2016 MY Z ÚPRAVNY

HORNICKÉ listy ČASOPIS ZAMĚSTNANCŮ SKUPINY SD

3 / 2016

Z ÚPRAVNY MY

Z OBSAHU hlavní téma 4

fotoreportáž 16 Lidé z úpravny Specifická atmosféra práce v drsném pro‑ středí ledvické úpravny uhlí zachycená objektivy Tomáše Vrby a Miloše Žihly.

svět dolů 20 Modernizace velkokapacitní skládky uhlí na DNT dokončena Modernizovaná velkokapacitní skládka je začleněna do systému homogenizace a umožní vyšší spolehlivost dodávek uhelné produkce.

Energetika zůstává potenciálem dalšího rozvoje Ústeckého kraje Šesté Energetické fórum ÚK se zaměřilo na budoucnost. Na konferenci nechyběla ani prezentace Severočeských dolů.

pracovní den 10

svět dolů 26

HORNICKÉ listy 3/2016

Eva Stejskalová Jeden pestrý pracovní den Evy Stejskalové, techničky přípravy výroby DB.

HORNICKÉ listy 3/2016 časopis zaměstnanců skupiny SD

Taktická cvičení hasičů na DNT Pro zdokonalování přípravy na úspěšné zvládnutí zásahu absolvují tušimičtí hasiči několikrát ročně plánovaná taktická cvičení.

VYDAVATEL: Severočeské doly a. s. (IČ 49901982), B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov ŠÉFREDAKTOR: Tomáš Vrba ADRESA REDAKCE: Hornické listy, Budovatelů 2830, 434 01 Most, e‑mail: [email protected] REDAKČNÍ RADA: předseda: Rudolf Kozák; místopředsedkyně: Jaroslava Šťovíčková; členové: Vladimír Andrášek, Jiří Dubiczki, Václav Fišer, Rostislav Kubíček, Viktor Hrdina, Karel Skramuský, Jaromír Šeps, Jaroslav Tourek, Pavel Vocásek, Tomáš Vrba. ČÍSLO REGISTRACE MK ČR: E 3126 TISK: Tiskárna AKORD Chomutov, s. r. o. Pro SD a. s. zajistil INFO‑PRINCIP, s. r. o. UZÁVĚRKA ČÍSLA 3/2016: 5. 10. 2016 UZÁVĚRKA ČÍSLA 4/2016: 16. 12. 2016. Elektronickou podobu Hornických listů najdete na www.hornicke‑listy.cz a mobilní aplikaci Hornické listy pro zařízení se systémem Android na Google Play https://goo.gl/eOk0rc 

Vážené kolegyně, vážení kolegové, čtenáři Hornických listů, od letošního 1. ledna jsem členem vedení společnosti Severočeské doly ve funkci obchodního ředitele a věřte, že si velice vážím možnosti pracovat mezi Vámi, zaměstnanci skupiny SD. Dovolte mi pár slov k mému dosavadnímu profesnímu životu. Po ukončení VŠB – Fakulty metalurgie a materiálového inženýrství v Ostravě – jsem nastoupil na úpravnu uhlí hlu‑ binného dolu a začal se rychle seznamovat s problematikou od dobývání černého uhlí až po jeho úpravu na konečný produkt s přepravou k odběrateli. Poté jsem dlouhá léta řídil obchod s palivy a zajišťoval přepravu k odběrateli nebo ke koncovému spotřebiteli. Po nastoupení na SD jsem si samozřejmě uvědomoval odlišná specifika povrchové těžby hnědého uhlí. Zejména při fárání na Dole Bílina na mě velmi zapůsobila technologie s obřími kolesovými rýpadly, zakladači a několikakilometrovou cestou těženého uhlí po dopravních pásech až do úpravny. Uvědomoval jsem si složitou geologii, značný příkryvný poměr a problematiku vnitřní výsypky. Jak víte, Důl Tušimice zajišťuje dlouhodobé dodávky uhlí pro pánevní elektrárny Tušimice a Prunéřov, které prošly komplexní obnovou a jsou připravovány na plný provoz při dodržení přísných ekologických limitů. V procesu hledá‑ ní provozních úspor a zlepšování ekonomických výsledků

DNT jsme letos zahájili výstavbu přímého napojení elektrické energie mezi touto těžební lokalitou a Elektrárnou Tušimice. Pro Důl Bílina je stěžejním odběratelem energetického uhlí Elektrárna Ledvice. Výstavba nového zdroje 660 MW je stále ve zkušebním provozu, takže dochází v denních dodávkách k náhlým změnám. Pro rychlou operativní koordinaci dodávek všech druhů uhlí na DB jsme během letošního léta v odboru obchodu zavedli Odbytový dispečink. Snažíme se o efektivnější spolupráci mezi obchodem, výrobou DB a přepravcem. Včasná expedice všech druhů uhlí = spokojený zákazník. Za krátké období máme již celkem dobrou odezvu. Ovšem nejlépe náš nový Odbytový dispečink vyzkouší blížící se zima. Hodně už bylo napsáno (i v HL) o trendech uhelné energe‑ tiky, trhu s elektřinou a teplem. Je jisté, že ochrana klimatu stojí nad ekonomickými zájmy těžařů a elektráren, preferují se obnovitelné zdroje místo uhlí. Vývoj a výhledy neustále sledujeme, vyhodnocujeme a připravujeme se na různé vari‑ anty, ale především se soustředíme na maximálně efektivní a ekonomické využití vytěžitelných zásob uhlí na DB i DNT a na dlouhodobé uspokojení požadavků našich odběratelů a spotřebitelů. V oblasti tříděného uhlí je naší prioritou dlouhodobě za‑ jistit jejich požadavky. V provozu Úpravny uhlí Ledvice máme rozpracované menší i větší investiční akce. Technologicky řešíme například i zvýšení možnosti drcení tříděného uhlí speciálním obousměrným drtičem pro aktuální potřeby trhu. Vidíme zvýšený zájem u tříděného druhu ořech 2, kde je zřejmý vliv státních kotlíkových dotací na automatické kotle. Určitě jste zaznamenali, že se SD od 1. 1. 2016 za‑ pojily do akce Finanční podpora výměny starého kotle za nový s možností získat jednorázově zpět významnou část pořizovacích nákladů na palivo ořech 2. Více se můžete dozvědět na www.sd‑ bilinskeuhli.cz. K tomuto tématu je důležité připomenout stávající platnou legislativu, která ukládá povinnost předkládat na vyžádání revizi kotle s oznámením emisní třídy (od 1. 1. 2017), zákaz prodeje kotlů 3. emisní třídy (od 1. 1. 2018), zákaz prodeje kotlů 4. a 5. emisní třídy (od 1. 1. 2020, kdy bude možno legálně zakoupit a uvést do provozu pouze kotle splňující požadavky Ekodesign pro celou EU) a konečně zákaz používání kotlů 1. a 2. emisní třídy (od 1. 1. 2022, bez ohledu na to, kdy byly pořízeny). Na výstavách jako je Infoterma Ostrava a Země živitelka v Českých Budějovicích se setkáváme s některými obchod‑ ními partnery, ale především s koncovými zákazníky. Naší snahou je ukázat lidem, že jsme stále tady a že mohou s na‑ ším bílinským nízkosirnatým tříděným uhlím nadále počítat. Spolupracujeme přitom s českým výrobcem automatických kotlů Benekov. Před námi je poslední čtvrtletí roku 2016 a v souladu s naší strategií Efektivní a bezpečná těžba nás všechny čeká ještě kus práce. Přeji nám všem dostatek energie pro zdolávání náročných výzev. Zdař Bůh! Ladislav Feber člen představenstva a obchodní ředitel

2/3

slovo ředitele

hlavní téma

Modernizace velkokapacitní skládky uhlí na DNT dokončena


Předáním poslední etapy, tedy modernizací systému monitorování kvality, osazením přístroji na měření síry a popela a začleněním do komplexního systému sledování a řízení kvality, byla 15. září dokončena investiční akce významná pro budoucnost DNT. Modernizovaná velkokapacitní skládka je nyní začleněna do systému homogenizace. To umožňuje zajištění vyšší spolehlivosti dodávek tušimické uhelné produkce odběratelům a další prostor pro homogenizaci (promíchávání uhlí různé kvality tak, aby vyhovovalo požadavkům elektráren). Dodavatelem projektu modernizace velkokapacitní skládky bylo sdružení Prodeco – Noen. Akce byla realizována v období srpen 2015 až září 2016. Modernizace velkokapacitní skládky uhlí byla významnou investicí v DNT Vzhledem k širokému rozsahu prací byl projekt modernizace velkokapacit‑ ní skládky (VKS) rozčleněn do tří etap. První byla modernizace centrálního dispečinku. Další etapa pak probíhala přímo v prostoru VKS, kde byla komplet‑ ně modernizována skládková technolo‑ gie a napojení VKS na homogenizační skládku. Poslední etapa se zabývala modernizací systému sledování kvality a vybudováním systému řízení kvality v rámci komplexního systému sledování a řízení kvality, kdy na strojích a měří‑ cích místech byly instalovány snímače kvality (popeloměry, síroměry a váhy), které přenášejí naměřená data až do centrálního dispečinku. Nově do tohoto systému patří také síroměr a popeloměr na VKS. Tato třetí etapa byla dokončena 15. září. Jako první z komplexu moder‑ nizace VKS byl už od letošního února postupně uváděn do provozu nový cen‑ trální dispečink DNT, který byl náplní první etapy modernizace VKS. Nový dis‑ pečink se opět nachází v budově cen‑ trálního skladu. Operátorky DPD lomu a drtíren, dispečeři výroby a provozní inženýři získávají z velkoplošné obrazov‑ ky se schématem těžební technologie

a řady monitorů nejen přesné informace o aktuálním dění v dobývacím prostoru DNT, ale také o kvalitě uhlí z vlastní těžby a sesypových míst těžebních celků. Pa‑ ralelně probíhaly práce přímo v prostoru VKS, kde prošel důkladnou moderniza‑ cí skládkový stroj ZNKk 20/40 S1, a to včetně obnovy kolejového svršku. Zá‑ roveň bylo vybudováno nové násypné místo pro PVZ 2 500.14, které umožňuje předávání uhlí z VKS na homogenizač‑ ní skládku. Byl zde také namontován systém monitorování kvality umožňující sledování obsahu síry a popela v uhlí. Velkokapacitní skládka umožní vyšší spolehlivost dodávek uhelné produkce Modernizace VKS a její začlenění do systému homogenizace vytvořily pod‑ mínky pro zajištění zásobování odběra‑ telů kvalitním zhomogenizovaným uhlím, které doplňuje a rozšiřuje možnosti ho‑ mogenizační skládky. Jedná se například o nakládku uhlí pomocí kolových nakla‑ dačů na vlakové soupravy pro Elektrárnu Prunéřov, nebo možnost vnitřní homoge‑ nizace či nakládky pro odběratele na ná‑ kladní automobilovou dopravu. Zkušební provoz třetí etapy modernizace VKS bude probíhat do 31. prosince 2016. text a foto: Tomáš Vrba

1 Skládkový stroj ZNKk 20/40 S1 prošel důkladnou modernizací a byl vybaven progresivním řídicím systémem. 2 Nový centrální dispečink byl spuštěn letos v únoru. S novým pracovištěm je spokojený také Petr Podaný, technik elektronik řídicích systémů ÚDUT. 3 Ve čtvrtek 15. září se podpisem ověřovacího protokolu symbolicky uzavřela poslední etapa modernizace VKS – (zleva) Jiří Spurný (Noen), Radim Bachura a Vítězslav Borl (SD), Radek Cihelka (Prodeco).

1

4/5 VELKOKAPACITNÍ SKLÁDKA V ČÍSLECH: Plocha: 22 400 m2  depo č. 1 10 250 m2  depo č. 2 12 150 m2 Provozní kapacita: zhruba 80 tis. tun podle výšky sypaných hromad a počtu sektorů (mezer) Snímače kvality uhlí: 1 popeloměr a 1 síroměr Skládkový stroj: ZNKk 20/40 S1 Počet pracovníků zajišťujících obsluhu: 2

2

3

aktuality

Záchranný transfer raků z předpolí DB V rámci monitoringu předpolí Dolů Bí‑ lina byl výskyt raka říčního v Radčickém potoce v úseku mezi nádržemi Libkovice I a III zaznamenán už v roce 2009. Od té doby byla jeho populace sledována a zá‑ roveň vyhledávána vhodná náhradní loka‑ lita umožňující jeho nerušenou existenci. V loňském roce pak proběhl úspěšný transfer 664 raků do nedalekého Loučen‑ ského potoka. Letos v červnu záchranný transfer pokračoval. Na návnadu (vepřová játra) do pastí a také ohleduplným sběrem z nor se podařilo odchytit zhruba 900 je‑ dinců raka říčního. Toto množství je dosta‑ tečné pro založení perspektivní množící se kolonie raků v jejich novém a bezpečném životním prostoru ve vodních nádržích Radovesické výsypky. Všichni raci byli přeměřeni a zváženi a do tří hodin po od‑ lovu odvezeni do náhradních stanovišť. Ověřování účinnosti transferu a zjišťování aklimatizace raků v nových stanovištích se bude nadále věnovat vědecký tým zoologů ČZU v Praze.

Badatelská výprava s ornitology na DNT


náhrady za staré doupné stromy, které se v mladé rekultivované krajině zatím nenacházejí. Čištění budek slouží ke kontrole jejich obsazenosti. Ta je v les‑ nických rekultivacích DNT velmi dobrá. V celých 80 % budek letos hnízdili jejich ptačí obyvatelé. Nové budky tedy plní svůj účel a jsou plně funkční. „Pomá‑ hat ornitologům děti bavilo. Naše škola se v rámci environmentální výchovy už zapojila do záchrany rorýse obecného. Teď se naše ornitologické zkušenosti rozšířily o otevřenou krajinu rekultivací sousedních dolů,“ uvedla učitelka Mar‑ tina Fořtová.

Sýkory modřinky a koňadry, vrabci polní a brhlíci lesní byli obyvateli 40 ptačích budek rozmístěných v lesních rekultivacích DNT. Na začátku října budky odpovědně čistili od hnízdící vy‑ stélky žáci ZŠ Březno. Mladé smíšené rekultivační porosty jasanů, topolů, dubů,

osik a modřínů neumožňují přirozené hnízdění v dutinách stromů, proto sem specialisté ČZU za pomoci nadšených amatérských ornitologů z DNT Karla Vla‑ sáka (na fotografii) a Josefa Círla od roku 2012 umístili celkem 120 budek. Podpora hnízdění ptactva v budkách je formou

Tři otázky pro: Jána Kollarčíka hlavního mechanika traťového hospodářství SD – Kolejová doprava upevňovadla. Oprava se týkala také od‑ vodnění a úpravy podloží, dále kabelové trasy a trakčního vedení včetně zákla‑ dů stožárů. Kolejiště a zabezpečovací zařízení včetně trakčního vedení musí totiž po technické stránce odpovídat požadavkům bezpečné jízdy železnič‑ ních vozidel. Zhruba obdobný rozsah prací byl realizován také na části koleje 1c trati Tušimice – Prunéřov. V srpnu byla také dokončena významná inves‑ tiční akce na vlečce v ledvické úpravně, kde proběhla rekonstrukce koleje Větev A v délce 1 600 m, a to včetně výměny kolejnic a betonových pražců, zabez‑ pečovacího zařízení, trakčního vedení, opravy odvodnění a přejezdu. Jaké tratě provozuje SD – Kolejová doprava? Energetické uhlí přepravujeme po Důl‑ ní dráze Tušimice a vlečce Přednádraží Březno, což představuje nějakých 22 km traťových úseků. Také jezdíme na vlečce Úpravna uhlí Ledvice, kde máme kromě vjezdové a odjezdové koleje o celko‑ vé délce zhruba 2,5 km ještě kolejiště s 24 kolejemi. Tyto tratě včetně kolejiště vlečky Palivového kombinátu Ústí n. L., jsou ve vlastnictví SD - Kolejové dopravy.

Provoz a údržbu ale provádíme rovněž v osmi elektrárnách a teplárnách ČEZ a také v počeradské elektrárně. Pro bezpečný provoz je nutná pra‑ videlná údržba tratí. Můžete uvést, kde jste letos realizovali významné opravy? V srpnu byla dokončena oprava jed‑ nokolejového traťového úseku kolej PL na trati Tušimice – Prunéřov. Bylo vyměněno štěrkové lože a všechna

Je nutné při opravách a rekonstruk‑ cích vyřadit trať z provozu? Pokud je to možné, snažíme se ale‑ spoň část opravných prací provádět bez výluk, tedy za provozu s menšími pauzami. Hlavní rozsah prací je však realizovaný během plánované výluky. Je to nutné kvůli používané mechani‑ zaci, která stojí na opravované koleji, a dodržování technologických postupů. Je samozřejmostí, že veškeré provádě‑ né práce jsou řešeny tak, aby narušení dopravy uhlí bylo minimalizováno.

Bezpečnost práce v Severočeských dolech Přehled počtu pracovních úrazů na SD v kumulaci od počátku roku 2016: leden až září

Počet evidovaných úrazů 2016

2015

DB

31

28

DNT

12

Správa a. s. SD celkem

Rozdíl

Počet úrazů se záznamem

Rozdíl

2016

2015

+3

8

9

-1

11

+1

1

1

0

1

2

-1

0

1

-1

44

41

+3

9

11

-2

Kategorizace úrazů je vedena dle § 105 Zákoníku práce.

6/7

aktuality

aktuality

Další rekonstruovaný PVZ pro Doly Bílina Plánovaná rekonstrukce a modernizace dobývací techniky na DB pokračovala zevrubnou rekonstrukcí pásového vozu zaklá‑ dacího PVZ 2 500. 3. Dokončena byla ve stanoveném termínu 30. září. Nový nakládací výložník, rekonstrukce vykládacího výložníku a podvozku, který získal nové turasy a vahadla, nové pohony, motory a převodovky tvořily hlavní část rekonstruk‑ ce. Samozřejmostí byl také nový nátěr ocelové konstrukce PVZ 2 500. 3. Modernizace se týkala i systému mazání. Dodava‑ telem byla dceřiná společnost PRODECO, která celou zakázku realizovala během čtyř měsíců jak na montážním místě v Bílině, tak v dílnách. Už 5. října se modernizovaný téměř tří set tunový PVZ vydal na zhruba pětikilometrovou transportní trasu k místu nasazení v uhelném lomu DB, kde bude sloužit jako doplňující propojení mezi kolesovým rýpadlem KU 300.16/K 83 a porubním dopravníkem. PVZ 2 500.3 byl letos už druhým rekonstruovaným strojem tohoto typu dodaným bílinským dolům.

Významné ocenění Hasičského záchranného sboru DB Ve čtvrtek 22. září proběhlo v Ústí nad Labem za přítomnosti hejtmana Oldřicha Bubeníčka slavnostní předání Záslužných medailí Ústeckého kraje za rok 2016. Mezi oceněnými byli také hasiči z DB. Prestižní medaile jim byla udělena za mi‑ mořádný výkon, vysoké osobní nasazení a odvahu při likvi‑ daci obřího požáru v etylenové jednotce Unipetrol v Záluží (největším chemickém areálu v ČR). K mohutnému požáru došlo 13. srpna 2015. Na místě zasahovalo 43 hasičských jednotek, tedy téměř 500 hasičů, kteří s požárem bojovali až do 18. srpna. Mimořádná akce svým rozsahem a intenzitou prověřila všechny složky integrovaného záchranného systému ÚK a byla označena jako tzv. zvláštní stupeň poplachu. Oprava požárem poškozené etylenové jednotky byla dokončena letos v srpnu a s obnovením výroby se počítá na podzim. Ocenění pro svoji jednotku převzal z rukou hejtmana velitel HZS DB Břetislav Ondrák (na fotografii uprostřed).


Nová trasa napájení elektřinou DNT Od srpna, po příslušných přípravách a procedurách pře‑ vzetí pracovišť, byly na DNT zahájeny výkopové práce pro nové přímé napájení elektřinou z Elektrárny Tušimice II. Po jeho dokončení bude veškerá dobývací technika poháněna elektrickým proudem přímo ze sousední Elektrárny Tušimice II, nikoliv jako dosud z distribuční soustavy. Nová kabelová trasa povede v zemi a přípojná místa na obou stranách budou uzpů‑ sobena tomuto kabelovému spoji. V areálu DNT bude sloužit jako přípojné místo rozvodna TR 2, na straně ETU II blokové generátory. Přípojná místa se doplní nezbytnými transformá‑ tory, spínači a reaktory. Zhotovitelem je firma Polanský, s.r.o. specializující se na elektromontážní práce a inženýrské sítě. Přenos elektrické energie mezi Elektrárnou Tušimice II a DNT bude prostřednictvím napětí 15,75 kV. Termín dokončení je plánovaný na srpen 2017, s možností dřívějšího plnění. Limitní jsou plánované odstávky bloků elektrárny.

TRANSFER OBOJŽIVELNÍKŮ Z PŘEDPOLÍ DB

Pozornost a pohotovost se vyplatila Řidič PVZ z DNT Martin Švarc zabránil rozšíření požáru Ochrana důlního provozu před zárodky požárů patří mezi priority na obou těžebních lokalitách SD. I když se prevenci a likvidaci požáru profesionálně věnují hasičské sbory DNT a DB, je velmi důležité zachytit ohnisko požáru v rané fázi, aby nedošlo k jeho rozšíření a k ohrožení životů a škodám na majetku. Právě to se podařilo 22. července Martinu Švarcovi, řidiči PVZ 29 – provoz uhelný lom DNT. „Při pravidelné kontrole PVZ 29 – stro‑ je, který obsluhuji – u rýpadla K 800. N1/K 103 v těžební lokalitě Libouš II – sever, jsem si v pátek 22. července všiml krátce před polednem plamene a kouře od bubnu vratné stanice č. 115. Zahoření nebylo na našem celku, ale na porubním dopravníku rýpadla nižšího uhelného řezu. Ihned jsem o zpozorova‑ ném zahoření informoval manipulantku centrálního dispečinku a hasiče. Zá‑ roveň jsem to dal vědět i klukům na našem rýpadle. Popadl jsem dva hasicí přístroje z PVZ a utíkal zhruba 200 me‑ trů k místu začínajícího požáru. Vzápětí přiběhli Milan Džubinský, Michal Rezek a Jan Samek, členové posádky K 800. N1. I oni měli hasicí přístroje, které si vzali ze svého rýpadla. Při hašení jsme také použili přenosné hasicí přístroje z poháněcí stanice PS 124. Naší snahou

bylo pomocí sněhových hasicích pří‑ strojů zabránit rozšíření požáru. Přivo‑ laní hasiči dorazili asi do 15 minut od nahlášení. K ochlazení zařízení použili těžkou pěnu ze svých hasičských cis‑ teren. Místo zásahu také zkontrolova‑ li termokamerou,“ popsal událost se šťastným koncem Martin Švarc. Jeho záslužný čin nezůstal bez po‑ všimnutí. Za profesionalitu a odvahu byl zařazen do skupiny nejlepších zaměst‑ nanců SD, kteří budou za svoji příkladnou práci oceněni 3. listopadu v hotelu Ná‑ stup na Klínovci. „Na šachtě jsem od roku 1990. Jako člen posádky rýpadla jsem vystřídal nejrůznější pozice. Poslední tři roky obsluhuji PVZ a jsem tak spojova‑ cím článkem mezi rýpadlem KU 800.N1 a porubní dopravníkem. Zařazení mezi oceněné zaměstnance si hodně vážím a těším se,“ uvedl Martin Švarc.

Celkem 45 obojživelníků (ropu‑ chy obecné, skokana skřehotavého a kuňky obecné) a 400 sladkovod‑ ních mlžů (škeble říční a škeble ryb‑ ničné) – to byl výsledek letošního transferu, kdy dvacet žáků druhého stupně ZŠ Braňany pod dohledem svých pedagogů a hlavně zoologů České zemědělské univerzity vlast‑ ními silami přispělo k záchraně živo‑ čichů před postupem těžby. Chvály‑ hodný projekt pro mladé ochránce přírody pořádají Severočeské doly se specialisty ČZU, kteří mají pro manipulaci s chráněnými živočichy povolení od MŽP ČR. Žáci mají možnost přímo v terénu (v tůních a mokřadech bývalé Teplické výsyp‑ ky) v předpolí DB se nejen aktivně podílet na odchytu a následném přesunu do klidných vodních ploch u obce Mariánské Radčice, ale záro‑ veň se od vědeckého týmu zoologů dozvědět i další zasvěcené informa‑ ce o soustavě zdejší fauny a flóry.

8/9

aktuality

pracovní den

MŮJ pracovní DEN Eva Stejskalová

technička přípravy výroby DB Rázná a energická Eva Stejskalová patří k hrstce žen, které se aktivně přímo podílejí na realizaci báňské činnosti na Dolech Bílina. Společně se svými kolegy z odboru přípravy výroby zpracovává báňsko ‑technologické postupy těžby v nejrůznějších časových úsecích – od měsíčních postupů až po dlouhodobé studie. Právě takovou studií je i dokumentace pro Plán otvírky, přípravy a dobývání (POPD), a to včetně zapracování podmínky – vzdálenosti těžby 500 m od zastavěného území sousedních obcí – dané loňskou úpravou limitu těžby, která se promítla do aktualizace POPD do roku 2035. Nejednoduchá specifika uložení a kvality bílinské uhelné sloje ovládá Eva Stejskalová dokonale. Pomáhá jí v tom nejen potřebné vzdělání (absolventka HGF VŠB – TU v Ostravě), ale také výborná znalost zdejšího prostředí, neboť mimo projekční činnosti často pak přímo v provoze provádění svých záměrů pečlivě kontroluje. Bylo tomu tak i během jednoho zářijového pracovního dne, kdy se terénní fárání střídalo s projektováním a plánováním těžby uhlí. text a foto: Tomáš Vrba


06:15

anní porada R Každý den v práci začínám vlastně stejně: poslechem ranního tele‑ fonického raportu, kde se uvádějí aktuál‑ ní informace a úkoly. Na intranetu si také projdu dosažené objemy těžby uhlí pře‑ dešlého dne a aktuální pozice rýpadel. Pak proběhne krátká porada lidí z na‑ šeho odboru. S kolegy (zleva) Martinem Dolejším, Pavlem Pilařem a Václavem Pilným jsme řešili také technologický profil, kdy se do digitálního modelu te‑ rénu a řezu, který máme k dispozici od měřičů, zapracovávají postupy těžebních velkostrojů dané požadavky odbytu.

09:00

lavní čerpací stanice H – nejhlubší místo DB Nedaleko rýpadla KU 300.16/K 83, kde jsem porovnávala jeho reálnou polohu s plánem, se nachází nejhlubší místo DB. Dno čerpací stanice má aktuální výšku pouhých 5,10 m n. m. a je tak nejhlubším uměle vytvořeným místem v republice. Vý‑ choz uhelné sloje pak vybíhá u Jižních sva‑ hů až do 218 m n. m. Tomu odpovídá také vysoký příkryvný poměr objemu skrývky vůči uhlí a nutnost vytvoření prostoru pro zakládání nadloží. Mojí starostí je zajistit včasné uvolnění podloží pro zakládání vnitřní výsypky.

olů do dolu D Ráda alespoň jednou týdně za‑ jedu přímo do šachty. Mám tak lepší přehled. Mým pracovním prostorem je provoz Lom. Konkrétně 4 kolesová rýpadla a 1 zakladač, které jsou díky elevaci uhelné sloje nasazeny v rozmezí od 17 do 218 m n. m. Důležitým as‑ pektem zdejšího uhlí je jeho různorodá kvalita. Podle výhřevnosti a popelnatosti máme pět kategorií těženého uhlí s označením T1 až T5. Bezpečnou cestu po důlních komunikacích si občas zpestřím poslechem rockové muziky – momentálně ujíždím na kapele Wolfmother.

12:10

dpoledne nad pa‑ O sportizačními profily Po obědě už jsem ve své kanceláři a zpracovávám pasportizační profily, kdy do podkladů od geologů dokresluji předpokládané postupy jednotlivých uhelných rýpadel. Veškeré mapy u nás zpracováváme v projekčních progra‑ mech Atlas, Topol a AutoCad. Vím, že je potřeba držet krok s dobou, proto si ráda rozšiřuji obzory. Brzy mě čeká konferen‑ ce TrimbleGis Expres zaměřená na další možné využití GPS v báňském provoze. Snažím se dělat svou práci, jak nejlépe umím a v tom mi samozřejmě pomáhá i spokojené rodinné zázemí. Radost mi dělají děti – Leoš a Andrea.

09:40

eny v uhelném lomu Ž S oddělením měřictví jsem denně v kontaktu. Dnes jsme si s měřičkami Klárou Šafránkovou (vlevo) a Lenkou Dvořákovu domlouvaly vytyčení výšek kolesa a kontrolu přesnosti výšek uhelného řezu u rýpadla KU 300.8/K 68. Když jsem v roce 1987 nastoupila na DB, pracovaly ženy v lomu obvykle jako obsluha poháněcích stanic. Ty jsou po modernizaci technologie už bezobslužné, a tak je v současné době báňský provoz téměř výhradně maskulinním světem. S měřičkami jsme vlastně jediné ženy přicházející do kontaktu s těženým uhlím přímo v lomu.

10/11

10:30

jubilanti

Jubilanti skupiny SD (červenec – září)


Pracovního jubilea dosahují v DB: 20 let Bažant Karel provozní elektrikář Havel Jiří provozní zámečník Říha Lubomír řidič velkostroje Kmoch Milan zámečník velkostroje Schmidt Patrik provozní zámečník Raboch Petr řidič PVZ Hriž Petr provozní zámečník Štefáčková Kateřina strojník v úpravně Šnejdová Vlasta strojník v úpravně Siegert Jan strojník v úpravně Antálek Ján hasič – strojník Bažant Jan hasič – specialista 30 let Linhart Pavel klapkař Drda Jaromír klapkař Kodad Jiří zámečník velkostroje Žatecký Petr provozní elektrikář Icha Štefan přestavbář PD Patočka Jiří revírník Mucha Jan vedoucí řidič velkostroje Kalabza Martin operátor PD Muzikant Pavel revírník Krpata Václav revírník Zeman Ladislav zámečník velkostroje Salač Václav řidič PVZ Sláma Milan revírník Tittel Rostislav revírník Fílová Dana strojník v úpravně Králová Jiřina vážný Brník Roman dispečer Řehák Miroslav hasič – velitel družstva 40 let Dražil Zbyněk řidič velkostroje Svobodová Jana operátor velínu Pracovního jubilea dosahují v DNT: 20 let Stránský Josef zámečník velkostroje Hanzlík Pavel strojník v úpravně Černý Jiří zámečník velkostroje Radoš Jiří řidič velkostroje Charvát Radek klapkař Krásenský Martin klapkař Fian Petr zámečník velkostroje 30 let Kraus Vlastimil vedoucí oddělení PM elektro Havlín Jiří provozní elektrikář Mahlejová Alena operátor PD Sýkora Zdeněk provozní zámečník Šveiger Vojtěch mechanik Větrovský Milan vedoucí oddělení geotechniky Uhlík Václav technik PM elektro Novotný Miroslav hasič – strojník Bláha Miloslav vedoucí úseku Šuleková Hana operátor velínu Brož Miroslav vedoucí odboru přípravy výroby Coufal Pavel specialista geolog Rejman Vratislav vedocí úseku 40 let Kdýr Vladislav řidič velkostroje Zoch Pavel provozní elektrikář Kopejtka Jaroslav přestavbář PD Vocilková Jaroslava referent ekonomiky úseku Chlouba Ladislav provozní zámečník

PÚ–SJ PÚ–SS PÚ–TU PÚ–TU PÚ–TU PÚ–TU PÚ–TU PÚ–ÚU PÚ–ÚU PÚ–ÚU HZSP HZSP PÚ–SJ PÚ–SJ PÚ–SJ PÚ–SJ PÚ–SJ PÚ–SJ PÚ–SS PÚ–SS PÚ–SS PÚ–SS PÚ–TU PÚ–TU PÚ–TU PÚ–TU PÚ–ÚU PÚ–ÚU Úsek ř. výr. HZSP PÚ–TU PÚ–ÚU Skrývka Skrývka ÚDUT Lom Skrývka Skrývka Lom OPM Skrývka Lom Skrývka OPM OMG OPM HZSP Skrývka Lom OPV OMG Lom Lom Energetika Skrývka Skrývka ÚDUT

Pracovního jubilea dosahují ve Správě SD: 20 let Černý Miloslav vedoucí oddělení aplikační podpory ÚICT 30 let Chvála Josef inspektor BHP a PO OBHPPO Novotný Pavel vedoucí odboru obchodního Odb. obchodní Krausová Alena referent pohledávek OPO Husáková Ivana skladník Skladové hosp. 40 let Korfová Dana vedoucí odboru majetkových účastí ÚSM Hanzl Jiří technik investiční výstavby Odb.investic Vítková Soňa referent ekonomické podpory OEP Pracovního jubilea dosahují v Prodeco, a.s.: 20 let Podhrázský Radim manažer zakázek Sadílek Zdeněk provozní zámečník Kostka Jaroslav provozní zámečník Kolařík Rudolf provozní zámečník Fišer Rostislav provozní zámečník Tengler Martin provozní zámečník Číha Petr provozní zámečník Černý Vladislav vulkanizér 40 let Piroch Oldřich brusič Dusil Jaroslav provozní elektrikář Chvátil Petr provozní elektrikář Říha Jaroslav provozní elektrikář Kupka František vedoucí úseku Dražan Pavel provozní zámečník Zeman Pavel provozní zámečník Touška Zdeněk provozní zámečník Škramlík Jiří provozní zámečník Wiedemann Petr provozní zámečník Menšík Adolf provozní zámečník Křepela Jiří koordinátor staveb

Odb. inženýringu provoz Tušimice provoz Tušimice provoz Bílina provoz Bílina provoz Bílina provoz Bílina provoz Bílina provoz Bílina provoz Bílina provoz Bílina provoz Bílina provoz Bílina provoz Bílina provoz Bílina provoz Bílina provoz Bílina provoz Bílina provoz Tušimice Odb. inženýringu

Pracovního jubilea dosahují v Revitrans, a.s.: 20 let Žáček Jiří řidič sil. mot. vozidel – nákl. Hrdlička Radek řidič pracovních strojů Horák Jiří řidič pracovních strojů Chyba Jindřich řidič pracovních strojů Štefek Pavel řidič pracovních strojů Lukavec Petr provozní zámečník Zochová Dana referent ekonomické podpory 30 let Jaroš Václav dispečer Kašpárek Karel řidič sil. mot. vozidel – nákl. Vávra Aleš specialista logistiky 40 let Moravec Milan pomocný dělník na MR Pancner František mistr Hadrávek Petr provozní elektrikář Pracovního jubilea dosahují v SD‑Kolejová doprava, a.s.: 20 let Silovský Jiří vedoucí dopravního provozu Slezák Miroslav vlakvedoucí – ved. pos. – vozmistr Očenášek Vladimír strojvedoucí Szopko Jozef pochůzkář – zámečník Vácha František pochůzkář – zámečník Koníček Miroslav strojvedoucí Fiksl Luboš strojvedoucí Pojar Josef hradlař Solařová Růžena vozová služba – tranzitér Čáp Miroslav vedoucí dopravního provozu 30 let Vrábel Jaroslav vedoucí dopravního provozu Pavlíček Jaroslav revírník dopravy 40 let Jakeš Zdeněk mistr

AUB DDMB DDMB DDMT DDMT DDMT SprávaT AUB AUT SprávaB AUB DDMB DDMT PL PL PL PT PT PM PM PM PM PM PT PT PM

Všem jubilantům přeje jak vedení společnosti Severočeské doly, tak vedení dceřiných společností mnoho spokojenosti a za odvedenou práci vyslovuje poděkování.

Rubriku připravují referentky personálních a sociálních služeb

školy v okolí našich dolů 12/13

Základní škola Braňany Nová rubrika Hornických listů představí minulost i přítomnost základních škol v obcích sousedících s DB a DNT. Souvislost mezi doly a okolními školami je patrná v několika rovinách. Řada současných zaměstnanců z obou těžebních lokalit Severočeských dolů získala solidní základ pro budoucí vzdělání a život právě v těchto školách. Mnohdy jejich kontakt se školami trvá dodnes, kdy do školních lavic usedly i jejich děti. Navíc řada těchto škol úzce spolupracuje se Severočeskými doly, které je různými formami podporují. To je příklad i Základní školy v Braňanech, která na začátku letošního školního roku oslavila už 55 let fungování v budově postavené v hornickém sídlišti v těsném sousedství Velkolomu Maxim Gorkij, dnes Dolů Bílina. V letošním školním roce je zapsáno 116 žáků v základní škole a 50 dětí v ma‑ teřské škole. Obsazenost je tedy pod limi‑ tem, proto je nutné provoz školy dotovat z prostředků obecního úřadu. Přestože ve škole učí jen vysoce kvalifikovaní učitelé, třídy jsou moderně vybavené a kromě tělocvičny mají žáci k dispozici také sou‑ sední víceúčelové hřiště, stále musí vede‑ ní školy bojovat s mylnými představami některých rodičů, že základní školy ve městě jsou kvalitnější. Výsledky absol‑ ventů ZŠ Braňany studujících na gym‑ náziu přitom dokazují, že v Braňanech dostávají děti kvalitní základní vzdělání i přípravu na další středoškolská studia. Přitom si škola zachovává typické atributy venkovské školy, kde se všichni navzá‑ jem dobře znají a žáci nejsou anonymní masou, ale respektovanými osobnostmi. Dokládají to i stovky absolventů, kteří se 24. září účastnili oslavy 55. výročí otevření školy. Nepochybně bude ZŠ Braňany so‑ lidní a životaschopnou vzdělávací institucí i v dalších letech. text a foto: Tomáš Vrba

Vývoj počtu žáků v ZŠ Braňany (1961–2016) Rok

1961

1974

1977

1980

1985

1991

2005

2011

2016

Počet žáků

389

272

246

209

207

188

138

112

116

Severočeské doly jsou tradičním partnerem školy. Do spektra vzájemné spolupráce patřilo také nedávné vysazování keřů na v prostoru mezi obcí a sousedními DB.

Řada rodičů současných žáků sama kdysi školu absolvovala a pracuje v DB, jako je to v případě Rudolfa Schlögla a jeho dcery Denisy.

hobby je víc než hra

Rudolf Kozák: Rybaření je můj pohodový Rybaření patří mezi koníček a skvělý nejrozšířenější národní koníčky. V ČR je registrováno relax více než 320 tisíc rybářů. Patří

mezi ně i ředitel strategie a komunikace SD Rudolf Kozák. Na své hobby si sice najde čas jen během některých víkendů, nebo o dovolené. To pak ráno kolem čtvrté na některé z vodních nádrží na Chomutovsku začíná jeho rybářské dobrodružství, kdy úlovek není rozhodující. Přes napínavé čekání na rybu se dostaví především krásné uvolnění, jakýsi protipól pracovnímu nasazení, neboť u vody se nemusí vůbec nic řešit.

Od kdy je rybaření vaším koníčkem? Na ryby chodím deset let. Inspiro‑ val mě bratr a ka‑ marádi, se kterými jsem podnikl první rybářské výpravy. Protože mě lov ryb začal okamži‑ tě také bavit, stal jsem se členem Českého rybářského svazu – místní organizace Chomutov. Jaké formality musí člověk absolvo‑ vat, aby mohl chytat a získal rybářský lístek? Je to jednoduché. Navštíví místní orga‑ nizaci rybářského svazu a podá si člen‑ skou přihlášku. Je nutné také absolvovat test pro získání kvalifikace. Prozkoušení se týká základních znalostí rybaření, bio‑ logie ryb a předpisů týkajících se lovu. Poté získá rybářský lístek a stává se čle‑ nem konkrétní místní organizace České‑ ho rybářského svazu. Kromě rybářského lístku má každý rybář ještě úlovkový lístek, kam se zaznamenává kdy, kde a jaký druh ryby chytil, a to včetně velikosti a váhy. Ten se vždy na konci roku odevzdává zpátky na místní organizaci Českého rybářského

Můžete prozradit, jaké byly vaše nej‑ větší trofeje a zda ulovené ryby pouš‑ títe, nebo si je necháváte?

Spíš bych řekl nejzajímavější úlovky. Nepatřím mezi ty, kteří prahnou po co největší rybě. Pro mě je rybaření pohodo‑ vým koníčkem. Za kapitální úlovek můžu považovat amura s délkou 105 cm a vá‑ hou 8 kg, kterého jsem chytil na vodní ploše v Droužkovicích. Radost jsem měl i z lína, ten měl délku 53 cm a vážil 3,1 kg. Chytil jsem ho na vodní nádrži Kyjice. Lín obecný patří mezi nejchutnější kaprovité ryby, ale u nás je stále trochou opomí‑ jen. Připravil jsem ho na másle a kmínu, neboť preferuji jednoduchou úpravu ryb, a pozval kamarády na rybí hostinu. Větši‑ nou ale ryby pouštím. Pokud ryba neváží alespoň dvě kila, nemá smysl ji upravo‑ vat. Zase opakuji, že beru rybaření jako relaxování a pohodu. Dokážete si svůj rybí úlovek sám upravit, naporcovat a uvařit? Zvládnu rybu vykostit i nafiletovat. Ale jak už jsem se zmiňoval, nejsem milovníkem složitých úprav. Ryby upravené po námořnicku, na křenu, víně a podobně se v mém jídelníč‑ ku neobjevují. Čím méně přísad, tím mi ryba víc chutná. Proto rád připravuji třeba pstruha, jehož maso je skutečně výtečné. Příprava je velmi jednodu‑ chá. Očištěnou rybu zprudka opeču na másle, pokapu citró‑ nem a přidám petrželku. Tak se podle mého dostaví skutečný gastronomický zážitek. Kde chytáte ryby a už jste zkusil rybařit i na moři? Můj rybářský okruh je výhradně na Chomutovsku. Nejčastěji chodím na vodní nádrže u Droužkovic, vodní dílo Zaječice nebo na Nechranice. Jsem si vědom, že zdejší prostředí

neskýtá takové možnosti jako třeba v Norsku, které platí za rybářsky neja‑ traktivnější místo v Evropě. Já si ale chci u rybaření především odpočinout. Cesto‑ vat za nevšedními zážitky a úlovky 1200 kilometrů daleko mě ale vůbec neláká. Navíc je nutné řešit nasolení, naledová‑ ní ryb a jejich transport domů do Čech. Zatím mi plně stačí chytat ryby v okolí Chomutova. Vždyť tady je tak pěkně. Co si myslíte o trendu, který v posled‑ ní době koníčka rybaření stále více profesionalizuje? Je třeba rozlišovat, jestli jde stále o běž‑ nou rybařinu, která je koníčkem, nebo sport, kde se hodnotí třeba nadhazování na cíl. Já sám se považuji za běžného českého rybáře, který u vody očekává zábavu a odpočinek. Nejsem rybářský fanatik, ale když náhodou v televizi nara‑ zím na dokument s Jakubem Vágnerem, tak se samozřejmě podívám. Laikům se může zdát, že čekání na úlovek je velká nuda. Jak byste po‑ psal, že tomu tak není a že trávit čas na rybách se vyplatí? Je to moje subjektivní hodnocení. Při chytání ryby nemám žádný stres, úplně vypnu od pracovních i privátních starostí a srovnám si myšlenky. Někdo relaxuje při práci na zahrádce, při hraní golfu. Já jsem spokojený na břehu u vody, v příro‑ dě. Teď mám navíc na rybách skvělého společníka – půlroční štěně appenzell‑ ského salašnického psa, takže se u vody rozhodně nenudím. text: Tomáš Vrba foto: Tomáš Vrba, archiv Rudolfa Kozáka

14/15

svazu. Zaznamenaná data slouží mimo jiné také pro rozhodování o dalším zaryb‑ ňování vodních ploch.

1

Z ÚPRAVNY MY

1 TAKHLE ZAČÍNÁ PRANÍ UHLÍ

Strojník Marek Králík připravuje prací suspenzi ve specifickém objektu Prádlo, kde se pak gravitačním rozdružováním zpracovává vsázkové uhlí s prorostlinami. Ty musí pryč.


2 S ÚSMĚVEM JDE VŠECHNO LÍP

Pavel Šichman je strojníkem v drtírně kotlového uhlí. Tady je práce zvlášť náročná, ale hlavní je neztrácet dobrou náladu a optimismus. I kontrola pracoviště může být provázena úsměvem.

2

Fungování specifického úpravárenského provozu, kde se zpracovává těžené uhlí do kvalitních produktů pro široké spektrum odběratelů, zajišťují zhruba tři stovky pracovníků. Už na první pohled je to práce tvrdá, navíc v drsném prostředí. Přesto jsou tady lidé odjakživa zvláštním způsobem stmeleni a pod trochu zaprášeným zevnějškem skrývají zářivou upřímnost, spontánnost a hrdost na svoji úpravnu.

Foto: Tomáš Vrba, Miloš Žihla 4

3

3 ÚPRAVÁRENSKÝ LABYRINT

Řada objektů protkaných ještě větším množstvím technologických mostů je rozmístěna na reaktivně malé ploše. Cestou na pracoviště jsme zastihli provozní zámečníky Milana Žaluda (vlevo) a Petra Platzera, kteří by se v úpravně vyznali i se zavřenýma očima.

4 PRACOVNÍ VĚRNOST

Pozoruhodným jevem je věrnost zaměstnanců úpravně. Mezi ty, kteří tady působí celý svůj profesní život, patří Jaromír Nohl, zámečník ranní údržby. Řekli byste, že v úpravně začínal už v roce 1974?

16/17

fotoreportáž

fotoeditorial 5 JAKO AKROBAT

Údržba strojního zařízení vyžaduje kvalitu, neomylnost, ale mnohdy též téměř akrobatické výkony. Provozní zámečník Jan Kupec své profesi rozumí a vždy si dobře poradí i díky fyzické pružnosti.

6 DŮKLADNÁ OČISTA PO PRÁCI

Dalibor Pešta, strojník hlubinného zásobníku II, nás přesvědčí, že nejen horníci v hlubině se potřebují po šichtě důkladně umýt. Ze zkušenosti ví, že na obličej stačí dobré mýdlo, na ruce osvědčená solvina.

7 TADY MÁME TY VZORKY

Vzorkařka Ladislava Plevová v třídírně druhů obsluhuje vzorkovací zařízení pro monitorování výstupní kvality všech uhelných produktů – kostka, ořech 1 a 2 ještě předtím, než se naloží do vagónů nebo nákladních aut. Odebrané vzorky schraňuje v desítkách nádob.

5

6

7

fotoreportáž Není výjimkou, že svůj pracovní život s ledvickou úpravnou spojí v jedné rodině několik generací. Tak to bylo a je u Matějáků. V současné době tady působí už třetí generace. Tradici započal v roce 1964 Jiří Matěják. Patřil k pracovníkům, kteří zahajovali provoz a v úpravně pak působil až do konce 70. let, kdy odešel do důchodu. To už byl zaměstnán i jeho syn Petr Matěják. Zkušenosti s provozem získal obrovské (postupně vystřídal pozice mistra, strojního mechanika a vedoucího údržby). Ještě než odešel na zasloužený odpočinek, také on předal své odborné znalosti a lásku k úpravně svým dětem, které pokračují v rodinné úpravárenské tradici: Kateřině Matějákové, manažerce kvality, a Janu Matějákovi, strojnímu specialistovi. 8

8 ŽENY V ÚPRAVNĚ

Bez nadsázky platí, že jako patří k ženám květiny, tak neodmyslitelně patří zase ženy k naší úpravně. V náročném provoze zdatně sekunduje svým mužským kolegům 128 žen, což představuje 43 % z celkového počtu zaměstnanců. Vedení úpravny si obětavé práce žen váží a při svátku MDŽ každá přímo na pracovišti dostane gratulaci a kytičku. Jako Romana Myroniuková, vybíračka hlušiny z hrubé drtírny.

9

18/19

9 DYNASTIE Z ÚPRAVNY

svět dolů

Energetika zůstává potenciálem dalšího rozvoje Ústeckého kraje

6. konference Energetické fórum Ústeckého kraje se zaměřila na budoucnost V Ústí nad Labem se 22. září již pošesté sešlo Energetické fórum Ústeckého kraje. Tuto konferenci každoročně pořádá Ústecký kraj za odborné garance Hospodářské komory ČR. Letos byly přednášky rozděleny do tří bloků: I – Budoucnost energetického trhu, II – Současnost a budoucnost klasické energetiky v Ústeckém kraji, III – Energetika jako potenciál dalšího rozvoje Ústeckého kraje. Hejtman Oldřich Bubeníček v úvodu konference zdůraznil, že Ústecký kraj chce i nadále zůstat energetickým srdcem Česka a má k tomu mnoho předpokladů. Na konferenci byly samozřejmě prezentovány také Severočeské doly. Prohlášení hejtmana a Rady Ústec‑ kého kraje Oldřich Bubeníček se soustředil na neodkladnou restrukturalizaci výroby energie, která v průběhu příštích dvou generací Ústecký kraj nevyhnutelně zá‑ sadně promění. Nemusí to být jen hrozba, ale i velká příležitost. Je v zájmu vede‑ ní kraje, aby útlum tradiční energetiky probíhal přirozeně, nikoli pod administ‑ rativním tlakem. Území dotčené těžbou je třeba nejen rekultivovat, ale zejména revitalizovat. Odpovědnost za budouc‑ nost a revitalizaci by měla převzít vláda a investovat v kraji prostředky nad rá‑ mec povinných rezerv, vytvářených ze zákona důlními společnostmi. Je nutné koncepčně pracovat na restrukturalizaci


Úvodní slovo obstaral prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý.

Generální ředitel SD Ivo Pěgřímek při svém projevu.

kraje. Tomu mohou podle názoru Rady ÚK pomoci nejen speciální programy, ale i odpovídající podíl regionu a obcí na fi‑ nančních prostředcích, které získá stát z úhrady za těžbu nerostů. Vývoj a budoucnost energetického trhu v EU a ČR Prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý nastínil dynamické změny na energetickém trhu a jejich souvislost s možným novým směřováním energe‑ tické politiky. Hospodářská komora ČR dává svoji podporu současné prorůstové Státní energetické koncepci, ovšem vy‑ vstávají otázky kolem výstavby nových jaderných bloků či kolem uvažovaného antifosilního zákona. O bilanci výroby

a spotřeby elektřiny v regionu střední a východní Evropy i o nutnosti zpra‑ cování optimalizovaného scénáře SEK hovořil i Josef Fiřt (Euroenergy). Tomáš Chalupa (Strategy One) připomenul vývoj české a evropské legislativy a dopady na energetiku. Upozornil také na připravo‑ vaný antifosilní zákon. Politika ochrany klimatu (93–99% snížení emisí CO2) má být normou, nadřazenou všem státním politikám, tedy i SEK a řízení energetiky by mělo být přesunuto z MPO na MŽP. Vliv usnesení vlády ČR č. 827/2015 na činnost společností SD a.s. a SEVEN, a.s. Generální ředitel SD Ivo Pěgřímek se‑ známil fórum s příležitostmi a výzvami

Na tiskové konferenci Energetického fóra: Ivo Pěgřímek s hejtmanem ÚK Oldřichem Bubeníčkem.

vyplývajícími z úpravy těžebního limitu na DB (příprava velkých investic), ale také s omezujícími podmínkami jako je hranice těžby 500 m od zástavby v sousedních obcích (jedná se o ztrátu 20–25 mil. t z uvolněného množství 100– 120 mil. t, navíc stát přijde o 120 mil. Kč úhrad z nerostu) a přednostní využití vytěženého uhlí pro teplárenství. Vy‑ světlil strategii produkce a prodeje uhlí a její projekty. Vladimír Rouček, generální ředitel SEVEN, referoval o úsilí co nejracionál‑ nějšího vytěžení zbytkových zásob uhlí na lomu ČSA (z toho část i hlubinným způsobem). V letošním roce se dotěží veškerá skrývka a následně půjde jen o těžbu sanační pro potřeby zahlazo‑ vání a rekultivace. Těžba uhlí má být dokončena v roce 2024. Do konce roku 2020 má vláda zanalyzovat dlouhodobé potřeby, což by pro ČSA s blokovanými 750 mil. t kvalitního uhlí mohla být určitá naděje pokračování provozu. Energetika v Ústeckém kraji Z řady přednášek zaujal Martin Hušek z regionální reprezentace ČEZ Distri‑ buce, který informoval o novém vedení 110 kV mezi Novým Borem a Varnsdor‑ fem, které řeší problémy obyvatel Šluk‑ novského výběžku, Možnosti využití lomů po ukončení těžební činnosti rozvinul Petr Lenc, ře‑ ditel PKÚ. Upozornil na nutnost řešení správy a údržby nových území po těžbě, majetkoprávního vypořádání. Vzorem mohou být koncepce a revitalizač‑ ní projekty v Německu, včetně studií využití energetického potenciálu jezer zbytkových jam. text a foto: Tomáš Vrba Možnosti využití zbytkových jam po ukončení těžby přiblížil Petr Lenc, ředitel PKÚ.

Z činnosti monitorovacího výboru environmentálního dozoru na Tušimicku

Technický ředitel SD Walter Fiedler (vlevo) představil místostarostovi Spořic Janu Kujíčkovi nový centrální dispečink DNT.

Monitorovací výbor tvoří zástupci Března, Droužkovic, Spořic a Černovic a specialisté životního prostředí a rekultivací z SD, doplnění nezávislým garantem z oblasti ochrany ovzduší. Společně sledují v souladu s platným povolením hornické činnosti dodržování ekologických opatření na DNT. Členové výboru a starostové obcí se 15. září přímo v terénu účastnili zevrubné kontrolní exkurze. Členové výboru mají k dispozici transparentní informace o moni‑ torování kvality životního prostředí v obcích sousedících s dobývacím prostorem DNT. Terénní exkurze jim pak umožnila sledovat, jak se pří‑ slušná ekologická opatření dodržují v báňském provozu. Největší zájem pochopitelně projevili o opatření k re‑ dukci šíření prachu a hluku. Proto první zastávkou exkurze byly ochran‑ né valy u obce Březno, kde se pře‑ svědčili, že navzdory suchému jaru se daří pěstební péče o více než 26 tisíc vysázených sazenic rozložených na ploše 4 ha. Získali také informa‑ ce o řešení redukujícím polétavou prašnost (zkrápění důlních komuni‑ kací roztokem chloridu vápenatého) z nákladní dopravy, kterou je u obce Březno převážena skrytá ornice do deponie. Osvědčila se také organi‑ zační opatření – například snížení rychlosti vozidel na 30 km/h v době sucha, nebo rozšiřování vozové‑ ho parku o velkokapacitní cisterny na zkrápění. Manažer útvaru těžba Pavel Smatana seznámil přítomné

s aktuálním báňským provozem včetně právě dokončené moderni‑ zované velkokapacitní skládky, která byla začleněna do systému homo‑ genizace a umožňuje zbilančňovat palivo s horšími výchozími parametry. Velký zájem vzbudila i prohlídka pra‑ coviště modernizovaného centrálního dispečinku. text a foto: Tomáš Vrba Stav výsadby na ochranném valu III sledovali společně místostarostka Března Zdeňka Buzková a ředitel strategie a komunikace SD Rudolf Kozák.

20/21

svět dolů

svět dolů

Společně a dobrovolně: Projekt firemního dobrovolnictví SD

Vysazení stromů a keřů v prostoru mezi lomem Bílina a obcí Braňany bylo první akcí nového projektu, kterým Severočeské doly prohlubují svůj koncept společenské odpovědnosti. Tradiční finanční dárcovství tak doplňují další formy podpory určené městům a obcím v sousedství DB a DNT.


Severočeské doly projektem Spo‑ lečně a dobrovolně nabízí zaměstnan‑ cům, kteří mají chuť pomáhat druhým, organizační podporu dobrovolnických akcí. Projekt je zacílen především na oblast Bílinska, Mostecka a Chomutov‑ ska, a zejména pak na města a obce sousedící s těžebními lokalitami SD. Zapojování zaměstnanců do firemních projektů v oblasti společenské odpo‑ vědnosti v rámci České republiky zažívá během posledních let dynamický rozvoj. V mateřské společnosti ČEZ firemní dob‑ rovolnictví úspěšně funguje už několik let. Skupina ČEZ umožňuje zaměst‑ nancům využít jeden pracovní den na prospěšnou činnost v neziskových or‑ ganizacích a zaměřuje se především na sociální aktivity, péči o seniory, handica‑ pované občany, děti a životní prostředí. A právě zkvalitňování životního prostře‑ dí, respektive rozšíření protiprašných opatření u obce Braňany, byl věnován první pilotní projekt firemního dobro‑ volnictví v SD. V úterý 27. září na jižním okraji Braňan u hranice s lomem Bílina

bylo podél protihlukové a protiprachové stěny vysázeno celkem 50 keřů svídy a 6 vzrostlých javorů červenolistých. Protože nový projekt CSR (Corporate

Social Responsibility) byl pojmenován SPOLEČNĚ A DOBROVOLNĚ, první sku‑ pině zaměstnanců SD v čele s generál‑ ním ředitelem Ivem Pěgřímkem vydatně

pomáhali žáci braňanské základní ško‑ ly, které kromě pedagogů doprovodil také starosta Petr Škanta. Díky výborně zvládnuté organizaci a připravenosti do‑ statku rostlinného materiálu i nářadí, kte‑ ré zajistila dceřiná společnost Revitrans, se společné a hodnotné dílo podařilo. Projekt firemního dobrovolnictví v rámci SD zastřešuje úsek strategie a komuni‑ kace. „Tak jako ostatní významné firmy chápou i Severočeské doly, že smys‑ lem jejich činnosti není jen byznys, ale že musí být i společensky odpovědné, a to nikoli formálně. Neboli že nejde jen o vlastní blaho, ale blaho všech. Proto existují různé programy dobrovolnictví, kdy zaměstnanci pomáhají bez nároku na odměnu neziskovým a charitativním organizacím, nebo obyvatelům míst, kde firmy působí. V žádném případě ale nesmí být dobrovolnická činnost nařizována. Nátlak na aktivní působení v dobrovolnických projektech by svá‑ děl k formálnímu plnění a to nikdo z nás nechce. Vzhledem k rozsahu činností SD – od těžby, zahlazování až po rekulti‑ vaci – se nabízí působení v oblasti zkva‑ litňování a ochrany životního prostředí. Proto jsme projekt firemního dobrovol‑ nictví odstartovali právě sázením stromů v naší partnerské obci Braňany. Chceme, aby příjemci naší pomoci získali vždy skutečnou hodnotu,“ uvedl ředitel stra‑ tegie a komunikace Rudolf Kozák. Projekt firemního dobrovolnictví se v SD naplno rozeběhne v roce 2017. Z průzkumů zaměřených na zapojová‑ ní zaměstnanců do firemních projektů CSR je patrné, že přispívají k podpoře jejich pracovní motivace a loajality vůči zaměstnavateli. Navíc je dokázáno, že dobrovolnická práce je nejlepším pro‑ středkem k rozbití určité sociální bubliny, v níž každý kdo se dlouho věnuje výhrad‑ ně své práci, uvízne a ztrácí širší pohled na okolní svět. „Předpokládáme, že by‑ chom příští rok pro zaměstnance SD připravili nejméně čtyři projekty. Každý zaměstnanec bude mít nárok se zapojit jako dobrovolník do veřejně prospěš‑ ných aktivit jednou v kalendářním roce. Konkrétní podmínky bude řešit kolektivní smlouva a vnitřní předpis společnosti. Bližší informace se k zaměstnancům SD dostanou na začátku roku prostřednic‑ tvím interní komunikace – na intranetu, v Hornických listech,“ doplnil Otakar Vo‑ masta, referent strategie a komunikace. text a foto: Tomáš Vrba

Na léta v Ahníkově ráda vzpomínám

Technička rekultivací Arnoštka Kostková začínala své působení v DNT na počátku 80. let v dnes již neexistující obci Ahníkov, kde sídlilo oddělení vyvolaných investic a rekultivací. Navzdory zchátralému stavu likvidované obce si na zámek, ale i na svoji kancelář ve vile bývalého ředitele zdejší školy, jímž byl spisovatel Rudolf Čechura, s nostalgií vzpomíná. „Kralupy, Ahníkov a Zásada, to byly tři obce, ve kterých jsem od konce 70. do poloviny 80. let začínala se svým rekultivačním snažením o vytváření nové krajiny po těžbě uhlí. Sídlo naše‑ ho oddělení se tenkrát vždy dočasně nacházelo v jedné z obcí určených k li‑ kvidaci a měnilo se tempem postupu sousedního povrchového hnědouhel‑ ného lomu. V Ahníkově jsme tak půso‑ bili v letech 1980 až 1984. Přešli jsme sem z Kralup a pak se zase stěhovali do Zásady. Pamatuji si, že ahníkovský zámek byl tehdy už značně zdevasto‑ vaný. Patřil chomutovskému státnímu statku a fungoval jako sklad. Vybavuji si, že pískovcové fragmenty z jeho fasády byly demontovány, označovány a pře‑ váženy do lesoparku v Chomutově. Už tehdy existovala idea, že jednou bude postavena replika zámku, na kterou budou opět vsazeny sejmuté zdobné pískovcové prvky. Sídlo našeho oddě‑ lení – vila řídícího školy - nemělo ani zdaleka tak bohatou historii jako zámek, ale zase neslo krásný příběh. Právě v této budově sloužící rodině ředitele školy žil kdysi Rudolf Čechura, který ještě předtím než se stal spisovatelem,

působil jako pedagog v Ahníkově. Prá‑ vě sem později situoval svoji nejzná‑ mější pohádku Maxipes Fík. Ahníkov je v ní dokonce několikrát zmiňován,“ připomněla Arnoštka Kostková. Torzo renesančního zámku ze 17. století je uloženo v chomutovském zooparku a stále čeká na obnovení stavby v rám‑ ci skanzenu krušnohorské vesnice. text a foto: Tomáš Vrba

22/23

svět dolů

lokalita nenávratně ztracena. Geologo‑ vé DNT ale v roce 2011 začali nacházet kosti i o kus dál. Bylo však jasné, že také tato lokalita brzy zanikne, takže se Národní muzeum za finanční podpory Severočeských dolů pustilo do záchran‑ ného výzkumu, jehož cílem je získat co nejvíc nálezů, než bude plocha rekulti‑ vována. Pořádali jsme tu velké sběry i se studenty, dokonce jsme přímo na místě plavili. Asi 100 tun zeminy jsme s pomocí SD dopravili do Horních Počernic, do přírodovědeckých oddělení Národního muzea. Tam se v létě materiál postupně ve velkých stanech plaví, tedy promývá na sítech.

Boris Ekrt, vedoucí výzkumu Ahníkov, paleontolog a kurátor sbírek fosilních obratlovců Národního muzea.

DNT jako paleontologický ráj


Zaniklou obec Ahníkov na Chomutovsku si většina lidí spojuje buď se zámkem, jehož pozůstatky stále čekají v chomutovském zooparku na znovupostavení, nebo s Maxipsem Fíkem který se v obci narodil z pera spisovatele Rudolfa Čechury. Je ale pravděpodobné, že se Ahníkov, dnes vlastně Důl Tušimice, proslaví i do třetice – podle odborníků je totiž momentálně naší nejzajímavější paleontologickou lokalitou. Díky těžbě uhlí tu dnes pracovníci Národního muzea v Praze nacházejí unikátní pozůstatky zvířat staré 19 milionů let. Jak vypadal v té době život pod zatím neexistujícími Krušnými horami, proč je déšť a vítr nejlepší spolupracovník paleontologa a jak pracuje při rekonstrukcích kvalifikovaná fantazie, nám přiblížil Boris Ekrt, vedoucí výzkumu Ahníkov, paleontolog a kurátor sbírek fosilních obratlovců Národního muzea. Jak v prostoru povrchového dolu poznáte, kde máte hledat zajímavé paleontologické nálezy? O této lokalitě se vědělo už od 60. let z průzkumných vrtů, když se hledalo uhlí. U Ahníkova se našly schránky plžů a drobné kosti, což naznačovalo, že zde byly podmínky vhodné k zachování zkamenělin. Uhelná sloj je běžně kyse‑ lé prostředí, takže ve většině pánve se nic takového nezachovalo, kosti se roz‑ pustily. Podle našich předpokladů právě tady kdysi došlo k výronu minerálních pramenů, které z větší hloubky přiná‑ šely vápenec. Ten je zásaditý, čímž se

močál neutralizoval. To může být jeden z důvodů, proč se právě v této lokali‑ tě zachovaly kosti či zuby. Po vytěže‑ ní uhelné sloje v osmdesátých letech začali geologové Severočeských dolů s průzkumem a sběrem materiálu. Od‑ bornému zpracování se věnoval profesor Oldřich Fejfar. Proč jste se nyní, po více než 20 le‑ tech, do prostoru Ahníkova vrátili? Původní naleziště, které bylo v 90. le‑ tech dokonce prohlášeno za přírodní kulturní památku Merkur, kvůli sesuvům půdy zaniklo a my měli za to, že je tato

Je pro paleontology hnědouhelný po‑ vrchový důl ráj? Odkryje se obrovské množství vrstev na rozsáhlé ploše. Vůbec se to nedá srovnat s nějakým výkopem pro kanali‑ zaci. Díky tomu lze sledovat vývoj krajiny v její celistvosti. Dostáváme se více než 100 metrů pod původní terén, to jinde není možné. Uvedu to na příkladu. Po‑ kud by se tu těžilo hlubinně, výsledkem by byly v muzeu tak tři šuplíky nálezů. My jich teď máme stokrát více. A práce v dolech má pro nás ještě jednu velkou výhodu. Prostor je přísně střežený, takže se do něj nemohou dostat sběrači, kte‑ ří hledají totéž co my, ale jsou schopni lokalitu naprosto zničit. Jak si máme představit vaši práci v terénu? Jste kopáči nebo sběrači? V tomto případě jsme sběrači. Teď nám DNT pomohly tak, že bagr obnažil nový terén. Pár měsíců ho necháme zvě‑ trávat a pak se pustíme do dalšího sběru. Ideální je, když nějaký čas prší a pak je sucho a větrno. Voda odnese větší kusy zeminy, vítr odfouká prach a pak stačí plazit se po kolenou a sbírat. Poznáte na první pohled, jestli nale‑ zené zvíře umřelo před mnoha miliony let a ne předloni? Máte pravdu, že tu nacházíme pozůs‑ tatky 19 milionů let starých zvířat, třeba dravců a skoro stejní nám tady létají nad hlavami. Nacházíme zbytky hlodavců a často tady probíhají myšky. Nacházíme zuby a kosti fosilních jelínků, ale také stopy, bobky i kosti současných srnek. Takže je třeba dávat pozor, protože práce v dole má svá úskalí. Staré kosti a zuby jsou většinou tmavší, prostoupené

svět dolů

Jak velkou část pozůstatků zvířete potřebujete, abyste mohli určit, o jaké jde? Záleží na tom, jakou část najdeme. U mnoha zvířat – hlavně savců – máme ‑li zuby, určíme poměrně spolehlivě rod a často i druh. Využíváme samozřejmě porovnávání nálezů z jiných lokalit, kde se třeba našly celé kostry. Paleontologie jako vědní obor existuje už nějakých sto padesát let, takže nashromáždila velké množství informací. Dnes tedy opravdu stačí najít malou kost a už víme, že je to například prstní článek nějakého jeleno‑ vitého zvířete. Jak často se stává, že najdete zcela nový druh, který ještě nebyl popsán? Najít nový druh v oboru zkamenělých obratlovců je vzácnost. Naopak ten, kdo se zabývá třeba mikroskopickými částmi rostlin, může objevit nový druh každý rok, protože to je zatím velmi neprozkoumaná oblast. U obratlovců a savců, kteří jsou středem zájmu mnoha generací paleon‑ tologů, bylo už hodně popsáno. V této lokalitě bylo nových druhů objeveno už docela dost a jsem si jist, že ještě budou. Mezinárodní význam Ahníkova spočívá v tom, že nalezišť z tohoto geologického období je v Evropě málo nebo jsou chu‑ dá. Zde se dochovalo velmi rozmanité, bohaté společenstvo zvířat. Zkuste popsat, jak zdejší krajina vy‑ padala v době, o které mluvíme, tedy asi před 19 miliony let? Můžeme si ji představit jako dnešní subtropický prales v jihovýchodní Asii, kde zvířata žila v několika patrech. Bylo to hodně pestré prostředí, někde souš, někde bažina, k tomu síť potoků. Byla to spíš rovinatá krajina s mírným spádem do vnitrozemí, musíme si ale odmyslet Krušné hory, které ještě nebyly vyzdviže‑ né. Velmi hustý les s velkými sekvojovci, které jsou základem dnešního uhlí, dopl‑ ňovaly na sušších místech listnaté stro‑ my, vavříny, skořicovníky. Hodně jsme pátrali ve vrstvách, které se usadily před vznikem této lokality, a výsledky budeme teprve publikovat.

Je zajímavé, že v době počítačů stále využíváte pro rekonstrukce rostlin, zvířat i prostředí, v němž žili, obrazy malířů. Vypadá to, že od dob Zdeňka Buriana se toho moc nezměnilo. Snažíme se dělat i počítačové 3D re‑ konstrukce, některé jsme už prezentovali ve spolupráci s Českým rozhlasem. Dě‑ láme i skutečné modely, například model lichokopytníka nazvaného Phyllotillon, který byl největším zvířetem, jaké v této lokalitě žilo. Virtuální rekonstrukce z ob‑ dobí třetihor ale zatím nemáme, protože stojí mnoho peněz.

24/25

minerály, jenže když leží delší dobu na slunci, jsou naopak vybělené. A ty současné jsou normálně bílé, ale když zase leží nějakou dobu v uhlí, ztmavnou. Ale je to jen otázka cviku, většinou to rozpoznáme.

Jeden ze vzácných nálezů z lokality DNT.

Nakolik je takový obraz otiskem re‑ ality a nakolik umělcovou fantazií? Říkám tomu kvalifikovaná fantazie. U výtvarníka je důležité, aby uměl dob‑ ře malovat, znal přírodu, ale také byl sebekritický a dokázal přehodnocovat své cesty a naslouchal odborníkovi, což ne každý dokáže. My spolupracujeme s Jiřím Svobodou z Mostu, jehož styl je blízký Burianovým obrazům. Je velmi šikovný, pečlivý a ochotný překreslovat, což má také společné s Burianem. Ten, přestože měl velké zkušenosti a renomé, ochotně překresloval, když mu profesor Špinar něco vrátil. Spíš než tvary bý‑ vají prubířským kamenem barvy. Ty se žádným způsobem nedochovaly, takže je třeba hodně zkušeností a citu rozho‑ dovat se jen podle prostředí a způsobu života zvířat. V Ahníkově jste získali obrovské množství kosterních pozůstatků. Co s nimi budete dělat? Bude trvat ještě dlouhou dobu, než se nálezy zpracují a vyhodnotí, protože je to opravdu bezprecedentní množství materiálu. V tuto chvíli se soustředíme Kresba pravěké krajiny od Jiřího Svobody.

na to, abychom nasbírali co nejvíc a zároveň vyhodnotili prostředí, než zanikne. Na analýze nálezů bude v dal‑ ších letech pracovat velké množství odborníků, zaměřených na jednotlivé skupiny zvířat. Už dnes se ale snažíme výzkumy z Ahníkova prezentovat. Například před lety jsme udělali výstavu Výlet do třetihor, která pojednávala o vývoji a přírodě v českých třetihorách. Nálezy jsme zapojili i do velké výstavy v Národ‑ ním muzeu, nazvané Smrt, konkrétně její sekce Zkamenělá smrt. Na těchto expozicích mohou návštěvníci dobře vidět, že paleontologické sbírky jsou dynamické, vyvíjí se. Spousta lidí má představu, že v muzeu sedí vousatí vědci a oprašují prachovkou stále ty‑ též věci a čtou v zažloutlých knihách, ale realita je jiná. Pořád sbíráme nové materiály, spoustu času jsme v terénu nebo laboratoři, jezdíme na stáže. Na oprašování není čas. text: Kateřina Táborská foto: Kateřina Táborská, archiv paleontologického odd. NM

Zářijové taktické cvičení: (zleva nahoře) David Šindelář – velitel družstva, Jaromír Vrba – velitel HZS, Stanislav Seifert – hasič‑strojník, David Grünbaum – specialista řízení vývoje výrobního portfolia, Vladimír Lafek – provozní elektrikář, Milan Koiss – hasič strojník, Jiří Kučera – VO BHP a PO; (zleva dole) Marek Herčzík – inspektor BHP a PO, Karel Vlasák – velitel směny, Jiří Šebek – hasič‑strojník.

Taktická cvičení hasičů na DNT


Neustálé zdokonalování hasičské přípravy je nezbytnou podmínkou úspěšných zásahů. Proto tušimičtí hasiči několikrát ročně realizují plánovaná taktická cvičení, která jsou zaměřena na nejrůznější typy zásahů. Nepsaným pravidlem hasičů je, že jen zásah zahájený v první fázi, maximál‑ ně začátkem druhé fáze požáru, může přinést naději na výraznější úspěch. Za zmínku stojí, že ve starší hasičské literatuře bylo dokonce uváděno, že na požár, který je zpozorován do jedné minuty, stačí sklenice vody, na požár zpozorovaný do dvou minut, stačí ještě mnohdy jen konev vody, a na likvidaci ohniska požáru zjištěného do pěti minut je již potřeba tisíc litrů vody. Každý požár lze rozdělit do čtyř fází: První fáze – od vzniku požáru do počátku intenzivního hoření. I když statisticky trvá tato fáze pouhých 3 až 10 minut, je naděje na úspěšný zásah. Druhá fáze – od počátku intenzivní‑ ho hoření až do chvíle, kdy požár za‑ chvátí všechny hořlavé materiály. Zásah je již velmi komplikovaný. Třetí fáze – od konce druhé fáze do chvíle, kdy se začne intenzita

požáru snižovat. Zásah pak není již příliš efektivní. Čtvrtá fáze – končí postupným vy‑ hasnutím požáru. Rovněž tak lze rozdělit cesty šíření požáru na čtyři druhy, a to na vnější, vnitřní, viditelné a skryté. V případě vnějších se jedná o vnější povrchy bu‑ dov, technologických zařízení a požáry roztékajících se hořlavých kapalin na otevřeném prostranství. V kategorii vnitřních cest se požár šíří uvnitř uzavřených objektů, například místnostmi, schodišti, vnitřními tech‑ nologickými zařízeními, kabelovými kanály apod. Jedná‑li se o viditelné cesty, šíří se požár po vnějším viditelném povrchu hořlavých konstrukcí, zařízení a materi‑ álu. Tyto cesty jsou lehce zjistitelné a za‑ stavení šíření požáru lze ihned zahájit. Velice složitou a nebezpečnou situací je šíření požáru skrytými cestami. K těm

Milan Koiss při pokládání norné stěny na potoce za víceúčelovou nádrží. Stěna slouží k zadržení nebezpečné látky, kterou se nepodaří zachytit v nádrži.

patří například duté hořlavé stěny, stro‑ py, podlahy, potrubí vzduchotechniky, uzavřené technologie apod. Hasičský záchranný sbor na DNT se každý rok zúčastňuje několika taktic‑ kých cvičení na různých objektech ve svém hasebním obvodu. Cílem cvičení je vždy podrobné seznámení se samot‑ ným objektem (zařízením, velkostrojem apod.), příjezdovými cestami, dobou dojezdu hasičské techniky a s riziky vyplývajícími z provozu objektů nebo zařízení. Nedílnou součástí je i prově‑ ření funkčnosti tísňové linky a samotné spolupráce dispečerů DNT a spojařů na HZS DNT, včetně komunikace přes analogovou radiovou síť. Prověření se týká i samotných hasičů, kdy je na hodnotící skupině (složené z vedoucích zaměstnanců HZS a odboru BHP a PO) posouzení správnosti postupu zasa‑ hujících hasičů, počínaní si s věcnými prostředky používanými u zásahu, po‑ stupů při likvidaci požáru, eliminace možných rizik, a stejně tak samotné komunikace hasičů mezi sebou, případ‑ ně s obsluhou či osazenstvem objektu nebo zařízení. V loňském roce byly mezi takovými cvičnými objekty sklad olejů, velkostroj KU 300.27/K 88 na provozním úseku lom a čistírna odpadních vod. Letos byl vyhlášen požární poplach na sklád‑ kovém stroji KSS 1 a TR 4 v Březně, kde byl proveden i transport zraněného z kabelového kanálu. Zatím poslední prověřovací cvičení proběhlo v září a bylo zaměřeno na únik nebezpečné látky (olejové skvrny 4 × 2 m) ve víceú‑ čelové vodní ploše DNT – Lapol. Nedílnou součástí cvičení je i eva‑ kuace osob. Evakuaci osob můžeme chápat jako proces opuštění objektu v nejkratším možném čase osobami na‑ cházejícími se uvnitř v případě ohrožení jejich životů a zdraví. Únikem, anebo též evakuací osob se míní způsob, kdy oso‑ by samy nebo za pomoci jiných osob opouštějí budovu, strojní zařízení po předem určených cestách. Zdárný způ‑ sob evakuace může kladně ovlivnit řada organizačních opatření a pravidelné proškolování uživatelů budov, strojního zařízení apod., včetně nácviku evakua‑ ce. Evakuace může být současná – tzv. neřízená, nebo postupná – tzv. řízená. Každá z nich má své klady i zápory. V případě současné evakuace jsou kladeny minimální požadavky na

26/27

svět dolů

 Jiří Šebek a David Šindelář při sběru sorbentu nasáklého nebezpečnou látkou.  Příprava jednotky k provedení zásahu – pokládání člunu na vodní hladinu.

technické systémy sloužící k evakuaci, tedy postačí jednotná informace vyzýva‑ jící k evakuaci. Z důvodu kumulace vel‑ kého počtu osob na únikových cestách dochází většinou k tvorbě front. Navíc řada komunikačních otvorů ústících do schodišť zůstává otevřená, čímž dochází k intenzívnějšímu znehodnocení úniko‑ vých komunikací kouřovými plyny. V případě postupné evakuace jde většinou o složitější proces. Jsou kla‑ deny vyšší nároky na technické systé‑ my sloužící k evakuaci a rovněž tak na výcvik zaměstnanců. Možnost vzniku front z důvodu kumulace velkého počtu osob je minimalizována a zároveň je omezena možnost zakouření únikových cest z důvodu otevření menšího počtu komunikačních otvorů. Tento typ eva‑ kuační procedury ale může být časově náročnější než tzv. současná evakuace. Každý, kdo někdy zažil skutečnou evakuaci velkého objektu v případě

požáru nebo jiné mimořádné události, potvrdí, že dokonalá evakuace nee‑ xistuje. Vždy nastane nějaký větší či menší problém. Zde s nadsázkou platí Murphyho zákon – jestliže jde vše podle plánu, stala se někde chyba. A protože požár žádný scénář nepíše, záleží na přístupu vedení příslušného provozního úseku a HZS DNT ke vzniku a projevu problému – jestli až v přípa‑ dě skutečné „krize“, nebo již mnohem dříve, a to při nácviku zdolávání požáru a evakuace. Druhá varianta má tu ne‑ spornou výhodu, že v tuto chvíli ještě nejde o životy zaměstnanců. Proto při taktických cvičeních nikdy neopaku‑ jeme stejný scénář požáru a evakua‑ ce. V jejich průběhu se zaměřujeme na situace, s nimiž se sice nepočítá, ale v případě skutečné události mohou nastat. text: Marek Herčzík foto: Tomáš Vrba

hornické tradice

Život mi zachránila náhoda

Příběh zámečníka z dolu Pluto Osudný den 3. září 1981, kdy došlo k největšímu poválečnému neštěstí v severočeském hnědouhelném revíru, měl důlní zámečník Petr Sloup denní 8hodinovu směnu. Protože však měl odpoledne reprezentovat závodní fotbalový tým v přátelském utkání v Louce, vyfáral už v poledne. Na zbytek směny ho zastoupil kolega Jaroslav Čapík, který se bohužel stal jednou z 65 obětí výbuchu důlních plynů na dole Pluto. Na své kolegy, kamarády, pan Sloup nikdy nezapomněl. Vzpomínal tak i letos při 35. smutném výročí tragické události hlubinného hornictví.


Kolik vám bylo v době důlní kata‑ strofy let? Tenkrát mi bylo jednatřicet. Na dole Pluto jsem pracoval jako důlní zámečník už od roku 1971. Pro práci v hlubinném dole jsem se vyučil. A k šachtě jsem měl blízko od dětství. Tatínek byl ko‑ morářem na Kohinooru, kde jsem také v jedenácti letech vůbec prvně v životě fáral během oslav Dne horníků. Jak z vašeho pohledu probíhala stře‑ da 3. září 1981? Byl to běžný pracovní den. V šach‑ tě jsem byl od šesti ráno. Na raportu mi mechanik zadal úkoly. Vzpomínám si, že kolem desáté jsem připravoval báňským záchranářům, kteří v křížo‑ vé chodbě likvidovali požár, roury na plavení popílku a dusíku. Tehdy jsem se pohyboval v blízkosti 4. úseku, tedy místa pozdějšího výbuchu. Vím, že jsem ještě před polednem měnil vá‑ lečky na dopravníku a ve 12 hodin jsem vyfáral. Na zbytek směny mě zastou‑ pil pracovník dolového pole Jaroslav Čapík. Na 3. září byl totiž naplánova‑ ný fotbalový zápas staré gardy Louka. Utkání se mělo konat od 16 hodin na fotbalovém hřišti v Louce, na dohled od našeho dolu Pluto. Zrovna když jsem lajnoval hřiště, ozval se v 15:33 silný vý‑ buch a nad těžní věží se objevil zvířený

prach. Samozřejmě žádný fotbal jsme nehráli. Utíkali jsme do práce zjistit, co se děje. Nejdřív jsem doběhl ke dru‑ hé těžní věži Pluto II. Tam jsem potkal dispečera, ten mě poslal k jedničce. Když jsem tam dorazil, už tam byly sanitky a státní bezpečnost. S ostat‑ ními jsem celý vyděšený sledoval, jak probíhají záchranné práce. V tu chví‑ li jsem si ještě neuvědomil, že nebýt fotbalu, byl bych také mezi 65 kolegy, kteří zahynuli. Exploze důlních plynů si vyžádala krutou daň. Ze 109 pracovníků na směně jich vyfáralo jen 44. Při ne‑ štěstí zahynulo 51 horníků z dolu Plu‑ to a 14 záchranářů. Po havárii byl důl uzavřen. Pamatujete si, kdy jste se pak znovu podíval zpátky do dolu? Druhý den nešel do práce nikdo. Až třetí den po neštěstí nás všechny svolali do cáchovny. Tam nás rozdě‑ lili do skupin a převedli do okolních hlubinných dolů – tehdy to byly Ko‑ hinoor v Mariánských Radčicích, Mír v Břežánkách a Centrumka v Dolním Jiřetíně. Pár lidí nechali na Plutu, aby byli k ruce záchranářům a týmům vy‑ šetřovatelů. Já osobně zůstal u nás na dole Pluto a opravoval zničené potrubí na vodu, popílek a dusík. Vzpomínám si, že čtvrtý den po katastrofě jsem

Můžete přiblížit, v jakém stavu byly důlní chodby a těžební technika? Nemám rád, když někdo zveličuje, ale myslím, že v tomhle případě sedí označení apokalypsa – totální zničení všeho, co přišlo tlakové vlně iniciované výbuchem směsi důlních plynů do cesty. Naprosto vše bylo zdevastované. Do té doby jsem si nic takového neuměl představit. Ve 4. úseku byly spadlé kon‑ strukce pásových souprav. Dobývací kombajn byl tlakem vymrštěn o několik desítek metrů. Tlak tam byl tak silný, že stovkové roury byly zploštělé na milime‑ try jako z lisu. Porušené byly i výztuže a objevily se také závaly. To byly ale jen materiální škody. Úplně nejhorší bylo těch 65 zmařených životů. Ti kluci tam zažili neskutečná muka. Pamatuji si, že tělo poslední oběti se podařilo vyprostit až 11. prosince 1981. Ovlivnily tyto otřesné zážitky váš vztah k práci? Uvažoval jste, že z hor‑ nictví odejdete a bude se věnovat jiné profesi? Nepříjemné pocity jsem zažíval pře‑ devším v prvních měsících po výbuchu. Uvědomil jsem si, jaké jsem měl štěstí. Zvlášť když jsem měl doma dvouměsíční dceru a další dvě malé děti. Časem se to ale srovnalo a pokračoval jsem v práci zámečníka na Plutě dál až do roku 1983, kdy jsem přešel na Kohinoor. Na hornic‑ tví jsem nikdy nezanevřel a nebýt dovr‑ šení expozice, tedy odpracování 5600 směn pod zemí, fáral bych v hlubině dál. Než jsem dostal důchod, působil jsem nějaký čas v strojírnách v Komořanech. Tam jsem poznal, že dobré mezilidské vztahy, jaké panovaly mezi námi hor‑ níky, nebyly jinde samozřejmostí. Jak na Plutu, tak na Kohinooru jsme byli výborná havířská parta. Práce v hlubi‑ ně – ta prostě byla pro skutečné chlapy. Společně jsme zažili i spoustu legrace. Naše stavovské oslavy Dne horníků a nejrůznější mimopracovní akce, kde jsme se všichni vespolek bavili, byly vyhlášené. Navzdory vysokému bez‑ pečnostnímu riziku byla práce na šachtě pěkným životním obdobím a klidně bych si ho vrátil zpět. text a foto: Tomáš Vrba

DŮLNÍ NEŠTĚSTÍ NA DOLE PLUTO Těžba v dole Pluto byla zahájena už v roce 1890. Sloj byla uložena v hloubce až 350 m. Hnědé uhlí, které tady dobývali metodou komo‑ rování na zával, vykazovalo výhřev‑ nost 18 MJ.kg-1 a bylo mimořádně náchylné k samovznícení, a proto často vznikaly požáry. V kritický den 3. 9. 1981 báňští záchranáři vo‑ dou likvidovali zápar uhlí a později začali za tímto účelem stavět hráz před ústím do křížové komory. Uhlí ale začalo hořet otevřeným plame‑ nem a bylo třeba vodou zdolávat požár v celé výšce uhelné zásoby v boku komory. V 15:33 se ozval silný výbuch, rychle po sobě pak další tři. Tím byl vyřazen z provo‑ zu dispečink, výdušná jáma s pro‑ vozním i rezervním ventilátorem. Důlní díla se zaplnila kouřovými plyny. Jediným neporušeným mís‑ tem zůstala nejvzdálenější jáma B s parním těžním strojem. Tudy nastupovali přivolaní záchranáři, aby spasili ty, kterým se podařilo přežít. Bohužel 51 horníkům dolu Pluto a 14 záchranářům už pomoci nebylo. Zároveň se záchrannými pracemi začalo vyšetřování příčiny neštěstí. Navzdory tomu, že případ zkoumala speciální vládní komise, nebyl nikdy dořešen a nikdo nebyl potrestán. V roce 1988 bylo trestní stíhání zastaveno.

28/29

jako doprovod vyšetřovatelů prvně sfáral, abych je provedl po dole. Měl jsem z toho hrůzné dojmy. To co jsem viděl, byla skutečná katastrofa.

z historie těžby uhlí na Bílinsku

Důl Richard Hartmann v Ledvicích Malý důl v těsné blízkosti Ledvic pojmenovaný podle svého majitele – rytíře Hartmanna z Drážďan – s mocností uhelné sloje až 27 m byl svého času nejmodernějším báňským provozem v celém revíru. Právě zde bylo už v roce 1884 zprovozněno první parní rýpadlo. Tento důl nepatřil mezi velké provozy a ani neměl dlouhou životnost, pouhých 37 let, ale vynikal kvalitním báňským vedením a pionýrským zaváděním tech‑ nických novinek. Po vydání horního zákona v roce 1854 začali rolníci z Ledvic těžit uhlí na nej‑ příhodnějším místě u obce. Těžba byla prováděna primitivním způsobem ma‑ lými rumpálovými šachtičkami. Sedm místních rolníků získalo jihovýchodně od obce 12 důlních měr a v roce 1869 je prodali za 136 000 zlatých. Novým majitelem dolového pole se stal rytíř Richard Hartmann z Drážďan a ko‑ merční rada Eduard Keller ze Saské Kamenice. Po většinovém majiteli se také nově vybudovaný důl nazýval důl Richard Hartmann. Někdy se používá zkrácený název Hartmann nebo česká verze Hartman. Důlní pole se skládalo ze 17 důlních měr pod názvy Josefi I‑IX, Josef I‑V, Carl, Prokopi, Dreifaltigkeit. Důl byl vybudován v roce 1869, těsně na okraji městečka Ledvice, v blízkosti Ledvického potoka a při hlavní železnič‑ ní vlečce vedoucí do Světce. Šachta byla připojena vlečkou dlouhou 1,7 km do


První parní lopatové rýpadlo na fotografii z roku 1880.

Areál hlubinného dolu s jámou č. I a č. II kolem roku 1880.

nádraží Duchcov, a to 10. května 1873 na trať Ústí n. L. – Chomutov. Důl byl zpočátku vybudován jako hlubinný se dvěma těžními jámami po obou stra‑ nách železniční vlečky, na katastrální

parcele Ledvic č. 353/2. Hlavní jámy byly označeny jako jáma I a jáma II, je‑ jich hloubka byla přes 40 m. Těžilo se ve třech pracovních horizontech: svrch‑ ním, středním a spodním. Pro malou mocnost nadloží do 25 m a uhelnou sloj mocnou až 27 m, bylo brzo přistoupeno na kombinovaný způsob těžby. Postup‑ ně bylo otevřeno 5 povrchových lomů označených I až V. Veškerá hlubinná i povrchová těžba směřovala důlními chodbami k těžním jámám a zde bylo uhlí vytaženo na povrch, tříděno a na‑ kládáno. V roce 1881 byla vybudována moderní třídírna uhlí. 10. dubna 1878 vypukl obrovský důlní požár, který řádil na 120 m dlouhé, 20 m vysoké a 8 m široké odkryté uhelné stěně téměř tři týdny a byl s velkou námahou zasypán. Ředitelem dolu byl v letech 1880 až 1891 inženýr Richard Baldauf z Drážďan, který byl velmi technicky zdatný a do provozu zde uvedl celou řadu technic‑ kých novinek. Důl tak patřil mezi nej‑ modernější báňské provozy v uhelném revíru. 10. dubna 1881 byla zprovoz‑ něna první 2 km dlouhá telefonní linka

30/31

v Čechách z dolu Richard Hartmann v Ledvicích na železniční nádraží v Du‑ chcově. První parní rýpadlo v našem uhelném revíru bylo zakoupeno roku 1884 pro povrchový lom Hartmann v anglickém Lincolnu od výrobce Ros‑ ton Proctor & Co. a bylo nasazeno na těžbu skrývky. Nadložní horniny se sypaly do vyklápěcích vozů tažených koňmi. Novému stroji se říkalo parní robot a nahradil 50 dělníků. Od roku 1884 začala být také používána elek‑ trická energie, vyráběná dynamem na jámě č. I k osvětlení hlubinného provozu a rok poté byly osvětleny obloukovými lampami také lomové provozy. Dalším novátorským počinem byly mohutné odstřely uhelné sloje za účelem získání velkých zásob již rozpojeného uhlí. Hro‑ madné odstřely byly prováděny až 150 vyvrtanými náložemi, jimiž byla získána odstřelená zásoba až přes 30 tis. tun uhlí. Tato těžební metoda dostala název spouštění pilířů. První takový odpal na dole Richard Hartmann byl proveden 16. listopadu 1885 při exkurzi monta‑ nistického spolku z Mostu, druhý pak 20. srpna 1888 u příležitosti otevírání tělocvičny v Duchcově. Sledovalo ho na tisíc návštěvníků. Třetí následoval 19. července 1895 při návštěvě českého místodržitele hraběte Thuna. Ocelové řetězy na těžních jamách byly nahrazeny v roce 1895 ocelovými lany. V roce 1896 bylo vybudováno zaří‑ zení na plavení nepoužitelných uhelných mourů z třídírny do vytěžených lomů.

Firemní hlavička na dobovém dokumentu.

V roce 1897 byl otevřen povrchový lom IV, který těžil do roku 1904. V důlním provozu pracovalo průměrně kolem 300 až 400 lidí, kteří natěžili 160 až 220 tisíc tun uhlí ročně. Důl a lom za 37 let trvání vytěžil kolem 6,1 mil. tun uhlí. Sousední Uhelné těžařstvo dolu Ele‑ onora v Ledvicích roku 1905 koupilo od dosavadních majitelů G. Hartmanna z Drážďan a dědiců E. Kellera, syna K. Kellera z Löbau a dcery A. Kellerové z Drážďan celý tento důlní majetek. Ten připojilo ke svému povrchovému lomu Eleonora 1. října 1905. Provoz těžní jámy byl zastaven koncem roku 1906. Následně roku 1908 byla přeložena

Umístění dolu Richard Hartmann u Ledvic na mapě z roku 1898.

železniční vlečka Duchcov – Světec a zbourána jáma č. I dolu Richard Hartmann a v roce 1912 byla snesena i jáma č. II povrchovým Jižním lomem dolu Eleonora. Již ve 30. letech 20. sto‑ letí byla celá oblast povrchových lomů zasypána a zrekultivována. Báňský provoz se ještě přiblížil do této oblasti dotěžováním uhlí v okolí Ledvic lomem Jirásek a Fučík v 60. le‑ tech 20. století. Následně byla celá ob‑ last zrekultivována. Oblast těžní jámy dolu Richard Hartmann se dnes nachází před západním okrajem bývalého plavi‑ ště popílku elektrárny v Ledvicích. text: Zdeněk Dvořák foto: archiv OMG DB

Letecký snímek z roku 2016 s pozicí dolu Richard Hartmann u Ledvic.

Důl Richard Hartmann

Za romantikou a vínem do Vičic Vičice jsou jednou z osmi částí obce Březno a málokdo ví, že podle vinařského zákona je Březno obcí vinařskou. Spadá do vinařské oblasti Čechy, podoblasti litoměřické. Vinohrady zalévané sluncem najdete právě ve Vičicích – v romantické krajině


s dalekým výhledem na modré zrcadlo Nechranické nádrže a okolní věnec hor. První písemná zmínka o Vičicích pochá‑ zí z roku 1556, ovšem pěstování vinné révy bylo podle historických pramenů v okolí Března běžné už od roku 1285. Přišlo sem (stejně jako třeba do Žernosek) s cister‑ ciáky z Waldsassenu, ovšem jejich řád pocházel z vinorodého Burgundska… Je chvályhodné, že obec Březno podporuje obnovu staré vinařské tradice a rodinná vinařství již tuto tradici rozvíjejí. A do Vičic byla nasměrována i cyklostezka. Obec Březno čítá 1321 obyvatel, z toho ve Vičicích jen 25. Za zhlédnutí stojí pů‑ vabná nedávno zrenovovaná kaplička z roku 1888 a také renesanční barokizova‑ ná stavba loveckého zámku – letohrádku – připomínající lepší časy slavných honů.

Na jednom z nich tady uvítali a pohostili i císaře Josefa I. Pro mnohé z nás je to neuvěřitelné, ale stačí jen na silnici z Března do Tušimic na křižovatce před Nechranickou přehradou zahnout dolů. Když sjedete z mírného kopce, jste ve Vičicích. A hned první dům je vinařství Mikulášek. Jako rozumní hos‑ podáři investují do technologií a vinic, bu‑ dovy musí počkat. Proto se nezalekněte vnějšího vzhledu. Starají se tady v rámci vinařské obce Březno o viniční trať Zá‑ meckou. V současné rozšiřují plochy vinic, vysazovány jsou perspektivní odrůdy Hi‑ bernal, Sevar, Solaris a další. Červená od‑ růda Sevar je vysazena na vinici Sv. Lud‑ mila, jedná se o vůbec první výsadbu ve

vinařské oblasti Čechy. První sklizeň byla v roce 2015 a první lahve s vínem z této vinice budou na jaře roku 2017. Je třeba si uvědomit celkovou filozofii rodinného vinařství, která je založena na promyšle‑ né ruční práci, která nahrazuje herbicidy a další technologické postupy tolik běž‑ né ve velkých vinařstvích. Poznáte to při procházce: vinohrad není plný plevele, ale také se nedá říci, že tam žádný není. Pro ochranu rostlin jsou použity klasické sloučeniny síry a mědi. Podstatné je, že vše ve výsledku splňuje charakteristiku bio. Možná se vám to zdá jen jako móda, ale faktem je, že po 100 kg hroznů v bio obchodu v Mostě se jen zaprášilo. To‑ lik oblíbený burčák v této kvalitě je vždy ihned vyprodán. Za vším tím stojí náročná práce. Jejím odborným garantem je Mi‑ lan Sedláček z Valtic, uznávaný odborník, s praxí z vinařské školy. Jeho odbornost zahrnuje nejen oblast pěstování vína, ale i ekonomickou stránku firmy. S takovým odborníkem za zády je pak perspektiva firmy jasnější, byť jak všichni víme, pořád je to práce v přírodě. Ať na šachtě nebo na vinohradu, známe, co to je třeba vydat‑ ný déšť v právě nevhodnou dobu. Vždyť Důl Tušimice a vinohrad ve Vičicích dělí pouhých 6 kilometrů. Vinařství vyrábí vína klasickými postupy, tedy kvašením pomocí přirozených kva‑ sinek. Část vína je ponechána po dobu jednoho roku na kalech. Je to skutečně kal, který je na dně sudů a zároveň plní funkci stabilizátoru. Víno zraje buď v nerezových tancích nebo v dubových sudech. Nut‑ no však podotknout, že s tolik populární, mnohdy až podbízivou chutí barique, se tady nesetkáte. Cílem je skutečně vyvá‑ žené lahodné víno. Mnohé z vás překvapí, Zaujetí vinaře a neskrývaný údiv návštěvníků.

32/33

tip na výlet

Kopce v pozadí není Pálava, ale Doupovské hory.

Úroda v bio kvalitě.

že vinaři mají svůj produkt zatříděn jako České zemské víno. Pokud nakupujete v obchodě, zřejmě sáhnete po kabinetu nebo výběru z hroznů. Ovšem i zde je vidět promyšlená strategie vinařství. Co určuje zatřídění vína do kategorie kabinet, pozdní sběr, nebo výběr z hroznů? Ano, je to obsah cukru v hroznech. To však nevy‑ povídá o celkové kvalitě vína, jeho původu, zpracování. Ochutnejte ve Vičicích a zjis‑ títe, že právě takové „obyčejné“ zemské víno, může být skvělé. Tu cukernatost má

Odrůda Sevar.

ostatně uvedenu na zadní straně etikety. A věřte, že se vám ústa nebudou krou‑ tit, tak jak se občas stane, ani to nebude sladká Pálava z luxusní vinotéky. Na závěr návštěvy vinařství urči‑ tě ochutnejte jejich skvělé polosuché Cuvée No. 1895 (Müller Thurgau + Ker‑ ner), které získalo stříbrnou medaili v Ná‑ rodní soutěži vín, oblast Čechy, což je nejvyšší soutěž v České republice. Užijte si voňavý podzim! text a foto: Jan Říha Pozvání na sklenku vína.


tip na výlet Malé lázně se nacházejí v obci Mšené ‑lázně nedaleko Roudnice a památné hory Říp a stále si uchovávají esprit první re‑ publiky. Určitě se tuhle oázu klidu vyplatí navštívit i během podzimu, kdy zdejší park hýří nejrůznějšími barvami. Pokud zrov‑ na nemáte v plánu regeneraci svého těla nebo odpočinek během víkendového či týdenního léčebného pobytu zaměřeného na pohybový aparát, pak rozhodně stojí za prohlídku alespoň unikátní secesní pavi‑ lon Dvorana, který navrhl ve světě patrně nejznámější český architekt Jan Letzel. Zdejší léčivé prameny byly známé už ve druhé polovině 18. století a od roku 1796 se provádějí lázeňské procedury. V sou‑ časné době je pro Lázně Mšené typická vlastní slatinná zemina, které pochází z nedaleké obce Vrbka. Slatiny vznikají z rákosu a orobince ve slepých ramenech řek nebo rybníků. Obsahují 20 až 50 % organických látek, ale i železo, síru a váp‑ ník. Aplikují se formou bahenních zábalů. Slatina se smíchá s vodou a zahřeje na teplotu atakující 40 °C. Díky své hustotě vede teplo několikanásobně pomaleji než voda. Bahenní zábaly tak výborně prohří‑ vají organismus a jsou vhodné pro léčbu pohybového aparátu, zejména kloubů. Navíc detoxikují organismus a vykazují protizánětlivé účinky. Lázně se rozkládají v sedmi objektech a disponují celkovou kapacitou 220 lůžek. Idylickou atmosféru dotváří udržovaný park podél Mšenského potoka. Z lá‑ zeňských pavilónů je nejcennější a nej‑ známější Dvorana. Čtvercový půdorys budovy je propojen s oválnými pavilony v rozích. Zdobí ji pestře pomalovaná fa‑ sáda s řadou orientálních prvků, které se v období secese těšily velké oblibě. Do‑ dnes slouží svému původnímu účelu – na‑ chází se zde jídelna, kavárna a kuchyně. Architekt Letzel Dvoranu vytvořil v roce 1905, tedy v době, kdy vůbec netušil, že už za pár let se stane jeho druhým do‑ movem Japonsko. Zatím byla země vy‑ cházejícího slunce jen jeho vytouženým cílem, který hltal z cestopisů. Proto jsou japonské vlivy dodnes patrné také ve vý‑ zdobě a pojetí Dvorany. Architektonická tvorba Jana Letzela zahrnuje doložených 44 objektů postavených v různých čás‑ tech světa. Secesní skvost – Dvorana v Lázních Mšené je jedinou tuzemskou budovou tohoto ve světě nejznámějšího českého architekta. text: Tomáš Vrba foto: Tomáš Vrba, Vladimír Budinský

Japonský vliv

Chuť cestovat a poznávat cizí krajiny byla u Jana Letzela patrná už od raného mládí. Japonské prvky promíchané se secesní avantgardou v sobě nese lázeňský pavilon Dvorana v Lázních Mšené. V roce 1905, kdy byla stavba dokončena, už ale byl její autor na cestě do Káhiry, kde získal prestižní místo v projekční kanceláři egyptského místokrále. Brzy ho však pracovní povinnosti zanesly do země zaslíbené – Japonska.

LÁZNĚ MŠENÉ s japonskou stopou architekta Letzela Regenerace, odpočinek a klid

Lázně Mšené nejsou jen zařízením pro léčbu nemocí pohybového ústrojí, páteře či osteoporózy, ale i místem relaxace, rehabilitace a fyzikální terapie. Návštěvníci ocení komplexní vodoléčebné procedury, parafínové a rašelinové zábaly, vířivé koupele. Lázeňské pobyty už dávnou nejsou jen výsadou seniorů. Zejména pro mladší klienty mají připravené víkendy s čokoládovou koupelí, medovou masáží nebo konopným zábalem. Poloha lázní pak přímo vybízí k podnikání výletů. Cílem může být nedaleký Říp, zámek v Libochovicích nebo vodní hrad v Budyni.

34/35

Mimořádný český architekt Jan Letzel

Životní pouť nejznámějšího českého architekta začala roku 1880 v Náchodě. Po absolvování stavební průmyslovky v Pardubicích vystudoval v letech 1901 – 1904 dekorativní architekturu v Praze u proslulého Jana Kotěry. Po dvouletém působení v Čechách (mj. secesní Dvorana v Lázních Mšené) zamířil nadaný mladý tvůrce do zahraničí. Po krátší zakázce v Egyptě odjel v roce 1907 do Japonska. Zde založil se svým spolužákem z průmyslovky Karlem Janem Horou úspěšnou firmu Letzel & Hora – Architecture and Engineering Office. Tokio, Jokohama, Kobe – tam všude v rychlém sledu stavěli pevné železobetonové budovy, které se těšily v seismicky aktivní oblasti vysokému uznání a obdivu. Spektrum jejich práce bylo široké. Zahrnovalo desítky veřejných i soukromých budov. Letzel žil v Japonsku až do roku 1920. Klíčovou zakázkou byl Průmyslový palác v Hirošimě, který později jako jediný odolal výbuchu atomové bomby a z Letzela udělal v zemi po Věře Čáslavské nejznámějšího Čecha. Po své poslední návštěvě Japonska v roce 1923, kdy zde zažil silné zemětřesení, které ovlivnilo jeho psychiku, se natrvalo vrátil do Prahy. Tam v pouhých 45 letech zemřel v ústavu pro duševně nemocné.

Atomový dóm

Neznámější Letzelovou stavbou je tedy budova Průmyslového paláce v Hirošimě, která byla dokončena v roce 1915. O 30 let později se ocitla v epicentru atomového výbuchu, který v okamžiku usmrtil vše živé a zničil 62 tisíc budov ve městě – až na železobetonovou konstrukci Průmyslového paláce na břehu řeky Óta. Jeho dramatická silueta s obnaženou kopulí se navždy stala památníkem tisíců obětí atomové bomby. V roce 1996 byla tato Letzelova stavba zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.

ČESKÝ RYBÁŘSKÝ SVAZ, z. s. MO DUCHCOV

U PŘÍLEŽITOSTI

70. V Ý RO Č Í

Z ALOŽENÍ

RYBÁŘSKÉ ORGANIZACE V DUCHCOVĚ ZVEME ŠIROKOU VEŘEJNOST A PŘÁTELE RYBÍCH SPECIALIT NA

VÝLOV RYBNÍKA BARBORA V DUCHCOVĚ

VÝLOV | 22. 10. 2016 od 9:00 | DUCHCOV BARBORA

2016 MY Z ÚPRAVNY

Recommend Documents