Ku r ý r 29/2016 Občasný týdeník www.publicumcommodum.cz Ověřené i neověřené zprávy a komentáře. Můžete přispět svými postřehy a názory i vy . Příspěvky posílejte na adresu –
[email protected]. V dalším čísle Kurýra se jimi budeme zabývat. Nechcete-li Kurýra dostávat, sdělte nám to. Děkujeme.
Prezidentské polibky smrti Je to pozoruhodné, jak politické strany, kterým projevují přízeň naši prezidenti, skomírají a zanikají Začalo to už za Václava Havla. Občanské hnutí bylo ustanoveno v dubnu 1991 po oddělení Občanské demokratické strany (ODS) z Občanského fóra. Většina jeho členů sympatizovala s představou „apolitické politiky“, kterou prosazoval především Václav Havel, proto bylo Občanské hnutí vnímáno jako hlavní dědic Občanského fóra. Ve volbách do České národní rady v roce 1992 získalo Občanské hnutí pouhých 4,6 % hlasů a zůstalo tak těsně pod pětiprocentní vstupní klausulí. V reakci na to se v roce 1993 hnutí transformovalo ve stranu Svobodní demokraté. Na přelomu let 1995 a 1996 se Svobodní demokraté sloučili s národními socialisty do subjektu nazvaného Svobodní demokraté - Liberální strana národně sociální (SD-LSNS). V čele SD-LSNS stáli dva předsedové obou sloučených stran, Jiří Dienstbier a Vavřinec Bodenlos. Tato unie ale neměla dlouhého trvání. Již v roce 1997 bývalí Svobodní demokraté stranu opustili a rozprchli se do různých stran či se o politiku přestali zajímat. Václav Havel byl proti politickým stranám vůbec, preferoval tzv. občanskou společnost, kterou řídí nevolené dobrovolné spolky, nezisková sdružení a ekologičtí teroristé, ale když se nakonec rozhoupal, tak dal svoji podporu nejprve měňavkovité Unii svobody Jana Rumla a Ivana Pilipa. Ta ve volbách v roce 2006 totálně propadla, získala jen 0,3%. Bojovník kandiduje za SPO unií v roce Po zániku Unie svobody- DEU (tak se strana jmenovala po sloučení s Demokratickou 2001) podpořil Havel Stranu zelených, vedenou politickým turistou Martinem Bursíkem. Ten ale po krátkém ministrování ve vládě Mirka Topolánka v letech 2007-2009, byl ze Strany zelených vyhnán a založil si Liberálně ekologickou stranu (LES) v roce 2013. Prvních voleb, kterých se strana LES účastnila, byly volby do Evropského parlamentu konané na konci května 2014. Vyšla naprázdno, protože ji podpořilo pouhých 7.514 voličů, což znamenalo zisk pouhých 0,49 % hlasů. Václav Klaus, poté, co se rozešel ve zlém s ODS, podporoval nejdříve prezidentskou kandidátku komunistů Janu Bobošíkovou a její různé strany typu Nevěšme hlavu či jak se vlastně jmenovali. Bývalá televizní redaktorka proslula u veřejnosti mnoha svými kandidaturami do různých politických funkcí. V současné době úspěšně rozbíjí organizaci Českého svazu bojovníků proti fašismu v Lidicích. Klaus vyjádřil své sympatie ke straně svého bývalého poradce Petra Macha. Mach založil v roce 2009 euroskeptickou Stranu svobodných občanů, za níž v roce 2010 neúspěšně kandidoval do Parlamentu ČR a do Zastupitelstva hl. m. Prahy. V roce 2014 byl sice zvolen europoslancem, ale poté, co se dostal do Evropského parlamentu, se přestal o vlastní stranu zajímat. Ta se rychle propadla a v posledních volbách získala pouhých 0,17%, v koalici se Stranou soukromníků pak 1,85% hlasů. Pokračování na str.2
Dokončení ze str. 1 Prezident Zeman na to šel jinak. Založil si vlastní stranu, respektive jeho patolízalové ji založili. Miloš Zeman dal nejprve milostivý souhlas s tím, aby strana nesla jeho jméno, Strana práv občanů – Zemanovci, později raději své jméno z názvu vymazal. Nepomohlo to. Strana v regionech, kde kandidovala samostatně, získala pouze 0,15% hlasů, v krajích, kde se spojila se stranou Tomia Okamury Svoboda a přímá demokracie, jen tak tak překročila pět procent. Zdá se tedy, že přízeň českých prezidentů je pro politické strany jakýmsi „polibkem smrti“, který dobře známe z románů o mafii. Kmotrové tak dávali člověku najevo, že se ho budou snažit zabít všemi možnými prostředky. Je odvozen z Nového zákona, kde Jidáš zrazuje Ježíše |Krista biřicům právě polibkem.
Případ Juraje Stieranky Po více než šedesáti letech se podařilo dosáhnout osvobozujícího rozsudku v případu Juraje Stierenky. Stieranka jako Svědek Jehovův odmítl v roce 1950 obléct uniformu. Soud ho kvůli tomu poslal na několik let do vězení, posléze rozsudek pak potvrdil plukovník Karel Vaš z Hlavní soudní správy jako věcně i ideologicky správný. Vaš svým stanoviskem posvětil odsouzení člověka, který z náboženských důvodů odmítl sloužit v komunistické armádě a tím stvrdil uložený trest Juraji Stierankovi ve výši několikaletého pobytu v komunistickém žaláři 50.let. Vaš který proslul jako obávaný prokurátor Vrchní vojenské prokuratury v Praze a pak jako vyšetřující soudce pražského státního soudu, u nějž se významně podílel na nezákonném odsouzení generála Heliodora Píky k trestu smrti v roce 1949, na šibenici poslal 20 nevinných lidí a dalším stovkám zničil život. Mezi politickými vězni dostal přezdívku soudce Rudý kat. V roce 2013 se pokusil Stieranku rehabilitovat advokát Müller, který podal podnět ke stížnosti na porušení zákona. Tehdejší ministryně Marie Benešová (ČSSD) podnět odmítla a tím de facto potvrdila Vašův postup a tehdejší komunistické justice. Rudý kat znovu slavil vítězství, tentokrát již In memoriam. Vaš, ani jeho oběť Juraj Stieranka již nežijí. Žije ale pozůstalá Stierankova vdova, které by jistě pár eur k vdovskému důchodu pomohlo.(Žije v domově důchodců na Slovensku).
Ministryně tehdy jen potvrdila snahu mnohých představitelů české levice, v čele s Milošem Zemanem, kteří se snaží zamlžit paměť našeho národa a rozmělnit naše vypořádávání se s minulostí. Nyní došlo k určité nápravě. Ministr spravedlnosti Robert Pelikán uznal, že odsuzujícím rozsudkem bylo porušeno Stierankovo právo na svobodu svědomí a náboženského vyznání a podal v jeho prospěch stížnost pro porušení zákona. Nejvyšší soud ČR pak 4. 10. 2016 v plném rozsahu ministrově stížnosti vyhověl, odsuzující rozsudek po 66 (!) letech zrušil a Juraje Stieranku zprostil obžaloby s tím, že žalovaný skutek nebyl trestným činem. Tentokrát tedy „rudý kat“ nezvítězil. Po půl století!
Semelová se omlouvat nemusí Komunistická poslankyně Marta Semelová a její strana se nemusí omlouvat za výroky političky o popravené Miladě Horákové nebo o invazi vojsk z roku 1968. Pravomocně o tom rozhodl pražský městský soud, který zamítl odvolání zastupitele v Brně-Bohunicích Michala Kincla (TOP 09). Kincl neuspěl, protože výroky podle soudu nezasáhly přímo do jeho osobnostních práv. Semelová v únoru 2014 v pořadu Hyde Park na ČT 24 mimo jiné prohlásila, že obsazení Československa v roce 1968 nebylo okupací, ale internacionální pomocí. Také zpochybnila, že by byla přiznání Milady Horákové ve vykonstruovaném politickém procesu vynucená.
Ještě k výsledkům voleb Zeman se probudil ze snu Ve volbách překvapil Tomio Okamura a jeho strana Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (SPD). Ta ve spojení se Stranou práv občanů – Zemanovci (SPO) a někde i sama dostala své lidi celkem do deseti krajských zastupitelstev. V Moravskoslezském kraji má dokonce stejný počet zastupitelů jako ODS - šest. Relativní úspěch této na první pohled nesourodé koalice vyvolává otázku: přilepila se strana prezidenta Miloše Zemana na Okamuru nebo se přilepil Okamura na prezidenta Zemana? Při pohledu na volební výsledky se zdá být pravděpodobnější první možnost. Koalice získala v ČR celkem 5,02 % hlasů, zatímco SPO, která se rozhodla kandidovat ve Zlíně samostatně získala pouze 0,15%. „Příliš si věřili,“ komentoval Miloš Zeman, který se tak rád ohání tím, kolik hlasů dostal on v přímé prezidentské volbě, debakl jeho příznivců ve Zlíně. V tomto krajském testu Zeman i se svými poradci a kancléři propadl na celé čáře. Pro Zemana, který je přijel do Zlína těsně před volbami podpořit i s celým svým prezidentským konvojem, je to kruté probuzení ze snu o silné prezidentské straně. Musí se smířit s tím, že je pouhým přívěškem na Okamurově samurajském obidžime. V každém případě to je další hřebík, který Miloš Zeman zatlouká do majestátu prezidenta České republiky.
V čem spočívá Babišův úspěch? Když padly komunistické režimy v zemích bývalých satelitů Sovětského svazu, diskutovalo se, co udělat s bývalými, ale i současnými, komunisty. Návrhy byly, jak to v takových případech bývá, různé. Někdo chtěl KSČ zakázat, jiný reformovat, objevily se i návrhy komunisty tvrdě potrestat. Zatímco v některých sousedních zemích došlo na různé reformy komunistických stran, včetně jejich přejmenování, u nás zvítězilo heslo „Nejsme jako
oni“ a komunisty jsme nechali být. Komunistický Slovák Marián Čalfa se stal předsedou vlády, a komunisté se odmítli přejmenovat. Na jedné straně sice komunisté přiznávali jisté chyby, ale na druhé straně se k minulým zločinům bez problémů hlásili. Krátký pokus o reformu v čele s Jiřím Svobodou skončil vítězstvím stalinistů (Grebeníček). Když zvolna přestali být ortodoxní komunistí v módě, bylo třeba vytvořit politický subjekt, který tak jako v padesátých letech zlikviduje živnostníky a tzv. střední třídu a vytvoří system oligarchů a ochlokratů. Komunisté se rychle přeorientovali a začali podporovat nový režim. A tady nastupují prosté počty. Nezapomínejme, že u nás bylo přes jeden milion členů KSČ. Odečteme-li třetinu pro Slováky, zůstává nějakých 750 000 držitelů rudé knížky. Z toho dejme tomu byla polovina ve straně jen proto, aby se vyhnula potížím v zaměstnání nebo z důvodu osobní kariéry, pořád máme téměř 400 000 hlasů. Připočteme-li rodinné příslušníky, jsme zpátky na jednom milionu. Z toho je řekněme polovina ortodoxních komunistů typu poslankyně Marty Semelové či místopředsedy Josefa Skály, kteří veřejně popírají minulé komunistické zločiny a vychvalují totalitní režim. Druhé polovině to už příliš nevoní. Navíc si mnozí z nich v privatizacích přišli na obrovské majetky, kterých by se neradi vzdávali. Babišův oligarchistický socialismus, tak jak ho kopíruje z Ruska, jim vyhovuje.
Ještě k výsledkům voleb V čem spočívá Babišův úspěch? (pokračování) Takže zbývá zhruba půl milionu voličů, kteří odmítají tvrdý komunismus a nemají koho volit. A to nemluvím o všech těch agentech, spolupracovnících, důvěrnících, držitelech propůjčených bytů a všech dalších estébáků, klteří jistě nenechají bývalého parťáka ve štychu. Když nevyšel pokus o reformu KSČ, bylo třeba vytvořit politický subjekt, který zlikviduje živnostníky a tzv. střední stav a vytvoří vládní system oligarchů a ochkratů. Pro ty všechny se objevil Andrej Babiš se svým hnutím ANO v pravý čas. Z tohoto pohledu je hnutí ANO v podstatě jen reformovaná Komunistická strana s jedním vůdcem. Kolik že voličů hlasovalo pro hnutí ANO? Inu, přesně 533 000.
Středočeská kličkovaná Zajímavá situace nastala po volbách ve Středočeském kraji.
ODS skončila na čtvrtém místě a získala 10 zastupitelů. A tak se hned po volbách domluvilo výchozí spojení STAN (15 mandátů), TOP 09 (5 mandátů) a ODS. ANO mělo být vytlačeno do opozice. TOP 09 se ale nepochopitelně druhý den podílela na vzniku koalice bez ODS ve složení ANO (16), STAN a TOP 09. Babiš oznámil, že hejtmanem bude Vít Rakušan ze STAN. Další den se vzbouřila Pokorná Jermanová (ANO), že hejtmankou chce být ona, a vjeli si s Babišem do vlasů. Babiš couvnul a Pokorné Jermanové vrátil hejtmanské křeslo. Do hry se také vrátila ODS a vznikla čtyřkoalice ANO, STAN, ODS a TOP 09. To se ale nelíbilo předsedovi středočeské buňky TOP 09 Tisovi a jednání přerušil. Zbylí Topkaři pokračovali ve vyjednávání. To už ale nastoupil předseda Topky Miroslav Kalousek, který se již dříve stylizoval do role hlavního bojovníka proti „babišismu“? Navíc ve Sněmovně často a rád dokazuje právě na Pokorné Jermanové, jak lidé ANO neumějí ani řídit schůzi. A teď by měla ta poslanecká nicka být hejtmankou? Nikdy! A tak TOP 09 oznámila, že pokud bude hejtmankou Pokorná Jermanová, oni v koalici nebudou.
Sobotkova povolební kocovina. Chovanec chce návrat k Zemanovi, běduje Sobotka, prý ČSSD musí lépe komunikovat s prezidentem Milošem Zemanem. Jak mám tomu Chovancovi rozumět? Nejdřív zradil Zemana v případě lánské schůzky, že by se teď chystal zradit mě?
Jenomže Kalousek se přepočítal. Zastupitelé Topky se rozštěpili, tři z pěti Kalouska odmítli a řekli, že koalici chtějí. Dva nikoliv. Trojici označili za přeběhlíky a jednání opustili. Zbylí zastupitelé pokračují v jednání, ale již ne za TOP 09. Vznikla tak situace dobře známá z Prahy, kde TOP 09 je rozdělená dokonce na tři části. Jedna kolem bývalého primátora Tomáše Hudečka, druhá kolem současného zastupitele Václava Novotného, se kterou ale třetí pražská skupina TOP 09 nechce mít nic společného.
Ještě k výsledkům voleb Tancuje prezident Zeman, jak Babiš píská? Prezidentův mluvčí Ovčáček oznámil, že Miloš Zeman považuje vytváření krajských koalic bez hnutí ANO za nesportovní, ba dokonce za zradu voličů „V některých krajích dochází podle názoru pana prezidenta k nesportovnímu a někdy až politicky bizarnímu spojování různorodých stran do koalic s jediným cílem – vyšachovat vítěze,“ sdělil národu Ovčáček. Pokud někde dochází k obcházení ANO, může si za to ale Andrej Babiš sám. Před volbami pozurážel všechny ostatní politiky, celostátní i krajské, tvrzením, že kradou, podporují korupci, zpronevěřují finance. Neváhal ani před osobními urážkami (Mládek je politický parazit). Hejtmanům oznámil, že až bude vládnout, tak že už „neprošustrují“ ani korunu. Po takové lavině urážek, ve kterých zdárně pokračuje Babišův nohsled Komárek, se nemůže nikdo divit, že se do koalice s ním nikdo nehrne. A pak jsou tady zkušenosti. Po komunálních volbách před třemi roky vznikly na radnicích velkých i menších měst, koalice s ANO. Neměly dlouhého trvání. Většina se v průběhu času rozpadla, a podruhé si už jen málokdo chce znovu pálit prsty. Přesto vyjadřuje president Babišovi veřejně svou podporu. Co mu za to Andrej asi slíbil? A co slíbil Zeman Babišovi? To se asi hned tak nedozvíme.
Ťuky, ťuk, tady Hašek Koalici v Jihomoravském kraji sestaví hnutí ANO, ČSSD, TOP 09 s Žít Brno a Starostové pro Jižní Moravu, zástupci těchto stran o vzniku koalice podepsali memorandum, sdělila dvojka na kandidátce ANO Taťána Malá. Koalice bude mít 34 mandátů z celkových 65. Hejtmanem se má stát lídr ANO Bohumil Šimek, dosavadní hejtman a lídr Jihomoravské ČSSD Michal Hašek (ČSSD) by měl být řadovým zastupitelem. Podle Malé je podmínkou koaliční spolupráce, že Hašek nebude mít žádnou placenou funkci. Bývalý hejtman už dříve prohlásil, že chce ČSSD uvolnit ruce v jednání o koalici a žádnou funkci nepožaduje. Jako neplacený koaliční zastupitel je pro ANO přijatelný. V nové koalici se divně výjímá TOP 09, která kandidovala společně s hnutím Žít Brno. Žít Brno je původně recesistická iniciativa. Od svého vzniku v roce 2011 se hnutí kriticky vyjadřovalo především k brněnskému magistrátu, dokud se samo po volbách 2014 nestalo součástí tradniční koalice. Hlavní tváří hnutí je hudebník a občanský aktivista Matěj Hollan, který svého času proslul skandálem, když se v ukrajinském v Brně SM klubu nechal zbičovat a pak si to ještě pochvaloval. Že by “sadomaso” na Jižní Moravě?
KRAJSKÉ a SENÁTNÍ VOLBY 2016 Milí přátelé, rád bych touto cestou rád poděkoval všem z vás, kteří jste v posledních týdnech a měsících pomáhali ve svém volném čase našim kandidátům do Senátu. Ať už se jednalo o práci na stáncích nebo jen o podporu na sociálních sítích, nesmírně si vážím toho, že jste věnovali svůj čas dobré věci. Bohužel ani jeden z kandidátů nepostoupil do druhého kola, i tak ale všichni bez výjimky předvedli 100% nasazení. ODS nicméně v krajských volbách na na celostátní úrovni potvrdila, že se jí přes všechny předpovědi škarohlídů podařilo udržet jako reálnou politickou sílu. Přesto nad výsledky není důvod k jásotu. Ani k poplácávání se po ramenou. Čeká nás ještě spousta práce. Už teď prosím sbírejte síly na sněmovní volby 2017. V nich se bude hrát skutečně o hodně. A budou navíc v celé Praze. Váš Filip Humplík, předseda RS Praha (redakčně kráceno)
Senátní volby jednoznačně vyhráli lidovci. Do Senátu se podle průběžných výsledků dostane pět jejich vlastních kandidátů a další čtyři na společných kandidátkách. Volební účast byla velmi malá, těsně nad 15%. Někteří známí kandidáti zcela pohořeli. Do Senátu se nedostal Zdeněk Škromach z ČSSD nebo jeho stranický kolega ministr Jan Mládek. V Praze prohrála bývalá ministryně a současná poslankyně Helena Válková(ANO) či filozof Václav Bělohradský (SZ+ČSSD). Do Senátu nepůjde ani žokej Josef Váňa (ANO) či hokejista Jioří Šlégr (ČSSD).
Podnikatele zajímá, jak se vyhnout EET. Půjde to těžko. Existuje několik způsobů, jak se vyhnout elektronické evidenci tržeb. Jsou to ale buď nelegální cesty nebo dočasná řešení.
2) Dvě pokladny Dvě různé pokladny mohou být pro někoho způsob, jak tajit část svých příjmů. Odhalit to však může takzvaná křížová kontrola ministerstva financí, která udeří po kontrole z berňáku. Úředníci při ní budou porovnávat data nasbíraná napříč segmentem a ti, kdo budou výrazněji vybočovat, se automaticky stanou podezřelými. Vzhledem k plošné aplikaci EET bude mít Finanční správa vstupních dat pro relevantní srovnání víc než dost.
Víte-li o někom, kdo by měl zájem Kurýra take dostávat, zašlete nám jeho e-mailovou adresu. Děkujeme Veřejný kurýr – občasný týdeník. Vydává spolek Publicum commodum. dobrovolné sdružení, které sdružuje své členy na základě společného zájmu o veřejné dění na úrovni obcí, krajů a států s vůlí stavět se proti negativním jevům, záměrům a činnostem, které život občanské společnosti a veřejné dění poškozují a ohrožují. Členové se věnují především problematice, která je spojená s obdobím II. a III. odboje, tj. historickému období 1938 – 1945 a 1948 až 1989. Místopředsedkyně Jaroslava Janderová. Odpovědný redaktor Ivan Bednář Archív starších čísel http://www.publicumcommodum.cz/index.php/verejny-kuryr-obcasny-tydenik
