2016

projekt – Africký týden č.j.: 22/2016 Cíl:  seznámení dětí s etniky – Afrika, s jejich kulturou, s jejich tradičními zvyky, typickými jídly, tanci, pohádkami.

Klíčové kompetence: Oblast biologická:  vnímat a rozlišovat pomocí všech smyslů  zvládat základní pohybové dovednosti a prostorovou orientaci v různém prostředí

Oblast psychologická:  formulovat otázky, odpovídat, hodnotit slovní výkony, slovně reagovat  záměrně se soustředit na činnosti, udržet pozornost

Oblast interpersonální:  chápat, že všichni lidé mají stejnou hodnotu, přesto že je každý jiný, že osobnostní odlišnosti jsou něco přirozeného  vnímat lidi s jejich odlišnostmi tělesnými, rasovými, kulturními a povahovými jako přirozený stav

Oblast sociálně kulturní:  utvořit si základní dětskou představu o pravidlech chování a společenských normách, co je v souladu s nimi a co proti nim a ve vývojově odpovídajících situacích se podle této představy chovat (doma, v mateřské škole i na veřejnosti)  vnímat umělecké a kulturní podněty, pozorně poslouchat, sledovat se zájmem literární, dramatické či hudební aktivity, hodnotit svoje zážitky 1

Oblast environmentální:  vnímat, že svět má svůj řád, že je rozmanitý a pozoruhodný, nekonečně pestrý a různorodý - jak svět přírody, tak i svět lidí (mít elementární povědomí o existenci různých národů a kultur, různých zemích, o planetě Zemi, vesmíru apod.)  mít povědomí o významu životního prostředí pro člověka, uvědomovat si , že způsobem, jakým žijeme, ovlivňujeme vlastní zdraví i životní prostředí

projekt – Africký týden

Vzdělávací obsah: Představení země:  Globus, mapa, obrázky, knihy, časopisy, cestování na dovolenou, moře, pláže, hotely  Objevování života na Africkém kontinentu s jeho zvláštnostmi  Spolupráce s rodiči – vystřihování obrázků Afriky z novin a časopisů

Příroda:  Deštný prales – gorily, šimpanzi, kácení lesů, vliv na životní prostředí, oteplování se 2

 Savana – velká stáda zvířat, pakoně – zebry, buvoli, sloni, nosorožci, lvi, pštrosy, gepardi, supy, stromy BAOBABY  Národní parky – rezervace – pytláci – vymírání živočišných druhů  Poušť – Savana, Kalahára –velbloudi, kobry, zmije, pískomlové, tarbík … kaktusy  Řeky – Nil, krokodýly, plameňáci, hroši  Pyramidy – Egypt

Život v Africe:  Barva pleti – porovnávání jednotlivých znaků, proč jsou obyvatelé Afriky černí  Zdobení a oděv – tradiční barvy  Bydlení – chýše  Vzdělávání dětí – školy, školky???, adopce na dálku  Tradiční jídlo – chůze pro vodu řece (chůze dětí s předmětem na hlavě)  Nemoci – malárie, očkování, lékaři  Africké tance

Vzdělávací činnosti - nabídka:  Africký bál  Dobroty na papírových talířích – bonbony, sušenky, ovoce  Dekorace třídy - Afrika  Výroba masek – zvířátka, válečníci  Výroba oblečení – pestré, jednoduché – výroba sukní z krepového papíru, batikování  Africké účesy – spolupráce s rodiči  Gumičkování – výroba náramků  Korálkování  Hra na tělo – rozvoj rytmu, tempa, prostředek ke komunikaci, uvolnění, rozvoj osobnosti – šustění, luskání, plácání, klepání, ťukání, dupání  Chůze na boso – různé materiály, přírodniny  Práce nohou – otisky, porovnávání, úchopy prsty, zvedání čehokoliv (papír, tužka, kamínky), malování nohou pastelkami, tleskání nohama  Hra na drumbeny, chrastítka 3

 Výroba dešťové role z ruličky papíru, výroba chrastících nástrojů, použití různých materiálů – rýže, hrách, různá semínka, fazole  Tanec bojovníků  Posílání signálů – zvukové, světelné  Stínohra  Hra na sfingu – ovládání emocí  Stavba pyramidy z lega a dalších dřevěných kostek  Opakovací papoušek  Malování do písku, sněhu, bláta  Malování prstovými barvami  Hurá pro vodu – přenášení vody v kelímku a překonávání překážek  Stavba světadílu z pet- víček  Výroba keramické ozdoby  Výroba afrického salátu – ovoce  Básničky a písničky s africkou tématikou  Napodobování afrických tanců  Muzikoterapie – africké rytmy  Grafomotorické listy a cvičení – Had se plazí pouští, Zebra běží tam a zpět, Opice skákají z větve na větev  Scénky – improvizace dětí (dramatizace) - ,,Lev u kadeřníka‘‘  Vystřihování a lepení – zvířata, rostliny  Uvítací rituály – zpěv a tanec  Cvičení jóga  Modelování afrických zvířat, jednoduchých pomůcek či afrických nástrojů  Látkové koláže – africká příroda – chýše  Body art – otisky těla, zvířecí srst  Hádanky s Africkou tématikou – V blátě leží, kořist střeží, domovem je řeka Nil, říkají mu … (Krokodýl), V Africe je rozhledna, stojí tam už od ledna, rozhlíží se po kraji, …. jí říkají (žirafa)  Totem – práce s papírem a jiným materiálem  Pohybové hry a cvičení – ,,Lovec samotář“ – obdoba rybiček, Na šamana – čarování zvířat 4

 Šamanská zaklínadla  Malování na přírodniny – kamínky  Vycházka do okolí MŠ – sběr přírodnin na pracovní činnosti (chýše, masky)  Četba pohádky s Africkou tématikou – následná diskuse, rozdíly života na různých kontinentech  Po zkušenostech a znalostech z projektu – vytvoření vlastní pohádky  Barevné dny – jednotlivé dny oblečení všichni do jedné barvy

5

6

7

BÁSNIČKY V BUŠI BUŠÍ Černoši běhaj v buši a do tamtamů buší buší sem a buší tam až jim brní uši. Každý to jistě tuší že ty tamtamy ruší malé děti ze spaní a všechny co bydlí v buši. Napsali černou tuší že pokud v téhle buši ty tamtamy neztichnou vytřesou z nich duši

PĚT MINUT V AFRICE Čáry, máry, ententyky, poletíme do Afriky. Přidržte si čepice … Hop! a už jsme v Africe:

Lvi a lvice pod palmami hrozitánsky špulí tlamy, loví myši v oáze, přibývají na váze. Sloni troubí písně sloní, až nám z toho v uších zvoní, 8

vytrubují zvesela jako správná kapela. Pštrosi mají krásné peří, pyšně si ho nakadeří, kýchneš-li však nablízku, strčí hlavy do písku. Plameňáci purpuroví na jezeře ryby loví, volavky a marabu hrají si tam na babu. Paviáni křičí zdola: - Žirafo, hej, hola hola! Jak se máš tam nahoře? Dohlédneš až za moře? Žirafa jen mhouří víčka, žďuchá hlavou do sluníčka. Chodí k němu na táčky, okusuje obláčky.

DUPY DUPY

Dupy dupy, klapy klapy, čí jsou tyhle sloní tlapy? Když ty tlapy zadupou, třesou celou chalupou Zato myšky chodí tiše, Mají tlapky jako z plyše. 9

Tiše myši ši ši ši, Ať vás kocour neslyší.

HOPY HOP Hopy hop, hopy hop, v lese skáče lidoop. Dupy dupy po pralese, až se celá země třese. Hopy hop, hopy hop, ještě že tam není strop.

10

POHÁDKA význam pohádky v Africe – výchova dětí pomocí alegorie JEZERO ČARODĚJŮ Tato tradiční pohádka ukazuje, jak čarodějové ukazují cestu malému Tabotabovi a konají tak roli jeho ochránců. Dítě se učí životu v přírodě, která neukazuje vždy jen svou přátelskou tvář (sucho, neúroda → nutnost práce → únava). Zde má kouzelník roli vnitřního génia, je další částí nás samých, naším rádcem, démonem, andělem strážným, vnitřní intuicí. Bohužel ne všechna pomoc, kterou člověk nebo čaroděj myslí dobře, se vyplatí… Děj pohádky (očíslováno podle slidů): V jedné africké vesničce žil byl malý Tabotaba. Se svou maminkou a tatínkem bydleli v malé hliněné kruhové chýši uprostřed buše. Každý večer, když šel pan Tabotaba z malého políčka, které rodina obdělávala, vzal s sebou domů malý pytel prosa, aby zajistil pro celou rodinu večeři. Cestou domů si zpíval písničku: Jambo. Když přišel domů, dal proso mamince a ta ho pak drtila ve velkém hliněném hmoždíři, aby z něj mohla připravit jídlo. Byla to dlouhá a těžká práce, a tak si přitom také zpívala: Jambo Malý Tabotaba si mezitím hrál s ještěrkou. Skákala mu z nohy na nohu, obracela se v prachu na zemi, a když Tabotaba vstal, běhala zvesela kolem jeho nohou. Co měl ale Tabotaba úplně nejradši, bylo naslouchání příběhům. Vesničtí stařečci se vždycky usadili na kameny, malý Tabotaba mezi ně a dědečkové povídali a povídali. Pan Tabotaba chodil každý den cestou na pole okolo pusté a rozlehlé planiny, kterou nikdo neobýval. Byla zatarasená spoustou klacků, suchými keři a malými i většími kameny. Doma pak o tom večer pan Tobotaba vyprávěl své ženě. “Takových klacků... Takových kamenů... jinak by to ale bylo krásné políčko. – “Takových klacků... Takových kamenů... Ty vzdycháš, jako kdyby to bylo neřešitelné…”, říkala paní Tabotabová a chtěla, aby to všechno pan Tabotaba vysbíral a upravil tak zem na pole, kde by se dalo zasít. Panu Tabotabovi se do toho nechtělo, tak se spolu chvíli přeli, chvíli hádali, až pak pan Tabotaba vyhrkl: “Jak ale sklidit takové hory? Já na to nemám čas, musím se starat o naši obživu!” Paní 11

Tabotabová se zamyslela a odpověděla: “Malý Tabotaba je už přece dost starý na to, aby začal s něčím pomáhat a taky trochu pracovat.” A tak se malý Tabotaba další den vypravil na planinu. Začal nejprve jednoduchou prací – sbíráním klacků a suchých listů na oheň. „Docela mi to jde“, říkal si pro sebe. Najednou, z ničeho nic, se před ním z obláčku prachu vynořil čaroděj a řekl Tabotabovi: “Copak to tu děláš?” „Sbírám klacky, jak si ale poradím s těmi keři, to tedy nevím!“, řekl Tabotaba. “Já ti pomůžu”, nabídl mu. A najednou se objevil další čaroděj, rozpřáhl svou hůl a během pěti minut byly všechny husté a vysoké keře rozmetány na malé klacíky, stačilo je jen sesbírat. Když to malý Tabotaba dodělal, spokojeně se vracel domů a cestou si zazpíval. Jambo. Doma si Tabotaba si zase začal hrát s ještěrkou. Lezla za ním dolezla v prachu, prolézala se po prstech a vyváděla spoustu dalších zábavných věcí. Další den se malý Tabotaba pustil do sbírání kamenů. Malé unesl, ale říkal: „Co já si počnu s těmi velkými? To nezvládnu…“ V tu chvíli se zase objevil čaroděj a řekl mu: “Já Ti pomůžu”. A ze země se vynořili další 4 čarodějové, kteří začali sbírat a uklízet kameny. Když se pan Tabotaba vracel večer domů, viděl planinu úplně holou a uklizenou. Nevěřil svým vlastním očím: „Jak to ten náš malý Tabotaba všechno dokázal?“ Doma pak řekl dítěti: „Zítra zasadíš proso, abychom si pak z něj mohli dělat dobré placky.“ Dalšího rána se Tabotaba vydal na planinu. Vzal si klacík a vyhloubil malou jamku. Jakmile do ní vložil malé semínko, co se nestalo, semínko se samo zasypalo hlínou a vytvořila se nad ním malá hromádka. A tak to bylo i dál: Do jedné dírky jedno semínko, jedno semínko – jedna hromádka. A najednou osm čaroději chodilo a silo semínka. Za pět minut bylo políčko oseté. No jo – sít – to je ještě dobré, ale je přece potřeba ještě semínka zalít vodou, jinak z nich nic nevyroste a placky nebudou! Malý Tabotaba si sedl a plakal a plakal, protože si nevěděl rady. „Copak to tu děláš?”, ptal se čaroděj. “Pláču, to je všecko, pláču”. „My ti pomůžeme”, řekl a zase se zjevili čarodějové – a plakali a naříkali a plakali s malým Tabotabou. Není možná – co se to děje? No ano, slzy – a políčko je bylo celé zalité! Malý Tabotaba byl šťastný a začal si zase hrát se svou ještěrkou.

12

V dalších dnech začalo proso klíčit, a rostlo a rostlo. Pan Tabotaba ho chodil každý večer kontrolovat. Jednoho dne si řekl: „Hmmm, takhle už je to dobré. Zítra budeme žnout.“ A tak celá rodina šla další den sklízet. Najednou se objevil čaroděj a ptal se: “Co tu děláte?” Pan Tabotaba odpověděl: „Přišli jsme si sklidit naše proso, tak ho tu ochutnávám”. “My ti pomůžeme...” řekl čaroděj a dřív než ho stačil pan Tabotaba zastavit, objevilo se třicet dva čarodějů ze země a vrhli se na proso. Ochutnávali, žvýkali - a do pěti minut tu nic nebylo. Tabotabovi klesli na kolena a plakali, že o všechno přišli. Každá slza byla jako tisíc slz, a vůbec nešlo přestat. Tu se objevilo 64 čarodějů a začalo plakat s nimi, jejich slzy byly velké a těžké, až se z nich utvořilo nové jezírko. Tomuto jezeru se dodnes říká „Jezero čarodějů“. Doplnění: (nechat hádat děti, jak se mohli Tabotabovi poučit, vymyslet konec – pokračování příběhu) Příště už Tabotabovi věděli, že je lepší nespoléhat na čaroděje a všechno si udělat sami. Raději méně a pomalu, ale už ne na kouzelném poli, u kterého člověk nikdy neví… apod.

13

14