2016

Číslo 15/2016

LISTOPAD Hrozná příšera

V

e chvíli smrti se duše oddělí od těla. Toto rozdělení je něčím negativním, neboť člověk je stvořen jako jednota duše a těla. Tělo i přesto zůstává chrámem Ducha svatého a při druhém příchodu našeho Pána bude vzkříšeno; to je důvodem, proč těla zesnulých nepohazujeme, ale chováme se k nim s úctou, pohřbíváme je a navštěvujeme hřbitov. Konkrétní tělo uložené do země bude jednou znovu spojeno s nesmrtelnou duší a návštěva hřbitova je tak jistým druhem reálného kontaktu s člověkem, jehož duše se připravuje na vstup do Boží slávy. Jak bude vypadat vzkříšený organismus, to nevíme. Ale jak říká apoštol Pavel, bude podobný tělu zmrtvýchvstalého Ježíše (Flp 3,21). Po smrti nepřestává čas – jaký by pak mělo smysl modlit se za zesnulé? – to, co přestane, je možnost rozhodnout se pro Boha nebo proti němu. V období mezi smrtí a vzkříšením těla je nesmrtelná duše na cestě k Bohu; na této cestě, které říkáme očistec, jí pomáhají modlitby živých,

odpustky, návštěva hřbitova – zkrátka jakýkoli projev lásky. Duše může být také již u Boha, pokud člověk žil už na zemi dokonale v lásce. Tyto zesnulé svaté o modlitbu prosíme. Může být také bez Boha na místě nazývaném peklo, to pokud se člověk rozhodl proti Bohu; nikdo však neví, o koho se jedná konkrétně. Vzkříšení všech těl zesnulých pak přijde na konci času, až Kristus přijde podruhé se svými anděly. Je jasné, že suchá nauka – byť krásná – je ještě něčím jiným, než setkáním se smrtí u blízkého člověka, nebo přibližováním se k prahu vlastní smrti. Tomu se věnují svědectví uvnitř tohoto čísla Zpráv. Nicméně byla to také znalost nauky, která umožnila čtyřiadvacetileté Terezii žít a umírat v důvěře a naději: „Pro mne si nepřijde ‚smrt‘, ale Bůh. Smrt není nějaký přízrak anebo hrozná příšera, jak se znázorňuje na obrazech. V katechismu se říká, že 'smrt je odloučení duše od těla', nic jiného.“ P. Radek

strana 2

listopad 2016

Farní den, foto: Martin Myslivec

Zprávy...

... od sv. Jakuba a sv. Prokopa

30. října 2016

strana 3

ZPRÁV, které by vás neměly minout 27. září…

2. října…

… dvacet pět mladých lidí z naší farnosti odjelo na akci „Lebka“ do Staré Boleslavi; druhý den se k nim na svatováclavskou pouť připojili další farníci.

… byl mší svatou, modlitbou chval a grilováním na farní zahradě zahájen akademický rok pro mládež.

3. – 5. října… … se uskutečnila duchovní obnova dříve narozených v klášteře trapistek v Poličanech. Tématem, kterým provázel P. Jiří Zeman, bylo přátelství s Ježíšem: svátosti a modlitba.

5. října… 30. září – 2. října… … proběhla podzimní víkendovka pro děti z náboženství v klášteře Svatá Dobrotivá v Zaječově. Téma hry navazovalo na předchozí setkání, tentokrát se týkalo Panny Marie a růžence. Součástí víkendovky, které se tentokrát zúčastnilo téměř padesát dětí, bylo tradičně kromě her také povídání, malé výlety a společná modlitba.

… proběhla konzultace se zástupci zvukařské firmy s cílem zlepšit ozvučení v kostele sv. Prokopa. Následná konzultace s další firmou se uskutečnila o deset dní později.

6. října… …v CMŠ Srdíčko slavili svátek sv. Františka, děti v rámci jedné z dílen vytvářely obrázky se vzkazem či přáním. Můžete je vidět ve školkové Galerii na plotě. Oslav se účastnil i P. Jiří Zeman, který na závěr sloužil bohoslužbu slova. … proběhlo setkání lektorů a kantorů z naší farnosti, účastníci se shodli, že nechtějí zavádět žádný organizovaný systém těchto služeb.

6. - 8. října… … dobrovolníci z naší farnosti připravili bazar dětského oblečení. Komunitní centrum navštívilo asi sto padesát lidí.

strana 4

listopad 2016

8. října… … proběhla pravidelná podzimní brigáda u kostela sv. Jakuba. Všem pomocníkům, kteří připravili kostel a faru na posvícení, patří velký dík.

10. října…

Zprávy...

všem, kteří se do přípravy a organizace farního dne zapojili a kdo přispěli ke společnému pohoštění. Guláš vařila tentokrát Církevní mateřská škola Srdíčko. Sbírka při této bohoslužbě, určená na opravu shnilých trámů, vynesla 5.496,- Kč.

… navštívili věž kostela sv. Jakuba zástupci dalších tesařských firem kvůli opravě shnilých trámů. Hodiny na věži byly opět zprovozněny bez odbíjení.

16. října…

12. října…

19. října…

… se sešli zástupci zapsaného spolku „Pro školu“ s ředitelkou CMŠ Srdíčko, aby se dohodli na dalších krocích ohledně podpory vzniku církevní základní školy. Svou přítomností spolek podpořil i P. Radek Tichý.

… Skřítek s Lucií navštívili první ze základních škol Prahy 13 v rámci projektu Ježíš jde do škol.

15. října… …proběhl každoroční farní den u příležitosti výročí posvěcení kostela sv. Jakuba. Pan nuncius se bohužel z důvodu hospitalizace nemohl zúčastnit, při mši byla alespoň přečtena jeho homilie. Program na zahradě obohatilo divadelní představení František Blázen, farní den zakončila modlitba vedená TeenBandem a dětskou scholou. Poděkování patří

… začala třídílná příprava rodičů na křest dětí.

22. října… … se uskutečnila brigáda u kostela sv. Prokopa a v Komunitním centru; ve stejný den proběhla brigáda i v CMŠ Srdíčko. Děkujeme všem, kteří přiložili ruku k dílu.

23. října… … se na faře poprvé setkala evangelizační skupinka, která by pomocí hudby ráda přispěla k šíření dobré zvěsti.

... od sv. Jakuba a sv. Prokopa

30. října 2016

strana 5

SVĚDECTVÍ o (blízkosti) smrti

Irenko, pozdravuj mi tam v nebi toho Ježíše! Moje kamarádka Irenka poprvé vážně onemocněla v době studií, když chodila se svým budoucím manželem. Nádor na pohrudnici, operace, chemoterapie, strach, slzy a bolest… Měla hodně přátel, všichni jsme se usilovně modlili a věřili. Léčba byla úspěšná, Irenka se zotavila. Vdala se, porodila syna a onemocněla znovu. Opět razantní a dlouhá léčba…, opět se zotavila. Těmi kříži zrála ona i její rodina, chlapec rostl do školních let. Tehdy umřela Irence na rakovinu její maminka. Irenka byla u toho a přijala to s hlubokým klidem. Později se mi svěřila: „Když maminka odcházela a já ji držela za ruku, bylo to, jako by to vzala za mě, obětovala se.“ Irenka toužila po dalším dítěti. Prošla všemi možnými vyšetřeními, modlila se a věřila, že už se rakovina nevrátí. Vrátila se. Ve čtvrtém měsíci těhotenství byly diagnostikovány nádory na páteři. Měla dvě možnosti. Ukončení těhotenství a léčba, nebo zkusit donosit dítě a pak se uvidí. Lékaři moc naděje nedávali, manžel prosil: „Já nechci po tobě oběť, já chci tebe!“ Volala jsem Irence do nemocnice. Měla veliké úzkosti a strach. Rozjela se lavina modliteb, veliké množství lidí se usilovně modlilo. Když jsem volala znovu, Irenka už byla klidnější. Domluvili se s manželem, že do dalších příšerných chemoterapií už nejdou, že už by to nevydrželi, že dají šanci miminku! Irenka záhy ochrnula. Střídali se u ní příbuzní a přátelé, manžel opustil práci, aby se o ni a syna mohl starat. Lékaři navrhovali léčbu

bolesti s tím, že miminko si po narození bude muset odvykávat. Léčbu nevzala, jen ji tlumila Paralenem a Ibalginem, což brzo přestalo fungovat. Trpěla hodně, někdy mi do telefonu jenom plakala. Irenka porodila v osmém měsíci císařským řezem zdravou holčičku. Byl krásný podzimní den. Pro Irenku už ale nebyla možná jiná léčba, než léčba bolesti. Všichni jsme se stále modlili a doufali v zázrak. Často jsem jí volala, abych ji potěšila, ale postupně jsem si uvědomovala, že jí volám proto, aby potěšila ona mě. Dodávala mi víru, i když o tom neměla tušení. A přitom sama často

strana 6

listopad 2016

zažívala zoufalou bezmoc. Třeba když manžel se synem odešel nakoupit, dcerka se probudila, křičela hlady a ona nemohla vstát, aby ji utěšila a nakrmila. Trpěla také pochybnostmi. „Skutečně nebe existuje???“ Existuje! Zahlédla jsem ho v Irenčině rodině. Její domov, to bylo nebe! Taková láska, jaká tam byla! Nevěděli, co přinese zítřek, žili přítomným okamžikem.“ Dneska tady jsi a to je dobré a krásné!“ Taky jsme o nebi spolu mluvili. Třeba jak maminky zůstanou starostlivými maminkami i po smrti, akorát už mají tu výhodu, že nedělají výchovné chyby.:-) A jednou jsem si dodala odvahy a napsala jí. „Irenko, pevně věřím, že se uzdravíš, ale kdyby ne, tak tam v nebi, moc prosím, ode mě pozdravuj toho Ježíše!“ Když mi přišla

Zprávy...

smska, že Irenka umřela, byla jsem naštvaná. Taková prázdnota a smutek… Vždyť jsme se tolik modlili a věřili! Byla naše víra slabá? Trvalo to den, možná dva, když mě znenadání zaplavil pocit štěstí a radosti. Bůh naši modlitbu slyšel! Irenka je zdravá! Dokonale! Už nikdy nezemře, žije v nebi! Na pohřbu nás bylo opravdu hodně a všechny nás spojovala láska k Irence. Vzbuzovala v nás touhu po Bohu, po svatosti, po životě… Když jsem pak jednou v kostele po svatém přijímání neustále drmolila větu, „Ježíši, pozdravuj mi tam v nebi tu Irenku,“ jako by mě něco vyrušilo. Měla jsem dojem, že Irenka stojí vedle oltáře a směje se! Tak radostně, šťastně, na celé kolo… Lucie

Smrt a umírání Charitní ošetřovatelské služby Farní charity Stodůlky Každá zdravotní sestra by při své Umírání a smrt jsou do jisté míry tabuizovaným tématem ve všech společenských sférách. Jen málo lidí dokáže hovořit o těchto nelehkých situacích s lehkostí. České přísloví „zapomněl na to jako na smrt“ dokládá běžný lidský postoj ke smrti. Většina z nás se možná nebojí smrti samotné jako spíš bolesti, utrpení, bezmoci či samoty. Konfrontace se smrtí a umíráním je při mé práci běžnou součástí. Pro nás, zdravotníky, je situace jiná. Smrt je více běžnou, rozhodně však ne jednodušší situací. Obzvláště v domácí péči, kde si sestry k pacientovi a jeho rodině během ošetřovatelské činnosti vytvoří vztah, jejich úmrtí vnímáme intenzivněji.

práci měla jednat opravdově, neskrývat nejistotu či bolest, nic by neměla přehánět. Dále by měla vnímat a respektovat přání nemocného a dle situace zachovat odstup či blízkost. Umírající vycítí, kolik času jsme mu ochotni věnovat, proto bychom si na něj měli udělat čas, abychom mu mohli naslouchat, hovořit s ním nebo mlčet. Zároveň by měla sestra umět pomoci nemocnému i rodině zbavit se pocitu osamělosti, strachu a deprese, udržovat u něj pocit jistoty, důstojnosti, sebeúcty. Sestry CHOS toto vědí, řídí se těmito zásadami a umí pomoci. Když člověk umírá a obzor smrti je na dohled, každá chvilka, každá drobnost

... od sv. Jakuba a sv. Prokopa

30. října 2016

má svoji důležitost. Nese si v sobě nejen smutek, ale i tichou radost, opravdovost nebo veselí, je plná života. Ráda bych Vám, čtenářům Zpravodaje, pootevřela vrátka k lidem na konci života a pečujícím osobám o ně v domácím rodinném prostředí a přiblížila tuto situaci jiným způsobem. Jednoho podzimního dne přicházím do rodiny, které umírá babička, kterou mají všichni rádi a vzorně se o ni starají, i když nevědí, jak o ni správně pečovat. Při mé první návštěvě se setkávám s jejím synem, který mi o své pětasedmdesátileté leté mamince vypráví. Jeho maminka, paní Jana, v 73 letech onemocněla nevyléčitelnou nemocí. Dlouho zvládala vše sama, vděčná, že jí to jde. V posledním roce ale už potřebovala pomoci, tu nákup, tu uvařit, vyprat, pak dojít do kuchyně nebo alespoň na toaletu atd. Syn není zvyklý o maminku pečovat, ale snaží se jí pomoci i se svou rodinou. Ani paní Jana není zvyklá se nechávat opečovávat, těžce nese ztrátu soběstačnosti. Nemoc vítězí, babička musí do nemocnice, kde navrhují pobyt v LDN. Po usnesení celé rodiny si ji místo toho berou domů. Rodina se ve svém běhu zastaví, včetně vnoučat si rozdělují povinnosti a „služby“. Díky sociální pracovnici nemocnice se dozvídáme o jejich situaci i my v Charitě. Se synem si otevřeně povídám nejen o jeho mamince, ale i o náročnosti péče, jeho strachu, obavách a úzkosti plynoucí z ní. Syn je velmi otevřený a díky tomu se mi daří jeho i rodinu na umírání lépe připravit a pomoci jim se se situací alespoň trochu vyrovnat. Nabízím rodině i návazné sociální a odlehčovací služby, a protože rodina je věřící, dávám kontakt na kněze.

strana 7

Chvíli sedí s námi u stolu i jeho paní asi s desetiletým synem. Posléze se objeví starší, asi čtrnáctiletý kluk, chvíli posedí u babičky, chytí ji za ruku, pohladí ji a zase odchází do svého pokoje. Během domlouvání péče o paní Janu přichází sousedka a nese rodině večeři. Paní Jana H. má jediné přání – prožít vánoční svátky se svými nejbližšími. Díky práci sester a velké podpoře a obětavosti rodiny se její přání podařilo splnit. Děti v průběhu péče o babičku viděly, jak máma a táta o ni pečují, a i ony pomáhaly. Když jsem docházela do této rodiny, říkala jsem si, jak je dobře, když děti mohou vidět mámu a tátu, jak se starají o své rodiče. Dětem to pomáhalo být babičce na blízku a uchovat si nejen hezké vzpomínky, ale i živý vztah s umírající babičkou. O paní Janu H. jsem s kolegyněmi pečovala 6 týdnů. Paní Jana již leží v posteli, nedokáže ani s pomocí vstát. Nad postelí jí visí šišaté obrázky vnoučat a

strana 8

listopad 2016

vánoční ozdoby. Jsou přece Vánoce! Vedle postele má mušličky od moře, které má velmi ráda, na stolku stojí hnědý hrneček, peřiny má modré, pruhované, svoje. Zrána 27. 12. bylo při mé ošetřovatelské návštěvě zřejmé, že se konec jejího života blíží. Paní Jana těžce dýchala a zdálo se, že ruch dětí a ostatních členů rodiny, kteří za ní přicházeli, vůbec nevnímá. Oči má už jen zavřené, na nikoho se nepodívá. Byla na konci cesty. Vypadalo to, že je již jinde. Ale nebylo tomu tak, v jednu chvíli se nad ní naklonil syn a řekl jí, že jí děkuje, že mu byla hodnou a dobrou maminkou, že díky ní měl krásné dětství. Paní Jana se nepohnula, ale přece to slyšela. V koutku oka se jí objevila slzička, malá zpráva o tom, že paní Jana je stále ještě se svojí rodinou, nejen slyší, ale i cítí dojetí. Za hodinu a půl paní Jana pokojně umírá obklopena rodinou, pro kterou to byl nečekaný, překvapivý čas. Po několikatýdenním maratonu se rodina ohlíží zpět a přemýšlí o tom, co je vlastně

Zprávy...

potkalo a co prožili. Byly Vánoce a dostali velký dar: byli s maminkou, nahlédli důležitost času, který jim byl společně dán, prohloubili navzájem vztah mezi členy rodiny, sousedy i kamarády, měli čas si povídat, poznat radost a vděčnost z toho, že dokáží pomoci tomu, kdo pomoc potřebuje. Syn tento čas hodnotí slovy: „To bylo vlastně úplně obyčejně hezký.“ Usmála jsem se a připomněla si dvě okolnosti, které i přes veškerý pokrok v medicíně nelze opomenout. Tou první je slovo a druhou je dotyk. Pokud se sestra k nemocnému a umírajícímu člověku posadí, vezme ho za ruku, povídá si s ním, nejen o nemoci, ale v této době spíše o jeho životě, o tom, jaké měl dětství, jakého má pejska, zahrádku, sdílí s ním jeho radost i starost, tak je to často víc, než když mu dá injekci nebo „prášek“. Hana Maňáková, zdravotní sestra Farní charity Stodůlky Ilustrace: Lucie Kallupová

Modlitba za šťastnou smrt Můj Pane a Spasiteli, pomáhej mi v tuto hodinu silnou paží svých svátostí a svěží vůní své útěchy. Dej, ať nade mnou mohou být pronesena slova rozhřešení, ať mě označí svatý olej a vtiskne mi tvou pečeť, ať je tvé tělo mým pokrmem a tvá krev ať mě pokropí. Kéž na mě dýchá tvá Matka Maria, můj anděl strážný ať ke mně tiše pronese slova pokoje a moji slavní světci…ať se na mě usmějí. Kéž v nich a skrze ně smím obdržet dar vytrvalosti a zemřu tak, jak jsem si přál žít, ve víře v tebe, v tvé církvi, v tvé službě a v tvé lásce. Amen. John Henry Newman: I pokus se počítá, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2010, str. 85

... od sv. Jakuba a sv. Prokopa

30. října 2016

„Je tam něco, co tam vůbec nemá být,“ je celkem neutrální věta. Tedy pokud ji zrovna nepronáší lékařka, která právě míří ultrazvukem do vašich útrob. V tu chvíli pro mě přestal běžet čas. Z doteď vytíženého pracanta se během vteřiny stalo jakési poletující nic. Na čem teď vlastně záleží? Nechci nic. Nechci nic jiného, než být doma. Kašlu na všechno. Budoucnost pro mě přestala existovat. Člověk si tolik let ujasňuje hodnoty a priority, dostává na čumák za své chyby, přehodnocuje své kroky, aby v jedné nanosekundě shledal vše tak čistě a jasně. Najednou je mi úplně jasné, o čem život je. Jdu pěšky domů. Celou mou mysl zaplavuje prázdno. Totální prázdno. Všechny starosti zmizely, všechny strachy vybledly, zmizelo pozlátko naší výtečné civilizace. Bouře těkajícího každodenního ruchu utichla. A v tom prázdnu jdu já. Konečně se vidím tak, jak mě vidí Bůh. Ubohý malý červ. Nahý. Chudý. Slabý. Nicotný. Nepotřebuju nic. Chci jen obejmout svou milovanou těhotnou ženu, své dítě, objímat a zastavit čas. Jenže čas se nezastavuje. Nějak musím vymyslet, kdo mé ženě pomůže s dětmi, jak se s nimi rozloučím, jak zvládnu dál chodit do práce, jakoby nic. Ne, ne, ne. Ještě pořád tu je naděje. Po počátečním hlubokém zmatku si s mou ženou konečně klekáme a modlíme se. Kupodivu mi na rty jdou hlavně chvály a díky za vše, co máme. Pociťuji neskutečnou lítost nad svou pýchou, že

strana 9

mi to dochází až teď. Bůh tu se mnou byl celou dobu a já si zase vzpomenu, až když mi teče do bot. Stejně mě v tom zase nenechává. Z různých koutů republiky a zákoutí mé minulosti se po týdnech začnou ozývat přátelé. Ubezpečují mě, že se za nás modlí, slouží mše a prosí za dar zdraví. Cítím Boží dotek. Vím, že mě drží v dlani jako malé batole. Jsem v dobrých rukou a nemusím se bát. Buď vůle Tvá. F. Ž. (z vděčnosti Bohu za druhou šanci)

strana 10

listopad 2016

Zprávy...

Kolik času mi ještě zbývá? Se smrtí se setkávám od malička, během mého dětství umírali prarodiče, tenkrát jsem to vnímal jen jako smutek, že svého dědečka, babičku už neuvidím. Že jsou někde „tam nahoře“ jsem prostě nedovedl pochopit. Pak přišel čas mých teenagerovských let a ve výjimečných případech jsem se setkal se smrtí tak, že jsem se dozvěděl, že umřel někdo z mých vzdálených příbuzných nebo známých. Ve mně to jen probudilo strach, že já bych to teda být nechtěl. Čas šel a dostal jsem se do let, kdy je mládí fuč a do důchodu ještě daleko. A v tuhle chvíli to na mě dopadlo, začal jsem se bát, začal jsem pochybovat, zda-li je ještě „něco“ po tom. Na pohřbu mého velkého ministrantského učitele, Viléma Horáka, mě došlo, že se začíná kácet v našem lese. A začal jsem počítat. Kolik času mi ještě zbývá? A na co vlastně?

V létě mi umřel tatínek, proběhl pohřeb, a když jsem se vrátil, druhý den pršelo. A mě napadlo, není mu tam v tom hrobě zima a mokro? A jaký to bude, až tam budu ležet já a nade mnou budou dva metry zeminy? Anebo pokud se má rodina rozhodne, že mě spálí, nebude mi v tý peci zatracený horko? A jestli teda fakt „něco“ po tom je, uvidím se se svým tátou, potkám Viléma Horáka, setkám se se všemi, kteří už vědí, jaké to „tam“ je??? Tohle mě slušně děsí a tyto věci se mi honí hlavou, ještě nechci umřít, ještě bych se rád těšil z tohoto světa, přál bych si najít odvahu a dokázat odpustit lidem, kteří mi ublížili, potkat a omluvit se těm, kterým jsem ublížil já. Je toho spousta, já nevím, jestli to stihnu. Tom Vítek

Knížka o rozhovorech o konci života Autor knihy „Umění rozhovoru o konci života“ Dr. Angelo Volandes v své knize vyjadřuje přesvědčení, že náš život kromě toho, aby byl dobře žit, zasluhuje také dobrý konec. V současnosti ale bohužel často umíráme úplně jinak, než si přejeme. V knize autor ukazuje na sedmi poutavých příbězích svých pacientů, jejichž život končí, že k dobrému konci nepotřebujeme za každou cenu vyspělé lékařské technologie, ale spíše něco, co je nám velmi vlastní – rozhovor. A to rozhovor s lékařem, svými blízkými, se sebou samým. A k němu většinou v praxi nedochází. Pokud se neodhodláme postavit čelem k faktu konečnosti našeho života a nezamyslíme se nad tím, jak bychom chtěli strávit konec svého života, někdo jiný ta rozhodnutí udělá za nás. Může to být ale i jinak, jak Volandes s nadějí i trefnou sebekritikou v knize ukazuje. Český překlad je opatřen komentáři vysvětlujícími odlišnosti ve fungování českého zdravotnického systému. I díky tomu je tato nesentimentální, ale potřebná kniha velmi užitečná. Knihu vydala Cesta domů koncem r. 2015.

Knihu bude možné zakoupit při pravidelném prodeji knih v KC sv. Prokopa – 6. listopadu 2016.

... od sv. Jakuba a sv. Prokopa

30. října 2016

strana 11

O DOMÁCÍM HOSPICU Myslím, že mnozí z vás již domácí hospic Cesta domů znají, ať už z vlastní zkušenosti nebo z médií. Přesto bych ráda alespoň v krátkosti popsala poslání a činnost této organizace, ve které pracuji 4 roky jako dobrovolnice. Cesta domů již 15 let nabízí své služby nevyléčitelně nemocným dospělým i dětem a jejich blízkým, kteří o ně doma pečují. Poskytuje rodině podporu, umožňuje, aby člověk v posledním období života mohl žít důstojně, měl čas na své nejbližší a čas na rozloučení. Cesta domů také poskytuje služby poradenské, odlehčovací nebo pomoci pro pozůstalé, provozuje půjčovnu pomůcek, odbornou knihovnu, v Nakladatelství Cesta domů vydává odborné publikace, knihy pro děti i dospělé. Zároveň se snaží přispívat ke společenským a legislativním změnám, které umožní zlepšení péče o umírající lidi v naší zemi. Podle nedávné studie, na které se Cesta domů také podílela, si 80% procent lidí v naší zemi přeje zemřít doma, ale bohužel stejné procento lidí v současnosti umírá v nemocnicích a ústavech. Cesta domů není jen sdružení a nejsou to jen zaměstnanci. Nejsou to jen zdravotnické pomůcky, není to jen auto, které je vozí po Praze, není to jen web.

Cesta domů je také výzva k boření tabu a překonání strachu, jimiž jsou smrt a umírání v naší společnosti opředeny. V tom jí pomáhá mnoho lidí - dobrovolníci, dárci, novináři, politici, lékaři. Služby domácího hospice bohužel nejsou zatím hrazeny ze zdravotního pojištění. Náklady jsou hrazeny z části z dotací a grantů, ale hlavně z darů firem i jednotlivých štědrých lidí (v roce 2014 například tvořily 2/3 rozpočtu sdružení). Kromě jednorázového finančního příspěvku nebo pravidelného přispívání v rámci Klubu přátel Cesty domů je možné činnost hospice podpořit také nákupem (nebo darováním věcí) v jednom ze dvou Dobročinných obchodů Cesty domů (v Bubenské ul. a Bělohorské ul.) nebo zapojením se do dobrovolné práce, ať už jako dobrovolník v přímé péči (po absolvování kurzu) nebo jako dobrovolník v Dobročinných obchodech. Právě v Dobročinném obchodu v Bubenské ulici pracuji já jako dobrovolnice – pokud přijdete ve čtvrtek mezi 10-15 hodinou, ráda se tam s vámi uvidím. Všechny potřebné informace o činnosti a službách Cesty domů najdete na webových stránkách www.cestadomu.cz. Pavla Hroudová

Nevyhnutelnost smrti nás sice skličuje, ale utěšuje nás zaslíbení věčného života; vždyť život těch, kdo v tebe věří, nezaniká, ale ve smrti se naplňuje, a když se rozpadne naše pozemské obydlí, dostaneme u tebe domov věčný.

(Preface pro mše za zemřelé)

strana 12

listopad 2016

Zprávy...

DĚTÍ Z NÁBOŽKA

30. 9. – 2. 10. 2016 ve Svaté Dobrotivé Během víkendovky jsme úspěšně zkonzumovali  15 chlebů,  2 kg tvarohu,  1 kg pomazánkového másla,  400 g majonézy,  500 g pečených paprik,  4 skleničky paprikové pasty, 12 tvarohových závinů,  8 makových závinů,  30 l mléka,  2 krabice Granka,  1 balení ovocného čaje,  4 lahvinky malinového sirupu,  12 kg jablek,  3 palice česneku,  4 bobkové listy,  8 kuliček nového koření,

V pátek 30. 9. jsme vyrazili na víkendovku. Vlak byl plný, takže si sedl jen málokdo. Autobus sice přijel prázdný, ale hned jsme ho celý zaplnili. Po příjezdu jsme si vybalili, dostali jsme lístečky se jmény a šli jsme hrát různé seznamovací a jiné hry. K večeři jsme měli chleba s paprikovou pomazánkou. Byla výborná! Po večeři byla večerní modlitba, pak se četl příběh a šlo se spát. Další den ráno jsme zjistili, že Lídu někdo unesl a vězní ji ve sklepě. Abychom ji zachránili, musel se i druhý stupeň připojit k mladším dětem. Společně jsme plnili úkoly související s růžencem. Nejprve jsme museli zjistit, jaká máme růžencová tajemství. Pak jsme plnili úkoly, které s ním souvisely. Někdy jsme se modlili, jindy cvičili, nebo jsme plnili logické úkoly. Během plnění úkolů nám Lída posílala nápovědy pode dveřmi sklepa. Napsala taky, že nejúčinnější je zpěv o Marii a růženci. A tak se nám písničkou jménem Růžencová podařilo Lídu vysvobodit. Poté jsme prohledali sklep a tři lidi jsme tam „zapomněli“. Ale i oni se nakonec dostali ven. Dopoledne jsme ještě stihli jít na hřiště, kde jsme hráli molekuly a ještě jednu, místy brutální, hru, jejíž jméno je neznámé. Pak se hrál fotbal, povídalo se s Evou, nebo se šlo na dětské hřiště. K obědu byla česnečka a halušky se zelím a buřtem.

... od sv. Jakuba a sv. Prokopa

30. října 2016

Odpoledne byly děti rozděleny do skupinek. Na zahradě si každá skupinka označila své území a cílem hry bylo splněním úkolů zadávaných druhým stupněm spojit svá území v jeden veliký celek a následně získat vlajku. Následoval program jednotlivých „nábožkových“ skupinek se svým katechetou. Po návratu jsme se navečeřeli špaget. Nesměla chybět ani večerní modlitba, během které jsme dostali desátky růžence. V neděli jsme se nasnídali a pak následovala mše svatá. Skřítek nám během promluvy vysvětlil používání růžence (alias Mariaphone), které nám pro větší účinnost i posvětil. Lída s Luckou nám rozdaly placky s obrázkem Marie a nápisem, který připomínal naši hru: Město naděje. Po mši jsme si už jen sbalili a odjeli zpět domů. Děkujeme všem vedoucím za přípravu programu i jejich přítomnost! Verča a Anežka Foto: E. Kuchyňková

strana 13

 lžičku pepře,  4 kg brambor,  6 kg zmrazených bramborových halušek,  6 kg sterilovaného znojemského zelí,  2 kg špekáčků,  20 pudingů (čokoládových, jahodových a vanilkových),  3 pytle piškotů,  5 kg makaronů,  3 velké kečupy,  1 skleničku hořčice,  2 kg strouhaného sýra,  4 kg párků,  60 vajec,  2 velké Ramy,  1 kg plátkového sýra Gouda,  1,5 kg šunky,  500 g salámu Herkules,  96 Tatranek.

Všem strávníkům zdar a poděkování za tento úctyhodný výkon!

strana 14

listopad 2016

Zprávy...

DUCHOVNÍ

SENIORŮ Klášter v Poličanech 3. -5. 10. 2016

Od 1. 10. do 3. 10. odjelo 26 seniorů do Poličan na každý rok oblíbenější pobyt v klášteře sester trapistek. Naše poděkování patří všem, kteří se podíleli na zorganizování a přípravě jmenovitě Evě Baťkové, dále sestřičkám za jejich péči o naše ubytování a stravování, páteru Jiřímu za jeho promluvy o svátostech (křest, svátost smíření, eucharistie) a duchovní vedení, všem zúčastněným za přátelské a příjemné společenství. I když nám letos počasí nepřálo, nic to neubralo na radosti z pobytu v krásném prostředí kláštera. Ranní chvály zpívané sestrami s doprovodem citery, nefalšovaná zbožnost sester a jejich radost z prožívání eucharistie byly každé ráno krásným startem do dalšího

dne. Všichni měli možnost vyjít z navyklého koloběhu dnů, zamyslet se nad svými radostmi i problémy, uspořádat priority, uvědomit si svou sounáležitost s bližními i Bohem. A tak to bylo letos v Poličanech. Hana Houšková

„Vejdi celý, zůstaň sám, vyjdi nový“ Toto poněkud tajuplné heslo nabídl P. Jiří Zeman skupině dříve narozených stodůleckých farníků jako motto třídenní rekolekce v klášteře trapistek Naší Paní nad Vltavou v Poličanech. Přiznám se, že jsem se k odjezdu do Poličan musela trochu přemlouvat. Asi nejsem sama, koho v tom určitém věku, o němž už se nerado mluvívá, vůbec neláká představa balení zavazadla a spaní v jiné než své posteli (a navíc se v tuto dobu u trapistek ještě netopí, což jsme kupodivu přežili docela bez problémů) – a vůbec, proč se někam harcovat, když mi doma nic nechybí… Motivací k odjezdu pro mě byla vidina vskutku

líbezné poličanské krajiny i objektu kláštera dýchajícího harmonií a mírem a taky mě lákala zvědavost (Evino plémě se nezapře) na téma přednášek i na to, jak si P. Jiří, který by mohl být vnukem účastníků rekolekce (a myslím, že by každý z nás takového vnuka bral), ukočíruje hejno seniorů, se kterými – přiznejme si – někdy bývá těžší pořízení než s bandou puberťáků. Na rozdíl od náctiletých sice nebýváme hubatí a drzí, zato dost upovídaní, přizpůsobivost také většinou není naší úplně silnou stránkou a soustředění a pozornost – no co bychom v našich letech ještě chtěli… Nicméně díky snaze na obou stranách

... od sv. Jakuba a sv. Prokopa

30. října 2016

vše klapalo a tři dny nabitého duchovního programu zpestřeného občasnými procházkami po výše zmíněném líbezném okolí Poličan utekly jako voda. „Vejdi celý, zůstaň sám, vyjdi nový“ - to heslo se nedalo naplnit během pouhých tří dnů; spíš je to inspirace pro dny i týdny příští, abychom se odvraceli od hluku a balastu zbytečných informací a vcházeli do „pokojíku srdce svého“ (mám-li parafrázovat Komenského Labyrint). Díky pečlivě připraveným přednáškám P. Jiřího je v tom „pokojíku“ o čem přemýšlet. Nejdřív jsme se zastavili u pojmu „ticho“. Nechápejme ticho jako absenci něčeho, ale jako prostor pro – pro co vlastně? Jen v tichu se můžeme přiblížit obsahu slov křest, svátost smíření, eucharistie, které byly hlavním tématem poličanského pobytu. K čemu je nám vlastně křest? Křest nepřináší „zjednodušení“ života, jsme jím navždy poznamenáni, zavázáni, a to může být a bývá náročné. Pokřtěný patří Kristu, je ponořený do Krista (baptisma znamená ponoření), křtem jsme přijali dar všeobecného kněžství, jsme jím povoláni k tomu, abychom i za druhé přinášeli oběť, abychom jako proroci stáli na straně pravdy a hlásali ji, abychom vládli - v první řadě každý sám sobě. Křtem na sebe bereme závazek „zástupnictví“: být v kostele i za ty, kteří tam nejsou, modlit se i za ty, kteří se nemodlí, „zaplatit jízdenku“ (a to i opakovaně a s radostí) i za ty, kteří se v autobuse směřujícím do věčnosti, do nebe vezou „zadarmo“. Dál byla řeč o zpovědi. Byť se ve svátosti smíření setkáváme se svým

strana 15

Pánem, většinou se asi na tuto událost tak moc netěšíme. Jak se na ni připravovat? Nejlépe začít vědomím, že Bůh se nikdy neunaví odpouštěním. Bůh mě miluje takového, jaký jsem. Ale miluje mě natolik, že chce, abych takovým nebyl. Má pro mě něco lepšího. Pro přípravu na zpověď doporučuje sv. Ignác z Loyoly tyto kroky: 1) Děkovat Bohu za obdržená dobrodiní 2) Prosit Ducha svatého o osvícení 3) Pojmenovat a vyjmenovat svá provinění 4) Přemýšlet, proč jsem se jich dopustil 5) Prosit o sílu k dobru. Posledním tématem byla eucharistie. Tento pojem úzce souvisí s pojmem přátelství. Zatímco křest je počátek přátelství s Ježíšem, zpověď je obnovení tohoto přátelství a každá mše svatá toto přátelství posiluje. Eucharistie je zázrak, který nám ovšem může zevšednět. Braňme se tomuto zevšednění uvědomováním si, že jsme nejen svědky, ale přímo účastníky toho, co se odehrálo před dvěma tisíci lety a co je nejdůležitějším v celých dějinách. V 9. verši 34. žalmu se předjímá dobrodiní eucharistie: „Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý!“ Nepřestávejme děkovat, že eucharistií se nám vlévá do žil a tepe v nás Krev Ježíšova. Jsme schopni domyslet, co to znamená? Marie Vyleťalová

strana 16

listopad 2016

Zprávy...

MODLITBA ANEB PROJEKT CÍRKEVNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLY PRAHY 13 V minulém čísle Zpráv jsme se dozvěděli, že na Třináctce půjde Ježíš do škol. Jedná se o misijní projekt, který spočívá ve spolupráci farnosti a místních škol. Nám farníkům byl svěřen velmi důležitý úkol osvojit si konkrétní školu a modlit se za učitele a žáky. A jak se zdá, má už projekt za sebou velmi slibné začátky. Asi před půl rokem vznikl spolek Pro školu. Spolek si klade za cíl podpořit myšlenku vzniku církevní základní školy na Praze 13. Vznikl z iniciativy rodičů dětí, které navštěvují církevní školku Srdíčko. Tito rodiče vnímají důležitou roli církevního školství ve výchově svých dětí a cítí potřebu navazující církevní školy v dostupné vzdálenosti. Důvodů pro školu je více. Jedním z nich je snaha podpořit a udržet víru dětí v prostředí, které je bude vhodně formovat a pěstovat v nich vztah k Bohu a k druhým. Jiný důvod může být například spolupráce s rodinami, které zatím s církví

neměly tu čest. Podobně, jako se to už děje v církevní školce. I to je velmi významné. Práce s rodinami od školky až do devítky celých 12 let. To je úžasný evangelizační potenciál! Rádi bychom tedy pozvali Ježíše také do této školy. Chceme vás, farníky, požádat o modlitbu za celé dílo. O modlitbu, jestli takový projekt vůbec má vzniknout. A má-li škola vzniknout, ať si ji s naší výpomocí vybuduje sám Ježíš. Na závěr vám za spolek chceme poděkovat za projevený zájem, kdy jste v rámci zjišťování zájmu o církevní školu podpořili svým podpisem tuto myšlenku. Do této chvíle jsme sesbírali více než 200 podpisů. To je hřejivá podpora. Pro ty z vás, kteří nevěděli nebo váhali, máte stále možnost se k této podpisové akci připojit. Podpisové archy na podporu naleznete u Sv. Prokopa a u Sv. Jakuba. Honza Peroutka a spolek Pro školu

Jarní prázdniny 2017 Vážení rodiče, rád bych Vás tímto povzbudil k přihlašování dětí na farní lyžařský pobyt o jarních prázdninách. Na tuto zimu vyrazíme do Jeseníků a lyžovat budeme v areálu Kraličák. Pro mladší skupinu jsme letos vybrali ubytování na chatě Erlina v Hynčicích pod Sušinou, kde máme k dispozici 35 míst, starší pak budou pobývat v roubence v nedaleké obci Stříbrnice, kam se vejde 15 lidí. Jarní prázdniny v našem termínu jsou 11. 3. – 18. 3. 2017. Pobyt je určen pro děti od 7 let a mládež a cena je 4.500,- Kč. Dále nabízíme možnost čistě běžkového pobytu, v takovém případě činí cena 3900,- Kč. Vše je včetně dopravy, vleků, stravy a vstupů. Děti a mládež přihlašujte na email [email protected] nebo na tel. 608373611. Schůzka rodičů přihlášených dětí bude po Vánocích a bude včas oznámena. Platit je možno na číslo účtu: 127 380 389 / 0800 ČS a.s. variabilní symbol: 2122016 a v poznámce uveďte jméno dítěte. Vzhledem k tomu, že je nutno zaplatit zálohovou fakturu, prosím všechny přihlášené o zaplacení co nejdříve. za vedoucí Václav Šeferna

... od sv. Jakuba a sv. Prokopa

30. října 2016

Ježíš

strana 17

do škol Epizoda 2 …A nejde tam s prázdnou!

Drazí všichni! Velmi se těšíme z těch nenápadných kousků kovu a barevných papírků na modlitebních mapách v našich kostelích, které postupně přibývají! Je to radost! Děkujeme, že se modlíte a že vás zajímá školství a hodnoty, které státní školy nabízí dětem. Už jsme byli v ZŠ Kuncova, ZŠ Mohylová (i v družině) a v ZŠ Chlupova! Všude s pozitivní zpětnou vazbou a plánováním další spolupráce. Zázrak! Vedení škol i učitelé byli otevření. V posledně jmenované škole už také proběhl program týkající se povolání a života kněze (Povolání: kněz). Na něm si děti (druhá třída) krom skutečného kněze mohly prohlédnout i jeho „uniformu“ přičemž s největším ohlasem se setkal kolárek a štola. Jeden chlapec hrdě hlásil, že si o ni rozhodně napíše Ježíškovi. Jako pozornost si každý odnesl svého andílka. Tyto tři školy jsou letos v našem hlavním zájmu a postupně se budou přidávat další… dle našich schopností a přání Ducha Božího. Jestli vás už nyní bolí ruce (a kolena) od intenzivních modliteb, pak se vám omlouváme, ale nepotěšíme vás! Modlitba je dřina a my ji od vás směle žádáme i nadále. Pracujte na dialogu s Kristem, stojí to za to. Děkujeme vám za společenství v modlitbě i práci a přejeme radostné podzimní dny s Tím, který přišel k nám a jde i do našich škol… Lucie a P. Jiří alias Skřítek

Jako relaxační cvičení nabízíme i trochu jinou aktivitu pro vaše dlaně. Co udělat perníčky na vánoční vstupy do škol? Budou chutnat dětem? Uvítáme perníčky - ideálně hvězdičky - o velikosti cca 60mm, což je 6 cm, neboli 0,06m (odchylka až 0,00028mm možná). Můžete je nosit do Komunitního centra u sv. Prokopa od 13. listopadu (neděle) do 11. prosince. Máteli rádi zdobení, my budeme mít na oplátku rádi vás (nepodmíněně).

strana 18

listopad 2016

Zprávy...

Církevní mateřská škola S R D Í Č K O Mluvíme ve školce o smrti? Na den 1. listopadu připadá slavnost Všech svatých a den poté Vzpomínka na všechny zemřelé. I tyto dva dny máme zařazeny ve školním vzdělávacím programu a s ohledem na věk dětí se i k těmto tématům dostaneme. V naší mateřské škole pracujeme s Celistvou na smysl zaměřenou pedagogikou Franze Ketta, při které využíváme velmi hezky propracovanou metodiku pro předškolní děti. Jedno ze setkání, které rozvíjí téma konce života a zániku je setkání s názvem „Ahoj, starý strome.“ Děti v předškolním věku ještě zcela nechápou definitivnost smrti a mladší děti konečnost života příliš neřeší. Pomocí příběhu o starém stromu děti zcela přirozeně vtáhneme do procesu, který je přítomný v přírodě. Mohou tak lépe pochopit procesy vzniku a zániku, pomíjivosti i vzkříšení. A ve školce nekončíme jen u příběhu. S některými dětmi dle možnosti také navštívíme stodůlecký hřbitov. Přineseme a zapálíme svíčky, které u hrobů necháme. Společně se s dětmi modlíme za duše zemřelých. Se smrtí se cíleně během školního roku setkáváme ještě jednou, a to o Velikonocích, kdy si připomínáme Kristovo utrpení, jeho smrt, ale také jeho zmrtvýchvstání. Eva Kuchyňková Citát: Margot Ederová, Eva Muroňová, Tomáš Cyril Havel: Aby malé bylo velké (náboženská výchova předškolních dětí), 2010.

„Pro malé děti je smrt něčím, co se jednoduše někomu stane a protože jeho představa bývá spíše nekonkrétní a nejasná, konfrontují se děti v předškolním věku se smrtí ještě přirozeně a bez většího strachu z vlastního ohrožení. Smrt je zajímá jako proces, který je pro ně nový a kterému chtějí přijít na kloub. Adekvátní otázky na toto téma si dítě pokládá někdy mezi čtvrtým a šestým rokem a je dobré, aby na to byli rodiče připraveni, dříve než se příležitostí k rozhovoru o smrti stane nějaká konkrétní zkušenost. Ve smutku a bolesti je totiž nezaujatý a otevřený rozhovor těžko uskutečnitelný.“

... od sv. Jakuba a sv. Prokopa

30. října 2016

strana 19

Akce, které proběhly

Akce, které nás čekají

24/9 – první poprázdninové setkání

4/11 – zádušní mše svatá za zemřelé

pečujících o osoby blízké pořádané Farní charitou

25/9 – Farní charita Stodůlky oslavila

svátek sv. Vincenta, patrona a zakladatele charitativního díla. Při mši svaté byly obětovány i předměty související s péčí charity o nemocné a chudé, a bylo požehnáno zaměstnancům a dobrovolníkům. Po mši svaté jsme se sešli u slavnostního agapé.

klienty a pracovníky Charity (18 hod. v Komunitním centru)

5/11 – Farní charita Stodůlky pořádá

další setkání pro pečující o osoby blízké – tentokrát zaměřené na téma demence a Alzheimerova choroba (9,30 – 11,30 v Komunitním centru)

26/11 – Setkání nemocných a starších s možností přijetí svátosti nemocných a následným společenským setkáním

Farní charity Stodůlky Farní charita hledá zdravotní sestřičky na plný i částečný úvazek, případně jako brigádnice. Informace na tel. 733 108 816. Farní charita hledá dobrovolníky pro navštěvování nemocných a opuštěných seniorů v oblasti Prahy 13. Informace na tel. 731 780 587. Farní charita nabízí brigádu pro zájemce o doučování dětí ZŠ. Vhodné pro studenty, pracující i důchodce. Informace na tel. 733 108 816.

strana 20

listopad 2016

Zprávy...

Co nás čeká? Akce v listopadu 31/10 - pondělí

2/11 - středa

Průvod dětí v předvečer svátku Všech svatých

Bohoslužby o „Dušičkách“

…aneb Jak se chodí do nebe. Přijďte převlečeni za jakéhokoliv světce a přineste si s sebou lucerničku se svíčkou. Sejdeme se v 17 hodin u kostela sv. Jakuba a půjdeme přes Centrální park ke kostelu sv. Prokopa. Čekají vás hry a překvapení.

1/11 - úterý Bohoslužby o Slavnosti všech svatých Z důvodu slavnosti Všech svatých bude kromě obvyklé ranní mše mimořádná mše také večer. Pořad bohoslužeb tento den: 8.30 v kostele sv. Prokopa 18.00 v kostele sv. Jakuba. Koncert – A. Dvořák: Mše D Dur Koncert sboru Sonaglio, který provede Dvořákovu mši D Dur, se uskuteční od 19 hodin v kostele sv. Prokopa. Vstupné dobrovolné.

Z důvodu Připomínky všech věrných zemřelých budou přidány mimořádné mše svaté během dne. Pořad bohoslužeb tento den: 8.30 v kostele sv. Prokopa 16.00 v kostele sv. Jakuba 18.00 v kostele sv. Prokopa.

4/11 – pátek Mše za zesnulé klienty Arcidiecézní charity Mši bude sloužit P. Stanislaw Góra v kostele sv. Prokopa v 18.00.

5/11 - sobota Setkání pečujících o osoby blízké a nemocné Farní charita Stodůlky pořádá další setkání pro pečující o osoby blízké – tentokrát zaměřené na téma demence a Alzheimerova choroba (9,30 – 11,30 v Komunitním centru).

... od sv. Jakuba a sv. Prokopa

30. října 2016

7. ročník sportovního bláznění ZŠ Trávníčkova, 9-12 hodin - děti 0-10 let. Přihlášky u Marie Nedbalové na mailu [email protected] nebo telefonu 730 574 817 Mše na stodůleckém hřbitově V rámci týdne modliteb za zesnulé bude sloužena mše svatá u kaple na hřbitově ve Stodůlkách v sobotu 5. listopadu v 16 hodin. Večerní mše v 18 hodin s nedělní platností zůstává beze změny.

6/11 - neděle Prodej knih

strana 21

společnou modlitbou, nováčci vítáni. Další listopadové setkání se koná v neděli 13. 11. od 8.30 v kostele sv. Prokopa. Setkání služebníků eucharistie Služebníci eucharistie (kteří podávají při mši svaté, donášejí eucharistii nemocným) nebo zájemci o tuto službu, jsou srdečně zváni na formačně – organizační setkání od 19 hodin do Komunitního centra.

10/11 - čtvrtek Setkání dříve narozených

Během dopoledních mších v kostele sv. Prokopa bude možnost zakoupit křesťanskou literaturu.

Od 16 hodin se v Komunitním centru uskuteční setkání Dříve narozených Host: sestra Anežka Najmanová OSB, členka benediktinské komunity Venio.

8/11 - úterý

Setkání pastorační rady

Slavnost poděkování za úrodu

Od 19. hodin se na faře sejde Pastorační rada. Tématem je (na žádost z minulého jednání) „klid při bohoslužbách“. Setkání je otevřené i pro pozorovatele z řad farníků.

V rámci Setkávání maminek v Komunitním centru sv. Prokopa proběhne od 10.00 do 13.00 Slavnost poděkování za úrodu spojená s výrobou košíků. Bude připraven program pro maminky i děti zakončen společným obědem. Prosíme o předběžné přihlášení na email: [email protected].

11/11- pátek Ve Velké aule Karolina bude P. Jiří Zeman promován magistrem teologie.

9/11 - středa

19/11 - sobota

Setkání ministrantů

Setkání neslyšících katolíků

Setkání ministrantů se Skřítkem se uskuteční po hodině náboženství, tj. od 17 hodin v kostele sv. Prokopa: zahájení

Společenství neslyšících katolíků, se sejde na svém pravidelném setkání v Komunitním centru.

strana 22

listopad 2016

Evangelizační projekt GodZone – Nový Level se koná od 18 do 21 hodin v SH Královka. Jedná se o hudební, taneční a dramatickou produkci, přímluvnou modlitbu, osobní svědectví, možnost svátosti smíření. Vstup volný.

Zprávy...

25 - 27/11 – sobota Duchovní obnova Tammím Mladí muži jsou zváni na duchovní obnovu Tammím do pražského bohosloveckého semináře. Přihlášky na www.arcs.cuni.cz.

22/11 - úterý

26/11 – sobota

Tvůrčí dílna pro seniory

Setkání starších a nemocných

V 11 hodin tvůrčí dílna pro všechny šikovné seniorky – možnost uvázat si adventní věnec v prostředí Komunitního centra sv. Prokopa.

Proběhne setkání starších a nemocných obyvatel Prahy 13. Mše svatá se svátostí pomazání nemocných je od 9.00, po mši následuje setkání s občerstvením.

Mše svatá pro neslyšící

Jarmark CMŠ Srdíčko

V 18 hodin bude v Komunitním centru mše sv. pro neslyšící, kterou bude sloužit neslyšící katolický kněz z USA Michael Depcik. Americký znakový jazyk bude překládán do českého znakového jazyka.

Jarmark Církevní mateřské školky Srdíčko se koná od 14 do 17:30 hodin. Součástí Jarmarku bude společné vystoupení všech dětí mateřské školy, tvořivé dílny pro děti, kavárna s možností občerstvení a popovídání si. Bude také možnost si zakoupit adventní věnce (vyrobené dobrovolníky z řad rodičů, pedagogů a přátel školy), knihy a drobné dárky od opravdových řemeslníků, ale i od maminek, které vyrobily hodnotné výrobky na podporu naší mateřské školy.

24/11 - čtvrtek Setkání křesťanů 3. věku Od 16 hodin v Komunitním centru sv. Prokopa.

25/11 - pátek Farní společenský večer Rozloučit se se starým církevním rokem můžete na Společenském večeru v Komunitním centru sv. Prokopa od 19 hodin.

27/11 - neděle Žehnání adventních věnců Žehnání věnců proběhne tuto neděli při všech bohoslužbách.

... od sv. Jakuba a sv. Prokopa

30. října 2016

od 28/11 po celý advent Rorátní mše Po celou adventní dobu budou při ranních bohoslužbách zpívány staročeské roráty, bohoslužby se kvůli nim posouvají na dřívější hodinu: Pondělí 7.00 kostel sv. Jakuba Úterý 8.30 kostel sv. Prokopa Čtvrtek 7.00 kostel sv. Jakuba Pátek 6.30 kostel sv. Prokopa

3/12 – sobota Adventní duchovní obnova Adventní duchovní v Komunitním centru sv. povede P. Angelo Scarano. programu možnost přijmout smíření.

obnovu Prokopa Během svátost

4/12 - neděle První svaté přijímání

strana 23

Adventní kurz ikonopisectví V termínu 8. – 11. 12. v Komunitním centru sv. Prokopa. Namísto úklidu, shonu a nákupů vánočních dárků pojďme se ztišit a zastavit v adventní době, naslouchat společně Božímu hlasu a v této atmosféře vytvořit něco krásného. Během tohoto víkendu máme možnost nahlédnout do Božího království skrz okno do nebe, skrze svaté ikony. Pojďme společně prožít advent a připravit se na vánoční svátky především duchovně a třeba vytvořit dárek v podobě vlastnoručně napsané ikony. Cílem tohoto kurzu je seznámení s tvorbou křesťanských ikon. Každý účastník by si měl během kurzu vytvořit svoji vlastní ikonu, kterou si odnese s sebou domů. Během kurzu bude zachováno v ateliéru silencium, poslech duchovní hudby. Kontakt pro zájemce o kurz:

[email protected]

Děti z naší farnosti přistoupí poprvé ke svatému přijímání.

6/12 – úterý Přijde svatý Mikuláš! V 17 hodin zveme všechny děti do KC sv. Prokopa na setkání se sv. Mikulášem, který dorazí v doprovodu andělů. Prosíme o předběžné přihlášení na [email protected]. Příspěvek za rodinu: 80 Kč (v ceně tradiční mikulášský balíček).

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky projednává novelu zákona o registrovaném partnerství, jejímž cílem je umožnit, aby jeden z homosexuálního páru mohl přiosvojit dítě homosexuálního partnera. Petici proti této novele je možné podepsat v kostele sv. Jakuba Staršího a v Komunitním centru.

ŘÍMSKOKATOLICKÁ FARNO ST U KOSTELA S V. J A K U B A S TA R Š Í H O P R A H A - S T O D Ů L K Y Kostel sv. Jakuba Staršího: Kostel sv. Prokopa:

Kovářova 21/22, Praha 13 – Stodůlky, 155 00 V Hůrkách 8, Praha 13 – Stodůlky, 158 00

Farní kancelář:  251 618 884,  [email protected], Web: www.centrumbutovice.cz

KONTAKT NA KNĚZE P. Radek Tichý P. Jiří Zeman P. Jakub Jírovec P. Václav Dvořák P. Stanisław Góra

777 749 603 723 303 770 735 794 999 739 037 022 737 280 624

[email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected]

DALŠÍ KONTAKTY Tomáš Vítek Ludmila Vyskočilová Lucie Fričová Barbora Folejtarová Helena Ryklová Eva Kuchyňková

721 137 586 777 739 610 777 749 601 774 170 987 733 108 816 739 045 874

tomas.vitek@ centrumbutovice.cz [email protected] [email protected] [email protected] [email protected] [email protected]

BOHOSLUŽBY S v. J a k u b Neděle 8.00 (od 7.30 předchází růženec) 9.30 (2. a 4. neděli v měsíci latinsky) 18.00 Pondělí 7.15

S v. P r o k o p

Úterý

8.30 (s hlídáním dětí; následuje adorace do 9.30)

Středa Čtvrtek Pátek Sobota

7.15 18.00 (následuje adorace do 19.30) 18.00 (s nedělní platností)

9.30 (pro rodiny s dětmi) 11.00 18.00 (s modlitbou nešpor) 18.00 (následuje adorace do 19.30) 18.00 (následuje adorace do 19.30) 6.45 (od 6.30 předcházejí ranní chvály) -

Zprávy od sv. Jakuba a sv. Prokopa pro vnitřní potřebu vychází jednou měsíčně. Náklady na výtisk: 10 Kč.

Další číslo vyjde 27. listopadu 2016. Uzávěrka 14. listopadu 2016. Téma příštího čísla: Příchod. Příspěvky zasílejte na: [email protected] Redakce: Veronika Luštincová; Za obsah odpovídá: P. Radek Tichý.