2016

STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÁ ŠKOLA STROJNICKÁ A STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA PROFESORA ŠVEJCARA Plzeň, Klatovská 109

PREVENTIVNÍ PROGRAM ŠKOLY Školní rok 2015/2016

Zpracovala: Mgr. Renata Švecová Školní metodik prevence

Obsah I.

Úvod

3

II.

Výchozí situace 1. Charakteristika školy 2. Vymezení rizikového chování 3. Školní rok 2014/2015 – zhodnocení 4. Seznámení pedagogických pracovníků s MPP 5. Základní právní dokumenty

3 3 3 5 5 5

III.

Cíle programu 1. Obecné cíle 2. Dovednosti potřebné pro život – pro žáky

7 7 7

IV.

Prevence – konkrétní cíle 8 1. Prevence závislostního chování - užívání všech návykových látek, netolismus, gambling 8 2. Prevence šikany 8 – posilování a rozvoj mezilidských vztahů, prevence projevů xenofobie, rasismu 3. Prevence rizikového sexuálního chování 8 4. Prevence kriminality 9 5. Prevence záškoláctví 9 6. Zdravý životní styl 9

V.

Činnosti nutné k dosažení cíle 1. Prevence drogových závislostí, alkoholismu a kouření 2. Prevence šikany, projevů xenofobie… 3. Prevence rizikového sexuálního chování 4. Prevence kriminality 5. Prevence záškoláctví 6. Zdravý životní styl 7. Další činnosti 8. Práce výchovné komise

9 10 10 10 11 11 11 11 12

VI.

Závěr

12

VII. Přílohy

13

1

Seznam

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20.

příloh

Kontakty Když se něco děje – správné zhodnocení situace Specifika otrav u různých návykových látek První pomoc při otravě návykovými látkami a alkoholem Co dělat, když je žák pod vlivem návykové látky Řešení nejobvyklejších případů výskytu NL ve škole Jak poznáme, že dítě bere drogy Základní doporučení rodičům Netolismus Pravidla pro děti a rodiče k bezpečnému užívání internetu Jak postupovat při krvavém poranění injekční jehlou Sebepoškozování Prevence nadměrného stresu ve školním prostředí, relaxační a jiné cvičení Mentální anorexie a mentální bulimie Rizikové sexuální chování HIV/AIDS Nová náboženská hnutí Příslušnost k subkulturám Domácí násilí Dotazník pro dospívající

2

I. Úvod Jedná se o celoroční program zaměřený na osobnostní a sociální rozvoj, na výcvik v sociálně komunikativních dovednostech žáků a na vyplnění jejich volného času. Je určen pro žáky, jejich rodiče a pro všechny pracovníky školy. Zasahuje výchovnou i naukovou složku vzdělávání během celého školního roku a směřuje k pozitivnímu ovlivnění klimatu třídy, ke změně motivace žáků a pedagogů a ke změnám vyučovacích metod.

II. Výchozí situace 1. Charakteristika školy Střední průmyslová škola strojnická a Střední odborná škola profesora Švejcara Plzeň, Klatovská 109 vznikla 1. 7. 2011 sloučením dvou škol. Obě původní školy mají naprosto odlišné zaměření a někdy velmi rozdílné problémy. K 1. 9. 2015 má škola 1165 žáků denního studia a 141 zaměstnanců. Celý pedagogický kolektiv i ostatní nepedagogičtí pracovníci se snaží žáky pochopit, získat si jejich důvěru, působit na ně svým vlastním příkladem a vytvářet přátelskou atmosféru. Třídní učitelé pravidelně seznamují žáky svých tříd s aktuálními událostmi školy a průběžně řeší problémy. Škola komunikuje s rodinami žáků při pravidelných třídních schůzkách. V případě potřeby se mohou rodiče samostatně informovat nebo jsou do školy zváni. Samotné sociální klima ve škole, důvěra a pocit bezpečí jsou základními kameny prevence a lze je realizovat s podporou ředitele školy a s podporou celého pedagogického sboru. Prevence nežádoucích návyků a závislostí a výchova ke zdravému životnímu stylu se z organizačního hlediska dotýká nejen metodika prevence, popř. výchovného poradce, ale i všech pedagogických pracovníků školy, zejména třídních učitelů. Je nutné aktuálně informovat pedagogy o nových vyhláškách a akcích, které se prevence dotýkají. Školní metodik prevence předává poznatky získané na školeních pedagogickým pracovníkům na pedagogických radách nebo prostřednictvím intranetu. Škola se také zapojí do projektu Kraje pro bezpečný internet, žáci při výuce vyplní on-line test na www.kpbi.cz.

2. Vymezení rizikového chování Primární prevence rizikového chování je na naší škole dle Národní strategie primární prevence rizikového chování dětí a mládeže na období 2013 – 2018 zaměřena na: a) předcházení zejména následujícím rizikovým jevům v chování žáků: • záškoláctví a neplnění školních povinností

3

•

interpersonální agresivní chování - agrese, šikana, kyberšikana a další rizikové formy komunikace prostřednictvím multimédií, násilí, divácké násilí, intolerance, antisemitismus, extremismus, rasismus a xenofobie, homofobie • delikventní chování ve vztahu k hmotným statkům – vandalismus, krádeže, sprejerství a další trestné činy a přečiny • závislostní chování - užívání všech návykových látek, netolismus, gambling • rizikové sportovní aktivity, prevence úrazů • rizikové chování v dopravě, prevence úrazů • závislost na politickém a náboženském extremismu (sekty) • rizikové sexuální chování (onemocnění HIV/AIDS a dalšími nemocemi) b) rozpoznání a zajištění včasné intervence zejména v případech: • domácího násilí • týrání a zneužívání dětí, včetně komerčního sexuálního zneužívání • ohrožování výchovy mládeže • poruch příjmu potravy (mentální bulimie, mentální anorexie) Základním principem strategie primární prevence rizikového chování u dětí a mládeže ve školství je výchova žáků ke zdravému životnímu stylu, k osvojení pozitivního sociálního chování a zachování integrity osobnosti. Nespecifická primární prevence zahrnuje veškeré aktivity podporující zdravý životní styl a osvojování pozitivního sociálního chování prostřednictvím smysluplného využívání a organizace volného času, například zájmové, sportovní a volnočasové aktivity a jiné programy, které vedou k dodržování určitých společenských pravidel, zdravého rozvoje osobnosti, k odpovědnosti za sebe a své jednání. Specifická primární prevence zahrnuje aktivity a programy, které jsou zaměřeny specificky na předcházení a omezování výskytu jednotlivých forem rizikového chování žáků. Jedná se o: a) všeobecnou prevenci, která je zaměřena na všechny žáky, aniž by byl dříve zjišťován rozsah problému nebo rizika, b) selektivní prevenci, která je zaměřena na žáky, u nichž lze předpokládat zvýšenou hrozbu rizikového chování, c) indikovanou prevenci, která je zaměřena na jednotlivce a skupiny, u nichž byl zaznamenán vyšší výskyt rizikových faktorů v oblasti chování. Preventivní program je konkrétní dokument školy zaměřený zejména na výchovu žáků ke zdravému životnímu stylu, na jejich osobnostní a sociální rozvoj a rozvoj jejich sociálně komunikativních dovedností. Je založen na podpoře vlastní aktivity žáků, pestrosti forem preventivní práce s žáky, zapojení celého pedagogického sboru školy a spolupráci se zákonnými zástupci žáků školy. Každý pedagogický pracovník dbá, aby uplatňovaná prevence rizikového chování u žáků byla prováděna komplexně, tj. ve všech oblastech, jichž se prevence rizikového chování u žáků dotýká: a) oblast zdravého životního stylu (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena, výživa a pohybové aktivity), b) oblast společenskovědní (komunikace, sociální dovednosti a kompetence), c) oblast přírodovědná (biologie člověka, fyziologie, chemie), d) oblast rodinné a občanské výchovy, e) oblast sociálně-právní. 4

3. Školní rok 2014/2015 - zhodnocení Školní rok 2014/2015 byl čtvrtým školním rokem po sloučení obou škol. Konaly se proto aktivity, které byly společné pro obě školy. Proběhly např. adaptační kurzy, beseda s pracovníky Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje, beseda s Městskou policií Plzeň, prevence drogové ve spolupráci s Policií ČR a MPP. Zájem žáků byl velký a byli s uskutečněnými aktivitami spokojeni a doporučili by je pro organizaci i v příštím školním roce. Beseda s MUDr. Uzlem se z organizačních důvodů, které nebyly na straně školy, neuskutečnila. V minulém školním roce se žáci zúčastnili i dalších aktivit např. Jeden svět na školách. Žáci naší školy se také velmi úspěšně účastnili sportovních i odborných soutěží. Žáci naší školy se zapojili nové studie Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti Úřadu vlády České republiky. Jednalo se o Evropskou školní studii o alkoholu a jiných drogách (ESPAD 2015), jíž byla pověřena agentura FOCUS – Centrum pro sociální a marketingovou analýzu.

4. Seznámení pedagogických pracovníků školy s MPP Všichni pedagogičtí pracovníci budou seznámeni s preventivním programem školy prostřednictvím intranetu a vyzváni ke spolupráci při zachycování varovných signálů spojených s možností rozvoje rizikového chování u jednotlivých žáků a tříd a při preventivní práci s třídními kolektivy apod. Také budou opět požádáni zejména třídní učitelé o pomoc při zamýšlení se nad tím, čemu bychom měli věnovat největší pozornost, na co je podle nich se třeba soustředit, kde vidí největší problémy… Preventivní program bude také k dispozici na webových stránkách školy a v knihovně.

5. Základní právní dokumenty Základní právní dokumenty: • • • • • • • • •

•

Úmluva o právech dítěte Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině Zákon č. 29/ 1984 Sb., o soustavě základních, středních škol a vyšších odborných škol Zákon č. 37/ 1987 Sb., o ochraně před alkoholem a jinými toxikomaniemi Zákon č.218, o soudnictví ve věcech mládeže Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb. a zákona č. 563/2004 Sb. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) 5

• • •

Zákon č. 562/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím školského zákona. Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Nařízení vlády: •

Nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické, přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků

Vyhlášky: • • • •

Vyhláška MŠMT č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních Vyhláška č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů

Vnitroresortní předpisy MŠMT a jiné • • • • • • • • • • •

Metodický pokyn MŠMT k výchově proti projevům rasismu, xenofobie a intolerance č. j. 14 423/99-22, Věstník MŠMT sešit 5/1999 Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů č. j. 20 006/2007-51 ze dne 16.10. 2007, Věstník MŠMT sešit 11/listopad 2007 Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení č. j. 28 275/2000-22, Věstník MŠMT sešit 1/2001 Metodický pokyn MŠMT k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví č. j. 10 194/2002-14, Věstník MŠMT sešit 3/2002 Metodický pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k vzdělávání žáků se speciálními poruchami učení nebo chování č. j. 13 711/2001-24, Věstník MŠMT sešit 9/2002 Sdělení pro ředitele škol a školských zařízení k zajištění lepší informovanosti rodičů žáků v případě výskytu pedikulózy (vši dětské) Informace o spolupráci předškolních zařízení, škol a školských zařízení s Policií ČR při prevenci a při vyšetřování kriminality dětí a mládeže a kriminality na dětech a mládeži páchané č. j. 25 884/2003-24, Věstník MŠMT sešit 11/2003 Národní strategie primární prevence rizikového chování na období 2013-2018 Strategie prevence kriminality na období 2012-2015 a Národní strategie protidrogové politiky na období 2010-2018 Národní akční plán prevence dětských úrazů na léta 2007 – 2017 Národní program řešení problematiky HIV/AIDS v ČR na období let 2013 – 2017

6

III. Cíle programu Cílem programu je seznámit žáky s různými riziky spojenými se závislostmi a jinými druhy rizikového chování, posílit jejich schopnost bránit se před těmito patologickými jevy zdravým a sociálně akceptovatelným způsobem – působit na jejich postojovou a emocionální složku prostřednictvím posílení některých stránek osobnosti, které mohou v budoucnu hrát roli při jejich setkání s návykovými látkami, případně společenským nátlakem, který by mohl ke vzniku některé ze závislostí vést. Dalším cílem programu je ukázat žákům možnosti adekvátního řešení náročných životních situací a ověřit si fyzické, psychické i sociální schopnosti. Dalšími cíli programu jsou optimalizovat sociální klima v jednotlivých třídách a tím i v celé škole, posilovat komunikační dovednosti, schopnost vytvářet přátelské vazby, asertivní dovednosti, zlepšit sebeovládání, učit se nenásilnému zvládání konfliktů, zvládat úzkost a stres.

1. Obecné cíle • • • • • • • •

Odborné a průběžné vzdělávání školního metodika prevence a ostatních pedagogických pracovníků Vypracování manuálů a metodických postupů pro řešení krizových situací (např. rozpoznání šikany, co dělat, když u žáka byly nalezeny drogy, žák pod vlivem návykové látky, žák přistižen při prodeji drog, rodič vykazuje problém s drogami atd.) Preventivně působit v co nejširší oblasti rizikových forem chování Spolupracovat s odbornými subjekty Usilovat o zapojení všech pedagogických pracovníků do příprav, plnění a vyhodnocování preventivního programu Pravidelně navštěvovat a vyhledávat tématická divadelní a filmová představení, přednášky a besedy s odborníky, nabízet četbu knih a časopisů s danou tematikou Usilovat o dobré vztahy mezi rodinou a školou Zajistit pravidelné schůzky s rodiči, nabídnout rodičům didaktické materiály a poradenskou činnost

2. Dovednosti potřebné pro život (pro žáky) Autoregulace a sebeovlivňování • Schopnost motivovat se ke zdravému způsobu života • Schopnost oddálit uspokojení nebo potěšení • Schopnost chránit a posilovat zdravé sebevědomí • Schopnost plánovat čas, vést přiměřený a vyvážený životní styl • Dovednosti při zvládání náročných životních situací (rizikových duševních stavů) • Schopnost uvolnit se, používat vhodnou relaxační techniku, odpočívat • Schopnost pečovat o vlastní zdraví (výživa, cvičení, hygiena pohybové aktivity apod.) Sociální dovednosti – sociální učení • Schopnost čelit sociálnímu tlaku (např. odmítnout vrstevníky, starší nebo nadřízené, když nabízejí alkohol nebo jiné návykové látky) • Asertivní dovednosti (zdravé sebeprosazování) • Schopnost empatie a porozumění životním situacím • Schopnost komunikace, vyjednávání, nacházení kompromisu 7

• • • •

Dovednosti rozhodování se a schopnost předvídat následky určitého jednání Schopnost vytvářet vztahy a budovat si přiměřenou síť sociálních vztahů Dovednosti týkající se volby a hledání vhodného zaměstnání nebo dalšího studia Rodičovské dovednosti

IV. Prevence – konkrétní cíle 1. Prevence závislostního chování - užívání všech návykových látek, netolismus, gambling • • • • • • • • • • • •

Předcházet užívání návykových látek včetně alkoholu a tabáku Předcházet závislosti na návykových látkách a zdravotním problémům způsobených v důsledku konzumace drog Snižovat poptávku po užívání návykových látek Pro žáky 1. ročníků: Beseda s Městskou policií Plzeň Podporovat žáky v jejich nápadech, potřebách a tvořivosti Aktivizovat žáky k pravidelným sportovním a zájmovým činnostem Seznámit učitele pro případ potřeby s 1. pomocí intoxikovanému žákovi Seznámit učitele s postupem při výskytu návykových látek ve škole Jednotný postup při odhalení návykové látky Předcházet zdravotním, sociálním a psychickým poškozením v důsledku přílišného užívání vir. drog – znecitlivění, ztráta reality, snížení sebekontroly, násilí, gambling, závislosti Stanovit a posilovat v žácích pravidla pro užívání vir. drog Podporovat počítačové hry, filmy s kladnými stránkami obsahu (postřeh, vědomosti, koordinace pohybů, soustředění…)

2. Prevence šikany – posilování a rozvoj mezilidských vztahů, prevence projevů xenofobie, rasismu • • • • • • • • •

Školní program proti šikanování Předcházet šikaně, předcházet projevům xenofobie, rasismu Upevňovat obecně uznávané hodnoty a postoje společenského života Vyvracet předsudky a pěstovat úctu k životu (stáří x mládí…) Posilovat a rozvíjet zdravé vrstevnické vztahy Podporovat v žácích jejich přirozenou zvídavost a potřebu poznávat nové Zajistit bezpečnost žáků o přestávkách Šířit objektivní, pravdivé informace o extremistických organizacích, nebezpečných ideologiích, sektách, náboženstvích (fašismus, terorismus…) v případě potřeby zajistit intervenci (pomoc pracovníků PPP, SVP)

3. Prevence rizikového sexuálního chování • • • • •

•

Předcházet rizikovému sexuálnímu chování Přednáška pro žáky 2. ročníků s MUDr. Uzlem Posilovat a upevňovat obecně uznávané hodnoty – rodina, mateřství, láska… Předcházet rizikům sexuálního zneužívání, týrání a zanedbávání – beseda pro žáky 3. ročníků s pracovníkem Fondu ohrožených dětí Podporovat zdravé sebevědomí žáků a citlivě přistupovat k jejich problémům Česká společnost AIDS pomoc – beseda pro 3. ročníky 8

4. Prevence kriminality • • • • • • •

Vysvětlit a popsat základní projevy kriminality a delikvence Zasvětit žáky do ustanovení trestního zákoníku, školního řádu apod. Zasadit se o to, aby žáci znali svá práva ve společnosti – Chartu práv dítěte, Ústavu ČR apod. Beseda s Městskou policií Plzeň pro žáky 1. ročníků Beseda s Policií ČR pro žáky 3. ročníků Upevňovat základní pravidla a hodnoty společenského chování Předkládat vhodný vzor společenského chování, dbát na dodržování zákona a být morální podporou

5. Prevence záškoláctví • • •

•

Snížit počet zameškaných hodin Posilovat hodnotu vzdělání Řešení neomluvené absence Práce výchovné komise

6. Zdravý životní styl • • • • • • • • • • •

•

Podporovat zdravý životní styl žáků – životospráva, duševní hygiena, režim dne, stres… Upevňovat kladný vztah ke svému tělu Seznámit žáky s různými styly života – vrcholový sport, modelky, vegetariánství, život v komunitách apod. Předcházet negativním vlivům médií a reklamy – ideál krásy, odtržení od reality, módní trendy apod. Předcházet vzniku poruch příjmu potravy – anorexie, bulimie Upevňovat a rozvíjet kladný vztah k životnímu prostředí – ekologii Naučit žáky poskytnout první pomoc – Prezentace Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje pro žáky 1. ročníků Exkurze u Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje pro žáky studijního oboru sociální činnost Praktický nácvik 1. pomoci se studenty LF UK – pro žáky 2. ročníků Den otevřených dveří MAMMA HELP centrum Plzeň, Žlutická 2 Vhodné sportovní aktivity Beseda s PČR – bezpečnost v dopravě – rizika mladých řidičů

V. Činnosti nutné k dosažení cíle Součástí některých předmětů jsou témata, která souvisí s problematikou návykových látek, zdravého životního stylu, chování, duševní hygienou apod. Zejména v těchto předmětech je prostor pro otevření diskuse a vhodného nasměrování žáků, použití různých metod práce apod. V průběhu školního roku budou uskutečňovány různé akce – besedy, přednášky apod. podle potřeb pedagogů, z iniciativy školního metodika prevence a podle nabídky příslušných organizací. Bude pokračovat spolupráce s různými organizacemi (Tyfloservis, Jitřenka, MAMMA HELP centrum, Point 14, Nezvratné osudy…).

9

Žáci školy se pravidelně účastní sportovních soutěží, Středoškolské odborné činnosti, soutěže České hlavičky a aktivně spolupracují se Západočeskou univerzitou v Plzni.

1. Prevence drogových závislostí, alkoholismu a kouření, virtuální drog • • • •

v rámci předmětu Etická výchova, Základy společenských věd v rámci lyžařského výcviku výtvarná výchova: zařazování preventivní tématiky (plakáty proti drogám) ČJ: práce s vhodnými literárními texty, cílené zaměření textů k všestrannému jazykovému rozboru • chemie: rozpouštědla (těkavé látky) – působení a zneužívání těkavých látek • cizí jazyky (Problémy mládeže – dělení drog, účinky, škodlivost…) • beseda s Městskou policií Plzeň • v rámci předmětu Základy přírodních věd • v rámci předmětu Zdravotní nauka • chemie: alkaloidy – zneužívání drog, prevence, léčiva – správné používání, zneužívání, závislost, návykové látky – třídění z hlediska chemického složení • v rámci předmětu Psychologie, Pedagogika, VTA • v rámci předmětu tělesná výchova • při akcích školy (školní výlety, zájezdy apod.) • aktuálně na nástěnce • dle aktuální nabídky různých organizací Zaměstnanci • 1. pomoc obecně + 1. pomoc intoxikovanému žákovi, poranění injekční stříkačkou • dozory • jednotný postup při nálezu návykové látky

2. Prevence šikany, projevů xenofobie, rasismu… Škola přijímá žáky všech národností a takovéto soužití žáků různých národností je nejlepší prevencí před projevy rasismu a xenofobie. 1. ročník • Adaptační kurzy (jeden den 8 – 14 h pro 1. ročníky v září) 1. – 2. ročník • v rámci předmětů Občanská nauka, Etická výchova, Sociální politika 2. – 4. ročník • v rámci předmětů Psychologie, Pedagogika, Český jazyk, Cizí jazyky, Veřejná správa, Právo Všichni žáci • při akcích školy (lyžařský kurz, cyklistický kurz, školní výlety, zájezdy…) • exkurze s tematikou holocaustu Zaměstnanci • postoje jednotlivých vyučujících a ostatních zaměstnanců školy • dozory ve škole • jednotný postup při odhalení šikany

3. Prevence rizikového sexuálního chování • •

• •

v rámci předmětu Zdravotní nauka, Společenská kultura, Osobnostní výchova, Pedagogika, Speciální pedagogika, Cizí jazyky, Český jazyk, Občanská nauka prezentace na nástěnkách beseda s MUDr. Uzlem pro 2. ročníky Česká společnost AIDS pomoc – beseda pro 2. ročníky, Jiří Pavlát - 608700130 10

4. Prevence kriminality 1. ročník • beseda s Městskou policií Plzeň 2. - 4. ročník • v rámci předmětů Právo, Pedagogika, Psychologie, Osobnostní výchova, Společenská kultura, Český jazyk, Cizí jazyky • v rámci Biologie (2. a 3. ročník) – prevence týrání zvířat Všichni žáci • v rámci všech akcí školy Navázané kontakty: Policie ČR - Městské ředitelství Plzeň – služba kriminální policie a vyšetřování - problematika mládeže – por. Bc. Roman Fryčka, tel. 974 325 865 - por. Ing. Bc. Štěpánka Kuthejlová, tel. 974 324 864 - por. Mgr. Tereza Andělová, tel. 974 325 111 - por. Mgr. Jana Krejčová, tel. 974 325 946 - por. Bc. Aleš Sobotka, tel. 974 325 911 - problematika toxikománie (odhalování) – por. Bc. Roman Vůcha Obvodní oddělení Policie Plzeň – Bory - npor. Bc. Jindřich Novotný - vedoucí oddělení – tel. 974 324 445 - prap. David Janda – policista s územní a objektovou odpovědností tel. 974 324 479 Městská policie Plzeň Vlčková Andrea - metodik prevence kriminality - Tel. 378 036 931 - GSM: 777 173 201 - Email: [email protected] - Web: www.mpplzen.cz

5. Prevence záškoláctví • • •

seznámení žáků se Školním řádem důslednost při omlouvání absence žáků spolupráce s rodiči

6. Zdravý životní styl • • • • • • •

v rámci předmětu Zdravotní nauka, Organizace volného času, Kosmetická péče, Zdravotní a tělesná výchova, Psychologie, Aplikovaná psychologie, Ekologie, Výtvarná výchova, Etická výchova, Osobnostní výchova, Cizí jazyky, Český jazyk exkurze u Zdravotnické záchranné služby Plzeňského kraje 3. ročník – sociální činnost: Den otevřených dveří MAMMA HEPL centrum AJ: reálie anglicky mluvících zemí – poznávání způsobu života mladých lidí, srovnání kultur a hledání vhodných vzorů výtvarná výchova: nabídka vhodných volnočasových aktivit a výtvarných technik Nezvratné osudy – beseda aktuálně podle nabídky různých organizací – besedy, filmy…

7. Další činnosti Spolupráce s rodiči • rodiče mohou využívat informační servis pomocí internetových stránek školy, kde najdou komplexní informace o škole 11

• • • •

lze využít nástěnky školy poskytování kontaktů na příslušné instituce, odkazy na webové stránky důležitá je účast na třídních aktivech Den otevřených dveří

Spolupráce s výchovnými poradci • spolupráce s výchovnou poradkyní pro žáky humanitních oborů Mgr. Vladimírou Bezpalcovou a výchovným poradcem pro žáky strojírenských oborů Mgr. Petrem Slavíkem bude probíhat zejména formou předávání informací a vzájemnými konzultacemi dle potřeby Spolupráce • Pedagogicko-psychologická poradna – informace, vyšetření • Městská policie Plzeň – besedy • Policie ČR – obvodní oddělení Plzeň-Bory • Středisko výchovné péče Plzeň, Karlovarská tř. – besedy, návštěvy zařízení • Speciálně pedagogické centrum pro zrakově postižené – exkurze, přednášky • Tyfloservis, tyflocentrum – přednášky, exkurze, propagační letáky • P – centrum – besedy, informace • Exodus Třemošná – exkurze, besedy • 87. MŠ Plzeň – exkurze ve Zdravé mateřské škole • Dům sv. Zdislavy – vánoční sbírka, exkurze • Stacionář Jitřenka – předvánoční program pro klienty • Světlušky – dobročinná akce • Adra – velikonoční sbírka • Fond ohrožených dětí • Sdružení Klíč – vystoupení ke Dni dětí • Krajská hygienická stanice – očkování, letáky, besedy • Účast na soutěžích pořádaných AŠSK (plavání, florbal…) • Horská služba – při lyžařském a sportovně turistickém kurzu • Spolupráce se sdružením MáTa • Point 14 – problematika závislostí - konzultace • Projekt Nezvratné osudy (beseda) • Západočeská univerzita v Plzni

8. Práce výchovné komise • • •

pro lepší řešení různých výchovných problémů žáků pracuje na škole výchovná komise složení výchovné komise: ředitel školy (zástupce řed. školy), třídní učitel, výchovný poradce o jednání vyhotoví komise protokol

VI. Závěr Prevenci rizikového chování nelze chápat pouze jako jeden z dílčích úkolů školy – je to součást života celé školy, která prolíná všemi oblastmi jejího života. Jedinečnou a nezastupitelnou roli v prevenci má ovšem rodina. Společným cílem rodiny i školy je dobře připravit dítě na pozdější samostatný a úspěšný život.

12

Příloha č. 1 Kontakty Prevence sociálně patologických jevů a výchova k toleranci Mgr. Hana Dadučová, DiS. Oddělení mládeže a sportu - odbor školství, mládeže a sportu Krajský úřad Plzeňského kraje Škroupova 18, 306 13 Plzeň tel.: +420 377 195 321 e-mail: [email protected].

Odbor sociálních věcí Plzeňského kraje - prevence kriminality Ing. Pavlína Kučerová Krajský úřad Plzeňského kraje Škroupova 18 306 13 Plzeň - Kancelář 437 Patro 4 Tel.: +420 377195 087 Mob.: +420 733698688 Email: [email protected]

Protidrogová koordinátorka a manažerka projektu prevence kriminality Magistrátu města Plzně Bc. Monika Ježková Magistrát města Plzně Náměstí Republiky 1, Plzeň tel: 378 032 230 e-mail : [email protected].

Metodička primární prevence PPP Plzeň - město Mgr. Martina Vlčková tel.: 733 745 841 email: [email protected]

PPP Plzeň Poradenství v oblasti primární prevence - metodické vedení a pomoc, pomoc při zprostředkování odborné péče, intervenční programy na ZŠ a SŠ Koterovská 85, Internáty, Plzeň tel. : 377 418 612 mobil: 733 745 851

Středisko výchovné péče Pobytové a ambulantní zařízení pro děti a mládež s výchovnými problémy, rodinná terapie a poradenství, vzdělávací kurzy pro pedagogy. Karlovarská 67, Plzeň www.dduplzen.cz, email: [email protected] Tel: 377 536 459, mobil: 607 750 397 13

Zdravotní ústav Plzeň Posláním Zdravotního ústavu je plnění úkolů stanovených na úseku ochrany veřejného zdraví právními předpisy a statutem.(poradna HIV-AIDS, poradna zdravého životního stylu, závodní preventivní péče a konzultace, fyziologické práce a aktivity v ochraně a podpoře veřejného zdraví...). Centrum veřejného zdraví Skrétova 15, Plzeň – MUDr. D. Fránová Tel: 377 155 220, Email : [email protected] Oddělení podpory zdraví Tylova 20, Plzeň - Mgr. Tatiana Pavlovská Tel: 378 037 710 email : [email protected], www.zuplzen.cz

PMS - Probační a mediační služba Probační a mediační služba usiluje o zprostředkování účinného a společensky prospěšného řešení konfliktů spojených s trestnou činností a současně organizuje a zajišťuje efektivní a důstojný výkon alternativních trestů a opatření s důrazem na zájmy poškozených, ochranu komunity a prevenci kriminality. Mgr. Z. Benešová: [email protected], tel. 377 869 733, 734 353 616 Mgr. I. Kovářová Bártová: [email protected], tel. 377 869 774, 734 353 616 www.pmscr.cz, Edvarda Beneše 1, 301 00 Plzeň.

P – Centrum Programy primární prevence pro žáky a studenty ZŠ, SŠ, SOU, OU, semináře pro pedagogy, rodiče, studenty a širokou veřejnost, poradenství v oblasti prim.prev., zprostředkování odborné péče. P-centrum, Plachého 6, Plzeň 301 26 www.cppt.cz e-mail: [email protected] tel.: +420 377 220 325

Point 14 Primární prevence, nízkoprahový klub, streetwo rk, kontaktní centrum , středisko následné péče. Husova 14, Plzeň www.point14.cz e-mail : [email protected] tel: 377 235 526

Člověk v tísni Poskytování sociálně integračních služeb lidem a rodinám v nepříznivých životních situacích. Vedle toho realizujeme i řadu vzdělávacích aktivit, informačních projektů pro různé cílové skupiny a kulturní aktivity pro veřejnost. Mikulášské náměstí 552, 326 00 Plzeň Web : www.cvtplzen.cz Email : [email protected] Tel : 377 240 090

TKS – Terénní krizová služba Pomoc při řešení obtížných životních situacích, náročných událostech a neštěstích Nonstop linka 777 167 004 e-mail: [email protected], www.dchp.cz 14

Centrum SOS Archa Centrum SOS Archa je ambulantní krizové centrum pro děti, mládež a dospělé. V rámci projektu “Podívej se kolem...” nabízí besedy a praktické vstupy do výuky (modelové situace, hry) pro žáky 2. stupně ZŠ, SŠ a dále konzultace pro pedagogické pracovníky na téma krizové situace. Terénní krizová služba a linka důvěry. Prokopova 17 (1. patro), 301 35 Plzeň tel.: 377 223 221 e-mail: www.diakonieplzen.cz k.o.: Mgr. Lucie Petříčková mobil 739 514 160 www.sosarcha.cz

Občanské sdružení EPOCHÉ Regionální společnost pro péči o duševní zdraví nabízí: linku důvěry a psychologické pomoci, krizové centrum, regionální institut duševního zdraví – RIDZ, EEG biofeedback centrum, Institut psychoterapeutického vzdělávání. Zábělská 43, Plzeň – Doubravka 31200 Linka důvěry: 377 462 312 605 965 822 e-mail: [email protected]

Linka bezpečí dětí a mládeže, rodičovská linka Bezplatná celostátní linka pro děti a mládež v krizových životních situacích, otevřena 24 hodin denně, včetně nedělí a svátků. Děti mohou volat anonymně. www.linkabezpeci.cz email: [email protected] Zelená linka 116 111 Rodičovská linka 840 111 234 nebo 606 021 021 [email protected]

Ponton - ex Společenství ZAČÍT SPOLU Nízkoprahový klub pro děti a mládež Pixla - nabídka volnočasových a sociálních aktivit dětem a mládeži od poč.škol.docházky do 20 let.. Předškolní výchova Klubíčko. Bezplatné doučování přímo v rodině. Podmostní 1, 301 12 Plzeň www.ponton.cz email: [email protected] tel: 377 222 466 fax: 377 220 557

Společnost Tady a Teď, o. p. s. Ve spolupráci se společenstvím Začít Spolu nabízí bezplatné doučování a to minimálně 1x týdně přímo v rodině dítěte. Doučující jsou studenti středních a vysokých škol kvalifikováni pro práci s dětmi. www.tadyated.org Palackého nám. 24 326 00 Plzeň tel.: +420 724 247 191 email: [email protected]

15

Ulice Sociální práce, o.s. je nový (červen 2009) název občanského sdružení, kleré od roku 2001 provádí sociální práci a poskytuje služby Harm Reduction (snižování rizik) v oblasti pouliční, klubové a privátní prostituce, uzavřené drogové scény a romské komunity (vzdělávání, semináře pro školy). Úslavská 31, Plzeň – Petrohrad, 326 00 www.ulice-plzen.com email: [email protected] tel: 377 320 352

Ledovec Nabízí lidem s duševním onemocněním a/nebo mentálním handicapem z plzeňského regionu podporu při udržování a zlepšování kvality jejich života v běžných podmínkách. Služby poskytujeme ve dvou střediscích: poradenském centru a v terapeutickém centru. www.ledovec.cz Mozartova 1, 323 00 Plzeň Tel: 774 321 520, 377 429 616 Email : [email protected]

Občanská poradna Občanské sdružení Občanská poradna Plzeň, o.s. je nestátní nezisková organizace. Usiluje o to, aby občané netrpěli neznalostí svých práv a povinností, neznalostí dostupných služeb nebo neschopností vyjádřit své potřeby či hájit své oprávněné zájmy. Naše služby jsou bezplatné, nezávislé, nestranné a diskrétní. Koterovská 41, Plzeň 326 00 Tel: 377 456 468 Email : [email protected] Web : www.opplzen.cz

Salesiánské středisko mládeže Plzeň Balón – nízkoprahový klub pro volný čas dětí, Vzducholoď– podpora sociálních dovedností, Kroužky – zájmová činnost, Střecha – pomoc dětem, mládeži a rodině. Revoluční 98, Plzeň www.sdbplzen.cz mail: [email protected] tel: 377 266 953

Naděje Komunitní práce s předškolními a školními dětmi - nízkoprahový klub, Poradenství lidem v nouzi, Sociální intervence v rodinách dlužníků za nájemné, Potravinová banka. Železniční 36, Plzeň www.nadeje.cz [email protected] tel: 377 456 912

Fond ohrožených dětí Občanské sdružení na pomoc opuštěným, týraným a zanedbaným dětem. Barrandova 8, Plzeň www.fod.cz, email: [email protected] tel: 377 455 132, 377 455 226 16

Bílý kruh bezpečí Bílý kruh bezpečí poskytuje odbornou, bezplatnou a diskrétní pomoc obětem a svědkům trestných činů, včetně morální a emocionální podpory. www.bkb.cz/index.php tel./fax: 377 637 695 Husova ulice 11(v budově Ekonomické fakulty ZČU) 301 35 Plzeň

Krizová pomoc (linky důvěry, krizová centra) v Plzni Diecézní charita PlzeňTerénní krizová služba Centrum SOS Archa psychologická, duchovní a sociální pomoc lidem v krizi Epoché–regionální institut duševního zdraví Linka důvěry a psychologické pomoci Epoché Centrum pro zdravotně postižené K-centrum kontaktní centrum - drogy

Cukrovarská 16/327

777 167 004 NONSTOP

www.kadel.cz/dchp [email protected]

Prokopova 17/397

377 22 32 21

www.diakonieplzen.cz [email protected]

377 462 314

Zábělská 43/5 377 462 312 Zábělská 43/5 605 965 822 Koterovská 134 377 440 854 Havířská 11

377 421 374 257 317 110 Linka Bílého kruhu bezpečí Husova 11 NONSTOP 603 210 999 Husovo 731 064 036 Linka pro ženy a dívky náměstí 584/2 377 919 089

www.epoche.cz [email protected] www.epoche.cz [email protected] www.czppk.cz [email protected] www.cppt.cz [email protected] www.bkb.cz [email protected] www.poradnaprozeny.eu [email protected]

Linka vzkaz domů 800 111 113 z mobilu 724 727 777 (tarif dle operátora) Zavolej nám na Linku vzkaz domů – volej zdarma z pevné linky nebo z mobilního telefonu každý den od 8 do 22 hodin. Linka slouží především dětem a mladým lidem, které situace v rodině, ve škole nebo v ústavním zařízení donutí k útěku nebo těm, kteří o tomto kroku prozatím jen uvažují. Dovolat se mohou zdarma ze všech pevných linek z celé České republiky, z mobilních telefonů je služba zpoplatněna podle tarifu jednotlivých operátorů. Linka důvěry RIAPS Praha Zaměření: pro celou populaci Telefon: 222 580 697 Provoz: NONSTOP E-mail: [email protected] WWW: http://www.mcssp.cz pomoc v jakékoliv krizové situaci: psychické, mentální či tělesné onemocnění; znásilnění či pohlavní zneužití; domácí či jiné násilí; závislosti; sexuální a gynekologická problematika; vztahové problémy; sebevražedné myšlenky či pokusy, úmrtí blízké osoby; bytová či finanční tíseň a nezaměstnanost; osamělost či ztráta smyslu života a duchovní otázky; výchova dětí či péče o seniory, nemocné a postižené blízké osoby 17

DONA linka Zaměření: Pro oběti domácího násilí Telefon: 2 51 51 13 13 Provoz: NONSTOP E-mail: [email protected] WWW: http://www.donalinka.cz Je specializovaná celostátní telefonická služba pomoci pro osoby ohrožené domácím násilím.Pracuje v nepřetržitém provozu od 11. září 2001. Pomáhá každému, kdo se cítí ohrožen domácím násilím nebo je svědkem domácího násilí. Pomáhá profesionálům, kteří při výkonu svého povolání přicházejí do prvního či opakovaného kontaktu s osobou ohroženou domácím násilím. Respektuje anonymitu klientů. Respektuje požadavek diskrétnosti. La Strada Zaměření : Obchod s lidmi Telefon : 222 71 71 71 Provoz : NONSTOP E-mail: [email protected], [email protected] WWW: http://www.strada.cz/ La Strada Česká Republika je nevládní nezisková organizace, která působí v oblasti řešení problematiky obchodu s lidmi (obchod se ženami, otroctví, nucená práce…)

On-line adresáře na návazná a podobná zařízení v celé republice http://www.obcanskeporadny.cz - informace a seznam občanských poraden http://www.amrp.cz/poradny.htm - adresář rodinných poraden http://www.epusa.cz - úřady státní správy a samosprávy ČR http://www.azylovedomy.cz/adresar.php - adresář azylových domů http://www.capld.cz - linky důvěry http://www.help24.cz/index.php?page=centra-pomoci – Help 24 – Centra psychologické pomoci v ČR

18

Příloha č. 2 Když se něco děje správné zhodnocení situace Jakmile zjistíte, že se něco děje, jste postaveni před některou z těchto voleb:  Je to nutné řešit hned?  Je nutné řešit to vůbec?  Nešlo by to odložit?  Máme o tom mluvit?  Je třeba to někomu hlásit?  Nemůže to vyřešit někdo jiný?  Mají o tom vědět rodiče? 1. Došlo k nějakému zranění? Je akutně ohrožen něčí život nebo zdraví? ANO: Soustřeďte se pouze na první pomoc. Pošlete kohokoliv pro další dospělou osobu. Podle situace volejte záchranku. Informujte vedení školy, pošlete někoho, aby čekal na RZS u hlavního vchodu na Klatovské. NE: Situaci není nutné řešit okamžitě, máte čas se rozmyslet. Uklidněte se, nespěchejte a položte si další otázku:

2. Mohu, chci a dokážu to řešit právě já a právě teď? ANO: Začněte se ptát žáků, co se přesně stalo. Problém rozkryjte, pojmenujte a rozmyslete si řešení. NE:

Problém nechejte otevřený, kontaktujte školního metodika prevence a řešení s ním konzultujte. Školní metodik prevence pak kontaktuje třídního učitele, event. vedení školy. V případě potřeby zajistí jinou odbornou pomoc. V týmu situaci zhodnotí a řeší.

V každé fázi rozhodování mějte na paměti, že musíte stále sledovat nejvyšší zájem. Situace, kdy dojde k akutnímu ohrožení života nebo zdraví, je sice nanejvýš hrozivá, ale pro rozhodování zdaleka nejjednodušší. V ostatních případech totiž neplatí, že každé řešení je lepší, než pasivita. Některá řešení jsou mnohem horší než neřešení. V každé jiné chvíli, než je akutní stav, musíte totiž myslet na více věcí současně:       

Musíte ochránit oběť Musíte ochránit pověst školy Musíte ochránit své kolegy Musíte ochránit sami sebe Jestliže nejde o akutní situaci, dobře si promyslete další postup Když nemůžete situaci zlepšit, alespoň ji nezhoršujte Buďte znalí svých oznamovacích povinností

19

Příloha č. 3 Specifika otrav u různých návykových látek Alkohol U těžších otrav je nebezpečí vdechnutí zvratků nebo zástavy dechového centra. Nepodceňujte těžší opilost a volejte lékaře.

Marihuana a hašiš Časté jsou úzkostné stavy. Je třeba zajistit dohled, aby osoba pod vlivem drogy neublížila sobě nebo druhému. Lékařskou pomoc je třeba zajistit zejména proto, že po odeznění účinků drogy přetrvávají duševní problémy.

Halucinogeny (tripy) Je vhodné zajistit nepřetržitý dohled více osobami, pod vlivem drogy mohou postižení jednat velmi agresivně, nesmyslně a nebezpečně. Poměrně časté jsou úzkostné stavy a pocity pronásledování (pozor na pády z oken). Lékařská pomoc je naléhavě nutná.

Pervitin I zde je vhodné zajistit dohled více osobami, protože i zde je riziko nesmyslného a nebezpečného jednání. Úzkostné stavy, pocity pronásledování, někdy i halucinace.

Opioidy (heroin) Předávkování je poměrně časté, dostavuje se tlumivý účinek na dýchání. Časté je bezvědomí a zástava dechu. Účinky se někdy podobají těžké opilosti.

Těkavé látky (ředidla, rozpouštědla, lepidla) Intoxikovaný je masivně cítit těmito látkami, při silné otravě může rychle dojít k zástavě dechu a bezvědomí.

20

Příloha č. 4 První pomoc při otravě návykovými látkami a alkoholem Jak jednat s lidmi, kteří jsou pod vlivem alkoholu nebo drog Návykové látky, zejména pervitin a halucinogeny (tripy), zvyšují riziko agresivního jednání. Je třeba zachovávat následující pravidla: •

logické argumenty a slovní obsah nemívají u intoxikovaných valný význam, při otravě návykovými látkami a alkoholem nelze příliš spoléhat na komunikaci s poškozeným

•

intoxikovaní zejména drogami často prudce reagují na neverbální komunikaci; je vhodné pokud možno vyhnout se prudkým pohybům, mluvit klidně, tišeji, pomaleji a v hlubší hlasové poloze

•

odklad přivolání lékařské pomoci může člověka vážně ohrozit na zdraví nebo životě; důvodem k okamžitému odbornému zákroku je i pouhé podezření z otravy.

První pomoc při otravě návykovými látkami Zajistěte dostatek čerstvého vzduchu, nepodávejte alkohol, černou kávu ani mléko. Maximální dostatek čerstvého vzduch je třeba zajistit zejména když k otravě došlo vdechováním škodlivých látek. Pokud možno je třeba opatřit informace o látce (nebo látku), která byla požita. Informace (látku) předejte přivolanému lékaři. Usnadní to další léčbu, u řady látek jsou známy účinné protijedy.

Než přijde lékař Při vědomí – k otravě došlo ústy • • • • • •

podat větší množství vody (případně s živočišným uhlím, je-li po ruce) vyvolat stlačením kořene jazyka zvracení zabránit prochladnutí zajistit nepřetržitý dohled ošetřit případná zranění opatřit pokud možno informace o látce, která byla požita a předat ji přivolanému lékaři

Při vědomí – k otravě došlo nitrožilní cestou nebo vdechnutím • zajistit maximálně možný dostatek čerstvého vzduchu • zabránit prochladnutí • zajistit nepřetržitý dohled • ošetřit případná zranění • opatřit informace o látce, která byla požita a předat ji přivolanému lékaři Zvracení nemá smysl vyvolávat, látka neprošla zažívacím ústrojím.

21

Při bezvědomí Nikdy nepodávat nic ústy ! Nesnažit se vyvolávat zvracení! • • •

položit postiženého do stabilizované polohy na bok sledovat dýchání – při zástavě dechu uvolnit dýchací cesty (odstraněním zvratků nebo cizího tělesa tím, že sáhnete do úst a vyčistíte je, pak zaklonit hlavu) Pokud nedýchá ani po záklonu hlavy, ani na bolestivý podnět zahájit resuscitaci: podle nových doporučení se laikům doporučuje pouze provádění srdeční masáže (100 stlačení za minutu)

22

Příloha č. 5 Co dělat, když je žák pod vlivem návykové látky 1. Poskytnou první pomoc 2. Pověřit další osobu (žáka) pomocí při zavoláním rychlé záchranné služby - 155 3. Pověřit další osobu (žáka) přivoláním další dospělé osoby 4. Pověřit další osobu (žáka) informováním v sekretariátu školy, kde zajistí (pokud je to možné) přivolání metodika prevence 5. Pověřit další osobu (žáka), aby čekala u vrátnice na příjezd RZS a doprovodila ji na místo 6. Po příjezdu záchranné služby • zjistit, kam žáka odvezou • pokud to lze, zajistit doprovod 7. Zajistit informování zákonných zástupců žáka 8. Následně pohovořit s celou třídou • zamyšlení nad situací • pokusit se zjistit, zda spolužáci ví něco bližšího k dané situaci 9. Taková událost by neměla zůstat bez postihu

23

Příloha č. 6 Řešení nejobvyklejších případů výskytu NL ve škole Žáci kouří (pijí alkohol) v prostorách školy a školského zařízení nebo v době školního vyučování: Školním řádem je zakázáno užívat nebo nosit do zařízení jakékoliv NL. Řešení užívání NL žáky školy mimo dobu školního vyučování nebo prostory školy nepřísluší škole, ale rodičům a obci. Užívání NL není trestné, ale neexistuje žádná legální cesta, jak by si osoba mladší 18 let mohla nějakou takovou látku opatřit. Musel tedy nutně někdo pochybit.

Žák se dostaví do školy pod vlivem alkoholu nebo nějaké OPL: Nejprve zajistěte jeho bezpečí a zjistěte co nejpřesněji zdravotní stav. Je-li ve stavu akutní intoxikace, volejte záchranku. Současně vyrozumíte zákonné zástupce a orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Vyhodnotíte-li situaci tak, že lékaře není nutné volat, volejte zákonné zástupce a trvejte na tom, aby si dítě převzali. V dané situaci nedokážete dostatečně zajistit povinný dohled a je třeba, aby se ho ujali rodiče. Jestliže se rodiče nedostaví, zajistěte povinný dohled po dobu školního vyučování a kontaktujte OSPOD.

Zachytíte u žáka alkohol nebo tabákové výrobky a chcete je někomu vrátit: O zachycení věcí sepište záznam, který obsahuje datum, čas, popis předmětů, komu patří, za jakých okolností byly zachyceny a kým. Osobám mladším 18 let žádnou takovou látku vracet nemůžete, neboť byste je tím v konzumaci podporovali a to vám zákon zakazuje. Z nálezu vyvoďte kázeňské důsledky ve smyslu školního řádu. Zachycené předměty vraťte zákonným zástupcům na základě protokolu. Při předávání věcí jim opětovně vysvětlete, že nosit návykové látky do školy není dovolené a že jste v případě jejich užívání osobou mladší 18 let povinni informovat OSPOD.

Ve škole objevíte uživatele omamných nebo psychotropních látek: Jestliže jste uživatele objevili, je velká pravděpodobnost, že objeven být chtěl. Jestliže s vámi chce hovořit, potom se rozhovoru nevyhýbejte. V žádném případě mu ale neslibujte, že nebudete nikoho informovat. Informovat budete muset zákonné zástupce a OSPOD. Situaci není třeba dramatizovat, ale ani bagatelizovat. Nevyhýbejte se podání informace OSPOD, neboť zákonní zástupci mnohdy nevědí, jak situaci řešit. Škola, na rozdíl od OSPOD nemá žádné možnosti, jak je k řešení přimět. Role školy a školského zařízení je pouze preventivní a poradenská.

Zachytíte látku, o které se domníváte, že je omamná nebo psychotropní: Objevenou látku vložíte tak, jak je, do velké obálky a tu přelepíte a uložíte do trezoru. S látkou ani s obalem nijak nemanipulujete, nic nerozbalujete. O nálezu sepíšete písemný záznam, ve kterém přesně uvedete, jak látka vypadá, kdo ji objevil, kde, za jakých okolností a u koho. Protokol podepíše ředitel nebo zástupce, ten, u koho byla látka objevena, a třetí (dospělá) osoba. 24

Jestliže ten, u koho byla látka objevena (nebo ten, který látku odevzdal) odmítne záznam podepsat, uvedete do kolonky pro jeho podpis - odmítl podepsat. Celou dobu jste nemanipulovali s OPL, ale s látkou pro vás neznámou a podezřelou. O skutečném obsahu nálezu rozhodne laboratoř, což také sdělíte tomu, u koho byla nalezena. Nález předáte Policii ČR.

Dozvíte se, že některé z dětí do školy přináší omamné nebo psychotropní látky a předává je spolužákům: Taková osoba je distributorem OPL a je zcela jedno, jestli tyto látky někomu dává nebo prodává. Také je docela jedno, o jaké OPL se jedná. Tato osoba se dopouští závažného trestného činu a vaší povinností je páchání tohoto trestného činu překazit. Překazit trestný čin můžete i tím, že ho oznámíte orgánům činným v trestním řízení. Nejčastěji Policii ČR.

Právní otázky 

Pro konzumaci alkoholu, tabákových výrobků ani drog není v ČR stanovena žádná věková hranice = konzumace není trestná



Konzumace návykových látek osobami mladšími 18 let je považováno za „vedení života nemravného a zahálčivého“ a zaměřuje se na ně sociálněprávní ochrana



Užívání drog ve škole je nežádoucí. Ošetřeno školním řádem



Distribuce drog je trestným činem

25

Příloha č. 7

Jak poznáme, že dítě bere drogy? Není to snadné - zvláště, když dítě zkouší drogy poprvé nebo je bere pouze příležitostně. Mnohá znamení jsou stejná, jako normální znaky dospívání. Důvodem k zamyšlení může být, vyskytneli se několik znaků současně. I v takovém případě však nedělejte unáhlené závěry.

Některé známky škodlivého užívání návykových látek Nejzávažnější známky

 Žák nebo student sám přizná užívání drog.  Toxikologický nález drogy v moči. Spolehlivé toxikologické vyšetření moči je poměrně drahé. Orientačního vyšetření, např. za pomoci indikátorových papírků, zase nevylučuje možnost mylných nálezů. Moč má smysl takto vyšetřovat pouze tehdy, jestliže byla odebrána pod dohledem, jinak je riziko záměny vzorku. Některé drogy se vylučují poměrně pomalu a jejich průkaz v moči je možný i po více dnech (v případě dlouhodobého požívání drog z konopí dokonce i po týdnech). Jiné drogy se vylučují podstatně rychleji. U LSD je toxikologické vyšetření obtížné a většinou se neprovádí.  Pro užívání drog svědčí údaje z okolí (nejčastěji ze strany spolužáků nebo rodičů).  Nález drog nebo pomůcek k jejich zneužívání jako jsou injekční jehly a stříkačky, speciální dýmky, papírky k ručnímu balení cigaret, obaly od léků, prázdné láhve od alkoholických nápojů, „psaníčka“ (miniaturní obálky o málo větší než žiletka s práškem) apod.  Jizvy po vpiších v průběhu povrchových žil, např. v loketní jamce.  Známky intoxikace, např. žák působí dojmem, že je opilý, i když z něj není cítit alkohol, hovoří nezřetelně, je utlumený, je zmatený, má zhoršenou pohybovou souhru.  Přátelé, často starší, berou drogy.  Ztotožňování se s drogovou kulturou. Zastávání se drog, pseudofilosofická vysvětlování jejich zneužívání. Zájem o knihy nebo články o drogách.  Krádeže ve třídě nebo v domácnosti.  Zhoršená koordinace pohybů, motá se jako při opilosti.  Třes.  Pocity pronásledování.  Útěky z domova.

Další známky            

Změna či ztráta přátel a kamarádů, náhlé vzdalování se normálním vrstevníkům. Působí dojmem nezdravosti a neduživosti. Zvýšená potřeba peněz. Zanedbávání péče o zevnějšek. Náhlé zhoršení prospěchu a chování. Neomluvené hodiny a pozdní příchody do školy. Nespolehlivost. Častější úrazy a nemoci u dříve zdravého dítěte. Větší náladovost, podrážděnost, úzkostné stavy, deprese. Uzavírání se, tajnůstkářství, tajemné telefonáty, lhaní, odmítání kontroly ze strany dospělých. Nepřiměřené zvýšení aktivity či nápadná netečnost, případně střídání těchto stavů. Poruchy spánku nebo naopak nadměrná spavost. 26

           

Náhlé zhoršení chování, konfliktnost, agresivita. Ztráta kvalitních zájmů a zálib. Horší soustředění a paměť. Viditelná únava a spavost při vyučovacích hodinách. Zvýšená podrážděnost, nervozita. Ztráta motivace nezájem. Častější zdravotní problémy. Ztráta chuti k jídlu, přejídání se, náhlá změna jídelních návyků, jinak nevysvětlitelný váhový úbytek. Nezvykle nadměrná aktivita a hovornost. Nevolnosti, zvracení. Ztráta zájmu o rodinu a o aktivity, které dítě doma dříve zajímaly. Opakovaně zarudlé oční spojivky. duchem nepřítomný pohled, rozšířené nebo naopak zúžené zornice.

Specifické známky vzhledem k jednotlivým návykovým látkám Specifických příznaků je mnoho. Přesto ale nebývá podle nich snadné určit, o kterou drogu se jedná. Marihuana: Zarudlé oči, hovoří hlasitěji, nepřiměřený smích, typický zápach po pálící se bramborové nati, zrychlení tepu, poruchy paměti. Při dlouhodobějším braní ztráta zájmů, váhový úbytek nebo naopak přibývání na váze. Pervitin: Stavy nadměrné aktivity jsou charakteristické pro intoxikaci budivou látkou (pervitin, případně halucinogen MDMA, který má zároveň budivý efekt). Pervitin také vyvolává poměrně často pocity pronásledování a stavy zmatenosti. Poměrně typickým příznakem bývá dlouhý i vícedenní spánek jako projev spánkového dluhu a vyčerpání po předchozí dlouhé intoxikaci pervitinem (či MDMA). Po vysazení drogy nastávají někdy deprese. Halucinogeny jako je LSD (tzv. tripy): Rozšíření zornic, iracionální a podivné chování, možné pocity pronásledování a nevyprovokovaná agrese, halucinace, kolísání nálad, pohrouženost do vnitřního světa, zmatenost. Heroin: Jizvy po vpiších (ale heroin se také šňupe či kouří), spavost v nezvyklou dobu, při intoxikaci nereagují zúžené zornice na světlo, zpomalení dechu, nesrozumitelná řeč. Pocit libosti bývá střídán apatií. Při odvykacích potížích nespavost, rozšíření zornic, tekoucí nos, pocení, podrážděnost, zvracení či nevolnost, průjmy, bolesti břicha a svalů. Těkavé látky: Typický a nezaměnitelný je zápach těkavé látky (nejčastěji toluenu) z dechu nebo z oděvu. Alkohol: Typický zápach a další obecně známé příznaky opilosti. Tlumivé léky: Působí dojmem opilosti, ale není z něj cítit alkohol. Tabák: Typický zápach, zažloutlé prsty.

27

Závislost a její rozpoznání Dotazník závislosti Všechny následující otázky se týkají období 12 měsíců. Vyber tu z následujících odpovědí, která se nejvíc blíží skutečnosti, a zatrhni ji. „Droga“ znamená i alkohol nebo marihuanu nebo kombinaci různých návykových látek. 1. Cítil jsi během posledních 12 měsíců silnou touhu nebo nutkání užívat drogu? Ne - Někdy - Často 2. Nedokázal jsi se ve vztahu k droze ovládat? (Vzal si ji i tehdy, když to bylo nevhodné, nebo sis vzal víc, než jsi původně chtěl?) Často - Někdy - Ne 3. Měl jsi tělesné odvykací potíže („absťák“) po vysazení drogy, nebo jsi bral nějakou drogu nebo lék proto, abys odvykací potíže zmírnil? Ne - Někdy - Často 4. Zvyšoval jsi dávku, abys dosáhl účinku, původně vyvolaného nižší dávkou? Často - Někdy - Ne 5. Zanedbával jsi dobré záliby kvůli droze, nebo jsi potřeboval víc času k získání a k užívání drogy nebo k zotavení se z jejího účinku? Ne - Někdy - Často 6. Pokračoval jsi v užívání drogy přes tělesné nebo duševní škodlivé následky, o kterých jsi věděl? Často - Někdy - Ne Vyhodnocení Spočítejte odpovědi „často“ a odpovědi „někdy“ 0 odpovědí „často“ a „někdy“ znamená, že se patrně nejedná se o závislost. 1 - 2 odpovědi „často“ a „někdy“ - tento výsledek ještě nesvědčí pro závislost, ale patrně vyžaduje důkladnější vyšetření lékařem nebo jiným odborným pracovníkem. 3 - 6 odpovědi „často“ a „někdy“ znamenají, že se patrně o závislost jedná. Kromě závislosti na návykových látkách nacházíme v Mezinárodní klasifikaci nemocí i diagnostické kategorie „škodlivé užívání“. Abychom stav označili jako škodlivé užívání, nesmí se jednat o závislost a návyková látka musí působit tělesné nebo duševní poškození. Další častou diagnostickou kategorií je akutní intoxikace. Jak je patrné z výše z uvedeného, závislost není zdaleka jediným problémem, který návykové látky působí. Např. k předávkování drogou může dojít i u dospívajícího, který není závislý a který s drogou „pouze“ experimentuje. A ještě důležitá poznámka: Ani pro lékaře nebo psychologa není vždy snadné stav správně posoudit, aniž by měl k dispozici údaje z okolí dítěte nebo dospívajícího.

28

Příloha č. 8 Základní doporučení rodičům Doporučení rodičům - co je vhodné •

• •

•

• •

• • • •

•

Když je dítě pod vlivem drog a hrozí otrava, neváhejte zavolat lékaře. Požívání drog není trestné, a dítěti proto žádný soudní postih nehrozí. Zdravotník je navíc vázán lékařským tajemstvím. Za jeho porušení by lékaři hrozilo až dva roky nepodmíněně nebo zákaz činnosti. S dítětem pod vlivem drog nemá smysl se přít. Vážný rozhovor odložte na dobu, až bude dítě střízlivé. Lékaře volejte také v případě, že účinek drog odezněl, ale přetrvávají duševní problémy jako halucinace nebo pocity pronásledování. Nespoléhejte na zázračné okamžité řešení, ale spíše na dlouhodobou výchovnou strategii. Jejím základem je nepodporovat a neusnadňovat pokračující braní drog, naopak odměňovat každou změnu k lepšímu a povzbuzovat k ní. Braní drog dítěti znesnadňujte a braňte mu, kdykoliv je to možné. Neztrácejte důvěru dítěte a naslouchejte mu. Problém s návykovou látkou ještě zvyšuje jeho emoční závislost na druhých lidech. Naslouchat dítěti je obtížné, zvláště když říká a dělá z hlediska rodičů nesprávné věci a když hájí nepřijatelné hodnoty. Vyslechnout dítě ale ještě neznamená přistupovat na jeho stanovisko. Naučte se s dítětem o alkoholu a drogách hovořit. Bude-li dítě nějakou drogu obhajovat, vyslechněte ho, ale opatřete si protiargumenty. Uvědomte si své možnosti. Dítě, které bere drogy nebo pije, bývá většinou nezralé a neschopné se o sebe postarat. Může pohrdat názory rodičů, ale většinou si nedokáže opatřit prostředky k životu. I v tom je vaše šance a síla. Určitou základní péči jste sice povinni nezletilému dítěti poskytnout, ale mělo by cítit, že je to jiné, když se chová rozumně a když ne. Cílem je, aby dítě pochopilo, že skutečná samostatnost předpokládá schopnost se postarat o sebe. U dětí, které dosáhly zletilosti, je tento bod zvláště důležitý. Vytvořte zdravá rodinná pravidla. Dítě by mělo vědět, jaké předvídatelné důsledky bude mít jeho jednání. Mělo by mu být jasné, že je výhodnější, když se bude chovat přijatelně. Jestliže není dospívající ochoten ke změně, měl by nést důsledky. To se samozřejmě netýká situací, kdy je ohrožen život, např. při předávkování, kdy je třeba zprostředkovat lékařskou pomoc. Teprve až vážné problémy, které drogy působí, jsou často důvodem k léčbě a změně. Předcházejte nudě. Musíte počítat s tím, že může být nutné trávit v prvním období s dítětem mnohem více času. Měli byste mít přehled, kde je, co dělá, zamyslet se nad jeho denním programem a životním stylem. Pomozte mu odpoutat se od nevhodné společnosti. To má pro překonání problému často podstatný význam. Jestliže vám potomek tvrdí, že chce s lidmi, se kterými dříve bral drogy, jenom pobýt nebo povídat, buď lže, nebo podceňuje nebezpečí. Někdy je možné uvažovat i o změně prostředí. Posilujte sebevědomí dítěte. Najděte a udržujte křehkou rovnováhu mezi kritickým postojem vůči chování dítěte („nelíbí se nám, že bereš drogy“) a respektem vůči jeho osobnosti a lásce k němu („vážíme si tě jako člověka a záleží nám na tobě“). Je to těžké, je to však nutné. Stejně nutné je oceňovat i drobné pokroky a změnu k lepšímu. Je také třeba vidět i silné stránky dítěte, jeho možnosti a dobré záliby, které možná má z předchozí doby a na které se dá navázat.

29

•

• • •

•

Spolupracujte s dalšími dospělými. Velmi důležitá je spolupráce v rodině. Rodiče by se měli ve výchově problémového dítěte dokázat domluvit. Jenom tak totiž nebude dítě uzavírat spojenectví s tím rodičem, který mu právě víc dovolí. To by uškodilo všem. Důležitá je i spolupráce v rámci širší rodiny, spolupráce s léčebnými zařízeními, školou, případně dalšími institucemi. Často až vážně míněná hrozba ústavní výchovy nebo hrozba ohlášení krádeže v domácnosti na policii mohou jako krajní možnosti přimět dospívajícího přijmout léčbu. Osvědčuje se také, když rodiče dětí s těmito problémy spolu hovoří v rámci skupinové terapie nebo svépomocné organizace. Dokáží se navzájem pochopit a předávají si užitečné zkušenosti. Buďte pro dítě pozitivním modelem. K tomu je nutné, abyste mysleli na své zdraví a svoji tělesnou a duševní kondici a abyste měl své kvalitní zájmy. Rodič upnutý pouze na problémové dítě je velmi snadno manipulovatelný a dá se lehce vydírat. Neváhejte vyhledat profesionální pomoc pro sebe, jestliže ji dítě odmítá. V případě manželských nebo partnerských problémů se můžete např. obrátit na poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Užitečnou práci konají i linky důvěry, centra krizové intervence a další zařízení. Položte si otázku, co by bylo vašim největším problémem, kdyby bylo dítě v pořádku. Pamatujte, že zvládáním svých problémů zvyšujete zároveň i šanci na ovlivnění dítěte. Přístup k dítěti, které má problémy s alkoholem nebo jinou drogou, shrnuje anglické sousloví „tough love“ (čte se „taf lav“), česky to znamená „tvrdá láska“. Myslí se tím dobrý vztah k dítěti, snaha mu pomoci, ale zároveň cílevědomost a pevnost. U nezletilých dětí je možné se souhlasem rodičů a lékaře i léčení bez souhlasu dítěte. Je také možné nařídit ústavní výchovu, pokud je dítě v rodině nezvládatelné. To vše by mělo problémové dítě vědět, může vám to usnadnit jednání s ním.

Doporučení rodičům - co není vhodné • • • • • •

•

Nepopírejte problém. Zbytečně by se tak ztrácel čas a rozvíjela závislost na návykové látce. Neskrývejte problém. Někdo se za takový problém stydí a tají ho. Měl by si naopak o problému s někým důvěryhodným a kvalifikovaným pohovořit. To mu pomůže se v situaci lépe vyznat a citově i rozumově ji zvládat. Neobviňujte partnera. Na to, abyste si vyřizovali s druhým rodičem dítěte staré účty a navzájem se obviňovali, není vhodná doba. Minulost se změnit nedá, budoucnost ano. Nehledejte v dítěti zneužívajícím drogy spojence proti druhému rodiči. Nezanedbávejte sourozence dítěte zneužívajícího alkohol nebo jiné drogy. Sourozenci problémového dítěte jsou více ohroženi, problémem v rodině trpí a vaši péči a váš zájem potřebují. Nezanedbávejte ani bezpečnost dalších lidí ve společné domácnosti, zejména malých dětí. Člověk pod vlivem alkoholu nebo drog jim může být velmi nebezpečný, i když by jim za normálních okolností neublížil. Je také třeba myslet na to, aby se drogami, které dospívající domů přinesl, neotrávil mladší sourozenec. Nefinancujte zneužívání drog a neusnadňujte ho. S tím souvisí i to, aby rodina zabezpečila cenné předměty a nenechala se okrádat. Krádež nemusí uskutečnit samotné dítě, ale jeho „kamarádi“, kterým dluží za drogy. Jestliže začalo dítě zneužívat pervitin nebo opiáty, bývá otázkou času, kdy se začnou ztrácet peníze, šperky a další cenné předměty. Nejde tu jen o majetek, ale také o okolnost, že ukradený majetek slouží špatné věci, totiž rozvoji závislosti. Argument, že by si dítě opatřilo prostředky jinak, zejména prostitucí, prodejem drog nebo krádežemi, neobstojí. Pokud bude závislost pokračovat, je pravděpodobné, že k tomu stejně dojde. 30

•

•

•

• • • • • • • •

Nedejte se vydírat. Vyhrožování fetováním, útěkem, prostitucí nebo sebevraždou je častým a oblíbeným způsobem vydírání rodičů. Všechna tato rizika u závislých na drogách existují. Jenže tím, že rodiče pod jejich tlakem ustupují, riziko nesnižují, ale zvyšují. Argument „Dám si drogu, protože jste...“ se dá použít k čemukoliv. Pokud na něj rodič přistoupí, odměňuje a posiluje tak závislost. Nedejte se vydírat ani pochybnými známými dítěte, kteří na vás vymáhají peníze, jež jim dítě údajně dluží za drogy. Z jiného telefonu, nežli je váš, ohlaste celou záležitost na policii a s policií spolupracujte. O úmyslu informovat polici vyděračům neříkejte. Nemůžete mít jistotu, že zaplacením peněz by celá záležitost skončila. Možná by se právě naopak stalo dítě pro překupníky s drogami o to přitažlivějším a výnosnějším objektem zájmu. Nevěřte tvrzení, že má dospívající drogy pod kontrolou, případně, že snižuje dávky a že drogu brzy vysadí. Buďte připraveni na to, že dříve či později pravděpodobně přijde krize. Využijte ji a trvejte na změně životního stylu, případně na nějaké skutečně účinné formě léčby, jestliže není dospívající schopen zvládnout problém sám. Nevyhrožujte něčím, co nemůžete nebo nechcete splnit. Ztráceli byste tím důvěryhodnost. Nebijte dítě pod vlivem návykové látky. Fyzické násilí nevede většinou k cíli. Často jen živí v dítěti pocit ukřivděnosti, vede k sabotování snah rodičů a k útěkům. Nejednejte chaoticky a impulzívně. Nespoléhejte na prarodiče. Nastěhovat dítě, které bere drogy, k babičce nebo dědečkovi má většinou předvídatelné důsledky. Prarodič bude okraden, možná i týrán a stav se bude zhoršovat. Problém, který obtížně zvládáte vy, nezvládnou prarodiče. Do nekonečna neustupujte. Jen by se tak živila oboustranná nenávist. Požadavek, aby známí dítěte, kteří berou drogy, do vašeho bytu nechodili, je rozumný. V krajním případě je na místě volat policii. Nedělejte zbytečně dlouho „dusno“. Parta a nevhodní přátelé by se tím stávali pro dítě ještě přitažlivější. Nevyhazujte nezletilé dítě z domova. U nezletilého by to bylo protiprávní a patrně neúčinné. I když zletilé dítě odejde z domova, je dobré být připraven mu pomoci, pokud přijme určité podmínky (např. bude ochotné vstoupit do léčby a přiměřeně při ní spolupracovat). Neztrácejte naději. Vaším tichým spojencem je přirozený proces zrání. Kromě toho příjemné účinky drog mohou po čase ztrácet na intenzitě na naopak může přibývat bolestných na nepříjemných zážitků.

31

Příloha č. 9 Netolismus Termínem netolismus označujeme závislost (závislostní chování či závislost na procesu) na tzv. virtuálních drogách. Mezi ně patří zejména: • počítačové hry, • sociální sítě, • internetové služby (různé formy chatu), • virální videa, • mobilní telefony, • televize aj. Rizika spojená s netolismem: Tělesná rizika Tělesná rizika spojená s užíváním počítače se projevují především v oblasti pohybového aparátu a vizuálního systému. V oblasti pohybového aparátu se projevují bolestí šíje, ramen, bederní páteře, drobných kloubů, zápěstí atd. Dalším charakteristickým jevem pro netolismus je problematika RSI (Repetition Strain Injury), což je skupina postižení, kterou vyvolávají drobné opakované pohyby při práci s počítačem. Společným znakem pro všechny druhy postižení je značná bolestivost. Řadí se sem zánět obalů šlach, zánět vlastní šlachy, zánět nekloubního výčnělku. Se sedavým způsobem života mohou být spojeny další problémy, např. obezita, cukrovka a srdeční onemocnění. Popisovány jsou také případy epilepsie, větší tendence riskovat, která zvyšuje riziko úrazů. V oblasti vizuálního systému jsou typické bolesti očí, dále pak pálení, slzení očí, výskyt tiků, skvrny před očima, zarudlost očních víček a potíže při zaostřování při přenášení pohledu z blízkého na vzdálený cíl či naopak. U dětí byly v souvislosti s nadužíváním počítače popsány případy astigmatismu. Na všechny problémy spojené s očima často navazují bolesti hlavy. Psychologická a sociální rizika V této oblasti zasahuje nadužívání počítače významně do organizace času a projevuje se například nepravidelností v jídle nebo nedostatkem spánku. Zhoršují se mezilidské vztahy v rodině, partnerských vztazích, ve škole, popřípadě v zaměstnání. Dochází ke zhoršování školního prospěchu, případně pracovních výsledků. Zvyšuje se riziko závislostního chování, a to nejen ve vztahu k počítačům, ale také k alkoholu a ostatním drogám. Zatěžování nervového systému vede k poruchám paměti a komunikačních schopností. Předpokládá se také větší sklon k agresivitě, rvačkám, šikanování, nepřátelskému nebo podezíravému ladění. Tato souvislost je však podle některých autorů sporná. Problematickým se také může stát odtržení od reality (např. postupné odpoutání od reálných vztahů až jejich ztráta, narušené vnímání reálných následků vlastního chování). Obecně se dá říci, že rizika spojená s netolismem rostou zejména u těch, kteří již mají problémy v reálném světě a ty kompenzují ve světě virtuálním. Zde pak hledají útočiště a svůj neúspěch v realitě nahrazují úspěchem v kyberprostoru. Hra se samozřejmě může stát rovněž akcelerátorem neúspěchu v reálném světě.

32

Vznik závislosti Mechanismus vzniku závislostí na procesech je v řadě aspektů podobný jako u látkových závislostí, i když zpravidla přímo (primárně) nepoškozují tělo člověka, jak se děje v důsledku intoxikace. Závislost na procesu, nelátková závislost a drogová závislost mají společné charakteristiky, zejména pozvolný, plíživý a neuvědomělý vznik, neostrou hranici mezi využíváním, používáním, problémovým užíváním a závislostí. Dalším společným znakem závislostí na procesech a látkových závislostí je růst jednoho programu (způsobu chování), v tomto případě závislosti, na úkor druhých do té míry, že je schopen vyřadit životně důležité programy, a tak nakonec zničit celý organismus včetně sebe samého (Vacek, 2011). A v neposlední řadě: Podobně jako u látkových závislostí manifestuje netolismus nenaplnění některých potřeb člověka. Rizikový je tedy způsob naplňování, nikoliv vlastní potřeba (např. potřeba úcty a sebeúcty, vytváření vztahů). V tomto kontextu bychom k problematice závislostí měli vždy přistupovat. Pro pochopení podstaty netolismu je třeba uvědomit si, jaké potřeby dítěte či dospělého hraní on line her vlastně uspokojuje. Východiskem pro nás může být „pyramida“ hierarchie lidských potřeb amerického psychologa Abrahama Maslowa.

Je patrné, že nejrůznější formy nových informačních a komunikačních technologií, internetové služby, včetně on line her, umožňují uspokojení téměř veškerých uvedených lidských potřeb. V případě fyziologických potřeb, kdy je jejich naplnění prostřednictvím internetu z principu nemožné, vstupuje do hry jiný jev – tzv. flow fenomén. Ten je popisován jako vtažení např. do hry podobné transu, které umožňuje hráčům tyto potřeby dlouhodobě potlačovat nebo oddalovat. V ostatních případech už se zdají být možnosti naplňování potřeb docela zřejmé. Bezpečí a jistota jsou zajištěny jasnou strukturou a pravidly např. hry (které přes veškerou složitost nemohou dosáhnout úrovně reálného života) a také možností hru v případě neúspěchu opakovat a tím jej změnit v úspěch (či jakoukoli jinou činnost opakovat). Sounáležitost, přijetí, úcta a uznání jsou naplňovány především prostřednictvím online her pro více hráčů MMORPG (Massive(ly)-Multiplayer Online Role-Playing Game), užíváním sociálních sítí a komunikačních zařízení. Jejich prostřednictvím vzniká komunita lidí setkávajících se pouze ve virtuálním prostředí, která je u svých členů schopna tyto potřeby naplňovat. Uvedené potřeby lze samozřejmě uspokojit v běžném nevirtuálním světě a naprostá většina lidí o jejich uspokojení přirozeně usiluje. Jak již tedy bylo zmíněno výše, patologické není vlastní uspokojování potřeb, ale způsoby, kterými je to prováděno.

33

K příznakům netolismu patří: • méně vykonané práce, • pocit prázdnoty, když není člověk u počítače, • ztráta kontroly nad časem stráveným u počítače, • brzké vstávání k počítači nebo ponocování u počítače, • rostoucí nervozita a neklid, když člověk delší dobu nemůže hrát, • přemýšlení o počítači, když ho člověk zrovna nepoužívá, • kradení peněz na nákup her, • stále více a více času potřebného k uspokojení ze hry, • zkreslování, zatajování informací o své závislosti, • hraní kvůli úniku od osobních problémů, • narušené vztahy s rodinou, • zanedbávání učení, • opouštění dřívějších zájmů a přátel, • zhoršující se školní výsledky. (zdroj: www.poradenskecentrum.cz/pocitacova-zavislost.php) Síť partnerů, spolupráce v komunitě, kraji Zásadní pro možnost poskytnutí pomoci je vytvoření důvěryhodného vztahu mezi školou a rodiči/zákonnými zástupci dítěte. Vzájemná spolupráce s cílem poskytnout dítěti podporu je základní podmínkou pro započetí jakékoliv intervence. Vlastní odborná pomoc pak může být úkolem institucí a organizací, jejichž databázi vytváří a pravidelně aktualizuje krajský školní metodik prevence pro příslušný region. Jeho prostřednictvím je tato databáze k dispozici školním metodikům prevence územně příslušných škol. Obecně se dá říci, že odbornou pomoc v oblasti netolismu mohou v daném kraji poskytovat:  pedagogicko-psychologická poradna  středisko výchovné péče  odborná zdravotnická zařízení  nestátní organizace orientované na danou problematiku Kromě těchto místně příslušných institucí můžete získat informace a pomoc také prostřednictvím následujících portálů: http://www.saferinternet.cz/ http://www.e-bezpeci.cz/ http://www.nebudobet.cz/ Legislativní rámec Strategie prevence rizikových projevů u dětí a mládeže v působnosti resortu školství, mládeže a tělovýchovy na období 2009–2012 Zákon č. 379/2005, o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami Zákon o loteriích a jiných podobných hrách č. 202/1990 Sb. 34

Jak předcházet rozvoji netolismu:  Sledujte, jaké hry děti hrají.  Uvědomte si, že hry mají i kladné stránky, některé umožňují rozvíjet logiku, postřeh, schopnost orientace ve složité situaci, koordinaci očí a rukou, koncentraci, plánování, řešení problémů a další schopnosti. Důležitý je výběr her a přiměřenost času jim věnovaného.  Hrajte hry spolu s dítětem a potom si o nich povídejte – pomáháte tak rozlišovat fikci od reality.  Stanovte striktní limity, kdy dítě může hrát a kdy ne.  Dávejte pozor, aby dítě nehrálo hry u kamarádů.  Zjistěte, zda dítě hraním počítačových her neutíká od nějakých problémů.  V průběhu hraní veďte dítě k tomu, aby si po určité době (např. po hodině) udělalo přestávku, během ní o hře mluvte.  Podporujte dítě v jiných zájmech.  Předcházejte tomu, aby se dítě nudilo.  Posilujte zdravé sebevědomí dítěte. Možnosti a limity pedagoga Hlavními úkoly každého pedagoga je vzdělávat a vychovávat. Provádět úspěšné intervence týkající se problematiky netolismu nespadá do jeho kompetencí. V této oblasti musí být pedagog především dobrý a citlivý pozorovatel, který si všímá varovných a nežádoucích změn v chování svých žáků. Podobně jako u většiny typů rizikového chování si můžete všimnout:  narušení vztahů  zhoršení prospěchu (žákovi nezbývá čas na učení)  unavenosti (hraje dlouho do noci)  ztráty kamarádů (vymění je za ty virtuální)  zvýšené agresivity (spojené především s nemožností být on-line) Učitel by měl dokázat vzbudit důvěru a nabídnout adekvátní pomoc. Tou může být především zprostředkování kontaktů na odborná zařízení (síť takových kontaktů si můžete vytvořit na základě kapitoly „Síť partnerů…“) a podpora žáka při řešení obtížných situací, které mu jeho rizikové chování přináší. Nutná je vždy spolupráce s kolegy, vedením a především rodiči/zákonnými zástupci žáka.

35

Příloha č. 10 PRAVIDLA PRO DĚTI K BEZPEČNĚJŠÍMU UŽÍVÁNÍ INTERNETU 1. Nikdy nesděluj adresu svého bydliště, telefonní číslo domů nebo adresu školy, kam chodíš, jména a adresy rodičů a rodinných příslušníků i jejich telefonní čísla do práce, někomu, s kým jsi se seznámil/a prostřednictvím internetu, jestliže Ti to rodiče (nebo lidé, kteří se o Tebe starají) přímo nedovolí. 2. Pokud se neporadíš s rodiči, neposílej nikomu po internetu fotografii, číslo kreditní karty nebo podrobnosti o bankovním účtu a vůbec žádné osobní údaje. 3. Nikdy nikomu, ani nejlepšímu příteli, neprozraď heslo nebo přihlašovací jméno své internetové stránky nebo počítače. 4. Nikdy si bez svolení rodičů nedomlouvej osobní schůzku s někým, s kým jsi se seznámil/a prostřednictvím internetu. Doma musí bezpodmínečně vědět, kam jdeš a proč. I když Ti rodiče (nebo lidé, kteří se o Tebe starají) dovolí se s takovým člověkem sejít, nechoď na schůzku sám/sama a sejděte se na bezpečném veřejném místě. 5. Nikdy nepokračuj v chatování, když se Ti bude zdát, že se tam probírají věci, které Tě budou přivádět do rozpaků nebo Tě vyděsí. Vždy o takovém zážitku řekni rodičům (nebo lidem, kteří se o Tebe starají). 6. Nikdy neodpovídej na zlé, urážlivé, nevkusné nebo hrubé e-maily. Není Tvoje vina, že jsi tyto zprávy dostal/a. Když se Ti to stane, oznam to rodičům. 7. Nikdy neotvírej soubory přiložené k elektronickým zprávám (e-mailům), pokud přijdou od lidí nebo z míst, které neznáš. Mohou obsahovat viry nebo jiné programy, které by mohly zničit důležité informace a významně poškodit software počítače. 8. Vždy řekni rodičům (nebo lidem, kteří se o Tebe starají) o všech případech nepříjemných, vulgárních výrazů na internetu, totéž platí pro obrázky s vulgární tematikou. 9. Vždy buď sám/sama sebou a nezkoušej si hrát na někoho, kým nejsi (na staršího, na osobu jiného pohlaví apod.). 10. Vždy pamatuj na následující pravidlo a chovej se podle něho: jestliže některá webová stránka bude obsahovat upozornění, že je určena jen pro dospělé nebo jen pro lidi od určitého věku, musí se to respektovat a ti, kteří nevyhovují kritériím nemají takovou stránku otevírat. 11. Domluv se s rodiči na pravidlech používání internetu a poctivě je dodržuj. Především se domluv, kdy můžeš internet používat a jak dlouho. 12. Provždy si zapamatuj další pravidlo: když Ti někdo na internetu bude nabízet něco, co zní tak lákavě, že se to nepodobá pravdě, nevěř mu – není to pravda. 13. Jestliže na internetu najdeš něco, o čem jsi přesvědčen, že je to nelegální, oznam to rodičům.

36

PRAVIDLA PRO RODIČE K BEZPEČNĚJŠÍMU UŽÍVÁNÍ INTERNETU JEJICH DĚTMI 1. Nechte se dítětem poučit o službách, které používá, a ujistěte se o jejich obsahu. Tím zlepšete svou znalost internetu. 2. Nikdy svému dítěti nedovolte setkání o samotě s někým, s kým se seznámil na internetu, bez Vaší přítomnosti. Pokud k setkání svolíte, své dítě doprovoďte. 3. Zajímejte se o internetové kamarády svých dětí stejně jako se zajímáte o jejich kamarády ve škole. 4. Základem při komunikaci rodiče s dítětem je otevřenost. Při nepříjemných zkušenostech dítěte s děsivým obsahem nebo nepříjemným člověkem není řešením trestat dítě nebo mu dokonce bránit používat internet, ale poradit mu, jak se v budoucnu nepříjemným zkušenostem vyhnout. Jak se rodič při podobné situaci zachová, určuje, zda se mu dítě svěří i v budoucnu. 5. Na místo s nevhodným obsahem se může dítě dostat zcela náhodou. Pro tyto případy neexistuje stoprocentní ochrana a vyplatí se spíše vychovávat dítě tak, aby si podobné skutečnosti interpretovalo způsobem odpovídajícím jeho věku, protože s dítětem nemůžete trávit všechen volný čas. 6. Riziko vstupu na stránku s nevhodným obsahem lze snížit jednak prostřednictvím možností zabudovaných přímo do internetového prohlížeče, jednak prostřednictvím speciálních programů obsahujících nepřetržitě aktualizovaný seznam stránek pro děti nevhodných. Tyto programy bývají k dispozici zdarma. 7. Uvažujte o společné e-mailové schránce se svými dětmi. 8. Dávejte si pozor na soubory, které dítě z internetu stahuje a ukládá je na disk. 9. Sledujte, kolik času dítě u počítače stráví. Nepohybuje se ve světě virtuálních her častěji než na hřišti? Nepohybuje se víc na chatu a nekomunikuje s anonymními osobami (skrytými za chatovými přezdívkami) častěji než se svými kamarády Nepozorujete u něj projevy připomínající závislost na chatování či počítačových hrách? Nedovolte, aby virtuální realita dítě příliš pohltila! 10. O radu při výchově dětí ke správnému užívání internetu můžete požádat pedagoga, psychologa či pracovníky internetových firem.

PaedDr. Jiří Pilař ředitel odboru speciálního vzdělávání a institucionální výchovy

37

Příloha č. 11

Jak postupovat při krvavém poranění pohozenou injekční jehlou 1.

Jehlu či předmět, který způsobil zranění z rány šetrně vyjmout

2.

Pokud rána krvácí, nechat spontánně krvácet alespoň 5 minut

3.

Ránu nehmoždit, nemačkat, nevysávat

4.

Ránu 5 – 10 minut oplachovat pod tekoucí vodou a omývat mýdlem

5.

Poté ránu ošetřit některým z běžných dezinfekčních prostředků:

6.

Pokud došlo k poranění oka, úst či nosu, vypláchnout ránu fyziologickým roztokem nebo borovou vodou

7.

Krví potřísněné okolí rány omýt vodou a mýdlem

8.

Ránu krýt obvazem, aby v případě pokračujícího krvácení, nedošlo ke kontaminaci okolí či jiných osob

9.

Injekční jehlu či jiný předmět, který poranění způsobil, uschovat v pevné schránce, aby nemohlo dojít k dalšímu krvavému poranění. V žádném případě neodhazovat do běžného odpadu, neboť musí být zlikvidován ve zvláštním režimu, jako potenciálně nebezpečný infekční materiál.

10.

Zraněného dopravit optimálně do 2 hodin, v krajním případě však do 72 hodin k lékařskému ošetření (praktický lékař, chirurg – na poliklinice, lékař na hygienické stanici. Tento zhodnotí, zda byl zachován standardní racionální postup primárního ošetření a uváží, zda poraněného odešle k erudovanému infekčnímu specialistovi k podrobnějšímu vyšetření či event. započetí postexpoziční profylaxe.

11.

Ošetřujícímu lékaři poskytnout základní informace: datum a hodinu poranění, způsob ošetření rány, místo a mechanismus poranění, činnost, při které k poranění došlo, odhadnout hloubku poranění a intenzitu následného krvácení, odevzdat k zajištění předmět, kterým k poranění došlo k jeho bezpečné likvidaci a předložit očkovací průkaz zraněného (TAT, hepatitidy). 38

12.

Událost ohlásit městské policii či Policii ČR

13.

Kontaminované šactvo vyprat v horké vodě 70 oC za použití běžného pracího prášku, nebo ve studené vodě za použití dezinfekčního přípravku (Chloramin, Chlornan sodný). Dostatečně účinné je i chemické čištění.

14.

V současné době je poměrně vysoká pravděpodobnost, že náhodně nalezená injekční jehla může být potenciálně nebezpečná z kontaminace virem hepatitidy či HIV. Je proto z preventivních důvodů nutné informovat policii i o pouhém nálezu těchto předmětů na veřejných prostranstvích, hřištích, parcích, náměstích či v prostorách a prostředcích městské hromadné dopravy. Není žádoucí tyto předměty odstraňovat sami, bez zvláštních ochranných pomůcek a bez možnosti jejich následné odborné likvidace.

Podklady z Krajské hygienické stanice Plzeňského kraje se sídlem v Plzni

39

Příloha č. 12 Sebepoškozování Sebepoškozování (automutilace, selfharm) je komplexní autoagresivní chování, které na rozdíl od sebevraždy nemá fatální následky a které lze nejlépe chápat jako nezralou, maladaptivní odpověď na akutní anebo chronický stres, nezvladatelné emoce či myšlenkové pochody. Přestože člověk neznalý problematiky může sebepoškození lehce vnímat jako pokus o sebevraždu, smrt při sebepoškozujícím aktu na rozdíl od sebevražedného pokusu není v naprosté většině případů motivem a cílem jednání (ač je ve skupině poškozujících se dětí a mladistvých statisticky osmkrát vyšší výskyt sebevražd než v běžné populaci). Za patologické sebepoškození se obecně nepovažuje poranění, které je v dané kultuře tolerované a jehož primárním cílem je dekorace těla (v naší kultuře typicky piercing a tetováž), sexuální uspokojení, spirituální zážitek v rámci rituálních praktik či začlenění se do skupiny vrstevníků nebo demonstrace vlastní hodnoty mezi nimi (snaha být „cool“ a „in“). Existují různé způsoby sebepoškozování (dále také jako SP) s rozdílnou závažností poškození. Nejčastěji pozorovaným sebepoškozujícím (automutilačním) chováním je • řezání (žiletkou, střepem atd.) • pálení kůže. Jinými formami jsou • škrábání, • píchání jehlou, • rozrušování hojících se ran, • značkování rozpáleným kovem nebo například značkovací pistolí, • obrušování popálené kůže, • kousání, údery, nárazy, • dloubání, tahání kůže a vlasů/ochlupení a další. Sebepoškozování se může týkat kterékoliv části těla, nejčastějším místem poškození však bývají ruce, zápěstí a stehna. Závažnost poškození může sahat od povrchových ran až po poranění vedoucí k trvalému znetvoření. Celoživotní prevalence sebepoškození představovala na přelomu 20. a 21. století přibližně jedno procento – jeden člověk ze sta se alespoň jednou za život poškodí. V 11 % jde o opakované sebepoškozování. Procento SP je vyšší ve věkové kategorii adolescentů a mladých dospělých: V rozvinutých zemích se poškozuje asi 1,8 % lidí ve věkovém rozmezí 15 – 35 let, 12 % středoškoláků a 13 až 24 % vysokoškoláků, 10 % mladých lidí ve věku 11 až 25 let má zkušenost se sebepoškozením. Sebepoškozování typicky začíná ve věku od 12 do 15 let, ale výjimkou není ani první poškození se kolem 7 let nebo i dříve. SP může trvat týdny, měsíce nebo roky. V mnoha případech má SP spíše cyklický než lineární průběh, je praktikováno v určitých obdobích, pak vymizí a po přestávce se opět objevuje. Sebepoškozující chování se dává do přímého vztahu k biologickým, psychologickým/psychiatrickým a sociálním (rodina, výchova, sociální prostředí) vyvolávajícím faktorům. Z psychologického hlediska lidé, kteří se poškozují, často • trpí chronickou úzkostí • mají sklon k podrážděnosti • sami sebe nemají rádi/sami sebe znehodnocují • jsou přecitlivělí na odmítnutí 40

• mívají chronický vztek, obyčejně na sebe • mají sklon potlačovat zlost • mívají intenzivní agresivní pocity, které výrazně odsuzují a často potlačují nebo obracejí proti sobě • bývají impulzivnější a mívají oslabenou schopnost kontrolovat impulzy • mívají sklon jednat v souladu se svou momentální náladou • mají sklon neplánovat do budoucna • bývají depresivní a mívají sebevražedné/sebedestruktivní sklony • nemají flexibilní repertoár dovedností pro zvládání zátěže • mají sklon k vyhýbavosti • cítí se slabí, bezmocní. Z psychiatrického hlediska se SP často objevuje u mladých s disharmonickou osobností, typicky s hraniční poruchou osobnosti (borderline), poruchami příjmu potravy a posttraumatickou stresovou poruchou. V životním příběhu poškozujících se se častěji než v běžné populaci najde údaj o tělesném, emočním nebo sexuálním násilí. Na druhou stranu zneužívání či zanedbávání v anamnéze poškozujících se často chybí. Téměř vždy však poškozující se dítě/adolescent zažil/zažívá tzv. invalidaci – zpochybňování správnosti, odůvodněnosti jeho pocitů a interpretací situací blízkými dospělými. Děti jsou v dysfunkčních rodinách často závažně trestány za vyjádření určitých myšlenek a pocitů a odnášejí si přesvědčení, že mají nesprávné pocity, kterým nemohou důvěřovat, a že některé pocity jsou zakázané. (Přesto sebepoškozování dítěte neznamená automaticky dysfunkční, zneužívající nebo zanedbávající rodinu. Zpochybňovat prožitky dítěte mohou i „normální“ situace v rodině nebo škole: „Zlobíš se, a nechceš si to přiznat.“ „Ale ano, udělal jsi to, nelži.“ „Jsi prostě jen líný.“ „Jen se málo snažíš.“ „Teď už aspoň máš proč brečet!“, a zároveň invalidace není jediným příčinným faktorem vzniku SP.) U části dětí je poškozování součástí procesu hledání vlastní životní filozofie a stylu, snahy o nonkonformitu, resp. vymezení své identity ve světě – typickými představiteli této skupiny jsou příslušníci subkultur emo a gotik. Bližší informace o subkulturách viz samostatná příloha Subkultury. Sebepoškozování těchto dětí vykazuje několik zásadních rozdílů proti typickému sebepoškozování popsanému výše – děti se neizolují, svá zranění často netají, naopak považují SP za společné téma, včetně často až hororových fotografií, sdílených přes internet; v jednotlivostech se liší i etiopatogenetický podklad sebezraňování. Přestože je SP autoagresí, je také, a mnohem více, aktem sebezáchovy, svépomoci, který umožňuje jedinci znovuzískání kontaktu se světem, obzvláště u mladých lidí, jež mají v anamnéze trauma. Přestože bolest, doprovázející sebepoškození, může být fyzicky téměř nesnesitelná, sebepoškozující jí dává přednost před psychickou trýzní a považuje ji za efektivní prostředek tišení duševní bolesti. Motivem SP bývá nejčastěji • snaha zmírnit vnitřní napětí, snaha uniknout z nesnesitelné situace nebo neúnosného duševního stavu, snaha odstranit pocity viny, studu, dosažení pocitu očištění • snaha získat pocit kontroly nad vlastním tělem a psychikou • snaha dosáhnout pocitu uspokojení z tělesného prožitku bolesti nebo tepla krve • tělesné vyjádření nevyslovitelných pocitů, vyjádření hněvu na sebe, např. za vlastní slabost nebo za nedostatek disciplíny • odpoutání pozornosti od jiných problémů • manifestace potřeb, demonstrace vlastní síly nebo dosažení péče a ochrany, získání pocitu bezpečí nebo jedinečnosti • znovuprožití traumatu ve snaze o jeho zpracování • dosažení poranění, která jsou viditelná a léčitelná na rozdíl od těch neviditelných duševních • dosažení neatraktivnosti pro ostatní. 41

Ač rodiče a učitelé často vnímají SP jako manipulaci, primární a vědomá snaha dosáhnout výhod, trestat okolí nebo mu způsobit výčitky svědomí nebývá tak častá. Přímým spouštěčem SP bývá nejčastěji pocit ztráty a opuštění, pocit studu, kritika. Emocemi, které jsou nejčastěji přítomny před SP (ale i po něm), jsou zlost na sebe a smutek. Aktu sebepoškození téměř vždy předchází izolace, někdy se však děti poškozují v přítomnosti kamaráda/ky či ve skupině.

Síť partnerů, spolupráce v komunitě, kraji Řeší: výchovný poradce, školní psycholog, třídní učitel, školské poradenské zařízení, pediatr/pedopsychiatr, event. orgán sociálně právní ochrany dítěte V případě přímého rizika závažného ublížení či ohrožení života (přímé riziko = žák drží ve škole žiletku a plánuje se řezat, mluví o sebevraždě atd./nepřímý předpoklad rizika = učitel objeví staré jizvy na zápěstí atd.)  Psychiatrické oddělení či klinika spádové nemocnice, centrální příjem nejbližší psychiatrické léčebny – i nedobrovolně, ideálně po předchozí telefonické konzultaci Pokud žák není aktuálně ohrožen závažným sebezraněním (platí pro žáky motivované k řešení situace a hledání pomoci, vynucená konzultace u odborníka málokdy přinese efekt)  dostupná psychiatrická či psychologická ambulance – ideálně s doporučením od dětského/dorostového lékaře, resp. po telefonickém objednání rodiči (nutno počítat s čekacími lhůtami, zejména pokud bude konzultace hrazena zdravotní pojišťovnou  krizová centra – netřeba doporučení zdravotnického zařízení, předchozí telefonická nebo emailová domluva vhodná, ale není nutná  Dětské krizové centrum (V zápolí 21, 141 00 Praha 4, tel. 241 480 511, 777 664 672, [email protected], Provozní doba: Po, St 8:00 – 16:00, Út – Čt 8:00 – 18:00, Pá 8:00 – 14:00)  Krizové centrum RIAPS (Chelčického 39, Praha 3, tel. 222 580 697, nepřetržitý provoz)  Centrum krizové intervence Psychiatrické léčebny Praha-Bohnice (Ústavní 91, Praha 8, tel. 284016110, [email protected])  Krizové centrum Spondea (Sýpka 25, Brno – Černá Pole, tel. 541 235 511, 608 118 088, [email protected])  Linky důvěry (níže jsou vybrány linky důvěry, na něž mohou volat děti i dospělí, další naleznete na http://www.dkc.cz/kontakty.php nebo www.capld.cz/linky.php)  Linka Bezpečí – tel. 116 111, [email protected]  Linka důvěry Centra krizové intervence PL Bohnice – tel. 284 016 666  Linka důvěry Dětského krizového centra – tel. 241 484 149, [email protected]  Linka důvěry RIAPS – tel. 222 580 697, [email protected]  Telefonická krizová intervence KC Spondea – tel. 541 235 511, 608 118 088, chat www.chat.spondea.cz

42

Legislativní rámec Samotné sebepoškozování není trestný čin, ale navádění/nucení k sebepoškozování, sebevraždě nebo příčiny vyvolávající SP, jako je třeba sexuální zneužívání, týrání apod., jsou trestné činy, na něž se vztahuje oznamovací povinnost.  Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí výslovně určuje jako povinnost různým institucím, mimo jiné i škole a školskému zařízení, nahlásit případ ohrožení zdraví nebo života dítěte, a to i tehdy, když se objeví pouze podezření na trestný čin. U fyzických osob je tento postup formulován jako právo, nikoliv jako povinnost.  Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník stanovuje v § 364 až 368 povinnosti, jež má každá fyzická osoba v případě podněcování, schvalování, nadržování, nepřekažení a neoznámení trestného činu. Paragrafy se vztahují na celou škálu trestných činů, oblast násilných činů páchaných na dětech a na týrání dítěte nevyjímaje (nestačí však podezření).  Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu v platném znění (§ 23). Člověka lze hospitalizovat bez jeho souhlasu v případě, že jeví známky duševní poruchy a je nebezpečný sobě nebo svému okolí. Nespecifická prevence:  posilování schopnosti dětí zvládat zátěž (schopnost zvládat zátěž obecně v populaci klesá) – součást univerzálních i cílených preventivních přístupů (např. umožnit mladým lidem v rámci školních a mimoškolních aktivit poznat a vyzkoušet různé metody zvládání stresu a negativních emocí  posilování schopnosti rozeznávat existující silné stránky a rozvíjet je  naučit obracet se na druhé a navazovat s nimi vztahy autentickým a smysluplným způsobem a účastnit se aktivit, při kterých mohou pociťovat smysluplnou vazbu a sounáležitost Specifická primární prevence Důležitá je vnímavost vůči projevům možného sebepoškozování:  nevysvětlené popáleniny, řezné rány, jizvy a jiné shluky stop na kůži, běžným místem sebepoškození bývají paže, zápěstí a předloktí nedominantní horní končetiny, ale stopy sebepoškozování se mohou vyskytnout prakticky na kterékoliv části těla  ročnímu období nepřiměřené oblečení (dlouhé rukávy a dlouhé kalhoty v létě), potítka a jiné krytí zápěstí, vyhýbání se aktivitám, které vyžadují odhalení těla (plavání, tělocvična), obvazy a náplasti  netypické osobní věci (žiletky a jiné pomůcky, použitelné k řezání či úderům)  nárůst známek deprese či úzkosti  neuvěřitelné nebo neúplné historky jako odpověď na cílené dotazy Primární prevence indikovaná  pomoct odhalit spouštěče sebepoškození  pomoct zlepšit schopnost uvědomit si stresory udržující SP  zlepšit schopnost rozeznat, prožívat a zvládat produktivnějšími, pozitivními způsoby emoční stavy a vlastní emoce, naučit vhodnějším strategiím zvládání stresu a poskytnout adaptivnější alternativy pro řešení zátěžových situací  motivace a asistence při odstraňování přidružených problémů (užívání návykových látek)

43

Doporučovaný postup: • Posoudit aktuální riziko závažného sebepoškození a v případě jeho přítomnosti odeslat dítě, event. i proti vůli rodičů, do spádového psychiatrického zařízení • Kontaktovat rodinu, systematická dlouhodobá spolupráce s rodinou • Předat dítě školnímu psychologovi. Pokud škola nedisponuje školním psychologem, lze samozřejmě využít služeb psychologa pedagogicko-psychologické poradny. • Motivovat dítě a rodinu k návštěvě specialisty – krizové centrum, psychologická/psychiatrická ambulance • Stanovit jasně hranice a pravidla na půdě školy Ideální přístup je takový, ve kterém je SP tolerováno, ale vede ke konkrétním důsledkům – například lze zavést pravidlo, že žák může za učitelem přijít kdykoliv, když pociťuje nutkání poškodit se, ale učitel se mu nebude věnovat, pokud se poškodí (za podmínky, že jiný dospělý, učitel či rodič zvládne akutní situaci s eventuálním ošetřením či zabráněním dalším následkům). Nevhodný postup: • snaha okamžitě odstranit sebepoškozující chování • sankce a ignorace Možnosti a limity pedagoga Pedagog může v některých případech být nejdůležitějším dospělým motivujícím dítě ke změně, resp. vyhledání odborné pomoci. Na druhou stranu bez spolupráce s rodinou je jeho kompetence (ale i odpovědnost) limitovaná. Poškozující se dítě/mladistvý představuje velkou zátěž na toleranci odpovědného dospělého a rizikový faktor vzniku burn-out syndromu a dalších psychických potíží – učitel zainteresovaný v problému poškozujícího se žáka potřebuje účinné metody prevence vyhoření, podporu nadřízeného a v ideálním případě supervizi u certifikovaného supervizora.

44

Příloha č. 13

Prevence nadměrného stresu ve školním prostředí, relaxační a jiná cvičení Jedním z rizikových činitelů ve vztahu k návykovým látkám je nepochybně nadměrný anebo příliš dlouho trvající stres. Kombinace tělesného cvičení a relaxace je velmi vhodná. Navíc se dají za pomocí relaxace bez návykových léků mírnit různé obtíže jako jsou bolesti hlavy, tréma, poruchy spánku a dokonce i deprese a úzkostné stavy. Následující postupy nevyžadují speciální vybavení a dají se praktikovat v běžném prostředí třídy, aniž by se museli žáci převlékat nebo jinak připravovat. Cvičení lze zařadit do normální vyučovací hodiny, kdykoliv to pedagog shledá prospěšné, např. tehdy, když ochabuje pozornost žáků.

1. sestava Procvičení krku: Ve stoji mírně rozkročném pomalu předkloňte a zakloňte hlavu. Opět možno spojit s dýcháním. S výdechem předklon, s nádechem hlava rovně, s výdechem záklon, s nádechem hlava rovně, s výdechem předklon. Opakujeme 5x i vícekrát. Stejným způsobem procvičujeme krk do stran. Hlavu ukláníte střídavě k pravému a levému rameni, je to čistý úklon bez rotace. Opět je možno spojit s dýcháním (výdech úklon, nádech střední poloha atd.). Procvičení ramen: Ve stoji spojném se špičkami prstů dotkněte ramen (skrčte připažmo, ruce položte na ramena). Lokty opisujte bočné kruhy, nejprve vpřed, pak vzad. Opakujte 5x v obou směrech. Křídla: Ve stoji spojném upažte, dlaně vpřed a nedechněte se , trup se v horní části prohýbá vzad, hlava se mírně zaklání. Nyní vydechujte, předklánějte se a spojte dlaně natažených paží před tělem ve výši ramen. Pohyb plynule opakujte 3 až 5x. Cvičení představivosti: Posaďte se pohodlně a nechte tělo se uvolnit. Zavřete oči. Se zavřenýma očima se na chvíli soustřeďte do středu mezi obočí. Pak přeneste pozornost na promítací plátno za zavřenýma očima a čelem. S větší či menší zřetelností tam nechte vystupovat následující obrazy: Klidná vodní hladina v záři slunce, silný a zdravý strom, květina, vysoké nebe se spoustou hvězd, potok, v němž bublá průzračná voda, hora, chrám, opět klidná vodní hladina v záři slunce. Nyní se můžete zhluboka nadechnout, protáhnout se a otevírat oči. Cvičení končí.

2. sestava Nebeské protažení Nohy jsou asi 10 cm od sebe, prsty zaklesněte do sebe a dlaně vytočte vzhůru, paže natažené. S nádechem přejděte do výponu, pěkně se protáhněte, krátké zadržení dechu, s výdechem zpět na plná chodidla. Opakujte několikrát. Strom ve větru: Ve stoji rozkročném vzpažte, propleťte prsty, vytočte dlaně vzhůru. Uklánějte trup s nataženými pažemi střídavě doprava a doleva. Opakujte zhruba 5x na obě strany. Nakonec s výdechem spusťte paže podle těla. Poloviční protažení: Postavte se do stoje roznožného, nohy v šíři ramen. S nádechem vzpažte nataženou pravou ruku, natažená levá se dotýká zadní strany stehna. S výdechem se zaklánějte v hrudní oblasti, dívejte se za vzpaženou pravou rukou, vytahujte ji vzhůru a vzad. Levou dlaň 45

suňte po zadní straně stehna. S nádechem se vracejte zpět do vzpřímeného stoje, s výdechem připažte pravou ruku. Opakujte 3x i vícekrát na obě strany. Cvičení představivosti: Viz 1. sestava

3. sestava Sekání dříví (bez podřepu): Široký stoj rozkročný, propleťte prsty, natažené paže předpažte. S nádechem zdvíhejte natažené paže s propletenými prsty nad hlavu a mírně se zaklánějte v hrudní oblasti. S výdechem je vracejte do vodorovné polohy. Hadí protažení: Ve spojném stoji propleťte prsty za zády. Propnutím paží a tahem lopatek k sobě a záklonem hlavy proveďte hrudní záklon. S výdechem se vraťte nazpět do vzpřímeného stoje, prsty u rukou zůstávají propletené, ale paže se uvolní. Opakujte 3 až 5x. Trojúhelník: Postavte se do širokého stoje rozkročného, upažte. S výdechem se uklánějte vpravo, pravá ruka se dotýká zevní strany levé nohy, vnitřní strana levé paže jde k levému uchu. S nádechem se vracejte do stoje, s výdechem na opačnou stranu. Cvičte na obě strany 3x. Cvičení představivosti: Viz 1. sestava

Relaxace: Posaďte se co nejpohodlněji, neměly by se vám křížit ani ruce ani nohy. Kdybyste cvičili doma, můžete se pohodlně položit na záda, což je ještě vhodnější. Můžete se ještě pohnout a najít si v rámci základní polohy co nejvhodnější pozici. Pak byste měli zůstat nehybně. Nejprve si uvědomte, kde se tělo dotýká podložky. Jsou to paty, lýtka, stehna, hýždě, záda, temeno hlavy. Uvědomte si všechna tato místa současně. Uvědomte si místa příjemné tíže, tíže přicházející z různých částí těla..., tělo je příjemně těžké... Uvědomujte si dotyk pravé nohy a podložky. Dotýká se patou..., lýtkem, stehnem, hýždí... Dotyk pravé ruky... a levé ruky... Uvědomujte si dotyk pravé lopatky a podložky, levé lopatky, necháváte je uvolnit... Uvolňuje se i oblast bederní..., záda jsou příjemně těžká... s nádechem nechávejte uvolňovat břicho, s výdechem hrudník... Nechte uvolnit šíji a krk včetně hlasivek... Uvolňuje se čelist, svaly kolem úst i kolem očí, čelo... Uvědomte si celé tělo, nechte ho uvolnit... Celé tělo... Znovu celá pravá noha, levá noha, pravá ruka, levá, celý trup, krk a obličej... Celé tělo, celé tělo, celé tělo, příjemná tíže v celém těle. Přeneste pozornost k dechu, uvědomujete si dotyk vdechovaného a vydechovaného vzduchu v nose, vnímejte přirozený dech. Nechte ho spontánně plynout, pouze si uvědomujte každý nádech a výdech. Spojte s počítáním: Nádech 1, výdech 1, nádech 2, výdech 2, nádech 3, výdech 3... Počítejte určený počet dechů, např. do 12 nebo do 27. Zůstávejte bdělí a pozorní, i když uvolnění. Pokud by se objevovaly různé myšlenky, nechte je přicházet a odcházet a trpělivě, laskavě se vracejte k uvědomování si dechu. Na závěr se zhluboka nadechněte, protáhněte se jako při probuzení z osvěžujícího spánku, otevřete oči. Relaxace končí.

46

Příloha č. 14 Mentální anorexie a mentální bulimie Jsou to především poruchy myšlení a jednání ve vztahu k jídlu a k proporcím vlastního těla. Dívky trpí těmito onemocněními významně častěji než chlapci. Projevy onemocnění u chlapců jsou prakticky téměř totožné, chlapci ale popisují svoje důvody k hubnutí v jiných termínech než dívky a zdůrazňují přání po sportovním vzhledu těla.

Charakteristiky Pro nemocné mentální anorexií je typický chorobný strach ze ztloustnutí, omezování až odmítání jídla, které později vede ke ztrátě chuti k jídlu a pocitu hladu. Narušené je vnímání vlastního tělesného schématu (myslí si, že jsou tlustší, než objektivně jsou). Typické je vyhýbání se jídlům "po kterých se tloustne", používání různých podpůrných prostředků ke snížení váhy (projímadla, nadměrné cvičení apod.) a ztráta menstruace. Na počátku onemocnění jde o boj s chutí a hladem a nacházení potěšení ve schopnosti kontrolovat se, ovládnout se, zhubnout. Na to navazuje další paradox: tam, kde obvykle člověk nachází slast a relaxaci (jídlo, sexualita, pasivita), tam dívka s mentální anorexií prožívá hluboké ohrožení a úzkost a těmto pocitům se brání právě tím, že zesiluje svoje kontrolující chování. Pro nemocné mentální bulimií je charakteristická rychlá konzumace velkého množství potravy v malých časových intervalech a následná snaha potlačit "výkrmný" účinek jídla některým z následujících způsobů: vyprovokovaným zvracením, zneužíváním projímadel, střídavými obdobími hladovění a přejídání, užívání anorektik, diuretik. Časté jsou hmotnostní výkyvy větší než 5 kg. Na počátku tohoto onemocnění je často epizoda mentální anorexie. V prožívání nemocných se objevují depresivní nálady, pocity viny, studu a sebeodsuzování. Neustálé zabývání se jídlem (jeho nakupováním, konzumací a zvracením) vede v důsledku k narušení dosavadních sociálních kontaktů a následně sociální izolaci. U nemocných se mohou projevit poruchy v regulaci sebekontroly i v jiných než jídelních oblastech - drogy, promiskuita.

Jaké jsou příčiny poruch příjmu potravy? Příčiny těchto onemocnění jsou jak individuální (typické rysy osobnosti, jako je např. přehnaná touha po dokonalosti, zvýšená sebekontrola, vysoká úroveň konformity - snaha přizpůsobit se očekávání druhých, chudší vyjadřování emocí, obava z přijetí sekundárních pohlavních znaků a vlastní sexuality), tak rodinné a sociokulturní. Ze sociokulturních vlivů vystupuje do popředí touha po štíhlosti determinovaná módními trendy (prostým výpočtem můžeme zjistit, že modelka v současné době váží přibližně o 23 procent méně, než průměrná žena). V prototypu úspěšného a zdravého člověka, který je prezentován médii je téměř vždy obsažen aspekt štíhlého těla. Velice snadno potom vzniká dojem, že štíhlý = krásný, zdravý, mladý, oblíbený, úspěšný, který u disponovaných jedinců může podpořit anorektické či bulimické jednání. Riziko onemocnění dále vzrůstá spolu s příslušností ke střední nebo vyšší společenské vrstvě a ke společnosti, kde je role žen konfliktní. Mezi rodinné faktory ovlivňující vznik onemocnění patří především výchova orientovaná na výkon, nebo výchova nadměrně ochraňující, kontrolující, problematický vztah mezi rodiči, nedostatečná schopnost členů rodiny vyjadřovat přímo emoce, přehnaná zaměřenost jednoho z rodičů nebo obou na tělesnou hmotnost (jídlo a jeho omezování

47

je doma častým tématem). Navenek působí tyto rodiny jako stabilní, obtíže se objevují až v období, kdy dítě dospívá a začne se od rodiny osamostatňovat.

Léčení Léčba nemocných s poruchami příjmu potravy je obtížná a zdlouhavá, výjimkou není chronický průběh onemocnění a asi 10% onemocnění končí smrtelně. Nejčastější formou léčby, zejména u mladších pacientek, je hospitalizace, obvykle na psychiatrickém nebo dětském oddělení. Cílem léčby by však neměl být pouze váhový přírůstek, ale změna prožívání. Nezbytná je také terapeutická práce s celou rodinou.

Jak předcházet vzniku poruch příjmu potravy u svých dětí? 1. 2. 3.

4.

5. 6.

7. 8. 9. 10.

11.

Neodměňujte dítě pomocí jídla. Nabídněte mu za odměnu jiné věci nebo činnosti. Nenuťte vaše dítě vždy dojídat vše, co je na talíři. Učte ho, že množství jídla, které sní, závisí především na jeho potřebách. Zamyslete se nad tím, jak tělesná hmotnost ovlivňuje Vaše sebevědomí a vztah k vlastnímu tělu. Poučte své děti o základních sexuálních rozdílech, fyzickém vývoji a různých tělesných typech a také o tom, jak škodlivé může být vytváření předsudků vůči určitému typu. Zkoumejte do hloubky své sny, cíle a požadavky, které kladete na blízké a milované. Dáváte velký důraz na fyzickou krásu? Vyvarujte se výroků typu: "Když zhubneš, budeme tě mít víc rádi." "Nejez moc, budeš se víc podobat modelkám z časopisů." "Snaž se vejít do užších šatů..." apod. Naučte se povídat si se svými dětmi o následujícím: jak je nebezpečné držet diety, jak je důležité jíst pestrou a vyváženou stravu, v pravidelných denních dávkách. Vyhýbejte se rozdělování jídel na dobrá a bezpečná - tzn. netučná a nízkokalorická a špatná a nebezpečná - tzn. tučná nebo vysokokalorická. Snažte se být dobrým vzorem pro své dítě v oblasti stravování, cvičení a přijímání sebe sama. Dbejte na to, aby oblečení vašeho dítěte bylo pohodlné a nezdůrazňovalo nedostatky jeho postavy. Pomozte svým dětem bránit se vlivu médií, propagujícím tělesnou krásu spojenou s vyhublostí a nadměrnou štíhlostí. Nejen štíhlé tělo může být přitažlivé a krásné. Poučte chlapce o tom, jak důležité a mocné jsou jejich názory na ženskou krásu a jaký mohou mít vliv jejich výroky na dívčí sebevědomí. Povzbuďte své děti k tomu, aby byli aktivní pro radost a nezabývali se zbytečně počtem přijatých a vydaných kalorií (samozřejmě pokud to není doporučeno lékařem ze zdravotních důvodů). Snažte se zvýšit sebedůvěru svých dětí i v jiných oblastech než je fyzický vzhled (škola, sport, kultura, koníčky, vztahy). Dávejte stejnou šanci, možnosti a povzbuzení dětem obou pohlaví. Kladné přijímání sebe sama je nejlepším lékem proti nesmyslným dietám a špatným stravovacím návykům.

48

Příloha č. 15 Rizikové sexuální chování Rizikové sexuální chování může negativně ovlivňovat jedince, který se ho dopouští, a to jak v čase, kdy se odehrává, tak i v budoucnosti. Následně se může projevit ve vývoji psychiky (např. posun hodnot, posílení manipulativních schopností, oploštělost emocionality), v psychologicko-sexuologické oblasti (např. psychosexuální nezralost, preference patologických sexuálních aktivit, upřednostňování virtuálního erotického materiálu před normálním lidským kontaktem, nejasná, resp. nevyhraněná sexuální orientace apod.), ve zdravotní (např. pohlavně přenosné nemoci včetně HIV/AIDS, narkomanie) a sociální oblasti (navazování neadekvátních sociálních vazeb, ztráta vztahů nebo nekvalitní vztahové vazby, problémy v rodině atd.) K rizikovému sexuálnímu chování patří předčasný začátek pohlavního života (do této skupiny řadíme také zvýšenou konzumaci pornografie před 15. rokem života), vysoká frekvence pohlavních styků, náhodné známosti, promiskuita, prostituční chování, prezentování vlastních explicitně erotických materiálů na internetu, krvavé sexuální praktiky, vaginální, anální a orální styk bez použití kondomu mimo dlouhodobé partnerství, kde se předpokládá věrnost partnerů. V širším slova smyslu se k rizikovému sexuálnímu chování pojí i další faktory, například asociální chování, agresivita, nadužívání alkoholu a drog. Výskyt pohlavních chorob je do značné míry indikátorem společenských a výchovných jevů. V prevenci je nutné vycházet z epidemiologie STD (Sexually Transmitted Disease = Sexuálně přenosné choroby) a HIV v dané geografické oblasti a kulturního a sociálního prostředí cílové skupiny. (Výskyt nově infikovaných virem HIV, způsobujícím dosud nevyléčitelné a smrtelné onemocnění AIDS, v ČR bohužel v posledních letech stoupá. V ČR evidujeme nejvyšší procento nově nakažených mužů praktikujících sex s muži v přepočtu na obyvatele v rámci celé EU.) Dítě může být buď aktivním konatelem rizikového sexuálního chování, nebo jeho obětí. U dětí a dospívajících mohou na rizikovost upozornit jednak nevhodné sexuální projevy, jakými jsou například nutkavá masturbace nebo atypický sexuální vývoj (je potřeba je odlišit od projevů normální sexuální zvídavosti, experimentace s vlastním tělem i tělem druhých dětí), jednak projevy nesexuální, které se následně mohou rozvinout až do sexuální deviace. U chlapců může docházet k nárůstu fyzické agrese, u dívek spíš k sebepoškozování. Na riziko sexuálního rizikového chování nás může upozornit tzv. „triáda symptomů“: noční pomočování i po dvanáctém roce života, krutost ke zvířatům a žhářství. Projevy sexuální deviace je třeba podchytit včas a také dítěti včas poskytnout adekvátní pomoc; jedině tak je možné předejít spáchání trestného činu. Primární prevencí se rozumí hlavně vytváření zdravých postojů, které následně ovlivňují chování jedinců (případně i změnu postojů), a to ještě dříve, než k sexuálnímu rizikovému chování skutečně dojde. Právě tento druh prevence je zejména v kompetenci škol a jejich pedagogů, kteří pro tuto činnost vytvářejí dobrý prostor. Ostatní, explicitnější vyjádření sexuálního rizikového chování u dětí již vyžaduje spolupráci s dalšími odborníky. Za sexuální rizikové chování je považován soubor behaviorálních projevů doprovázejících sexuální aktivity a vykazujících prokazatelný nárůst zdravotních, sociálních a dalších typů rizik. Může se přitom jednat o fenomény v populaci relativně frekventované (například nechráněný pohlavní styk při náhodné známosti, výrazně promiskuitní chování, rizikové sexuální praktiky, kupříkladu v nevhodných hygienických podmínkách). Může také docházet ke kombinaci více typů rizikového chování, např. ke kombinaci užívání návykových látek a rizikového sexu. Patří sem také různé nové fenomény přinášející riziko i jiných než pouze zdravotních dopadů, jako je například zveřejňování intimních fotografií na internetu či jejich

49

zasílání mobilním telefonem, ev. nahrávání na video se zvýšeným rizikem zneužití takového materiálu. Sexuální orientace (heterosexuální i homosexuální) je celoživotní, neměnný, nositelem nezapříčiněný a nezvolený stav výlučné nebo převažující erotické a citové preference osob daného pohlaví. Rozhodující pro rozpoznání sexuální orientace jsou erotické představy, sny, fantazie a kvalita erotické citové náklonnosti – zamilovanosti. Sexuální orientace není otázkou volby, ale je podmíněná, především biologicky. V roce 2000 vydala Americká psychiatrická asociace (APA) dokument, v němž nedoporučuje léčení homosexuality jako vědeckou metodu, protože chybí dostatečně prokazatelné studie o účinnosti léčení. Odmítá považovat homosexualitu za stav vyžadující léčbu. Za zdravotní poruchu je považována pouze orientace, s níž její nositel není vyrovnán, nebo také nejistota v sexuální orientaci. Bisexualitu nechápeme jako sexuální orientaci, ale jako schopnost sexuálního chování a atrakce k příslušníkům obou pohlaví, popř. jako formu náhražkového sexuálního chování. Sexuálně rizikové chování se může pojit s heterosexuálním, homosexuálním i bisexuálním chováním. SEXUÁLNÍ ODCHYLKY Pohlavní identita Pohlavní identita vyjadřuje subjektivně vnímaný pocit sounáležitosti, či naopak rozpor s vlastním tělem, jeho primárními a sekundárními pohlavními znaky a se sociální rolí přisuzovanou danému pohlaví. Transsexualita je definována jako stav jedince, který si přeje žít a být akceptován jako příslušník opačného pohlaví. FtM … female to male MtF … male to female o zevní projevy pohlavní identity nazýváme pohlavní rolí o podstatou transsexualismu jako poruchy pohlavní identity nejsou charakteristiky sexuální, ale charakteristiky pohlavní role Sexuální deviace (parafilie) jsou poruchy sexuální preference – charakterizované sexuálními impulzy, fantaziemi nebo praktikami, které jsou neobvyklé, deviantní nebo bizarní. Deviace v aktivitě: poruchy ve způsobu dosahování sexuálního vzrušení a uspokojení voyeurismus, exhibicionismus, frotérismus, tušérství, patologická sexuální agresivita, agresivní sadismus, sadismus a masochismus Deviace v objektu: kvalitativní poruchy sexuální motivace charakterizované neadekvátním zaměřením erotické touhy pedofilie, fetišismus, transvestitismus, nekrofilie, zoofilie SEXUÁLNĚ PŘENOSNÁ ONEMOCNĚNÍ (STD – Sexually Transmitted Diseases) Ženy jsou vůči STD zranitelnější než muži a u mnohých z nich nákaza probíhá nepozorovaně. Jediným ochranným prostředkem vůči STD je kondom (důležité je vědět, že existuje, a v případě potřeby také vědět, jak s ním zacházet) Psychosociální aspekty STD:  obava z přenosu onemocnění  strach z opakovaného výskytu  pocity viny 50

   

obavy z reakcí sexuálního partnera rozpady partnerských vztahů sexuální dysfunkce stigmatizace nebo sociální vyloučení

Prevence STD  vzdělávání nejen ohrožených skupin a poskytování poradenství o způsobech, jak předcházet STD změnami v sexuálním chování (zejména tento aspekt prevence spadá do kompetence pedagoga)  vytváření a podpora zdravých postojů k vlastnímu tělu, mezilidským vztahům i sexu jako takovému (i zde sehrává škola významnou roli)  identifikace infikovaných osob, které samy nemají potřebu vyhledat zdravotní péči; bez ohledu na to, zda ony samy na sobě příznaky pozorují, či nikoliv (pedagog může identifikovat riziko a symptomy STD a informovat dítě/rodiče o možnostech dalšího postupu – doporučit odborníky)  účinná diagnostika a léčba infikovaných osob  vyšetření, léčba a poradenství poskytované sexuálním partnerům infikovaných osob  preexpoziční vakcinace osob s rizikem nákazy STD v případech, kdy je vakcína k dispozici  testování STD zajišťuje obvodní lékař, venerolog, infekční oddělení, gynekolog/urolog a speciální organizace (např. Česká společnost AIDS pomoc, která provozuje Dům světla a poskytuje preventivní služby) Základní principy prevence STD ve škole:  preventivní programy přizpůsobit věku a vzdělání cílové skupiny (informovat o formě ochrany před STD; o právech dítěte a důstojnosti člověka; o tom, co je sexuální zneužívání a rizikové sexuální chování; podporovat tvorbu zdravých postojů k vlastnímu tělu, vztahům a sexuálnímu chování; minimalizovat projevy nesnášenlivosti, předsudky apod. v oblasti vztahů, sexu a sexuální orientace)  zabezpečit lepší spolupráci školy a rodiny  propojit zdravotní, sociální a výchovné intervence Ohrožené osoby  mladiství (jsou biologicky náchylnější k infekci, praktikují častěji nechráněné pohlavní styky, mají častěji krátkodobé vztahy a často odmítají návštěvu zdravotnických zařízení)  děti (sex s osobou mladší 15 let je trestný činí)  homosexuální muži a ženy ANTIKONCEPCE (kontracepce) je souhrnný název pro metody, které způsobují dočasnou a vratnou ztrátu schopnosti oplodnění, a tak brání vzniku neplánovaného těhotenství. NÁVYKOVÉ LÁTKY A SEX Společné rysy u pravidelných konzumentů drog (s ohledem na rizikové sexuální chování):  vyšší frekvence dokončených sexuálních styků (penis ejakuluje v pochvě)  nižší průměrný věk prvního sexuálního styku  více zkušeností se sexuálním stykem s prostitutkou či prostitutem v porovnání s jedinci nemajícími zkušenost s abúzem  častější sexuální dysfunkce, potíže a pohlavní nemoci v anamnéze

51

Hlavní okruhy vlivu užívání psychoaktivních látek na sexuální chování a rizika s tím spojená (WHO):  přenos infekce HIV a dalších sexuálně přenosných nemocí  vlivy na sexuální aktivitu a partnerství, včetně přenosu infekčních nemocí na partnera neužívajícího drogy  nechtěné těhotenství  komplikace a obtížné zvládání těhotenství  vertikální přenos sexuálně přenosných chorob (tedy z matky na dítě během těhotenství či porodu)  novorozenecký abstinenční syndrom  nedostatečný přístup ke zdravotním službám v oblasti sexuálního chování Psychoaktivní látky ovlivňují (dle WHO):  sexuální apetenci a aktivitu  bezpečnost sexuálního chování – především užívání kondomu  sexuální vztahy  výběr sexuálních partnerů  sociální a fyzické prostředí, ve kterém dochází k užívání psychoaktivních látek, se překrývá s prostředím, kde jsou dojednávány sexuální styky a v němž je vysoký výskyt prostituce i využívání jejích služeb Existují tři základní ukazatele, kdy lze sexuální chování pokládat za škodlivé a kdy by měl učitel zasáhnout: 1. pokud ho dítě neprovádí v soukromí; 2. pokud vznikne podezření, že při něm nějak zraňuje sebe nebo někoho dalšího; 3. pokud se ze sexuálního chování stane nutkavé chování (to znamená, že tomu dítě věnuje tolik prostoru, že zanedbává svoje běžné povinnosti, hygienu, přátele, učení a podobně). V případě, že se jedná o patologii rodiny, je vhodné doporučit psychoterapeutickou pomoc.

Prevence Nejdůležitějším prvkem primární prevence je VZTAH. Učitel by měl a priori pracovat na vytváření dobrého vztahu s každým dítětem jednotlivě. Když si vytvoří k dítěti dobrý vztah a respektuje ho, je i dítě následně motivováno akceptovat to, co učitel říká. To je obzvlášť obtížné s problematickými dětmi v různých oblastech života, avšak právě tyto děti individuální přístup nejvíce potřebují. V neúspěšném dítěti je potřeba podporovat sebevědomí a dopřát mu prostor pro zažití úspěchu, kdykoliv to jde (když ne ve vědomostních aktivitách, tak alespoň prostřednictvím zájmových činností). Následně by se dítě mělo seznámit se základními sexuálními pojmy, mělo by dokázat rozeznat nebezpečí, mělo by znát svá práva a umět je chránit. Dobrá sexuální výchova rozvíjí a pomáhá utvářet nejen chování, ale i postoje a dovednosti dítěte, klade akcent na práva a důstojnost každého člověka. Tady je velmi důležitá informační role pedagoga. Součástí účinné prevence má být také včasné poučení dítěte, na koho se může obrátit v případě nouze nebo ohrožení (policie, učitel, zdravotník atd.). Chceme-li, aby se dítě dokázalo samo dostatečně bránit, a v rámci teoretické výuky ho také učíme, aby umělo říci NE, měli bychom to také respektovat v praktické rovině. Děti by měly mít naopak možnost projevit v přijatelné, slušné formě nesouhlas s učitelem nebo jiný názor, aniž by za to byly trestány. 52

Nejefektivnější diagnostickou a intervenční pomůckou zůstává MLUVENÍ (přičemž se nejedná o domlouvání, ale je to myšleno ve smyslu kvalitní komunikace). Trestáním dětí za drzost se nic nedozvíme, ani nepodpoříme proces změny v jejich jednání. Měli bychom dávat limity, určit jasná pravidla, ale zachovávat pochopení a možnost otevřené komunikace. Ověřenými způsoby ve výchově jsou vyprávění (jde o umění mluvit v příbězích), vysvětlování (umět i zdánlivě složité jevy vysvětlit jednoduše), popis (k tomu je potřeba operovat dostatečným množstvím vědomostí) a předvádění (využití pohádek, praktické ukázky a propojování s ostatními předměty). Mezi nejvíce ohrožené skupiny patří děti, mládež i dospělí s mentální retardací, u nichž jsou na jedné straně mnohé sexuální projevy bagatelizovány (veřejná onanie, obnažování aj.), na druhé straně jsou velmi snadno zmanipulovatelní a zneužitelní ze strany dospělých i vrstevníků. Sexuální výchově dětí s mentální retardací je třeba věnovat zvláštní pozornost a zvolit specifické přístupy (např. Kracík, 1992; Orfeus, 2004). Konkrétní rady: Učitel by měl o částech lidského těla týkajících se pohlavních orgánů mluvit bez zvláštního emočního náboje (bez očividného zděšení, přílišného nadšení, pohoršení a podobně), např. když reaguje na dětskou hru nebo i neadekvátní chování. Měl by se vyhýbat výrokům jako „To je fuj!“, „To se nesmí!“. Děti projevují zájem o vysvětlení nejrůznějších sexuálních projevů, slov se sexuálním obsahem. Protože se jim toho v dostatečné míře nedostávalo a nedostává, používají vulgární výrazy po svém. Často však jejich obsah jen tuší nebo ho vůbec neznají. Dítě by mělo být informováno o všem, co ho zajímá, důležitou však zůstává forma sdělení. Někdy bývá náročné mluvit o sexu otevřeně, jazykem dítěte, a ještě k tomu zachovávat patřičnou dávku intimity, kterou dané téma vyžaduje, a zároveň potřebné profesionální hranice. Dospělí často ve snaze ochránit dítě (nebo i sebe) pravdu zamlčují nebo zamlžují. Tím se vytváří kolem tématu větší tabu, než by bylo zapotřebí. Dítě si pak informace hledá jinde: na internetu, u kamarádů, v neodborných časopisech. Nejenže se často jedná o nedůvěryhodné zdroje, ale toto pátrání s sebou nese i další rizika, jako například předčasné vystavení dítěte pornografickému materiálu nebo chatování na internetu s neznámými lidmi. Pokud se necítíte zcela jistí či nedokážete odpovědět na nějakou otázku dítěte, je důležité dát dítěti najevo, že jeho otázku slyšíte, že neubíráte na jejím významu, jenomže neumíte přesně odpovědět. Zároveň byste měli mít v záloze někoho, na koho můžete dítě odkázat a o kom víte, že k němu má důvěru. Období od třinácti do patnácti let věku dítěte je obdobím rychlých a velkých tělesných změn. Tím je ovlivněno především vlastní prožívání těla dospívajícího, které je se sexuálním chováním přímo spojené. Je to velmi citlivé období a učitel by do něj neměl zasahovat osobními otázkami až do doby, kdy o to dospívající sám požádá. Naopak teoretické/neosobní znalosti jsou v tomto období víc než žádoucí. V ideálním případě by se s informacemi o sexuálním životě děti měly postupně seznamovat od raného dětství. Začínat v tomto věku je už docela pozdě. Učitel si může všimnout v chování dítěte čehokoliv, co mu přijde nápadné, zvláštní (vodítkem může být obsah úvodní části textu), nebo dítě může pedagoga samo vyhledat. Pokud to v učiteli vyvolává určité a oprávněné obavy nebo si s tím neví rady, chybějí mu informace a podobně, určitě je namístě poradit se s odborníkem (třídní učitel, školní metodik prevence, výchovný poradce, školní nebo klinický psycholog). Učitel má také vědět, jestli jde o osobu s patřičným vzděláním a profesními zkušenostmi z dané oblasti. Učitel si může všímat i tělesných změn u dítěte (např. při vývoji sekundárních pohlavních znaků) viditelných pouhým okem. Pokud by v této oblasti učitel shledal něco podezřelého nebo něco, co se mu zdá mimo normu (např. nápadně ženský tvar prsou u kluka, nadměrné ochlupení v obličeji nebo na rukou u holky, nápadně nezmutovaný nebo částečně zmutovaný hlas u dospívajícího chlapce, nápadné a časté drbání se nebo sahání si do oblasti rozkroku i přes oděv), 53

měl by na to upozornit rodiče a nabídnout jim návštěvu odborníka (pediatr, sexuolog, u adolescentů pak ve spolupráci se samotným dítětem to může být i gynekolog, androlog či urolog). Pedagog by si měl být vědom, že je potřeba brát vážně každé sdělení dítěte, a nepodceňovat je. Učiteli rovněž nepřísluší posuzovat pravdivost oznámení či tvrzení dítěte. To přísluší až soudu, resp. soudnímu znalci. Možnosti a limity pedagoga Školy a další výchovné ústavy by měly být zodpovědné za doplňující vzdělávání svých pedagogů, školních psychologů či metodiků primární prevence (zajišťují např. NÚV nebo VISK). V každé škole nebo instituci, která pracuje s mladými lidmi, by měla být kompetentní osoba, která je s tématem seznámena jak teoreticky, tak prakticky (měla by být vybavena patřičnými dovednostmi, jak se v kritických fázích zachovat). Aby pedagog nebo psycholog uměl adekvátně zareagovat, musí se sám v daném tématu dobře orientovat a měl by mít v záloze někoho, na koho se může obrátit a s kým může dané téma ještě odborně konzultovat. V jakém případě vyrozumět Policii ČR / OSPOD Dospělý je povinen chránit a prosazovat nejlepší zájem dítěte. Zjištěné násilí páchané na dítěti (i sexuální) je povinen ohlásit Orgánům sociálně-právní ochrany dítěte (OSPOD) nebo na Policii ČR. Další možnost, jak anonymně ohlásit zjištěné násilí na dětech, nabízejí internetové stránky http://www.protikorupcni-linka.cz/cs/Obecna-temata/Nasili-na-detech/.

54

Příloha č. 16 HIV/AIDS Testování Test na HIV se provádí ve většině zdravotních ústavů (kde si klient vyšetření zpravidla hradí), v sedmi AIDS centrech bývalých krajských měst a u každého praktického lékaře, kde vyšetření hradí zdravotní pojišťovny. Žadatel za vyšetření na HIV v některých zdravotních ústavech platí určitý poplatek. Ve výjimečných případech může lékař zdravotního ústavu provést test i bezplatně. Mezi nejčastější důvody, které člověka vedou k provedení testu na HIV protilátky patří: 1. Trvale rizikové chování. V rámci poradenství lze alespoň doporučit, jak riziko snížit. 2. Nahodilé rizikové chování. Vhodné je provedení HIV testu za 2-3 měsíce po rizikovém chování. Po tu dobu je potřeba se chovat bezpečně (sexuální styk pouze s kondomem nebo abstinence). 3. Před vytvořením nového partnerského vztahu. Partneři by měli podstoupit vyšetření společně (pokud ten druhý není bez sexuálních zkušeností) a musí si být jisti, že se alespoň 2 měsíce před testem chovali bezpečně. ZÚ Plzeň, 17. listopadu 1, st 8-9.30 hod. Fakultní nemocnice Plzeň, Skrétova 15, út 13.30-15.30 zdarma Fakultní nemocnice Rokycany, Svazu bojovníků za svobodu 68, po 13.30-15.30 zdarma Klatovy, I.poliklinika, 2.patro, Pod nemocnicí 789/2, st 12.30-18 hod AIDS Centrum – Doc. MUDr. D. Sedláček, CSc. FN – inf. odd. E. Beneše 13 305 99 Plzeň tel.: 377 402 264

Prevence přenosu HIV/AIDS • • •

Vyhýbat se alkoholu a drogám. Oslabují opatrnost a snižují schopnost se přenosu infekce bránit. Navíc oslabují přirozené obranné schopnosti organismu. Neaplikovat drogy nitrožilně. Nebezpečné jsou nejen infikované jehly, ale i stříkačky. K rizikovým formám sexu patří vaginální, orání nebo anální styk, při kterém dochází k míšení tekutin těla. Kondom před infekcí nechrání naprosto, ale riziko přenosu infekce výrazně snižuje. Kondomy pro anální sex jsou zvláště zesíleny, v krajním případě je možné použít dva obyčejné kondomy. Kondom by neměl mít prošlou záruční dobu a měl by pokrýt celý penis. Účinnost kondomu zvyšují spermicidní látky. Naopak účinnost snižují tukové látky a vazelína. Po styku, ještě než dojde k ochabnutí erekce, je třeba přidržet okraj kondomu a opatrně se oddělit.

55

• • • •

Zajímat se o partnera. Zeptat se ho, jestli bral nitrožilně drogy, jak sexuálně žil a požádat ho případně o to, aby se nechal vyšetřit na AIDS. Spolehlivost partnera nebo partnerky je důležitá. Nechat si provést vyšetření na HIV Vyhýbat se sexu s lidmi, kteří nitrožilně berou drogy nebo mají hodně sexuálních partnerů (prostitutky). Riziko, že by mohli být virem AIDS nakaženi je pronikavě vyšší. Opatrnost při styku s cizí krví. To se týká zejména zdravotníků, ale také poskytování první pomoci při úrazu.

HELP LINE AIDS 800 144 444 - zdarma z celé ČR

56

Příloha č. 17 Nová náboženská hnutí Než začneme hovořit o „nových náboženských hnutích“, zastavíme se nejprve u pojmu „kult“. Ten je v souvislosti s těmito skupinami běžně užíván, ovšem může se týkat i skupin, které náboženský charakter nemají (třebaže mají často podobné rysy, které v extrémnější podobě mohou být patologické, například využívání psychické manipulace) – viz níže. Pod pojmem „sekta“ rozumíme v kontextu primární prevence rizikového chování určitou ohraničenou sociální skupinu, jejíž členové sdílejí ideologický koncept, jehož prostřednictvím se skupina vymezuje vůči svému okolí, a dochází při tom k postupné sociální izolaci, manipulaci a ztrátě soukromí. Steven Hassan (1994) definuje následující čtyři skupiny kultů, které v různých oblastech života společnosti využívají psychickou manipulaci. 1. Náboženské kulty: Jsou nejčastější, nejznámější, nejpočetnější, mediálně nejoblíbenější. Orientují se na rozmanitá náboženská učení. Vycházejí z nejrůznějších zdrojů – od Bible přes tajné nauky starého Egypta, druidů, Orientu, UFO až po výmysly zakladatelů a vůdců těchto kultů. 2. Politické kulty: Tyto skupiny, na první pohled živořící na okrajích politického spektra, jsou obvykle označovány jako „extremistické“, „okrajové“, „marginální“. Přesto se k nim hlásí nezanedbatelný počet lidí (především mladých), kteří podléhají jejich kouzlu. To je do jisté míry vyvoláno i metodami náboru a udržování členství. „Věrouka“ i „rituál“ politických kultů se svou přesvědčivostí neliší od náboženských kultů. Základem je určitá politická ideologie, která se s postupem času halí do stále mystičtějšího oparu. Patří sem nebezpečné kulty osobností historie 20. století, zejména kulty vůdců fašistického, nacistického a komunistického režimu. 3. Psychoterapeuticko-výchovné kulty: Zaměřují se na zprostředkování „duševních vizí“, „osvícení“ či dalších „vrcholných duchovních zážitků“ (za nemalý finanční obnos) a používají některé techniky psychické manipulace. Často nabízejí na sebe navazující (stále nákladnější) kurzy, které mají vyústit v poznání „konečné pravdy“. Ti členové, kteří již nemohou platit, musejí skupinu opustit (což už někdy nezvládnou sami, o své vůli) nebo se stát jejími náboráři, „dealery“. 4. Komerční kulty: Fungují na principu peněz. Manipulují a podvádějí lidi, kteří jsou pak v několikaúrovňových (multi-level marketing, MLM) či pyramidových organizacích nuceni pracovat za minimální provizi nebo zcela zdarma, přičemž nedočkavě vyhlížejí slíbené bohatství a prosperitu. Pokud se nedostavují (což je záměrem), je snižováno jejich sebevědomí a „prodejní schopnosti“, a to jim brání v tom, aby si stěžovali – „je to jen vaše vina, že neumíte získat lidi, prodat zboží…“. Nadále se budeme věnovat skupinám, které mají náboženský charakter. V médiích i v odborné literatuře se používá řada termínů, které často splývají – kult, sekta, denominace a církev. Charakteristické znaky těchto skupin jsou uvedené v následující tabulce (Schaefer, 1989). 57

Církev

Denominace

Sekta

Kult

Velikost

velká

velká

malá

malá

Náboženské služby

formální, omezená participace

formální, omezená participace

neformální, emocionální

proměnlivé, nestálé

Doktrína

specifická, ale může být tolerantně interpretována

specifická, ale může být tolerantně interpretována

specifická, neustále důraz kladený zdokonalovaná na její čistotu

Duchovenstvo

specializace až profesionální, profesionální, nespecializovana určitém specializované specializované né stupni

Členství

rituálem

přijetím doktríny

přijetím doktríny

emocionální závazek

Bohatství

značné

značné

omezené

proměnlivé

tolerantní

odmítá nebo je v opozici k převládajícím nezajímající se kulturním standardům

schvaluje převládající Vztah ke státu kulturní a sociální organizace

Za rizikové považujeme především skupiny řazené ke kultům a sektám (řada těchto skupin se sama označuje za církve, aniž by ovšem splňovala výše uvedené znaky). Abychom mohli skupinu identifikovat jako sektu (případně kult), musíme se zaměřit na určité charakteristické rysy. Ronald Enroth (1995) definoval devět společných znaků, jejichž existenci lze u sekty očekávat. V každé takovéto skupině některé z nich nalezneme, každá ovšem nemusí nutně obsahovat všechny uvedené znaky. 1. Autoritářské: V sektářské organizaci existuje charismatem obdařený vůdce vyžadující naprostou a nediskutovatelnou moc nad ostatními členy, jejich věrnost a oddanost. Autorita vedoucího je všezahrnující a nezpochybnitelná. Vlastní identita jednotlivých členů je změněna, společně s cíli redefinována a je smysluplná pouze ve spojení s vůdcem. 2. Opoziční: Sama podstata sekty, její chování i hodnoty jsou v přímém protikladu k chování a hodnotám majoritní společnosti a kultury. Skupina se často staví do pozice oponenta a soupeře ústředních společenských institucí; ty jsou často terčem napadání ze strany sekt za údajné „pronásledování“. Asi nejhůře je tímto postojem postižena rodina. 3. Výlučné: Častým rysem je elitářství a posilování pocitu originality a výlučnosti. Skupina je tou jedinou, která šíří „pravdu“, a proto její případné opuštění znamená pro odpadlíka ohrožení spásy (i života).

58

4. Zákonické: Zákonický rámec řídí vše – od duchovních záležitostí po každodenní drobnosti. Existují takřka nekonečné (a neustále doplňované) seznamy pravidel, zásad a zákazů, které jsou nejvyšší autoritou pro celý život. 5. Subjektivní: Sektářské skupiny kladou značný důraz na zkušenosti, zážitky, pocity a emoce. 6. Pocit pronásledování: Rys, který se vyskytuje u naprosté většiny sekt. Neustálý pocit vnějšího ohrožení je silným tmelem vnitřní homogenity skupiny. Zároveň to podporuje pocit vlastní významnosti a výjimečnosti. 7. Důraz na sankce: Jakékoliv nepřizpůsobivé chování, vzpurnost, veřejný nesouhlas či pochybnosti jsou přísně sankcionovány. Existuje mnoho prostředků od manipulace členů po jejich vyloučení. 8. Esoterické: Existence společně sdíleného tajemství je dalším tmelem skupiny. Je to naprosto nezbytnou součástí každé doktríny a opět vzbuzuje ve členech pocit vlastní výlučnosti. 9. Protikněžské: Mezi jednu ze základních charakteristik sekt patří absence placeného profesionálního duchovenstva – zdůrazňují aktivní účast všech členů. Opozice vůči církevní hierarchii však nevylučuje existenci vlastní (často komplikované) vnitřní hierarchie, která má ovšem poněkud odlišný charakter. Daniel Goleman (1988) shrnul praktické indikátory poukazující na potenciální nebezpečnost uzavřených skupin. Podle něj je nutné dávat si pozor na:  tabuizovaná témata (otázky, které nemohou být položeny, nejistoty, které nemohou být sdíleny, pochybnosti, které nemohou být vysloveny);  tajnosti (omezení přístupu k informacím);  duchovní klonování (stereotypizované chování, kdy lidé chodí, mluví, myslí, jedí a oblékají se stejně jako jejich vůdce);  skupinové myšlení (myslíme jako „MY“);  neexistence „odpadlíků“ (skupinu, která tvrdí, že z ní nikdy nikdo neodešel, lze považovat za potenciálně velmi nebezpečnou);  testy loajality (členové jsou nuceni dokazovat loajalitu ke skupině tím, že dělají něco, co znásilňuje jejich osobní etický kodex);  centralizované porozumění (jediný pohled na svět je užíván k vysvětlení čehokoliv a všeho);  absence smyslu pro humor. Pokud se tyto znaky ve větší míře vyskytnou ve skupině, o jejímž nabídnutém členství uvažujete, je lepší si celou věc ještě jednou důkladněji promyslet. Lze rovněž konstatovat, že tyto indikátory mají obecnou platnost, platí tedy i v běžném životě – například v zaměstnání nebo partnerském soužití.

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Ladislav Hora (1995) rekapituluje charakteristické rysy sekt takto: izolovanost, relativní uzavřenost posilování pocitu výlučnosti udržování nonkonformního opozičního postavení touha po zbudování ideálního společenství zdůrazňování etických rozměrů náboženského života autoritativní systém řízení existence jednotného a vysvětlujícího univerzálního klíče eklekticismus 59

Nyní si představíme náboženské skupiny, které působí v České republice. Jedná se o výběr těch skupin, které jsou buď početné, nebo něčím zajímavé. To, že jim věnujeme větší pozornost, nijak neimplikuje, že by byly nebezpečné, přesto na některé kontroverzní momenty poukážeme (čerpáme ze zdrojů uvedených v seznamu literatury a ze zkušeností autorek textu). Společenství svědků Jehovových (jehovisté) Hlavním bodem jehovistického učení je očekávání nadcházejícího konce světa, jehož součástí bude soud nad světem, armagedonská bitva a nástup Božího království na obnovené Zemi. V ČR se k jehovistům hlásí 13 000 osob (podle sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011). Proslulí jsou zejména neúnavnou misijní činností, kdy obcházejí domácnosti a nabízejí náboženskou literaturu, mimo jiné vlastní časopis Strážná věž, a také intenzivním studiem Bible. Jehovisté byli u nás perzekvováni během 2. světové války i pozdějšího komunistického režimu. Důvodem perzekuce bylo jednak striktní odmítání vojenské služby, jednak neúčast na politickém životě a odmítání jakékoliv formy „uctívání“ státu a jeho symbolů. V roce 1993 se jehovisté stali státem registrovanou náboženskou společností, což rozpoutalo diskuse nad některými dalšími body jejich věrouky. Zejména se hovořilo (a dodnes hovoří) o odmítání krevní transfuze, i v případě, kdy to je nezbytně nutné pro záchranu života – dnes jehovisté uvádějí, že jde o osobní rozhodnutí každého jednotlivce, nicméně i nadále v jejich volně šířených materiálech nacházíme oceňování odmítnutí krve a krevních derivátů. Problematickou může být i „nadřazenost Božího zákona“, což v praxi znamená, že jehovisté v případě střetu Božích a světských zákonů jednoznačně upřednostňují Boha jako jedinou autoritu. Možné problémy: Jehovisté neslaví obecně sdílené církevní ani státní svátky, odmítají i oslavu narozenin. To přináší problémy zejména dětem, které tak nemohou s vrstevníky sdílet například Vánoce nebo narozeninové oslavy, což je ve výsledku značně vyděluje z kolektivu. Dalším rizikem je zranění vyžadující krevní transfuzi. Ačkoliv Ústavní soud v roce 2004 rozhodl, že může dokonce dojít i k omezení rodičovských práv, přesto jde stále o problém, přičemž řada jehovistů raději děti nepouští na školní výlety, čímž jsou děti dále izolovány. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dní (mormoni) Učení vychází z protestantských tradic, přičemž důležitou roli hraje mormonská nauka o historii ztracených izraelských kmenů v Americe (tomu je věnován spis „Kniha Mormon“), o Ježíšově založení církve v Americe nebo o poslušnosti „žijícímu prorokovi“ – prezidentovi církve. Skupina byla založena Josephem Smithem v USA v roce 1830. Od samého počátku se potýkala s problémy, přičemž hlavním důvodem bylo schvalování mnohoženství, které (nejen) puritánská Amerika striktně odmítala. Mnohoženství bylo odvoláno v roce 1890, ale zůstaly ještě minimálně dva problémové body: rasismus (církev odmítala přijímat černochy, protože být černochem bylo podle jejich názoru Božím trestem) a také nábožensky motivované násilí („smíření krve“, trestání těch, kdo vystoupí proti církvi – od něj se sice upustilo už koncem 19. století, přesto na případy takového chování narážíme i ve 20. století). U nás mormoni působí oficiálně od roku 1929, ale v roce 1950 je komunisté zakázali a k obnově došlo v roce 1990. V současné době se k mormonům hlásí necelá tisícovka osob (925 ve sčítání v roce 2011) a nejvíce jich je v Praze a v Brně. Možné problémy: Mormoni jsou církví, která se mimo jiné zaměřuje na poskytování preventivních programů v oblastech, které jsou neslučitelné s jejich náboženským přesvědčením (odmítají samozřejmě drogy a předmanželský sex, ale i např. kávu). Nelze vyloučit, že se mezi americkými lektory, kteří u nás také vyučují, může objevit někdo z tzv. Pravé Církve Ježíše 60

Krista Svatých posledních dní, kteří patří k extremistickému křídlu, v USA hlavním proudem mormonů odmítanému. Tito „praví“ mormoni totiž zastávají některé z kritizovaných staromileckých názorů, včetně „smíření krve“. Na druhé straně je toto riziko v podstatě mizivé, protože jejich výskyt na evropské půdě nebyl prozatím zaznamenán. Společenství Ducha Svatého pro sjednocení světového křesťanstva (Církev sjednocení; moonisté) Hnutí vycházející z učení kontroverzního reverenda Moona, který se prezentoval jako vyvolený, který má dokončit Ježíšem započaté dílo a nastolit Boží království na Zemi. Ve skutečnosti jde o organizaci s mnoha názvy, která zaštiťuje kromě věrouky také politické, společenské a ekonomické aktivity. Zejména metody nábory nových členů jsou v případě moonistů považovány za problematické. Noví členové jsou často k církvi lákáni pod zcela jinou záminkou, a navíc je proti nim používána manipulativní technika „bombardování láskou“, která je silně neetická. Skupina, respektive nedávno zesnulý Moon, je již dlouhodobě obviňována z ekonomického zneužívání svých členů a také z totalitních praktik. Mediálně nejvděčnějším momentem moonistického učení jsou „hromadné svatby“, kdy reverend Moon oddával až tisíce párů svých následovníků, které předtím – prostřednictvím Boží inspirace – spojil dohromady skrze země a kontinenty, což často zavánělo tradicí „domluvených“ sňatků. V současné době je Církev sjednocení ve velkých problémech, protože na podzim 2012 zemřel reverend Moon a stále není jasné, kdo se stane jeho nástupcem. Možné problémy: Skupina byla jako velmi riziková vnímána především v 90. letech, kdy se zde snažila plně etablovat a získávat nové členy i technikami náboru, které lze označit za silně manipulativní a ohrožující psychické zdraví. Jako velký problém byla vnímána i snaha předáků moonistů separovat a izolovat nové členy od jejich rodin a předešlého života. Hlavním problémem však bylo to, že velmi často nebylo zjevné, zda nabízená aktivita (například programy protidrogové prevence, vzdělávání problémových dětí nebo péče o mladistvé matky) je garantována právě Církví sjednocení. V současné době mají moonisté svá střediska v Praze, Brně, Olomouci a Plzni. Scientologická církev (scientologie) Organizace založená americkým spisovatelem sci-fi a dobrodružné literatury Lafayettem Ronaldem Hubbardem, který v roce 1950 vydal základní knihu „Dianetika“. Scientologové věří, že člověk může studiem získat vlastní nesmrtelnost tím, že přetne koloběh zrození a smrti, do nějž jsme vstoupili v minulosti. Každý z nás je totiž Thétanem, který má božské schopnosti (vysokou inteligenci, absolutní zdraví apod.), ale tyto schopnosti jsou omezeny zábranami mysli vzešlými z našich minulých životů. A právě tyto zábrany, které nám v současnosti komplikují život, lze odstranit pomocí vhodných metod, především auditingem. V případě scientologie je problematické především využívání pseudoterapeutických metod a také pro podezření z využívání manipulativních technik, které mohou vést až k destrukci osobnosti. Spor je však veden i ze strany scientologů proti moderní psychiatrii, kterou obviňují především z nevhodného používání psychofarmak. Scientologická církev je také často zmiňována v médiích, protože se k ní hlásí řada známých osobností – například Tom Cruise nebo John Travolta. V České republice sídlí scientologové v Dianetickém centru v Praze, pobočky mají i v Brně a Plzni; počet členů je obtížné odhadnout, ale aktuálně u nás nepřesahuje několik desítek aktivních jedinců.

61

Možné problémy: Scientologové jsou obviňováni z využívání neetické metody při získávání nových členů, kterým slibují mimořádné pokroky v jejich životech (dokonce čelili obvinění z klamavé reklamy). V poslední době se hodně hovoří o jazykové škole LITE, protidrogovém programu Narconon nebo o organizaci usilující o diskreditaci psychiatrie s názvem Občanská komise pro lidská práva – i tady často platí, že je nabízena primárně jiná služba, než která je posléze zájemci poskytnuta.

Satanismus Jedná se o organizačně i myšlenkově zcela nejednotný proud různých směrů a hnutí, které spojuje především uctívání „padlého anděla“ Satana, jenž je chápán jako faktický protiklad a odpůrce Boha. Jde o historický koncept, který se neustále vyvíjel, nicméně v současné době je především anglosaský svět ovlivněn satanismem, jak jej prezentoval velekněz Anton Szandor La Vey, který v roce 1966 (o Valpuržině noci, 30. dubna) založil Církev Satanovu a poté vydal „Satanskou bibli“ (v 90. letech vyšla i v českém překladu). Satanismus (nebo řada jeho symbolů – číslice „666“ označující Antikrista, obrácený kříž, pentagram apod.) je součástí mnoha krvavých zločinů. Ovlivňuje nejen kulturu (inspiruje malíře, spisovatele a hudebníky, například blackmetalovou hudbu), ale i společnost jako takovou. Rozhodně jej nelze ztotožňovat pouze s čarodějnictvím, ďáblem nebo lidskými oběťmi, ale přesto právě tyto fenomény jsou pro řadu lidí tím nejpřitažlivějším. Satanismus, respektive jeho uctívání temnoty a smrti inspirovalo také řadu dalších směrů, včetně například nyní oblíbeného fenoménu „Gothic“ – tedy uctívání „temného umění s nádechem smrti“. S tím souvisí i vlna zvýšeného zájmu o taková témata, jako jsou upíři, vlkodlaci nebo zombie. Možné problémy: V současné době nejsou rizikem ani tak lidské oběti nebo vraždy ve jménu Satana, ale spíše komerční zneužívání touhy mladistvých po něčem zakázaném a tajemném. Dochází tak ke zneužívání návykových látek (především marihuany), alkoholu, k rizikovému sexuálnímu chování, ale může hrozit také sebevražedné jednání u těch dospívajících, kteří se příliš ztotožní s literárními postavami a touží po smrti a osudu upíra.

Síť partnerů, spolupráce v komunitě, kraji U každého podezření o výskytu daného jevu by měly být vždy informovány tyto osoby: • ředitel školy/školského zařízení • rodiče/zákonný zástupce • třídní učitel V odůvodněných případech je možné kontaktovat tato pracoviště: • školní poradenské pracoviště (školní psycholog, školní metodik prevence, výchovný poradce, speciální pedagog) • PPP (pedagogicko-psychologická poradna) • SVP (střediska výchovné péče) • OSPOD (oddělení sociálně právní ochrany dětí) • Policie ČR • Linka důvěry

62

Prevence Negativní působení sekt: i přes diskusi o tom, jaká kritéria jsou pro definici sekty přijatelná, a jaká nikoli, chápeme z hlediska prevence tuto oblast jako soubor psychologických, sociálních, ekonomických a dalších důsledků působení sekty. Z hlediska prevence je klíčová oblast důsledků pro duševní a somatické zdraví, sociální postavení, ekonomickou oblast, ojediněle též trestně-právní důsledky (nabádání či podpora trestné činnosti páchané v zájmu sekty). Primární prevence na školách: 1. seznámit žáky s riziky a praktikami (myšlenkovou ideou) těchto (různých) skupin 2. umět zmapovat existenci (skutečnost) a základní charakteristiku konkrétních sekt v České republice 3. naučit žáky rozlišovat mezi sektou a tradičním náboženstvím a možnostmi pojetí/výkladu tradičních náboženství 4. vymezit pojem sekta, jeho významové roviny 5. seznámit žáky s možnými riziky vstupu do sekty a s procesem závislosti na sektě (manipulace, pronásledování, pocity viny a méněcennosti, zmocňování se majetku členů, využívání profesního či mocenského postavení členů apod.) 6. zabývat se základními předpoklady inklinace lidí k těmto skupinám (osobní krize – potřeba bezpečí, potřeba spirituálního rozměru, sociálního kontaktu, emoční a intelektová vyzrálost) 7. umět diskutovat se žáky o dané tematice a snažit se odpovědět na případné dotazy Vždy platí základní pravidla primární prevence:  vždy naslouchejte svým žákům a studentům, mějte přehled o tom, jaké jsou mezi nimi aktuální informace – tedy co čtou, co poslouchají nebo co sledují v televizi;  nikdy striktně nekažte a neodsuzujte, spíše vysvětlujte a snažte se o posilování pouta důvěry;  vyhýbejte se tomu, abyste nějaká témata tabuizovali – mluvit se dá i o satanismu, jde jen o to, jak;  snažte se vždy poskytovat co nejobjektivnější informace za využití všech dostupných uvedených zdrojů;  nesnažte se vnucovat „správný“ pohled na věc a nechte zaznít i jiné názory – nejlépe v moderované diskusi;  nikdy nezesměšňujte nebo nedegradujte (nejen mediální) „idoly“;  máte-li podezření, že se ve vašem okolí objevil nějaký problém z této oblasti, vždy se snažte získat co nejvíce informací, než začnete jednat;  pokud už se rozhodnete jednat, vždy se to snažte konzultovat s odborníky. Často se setkáváme s případy, kdy je dítě (žák) pod silným vlivem rodiče-sektáře, což samozřejmě determinuje možnosti jeho pohledu na okolní svět. Takový mladý člověk může začít hledat alternativu k dosavadnímu způsobu svého života. Je na učitelích, aby byli připraveni mu poskytnout oporu, pokud ji u nich bude hledat, a aby byli schopni mu zprostředkovat vnější realitu. Nikdo však nemá právo na to, aby měnil názory kohokoli jiného násilím či sankcemi jen proto, že jeho pohled je odlišný od toho majoritního. Je také nezbytně nutné si uvědomit, že u velké části mladistvých, kteří ostentativně demonstrují svoji příslušnost např. k satanistům, jde o pózu úzce související s touhou odlišit se od ostatních, být „in“ a případně i provokovat. Než tedy vyhledáte pomoc odborníka pro takového „satanisty poblouzněného“ žáka, je lepší si s ním pohovořit a zjistit, zda se nejedná právě o demonstrativní projev. Pokud se však mezi vašimi žáky objeví někdo, kdo vykazuje průkaznější znaky příslušnosti k některé sektě (může jít o fyzické znaky – symboly, změny oblečení, účesu, ale také 63

o psychickou změnu, která je hůř vystopovatelná – změny chování, nevyrovnanost, přílišná introvertnost, noví známí a přátelé, o nichž žák odmítá mluvit, změna zájmů, komunikačních schopností atd.), je lepší se s ohledem na osobnost žáka pokusit zjistit, o jakou skupinu jde, jak dlouho je s ní dotyčný v kontaktu, jak silně je do hnutí zapojen, jaký je jeho současný vztah k okolí, zda je ochoten mluvit o své nové příslušnosti, ale především: chovat se k němu jako k člověku, na kterém nám záleží, nesnižovat jeho inteligenci, k ničemu ho nenutit, nevyhrožovat, nevydírat, nepoučovat, nestrašit následky a především mu dát najevo, že budeme vždy nablízku, pokud si bude chtít promluvit – tedy to, že jsme na jeho straně. Pokud dotyčný začne hledat pomoc, je dobré se obrátit na odborníky.  Pokud je rodina členem společenství se znaky sekty a není podezření na zanedbávání péče či jiný trestný čin vůči dítěti, není možné ze strany pedagoga ovlivnit zapojení dítěte do tohoto společenství.  Pedagog si musí stanovit své cíle, kterých může ve své pomoci dosáhnout (zejména předávat informace o rizicích sekt, nerozbít s dítětem vzájemný vztah apod.).  Je nutné, aby si pedagog zachoval chladnou hlavu a vyhnul se nepřiměřenému tlaku na žáka; čím větší je tlak ze strany pedagoga, tím větší je destrukce vztahu ve směru k dítěti i od něj.  Nesnažit se ,,pravdivě argumentovat“, je to zbytečné.  Zachovat si ,,životní optimismus“ (vyhledat jiné pedagogy, co mají stejný problém ve třídě, radit se s nimi, sdílet i jejich názory, snažit se být přes veškeré vyčerpání trpělivý a vyčkávat, nezapomenout stále žít také ,,svůj“ život). Viz Miovský, Skácelová (2012): Návrh doporučené struktury minimálního preventivního programu prevence rizikového chování pro základní školy (část Sekty – informace, dovednosti, kompetence). Užívání náboženských symbolů ve školách: V českých právních předpisech není žádným způsobem omezeno nošení náboženských symbolů ve veřejném prostoru, tedy ani ve škole, což vyplývá ze Zprávy o šetření veřejné ochránkyně práv Mgr. Anny Šabatové, Ph.D. Sp. zn.: 173/2013/DIS/EN (blíže zde: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Kauzy/vzdelavani/173-13DIS-EN.pdf ). Žák/yně tedy může ve školním prostředí nosit/užívat náboženské symboly, avšak jen tehdy, pokud nezvyšují riziko ohrožení zdraví žáka či ostatních, či neznemožňují výkon určité činnosti. Nedoporučuje se tak např. nošení řetízků při hodinách tělesné výchovy aj. Nošení muslimských šátků (hidžábu) by nemělo především ohrožovat bezpečnost nositelek atd. V jakém případě vyrozumět Polici ČR/OSPOD Pokud má pedagog jistotu, že byl spáchán trestný čin, má ze zákona povinnost obrátit se na orgány činné v trestním řízení; pokud má takové podezření, zákon určuje školskému zařízení za povinnost nahlásit tuto skutečnost obecnímu úřadu, tedy sociálnímu pracovníkovi z orgánu sociálně právní ochrany dětí (OSPOD). V případě, že rodiče/zákonní zástupci odmítají spolupracovat se školou a odmítají se účastnit výchovných komisí, je škola opět oprávněna vyrozumět OSPOD.

64

Příloha č. 18 Příslušnost k subkulturám Subkultury jsou přirozenou součástí života dospívajících, inklinace k nim se tedy začíná výrazně projevovat od cca 13. roku života. V rámci psychického vývoje tato příslušnost představuje důležitou součást přechodu mezi dětstvím a dospělostí. Umožňuje dospívajícímu především odpoutat se od pasivního následování hodnot rodičů a autorit, vytváří předpoklad pro budoucí tvorbu vlastní identity v rámci společnosti a představuje první krok v rámci nacházení vlastní svébytnosti (proces individuace). Přestože je přínos subkultur pro psychický vývoj dospívajícího zřejmý, negativním dopadem příslušnosti k některým subkulturám může být osvojení si některých forem rizikového chování, nejčastěji různé formy závislostního jednání (konzumace nejrůznějších drog či ulpívání na jednom typu činnosti). Kolem 12. roku věku jedince dochází k výraznému kroku v rámci procesu individuace a separace (oddělování od rodičů či významných dospělých v životě jedince a vytváření vlastní svébytnosti v sociálním prostoru). Jedinec postupně začíná přemýšlet o světě jako systému hodnot, smyslu, směřování, etiky apod., což vytváří potřebu formulovat vlastní názor na jevy spojené s vlastním životem či životem společnosti. Vzhledem ke komplikovanosti daného úkolu (jak z hlediska intelektuálního, tak z hlediska postmoderního pluralismu, tedy společné koexistence mnoha různých a vzájemně se popírajících výkladů světa a společnosti) dospívající přirozeně sahají po „přemostění“ této reality prostřednictvím zjednodušujících a paušalizujících výkladů jednotlivých subkultur. To má svou mimořádnou naléhavost zejména v městském prostředí, ve kterém je koexistence různých výkladů světa těsnější a vyžaduje ostřejší vyhranění. Kromě tohoto „filozofického“ pohledu mají subkultury klíčovou vlastnost jako platforma pro setkávání jedinců jedné generace a kromě pocitu sounáležitosti vytvářejí prostor pro navazování intimnějších a také milostných a sexuálních vztahů. Pocit blízkosti s ostatními dává jedinci jistotu, že (zjednodušeně řečeno) nebude sám. Subkultury jsou tedy pro dospívající klíčovým prostorem, z toho vyplývajícím rizikem je skutečnost, že jedinec může být ochotnější a povolnější k činnostem, které by za jiných okolností odmítal. Rozlišujeme dvě různé formy příslušnosti k subkulturám vycházející z vývoje identity (dle Jamese Marcii, 1966): 1. Zástupné ztotožnění – zpravidla dočasná příslušnost k dané skupině, naivní ztotožnění se s hodnotami, možná fluktuace mezi jednotlivými subkulturami 2. Pravé ztotožnění – relativně stálá příslušnost, dlouhodobá elaborace vlastního přístupu, častá je aktivní angažovanost v realizaci společných akcí apod. Níže uvedený popis nejčastěji se vyskytujících subkultur by měl pomoci porozumění základním atributům subkultur a zároveň přináší přehled možných (nikoli nutných) typických rizik.

65

Anarchismus Mezinárodní politické hnutí, které odmítá jakoukoliv formu státního zřízení a aplikaci centrální moci na řízení či omezování života jednotlivce. Klíčovým pojmem zde je osobní svoboda. Toto politické hnutí neakceptuje zřízení, kde je uplatňována moc člověka nad druhým člověkem. Ideové kořeny tohoto hnutí lze vysledovat např. ve vzniku evangelických církví (které odmítaly uznat katolickou církev jako zastoupení Boha na Zemi), u některých hnutí aktivních během Francouzské revoluce či na pozadí bolševické revoluce v Rusku. Ideové základy hnutí dostalo v 19. století, zejména pak během revolucí na konci 40. let. S tímto obdobím je nejvíce spjato jméno Michaila Bakunina, který byl v této době oponentem Marxových myšlenek. V současné době existují po celém světě nejrůznější formy anarchismu, některé směřují spíše ke kolektivismu (výrobní prostředky vlastní společenství, které je řízeno vůlí všech jednotlivců) ale také k individualismu (např. anarchokapitalismus), který odmítá jakoukoli formu státního aparátu a organizace ze strany státu a vše nechává na dohodě jednotlivců. V České republice jsou v současnosti anarchistické směry sdruženy pod hlavičkou Československé anarchistické organizace. Jejich aktivita je zaměřena na pořádání demonstrací (zejména pochody proti neonacistům či zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze), pravidelně vydávají časopis A-kontra (aktuálně čtvrtletník), který se věnuje šíření anarchismu a reflexi aktuálního dění ve společnosti. Rizika: Chování členů této subkultury může být namířeno proti autoritám, pravděpodobně bude patrný odpor vůči nařízením, pravidlům, školní disciplíně apod. Jednotlivci vyznávající tuto ideologii se budou stavět na odpor vůči represivním postupům a budou velmi citliví na jakoukoliv formu byť jen domnělé nespravedlnosti ze strany autorit. Budou mít však pravděpodobně zájem se vzdělávat a budou ochotni k diskusi na společenská témata. U jedinců, kteří patří mezi radikální skupiny v rámci anarchistického hnutí, lze předpokládat, že se budou účastnit demonstrací a také střetů s příslušníky nacionalisticky a rasisticky orientovaných skinheads, neonacistických uskupení apod.

Emo Subkultura vycházející z punku, vyznačující se výraznou vnější image, doprovázená deklarovanou i skutečně prožívanou emocionální citlivostí, bohatými vnitřními prožitky, přemýšlivostí a inklinací k různým formám umění. Součástí vnější image jsou výrazné účesy (černé, rovné vlasy, česané na „patku“), upnuté džíny a triko se spíše strohými nápisy, boty značky Converse. Časté je používání odznaků, tenisových nátepníků, výrazných pásků a dalších doplňků. Se subkulturou není spojena žádná politická či ideologická orientace ani nadměrná konzumace drog. Členové subkultury se scházejí především na sociálních sítích a na koncertech spřízněných kapel. V minulosti bylo emo často spojováno s údajně častým sebepoškozováním či dokonce sebevraždami členů této subkultury, emo jako hudební a životní styl však toto chování přímo nepodporuje, někteří členové se dokonce proti tomuto chování přímo vymezují. Chování členů subkultury je vůči okolnímu světu indiferentní, nenese prvky agresivního či antisociálního jednání. Rizika: možná apatie vůči školním povinnostem, výrazná až provokující image, u labilních jedinců známky sebepoškozování

66

Gothic/Witch Hudební a módní kultura vycházející z post-punku a metalu na počátku 80. let 20. století. Využívá odkazy na „gotické“ romány z 19. století, využívá vizuální stránky hororových filmů a ladění temné a melancholické hudby. Je spojena především s velmi výrazným zevnějškem, zejména pak výrazným líčením (i chlapci), využíváním výhradně černé barvy, stříbrných cvočků, ostnů a jiných kovových prvků včetně piercingu. Na většinovou populaci působí úprava zevnějšku členů subkultury zcela nepochopitelně a temné ladění u běžné populace vyvolává spíše odkazy na psychické poruchy. Je však spíše projevem vysoké citlivosti, přemýšlivosti a možné introverze daného jedince. Výrazný zevnějšek pak může mít funkci spíše „obranné vrstvy“ vůči okolí než agresivního či útočného ladění. Zároveň však tato subkultura může být atraktivní právě pro patologické jedince se sklonem k násilí, a přestože sama subkultura jakoukoliv formu projevovaného násilí nepodporuje, může být těmito jedinci zneužita. Běžní členové však zpravidla jeví spíše zájem o kulturu a umění, často čtou beletrii či básně (spíše vážně až tragicky laděné), zajímají se o temné stránky existence člověka (např. smrt, násilí nebo deprese), spíše však z „teoretického hlediska“. Rizika: horší navazování běžných sociálních kontaktů, časté předsudky okolí, v ojedinělých případech podpora již existujících patologií – např. depresivita či sklon k násilí

Hip-hop Jedná se především o hudbu a s ní spojený životní styl. Subkultura vychází z afroamerických a hispánských subkultur předměstí amerických měst ze 70. let 20. století. Reflektuje život nižších socioekonomických vrstev bez jasné perspektivy, stojících mimo zájem většiny. Hodnotově je subkultura orientovaná proti jakýmkoliv formám rasismu, materialismu, sexismu a dalším formám diskriminace nebo domnělé redukce života a vztahů na zisk a bohatství. Hudba je specifická svou monotónní rytmikou (beat) reprodukovanou z gramofonových desek či jiných přehrávačů (které ovládá tzv. DJ, čti dýdžej) a odříkávaným, důsledně rytmizovaným a zpravidla rýmovaným textem (interpretovaným tzv. MC, čti emsí). Text zpravidla nese poselství, sdělení a neslouží jen k prosté konzumaci. Členové subkultury nejeví zájem o „kariéru“ v běžném slova smyslu, odmítají usilovat o materiální blahobyt, orientují se na vztahy a zaštiťují se proklamacemi o dodržování hodnot, jako např. solidarita, humanismus apod. Součástí hip-hopové kultury je také graffiti jako další z nástrojů tzv. kultury ulice. Původně sloužilo pro označení teritoria pouličními gangy a pro rozšiřování názorů politických aktivistů. Hip-hopovou subkulturou je graffiti pojímáno jako umělecká forma vyjádření stojící mimo hlavní proud umění. Součástí tohoto vyjádření je také malování graffiti na nelegální plochy (většinou zdi dopravních staveb, méně již domů), což je projevem pomyslného obsazování městské ulice jako „domova“ členů dané subkultury. V řadě měst existují také legální plochy, na které je možné graffiti malovat, pro některé je však tato forma neatraktivní a dokonce z jistého úhlu pohledu i odporující jejich hodnotám a zásadám. S hip-hopovou subkulturou se mnohdy pojí také konzumace převážně tzv. „měkkých“ drog, především pak marihuany. Hip-hopová subkultura je tvořena společenstvími, zpravidla kolem lokálních „guru“, hudebních skupin či alternativních hudebních vydavatelství „labelů“, které pak tvoří tzv. „crew“. Ty mezi sebou navazují buď partnerské, či rivalitní vztahy, a vytvářejí tak vnitřní lokálně specifickou strukturu v rámci subkultury. Rizika: tvorba graffiti (přestupek), konzumace marihuany, dlouhodobá rezignace na školní povinnosti – výrazná a dlouhotrvající demotivace

67

Punk Hnutí, hudební a životní styl formovaný v první polovině 70. letech 20. století jako protest vůči vládnímu establishmentu a kulturnímu mainstreamu. Ideově vychází z hnutí, které v Anglii té doby reprezentovaly postoje dělnické třídy tzv. „na okraji“ společnosti nedisponující výrobním a kulturním kapitálem. Punk v sobě zosobňuje protest vůči jakékoliv formě státní autority a vůči většinově sdílené hodnotě peněz a majetku (viz např. sdílené heslo „no future!“). Součástí vnějších znaků hnutí punk jsou velmi výrazné účesy (tzv. „číra“), vysoké pevné boty, kožená nebo džínová bunda s cvočky a nášivkami. Není to však nutnou podmínkou. Hudba se vyznačuje živelnou energií a přirozenou, neškolenou instrumentací. Členové hnutí také obsazují neobydlené budovy a na těchto místech zakládají lokální kulturní centra, tzv. squaty (což je fenomén alternativního způsobu života, který se nedotýká jen punku, ale i anarchismu a dalších směrů). Hnutí již nemá radikální znaky jako v době svého vzniku, někteří členové této subkultury se běžně zapojují do společenského života, přesto se však stále jedná o významnou subkulturu i v České republice (viz heslo „Punk’s not dead“). Hnutí je politicky výrazně levicové, v některých svých podobách splývá s idejemi anarchismu, často se vymezuje vůči nejrůznějším formám diskriminace a podporuje emancipaci žen. Rizika: možná dlouhodobá rezignace na „běžné“ hodnoty, riziko záškoláctví, sníženého prospěchu, obtíže s autoritami – zejména nekázeň, drzost, nadměrná konzumace alkoholu, okrajově také marihuany, přestupky vůči veřejnému pořádku, zejména na politických akcích (zejména pak členové anarchistických hnutí, specificky pak hnutí AntiFa)

Ska/Reggae Ska je hudební styl s původem na Jamajce vyznačující se rychlou rytmikou a pozitivní atmosférou písní. Ve ska jsou často používané dechové nástroje hrající v tzv. „sekci“, zpravidla se jedná o trubku, saxofon a pozoun. Později se na základě ska (zjednodušeně řečeno jeho „zpomalením“) vytvořilo reggae. Ska bylo oblíbené v 70. letech anglickými skinheads (tehdy dělnické hnutí mající jen málo společného se současnými skinheads, tak jak je známe z ČR) a mods (módní a umělecká subkultura v Anglii v 60. a 70. letech). Subkultura je politicky orientována levicově, vystupuje proti fašismu, nacismu a jiným formám militarismu a diskriminace, přesto však neužívá politický aktivismus jako formu sebeprezentace. Subkultura je vnitřně velmi soudržná a kulturně činná. Příslušníci se občas označují jako „rude boys“, což je původní název pro mladistvé delikventy na Jamajce, v současnosti je však pojem užívaný jako odkaz ke kořenům dané subkultury a nemá primárně kriminální obsah. Z hlediska image je využívána především černá a bílá barva. Časté je elegantní oblečení jako saka, kravaty, košile, často lze zaznamenat černobílý kostkovaný vzor na nejrůznějších částech oblečení. Rizika: konzumace především tzv. „měkkých“ drog, zejména marihuany, občas se vyskytují také syntetické drogy, přestupky vůči veřejnému pořádku, zejména na politických akcích

68

RPG komunity / síťové PC hry RPG, tedy Role-playing games jsou epické, dlouhodobé skupinové hry odehrávající se ve fiktivním („fantasy“) světě. Specifikum těchto her je to, že se účastník věnuje rozvoji vlastní herní postavy, která je součástí světa, jenž má vlastní vývoj, důležité milníky a události, a zároveň je také (ve skutečném světě) součástí komunity spoluhráčů. RPG lze provozovat jako stolní hry, počítačové hry přes internet či lokální síť nebo v přírodě, kde jsou realizovány např. velké bitvy či různá shromáždění včetně kostýmů a nejrůznějších rekvizit. Společenství tedy může být virtuální i skutečné, tedy fyzické. Z hlediska vizuálního či politického nemají většinou tyto skupiny lidí žádný jednotící prvek. Z pedagogického hlediska můžeme při silné identifikaci s postavou u některých jednotlivců zaznamenat sníženou motivaci k činnostem v reálném světě. K tomu dochází zejména tehdy, pokud hráč ve fiktivním světě (či v reálné komunitě) dominantně realizuje některé ze svých potřeb (např. potřebu úspěchu, dominance, přátelství a lásky). Skutečný svět se pak může jevit jako nezajímavý a/nebo nepřátelský. Samotné hry však tento efekt nevyvolávají a naprostá většina účastníků dokáže v praxi realizovat své životní cíle (v těchto případech má život ve fiktivním světě podobnou funkci a efekt jako například sledování televizních seriálů většinovou populací). Rizika: možné „vzdálení se“ od reality a postupná ztráta zájmu o školní a jiné povinnosti, snížené množství prožitků nejrůznější povahy z reálného světa (např. prožitá láska, přátelství, zábava apod.), možná tvorba závislosti při zvýšené frekvenci hraní

Skinheads Tato subkultura vznikla v Anglii v 60. letech 20. století jako opozice k „umírněným“ proudům dělnických a uměleckých subkultur. Členové se identifikovali s jamajskými „rude boys“ a příležitostně prosazovali své zájmy násilnou pouliční formou. V průběhu 70. let se někteří skinheads začali účastnit aktivit namířených proti přistěhovalcům, a tak se původně politicky indiferentní skupina postupně stávala více národně orientovaným hnutím. Skinheads se tak rozdělili na původní „oi-skinheads“, kteří zastávají levicové názory a ostře se staví proti rasismu a nacionalismu (hudebně se orientují na ska, ska-punk), a skupinu skinheads, kteří jsou orientováni pravicově, veřejně vystupují proti přistěhovalcům, homosexuálům, narkomanům a dalším menšinám vymykajícím se jejich představě zdravé součásti národa. V ČR jsou s pojmem skinheads identifikovány spíše skupiny vyznávající nacionalistickou, v extrému až neonacistickou ideologii, ve skutečnosti však lze za „skinheads“ označit celou řadu dílčích názorových a ideologických proudů, které s neonacismem a rasistickými postoji nemají nic společného (např. Redskins, S.H.A.R.P. apod.). Extrémně pravicové skupiny jsou zpravidla velmi dobře organizovány, vyznávají hierarchické řízení a realizují bohatou mezinárodní spolupráci. Mezi jejich ideologické cíle patří boj proti imigrantům, homosexuálům a jiným minoritám, včetně použití provokativních akcí (např. pochody vyloučenými lokalitami), či dokonce násilí, a dále podpora celé řady sociálních témat. Členové této subkultury nosí pevné vysoké boty (tzv. kanady), koženou nebo džínovou bundu (např. tzv. „křivák“ či „bomber“), časté jsou nášivky, které dávají najevo příslušnost daného jedince k nějaké podskupině či ideologii. Tyto skupiny jsou výrazně orientovány na sdílené hodnoty a principy (soustředění na „české“ hodnoty a tradice, výrazně např. husitství), vystupují proti multikulturalismu a přistěhovalectví, jsou velmi dobře organizováni a vzhledem k ilegálnosti některých jejich aktivit jsou také velmi uzavření a vůči sociální majoritě nedůvěřiví.

69

Rizika: vyšší riziko agresivního chování (např. konflikty s radikálními anarchistickými skupinami či Romy); možné podílení se na protizákonných aktivitách ve smyslu činností ukotvených v trestním zákoníku v paragrafu „Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka“, zločinů z nenávisti, popírání genocidy aj. Síť partnerů, spolupráce v komunitě, kraji Školní metodik prevence s výchovným poradcem, školním psychologem, třídním učitelem, se školským poradenským zařízením, v součinnosti s rodiči/zákonnými zástupci. Spolupracovat na odhalování příčin a možných negativních dopadů, tj. rizikového chování vyplývajícího z příslušnosti k subkultuře může školské poradenské zařízení (zejm. SVP a PPP). Legislativní rámec  Příslušnost k subkulturám není upravena žádným legislativním předpisem. S některými extremistickými skupinami se pojí specifické chování upravené trestním zákoníkem, konkrétně: o §196 trestního zákoníku Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci o §198 trestního zákoníku Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení o §198a Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod o §236 trestního zákoníku Omezování svobody vyznání o §260 trestního zákoníku Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka

Nespecifická a specifická primární prevence Preventivní působení v oblasti subkultur je minimálně sporné, a to z důvodu, který je zmiňován už v úvodu textu, že příslušnost k určité skupině (třeba menšinové) je přirozeným vývojovým krokem v životě dospívajících. Můžeme tedy mluvit o prevenci některých rizikových projevů chování, které jsou s určitými subkulturami úzce a někdy typicky spjaty. Na úrovni nespecifické primární prevence je možné se zaměřit (stejně jako v případě projevů jiných typů RCH) na vytváření bezpečného prostředí, v jehož rámci se mohou subkultury bezpečně rozvíjet a projevovat. Do této oblasti patří podpora otevřenosti k názorům druhých (tolerance k názorové pluralitě), rozvíjení dovednosti naslouchat, podpora koheze třídních kolektivů, ale také nastavování organizačních a vztahových pravidel uvnitř skupiny (třídy, školní komunity). Příslušnost k jakékoliv subkultuře nesmí být zdrojem nebezpečí ani pro jedince, ani pro skupinu v jeho okolí, ani pro společnost. Specifická prevence se potom může zaměřovat na jednotlivé rizikové faktory provázející jednotlivé typy subkultur, tak jak jsou popsány v rámci části Východiska. Zásadním krokem pro takové působení by mělo být seznámení se skutečnou historií a vývojem jednotlivých subkultur a informace o jevech, které mohou být pro jedince a jeho okolí rizikové. 1) Samotná příslušnost k subkultuře ještě nic neznamená, nenese automaticky nebezpečí výskytu rizikového chování. Negativní pohled na danou subkulturu může být výsledkem vlastních předsudků. - nenechte se zmást vzhledem – to, že někdo vypadá pro dospělého nepřijatelně, ještě nemusí znamenat, že se nepřijatelně i chová 70

snažte se akceptovat příslušnost žáka k subkultuře jako jeho vývojovou potřebu, nezesměšňujte jej, nekomentujte to, co lze z pohledu dospělého jedince považovat za nevhodné či směšné - kritizujte chování, nikoliv subkulturu: případnou kritiku směřujte na daného jedince a jeho chování, nikoliv na jeho příslušnost k dané skupině, nebo snad na skupinu jako celek („to je těmi tvými kumpány a tou hudbou, kterou posloucháte“), vytváří to pocit křivdy a „házení do jednoho pytle“ 2) Snažte se o dané subkultuře něco dovědět – pomůže vám to v komunikaci s daným jedincem. Naprostá většina dospívajících je vnitřně nejistá, proto uvítá spíše přijetí než kritiku – na tu bude reagovat defenzivně. 3) Možná rizika dané subkultury berte jako možnost, ne jako jistotu. - skutečnost, že v rámci dané subkultury existuje zvýšené riziko rizikového chování, ještě neznamená, že tak jednají všichni. -

Specifická intervence je řízena povahou rizikového chování (viz doporučený postup při závislosti na návykových látkách, záškoláctví apod.). Co by mělo být cílem řešení: Cílem řešení by mělo být oddělit příslušnost k subkultuře a projevy rizikového chování. Tj. neřešit a nesankcionovat příslušnost k subkultuře, ale pouze rizikové chování. Žádná subkultura nemá za „povinnost“ brát drogy či chodit za školu. Možnosti a limity pedagoga Pedagog se může k žákovi či studentovi „přiblížit“ akceptací žákovy příslušnosti k subkultuře a vyjádřeným porozuměním jeho situaci. Měl by být schopen podat pomocnou ruku a dát jasné hranice nepřijatelným formám chování. Pokud tento přístup nebude účinný, pak je třeba situaci řešit společně s rodiči/zákonnými zástupci a poradenským zařízením.

71

Příloha č. 19 Domácí násilí Domácí násilí řadíme mezi typy rizikového chování, které mohou ohrozit zdravý vývoj žáků a mít nepřímé dopady do chování žáků. Má negativní vliv na harmonický vývoj dětí a mladistvých zejména v oblasti emocionální, vztahové, může ohrozit i zdravý tělesný vývoj. Domácí násilí je netypickou formou rizikového chování pro školní prostředí, navíc je složité ho přesně identifikovat a správně vyhodnotit míru a potřebu podpory z vnějšího prostředí. Špatně zvolená forma intervence může mít paradoxně závažné negativní dopady na řešení celé situace. Násilí, které se odehrává v rodině, se může projevovat v chování žáka a může být jedním z důvodů dalších forem rizikového chování (např. záškoláctví, zneužívání návykových látek, sebepoškozování, násilné chování aj.). Rodina, v níž se odehrává domácí násilí, představuje rizikové prostředí, které má přímé dopady na všechny členy rodinného systému, zejména pak na děti. Negativně ovlivňuje vývoj dětí a mladistvých zejména v oblasti psychické, sociální a emocionální a promítá se do chování dítěte. Domácí násilí představuje obvykle fyzické, psychické, nebo sexuální násilí mezi blízkými osobami, k němuž dochází skrytě v soukromí. Je typické, že se intenzita násilného chování v průběhu času stupňuje, což snižuje schopnost oběti i agresora toto chování zastavit a pracovat na nápravě narušeného vztahu.         

Klíčové charakteristiky domácího násilí: Je opakované. Je neveřejné, probíhá v soukromí domácnosti. Eskaluje. Domácí násilí se stupňuje jak ve svých formách (od urážek a ponižování až k fyzickému násilí), tak i ve své hloubce (od první facky až po velice brutální napadání, jež může vést k ohrožení na životě). Role oběti a agresora jsou jasně rozdělené, nezaměňují se. Zcela zásadní pro identifikaci násilí je zneužívání moci a kontroly, která v oběti vzbuzuje strach. Pachatel bývá násilný většinou jen ke své oběti, nikoli navenek, mívá „dvojí tvář“. Okolí se může jevit sympatický. Pouze část pachatelů je agresivní i navenek. Pachatel považuje svoje chování za ospravedlnitelné, má pocit nároku na takové chování. K domácímu násilí dochází v cyklech: znamená to, že se střídají období vzrůstání napětí a násilí, období relativního klidu a opětovného narůstání tenze a opětovného násilí. Chování oběti je zaměřeno na zajištění přežití (např. minimalizace nebo snižování násilí, přebírání odpovědnosti za násilí, ochrana násilníka, setrvávání v násilném vztahu).

Domácí násilí nabývá různých forem, z nichž všechny jsou škodlivé a ohrožují zdravý vývoj osobnosti a vzájemné vztahy mezi blízkými osobami.

72

Psychické násilí Patří sem např.: zastrašování, výhružky; zvýšená kontrola; ponižování a neustále kritizování; odpírání spánku, sledování, vyhrožování sebevraždou, zpochybňování hodnoty jedince a jeho hodnot i duševního zdraví; vyhrožování a vydírání; nucení k naprosté poslušnosti aj. Agresor v rámci psychického násilí mnohdy využívá i další osoby (vyhrožování, že děti nebude mít druhá osoba ráda, že jimi opovrhuje; ponižování a urážení např. rodičů; vyhrožování násilím vůči dalším blízkým osobám aj.). Psychické násilí má silné dopady na sebehodnocení a sebevědomí oběti, která obvykle po čase přijme sebeobraz, který jí vnucuje agresor. To velmi snižuje schopnost danou situaci řešit a opustit agresora.

Fyzické násilí Jakékoli opakované, násilné projevy mezi blízkými osobami, kdy jedna osoba je vždy obětí, druhá agresorem. Fyzické násilí může i nemusí zanechávat viditelné následky. Může vést k vážnému ohrožení zdraví i života jedince, vždy negativně ovlivňuje jeho psychiku.

Sexuální násilí/zneužívání Nejčastějšími formami jsou znásilnění, donucení k odmítaným sexuálním praktikám, osahávání aj., může mít ale i verbální podobu spočívající ve slovní produkci se sexuálním podtextem nebo v nucení ke sledování pornografie apod. Agresor často zneužívá závislého postavení oběti.

Ekonomické zneužívání Nejčastěji se projevuje v zamezení přístupu k jakýmkoli prostředkům, v systematickém nátlaku např. v nátlaku na přepsání nemovitých statků, nucení k převzetí dluhů aj.

Sociální násilí/izolace Jedná se o formu psychického násilí. Agresor oběť izoluje od její rodiny a přátel, zamezuje jí v kontaktu se světem (zákaz vycházek, odejmutí telefonu apod.), izoluje ji od informací o vnějším světě a veřejném dění. Dítě jako oběť a svědek domácího násilí Ve všech formách domácího násilí může dítě figurovat jako oběť i jako svědek, přičemž obě tyto role ohrožují jeho další vývoj, psychické zdraví a následný život, zejména vztahy. Neexistují přesné statistiky evidující domácí násilí, což vyplývá z jeho klíčové charakteristiky – neveřejnosti a také z častého studu oběti. Přesto dle odhadů se domácí násilí páchané na dětech týká ročně asi 40 000 dětí mladších 15 let. S domácím násilím se setká až 38 % českých žen a děti jsou v roli svědků až v 90 % případů domácího násilí, násilný rodič zaútočí i na své dítě ve 40 – 60 % případů (zdroj: Rosa, o.s.).

73

Děti jsou za svědky domácího násilí považovány, pokud vidí či slyší násilné projevy, vidí důsledky (zranění) násilí. Přítomnost dítěte u domácího násilí je považuje WHO (Světovou zdravotnickou organizací) za psychické týrání dítěte. Pokud jsou děti svědky domácího násilí, často se projevují stejně, jako děti-oběti. Rovněž i důsledky pro jejich další vývoj a život jsou srovnatelné s těmi, s nimiž se potýkají děti, které jsou v roli oběti. Děti, které jsou vystaveny násilí mezi rodiči, na tuto situaci reagují podobnými symptomy, jako děti, které jsou samy týrány a zneužívány. Strach a bezmoc totiž zažívají i ty děti, které násilí „jen“ vidí nebo slyší. Násilí se totiž dotýká všech členů rodiny a celého jejího systému. Pokud se navíc dítě rozhodne oběť bránit, vystavuje se samo nebezpečí přímého fyzického, ale i psychického násilí. Povinnosti a omezení školy Včasná identifikace domácího násilí v rodině žáka a studenta může vést k dřívější a efektivnější podpoře a intervenci pro děti a jejich rodiny. Škola tedy obvykle nemůže být tím, kdo primárně zasahuje do řešení situace v rodině. Učitelé ale musí vědět, jak v takových případech postupovat, aby jejich intervence násilí v rodině ještě více nevystupňovala. Není úlohou pedagoga, usuzovat na domácí násilí na základě svých pocitů, vyvozovat je z chování a projevů dítěte. Pedagog je však povinen jednat v okamžiku, kdy se mu například dítě svěří, či pokud zaznamená dlouhodobé nezpochybnitelné známky násilí páchaném na dítěti (podvýživa, modřiny aj.), (podrobněji viz kap. Doporučené postupy z hlediska pedagoga × nevhodné postupy). Situaci nemůže řešit pedagog sám, ale vždy s dalšími odborníky. Vhodné je obrátit se na nejbližší středisko výchovné péče (podrobněji viz kap. Síť partnerů, spolupráce v komunitě, kraji). Pokud se ukáže, že je dítě obětí domácího násilí, které splňuje skutkovou podstatu trestného činu, je zaměstnanec školy povinen tuto skutečnost oznámit Policii ČR a OSPOD. Pokud tak neučiní, porušuje § 368 Trestního zákona. (podrobněji viz kap. Kdy, koho a v jakém případě vyrozumět – škála rizika ve vztahu k typům prevence) Učitel nemůže poskytovat terapeutické služby, nutit dítě k výpovědi či intervenovat v rodině. Rizikové prostředí, v němž dítě, které je svědkem či obětí domácího násilí vyrůstá, může vést sekundárně k četným formám rizikového chování, jejichž je dítě aktérem.

Rizika spojená s domácím násilím Domácí násilí není ojedinělá hádka či konflikt. Jde o opakované a promyšlené napadání a používání moci. Navíc se násilí opakuje v cyklech a má rostoucí tendenci. Při těchto opakujících se situacích je ohrožen nejen psychický stav a sociální vztahy, ale i fyzický stav dětí. Ty totiž na systematické týrání a ponižování reagují trvalým napětím. Zkušenost s násilím může ovlivnit negativně rozvoj dětského mozku a jeho funkcí. Děti mohou mít potíže zejména s koncentrací, učením, schopností empatie a s rozvíjením normálních vztahů s druhými. Vystavení dítěte domácímu násilí má dopad do kvality života dítěte a mnohdy přetrvává i do dospělosti. Dlouhodobé důsledky domácího násilí (platí pro děti-oběti i děti-svědky): Psychické důsledky:  snížené sebevědomí  posttraumatická stresová porucha 74

       

psychosomatická onemocnění neurózy, poruchy osobnosti poruchy příjmu potravy únik k závislostnímu chování sebevražedné tendence CAN (Syndrom týraného a zneužívaného dítěte) regresivní chování opožděný psychomotorický vývoj

Důsledky v oblasti jednání a sociálních vztahů:  bázlivost, nejistota  izolace – nemají žádné kamarády nebo mají odstup ve vztazích  tendence opakovat rodinné vzorce (přijetí role oběti X přijetí role násilníka – dítě napadá dospělou oběť i sourozence)  nedůvěra k druhým (dospělým, mužům, ženám aj.)  neschopnost navázat hlubší vztah  špatné dovednosti řešit konflikty

Síť partnerů, spolupráce v komunitě, kraji Domácí násilí ovlivňuje celou řadu oblastí života rodiny. Rozhodne-li se oběť situaci řešit, bude potřebovat pomoc několika institucí. Pro efektivní pomoc obětem domácího násilí, ale i jejich dětem, které jsou situací v rodině ovlivněny, je nezbytná spolupráce poskytovatelů služeb a klíčových institucí a organizací. Jedná se o orgány sociálně právní ochrany dětí, které by v případech, kdy jsou děti svědky násilí v rodině, měly spolupracovat s Policií ČR, soudy, se specializovanými centry pro oběti domácího násilí, bezpečnými azylovými domy. Někdy je nezbytná také spolupráce s lékaři a zdravotnickými zařízeními, školou atd. Kvalitní první intervence může významně ovlivnit, zda oběť bude spolupracovat a nebude ohrožen její život a život nebo vývoj dětí v domácnosti. Pracovnice orgánů sociálně právní ochrany dětí sehrávají klíčovou roli v identifikaci ohrožených dětí, nasměrování dětí a jejich matek k vyhledání adekvátní pomoci a také k zajištění vhodných podmínek pro sociální změnu. Na oddělení sociálně právní ochrany dětí se školy, lékaři i oběti domácího násilí obracejí zejména v situacích, kdy k násilí v rodině již nějakou dobu dochází a jsou jím ohroženy i nezletilé děti (jako svědci násilí mezi rodiči nebo přímo jako oběti). Sama oběť se na tyto instituce obrací zejména v případech, kdy se rozhodne násilný vztah ukončit a hledá možnosti azylového ubytování, žádá o úpravu poměrů k nezletilým dětem nebo se ocitla v sociální nouzi. Není neobvyklé, že se oběti násilí na oddělení sociálně právní ochrany dětí obracejí v první fázi spíše se zástupnými problémy, neidentifikují se s rolí oběti, případně se stydí o násilí hovořit a jako primární problém uvádějí jiné důvody. Na Policii se osoby ohrožené domácím násilím obracejí zejména v situacích eskalace násilí a přímého ohrožení (voláním na linku 158) či v situacích, kdy akutní ohrožení násilím již pominulo a oběť chce podat na pachatele trestní oznámení. Úloha policie v případech domácího násilí spočívá zejména v intervenci a v poskytnutí ochrany oběti. Následně probíhá vyšetřování s cílem shromáždění faktů a důkazů a zajištění řádné pomoci od dalších organizací. Školy se na policii obracejí v případě podezření na trestný čin týrání dítěte. 75

Lékaři a pracovníci zdravotnických zařízení mohou být jedni z prvních, na koho se oběť domácího násilí obrátí, a to zejména v situacích bezprostředně po útoku. Oznamovací povinnost mají ale lékaři pouze v případě zranění dětí nebo osob, které byly z nějakého důvodu svěřeny do péče jiné osoby. Dospělou oběť domácího násilí by však měli informovat o možnosti podat trestní oznámení apod. Domácí násilí je velmi specifický problém, jehož řešení si vyžaduje specializovaný přístup. Pro oběti domácího násilí, stejně jako pro děti, které byly svědky násilí, je důležité, aby se jim dostalo odborné pomoci a péče, a aby poskytovatelé služeb pro tuto skupinu ohrožených osob byli vyškoleni a uměli pracovat se specifiky daného problému. Ve většině případů poskytují specializované služby pro oběti či osoby ohrožené domácím násilím nestátní neziskové organizace, prvotní záchyt pak Intervenční centra zřízená v každém kraji. Neziskové organizace - pro oběti násilí a jejich příbuzné: Asociace pracovníků intervenčních center (adresář všech center v celé ČR): www.domacinasili.cz DONA linka (nonstop telefonická linka): www.donalinka.cz Bílý kruh bezpečí: www.bkb.cz ROSA, (centrum pro ženy, oběti domácího násilí): www.rosa-os.cz (specializovaná poradna, azylový dům, telefonická krizová pomoc 602 246 102) Adresář rodinných poraden: www.amrp.cz Adresář občanských poraden: www.obcanskeporadny.cz Adresář linek důvěry: www.capld.cz Pomoc pro děti: Dětské krizové centrum Praha www.ditekrize.cz Linka bezpečí dětí a mládeže linkabezpeci.cz tel.: 116 111 Gaudia (program sociální inkluze pro násilné osoby a osoby mající problém se zvládáním agrese): www.gaudia.cz Triangl - centrum pro rodinu - www.csspraha.cz/triangl -individuální terapie a poradenství pro děti, dospívající a dospělé klienty (vztahové, emoční, komunikační aj. potíže), adaptační a intervenční programy pro třídy ZŠ, profesní podpora pedagogům Dům Tří přání - www.dumtriprani.cz azylový dům, pomoc rodinám v přechodné krizi, pro děti se syndromem CAN

Primární prevence nespecifická Primární nespecifická prevence spočívá v posilování sebevědomí dítěte, schopnosti říci „ne“, podpoře funkčních sociálních vztahů aj. V rámci prevence by se škola měla zaměřit zejména na rozvoj schopnosti řešit konfliktní situace nenásilným a bezpečným způsobem. Děti by měly mít informace o nebezpečných situacích, kdo jim a jak může pomoci v případě ohrožení, jak a komu mohou telefonovat, pokud se cítí ohrožené. Děti by měly umět nejen znát své hranice, ale i pojmenovávat a vyjadřovat své emoce.

76

Primární prevence specifická Spočívá zejména v seznámení dětí s jejich právy a povinnostmi a to adekvátně jejich věku. Děti by měly být seznámeny zejména s tím, že:  domácí násilí má různé formy  násilné chování v rodině není omluvitelné  mýty týkající se domácího násilí (např. ženy si za to mohou samy; násilí se týká jen sociálně slabších vrstev; domácí násilí se týká jen minima rodina aj.) neplatí  za násilí může ten, kdo jej koná, protože si sám volí, jak se bude chovat  každý má právo rozhodovat o sobě samém  každý má právo vyjádřit nesouhlas, pokud se mu nelíbí, co druhý dělá  nikdo se nesmí dítěte dotýkat se sexuálním podtextem a ani jej k sexuálním praktikám nutit  na koho se v rámci školy mohou obrátit se svými starostmi (školní psycholog, výchovný poradce apod.), jaké existují neziskové organizace apod.  jak říci NE, stanovit si hranice a bránit se násilí (nikoli však fyzicky)  jak vypadají zdravé a nezdravé vztahy  hranice ve vztahu, co už je kontrola, slídění, násilí  jaké jsou varovné signály začínajícího násilí  proč si někdo nechá násilí líbit a nedokáže říci „Stop“  co jsou to genderové stereotypy (např. muž musí být silný, chlap nebrečí…)  jak se cítit bezpečně ve vztahu, na ulici i doma (prevence znásilnění)  jak zvládat vztek  co je stalking a v čem spočívá jeho nebezpečí  zneužívání na sociálních sítích (jaké počínání ve virtuálním prostoru je trestným činem; jak minimalizovat riziko sledování na sociálních sítích). Působení na děti, které se s domácím násilím setkali ať již ve formě obětí či svědků náleží odborníkům (psychologům, terapeutům, příp. psychiatrům), nikoli škole. Pedagog by však (pokud ví, že dítě bylo obětí, svědkem násilí) měl toto zohlednit ve svém přístupu k dítěti a třídě jako celku – měl by se k dítěti chovat stejně jako k ostatním (zbytečně nelitovat apod.), ale zároveň by měl být opatrný ve svých výrocích a hodnoceních, aby zbytečně dítěti neublížil.

Doporučené postupy z hlediska pedagoga × nevhodné postupy Jak se vyvarovat chyb, pokud už s obětí hovoříte:  Povzbuďte oběť, aby vyhledala pomoc v organizacích pomáhajících obětem domácího násilí.  V případě náhlé traumatické situace doporučte vyhledat krizové centrum, např. Riaps.  Uklidněte oběť, že nebudete o situaci hovořit s agresorem.  Sdělte dospělé osobě (obvykle rodič neagresor), že ona musí ochránit své dítě před násilím.  Jasně si vymezte, kdy už musíte situaci oznámit Oddělení sociálně právní ochrany dětí – podezření na týrání dítěte. Doporučené postupy Pokud se dítě samo svěří učiteli, měl by mu učitel projevit důvěru, nebagatelizovat jeho sdělení, neobviňovat jej ze lži a podpořit jej. Měl by jej informovat o tom, že se na domácí násilí (splní-li skutkovou podstatu trestného činu) vztahuje ohlašovací povinnost a on musí jednat v souladu s ní.

77

Není úlohou učitele domácí násilí „diagnostikovat“, ani intervenovat v rodině. Rolí učitele je zprostředkovat dítěti potřebné informace a přizvat k řešení situace odborníky, kteří se dané problematice systematicky věnují. Když se dítě pedagogovi svěří: Klaďte dítěti otevřené otázky, které umožňují, aby Vám svými slovy popsalo, co se stalo:  Řekni mi, co se stalo…  Co se stalo potom?  Kde jsi přišel/a k této modřině? Nepokládejte otázky, které:  již obsahují domněnky, co se stalo nebo kdo to způsobil, např.: „Tu modřinu máš od toho, jak tě maminka uhodila?“  opakují, co Vám již dítě řeklo, např.: „Jsi si jistý, že to byl strýček Pavel?“ (dítě si pak může myslet, že mu nevěříte)  se dotazují na to, proč se to stalo (děti si pak často myslí, že je z násilí obviňujete) Co by mělo v případném rozhovoru určitě zaznít?  Násilí a to, co se doma odehrává, není vinou dítěte.  Za násilí nemohou ani sourozenci.  Za násilí je odpovědný ten, kdo jej vykonává.  Je velmi dobře, že se rozhodlo o situaci někomu říci.  Nikdo nemá právo se k někomu chovat násilně a to ani v rodině, ani když je silnější, ani když je to rodič.  Násilí dítě nemůže zastavit samo, ale jen s pomocí okolí, proto je tak důležité, že se svěřilo. Pokud se na pedagoga obrátí rodič – oběť domácího násilí, měl by jej pedagog odkázat na další odborníky, kteří se této problematice systematicky věnují (viz Síť partnerů). Nevhodné postupy Úlohou školy není intervence v rodině. V případě podezření na domácí násilí je zcela nevhodné řešit situaci s možným agresorem – tento postup by se mohl obrátit proti dítěti. Škola nemůže poskytovat terapeutické služby. Pedagog by se měl rovněž vyhnout postupům, které mohou dítě poškodit (stigmatizovat, traumatizovat jej apod.), jako je např.:  otevřené řešení podezření před třídou;  nepřiměřený tlak na dítě, aby hovořilo o problému doma;  obvinění ze lži.

Kdy, koho a v jakém případě vyrozumět – škála rizika ve vztahu k typům prevence Pokud získá pracovník školy hodnověrným způsobem poznatky o tom, že někdo připravuje, páchá nebo již spáchal jednání, které lze posoudit jako týrání dítěte, má podle platných zákonů tzv. oznamovací povinnost. V případě zanedbání této povinnosti nastupuje pro tuto osobu trestní odpovědnost za nepřekažení nebo neoznámení trestného činu. Každý, kdo přijde do kontaktu s dětmi v roli obětí násilí, má právo obrátit se na orgán sociálně právní ochrany dítěte a upozornit na porušení povinností nebo zneužití práv vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti, nebo na skutečnosti, že na dětech byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo je podezření ze 78

spáchání takového činu; nebo jsou děti ohrožovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte. Jakmile se tedy kdokoli ve škole dozví o násilí páchaném na dítěti, pak by toto jeho oznámení orgánům činným v trestním řízení mělo být bezodkladné. Souběžně je povinností školy informovat také orgán sociálně-právní ochrany dětí. U trestných činů § 198 trestního zákona (týrání svěřené osoby), § 199 trestního zákona (týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě) ani § 187 trestního zákona (pohlavní zneužívání) není ze zákona zapotřebí vůbec zjišťovat souhlas poškozeného s trestním stíháním pachatele. Co může dělat učitel, pokud má podezření na domácí násilí a zároveň týrání dítěte a rodiče odmítají se školou komunikovat? V první řadě by se škola měla snažit komunikovat s obětí domácího násilí a přimět jí situaci v zájmu dítěte řešit – například odkázáním na centra pomoci pro oběti domácího násilí. Pokud přesto rodič odmítá komunikovat, má škola v případě podezření na trestný čin povinnost dát podnět policii, informovat OSPOD – sociální pracovnice může vyšetření dítěte psychologem nařídit. Psycholog ale nesmí dát zprávu o vyšetření učiteli bez informovaného souhlasu rodičů. Podněty je možné dávat i přímo státnímu zastupitelství a jako oznamovatel žádat, aby byla škola informována o přijatých opatřeních ve lhůtě do 30 dnů. Škola musí popsat skutečný stav, který je příčinou podezření na trestný čin a samozřejmě vychází z okolností a ze situace, z jaké se o podezření spáchání trestného činu dozvěděla. Pokud se později trestný čin neprokáže, nemůže být pracovník školy odsouzen za pomluvu. Navíc OSPOD musí zachovat mlčenlivost o oznamovateli. Může dítě samo iniciovat svou ochranu? Dítě má právo požádat orgány sociálně-právní ochrany, školy, školská zařízení a zdravotnická zařízení o pomoc při ochraně svého života a dalších svých práv. Tyto orgány, právnické a fyzické osoby a pověřené osoby jsou povinny poskytnout dítěti odpovídající pomoc. Dítě má právo požádat o pomoc i bez vědomí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte Škola versus rodiče V případech těžkého násilí bývá často řešením rozvod partnerů. Proto by měla škola vědět, který z rodičů má dítě svěřené do své péče a zejména kdy a za jakých podmínek má druhý rodič soudně či dohodou určený styk s dítětem. Pokud je styk druhého rodiče s dítětem soudně upraven či omezen (např. styk pouze za přítomnosti kurátora), měl by první rodič školu o tomto opatření informovat. Rovněž by měl škole poskytnout rozhodnutí či dohodu o úpravě styku. Škola pak postupuje v souladu se soudním rozhodnutím či dohodou rodičů. Pokud se druhý rodič i přes soudem nařízené omezení domáhá styku s dítětem na půdě školy, neměla by škola dítě rodiči vydat. Škola by v takovém případě měla ihned informovat druhého rodiče. Dále by měla doporučit rodiči, který se styku domáhá, aby se pro řešení této otázky obrátil na orgán sociálně právní ochrany dětí, nikoli na školu, která nemá v kompetenci takové situace řešit a ani je zprostředkovávat. Je možné zde odkázat na povinnost žáka, který musí dodržovat školní a vnitřní řád a pokyny školy a plnit pokyny pedagogických pracovníků škol vydané v souladu s tímto řádem. (srov. JUDr. Pavlíková, I,: Manuál pro učitele ZŠ, ROSA, 2008)

79

Možnosti a limity pedagoga Pro dítě, které se doma potýká s násilím, může být třída jediným bezpečným místem. Učitelé proto mohou a měli by podpořit bezpečné a přijímající prostředí ve škole, kde se nebude tolerovat násilí v jakékoli podobě. Prevence násilí by měla být součástí vyučování. Školy mohou v rámci primární prevence domácí násilí zařadit do svých rámcových vzdělávacích programů, aby se změnil pohled na domácí násilí obecně, narušily se přetrvávající stereotypy vzorů chování pro muže a ženy, vytvořilo se prostředí netolerující násilí. Pedagog by se měl proto zaměřovat zejména na primární prevenci. Informovat žáky o existenci domácího násilí, jeho formách a poučit je o jejich právech. Pedagog nemůže nahrazovat služby dalších odborníků – zejména ne psychologů, terapeutů apod. Nevhodnou intervencí může naopak dítěti ublížit.

80

Příloha č. 20 Dotazník pro dospívající Dotazník pro dospívající identifikující rizikové oblasti (volně podle R. E. Tartera adaptovali Nešpor, Csémy, Müllerová a Provazníková) Verze 7/98 Odpověz, prosím, na všechny následující otázky. Zakroužkuj „souhlasí“ nebo „nesouhlasí“. I když to nebude úplně přesné. Odpověz podle toho, jestli je pravdivá odpověď podle tvého názoru blíže souhlasu nebo blíž nesouhlasu. Odpovědi se týkají období posledních 12 měsíců, pokud není uvedeno jinak. 1. oblast 1. Sportuješ nebo cvičíš méně nežli vrstevníci?

Souhlasí Nesouhlasí 2. Odcházíš večer před dny, kdy je škola nebo jiné povinnosti, z Souhlasí domova bez dovolení? Nesouhlasí 3. Věnuješ se obvykle více než 2 hodiny denně televizi nebo Souhlasí počítačovým hrám? Nesouhlasí 4. Nebyli rodiče na večírcích, kterých ses v poslední době účastnil Souhlasí (účastnila)? Nesouhlasí 5. Sport a cvičení tě většinou nebaví? Souhlasí Nesouhlasí 6. Trávíš volný čas většinou tím, že se jen tak touláš s přáteli? Souhlasí Nesouhlasí 7. Nudíš se většinou? Souhlasí Nesouhlasí 8. Trávíš většinu volného času sám (sama)? Souhlasí Nesouhlasí 9. Bereš alkohol nebo drogy jako způsob odpočinku? Souhlasí Nesouhlasí 10. Máš ve srovnání s většinou vrstevníků méně koníčků a zájmů Souhlasí mimo domov? Nesouhlasí 11. Jsi nespokojen (nespokojená) s tím, jak trávíš volný čas? Souhlasí Nesouhlasí 12. Unavíš se rychle při námaze? Souhlasí Nesouhlasí 2. oblast 1. Často prosazuješ své názory za každou cenu, třeba i nevhodně? 2. Často zdůrazňuješ, že jsi lepší než druzí? 3. Trápíš někdy zvířata nebo si na nich vyléváš zlost? 4. Často křičíš? 5. Stojíš často za svým názorem, i když tušíš, že není správný? 6. Často kleješ nebo mluvíš sprostě? 7. Podezíráš často druhé, že ti chtějí ublížit?

81

Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí

8. Úmyslně a často druhé zlobíš a děláš jim schválnosti? 9. Míváš špatnou náladu? 10. Působí ti výraznější obtíže jednání zejména s cizími lidmi? 11. Vyhrožuješ druhým násilím? 12. Mluvíš hlasitěji nežli většina tvých vrstevníků? 13. Snadno se dáš vyvést z rovnováhy? 14. Děláš často věci a neuvažuješ před tím o jejich následcích? 15. Děláš často riskantní nebo nebezpečné věci? 16. Využíváš druhé lidi, když k tomu máš příležitost? 17. Často se rozčiluješ? 18. Trávíš většinu volného času o samotě? 19. Utekl (utekla) jsi z domova nebo nějakého zařízení na více než 48 hodin? 20. Hodně ti vadí, když tě někdo kritizuje?

3. oblast 1. Chodíš na pravidelné lékařské kontroly kvůli nějaké nemoci?

Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí

Souhlasí Nesouhlasí 2. Stal se ti nějaký úraz nebo nehoda, jejímiž následky trpíš? Souhlasí Nesouhlasí 3. Trpíš nespavostí nebo naopak spíš nadměrně? Souhlasí Nesouhlasí 4. Přibral (přibrala) nebo jsi zhubl (zhubla) v poslední době o víc Souhlasí než 5 kg? Nesouhlasí 5. Máš méně energie, nežli myslíš, že bys měl (měla) mít? Souhlasí Nesouhlasí 6. Míváš dýchací potíže nebo kašel? Souhlasí Nesouhlasí 7. Máš nějaké problémy týkající se sexu nebo pohlavních orgánů? Souhlasí Nesouhlasí 8. Měl (měla) jsi někdy sexuální kontakty s někým, kdo bere Souhlasí drogy? Nesouhlasí 9. Míváš bolesti břicha nebo nevolnosti? Souhlasí Nesouhlasí 10. Měl (měla) jsi během posledních 12 měsíců žloutenku? Souhlasí Nesouhlasí 11. Trpíš nějakými jinými dlouhodobějšími bolestivými problémy? Souhlasí Nesouhlasí 12. Trpíš nějakým tělesným onemocněním, které tě ve srovnání s Souhlasí vrstevníky omezuje nebo znevýhodňuje? Nesouhlasí

82

4. oblast 1 Poškodil (poškodila) jsi někdy schválně majetek někoho jiného? Souhlasí Nesouhlasí 2. Kradl (kradla) jsi opakovaně? Souhlasí Nesouhlasí 3. Pereš nebo hádáš se častěji než tví vrstevníci? Souhlasí Nesouhlasí 4. Trpíš často nedostatkem energie? Souhlasí Nesouhlasí 5. Nedokážeš v klidu sedět a jsi neklidný (neklidná)? Souhlasí Nesouhlasí 6. Snadno cítíš zklamání? Souhlasí Nesouhlasí 7. Obtížně se soustřeďuješ? Souhlasí Nesouhlasí 8. Často se cítíš hodně smutný (smutná)? Souhlasí Nesouhlasí 9. Okusuješ si nehty? Souhlasí Nesouhlasí 10. Máš neklidný spánek? Souhlasí Nesouhlasí 11. Jsi nervózní? Souhlasí Nesouhlasí 12. Dostaneš snadno strach? Souhlasí Nesouhlasí 13. Děláš si hodně starosti? Souhlasí Nesouhlasí 14. Je pro tebe obtížné pustit věci z hlavy? Souhlasí Nesouhlasí 15. Máš pocit, že se na tebe lidé dívají? Souhlasí Nesouhlasí 16. Slýcháš věci, které jiní lidé neslyší, slyšel jsi někdy „hlasy“? Souhlasí Nesouhlasí 17. Myslíš, že máš nějaké zvláštní síly, které druzí lidé nemají? Souhlasí Nesouhlasí 18. Míváš mezi lidmi strach? Souhlasí Nesouhlasí 19. Je ti často do pláče? Souhlasí Nesouhlasí 20. Míváš často tolik energie, že nevíš, co s ní udělat? Souhlasí Nesouhlasí 5. oblast 1. Jsi mezi vrstevníky málo oblíbený (oblíbená)?

Souhlasí Nesouhlasí 2. Jsi většinou nespokojen (nespokojená) s tím, jak se zapojuješ Souhlasí do toho, co dělají kamarádi nebo kamarádky? Nesouhlasí 3. Je pro tebe těžké nacházet ve skupině neznámých lidí přátele? Souhlasí Nesouhlasí 4. Využívají tě druzí ke svým zájmům? Souhlasí Nesouhlasí 5. Bojíš se hájit vlastní zájmy? Souhlasí Nesouhlasí

83

6. Je pro tebe hodně těžké požádat druhé o pomoc?

Souhlasí Nesouhlasí 7. Vrstevníci tě snadno ovlivňují? Souhlasí Nesouhlasí 8. Baví tě spíše společnost starších než společnost vrstevníků? Souhlasí Nesouhlasí 9. Děláš si často starosti, jak to, co děláš, bude působit na druhé? Souhlasí Nesouhlasí 10. Dělá ti těžkosti hájit svůj názor? Souhlasí Nesouhlasí 11. Dělá ti těžkosti odmítat druhým? Souhlasí Nesouhlasí 12. Cítíš se nepříjemně, když tě někdo chválí? Souhlasí Nesouhlasí 13. Vnímají tě druzí jako málo přátelského (přátelskou)? Souhlasí Nesouhlasí 14. Když mluvíš s druhými, vyhýbáš se často pohledu na ně? Souhlasí Nesouhlasí 6. oblast Pokud jsi nebyl (nebyla) poslední rok s rodinou ve styku a nemáš o ní zprávy, odpovídej za předchozí období. Jestliže není možné ani to, tuto oblast vynech. 1. Stalo se, že někdo z užší rodiny (matka, otec, bratr nebo Souhlasí sestra) si vzal marihuanu, kokain, heroin nebo pervitin? Nesouhlasí 2. Stalo se, že by se někdo z rodiny opil tak, že by z toho měl Souhlasí problémy v rodině, v práci nebo s přáteli? Nesouhlasí 3. Byl někdo z blízké rodiny během tvého života uvězněn? Souhlasí Nesouhlasí 4. Často se s rodiči nebo pěstouny hádáš a při tom na sebe Souhlasí křičíte? Nesouhlasí 5. Bývá rodina zřídka pohromadě? Souhlasí Nesouhlasí 6. Rodiče nebo pěstouni neví, co se ti líbí a co ne? Souhlasí Nesouhlasí 7. Ve tvé rodině neexistují jasná pravidla, co smíš? Souhlasí Nesouhlasí 8. Nevědí rodiče nebo pěstouni, co si doopravdy myslíš Souhlasí Nesouhlasí o věcech, které jsou pro tebe důležité? Souhlasí Nesouhlasí 9. Hádají se rodiče nebo pěstouni často? Souhlasí Nesouhlasí 10. Nevědí často rodiče nebo pěstouni, kde jsi a co děláš? Souhlasí Nesouhlasí 11. Bývají rodiče nebo pěstouni většinou mimo domov? Souhlasí Nesouhlasí 12. Máš pocit, že se o tebe rodiče nebo pěstouni nestarají? Souhlasí Nesouhlasí 13. Jsi nespokojen (nespokojená) s uspořádáním života? Souhlasí Nesouhlasí 14. Necítíš se doma bezpečně? Souhlasí Nesouhlasí 15. Bijí tě doma často? Souhlasí Nesouhlasí

84

16. Stalo se, že tě někdo z blízké rodiny sexuálně obtěžoval?

Souhlasí Nesouhlasí 17. Trpí nebo trpěl někdo z rodičů nebo pěstounů vážnou duševní Souhlasí chorobou? Nesouhlasí 7. oblast Pokud jsi nebyl (nebyla) poslední rok ve škole, odpovídej za předchozí období. 1. Školu nemáš rád (ráda)? Souhlasí Nesouhlasí 2. Těžko se ve škole nebo při učení soustřeďuješ? Souhlasí Nesouhlasí 3. Máš podprůměrné známky? Souhlasí Nesouhlasí 4. Chodíš za školu častěji nežli dva dny v měsíci? Souhlasí Nesouhlasí 5. Máš často zameškané hodiny? Souhlasí Nesouhlasí 6. Uvažoval jsi vážně o tom, že ze školy odejdeš? Souhlasí Nesouhlasí 7. Stává se často, že nenapíšeš úkoly? Souhlasí Nesouhlasí 8. Jsi ve třídě často ospalý (ospalá)? Souhlasí Nesouhlasí 9. Přicházíš často na hodiny pozdě? Souhlasí Nesouhlasí 10. Změnil jsi přátele ve škole ve srovnání s předchozím rokem? Souhlasí Nesouhlasí 11. Cítíš se ve škole podrážděný a rozrušený? Souhlasí Nesouhlasí 12. Nudíš se ve škole? Souhlasí Nesouhlasí 13. Zhoršil se tvůj školní prospěch? Souhlasí Nesouhlasí 14. Cítíš se ve škole fyzicky ohrožován (ohrožována)? Souhlasí Nesouhlasí 15. Propadl (propadla) jsi někdy v životě? Souhlasí Nesouhlasí 16. Cítíš se během mimoškolních aktivit nebo v zájmových Souhlasí kroužcích nevítaný (nevítaná)? Nesouhlasí 17. Vynechal (vynechala) jsi někdy školu nebo jsi přišel (přišla) Souhlasí pozdě kvůli alkoholu nebo drogám? Nesouhlasí 18. Měl (měla) jsi někdy ve škole problémy kvůli alkoholu nebo Souhlasí drogám? Nesouhlasí 19. Stalo se, že alkohol nebo droga ti zabránily napsat úlohu nebo Souhlasí se připravit do školy? Nesouhlasí 20. Stalo se někdy v životě, že tě z nějaké školy vyloučili? Souhlasí Nesouhlasí 8. oblast Jestliže jsi nikdy žádnou placenou práci ani brigádu nedělal (nedělala), tuto oblast vynech. 1. Měl (měla) jsi nějakou placenou práci (i brigádu) a propustili tě Souhlasí z ní předčasně? Nesouhlasí

85

2. Přestal (přestala) jsi někdy do nějaké práce nebo na brigádu prostě chodit? 3. Při hledání práce nebo brigády potřebuješ pomoc druhých?

Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí 4. Chodil (chodila) jsi často do práce nebo na brigádu pozdě nebo Souhlasí jsi vynechával (vynechávala) práci úplně? Nesouhlasí 5. Bylo pro tebe těžké dokončovat pracovní úkoly? Souhlasí Nesouhlasí 6. Vydělal (vydělala) jsi někdy peníze nezákonným způsobem? Souhlasí Nesouhlasí 7. Vzal (vzala) sis někdy v práci alkohol nebo drogy? Souhlasí Nesouhlasí 8. Propustili tě někdy z práce kvůli alkoholu nebo drogám? Souhlasí Nesouhlasí 9. Měl (měla) jsi problémy vycházet s nadřízenými? Souhlasí Nesouhlasí 10. Chodil (chodila) jsi někdy do práce proto, abys měl (měla) Souhlasí peníze na alkohol nebo na drogy? Nesouhlasí 11. Měl (měla) jsi v práci konflikty nebo problémy se Souhlasí spoluzaměstnanci? Nesouhlasí 12. Ještě nevíš, jaké práci by ses chtěl (chtěla) v budoucnu Souhlasí věnovat? Nesouhlasí 9. oblast 1. Pije některý z přátel pravidelně alkohol nebo bere drogy?

Souhlasí Nesouhlasí 2. Dává nebo prodává některý z přátel drogy vrstevníkům? Souhlasí Nesouhlasí 3. Švindluje někdo z přátel při písemkách ve škole nebo nějak Souhlasí podvádí v zaměstnání? Nesouhlasí 4. Nemají rodiče tvoje kamarády rádi? Souhlasí Nesouhlasí 5. Měl někdo z tvých přátel problémy se zákonem? Souhlasí Nesouhlasí 6. Je většina tvých přátel starších než ty? Souhlasí Nesouhlasí 7. Chodí tvoji přátelé často za školu nebo žádnou školu Souhlasí nenavštěvují a ani nechodí do práce? Nesouhlasí 8. Nebaví přátele večírky, kde se nepodává alkohol nebo kde Souhlasí nejsou drogy? Nesouhlasí 9. Přinesli přátelé na nějaký večírek během posledních 12 měsíců Souhlasí alkohol nebo drogy? Nesouhlasí 10. Ukradli přátelé něco v obchodě nebo úmyslně poškodili cizí Souhlasí majetek během posledních 12 měsíců? Nesouhlasí 11. Patříš do party, která se zabývá něčím nezákonným? Souhlasí Nesouhlasí 12. Trápí tě v současnosti nějaký problém, který máš s přítelem Souhlasí nebo přítelkyní? Nesouhlasí 13. Nemáš žádného dobrého přítele nebo přítelkyni, kterým by Souhlasí ses mohl (mohla) svěřit? Nesouhlasí 14. V porovnání s vrstevníky máš málo přátel? Souhlasí Nesouhlasí

86

10. oblast (A) 1. Cítil (cítila) jsi někdy silnou touhu nebo přání po alkoholu, jiných drogách nebo hazardní hře? 2. Stalo se ti někdy, že jsi musel (musela) zvyšovat množství alkoholu nebo drog, abys dosáhl (dosáhla) účinku, ke kterému ti dříve stačilo menší množství? 3. Měl (měla) jsi někdy pocit, že pití alkoholu, braní drog nebo hazardní hru přestáváš ovládat? 4. Měl (měla) jsi někdy pocit, že jsi na alkoholu, drogách nebo hazardní hře závislý (závislá)? 5. Stalo se ti někdy, že jsi utratil (utratila) příliš mnoho peněz za alkohol, jiné drogy nebo hazardní hru a přišel (přišla) jsi tak o jiné aktivity, věci, hodnoty? 6. Stalo se ti někdy, že jsi pod vlivem alkoholu nebo drog něco nedodržel (nedodržela), např. byl (byla) jsi v noci přes zákaz mimo domov nebo porušil (porušila) zákon? 7. Mění se ti často vlivem alkoholu nebo drog nálada z velmi šťastné do velmi smutné? 8. Měl (měla) jsi někdy úraz pod vlivem alkoholu či drog?

Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí

Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí Souhlasí Nesouhlasí 9. Ublížil (ublížila) jsi někdy někomu nechtěně pod vlivem drog Souhlasí nebo alkoholu? Nesouhlasí 10. Stalo se, že ses pod vlivem alkoholu nebo drog vážně Souhlasí pohádal (pohádala) s přáteli nebo s někým z rodiny? Nesouhlasí 11. Měl (měla) jsi někdy kvůli alkoholu, drogám nebo hazardní hře Souhlasí problémy s přáteli, kteří takové věci odmítají? Nesouhlasí 12. Měl (měla) jsi někdy odvykací potíže (absťák) po vysazení Souhlasí alkoholu nebo drog? Nesouhlasí 13. Stalo se ti někdy, že sis později nepamatoval (nepamatovala), Souhlasí co jsi dělal (dělala) pod vlivem alkoholu? Nesouhlasí 14. Chlubil (chlubila) ses nebo ses předváděl (převáděla), kolik Souhlasí alkoholu vydržíš? Nesouhlasí 15. Dělá ti problémy se nenapít, nevzít alkohol, drogy nebo Souhlasí hazardně nehrát? Nesouhlasí 10. oblast (B) Jak často jsi měl (měla) během posledních 30 dnů některou z následujících látek? Zaškrtni příslušné políčko. Ani 1x 1-2x 3-9x 10-20x Víc než Ne v posledních 30 20x dnech, ale dřív       1. Alkohol včetně piva 2. Tabák 3. Marihuana nebo hašiš 4. Pervitin, efedrin či amfetamin 5. LSD (tripy), ecstasy a jiné halucinogeny 6. Tlumivé látky a léky na spaní 7. Léky proti bolestem 8. Opiáty (heroin, braun, kodein) 9. Těkavé látky (čichání)

87

10. Kokain 11. Jiné návykové látky (jaké) 12. Hazardní hra (automaty, karty o peníze, sázky apod.)  Čemu z předchozích 12 položek z oblasti 10 (B) jsi dával (dávala) případně přednost? Před příslušný název napiš velké P.  Co z předchozích 12 položek ti případně působilo největší problémy? Před příslušný název udělej vykřičník. Projdi prosím ještě jednou odpovědi na otázky ze všech oblastí a ověř si, že u každé otázky je zakroužkována odpověď.

Vyhodnocení dotazníku 1. Ubezpečte se, že všechny otázky byly zodpovězeny. 2. Sečtěte souhlasné odpovědi v první oblasti. Počet souhlasných odpovědí převede podle následující tabulky na procento souhlasných odpovědí. Procento souhlasných odpovědí v tabulce zakroužkuje. Stejně pokračujte u 2. až 10. oblasti, část A. 3. Procento problémových odpovědí vyneste do grafu, v němž velikost vodorovné úsečky bude odpovídat procentu problémových odpovědí v příslušné oblasti. Grafické hodnocení umožňuje přehledné porovnání procentních hodnot problémových odpovědí v jednotlivých oblastech. Pod graf přeneste výčet návykových látek a rizik z oblasti 10B, u nichž dospívající odpověděl jinak než „Ani 1x“, a frekvenci jejich užívání v posledních 30 dnech. 4. Jestliže na základě znalostí dospívajícího a jeho situace pochybujete o záměrném nebo bezděčném zkreslení údajů v některé oblasti, udělejte vedle příslušné úsečky v grafu otazník. 5. Uvažujte o tom, která z problémových oblastí je primární a která je sekundární. Budete při tom vycházet ze znalostí dospívajícího i z toho, v jaké časové posloupnosti se problémy objevily. Primárně problémovou oblast (nebo oblasti) vyznačte v grafu silnější vodorovnou úsečkou odpovídající procentu problémových odpovědí. 6. Identifikuje oblasti, kde je nejnižší procento problémových odpovědí, tedy oblasti, kde je dospívající poměrně úspěšný. 7. Nepovinnou součástí hodnocení je výpočet celkového problémového indexu.  Sečtěte počty procent souhlasných odpovědí v jednotlivých oblastech.  Uvedený součet vydělte počtem oblastí (většinou 10, případně 9, jestliže se vynechala oblast „pracovní adaptace“). Tabulka na převod souhlasných odpovědí na procenta 1. oblast. Volný čas a rekreace: 0=0%, 1=8%, 2=17%, 3=25%, 4=33%, 5=42%, 6=50%, 7=58%, 8=67%, 9=75%, 10=83%, 11=92%, 12=100% 2. oblast. Chování: 0=0%, 1=5%, 2=10%, 3=15%, 4=20%, 5=25%, 6=30%, 7=35%, 8=40%, 9=45%, 10=50%, 11=55%, 12=60%, 13=65%, 14=70%, 15=75%, 16=80%, 17=85%, 18=90%, 19=95%, 20=100% 3. oblast. Zdravotní stav: 0=0%, 1=8%, 2=17%, 3=25%, 4=33%, 5=42%, 6=50%, 7=58%, 8=67%, 9=75%, 10=83%, 11=92%, 12=100% 4. oblast. Duševní zdraví: 0=0%, 1=5%, 2=10%, 3=15%, 4=20%, 5=25%, 6=30%, 7=35%, 8=40%, 9=45%, 10=50%, 11=55%, 12=60%, 13=65%, 14=70%, 15=75%, 16=80%, 17=85%, 18=90% 19=95%. 20=100% 5. oblast. Sociální zdatnost: 0=0%, 1=7%, 2=14%, 3=21%, 4=29%, 5=36%, 6=43%, 7=50%, 8=57%, 9=64%, 10=71%, 11=79%, 12=86%, 13=93%, 14=100% 6. oblast. Rodinný systém: 0=0%, 1=6%, 2=12%, 3=18%, 4=24%, 5=29%, 6=35%, 7=41%, 8=47%, 9=53%, 10=59%, 11=65%, 12=71%, 13=76%, 14=82%, 15=88%, 16=94%, 17=100%

88

7. oblast. Škola: 0=0%, 1=5%, 2=10%, 3=15%, 4=20%, 5=25%, 6=30%, 7=35%, 8=40%, 9=45%, 10=50%, 11=55%, 12=60%, 13=65%, 14=70%, 15=75%, 16=80%, 17=85%, 18=90%, 19=95%, 20=100% 8. oblast. Pracovní adaptace: 0=0%, 1=8%, 2=17%, 3=25%, 4=33%, 5=42%, 6=50%, 7=58%, 8=67%, 9=75%, 10=83%, 11=92%, 12=100% 9. oblast. Vztahy s vrstevníky: 0=0%, 1=7%, 2=14%, 3=21%, 4=29%, 5=36%, 6=43%, 7=50%, 8=57%, 9=64%, 10=71%, 11=79%, 12=86%, 13=93%, 14=100% 10A. oblast. Návykové látky - problémy: 0=0%, 1=7%, 2=13%, 3=20%, 4=27%, 5=33%, 6=40%, 7=47%, 8=53%, 9=60%, 10=67%, 11=73%, 12=80%, 13=87%, 14=93%, 15=100%. 10B. oblast: Výčet návykových látek a rizik, u nichž dospívající odpověděl jinak než „Ani 1x“. _____________________________________________________________________

Grafické znázornění výsledků Procento souhlasných odpovědí vyneste vodorovnou čarou do grafu. Jestliže máte k dispozici i výsledky dospívajícího i např. jeho rodičů, je výhodné vynést je do jednoho grafu. Hodnoty dospívajícího a rodičů můžete odlišit jinou barvou nebo vynést výsledky rodičů svislou lomenou čarou a výsledky dospívajícího vodorovnými úsečkami.

Procenta souhlasných odpovědí ------------------------------------------------------------------------------------------------------1. Volný čas 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 2. Chování 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 3. Zdraví 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 4. Duš. zdraví 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 5. Soc. zdatnost 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 6. Rodina 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 7. Škola 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 8. Práce 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 9. Vrstevníci 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 10.A Návyky 0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 10.B Výčet návykových látek a rizik, u nichž dospívající odpověděl jinak než „Ani 1x“. (U dospívajících je riziková každá návyková látka včetně alkoholu a tabáku.)

100 100 100 100 100 100 100 100 100 100

Některé možné intervence v oblastech, kde se hromadí problémy Následující návrh intervencí vznikal ve spolupráci s pracovníky, kteří mají s rizikovými dětmi a dospívajícími mnohaleté zkušenosti. Jeho hlavním smyslem je povzbudit tvořivost dospělého, který se snaží dítěti nebo dospívajícímu pomoci. Při plánování specifické intervence se doporučuje následující postup: Některé intervence se opakují ve více oblastech, protože do více oblastí zasahují. Samozřejmě většinou se nepoužijí všechny intervence v dané oblasti. Individuálně se může lišit i jejich časová posloupnost. 1. oblast. Volný čas a rekreace: Posoudit příčiny (materiální okolnosti, životní styl rodiny, nedostatek kvalitních přátel apod.) Spolupráce s rodinou. Často intervence na úrovni rodiny s cílem, aby dítě nebo dospívající trávil více času s rodiči nebo s někým z příbuzných. Navázat na dobré rodinné tradice. Otázky životního stylu, kvalitní zájmy a záliby s přihlédnutím ke specifickým možnostem a orientaci. Dětské organizace a organizace pro dospívající s pozitivním programem (sportovní kluby, chovatelství, skautink, ochrana přírody atd.). Uvažovat o vhodné volbě nepovinných předmětů. 89

2. oblast. Chování: Diferenciální diagnostika poruch chování ve spolupráci s pedagogickopsychologickou poradnou či jiným zařízením. (Může se jednat např. o hyperaktivní dítě s poruchami pozornosti vyžadující přizpůsobení životního stylu a zvláštní péči.) Intervence na úrovni rodiny, pokud problémy v této oblasti souvisejí s její dysfunkcí nebo negativními modely v rodině. Nácvik sociálních dovedností, relaxační trénink jako prostředek lepší sebekontroly, tělesná cvičení a další lepší způsoby odreagování. Za určitých okolností i psychoterapie nebo rodinná terapie. Vyhnout se přehnané kritice, pokud možno chránit sebevědomí dítěte nebo dospívajícího. 3. oblast. Zdravotní stav: Kvalitní lékařská péče, informace o udržování zdraví, nefarmakologické metody léčby bolesti (relaxace, psychoterapie, rehabilitace atd.). Otázky životního stylu. Napomoci lepšímu uplatnění v životě, i přes případné zdravotní potíže. Spolupráce s rodinou. Někdy může být užitečné se souhlasem dítěte a rodičů taktně informovat spolužáky o příslušném zdravotním problému (např. cukrovka) a pomoci tak ostatním dítě s problémem lépe pochopit a přijmout do kolektivu. 4. oblast. Duševní zdraví: Posouzení stavu, vyšetření dětským a dorostovým psychiatrem nebo psychologem (v případě podezření na duševní chorobu). Duševní problémy často souvisejí s jinými oblastmi, nejčastěji s rodinným systémem. Bývají vhodné nefarmakologické postupy, umožňující přeladění (psychoterapie, relaxační techniky, tělesná cvičení jako způsob přeladění apod.). Pokud je příčinou nadměrný anebo příliš dlouho trvající stres, snížit míru zátěže, přizpůsobit životní styl, napomoci lepší adaptaci (např. relaxační techniky, životní styl, příroda či jiné vhodné prostředí apod.). Informovat o možnostech pomoci v krizi v dané oblasti - např. linky důvěry. 5. oblast. Sociální zdatnost: Posoudit příčiny malé sociální zdatnosti. Nácvik sociálních, komunikačních a asertivních dovedností (např. umět druhé ocenit a pochválit, naučit se udržovat konverzaci nebo navazovat kontakt, dovedností odmítání). Psychoterapie, poradenství. Spolupráce s rodinou. Volba vhodných přátel, úprava životního stylu a vyvážení životní orientace (např. nahradit televizi nebo videohry vhodnou vrstevnickou skupinou). Lze využívat i zpětnou vazbu ze strany vrstevníků, při zvyšování sociální zdatnosti dávat zvládnutelné úkoly a jejich splnění ocenit. Životní styl, rozvoj pozitivních zálib, při nichž lze najít kvalitní přátele. Dobré zkušenosti jsou i se zlepšením držení těla a zvýšením fyzické kondice, což přispívá k sebedůvěře a lepšímu přijetí vrstevníky. Důležitá je pochvala za pokroky v této oblasti ze strany rodiny, vrstevníků i v rámci terapie. Posilování sebevědomí. 6. oblast. Rodinný systém: Posoudit situaci v rodině a spolupracovat s ní. Výchovné poradenství poskytované rodičům. Někdy alespoň rodiče varovat a sledovat situaci. Rodinná terapie či manželská terapie rodičů (poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy) nebo jiné formy poradenství a léčby, jestliže jsou indikovány a rodina na ně přistoupí. Případně pomoc v rodinné krizi. V některých případech i léčba rodičů pro problémy s návykovými látkami nebo duševní chorobu nebo spolupráce se sociální službou, oddělením péče o děti apod. Někdy je nutné uvažovat i o pomoci při výchově v rámci širší rodiny a využít pozitivní modely v širší rodině. V krajním případě kontaktovat odbor péče o děti okresního úřadu a uvažovat o náhradní výchově. V obtížných sociálních poměrech je někdy nutná konkrétní pomoc týkající se základních životních potřeb, což vyžaduje spolupráci s dalšími institucemi. 7. oblast. Škola: Diagnostika neprospěchu (např. špatné podmínky doma pro přípravu, poruchy pozornosti s hyperaktivitou, dyslexie, poruchy soustředění, nižší intelektová úroveň, rodinné problémy nebo vztahové problémy ve škole). Pomoc při učení. Zvyšovat motivaci k učení. Hledat pozitiva a cesty, jak chránit sebevědomí dítěte nebo dospívajícího a nezhoršovat jeho postavení mezi vrstevníky. Oceňovat ho v oblastech, kde je relativně úspěšný. Přizpůsobit 90

nároky na dítě nebo dospívajícího jeho možnostem, poradenství týkající se jeho vhodného uplatnění. Za určitých okolností i nácvik sociálních dovedností, relaxační trénink (např. u úzkostných), práce s rodinou. Spolupráce rodiny a pedagogů. Uvažovat o způsobech, jak dítě lépe integrovat v kolektivu třídy, jak zlepšit problémový vztah s určitým učitelem nebo s některými vrstevníky, jak zlepšit komunikaci mezi rodinou a školou. Vnitřní diferenciace třídy, upravit režim ve škole. Častější přestávky, odpočinková plocha ve třídě, individuální učební plán, vyrovnávací třídy, mikrotřídy, zařazení do speciální školy, pokud je indikováno. Jak již uvedeno, respektovat okamžité meze výkonu, ale vnímat také pozitivní možnosti a potenciál. Předcházet šikanování a zjednat nápravu a pomoc, jestliže k němu došlo. 8. oblast. Pracovní přizpůsobení: Poradenství při volbě zaměstnání s ohledem na specifické možnosti a zájmy. Nácvik sociálních dovedností, efektivní komunikace v pracovním prostředí. Otázky životního stylu, nácvik pracovních dovedností v rámci nějakého strukturovaného programu zaměřeného na získávání pracovních návyků. Posilování pokroků pochvalou a oceněním. 9. oblast. Vztahy s vrstevníky: U dospívajících velmi důležité. Uvažovat o důvodech volby nevhodné společnosti (příčinou může být např. neutěšená situace v rodině). Odpoutání od rizikové party nebo partnera, někdy i za cenu změny prostředí. Často nutná těsnější dočasná reintegrace do rodiny jako příprava na pozdější zralejší osamostatnění. Zdravější životní styl, předcházet nudě, zapojení do dětské organizace nebo organizace pro mladé lidi s pozitivním programem. Zvyšovat schopnost čelit sociálnímu tlaku a dovednosti odmítání. Životní styl, rozvoj pozitivních zálib, při nichž lze najít dobré přátele. 10. oblast. Návykové látky: Posoudit stav a možná rizika. Spolupráce s rodinou, pokud je to jen trochu možné. Dohodnout určitá pravidla vzájemného soužití a opatření v případě jejich dodržování nebo nedodržování. Poskytnout relevantní informace o riziku návykových látek a možnostech, jak ho snížit. Využívání svépomocných materiálů. Snížit dostupnost návykových látek. Někdy je užitečná změna prostředí. Odhalovat specifickou motivaci k užívání návykových látek a hledat k nim alternativy. Informovat o možnostech léčby. Ta může podle závažnosti stavu zahrnovat: A. Jednorázovou konzultaci či krátkodobé poradenství. B. Soustavnější ambulantní léčbu. C. Krátkodobé ústavní léčení s navazující ambulantní léčbou. D. Středně dlouhou léčbu trvající řádově týdny až měsíce. E. Dlouhodobé léčení v komunitě trvající déle než rok. U dětí a dospívajících se léčba pokud možno orientuje k abstinenci a k dobrému začlenění do rodiny. Jestliže to není možné, alespoň usilujeme o mírnění škod.

91