2016

JAN KŘTITEL Zpravodaj farnosti Bílovice, kterou tvoří vesnice Bílovice, Kněžpole, Mistřice, Nedachlebice a Topolná 10 / 2016

SLŮVKO DUCHOVNÍHO OTCE SVATÁ MATKA TEREZA Papež František prohlásil 4. září Matku Terezu za svatou. Po blahořečení a svatořečení Jana Pavla II. to byla pro katolickou církev nejvýznamnější a nejradostnější událost tohoto druhu v posledních letech. Drobná, ale přesto pro celý svět už dlouhou dobu dobře známá řeholnice (je nositelkou Nobelovy ceny míru za rok 1979), se již šest let po své smrti stala jednou z nejrychleji blahořečených v historii. O této světici bylo v posledních týdnech vyřčeno mnohé. Co však nejvíce oslovuje mě osobně? Především její hluboká a pokorná víra, ve které čerpala sílu k boji s chudobou a bezbranností „nejmenších“. Stejně udivující a inspirující je však také její schopnost vytrvat pevně na cestě, která byla – a to nejen z hlediska nevěřících, ale i z pohledu představitelů církve – tolik převratná a nová. Vždyť k uskutečnění velikého díla lásky, které od ní očekával Bůh, musela nejprve opustit „mateřský“ řád loretánských sester, do kterého vstoupila již v osmnácti letech v Dublinu a ve kterém později složila řeholní sliby a přijala jméno Tereza. Její „tvrdohlavost“ se samozřejmě nemohla obejít bez nepochopení jak spolusester, tak jejích představených. Po složitém období nakonec dostává v roce 1950 z Vatikánu souhlas k založení nové kongregace, která se bude nazývat „Misionářky lásky.“ Kromě těchto charakteristik chci na závěr vyzdvihnout i její obdivuhodnou schopnost vnímat jednotlivce, přestože je často ukryt v anonymním davu. Matka Tereza navštívila ve světě mnoho míst lidského utrpení. V obleženém Bejrútu vyhledávala děti ohrožené válkou – v rozvalinách města jich našla na šedesát zmrzačených a nemocných a všechny se jí podařilo evakuovat do bezpečí. Na otázku, zda šedesát dětí není málo, odpověděla: „Mě nezajímá dav. Kdybych viděla davy ubožáků, nikdy bych nemohla svoji práci začít. Zajímá mě jen můj bližní, jednotlivec, tomu mohu pomoci, a tak pomáhám.“ P. Jindřich Peřina

STŘÍPKY Z NAŠÍ FARNOSTI FARNÍ TÁBOR LÍSEK Každý rok se ve farnosti Bílovice koná letní tábor a tento rok nebyl výjimkou. Letní tábor se konal od 13. 8. do 20. 8. 2016 v tábořišti Lísek u stejnojmenné vesnice. Hlavními vedoucími byli Jirka Kaňovský a Kateřina Kolková. Ačkoliv bylo organizování tábora tento rok obtížné a chaotické, kapacita dětí se rychle naplnila a tak se mohlo vyrazit. Letošním tématem byla Mafie. Na táboře se nesmí nikdo flákat a tak se nemohly vynechat ranní brzké rozcvičky, které děti doslova zbožňovaly, hlavně pokud je dělali naši vedoucí Víťa s Domčou. Poté se většinou hrály hry prokládané svačinami a samozřejmě obědem, který nám připravili naši kuchaři Kačka s Laďou. Večer u ohně byl většinou v klidném duchu, kdy děti zpívaly, občas i opékaly špekáčky. Byly i večery, kdy se hrály noční hry a každý ukázal svou odvahu. Každý den byl něčím zvláštní a tak se děti mohly každý den těšit na něco nového. Celkový dojem z tábora ze strany vedoucích byl velmi dobrý a nám všem se z tábora vůbec nechtělo odjet. Doufáme, že ze strany dětí panovaly stejné pocity a budeme jen rádi, když se sejdeme zase za rok na jiném místě. Kateřina Kolková 16. PĚŠÍ POUŤ NA VELEHRAD ,,Každá dobrá pouť je dobou, kdy vycházíme ze své zabydlenosti a únavy, abychom se občerstvili darem Božím.“ (Mons.Vojtěch Cikrle) V sobotu 27. 8. 2016 v 6:00 hodin ráno jsme opět vyšli ze svých domovů, trochu s očekáváním, s kým že se to letos setkáme v Bílovicích u farního kostela a vytvoříme tak společenství pěších poutníků na Velehrad. Setkání bylo o to radostnější, když na nás už netrpělivě čekal otec Jindřich, aby nám požehnal na cestu. Doprovodil nás ještě ke Včelarům, přidal aktuální prosby, které jsme si přibalili do svých pomyslných ranečků určených k obětování a modlitbám. Cesta pokračovala přes Kněžpole. Za vesnicí se už téměř tradičně zahajuje modlitba Radostného růžence. Podél řeky Moravy procházíme Uherským Hradištěm ke Starému Městu. Po malé zastávce 2

v chrámu Ducha Sv. pokračujeme lesíkem k velehradské Poutní cestě. Tady se opět s modlitbou na rtech přidáváme k poutníkům ze všech koutů naší vlasti, abychom společně s nimi poděkovali při závěrečné mši. Po společném fotografování jsme se rozloučili a odjeli do svých domovů nebo využili následného bohatého programu. Skoro nás mrzelo, že ti ,,naši“ Bratři ze Soluně nezakotvili alespoň o 20 km dále od Bílovic. Každopádně se těšíme na další ročník a zveme také nové příznivce pěší chůze, aby podpořili naši snahu proměnit turistiku v poutnictví a zakusili tak Boží přítomnost. Za poutníky Gabriela Běhůnková ŽEHNÁNÍ KŘÍŽE Neděle 28. srpna 2016 v Topolné, byla ve znamení vzpomínky na prusko-rakouskou válku v roce 1866, od které uplynulo již 150 let. I když se odehrála v Čechách u obce Sadová - u Hradce Králové, měla velký negativní dopad na náš region. Málokdo ze současníků ví, že koncem této války se rozšířila cholerová epidemie, kterou byla poznamenána téměř každá obec v našem okolí. Jenom v Topolně zemřelo během dvou měsíců 91 obyvatel. Proto nedělní mše svatá byla sloužena za 91 topolských občanů, kteří se stali obětí cholery. Ti byli tehdy pochováváni na Hraničkách - topolském katastrálním území, kde byl odpoledne uspořádán Pietní akt a byl požehnán nově postavený Památník. Samotný hřbitov už dnes není v tom rozsahu jako v prvopočátku. Dnes tam na hrázce stojí jen vzrostlý strom – lípa, u které byl dobrodinci zbudován vysoký železný kříž, zasazený do velkého pískovcového kamene. Součástí kříže je také seznam všech 91 občanů z Topolné. Za krásného počasí se tohoto shromáždění účastnilo něco kolem sta občanů, včetně iniciátorů akce, členů zastupitelstva obce a byl přítomen i pan farář - otec Jindřich Peřina. Úvodem promluvil pan Augustin Knot, který nám přiblížil tuto historickou událost a zároveň poděkoval organizátorům a dobrodincům, kteří se o zřízení památníku postarali a financovali jej. Po přečtení úryvku z Evangelia a přímluvách měl krátkou promluvu pan farář a následně kříž požehnal a pokropil. Během žehnání byla zpívána mariánská píseň. V samotném závěru ještě promluvil p. starosta obce Topolná Ing. Ladislav Botek, který všem zúčastněným poděkoval za účast. František Samsounek 3

OKÉNKO DO FARNOSTI VÍKEND S BOHOSLOVCI V NAŠÍ FARNOSTI

7. – 9. října 2016

V sobotu 8. října 2016 se uskuteční 10. Jubilejní pouť bohoslovců z Čech, Moravy a Slovenska na Velehradě. Stejně jako již dříve se budeme spolupodílet na jejich ubytování. Tentokrát se bude jednat o skupinu zhruba 60 bohoslovců a jejich představených z řeckokatolického semináře z Prešova. K nám přijedou v pátek 7. října v 18 hodin. Téměř celou sobotu budou trávit na Velehradě – do farnosti se vrátí přibližně v 17 hodin. Sobotní večer a nedělní dopoledne včetně oběda prožijí v našich rodinách. Prosíme rodiny, které jsou ochotné přijmout dvojici bohoslovců, ať se zapíší na papír v sakristii. Předem děkujeme. Program na Velehradě v sobotu 8. října 2016 9:45 Velehradská bazilika – společná modlitba svatého růžence 10:30 Velehradská bazilika – Mše svatá za bohoslovce a nová kněžská povolání hlavní celebrant Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký, homilii pronese arcibiskup a sekretář Kongregace pro Východní církve vladyka Cyril Vasil, SI 12 – 15:00 možnost návštěvy a prohlídky velehradských expozic 15:00 Velehradská bazilika – bohoslužba slova – duchovní slovo a adorace, vede Doc. Dr. Michal Altrichter, SI, Th. D. 15:30 Velehradská bazilika – závěrečná pobožnost k Panně Marii – Akatystos, kterou povede Řeckokatolický kněžský seminář z Prešova 16:15 odjezd bohoslovců z Velehradu BATERKOVÁ FARNÍ POUŤ PRO DĚTI Ve čtvrtek 27. 10. 2016 se uskuteční třetí ročník BATERKOVÉ POUTI k Panně Marii na Chlané studni u Vizovic. Sraz účastníků je ve 20:20 pod vrcholem Doubrava. Odtud se společně vydáme na přibližně 1 km dlouhou cestu ke kapličce. Během putování se pomodlíme svatý růženec. Zveme děti a jeich rodiče. Nezapomeňte si vzít fungující baterku. P. Jindřich Peřina FARNÍ POUŤ DO ŘÍMA 24. – 31. října 2016 POUŤ NEMOCNÝCH NA VELEHRADĚ 5. října 2016 – 11:00 mše svatá s arcibiskupem Janem 4

VZDĚLÁVÁNÍ VE VÍŘE „Vroucně si přeji, aby křesťanský lid během svatého roku přemýšlel o skutcích tělesného a duchovního milosrdenství“. (z buly papeže Františka) SKUTKY TĚLESNÉHO MILOSRDENSTVÍ Sytit hladové, napájet žíznivé, odívat nahé, ujímat se cizinců, navštěvovat nemocné, osvobozovat vězněné, Pohřbívat mrtvé. SYTIT HLADOVÉ A NAPÁJET ŽÍZNIVÉ Dodnes se stává, že vedle těch, kdo jsou bohatí a žijí v nadbytku, existují jiní, kteří žijí v hlubokém nedostatku, trpí bídou a často hynou hlady. Snadnější je „dát najíst“ a „dát napít“ někomu, pokud mám sám dosti pro sebe. Někdy je však obdivuhodné a dokonce i heroické dát málo, co mám sám a potřebuji to pro sebe, někomu jinému. Můžeme si položit několik otázek: - Uvědomuji si svou zodpovědnost za nedostatek jídla a pití ve světě? - Jak mohu nasytit hladového a napojit žíznivého dnes a nespoléhám na to, že se žíznivého a hladového ujme někdo jiný? - Pamatuji na lidskou důstojnost těch, které obdarovávám? PŘIJÍMAT POCESTNÉ Papež František říká:„Nikdo na této zemi nemá stálý domov. Všichni jsme pouze poutníci a cíl pouti má být pro křesťana Boží království“. Přijímat pocestné nemusí znamenat to, že někdo je venku a já ho pustím do domu. Bývá to i tak, že někteří staří lidé cítí, že mladým překážejí. Nebo žena řekne: jsem těhotná, ale máme již tři děti, nemůžeme mít ještě další. Ono je, jak se říká, „na cestě“. Můžou to být také neočekávané situace, požadavky, setkání. A zde si můžeme uvědomit, že to můžou být příležitosti k chápání neočekávaného příchodu Krista. ODÍVAT CHUDÉ Oblečení patří mezi nejzákladnější potřeby člověka. Oděv znamená určité postavení, hodnost, význam člověka ve společnosti. Je samozřejmé, že člověk má dbát na svůj zevnějšek a rozlišovat oblečení pro různé příležitosti, ale není dobré hodnotit člověka podle zevnějšku či módy. Ale jsou lidé, kteří nemají důstojné oblečení, protože jsou bez domova a bez přátel a nemají peníze. Je pro ně charitní služba a ta bez naší pomoci moc fungovat nebude. Jak můžeme tedy pomoci? Třeba si můžeme projít šatník a v čem nechodíme nebo co se nám už nehodí, můžeme věnovat charitě nebo konkrétnímu člověku, který oblečení potřebuje. 5

FOTOGALERIE

Farní pouť do La salette - 15. - 21. 8. 2016

Farní tábor Lísek 13. -19. 8. 2016 6

Poutní mši svatou v neděli 4. 9. 2016 slavil s panem farářem františkán P. Jan Nepomuk Svoboda. Na závěr požehnal dětem školní aktovky a každé dítě dostalo balíček.

Křížová cesta v Šarovech, kterou ztvárnil umělec Jan Ambrůz.

Farní pouť na Svatý Hostýn - 17. 9. 2016 7

INFO Z DIECÉZE PASTÝŘSKÝ LIST K ZAHÁJENÍ ŠKOLNÍHO ROKU 2016 Drazí bratři a sestry, milost a pokoj od našeho Pána Ježíše Krista ať naplní srdce každého z Vás, zvláště pak dětí a mládeže, kteří začínají nový školní rok. Začátek září patří k nejnáročnějším obdobím roku v našich rodinách. Předcházely však prázdniny, které nabídly většině z Vás chvíle odpočinku a načerpání nových sil i upevnění vztahů v rodině díky společným zážitkům. Láska projevená druhým snahou naslouchat, porozumět, potěšit a pomoci, přinést radost, projevit uznání, či jen tiše doprovázet nebo nést kříž druhého, odpouštět a znovu dávat důvěru, vytváří domov, šťastné a pevné zázemí, které potřebují Vaše děti. Blahopřeji všem, kterým se to aspoň trochu daří, a děkuji všem, kteří se o to snaží. Děkuji všem, kteří i přes těžkosti a někdy i velké překážky budují stabilitu rodiny, nebo se ji snaží udržet. Děkuji všem rodinám, které mají tak široké srdce, že přijímají i větší počet dětí. Takoví si zaslouží naši úctu a taky pomoc. Zároveň prosím mladší zdravé rodiny, aby měly dost odvahy rozšířit srdce pro přijetí dalších dětí, a vyprošuji jim zkušenost velkorysé Boží pomoci, která nikdy nezklame zdravou důvěru a umí překvapit svou štědrostí a nečekanou pomocí. Dovolte však, prosím, abych vedle přání k začátku školního roku se Vám svěřil i s jednou ze svých bolestí. Raduji se z každého pokřtěného dítěte, ale mám starost o velkou část z nich, protože nejsou vychovávány ve víře vůbec, nebo chodí do náboženství jen do prvního svatého přijímání. U každého křtu dítěte někdo slíbil, že je vychová a vyučí ve víře. Slib před Bohem je velmi vážná věc. Křtem jsme děti zavázali ke křesťanskému životu. Když je nenaučíme křesťansky žít, těžce jim ubližujeme. I když už školní rok začal a přihlášky do náboženství měly být podány před prázdninami, přihlaste, prosím, nepřihlášené děti mimořádně aspoň nyní a to i do vyšších ročníků včetně situací, kdy už nějaký čas nechodily. Všechnyškoly – i střední a učňovské – mají povinnost zajistit výuku náboženství, když se přihlásí aspoň sedm žáků. Pokud je jich někde méně, mají děti a mládež možnost výuky na každé faře. Školní náboženství však nestačí. Děti potřebují příklad a zkušenost víry v rodině i ve farním společenství. Milí rodiče, vidí Vás děti klečet při modlitbě? Mluvíte s nimi někdy o svém životě s Bohem? Snažíte se budovat domácí církev, když společně nasloucháte Božímu slovu a učíte se jeden v druhém vidět Krista a dávat si navzájem lásku Ducha Svatého? Nejsme andělé a všichni hřešíme. Proto potřebujeme pokání a odpuštění. Kardinál 8

Dolan v jedné knize vzpomíná na manžele, kteří slavili 65. výročí svatby. Když se jich ptal na jejich tajemství, manžel odpověděl: „Když jsme se brali, řekl nám kněz, že každý večer před spaním si máme kleknout vedle sebe u postele, pomodlit se spolu Otče náš a pak se jeden druhému omluvit za cokoliv, čím jsme jeden druhého zranili. Bez ohledu na únavu, rozzlobení či rozrušení jsme nikdy neměli ulehnout, aniž bychom si řekli „promiň“, když mezi námi něco skříplo. Měli jsme i hodně těžká období, ale toto jsme dodrželi.“ Jak jednoduché! V manželství není důležité, kdo má pravdu, kdo vyhraje, ale kdo více miluje, kdo umí z lásky odpouštět s vědomím, že on sám potřebuje odpuštění od lidí i od Boha. Milosrdná láska nepohrdá spravedlností, ale ze soucitu ji překračuje, když doplňuje, co druhý v lásce nedotáhl. Láska, která odpustí, nikdy odpuštěnou vinu nepřipomíná, ale vidí druhého novýma očima jako očištěného. Drazí rodiče, zaveďte tuto praxi do Vaší rodiny a naučte to i Vaše děti. Zachráníte svou rodinu před nebezpečím rozpadu, dětem zajistíte lásku domova, na kterou mají právo, a budete z nich mít radost i v budoucnosti. Nemůžete dát dětem nic většího, než dobrou křesťanskou výchovu. Skvělé zkušenosti by nám mohli vyprávět rodiče, kteří své děti svěřili, zasvětili Bohu rukama Panny Marie, kteří je ve svém srdci přinášeli na mši svatou už od početí, nebo tehdy, kdy se v dospívání od Boha vzdalovali. Bůh je nezklamal a Panna Maria se ukázala jako dobrá matka a mocná přímluvkyně, jako spolehlivá průvodkyně na cestách i pro ty, kteří bloudili. Všem rodinám diecéze denně posílám požehnání, zvláště v tomto roce milosrdenství, a prosím Boha, aby nechal své uzdravující milosrdenství vítězit ve Vašich srdcích a v celých rodinách. Váš arcibiskup Jan PASTÝŘSKÝ LIST K VOLBÁM 2016 Drazí bratři a sestry, vím, že někteří z Vás nemají rádi, když v kostele slyší o věcech hospodářských či poli¬tických. Jiní mi zas vyčítají, že dávám málo informací. Prosím tedy o trochu trpělivosti a pozornosti všechny. Považuji za potřebné Vás seznámit s věcmi, o kterých slyšíte z úst politiků či novinářů. Někteří z nich pravidelně před volbami útočí na církev, kritizují restituce, obviňují nás z touhy po majetku či ze záliby podávat soudní žaloby. Nechci je odsuzovat a tvrdit, že to dělají z nenávisti k církvi. Domnívám se, že to dělají především proto, aby získali voliče z řad těch, kteří nemají církev rádi, a věřícím vzkazují, že o jejich hlasy nestojí. Jejich informace jsou často neúplné či docela nepravdivé a probouzejí náboženskou nesnášenlivost. 9

Církev restitucemi nezbohatne. Naopak, vydělá na nich stát, protože sice vrátí některý majetek často úplně zdevastovaný a jiný proplatí, ale přestává církvím dávat peníze na platy duchovních. Tehdejší vláda tlačila na restituce právě proto, aby mohla přestat platit církve. Nechala totiž zaregistrovat mnoho nových náboženských společností, a pokud by nezrušila zákon o financování církví, musela by platit všechny, což by ji stálo daleko víc, než celé restituce. Už letos dostáváme od státu o pět procent méně, příští rok o deset, pak o patnáct, až k nule. Na provoz církve a na platy kněží si musíme vydělat, nebo se složit ve sbírkách. Jedním ze zdrojů budou vrácené lesy, kterých jsme ale dosud dostali jen 70 %. Jiným zdrojem budou výnosy z investovaných peněz, které dostáváme jako finanční náhradu. Z těch jsme zatím koupili například zemědělský statek. Třetím zdrojem budou příspěvky farností na platy kněží. Kněžské platy a platy všech našich zaměstnanců nejsou vysoké. Jsou hodně menší, než je průměrný plat, nebo plat učitelů či zdravotníků. Při tom téměř všichni naši zaměstnanci mají vysoké školy. Průměrná hrubá mzda v ČR je 26.480,-Kč, průměrná mzda učitelů státních základních škol před slíbeným navýšením, které jim přejeme, je 22.735,-Kč. Průměrná mzda kněží a všech našich zaměstnanců je 18.301,-Kč. Také by se hodilo nějaké navýšení, ale zatím na ně opravdu nemáme. Proč se některé farnosti soudí s obcemi? V rozporu se zákonem získaly některé z nich desítky hektarů farních polí. Starosta řekne, že to uznává a rád by to vrátil, ale bojí se, že ho obviní opozice, a tak sám doporučí, aby to rozhodl raději soud. Arcibiskupství se soudí například o pozemky v lesích. Ne o lesy, ale o nevydané lesní cesty nebo místa na skládku dřeva v našich lesích. K hospodaření v lese jsou tyto pozemky nutné. Když to Lesy ČR odmítly vydat, není jiné řešení. Já nejsem odborník na ekonomiku, ale mám odborníky a poradce z vašich řad a jsem jim za pomoc upřímně vděčný. Rád bych, abyste měli důvěru a pokoj v srdci a zároveň argumenty, kterými můžete odpovídat těm, kteří vás jako členy církve napadají. My můžeme být hrdí na velkorysost, s níž přistupujeme ke státu, obcím i ostatním církvím. Můžeme být hrdí na zodpovědnost za sebe i společnost, které sloužíme. Nedejte se zmást některými politiky, kteří útočí na církev. Nedejte se znechutit nepravdivým obviňováním. Ba řekněme si, že je to tak normální. Pán Ježíš přeci předpověděl, že budeme špiněni a pronásledováni pro jeho jméno. Vnitřní sílu ukážeme tím, že budeme milovat i ty, kteří nás nenávidí, že jim budeme přát dobro a taky se za ně modlit. To je postoj Ježíšův. Děkuji Vám za pochopení i spolupráci a všem ze srdce žehnám arcibiskup Jan 10

DOPIS NÁRODNÍHO ŘEDITELE PAPEŽSKÝCH MISIJNÍCH DĚL Vážení a milí bratři a sestry, srdečně Vás zdravím. Již za několik dní budeme slavit jubilejní Světový den misií, u nás známý spíše pod názvem Misijní neděle. V roce 1926 ho ustanovil papež Pius XI. a letos je to tedy již 90 let, co se věřící ve všech katolických farnostech světa během Misijní neděle společně modlí a finančně přispívají do světového fondu solidarity, ze kterého jsou podporovány projekty na pomoc potřebným ve všech kontinentech skrze Papežské misijní dílo šíření víry. Ze získaných prostředků se zajišťuje kvalitní a systematická pomoc nejchudším ve více než tisícovce diecézí světa. Každý křesťan by měl na základě svého křtu uskutečňovat misijní povolání, a tak šířit radost Božího království. Misijní neděle má tuto skutečnost připomenout a pomoci nám toto povolání rozvíjet. Zkušenost ukazuje, že misijní tematika je jedním z nejúčinnějších prostředků pro oživení víry. A papež František zdůrazňuje, abychom se stále více stávali společenstvím misionářů, kteří jsou plní porozumění, mají široké srdce a radostnou tvář. Mohu to z vlastní zkušenosti potvrdit například z poslední cesty do Bangladéše, kde jsme na každém kroku zažívali opravdovou radost a štěstí z žité víry prostých lidí. Viděli jsme jejich vděčnost za pomoc, která se jim prostřednictvím štědrosti dárců z naší země dostává. Například díky podpoře vzdělání místních lidí se jim stále více otvírají možnosti lepšího života a jednou přijde čas, kdy nejen sami podporu potřebovat nebudou, ale budou moci svou podporu nabízet tam, kde bude potřeba. Papež František v jedné ze svých promluv řekl, že: „církev nepotřebuje byrokraty a pilné funkcionáře, nýbrž nadšené misionáře, stravované horlivostí nést všem útěšné Ježíšovo slovo a jeho milost. To je oheň Ducha Svatého. Pokud církev tento oheň nepřijme nebo mu nedovolí vstoupit, stane se studenou či vlažnou církví, která nebude schopna dávat život, protože bude tvořena jen studenými a vlažnými křesťany“. Proto Vás pro následující sbírku Misijní neděle prosím, otevřete svá srdce a umožněte svým darem podpořit strádající bratry a sestry. Vzpomeňme na misionáře, kteří často za cenu svého života svědčí o Božím království v těch nejvzdálenějších a nejvíce problematických místech. Svěřme naše snažení Marii, Matce Misionáře světa. Ze srdce Vám žehná Leoš Halbrštát - národní ředitel Papežských misijních děl v České republice 11

Neděle 2. 10. Mistřice Čtvrtek 6. 10. Misijní klubko Pátek 7. 10.

10:30 16:30

Bílovice 15:00 – 18:00 Bílovice 18:00 7.10 – 9. 10. 2016 Neděle 9. 10. Bílovice 15:00 Úterý 11. 10. Pátek 14. 10. Sobota 15. 10. Březolupy Neděle 16. 10. Březolupy Pátek 21. 10. Sobota 22. 10. Zlámanec

17:00

16:00 10:30

13:00

Neděle 23. 10. Úterý 25. 10. Svárov – Nedachlebice 17:00 Čtvrtek 27. 10. Sobota 29. 10. Svárov 13:00 Neděle 30. 10. Kněžpole

8:45

Hodová slavnost DEN MODLITEB ZA DUCHOVNÍ POVOLÁNÍ Setkání v čajovně na faře Návštěva nemocných Bílovice + Včelary Možnost svátosti smíření Mše svatá zakončená adorací Bohoslovci v naší farnosti Žehnání hasičského mikrobusu u has. zbrojnice Mše svatá ve Včelarech Návštěva nemocných Mistřice a Kněžpole Žehnání práva MĚSÍČNÍ SBÍRKA, křty Hodová mše svatá Návštěva nemocných Topolná a Nedachlebice Hodová mše svatá s žehnáním práva MISIJNÍ NEDĚLE – SBÍRKA NA MISIE Modlitební setkání – vede P. Stanislav Zatloukal Baterková pouť pro děti Hodová mše svatá s žehnáním práva Hodová mše svatá

Vydává Římskokatolická farnost Bílovice. Příspěvky je možné zasílat průběžně na adresu: [email protected] uzávěrka dalšího čísla je 23. října 2016