2017
SKAUTSKÝ KALENDÁŘ
O svatém Jiří Počátky jedinečné legendy svatojiřské se ztrácejí v šeru rané ho křesťanství. Během staletí se vyprávění o hrdinství a mu čednické smrti sv. Jiří rozrůznilo do mnoha podob – uveď me hned, že v nejranějších zprávách se historka s drakem a zachráněním princezny, královské dcery, ještě neobjevuje. Pokusme se proto rozplést všechny ty alegorické nánosy, je jich neuvěřitelný, zázračný obsah (sotva přijatelný moderní mu, kritickému člověku) zpochybňující a poškozující reálnou a nepochybně hodnotnou podstatu příkladného života sva tého Jiří. Neboť mladý muž jménem Jiří (Georgios) opravdu existoval, skutečně trpěl pro svou víru, skutečně mučednicky zemřel a po právu byl už od středověku ctěn jako světec. Kro mě Zlaté legendy („Legenda aurea“) existuje celá řada podání, z nichž některá přerostla až do pohádkové podoby. Za jisté můžeme považovat, že Jiří (řecky Georgios) po cházel z předního rodu, z Kappadocie v Malé Asii. Již jeho otec prý zemřel mučednickou smrtí. Jiřího matka se poté usadila v Palestině, kde měla po rodičích statek. Jiří vstoupil do římského vojska, v němž se pro své mimořádné schopnosti brzy stal důstojníkem – dokonce snad v hodnosti, obdobné dnešnímu plukovníkovi. Jiří si v drsném a obhroublém vojáckém prostředí uchoval čistotu života i svou křesťanskou víru. Když za císaře Diokleci ána zesílilo pronásledování křesťanů, vystupoval neohroženě na jejich ochranu. Byl sám uvězněn a opakovaně vyzýván, aby se křesťanské víry vzdal. Přes kruté mučení vyznával Krista až do konce – byl popraven stětím 23. dubna roku 303 v pales tinském městě Lydda. Legendy vypravují například o tom, že sám Kristus Jiřímu předurčil trojí smrt a trojí obživnutí. Jiří přestál mučení rozta veným olovem, řezání ostrými nástroji, napínání těla těžkým kamenem přivázaným na hrdle: vždy znovu prý byl archandě lem Michaelem probouzen k životu. Sami pohanští kněží po ciťovali obdiv a úctu před takovým příkladem pevnosti ve víře. Jiří byl sice sťat, ale zvítězil nad Drakem či Hadem pokušení vzdát se pravé víry. Brzy jej začal lid pro tento příklad ctít. Pozdější legendy vyprávějí už příběh o zachránění princezny Cleolindy (románský původ jména je zjevný, i když děj těchto legend je situován někam do africké Libye) z moci draka: Jiří se vracel po nějaké válce do své Kappadocie a cestou u města Si lena v Libyi se dověděl o krvežíznivém draku, kterému denně museli lidé dávat nějakou ovečku za potravu. Když jim ale ovce došly, začali být obětováni lidé – a právě vyšel los na královskou dceru… Poté, co se už rozloučila s rodiči, ji od strašné záhuby zachránil Jiří, který netvoru vrazil ve strašném zápase do těla své kopí. Poraněný drak se pak dal princeznou zavést do města, uvázán na jejím pásu. Jakmile se celá královská rodina i tamní lid obrátili na křesťanství, Jiří draka definitivně zabil – bylo prý třeba čtyř volů, aby nestvůru odtáhli z města. Potom se chtěl král s Jiřím rozdělit o svou moc i poklady, ale Jiří nechal vše, co mu bylo dáno, rozdat chudým. Požádal pak krále, aby chránil všechny nešťastné a opustil město. Jiné legendy líčí ten osudový boj ještě jinak, ale podstat né pro nás je, že georgiánská úcta se rychle šířila po celém křesťanském světě. Všude vznikaly kaple i kostely, zasvěcené svatému Jiří, od nich pak přijaly jeho jméno osady i města. Richard Lví srdce jmenoval svatého Jiří patronem křižáckých rytířů, také jiné řády se postavily pod ochranu tohoto muž ného světce. Anglie ho má za svého patrona – ochránce, celá Gruzie je po něm pojmenovaná (Georgia).
Jiří byl vojákem římským – jako důstojník jezdil na koni, proto ho většina ikon i soch takto zobrazuje. Zachránil „dceru královskou“ – svou věčnou duši. Takto někdo jako první zob razil pravdu legendy. Legenda vyprávěním nabývala různých podob. Zapomnělo se na skrytou pravdu v ní, přerostla v po hádku. A pohádku je pak snadné pochopit… U nás slavíme svátek sv. Jiří 24. dubna, jinde již 23. dubna. V českém kalendáři je 23. duben vyhrazen svatému Vojtěchu, jednomu z nejvýznamnějších našich svatých – šiřiteli křes ťanství mezi pohanskými Prusy, na území dnešního Polska. Je to zvláštní náhoda – máme ve dvou dnech vedle sebe svát ky dvou šiřitelů a obhájců křesťanství, dvou mučedníků, dvou vzorů, jakých je málo! Mužná postava svatého Jiří byla od raných dob a zvláště v době románské zobrazována v rytířském brnění, blíž pů vodní podobě jsou však staré ikony, na nichž je Jiří v krátké římské vojenské suknici, s chrániči holení i římskou přilbou. Nechť si ho však znázorňujeme i představujeme jakkoliv, zů stává nádherným, světlým vzorem, zvláště pro mladé lidi, kte ří tak často musí zápasit s pokušeními i pochybnostmi a často i s tlakem okolí znevažujícím víru i věřící. Patron jezdců, sedlářů, kovářů, různých řeholních řádů atd., je dnes především patronem skautů na celém světě. Sva tý Jiří zabil kdysi jednoho Draka Zla a Pokušení – ale kolik nových dráčat i starých, lstivých draků se rozlézá po celém moderním světě a jak jsou agresivní a nebezpeční! SVATÝ JIŘÍ, dej nám sílu obstát v boji s každým zlem a špatností! SVATÝ JIŘÍ, ohraňuj naše skautské hnutí, ochraňuj všechny skauty! SVATÝ JIŘÍ, dej, aby se dobré a spravedlivé skautské ideály rozšířily všude v naší vlasti, všude po světě! Mgr. Ladislav RUSEK (1927–2012), skautským jménem Šaman) se na rodil v malé slezské obci Hrabství. Vystudoval vý tvarné obory na Palacké ho univerzitě v Olomou ci v letech 1946–1951. Po několikaletém učitel ském působení na Šum persku vyučoval jako odborný asistent kres bu, grafiku a dekorativ ní kompozici na katedře výtvarné výchovy a teo rie Pdf UP v letech 1961–1990. Roku 1964 byl přijat do teh dejšího Svazu československých výtvarných umělců. Vystavo val mnohokrát samostatně i na kolektivních výstavách u nás a v zahraničí. Ilustroval přes sto publikací a byl činný jako pu blicista, básník a skautský spisovatel. Za svou tvorbu obdržel např. Cenu spolku sběratelů a přátel exlibris (Chrudim 2008). Za rozsáhlou tvorbu pro skautské hnutí byl vyznamenán řadou nejvyšších vyznamenání. Napo sledy nejvyšším Řádem Stříbrného vlka (2007) a polským Stříbrným křížem za zásluhy o skauting.
Táborový oheň Oheň ladí k meditaci: hledíme-li do plamene dávné chvíle připomene mladé sny nám kouzlem vrací U ohně se srdce tiší Když sloup jisker ve tmách hasne tu myšlenky čisté krásné jak modlitby letí k výši A když popel noci chládne spícím do snů slétne hvězda všem o dálných cestách se zdá do země kde radost vládne
Skautský kalendář pro rok 2017 Vydal Junák – Český skaut, středisko Ladislava Ruska, z. s., 783 72 Velký Týnec. Ilustrace, verše a úvodní text Ladislava Ruska-Šamana vybrala Libuše Rusková, k tisku připravil Michal Rusek. Olomouc 2016
Rytířský vzor Buď jako dávný rytíř Jiří Dobru, Pravdě, Vlasti vždy služ Nechť proti lži tvá zbraň vždy míří Buď bojovník, buď skaut, buď muž
Buď statečný jako byl Jiří Tvé srdce nechť k boji se vzchopí Neustup o píď, byť zkáza se šíří Do chřtánu draka zamiř své kopí
Buď čestný jako světec Jiří Buď, skaute, připraven k boji Nevzdávej boj, když bubny zla víří Slabý je jenom ten, kdo bít se bojí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
LEDEN
Rok táhne přírodou i krajinou duše, hned slunce, hned déšť, vedra i mrazy, listí sláva i pád. A člověk hluše a slepě jde tím vším. A vchází do brány dalších dní málokdy moudřejší.
Člověk bláhový, skromný i ješitný. Náš život krátký, náš život vezdejší může být jasný jak závěj sněhová: z bělostných vloček tisíce dní, z nichž každý si zachová třpyt radosti, jež nikdy nezvšední.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28
ÚNOR
Z hvězd jsme se zrodili a v hvězdný prach se naše těla nakonec rozptýlí. Ach, kéž by aspoň naše srdce směla z celého moře pocitů a citů, z radostí, zármutků, hněvů i bláhových přání, uchránit navěky, jak v pevném depozitu, alespoň slzu lásky. Kdo ji má, nechť ji chrání, vždyť v tomto světě ztrát a nesnází ta krůpěj světla nás vždy podrží a zvedne. Kéž nás vždy provází světélko z pohádky – z tísící a jedné.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
BŘEZEN
S VATOJ I Ř SKÁ Pradávno kdysi vojín Jiří žil jenž v boji o princeznu Duši s drakem Zla vsadil krev svých žil jak se to pravým mužům sluší
Se zlem je třeba stále bojovat ať třeba beránku se podobá vždyť podle útočí vždy tisíckrát Statečnost to je mužů ozdoba
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30
Buď i ty jak ten svatý Jiří do chřtánů lží vrážej své kopí Dnes víc než dřív bubny Zla víří ! Kéž každý skaut zbraně se chopí
DUBEN
Ať ptáci vašich přání doletí beze ztrát a kéž vás bez ustání bude jen radost hřát
a z každé beznaděje nechť vás vždy vyvedou hvězdy, jichž svit se chvěje nad každým smutkem a tmou
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
KVĚTEN
Dva slunovraty Jsou dva dny vždy v roce pro skauta důležité V nich vedle všech svátků tajemství je skryté
Slunovrat zimní nese slib že dar Světla se vrací Temnoty zimy pominou a vrátí se i ptáci
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30
Když za letního Slunovratu nejkratší je stín noci je čas se ke žním připravit a zbylé dílo zmoci
ČERVEN
Mateřídouška Chodím kol krámů, plných orchidejí Vcházejí lidé, co je koupit chtějí Ba, jsou tak krásné, z dálek dovážené ale mne touha někam jinam žene
Dojdu až na návrší s výhledem do kraje ve svěžím vánku tam stříbro metlic vlaje tam trpce vřes a hořce vratič voní: vždy stejné vůně podzimu – letos jako loni
Opouštím beton ulic a hluk velkoměsta spěchám do kopců, kde zúžuje se cesta pospíchám k lesům, jež voní pryskyřicí tam zpěvy ptáků mají mi co říci
Mateřídouška tam kvete nejskromněji ovšemže nemůže se měřit s orchidejí tak drobná je, ba chudičká až k pláči Ale zdobí mou zem – a to mi k štěstí stačí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
ČERVENEC
Co je to čas? Co je to Čas? A proč tak letí? A kam jdem my? Kam nás Čas žene? My marně píšem do paměti moudrosti stokrát dosažené a hlásané vždy na Silvestra:
Život je teď, ne včera a ne zítra, nebude nikdy kytice víc pestrá nežli je dnes, za dnešního jitra!
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
A tak se učme radost mít z každého okamžiku a každý šťastný den dosnít! Žít plni radosti a díků
srpen
Hledat pravdu Každého květu se lze tázat a odpoví ti každý snad Zkus tedy věnec Pravdy vázat a hlas věčnosti rozeznat
Ptát se lze všeho, co je kolem Ve všem lze hledat Pravdy kus Nalézat Pravdu je úkolem a ty ho řešit aspoň zkus
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30
ZÁŘÍ
Podzim Podzim je časem zamyšlení jenž horkost léta a zpěv luk zpěněných květem ochladí obkladem ocúnů a skryje slzu v drsné žluté trávě
Podzim je časem usínání v němž tleskot křídel srdce k zemi se snese z nebe jak po milování
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
Podzim je časem tajných přání nezřetelných jak kopce v ranní mlze Jak vřesoviště v podvečerním světle doutná v nás doutná ještě ztlumená temná červeň touhy
ŘÍJEN
Přes bludný kořen V cestě mi leží bludný kořen nebo je to snad spící drak? Jak zůstat dobou nepokořen a neklopit před drakem zrak?
Klopýtnout přes bludný kořen je neobratnost – ne však hřích I Montsalvat s Grálem byl zbořen V ruinách vládne Ticho tich
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30
A je to vůbec kořen bludný jenž za pád člověčí je zodpovědný? Hvězdy lze přece vidět ze dna studny Padneš-li ke dnu, zrak k nebi zvedni
LISTOPAD
Rok táhne přírodou i krajinou duše, hned slunce, hned déšť, vedra i mrazy, listí sláva i pád. A člověk hluše a slepě jde tím vším. A vchází do brány dalších dní málokdy moudřejší.
Člověče bláhový, skromný i ješitný, náš život krátký, náš život vezdejší může být jasný jak závěj sněhová: z bělostných vloček tisíce dní, z nichž každý si zachová třpyt radosti, jež nikdy nezvšední.
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31
prosinec
