Náš Domov 21/2016
Leden 2016
1
Leden narozeniny budou slavit Tarantová Věra Jarolímková Anežka Ekr Jiří Nosek Miloslav Vojtěchová Jiřina Hanušová Zdeňka
03.01.1924 12.01.1929 16.01.1931 19.01.1933 29.01.1925 25.01.1927
92 let 87 let 85 let 83 let 91 let 89 let
K narozeninám přejeme všem oslavencům, aby se jim splnilo vše, co si přejí a k tomu ještě mnoho štěstí, pevné zdraví a úsměv ve tváři !!!
2
Státní svátky 1. 1. 1. 1.
Den obnovy samostatného českého státu Nový rok
Významné dny 6. 1. 12. 1. 27. 1.
28. 1. 28. 1. 31. 1.
Tři Králové Světový den manželství Mezinárodní den památky obětí Holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti Mezinárodní den mobilizace proti jaderné válce Den ochrany osobních údajů Světový den pomoci
Svátek v lednu slaví Bačík Zdeněk Fňouk Miloš
21. leden 25. leden
Význam jména Miloš Jméno MILOŠ znamená milý, přívětivý, milovaný a je to jméno původem české. Nosí jej celkem 28.703 obyvatel České republiky.
Význam jména Zdeněk Jméno ZDENĚK znamená zde slavný; vytvořil slávu a je to jméno původem české. Nosí jej celkem 143.998 obyvatel České republiky. 3
Co bylo….. 4.12. nás jako každý rok navštívil Mikuláš s čertem a anděli
7.12. Nechanice
4
11.12. pečení cukroví v naší SUPER nové kuchyňce
5
Jsme navštívili „vánoční“ Ratibořice
A sníh žádný…
Prostřeno ke Štědrovečernímu stolu…
6
7
Rybáři p. Dobiáš a p. Pavelka vybírají kapra pro náš Domov do vany
A Další rybář p. Zemánek byl kapra zkontrolovat….ten skončil u Švimmerů na Vánočním stole
Splněná přání p. Masopustová si přála navštívit hrob své maminky v Josefově. Takto ho sama před lety osázela buksusem a břečťanem.
8
p. Šimková má velmi ráda zvířata. Společnost v posteli ji dělalo štěně „Čenda“ naší p. Helenky Urbanové.
Užili jsme si „Vánoční setkání“
9
A na to se napijem
p. Mihalik vyzkoušel nové vybavení našeho domova – pojízdné lehátko 10
11
12
Co nás čeká v lednu……. PO
4. 1.
ÚT
5. 1.
ST ČT PÁ
6. 1. 7. 1. 8. 1.
PO
11. 1.
ÚT ST ČT
12. 1. 13. 1. 14. 1.
PÁ
15. 1.
PO
18. 1.
ÚT ST ČT
19. 1. 20. 1. 21. 1.
PÁ
22. 1.
PO
25. 1.
ÚT ST ČT PÁ
26. 1. 27. 1. 28. 1. 29. 1.
9:00 14:00 9:30 9:00 10:00 13:30 9:30
ČTENÍ ŠIPKY SETKÁNÍ S ANIČKOU TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA FARNÍ CHARITY ZPÍVÁNÍ S KYTAROU KAVÁRNIČKA PROMÍTÁNÍ FILMU
9:00 14:00 9:30 10:00 9:00 10:00 9:30
ČTENÍ ŠIPKY SETKÁNÍ S ANIČKOU ŘIMSKOKATOLICKÁ MŠE SETKÁNÍ S VEDENÍM DOMOVA ZPÍVÁNÍ S KYTAROU PROMÍTÁNÍ FILMU
9:00 14:00 9:30 10:00 9:00 13:30 9:30
ČTENÍ ŠIPKY CHYTRÉ HLAVIČKY ZPÍVÁNÍ S KYTAROU CANISTERAPIE - setkání s pejsky KAVÁRNIČKA PROMÍTÁNÍ FILMU
9:00 14:00 9:30 10:00 9:30 9:30
ČTENÍ ŠIPKY SETKÁNÍ S ANIČKOU ZPÍVÁNÍ S KYTAROU TURNAJ V ŠIPKÁCH PROMÍTÁNÍ FILMU
13
Nová rubrika Jak vzniklo….. POZDRAV “AHOJ“ Ve středověku, když moře brázdili četní piráti, tak se mužstvo a kapitáni obchodních lodí těchto chlapíků strašně obávali. V případě střetů byli proti nim v nevýhodě a většinou se pirátům neubránili. Přemýšleli kupci, přemýšleli kapitáni a přemýšlela i církev a tak se našlo zvolání, které mělo zabrat i na bezbožné pirátské násilníky. Oni se totiž tehdy i piráti křižovali a modlili. A tak se objevilo heslo, které po česku zní: "K poctě Ježíše Krista" a protože tehdy církev používala jenom latinu tak na všech mořích znělo latinsky: "Ad honorem Jesu". Když si dáte dohromady první písmena v těchto slovech, to jest "Ad HOnorem Jesu" vznikne co? Přece naše známé "AHOJ".
14
Tuhle zkratku opravdu pak námořníci používali a divte se, prý to opravdu působilo i na hodně zlé piráty. Hezký výklad, že? A přece to bude trochu jinak a podle všeho je tento populární výklad katolické církve mylný. Ve skutečnosti tomu tak není. Tento pozdrav pochází z anglicky mluvícího prostředí, tedy z Britských ostrovů, kde je doložen k roku 1751. Vznik pozdravu jako zkratkového slova v té době je absurdní představa. K nám se dostal nejspíše přes Německo. Skutečně se tak zdravili (a dost možná ještě zdraví) námořníci, v našich zemích to převzali a rozšířili zvláště vodáci a trampové. Ve vodácké komunitě je dnes "ahoj" jediný akceptovatelný úzus a ostatní pozdravy jsou chápány jako faux pas a paďourství. Anglický původ vysvětluje i nezvyklý přízvuk na druhé, resp. poslední slabice.
Pro zasmání
15
Rozhovor s p. Evou Bekrovou Narodila jsem se 20.3.1929 v Maďarsku v Budapešti. Moje matka byla Slovenka a v Maďarsku sloužila jako kuchařka u sedláků. Dříve často Slováci chodili za prací do ciziny. Bohužel mě přivedla na svět v době, kdy dobře věděla, že jako svobodná matka nemá šanci nás obě uživit. Zařídila proto přes Červený kříž můj převoz na Slovensko do Košic do dětského domova. Od 2 do 16 let jsem vyrůstala na statku sedláků ve Staré Turé. Měla jsem štěstí, sedláci byli hodní. Ale občas jsem si říkala, že mám psí život. Pracovala jsem na statku, na poli, ve stájích a v kuchyni. Pamatuju si, že jsem jednou byla bita kvůli kočce. Ta potvora převrhla hrnec se sádlem a ten se rozbil. Já dostala proutkem na zadek. Selka mi nevěřila, že to udělala kočka. Když se chodilo na náves ke studni pro vodu, vídala jsem tam matky, jak chovají své děti a povídají si s nimi. To mi někdy přišlo hrozně líto, že nemám svoji maminku. V takových chvílích jsem se utíkala schovat do chléva a tam jsem plakala. Když mi bylo smutno, ráda jsem lezla na stromy. Třeba na třešeň a tam jsem vydržela i půl dne. Bylo mi jedno, že mě všichni hledali. Na statku bylo více dětí. Když nebylo v zimě tolik práce na statku, chodili jsme do školy. Spali jsme na dřevěných postelích, ve 16
kterých místo matrací byla v pytlích žitná tráva. Hračky jsem žádné neměla, moje hračka byla práce. Když byla válka, byla jsem malá. Pamatuji si, že jsme se při náletech chodili schovávat do vinice mezi sudy. Sedlák si na vínu zakládal, sudy musely být čisté a dobře vysířené. Měl tak dobré víno, že si pro něj chodili i Němci. Když jsme tam museli být až do rána, tak jsme snídali špek, klobásy a místo čaje pili víno. Divím se, že se mi po vínu jako dítěti nemotala hlava. V 16 letech jsem poznala Ludmilu. Byla rozvedená a bylo jí 28 let. Jejího muže jí přebrala sestra. Říkala, že již má život za sebou. Chtěla pryč ze Slovenska, co nejdál od svého bývalého muže. Našla si práci na inzerát v Čechách v Rudníku v textilní továrně. Nechtělo se jí samotné, a protože mě na Slovensku nic nedrželo, šla jsem s ní. Moc věcí jsem neměla a tak ani nebylo co balit. Vzala jsem si jen pár hadříků a svačinu. Byla to moje první takhle dlouhá cesta vlakem. Ubytovali nás v Rudníku v podnikové ubytovně. Bohužel mě práce na těch strojích, na rozdíl od Ludmily vůbec nešla. Můj pan mistr se nade mnou slitoval a zařídil mi práci v kuchyni. O své matce jsem věděla jen, že byla kuchařka. Nevím, zda se to dědí, ale vaření jsem měla v krvi od mala. Časem jsme si s Ludmilou našli lepší práci v Hostinném. Šla jsem zase pracovat do kuchyně. Vaření byl můj koníček. Nejraději jsem vařila ovocné knedlíky a maďarské pálivé lečo. Jednou jsem si žehlila šaty a spadla mi žehlička. Šla jsem do jídelny a hledala někoho, kdo by mi to opravil. Tam jsem potkala Jaroslava Bekra. Za opravu nic nechtěl, jen, 17
že s ním musím jít za to do kina. Pak jsme se vzali. On již taky neměl rodiče a tak nám svatbu vystrojila jeho sestra. Dala nám do začátku i nějakou výbavu. Svatba byla v kostele v Hradci Králové. Na sobě jsem měla světle šedý kostýmek a klobouček se síťovinou. Ten kostýmek byl opravdu kvalitní, nosila jsem ho pak několik let. V životě jsme se s manželem různě stěhovali. První společné bydlení bylo v Semonicích na statku. Tam se nám taky narodil náš jediný syn. Muž dojížděl do práce na starém kole do Jaroměře. Poslední naše bydlení, než manžel zemřel, bylo v Jaroměři. Moc peněz jsme neměli, ale jednou jsme byli na dovolené v Rumunsku. Jednou jsme byli v Budapešti, protože manžel chtěl vidět, kde jsem se narodila. Život s námi někdy pěkně zatočí a tak se stalo, že můj syn dostal práci ve Slovnaftu na Slovensku. Našel si tam ženu a zůstal v Bratislavě. No a já bydlím pro změnu v Čechách. Jsem ráda, že si můžeme alespoň telefonovat, když se moc nevidíme.
Děkujeme za příběh a příště třeba s Vámi.
18
