2016

no. 42

2/2016

RETROGYM

www.casopisgym.cz

Obsah 6 8 10 14 16 19 20 21 23

Téma - RETROGYM Posbíráno Učitelské retro Ten z Gallif Rozhovor s Václavem Pražákem Úvaha - Minulost Úvaha - Bezprostřední mimorealita Reportáž - Jak se psalo Rozhovor s panem Mrkáčkem

26 27 29 31 37 38 41 42 43

Polomentáře Studenstská anketa Star wars Good ol‘days Patříte už do starého železa? Hry Fotostrip Na závěr Komix

Časopis GYM vydává Sdružení rodičů při Gymnáziu v Třeboni. www.casopisgym.cz Šéfredaktoři: Pavel Mráček (mrak), Kateřina Mašková (Noel), Eva Klímová (EK)Šéfilustrátorka: Eva Klímová Redaktoři: Martin Rosocha (ros), Anežka Papáčková, Anna Kohoutová (ako), Eva Zavadilová (evka), Dušan Vančura (duš), Jan Vitoň (honza), Jana Kučerová (JaK), Jaroslav Balcar (jbal), Kateřina Kněžínková (knek), Petr Kouba (koub), Šimon Arnošt (šim) Korektury: Eva Klímová, Kateřina Mašková, Martin Rosocha Titulka: Matěj Šimeček Ilustrace: Helena Rozporková, Matěj Šimeček, Anežka Šimáčková, Eva KlímováFoto: Kristina Ljutyk Grafika & web: Kateřina Mašková & Jan Kurš Příjem příspěvků a redaktorů u členů redakční rady a na [email protected]. Náklad 80 výtisků. Vydáno 26.2.2016

2

3

4

Editorial Vítejte u čtení 42. čísla! Téměř před 9 lety vyšlo první číslo GYMu. Jistě se shodneme na tom, že to už je pěkný kousek historie. Historie, za kterou se stojí ohlédnout. A právě to jsme se rozhodli udělat v tomto čísle, které nese téma Retro. I v rychle se měnícím moderním světě se stále nacházejí staré věci, které nám dokáží učarovat svým nezaměnitelným kouzlem. Mohou se nám zdát zbytečné a přežité, ale stejně se pro ně vždy vrátíme do hald prachu, které leží na půdě. Každý z nás má malou slabost pro staré, nepotřebné věci. Mohou to být úsměvné fotky z dětství, vynálezy, které již v dnešní době nemají využití nebo třeba šperky po prarodičích. I my jsme se prohrabali svými poklady, které již ohlodal zub času. Připravili

jsme pro vás články o fenoménech minulého století. Mezi takové patří třeba první díly Star Wars nebo hry jako Doom či Pacman. V článku o hudbě se vrátíme až do 60. let, do doby, kdy vznikly písničky a kapely na které nikdy nezapomeneme. O historii si také popovídáme s osobou nejpovolanější - panem Pražákem. Rozhovor nám poskytne i pan Mrkáček, restaurátor krásných historických dveří, jenž jsou teď nově naistalovány ve vestibulu. Těšit se můžete i na abstraktnější pojetí tématu v podání našich uváhařů. A na konec jsme pro odlehčení a zasmání připravili tradiční komiksy. Doufáme, že se vám toto číslo bude líbit a třeba ve vás vyvolá nějaké krásné vzpomínky na staré časy. Zastavme společně čas a užijme si malý okamžik nostalgie.

-EK, Mrak, Noel-

5

RETROGYM

Málokdo ví, co přesně znamená retro. Něco starýho, řeknete. Něco, co bylo za komoušů nebo v Americe za Hippies. Prostě něco, co bylo lepší a rozhodně stylový. Akorát to lidé v té době nevěděli a víme to až my. Samozřejmě, že slovem retro nemyslíme nějaké pazourky a břinkotruhly, ale oblečení, co vypadá děsně kůl, ale nikdy bychom si ho neoblékli. Nebo mixér v pastelové barvě, který si nekoupíme, anžto se nenecháme zlákat peníze-hltající kampaní „Zpátky v čase“ (už zase). A proč se nám vlastně retro líbí? Možná proto, že teď máme všechno, jen ne retro věci, jelikož jsou těžko sehnatelné. A to, co nemůžeme mít, chceme nejvíc. A když už to teda máme, můžeme se s tím vytahovat, fotit to a dávat na Instagram, vymýšlet k tomu všelijaké historky. Třeba, že babička uklízela půdu a všechno to použitý haraburdí chtěla vyhodit. Načež jste přispěchali vy, že je jiná doba a že se to vrací do módy a jednou to bude mít cenu zlata a tak. Jenže domů si to vzít nemůžete, nobrž to akorát zabírá místo, tak to jen vyfotíte na ten Instagram, napíšete hešteg #OMGImSoRetro a je to. Babička počká, až odjedete a vyhodí to. Horší je vědomí, že i my a naše supr novinky budou jednou retro. Děti se budou vysmívat tabletům, dospělí budou vzpomínat na staré dobré časy, když čekali ve frontě na iPhone 6, důchodci se budou marně pokoušet stáhnout si Galagu nebo Super Mario. Ovšem, lidé nám pořád říkají, že se nemáme ohlížet za sebe, nehledět na minulost a jít jen dopředu. Ale přitom zároveň řeknou, že tehdy bylo líp. Ještě, že tedy existuje retro, které vypíchne z minulosti jen to nejlepší, a když je nám dneska nejhůř, můžeme si zazpívat „bejvávalo, bejvávalo, bejvávalo dobře.“.

Posbíráno Vzácný hrníček z míšeňského porcelánu nalezen. Po měsících pátrání dohledal p. Rosocha konečně nepostradatelnou část pro svou výuku, hrníček vzoru Meissener Zwiebelmuster z roku 1739. Mohu potvrdit, že nebyl věrolomně odcizen, nýbrž prachsprostě zašantročen,“ odsekl na dotaz „Jakže se hrneček podařilo nalézt?“ redakci GYMu dotyčný, přesto však šťastný dotyčný. Naše škola získala významné ocenění za aktivity spojené s členstvím v síti přidružených škol UNESCO. V naplňování cílů organizace zaslouží velký obdiv Václav Pražák, neúnavný, energií sršící a příkladně zodpovědný koordinátor celé iniciativy.

Žáci nižšího gymázia již mohou opět pracovat s většinou chemikálií nebo kahany. Zdravý rozum zvítězil, vždyť bez praktik by výuka měla opravdu doslova na kahánku.

8

Jakékoli pokusy o přivýdělek při bruslení v rámci výuky tělocviku rázně utnula Rada města Třeboně. Žáci nižšího gymnázia totiž bruslí od ledna zdarma.

Václav Cílek prověřil více než důkladně statiku auly. Úplnou odpověď na avizovanou otázku „Co se děje se světem?“ jsme se sice nedozvěděli, že však aula udrží dobrou polovinu obyvatelstva Třeboně ano. Mluvčí hnutí Duha Jan Piňos v doprovodu doktorky Pavly Hrdličkové pohovořili s kvartány o své přímé zkušenosti se zemětřesením v Nepálu. „Říkám si, jak je fajn nacházet se na geologicky stabilní části planety,“ pravil následně jeden z kvartánů, viditelně otřesený. Žáci septimy konečně získali vytoužený titul v tradičním pololetním turnaji ve florbalu. „Jsme šťastni a cítíme obrovskou úlevu. Vždyť mnozí z nás byli rozhodnuti případně opakovat ročník, jen aby na titul dosáhli,“ komentovali úspěch dojatě.

Hned počátkem února byli žáci naší školy konfrontováni se skutečností, jak moc nám lže statistika. „Můj tip je tak 80 procent,“ odvětil na dotaz, kolika žákům se přednáška líbila, jeden z nich. Jak moc je tento statistický údaj přesný snad netřeba rozvádět.

-ros-

9

Učitelské retro Studenti gymnázií jsou mladí a moderní lidé. Žijí svůj bezstrarotný život a důchodové připojištění, či to, že jednou budou staří jim ani nepřijde na mysl. Jejich učitelé jsou na tom o něco hůře. Mají již více zkušeností a zodpovědnosti, důchodové připojištění i myšlenku na stáří. A tak jsme je vyzvali k zamyšlení nad dobou, kdy bývali mladými nezodpovědnými rebely, stejně jako my. Někteří z nich tuto výzvu přijali, otevřeli své vzpomínkové krabičky a našli fotky z doby, kdy chodili do tanečních, slavili 16té narozeniny nebo třeba hráli basketbal 24 hodin v kuse. Určitě se jim při tomto oprašování paměti vybavily krásné momenty, které prožili za svých mladých let. A zde vám přinášíme výběr těch nejlepších učitelských retro fotek. Schválně jestli poznáte, kdo je kdo?

10

Ivana čurdová

Petr Kopeček

11 Petr Werner

Václav Pražák

Miroslava Mrázková

12

13 Zdeněk Kučera

A kdo je tohle?

14

15

Rozhovor s Václavem Pražákem

Václava Pražáka zná na naší škole každý, stejně tak jako jeho encyklopedické vědomosti. Někdy si říkám, jaké by to bylo, kdyby se přihlásil do vědomostní soutěže… a odpověď? Jednu dobu jsme se vítali v kabinetě asi takto... Pondělí: “1371? Byzantskou říši ovládá Osmanská říše…” Úterý: “392? No jo, to Theodosius I. prohlásil křesťanství jediným náboženstvím v římské

16

říši…” A tak dále, den po dni, jedno jaký rok jste si z těch tisíců vybrali... Jen jednou se mi podařilo pana Pražáka “dostat”, vybruslil z toho ale elegantně. “1244? Hmm… už vím, to bylo rok před budínským mírem…” Zkrátka a dobře, neznám nikoho lepšího, kdo by vám při pohledu zpět pověděl, jak to vlastně všechno bylo...

Vzpomeneš-li si na hodiny dějepisu, když jsi byl ještě študák, co se Ti vybaví? Já jsem měl k dějinám kladný vztah už od dětství. Rodiče nám spoustu věcí vyprávěli a už během základní školy jsme navštívili všechny tehdy přístupné jihočeské hrady a zámky. (Ty jsme si s bratrem dělili na „dobré“ a „nudné“. Určujícím kritériem byla přítomnost expozice zbraní.) Hodiny dějepisu jsem tedy bral jako další dílek skládačky poznání historie. Čím jsem byl starší, tím méně se mi chtělo „čekat“, až se k některým tématům dostaneme v běžné výuce, a snažil jsem se co nejvíce dozvědět sám. Jak ses vlastně následně rozhodl stát se historikem? Na vlastní kůži jsem zažil „koperníkovský obrat“. Na gymnázium jsem přišel s tím, že se chci profesně věnovat biologii nebo chemii. Velkou zásluhu na změně mého postoje měla má profesorka dějepisu Věra Ježková. Co systémového Tě nejvíce trápí ve výuce dějepisu? Například ta skutečnost, že „oficiální“ dějepisná olympiáda je dlouhodobě

17

omezena na dva ročníky (u nás tercie a kvarta). Na rozdíl od jiných předmětů je zde promrhán potenciál řady lidí, kteří si najdou cestu k dějepisu později nebo se chtějí profilovat kontinuálně. Stejně tak považuji za problematické, pokud se v dějepisu neustále hovoří o nutnosti omezit faktografické učení, zatímco většina soutěží vyžaduje pro úspěšné řešení právě toto. Musí mít student pro výuku dějepisu vlohy?

Musí mít hlavně zájem a chuť poznávat. Vlohy jako dobrá paměť se hodí vždy, ale jestliže člověk nemá zájem se učit a objevovat nové věci, celý potenciál talentů se nevyužije. Zastávám také názor, že u člověka, který chce dějepis vyučovat, musí být patrné, že se tomu věnuje s plným nasazením. Toto jsem si vzal jako příklad od těch historiků a učitelů, kteří mě pozitivně ovlivnili, a snažím se to aplikovat i ve vlastní výuce. Které období se Ti vyučuje nejlépe, které Ti naopak příliš nevyhovuje? Snažím se u každého historického období či tématu najít něco, co by mě oslovovalo a od čeho bych se mohl „odpíchnout“. Moje priority se tedy občas proměňují, například podle ak-

tuální četby. Obecně ale mám rád dějiny středověku a novověku, zejména dějiny politiky, konfliktů a každodenního života. Z moderních dějin pak pochopitelně první a druhou světovou válku, stejně jako výrazné události druhé poloviny 20. století. Naopak k obtížněji uchopitelným tématům pro mě patří například české dějiny 19. století. Měl-li bys tu moc, které světové události (řekněme pět) v historii bys změnil? Byť se mi líbí literární variace na téma, jak změna jedné události v minulosti dokáže ovlivnit budoucnost (viz například povídka Raye Bradburyho „Zahřmění“), sám bych váhal, zda takovou možnost využít. Člověk by se pak mohl dostat do víru, ze kterého už by nemusel najít cestu ven. Kdybys měl možnost vycestovat do minulosti, které (opět pět) osobností bys chtěl potkat a zavést s nimi řeč? Kníže Václav (svatý), gischán, Marco Polo,

18

ČinVác-

lav

Morávek,

František

Fajtl.

Nedá mi to k závěru nezeptat se, jak vidíš jako historik současnost? Dají se najít nějaké paralely s některými obdobími v minulosti? O historii se na jednu stranu říká, že je učitelkou života, na druhou stranu je považována za prodejnou ženu, která se dá k dispozici každému. Historie představuje obraz minulosti a jako u obrazu se dá i u dějepisectví velmi volně zacházet s námětem, technikou tvorby nebo autory, nemluvě o možnostech předělávání, zakrývání apod. Argumenty z historie se využívají velmi často bez příslušného kontextu, a jak vidíme v současnosti, na jednu konkrétní událost se aplikují paralely z různých období historie. Největší problém současné evropské společnosti vidím v relativizaci a nezakotvenosti hodnot. Poslední otázka: Který citát z dějin se Ti vybaví jako první? Fridrich Veliký: „Kdo brání všechno, nebrání nic.“ Ten si připomínám vždy, když mám tendenci hromadit své aktivity tak, že se téměř nedají stihnout všechny. -ros-

Minulost Pozdě. Zase pozdě. Rozednívání mě drze píchá paprsky do panenek, nutíce je k taktickému ústupu. Co bych jen byl schopen obětovat bohu Re, aby si tu zpropadenou kouli strčil tam, odkud ji vzal. Nebo se radši obrátím v Hélia… i když, nakonec to raději přenechám moudrému Šamašovi. Ale tak co už… Noc je přeci už tři minuty retro… Retro, lidský pojem pro něco minulého, denně nepoužívaného a vůbec něčeho, co už není, jak praví jen ty nejvíc studené děti, studené. Nebo také symbol starodávných archaismů, mrtvé kultury a truhel plných vědění, rozmazaného písečnou bouří přesýpacích hodin. Jednotliví soudci hledí na retro ze všech koutů soudní síně a ti, kdož retro shledají vinným, jsou většinou korunováni retro hřívou z bílého hřebce. Retro sem, retro tam, přizpůsobit

19

teplotám, uhnout z cesty trampotám, podlomit se dobrotám, pak to všechno zamotám a proces se opakuje. Obleky Michaela Jacksona jsou retro. Účesy Marie Antoinetty jsou retro. Homérovy eposy jsou retro. Rodinné recepty nahradí amarouny, stejně jako muže a ženu nahradí plastové unisexové figurky. Jemnomužství je retro, romantice retro líže patu a láska už nějakou dobu stojí ve frontě. Říkat pravdu je retro, lhát je retro, mlčet je studené. Chválit je retro, kárat je retro, nevšímat si je studené. Když se moderní společenský pán všeho tvorstva prohrabe popelnicí plnou retra, tedy historie naší planety Země, která je následně vyvážena na kosmickou retro skládku, občas si povšimne něčeho libého. Něčeho, co by si rád přivlastnil. Ale přeci nebude tahat věci z popelnice! V žádném případě! Raději si vyro-

bí (nebo spíše nechá vyrobit) vlastní verzi svého odpadku. A to modernizovanou s nejnovějšími funkcemi pro automatickou masáž zad a vaření kávy. Jeho modernizovaný odpad se pak opět stává šperkem, po kterém prahne kdejaký zajatec módy. Ne, jako dehydrovaný velbloudař touží po vodě, ani jako filatelista touží po modrém Mauriciovi. Spíše jako kamarád touží po

gumičkové pistolce, vyřezané ze dřeva staletého dubu. Ale kdo by kvůli hloupému stromu nešel s dobou!? Pche! Pozdě. Zase pozdě. Měsíčku, jdeš zase pozdě. Moc rád Tě vidím. Téměř jsi nestihl zamávat támhle tomu červeňákovi, jehož oddanou vřelost a žár jsem musel nést celý den na hlavě. Nezajímá mě, že noc je pro někoho retro. Já na retro nehraji. Já v noci žiji.

-Duš-

Bezprostřední mimorealita V zasněženém, tichém, prostupujícím nádechu noci, jenž opil se mlhou a prožívá svou kocovinu se mnou, zapomínám pár vět, pár slov o nás dvou. Sám sobě přiznal jsem se v křeči k ohavnostem, k věcem, kvůli kterým se křičí ze spaní, k hříchům, pro které se umírá. Ke všem zvěrstvům, která páchám po setmění se svým svědomím. Jsou to vlastně všechno jen lži. Jen lži v zákulisí pravd. Jen lži ukrývající se v propadlech za sametovou oponou pokrytou sněhovými vločkami. Vločkami, které se lesknou a tají. Se zatajeným dechem tají a poslouchají šepot měnící se v ná-

20

řek. Jen zbožný klam spálený neutuchajícím mrazem. Tak proč stále znásilňovat poslední záchvěvy lásky, v nemístné touze po bezobsažných polibcích. Proč se plazit před vlastním bezduchým stínem, vykreslujícím zžíravý chtíč po objetí. Po ledovém objetí v pěst sevřených dlaní. Proč hladit po tvářích mrzkou samotu znásobenou strnulými a sladkými projevy nicoty. Proč stále odpovídat na otázky bez samohlásek a hledat v nich projevy lítosti a zklamání. Projevy, které by uspokojily servilitu k vlastní patetičnosti. Řada holých stromů kolem ces-

ty mlčí. Jsou zbaveni tak jako já své důstojnosti a svého citu. Oni se k nikomu nemodlí. Jak d o g mat i č tí heretici odmítají každého, kdo kráčí v dnešním okamžiku podél jejich siluet. Obnažené kmeny jak vztyčené prostředníčky na důkaz mého, jejich přesvědčení. Zmrzlý sníh praská pod ztěžklým

21

krokem a drolí se na malé démanty, na střípky dvou rozdrcených duší. Snad by se daly rozpustit, snad by se daly utopit v alkoholu. Alespoň na chvíli. Na pár vteřin zapomenout na otroctví vlastních myšlenek. Jen na chvíli zničit několik svých smyslů, aby přestaly všechny vnímat jen tebe. Odpusť si všechna svá provinění a nech mě být. Nechej mě bezcitně umrznout.

-honza-

Jak se psalo První (či vlastně nulté) číslo GYMu vyšlo již před více jak osmi lety, konkrétně 22. 6. 2007. Za dobu svého trvání GYM vystřídal mnoho redakcí, designů i rubrik, ale je tu stále a doufejme, že i nadále bude a společně s námi za necelý rok a půl oslaví své desáté narozeniny. Na vzniku jeho nultého čísla se podíleli žáci tehdejší tercie pod ve-

dením své češtinářky a dnešní ředitelky, paní Kohoutové, mimo jiné i díky evropským fondům. Samotný GYM by svým vzhledem v dnešní době již asi nikoho příliš neohromil. Jednalo se o nesešité černobílé stránky s tenkou žlutou obálkou. Jeho formát A5 zůstal však zachován (stejně jako logo GYM) až do dnešní doby. Obsah byl velmi rozsáhlý, ča-

sopis měl rovných dvaatřicet stran, na kterých se kromě tehdejší tercie podíleli i jiní studenti z celé školy. GYM přinášel především reportáže z proběhlých akcí, jako byl například Majáles (kterého se v té době účastnili i OA a oděvní škola, přesto zvítězili naši dávní předchůdci), výletu tehdejší primy (dnes už studentů povětšinou druhých ročníků vysokých škol) na Zahrádky, kde pobyli rovný týden nebo o výletu dvou autobusů do Anglie, kde studenti strávili nabitý týden spolu s upovídaným (ale prý velmi chytrým) průvodcem. V časopise zbylo místo i na různé zajímavosti a články či několik zajímavých rozhovorů, konkrétně s tehdejší paní ředitelkou J. Coufalovou

22

nebo nadanou veslařkou Hanou Janátovou. Zajímavé byly i reakce tehdejšího maturanta Lukáše Rokose na, pro něj tehdy poměrně aktuální, témata, jako byla například maturita či poslední zvonění (ani tehdy maturanti třeťáky a septimány nešetřili, ba naopak...dnes už je alespoň nenakopávají do zadku). Oproti dnešnímu GYMu obsahoval i křížovky nebo nadmíru zajímavou (a docela originální) povídku na pokračování s poutavým názvem „Epidemie“. Co dodat na závěr? Zakončím tento článeček lehce řečnickou otázkou: „Co by na GYM řekli tehdejší tvůrci nultého čísla časopisu, jehož 42. číslo právě držíte v rukou?“

-JaK, knek-

Rozhovor s panem Mrkáčkem Jak jste si jistě stačili všimnout, máme ve vstupu do školy nově zrekonstruované lítací dveře. Jak se tyto dveře opravovaly a další zajímavé věci nejen o jejich restaurátorovi se dozvíte v následujících odstavcích. Jedno odpoledne jsme se sešli s panem Mrkáčkem, který nám opr av ov a l „v s t u p n í lítačky“. Zároveň s ním byl u našeho povídání přítomen i pan školník, který také doplnil nejednu zajímavost a ucelil nám tak pohled na lítačky, které sice vypadají naprosto obyčejně, ale i ony (a především jejich restaurátor) mají za sebou dlouhou historii. Pan Mrkáček pochází z Lišova. „K tomuto řemeslu jsem se dostal přes strojařinu. Původně jsem vystudoval automechanika v Čáslavi,“ vzpomíná pan Mrkáček. Následně ovšem dodává, že z

23

maminčiny strany pochází ze slavného truhlářského rodu Irmischů, který je původně až z Rakouska. No ale i jeho tatínek byl truhlářským mistrem. A jak tedy sám podotýká: „Měli jsme dřevo v podstatě pod kůží“. K tomuto řemeslu se později dostali jeho dva synové – Petr a Pavel. „Společně se tak živíme už 25 let.“ A nyní jde v jejich šlépějích i jeho vnuk. „Začínali jsme budějovickou radnicí. Tu jsme dělali s firmou Šíp. Konkrétně u této radnice jsme dělali všechny ty krásné dřevěné portály a oblouková okna ve věžích. Dále jsme pokračovali budějovickou Solnicí a budějovickým biskupstvím, kde se repasovalo asi 130 oken. Díky tomu nás začali zaměstnávat památkáři a dostali jsme se k po-

dobným pamětihodnostem,“ vypráví pan Mrkáček. Poznamenává, že se svými syny pracovali také na zámcích, například v Třeboni, - kde dělali konírnu, víceúčelový sál a všechny dubové portály -, na Kratochvíli nebo v Sepekovském klášteře, kde restaurovali dokonce šestnáctery dveře staré tři sta let. V poslední době působili na zámku v Jablonné a brzy je čeká zámek v městečku s neobvyklým názvem Unespek. Na mnohá z těchto míst se nepodívali pouze jednou, ale pravidelně a rádi se na ně vrací. „Pracovali jsme i na gotických kostelech a u nich především oknech, obloucích a dřevěných vstupních portálech.“ Pan školník dodává i svou vzpomínku na to, jak se dělala střecha a okna na budově naší školy: „Vzpomněl jsem si na naše zdejší okna, na kterých jsou nádherné měděné (původně zinkové) ozdoby. Objevili se dokonce i v jihočeských listech, protože v nich byla reportáž o chrličích z budějovické radnice. A obojí se právě dělalo ve stejné firmě.“ „A je možné, že my jsme do něj dokonce dělali ty jeho dřevěné součásti,“ dodává pan Mrkáček. Lítačky nejsou prvním objektem, na kterém pan Mrkáček na naší škole pracoval. Kdysi re-

24

konstruoval i velké vstupní dveře. Ale co se vlastně dělo s mnohokrát zmiňovanými lítačkami? „Museli jsme je celé prohlédnout, - samotné dveře i kování - zjistit si, co je demontovatelné, abychom si to mohli odvést k sobě, což jsme tedy v mnoha případech udělali, abychom to tady nemuseli dělat „na koleni“. Ale některé části se pochopitelně renovovali tady.“ Lítačky tak prošli dlouhým procesem oprav. Museli se zbrousit, vytmelit (a to zvlášť v místech, kde byli hodně po-

ničené), doplnit zasklívací lišty tzv. štáfky. Pracovalo se především s dubovým dřevem. Následnou lazurní povrchovou úpravu vymyslel pan Mrkáček společně s panem Liškou. Dveře se natírali v několika vrstvách – dvakrát podkladní krycí vrstvou a následně silnovrstvou lazurou, která na dveřích vytváří krásný patinovaný povrch a je velice odolná. Mrkáčkovi vyrábí i obyčejné užitkové předměty, jako například okna či almary. Ovšem většinou se snaží dělat věci, které dělá málokdo, popř. téměř nikdo. Pracují tak především ručně a beze strojů. A když už dělají právě třeba ta okna tak spíše špaletové se secesními prvky než ta úplně normální. A co tento zajímavý člověk dělá ve svém volném čase? Jak sám pravil: „Pozná se to podle nehtů“, rád totiž hraje na kytaru. Hrál i v kapele Létavici. Původně se soustředil především na folk, teď na lidovou hudbu. Studoval též na pražské konzervatoři zpěv u paní profesorky Nováčkové. Přeci jen, hudba nemá k tomuto uměleckému řemeslu, daleko. Mimo to má také chalupu a velmi se těší, až si ji po odchodu do důchodu bude hýčkat.

V nejbližší době u nás pan Mrkáček bude dělat zapuštěná mosazná loga Gymnázia Třeboň na vstupní dveře naší školy. Takže si myslíme, že o panu Mrkáčkovi neslyšíme naposledy. Udělal (a ještě udělá) pro zvelebení naší školy krásné věci a my bychom si jich měli vážit a chovat se k nim (a samozřejmě i ke všem ostatním věcem na škole) zodpovědně a s patřičnou úctou.

-JaK, knek-

25

26

Anketa Každý, kdo čte denní tisk a alespoň trochu se zajímá o dění ve světě určitě ví, že v jedné z nejvlivnějších zemí světa se budou tento rok konat prezidentské volby. Tento stát má jeden z největších exportů na světě. Vyváží velké množství zemědělských produktů, průmyslové i elektronické výrobky. Je to také stát, který se může pyšnit tím, že má jednu z nejsilnějších ekonomik světa a v neposlední řadě disponuje obří vojenskou silou. V této zemi se také jako první uplatnil demokratický systém vlády, byť ve smyslu republikánství. Ať už chceme nebo ne, tato země ovlivňuje náš život každý den, a proto je potřeba si uvědomit, že i událost vzdálená tisíce kilometrů, je pro nás zcela zásadní. Ti pozornější z vás si již jistě uvědomili, že se jedná o Spojené státy americké. Ano, tento rok - 8. listopadu se v USA uskuteční prezidentské volby. Nebudu vám zde vysvětlovat, jak funguje volební systém v USA ani to, že například zahrnuje obří předvolební kampaň, která se jen pro zajímavost z pohledu nákladů pohybuje v řádu miliard. Raději se pojďme podívat na naší malou anketu.

Zde jsme si pro vás připravili anketu, kde jsme se ptali našich studentů, koho by zvolili za prezidenta, kdyby volba závisela čistě na nich: Jan Kregl

Karel Schwarzenberg, neboť u nás není jiná osobnost, která by měla tolik zkušeností se zahraniční politikou a zároveň se tak dlouho pohybovala v tuzemské politice. Málokterý politik dosahuje takových kvalit, jako pravě on. V neposlední řadě si

zachovává zdravý nadhled a dlouhodobě si stoji za svými názory. Kdyby byl v roce 2013 zvolen on, věřím, že se naše zeměmísto orientace na Čínu či Rusko, mohla posunout o velký krok dále a výrazně se tak přiblížit západu.

27

Anežka Pithartová

Filip Otepka

Miroslav Kalousek, neboť je uznávaným ekonomem v celé EU. Dostal také ocenění za nejlepšího ekonoma. Pohybuje se v politice už řadu let a má bohaté zkušenosti se zahraniční politikou i jeho cizí jazyky jsou na velmi dobré úrovni na rozdíl od Zemana. Kalousek by byl také schopen přiblížit náš stát k vyspělým západním zemím.

28

O politiku a věci s ní spjaté se vůbec nezajímám. Mou zájmovou činností je především sport a proto bych na místo prezidenta zvolil našeho ,,Jardu“ Jágra. Prezident má plnit hlavně reprezentativní funkci a tu by Jágr plnil dokonale. Má také výbornou jazykovou zkušenost, protože v zahraničí pobývá už několik let a přece jenom ho zná celý svět.

Ondřej Vo Quang -jkoub-

Ladislav Špaček, jakožto profesionální znalec etikety by náš národ velice inspiroval a posunul na vyšší úroveň. Dokáže zachovat klid a to i při krizových situacích, kterých je dnes ve světě více než dost. Byl také mluvčím Václava Havla a po jeho boku strávil 11 let. Během těchto 11ti let nabyl velké množství zkušeností i se zahraniční politikou. Jistě sdílí dobré názory Václava Havla, které by mohly pomoci našemu státu posunout se vpřed.

Star wars Je tomu bezmála čtyřicet let, kdy první Hvězdné války spatřily světlo světa. Dílo amerického režiséra George Lucase hned po vydání první (dějově čtvrté) epizody, která nesla název Nová Naděje, sklidilo obrovský úspěch. Tržby až dvacetinásobně překročily výdaje a film dokonce získal 7 Oscarů. Poté už Lucas předal režisérskou štafetu dále, nicméně si autorská práva ponechal. Jak na pokračování, tak na předměty jakkoli s tématikou spojenými. Druhého, resp. pátého dílu (Impérium vrací úder) se ujal Irvin Kerschner, který byl i Georgovým pro-

fesorem na univerzitě. A o šestý, resp. třetí díl se postaral Richard Marquand. Lucas s tématikou Hvězdných válek pracoval už nějakou dobu před čtyřkou. Ve scénáři s původním názvem „The Star Wars“ se již vyskytly pojmy jako Síla, Sith nebo Hvězda smrti. Hlavní postavy nesly jména jako Annikin Starkiller, jeho syn Luke Starkiller a Ben Kenoby. Nakonec během produkce změnil příjmení Luka na Skywalker a upravil název na „Star Wars“.

Všehovšudy poprvé

Tehdy ještě první epizoda byla opravdu vydařeným startem pro další díly. I přes to, že film nedisponoval filmovou technikou dnešní kvality, dokázaly Hvězdné války zaujmout zejména originálním, dobrodružným příběhem, vesmírnými bitvami a samozřejmě světelnými meči. Příběh se točí okolo hlavního hrdiny Luka Skywalkera, se kterým se podíváme i do dalších dvou dílů.

29

Z epizody na epizodu

George Lucas měl sice celou dobu myšlenku v hlavě, nicméně příběh jednot-

livých epizod upravoval klidně před nebo dokonce ještě během natáčení. Mnoho důležitých scén bylo nakonec úplně předěláno, změněno, nebo dokonce odstraněno. Lucas si ani nebyl jistý, jestli má být Nová naděje samostatný film nebo jestli má mít pokračování. A také se místo sedmé epizody rozhodl udělat první tři, které měly popisovat cestu Anakina Skywalkera na temnou stranu síly. Roku 1999 tedy vznikl dějově první díl s názvem Skrytá hrozba, kde začala cesta Dartha Vadera, od jeho dětství až po jeho smrt. Při příležitosti „druhé trilogie“ byly remasterované i předchozí díly, aby bylo vše doladěné.

Síla se (opět) probouzí

Poté, co se Lucas rozhodl přestat věnovat velkofilmům, prodal Lucasfilm společně s autorskými právy na Star Wars společnosti The Walt Disney. Režie se zhostil J. J. Abrams a vše vypadalo na velkolepý návrat velkolepé série. To už potvrdil i první teaser trailer, který všem vyrazil dech a nastartoval obrovský hype. Fanoušci netrpělivě vyčkávali a i v nezasvěcených se začal vzbuzovat zájem. Když však v zimě roku 2015 přišla do kin premiéra, hod-

Star Wars není nikdy dost S rostoucí slávou se i toto veledílo začalo rozšiřovat. Vznikl animovaný film nesoucí podnázev Klonové války a k tomu stejnojmenný animovaný seriál. Dále vzniklo opravdu mnoho karetních i počítačových her. A v neposlední řadě také mnoho knih právě s tématikou Star Wars. Například „Trilogie o Hanu Solovi“ od Ann C. Crispinové nebo „Thrawnova trilogie“ od Timothy Zahna.

30

nocení už tak jednostranná nebyla. Příběh se odehrává zhruba 30 let po událostech z šestého dílu. Řád Jedi byl zapomenut a Luke Skywalker beze stopy zmizí. Právě na začát-

ku filmu je zmíněna mapa, která má vést k jeho nalezení. Zároveň probíhá souboj mezi již známým odbojem a Prvním řádem, který byl postaven na troskách tehdejšího impéria. Jeden z hlavních protagonistů je dezertér Finn, který opustil vojenskou složku Prvního řádu a Rey, kterou doprovází právě robůtek BB-8, nesoucí úryvek mapy vedoucí k Luku Skywalkerovi.

kvůli povedeným scénám nebo odkazům na předchozí díly, zejména díl čtvrtý. Kvůli tomu se však vytvořily dvě skupiny. Jedna, která se sedmého dílu vyloženě zastává, a ta druhá, která považuje tento díl za „recyklovanou čtyřku“. Pravda ale nejspíše bude někde uprostřed. The Force Awakens rozhodně není film tuctový nebo kopírující. A i přesto, že nejvíce sází na věrné fanoušky, vytvořil povedený start do plánované trilogie. Pevně však doufám, že se kvalita epizod bude zlepšovat.

Charaktery postav mi v průběhu filmu přišly spíše ploché a stejně jako děj samotný vás nezaujmou. Přesto vás film překvapivě baví, už jen

-šim-

Good ol‘ days Welcome friends of music! The theme of this GYM is perfect for our little talk about good old hits. I bet that all of you have at least once seen those comments on youtube saying „Back in my day, music wasn‘t just nonsense noise!“ or „This crap sounds like my blender, where is the real music?“ and the most typical one „I was born in the wrong generation“. I am going to pick best-known songs and phenomenas of the second

half of past century. If you‘re a true 60‘, 70‘, 80‘ kid, you‘ll remember this!

Flower power and Woodstock Let‘s dive deep into history. Sexual revolution in America, hippies, psychedelic and swirling colours, flowers, long hair and bell-bottoms. Yes, I‘m talking about sixties. This was a great decade for revolution in music. The jazz and

31

blues sound of 50‘ is slowly fading away, and artists like The Beach Boys, The Beatles, James Brown, The Rolling Stones, Pink Floyd, The Animals, Bee Gees, Frank Zappa, Joe Cocker, Janis Joplin, Johnny Cash, Elvis Presley, The Byrds, Led Zeppelin, The Doors, Bob Dylan and many others are becoming famous. Crowd of 400 000 fans at the Woodstock festival in 1969 scream in delirium when Jimi Hendrix plays his most memorable solos. Woodstock is often considered one of the most re-

volutionary moments in rock history. Festival was scheduled on August 15 - 17 but ran over to August 18, 1969. Some interesting facts - Jimi Hendrix and his band earned 30 000 dollars for their two-hour set, while The Who earned 6 250 dollars and Janis Joplin 7 500. The Doors cancelled performace at the last moment, Bob Dylan wasn‘t even invited. There were 32 performances in total.

http://busites-www.s3.amazonaws.com/woodstockcom/2014/03/johnseb.jpg

Dancing queen and wrap dress Bell-bottoms and swirling colours didn‘t disappear, they had just been added a few stylish changes. Glitters on tops and pants, wrap dresses and weird boots.

32

People like David Bowie and Cher were quite popular at the time. The sky shined with new stars. Among

them you could find names like AC/ DC, Twisted Sister, ZZ Top, Rainbow, Elton John, Deep Purple, Black Sabbath, Dire Straits, Alice Cooper, ABBA, U2, The Eagles, Queen, KISS, Lynyrd Skynyrd, Blondie, Boney M, The Jackson 5, Aerosmith and most of the artists from the previous decade, because 60’s artists of course ca-

rried on with their music production. Some of them changed their band names, some bands broke up. Let‘s remember the greatest songs of 70’s. 1970 - The Beatles - Let it be 1971 - John Lennon - Imagine 1972 - Jimmy Cliff - I Can See Clearly Now 1973 - Aerosmith - Dream on 1974 - Lynyrd Skynyrd - Sweet Home Alabama

33

1975 - Queen - Bohemian Rhapsody 1976 - The Eagles - Hotel California 1977 - Queen - We Are The Champions 1978 - Gerry Rafferty - Baker Street 1979 - Pink Floyd - Comfortably Numb

http://resources2.news.com.au/images/2010/12/02/1225964/673374-abba.jpg

Moon walk The 1980’s are strongly connected with Michael Jackson, Madonna, Whitney Houston, Guns N' Roses, Duran Duran, The Police, Van Halen, Eurythmics, Phil Collins, R.E.M, Metallica, Depeche Mode, Prince, Cyndi Lauper, Iron Maiden, Def Leppard, Mötley Crüe. Rock is being divided in various subgenres such as hard rock, heavy metal

and glam rock. The most popular instruments were synthesizers and drum machines. Hip hop, techno and house scene has also evolved, but the music style that really flourished was pop. Michael Jackson with his leather jacket, moonwalk and album Thriller took over the 80’s. Madonna also became one of the most successful pop singers of the time. People stopped wearing

crazy psychedelic colours and sticked to brown, light blue, red and green colours instead. Clothing was creative, sporty, a little inspired by the 50’s. You may think "All of this is just some old crap, ugly clothes and rock'n'roll". And you may be right. But the feeling these old songs and ridiculous clothes evoke, the nostalgia that suddenly surrounds you, is somehow magical. Even after all those years it's good to relax for a while a listen to some old songs you used to love as a child. And some people ask "How is that there were no bad songs in the past century?". It's simple. Of course there were bad songs and bands, but it was all forgotten. And the unforgettable sound of old days shall last forever. Electronic music has – compared to rock music a much shorter history. It makes sense, as there were no options of synthesizing the sound (= creating sounds with electronic machines). But even when those synthesizers finally appeared in the late 70’s, they were very expensive and therefore also not commonly used. At first, there were just few bands that could afford them, one of them and also one of the most famous electronic bands ever was „Kraftwerk“: Four guys making their music only with synthesisers! At that time, it was something really incre-

34

http://www.musedmagonline.com/wp-content/ uploads/2012/06/moonwalk_michaeljackson.jpg

dible. People also saw that electronic music can represent something else than only weird sounds. There were original melodies in their songs, played with special instruments that people had never heard before. Everyone knows that the 80’s were the era of disco music. This genre might feel old today, but when you listen carefully to it, you will be able to find the basic beat of electronic music in it. I am talking about the kick-snare-kick-snare rhythm (= if you still have no idea, it is „tuc-tuc“). This has been really popular at that time and is still present in most of electronic music produced nowadays.

The 90s were the most amazing time of electronic music – at least for me. But definitely not just for me, because the producers of music of today still use many tunes from that time. And people like it too, because there are many successful retro-parties nowadays. At that time, electronic music became commercial, DJs played it in the clubs, people loved it and its quality and melodiousness was really superior. There started to be many subgenres, such as house, trance or eurodance (all of them still exist till today). They all are also based on the kick-snare rhythm I described earlier. Let’s talk about those genres a bit further. Eurodance, which has been the most suitable subgenre for most people, is something like the EDM subgenre of today. It’s because both of them can be defined almost as pop music (and therefore they’re playable also in the radio), they‘re loved by many teenagers and other „mainstream-people“, and they’re also heavily played at parties. Their melodies are often simple, and they should be catchy, too. And which eurodance artists are the most known? I think all of you will know DJ BoBo, who is known because of the great atmosphere of his music and nice tunes. Another typical eurodance producer is Haddaway, with his great hit „What Is Love“. There are of course other amazing artists, but more than their

35

names do people remember their songs‘ names (and even more the melody), so it wouldn’t make sense to list all of them.

House! A style that still exists today in almost the exact form, as it was originally. It is a very exact and quite repetitive music (therefore some people don’t like it, because they think that it sounds always the same). But I think that this is the beauty of it: A pure kick-snare rhythm with strong bass. What’s also nice is, that (while listening) you usually know, what is going to come now, after four or eights steps – it’s very synoptical. Some examples? Again, people remember usually the melody, or (the pessimistic ones) only think, that every house song is the same. But if you would like to hear a typical example of 90’s house music, the „Round One – I’m Your Brother“ song will definitely make a good job.

The last sub-genre I’m going to describe is trance (definitely my most favourite from all these genres). It’s because I like the music with rich melodies, and this one definitely fulfills it. The best trance songs were made by the time of late 90s till the beginning of the new millennium (although trance is still being produced today, I think it’s quite poor). At that time, trance was also heavily played at parties, which had to be really cool. If there were a time machine, I would definitely use it to transport me

to a club in the break of the millennium. Ah, how that would be amazing! Even its name (trance) describes this style a bit - it should be read as trans (like you will be in trans, when you’ll listen to it). For a real enthusiast it might be possible, for me it usually causes „only“ the goosebumps. This music is really impressive thanks to heartwarming, dreamful and euphoric melodies, usually played by synthesizers, mostly supplied with massive bass and others effects. But there are also common parts of songs, where the melody is being played only by soft piano – probably to make you focus on the melody as much as possible. So what to listen if you want to get a nice and euphoric feeling? There are many songs really beautiful, but the bests for me are for ex.: Robert Miles –

36

Children (a very known and characteristic trance song); Lange – Follow Me (a central song from the film Kevin and Perry Go Large which is quite terrible, but the music in it is an amazing trance); or the Marc ´n´ Ace – Conquest Paradise song, with probably the most exciting melody I’ve ever heard.

commend tunes to

some each

If anyone of you also likes similar music as I do, don’t hesitate to get in touch and we can discuss it or regood other.

I haven’t got anything against the music of nowadays but older music shouldn’t be forgotten as well. And if you listen carefully to „retro songs“, you may discover that it was really made with love, as an opposite to today‘s music made primarily for money.

-mrak, EK-

37

Hry Můžeme nad nimi ohrnovat nos, můžeme polemizovat o jejich plytké hratelnosti a pochechtávat se s odtažitými pohledy nad jejich pixelovatou grafiku… Tituly, které jednou dobyly svět a dnes se řadí mezi „retro“ hry. Jako by se na nich po všech těch letech usadil prach a jejich někdejší slávu zakryl lesk novodobých her. Zatímco někteří hráči si dnes podstatu starých her neuvědomují, pamětníci je nadále nazývají legendárními. Každý tuctový hráč nejednou přemýšlel o své „nedotknutelné hře“. Po úspěšné retrospekci většinou zvítězí ta, která vzbudí v hráči tu největší euforii. Euforii z nových, vysněných možností a mechanik. S těmito novinkami přišly i zcela originální zážitky z hraní, a tak se dostáváme k těm nejlepším z nejlepších. Přeci jen už je to pár desítek let od vydání prvních videoher, a proto vzpomínky mladších hráčů často nezasahují do doby, kdy byli tito dnes už herní stařešinové považováni za zázraky techniky. Proto bych vám chtěl přiblížit alespoň tři nejznámější, nejvýznamnější nebo nejhranější hry minulého století.

DOOM Začněme s nejmladším zástupcem, řadícím se do mé trojky nejlepších retro her všech dob. DOOM jako jeden z prvních nesl označení FPS. Od svého vydání roku 1993 slavil mnoho úspěchů, ty největší však přišly brzy po vydání. Vývojáři z ID Software dokázali uspět na všech frontách. Hráči si totiž pochvalovali na někdejší dobu poměrně kvalitní 3D grafiku, velký arzenál zbraní, atmosféru a samozřejmě i typickou chytlavou hudbu, provázející hráče celou dějovou linkou. Razantní inovací také byla možnost

38

poprvé kooperovat s více hráči přes síť. DOOM se stal fenoménem a získal si pozornost u prakticky všech uživatelů PC. Trik byl v tom, že vyšel jako free to play, díky čemuž počet fanoušků rapidně stoupl. Ostatně o tom, jak moc populární tato hra byla, svědčí fakt, že v té době existovalo více počítačů s DOOMem než s Windows 95. Dnes můžeme DOOM chápat jako revoluční titul, neboť jeho úspěchy výrazně zpopularizovaly FPS hry. Zvýšila se poptávka po podobných produktech a samotný žánr, začal pomalu ale jistě vzkvétat až do takové podoby, v jaké ho známe dnes. Bohužel v současné době

39

už DOOM moc lidí neokouzlí. Stará grafika a hratelnost není to, co by běžný hráč vyhledával. Ba ani příběh, ve kterém se převtělíte do vojáka, bojujícího na Marsu proti démonům už není „cool“. A přesto všem, z vlastní zkušenosti doporučuji, si hru zahrát! Pokud jste

srdcaři, určitě se již stala vašim cílem; jestliže ale pořád váháte, dovolte mi říci, že už jenom kvůli velkolepé historii, kterou je DOOM ověnčen a skvělé atmosféře při hraní se aspoň první level dohrát vyplatí. První nebo druhý, třetí…

Super Mario Bros

možné kritizovat a každý si tuto hru zamiloval. Shigeru Miyamoto a jeho tým vytvořili mistrovské dílo, které ve světě videoher nemělo obdoby. Díky obrovské oblíbenosti u hráčů se hře na trhu výborně dařilo, a dokonce se stala nejlépe prodávanou hrou všech dob, čímž zachránila v tehdejší době polomrtvý videoherní průmysl v USA. Její vydání tedy přišlo v tu nejvhodnější chvíli, a proto pozitivně a nepřekonatelně ovlivnilo celou videoherní scénu. Shigeru Miyamoto se díky této sérii stal nejúspěšnějším vývojářem století, a dokonce i v současné době si v celkovém hodnocení drží první příčku, neboť nikdo další se k jeho úspěchům doposud nepřiblížil.

Mario si svou slávu udržel nejdéle. I po 35ti letech své existence je jeho jméno stále omíláno v nejrůznějších diskuzích. Není se čemu divit. Tento zavalitý, italský instalatér s černými vlasy a výrazným knírem je považován za nejznámější herní postavu všech dob. V roce 1985 vydalo Nint e n d o první díl budoucí série Super Mario s názvem Super Mario Bros.. Hra vznikla na motivy titulu Mario Bros., vydaného v roce 1983.Ovšem hra Mario Bros. nikdy nedosáhla takového úspěchu. Důvodem zřejmě byla horší kvalita a hratelnost. Navíc Super Mario Bros. bylo jen stěží

A co Mario dnes? V reálném životě by mu už pár těch šedin narostlo. Super Mario Bros. je však hra, která se stále překvapivě dobře hraje. Ačkoliv v dnešní době narazíme na pár lepších skákaček, Super Mario Bros. má stále

svůj šmrnc, svou duši a intuitivitu. Pokud se do hry ponoříte, dokážete se i po všech těch letech bavit a legendární 8-bitové soundtracky vám už nikdy nepřestanou znít v hlavě. Zkrátka a jednoduše- ti co nehráli, nepochopí…

Pacman již 36 narozeniny a bezpochyby si stále Pojďme se ponořit ještě více do minubezstarostně sedí na svém arkádovém losti. O pět let dříve než Super Mario trůnu. Když dojde na hraní, přeci jen Bros. vůbec započal svou hvězdnou se stále hraje velice příjemně. V dnešdráhu, dominoval světu her jiný fení době by byl nejspíše označován za nomén. V roce 1980 vyšla hra Pacoddychovou hru, u které strávíte něman, zcela odlišná od žánru, který kolik minut a pak jí vypnete… Pokud byl v té době, a vlastně od samotnétedy nehledáte opravdovou výzvu! ho počátku her jako takových na výsluní. Jednalo se o žánr Shoot’em up, A tak jsem vám představil poslední revelice populární svým mechanickým tro hru z mého skromného seznamu zneškodňováním masy nepřátel, útotěch, které nejvíce zahýbaly světem. čících na vaši vesmírnou loď, s níž A věřte mi, že bych tu mohl vypisose pomocí střel a rychlých manévat další a další herní tituly, které se v vrů mezi kulkami musíte ubránit. jisté míře zavděčily nejen hráčům, ale Pacman byl však revoluční. Definuje i celému hernímu průmyslu. Ačkoliv nový žánr s názvem Maze, který začíretro hry v dnešní době pochopitelně ná být populární hned od roku vydání populární nejsou, jistě si zaslouží naši této famózní hry. Hráč musí uniknout úctu. Nebýt těchto velkých trháků, herpři prchání z bludiště svým nepřálení scéna by dnes vypadala zcela jinak. lům, k čemuž se váže úpěnlivé sbírání Nikdy není jednoduché přijít s něčím důležitých předmětů, či score pointů. novým. Někteří vývojáři to však dokáPři svých úspěších Pacman trhal rezali i přes nepříznivé podmínky. Někordy a dnes je považován za krále arkdo je považuje za hrdiny, génie, jiní kádových her. Svou slávou také značně jen v duchu vzdávají svůj hold dnes pomohl hernímu průmyslu prokojiž historickým osobnostem herního pat si cestičku k dalším úspěchům. průmyslu. Přeci jen výrazně napomohPokud mluvíme o herní klasice, Pacli vzniku obrovské komunity, jež spoman je úžasným příkladem. Letos slaví juje lidi z celého světa herní zábavou. -jbal-

40

41

An rěváz „Maruuuuš?“ „No?“ ozvalo se z vedlejší místnosti. „Kdo sem přines tenhle balík?“ zavolal Petr a už stál s balíkem ve dveřích. „Ukaž. Ten je teda zvláštní. Má někde adresu?“ zeptala se starší pracovnice pošty. „Právě, že nemá. Jediné, co tam je napsáno, je tohle.“ odpověděl Petr a ukázal na boční stranu balíku, kde byl velký nápis RETRO. „To jsou věci. No, myslím, že ho mohl přinést Láďa, ale ten teď jezdí po městě. Zkus mu zavolat, já se jdu najíst, než se sem nahrnou babky pro důchod. Ti říkám, chodí vždycky stejně!“ postěžovala si Maruš a odešla do kuchyňky. Petr se zasmál faktu, že Maruš už je taky v podstatě babka a zajímalo ho, v jaký čas si ona bude chodit pro důchod. Co ale udělá s tím balíkem? Do skladu vešla Lucka. „Tak co, Peťo, bylo tu hodně lidí?“ „Ani ne, ale nevím si rady s tímhle balíkem.“ už trochu zoufale řekl Petr a položil balík před Lucku. „Nevíš, odkud je nebo co s ním?“ „Hele, o tom nic nevím. A co má být RETRO?“ Lenka nechápavě hleděla na Petra. „To právě taky nevím. Každý, koho se zeptám, mi říká něco jinýho. „Prý je to třeba tranzistorák, gramofon nebo řemdih. Takže asi něco starýho. Ale co to dělá tady, to je záhada.“ „Možná je to nějaká drahá starožitnost, na kterou už všichni zapomněli, a my jsme to objevili!“ napadlo Lucku. „To se mi nezdá. Hlavně to tu leželo až dneska ráno. Někdo to sem musel dát. Zkusím zavolat Láďovi, jestli o tom neví.“ Petr vzal telefon a vytočil číslo. Po chvíli se z telefonu ozval zadýchaný hlas. „No prosim? To seš

42

ty, Petře?“ „Ahoj Láďo, jsem to já. Nedával jsi k nám trochu větší balík s nápisem RETRO?“ „Nedával. Ještě něco?“ „A nevíš, kdo ho sem dal?“ ptal se muž dál. „Hele, nevím o něm nic. Promiň, ale nemám na nějaké retro čas. Ahoj.“ Petr položil telefon a sdělil Lucce, co se dozvěděl. Ta se jen zasmála. „To víš, on myslí jen na to, co bude zítra a ne, co bylo předtím. Možná je to lepší, aspoň si nemusí dělat starosti s tím balíkem jako my.“ „No jo, ale když se nezajímá o to, co bylo předtím, jak ví, že to, co bude, je správně?“ namítl Petr. „Jak to myslíš?“ divila se dívka. „No, že když se neohlíží zpět, nevidí následky svého chování a pak nemůže vědět, jestli něco udělal dobře nebo ne.“ „Ty jsi mi nějakej filozof!“ směje se Lucka, „něco na tom sice bude, ale pro dnešek by bylo lepší, kdybys hodil tu krabici za hlavu, stejně jako Láďa, a šel mi pomoct, nebo tu budem muset být přes čas a to mi nikdo nezaplatí.“ S těmito slovy Lucka poplácala Petra po zádech a šla třídit další balíky. Ten nemohl přemoct zvědavost a jal se balík rozbalovat. Ve stejnou chvíli se přiřítil zadýchaný Láďa a začal skládat papíry, které sotva udržel v náručí. „Tak co máte v tý záhadný krabici?“ zeptal se. Petr mávl na znamení, aby se šel podívat a oba pak nahlédli dovnitř. V krabici nebylo nic jiného než úplně nový počítač. Petr se zamyslel a pak pochopil. S úsměvem odešel za Luckou a nechal tam Láďu, který se nechápavě mračil a jen pro sebe si mumlal: „Tak to nechápu, proč je to retro, když je to nový.“.

-evka-

43

Hledám dobrovolníka, který si to za mne vyžere.

Otesánek Daruji konec školního roku.

Nestyď se a přijď i ty!

Zn. Vyčerpanost.

Ham & Pejz

Šlesvik Bez toho se odejdete! Heslo neučících se Přenechám vysloužilou

Prodám staré bílé koženkové sáčko vel. 38. Zn. O ceně se nebudeme dohadovat.

Finsko

stoličku. Sedící býk

Šlesvik

Moulin Rouge

dobrých časů. Jiří Menzel Poradí někdo, jak se seje mák? Prodám snář po babičce.

Tohle není žádný binec, ale řádný nevěstinec!

Prodám konec

P. Čížek

Nokii.

Daruji zánovní

Naučím rychle slowfox!

Prodám vojnu i mír!

Taneční škola Liška

Lev Nikolajevič Tolstoj V mínusu? Jak nepřirozené! Vysvětlím...

Nostradamus

Karel Pazourek

V rámci otevřeného dějepisného semináře proběhne tentokrát přednáška

Prodám ochoče-

o ustrašovcích

ného krokodýla.

V. Prager

Lacoste

Už na počátku byl chaos, tak nezoufejte! Redakce GYMu