2016

DIVADLO J. K. TYLA 14. ROČNÍK

1/2016

WWW.DJKT.EU

NOMINACE NA CENY THÁLIE 2015 • NOVĚ NA REPERTOÁRU DĚJ SE CO DĚJ, SVĚCENÍ JARA, ÚKLADY A LÁSKA, MEFISTO, CHRTÍ PACKA ZASAHUJE, ČAROSTŘELEC, KOCOUR V BOTÁCH KONCERTY OPERNÍ GALA KANADSKÝCH PĚVECKÝCH NADĚJÍ PREMIÉRY ZVONOKOSY, MACBETH, KABARET BURKA, VILA VERDI, CARMEN • MOZAIKA • JUBILEA

ZVONOKOSY Scénář a texty písní: Petr Markov Hudba: Jindřich Brabec Premiéra 5. března 2016 ve Velkém divadle

MUZIKÁL

OBSAH NOMINACE NA CENY THÁLIE 2015

2

NOVĚ NA REPERTOÁRU DĚJ SE CO DĚJ (ANYTHING GOES) SVĚCENÍ JARA

4 6

ÚKLADY A LÁSKA

8

MEFISTO

10

CHRTÍ PACKA ZASAHUJE

12

ČAROSTŘELEC

14

KOCOUR V BOTÁCH; DĚTSKÝ OPERNÍ SBOR DJKT

16

KONCERTY

18

OPERNÍ GALA KANADSKÝCH PĚVECKÝCH NADĚJÍ

19

PREMIÉRY ZVONOKOSY

20

MACBETH

21

KABARET BURKA

22

VILA VERDI

23

CARMEN

24

MOZAIKA NOC DIVADEL, MEZINÁRODNÍ BALETNÍ SOUTĚŽ

26

GALAVEČER LITERÁRNÍ KAVÁRNY, RÁDIO BOMBA

27

JUBILEA M. ŠVÁBOVÁ, I. ŠAKOVÁ, R. MELUZÍN, R. KREBS, Z. MUCHA

30

PROGRAM BŘEZEN - DUBEN 2016

32

KONTAKTY Ředitelství

Palackého nám. 30, 301 00 Plzeň tel. +420 378 038 049 fax +420 378 038 062

Odd. prodeje a služeb, předplatné a hromadné objednávky

Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň tel. +420 378 038 185, 378 038 186 fax +420 377 220 919

Denní pokladny

Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň Po–Pá: 9–18 hod. tel. +420 378 038 190 [email protected]; [email protected] Infocentrum DJKT, Palackého nám. 30, 301 00 Plzeň Po–Pá: 10–18 hod. tel. +420 378 038 444 [email protected]

Divadelní pokladny (hodinu před začátkem představení)

Velké divadlo, Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň tel. +420 378 038 128 Nové divadlo, Palackého nám. 30, 301 00 Plzeň tel. +420 378 038 059 Malá scéna, Palackého nám. 30, 301 00 Plzeň tel. +420 378 038 439

Odd. marketingu a propagace

Palackého nám. 30, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 180

Zahraniční a tuzemské zájezdy

Foto na titulní straně: Ondřej Martiš (Spoluviník), Karolína Beerová (Oběť) – SVĚCENÍ JARA Foto na zadní straně: Michal Štěrba, Monika Švábová, Jakub Zindulka, Klára Krejsová, Jan Maléř Zuzana Ščerbová, Jan Holík – MEFISTO

DIVADLO JOSEFA KAJETÁNA TYLA

vychází 4× ročně Vydává: Divadlo J. K. Tyla, příspěvková organizace, Palackého nám. 30, 301 00 Plzeň IČO 078051 – za podpory MK ČR a Plzeňského kraje Ředitel: MgA. Martin OTAVA, Ph.D. Zřizovatel DJKT: město Plzeň Odpovědná redaktorka: Mgr. Eva Ichová Fotografie: Pavel Křivánek, archiv DJKT (není-li uvedeno jinak) Grafické zpracování: Jaroslav Mašek Sazba: Luboš Bejček Tisk: Typos, tiskařské závody, s.r.o. MK ČR E 14075

Palackého nám. 30, 301 00 Plzeň tel.: +420 378 038 183

1

NOMINACE NA CENY THÁLIE 2015 DIVADLO J. K. TYLA ZÍSKALO JEDNU PŘÍMOU A TŘI Z ŠIRŠÍCH NOMINACÍ Po loňské rekordní žni, kdy ze dvou operních a jedné baletní nominace vzešli dva laureáti Cen Thálie 2014 – sopranistka Ivana Veberová a tanečník Richard Ševčík, bude letos Divadlo J. K. Tyla ve finálovém klání o prestižní ceny reprezentovat třiadvacetiletá Karolina Gudasová. Na Cenu Thálie 2015 je nominována v oboru muzikál, opereta nebo jiný hudebně-dramatický žánr za mimořádný jevištní výkon v roli Wendly Bergmannové v muzikálu Probuzení jara (Spring Awakening).

V režii uměleckého šéfa souboru Romana Meluzína a hudebním nastudování Jiřího Petrdlíka se od května loňského roku hraje na Malé scéně Nového divadla.

Odborná oborová porota ve svém zdůvodnění Karolininy nominace ocenila na jejím výkonu vyváženost profesionality a autenticity: „Karolina Gudasová patří k nejtalentovanějším herečkám nastupující muzikálové generace. V emotivně silné inscenaci Probuzení jara, v muzikálu „s mladými a pro mladé“, hraje naivní Wendlu Bergmanovou s odzbrojující hereckou čistotou, zároveň však zcela brilantně, přesvědčivě a uvěřitelně.“

Výkon Karoliny Gudasové bude ve finále poměřován s výkony Hany Holišové, nominované za ztvárnění Sofie v muzikálu Mamma Mia!, uváděném v Kongresovém centru Praha, a Martiny Šnytové jako Fanny Briceové v inscenaci Funny Girl Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Laureáti 23. ročníku Cen Thálie budou vyhlášeni 26. března z jeviště Národního divadla v přímém přenosu České televize. Vedle výročních cen budou předány i Thálie za celoživotní mistrovství. Moderátorem večera bude opět Antonín Procházka.

Karolina Gudasová (Wendla) – na fotografii vpravo s Pavlem Režným

ŠIRŠÍ NOMINACE NA CENY THÁLIE 2015

V oboru balet, pantomima nebo jiný tanečně-dramatický žánr byl nominován sólista plzeňského baletu Miroslav Hradil za roli Gustava von Aschenbacha v baletu Smrt v Benátkách. Mezi adepty na cenu se jeho jméno objevuje již počtvrté: na Cenu Thálie byl nominován za roli Johannese Friedemanna v inscenaci Malý pan Friedemann (2004), širší nominace získal v r. 1999 za Basila v klasickém baletu Don Quijote a v r. 2001 za Armanda v baletu Dáma s kaméliemi.

V oboru muzikál, opereta nebo jiný hudebně-dramatický žánr měla k metě nejvyšší nakročeno také Lenka Pavlovič, která zazářila jako Komtesa Stázi v inscenaci Kálmánovy Čardášové princezny. Mladá sopranistka, která je častým hostem opery Národního divadla v Praze i dalších českých operních scén, touto rolí v Divadle J. K. Tyla debutovala. Nově sklízí ovace jako Anička ve Weberovu Čarostřelci.

C E N Y

T H Á L I E

2 0 1 5

V oboru opera ocenila porota Paola Lardizzoneho za ztvárnění titulní role v opeře Giacoma Pucciniho Edgar. Tento vynikající italský tenorista se v Plzni poprvé

představil v r. 2014 jako Radames v Aidě a okamžitě si získal plzeňské publikum, které s radostí očekává každé jeho další vystoupení. Hostuje též v Leoncavallových Komediantech jako Canio.

Lenka Pavlovič (Stázi) 2

Paolo Lardizzone (Edgar)

Miroslav Hradil (Gustav von Aschenbach)

KAROLINA GUDASOVÁ: DOUFALA JSEM, ŽE NEZKLAMU

ROZHOVOR

Nominace na Cenu Thálie korunuje první pětiletí vaší divadelní činnosti, poprvé jste na divadelní prkna vstoupila v r. 2010 v pražském Semaforu a od té doby se vaše muzikálová kariéra začala rychle rozvíjet. Jak to vypadá v současné době? V Semaforu dostávám krásné, čím dál větší role. Jsem obsazena v Kytici, teď jsme s panem Menzlem udělali Divotvorný hrnec, kde hraju Zuzanu. Vystupuju také v muzikálu Mýdlový princ pražského Divadla Broadway, ale největší prostor mi poskytuje Divadlo J. K. Tyla. Hostujete tady už plné tři roky, můžete celou zdejší éru zrekapitulovat?

Začínala jsem v muzikálu Nine ve sboru, pokračovala roličkou ve Footloose, kde jsem i zpívala, znovu jsem šla do company v Producentech a pak už jsem vlítla do Koček jako Bomba-balerína. Následovala Irena Molloyová v Hello, Dolly!, Wendla v Probuzení jara a Reno Sweeney v Děj se co děj. Teď mě čeká titulní ženská role v muzikálu Bonnie a Clyde, opět v alternaci s Petrou Vraspírovou. Jak jste právě při přípravě tak náročného muzikálu, jako jsou Kočky, prožívala přelomové období spojené s „rozjezdem“ Nového divadla?

Nástup do Nového divadla byl hodně rozpačitý, ale teď už jsme si na to myslím všichni zvykli a jsme tam rádi, i když některé věci jsme si představovali jinak. S novým prostředím jsme se zžili, zkouší se nám tam dobře: jeviště je super, zvuk nádherný a jeviště má takové možnosti, že můžeme dělat třeba Děj se co děj technicky úplně na jiné úrovni než většinu inscenací, co jsem tady doposud viděla. Vnímám ji jako zlomovou – první hlavní role, psychologicky náročná postava, navíc zatěžkaná pocitem velké zodpovědnosti. Byla jsem si vědoma, že mi Roman Meluzín dal obrovskou příležitost, a doufala jsem, že ho nezklamu. Poctivě jsem četla spoustu recenzí, dívala se na různé inscenace, dokonce teď, když jsem byla na návštěvě v New Yorku, jsem se šla podívat na Broadway, abych se zase inspirovala trochu někam dál, viděla jsem autentickou broadwayskou inscenaci Probuzení jara.

Děkuji za rozhovor – a 26. března budeme držet palce! Eva Ichová

2 0 1 5

Wendla byla pro mě obrovský oříšek. Hodně mi pomohl Pavel Režný i Petra Vraspírová, se kterou se alternujeme. Nadřeli jsme se všichni, celý ansámbl, protože to není hra o dvou lidech, je to o nás

Já jsem zhlédla verzi, která byla i pro hluchoněmé. Wendla, Moritz i profesor ve škole byli opravdu hluchoněmí. Místo nich mluvili a zpívali muzikanti a celou inscenaci provázela znaková řeč. Takže představitelka Wendly jen gestikulovala, vyjadřovala se znakovou řečí – mluvila a zpívala za ni jiná herečka, která hrála na kytaru. Dokonce mezi představitelkou Wendly a kytaristkou, která zpívala její roli, probíhaly dialogy. Kapela byla skvělá, představení mělo úžasnou atmosféru. A musím přiznat, že v něčem jsou dál. Všichni jsou technicky neobyčejně dobří a daleko, takže to byl pro mě jeden z nejsilnějších zážitků, možná i tím, že jsem byla poprvé v NY, poprvé na Broadwayi, to bylo pro mě hrozně výjimečné.

T H Á L I E

Jak jste prožívala období zkoušek?

Ještě mi řekněte, jestli byl dojem, který jste si odnesla z broadwayského Probuzení, nějak zásadně odlišný.

C E N Y

Je pro vás Wendla mezi rolemi, které jste zmiňovala, výjimečná?

všech a každý člen tam má svoje poslání. A možná právě proto, že lidé v souboru jsou tak šikovní, je tam super tým a museli jsme být hodně semknutí, abychom to vůbec zvládli, máme to představení tak rádi. Mám radost, že se nám to zúročilo v mé nominaci a že ta inscenace je tím pádem víc vidět.

Tisková konference v Národním divadle – Hana Holišová, Karolina Gudasová, Martina Šnytová 3

DĚJ SE CO DĚJ (ANYTHING GOES)

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Cole Porter Česká premiéra 28. listopadu 2015 v Novém divadle

G O E S )

Muzikál • Hudba a texty písní Cole Porter • Původní scénář Guy Bolton a P. G. Wodehouse, Howard Lindsay a Russel Crouse Nově zpracovali Timothy Crouse a John Weidman • Překlad a přebásnění písňových textů Michael Prostějovský • Režie Roman Meluzín Dirigenti Pavel Kantořík, Jiří Petrdlík • Choreografie Richard Ševčík, Jan Kaleja, Lukáš Vilt • Choreografie stepu Laco Hudec Šubrt Scéna Daniel Dvořák • Kostýmy Dana Haklová

Karolína Gudasová (Reno Sweeney)

( A N Y T H I N G

DĚJ SE CO DĚJ: SHOW SE SWINGEM

•

D Ě J

S E

C O

D Ě J

Inscenace režiséra Romana Meluzína divákům nabízí vše, co od klasického amerického muzikálu čekají. Tedy humor, nečekané situace i bizarní převleky, jež rámují velkolepá hudební, taneční a stepařská čísla. Vcelku banální děj, ve kterém samozřejmě nemůže chybět trojitý milostný příběh, si neklade jiné ambice než vkusně pobavit diváky, kteří si přijdou do hlediště odpočinout a nechtějí sledovat nic nepěkného a násilného. Jen dobrou show, doprovázenou mnoha swingovými hity v interpretaci skvělého muzikálového orchestru vedeného Jiřím Petrdlíkem (alternuje Pavel Kantořík).

N O V Ě

N A   R E P E R T O Á R U

Pohybově muzikál nastudovali hned tři choreografové – Richard Ševčík, Lukáš Vilt a Jan Kaleja. V jednotlivých scénách najdete jejich typický rukopis, ať už se jedná o klasický tanec, nebo moderněji střižené kreace. S bravurním stepem pomáhal Laco Hudec Šubrt. Scéna proslulého výtvarníka a architekta Daniela Dvořáka nás zavádí do kajut i na palubu zaoceánské lodi, jejíž příď zasahuje až do orchestřiště. Parník působí skutečně monumentálně. Pánové v oblecích (i převlecích) kostýmní návrhářky Dany Haklové působili v souladu s dějem tu k popukání, tu elegantně, dívky a dámy byly k nakousnutí. 4

Ač dílo nemá jednoznačnou hlavní roli, je za ni považována postava zpěvačky Reno Sweeney, již v Plzni hraje Petra Vraspírová, která není jen „modelkou“ z plakátu, ale živou muzikálovou figurou, která má všechny atributy hvězdy show – je krásná, výborně tančí a dobře zpívá. Zkoušky naznačily, že o nic horší nebude ani alternující Karolina Gudasová. V naivku Hope Harcourtovou se proměnila trochu nečekaně Soňa Hanzlíčková Borková, ovšem hraje ji neodolatelně. Snad nejvíce proměn čeká Jozefa Hruškociho alias Billyho Crockera, muže, jenž pro lásku zdárně překoná mnohá úskalí. Skvělé výkony na pomezí grotesky předvádí i Aleš Kohout (Moonface Martin) a Kateřina Herčíková (Erma). Že je zcela komplexním muzikálovým hercem, pak dokazuje Pavel Režný coby nejprve trochu introvertní a v závěru excentrický lord Oakleigh. Na humor muzikálu Děj se co děj, jeho scénky a chytlavé písničky, se musíte naladit podobně, jako na prvorepublikové filmy. V repertoáru jde o výpravný titul určený i milovníkům operety, který tvoří protiklad k náročnějším dílům rezonujícím se současností, jako je například Probuzení jara. Vítězslav Sladký, PLZEŇSKÝ DENÍK 3. 12. 2015

OŽIVENÍ SWINGOVÉ KLASIKY Nastudovat v české premiéře osmdesát let starý muzikál chce odvahu. Plzeňské Divadlo J. K. Tyla ji mělo. A výsledek se podařil.

Prostý děj vyvažují skvělá hudební čísla, humorné skeče a pastva pro oči. Scénograf Daniel Dvořák dokázal využít technické možnosti plzeňského Nového divadla tak, že přístavní bar se během minuty mění v palubu parníku, paluba na kajuty za ještě kratší čas a herci tančí a zpívají na kulisách zvedajících se na hydraulických pístech. Pokud jde o vizuální stránku, před choreografy Janem Kalejou, Richardem Ševčíkem, Lukášem Viltem a Lacem Hudcem Šubrtem nelze nesmeknout. Spádu a vtipu až grotesknímu pomáhá překlad a texty písní Michaela Prostějovského.

Plzeňské divadlo se může opřít o léta budovaný zkušený muzikálový soubor, nekorunovanou královnou paluby – pardon, jeviště – je Soňa Hanzlíčková Borková, která své Hope propůjčuje naivitu, šarm i lehkost, a dokonale zpívá i během rychlých tanců prokládaných vybíháním schodů. Až v druhé polovině dostane příležitost šlapat jí na paty výborná Kateřina Herčíková coby komická gangsterova společnice. Mezi muži nejvíc baví Pavel Režný v roli přitroublého lorda a gangster Aleš Kohout. Oba se zhostili svých směšných smolařů s chutí a nepřehrávají do trapnosti. Ani ostatní dvě desítky herců se nenechávají zahanbit a spolu s nešizeným obsazením orchestru dokazují, že velkoryse obsazené muzikály obstojí i mimo newyorskou Broadway a londýnský West End. Rozálie H. Růžičková, INSTINKT 10. 12. 2015

Aleš Kohout (Moonface Martin), Petra Vraspírová (Reno Sweeney)

Veronika Zelníčková (Erma)

Pavel Režný (Lord Oakleigh), Petra Vraspírová (Reno Sweeney)

N O V Ě

N A   R E P E R T O Á R U

•

D Ě J

S E

C O

D Ě J

Soňa Hanzlíčková Borková (Hope Harcourtová), Pavel Režný (Lord Oakleigh)

( A N Y T H I N G

G O E S )

Karolína Gudasová (Reno Sweeney)

5

SVĚCENÍ JARA

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Igor Stravinskij Premiéra 16. ledna 2016 na Malé scéně Nového divadla Libreto, choreografie a režie Alena Pešková • Scéna Richard Pešek jr. • Kostýmy Alena Pešková, Monika Kletečková

VELKÝ STRAVINSKIJ NA MALÉ SCÉNĚ Novou inscenací baletu Igora Stravinského Svěcení jara v originálním a novátorském pojetí choreografky a režisérky Aleny Peškové připravil baletní soubor Divadla J. K. Tyla v Plzni pro své návštěvníky večer plný emocí. Inscenace stojí na vynikajících tanečních výkonech, jichž umělci dosahují v extrémních inscenačních podmínkách. Příběh je o Stravinském, o umělecké tvorbě, jejím zrodu a jejích dopadech. Na společnost i na umělce samého. Na jeviště přivádí choreografka Múzu, která vstupuje jako žena z hlediště. V Prologu zní tóny ze Stravinského baletu Apollon musagète, které mají charakterizovat jeho tvorbu, život a spojení s Múzou. Až pak přichází vlastní Svěcení jara, koncipované jako divadlo na divadle. Herci hrají hru na Svěcení, která je ale stále více pohlcuje, až ztrácejí vládu nad sebou samými.

Tanečníky Alena Pešková nijak nešetří. Dynamická je choreografie sboru, náročné prvky v duetech a sborových číslech vyžadují maximální souhru a přesnost. Ale to není to nejtěžší. Svůj specifický charakter totiž získává inscenace použitím velkého množství obilných zrn, která se v části Svěcení jara stávají výrazovým prostředkem. Rozsypávané a smetané zrní vytváří obrazce, tanečníci musí tancovat na něm, musí v něm ležet, sypat je na sebe, vyhazovat do výše. Na tanečníky klade tato koncepce obrovské nároky. Fyzické i psychické. Za svoji profesionalitu a obrovskou energii, s níž v těchto podmínkách vytvořili působivé taneční divadlo, si všichni tanečníci zaslouží hluboký obdiv.

N O V Ě

N A   R E P E R T O Á R U

•

S V Ě C E N Í

J A R A

Anna Srncová (Oběť), Martin Šinták (Stravinskij), Pavel Tručka (Žalobce)

Stravinskij v sugestivním podání Martina Šintáka je nejen vysoce profesionálním tanečním výkonem, ale i působivou psychologickou sondou do umělcovy duše. Jeho nedílnou součástí je na jevišti jako Múza vynikající Jarmila Dycková. Je dráždivou, krásnou a sebevědomou provokující svůdkyní. Jako výborná tanečnice dala eleganci a ladnost výkonům až akrobatickým. Skvělí byli v rolích Oběti a Spoluviníka Anna Srncová a Michal Kováč. Však provést náročný duet na podlaze plné kluzkého zrní zabodávajícího se do kůže nebylo nikterak snadné a mladí sympatičtí tanečníci nezvyklým nárokům

M. Hradil (Stravinskij), K. Beerová, O. Martiš, J. Schweitzerová (Múza) 6

Martin Šinták (Stravinskij), Jarmila Dycková (Múza)

plně dostáli. Silným hráčem na scéně je chór. Působivé ansámblové scény s dynamickou choreografií svým provedením až braly dech.

Svěcení jara v úpravě a pojetí Aleny Peškové je inscenace efektní a působivá. Odvážná už jen tím, jak choreografka svedla do jedné inscenace dva balety (hudební spolupráce Lumír Havlas) a spojila je jednou dějovou linkou. Že se nebála riskovat uvedení monumen-

tálního díla v komorním prostředí. Plzeňská inscenace bude navíc vzhledem ke svému pojetí nepochybně atraktivní i pro mladého diváka. A pro mnohé může být vstupenkou do celého hudebního světa Igora Stravinského. Gabriela Špalková, MLADÁ FRONTA DNES 25. 1. 2016

Michal Kováč (Spoluviník)

Martin Šinták (Stravinskij), Jarmila Dycková (Múza)

Jana Schweitzerová (Múza), Miroslav Hradil (Stravinskij)

N O V Ě

N A   R E P E R T O Á R U

•

S V Ě C E N Í

J A R A

Karolína Beerová, Geronymo Fuhrmann, Kristýna Piechaczková

7

ÚKLADY A LÁSKA

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Friedrich Schiller Premiéra 12. prosince 2015 ve Velkém divadle Překlad Josefa Balvína v úpravě Mariána Amslera a Vladimíra Čepka • Režie Marián Amsler • Scéna Juraj Kuchárek • Kostýmy Martin Kotúček Dramaturgie Vladimír Čepek • Scénická hudba Ivan Acher

JAK CTNOSTNÁ A KRÁSNÁ, LEČ CHUDÁ DÍVKA K NEŠTĚSTÍ PŘIŠLA

A   L Á S K A

Na pozadí tragické lásky Ferdinanda a Luisy se střetává svět šlechty s rodinou chudého hudebníka. Vysoká politika zde ovšem neovlivňuje pouze životy lidí – a to doslova, především se snaží ovládat i city.

Ú K L A D Y

Marián Amsler vytvořil inscenaci velkých osobních dramat a velkých divadelních obrazů. Inscenaci, ve které se vytahují pistole a netasí kordy. Vášně jsou silné, ale ne zbytečně honosné.

N O V Ě

N A   R E P E R T O Á R U

•

Tento příběh německého Romea a Julie samozřejmě potřebuje mladý herecký pár, který věrohodně ztvární Ferdinanda a Luisu. A v Plzni ho mají. Luisa nesmí být jen naivní, svedená a zaslepená – ač milující dívka. Právě naopak. Ona si je více než Ferdinand vědoma společenských překážek, jež brání jejich vztahu, ona zachraňuje rodiče, když je úskoky otce Ferdinanda zavedly do vězení. A přitom prožívá svou první lásku. Klára Krejsová je půvabná dívka s obrovskou energií a Luisu 8

Klára Krejsová (Luisa), Jan Maléř (Wurm)

Klára Krejsová (Luisa), Ondřej Rychlý (Ferdinand)

Antonín Procházka (Von Kalb), Ondřej Rychlý (Ferdinand)

obdařila krásnou syntézou něhy a síly. Ferdinand je postava mírně rozporuplná, nemusíme přímo pochybovat o ryzosti jeho citů, přesto především v konfrontaci s otcem tušíme, že jeho vzdor není zapříčiněn pouze citem k Luise. Brání se manipulaci celkově, chce bojovat – a nejen o Luisu. Ondřej Rychlý rozháranost a přitom rozhodnost mladého muže naplňuje, snad jen zpodobnění afektu – především ve vypjatých scénách s otcem – není jeho nejsilnější hereckou stránkou.

Ú K L A D Y

A   L Á S K A

Zuzana Ščerbová (Lady Milfordová), Andrea Mohylová (Žofie)

•

Inscenace má prazvláštní kouzlo – často si uvědomujete, že text a reálie (i když potlačené) jsou staré, přesto to není rušivý prvek. Samozřejmě ne všechno nutně musí zrezivět a inscenátoři přesně věděli, co je v Schillerově hře nadčasové. Každý okamžik diváci pociťují, že jsou svědky velké touhy a lásky, které nemohou dosáhnout happy endu. Jakkoli to zní banálně a pateticky. V mnohém napomáhá perfektní svícení – ať už jsou to abstraktní stíny na podlaze, nebo odrazy na stěnách –, a také hudba Ivana Achera. Zneklidňující, burcující především, když je posílena živým zpěvem Andrey Mohylové (jindy komorné Žofie). Emoce zde inscenátoři dávkují přesně, neokatě. Přesto, či snad právě proto, je závěrečná tragédie – a opakuji i díky talentovaným mladým hercům – dojemná. Katarzi Amsler vyvolává neokázale, údernou divadelní zkratkou, a o to působivěji.

N A   R E P E R T O Á R U

O obsazení dvou největších „záporáků“ – ministra von Waltera (Ferdinandova otce) a jeho tajemníka Wurma (bývalého nápadníka Luisy) – asi nebylo pochyb. Dva nejcharismatičtější herci Divadla J. K. Tyla, především svou vizáží a drsným hlasem provokující Martin Stránský a Jan Maléř, jsou skvělými interprety pro tyto zavrženíhodné postavy. Dodávají jim kouzlo, které musí nezbytně mít, aby nebyli jen směšnými figurkami, postavami z pohádky. Mají zkrátka sex-appeal a inteligenci.

N O V Ě

Lenka Dombrovská, DIVADELNÍ NOVINY 5. 1. 2016

Martin Stránský (Premiér von Walter), Jan Maléř (Wurm) 9

MEFISTO

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Klaus Mann Premiéra 6. února 2016 ve Velkém divadle – první provedení nové dramatizace Překlad Anna Siebenscheinová • Dramatizace Johana Součková • Režie Natália Deáková • Dramaturgie Vladimír Čepek • Scéna Lukáš Kuchinka Kostýmy Andrijana Trpković • Hudba Jakub Kudláč • Pohybová spolupráce Petra Parvoničová

Jan Holík (Hendrik Höfgen), Apolena Veldová (Dora Martinová)

Klára Krejsová (Angelika), Marek Mikulášek (Böck), Jan Holík (Hendrik Höfgen)

JAN HOLÍK: V PLZNI MÁM MOŽNOST DĚLAT DIVADLO, KTERÉ MĚ BAVÍ

N O V Ě

N A   R E P E R T O Á R U

•

M E F I S T O

Na jevišti Divadla J. K. Tyla se poprvé v jeho historii objevila dramatizace románu Mefisto Klause Manna, jenž otevřeně líčí nástup fašismu v Německu. Ústřední postavou stejnojmenné inscenace je herec Hendrik Höfgen, úlisný a bezcharakterní kariérista, který pro úspěch a slávu zaprodá svou duši. Hlavní role v dramatu se stala hereckou výzvou pro Jana Holíka, jednoho ze služebně nejmladších členů činohry DJKT. Ačkoliv jde o jeho první hlavní úlohu v angažmá, není rodilý Plzeňan na prknech zdejšího divadla nováčkem. V letech 2000–2002 působil v muzikálovém souboru, pamatovat si ho můžete třeba z inscenací Cikáni jdou do nebe, Pytlákova schovanka nebo Šakalí léta. Pár otázek pro divadelní časopis zodpověděl Jan Holík už po úspěšné premiéře Mefista.

Jan Holík (Hendrik Höfgen) 1 0

Začínal jsi v plzeňské operetě, bylo divadlo tvým splněným snem? Na herectví jsem v dětství vlastně ani nepomyslel. Tancoval jsem ve folklorním souboru Mladina. Hrál jsem na bicí v plzeňské kapele Noble Grips a později i zpíval v různých kapelách, X–pensive nebo Hibaj, se kterými si občas ještě rád zazpívám a užiju si mejdan. Po střední škole jsem pracoval v logistice a pak jsem byl chvíli bez zaměstnání. Máma si tehdy přečetla v novinách, že je v divadle konkurz do Šumaře na střeše a říkala, že bych to měl zkusit. Konkurzem jsem prošel a tak to vlastně celé začalo. Zjistil jsem, že divadlo spojuje všechno to, co mě baví a co umím, chtěl jsem ale dělat činohru. Martin Stránský a Viktor Vrabec mě připravili na zkoušky na DAMU. A už to jelo. Po škole jsem šel do angažmá do Činoherního studia v Ústí nad Labem, které se stalo mou srdeční záležitostí, pak do Divadla Na Vinohradech. V Ústí jsem se seznámil s Natálií Deákovou a s Vladimírem Čepkem, se kterými mám znovu možnost pracovat v Plzni. A je mi tu moc dobře! Uzavírá se tím jeden z divadelních kruhů. Je pro tebe Mefisto hlavně příběhem kariéristy Höfgena, nebo je to příběh celé společnosti pokrytců?

V každé době se najdou lidé, kteří morálně neunesou situaci a jsou poplatní režimu. A Höfgen je samozřejmě součástí téhle společnosti, ale inscenace je hlavně o něm, o jeho kariéře. Je to had a umí se vplížit tam, kde cítí moc. Jakmile se objeví někdo, kdo by mu mohl být užitečný, vyšplhá se po jeho zádech nahoru. To jistě není snadná role, protože hraješ herce, který neustále na někoho něco hraje, i když zrovna nehraje divadlo.

Já dopředu neplánuju. Zůstávám tam, kde můžu dělat dobré divadlo, divadlo s energií a nábojem, divadlo, které má v sobě nějakej dráp. A nechávám k sobě věci přicházet. Na divadle mám rád pohyb a vývoj, jakmile to stagnuje, přestane mě to zajímat a hledám dál.

M E F I S T O

Michaela Svobodová

•

Je jich víc. To jsou chvíle, kdy se Höfgen během hry propadá sám do sebe a začíná řešit způsob, kterým se ke kariéře dostává. Jemu se líbí to, kam se dostal, ale ne zbůsob, jakým se tam dostal. Je si

Kde se vidíš za pár let? Zůstaneš Plzni věrný?

N A   R E P E R T O Á R U

Který moment v incenaci je pro tebe nejsilnější?

toho dobře vědom a nedělá mu to dobře. Právě tenhle moment jakési katarze hlavního hrdiny je pro mě nejsilnější. A myslím, že je v incenaci dobře čitelný.

N O V Ě

To ano, Höfgen vlastně hraje pořád a já musím hrát tak, aby to pro diváka bylo čitelné. Aby rozpoznal, že Höfgen hraje nějakou „flignu”, podlézá a podkuřuje, aby se dostal nahoru. Höfgen myslí za všech okolností jen na sebe, ale v osobním životě vlastně moc šťastný není. Kariéře obětuje úplně všechno. V tom mi není vůbec blízký, já nejsem kariérista, důležité je pro mě dělat práci, která mě baví, s lidmi, se kterými mě to baví.

Jan Holík (Hendrik Höfgen), Marek Adamczyk (Julietta)

M. Švábová, Z. Ščerbová, J. Holík, Š. Křesťanová, M. Stránský, M. Štěrba, K. Krejsová, J. Maléř 1 1

CHRTÍ PACKA ZASAHUJE

NOVĚ NA REPERTOÁRU

N O V Ě

N A   R E P E R T O Á R U

•

C H R T Í

P A C K A

Z A S A H U J E

Klára Leoš Janáček Š. Špičková a kolektiv

Petr Konáš (Kápo), Michal Štěrba (Jan Sladký Kozina) 1 2

Petr Konáš, Kamila Šmejkalová, Zdeněk Mucha, Marek Adamczyk, Marek Mikulášek, Josef Nechutný (Lomikar)

Světová premiéra 5. prosince 2015 na Malé scéně Nového divadla Režie Natália Deáková • Dramaturgie Klára Š. Špičková • Scéna a kostýmy Pavla Kamanová • Hudba Ondřej Rychlý

DOBRODRUŽSTVÍ CHRTÍ PACKY DIVÁKY PŘITÁHNE

Z A S A H U J E

Viktor Viktora, PLZEŇSKÝ DENÍK 25. 1. 2016, příloha KULTURA

P A C K A

Klára Šindelářová Špičková představila původní text, inspirovaný vlastními vzpomínkami na čtenářskou zálibu prepubescentky, tedy čtenářky ve věku 12–13 let. Zálibu tvořily dobrodružství, napětí i něco strašidelného. Vznikla tak ´téměř pohádková cesta za dobrodružstvím´ Chrtí packa zasahuje. Dívčina a kluci ze základní školy tu dovedou přivádět svou oblíbenou učitelku k hysterickým výlevům. Ona však také dovede ocenit jejich chytrost a píli. Při probírání látky o chodské rebelii s nimi navštíví muzeum, kde detaily onoho zápasu vyzní sugestivněji… Jenže… Tajuplné podzemí, do něhož se Radka a dva kluci dostali, duchové mrtvých, hlavně Koziny a Lamingena, i truhla s bohatstvím jim připraví takové dobrodružství a nadchne je pro další, že založí partu – Chrtí packu. Ta chrtice je inspirací z plzeňského znaku, Packaři nemohou pominout ani youtube, v němž získávají slavnou pověst.

A vůbec by neškodilo, kdyby bratrstvo Chrtí packy zažívalo další dobrodružství, plzeňské pověsti jich mají dost.

C H R T Í

Byl to výborný nápad, pořádat činoherní divadelní představní pro děti a mladší diváky. Malá scéna je pro tento účel jedinečná.

N A   R E P E R T O Á R U

•

Herci – Kamila Šmejkalová (Šprtka Radka), Marek Adamczyk (Mozkoun), Petr Konáš (Kápo), Marek Mikulášek (protivný Komár nepatřící do party) – si s chutí holčensky a klukovsky zařádili. Zvlaště Radka se kouzelně vžila do své holčičí postavy. I Štěpánka Křesťanová v hlavní ze svých tří rolí, v roli učitelky, zachytila něco z podoby a osudů osobnosti, od níž se žádá všechno, ale dostává se jí co nejméně.

N O V Ě

Režie Natálie Deákové, činoherní soubor i působivé efekty připravily přestavení, které by mohlo ´měšťankářskou´ generaci přitahovat. Štěpánka Křesťanová (Kateřina z Lobkowicz), Kamila Šmejkalová (Šprtka) 1 3

ČAROSTŘELEC

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Carl Maria von Weber Premiéra 23. ledna 2016 v Novém divadle Romantická opera o třech dějstvích Libreto Johann Friedrich Kind Hudební nastudování a dirigent Norbert Baxa Režie a scéna Dominik Neuner Kostýmy Josef Jelínek Dirigent Jiří Štrunc Dramaturgie Zbyněk Brabec Sbormistr Zdeněk Vimr Jazykový poradce Naďa Paboučková Nastudováno v německém originále

WEBERŮV ČAROSTŘELEC V DOZVUCÍCH TŘICETILETÉ VÁLKY Na plzeňskou operní scénu se vrátil Weberův romantický Čarostřelec, který má v sousedním Německu pozici národní opery podobně jako u nás Smetanova Prodaná nevěsta.

Švýcarský režisér Dominik Neuner ovšem nepojal Čarostřelce jako idylický biedermeierovský obrázek, nelze mu však upřít snahu o výklad, který vychází z logiky libreta i hudby.

Radka Sehnoutková (Anička), Ivana Veberová (Agáta)

Příběh o začarovaných koulích, jejichž pomocí chce myslivec Max získat svou nevěstu Agátu, zasadil do země zpustošené třicetiletou válkou, která zanechala stopy i v lidských duších, jak to zmiňuje ďáblu propadlý Maxův druh Kašpar. I proto se obrovitý obraz pradědečka Kuna nápadně podobá Albrechtovi z Valdštejna, v jehož zamyšleném pohledu se zjevuje ďábel Samiel, myslivci vyhlížejí jako váleční vysloužilci, svatební družičky jako pohřební, ve Vlčí rokli vylézají z hrobů pitoreskní mrtvoly a závěr rozhodně nenabízí očekávaný happy end.

N A   R E P E R T O Á R U

•

Č A R O S T Ř E L E C

Ze sólistů zaujala Ivana Veberová výrazově a citově propracovaným pěveckým podáním Agáty, Radka Sehnoutková velmi příjemně působila v roli Aničky. Maxe zpíval Richard Samek pěkným lyrickým tenorem s jistými výškami. Kašpar Davida Nykla byl méně démonický, než bývá zvykem, ale velmi solidně zazpívaný i mluvený, pěvec Kašpara zjevně přizpůsobil režisérovu pojetí člověka zkaženého válkou. Příjemný dojem zanechaly i dobře sezpívaný mužský sbor a stylové, pečlivě vypracované kostýmy Josefa Jelínka. A chválu zaslouží i informačně bohatý programový bulletin.

N O V Ě

Radmila Hrdinová, PRÁVO 2. 2. 2016

Petra Alvarez Šimková (Agáta) 1 4

Miloš Horák (Kašpar)

David Nykl (Kašpar)

Ivana Veberová (Agáta)

Josef Moravec (Max)

N O V Ě

N A   R E P E R T O Á R U

•

Č A R O S T Ř E L E C

Richard Samek (Max)

Ivana Veberová (Agáta), 2. družička Eva Brabcová, 3. družička Jana Piorecká, 1. družička Petra Šintáková 1 5

KOCOUR V BOTÁCH

NOVĚ NA REPERTOÁRU

Jiří Teml Premiéra 20. února 2016 na Malé scéně Nového divadla

Dance Center P. Parvoničové, Dětský operní sbor DJKT, Miro Bartoš (Vypravěč)

DĚTSKÝ OPERNÍ SBOR DJKT JE OTEVŘENÝ DALŠÍM ZÁJEMCŮM

V   B O T Á C H

Velká role v nově uvedené dětské opeře J. Temla Kocour v botách připadá členům Dětského sboru Divadla J. K. Tyla. Sbor, založený v březnu r. 2014 s cílem jeho využití v operních inscenacích, se uplatňuje již v operách Sedlák kavalír a Komedianti. Samostatně vystoupil v loňském roce na koncertech v Novém divadle a ve foyer Velkého divadla, při rozsvícení vánočního stromu na náměstí aj. V současné době má sbor 52 členů, kteří jsou rozděleni do „Přípravného sboru“ (děti od 6 do 11 let) a „Koncertního sboru“ (děti ve věku 11–16 let).

K O C O U R

Na stálou možnost přihlásit se do dětského operního sboru upozorňuje jeho vedoucí, sbormistr opery doc. PaedDr. Zdeněk Vimr:

N O V Ě

N A   R E P E R T O Á R U

•

Necháváme sbor stále otevřený novým talentovaným zájemcům, mohou tedy přijít kdykoli během školního roku. Jsme sborem výběrovým, takže předpokládám, že všechny přijaté děti budou na velmi slušné pěvecké úrovni. Zkoušíme ve Velkém divadle 2x týdně po dvou vyučovacích hodinách, a to vždy v pondělí a ve čtvrtek odpoledne (přípravka 14.30–15.45, koncertní sbor 16 –17.30 hod.). Přípravný sbor, v němž je momentálně 17 dětí, vede nyní Mgr. Adéla Skočilová (za Mgr. Annu Marii Lahodovou, tč. na mateřské dovolené). Koncertní sbor, který má momentálně 35 členů, vedu já společně s Mgr. Stázkou Šolcovou, sbormistryní plzeňského sboru Canticorum, jako klavíristka spolupracuje MgA. Eva Vimrová, Ph.D., působící pedagogicky na plzeňské konzervatoři.

1 6

Jaké další uplatnění čeká dětský sbor po úspěšné premiéře Kocoura v botách?

Celý koncertní sbor bude účinkovat ve scénickém oratoriu Arthura Honeggera Jana z Arku na hranici, jehož premiéra bude 4. června v Novém divadle. „Přípravka“ ovšem také koncertuje, už před rokem vystupovala v mateřských školách, pořádala vánoční vystoupení a momentálně společně s jedním školním dětským sborem chystá na květen vystoupení ve foyer Velkého divadla. Jak se mohou noví zájemci přihlásit?

Doporučuji, aby se obrátili přímo na mě, nejlépe na mailovou adresu sboru ([email protected]). Vždy jsou děti samozřejmě přezkoušeny, připravit by si měly dvě lidové písně. Přípravka má za úkol hravou formou naučit děti soustředění, mnoha jednodušším písním, základům pěvecké výchovy, čisté intonaci a připravit je na přechod do koncertního sboru. Je možný také vstup rovnou do koncertního sboru?

Je-li dítě starší a má už nějakou pěveckou zkušenost, případně chodí-li na sólový zpěv či do pěveckého sboru a úspěšně se uvede při našem předzpívání, tak bude samozřejmě zařazeno už do koncertního oddělení sboru. Eva Ichová

Martin Švimberský (Frantík), Ivana Klimentová (Kocour)

Andrea Frídová (Domácí), DC Eagle, Dětský sbor DJKT

Ivana Klimentová (Kocour), DC Petry Parvoničové, Dětský operní sbor DJKT

Komorní opera o jednom aktu Libreto na námět francouzské pohádky Jan Tůma a Eliška Hrubá Toperczerová Hudební nastudování a klavírní doprovod Martin Marek Režie Lilka Rybářová Ročáková Scéna a kostýmy Ivana Ševčík Miklošková Choreografie Petra Parvoničová Dramaturgie Zbyněk Brabec Sbormistr Zdeněk Vimr

Jiří Langmajer (Král), DC Petry Parvoničové, Dětský operní sbor DJKT

N O V Ě

N A   R E P E R T O Á R U

•

K O C O U R

V   B O T Á C H

Ivana Klimentová (Kocour), Martin Švimberský (Frantík), Roman Dušek (Obr)

Jiří Langmajer (Král), DC Petry Parvoničové, Dětský operní sbor DJKT 1 7

KONCERTY

Operní orchestr a sbor, Dětský sbor ZUŠ Bedřicha Smetany, dirigent Oliver Dohnányi

Koncert 6. prosince 2015 na Nové scéně zahájil slavnostní křest nového koncertního křídla značky Steinway. Tóny Čajkovského Koncertu pro klavír a orchestr č. 1 b moll, op. 23. ho vzápětí rozezněl významný český klavírista Josef Bulva. Velký divácký ohlas provázel i následující provedení písňového souboru Carla Orffa na středověké vagantské texty Carmina burana.

M. Otava, K. Radačovská a P. Šintáková při křtu

JAZZ BEZ HRANIC 2015 THE MANHATTAN TRANSFERS. 10. ročník mezinárodního festivalu vyvrcholil 1. prosince koncertem světových hvězd tvořících vokální jazzovou formaci The Manhattan Transfers.

K O N C E R T Y

Desetinásobní držitelé Ceny Grammy vystoupili ve Velkém divadle ve složení Cheryl Bentyne, Janis Siegel, Alan Paul a Trist Curless za doprovodu vlastní rytmické skupiny.

1 8

Nový Steinway v plné kráse

Místo ve sboru zaujal i šéf opery Tomáš Pilař

OPERNÍ GALA KANADSKÝCH PĚVECKÝCH NADĚJÍ

Sheldon Baxter, Nicole Brooks, Norbert Baxa

Kanadští pěvci s ředitelkou Operního studia UBC Nancy Harmiston a dirigentem Norbertem Baxou před Velkým divadlem

Brent MacKenzie, Yeeun Lee a Alireza Mojbian

Během celosvětového turné u příležitosti 100. výročí založení Univerzity Britské Kolumbie ve Vancouveru zavítali do Plzně pěvci jejího Operního studia. Naděje kanadské opery vystoupily 6. února ve Velkém divadle spolu s operním orchestrem a sborem Divadla J. K. Tyla pod taktovkou šéfdirigenta Norberta Baxy. Mnohonárodnostní sólistický ansámbl – Alireza Mojbian, Brent MacKenzie, Elena Razlog, Geoffrey Schellenberg, Jason Klippenstein, Kallie Clayton, Marie Civiatese, Nicole Brooks, Philippe Castagner, Scott Brooks, Sheldon Baxter, Tamar Simon, Yeeun Lee a Yuhui Wang – přednesl árie z nejslavnějších světových oper včetně Prodané nevěsty a Rusalky, samozřejmě v českém originále. Koncert pořádaný pod záštitou Kanadské ambasády provázel vřelý ohlas publika, jež v závěru všem účinkujícím aplaudovalo vestoje.

NEDĚLNÍ MATINÉ VE FOYER VELKÉHO DIVADLA HARP & VOICE – 13. BŘEZNA 2016 Duo Harp & Voice charakterizuje originální a intimní spojení harfy a zpěvu. Pro své první vystoupení v rámci koncertních matiné DJKT vybraly harfistka Bronislava Klablenová a mezzosopranistka Jana Piorecká autory a skladby, které jsou jejich srdcím nejbližší. Nevšední program tak obsáhne převážně díla autorů 20. století, např. kompletní cyklus písní Benjamina Brittena A Charm of Lullabies a Ej, srdenko moje Klementa Slavického, Dvě písně Vítězslavy Kaprálové a Etudy pro harfu Jana F. Fischera. Hudbu 19. století bude reprezentovat kompletní písňový cyklus Antonína Dvořáka Cigánské melodie.

Bronislava Klablenová a Jana Piorecká

K O N C E R T Y

SOJKOVO KVARTETO – 10. DUBNA 2016 Martin Kos, Martin Kaplan, Hana Vítková, Josef Fiala Program: Josef Suk, Karel Bendl, Antonín Dvořák 1 9

ZVONOKOSY

PREMIÉRA

Jindřich Brabec – Petr Markov Premiéra 5. března 2016 ve Velkém divadle Muzikál na motivy stejnojmenného románu Gabriela Chevalliera s použitím překladu Jaroslava Zaorálka • Texty Petr Markov Hudba Jindřich Brabec • Režie Martin Vokoun • Dirigenti Pavel Kantořík, Jiří Petrdlík • Choreografie Petra Parvoničová Scéna Eufrasio Lucena–Muñoz • Kostýmy Agnieszka Oldak Pátá

MARTIN VOKOUN: VŠICHNI ZNÁME NĚJAKÉ ZVONOKOSY

M. Vokoun, M. Šefl, J. Kaleja

Po pětadvaceti letech se vrací na scénu Divadla J. K. Tyla muzikál, jemuž byl divácký ohlas dán zřejmě již do vínku. Předchozí inscenace měla v Komorním divadle derniéru v r. 1991, na repertoáru byla čtyři roky a dosáhla rekordních 65 repríz. Mimo jiné pomáhala divadlu překonat propad diváckého zájmu, který po r. 1989 postihl většinu českých scén. Novou inscenaci Zvonokos připravuje mladý režisér Martin Vokoun, jehož měli diváci možnost dobře poznat v době jeho angažmá v plzeňské činohře (2008–2012).

Jak vzpomínáte na svou plzeňskou éru, kterou charakterizuje neobyčejně zajímavá paleta titulů, v Plzni do té doby vesměs nehraných?

Z V O N O K O S Y

Vzpomínám velmi rád, protože jsem měl možnost hned po škole dělat „velké“ divadlo, resp. potkat se s provozem velkého divadelního domu a zároveň s inspirativní a objevnou dramaturgií. Není titul, na který bych nevzpomínal – každý byl zajímavý, všechny mě bavily, vždycky jsem se potkal se zajímavými lidmi. Vlastně to šlo napříč žánry, od temných her, tematicky nejzávažnějších, jako bylo Sartrovo drama S vyloučením veřejnosti či Porcie Coughlanová – poslední inscenace, kterou jsem dělal v KD, až po komedie na druhém pólu spektra – typu Noc bláznů, Portugálie nebo Jako naprostý šílenci.

P R E M I É R Y

•

Ony i ty komedie byly dost temné, jistou průpravu třeba zrovna ke Zvonokosům vám ale určitě poskytly. Trochu zvláštní je, že všechny vaše inscenace byly situovány do Komorního divadla, případně na jeho klubovou scénu. Zvonokosy jsou tedy pro vás dvojitým debutem: první režie muziká2 0

S. Topinková Fořtová, V. Zaoralová Dvořáková

lu a první inscenace ve Velkém divadle.

Ano, pomineme-li asistenci panu režiséru Burianovi při Cyranovi z Bergeracu, která mému angažmá předcházela. Zcela nedotčený muzikálem ovšem také nejste…

Má první zkušenost s muzikálem je rok a půl stará. Tehdy mě známý muzikálový režisér Petr Novotný oslovil, zda bych mu nedělal asistenta při pražském uvedení Fantoma opery – velká produkce s velkou výpravou a velkým obsazením. Tam jsem se poprvé dotkl fenoménu „světový muzikál“. Hlavně jsem však vděčný za možnost nahlédnout do kuchyně Petru Novotnému, jenž je pro mě velká kapacita. Byl u všech slavných muzikálů – Jesus Christ Superstar, Bídníci, Evita – všechno tady dělal poprvé on. Pro mě to bylo setkání s profesionálem, od něhož bylo mnoho co se učit. Díky tomu jsem teď klidnější, i když Zvonokosy si co do velikosti obsazení s Fantomem nezadají.

M. Vokoun, A. Kohout, L. Pečenka

žití skupiny lidí, jejichž příběhy do sebe zapadají či nezapadají, kteří se vzájemně sledují – je to o povrchnosti, o maskách a jejich odhalování. Doufám, že i dobře se bavící divák si něco z toho odnese.

Zvonokosy byly pro divadlo zpracovány vícekrát, vás přesvědčily kvality adaptace autorské dvojice Petr Mark a Jindřich Brabec. Ano, byla napsána v r. 1983 pro karlínské divadlo, traduje se, že přímo pro Laďku Kozderkovou v roli Judity Čuprové. Myslím si, že mnoha lety i mnoha inscenacemi po všech českých jevištích byla dostatečně prověřena. Je kvalitní, ať už způsobem zkrácení dějových linek románu a zapracováním důležitých motivů do dramatických situací, tak samozřejmě hudebně. Je to v pravém slova smyslu hitmuzikál. Doufám, že diváci (alespoň my to tak na zkouškách máme)

Vůbec jste nezaváhal, když vám šéf souboru Roman Meluzín tuto režii nabídl?

Naopak, měl jsem velkou radost. Plní se mi tím hned několik snů: vždycky jsem měl přání se trochu odpoutat od činohry, vyzkoušet si jiný žánr, který mě baví, a zadruhé jsem se teď dostal do Velkého divadla, což byla po celý můj pobyt v Plzni nesplněná meta. Hezký návrat… Čím námět z r. 1934 rezonuje s dneškem, co je pro vás důležité?

V žánru komedie, resp. satiry je těžší hledat vážná témata, a priori jde o zábavu, ale i tak tam ta témata pro mě jsou, myslím, že i pro dnešek je to dobrá volba. Všichni známe nějaké Zvonokosy, ať už je to maloměsto, velkoměsto nebo vesnice, pořád je to o souStanislava Topinková Fořtová

si budou při odchodu z divadla broukat písničky, velmi dobře zapamatovatelné a leckteré i všeobecně známé.

Už jsme se dotkli toho, že jde o nezvykle lidnatý muzikál, ale není to žádná masa, nýbrž rozmanité a výrazné figurky. Jde to zvládnout ve vymezených zkouškách, když každá postavička se musí „udělat“?

To byla také velká výzva. U muzikálu bývá company, ale tady je každý z nich individualizovaný, každá figurka má svůj byť i jen malinký příběh a já se snažím, aby z toho ty příběhy skutečně vystupovaly. Při

počtu 44 herců na jevišti je to pro mě nová zkušenost. Postavit hned první obraz, což je vůbec rozžití toho městečka, expozice, znamená, že neděláte nic jiného, než že každému zvlášť určujete, odkud a kam jde, s kým se kde potká, co udělá – než ty úkoly rozdáte, zabere vám to tři hodiny. Přesto nemám pocit časového stresu. Herecký soubor mi v tom hodně pomáhá, všichni jsou svědomití, připravení, makají na inscenaci, takže vše jde rychleji, než jsem čekal.

stavy náměstíčka, baráčků… Mně se líbí, jak španělský scénograf Eufrasio Lucena-Muñoz vymyslel koncept jakési arény, umožňující rozehrávání příběhů i změny prostředí. Je postavená ze samých žaluzií, které se otvírají v různých výškách, jsou různě prosvěcovány, visí tam prádlo – prostě autentická atmosféra jižního vinařského kraje. Spíše abstraktní scénu budou záměrně doplňovat velmi barevné – až nadsazené – dobové kostýmy Agnieszky Oldak Páté, které by se měly od scény výrazně odrážet.

Záměrně se odchylujeme od tradiční před-

Eva Ichová

Jaké bude výtvarné řešení?

MACBETH

PREMIÉRA

Giuseppe Verdi Premiéra 2. dubna 2016 ve Velkém divadle Opera o čtyřech dějstvích • Libreto Francesco Maria Piave podle Williama Shakespeara Nastudováno v italském originále • Hudební nastudování a dirigent Jiří Štrunc • Dirigent Norbert Baxa • Režie Martin Otava • Scéna Ján Zavarský • Kostýmy Aleš Valášek Dramaturgie Zbyněk Brabec Sbormistr Zdeněk Vimr Macbeth Martin Bárta / Vladimír Chmelo / Pavel Klečka • Banquo Jevhen Šokalo / František Zahradníček • Lady Macbeth Csilla Boross / Ivana Veberová / Ivana Šaková • Dvorní dáma Radka Sehnoutková / Ivana Šaková • Macduff Tomáš Černý / Paolo Lardizzone • Malcolm Tomáš Kořínek / Michal Bragagnolo • Lékař Pavel Horáček / Dalibor Tolaš • Macbethův sluha David Cody / Roman Dušek • Vrah Miro Bartoš / Jakub Hliněnský Sbor opery DJKT, externí sbor • Orchestr DJKT

VERDIHO KRVAVÉ DRAMA V PLZEŇSKÉ OPEŘE

Macbeth je nejkrvavější tragédií Williama Shakespeara, který své drama napsal v roce 1606. Předlohu našel v temné skotské historii z 11. století, s níž, jako u všech svých historických dramat, naložil velice volně. Shakespearovo drama dalo Verdimu možnost začít tvořit nový hudební styl, zcela vzdálený italskému bel cantu, v němž hudba důsledně vychází z dramatické situace a pomáhá ji dokreslovat. V Macbe-

Macbeth je opera bez typické milostné zápletky, nenajdeme v ní žádný milostný duet, žádné drama žárlivosti, žádný milostný trojúhelník. Hlavním motivem je touha po moci, která se neštítí ani několikanásobné vraždy. V opeře má významné místo osud personifikovaný v postavách čarodějnic.

Do Čech Macbeth dorazil až v době své renesance. Poprvé byl uveden německy na scéně pražského Nového německého divadla 30. listopadu 1935, o dva roky později zazněl poprvé česky v Ostravě. Plzeň jej uvedla poprvé 18. ledna 1947, kdy jej dirigoval americký dirigent Walter Ducloux a režii měl Jiří Fiedler. Další inscenace byla nastudována v Komorním divadle 18. prosince 1982 dirigentem Josefem Chaloupkou a v režii Inge Švandové Koutecké. V hlavních rolích alternovali František Havelka s Vilémem Míškem a Helena Buldrová s Lilkou Ročákovou.

M A C B E T H

Verdi dílo alžbětinského dramatika Williama Shakespeara miloval. Macbeth byl první operou, kterou podle jeho děl vytvořil. Dlouhá léta se zabýval Králem Learem, ale bohužel k jeho zhudebnění nikdy nedošlo. Až v samém závěru své tvorby vytvořil ještě dvě opery podle Shakespeara – Otella a Falstaffa.

thovi to ještě není zcela dokonalé, nicméně zde jakoby Verdi vykročil na novou cestu, která přinesla první plody ve zhudebnění hry Victora Huga Král se baví, ve Verdiho operním zpracování nazvané Rigoletto.

•

Stejně jako úzce spolupracoval s libretistou, tak spolupracoval s ředitelem Teatro della Pergola Alessandrem Lanarim na inscenaci opery (tehdy ještě režiséři v dnešním slova smyslu nebyli). Nejenže ovlivňoval obsazení hlavních rolí, ale mluvil i do divadelní realizace opery, když požadoval určitý počet čarodějnic, užití „kouzelné lampy“ při scéně zjevení nebo když chtěl, aby Bankův duch se zjevil na jevišti z otvoru v podlaze. Operu sám nastudoval a řídil.

Premiéra 14. března 1847 byla velice úspěšná. Svému tchánovi Barezzimu napsal, že Macbetha miluje víc než všechny ostatní své opery. Po osmnácti letech se k opeře znovu vrátil a pro uvedení v Paříži v roce 1865 ji výrazně přepracoval do podoby, ve které se dnes většinou uvádí. Opera se hrála nejen v Itálii, ale i v jiných evropských zemích, nicméně na konci 19. století zmizela z repertoáru divadel a vrátila se tam až na konci 20. let 20. století.

P R E M I É R Y

Když Giuseppe Verdi dopsal svou devátou operu Attila, byl totálně vyčerpán a lékaři mu nařídili klid. Šest měsíců nedělal vůbec nic a až na podzim roku 1846 začal psát, a to hned dvě opery najednou: pro Londýn Loupežníky podle stejnojmenného dramatu Friedricha Schillera (měli premiéru pouhé čtyři měsíce po Macbethovi) a pro Teatro della Pergola ve Florencii svou první operu podle Shakespearova námětu Macbeth. Libreto vytvořil jeho osvědčený spolupracovník Francesco Maria Piave a Verdi s ním velice úzce spolupracoval. Sám načrtl sled jednotlivých scén a Piavemu jej poslal se slovy: „Tato tragédie je jedním z největších výtvorů člověka. Jestliže z toho nemůžeme udělat něco velkého, ať se alespoň pokusíme z toho udělat něco výjimečného.“

Zbyněk Brabec

2 1

KABARET BURKA

PREMIÉRA

Zuzana Burianová a kolektiv Světová premiéra 9. dubna 2016 na Malé scéně Nového divadla Režie Zuzana Burianová • Hudba Zdeněk Dočekal • Kostýmy Paulína Bočková • Projekce Jonáš Svatoš • Scénografická spolupráce Jindřich Traugott • Dramaturgická spolupráce Tereza Verecká Hrají: Klára Krejsová • Zuzana Ščerbová • Kamila Šmejkalová Marek Adamczyk • Petr Konáš • Jan Maléř • Marek Mikulášek

TŘI OTÁZKY PRO AUTORKU A REŽISÉRKU ZUZANU BURIANOVOU Od prvotního záměru více než před rokem došlo v koncepci tohoto klubového titulu k velkému posunu. Jaká byla dosavadní geneze připravované inscenace?

Zuzana Burianová

Dobrodružná. Na začátku stála myšlenka dramaturgyně Kláry Špičkové připravit inscenaci inspirovanou kreslenými anekdotami holandského autora Petera de Wita. Jeho kniha Kočky v burkách svěžím způsobem glosuje obyčejný život zcela zahalených muslimských žen. Autor v komiksu představuje jakési beztvaré bubáky, kteří jsou v podstatě nesvéprávní a mají své každodenní starosti. Burka je v povědomí širší české společnosti jedním ze symbolů radikálního islámu, který rozpoutává diskuzi. Ta diskuze je samozřejmě ovlivňována současnou náladou a událostmi v české a evropské společnosti, je spojena s obavou z teroristických útoků, z extrémismu a s nejistotou, jak bude vypadat Evropa za pár desítek let, až vyrostou naše děti. Nakonec právě forma a úroveň diskuze o tom, co se vlastně pod onou burkou skrývá, a snaha se v této diskuzi zorientovat jsou pro nás hlavními tématy, která chceme v inscenaci zkoumat. Jak funguje spoluautorství režisérky a kolektivu, jak vzniká scénář?

V první fázi jsou spoluautory hlavně dramaturg, výtvarníci, choreograf a autor hudby. Jsou přítomni i později na zkouškách a sledují, jak který nápad funguje. Když je potřeba, tak rovnou na zkoušce vznikne písnička, vyzkouší se varianta kostýmu nebo se zrodí nová choreografie. Dalšími spoluautory se stávají se začátkem zkoušení také herci.

Petr Konáš, Jan Maléř, Kamila Šmejkalová

Pro mne je přirozené se vždy do jisté míry podílet na vzniku scénáře. Stejně jako u klasického dramatického textu, kdy jej po přečtení spolu s dramaturgem uzpůsobuji konkrétní inscenaci, a to před samotným zkoušením a následně i během něj společně s herci. V Kabaretu Burka jsem hlavně moderátor, proto i na první čtené neprezentuji hotový text, ale inspirační materiál, který se teprve transformuje v pevnou strukturu skrze živý dialog s tvůrčí skupinou. Soudě podle názvu zůstává forma kabaretu – čím se to do inscenace promítne?

K A B A R E T

B U R K A

Kabaret je odlehčený a volný divadelní žánr a jeho nedílnou součástí je legrace. Díky této rozvolněné formě můžeme v inscenaci skákat v čase i prostoru. Také máme možnost představit mnoho různých hlasů, které v diskuzi o tom, co se skrývá pod burkou, zaznívají. Pro Kabaret Burka vzniká původní hudba a texty, které tvoří autorská dvojice Tereza Verecká s hudebníkem Zdeňkem Dočekalem.

P R E M I É R Y

•

Uvidíte roztomilá domácí zvířata, stanete se svědky soutěže v karaoke a možná vyhrajete i cenu – zájezd do oblíbené přímořské lokality. Ptala se Eva Ichová

Tereza Verecká (dramaturgická spolupráce), Paulina Bočková, Zuzana Burianová 2 2

J. Traugott, M. Adamczyk, Z. Dočekal, Z. Ščerbová, T. Verecká

Tvůrčí tým Kabaretu Burka

VILA VERDI

PREMIÉRA

Christoph Klimke Česká premiéra 30. dubna 2016 ve Velkém divadle Přeložil Petr Štědroň • Režie Natália Deáková • Scéna Lukáš Kuchinka • Kostýmy Jana Smetanová • Dramaturgie Vladimír Čepek Hudba Jakub Kudláč • Pohybová spolupráce Jiří Pokorný Hrají: Jakub Zindulka • Apolena Veldová • Pavel Pavlovský • Monika Švábová • Lilka Ročáková • Josef Nechutný • Vanda Šípová • Jana Kubátová Zdeněk Mucha • Jakub Kudláč • Miloslav Krejsa • Ondřej Vacke

VILA VERDI – NEJKRÁSNĚJŠÍ DÍLO SLAVNÉHO SKLADATELE Ve Vile Verdi – domově pro přestárlé umělce – žijí bývalé operní i činoherní hvězdy. Umělci zvyklí na potlesk a slávu. Vyprávějí své životní osudy, chlubí se bývalými úspěchy a zpívají. A připravují se na galavečer, který má zachránit existenci tohoto unikátního domova. Protože kompetentní úřady už nechtějí Vilu Verdi podporovat, z ekonomických důvodů ji chtějí zrušit. Vila Verdi skutečně existuje. Leží ve vesničce Sant´Agata v italské provincii Piacenza asi dva kilometry od vesnice La Roncole, kde se Verdi v roce 1813 narodil, a kousek od městečka Busseto, kde žil od roku 1824. Pozemky koupil Verdi v roce 1848 a konečná podoba vily byla po různých úpravách a přestavbách dokončena až v roce 1880. Nejprve dům obývali jeho rodiče, po smrti jeho matky se ovšem otec vrátil zpět do rodného Busseta a dům začal obývat Giuseppe Verdi se svou přítelkyní a později manželkou Giuseppinou Strepponiovou. Verdi rozšířil původní dům o dvě rozsáhlá křídla s terasami, skleníky a kapli. Pokud zrovna nebyli na cestách, trávili zde manželé veškerý svůj čas. Verdi opustil vilu až po smrti Giuseppiny v roce 1897. Dnes vila slouží jako jakési Verdiho muzeum s možností luxusního ubytování; v části domu dodnes žijí Verdiho potomci.

do důchodového věku – měli možnost prožít své stáří v naprosté svobodě a nezávislosti.

Otevřen byl 10. října 1902 a existuje dodnes. Domovem důchodců Giuseppa Verdiho prošla do dnešního dne více než tisícovka lidí, kteří zasvětili svůj život různými způsoby umění a kteří – když přišli

Vladimír Čepek

•

V I L A

V E R D I

Téma divadelní hry Vila Verdi vychází z dokumentárního snímku Daniela Schmidta Polibek Tosky (Il Bacio di Tosca) z roku 1984, který byl dojemným pohledem právě do Casa Verdi – tohoto domova pro přestárlé operní pěvce a hudebníky. Filmový materiál zpracoval Christoph Klimke do podoby divadelního textu a před třemi lety jej inscenoval v berlínské Volksbühne známý režisér, tanečník a choreograf Johann Kresnik. Naše inscenace v režii Natálie Deákové v obsazení plejádou skvělých plzeňských herců bude přizpůsobena českým poměrům a měla by otevřít komický, poetický i smutný svět stárnoucích umělců.

P R E M I É R Y

Předobraz naší Vily Verdi však musíme hledat někde jinde. Na sklonku života skutečně slavný skladatel založil v Miláně jakýsi domov důchodců pro přestárlé umělce La Casa Verdi. Svému příteli Giuliovi Monteverdemu o tom napsal: „Nejradši ze svých děl mám dům, který jsem postavil v Miláně pro ubytování starých zpěváků, kteří neměli to štěstí, nebo kteří si nenaspořili, když byli mladí. Chudí, milí společníci mého života. Věř mi, příteli, ten dům je skutečně moje nejkrásnější dílo.“

La Casa Verdi Milano

2 3

CARMEN

PREMIÉRA

Georges Bizet – Rodion Ščedrin Premiéra 26. března 2016 na Nové scéně Choreografie a režie Mário Radačovský • Scéna Marek Hollý • Kostýmy Ludmila Várossová Carmen Jarmila Dycková / Kristýna Potužníková / Lýdie Švojgerová • Don José Miroslav Hradil / Richard Ševčík / Martin Šinták • Escamillio Michal Kováč / Grzegorz Mołoniewicz / Archie Sladen / Richard Ševčík • Micaela Corinne Cox / Kristýna Piechaczková / Anna Srncová Dále tančí: Karolína Beerová, Martina Diblíková, Karolína Hejnová, Monika Mašterová, Jana Schweitzerová, Lýdie Švojgerová, Nataliia Shchegliuk, Kristýna Venená, Andronika Tarkošová, Jules Davies-Hinds, Geronymo Fuhrmann, Vojtěch Jansa, Petr Laštovka, Michal Lenner, Ondřej Martiš Nedlouho po premiéře Romea a Julie přivádí plzeňský baletní soubor na scénu nezkrotnou Carmen. Na repertoáru se tak potkávají dva velké taneční tituly – dva tragické osudy velké lásky. Poprvé Carmen se souborem uvedl choreograf Gustav Voborník v r. 1967 s baletní hudbou Rodiona Ščedrina, již skladatel napsal pro svou choť, primabalerinu Maju Pliseckou. V r. 1996, právě před 20 lety, nastudoval Carmen choreograf Robert Balogh, který – nepochybně inspirován filmem Carlose Saury – zkombinoval Bizetovu hudbu s flamenkovými kreacemi skladatele a kytaristy Paca de Lucíi. Pro své nové osobité zpracování námětu vytvořil nyní choreograf Mário Radačovský vlastní hudební koláž z Bizetovy opery a Ščedrinovy baletní hudby, která z Bizeta rovněž vychází.

MÁRIO RADAČOVSKÝ: JE VELKÉ ŠTĚSTÍ, KDYŽ DĚLÁTE TO, CO MILUJETE Taneční dráhu Mária Radačovského v samých začátcích charakterizuje strmý vzestup. Hned po ukončení konzervatoře Evy Jaczové v Bratislavě nastoupil v r. 1989 do angažmá v baletu Slovenského národního divadla, o tři roky později byl přijat do světoznámého souboru Jiřího Kyliána v Netherlands Dance Theatre v Haagu. Tam ho po následujících nejšťastnějších sedmi letech jeho profesního života stihla nečekaná rána osudu. Čím vás která z životních etap obohatila? Můžeme začít od školy – Já jsem původně nechtěl být tanečníkem, tu školu jsem si nevybral.

Tancoval jste ale už od devíti let, jak jsem se někde dočetla. Ano, ale to vymyslela moje teta, mámina sestra Gabika. Ta mě také přihlásila do školy na konkurz, možná nepředpokládala, že mě přijmou. Ale když už mě na tu konzervatoř vzali, zjistil jsem, že to mám v sobě, že tanec miluju. A když děláte to, co milujete, je to velké štěstí. V prostředí, v němž jsem se octl, se cítím skvěle jako člověk, a přestože už netančím profesionálně, zabývat se tancem jinou formou mě stále naplňuje.

C A R M E N

Na škole bylo mojí prioritou dostat se jako tanečník na nějakou úroveň, samozřejmě mým snem jako každého chlapce bylo nastoupit do Slovenského národního divadla. Což se vám po ukončení studia splnilo…

P R E M I É R Y

•

Po nějakých třech měsících mě udělali dokonce sólistou, což bylo šokující. Přece jen když vám je 18 let, jste rád, že vůbec dostanete práci. Není to z mé strany přílišná skromnost, jasně že jsem měl talent

2 4

i potenciál, ale rozhodující bylo, že jsem nastoupil v momentě, kdy se měnil dost silný mužský aparát, odcházela určitá generace skvělých sólistů typu Jána Haľamy ad. Hned jsem dostával krásné role, třeba Prince v Labutím jezeře. Mou první úlohou byl Albert v Giselle, pro nějž si mě vybral pan Joachím Banegas z Kubánského národního baletu už po dvou měsících v souboru. Jinak bych na role tohoto kalibru čekal tak pět let: musíte mít i štěstí. A měl jste ho i dál, když po třech letech jste se ocitl u Jiřího Kyliána v Nizozemském tanečním divadle (NDT) v Haagu.

Přijít do Holandska a sedm let pracovat pod jeho vedením byl splněný sen, naprostý vrchol mé taneční kariéry. Soubor byl skvělý, střídali se tam všichni v té době důležití světoví choreografové: Nacho Duato, Mats Ek, William Forsythe, Paul Lightfoot, Hans van Manen, Paolo Libero… Nejen že choreografovali, ale na nás vytvářeli ty choreografie, které se teď uvádějí po celém světě – to jsou vzpomínky, o které mě už nic nemůže připravit.

Samozřejmě že nejlepší světový choreograf pro mě vždycky bude Jiří Kylián, neumím si představit lepšího, co se týče muzikálnosti, vazby a logičnosti pohybu. Vždy absolutně připravený, totální profík a velmi skromný člověk. Ale to už tak u skutečných velikánů bývá, „malé psi najviac brešú“. Byli jsme velmi zhýčkaní v tom směru, že jsme měli denně před sebou velkou osobnost a úžasnou autoritu, která byla autoritou ne proto, že by křičela a vyžadovala, ale vnitřní pokorou a lidskostí, přirozenou autoritou – to se nedá naučit. Když mi potom diagnostikovali rakovinu, podstoupil jsem léčbu a po jejím ukončení jsem cítil potřebu z Holandska odejít. Souviselo to i s tím, že pan Kylián jako umělecký

Mário Radačovský

šéf končil, a já jsem si nedokázal představit, že bych měl pracovat pod někým jiným. Odešel jste tedy do Grand Ballets Canadiens v Montrealu. Jak se stalo, že tam jste začal choreografovat?

V Montrealu byly choreografické workshopy, tak jsem si řekl, že to vyzkouším. V Holandsku jsem se styděl, v tom domě, kde působili samí velikáni, jsem neměl odvahu. Kdybych neodešel z Holandska, tak v životě nepostavím krok! V Kanadě se ode mne v této oblasti nic neočekávalo – je mnoho špatných choreografů na světě, když to nepůjde, tak co… A ono to nějakým paradoxem fungovalo, první dvě choreografie měly obrovský úspěch. Nabídka choreografií pro Montreal byla na spadnutí, jenže jsem dostal nabídku i z Bratislavy.

Návrat domů?

Tehdy v r. 2005 probíhal konkurz na post generálního ředitele Slovenského národního divadla. Účastnila se ho i Sylvia Hroncová, která mi volala do Kanady, jestli bych byl ochoten stát se uměleckým šéfem baletu SND, kdyby to vyhrála. Po 15 letech v zahraničí jsem vůbec netušil, kdo to je, navíc volala 1. dubna, takže jsem to v první chvíli považoval za vtip. Ale stalo se a návrat na Slovensko byl šokující, ale úžasný. Měli jsme se Sylviou možnost otevírat nové divadlo, „jedenadvacetiletou historickou budovu“, jak to nazval pan Kylián, a byli jsme při mnoha zázračných věcech. Bohužel po necelých pěti letech přišel nový generální ředitel a do hodiny nás povyhazovali. To byla druhá rána osudu…

Pět let něco budujete a oni do 3 měsíců zrušili celý repertoár – to bylo jako deratizace po Radačovském; ne že by ty balety nebyly navštěvované. Byla to hrůza. Chápu, že nový generální má právo přivést si svůj tým, to je legitimní, pracovat s lidmi, kterým důvěřuje, ale způsob, jakým to proběhlo, byl nedůstojný.

Zkouška Carmen v baletním sále Nového divadla

Nyní tedy všechny své zkušenosti zúročujete opět ve vlastním souboru v ND Brno a těžit z nich bude i náš plzeňský soubor, s nímž připravujete Carmen. Setkal jste se s ní už v minulosti?

Ve Slovenském národním divadle jsem v Carmen uměleckého šéfa Borise Slováka tančil Josého i Escamillia v 45minutové Ščedrinově verzi, kterou tak úžasně zkomponoval pro svou manželku. Vždycky jsem toužil Carmen inscenovat, ale nevěděl jsem, kdy bude ten správný čas. Děkuju Jiřímu Pokornému, že mě oslovil – jestli to bylo ve správný čas, to se ukáže při premiéře. A protože Jirka přišel s představou celovečerního baletu, zkombinoval jsem Ščedrina s Bizetovou operou. Zvolil jsem nahrávku s Plácidem Domingem, nejdokonalejším Josém, jakého znám.

Kde se váš příběh lásky a zrady odehraje?

Snažíme se, aby inscenace byla nejen pohybově, ale celkově vizuálně zajímavá. Marek Hollý vytvořil nádhernou scénu, i kostýmy budou krásné. Ludmila Várossová si ověřovala v autentickém prostředí velké firmy, jaký dress code tam vládne, jak se projevuje v detailech: určitý druh hodinek, perfektní kravaty, perfektní ponožky. Budou tam i kvazi iPody, tablety: dneska

Jak to všechno jde dohromady s Bizetem? Neodsune vášeň v hudbě a ve zpěvu tanec do pozice ilustrace? Teď jsme dokončili desetiminutový duet Josého a Micaely v prvním dějství, kdy jejich láska je čistá, nic ještě není zkomplikované Carmen – a já jsem začal doufat, že se to uděje, že tanec se stane nositelem emoce a emoce daná zpěvem bude pohybem umocněná. Že vám to přijde úplně přirozené, až potom si uvědomíte, že tam byl nějaký zpěv.

Vidím na tanečnících, že už chápou mou inspiraci. Můj slovník je neoklasický, těžko se to definuje přesněji. V Carmen nemají špičky, mají obuv jako normální lidé, dámy mají podpatky – kontrast toho vizuálu a klasické hudby by měl prožitek zesílit. Věřím, že na konci se s tím divák skutečně ztotožní.

C A R M E N

Samozřejmě bych chtěl ukázat, že José Carmen opravdu miloval. Že zoufalý výbuch jeho žárlivosti způsobí její smrt, je u mě spíš nešťastná náhoda, ne vražda. I Micaela se tam objevuje – jakoby odjinud, nedotčená světem nekalých praktik... Chci, aby tam diváci cítili něhu, lásku, ale i živočišnost, všecko, co je inspiruje nebo vzrušuje. A věřím, že budou vnímat i podtexty, třeba Micaelin bublifuk odkazující k anglickému ´my bubble´, uzavřenosti ve vlastní ´bublině´.

si mladí lidé neřeknou z očí do očí ´miluju tě´ – oni si to napíší.

•

Hlavní ´message´ tohoto baletu mladým lidem je, hlavně ať si hledají povolání, kde mohou být sami sebou. Ať nepodléhají prázdným ambicím a nenechají se ošálit leskem kvazi světa, kde si všichni na něco hrají, všichni mají dokonalé obleky, dokonalé kravaty či krásné róby. Nic z toho jim ale nezaručí, že zítra ještě budou sedět

v tom maličkém boxu, kde každý má svůj telefon a počítač (a je jich tam dvě stě) – Možná, že už dneska přijde šéf a ukáže: ty a ty už tu zítra nepracuješ…

P R E M I É R Y

Prostředí, kam jsem naši novou plzeňskou Carmen zasadil, je svět současného byznysu: José je byznysmen, majitel firmy, který ostatní zaměstnává, a Carmen je jeho sekretářka. Escamillio je finanční žralok, jemuž se zlíbí Josého firmu spolknout – a Carmen se zachová ryze pragmaticky. Láska i vášeň zůstávají, jen jsem je chtěl zasadit do soudobých reálií, aby poselství inscenace směřovalo především k mladým lidem. Mám pocit, že všichni mladí dnes touží být analytici, makléři, advokáti – všecko možné, jen ne tesař nebo elektrikář. To jim nevoní, hned zítra chtějí být bohatí. Ale nejen oni, my všichni příliš často obdivujeme něco, co vypadá geniálně, ale je to jen pozlátko a bezohledná hra pod ním. Myslím, že v tak nehumánním světě, kde jeden šlape po druhém, nechceme žít.

Eva Ichová

2 5

MOZAIKA NOC DIVADEL 2015 V rámci celoevropského projektu Noc divadel se 21. listopadu otevřely brány obou divadelních budov. Pozvali jsme vás na otevřené zkoušky inscenací Úklady a láska a Děj se co děj či prohlídky historické budovy zasvěceně komentované šéfem opery Tomášem Pilařem a vrchním mistrem Velkého divadla Romanem Gebeltem. V Novém divadle jsme pro odvážlivce připravili noční site specific a ve Velkém divadle se odehrál „Večer operetního fajnšmekra“, tedy představení Čardášové princezny spojené s lektorským úvodem, autogramiádou a sklenkou sektu.

Tomáš Pilař zasvěcuje účastníky prohlídky do tajností jeviště Velkého divadla

Site specific v Novém divadle

Úklady a láska – zkouška ve Velkém divadle

Milovnice lehkonohé múzy s T. Pilařem a R. Gebeltem

Výhled z horní terasy Velkého divadla

Zkouška muzikálu Děj se co děj

Autogramiáda přímo na jevišti

V. MEZINÁRODNÍ BALETNÍ SOUTĚŽ PLZEŇ 2015

M O Z A I K A

Tradiční přehlídka se poprvé konala v západočeské metropoli. Soutěž pořádalo Taneční sdružení České republiky ve spolupráci s DJKT v Plzni. Soutěž je určena posluchačům tanečních škol (kateogrie B – junior) a členům profesionálních baletních souborů (kategorie A – senior). Mezi 73 soutěžícícmi z celého světa byli i členové baletního souboru DJKT. Z nich Grzegorz Mołoniewicz získal 3. cenu v kategorii B, Ondřej Martiš obdržel prémii za současnou choreografii a Kristýna Piechaczková prémii za partnerskou spolupráci.

Grzegorz Mołoniewicz 2 6

Lýdie Švojgerová

Kristýna Piechaczková, Michal Kováč

GALAVEČER LITERÁRNÍ KAVÁRNY V loňském roce proběhl pilotní ročník projektu Literární kavárna. Ten si klade za cíl podpořit tvůrčí činnost mládeže a přihlásit se do něj mohou začínající literáti ve věku 13–26 let. V průběhu roku 2015 představovali vybraní autoři své texty na pěti večerech autorského čtení. Odborná porota z nich vybrala nejpodařenější dílka a ta zazněla v podání oblíbených herců činohry Divadla J. K. Tyla. Stalo se tak během galavečeru scénického čtení 19. listopadu 2015 na Malé scéně. O hudební doprovod se postarala plzeňská kapela Annešanté, která hraje oiginální směsici jazzu, šansonu, folku a blues.

J. Nechutný, J. Kubátová, A. Procházka

Annešanté

Vítězové 1. ročníku Literární kavárny

Z. Ščerbová a P. Konáš

RÁDIO BOMBA

Tomáš Pilař

Martin Stránský

M O Z A I K A

Petra Vraspírová

Věděli jste, že studenti Západočeské univerzity mají své vlastní rádio? Jmenuje se Bomba a – s trochou nadsázky – je bomba, že do pořadu Za oponou DJKT, který má za úkol představit posluchačům herecké prostředí, kam oko diváka běžně nedohlédne, si moderátoři Simona Egriová a Jirka Chroust pravidelně zvou naše umělce. Prvním hostem pořadu byla muzikálová diva Petra Vraspírová, po ní usedl za mikrofon populární herec Martin Stránský. Moderátoři si pozvali do studia také tanečníka a choreografa Richarda Ševčíka či mladého šéfa opery DJKT Tomáše Pilaře. O jejich nezřízené zvídavosti a současně zasvěcenosti svědčila řada všetečných otázek, nezřídka mířících přímo pod kůži. Na Richardovi například vyzvídali, proč nosí tanečníci chránič intimních partií a jak se dá říci baletce, aby shodila pár kilo. Jak je patrné z fotografií, moderátoři i hosté se při natáčení skvěle bavili! Věříme, že stejně tak se následně baví i posluchači.

Simona Egriová, Richard Ševčík, Jirka Chroust 2 7

ROZSVĚCENÍ VÁNOČNÍHO STROMU VE FOYER NOVÉHO DIVADLA Rozsvěcení vánočního stromu ve foyer Nového divadla bylo příležitostí k milému setkání s našimi diváky. Strom se poprvé rozzářil 1. prosince 2015 za přítomnosti Mons. Emila Soukupa, ředitele DJKT Martina Otavy a náměstka primátora Martina Baxy. Mohli jsme se také pochlubit uměním nejmenších členů naší divadelní rodiny, žáků Baletní školy a členů Dětského operního sboru. Pastorelu Jana Jakuby Ryby Rozmilý slavíčku zapěla sólistka opery Ivana Šaková za doprovodu flétnisty Marka Špeliny a korepetitora Ahmada Hedara.

Vystoupení žákyň Baletní školy DJKT

Mons. E. Soukup, M. Otava, M. Baxa

Dětský operní sbor DJKT

PLZEŇ 1953 Pozvání na besedu k inscenaci Plzeň 1953 přijal 17. prosince 2015 pan Richard Smola, člen Českého svazu PTP a pamětník Plzeňského povstání. Besedy se zúčastnili dramaturgové M. Caltová a V. Čepek, herci J. Maléř, A. Veldová a J. Kubátová.

M O Z A I K A

SPOLEČENSKÉ SETKÁNÍ PO PREMIÉŘE WEBEROVA ČAROSTŘELCE

Ředitel DJKT M. Otava, režisér D. Neuner 2 8

Dirigenti Fr. Drs a J. Štrunc, M. Pospíšil (uprostřed)

R. Samek a Karolina Hromádková

15. ROČNÍK FESTIVALU SONGFEST.CZ Odpoledne i večer nabitý hudbou mnoha žánrů a pestrým doprovodným programem prožili návštěvníci festivalu Songfest. Ten hostila 11. února Malá scéna DJKT. Kromě ukázky tradičního čínského bojového umění nebo workshopu kaligrafie přichystali pořadatelé i přednášku o rozdílnostech evropské a čínské hudební kultury, kterou vedl ředitel DJKT Martin Otava spolu se zakladatelkou festivalu paní Feng-yűn Song. Do tajů čínského divadla zasvětili diváky umělci Pekingské čínské divadelní akademie.

Umělci Pekingské čínské divadelní akademie

Ukázka kaligrafie

Martin Otava, Feng-yűn Song

Feng-yűn Song, Martin Otava a umělci Pekingské čínské divadelní akademie při besedě s diváky

SPARTAKUS V ND Balet Divadla J. K. Tyla pravidelně prezentuje svou tvorbu na scénách pražského Národního divadla. Ve zlaté kapličce už úspěšně představil Šípkovou Růženku, Annu Kareninu a Popelku. 7. února 2016 tu měli diváci možnost zhlédnout inscenaci Spartaka v choreografii Jiřího Pokorného a obdivovat výkon Richarda Ševčíka v titulní roli, ověnčený Cenou Thálie.

Nakladatelství Empresa Media vydalo knihu emeritního sólisty DJKT (1954–58) a posléze dlouholetého člena opery Národního divadla Reného Tučka Sex v hlase Dobrodružné čtení od prvního písmene do poslední tečky. To je kniha vzpomínek mimořádného českého pěvce a hudebního pedagoga Reného Tučka, od jehož narození uplynulo v roce vydání těchto pamětí osmdesát let. Přesto její ambicí není nabídnout pouhou zábavu a pasivní konzumaci leckdy i pikantních historek. Autorovi jde o víc. Prostřednictvím svěžího psaní se snaží oslovit, podpořit a motivovat ty čtenáře, v jejichž očích se zračí touha po sebezdokonalování. „Učte se ze svých proher i úspě-

chů,“ vzkazuje jim René Tuček, „nevzdávejte své cíle a sny.“ Autorův motivační záměr podpořila řada významných osobností hudebního, hereckého a vědeckého světa. Speciálně pro tuto publikaci sepsali texty, ve kterých se zamýšlejí nad vlivem hlasu v citovém, erotickém i pracovním životě člověka. Ve výčtu přispěvatelů nechybí veličiny jako Karel Gott, Jiří Suchý, Jan Cimický, Radim Uzel nebo Štefan Margita. Kniha silným, podmanivým hlasem Reného Tučka deklaruje názor, že opera nemusí být zapomínaným žánrem pro staromilce, ale může být – je-li správně uchopena – živým oborem oslovujícím posluchače napříč generacemi.

M O Z A I K A

SEX V HLASE RENÉHO TUČKA

2 9

JUBILEA 25. dubna oslaví šedesátiny šéf muzikálového souboru Roman Meluzín. Do šéfovské funkce nastoupil začátkem roku 2000 s jasnou vizí, dnes stojí v čele dynamického a tvárného souboru, schopného zprostředkovat divákům živý kontakt se soudobou světovou muzikálovou tvorbou.

Stále přibývá titulů uvedených v české premiéře a produkce souboru vykazuje vysokou návštěvnost. Legendární Kočky více než rok po premiéře nepřestávají plnit hlediště, okruh nadšených diváků nejen mezi mladými si našel muzikál Probuzení jara. Leckteří na něj chodí opakovaně, jedna z hlavních představitelek je nominována na Cenu Thálie... Že oba zásadní a náročné tituly šéf soubor sám režíroval, se rozumí takřka samo sebou. Výsledek je hmatatelný a nezpochybnitelný. Kolik úsilí ale stála taková zásadní proměna repertoáru i stylu, si málokdo dokáže představit. O radostech, strastech i pochybnostech nechme promluvit jubilanta samotného. Jsi s výsledky svého šestnáctiletého snažení spokojený?

J U B I L E A

Od repertoáru, který byl sto let starý, se to proměnilo v repertoár, který je současný, a to, co se na jevišti hraje, jsou opravdu světové muzikály hodně vysoké třídy. Nevím, jestli někdo postřehl, že kromě standardů, o které se opíráme (divácká obec si je žádá a my jí je pokorně přinášíme), se tady hrají Kočky nebo Spamalot, Polibek pavoučí ženy, Nine, Evita – nebo to všichni považují za samozřejmost? Co mě trošku bolí je, že to nikdo nereflektuje v té kontinuitě, že nic z toho není nahodilé, ale za vším je soustavná a cílevědomá práce – takže v podstatě jsme tady dramaturgické a inscenační štiky a ne kapři zalezlí v blátě místního rybníka.

3 0

ROMAN MELUZÍN: DŮLEŽITÉ JE PRO NÁS HLEDĚT DOPŘEDU Jinak mě samozřejmě trápí prohry, koho by netrápily, a z vítězství mám radost. Není možné, aby z třiceti inscenací bylo třicet světových, to prostě při našem provozu nejde. Přesto z času na čas se nám podaří inscenace, které minimálně přesahují hranice tohoto regionu. Řek Zorba na jedné straně a Polibek pavoučí ženy, Evita a Spamalot na druhé jsou důkazem, že umíme tyto věci udělat špičkově, zřejmě ale nejsme pro celostátní kritiku až tak zajímaví.

Ale důležitější než ohlížet se je pro nás hledět dopředu. Je třeba, aby sem přicházeli noví mladí lidé, kteří budou okysličovat soubor, aby se nám dařilo vybudovat repertoár, který jinde nedělají, aby se nám dařilo vést dialog s naším divákem takovým způsobem, že udržíme návštěvnost 96 %. Divadlo je strašně zrádné a vůbec v něm neplatí to, co je dneska, natož aby platilo to, co bylo včera. Platí teprve to, co bude zítra. Podívám-li se na vaše ´zítřejší´ plány, vidím několik českých premiér za sebou. První má být Bonnie a Clyde opět v tvojí režii. Jak se vám povedlo získat takový atraktivní titul?

Jednou jsem si všimnul, že je taková věc na repertoáru na Broadwayi. Získal jsem k tomu muziku, a protože se mi strašně líbila, oslovil jsem svého oblíbeného spolupracovníka Adama Nováka, který pro nás práva k uvedení získal. Bude to muzikálová gangsterka?

Ladění toho příběhu je dobrodružně-romantické. Hudba se pohybuje v typickém americkém spektru od country až k rock-and-rollu, má to hezké balady, scénické lyrické písně a je to vedené jako osud dvou lidí, kteří chtěli překročit svůj vlastní stín. Oni nechtěli být grázlové, ale doba a prostředí je do toho svým způsobem vmanipu-

Roman Meluzín Ředitelna DJKT zkoušce M. Otava, muzikálu režisér DějD.seNeuner co děj

lovaly. Touha překročit začarovaný kruh bídy, všednosti, té trapné každodennosti, prostě být výlučný je ten hlavní motiv. Jistě, bez přestřelek se to neobejde, ale nepovažuju to za primární. Nejdůležitější je láska mezi těmi dvěma lidmi.

Myslím, že by to mohla být příjemná vstřícná podívaná pro diváky širokého spektra, že v naší dramaturgické linii je to někde uprostřed mezi lidovými tituly jako Zvonokosy a tituly, jimiž se pokoušíme dokázat, že muzikál dokáže také strukturovaně složitěji reflektovat současnost. Takovým dílem bude bezesporu Opera buffa, která pro náš soubor vzniká. Možná se to bude jmenovat úplně jinak, ale v každém případě to bude o Lídě Baarové, ovšem z úplně jiného pohledu než ve filmu, který momentálně běží v biografech. Co považuješ za svůj nejdůležitější úkol do budoucna?

Pokud ještě budu mít šanci to vést, rozhodně bych chtěl přicházet s takovými nápady, který ostatní s radostí akceptují. Kdo jsou ti ostatní?

Mí spolupracovníci a především publikum. Eva Ichová

MONIKA ŠVÁBOVÁ

ROMAN KREBS

Nad svým jubileem se Monika Švábová (nar. 10. 3. 1946 v Praze) příliš nepozastavuje. Pro herečku par excellence, jakou Monika je, mají svou váhu docela jiná čísla. Nejvíc váží cifra 47, zahrnující léta její věrnosti plzeňskému divadlu (během té doby zažila 11 ředitelů!). A pak také počet jejích rolí, který už překročil číslo 150. Postihnout všechny stěžejní namátkou nelze. Byla Julií, Desdemonou i Gertrudou, nezapomenutelnou Blanche v Tramvaji do stanice Touha, Raněvskou ve Višňovém sadu, Irenou v Odcházení, skvělou Violet Westonovou v Srpnu v zemi indiánů… S mladistvým elánem a vstřícností se stále pouští do nových úkolů. Jako velké obohacení přijala možnost spolupráce s mladým muzikálovým souborem na inscenaci Nine či s režisérskou dvojicí SKUTR na Vojckovi. Právě v něm znovu dokázala, že i v roli malé rozsahem dokáže vyvolat nezapomenutelný zážitek. „Monika Švábová má jako Babička jen velmi malý prostor, nicméně

Roman Krebs, jenž 23. dubna oslaví pětapadesáté narozeniny, je stálicí a oporou muzikálového (a dříve i operetního) souboru již plných 20 let. Za tu dobu najdeme jen málo inscenací, do nichž by nebyl obsazen, podílel se i na koncertních vystoupeních, kde se vzácně představil také jako suverénní trumpetista. Na teplické konzervatoři absolvoval obor zpěv s operetní specializací, není se tedy co divit, že v Plzni v žánru lehkonohé múzy vytvořil řadu různorodých rolí. Hrál Pluta v Offenbachově Orfeovi v podsvětí, Gustava v Zemi úsměvů, Kolomana Župana v Hraběnce Marice, Jima Kenyona v milované Frimlově Rose Marii. V Netopýrovi měl hned dvě velké role, Franka i Dr. Falkeho, ve Vévodkyni z Chicaga si kromě ministra Pimpineliho ´střihnul´ i hlavní roli sylvánského prince Šándora Borise. S radostí hrál pod vedením Antonína Procházky v hudební komedii Hledám děvče na boogie-woogie, v muzikálech Malované na skle, Šumař na střeše,

Monika Švábová (Julie) – ROMEO A JULIE, 1968

pohádka v jejím podání je zkrátka strhující. Je v ní tolik bolesti a životní moudrosti, kolik v původním textu možná ani není. Mrazivá chvíle, skvělý začátek krutého finále,“ napsal v MF DNES Jan Anderle.

O trvale vysokém nasazení Moniky Švábové svědčí i množství titulů, v nichž ji v současné době můžete na jevišti vidět. Kromě již zmíněného Vojcka je to Flamendr (Veronika Dubinská), Jednotka intenzivní lásky (Renata), Lov začíná (Martha Gilettová), Škoda! (Sládková) nebo Mefisto.

IVANA ŠAKOVÁ Sopranistka Ivana Šaková dosáhne svého prvního významného životního jubilea 22. března.

Roman Krebs (Pluto) – ORFEUS V PODSVĚTÍ

Řek Zorba, Noc na Karlštejně. V Gypsy byl jeho Herbie tou nejsympatičtější postavou.

Úctyhodný je i počet současných rolí Romana Krebse: Elisha Whitney v Děj se co děj, Rudolf v Hello, Dolly!, Kotníček Norton v Sugar. Dvě role má také ve Viktorce Plzeň!, na skvělém zvuku slavných Koček se podílí ´off stage´. V legendárních Zvonokosech, které právě přicházejí na repertoár, bude hrát Oskara Hronce z Košťálova.

Současná sezona je v Plzni její devatenáctou. Za tu dobu propůjčila svůj dramatický soprán mnoha titulním hrdinkám nejslavnějších oper, z nichž mnohé byly korunovány nominacemi na Ceny Thálie. O prestižní cenu se ucházela jako Mařenka v Prodané nevěstě (2002), v širších nominacích bodovala její Aida, Ariadna na Naxu, Senta v Bludném Holanďanovi a Milada v Daliborovi. Plzeňští diváci ji poznali také jako Tosku, Turandot, Leonoru v Síle osudu, Čo-Čo-San, Rusalku či Straussovu Salome. V současné inscenaci Libuše jí připadla role Krasavy, v Sedláku kavalírovi zpívá Santuzzu. Nově studuje roli Lady Macbeth v připravované inscenaci Verdiho opery.

ZDENĚK MUCHA Na 7. duben t. r. připadnou sedmdesátiny herce Zdeňka Muchy. Členem činohry DJKT je od r. 1987, čemuž odpovídá i obsáhlý soupis jeho rolí. V raných dobách se představil jako Figaro ve Figarově rozvodu Ödöna von Horvátha, nezapomenutelný Patrick McMurphy v dramatu Kde kukačka hnízdo má či Isidor v Poprasku na laguně. Z let následujících připomeňme alespoň titulní postavu Anouilhova Tomáše Becketa, Sancha Panzu v Dykově Zmoudření dona

Ředitel Ivana DJKT Šaková M.(Salome) Otava, režisér – SALOME D. Neuner 2009

Quijota, Pantalona ve Sluhovi dvou pánů, Othella či radního Buška z Našich furiantů. Pestrou mozaiku různých typů doplňují komediální role, třeba Lucien Tomb v Hrobce s vyhlídkou, Glenn Cooper v Řečech Neila Simona, Balthasar ve Lhářích nebo bodrý Popelář Doolitle v Pygmaliónu. V poslední době se Zdeněk Mucha s gustem zabydlel v komorním prostoru Malé scény, kde hraje v pohádce Živá voda, dobrodružném příběhu pro mládež Chrtí packa zasahuje či v inscenaci s dokumentárními rysy Plzeň 1953. Zdeněk Mucha (Král) – ŽIVÁ VODA

ROZLOUČENÍ MILAN BÜRGER

Sparafucile v Rigolettovi, Mefistofeles ve Faustovi a Markétce, španělský král Filip II. v Donu Carlosovi a konečně jako Kněz Grigoris v Řeckých pašijích Bohuslava Martinů.

JAROSLAVA ŽLÁBKOVÁ

R O Z L O U Č E N Í

Jeho první plzeňskou rolí byl Basilio v Lazebníkovi sevillském, následoval Hrabě Horn v Maškarním plese. Působivým jevištním zjevem a zvučným basem se zapsal do povědomí jako Mirakel, Dapertuto, Lindorf i Coppélius v Hoffmannových povídkách, Sarastro v Kouzelné flétně, najemný vrah

Její první plzeňskou rolí byla Popelka ve stejnojmenném baletu Sergeje Prokofjeva. Tančila zde Evu v Baladě o námořníkovi, Kateřinu v Kamenném kvítku, Růženku či Vílu lásky ve Spící krasavici. Její největší rolí v tomto období byla Julie v Prokofjevovu Romeovi a Julii v choreografii Věry Untermüllerové. Plzeňská etapa byla pro půvabnou baletku nezapomenutelná nejen

jako skvělý start pro další profesionální dráhu, ale také tím, že právě během ní se v Plzni seznámila se svým budoucím manželem, zpěvákem Václavem Neckářem.

/

Ve věku pouhých 52 let zemřel 19. ledna 2016 operní pěvec Milan Bürger, sólista opery Národního divadla v Praze. Výraznou stopu zanechal i v historii Divadla J. K. Tyla v letech svého angažmá 1991–1997.

J U B I L E A

M. Bürger (Mefisto) – FAUST A MARKÉTKA, 1993

Po dlouhé těžké nemoci zemřela 14. prosince 2015 tanečnice a pedagožka Jaroslava Neckářová, roz. Žlábková. V l. 1958–65 byla sólistkou baletního souboru DJKT v Plzni, odkud odešla do angažmá ve Výmaru a posléze v Komische Oper v Berlíně. Po návratu do vlasti působila v Baletu Praha, v Laterně magice a karlínském divadle. Od r. 1977 učila na Taneční konzervatoři Praha.

3 1

BŘEZEN 2016 VELKÉ DIVADLO 01. 02. 03. 04. 05. 06. 07. 08.

P R O G R A M

• B Ř E Z E N

2 0 1 6

09. 10. 11. 12. 13.

Ne

POLSKÁ KREV EDGAR ROMEO A JULIE ÚKLADY A LÁSKA ZVONOKOSY ROMEO A JULIE 14:00

Po

nehraje se

Út St Čt Pá So

Út

St Čt Pá So Ne

PRODANÁ NEVĚSTA 10:00 MEFISTO EDGAR ZVONOKOSY SPARTAKUS LOV ZAČÍNÁ KONCERTNÍ MATINÉ 10:30 AIDA 14:00

14. Po nehraje se 15. Út HELLO, DOLLY! 16. St EDGAR 17. Čt SPARTAKUS 18. Pá HELLO, DOLLY! 19. So SEDLÁK KAVALÍR/KOMEDIANTI 20. Ne nehraje se 21. Po nehraje se 22. Út MEFISTO 23. St ZVONOKOSY 24. Čt ZVONOKOSY 25. Pá MEFISTO 26. So CALIGULA 27. Ne LOV ZAČÍNÁ 16:00 28. Po nehraje se 29. Út nehraje se 30. St ÚKLADY A LÁSKA 31. Čt HELLO, DOLLY! MALÁ SCÉNA 01. Út ENIGMATICKÉ VARIACE 02. St PLZEŇ 1953 03. Čt CHRTÍ PACKA ZASAHUJE 10:00 04. Pá KILL DE BILL 05. So KOCOUR V BOTÁCH 17:00 06. Ne ŽVANIVÝ SLIMEJŠ 14:00 08. Út CHRTÍ PACKA ZASAHUJE 10:00 10. Čt OBRAZ DORIANA GRAYE 12. So KOCOUR V BOTÁCH 17:00 13. Ne SVĚCENÍ JARA Změna programu vyhrazena 3 2

NOVÉ DIVADLO opereta opera/-TIT-

V14

balet

V11

činohra

V8

muzikál

premiéra, P

balet

D

opera

zadáno

činohra

V5

opera/-TIT-

V10

muzikál

N7

balet

S6

činohra

S9 foyer

opera/-TIT-

O1

muzikál

V1

opera/-TIT-

V2

balet

S5

muzikál

V12

opera/-TIT-

V9

muzikál

N10

muzikál

N3

činohra

V4

činohra Z

činohra

KMD10

muzikál

V3

činohra činohra činohra

zadáno

balet opera

zadáno

balet opera balet

21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 15. 16. 17. 19.

Ne

DĚJ SE CO DĚJ (ANYTHING GOES) FREDDIE – THE KING OF QUEEN SUGAR ANEB NĚKDO TO RÁD HORKÉ ČAROSTŘELEC JEDNOTKA INTENZIVNÍ LÁSKY FLAMENDR (SMETANOVSKÉ DNY) 14:00

Po

nehraje se

Út St Čt Pá So

So

VIKTORKA PLZEŇ! ANEB JINAK TO NEVIDIM! VIKTORKA PLZEŇ! ANEB JINAK TO NEVIDIM! LIBUŠE (SMETANOVSKÉ DNY) SBORISTÉ 11:00 SBORISTÉ DĚJ SE CO DĚJ (ANYTHING GOES)

Ne

nehraje se

Po

nehraje se

Út St Čt Pá

Út St Čt Pá So

Ne

Po

J2

20. 26. 29. 30.

FLAMENDR VOJCEK JEDNOTKA INTENZIVNÍ LÁSKY SBORISTÉ KOČKY 14:00 KOČKY SUGAR ANEB NĚKDO TO RÁD HORKÉ 14:00 SUGAR ANEB NĚKDO TO RÁD HORKÉ

Ne Po

nehraje se

St Čt Pá So

Út St Čt

Út St Čt So

Ne So Čt Pá

muzikál

N9

balet muzikál opera/-TIT-

N4

činohra činohra

O2

muzikál

N13

muzikál

N6

opera

KMD14

činohra činohra

S2

muzikál

činohra

S3

činohra

N14

činohra

S7

činohra muzikál muzikál muzikál muzikál

nehraje se

ČAROSTŘELEC ŠKODA! FREDDIE – THE KING OF QUEEN VIKTORKA PLZEŇ! ANEB JINAK TO NEVIDIM! CARMEN SUGAR ANEB NĚKDO TO RÁD HORKÉ

Út

J

opera činohra

12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.

činohra

činohra

01. 02. 03. 04. 05. 06. 07. 08. 09. 10. 11.

DĚJ SE CO DĚJ (ANYTHING GOES) CARMEN JEDNOTKA INTENZIVNÍ LÁSKY KOCOUR V BOTÁCH 10:00 PROBUZENÍ JARA 10:00 ŽIVÁ VODA 10:00 KOCOUR V BOTÁCH (SMETANOVSKÉ DNY) 14:00 ENIGMATICKÉ VARIACE CHRTÍ PACKA ZASAHUJE 14:00 KOCOUR V BOTÁCH 17:00 PLZEŇ 1953 PROBUZENÍ JARA 10:00

opera/-TIT-

N1

činohra

naposledy, S4

balet muzikál balet

premiéra, A

muzikál

muzikál

N5

balet

N2

opera

zadáno

muzikál

zadáno

činohra

zadáno

opera činohra činohra opera

J3

činohra

MS

muzikál

zadáno

Není-li uvedeno jinak, představení začínají v 19 hodin Předprodej vstupenek na březnová představení DJKT od 15. ledna 2016

DUBEN 2016 So

MACBETH

Ne

nehraje se

Po

nehraje se

Út

ÚKLADY A LÁSKA

St

MACBETH

Čt

S6

opera/-TIT-

premiéra, P

činohra

V5

opera/-TIT-

V14

ÚKLADY A LÁSKA

činohra

S5

Pá

ZVONOKOSY

muzikál

N4

So

POLSKÁ KREV

opereta

Ne

KONCERTNÍ MATINÉ 10:30 EDGAR

11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23.

činohra

foyer opera/-TIT-

Po

nehraje se

Út

nehraje se

St

ROMEO A JULIE

Čt

nehraje se

Pá

ZVONOKOSY

So

SEDLÁK KAVALÍR/KOMEDIANTI

Ne

nehraje se

Po

nehraje se

Út

EDGAR

St

ROMEO A JULIE

Čt

ZVONOKOSY

Pá

MACBETH

So

VÁCLAV NOID BÁRTA

koncert

ČARDÁŠOVÁ PRINCEZNA 14:00

opereta

25. Po nehraje se 26. Út AIDA 27. St ZVONOKOSY 28. Čt HELLO, DOLLY! 29. Pá ÚKLADY A LÁSKA 30. So VILA VERDI MALÁ SCÉNA 03. Ne PROBUZENÍ JARA 06. St OBRAZ DORIANA GRAYE 09. So KABARET BURKA 12. Út KABARET BURKA 13. St ŽVANIVÝ SLIMEJŠ 14. Čt SVĚCENÍ JARA 15. Pá ENIGMATICKÉ VARIACE 16. So PLZEŇ 1953 17. Ne KONZERVATOŘ PLZEŇ

balet

V17

N12

opera/-TIT-

naposledy

opera/-TIT-

V1

balet

V6

muzikál

N11

opera/-TIT-

V12

opera/-TIT-

S3

muzikál

N2

muzikál

V7

činohra

V4

činohra

premiéra, P

muzikál balet

pro seniory

činohra

premiéra

činohra

balet

zadáno zadáno

činohra činohra

07. 08. 09. 10. 11. 12.

Ne

DĚJ SE CO DĚJ (ANYTHING GOES) JEDNOTKA INTENZIVNÍ LÁSKY SBORISTÉ 14:00

Po

nehraje se

Pá So

Ne

VIKTORKA PLZEŇ! ANEB JINAK TO NEVIDIM! FLAMENDR 11:00 FLAMENDR FREDDIE – THE KING OF QUEEN LIBUŠE KOČKY 14:00 KOČKY KOČKY 14:00

Po

nehraje se

Út St

Čt Pá So

Ne

KOČKY 11:00 ČAROSTŘELEC VOJCEK VIKTORKA PLZEŇ! ANEB JINAK TO NEVIDIM! JEDNOTKA INTENZIVNÍ LÁSKY JEDNOTKA INTENZIVNÍ LÁSKY KOČKY 16:00

Po

nehraje se

Út

V2

muzikál

opera

01. 02. 03. 04. 05. 06.

pro seniory

13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 26. 27.

St Čt Pá So

Ne

CARMEN SUGAR ANEB NĚKDO TO RÁD HORKÉ EDITH VRABČÁK Z PŘEDMĚSTÍ EHMK – FESTIVAL AEROWAVES EHMK – FESTIVAL AEROWAVES EHMK – FESTIVAL AEROWAVES

Po

nehraje se

Út St Čt Pá So

muzikál

N8

činohra činohra

O1

muzikál

N9

činohra

zadáno

činohra

S4

balet opera

S8

muzikál muzikál muzikál

O2

muzikál

zadáno

opera/-TIT-

N13

činohra

N6

muzikál

KMD14

činohra

S2

činohra muzikál

Z

balet

N1

muzikál

So

CARMEN ČAROSTŘELEC FREDDIE – THE KING OF QUEEN CARMEN DĚJ SE CO DĚJ (ANYTHING GOES)

Út

SVĚT KABARET–KABARET SVĚT

muzikál

St

CHRTÍ PACKA ZASAHUJE

činohra

zadáno

Čt

KOCOUR V BOTÁCH

opera

zadáno

Pá

PROBUZENÍ JARA

So

EHMK – FESTIVAL AEROWAWES

Ne

EHMK – FESTIVAL AEROWAWES

Út

PROBUZENÍ JARA

St

KILL DE BILL

Út St Čt Pá

balet

N5

opera/-TIT-

N14

balet balet

N4

muzikál

muzikál

2 0 1 6

MEFISTO

D U B E N

Pá

•

01. 02. 03. 04. 05. 06. 07. 08. 09. 10.

NOVÉ DIVADLO

muzikál

MS

balet

Předprodej vstupenek na dubnová představení DJKT od 15. února 2016 3 3

P R O G R A M

VELKÉ DIVADLO