ZÁKUPSKÉ ROZHLEDY NEZÁVISLÝ OBČASNÍK
Číslo 2/2016 5,– Kč
Únor 2016
Vydává: KULTURA ZÁKUPY z.s., Kamenická 324, 471 23 Zákupy, IČ 22888942 ve spolupráci s muzeem EDUARDA HELDA při PVO s r.o. a místními občany jako občasník v Zákupech Evidenční číslo ministerstva kultury: E21869 www.kulturazakupy.estranky.cz • www.karnevalove-zbozi-masky.cz • www.vf-studio.cz Po přečtení nevyhazujte. Dejte přečíst sousedům.
U NÁS V ZÁKUPECH LASVICE (KLEMENSDORF)
Zhruba na místě dnešních domů stávala původní ves Lasvice, poprvé zmíněná při obcházení hranic panství v roce 1554 za vdovy po Zdislavu Berkovi z Dubé Anně z Vartenberka. Ves zanikla pravděpodobně za třicetileté války. Ta byla nejstrašnější evropskou válkou všech dob,
protože pokud bylo před stavovským povstáním v Čechách 738 měst a městeček, 34 tisíc vsí spolu se třemi miliony obyvatel, v roce 1649 zůstalo ušetřeno hrůz 239 měst a 6 tisíc vesnic s necelými 800 tisíci obyvateli. Zákupské panství zažilo první vpád 25. a 26. ledna 1621, kdy tudy ustupovalo saské vojsko hraběte Solmse. Jelikož nedostalo 6000 zlatých výpalného, byl vypleněn zámek spolu s celým městem a nebyla ušetřena ani berkovská hrobka. Druhé velké rabování a vypalování zažily Zákupy 1. října 1634 opět od saského vojska generála von Armina a naposledy byly Zákupy vypleněny Švédy generála Bannera v roce 1639. Lasvice nebyly obnoveny ani za Anny Marie Františky, velkovévodkyně z Toskány, která jinak věnovala rozvoji Zákup a okolí velkou pozornost. Teprve její vnuk, bavorský vévoda Klement František de Paula (Clemens Franz de Paula von Bayern), po smrti své matky, Marie Anny Karolíny z Neuburka vydal v roce 1752 povolení asi desítce mužů postavit nová obydlí na místě zaniklé původní vsi. Vévoda Klement František se narodil 19. dubna 1722 v Mnichově, jeho jediná sestra vévodkyně Terezie Emanuela zemřela bohužel předčasně ve dvaceti letech. Oženil se 17. ledna 1742 v Mannheimu s dcerou Josefa Karla von Pfalz-Sulzbach Marií Annou, mezi lety 1748 a 1756 se jim narodil syn a tři dcery, ale všichni ze-
mřeli již v dětském věku. Po smrti Maxmiliána Josefa III. Bavorského v roce 1745 se stal Klement František do konce svého života korunním princem Bavorska. Zemřel 6. srpna 1770 v Mnichově. Nově založená ves, pojmenovaná po vrchnosti Klemensdorf, postupně vzkvétala, proto mohl v roce 1797 zahájit učitel Kajetán Fridrich vyučování v jednotřídní škole v pronajatém objektu. Němečtí osadníci vsi přezdívali Hemme, podle Hemmen! = Brzdit!, tak prý volali vozkové při sjíždění z vesnice vytesaným úvozem. Dle záznamu v kronice 18. září 1779 projel přes vesnici při své inspekční cestě severními Čechami císař Josef II.
Klemensdorf na pruské dělostřelecké mapě z r. 1833
2
Bývalá škola v Lasvicích ve své konečné podobě. Před rokem 1989 sloužila pro potřeby mateřské školy v Zákupech v létě. Děti sem byly z náměstí Svobody ráno odváženy autobusem a odpoledne si je zase rodiče nebo prarodiče mohli na náměstí u autobusu vyzvednout. Dnes již neexistuje, byla prodána soukromému majiteli, který ji nechal zbourat a na jejím místě je postavena moderní stavba.
Mariánská výšina, dole sál
směrem ze Zákup do Svojkova. Na těchto cestách hledal císař s vojenskými odborníky místo pro vybudování zádržného opevnění proti Prusku (Terezín). 26. července 1829 přišel na svět v Klemensdorfu Ignác Grasse. Vystudoval medicínu a byl v letech 1868 až 1872 městským lékařem v Liberci, posléze krajským lékařem a v letech 1874 až 1887 před-
sedou spolku německých lékařů pro Liberec a okolí. Roku 1831 byla zahájena stavba nové německé jednotřídní školy, která byla vysvěcena o rok později. V roce 1850 byla ves administrativně připojena ke Starému Šidlovu (Alt Schiedel). Obyvatelstvo se zabývalo zemědělstvím, sadařstvím a prací v lese. Mnoho obyvatel také pracovalo ve firmách v Zákupech. V roce 1873 byla škola rozšířena z jedno- na dvoutřídní a po třinácti letech jí bylo přistavěno první patro. Při sčítání lidu v roce 1900 zde žilo 321 obyvatel v 77 domech. Po roce 1904 se začalo vedle německého pojmenování užívat také české pojmenování Lasvice. Ves se v roce 1924 osamostatnila. Lidé se scházeli v hostinci Mariánská výšina (Marianenhöh), kde byl i taneční sál. Po skončení 2. světové války došlo k hromadnému „odsunu“ německého obyvatelstva, kdy Zákupy s přilehlými obcemi muselo opustit 3300 sudetských Němců a došlo k zabrání opuštěných nemovitostí lidmi z vnitrozemí. Úřad pro osidlování pohraničí spadal pod výkon funkce KSČ, takže nebylo divu, že komunisté pak vyhráli v pohraničí první poválečné volby. 3. září 1946 bylo zahájeno v místní škole vyučování v českém jazyce, učitelem a zároveň řídícím byl Miloš Bašta. Mezi lety 1950 a 1952 byly k Lasvicím připojeny obce Starý a Nový Šidlov, všechna tři sídla pak byla připojena 12. června 1960 k Zákupům. V roce 1965 žilo v Lasvicích a okolí 147 obyvatel, dnes je zde asi 50 stálých obyvatel, zbytek v celkově asi 50 staveních jsou chalupáři. V Heimatnachrichten č.1/2016, vydávaných v Německu pro místní i zdejší občany německé národnosti se k Lasvicím připomínají 5. 1. již 89. narozeniny Teuto Wernera (Friedenstr. 19, 67734 Katzweiler) a 18. 1. krásné 90. narozeniny Huberta Werne-
Tehdy populární lasvický hostinec Mariánská výšina (Marianenhöh). Tento hostinec stál těsně před domem rodiny Líbalovy. Taneční sál končil tam, kde dnes stojí autobusová zastávka a směrem k Zákupům je vidět i bývalý sklep, který patřil k hospodě. Dále tam roste na vyvýšeném místě lípa, pod kterou bylo dříve venkovní posezení se stoly a lavicemi. Z vyprávění je známo, že v 50. letech minulého století byli nájemci hostince manželé Švábovi, jejichž dcera Elvíra Sadílková (75) žije v České Lípě. Nájemci odešli do Zákup poté, co začalo JZD v sále skladovat umělá hnojiva. Po nich měl ještě pronajatou hospodu pan Rúta, za kterým hojně docházeli na pivo vojáci z místních kasáren. Ještě v roce 1967 sál hostince využívali místní svazáci, dle pamětníků zde ještě bylo i piano. Nedlouho potom došlo k demolici a z materiálu byly postaveny dva domy v Kamenické ulici. ra (Dürerstr. 45, 45768 Marl) – oba museli Lasvice opustit po roce 1945. Za habsburských majitelů Zákup byla postavena kaple, zasvěcená sv. Josefu z Calasanzy. Patřila pod duchovní správu děkanství Zákupy. Světec se narodil 11. března 1556 v hradě Calasanza jako druhý syn majitele panství. Po studiu teologie přijal Josef 17. prosince 1583 kněžské svěcení, spravoval farnosti v okolí a posléze se stal generálním vikářem urgellské diecéze. Po smrti otce rozdal svou část dědictví a odešel do Říma, kde působil v chudo-
Slavnostní odhalení pamětní desky v třicátých letech minulého století lasvickým mužům, kteří padli v I. světové válce. Slavnostní projev má učitel zdejší školy Weber. Rodina Kňobortova připravuje za podpory místních podnikatelů obnovení desky, zatím panují rozdílné názory na typ písma.
3
bincích, nemocnicích a věnoval se mladým. Ve své farnosti sv. Doroty založil první bezplatnou školu v Evropě, kterou navštěvovalo více než tisíc dětí. V roce 1617 získal od Pavla V. potvrzení kongregace Řeholních kleriků zbožné školy, lidově piaristů. Roku 1634 za kardinála Františka z Dietrichštejna vznikla je-
jich první provincie na Moravě (Mikulov, Strážnice, Lipník nad Bečvou). V Novém Boru působila piaristická škola od 7. května 1763 do roku 1870. Vychovala i mnoho pozdějších sklářských odborníků. Josef z Calasanzy zemřel v Římě 25. srpna 1648. Přes krátkodobé odnětí výsad papež Klement IX. povýšil v roce 1669 piaris-
ty na řád a Josef byl papežem Benediktem XIV. roku 1748 blahořečen a roku 1767 kanonizován. Od roku 1948 je patronem všech křeťanských základních škol na celém světě. Zdroj: Zákupy ve starých fotografiích, poděkování patří také ing. Jaroslavu Panáčkovi, fotografie pochází z archivu Ing. Stanislava Kňoborta Ing. Stanislav Kňobort a Zdeněk Rydygr
ROZHOVOR S MAJITELI KAPLE SV. JOSEFA Z CALASANZY MUDr. PETREM JANDLEM a PhDr. MARTINOU JANDLOVOU, PhD. Máte za sebou renovaci dnes nádherné kaple. Jaké byly počátky a co vám tato renovace dala i vzala? Vyrůstala jsem v bezprostřední blízkosti lasvické kapličky – víkendy i prázdniny jsem trávila s rodiči v naší chalupě sousedící se zahradou, na níž stojí lasvická kaple sv. Josefa z Calasanzy. Kaple byla, pokud mi paměť
me, a ona s tím souhlasila. Kaple měla protrženou střechu a strop, dlouholetým zatékáním poničený krov a zdivo, opadané omítky, zrezlé a opadané oplechování věže, poničený interiér a lavicemi a oltář, na který roky pršelo, s potrhaným obrazem zasypaným hromadou suti. Město Zákupy nám věnovalo dřevo na krov a střechu, což pro nás byla na samém začátku
na stejném místě!? Podaří se obnovit tradici poutních bohoslužeb ve svátek sv. Josefa z Calasanzy a zároveň ve výročí založení kaple? Podařilo se. V letošním roce se, jak doufáme, setkáme již popáté. Co byste vzkázali podobným nadšencům, kteří by se chtěli pustit do obnovy památky, která je téměř v ruinách?
sahá, ve špatném stavu, který se jen zhoršoval, a já jsem si přála zachránit ji před zkázou. Kaplička očarovala i mého muže, pro kterého se stejně jako pro mne staly Lasvice druhým domovem. Uběhl nějaký čas, a když jsme před jedenácti lety měli možnost koupit sousední chalupu, jejíž zahrada kapli sv. Josefa z Calasanzy obklopovala, jen jsme se na sebe podívali a oba jsme věděli, že myslíme na to samé – jdeme do toho – opravíme chalupu i kapli. Umožnila nám to tehdejší starostka Miloslava Hudaková: navrhli jsme jí, že kapli, tehdy ještě obecní, postupně na vlastní náklady opraví-
velká pomoc. V roce 2005 jsme se s několika kamarády a sousedy pustili do opravy zdiva a do výměny krovu a střechy, kterou jsme pokryli lepenkou, aby kaple přečkala další zimu. V následujících letech jsme pokračovali s opravami: kaple dostala břidlicovou střechu, věž oplechování, nechali jsme zrestaurovat oltář i obraz a staré dokumenty z cibule na věži kaple, které jsme nalezli zplesnivělé pod zbytky zrezivělých plechů. Opravili jsme lavice, okna. Nakonec přišly na řadu omítky. A hlavně nový zvon. Právě ten jakoby kapli vdechl život. Můžeme tedy říci, že rekonstrukce kaple nám nevzala nic, naopak nám dala víru, že na první pohled i nechůdné věci lze uskutečnit. Nešlo nám jen o pouhou opravu stavby, ale o oživení místa, kde se setkávali a dnes už opět setkávají sousedé. Jaký jste měli pocit 25. srpna 2012 při slavnostním požehnání kaple tehdy pomocným biskupem pražským Václavem Malým? Byli jsme rádi, že se to všechno povedlo a říkali jsme si: za rok ve stejném čase
Stojí to za to. Kaple, která v minulosti pamatovala osudy vesnice, od nichž nás dějiny odřízly, nás zase propojila. Stali jsme se svědky jejího druhého života. Můžeme sledovat, jak kaple, okolo které každý prošel bez povšimnutí, se znovu stala místem, kam lidé přijdou, ať už o pouti nebo o svátcích, či jen tak při zvonění poledne či klekání o prázdninách. Redakce děkuje za rozhovor a přeje rodině Jandlových hodně zdraví a zároveň i stálou radost z jejich díla. Za fotografie děkujeme p. Marii Soškové. -zr-
4
EDUARD HELD MUZEUM INFORMUJE
V novém roce čekají návštěvníky našich expozic dvě důležité změny. Až dvě třetiny materiálů úspěšné výstavy „Zlá léta“ mapující osudy sudetských Němců v letech 1938 – 1946 budou organicky včleněny do přilehlé „Expozice mizejícího času“, ukazující život obyvatel Zákup od roku 1918 do roku 1950. Výstavu shlédlo samostatně 492 osob, hlavně studentů a žáků. Na četné žádosti návštěvníků po shlédnutí výstavy, zejména pedagogického sboru škol a gymnázií, který byl na výstavě, při-
pravujeme souhrnný text pod názvem Zlá léta, vycházející z doprovodných textů výstavy. Bude zároveň doplněn dobovým obrazovým materiálem. Druhou větší změnou bude otevření „Zákupské kavárny“ v místnosti, kde se pořádají výstavy. Aby nedošlo k mýlce – nebude se jednat o klasickou kavárnu, ale o jakousi odnož „Pražské kavárny“ - intelektuálně neintelektuálního seskupení, do kterého se velmi rádi trefují někteří naši vládní politici a označují jej mnohdy za původ všeho negativního vůči jejich politice „občanům“. Takže chceme vytvořit prostředí s několika stolky, ke kterým by se vešlo okolo třiceti na stejnou vlnu naladěných návštěvníků, kteří by si mohli jednou či dvakrát do měsíce v klidu posedět třeba při nějakém zajímavém povídání a naopak reagovat v pro ně doufáme přívětivém (a nezakouřeném) ovzduší. Velké (a finančně náročné) výstavy tudíž už pořádat nebudeme, bude se jednat o výstavy s menším počtem exponátů a jejich obrazovým doprovodem na stěnách. Na jaro třeba připravujeme výstavu historických bicyklů nebo pak výstavu nožů či plastikových modelů.
KULTURA ZÁKUPY z.s. a MĚSTO ZÁKUPY VE SPOLUPRÁCI
s DIVADELNÍM SPOLKEM „HAVLÍČEK“ ZÁKUPY, EDUARD HELD MUZEEM, OBCÍ BARÁČNÍKŮ ZÁKUPY, ZŠ A MŠ ZÁKUPY VÁS ZVOU NA
VIII. ZÁKUPSKÝ MASOPUST, který se koná v sobotu 13. února 2016 na náměstí Svobody Program: od 10.00 masopustní jarmark - stánkový prodej a občerstvení
11.00 až 12.00 soutěže v pojídání plněných knedlíků, v hodu polenem a kládou s vyhlášením vítězů v závěru od 12.00 hraje k poslechu
AKCENT -
12.30 shromáždění masek a jejich presentace do soutěže o nejlepší masku v kategoriích: předškoláci, žáci, rodičové a ostatní dospěláci, senioři -
od 13.30 do 14.30 hodin masopustní průvod městem Masopustní průvod vyjde ve 13.30 hodin z náměstí Svobody do Mimoňské ulice, přes most u kapličky sv. Anny do Nábřežní ulice a přes most u Mírového náměstí do Borské ulice a zpět na nám. Svobody. -
14.30 do 15.00 masopustní veselí na náměstí Svobody od 15.00 vyhodnocení soutěží o nejlepší masku - v EDUARD HELD MUZEU výroba masek „na poslední chvíli“, výstava masopustních masek a figurín snížené vstupné 30,-Kč dospělý, 20,-Kč důchodce - návštěvníci v maskách, bývalí zaměstnanci a děti vstup zdarma
-
Restaurace V Podzámčí v Borské ulici: od 11.00 rozšířená nabídka jídel
V minulém roce navštívilo expozice muzea asi 1950 lidí, z toho bylo 1140 studentů, žáků a předškolních dětí. Muzeum se podílelo na pořádání VII. Zákupského masopustu, III. Císařských slavností, IV. Císařského putování a druhého ročníku Předvánoční pojhody v zámku a předzámčí. Velice nás potěšilo první letošní číslo dvouměsíčníku Heimatnachrichten, který dostáváme pravidelně z Německa a je určeno pro občany německé národnosti zde v Čechách. V něm vyšel článek p. Bernharda Kirschnera, který přeložil a doplnil náš článek o kapucínskému klášteru ze Zákupských rozhledů č.11/2015. V dvouměsíčníku vyšla také recenze výstavy p. Helgy Santel a p. Ivana Kalvody, jejíž vernisáž proběhla na zákupském zámku o Zákupských slanostech, z pera paní Ottové. Oba autory srdečně zdravíme a děkujeme jim za propagaci Zákup v tomto německém periodiku. Počátkem tohoto roku nás také potěšilo, že zákupská výroba papírových masek, polomasek a papírových nasazovacích hlav byla 18.1. 2016 navržena do Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury Libereckého kraje. Zdeněk Rydygr
O MASOPUSTU SE PO VÁŽNÉM OBDOBÍ ADVENTU VŠICHNI NEVÁZANĚ VESELILI Podle lidových zvyklostí začínal masopust po tříkrálové koledě. Každý rok byl různě dlouhý, od jednoho do dvou měsíců. Trval do „Popelce“ a popeleční středa pak zahajovala čtyřicetidenní půst, který končil o velikonocích. Protože datum Velikonoc je pohyblivé, je pohyblivé i datum popeleční středy – letos připadne na 10. února. Po vážném období adventu bylo dovoleno zpívat, scházet se na přástkách, pořádat muziky a bály. Svátek masopustu má své kořeny v římských saturnáliích. Jeho název vznikl z latinského carnevale, což v doslovném překladu znamená „maso sbohem“ - tedy pobídka k rozpuštění zásob. V církevním prostředí je jeho obdobou
devítník (devátá neděle před velikonocemi), tak zvané alelujové oficium, kdy se lidé loučili s aleluja a pohřbívali ho. Slavil se od středověku jak v nejchudších vrstvách, tak i na panských dvorech, na vesnicích i ve městech. Byl to čas zabíjaček, vepřových hodů, nejrůznějších vesnických zábav a bálů, čas nevázané veselosti. Konalo se i mnoho svateb. Lidé věřili, že sňatky uzavřené v tomto období, budou šťastné a dlouho vydrží. Také v komorách bylo ještě dostatek zásob masa ze zabíjaček na pořádnou svatební hostinu a na výslužku pro celou vesnici. Taková svatba v masopustu se často protáhla i na několik dní. Všechny masopustní zvyky mají přinést větší úrodu a zdraví.
5
Masopust v Zákupech na nám.Svobody Vlastní svátky trvaly od čtvrtka do masopustního úterý, období od čtvrtka do neděle se říkalo ostatky. Přípravou na masopust se stal čtvrtek před masopustní nedělí, nazývaný tučný, neboli tučňák, neboť tento den má člověk hodně jíst a pít, aby byl celý rok při síle. Tradičním jídlem k obědu byla vepřová pečeně s knedlíkem a zelím a k tomu pivo. Protože nebyla nouze ani o sádlo, hospodyně zadělaly na koblihy, šišky a boží milosti, kterých se pak smažily plné mísy. Hlavní masupustní zábava začínala v neděli. Také ten den se obědvalo bohatě. Ale netrvalo to příliš dlouho, protože se všichni těšili do hospody k muzice. V mnoha vsích se konal také mužovský bál, kam neměli přístup svobodní mládenci a dívky.. Tancovali jen ženatí a vdané ženy. Při tanci vyskakovali tak vysoko, jak by měl vyrůst len, tancovala se dupavá „na brambory“ a sousedská „na mák“. V neděli odpoledne se pořádala dětská muzika. Pravidelně se na rychtu nebo do jiného bohatého statku sešly děti, přinesly s sebou buchty nebo placky. Hospodyně jim navařila bílou kávu. Obyčejně při tom hrála i muzika, která odtud odešla do hospody. To už děti zůstávaly
jenom na „čumandě“. Tancovalo se často až do rána a potom i další den. Masopust vyvrcholil masopustním úterým. Ten den se nepracovalo, protože „Boží hod je třikrát do roka, ale vostatky jenom jednou“. Od rána chodily po vsích průvody maškar, břeskná muzika, panovalo všeobecné veselí. Maškary přepadaly chodce, dávaly jim připít rosolky, za kterou vybíraly příspěvek na muziku a prováděly různé rozpustilé kousky. Zvláště spadeno měly na hospodyně a ty se pak musely vykupovat. Průvod měl přesný řád. Několik svátečně oblečených mládenců s velkými fábory se vydalo po staveních, aby zjistili, kolik vojska může hospodář ubytovat. Hned za nimi šli drábové s dřevěnými šavlemi pak muzika. Hlavní postavou průvodu byl medvědář s medvědem, kterého vedl na provaze. Medvěd měl na sobě dlouhý obrácený kožich a medvědí hlavu, stále bručel a po každém se oháněl. Někde celého medvěda obtáčela hrachovina, které si hospodyně trochu utrhly a daly do kukaně, aby jim dobře seděly slepice. Dalšími maškarami byli žid a židovka. Žid měl na zádech pytel, jenž neustále rozvazoval a nabízel ke koupi steré hadry. Za židovku, podobně jako za cikánku, vykladačku karet, tanečnici a baletku se s chutí přestrojovali mládenci. Také čerti a kominíci nesměli v maškarním průvodu chybět, aby náležitě strašili děvčata a děti. Mezi nejvděčnější maškary patřila bába, nesoucí v koši dědka, nebo kůň – dva mládenci s plachtou a papírovou hlavou koně. Obě masky obvykle sklízely největší smích. Celý průvod obcházel vesnici, jedno stavení za druhým a provázely ho hlavně děti. Hospodář s hospodyní hostili
KAM ZA KULTUROU – TIPY na měsíc ÚNOR TRADIČNÍ SEVEROČESKÉ MASOPUSTY 30. 1. se koná masopust ve skanzenu v Zubrnicích 6. 2. jsou masopusty v Doksech, Mimoni a na Vísecké rychtě v Kravařích, zároveň jsou od 9 do 14 hodin masopustní dílničky v Ekocentru Brniště – zde je vstup 50 Kč
13. 2. se koná již VIII. ZÁKUPSKÝ MASOPUST (viz plakát na str 24) 18.–20. 2. se koná masopust v duchu brazilského karnevalu v Novém Boru (viz upoutávka) 20. 2. se koná Podještědský masopust v Trávníčku u Českého Dubu
Masopust v Zákupech – Mimoňská ulice průvod pivem, koblihami a koláči, do velkého talíře přispívali na muziku. Někdy si maškary vybraly výslužku samy (pečeni z trouby, uzené z komína a jiné dobroty). Obchůzka vesnicí trvala až do večera. Potom se celý průvod odebral do hospody. Část vybraných peněz šla na muziku, část sloužila na pohoštění děvčat. Pila se hlavně rosolka (tehdejší likér vyráběný z lihu s přísadou rosnatky okrouhlolisté, máty, pelyňku, zázvoru a medu – pozn. red.) a tančilo se do půlnoci, kdy muselo vše utichnout a za všeobeckého žalu se pochoval masopust, neboli Bakchus. Tím se obvykle stala vypůjčená basa, zabalená do prostěradla jako rubáše a kolem ní se konaly pohřební obřady. Mládenci pak vzali basu na ramena a za zvuků smutečního pochodu ji vynesli na dvůr. To všechno se muselo odbýt do půlnoci. Kdyby děvčata tancovala déle, zjevil by se jim čert v podobě myslivce. Ve středu se všichni vesničané vydali na ranní mši a hlavně pro popelec – křížek z popela na čelo, který jim připomněl marnost tohoto světa a který měl pomoci od bolesti hlavy. Popeleční středa zahájila čtyřicetidenní půst. Zdroj: MAFRA PhDr. Vladimíra Jakouběová MASOPUST V DUCHU BRAZILSKÉHO KARNEVALU V NOVÉM BORU 18. 2. (čtvrtek) je od 18 hodin v Navrátilově sále přednáška Ing. Petra Polakoviče spojená s promítáním nazvaná „Novoborští obchodníci v Brazílii“ 19. 2. (pátek) od 10.15 hodin přednáška spisovatele, etnografa a cestovatele JUDr. a PhDr. Miloslava Stingla, v 18 hodin otevírá výstavu svých
6
fotografií z cest. Koncert skupiny Tam Tam Batucada s tanečnicí Vivien, brazilské občerstvení. Ve 20 hodin projekce brazilského filmu „Poutník – nejlepší příběh Paula Coelha“ 20. 2. (sobota) ve 13.30 je sraz masek před městským kinem a následuje průvod centrem města na náměstí. V čele průvodu jde skupina Tam Tam Batucada s bubenickou show v brazilském rytmu. Na Náměstí Míru budou vystupovat: Tam Tam Batucada, Novoborské mažoretky, Zumba Cvikov, kejklíři Vagabundus Colective, Taneční soubor Boráček a DDM Sme-
tanka uspořádá soutěže pro rodiče a děti. Uskuteční se také historické závody v běhu na lyžích. DIVADELNÍ TIPY – ČESKÁ LÍPA 27. 2. Jiráskovo divadlo uvádí v 19 hodin hru „S úsměvem nepilota“. Jedná se o autorský kabaret kočovného divadla Ad Hoc hlásící se k odkazu humoru pánů Skoumala a Vodňanského. Vstupné 100 Kč. DIVADELNÍ TIPY – NOVÝ BOR 9. 2. uvádí Městské divadlo v 19 hodin jazzovou hudbu SESTRY HAVELKOVY&OSH 12. 2. je v tomtéž divadle od 19 hodin představení Divadla Pala-
ce z Prahy „Dámy z Aniane“ – účinkují Daniela Kolářová, Dana Syslová, Jaromír Meduna a další. Vstupné 330 Kč. 27. 2. hraje Městské divadlo od 10 hodin pro děti Roman Vencl divadlo „Tramtárie“ -elk-
ROZHOVORY, FOTOGRAFIE A DOPISY ČTENÁŘŮ KOSTEL SV. JANA KŘTITELE V BRENNÉ U ZÁKUP – JAKÁ JE SKUTEČNOST? Naše první seznámení s kostelem sv. Jana Křtitele bylo v roce 2003 po té, kdy se v kostele právě zřítila část stropu lodi. Kostel byl v té době vyrabovaný, nezamčený a volně přístupný. Vlivem dlouhodobé neúdržby byl v havarijním stavu na pokraji zániku, hrozilo zřícení celého stropu a krovů nesoucích střechu, zcela chyběla báň a střecha věže. Po dohodě s tehdejším administrátorem farnosti se náš spolek rozhodl, že tento zdevastovaný a zcela osudu ponechaný barokní kostel pokusí pomoci zachránit a začal pomáhat farnosti s administrováním žádostí o dotace. Po základním zajištění a provizorní stabilizaci havarijních konstrukcí byla připravena postupná obnova krovu a stropu a položení nové střešní krytiny. V roce 2006 byla na základě výběrového řízení, organizovaného farností ve spolupráci se stavebním odborem Litoměřického biskupství, vybrána stavební firma Hlaváček z Litoměřic, která měla zkušenosti s opravou kulturních památek a tato firma postupně prováděla stavební práce. Kostel se díky úsilí našeho spolku, na základě zpracované žádosti, podařilo zařadit do Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury ČR. Postupně byl opraven propadlý strop kostela a celá střecha včetně velmi poškozeného krovu. Byla obnovena již neexistující báň věže a začalo se s obnovou omítek fasády. Na kostel byl zpracován standardní stavebněhistorický průzkum.
Od roku 2011 byl kostel pronajat našemu spolku, protože to bylo jediné řešení, jak pokračovat v započaté obnově v níž farnost již sama pokračovat nechtěla. Díky našemu spolku se úspěšně rozeběhla celková obnova této státem chráněné památky a postupně se podařilo získat na záchranu kostela téměř 11 mil. Kč. Veškeré opravy se uskutečnily s nulovým finančním příspěvkem vlastníka, tedy farnosti v Zákupech. Byly pokryty výhradně dotacemi od Ministerstva kultury ČR, Libereckého kraje a Města Zákupy. V posledních letech byly do obnovy kostela vkládány i vlastní finanční prostředky spolku. V roce 2009 nastoupil do Zákup nový farář p. Grzegorz Wolański. Hned od počátku s ním byla spolupráce při obnově kostela velmi obtížná a s naším spolkem odmítal komunikovat. Možným a jediným řešením situace, kdy hrozilo úplné zastavení záchrany kostela, vzhledem k totálnímu nezájmu faráře o tuto kulturní památku, se stal pronájem kostela spolku. Během jeho působení ve farnosti se o opravu kostela, který byl nadále majetkem jeho farnosti, nezajímal, náš spolek nikdy nekontaktoval, v kostele nikdy nebyl, nikdy nepožádal o klíč od kostela, na žádném z kontrolních dnů na stavbě fyzicky nebyl přítomen, ač byl správcem této farnosti a i za správu této farnosti byl placen. Kostel ani jeho oprava ho nezajímaly, do záchrany kostela, nevložil farář, žádné finanční prostředky. Na kontrolních dnech farnost zastupoval stavební technik biskupství, který spolu se zástupci oddělení památkové péče
MěÚ Česká Lípa a s pracovníky Národního památkového ústavu v Liberci vždy spoluurčoval způsob obnovy a bez připomínek schvaloval rozsah, kvalitu a cenu odvedené práce na kostele. V létě loňského roku, zcela bezdůvodně a bez vysvětlení, začal farář činit kroky, aby zabránil další záchraně kostela – napsal dopis na MK ČR, kde uvedl, že nesouhlasí s proplacením dotace z PZAD za dokončené práce a posléze vypověděl i plnou moc spolku k zastupování farnosti při záchraně kostela. Stejné kroky podnikl i proti dotaci od Libereckého kraje. Na schůzce svolané na Krajském úřadě v Liberci farář, na přímo položený dotaz, jaké důvody ho vedou k výše uvedeným krokům, odmítl odpovědět. Farář posléze sám nabídl úplatný převod kostela do majetku našeho spolku. Po našem souhlasu, který byl v našem spolku dlouho diskutován a bylo na něj přistoupeno, jen z toho důvodu, že to byla jediná naděje jak mohl být kostel dál obnovo-
7
ván, tento záměr odsouhlasilo i Litoměřické biskupství, které také připravilo smlouvu o převodu kostela. V ten okamžik však farář prohlásil, že si vše rozmyslel a s převodem kostela již nesouhlasí. Nakonec v lednu r. 2015 bylo farářem, při jednání všech zúčastněných stran na Městském úřadu v Zákupech slíbeno, že v opravách kostela bude pokračovat sám a sám zajistí veškerou administraci dotací a realizaci obnovovovacích prací V roce 2014 byly získány na pokračující záchranu kostela dvě dotace – 150 000 Kč od Libereckého kraje a 600 000 Kč od MK ČR z Programu záchrany architektonického dědictví. Město Zákupy přispělo částkou 30 000 Kč. V roce 2014 byla na kostele v Brenné dokončena obnova báně a omítek věže v celkové fakturované výši 667 105 Kč. Kvůli odporu administrátora farnosti k dalšímu pokračování obnovy a záchrany kostela, však nebyla rozšířena obnova kostela v roce 2014 tak, aby bylo možné proinvestovat všechny navržené dotační prostředky. Podle smlouvy o poskytnutí účelové dotace z Dotačního fondu Libereckého kraje (realizace do 31. 7. 2015) jsme předpokládali proinvestování zbývajících prostředků (112 895 Kč) v roce 2015 při obnově okenic zvonového patra v rámci obnovy omítek horní části věže, s tím že dovyúčtování bude předloženo na krajský úřad ihned po proinvestování zbylé částky na jaře 2015. V závěrečné zprávě a závěrečném vyúčtování dotace z Dotačního fondu Libereckého kraje podané dne 26. 11. 2014 však bylo nesprávně uvedeno, že byla proinvestována celá částka 150 000 Kč. Tomu předcházelo jednání na KÚ v přítomnosti administrátora farnosti. V roce 2014 bylo tedy z dotace poskytnuté Libereckým krajem proinvestováno 37 105 Kč. Zbývající prostředky byly převedeny v účetnitví spolku do roku 2015 jako pasivum, tedy částka k doproinvestování na kostele v Brenné v rámci dotace v roce 2015. Po zjištění, že zbylou částku 112.895 Kč, vzhledem k podání závěrečné zprávy k dotaci za rok 2014, již není možné proinvestovat v roce 2015 (i přesto, že dle
dotační smlouvy byl termínem k profinancování finančních prostředků 31.7. 2015) spolek podal ke dni 20.5. 2015 krajskému úřadu opravnou závěrečnou zprávu a došlo k vrácení nevyužité části dotace ve výši 112.895 Kč na účet krajského úřadu dne 21.5. 2015. Od března 2015 jsou p. Zdeňkem Rydygrem v Zákupských rozhledech publikovány články o situaci kolem obnovy kostela v Brenné, v nichž je z nepochopitelných důvodů uváděno mnoho závádějících informací, včetně nařčení z neefektivního vynakládání dotačních prostředků nebo údajného zadržování podkladů. Např. nabízené porovnání obnovy kostela v Brenné s obnovou kostela v Drchlavě je nesmyslem, svědčícím o velké neznalosti pisatele v oboru obnovy hiostorických staveb, kdy se v článku snaží vyvolat dojem nehospodárnosti finančních prostředků. Stejné je to i s úvahami o údajném vyčerpání finančních většiny peněz z předpokládaného celkového rozpočtu obnovy. Na nepravdivé informace neodpovídající skutečnosti nelze věcně argumentovat, protože jsou prostě nepravdivé. Všechny práce provedené na kostele v Brenné byly odvedeny ve výborné kvalitě podle projednané a řádně schválené projektové dokumentace a po zásluze byly vždy velmi oceňovány jak projektanty navrhujícími jednotlivé etapy obnovy, tak zástupci státní památkové péče. Troufneme si říci, že v celém regionu českolipska nebyla v posledních dvaceti letech provedena tak složitá a dobře a citlivě provedená obnova historické památky jako v Brenné. Efektivnost vynaložených dotačních prostředků byla vždy několikanásobně kontrolována poskytovateli dotací i odpovědnými pracovníky Litoměřického biskupství zastupujícími v těchto věcech farnost. V posledních několika letech byly přesné položkové rozpočty a smlouvy o dílo dopředu schvalovány Litoměřickým biskupstvím jako podmínka poskytnutí jakékoliv dotace. Autorem článku je také napsáno, že náš spolek prohlásil, že nemá podklady z uplynulých fází oprav kostela. Toto tvrzení se nezakládá na pravdě, většina podkladů (kromě stavebně historického průzkumu kostela, který náš spolek částečně hradil z vlastních prostředků) byla v uplynulých letech vždy za předcházející rok předávána zástupci farnosti a biskupství. I přes to byly tedy kopie všech dokladů znovu předány zástupcům stavebního odboru biskupství. Poslední článek v Zákupských rozhledech popisující kontrolu proinvestovaných finančních prostředků zástupci Ministerstva kultury ČR, vyvolal údiv i mezi zaměstnankyněmi ministerstva
kultury, které se této kontroly zúčastnily. Výstupem z této kontroly byl totiž písemný zápis, kde je konstatováno, že: „ V r. 2014 byla dokončena oprava báně a proběhla oprava omítek věže. Výsledek prací odpovídá zaslanému vyhodnocení akce“. Náš spolek za dvanáct let svojí činnosti opravil přes 230 drobných sakrálních památek, vlastní kapli sv. Valentina v Novém Šidlově u Zákup, kterou zachránil z trosek před úplným zánikem, pomohl s opravou kostela v Drchlavě u Dubé, Bořejově, Stvolínkách, Pavlovicích, Kruhu, Kvítkově, Holanech, Konojedech, pomáhá s obnovou gotického kostela ve Volyni u Výsluní v Krušných horách, a to vše dělají členové spolku bezúplatně a ve svém volném čase. Nikdy jsme za svoji činnost neočekávali nějaká slova díků, vše děláme proto, že nám není lhostejný stav našeho kulturního dědictví, ale to s čím jsme se setkali ze strany zákupského faráře, nám přijde těžko uvěřitelné. Věříme, že kostel sv. Jana Křtitele v Brenné, stavba slavného barokního stavitele Václava Špačka, nezačne opět chátrat a upadat v zapomnění. Nebýt činnosti našeho spolku, byla by dnes z tohoto nádherného barokního kostela zřejmě již jen ruina. Miroslav Pröller – předseda spolku Drobné památky severních Čech z.s. Mgr. Michal Panáček – místopředseda spolku Drobné památky severních Čech z.s. www.pamatky.ceskalipa.org
TIP NA VÝLET Polevsko Kam jinam v zimním čase, než na sjezdovku v Polevsku! Ski areál v Polevsku je sjezdovka, která je nejblíže k Zákupům – je to pouhopouhých 16 km. Asi 400 metrový vlek typu Poma vás dopraví nahoru na kopec, kde se můžete rozhodnout, zda sjet dolů po 450 metrové modré turistické sjezdovce a nebo po 400 metrové červené. Obě sjezdovky jsou po 16. hodině plně osvětleny. Vedle hlavní sjezdovky je malý provázkový vlek a cvičná louka. Zde se mohou vyřádit hlavně rodiny s dětmi a parkoviš-
8
SLOVO NAKONEC Obyčejným Němcům se začíná zajídat opožděné nebo i částečně zkreslené informování německých sdělovacích prostředků o imigrantech. To, že o hromadném napadání, obtěžování a okrádání německých žen na Silvestra v několika velkých městech informovaly se čtyřdenním zpožděním, vyvolalo demonstraci stovek žen v Kolíně nad Rýnem. Průlomem byl hodinový pořad místní rozhlasové stanice, která zveřejnila rozhovory s několika napadenými ženami, které si vůbec nebraly servítky. Nastalá situace vyvolala i ohlasy na německé politické scéně a proti kancléřce již otevřeně rebeluje třetina její vlastní strany. Angela Merkelová pak prohlásila, že Německo žadatele o azyl, kteří v čekací době spáchají trestný čin, čeká soud a okamžité vyhoštění.
Obci dominuje barokní kostel Nejsvětější Trojice, který byl postaven v letech 1716 až 1718 litoměřickým stavitelem italského původu Petrem Paule Columbanim. Stavbu financovala bohatá sklářská rodina Kittelových. Po požáru v roce 1939 byl téhož roku obnoven. Poslední velká oprava byla provedena za příkladné součinnosti obce (p. starostka Rašínová) a děkanství (P. Josef Pavlas, SDB). Dotace přesáhla 4,5 milionu korun a spoluúčast byla přes půl milionu korun. Za tyto prostředky byla provedena výměna poškozené střešní krytiny, oprava drenáží a svodů, oprava fasády včetně kamenosochařských prvků, obnova kování a výplní vstupů a oken, zabezpečovací práce sestávající se ze stažení věže, zdí a krovů táhly. Stavební do-
kumentace stála 100 tisíc korun a přispělo na ni 70 tisíci Kč litoměřické biskupství. Zdroj: Wikipedia, stránky obce www.polevsko.info/ Ing. H. Rydygrová
Nový polský ministr zahraničí Witold Waszczykowski zase prohlásil, že za morální úpadek Polska může „nová směs kultur a ras, svět tvořený vegetariány a cyklisty, kteří preferují obnovitelné zdroje energie a bojují proti každému náboženskému symbolu.“ Na to „pražská kavárna“ – i když tamnějším prodejcům kol zřejmě nastávají těžké časy, vegetariánství by mohlo naopak pomoci polskému zemědělství. Svérázným způsobem připomněla veřejnosti výročí „Vítězného února“ paní poslankyně za KSČM Mgr. Marta Semelová, která byla zproštěna pražským soudem z trestní-
ho oznámení za újmu, když tvrdila, že Milada Horáková se přiznala dobrovolně a sovětské tanky přijely 21. srpna 1968 jako internacionální pomoc. Co na to „pražská kavárna“? Podotýká, že má dnes štěstí - tehdejší bachaři by z ní vymlátili i přiznání, že kandidovala třeba na prezidentku USA. Zdeněk Rydygr
Zdroj: Vladimír Renčín, nakladatelství Eminent
tě u Kočárové cesty může sloužit jako výchozí pro tůry pro milovníky běžek, trasy spravuje běžkařský oddíl SKI Polevsko. Já se přiznám, že nejraději využívám upravené běžecké stopy. Promrzlým návštěvníků poslouží třeba restaurace Na křižovatce. Původní ves Blottendorf založili v 15. stol. osídlenci z Bavorska, kteří přinesli nové technologie k výrobě skla. V roce 1683 zde byla založena i sklářská škola.
Vážení občané, obdrželi jste druhé letošní číslo Zákupských rozhledů, nezávislého měsíčníku, který vydáváme v zapsaném spolku Kultura Zákupy ve spolupráci s Eduard Held muzeem a místními i přespolními občany. Těší nás váš zájem a děkujeme za ohlasy, které nás motivují do další práce. Připomínáme, že si náš měsíčník můžete zakoupit v Zákupech v Eduard Held muzeu, prodejně potravin p. Václava na sídlišti a v prodejně Prima v Borské ulici. V Nových Zákupech ve vietnamské prodejně potravin „Saigon“, v České Lípě v Reynkově knihkupectví v Moskevské ulici a v Knihkupectví a galerii Šeps v Novém Boru. Vaše redakce Redakce: Ing. Zdeněk Rydygr (-zr-), tel.: 724 265 387, e-mail:
[email protected]; Ing. Eliška Kňobortová (-elk-), e-mail:
[email protected]; technická grafika Ing. Pavla Rydygrová; jazyková korektura Mgr. Michaela Fridrichová; grafické zpracování a předtisková příprava: VF-STUDIO, Třeboňská 250/1, 140 00 Praha 4 Vytiskla: STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA MEDIÁLNÍ GRAFIKY A POLYGRAFIE v Rumburku dne 28. 1. 2016 v nákladu 200 ks
