn příjmů a výdajů nižších stupňů. Model relativní samostatnosti Je to kombinovaný model. Nejvyšší rozpočet obsahuje pouze některé příjmy a výdaje nižších stupňů. Státní rozpočty jsou relativně samostatné. Přesuny nejsou v rámci rozpočtu, ale jsou uplatňovány dotacemi, subvencemi, příděly (na úrovni státního rozpočtu to jsou výdaje, na nižším stupni to jsou příjmy). Model autonomie rozpočtu Je to plně decentralizovaný model. Státní rozpočet je naprosto oddělen od ostatních veřejných rozpočtů. Příjmy a výdaje všech stupňů se mohou vyjádřit nějakým nejvyšší rozpočtem, ale ne státním rozpočtem.

Rozpočtový proces •

Sestavení návrhu rozpočtu U nás sestavení návrhu rozpočtu zajišťuje ministerstvo financí a správci kapitol. Se sestavením návrhu se musí začít brzy (v polovině roku) a návrh musí být předložen do 31.8. Předkládá se jak návrh státního rozpočtu, tak i návrh střednědobého výsledku. • Projednání a schválení rozpočtu v zákonodárném sboru Návrh se předkládá poslanecké sněmovně. Vláda a poslanecká sněmovna návrh musí projednat nejpozději 3 měsíce před koncem roku. Dle zákona č. 90/95 Sb. je vláda povinna předložit návrh zákona o SR k projednání ve sněmovně nejpozději 3 měsíce před začátkem nového rozpočtového období. Čtení: První čtení – schválení základních údajů (objem příjmů a výdajů, saldo), následuje jednání ve výborech Druhé čtení – podrobná rozprava o návrhu, kdy se předkládají doplňující, poměřovací návrhy. Poslanci mají 48 hodin na rozmyšlení. Třetí čtení – následuje nejméně po 48 hodinách od druhého čtení. Upravují se pouze formality (gramatické a tiskové chyby), následuje schvalování rozpočtu. • Možnosti změny rozpočtu Řeší se změny, na které se dříve nemyslelo. Tzv. rozpočtové opatření – • přesun prostředků v rámci již schváleného rozpočtu nebo v rámci kapitol. • Překročení (povolené) rozpočtu – výdajů, • vázání prostředků státního rozpočtu v rámci rozpočtu (týká se nezajištěných příjmů). Změny může dělat na úrovni státního rozpočtu vláda a ministerstvo financí s pověřením poslanecké sněmovny. Na úrovni krajů pravomoc uděluje zastupitelstvo kraje (případně rada kraje) hejtmanovi. Na nižší úrovni uděluje pravomoc obecní zastupitelstvo (případně rada obce) starostovi. • Plnění veřejného rozpočtu Plní se úkoly, inkasují se příjmy a využívají se zdroje na veřejné projekty. Tzv. pokladní plnění rozpočtu – uskutečňují se platby z rozpočtu a uplatňuje se příjmový účet. Správcem státního rozpočtu je ČNB, na nižších úrovních to je KB, Česká spořitelna. • Uplatňování kontrolní funkce v průběhu rozpočtového období Kontrolu provádí ČNB, ministerstvo financí, správci kapitol – ti, co vytvářejí návrh. Kontroluje se, zda jsou prostředky účelně, efektivně a hospodárně vynaložené (viz výroční zpráva) Cílem je zabránit zneužití zdrojů či výdajů a zabránit vzniku neplánovaného deficitu v delším časovém úseku Správci kapitol jsou zákonem o rozpočtových pravidlech zavázáni k sledování a vyhodnocování hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti vynakládání výdajů • Postrozpočtová kontrola plnění rozpočtu Provádí se po rozpočtovém období prostřednictví státního závěrkového účtu u státního rozpočtu předkládá je MF vládě a sněmovně obsahuje návrh na rozpuštění přebytku a řešení deficitu.Přílohou je výsledek hospodaření samostatných územních celků, závěrečné účty státních fondů , zpráva o stavu vedení aktiv a pasiv (přikládá se k státnímu závěrkovému účtu!) Rozpočtová skladba = Je jednotné třídění příjmů a výdajů Je upravena velmi podrobnou vyhláškou MF o rozpočtové skladbě, která vychází ze zákona o rozpočtových pravidlech Hlediska třídění: a) odpovědnostní – kdo je správcem kapitoly, dle tohoto hlediska se SR člení na kapitoly (např. kap.358 – Ústavní soud) b) odvětvové – vyjadřuje jaké odvětví je s realizací rozpočtu spojeno. Jaký druh činnosti členění na skupiny, oddíly, pododdíly a paragrafy) c) druhové – tj. účely, ekonomické druhy příjmů a výdajů, jednotlivé třídy člení se do tříd, seskupení položek, podseskupení položek, položky) – výsledkem je přehled o tom, jaké příjmy byly do rozpočtu přijaty a jaké projekty byly financovány. Výdajovým druhem se rozumí výdaje na nákup věcí, služeb, prací, práv a další, Příjmovým druhem se rozumí právní důvod platby, zdroj transferu… d) konsolidační – používá se pro vyjádření pohybu peněžních prostředků uvnitř rozpočtové soustavy. Rozdělení příjmů a výdajů dle stupňů konsolidace tj. okruh veřejných rozpočtů a ostatních zdrojů veřejných fin. Mezi nimiž jednotlivé převody probíhají. Dle tohoto pohledu se člení příjmy a výdaje člení na záznamové jednotky Zásady rozpočtové skladby: • jednotnost – důsledné dodržování jednotné položkové sklady příjmů a výdajů jednotný číselník • závaznost – celé třídění rozpočtu obsah každého dílčího údaje a propojení odpovědnostního, odvětvového, druhového a konsolidačního třídění, závaznost účastníků k plnění rozpočtové skladby • odvětvové shody příjmů a výdajů – Nezáleží na tom, kdo vyvolává příjmy a výdaje, jsou zařazeny do paragrafů podle činnosti, nikoli dle příjmů - rozpočtová skladba je vymezena jak slovně tak číselně, což je důležité pro PC

PŘÍJMY STÁTNÍHO ROZPOČTU A) Daňové příjmy a. Daně (z příjmu, silniční, darovací…) b. Cla (určitá forma nepřímé daně) c. Poplatky (př: užívání silnic, soudní poplatky) d. V ČR se do daňových příjmů SR zahrnuje i pojistné na SZ (největší položka cca 39%) příjmů, které zahrnuje: - Důchodové pojištění - Nemocenské pojištění - Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti B) Nedaňové a. Odvody (od státních podniků, příspěvkových org.) b. Přijaté úroky a výnosy ze státního majetku c. Přijaté splátky vládních úvěrů poskytnutým domácím subj i do zahraničí d. Přijaté splátky návratných finančních výpomocí e. Emisní výnosy (státní dluhopisy, pokladniční poukázky) 1) Členění příjmů Státního Rozpočtu dle zdrojů A) Daně příspěvek na soc. zabezpečení

povinné zdravotní pojištění

Místní poplatky DPFO Přímé daně z příjmů DPPO

z nemovitostí

Daňové příjmy

Majetkové

silniční, dědická, darovací

z převodu nemovitosti

Univerzální

Spotřební

Specifické

dálniční poplatek

Nepřímé daně

cla

Daně: povinné státem stanovené platby, nenávratného charakteru. Vybírají je státní úřady od FO a PO ve prospěch státního rozpočtu. Slouží pro rozdělování, přerozdělování důchodů ve spol. upraveny zákonem nenávratný charakter představuje újmu na příjmech nebo majetku bez nároku na reciproké plnění mění se soukromé vlastnictví na státní platba daně dána pěvně stanovenou sazbou daňová kvóta = daň/HDP (v ČR 20-22 %) složená daňová kvóta = daně + pojistné/HDP (v ČR 40 %) pojistná daňová kvóta = pojistné/HDP (v ČR 18 %) B) Odvody nenávratné, povinné, zákonem stanovené. Odvádí se z výnosů státních podniků, příspěvkových organizací, organizačních složek státu. přerozdělení finančních prostředků v rámci státního vlastnictví – forma vlastnictví se nemění sazba nemusí být pevně stanovená C) Poplatky = povinné platby placené FO nebo PO za služby státní správy (vystavení živnostenského listu, občanského průkazu, výpisu z trestního rejstříku), vybírají se kolkovými známkami, v hotovosti, exekučně. rozlišují se státní (příjem státního rozpočtu tvoří je poplatky správní a soudní) a místní (příjem obecních rozpočtů) poplatky vybírají se za určitou protihodnotu • Sankční poplatky (znečištění životního prostředí, neoprávněné skladování) • Věcná podstata = ochrana státní správy před zbytečnými úkoly. • Ekonomická podstata = získávání prostředků na úhradu veřejných potřeb D) Cla (nepřímé daně) dovozní, vývozní, průvozní stát odčerpává část prodejní ceny při přechodu zbo přes hranice – celní břemeno je přesunuto na konečné spotřebitele (cenotvorná fce) předchůdcem bylo mýtné a tržní poplatky – vybírali se ve vnitrozemí ochrana domácí konkurence před zahraničím – ochranářský charakter Vrcholným orgánem je Generální ředitelství cel, Celní ředitelství a celní úřady

Celní unie = státy, které jsou v celní unii, neplatí mezi sebou clo E) Splátky příjmy z dříve poskytnutých půjček a dalších finančních výpomocí = dluhová služba návratná plná dluhová služba = uživatel půjčky musí vrátit celou jistinu včetně úroků z dlužné částky. návratná částečná dluhová služba = oproštěn od placení úroků Finanční výpomoc návratná finanční výpomoc = poskytuje se do rozpočtů obcí, krajů za účelem překlenutí rozdílu mezi příjmy a výdaji. Překlene časový nesoulad. F) Emisní výnosy státní dluhopisy státní pokladniční poukázky 2) Členění příjmů Státního Rozpočtu z hlediska návratnosti A) Návratné příjmy - zapůjčeny od určitého subjektu (banky), dlužník má povinnost je vrátit, většinou jde o krátkodobé půjčky. B) Nenávratné příjmy od soukromého i veřejného sektoru typické jsou daně, poplatky, odvody, ale i příjmy z vlastnictví případně z prodeje státního majetku 3) Členění příjmů Státního Rozpočtu z časového hlediska A. Běžné a. každoročně se opakují. Jsou zdrojem pro běžné výdaje. Člení se na daňové a nedaňové B. Kapitálové jednorázové příjmy – z prodeje státního majetku, dotace z fondů vyšší úrovně, přijaté úvěry, příjmy z emise CP 4) Členění příjmů Státního Rozpočtu podle četnosti výskytu a možností odhadu A) Pravidelné (plánovatelné) trvalým zdrojem státního rozpočtu (daň z přidané hodnoty, pojistné na sociální a zdravotní zabezpečení…) plánovatelé tento význam se zvýšil v souvislosti s povinností sestavování rozpočtového výhledu měly by být stabilní B) Nepravidelné jednorázové, mimořádné, dočasné (výnosy z emise dluhopisů) vyskytují se, když pravidelné příjmy nestačí na krytí státního rozpočtu 5) Členění příjmů Státního Rozpočtu podle stupně dobrovolnosti, respektive míry závaznosti A) Mandatorní (obligatorní) příjmy vynucené závazné Povinnost platit je dána zákonem (daně, správní poplatky…) B) Fakultativní Př: veřejné parkoviště, dary, výnosy z dluhopisů jejich zavedení závisí na rozhodnutí příslušného orgánu státní správy 6) Členění příjmů Státního Rozpočtu podle vlastnictví majetku A) Příjmy ze státního vlastnictví majetku B) Příjmy ze soukromého vlastnictví majetku Otázka, zda příjmy pocházejí z veřejného nebo soukromého sektoru.

Faktory ovlivňující výši příjmů Státního Rozpočtu 1. 2.

3.

4. 5. 6. 7.

Úroveň a vývoj cen - ceny zvyšují základ daně Úroveň vlastních nákladů podnikatelské sféry - čím vyšší náklady, tím nižší základ daně, tím nižší odvod - úroveň nákladů může být přímo ovlivněna i daňovou politikou, protože daň z nemovitosti jsou součástí nákladu a základ daně tak zvyšují Uplatňovaná mzdová politika - zvýšení mezd povede k zvýšením daní ze závislé činnosti roste výše daní, ale na druhé straně dochází ke snížení základu daně z příjmu Zdaňování bezpracných příjmů - Příjmy z kapitálového majetku (dividendy,) výhry…. Dotační politika státu - větší objem výroby povede k většímu odvodu daní Rozsah daňové soustavy a výše daňových sazeb - určuje stát, musí být optimálně nastavená daňová kvóta (příliš vysoké daně vedou ke snaze minimalizovat základ) Rozsah majetku ve vlastnictví státu - požaduje odvod do rozpočtu

Výdaje státního rozpočtu Zabezpečují plnění základních fcí státu Výdaje státního rozpočtu představují peněžní vztahy rozdělované a použité centralizovaného peněžního fondu na principu nenávratnosti. princi nenávratnosti = jednou přijdou a už nebudou vráceny Jedná se o: a) výdaje na nákup zboží a služeb - běžné fungování státních orgánů, mzdy zaměstnanců, výdaje na energii,… b) transferové platby -Výdaje ke kterým stát nezíská žádnou protihodnotu jedná se o platby k jednotlivci nebo ke skupině (sociální zabezpečení, důchody,…)

- bez protihodnoty

Členění výdajů státního rozpočtu Různá hlediska členění: 1) podle funkcí státu - nejčastější členění zohledňující úlohu veřejných financí v rozvoji jednotlivých složek veřejného sektoru Jedná se o: a) výdaje ekonomického charakteru – spojeny se zásahy státu do eko na podporu vývoje (financování vědy a výzkumu,….) b) výdaje na státní správu, armádu, policii a justici – spojeny s péčí státu o zabezpečení vnitřního pořádku c) výdaje na sociální, zdravotnictví, školství a kulturní účely – výdaje na péči o udržení a další zkvalitnění lidského potenciálu d) výdaje na splácení státního dluhu 2) podle závaznosti - členění vychází z míry povinnosti financovat a) mandatorní výdaje, včetně tzv. kvazimandatorních zhruba 82% výdajů mandatorní = vyplývají ze smluv dané zákonem (52-54%) nebo právními normami kvazimandatorní (např. platy stát. zaměstnanců) b) fakultativní výdaje – lze měnit vládou bez omezení (dotace, výdaje na činnost ministerstev) 3) podle ekonomického určení - členění rozlišuje, zda jsou výdaje směňovány do rozvoje nebo do spotřeby a) výdaje investiční (kapitálové) – do rozvoje b) výdaje neinvestiční (běžné) osobní – mzdy, sociální dávky věcné – dotace podnikům, územním rozpočtům… c) vládní úvěry – vláda poskytuje domácím a zahraničním subjektům 4) podle cíle financování a) transfery domácnostem (důchody, sociální dávky) b) veřejná spotřeba obyvatel – školství, zdravotnictví, kultura c) bytová politika – příspěvky na stavební spoření, podpora hypoték d) dotace podnikům – v obl. zemědělství, dopravní podniky, neperspektivním podnikům e) dotace místním rozpočtům f) veřejná spotřeba státu – armáda, policie g) kapitálové výdaje – do infrastruktury h) vládní úvěry – poskytování půjček domácím a zahr subjektům i) dluhová služby – splátka státního dluhu včetně úroků j) transfery do zahraničí – pomoc zemím v tísni, plnění závazků plynoucích z členství v mezinárodních org. Další členění: 1. Dle jednotlivých resortů, dle druhů (dotace,úroky, návratné fin. výpomoci, subvence) 2. Dle cílů rozpočtové politiky a. alokační – na zajišťování veřejných statků, b. stabilizační – k ovlivňování eko vývoje, c. redistribuční na zmírňování rozdílů v důchodech a majetku občanů Rozpočtový výhled se člení na: Plánované výdaje – běžné výdaje zejména mandatorní Neplánované výdaje – důsledek mimořádných situací (živelné pohromy, ale i sankce za porušení rozpočtových pravidel - pro úhradu neplánovaných výdajů se v rozpočtu tvoří rozpočtová rezerva Řízení výdajů státního rozpočtu - uskutečňují se prostřednictvím řízení rozpočtových a pokladních operací rozpočtová – časové rozvrhování a plánování jednotlivých výdajů, aby byly potřeby zajištěny co nejlépe pokladní – včasné a plynulé zabezpečení peněžních prostředků, komplex činností spočívajících v řízení likvidity, dluhu a v dohledu nad fin aktivitami státu Souhrnný účet běžného hospodaření státní pokladny – jsou zde všechny příjmy a výdaje státního rozpočtu jsou zde evidovány - pokladní nesoulad se dá řešit přijetím úvěru nebo prodejem státních pokladničních poukázek max do 6% - k překlenutí nedostatku může MF použít i zdroje ze státních fondů ale formou dočasné fin výpomoci Řízení pokladních operací je komplexem činností spočívajících v: (pokladní manažer) řízení rozpočtové likvidity (schopnost placení) řízení vládního dluhu – zabezpečit co nejvýhodnější prostředky na splacení dluhu na finančním trhu (nejm. úroky, aby se omezila velikost dluhu) dohledu nad finančními aktivitami státu Vztah příjmů a výdajů státního rozpočtu Mezi příjmy a výdaje státního rozpočtu může nastat shoda či různost. Lze rozlišit: vyrovnaný státní rozpočet nevyrovnaný státní rozpočet - přebytkový - schodkový (deficitní ) - každou 1 sekundu narůstá dluh o 300 Kč Saldo rozpočtu 1) Aktivní  příjmy > výdaje = rozpočtový přebytek 2) Pasivní  příjmy < výdaje = rozpočtový deficit Problematika fiskální nerovnováhy

Otázka vyrovnanosti státního rozpočtu je předmětem diskuzí ekonomů a politiků. Základní přístupy k realizaci fiskální politiky: 1. keynesiánský přístup – fiskální politika může být jedním z nástrojů ovlivňování agregátní poptávky a může zmírňovat kolísání produkce, zam v průběhu hospod cyklu. V případě, že se eko nachází v nedostatečném využitím lze zvýšení nebo snížením daní podpořit D a umožnit rychlejší dosažení potenciální produkce. ->Předpokládá se, že deficity vyvolané fiskální politikou se ve fázi rozmachu vyrovnají 2. fiskální monetarismus – hl. představitel Friedman, striktní odmítnutí úlohy státule stabilizaci D, neměla by být zřízena poptávka, vychází z toho, že jsou efektivně poskytovány výdaje na veřejné statky , které jsou efektivně poskytovány – umožňuje určit výši příjmů. Jde o to, aby se schodek vyvíjel úměrně růstu peněžní zásoby  dlouhodobý deficit není správný, mělo by dojít k rovnováze - nahromaděné deficity nejsou žádoucí Snaha o udržení vyrovnaného rozpočtu má nedostatky i přednosti - Pozitivem je, že nutí sestavovatele určit výdajové priority , - Negativem – znemožňují dokončení rozsáhlejších investičních akcí při nepředvídatelném poklesu příjmů Funkcionalistický přístup – otázka vyrovnanosti státního rozpočtu je podřízena účelu kterému mají výdaje sloužit Problematika fiskální nerovnováhy Otázkou je nejen velikost deficitu, nýbrž i způsob jeho úhrady. Možnost úhrady schodku státního rozpočtu: a) emisí nových peněz – zvýší se nabídka peněz, do oběhu se dostává více peněz  inflace b) pomocí státního dluhu – schodek se převádí do státního dluhu

STÁTNÍ DLUH Jedna z možností úhrady deficitu SR Dluh může mít charakter: Přechodného – kryje výkyvy hospodaření státu v běžném rozpočtovém období Dlouhodobý – příčinou je trvající deficitní hospodaření – jedná se o nahromaděné schodky státního rozpočtu = primární deficit státního rozpočtu + úroky veřejný > státní dluh veřejný dluh = celkový dluh, včetně dluhu krajů a obcí, fondů sociálního a zdravotního pojištění a mimorozpočtových fondů - veřejný dluh by neměl být větší než 60% státního dluhu - u nás kolem 50% - plánovaný státní dluh 740 mld. (30% HDP) -

Příčiny státního dluhu Deficitní charakter státního rozpočtu - Deficit je úzce spojen s daněmi tj. s příjmy a výdaji - Nedostatečné rozpočtové příjmy zapříčiněny: Nedostatečnou daňovou základnou – vše co je předmětem zdanění Neadekvátními daňovými sazbami velmi citlivá politická záležitost Úrovní daňové služby tzn. nakolik je schopna zajistit výběr daní – závislá na disciplině poplatníků - Příliš velké rozpočtové výdaje – nejčastější příčina schodku státního rozpočtu Neočekávaný růst mandatorníc výdajů – hlavní roly hrály sociální výdaje s praxí budování státu blahobytu

Vznik státního dluhu Příčiny: - vzniká úhradou schodku státního rozpočtu Zdrojem úhrady může být: půjčka ze zahraničí (vnější, externí dluh) – projeví se zvýšením veřejného dluhu, nárůstem pasivního salda běžného účtu platební bilance, váže na sebe dluhovou službu musí být splacen úrok i jistina půjčka od domácích subjektů (vnitřní interní dluh) - vnitřní dluh půjčky od domácích obyvatel a dom. subjektů včetně bank prodej státních obligací (dluhopisů) – na dobu střednědobou (2-9 let) a na dobu dlouhodobou (více jak 10 let) používá se v případě, že vláda není schopna výdaje uhradit do jednoho roku • hlavní nástroj řízení dlouhodobého dluhu prodej státních pokladničních poukázek – krytí deficitu v daném roce, se splatností několika měsíců (3,6,9,12 měsíců), nebo se stanoví na konkrétní počet dnů a je • hlavním řešením přechodného státního dluhu Velikost státního dluhu Posuzuje se podle různých ukazatelů: (v některých zemích stanovena tzv. hranice dluhu) Podíl dluhu na HDP v % - lze posoudit likviditu ekonomiky a likviditu držet investorů Podíl placených úroků z dluhu na HDP – závisí na vývoji úrokových sazeb a na velikosti dluhu Podíl dluhu v rukou veřejnosti na HDP – jak působí inflace, záleží na reálných a nominálního hodnotách ř )#ý ,- . Váha celkového dluhu v systému likvidity = ∗ 100 / -

á -"

",#í 2

Váha dluhu v rukou veřejnosti v celkovém systému L =

" 2 3 #ě5 ,- .

,- .



ř )#



ř )#

"!/ -

á -"

" ",#í 2

" 2

∗ 100

Roste-li dluh a jeho podíl na HDP klesá je to způsobeno inflací Inflace se projevuje jako forma snižování dluhu Dopady státního dluhu a) otázka splacení státního dluhu - souvisí s otázkou zda to může vést k fiskálnímu bankrotu – u státního dluhu toto neplatí – státní rozpočet a ekonomika je zdrojem trvalým - splatný dluh je splacen emisí nových dluhopisu a dluh je refundován – jedná se o refundaci novými dlužními závazky – předpokladem je normální vývoj ekonomiky – otázkou není placení dluhů ale úroků b) otázka velikosti placených úroků u zátěže státního dluhu pro obyvatelstvo - úroky se platí z daní, které jsou vybrány od poplatníků, část těchto daní se jim však vrátí v podobě výplaty úroků a tak představuje dluh, který si poplatníci jako držitelé dluhu dluží sami sobě - státní dluh nemůže být zátěž pro obyvatelstvo - Velikost placených úroků ve vazbě na velikost státního dluhu má jiné negativní dopady: Daně z nichž se úroky platí představují břemeno, které je představováno ztrátou Rostoucím podílem daní, nutných k financování obsluhy státního dluhu jsou omezeny manévrovací možnosti státu v oblasti fiskální politiky – vliv na míru úspor v eko a eko růst c) státní dluh jako břemeno pro budoucí generace - záleží na tom, z čeho jsou výdaje financovány: Daně – představuje stažení zdrojů ze spotřeby čili omezení blahobytu současné generace – tzn. budoucí se nezatěžuje Domácí půjčkou – stažení zdrojů z tvorby kapitálu. Současná generace se nezatěžuje – budoucí však bude mít k dispozici pouze malou zásobu kapitálu Zahraniční půjčkou – využitím nevzniká potřeba snižovat soukromé výdaje generace, břemeno ponese následná generace a to z důvodu úhrady dluhové služby – tato generace už nedluží sama sobě - Využívá se rozložení břemene mezi generace – zásada zdanění dle užitku – každá generace platí za svůj díl užívání d) vytěsňování investic – deficity státního rozpočtu snižují investice - zvyšuje li se deficit roste poptávka vlády po půjčkách – roste ale i úroková míra a ta od investic odrazuje

e) f)

možný vliv na světový kapitálový trh – vliv na světový kapitálový trh. týká se velkých otevřených ekonomik. Může vést k přílivu zahraničního kapitálu – a tím k zátěži budoucí generace mobilizace úspor – stát. deficit může mít kladný vliv, vytáhne z kapes obyvatel peníze na nákup pokladničních poukázek

Řízení státního dluhu Důležité je zvolení takové struktury splatnosti dluhu, která zajistí minimální úrokové náklady. Úrokové náklady jsou ovlivněny: a) velikostí dluhu – čím větší dluh tím větší náklady na splácení úroků b) velikostí úrokové sazby – s růstem veřejného dluhu roste poptávka po penězích a úrokové sazby, výnosy u dlouhodobých cenných papírů jsou vyšší než u krátkodobých c) inflací – sazby zvyšuje, věřitelé se brání ztrátě reálné hodnoty svých pohledávek vůči růstu cen dochází tedy i k poklesu dlouhodobých sazeb Volba úrokových sazeb při řízení dluhu se nemůže řídit momentálním stavem ale očekávaným vývojem úrokových měr Při poklesu – krátkodobé CP Při vzestupu sazeb – dlouhodobé CP Kriterium minimálních úrok nákladů je rozhodujícím kritériem, vláda může snížit náklady na obsluhu dluhu jinými způsoby: - prostřednictvím svého vlivu na emisi peněz reguluje úrokové sazby - může nahradit dluh peněz – monetizace dluhu vede k velkému růstu likvidity což vyvolá růst agregátní poptávky a inflace důvodem proč se nahrazuje koupí CP je koupě nelikvidity – vláda musí přesvědčit investory, že je lepší držet dluh než peníze Prodlužování doby splatnosti představuje restriktivní trend a zkracování expanzivní trend Řízení dluhu lze využít na podporu expanzivní nebo restriktivních účinků stabilizační politiky Zdravá struktura dob splatnosti státního dluhu - Dlouhodobý dluh vyžaduje menší objem refundací, je nákladnější - Příliš dlouhý dluh může vést k rigiditě fin systému a vede k potížím s potřebnou L – důležitou roli hraje velikost peněžní zásoby - Krátkodobý dluh vede k větší likviditě v ekonomice a může zvýšit její nestabilitu Při řízení dluhu je důležitý rozsah refundací a výše úrokových nákladů – rozhodující jsou cíle stabilizační politiky zejména stav likvidity

STABILIZAČNÍ POLITIKA STÁTU V tržní ekonomice se mohou projevit nedostatky, stát by je měl korigovat a podporovat stabilní rozvoj národního hospodářství Pro plnění cílů stabilizační politiky má stát k dispozici 2 skupiny nástrojů: - Nástroje monetární neboli peněžní a úvěrové - Nástroje fiskální neboli rozpočtové Opatření fiskální politiky mohou mít dlouhodobý charakter a působí proticyklicky po jejich zabudování do systému – progresivní daně, dávky v nezam, nebo jednorázový, tedy změny daňového systému a změny ve výdajích státního rozpočtu Vláda si stanoví metodiku fiskálního cílení na základě níž působí přechodnými i trvalými vlivy na rozpočtovou bilanci Diskreční politika – změny ve vládních výdajích a daních Automatická politika – prostřednictvím změn reálného produktu Zásady stabilizační politiky státu - fiskální + monetární politika + vestavěné stabilizátory  tlumí rozmach v boomu a zmírňují dopad v recesi - vestavěnými stabilizátory může být podpora v nezaměstnanosti, fondy, progresivní daňová soustava, daňové nástroje - expanzivní SP – snaha o růst produktu a zaměstnanosti - restriktivní SP – když ekonomika dosahuje potenciálního produktu, cílem je snížit cenovou hladinu (vysoká přezaměstnanost), vysoce využité kapacity Výdaje státního rozpočtu – daně T, progresivní daň závislá na důchodech (T = t * Y) Transfery R (TR) – výdaje bez protihodnoty Vládní výdaje G Spotřeba obyvatelstva C – je ovlivněna T a R Investice I Úspory S Čistý export Ex Co je stabilizační politika? = posilování stability národního hospodářství jako celku k harmonizaci ekonomického vývoje země Hl. cíl a) zajištění růstu ekonomického potenciálu země b) zajištění přiměřené stability cen c) zajištění co nejmenší nezaměstnanosti (využití zdrojů v ekonomice) Nástroje SP K plnění stabilizační fce slouží: a) nástroje měnové (cena peněz, povinné rezervy, peněžní operace na měnovém trhu) b) nástroje fiskální (daňové zatížení, rozsah výdajů a povaha státního rozpočtu) Otázkou je míra zásahu, aby dobře mířená stabilizační opatření naopak nebrzdila ekonomický růst a nebyla zdrojem nerovnováhy. Makroekonomické modelování Stabilizační fce vyplývá z makroekonomické působnosti veřejného sektoru. Multiplikační modely (multiplikátor vyrovnaného státního rozpočtu a) s fixními investicemi b) s proměnnými investicemi Multiplikační modely s fixními investicemi - snaha zjistit rovnovážnou úroveň důchodu a) při neexistenci státního rozpočtu b) při existenci státního rozpočtu Předpokladem je fixní úroveň investic, investice jsou endogenní a s spotřeba je závislá na důchodu. Multiplikační model s fixními investicemi při neexistenci státního rozpočtu Grafické určení rovnovážného důchodu výdaje

C+I C

I důchod rovnovážný důchod Matematické určení rovnovážného důchodu 1. Y = C + I 2. C = a + cY Dosazením spotřební fce do rce celkového důchodu lze odvodit rovnovážný důchod Y = a + cY + I

1 a+I 1− c 1 ∆Y= ∆I 1− c

Y=

(změna důchodu vyvolaná změnou investic) Multiplikační model s fixními investicemi při existenci státního rozpočtu Na určení rovnovážného důchodu mají vliv: a) vládní výdaje b) daně (paušální daň, důchodová daň) c) transfery (= záporná daň) Grafické určení rovnovážného důchodu výdaje

C+I+G C+I C

G I důchod Matematické určení – vládní výdaje mají pozitivní vliv na důchod 1. Y = C + I + G 2. C = a + cY Dosazením spotřební fce získáváme

1 (a + I + G) 1− c 1 ∆Y = ∗ ∆G 1− c

Y=

Rovnovážný důchod Výsledný přírůstek rovnovážného důchodu v důsledku přírůstku vládních výdajů

Multiplikační model s fixními investicemi – vliv paušální změny daně Matematicky 1. Y = C + I 2. C = a + c (Y – T) Rovnovážný důchod

1 a+I− cT 1− c −c ∆Y= a+I+T 1− c −c ∆Y= ∆T 1− c

Y=

a… autonomní výdaje ∆Y.. daňový multiplikátor Multiplikační model s fixními investicemi – vliv transferů Matematicky 1. Y = C + I 2. C = a + c (Y + R) Rovnovážný důchod

1 ¿ a+I+cR 1− c c Y= a+I+R 1− c c ∆Y= ∆R 1− c Změna transferů působí expanzivně ale méně než změna vládních výdajů. Multiplikační model s fixními investicemi – vliv důchodové daně  změna sklonu Matematicky 1. Y = C + I 2. C = a + c (1 – t) Y Rovnovážný důchod

Y=

1 1− c 1− t -

a+I

snížení sklonu ke spotřebě

-

účinek multiplikátoru je méně silný než u vládních výdajů

Multiplikační model s fixními investicemi – souběžný vliv důchodové daně a vládních výdajů Matematicky 1. Y = C + I + G 2. C = a + c (1 – t) Y Rovnovážný důchod

Y=

1 1− c 1− t

a+I+G

!!! V testu rovnovážný důchod v různých podmínkách !! Vyrovnaný státní rozpočet – recese - státní expanzivní politika (zvýšit vládní výdaje) ↑ G  ↓ t - účinky jsou eliminovány díky zvýšení vládních výdajů - ∆Y = α * ∆G Vyrovnaný rozpočet - boom – restriktivní politika  zamezit přehřátí politi ↓ t  ↑ α - účinky multiplikátoru vyšší (působí účinněji) Multiplikační modely s fixními investicemi – růst důchodu při vyrovnaném státním rozpočtu Při vyrovnaném státním rozpočtu platí: ∆G = ∆T

1 ∆G 1− c c ∆Y=− ∆T 1− c ∆Y=

Vládní výdaje působí expanzivně a daně restriktivně. Kombinovaný efekt expanzivního vlivu vládních výdajů a restriktivního vlivu zvýšení daní.

∆Y=

1 c 1− c ∆G− ∆G= ∆G=∆G 1− c 1− c 1− c

- účinek multiplikátorů se ruší Multiplikační modely s proměnlivými investicemi Určení rovnovážného důchodu ovlivňují 3 vztahy chování: 1. spotřební fce 2. investiční fce 3. fce preference likvidity Předpokládá se, že investice jsou vnitřním faktorem a mění se. Multiplikační model s proměnlivými investicemi – spotřební fce Spotřební fci lze vyjádřit ve formě fce úspor 1. S = Y – C 2. C = a + cY Dosazením spotřební fce do fce úspor lze odvodit S = (1 – c) Y – a Multiplikační model s proměnlivými investicemi – vztahy chování Při ručení důchodu se zohlední to, že investice jsou fnitřním faktorm a mění se 3 vztahy chování: - investiční fce vyjadřuje závislost investic na míře výnosnosti (úrokové míře) – odraz marginální efektivnosti investic – změna investic v závislosti na vývoji i

i

S

-

I

křivka preference likvidity vyjadřuje množství peněz, které jsou lidé ochotni držet nad potřebu transakčního množství při různých úrokových mírách. Čím bude úroková míra vyšší tím méně budou lidé ochotni držet hotovost

L peněžní aktiva

-

-

křivka peněžních aktiv – vyjadřuje množství peněz, které je k dispozici pro transakční účely a pro investice do jiných aktiv při různých úrovních důchodu a při dané zásobě peněz - Mt- peníze určené pro účely transakce - Ma – peníze držené jako aktivum pro dosažení likvidity portfolia fce úspor vyjadřuje závislost úspor na velikosti důchodu

Po spojení všech tří grafů

Určení rovnovážného důchodu Rovnovážná úroveň důchodu je taková, kdy objem úspor při dané úrovni důchodu je právě roven objemu investic při dané úrokové míře, která odpovídá tomu, že si lidé přejí držet objem peněžních aktiv rovnající se objemu, jenž je k dispozici při dané zásobě peněz.

M – množství peněz Stabilizace v otevřené ekonomice a) b)

I

řízení stabilizační politiky je ovlivněno spojením dané ekonomiky se světem prostřednictvím toku zboží a kapitálu záleží na uplatňovaném devizovém kurzu: fixní kurz flexibilní kurz

Stabilizace v otevřené ekonomice – multiplikační ztráta Účinnost fiskální politiky v otevřené ekonomice snižují obchodní ztráty. Při fixním kurzu - fiskální politika je méně účinná Při flexibilním kurzu - účinnost fiskální politiky závisí na příslušných elasticitách Stabilizace v otevřené ekonomice – toky kapitálu Toky kapitálu reagují na rozdíly v úrokové míře Při fixním kurzu - expanzivní fiskální politika, pokud není doplněna expanzivní měnovou politikou, povede ke zvýšení úrokových sazeb Při flexibilním kurzu - příliv kapitálu tlumí účinnost fiskální politiky

Daňová politika Vznik a vývoj daní je velmi úzce spojen se vznikem a vývojem státu. Jedná se tedy o velmi starou kategorii, která se historicky vyvíjela: - od vcelku „dobrovolné“ formy k povinné, zákonem dané; - od naturální formy k peněžní; - od nepravidelného výběru k pravidelnému; - od účelového určení k neúčelovému zdroji výdajů; - zpočátku spíše doplňkový zdroj veřejných rozpočtů, nyní hlavní zdroj; - od převažujících daní majetkových nebo z „hlavy“ k dnešním zejména důchodovým. Problematikou daní se zabývala řada ekonomů, historicky pak vznikala řada daňových teorií. Jejich výsledkem je vymezení daně jako ekonomické kategorie a vytyčení určitých požadavků na daně, resp. daňových principů, které by měl uplatňovaný daňový systém splňovat. Daň = zákonem určené oprávnění státu požadovat a vybírat od poplatníka určitou částku, aniž by mu za to poskytoval určitou protihodnotu. - Povinnou zákonem stanovenou, pravidelnou, neekvivalentní, nenávratnou a neúčelovou platbu ekonomického subjektu vůči státu - Neekvivalentnost – znamená, že poplatník nemá zaručenu konkrétní protihodnotu, která by odpovídala výši jeho daňové povinnosti Daňové zákony pojem daň nespecifikují – zabývá se jí celá řada předpisů Daňovou politikou je praktické využívání daňových nástrojů k ovlivňování ekonomických a sociálních procesů ve spol. Daňový subjekt – ten kdo platí daň, tedy ten, komu se sníží disponibilní důchod Daňový objekt - je předmět na který je daň uvalena Daňová sazba – způsob přepočtu Daňová částka – platba subjektu Daňový výnos – součet daní od všech ekonomických subjektů

Daňové principy Dobrý daňový systém by měl být založen na následujících principech: - princip spravedlnosti: měl by být spravedlivý v přístupu k různým jednotlivcům; - princip ekonomické efektivnosti: měl by podporovat efektivní alokaci zdrojů, neměl by odrazovat poplatníky od jejich ekonomických aktivit (práce, podnikání, spoření apod.); - princip administrativní jednoduchosti: měl by být jednoduchý s minimálními finančními nároky na správu daní; - princip flexibility: měl by být schopen se snadno přizpůsobit změně ekonomických podmínek; - princip správného působení na makroekonomické agregáty: daňová politika je součástí národohospodářské politiky uplatňování v zájmu ekonomického růstu; některé daně mohou fungovat jako tzv. vestavěné stabilizátory; - princip politické průhlednosti a právní dokonalosti: měl by být vytvářen tak, aby každý věděl na co platí, aby bylo možno zjistit preference jednotlivců při určování nabídky veřejných statků. Princip spravedlnosti Podstatou je stanovení spravedlivého podílu jednotlivce, resp. domácnosti, na nákladech vlády. Historicky se vyvinula 2 hlediska spravedlnosti: - princip prospěchu (ekvivalence); - princip platební schopnosti. a) Princip prospěchu Jde o analogii fungování tržního mechanismu v tom smyslu, že platba by měla odpovídat užitku, tj. jedinci by měli být zdaněni úměrně prospěchu, který mají z veřejných výdajů. Problémem však je: - možnost změřit velikost prospěchu z veřejně poskytovaných statků a služeb, jak je tomu u statků soukromých, kde je preference vyjádřena ochotou zaplatit určitou cenu; - veřejné zdroje neslouží jen k poskytování statků, ale i k přerozdělování důchodů formou transferů, tzn., že potřební by měli vyšší daň. Proto se princip prospěchu v praxi v daňovém systému neaplikuje, ale používá se u veřejných příjmů, kde lze zájem o poskytnutí statku nebo služby vyjádřit (poplatky, příp. ekologické daně). b) Princip platební schopnosti Podstatou je, že jednotlivci mají platit daně na základě toho, jaká je jejich schopnost platit. Otázkou je, jak tuto schopnost změřit, tj. co určit jako základ daně, aby byl kvantifikovatelný. Běžně se používá důchod, majetek a spotřeba. Ani jeden však neumožňuje vystihnout, kdo je na tom lépe a kdo hůře. Nejčastěji se používá jako základ pro spravedlivé zdanění důchod. Při uplatnění principu spravedlnosti je však nutné uplatňovat spravedlnost ve vertikálním a horizontálním pojetí: – Horizontální spravedlnost: spočívá v tom, že stejný příjem by měl být zdaněn stejně. Otázkou však je, jak namáhavě je tohoto příjmu dosaženo (někdo pracuje pravidelně, někdo občas, ale příjem je stejný). Proto v praxi bývá tento princip porušován formou různých sazeb z různých příjmů, odpočitatelnými položkami. – Vertikální spravedlnost: je založena na tom, že kdo je na tom lépe, měl by platit vyšší daň. Otázkou je stanovení míry progrese. Navíc se sem promítají i hlediska sociální, politická, filozofická ad. Princip efektivnosti V užším pojetí je za efektivní provažován takový daňový systém, v němž jsou daňové výnosy získávány s co nejnižšími administrativními náklady ze strany státu a poplatníků. V širším pojetí efektivnosti se zkoumá vliv daní na ekonomické chování subjektů. Jde o to, aby ztráty z uvalení daní (tzv. nadměrné břemeno) byly co nejnižší (vznikají v důsledku deformace cen, substituce výrobků, poklesu prodeje – výsledkem je vždy ztráta užitku). Daňové břemeno soukromých subjektů je tvořeno: - daňovým výnosem; - administrativními náklady; - nadměrným daňovým břemenem (ztráta z mrtvé váhy). a) Administrativní náklady Rozlišují se: - přímé: náklady státní správy související s daňovým systémem (organizace, evidence, výběr, kontrola, vymáhání nedoplatků, informace z ČSÚ, soudní výdaje apod.); lze je vcelku objektivně vyčíslit, tvoří cca 1 % vybraných daní;

-

nepřímé: náklady vyvolané existencí daňového systému, které nese soukromý sektor (vedení spec. účetnictví, archivace, platy příslušných pracovníků, čas strávený s daňovým přiznáním apod.); těžko vyčíslitelné; jednou z možností snížení těchto nákladů je paušální daň. b) Nadměrné daňové břemeno Dopadem daně na poplatníky není jen snížení disponibilního důchodu. Většina daní způsobuje distorzi (pokřivení) relativních cen. Poplatníci ve snaze minimalizovat dopad daně sníží spotřebu, hledají substituty (často méně kvalitní), na využití substitutů vynaloží i určité náklady (např. plynový pohon aut), obchodníkům klesne výnos z prodeje. Konečným efektem je obecné snížení užitku bez náhrady. Daň nepůsobí distorzi pouze tehdy, neexistuje-li žádná možnost, jak se vyhnout dani změnou svého ekonomického chování. Daně, které nemají distorzí účinky jsou tzv. paušální daně (klasickým případem je daň z hlavy a daně, které by závisely na neovlivnitelné veličině – např. pohlaví, věk). Každá daň – s výjimkou paušální – má dva efekty: 1. důchodový – představuje snížení disponibilního důchodu (buď přímo – důchodové, majetkové daně, nebo nutí platit dražší zboží – DPH, spotřební daň); velikost efektu závisí na výši daně, roste s daňovou sazbou; 2. substituční – poplatník mění své preference s tím, jak se mění jeho mezní užitky ze spotřeby zboží, výnosu z práce apod.; velikost závisí na mezní sazbě daně (přímo úměrně). Daňová incidence (zatížení) Důležitou otázkou je, kdo nese daňové břemeno, tj., kdo je určen jako plátce a komu se skutečně sníží jeho disponibilní důchod v důsledku zdanění. Obecně existuje snaha přenést daňové břemeno na někoho jiného. Obecně známé v tomto smyslu je zdanění spotřeby (plátcem je jeden subjekt, daň přenese do ceny a zaplatí ji spotřebitel). Rozlišují se 2 druhy incidence (dopadu) daně: 1. zákonný dopad - zákonná incidence 2. skutečný, ekonomický dopad daně Pro daňovou praxi má větší význam zákonný dopad (zajišťuje výběr daně). Pro zkoumání vlivu daně na chování ekonomických subjektů má však větší význam dopad skutečný. Daň, kterou platí nějaký subjekt, může být posunuta dopředu na kupujícího (zvýší se cena statku) nebo dozadu na prodávajícího. Přesun může být částečný (daň se v nové ceně promítne jen částečně), 100% nebo vyšší než je výše daně (v případě monopolu s komoditou s konstantně pružnou poptávkou). Někdy k přesunu nemusí dojít vůbec (pak je nulový). Otázkou je: 1) Na jakých faktorech záleží, zda dojde k přesunu dopředu či dozadu. 2) Jak velký bude přesun. Velikost přesunu závisí na elasticitě poptávky a nabídky a na velikosti daně. Čím je poptávka méně pružná, resp. nabídka pružná, tím větší bude přesun na kupujícího (posun dopředu). Čím je poptávka pružnější, resp. nabídka nepružná, tím větší bude dopad daně na prodávajícího (posun dozadu). Daňová politika ČR 2004 – 2006 1. Základní cíle a principy Stabilizace daňové kvóty Fiskální konsolidace vyvolává potřebu opatření na příjmové straně veřejných rozpočtů. Česká daňová soustava obsahuje významnou část příjmů, které v nominální hodnotě samovolně nerostou (např. spotřební daně stanovené v absolutní výši na jednotku množství, silniční daň, správní poplatky apod.), v relaci ke každoročně rostoucímu HDP tedy klesají. Tyto příjmy tvoří zhruba jednu pětinu daňových příjmů bez pojistného. Tempo růstu těchto příjmů není dostatečně vyváženo daňovými příjmy, které rostou rychleji než HDP (např. progresivní daň z příjmů), takže dochází k autonomnímu poklesu daňové kvóty. Aby výdajová strana nevytvářela do budoucna hrozbu udržitelnosti veřejných financí, lze předpokládat, že výdaje se budou pohybovat na zhruba stabilní úrovni vzhledem k HDP. Zjednodušování daní Daňová soustava i správa obsahují mnoho ustanovení a postupů, které jsou pro běžného poplatníka nepřehledné. Trvalým cílem je zjednodušování všude tam, kde to je možné a žádoucí (zjednodušení formulářů daňových přiznání, obousměrná elektronická komunikace s finančními úřady). Tato opatření by byla přispět k vyšší míře dobrovolného plnění povinností na straně daňových subjektů. Opatření proti daňovým únikům Snaha vyhýbat se daním je stejně stará jako daně samy. Daňové úniky jednak znamenají snížení příjmů veřejných rozpočtů a jednak omezují daňovou spravedlnost. Úkolem daňové správy i daňové legislativy je daňové úniky minimalizovat. K tomu přispěje jak efektivnější a modernější daňová a celní správa, tak jednodušší legislativa. Dalším nástrojem je taková konstrukce daní, která rozšíří jejich základ a sníží sazbu, což omezí výhody z daňových úniků. Další cestou je přijetí takových legislativních opatření, která umožní daňové správě účinněji než dosud daňové úniky odhalovat. Primárním důvodem existence daní je získání finančních prostředků na úhradu veřejných statků. Proto by měly být daně co nejvíce neutrální a jejich výběr co nejlevnější pro stát i pro poplatníka. Daně jsou však ze své podstaty průřezovým nástrojem, který ve větší či menší míře zasahuje do sociální, hospodářské, environmentální, zahraničněpolitické a dalších politik vlády. Mnohé změny v úpravě daní jsou proto výsledkem vládních priorit v jiné oblasti. Posílení daňové spravedlnosti Nižší daňové úniky povedou k posílení daňové spravedlnosti, zejména k omezení nerovností daných tím, že jeden daňový subjekt své povinnosti řádně plní, zatímco jiný se ve srovnatelné situaci svým povinnostem vyhýbá. Dalšími kroky budou legislativní změny směřující k odstranění stávajících daňových distorzí. Daňová politika ČR - Vychází z využití daňového systému jako makroekonomického nástroje řízení eko vývoje a jednak je ovlivňována politickými cykly - Sleduje cíl zjednodušování za účelem přispět k vyšší míře dobrovolného plnění povinností na straně daňových subj. - Minimalizace daňových úniků - Permanentní snaha k posílení daňové spravedlnosti, zejména k omezení nerovnosti daných tím, že daňový subjekt své povinnosti řádně plní zatím co druhý se tomu vyhýbá - Primárním důvodem existence daní je získání fin prostředků na úhradu veřejných statků Daňová soustava se skládá z daní: přímých – přímé zdanění příjmu nebo majetku poplatníka

nepřímých – zdanění prodeje statků a služeb stávají se součásti ceny statků a služeb a jsou zaplaceny při nákupu a následně odvedeny plátcem Přímé daně

daně z příjmu

Daně z příjmu FO

Majetkové daně

Daně z příjmu PO

daň silniční

daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí

daň z nemovitostí

daň ze staveb

daň z pozemku

do rozpočtu

Nepřímé daně

Daně selektivní

Daně univerzální

daně spotřební

daň z piva

daň z vína

Daň z lihu a lihovin

Daň z tabákových výrobků

Daň z uhldovodíkových paliv a maziv

daň z elektřiny

daně ekologické

Daň z přidané hodnoty

daň z plynu

Daň z pevných paliv

VARIANTY EVS

VARIANTA 1) Zaškrtnout správná pravidla u rozpočtu 2) Popsat rozpočtový proces a) sestavení návrhu rozpočtu – ministr financí, důležité časové hledisko, kdy s návrhem začít – zhruba v polovině roku musí být předložen b) projednání a schválení rozpočtu v zákonodárném sboru - vláda předkládá poslanecké sněmovně návrh, ta má 3 měsíce na projednání, které probíhá ve 3 čteních - 1. čtení – schválení základních údajů o SR – objem výdajů a příjmů, saldo a způsob jeho vypořádání, vztah k nižším celkům, jednání ve sněmovních výborech – jaké problematiky se jednotlivé kapitoly týkají - 2. čtení – probíhá podrobná rozprava – předkládají se pozměňující návrhy, poslanci mají 48h na projednání - 3. čtení – nejdříve 48 hodin po druhém, pouze formality - Následuje hlasování a schválení c) Možnosti změny rozpočtu – během rozpočtového období, zda mohou být nějaké přesuny, v rámci roz. Kapitol, kdo má k tomu pravomoc d) Plnění veřejného rozpočtu – je projevem realizace VR – uskutečňují se platby, na úrovni státu ČNB, na úr. Obcí banky e) Uplatňování kontrolní funkce během rozpočtového období – průběžná kontrola hospodaření, zaměřena na pohledávkové plnění – banky a orgány MF, krajské úřady, zveřejnění prostřednictvím výročních zpráv, kontrolní orgány – FÚ, ředitelství f) Postrozpočtová kontrola plnění rozpočtu – ve státním závěrečném účtu – předkládá MF – PS, návrh na rozpuštění přebytku, řešení deficitu, musí být zveřejněn – zásada publicity 3) Vyjmenovat nedaňové příjmy - Odvody (liší se od daní tím, že daně jsou daňové příjmy, jinak je to též nenávratný příjem, ale nemění se zde vlastnictví, pořád je vlastníkem stát, u odvodů není stanovena přesně sazba, jako u daní) - přijaté úroky a výnosy ze státního majetku, - přijaté splátky úvěru, - emisní výnosy (státní dluhopisy, státní pokladniční poukázky 4) Rozdíl mezi alokační a redistribuční funkcí státního rozpočtu - Alokační funkce – stát funguje jako producent, alokuje zdroje pro výrobu veřejných statků, buď je sám vyrábí nebo nakupuje od soukromého sektoru, tyto veřejné statky přijímá obyvatelstvo zadarmo, jde o nejstarší funkci - Nedistribuční funkce – jde o rozdělování přerozdělování národního důchodu – HDP – cílem je zamezit negativním dopadům tržního mechanismu v oblasti důchodové a sociální 5) -

Charakterizovat čistě veřejné statky jejich spotřeba je nedělitelná v kvantitě ani v kvalitě jednotlivce nelze ze spotřeby vyloučit nikomu nelze určit velikost jeho spotřeby a nikomu nelze předepsat odpovídající úhradu za ně soukromý sektor je nebude poskytovat, protože za ně nedostane adekvátně zaplaceno veřejný sektor má nástroje – daně a poplatky – aby mohl jednotlivci přikázat za ně zaplatit např. pouliční osvětlení, armáda, policie, užívání a údržba veřejných komunikací spotřeba žádného subjektu nesnižuje nabídku pro ostatní uživatele mezní užitek se rovná 0 – změna U1 ku změna U2 = 0 – jak se změní mezní užitek jedné osoby, zvýší-li se užitek druhé osoby náklady na dodatečného uživatele – mezní náklady jsou také rovny nule 1

-

je třeba rozlišovat mezi náklady na výrobu dalšího statku a náklady na dalšího uživatele! Charakteristický rys – nemožnost a neprospěšnost výlučné spotřeby!!!

6) Nakreslit a vysvětlit graf efektivní nabídky pomocí křivky produkčních možností a indiferenčních křivek Odvození poptávkové křivky po veřejných statcích pomocí rozpočtového omezení a diferenčních křivek Ss A

(d2) (d1)

E´ E

(d3)

U2

E´´ U1 d3

d1

d2 U3

Q3

Q1

A′′′

Q2

Vs A′′

A

daňové břemeno

Poptávka po veřejných statcích (musí nám vyjít, nemůžeme si jí jen tak namalovat) d3 d1 d2 Q3

Q1

Q2

množství Vs

AA ….. původní daňové břemeno AA´ ….. nižší daňové břemeno AA´´ ….. vyšší daňové břemeno -

čím nižší daňové břemeno, tím je poptávka po veřejných statcích vyšší a naopak VARIANTA

1) Zásady státního rozpočtu 1. zásada úplnosti státního rozpočtu - slouží i ke kontrole → všechny finanční operace vlády jsou zachyceny ve státním rozpočtů v úplných částkách = brutto systém 2. zásada jednotnosti státního rozpočtu → státní rozpočet je jediný dokument sestavený jediným způsobem o ale je doplňován jinými rozpočty o současný systém = zásada plurality → není pouze jeden centrální rozpočet, ale několik dílčích rozpočtů 3. zásada reálnosti a pravdivosti státního rozpočtu 2

o → snaha zamezit úniku peněz na nespecifikovaný účel o vše musí být dáváno na přesně stanovený účel, nesmí se mezi sebou převádět (převádět na jiný účel) = zápověď virementu o cíl = nezkreslování údajů a odrážení reálných čísel a údajů 4. zásada každoročního sestavování a schvalování státního rozpočtu o → aby byl umožněn lepší přehled příjmů a výdajů státního rozpočtu o záleží na tom, jak vymezíme účetní/rozpočtové období → u nás kalendářní rok, ve Velké Británii 1.4. – 31.3. o schvalování se musí stihnout do konce období o pokud se nestihne, hospodaříme v tzv. rozpočtovém provizoriu: 5. zásada (dlouhodobé) vyrovnanosti státního rozpočtu→ krátkodobě se příliš nenaplňuje o = zlaté pravidlo rozpočtové politiky příjmy se sestavují tak, aby odpovídaly plánovaným výdajům o negativní dopad = veřejné dluhu - u nás se uplatňuje schodkový rozpočet: 6. zásada přehlednosti státního rozpočtu o → zabezpečíme tím, že je dána určitá rozpočtová skladba o stanoví se tedy věcná struktura rozpočtu (příjmy a výdaje → kapitoly, skupiny, oddíly, pododdíly, paragrafy, a pak jednotlivé položky) o → přehlednost, možnost porovnání v čase, možnost kontroly 7. zásada publicity/zveřejnění/veřejnosti státního rozpočtu o → zamezení tajného hospodaření vlády ve středověku o dnes ….. o → uveřejňuje se v televizi, Sbírce zákonů, na Internetu (Ministerstvo financí) atd. 8. zásada hospodárnosti a efektivnosti → efektivní hospodaření/užití zdrojů nejen na státní úrovni, ale také na krajské, obecní atd ZE ZÁSAD VYCHÁZÍ ROZPOČTOVÁ PRAVIDLA – TY JSOU NA ROZDÍL OD ZÁSAD POVINNÁ 2) Vyberte multiplikátor ze zadaných vzorečků a popište části 3) Modely sociální politiky Volba modelu souvisí s pojetím úlohy státu v ekonomice a ve společnosti. i. Liberální model - podnikové zaopatření; - co nejvíce nechává rozhodování na jednotlivci, stát přispívá jen v krajní nouzi ii. Model sociálního pojištění - univerzální dávky ze SR; - vychází ze sociálního pohledu na stát, stát rozhodne nejlépe, stát se rozhodne zabezpečit – dostatek prostředků – spoluúčast všech iii. Skandinávský model - kombinace předchozích. – přispívat si na penzi, ovlivnit budoucí situaci 4) Nakreslit a popsat graf – ztráta blahobytu a efektivnosti

5) Mimoekonomické faktory rozsahu veřejného sektoru (geopolitické, historické…) (Faktory ekonomické – stupeň ekonomického rozvoje a bariéry ekonomické rozvoje (země zaostalé, rozvojové, v industriálním stadiu, v postind. Stadiu) bariéry ekonomického rozvoje – bariéry spotřeby, výkonnosti) mimoekonomické - faktory geopolické, historické, kulturně náboženské, politické (pravicové, levicové, totalitní režimy) 6) Co znamená dlužíme sami sobě Dopady státního dluhu - Souvisí s otázkou velikosti placených úroků a zátěže státního dluhu pro obyvatelstvo problém = občané vlastně dluží sami sobě → stát vydá obligace, člověk koupí dluhopis – zaplatí daně a čekají, až se jim „z daní“ vrátí úrok (= stát platí úrok z daní) 3

VARIANTA 1) Členění veřejných statků podle způsoby spotřeby a charakteristika a) statky čistě veřejné • jejich spotřeba je nedělitelná v kvantitě ani v kvalitě • ⇒ jednotlivce nelze ze spotřeby vyloučit; nikomu nelze určit velkost jeho spotřeby a nikomu nelze předepsat odpovídající úhradu (podíl na jejich úhradě) za ně • soukromý sektor je nebude poskytovat, protože za ně nedostane adekvátně zaplaceno • veřejný sektor má nástroje (daně, poplatky), aby mohl jednotlivci přikázat za ně zaplatit např. pouliční osvětlení, armáda, policie, užívání a údržba veřejných komunikací • spotřeba žádného subjektu nesnižuje nabídku pro ostatní uživatele ⇒ MU = ∆ U1 = 0 ∆ U2 → jak se změní užitek jedné osoby, zvýší-li se užitek druhé osoby charakteristický rys = nemožnost a neprospěšnost výlučné spotřeby b) • • • • • • •

c) • • • • •

statky částečně veřejné = smíšené jejich spotřeba je dělitelná v kvantitě, ale nedělitelná v kvalitě → tzn., že jednotlivce lze vyloučit ze spotřeby rozšiřování kvantity často vede ke snižování kvality toto vyloučení ze spotřeby bývá často neprospěšné, protože může dojít k neefektivnímu využití kapacity/nevyužití kapacity důvod vyloučení ze spotřeby může být právě snížení kvality mezní náklady (mN) na dodatečného spotřebitele jsou větší, ale jsou velmi nízké (mohou být téměř nulové) hlavní rys = možnost, ale neprospěšnost výlučné spotřeby např. školství • u těchto statků je potřeba zvažovat, zda je vyloučení ekonomicky efektivní veřejně poskytované soukromé statky (→ spíše soukromé) spotřeba je dělitelná (kvalita nedělitelná) vyloučení ze spotřeby je možné, ale nebylo by spravedlivé = statky soukromé (→ každý by si je měl pořídit sám), ale jsou finančně nepřístupné, proto je poskytuje veřejný sektor např. vysoké školství v ČR mezní náklady (mN) spojené se zvýšením počtu spotřebitelů jsou vysoké

2) Vyberte správný vzorec týkající se vlivu transferů na důchod a popište proměnné Y=C+I Graf: C = Ca + c (Y+Tr) Y = 1 / 1-c (Ca + I + CTr)

3) Rozdíl mezi daněmi a odvody Odvody – také nenávratných charakter, povinné, zákonem stanovené, odčerpávají se z výnosů státních podniků – přerozdělení v rámci státního vlastnictví, sazby nemusí být pevně stanovena Daně – daňové příjmy, zákonem povinná platba nenávratného charakteru, daňový příjem, tvoří podstatnou část příjmů, rozdělení daní – přímé majetkové a z příjmu(DPFO, DPPO) nepřímé (DPH, spotřební) 4) Faktory ovlivňující příjmy státního rozpočtu a. úroveň a vývoj cen (přímá úměra) b. úroveň vlastních nákladů podnikatelské sféry (vliv na daň z příjmů) c. uplatňována mzdová politika (zdanitelné příjmy zaměstnanců; ↑ mzdy ↑ daně náklady podnikatele: ↓ příjmů) 4

d. e. f. g.

zdaňování bezpracných příjmů – z kapitálového majetku; ….. dotační politika rozsah daňové soustavy a výše daňových sazeb rozsah majetku spravovaného státem

5) Zaškrtávací – něco ohledně pravidel rozpočtového procesu 6) Nakreslit a popsat graf vlivu vládních výdajů na důchod + vzorec Y = C + I + G – zvýšením G (vládních nákupů) se zvyšuje důchod, posun rovnoběžně nahoru

VARIANTA C 1) Zaškrtávací –Jaké společenské potřeby uspokojuje VS? 2) Důvody tržního selhání - nastává při porušení podmínek rovnováhy selhání konkurence konkurence je jedním z předpokladů pro fungování neviditelné ruky trhu vznik neregulovaného monopolu → neuspokojí poptávku – omezuje produkci, aby mohl stanovit vysokou P ⇒ stát – antimonopolní úřad nedostatečná nabídka veřejných statků pokud soukromý sektor nemá zájem tyto statky vyrábět (zisk neuhradí náklady), ale lidé je potřebují, musí výrobu převzít stát existence externalit externalita = vedlejší efekt, který je produkován určitou činností externalita = činnost jednotlivce nebo firem způsobuje vyšší náklady u jiných spotřebitelů a výrobců (= záporná/negativní externalita), resp. přináší prospěch jiným (= kladná externalita) negativní ⇒ firma vyrábí více produktů, než je optimální, nebo je poskytuje za vyšší cenu → spotřebitelům vznikají náklady – firma musí tyto vedlejší externality odstranit ⇒ stát jí omezí: administrativně = např. limity na vypouštění odpadů ekonomicky = pokuta pozitivní ⇒ stát poskytuje dotace → např. zemědělci tím, že obhospodařují půdu, vytvářejí kulturní krajinu existence neúplných trhů forma tržního selhání, kdy soukromý sektor není schopen zabezpečit určitý statek, i když spotřebitel je ochoten zaplatit za něj více, než činí náklady na jeho poskytování typické pro oblast peněžnictví – poskytování úvěrů, pojišťovnictví banka neposkytne úvěr, není-li si jista návratností nebo dostatečně výnosným odvětvím ⇒ stát poskytne bance úrokové intervence – sníží úrok tak, aby na daný úvěr žadatel dosáhl stejné viz. pojišťovny chybějící doplňkové trhy např. někdo by chtěl vyrábět stolní lampy, ale nebyl by nikdo, kdo by vyráběl žárovky ⇒ stát je začne vyrábět sám pouze výjimečně nedostatek informací soukromý sektor není někdy ochoten poskytovat úplné informace, protože nesou dodatečné náklady → může dojít k poškození zdraví apod. např. návody v cizím jazyce, složení potravin na obale atd. stát to řeší nařízením nebo zákonem, popř. poskytuje informace sám (pomocí speciálních institucí – hydrologický ústav, nebo kupuje informace od soukromého sektoru) situace, kdy dochází k selhání v celé ekonomice 5

nezaměstnanost (sociální, politické problémy), inflace (znehodnocení úspor občanů) apod. celková ekonomická rovnováha nástroje státu – fiskální a monetární 3) Zaškrtávací – vzoreček zahrnující vliv důchodové daně a vládních výdajů zároveň Y= C+I+G C = Ca + C (1-t) Y Y = 1/ 1-c (1-t) (Ca + I + G) 4) Struktura rozpočtu

Fnance

Peněžní fondy

Rozpočtová soustava

Ostatní články: banky, pojišťovny apod.

Veřejné rozpočty

Mimorozpočtové fondy

Státní rozpočet

Rozpočty obcí

Územní rozpočty

Rozpočty krajů

Státní fondy včetně Národního fondu Fondy obcí

Fondy územní samosprávy Fondy krajů

5) Popsat statky netržní a polotržní a) veřejné statky netržní • nejsou alokovány prostřednictvím trhu • jejich produkce nepřináší zisk • do alokace zasahuje stát • volná směna mezi výrobcem a spotřebitelem neprobíhá • poskytuje je pouze stát • např. služby armády, státní správy, justice, policie, veřejného osvětlení b) veřejné statky polotržní • jsou veřejně prospěšné, poskytované soukromým sektorem • cena je sjednávána na trhu, stát však cenu ovlivňuje zásahy do produkce a spotřeby • stát nemá zájem, aby se daný statek prodával za tržní cenu kvůli sociálním problémům • např. nájem, energie, pošta, dopravné apod. • buď poskytuje výrobci dotace, nebo reguluje ceny (stanový maximální ceny) → vývojem se mění – záleží na kupní síle obyvatelstva, na jejich příjmové situaci 6) Nakreslit graf poptávkové funkce při změně daňového břemene

6

VARIANTA H 1) Vypsat základní instituce VS

2) Graf a vysvětlení spotřebitelského přebytku cena statku A

křivka poptávky

C

E Cy

B množství statku AB….. křivka poptávky → udává maximální částky, které jsou spotřebitelé ochotni zaplatit za každý další kus – kdyby cena byla nula, spotřebují množství 0B – jejich celkový užitek bude: Cy = 0 ⇒ celkový užitek = 0AB; zároveň je roven spotřebitelskému přebytku zavedeme cenu na úrovni 0C – spotřebitelé jsou ochotni kupovat, doku jejich mezní užitek je větší než cena, tj. do okamžiku, kdy se mezní užitek poslední jednotky rovná ceně – když se cena bude rovnat 0C, zakoupí množství 0D; celkový užitek bude 0AED, ale náklady jsou 0CED ⇒ čistý užitek (U – N) = 0AED – 0CED = = ACE 3) Zaškrtávací – jaký MU je u čistě veřejných statků a proč? MU = O (viz. otázka čistě v. statky) 4) Výdaje státního rozpočtu dle funkcí státu 1. výdaje ekonomického charakteru → financování vědy a výzkumu 2. výdaje na státní správu, armádu, policii a justici 3. výdaje na sociální, zdravotní, školské a kulturní účely → zkvalitnění rozvojového potenciálu obyvatelstva 4. splácení státního dluhu 5) Vysvětlit dlužíme sami sobě.. (viz. výše) 6) Graf vlivu paušální daně Y=C+I C = Ca + c (Y – T) Y = 1 / 1- c (Ca + I – CT) Zvýšení daní – snížení důchodu, zvýšení daní posun přímky rovnoběžně dolů.. Graf:

VARIANTA A 1) Finální společenská spotřeba a veřejný sektor

2) Popsat neefektivnost u veřejně poskytovaných soukromých statků

7

3) Ekonomické faktory rozsahu veřejného sektoru Stupeň ekonomického vývoje: země zaostalé, rozvojové, v industriálním, post. Ind. Stádiu, Bariéry eko rozvoje: bariéry spotřeby, bariéry výkonnosti 4) Graf vlivu paušální daně Viz. výše 5) Funkce státního rozpočtu Alokační redistribuční Stabilizační - snaží se také eliminovat tržní selhání a minimalizovat společenské ztráty z nevyužití zdrojů magický čtyřúhelník: Regulační → přímé zásahy státu do soukromého sektoru: Kontrolní 6) Kritéria VS na dluh a vliv inflace na veřejný dluh

VARIANTA 1) Nástroje přerozdělování veřejných statků 2) Graf stanovení efektivní nabídky veřejných statků pomocí křivky produkce a ind.

3) Kolik byly schválené příjmy SR a výdaje 4) Ochranná funkce sociální politiky Jedná se o řešení již vzniklých sociálních událostí, kdy jedinec či sociální skupina je znevýhodněna ve vztahu k ostatním, ať již v ekonomickém, či sociálním smyslu. Ochranná funkce plyne: a) primárně z humanitárních snah společnosti; b) sekundárně z potřeby ochrany člověka jako pracovní síly. 5) Stabilizační politika – doplnit vzorec vlivu paušální daně ze tří Jde o posilování stability národního hospodářství jako celku k harmonizaci ekonomického vývoje země. Hlavním cílem je zajištění růstu ekonomického potenciálu země, přiměřené stability cen, co nejnižší nezaměstnanost. Y=C+I C = Ca + c (Y – T) Y = 1/1—c (Ca + I – cT) 6) Zaškrtávací 8

důvody zásahu státu do ekonomiky (vypsat) 1. selhání konkurence (monopol) 2. nedostatečná nabídka veřejných statků (firmám se nevyplatí vyrábět) 3. existence externalit (pozitivních, negativních) 4. existence neúplných trhů (soukr. trh není schopen zabezpečit určitý statek i když je spotřebitel ochoten platit více než je výrobní cena statku – např. půjčky, pojištění, ….) 5. nedostatek informací 6. nezaměstnanost, inflace, hospodářská nerovnováha 7. selhání konkurence (monopol) 8. nedostatečná nabídka veřejných statků (firmám se nevyplatí vyrábět) 9. existence externalit (pozitivních, negativních) 10. existence neúplných trhů (soukr. trh není schopen zabezpečit určitý statek i když je spotřebitel ochoten platit více než je výrobní cena statku – např. půjčky, pojištění, ….) 11. nedostatek informací 12. nezaměstnanost, inflace, hospodářská nerovnováha rozpočtová soustava (vyjmenovat) • státní rozpočet (ústřední) - nejvyšší • regionální rozpočty - střední úroveň • místní rozpočty - nejnižší úroveň • rozpočty finančních účelových fondů • soustava rozpočtových orgánů • peněžní vztahy spojené s tokem peněžních prostředků v rámci rozpočtové soustavy multiplikační model s fixními investicemi - souběžný vliv důchodové daně a vládních výdajů (vybrat vzorec a vysvětlit ho) společenské potřeby (výběr z možností) - potřeba organiz. uspořádání společnosti - potřeba ochrany osoby a majetku - potřeba zajištění spravedlnosti - potřeba ochrany území Vybrat co patří do sekt.exist. jistot a popsat - zaměstnanost (p. existenční jistoty cestou práce) 1. VS sám nabízí práci, 2. VS intervenuje do tržního sektoru - sociální zabezpečení (p. existenční jistoty jinou cestou) 1. sociální pojištění, 2. sociální podpora Vybrat saldo SR za 2006 -91,3???????? Popsat a uvést příklad užitku hmot. a nehmot., přímé a nepřímé Hmotný-takový, který lze oceňovat na trhu (elektřina) Nehmotný-nelze oceňovat na trhu (lepší pohodlí lidí) Přímý-vztahuje se k hl.cíly projektu (produkce elektřiny) Nepřímý- je vedlejším produktem projektu (centrální vytápění) -1-

Odvození poptávkové křivky po veřejných statcích pomocí rozpočtového omezení a diferenčních křivek Ss A

(d2) (d1)

E´ E

(d3)

U2

E´´ U1 d3

d1

d2 U3

Q3

Q1

A′′′

Q2

Vs A

A′′

daňové břemeno

Poptávka po veřejných statcích (musí nám vyjít, nemůžeme si jí jen tak namalovat) d3 d1 d2 Q3

Q1

Q2

množství Vs

AA ….. původní daňové břemeno AA´ ….. nižší daňové břemeno AA´´ ….. vyšší daňové břemeno -

čím nižší daňové břemeno, tím je poptávka po veřejných statcích vyšší a naopak

Ze stabiliz.ek. co ovlivňuje multiplikátor v přpadě flexibilních investicích Spotřební f-ce Investiční f-ce F-ce preference likvidity S=Y-C C=a+cY

-2-

Nástroje rozdělování veřejných statků - hlavním cílem jejich používání je snížení (omezení) spotřeby • cenový mechanismus - zavádění různých poplatků a doplatků • administrativní omezení spotřeby - podstatou je přidělování jednotných dávek všem spotřebitelům • čekání na poskytnutí statku - vychází se z principu, že kdo statek skutečně potřebuje, ten si počká až ho dostane Ochranná funkce sociální politiky Jedná se o řešení již vzniklých sociálních událostí, kdy jedinec či sociální skupina je znevýhodněna ve vztahu k ostatním, ať již v ekonomickém, či sociálním smyslu. Ochranná funkce plyne: a) primárně z humanitárních snah společnosti; b) sekundárně z potřeby ochrany člověka jako pracovní síly Velikost příjmů Státního rozpočtu 2006 - výběr z variant 949,48???? Vliv paušální daně na úroveň rovnovážného důchodu - vybrat správný vzoreček a popsat použité zkratky. Y=

1 * (a + I − cT ) 1− c

0B – rovnovážná úroveň důchodu 0J – úroveň výdajů a – konstantní spotřeba c – mezní sklon ke spotřebě Y – celkový důchod T – paušální daň

některé důležité vztahy Y= C+I C= a + c*(Y-T)

zasady rozpoctove skladby 1) zásada úplnosti 2) zásada jednotnosti 3) zásada reálnosti 4) zásada každoročního sestavování a schvalování 5) zásada vyrovnanosti 6) zásada publicity 7) zásada přehlednosti

-3-

co ovlivnuje, zda budou castecne verejne statky poskytovane zdarma? Graficky znazornit.

poptávka používání dálnice D

Cy´

A transakční náklady

Cy

B

C

E

F

výrobní náklady 0

Qe

Q0

Ztráta z neefektivní produkce

Qmax

QE – množství účastníků při zvýšení o tranformační N Q0 – množství účastníků při bezplatném využívání, kdy MN =0 Qm – maximální množství účastníků kdy ∆U/∆Y = 0 cena rozhodnout, zda to zpoplatníme či ne

testova: vybrat vzorec pro rovnovaznou uroven duchodu, pri fix.investicich + vliv duchodove dane a vladnich vydaju Matematicky: Y=C+I+G C=a+c(1-t)Y Rovnovážný důchod: Y1/1-c(1-t)* (a+I+G) charakterizovat homogenizacni funkci v socialni politice Určíté vyrovnání, tím, že zmírníme soc.rozdíly v příjmech. Přispívá k poskytnutí stejných podmínek na vzdělání, pozici, rovné příležitosti atd.. testova: kolik cinily vydaje statniho rozpoctu za rok 2006? 1040,78??? veřejné statky a jejich dělení z hlediska způsobu spotřeby a) statky čistě veřejné • jejich spotřeba je nedělitelná v kvantitě ani v kvalitě

-4-

• ⇒ jednotlivce nelze ze spotřeby vyloučit; nikomu nelze určit velkost jeho spotřeby a nikomu nelze předepsat odpovídající úhradu (podíl na jejich úhradě) za ně • soukromý sektor je nebude poskytovat, protože za ně nedostane adekvátně množství zaplaceno účastníků • veřejný sektor má nástroje (daně, poplatky), aby mohl jednotlivci přikázat za ně zaplatit např. pouliční osvětlení, armáda, policie, užívání a údržba veřejných komunikací • spotřeba žádného subjektu nesnižuje nabídku pro ostatní uživatele ⇒ MU = ∆ U1 = 0 ∆ U2 → jak se změní užitek jedné osoby, zvýší-li se užitek druhé osoby charakteristický rys = nemožnost a neprospěšnost výlučné spotřeby b) •

statky částečně veřejné = smíšené jejich spotřeba je dělitelná v kvantitě, ale nedělitelná v kvalitě → tzn., že jednotlivce lze vyloučit ze spotřeby • rozšiřování kvantity často vede ke snižování kvality • toto vyloučení ze spotřeby bývá často neprospěšné, protože může dojít k neefektivnímu využití kapacity/nevyužití kapacity • důvod vyloučení ze spotřeby může být právě snížení kvality • mezní náklady (mN) na dodatečného spotřebitele jsou větší, ale jsou velmi nízké (mohou být téměř nulové) • hlavní rys = možnost, ale neprospěšnost výlučné spotřeby • např. školství • u těchto statků je potřeba zvažovat, zda je vyloučení ekonomicky efektivní c) veřejně poskytované soukromé statky (→ spíše soukromé) • spotřeba je dělitelná (kvalita nedělitelná) • vyloučení ze spotřeby je možné, ale nebylo by spravedlivé • = statky soukromé (→ každý by si je měl pořídit sám), ale jsou finančně nepřístupné, proto je poskytuje veřejný sektor • např. vysoké školství v ČR • mezní náklady (mN) spojené se zvýšením počtu spotřebitelů jsou vysoké testová otázka: multiplikátor s fixními investicemi při existenci SR ovlivňěný transfery Matem: Y=C+I C=a+c(Y+R) Rovnováž.duch: Y= 1/1-c* (a+I+cR) rozdíl daně a odvodu 1) daně - zákonem stanovené platby nenávratného charakteru - právní norma stanovuje metodiku výpočtu daně - vybírají finanční úřady i jiné státní orgány - daň je finanční vztah mezi plátcem daně a státem - daně se vybírají od soukromopodnikatelských subjektů a od obyvatelstva 2) odvody - povinné zákonem - platby nenávratného charakteru

-5-

odčerpávání části výnosů od státních podniků, rozpočtových a příspěvkových organizací ekonomická podstata - přerozdělování finančních prostředků v rámci státního vlastnictví majetku

-

testová otázka: vybrat rozpočtová pravidla 1) p.určení navrhovatele rozpočtu 2) p.způsobu vypracování výdajové stránky rozpočtu 3) p. přednosti výdajů před příjmy 4) p. schvalování rozpočtu 5) p. omezení přesunů v rozpočtu 6) p. alokace výdajů 7) pravidlo vymezení příjmů , výdajů a rezerv 8) p.rozpočtového provizória 9) p. časového užití a účelovosti výdajů 10) p.úhrady rozpočtově nezajištěných potřeb 11) p.sestavení a schvalovací procedury státního závěrečného účtu 12) všeobecné pravidlo - neúčelovost příjmů (příjmy nejsou k ničemu vázány) faktory ovlivňující výši příjmu SR • úroveň a vývoj cenové hladiny • úroveň vlastních nákladů podnikatelské sféry • z koncepce mzdové politiky • zdaňování bezpracných příjmů • koncepce dotační a subvenční politiky podíl příjmu získaných na základě vlastnické dispozice a mocenské povahy graf s fixními investicemi při existujícím SR, na určení rovnovážného důchodu mají vliv vládní výdaje.. výdaje J

M

C + I + G celkové výdaje rozšířené o C+I vládní výdaje

C spotřeba (spotřební funkce – její sklon je dán mezním sklonem ke spotřebě c) C a

G I

G vládní výdaje I investice 45°

-6-

0

A

B

důchod

Popsat statky netržní a polotržní a) veřejné statky netržní • nejsou alokovány prostřednictvím trhu • jejich produkce nepřináší zisk • do alokace zasahuje stát • volná směna mezi výrobcem a spotřebitelem neprobíhá • poskytuje je pouze stát • např. služby armády, státní správy, justice, policie, veřejného osvětlení b) veřejné statky polotržní • jsou veřejně prospěšné, poskytované soukromým sektorem • cena je sjednávána na trhu, stát však cenu ovlivňuje zásahy do produkce a spotřeby • stát nemá zájem, aby se daný statek prodával za tržní cenu kvůli sociálním problémům • např. nájem, energie, pošta, dopravné apod. • buď poskytuje výrobci dotace, nebo reguluje ceny (stanový maximální ceny) → vývojem se mění – záleží na kupní síle obyvatelstva, na jejich příjmové situaci

institucionállní struktura veřejného sektoru Státní správa: Kancelář prezidenta Parlament-zákonodárná f-ce Vláda-výkonná f-ce Armáda-ochrana před vnějším nepřítelem Policie-ochrana před vnitřním nepř. Justice-princip spravedlnosti Samospráva:Obce a kraje

čistě veřejné statky - MU - 4 varianty - jestli je větší než 1, menší, roven nule a vysvětlit MU=0, MN=O dělení výdajů SR podle funkce státu 1. výdaje ekonomického charakteru → financování vědy a výzkumu 2. výdaje na státní správu, armádu, policii a justici 3. výdaje na sociální, zdravotní, školské a kulturní účely → zkvalitnění rozvojového potenciálu obyvatelstva 4. splácení státního dluhu vysvětlit tezi dlužíme si sami sobě - opět Dopady státního dluhu - Souvisí s otázkou velikosti placených úroků a zátěže státního dluhu pro obyvatelstvo problém = občané vlastně dluží sami sobě → stát vydá -7-

obligace, člověk koupí dluhopis – zaplatí daně a čekají, až se jim „z daní“ vrátí úrok (= stát platí úrok z daní) graficky a matematicky vliv změny daně na důchod + vysvětlit výdaje

C′′ + I celkové výdaje po snížení daně M

J

C′ + I C′′ spotřeba (spotřební fce., změna sklonu snížením daně) C′

a

I

I investice 45°

0

A

0B – rovnovážná úroveň důchodu 0J – úroveň výdajů a – konstantní spotřeba

B

důchod

Y – celkový důchod t – sazba důchodové daně c – mezní sklon ke spotřebě

některé důležité vztahy Y= C+I C= a + c*(1-t)

testová: zásady veřeného rozpočtu 1) zásada úplnosti 2) zásada jednotnosti 3) zásada reálnosti 4) zásada každoročního sestavování a schvalování 5) zásada vyrovnanosti 6) zásada publicity 7) zásada přehlednosti

nakresli graf na ztráty z neefektivní spotřeby- problém jednotné spotřeby + vysvětlit použité zkratky vlastnosti daňového systému modely sociálníhop zabezpečení-jen vyjmenovat typy 1. Liberální model 1. Model sociálního pojištění 2. Model skandinávský Vztah finálních společenských potřeb a VS - potřeba organiz. uspořádání společnosti - potřeba ochrany osoby a majetku - potřeba zajištění spravedlnosti - potřeba ochrany území

-8-

Ekonomické faktory ovlivňující rozsah a strukturu VS fáze ekonomického rozvoje a. ekonomicky zaostalá země (nízká produkce HDP nízká, není co přerozdělovat, velice málo zbývá na sociální pomoc, většina veřejných výdajů jde do armády, policie a státní správy) b. rozvojová země (ekonomický růst závislý na veřejném sektoru, přerozdělovací procesy se zvětšují a směřují především do infrastruktury, dopravy, spojů a dále do školství a zdravotnictví) c. země v industriálním stádiu (klesá podíl VS na HDP, rozvinutý trh – silný kapitál, začínají se projevovat výrazné sociální rozdíly, proto těžiště výdajů VS směřuje do bloku existenčních jistot) d. země v postindustriálním stádiu (dvě etapy: nejprve vysoký růst přerozdělovacích procesů do systému sociálního zabezpečení a do školství a zdravotnictví, ale poté když země začne narážet na bariéru výkonnosti následuje pokles přerozdělovacích procesů do sociálního systému a přesun prostředků do těch odvětví, která působí na kultivaci lidského potenciálu, do vědy, do spojů a do distribuce informací) bariéry ekonomického růstu e. bariéra spotřeby (nízká míra přerozdělovacích procesů, dosáhnou-li sociální rozdíly ve společnosti určité úrovně začne v důsledku nízkých příjmů klesat spotřeba ⇒ roste nezaměstnanost ⇒ ekonomická stagnace, opatření obsahuje zvýšení přerozdělovacích procesů s cílem zvýšení poptávky ⇒ potřeba zvýšit daně ⇒ sociální neklid pracujících a středních podnikatelů) f. bariéra výkonnosti (vysoká míra přerozdělovacích procesů doprovázená velkým progresívním zdaněním příjmů demotivuje, jak pracující /po ztrátě práce rádi zůstanou na podpoře/, tak podnikatele /přelijí kapitál do jiné země, neinvestují/ tím klesají příjmy veřejných rozpočtů ⇒ vláda se snaží získat více příjmů vyšším zdaněním ⇒ sociální neklid) Fce SR + popsat 1) alokační - stát alokuje prostřednictvím SR zdroje do produkce kolektivních statků především pro obyvatelstvo - jako zdroje krytí nákladů na tyto statky jsou daně (důchodové, majetkové i spotřební) - nutné též dosáhnout paretovské optimality 2) redistribuční - přerozdělování HNP (ND) s cílem zmírnit důchodové a sociální nerovnosti ve společnosti s tržní ekonomikou 3) stabilizační - uplatňuje se od 30. let 20.století - hospodářská krize - přispívá ke stabilizaci ekonomiky - vestavěnými stabilizátory jsou hlavně daně 4) regulační - uplatňována v době nerovnovážného ekonomického vývoje - jde o přímé zásahy do soukromého sektoru (regulace cen, mezd, zaměstnanosti) 5) kontrolní - kontrola příjmů a výdajů SR

-9-

Rovnovážný důchod - paušální daň Mat: Y=C+I+G C=a+c(Y-T) Rovnováž.d: Y=1/1-c*(a+I-cT)

Co má vliv na veřejně poskytované soukromé statky + graf=problem dvojí spotřeby Infalce - zvýší vs. sníží veřejný dluh Ukazatele dluhu (dluh:DPH...) a) poměr k HDP – lze posoudit likviditu ekonomiky a likviditu tržeb investorů b) podíl placených úroků z dluhu na HDP – ukazuje na potřebu daní k úhradě úroku c) podíl dluhu v rukou veřejnosti na HDP – váha celkového dluhu systému likvidity veřejný dluh

= nabídka peněz v ekonomice v %

suma likvidních aktiv Výrobní potřeba a VS - potřeby výrobní (pociťuje je člověk v postavení výrobce) - potřeby finální (konečné, spotřební – pociťuje je spotřebitel za účelem zachování své existence a její kvality /životní úroveň, způsob života) Smyslem národního hospodářství je uspokojovat finální potřeby (předpokladem je uspokojení výrobních potřeb). VS primárně uspokojuje finální potřeby. Neekonomické faktory ovlivňující rozsah a strukturu VS 1. faktory geopolitické (souvisí s umístěním země na zeměkouli, s přírodními podmínkami, se sousedními zeměmi, s významem země z hlediska vojenského, dopravního, kvantity přírodních zdrojů, čím tvdší přírodní podmínky a čím více se země cítí ohrožena, tím větší důraz je kladen na VS) 2. faktory historické (souvisí se vznikem státu a jeho historickým vývojem, prošel-li stát všemi fázemi vývoje /otrokářství, feudalismus, kapitalismus/ tenduje k většímu podílu VS, tendence k paternalismu) 3. faktory kulturně-náboženské (většina náboženství je nakloněna VS, rozdíly jsou pouze v důrazu na strukturu, katolicismus považuje hluboké sociální rozdíly za přirozené je zaměřen především na charitu a proto klade větší důraz na sociální podporu a pomoc, protestantismus považuje hluboké sociální rozdíly za nežádoucí, ale preferuje to, aby si každý maximálně pomohl sám usilovnou prací, proto upřednostňuje ty bloky VS, které pomáhají vytvářet nabídku na trhu práce a bloky, které podporují kultivaci lidského potenciálu) 4. faktory politické (totalitní x demokratické režimy, totalitní režim využívá blok společenských potřeb a blok rozvoje člověka VS k manipulaci s lidmi, v demokratických režimech pravicové vlády inklinují spíše k potlačení VS, levicové vlády VS více akcentují)

Multiplikátor a vzorec TR Matematicky: Y=C+I C=a+c(Y+R) - 10 -

Rovnov.duch: Y=1/1-c*(a+I+cR) Aktivní vs. pasivní sociální politika Akt- podpora vytváření prac.míst, zahájení samostatné výděl.čín, rekvalifikace Pas- Odstupné, podpory v nezaměst+pomoci

O co se musí očistit soukromá diskontní sazba a jestli má být ta společenská menší nebo větší testová Co jsou nedaňové příjmy rozpočtu - Odvody (liší se od daní tím, že daně jsou daňové příjmy, jinak je to též nenávratný příjem, ale nemění se zde vlastnictví, pořád je vlastníkem stát, u odvodů není stanovena přesně sazba, jako u daní) - přijaté úroky a výnosy ze státního majetku, - přijaté splátky úvěru, - emisní výnosy (státní dluhopisy, státní pokladniční poukázky napište jaký vzoreček se vztahuje k důchodu při existenci státního rozpočtu=existence G Jaký je podle Maastrichtské dohody veřejný dluh Podle Maastrichtské smlouvy se pro vstup do EU požaduje: -

schodek veřejného rozpočtu max. 3 % HDP

-

veřejný dluh max. 60 % HDP

Možné řešení deficitu státního rozpočtu: -

vydáním (emisí) nových peněz (je zakázáno)

-

vydáním státních dluhopisů = zvyšování zadluženosti státu

Určení velikosti výdajů na nedělitelné projekty při fixním oobjemu rozpočtu Fixní= na několik akci je určitý objem peněžních prostředků, výběr akcí je do vyčerpání zásob.. Stanovení pořadí: Podle pomeru úžitku a nákladů Podle max. čistého úžitku Podle minimalizace nespotřebované částky

Sc pojištěni? -

podílejí se na něm zaměstnavatelé, pojištěnci a stát, míra účasti záleží na uplatňovaném systému

-

příspěvky na sociální zabezpečení placené podniky, pojištěnci a státní dotace tvoří tzv. trojpilířový systém financování sociálního zabezpečení Státní dotace sociálního zabezpečení mohou mít různou formu: a) financování některých státních dávek ze státního rozpočtu b) příspěvek na sociální zabezpečení ve formě pevné roční částky nebo určení podílu z příspěvku zaměstnavatelů a zaměstnanců c) úhrada schodku hospodaření sociální pojišťovny

- 11 -

d) dotování provozu státních nemocnic Sociální zabezpečení může být rozděleno jednak na systém sociálního pojištění, které je financováno z příspěvků na sociální zabezpečení a na systém státního zaopatření, které je financováno z veřejných prostředků. Statni zaverecny ucet – co to je (5) ucet na kterem je zachycen obeh aktiv a pasiv za dane rozpoctove obdobi, predklada se pote min.financi spolu s návrhem na rozpuštěni prebytku nebo resenim deficitu

funkce VS - jen zaskrtnout a-f - vysledek BCE (10) 1. alokační (zabezpečuje tvorbu veřejných statků) 2. redistribuční (přerozdělování důchodů) 3. stabilizační (makroekonomické působení vlády s cílem zajistit ekonomický růst, stabilitu cen, zaměstnanost – nástroje fiskální a monetární politika) 4. regulační (omezování nežádoucích vlivů působících na rovnováhu ek. vývoje) 5. kontrolní (efekty z působení VS by měly odpovídat výdajům na ně vynaloženým) 6. stimulační (podpora a ovlivňování chování soukromého sektoru k posilování ekonomické rovnováhy) starobni duchod a jeho koncepce - jsou dve a jedna kombinovana (10) 1. koncepce výsluhová – předpokladem pro přiznání důchodu je určitý počet let pojištění nebo zaměstnání, na věku nezáleží 2. koncepce invalidní – zákonem je stanoven důchodový věk, při jehož dosažení se předpokládá invalidita pojištěnce v důsledku stáří (u nás bezdětné ženy – 61 let, muži – 62 let) V praxi se uplatňuje kombinace těchto koncepcí. Při poskytování starobních důchodů převažuje ve světě používání modelu sociálního pojištění. polotrzni, trzni, porucnicke statky - napsat priklady a PROC! (10) je nekde předtím—Poručnické-stat ma duvody rozhodovat za jednotlivce podle vl.preferenci - spotreba muzeu lozit zakonem (paternalismus) - pr: zakl, skolni dochazka,povinne navstevy u dr detí… vliv duchodove dane graf a popis vzorecku (15) výdaje

C′′ + I celkové výdaje po snížení daně M

J

C′ + I C′′ spotřeba (spotřební fce., změna sklonu snížením daně) C′

a

I

I investice

- 12 -

45° 0 0B – rovnovážná úroveň důchodu 0J – úroveň výdajů a – konstantní spotřeba

A

B

důchod

Y – celkový důchod t – sazba důchodové daně c – mezní sklon ke spotřebě

některé důležité vztahy Y= C+I C= a + c*(1-t)

vybrat multiplikator ze zadanych vzorecku a popsat casti (10b.) modely socialni politiky (5b.) Volba modelu souvisí s pojetím úlohy státu v ekonomice a ve společnosti. i. Liberální model - podnikové zaopatření; - co nejvíce nechává rozhodování na jednotlivci, stát přispívá jen v krajní nouzi ii. Model sociálního pojištění - univerzální dávky ze SR; - vychází ze sociálního pohledu na stát, stát rozhodne nejlépe, stát se rozhodne zabezpečit – dostatek prostředků – spoluúčast všech iii. Skandinávský model - kombinace předchozích. – přispívat si na penzi, ovlivnit budoucí situaci graf - narizena spotreba, popsat ztratu blahobytu a efektivnosti (15b.) mimoekonomicke faktory rozsahu VS a)geopoliticky b)kulturne-nabozensky c)historicky d)politicky (10b.)

stručně popsat fáze rozpočtového procesu a) sestavení návrhu rozpočtu – ministr financí, důležité časové hledisko, kdy s návrhem začít – zhruba v polovině roku musí být předložen b) projednání a schválení rozpočtu v zákonodárném sboru - vláda předkládá poslanecké sněmovně návrh, ta má 3 měsíce na projednání, které probíhá ve 3 čteních - 1. čtení – schválení základních údajů o SR – objem výdajů a příjmů, saldo a způsob jeho vypořádání, vztah k nižším celkům, jednání ve sněmovních výborech – jaké problematiky se jednotlivé kapitoly týkají - 2. čtení – probíhá podrobná rozprava – předkládají se pozměňující návrhy, poslanci mají 48h na projednání - 3. čtení – nejdříve 48 hodin po druhém, pouze formality - Následuje hlasování a schválení c) Možnosti změny rozpočtu – během rozpočtového období, zda mohou být nějaké přesuny, v rámci roz. Kapitol, kdo má k tomu pravomoc - 13 -

d) Plnění veřejného rozpočtu – je projevem realizace VR – uskutečňují se platby, na úrovni státu ČNB, na úr. Obcí banky e) Uplatňování kontrolní funkce během rozpočtového období – průběžná kontrola hospodaření, zaměřena na pohledávkové plnění – banky a orgány MF, krajské úřady, zveřejnění prostřednictvím výročních zpráv, kontrolní orgány – FÚ, ředitelství f) Postrozpočtová kontrola plnění rozpočtu – ve státním závěrečném účtu – předkládá MF – PS, návrh na rozpuštění přebytku, řešení deficitu, musí být zveřejněn – zásada publicity vyjmenovat nedaňové příjmy • příjmy od stáních podniků • příjmy od rozpočtových a příspěvkových organizací • přijaté úroky a výnosy ze státního majetku • splátky vlastních úvěrů (domácí, cizí) • splátky návratných finančních výpomocí • emisní výnosy ze státních cenných papírů popsat alokační a redistribuční funkci SR 1) alokační - stát alokuje prostřednictvím SR zdroje do produkce kolektivních statků především pro obyvatelstvo - jako zdroje krytí nákladů na tyto statky jsou daně (důchodové, majetkové i spotřební) - nutné též dosáhnout paretovské optimality 2) redistribuční - přerozdělování HNP (ND) s cílem zmírnit důchodové a sociální nerovnosti ve společnosti s tržní ekonomikou

definovat čisté veřejné statky - jejich spotřeba je nedělitelná v kvantitě ani v kvalitě - jednotlivce nelze ze spotřeby vyloučit - nikomu nelze určit velikost jeho spotřeby a nikomu nelze předepsat odpovídající úhradu za ně - soukromý sektor je nebude poskytovat, protože za ně nedostane adekvátně zaplaceno - veřejný sektor má nástroje – daně a poplatky – aby mohl jednotlivci přikázat za ně zaplatit - např. pouliční osvětlení, armáda, policie, užívání a údržba veřejných komunikací - spotřeba žádného subjektu nesnižuje nabídku pro ostatní uživatele - mezní užitek se rovná 0 – změna U1 ku změna U2 = 0 – jak se změní mezní užitek jedné osoby, zvýší-li se užitek druhé osoby - náklady na dodatečného uživatele – mezní náklady jsou také rovny nule - je třeba rozlišovat mezi náklady na výrobu dalšího statku a náklady na dalšího uživatele!

- 14 -

-

Charakteristický rys – nemožnost a neprospěšnost výlučné spotřeby!!!

graf a vysvětlení čistého užitku 2. spotřebitelský přebytek cena statku A

křivka poptávky

C

E Cy

B množství statku AB….. křivka poptávky → udává maximální částky, které jsou spotřebitelé ochotni zaplatit za každý další kus – kdyby cena byla nula, spotřebují množství 0B – jejich celkový užitek bude: Cy = 0 ⇒ celkový užitek = 0AB; zároveň je roven spotřebitelskému přebytku zavedeme cenu na úrovni 0C – spotřebitelé jsou ochotni kupovat, doku jejich mezní užitek je větší než cena, tj. do okamžiku, kdy se mezní užitek poslední jednotky rovná ceně – když se cena bude rovnat 0C, zakoupí množství 0D; celkový užitek bude 0AED, ale náklady jsou 0CED ⇒ čistý užitek (U – N) = 0AED – 0CED = = ACE jaký je mezní užitek z čistě veřejných statků (MU=0) +vysvětlit

graf + vzoreček (vliv paušální daně) graf nevim…vzoreček uz nekde byl..

Struktura rozpočtu

Fnance

Peněžní fondy

Ostatní články: banky, pojišťovny apod.

Rozpočtová soustava

- 15 -

Mimorozpočtové fondy

Veřejné rozpočty

Státní rozpočet

Rozpočty obcí

Státní fondy včetně Národního fondu

Územní rozpočty

Rozpočty krajů

- 16 -

Fondy obcí

Fondy územní samosprávy Fondy krajů

Varianta C: 1. spolecenske potreby – zaskrtavaci Výživa, odívání, bydlení,… 2. duvody trniho selhavani a) SELHÁNÍ KONKURENCE: - Při selhání konkurence vzniká monopol, omezuje se produkce, roste poptávka a klesá cena b) NEDOSTATEČNÁ NABÍDKA VEŘEJNÝCH STATKŮ: - Stát může nedostatečný statek vyrábět buďto sám, nebo může zadat veřejnou zakázku soukromému sektoru c) EXISTENCE EXTERNALIT: - Zásahy státu: o Negativní externalita: snížení ceny, zvětšení množství produkce, do nákladů firmy se započítávají i náklady na odstranění externalit. Stát může omezit firmu: Administrativně: limity na vypouštění emisí, odpad. vod… Ekonomicky: pokuty o Pozitivní externalita: formou dotací d) EXISTENCE NEÚPLNÝCH TRHŮ: - Soukromý trh nezabezpečí určité statky i když je spotřebitel ochoten zaplatit za něj více než jsou náklady na jeho poskytnutí - Hlavně v úvěrování a pojišťovnictví - Stát může poskytnout záruky e) CHYBĚJÍCÍ DOPLŇKOVÉ TRHY: - Stát může sám vyrábět daný statek, nebo zainteresovat nějaký podnik na výrobě f) NEDOSTATEK INFORMACÍ: g) CELKOVÁ NEROVNOVÁHA V EKONOMICE: - Nezaměstnanost:: sociální a politická nerovnováha – zvýšení nákladů - Inflace - Stát používá fiskální a monetární politiku ROVNOVÁHA NA TRHU: Mezní užitek = mezní náklady = cena 3. vzorecek zahrnujici vliv duchodove dane a vladnich vydaju - taky zaskrtavaci Matematicky 1. Y = C + I + G 2. C = a + c (1 – t) Y Rovnovážný důchod

Y =

1 (a + I + G ) 1 − c(1 − t )

4. struktura rozpoctu PŘÍJMY STÁTNÍHO ROZPOČTU A) Daňové příjmy a. Daně (z příjmu, silniční, darovací…) b. Cla (určitá forma nepřímé daně) c. Poplatky (př: užívání silnic, soudní poplatky) B) Nedaňové a. Odvody (od státních podniků, příspěvkových org.) b. Přijaté úroky a výnosy (ze státního majetku) c. Přijaté splátky (z úvěrů) d. Emisní výnosy (státní dluhopisy, pokladniční poukázky) Výdaje státního rozpočtu a) výdaje na nákup zboží a služeb - běžné fungování státních orgánů, mzdy zaměstnanců, výdaje na energii,… b) transferové platby - k jednotlivci nebo ke skupině (sociální zabezpečení, důchody,…) - bez protihodnoty 5. popsat statky netrzni a polotrzni = podle vlivu státu na rozhodování o alokaci zdrojů na produkci a na rozhodování o rozdělení mezi spotřebitele

-1-

a. netržní veřejné statky b. polotržní veřejné statky c. poručnické veřejné statky 2 a – NETRŽNÍ VEŘEJNÉ STATKY - nejsou alokovány prostřednictvím trhu, do alokace zasahuje stát - jejich produkce nepřináší zisk,volná směna mezi výrobcem a spotřebitelem neprobíhá - př.: armáda, státní správa, justice, policie, veřejné osvětlení 2 b – POLOTRŽNÍ VEŘEJNÉ STATKY - veřejně prospěšné statky, cena je sjednávána na trhu, stát však cenu ovlivňuje zásahy do produkce a spotřeby - soukromý sektor tyto statky poskytuje, ale stát nechce, aby byly poskytovány za tržní cenu – může je dotovat, rozsah cen se vývojem mění – dle sociál. Situace obyvatel - př.: nájem, elektrická energie, pošta, telecom, dopravné, plyn 6. nakreslit graf poptavkove funkce pri zmene danoveho bremena

Ss ↑A

E

d2 d1 d3

d3 U3 Q1 A'' Q2

Q3

daňové břemeno

d2

U1 d1 A

U2 Vs

A'

E''' poptávka po veřejných statcích

d3 ۢ E◌ۢ ◌''

d1

Eۢ

d2 Q3

Q1 Q2

Q Vs

A – původní daňové břemeno A´- nižší daňové břemeno A´´ - vyšší daňové břemeno - čím nižší daňové břemeno, tím je vyšší poptávka po veřejných statcích a naopak - když jsou nízké daně, tak jsou veřejné statky vzácnější a poptávka po nich je větší

Varianta H: 1.instituce verejneho sektoru - Státní správa – kancelář prezidenta rep. - parlament – zákonodárná instituce - sněmovna a senát - vláda – výkonný orgán - úřad vlády a jednotlivý ministři - armáda – obrana země před vnějším nepřítelem - policie – ochrana majetku a osob, vnitřní pořádek - vězeňská služba, hasičský sbor - justice – princip spravedlnost

-2-

- samospráva - kraje - obce - okresy byly zrušeny a pravomoci neneseny na kraje a obce s rozš. půs. 2.spotrebitelsky prebytek - graf a popsat 3.jaky MU u ciste verejnych statku a proc – zaskrtavaci 1 a – ČISTĚ VEŘEJNÉ STATKY - spotřeba je nedělitelná v kvantitě i v kvalitě - jednotlivce nelze ze spotřeby vyloučit - nelze nikomu určit velikost jeho spotřeby ani nikomu předepsat podíl jednotlivce na jejich úhradě - soukromý sektor to nebude poskytovat, protože mu to nikdo nezaplatí - spotřeba žádného subjektu nesnižuje nabídku pro ostatní spotřebitele ∆ U1 ∆N MU = -------- = 0 MN = ------- = 0 ∆ U2 ∆Y - náklady na dodatečného uživatele (mezní náklady) jsou rovny nule - nemožnost a neprospěšnost výluční ze spotřeby (nelze nikoho vyloučit ze spotřeby) - př.: pouliční osvětlení, armáda, veřejná správa, policie, veřejné komunikace 4.vydaje statniho rozpoctu dle fci státu nejčastější členění zohledňující úlohu veřejných financí v rozvoji jednotlivých složek veřejného sektoru Jedná se o: a) výdaje ekonomického charakteru (financování vědy a výzkumu,….) b) výdaje na státní správu, armádu, policii a justici c) výdaje na sociální, zdravotnictví, školství a kulturní účely 5."dluzime sami sobe" vysvětlit = Otázka velikosti placených úroků a zátěže státního dluhu pro obyvatelstvo Úroky se platí z daní, které jsou vybírány od poplatníků. Část těchto daní se jim však vrátí v podobě výplaty úroků. Výplata úroků tak představuje dluh, který si poplatníci dluží sami sobě. Proto státní dluh nemůže být zátěž pro obyvatelstvo, na rozdíl od soukromého dluhu, kdy dluží jiné osobě. Tvrzení dlužíme sami sobě neuvažuje možnost, že naakumulovaný dluh by mohl vést fiskálnímu vyloučení a k neuznání dluhu státem. 6.vliv pausalni dane - graf a vzoreček

výdaje C+I C´+ I

O

H

C C´

F

I

D B

A

E důchod

Daň paušální je vybírána fixní částkou nezávislou na důchodu. Součtem I + C získáme přímku celkových výdajů a rovnovážnou úroveň důchodu OA. Zavedeme daň s výnosem DE. Spotřební funkce se v důsledku toho sníží na C´. Horizontální vzdálenost mezi oběma přímkami se bude rovna DE. Spotřebitel, který obdrží důchod OE, má po odečtení daně důchod OD. Spotřeba se pak rovná DF, nikoliv DH. Průsečík nové křivky výdajů C´+ I s přímkou 45° se posune dolů a rovnovážný důchod s OA na OB. Když se daň sníží (opačný proces) přesune se přímka C´ nahoru a doleva. Změní se přímka celkových výdajů a zvýší se důchod. Y=C+I C = a + c(Y – T) 1 Y = ---------- x (a + I - cT) 1–c

-3-

c ∆Y = - ------- x ∆T = 1–c

multiplikátor paušální daně – vyjadřuje vliv paušální daně na důchod

Přírůstek důchodu z důvodu snížení daně je menší než byl přírůstek, který vyplynul ze zvýšení vládních výdajů. Snižování této daně nemá tak expanzivní charakter jako zvyšování vládních výdajů.

1. statni zaverecny ucet - co to je (5) = týká se to rozpočtového procesu – poslední fáze Postrozpočtová kontrola plnění rozpočtu Provádí se po rozpočtovém období prostřednictví státního závěrkového účtu u státního rozpočtu, výsledku hospodaření u ÚSC, dále se kontrolují závěrkové účty státních fondů, zpráva o stavu vedení aktiv a pasiv (přikládá se k státnímu závěrkovému účtu!) 2. potreby spolecenske (finalni) - co tam patri a kdo je obsluhuje (10) 3. funkce VS - jen zaskrtnout a-f - vysledek BCE (10) - Korigovat nedokonalou alokaci zdrojů - Stanovit pravidla podnikání v oblasti právní, měnové a sociální s ohledem na lidská práva a ochranu životního prostředí (optimální podmínky pro trh) - Čelit monopolním jevům v ekonomice - Produkovat veřejné statky - Vyrovnávat působení externalit - Uplatňovat stabilizační politiku v oblasti ekonomické a sociální + alokační, distribuční, stabilizační, regulační, kontrolní, stimulační 4. starobni duchod a jeho koncepce - jsou dve a jedna kombinovana (10) Distribuční fce VS: Někdy se jí také říká redistribuční funkce – zásahy do rozdělování důchodů a bohatství za účelem zmírnění důchodových a sociálních nerovností. Chudý člověk je velmi špatný spotřebitel. Růst důchodu na jednoho obyvatele – tento ukazatel signalizuje ekonomický rozvoj země, je zde určitá závislost – tím, že roste životní úroveň obyvatelstva, tak tím se zkvalitňuje i poskytování veřejných služeb a tyto jsou poskytovány i ve větší míře. Zde pak většinou převažují výdaje do lidí. 5. polotrzni, trzni, porucnicke statky - napsat priklady a PROC! (10) = podle vlivu státu na rozhodování o alokaci zdrojů na produkci a na rozhodování o rozdělení mezi spotřebitele 2 a – NETRŽNÍ VEŘEJNÉ STATKY - nejsou alokovány prostřednictvím trhu, do alokace zasahuje stát - jejich produkce nepřináší zisk,volná směna mezi výrobcem a spotřebitelem neprobíhá - př.: armáda, státní správa, justice, policie, veřejné osvětlení 2 b – POLOTRŽNÍ VEŘEJNÉ STATKY - veřejně prospěšné statky, cena je sjednávána na trhu, stát však cenu ovlivňuje zásahy do produkce a spotřeby - soukromý sektor tyto statky poskytuje, ale stát nechce, aby byly poskytovány za tržní cenu – může je dotovat, rozsah cen se vývojem mění – dle sociál. Situace obyvatel - př.: nájem, elektrická energie, pošta, telecom, dopravné, plyn 2 c – PORUČNÍCKÉ = PŘIKÁZANÉ VEŘEJNÉ STATKY - stát má důvody rozhodovat za jednotlivce podle vlastních preferencí, omezuje individuální preference při rozhodování o alokaci zdrojů nebo užití statků - spotřebu může uložit zákonem (paternalismus = stát se chová jako otec) - př.: základní vzdělání, povinné prohlídky dětí (očkování)

6. vliv duchodove dane graf a popis vzorecku (15) - daně závislé na výši důchodu (příjmu) Daňový důchod se v tomto případě nezískává na základě paušální daně, ale na základě daně důchodové. Zavedení této daně neposouvá spotřební funkci paralelně, jako u daně paušální, ale dojde k jejímu otočení okolo jejího průsečíku s horizontální osou. Tzn. roste s důchodem. Důsledkem je, že se mění sklon spotřební funkce. Výdaje

-4-

C´ + I C+I

C´ C O A

B

I důchod

Y=C+I C = a + c(1 - t)Y 1 Y = ---------------- x (a + I) 1 – c(1 – t) -

t je sazba s příjmu

daně

C je spotřební funkce před snížením daně, C´je spotřební funkce po snížení daně. Rovnovážný důchod vzroste z OA na OB.

1) zaskrtavaci zasady statniho rozpoctu (10b.) • Formování státního rozpočtu jako centralizovaného zdroje vedlo k formulaci zásad, kterými se má státní hospodaření řídit. • Podstatou je, že hospodaření vlády bylo přehledné a byla umožněna kontrola hospodaření s veřejnými zdroji. • Těmito zásady se řídí i obce a kraje. 1. zásada úplnosti státního rozpočtu Státní rozpočet má zachycovat všechny finanční operace vlády a centrálních institucí. Musí být uvedeny všechny příjmy a výdaje v úplných částkách. Cílem je, že umožňuje získat přehled o velikosti a struktuře příjmů a výdajů státního rozpočtu. Neměly by existovat mimorozpočtové fondy, protože zkreslují hospodaření. 2. zásada jednotnosti státního rozpočtu Všechny příjmy a výdaje jsou zachyceny v jednom dokumentu jednotným způsobem. Tento jednotný způsob je umožněno sledovat. 3. zásada reálnosti státního rozpočtu Výsledkem požadavku je zamezit rozpočtovým přesunům, tj. zamezit převodu výdajů určené na daný účel na účel jiný. Cílem je zabránit zkreslení výdajů. Závisí na stupni poznání, kvalitě prognózování. 4. zásada každoročního sestavování a schvalování st.rozpočtu Tato zásada umožňuje lepší přehled o struktuře příjmů a výdajů státu. Problémem je mnoho položek příjmů a výdajů – je složité s takovým množstvím pracovat déle než po roce, má to pak za následek neprůhlednost a zneužívání. Je umožněna každoroční kontrola. Vláda je povinna zpracovávat rozpočtový výhled na 3 roky dopředu, naplánují se příjmy a výdaje. Rozpočtové provizorium: 1. Nastává, pokud není schválen rozpočet před začátkem rozpočtového období (včas nepředložen nebo pokud při projednávání vznikla neshoda výkonné a zákonodárné moci). 2. V druhém případě nastává, pokud rozpočet nelze vůbec reálně sestavit (stává se tak v mimořádné situaci – za války). 5. zásada vyrovnanosti Toto je zlaté pravidlo rozpočtové politiky. Výdaje jsou sestavovány tak, aby odpovídaly příjmům. U nás se uplatňuje kromě válečných období a uplatňovala se i ve světě. Po hospodářské krizi ve 30. letech koncem minulého století od ní začaly některé státy ustupovat. Byla přijata Maastrichtská kritéria – schodek může být max. 3% HDP. 6. zásada přehlednosti státního rozpočtu Uplatňuje se prostřednictvím rozpočtové klasifikace. Je zajišťována pomocí rozpočtové skladby – jedná se o pevné stanovení věcné struktury rozpočtu, v jejímž rámci jsou seřazeny příjmy a výdaje. Tato skladba umožňuje přehlednost, srovnatelnost v čase a provedení kontroly. Jsou vypracované tzv. stupně rozpočtové kvalifikace – tzn. členění na kapitoly, skupiny, oddíly, pododdíly, paragrafy a položky. 7. zásada publicity (zveřejnění veřejnosti) st. rozpočtu Důvodem je zabránit tajnému hospodaření vlády. Státní rozpočet se veřejně projednává v parlamentu a poté se zveřejňuje v tisku nebo ve sbírce zákonů. Otázkou je podrobnost zveřejněných údajů. 2) vybrat multiplikator ze zadanych vzorecku a popsat casti (10b.)

-5-

multiplikátor vyrovnaného státního rozpočtu

α* =

1 (1 − c)(1 − t )

3) modely socialni politiky (5b.) Modely sociálního zabezpečení 1.

liberální model - zaměřuje se na podnikové zaopatření (podnik zaopatřuje zákonem nebo dobrovolně) 2. sociální pojištění - je zde univerzální dávka z rozpočtu (zásluhová dávka, která je závislá na výdělku) – může zde být i liberální model – částečně 3. skandinávský model - kombinace předchozího 4) graf - narizena spotreba, popsat ztratu blahobytu a efektivnosti (15b.) ✘ administrativní omezení spotřeby - přidělování jednotných dávek všem spotřebitelům, což je ovšem nespravedlivé protože každý spotřebitel má jinou spotřebu - jednotnost nabídky pro všechny – největší nedostatek veřejných statků - neumožňuje přizpůsobit se individuálním potřebám Příklad problému jednotné spotřeby nižší cena cena

vyšší cena

ztráta na blahobytu mN

O

Q1 QS ztráta na efektivnosti

Q2

množství

QS – spotřeba daná státem (zdarma) mN – mezní náklady Q1 – optimální úroveň spotřeby 1. spotřebitele Q2 – optimální úroveň spotřeby 2. spotřebitele 5) mimoekonomicke faktory rozsahu VS (10b.) a) faktory geopolitické b) faktory historické c) faktory kulturně náboženské d) faktory politické 6) co to znamena "dluzime sami sobe" (10b.) = Otázka velikosti placených úroků a zátěže státního dluhu pro obyvatelstvo Úroky se platí z daní, které jsou vybírány od poplatníků. Část těchto daní se jim však vrátí v podobě výplaty úroků. Výplata úroků tak představuje dluh, který si poplatníci dluží sami sobě. Proto státní dluh nemůže být zátěž pro obyvatelstvo, na rozdíl od soukromého dluhu, kdy dluží jiné osobě. Tvrzení dlužíme sami sobě neuvažuje možnost, že naakumulovaný dluh by mohl vést fiskálnímu vyloučení a k neuznání dluhu státem.

1. Vysvětlit vztah mezi veřejným sektorem a výrobními faktory. nevím 2. Proč jsou částečně veřejné statky statky částečně spoplatněny a načrtnout graf toho spoplatnění

-6-

- jejich spotřeba je dělitelná v kvantitě, ale nedělitelná v kvalitě - rozšiřování kvantity často vede ke snižování kvality - jednotlivce lze vyloučit ze spotřeby, ale bývá to často neprospěšné - mezní náklady na dodatečného spotřebitele jsou větší, ale jsou velmi malé (0,02) - př.: školství, kultura, veřejné parky Při vyloučení je nutné uvažovat využití kapacity Tyto statky se od čistě veřejných statků liší podle snadnosti a výhodnosti vyloučení neplatících spotřebitelů

-

MN

Veř.poskyt. soukr. Statky

Čistě soukromé statky MN = vysoké Možnost vyloučení – vysoká Náklady na vyloučení - nízké

ČÁSTEČNĚ VEŘEJNÉ STATKY

Čistě veřejné statky 0

MN = 0 možnost vyloučení = 0 náklady na vyloučení – vysoké

Snadnost (výhodnost) vyloučení neplatičů

-

Výlučnost spotřeby je možná ale nákladná Náklady na vyloučení neplatičů ze spotřeby = náklady na fungování cenového mechanismu, tyto náklady jsou relativně nízké u soukromých statků, ale u veřejných statků můžou být velmi vysoké (celkové mzdy výběrčích a náklady na výrobu) - Někdy mohou být náklady cenového mechanismu vyšší než je mezní užitek daného statku = je efektivnější je poskytovat zdarma a výrobu financovat daněmi 3. Faktory ovlivňující strukturu a rozsah veřejného sektoru – ekonomické 1. Stupeň ekonomického rozvoje 2. Bariéry ekonomického rozvoje a) bariéra spotřeby b) bariéra výkonnosti 4. Ze třech možností a) b) c) - vybrat, která z fcí vyjadřuje vliv transferů na sptřební fci, popsat a zdůvodnit. Dál určit, jak bude vypadat fce, pokud bude změna důchodu Y - lze je považovat za opak paušální daně Transferové platby (R) na rozdíl od vládních výdajů lze považovat za negativní prvek. Změna důchodu je však menší než změna vyvolaná přírůstkem vládních výdajů. Důvodem je to, že část přírůstku disponibilního důchodu vzniklého v důsledku transferové platby se kloní spíše k přírůstku úspor nežli k přírůstku spotřebních výdajů. výdaje C´ + I C+ I C´ C

D E

I

O

A

F

B důchod

Transferem se důchod zvýší z OA na OB. Přímka se posune z C na C´. Horizontální vzdálenost mezi přímkami bude AB. Transfer zvýší přímku spotřebních výdajů a rovnovážný důchod bude OF. Spotřeba se zvýšila o ED.

-7-

Y=C+I C = a + c(Y – R) 1 Y = ---------- x (a + I + cR) 1–c c ∆Y = - ------- x ∆R = multiplikátor transferových plateb – jak se v důsledku 1–c změny transferových plateb mění důchod ∆R je expanzivní podobně jako vládní výdaje. 5. Hodnocení projektů z dlouhodobého hlediska - jaké faktory ho ovlivňují. Převedení budoucích očekávaných výsledků na současnou hodnotu – to je nutné ocenění této skupiny užitku. Stejný přístup je třeba zvolit při ocenění nákladů. Náklady příležitosti zdrojů, odčerpaných ze soukromého sektoru, by se nyní měly měřit současnou hodnotou nerealizované soukromé spotřeby, ztráty budoucí spotřeby nerealizované investice by se měly převést na jejich současnou hodnotu. Do nákladů se zahrnují i náklady ušlé příležitosti – tj. sem se připočítávají náklady, které vznikly tím, že nebylo možné realizovat danou investici, protože dané finanční projekty byly realizovány jinými investicemi, které dostaly přednost, takže u těch předchozích investic došlo ke ztrátě a také ke společenské újmě v podobě ztráty užitku. V tomto případě je ale velmi důležitý pojem a volba diskontní sazby Lze ji vypočítat jako sumu přínosu investice, které lze dělit lety, přinášející zisk nebo životnosti dané investice, projektu. Čím vyšší bude úroková míra, tím bude výnosnost projektu menší. Nabízí se 2 možnosti: 1/soukromá diskontní sazba – odráží volbu spotřebitele v soukromém sektoru mezi současnou a budoucí spotřebou, čili respektuje individuální ocenění budoucí spotřeby ve vztahu k současné spotřeby. Při použití soukromé sazby při hodnocení projektů však naráží na určité praktické potíže. Tou první jsou nedokonalé trhy, protože ty deformují úrokovou sazbu – kdyby byly trhy dokonalé, tak cena peněz by byla pro všechny stejná, ale banky se snaží nalákat klienty tím, že jim nabídnou peníze levněji, než v jiné bance. Další potíží je nejistota ve vývoji úrokových sazeb v čase – zde je tedy otázkou, zda použít úrok pro krátkodobé nebo dlouhodobé peníze. Je zde nutné odhadnout, jaká bude výše daného úroku. Dalším problémem je riziko, protože ta soukromá sazba zahrnuje určité riziko, protože soukromý sektor je připravený na určité riziko, takže ta úroková míra v sobě to riziko obsahuje, přitom ale ten projekt nemusí mít žádné riziko. Dalším problémem je daň z kapitálového výnosu a ta banka s tím počítá, že z daných výnosů jim bude vypočtena daň. Daň z kapitálového výnosu není tržní veličina, tu požaduje pouze stát, jako odvod do státního rozpočtu – ten ale zvyšuje diskontní sazbu. Další, co zvyšuje diskontní sazbu, je inflace. Ta také zvyšuje diskontní sazbu, ale je nutné ji započítat, protože jinak by peníze ztratily hodnotu. Poslední faktor, který působí na úrokovou míru, jsou stabilizační opatření vlády, která mohou vést ke snížení úroků – vstupuje na trh sektor veřejný. Je třeba použít nějakou průměrnou nebo přibližnou sazbu. Je tedy třeba tržní sazbu o tyto vlivy očistit. 2/Společenská diskontní sazba – veřejný sektor si stanová svojí úrokovou míru. Důvodem náhrady soukromé diskontní sazby společenskou může být stav, kdy obyvatelstvo dává přednost současné spotřebě před budoucí spotřebou. V tomto případě je soukromá sazba nevhodná. Stát tedy může zvolit nižší diskontní sazbu a tím podpoří investice a míru budoucí vyšší spotřebu. Společenský sazba by se měla stanovit pod sazbou soukromou, protože zaručí vyšší současnou hodnotu užitků a umožní přijmout projekty, které by při využití soukromé sazby byly vyloučeny. 6. Jaký je rozdíl mezi aktivní a pasivní sociální politikou státu. Dávky v nezaměstnanosti a) pasivní - odstupné, podpory v nezaměstnanosti, pomoc v nezaměstnanosti b) aktivní - podpora vytváření pracovních míst, zahájení samostatné výdělečné činnosti, rekvalifikační programy 1. členění věřejných staků podle způsobu spotřeby. Charakterizuj. 1 a – ČISTĚ VEŘEJNÉ STATKY - spotřeba je nedělitelná v kvantitě i v kvalitě - jednotlivce nelze ze spotřeby vyloučit - nelze nikomu určit velikost jeho spotřeby ani nikomu předepsat podíl jednotlivce na jejich úhradě - soukromý sektor to nebude poskytovat, protože mu to nikdo nezaplatí - spotřeba žádného subjektu nesnižuje nabídku pro ostatní spotřebitele ∆ U1 ∆N MU = -------- = 0 MN = ------- = 0 ∆Y ∆ U2

-8-

- náklady na dodatečného uživatele (mezní náklady) jsou rovny nule - nemožnost a neprospěšnost výluční ze spotřeby (nelze nikoho vyloučit ze spotřeby) - př.: pouliční osvětlení, armáda, veřejná správa, policie, veřejné komunikace 1 b – ČÁSTEČNĚ VEŘEJNÉ STATKY - jejich spotřeba je dělitelná v kvantitě, ale nedělitelná v kvalitě - rozšiřování kvantity často vede ke snižování kvality - jednotlivce lze vyloučit ze spotřeby, ale bývá to často neprospěšné - mezní náklady na dodatečného spotřebitele jsou větší, ale jsou velmi malé (0,02) - př.: školství, kultura, veřejné parky 1 c – VEŘEJNĚ POSKYTOVANÉ SOUKROMÉ STATKY - spotřeba je dělitelná kvantitou, ale nikoli kvalitou - vyloučení ze spotřeby je možná, ale nebylo by to spravedlivé - jedná se o statky soukromé poskytované veřejně, stát to dotuje z důvodu, že by si tento statek někdo nemohl dovolit ze sociálních důvodů (finančně) - mezní náklady spojené se zvýšením počtu spotřebitelů jsou vysoké - př.: vysoké školy 2. Vyber vzorec - vliv transferů na důchod Y= 1/ 1-c......, popis proměnné. Multiplikační model s fixními investicemi – vliv transferů Matematicky 1. Y = C + I 2. C = a + c (Y + R) Rovnovážný důchod

1 (a + I + cR) 1− c c Y = (a + I + R) 1− c c ∆Y = * ∆R 1− c =

Změna transferů působí expanzivně ale méně než změna vládních výdajů. 3. rozdíl mezi daněmi a odvody. Daně: povinné státem stanovené, nenávratné. Vybírají je státní úřady. Slouží pro rozdělování, přerozdělování. mění se soukromé vlastnictví na státní stanoveny pevnou sazbou daňová kvóta = daň/HDP (v ČR 20-22 %) složená daňová kvóta = daně + pojistné/HDP (v ČR 40 %) pojistná daňová kvóta = pojistné/HDP (v ČR 18 %) B) Odvody nenávratné, povinné, zákonem stanovené. Odvádí se z výnosů státních podniků, příspěvkových organizací, organizačních složek státu. přerozdělení státního vlastnictví sazba nemusí být pevně stanovená 4. zaškrtávací - pravidla rozp. procesu 1. institucionální určení navrhovatele rozpočtu Vychází z vymezení instituce, která má navrhnout návrh rozpočtu (ministerstvo financí). 2. pravidlo způsobu vypracování výdajové stránky rozpočtu Určuje, kdo a jakým způsobem vypracovává návrh výdajů státního rozpočtu (každý zvlášť nebo to stanoví ministerstvo financí). U nás ministerstvo financí vyzve šéfy resortů, aby podali návrhy na požadavky a poté se návrhy projednávají. Jde o to, zda výdajové práce vypracovává ministr, prezident nebo premiér. 3. pravidlo výdajů před příjmy Vychází z názoru, že příjmy by se měly využívat ke stabilizaci ekonomiky a výdaje k podpoře ekonomického růstu. Problémem je nadhodnocení nebo podhodnocení (kdy vláda usiluje o schválení výdajů v parlamentu – v průběhu počítá s dodatečnými zdroji) příjmů státního rozpočtu. Prvotní přednost má výdajová stránka. 4. pravidlo schvalování rozpočtu Závisí na tom, jak je v Ústavě vymezena zákonná moc ve státě (jako roli hraje parlament). U nás rozpočet schvaluje dolní sněmovna parlamentu, nikoli senát.

-9-

5.

pravidlo omezení přesunů v rozpočtu Týká se výdajové stránky rozpočtu, kde je přesun jednotlivých složek výdajů omezen nebo zakázán. Ministerstvo financí může provést přesuny, ale pouze do výše 10% závazného ukazatele. Pokud je to nad 10%, přesun je možný pouze se souhlasem poslanecké sněmovny (zabývá se tím rozpočtový výbor poslanecké sněmovny). 6. pravidlo alokace výdajů Týká se rozpočtů nadnárodních, federálních. Nadnárodní rozpočty přidělují rozpočty jednotlivým oblastem (ÚSC) k zabezpečení jejich potřeb, snaží se vyrovnávat rozdíly mezi ÚSC (ekonomické i sociální rozdíly) nebo podporuje rozvoj určitých služeb a projektů. 7. pravidlo vymezení příjmů, výdajů a rezerv Jsou vymezeny zákonem (daně, dotace, půjčky, cla). Je povinnost ze zákona mít rozpočtové rezervy ke krytí nezbytných a nepředvídatelných výdajů – rezerva v ČR je stanovena na 0,3% celkových výdajů státního rozpočtu na daný rozpočtový rok. O použití rezervy rozhoduje vláda, ministerstvo financí. 8. pravidlo rozpočtového provizoria Upravuje, jakým způsobem se může nakládat s příjmy a výdaji v době provizoria. Vláda má právo vybrat příjmy a uplatňovat výdaje. Musí se řídit objemem příjmů a výdajů na minulé rozpočtové období (v ČR je rozpočtové provizorium 1999, 2000) 9. pravidlo časového užití a účelnosti výdajů Výdaje jsou určeny na daný účel. Časové užití znamená, že je dáno, kdy se mohou uplatňovat vládní výdaje (některé v konkrétním měsíci, průběžně či čtvrtletně atd.) 10. pravidlo úhrady rozpočtově nezajištěných potřeb Týká se nepředpokládaných výdajů, které nejsou zabezpečeny rozpočtem, který byl schválen. Je to využití mimorozpočtových zdrojů, využití zdrojů rezervy. 11. pravidlo sestavení a schvalovací procedury státního závěrkového účtu Státní závěrkový účet obsahuje výsledky hospodaření za minulý rok a sestavuje se každý rok. Spravuje o tom, jak byl plněn státní rozpočet. U nás ho sestavuje ministerstvo financí a předloží ho vládě ke schválení a dále ho předkládá poslanecké sněmovně společně s návrhy na řešení deficitu či přebytku. 12. pravidlo neúčelnosti příjmů příjmy by neměly být účelově vymezeny, ale existují výjimky – např. spotřební daň se použije na opravu silnic. 5. faktory ovlivňující příjmy státního rozpočtu 1. Úroveň a vývoj cen - ceny zvyšují základ daně 2. Úroveň vlastních nákladů podnikatelské sféry - čím vyšší náklady, tím nižší základ daně, tím nižší odvod 3. Uplatňovaná mzdová politika - zvýšení mezd povede k zvýšením daní ze závislé činnosti a to povede ke snížení základu daně z příjmu 4. Zdaňování bezpracných příjmů - dividendy, výhry…. 5. Dotační politika státu - větší objem výroby povede k většímu odvodu daní 6. Rozsah daňové soustavy a výše daňových sazeb - určuje stát, musí být optimálně nastavená daňová kvóta 7. Rozsah majetku ve vlastnictví státu - požaduje odvod do rozpočtu 6. graf -jaký budou mít vliv vládní výdaje, popiš. výdaje

C+I+G C+I C

G I důchod

- 10 -

Matematické určení – vládní výdaje mají pozitivní vliv na důchod 1. Y = C + I + G 2. C = a + cY Dosazením spotřební fce získáváme

1 (a + I + G ) 1− c 1 ∆Y = * ∆G 1− c

Y =

1) nástroje přidělování veřejných statků - hlavním cílem jejich používání je snížení (omezení) spotřeby • cenový mechanismus - zavádění různých poplatků a doplatků • administrativní omezení spotřeby - podstatou je přidělování jednotných dávek všem spotřebitelům - tento nástroj v sobě nese určitou nespravedlnost, pže každý má jiné nároky - v některých obcích byla stanovena určitá částka na odvoz odpadů (nástroj svým způsobem nedokonalý, který může vést k vyšší produkci či spotřebě, ten druhý je ve svých právech zkrácen) - dálniční známka pro automobily (použití každý den x pouze o víkendech) - problém jednotné nabídky, které vede k problému jednotné spotřeby je největším problém veřejných statků, pže neumožňuje přizpůsobit se individuálním potřebám jak to umožňuje tržní mechanismus 2) graf-stanovení efektivní nabídky veřejného statku pomocí křivky produkčních možností a indiferenčních křivek - pomocí poptávky a nabídky - poptávku jsme si již odvodili - je stejné jako u soukromých statků, poskytované množství se bude zvyšovat tak dlouho, dokud mezní náklady budou menší než cena ( mN
- 11 -

1 (a + I + cR) 1− c c Y = (a + I + R) 1− c c ∆Y = * ∆R 1− c =

Změna transferů působí expanzivně ale méně než změna vládních výdajů. - vzoreček Y u vlivu paušální daně - výběr ze tří Matematicky 1. Y = C + I 2. C = a + c (Y – T) Rovnovážný důchod

1 (a + I − cT ) 1− c −c ∆Y = (a + I + T ) 1− c −c ∆Y = * ∆T 1− c

Y =

a… autonomní výdaje ∆Y.. daňový multiplikátor 6) poslední otázku si bohužel nevybavuju, ale byla to nějaká zaškrtávací a nebyla záludná, bývá tam např. fce VS, fce stát. tozpočtu, rozpočtové zásady, rozpočtová pravidla,.... CO BY MĚL VEŘEJNÝ SEKTOR DĚLAT: - Korigovat nedokonalou alokaci zdrojů - Stanovit pravidla podnikání v oblasti právní, měnové a sociální s ohledem na lidská práva a ochranu životního prostředí (optimální podmínky pro trh) - Čelit monopolním jevům v ekonomice - Produkovat veřejné statky - Vyrovnávat působení externalit - Uplatňovat stabilizační politiku v oblasti ekonomické a sociální + alokační, distribuční, stabilizační, regulační, kontrolní, stimulační funkce státního rozpočtu: krytí správních výdajů, armáda, později financování veřejně prospěšných potřeb (nemocnice), zavedení katastru nemovitostí, majetkové daně, vzniká síť pokladen (byly předchůdci veřejných rozpočtů) Funkce státního rozpočtu navazují na funkce veřejného sektoru: 1. alokační – postavení státu jako produkčního subjektu. Pomocí státního rozpočtu stát alokuje zdroje do produkce veřejných statků a příjemcem je obyvatelstvo. 2. redistribuční – tato funkce je spojená s přerozdělováním národního důchodu. Cílem je zmírnit negativní dopady tržního mechanismu do sociální oblasti. 3. stabilizační – cílem je eliminace tržních selhání a minimalizace společenské ztráty a nevyužitých zdrojů. Tato funkce se uplatňuje v době nerovnovážného vývoje tržní ekonomiky. 4. regulační – jsou to přímé zásahy státu do soukromého sektoru. Uplatňuje se v období problémů v ekonomice (př. regulace cen, mezd, zaměstnanosti) 5. kontrolní – sledují se vlivy finančních vztahů na reprodukční proces a kontrolují se příjmy a výdaje státního rozpočtu Rozpočtové zásady • Formování státního rozpočtu jako centralizovaného zdroje vedlo k formulaci zásad, kterými se má státní hospodaření řídit. • Podstatou je, že hospodaření vlády bylo přehledné a byla umožněna kontrola hospodaření s veřejnými zdroji. • Těmito zásady se řídí i obce a kraje. 1. zásada úplnosti státního rozpočtu Státní rozpočet má zachycovat všechny finanční operace vlády a centrálních institucí. Musí být uvedeny všechny příjmy a výdaje v úplných částkách. Cílem je, že umožňuje získat přehled o velikosti a

- 12 -

struktuře příjmů a výdajů státního rozpočtu. Neměly by existovat mimorozpočtové fondy, protože zkreslují hospodaření. 2. zásada jednotnosti státního rozpočtu Všechny příjmy a výdaje jsou zachyceny v jednom dokumentu jednotným způsobem. Tento jednotný způsob je umožněno sledovat. 3. zásada reálnosti státního rozpočtu Výsledkem požadavku je zamezit rozpočtovým přesunům, tj. zamezit převodu výdajů určené na daný účel na účel jiný. Cílem je zabránit zkreslení výdajů. Závisí na stupni poznání, kvalitě prognózování. 4. zásada každoročního sestavování a schvalování st.rozpočtu Tato zásada umožňuje lepší přehled o struktuře příjmů a výdajů státu. Problémem je mnoho položek příjmů a výdajů – je složité s takovým množstvím pracovat déle než po roce, má to pak za následek neprůhlednost a zneužívání. Je umožněna každoroční kontrola. Vláda je povinna zpracovávat rozpočtový výhled na 3 roky dopředu, naplánují se příjmy a výdaje. Rozpočtové období je období, na které je rozpočet schvalován (většinou na rok – někdy je tato doba jiná – př. USA má hospodářský rok 1.10. – 30.9., VB 1.4. – 30.3., Austrálie). Termín schvalování rozpočtu je určen tak, aby byl rozpočet schválen před započetím rozpočtového období. V ČR se předkládá návrh v září a musí být schválen do konce roku. Pokud se tak nepodaří, uplatní se rozpočtové provizorium – tzn. v tomto období je vláda zmocněna k vybírání příjmů a realizaci výdajů a sice podle stanoveného rozpočtu (dříve vláda mohla hospodařit dle nového rozpočtu, nyní dle starého) Do roku 1998 jsme měli vyrovnaný rozpočet. V r. 1999 byl rozpočet poprvé nevyrovnaný – schodkový rozpočet. Rozpočtové provizorium: 3. Nastává, pokud není schválen rozpočet před začátkem rozpočtového období (včas nepředložen nebo pokud při projednávání vznikla neshoda výkonné a zákonodárné moci). 4. V druhém případě nastává, pokud rozpočet nelze vůbec reálně sestavit (stává se tak v mimořádné situaci – za války). 5. zásada vyrovnanosti Toto je zlaté pravidlo rozpočtové politiky. Výdaje jsou sestavovány tak, aby odpovídaly příjmům. U nás se uplatňuje kromě válečných období a uplatňovala se i ve světě. Po hospodářské krizi ve 30. letech koncem minulého století od ní začaly některé státy ustupovat. Byla přijata Maastrichtská kritéria – schodek může být max. 3% HDP. 6. zásada přehlednosti státního rozpočtu Uplatňuje se prostřednictvím rozpočtové klasifikace. Je zajišťována pomocí rozpočtové skladby – jedná se o pevné stanovení věcné struktury rozpočtu, v jejímž rámci jsou seřazeny příjmy a výdaje. Tato skladba umožňuje přehlednost, srovnatelnost v čase a provedení kontroly. Jsou vypracované tzv. stupně rozpočtové kvalifikace – tzn. členění na kapitoly, skupiny, oddíly, pododdíly, paragrafy a položky. 7. zásada publicity (zveřejnění veřejnosti) st. rozpočtu Důvodem je zabránit tajnému hospodaření vlády. Státní rozpočet se veřejně projednává v parlamentu a poté se zveřejňuje v tisku nebo ve sbírce zákonů. Otázkou je podrobnost zveřejněných údajů. Z rozpočtových zásad vycházejí rozpočtová pravidla. Rozpočtová pravidla 1. institucionální určení navrhovatele rozpočtu Vychází z vymezení instituce, která má navrhnout návrh rozpočtu (ministerstvo financí). 2. pravidlo způsobu vypracování výdajové stránky rozpočtu Určuje, kdo a jakým způsobem vypracovává návrh výdajů státního rozpočtu (každý zvlášť nebo to stanoví ministerstvo financí). U nás ministerstvo financí vyzve šéfy resortů, aby podali návrhy na požadavky a poté se návrhy projednávají. Jde o to, zda výdajové práce vypracovává ministr, prezident nebo premiér. 3. pravidlo výdajů před příjmy Vychází z názoru, že příjmy by se měly využívat ke stabilizaci ekonomiky a výdaje k podpoře ekonomického růstu. Problémem je nadhodnocení nebo podhodnocení (kdy vláda usiluje o schválení výdajů v parlamentu – v průběhu počítá s dodatečnými zdroji) příjmů státního rozpočtu. Prvotní přednost má výdajová stránka. 4. pravidlo schvalování rozpočtu Závisí na tom, jak je v Ústavě vymezena zákonná moc ve státě (jako roli hraje parlament). U nás rozpočet schvaluje dolní sněmovna parlamentu, nikoli senát. 5. pravidlo omezení přesunů v rozpočtu

- 13 -

Týká se výdajové stránky rozpočtu, kde je přesun jednotlivých složek výdajů omezen nebo zakázán. Ministerstvo financí může provést přesuny, ale pouze do výše 10% závazného ukazatele. Pokud je to nad 10%, přesun je možný pouze se souhlasem poslanecké sněmovny (zabývá se tím rozpočtový výbor poslanecké sněmovny). 6. pravidlo alokace výdajů Týká se rozpočtů nadnárodních, federálních. Nadnárodní rozpočty přidělují rozpočty jednotlivým oblastem (ÚSC) k zabezpečení jejich potřeb, snaží se vyrovnávat rozdíly mezi ÚSC (ekonomické i sociální rozdíly) nebo podporuje rozvoj určitých služeb a projektů. 7. pravidlo vymezení příjmů, výdajů a rezerv Jsou vymezeny zákonem (daně, dotace, půjčky, cla). Je povinnost ze zákona mít rozpočtové rezervy ke krytí nezbytných a nepředvídatelných výdajů – rezerva v ČR je stanovena na 0,3% celkových výdajů státního rozpočtu na daný rozpočtový rok. O použití rezervy rozhoduje vláda, ministerstvo financí. 8. pravidlo rozpočtového provizoria Upravuje, jakým způsobem se může nakládat s příjmy a výdaji v době provizoria. Vláda má právo vybrat příjmy a uplatňovat výdaje. Musí se řídit objemem příjmů a výdajů na minulé rozpočtové období (v ČR je rozpočtové provizorium 1999, 2000) 9. pravidlo časového užití a účelnosti výdajů Výdaje jsou určeny na daný účel. Časové užití znamená, že je dáno, kdy se mohou uplatňovat vládní výdaje (některé v konkrétním měsíci, průběžně či čtvrtletně atd.) 10. pravidlo úhrady rozpočtově nezajištěných potřeb Týká se nepředpokládaných výdajů, které nejsou zabezpečeny rozpočtem, který byl schválen. Je to využití mimorozpočtových zdrojů, využití zdrojů rezervy. 11. pravidlo sestavení a schvalovací procedury státního závěrkového účtu Státní závěrkový účet obsahuje výsledky hospodaření za minulý rok a sestavuje se každý rok. Spravuje o tom, jak byl plněn státní rozpočet. U nás ho sestavuje ministerstvo financí a předloží ho vládě ke schválení a dále ho předkládá poslanecké sněmovně společně s návrhy na řešení deficitu či přebytku. 12. pravidlo neúčelnosti příjmů příjmy by neměly být účelově vymezeny, ale existují výjimky – např. spotřební daň se použije na opravu silnic.

- 14 -