2016, ŠKOLNÍ ČASOPIS

WWW.SCHOOLPRESSCLUB.COM

1.VYDÁNÍ 2015/2016, ŠKOLNÍ ČASOPIS

Anketa - název časopisu S příchodem našeho nového školního časopisu jsme se ještě stále nerozhodli, jaké konečné jméno pro něj vybereme. A tak

jsme se rozhodli vytvořit anketu s názvy, které jsme zatím vymysleli a dát šanci Vám rozhodnout, jak se bude časopis jmenovat. :) Zatím své nápady předkládejte paní učitelce Romaně Howe, než vymyslíme lepší způsob. Návrhy:

Rozhovor s paní ředitelkou

Jak si asi už většina z Vás všimla, na naší škole se odehrálo několik změn a událostí. Naše redakce se vydala na návštěvu k paní ředitelce se zásobou otázek v kapse. Původně byla návštěva plánovaná jako " interview", ale skončila spíše jako diskuse, ve které jsme se věnovali mnoha tématům. Z toho jsem vybrala, dle mého názoru, ty nejzajímavější a nejdůležitější, a podělila se zde o ně s Vámi. Zpětně chceme ještě jednou paní ředitelce poděkovat za spolupráci a ochotu nás přijmout. První otázku jsme volili jako odlehčující a zeptali jsme se, jak paní ředitelka hodnotí dnešní oběd. Na to navázala první delší konverzace o kvalitě obědů obou jídelen a rozdílu mezi jídelnou na I. a II. stupni. "Zažila jsem tři jídelny a tahle mi přijde nejlepší." Takto paní Sochůrková hodnotí naši jídelnu ve srovnání s jídelnami na školách, kde předtím působila. " V budoucnu bych se zajisté chtěla písemně věnovat hodnocení a problémům jídelny, jelikož toto je obsáhlé téma. Mnoho rodičů jídelnu

připomínkuje v tom smyslu, že například nevaří dietně pro žáky, kteří to potřebují.". Nepřipravování speciálních a dietních jídel vysvětluje mimo jiné takto: " Problém spočívá zřejmě v neznalosti diet, potřebných surovin, nevhodných surovin atd.. Určitě bych chtěla a myslím si, že by se měly, paním kuchařkám doplnit vědomosti v této záležitosti". Dále nás zajímalo, jestli vidí rozdíl mezi jídelnou na I. a II. stupni. "Myslím, že takový rozdíl v tom není, jenom snad takový, že je na I.stupni menší výběr jídel a také vybavení kuchyně je starší." Od jídelny jsme přešli k dotazníku sestavenému paní ředitelkou. Naše otázka zněla : Jste spokojená s výsledkem, jaký tento dotazník přinesl? Splnil Vaše očekávání? "Dotazník očekávání splnil, ba ho i předčil. Čekala jsem trochu více kritiky." U dotazníků nás trochu zaskočilo, že paní ředitelka neměla zájem o zjištění názoru žáků. Bylo nám řečeno: „Nemám problém vytvořit dotazník i pro žáky. Mám v plánu ho na konci školního roku

1 Polesník 2. Školňák 3. Ucho (jedním uchem tam, druhým ven) 4. Kompot 5. Máte lepší nápad? V tom případě ho běžte říct paní učitelce Howe a zařadíme ho do navržených taky!

Budeme moc rádi za jakékoli Vaše nové návrhy a nápady a těšíme se, až najdeme ten nejlepší! :) Natálie Garnotová, 8.C

vytvořit pro deváťáky jako výstup z toho, jak to tu viděli oni, abych se poučila. Proč pro deváťáky a proč na konci roku? Protože si myslím , že se žáci obecně bojí otevřeně něco přiznat, pokud ještě hrozí, že by si na ně třeba nějaký učitel „zasedl“. Myslím, že výsledky tak budou daleko upřímnější a zajímavější.". Touto větou byla ukončena kapitola dotazníky. Jako další téma jsme zvolili školní parlament. Zahájili jsme otázkou, jestli byl na školách, kde dříve působila školní parlament, a jak fungoval. "Na první škole, kde jsem působila, byl, a já jsem ho navštěvovala na pozvání. Potom jsem přešla do Škvorce, kde jsem ho založila a taky jsem si ho i sama vedla. Žáci to k mému překvapení uvítali. Chtěli raději vše konzultovat se mnou.". Paní ředitelku zamrzelo, že když předložila na šk. parlamentu žádost, aby žáci vymýšleli návrhy, co zhotovit na místech před okny šatny, moc nápadů se jí na stůl nedostalo. Oponovali jsme tím, že z řad žáků vzešla připomínka, že nám nebyla poskytnuta docela důležitá informace, a to, kolik je na to vymezeno peněz, protože většina návrhů a nápadů se často zavrhne právě kvůli nedostatečnému rozpočtu. "My jsme potřebovali nápad. Uvedu příklad: Kdyby byl návrh, že na toto místo by se mohla dát třeba socha z pískovce, která bude určitě drahá, tak by se mohl určitě najít způsob, jak sochu vytvořit, ale z jiného a levnějšího materiálu. Argument, že to prostě nejde, protože na to nemáme peníze.... Dle mého má škola peněz dost a argument, že na to nejsou peníze, mi přijde spíš jako zástěrka, když se někomu nechce něco dělat." Z další diskuze vyplynulo, že paní Sochůrková by nadále ráda navštěvovala schůze šk. parlamentu a to nejen na pozvání. Debata dále ubíhala

směrem ke stanovám šk. parlamentu, které nám přijdou nedostačující. Dohodli jsme se, že se my, žáci, pokusíme sestavit nové. Jak debata pokračovala, začali jsme se bavit o technice, jejím využitím ve školství a výuce. Na toto téma jsme také měli připravené otázky. Jedna z nich byla, co vedlo naše učitele k tomu, že začali prosazovat naprostý zákaz mobilů. "Chceme zamezit nahrávání učitelů a dělat věci do důsledku. Mobil odtrhává pozornost žáků, žáci na něm hrajou hry, ve kterých většinou mačkají jen jedno tlačítko a to vede k velké nesoustředěnosti. Mobil se bude moct používat jen ve vyjímečných situacích, napřiklad, když má někdo maminku v nemocnici a musí si zavolat. Přijde mi, že té techniky tu je už opravdu moc." Namítali jsme, že tady nejde jen o mobily, ale i tablety, které nabízí velké možnosti ve vzdělávání. Nehledě na to, že váha jednoho tabletu, či notebooku je neporovnatelná s váhou plné školní tašky. K tomu se paní ředitelka vyjádřila, že taková výuka (s pomocí techniky, tabletů a notebooků) je výhodná, a že do budoucna ji i plánuje. Toto bylo již naše poslední téma. Čas nám vypršel a my odcházeli přeplněni informacemi z kanceláře. Ještě jednou celá redakce děkuje paní Sochůrkové a je ráda, že přistoupila na další rozhovor. Za redakci časopisu z audio nahrávky zpracovala Pavlína Řeháková, 9.C

POLESNÁ 1690, 190 16 PRAHA 9 - ÚJEZD NAD LESY



Divergence - recenze na knihu a film Upřímnosti, Mírumilovnosti, Sečtělosti či Neohroženosti. Ale již jen samotná myšlenka na přestup je dostatečnou odpovědí - pro Odevzdanost není dost obětavá. zvolí si Neohroženost. Tam pozná spoustu lidí, kteří jí chtějí pomoct, ale i lidi, kteří se jí snaží zničit.Musí tedy přežít.

foto: Divergence

Děj: Lidé jsou rozděleni do pěti frakcí, aby zabránili nepokojům a válkám. Beatrice je čerstvých šestnáct a přišel čas vybrat si, do které frakce chce patřit. Před Beatrice Priore nyní stojí jedno velké rozhodnutí, od mala

vyrůstala v Odevzdanosti, kde je za nejdůležitější vlastnost pokládána nesobeckost, nyní si má ovšem stejně jako ostatní šestnáctiletí vybrat frakci, kam bude patřit. Může zůstat s rodinou, nebo postoupit k

Školství aneb názor žáka V dnešní době i ty nejmenší děti ví, že vzdělání je důležité, ale názor žáka je jiný. Učení jako činnost lze rozlišit na: spontánní získávání vlastních zkušeností, učení se, neformální předávání zvyklostí, dovedností a hodnot v rodině a ve společnosti, formalizované učení a vzdělávání v institucích (učitel, škola): zdroj - wikipedia, učitel škola. Dále existuje také virtuální výuka pomocí tabletů a počítačů. Bohužel počítače jsou nepřenosné, a proto přesun k nim je zdlouhavý a než se počítače zapnou, je 5 minut z

Porovnání knihy a filmu Knihu jsme přečetly a opravdu se nám líbila. Byla dobrodružná, akční, vtipná a samozdřejmě i s malým románkem. Knihu jsme během dvou dnů přečetly a naše nadšení neustále stoupalo. A pak jsme se dozvěděly, že vyjde i film. Film jsme také viděly a bylo to zklamání. Bylo to nudné, veškeré zajímavé scény z knihy byly pozměněny, a nebo úplně vynechány. Postavy se chovaly jinak. Herci byli starší a ztrácelo to ten efekt. Pokračování filmu

/ Google Classroom 9.C

výuky pryč. Máme zde ale další problém. Ve škole (alespoň v té naší) není wifi. Škola by ji mohla pořídit, ale prý se bojí, že na ní budeme o přestávkách. Bohužel nikomu nedošlo, že se dá zaheslovat. Pokud mi chcete napsat, co si o tom myslíte, napište mi na email: [email protected] Tadeáš Rejfek, 7.B Ve škole wifi máme, její zabezpečení a zaheslování však není tak jednoduché, jak uvádíš, je to finančně náročné. A.Sochůrková

Třída 9.C jako první třída na naší škole používá Google Classroom. Začátkem letošního roku jsem konečně našla dost času a založila všem žákům emailové adresy v doméně zspolesna.cz, žáci se přihlásili do Google Classroom, učebna AJ 9.C. Výhody učebny jsou obrovské - mohu se žáky sdílet texty, úkoly, testy, dotazníky. V učebně je velmi snadné tyto úkoly, testy a dotazníky obodovat a přidělit známky. Je to velmi užitečné, neboť například po prezentaci na určité

bylo lepší, a když jste si odmysleli knihu, podle které to bylo natočeno, tak to byl opravdu dobrý film. Nyní má vycházet i poslední díl, který bude rozdělen na dvě části. Premiéra posledního dílu, Alience, bude 18.3. I samotná kniha byla nejslabší ze všech tří dílu. A když jsme viděly trailer, ani jsme si nebyly jisté, zda jsme vůbec četly knihu. Jedinou scénu jsme nepoznávaly. Naše očekávání je, že to bude strašné. Tolik jsmese těšily na 1. díl filmové série, že jsme šly na předpremiéru, ale nakonec jsme po skončení filmu zklamaně odešly z kina. T.Raušová, J.Nováková, 9.A

téma jeden žák připraví na danou prezentaci dotazník pro své spolužáky, aby ověřil jejich znalosti. Dobrovolnost je zajištěna, známka je ,,4 free", takže tyto testíky jsou přitažlivé. Navíc se na vytváření testů a dotazníků podílí sami žáci, takže opět mají možnost se zapojit nad rámec obvyklých povinností a navíc si mohou i vyzkoušet roli učitele. Musím ovšem dodat, že bez pomoci žáků, kteří ví o počítačové technice mnohem víc než já, bych toto sama těžko zvládala - jak technicky, tak časově. Děkuji, Nicolasi! Romana Howe

Sněží, sněží - recenze Rozhodla jsem se vám napsat článek o skvělé knize Sněží,Sněží...Knihu napsali tři spisovatelé a už jenom to je důkaž že to bude BOMBA! JOHN GREEN,MAUREEN JOHNSONOVÁ,LAUREN MYRACLEOVÁ. Hrdinkou první povídky od Maureen Johnsonové je Jubilee, kterou místo štědrovečerní večeře s rodiči čeká cesta vlakem za jejími prarodiči. Jenže kvůli sněhové bouři je nakonec všechno úplně jinak a jak říkám Všechno zlé je k něčemu dobré. John Green zase vypráví příběh dospívajícího chlapce a jeho přátel, kteří se rozhodnou trávit 24. prosince v místním baru s partou bláznivých roztleskávaček.

Trojici vánočně laděných povídek pak uzavírá příběh Lauren Myracleové, ve kterém se nakonec všechny dějové linky hezky protnou. Bohužel její část se mi líbila ze všech nejméně. Narozdíl od Maureen a Johna stvořila super nudný příběh v čele se sobeckou Addie, která by zasloužila akorát tak pár facek a ne vánoční happyend. Všechny tři příběhy mají romantickou zápletku a splňují veškerá očekávání tohoto typu literatury. . Maureen, John a Laureen se pěkně doplňují a jejich postavy jsou si velmi podobné. Nemusíte se ale obávat, že by vám navzájem splývaly. Hrdinové jsou uvěřitelní. Pokud hledáte kihu u které si

foto: Kniha

odpočinete Sněží, sněží je skvělá volba. Valerie Wastlová, 9.A

STRANA 2 / 16



Masopust Letošní masopust,který organisoval spolek SOSÁK,Květnice vzkvétají a Lidé Újezdští.Konal se 6.2.2016.Průvod začal v 10:30 v Újezdě na Rohožníku u Alberta.Průvod dále procházel Květnicí(cca v 11:00) a Sibřinou.Pro letošní MASOPUST organisátoři zvolili téma ČERNO-BÍLÁ,PRAVDA A LEŽ,ŽIVOT A SMRT.Účastníci si sebou měli vzít bubínky,rolničky a

Sudbury Schools chrastítka.Když průvod dorazil do SOSÁKOVA,byl pro účastníky připraven bohatý program například kolo štěstí,tanečky,černo-bílá cukrárna a mnoho dalšího.Vstupné bylo 30Kč.Pro letošní průvod vyšlo skvělé počasí.Letos byla účat velice hojná.Teď už se jen můžeme těšit na příští masopust. Nikol Ivanská, 6.C

Sudbury School Sudbury School is different from other schools. Education in this school is free, you have freedom, you won´t learn, what is for you boring. This school supports what you want to learn. Typical thing at school is about your presence, they must know about your participation in school. People at the schools do what they love, they

learn about it. Would you like to study at Sudbury school? Do you think this education is better than normal? You think it's ever going to be in Czech republic? Do you think it would work? Do you agree with this type of learning? Klára Soustružníková, 9.C

Upoutávka na divadelní představení M. Táborský, J. Vondráček a M. Matějka v divadle V Dlouhé ztvárňují Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách. Shakespeare … poeta, básník a divadelní dramatik žijící na přelomu 16. a 17. století, který napsal asi 40 divadelních her. A to jak komedií, tak dramat ze současného (tehdejšího) prostředí, tak z prostředí antického. Tak tady končí znalosti, které o této jistě význačné osobnosti kulturních dějin Evropy získáme my, žáci 8. tříd, ze školních lavic. Pokud byste se chtěli dozvědět více, můžete. Pramenů je mnoho: knihy, divadelní inscenace nebo internet. Autoři, tři Američané si však řekli, že Shakespeara představí veřejnosti jinak. Podrobili jeho dílo úžasné a velkolepé kompresi a převedli těchto asi 40 her do jedné, jediné a jedinečné! Zní to šíleně, já

vím, a z mnoha jeho her nebudete mít žádný požitek a zčásti je na tom vinen i smích, který představení burácivě a neodvolatelně provází, ale celkový zážitek je úžasný a velkolepý. Další šíleností je, že hru hrají pouze tři herci a to s minimem rekvizit. To však celkovému dojmu nijak neškodí, možná právě naopak. Zážitek a dojem ze hry je nepopsatelný a pokud by někdo chtěl pochopit o čem to tu vlastně hovořím, musel by si na představení sám zajít. To je ale jediná, ovšem závažná chyba představení: téměř se na něj nedají sehnat lístky. A to je jaksi vše. Mohu vřele doporučit každému, kdo se o divadlo a zvlášť o Shakespeara nějak zajímá. Petr Novotný, 7.C foto: masopust

Zápis z jednání školního parlamentu se ujala slova paní ředitelka a ujasnila nám, jakou funkci má paní učitelka Kurková. Dále na řadu přišla otázka, kdo bude předsedou parlamentu. Samozřejmě, že volení proběhlo špatně, protože se přihlásil pouze jeden kandidát (Josef Dvořák) a byl okamžitě většinově zvolen. Tímto schůze skončila.

ilustrace: Eliška Hofmannová, 9.C

Schůze školního parlamentu 2.3.2016 Dnes se na schůzi sešlo poměrně málo zástupců, naopak přišla paní ředitelka (po předchozí domluvě), abychom společně

vyřešili všechny problémy ohledně stanov a vedení parlamentu. Jako první si vzala slovo paní učitelka Kurková a objasnila nezasvěceným dětem, proč je zde paní ředitelka a poté

Schůze školního parlamentu 16.3. 2016 Dnes se na schůzi dostavil rapidní počet zástupců všech tříd, paní ředitelka, dokonce i paní učitelky Howe, Bělohubá a paní psycholožka Zuzana Skokanová, protože bylo zřejmé, že byli zvědaví, co očekávat od nového prozatímního předsedy

STRANA 3 / 16

Josefa Dvořáka. Na začátku předseda představil všem NOVÉ stanovy, které sestavila Leontýna Hervertová. Stanovy byly představovány značně zmateně a zde přítomní zástupci mohli nabýt dojmu, že předseda je ani pořádně nepřečetl. Tento jejich pocit za pár okamžiků Pepa potvrdil. Sám totiž řekl, že je zcela nestudoval. Poté se všichni shodli, že by se měly udělat nové volby na všechny posty. Schůze se ukončila tím, že si má každý promyslet, zda by chtěl kandidovat na vyšší místo. Pavlína Řeháková, 9.C



Rozhovor na téma ZŠ dr. Jana Malíka

foto: ZŠ dr.Jana Malíka, Chrudim

Kateřina Dlouhá se ptala paní učitelky Howe na její návštěvu v této ZŠ dne 9.3.2016. Co vás na této škole nejvíce zaujalo? Jiný přístup. Ve škole například vůbec nezvoní! Ve všech třídách se hojně využívá kooperativní učení, lavice nejsou v řadách, nýbrž jsou ve všech třídách sestaveny do skupin, protože žáci většinu času spolupracují ve skupinách. V učebnách na výuku jazyků je maximum 15 žáků, lavice jsou sestaveny do půlkruhu. Žáci ani učitelé na většinu předmětů nepoužívají učebnice. Každý učitel má velkou míru svobody vybrat témata, látku, podle toho, jak žáci potřebují. Na této škole nemají detailní měsíční plány, takže se učitelé nestresují, že přijde inspekce a vytkne jim, že jsou s učením ve skluzu. Dále mne zaujalo, že na I.stupni se hodnotí pouze slovním hodnocením, tj. nehodnotí se klasickými známkami. A proč si myslíte, že na jejich škole to jde, aby učitelé měli v učení větší volnost a na naší škole to nejde? Dobrá otázka. Jednak mají výborného pana ředitele, který, přestože je ve funkci již 25 let, je pro školu stále inspirací a zárukou jejího rozvoje. Působí na mne jako „osvícený“ člověk, jako osobnost. Není to někdo, kdo se podvolí, kdo se ohne, kdo se bojí nějakých nařízení nesmyslných požadavků, Navíc je to člověk, který opravdu rozumí pedagogické práci a možnostem, které poskytuje Rámcový vzdělávací program. Má dobře prostudované metody, které pomáhají u žáků i učitelů zvětšovat motivaci k učení, k osvojení si spolupracujího přístupu. Hlavní takovou metodou, krédem školy je důraz na RESPEKT – mezi žáky i učiteli navzájem. Pan ředitel si vybral do týmu lidi, kteří pracují podobně jako on, kteří s ním sdílejí stejnou vizi. Všichni společně na sobě dlouhodobě a systematicky pracují, učitelé


tvoří spolupracující tým. Jak na vás působilo prostředí školy? Úžasně, úžasně. Děti mohou o přestávkách chodit za pěkného počasí i ven, jinak se mohou pohybovat volně po škole, sportovat v tělocvičnách, mohou jít také do bufetu J, kde mají k dispozici stoly a židle. Na každém patře jsou asi tři pingpongové stoly a desky s koši na házení s molitanovým míčem (škola má čtyři podlaží), děti si tam pobíhají, nikdo se nepere, nadměrně nekřičí. Na zdech, dokonce i stropech, jsou tematické malby, obrázky. Atmosféra působí velmi pohodově. Když mě pan ředitel provázel po škole, tak všechny zdravil jménem „Čau Pepo, co jsi včera dělal, jak je, jak si užíváte sněhu?“(V Chrudimi ten den zrovna napadlo dost sněhu.) Vztahy působily velmi uvolněně, neformálně, přesto dýchaly vzájemným respektem. Dále mne velmi zaujalo příjemné prostředí tříd. Přestože tato škola není žádná luxusní supermoderní, působí velmi příjemně. V každé třídě (od 1. do 9. třídy) je v zadní části koberec, kde děti odpočívají, hrají si, ale také pracují při hodinách. Ve třídách je více výzdoby, poliček, které ji zútulňují. To je dobré, že ředitel školy žáky zná. Je to tedy menší škola, 493 žáků, v jedné budově, ale je vidět, že se pan ředitel s dětmi často vídá. A viděla jste ten školní bufet? Jasně, hned jsem si tam koupila výbornou celozrnnou housku se šunkou a zeleninou. Bufet nabízí dost široký výběr: obložené čerstvé housky, ovoce, sušenky, pití.. V letáku školy jsem se dočetla, že se tam hodnotí i procenty, myslíte, že je to dobré? RH: Na I.stupni se hodnotí pouze slovně, pak v šesté třídě je přechod ke známkám překlenut pomocí vyjádřením úspěšnosti v procentech. Má škola dobré počítačové vybavení?


Výborné! Na necelých pět set žáků mají dvě klasické počítačové učebny, jednu mobilní počítačovou učebnu (sadu notebooků v kredenci na kolečkách J) a dále sadu tabletů. Počítačové učebny jsou otevřeny před vyučováním, o přestávkách i po vyučování, aby žáci mohli počítače využít k práci, k vyhledávání, k přípravě na vyučování, žáci zde jsou bez speciálního dozoru. Dále jsem ocenila dvě sady jejich super kvalitních sluchátek. Škola nemá velký počet interaktivních tabulí, ale projektory mají, myslím, ve všech třídách. Pro vybavení školy je důležité si určit koncepci a priority. Nabízí tato škola rozšířenou výuku angličtiny? Škola nabízí poměrně širokou nabídku volitelných předmětů (až 16 různých předmětů včetně programování a filosofie) od šesté třídy, takže v rámci tohoto systému si děti mohou vybrat navíc hodiny anglického jazyka, především konverzaci nebo seminář z angličtiny v devítce. Jinak mají řešené i absolventské práce, které se hodnotí na základě 18 kritérií. Jejich smysl spočívá ve výrobě nějakého předmětu, artefaktu. Jak dlouho probíhá vyučování? Zde nějaké rozdíly asi nebudou, kromě začátku vyučování, který mají v pondělí v půl deváté a v ostatní dny ve čtvrt na devět. Co si myslíte, že by se muselo udělat tady na této škole, aby to fungovalo jako tam? Tak to je velmi těžká otázka. Změna znamená velmi náročnou práci, která se dá lépe zvládnout, když má vedení vizi a tyto změny nějak inspiriruje a motivuje. Vyžadovalo by to asi dlouhodobější proces, tak třeba deset let. Další možnost je i působení žáků, kteří ale musí vědět, že to jde i jinak, že problémy nejsou jen jejich chybou. Myslíte si, že se na jejich škole dobře hospodaří s penězi? Tak jejich účetnictví jsem neviděla J, ale vzhledem k tomu, že mají kvalitní vybavení, jejich

STRANA 4 / 16


žáci i učitelé jezdí na společné výjezdy (vodácký kurz pro 7. a 9. ročník, anglické víkendy atp.), tak bude asi v pořádku Jejich školní výjezdy jsou naplánované (i ve speciálních metodických příručkách podrobně popsané) tak, aby vždy splňovaly nějaký přesný cíl, v každém ročníku jiný: tmelení kolektivu, rozvoj kompentencí, badatelství atd. Naopak Elio prevence vůbec nemají. Jejich způsob práce více motivuje kooperativní učení, spolupráci, vzájemnou důvěru, respekt. Škola také kupuje každé dva tři roky testy Kalibro, které pomáhají jednak mapovat klima školy, jednak úroveň znalostí žáků ve všech hlavních předmětech. A viděla jsem sama, že tato škola vždy dosahuje nadprůměrných výsledků ve všech oblastech, což potvrzuje i skutečnost, že na gymnázia se z pátých tříd hlásí maximálně 2 - 3 děti. S koncepcí této školy se můžete seznámit zde: file:///C:/Users/ Guest.user-P /Downloads/SVP_Zakladni_ informace_o_programu%20(1).pdf a zde: http://www.zsmalika.cz/skolni-vzdelavaci-program.aspx ZŠ J. Malíka znám, byla jsem na ní, někteří učitelé naší školy rovněž. Srovnávání této školy s naší je na delší diskusi, na kterou všechny srdečně zvu (viz str. 1) A. Sochůrková



Dění ve škole

ilustrace: Matyáš Slavík, 9.C

Vážená školská rado, dozvěděli jsme se, že bude zákaz mobilů. Já osobně si myslím, že zákaz mobilů je špatný nápad, ale i dobrý, protože my děti si rády hrajeme o přestávkách na mobilu. Bavíme se o hrách, o mobilech, jaký má on nebo já. Kdybyste nám zakázali mobil mít ve škole, tak byste nám měli povolit chodit o malých přestávkách za jinými kamarády z jiné třídy. Mí spolužáci z devátých tříd jsou také proti. A.Bárta, 9.A Zde prosím vyslechněte argumenty několika z nich: V dnešní době je nezbytné mít mobilní telefon. Byly vynalezeny pro komunikaci, ale vývojem techniky to komunikaci více ubírá. Neznám ale důvod, že bychom nemohli používat mobilní telefony o přestávkách. Většina lidí píše např. svým rodičům nebo si domlouvá schůzky. Nikomu to nevadí. O hodinách mi to přijde trochu jako nevychovanost. Slyšela jsem, že se mobily zakázaly kvůli nějakému problému jedné dívky s jejími přáteli. Myslím, že když se danému jedinci intimně vyfotila, měla počítat s případným nedorozuměním. Tyto problémy jsou už dlouhou dobu časté a nemá to skoro žádnou spojitost se školní výukou.N.Šmejkalová, 9.A Já jsem rozhodně proti, o přestávkách je nepoužívat je vrchol. Omezujete naši svobodu. Co kdy si někdo potřebuje něco zařídit, napsat SMSKU rodičům nebo zavolat? Nebo se odreagovat nějakou hrou po vyučování? Přestávka je od toho, abychom si dělali, co chceme: můžeme si tedy odpočinout nebo si udělat něco na mobilu. Chápu při

hodině, to bychom spíše měli dávat pozor a omezit jejich používání. V.Štěpanovský, 9.A Chápu rozhořčení učitelů, ale nechápu zákaz i o přestávkách, na chodbách. Je jasné, že nikdo neposlechne. Jak se říká: "Zakázané ovoce chutná nejlépe". A hlavně, když se někdo nechce vzdělávat a je radši na mobilu, ať tak dělá, to on pak bude litovat, že se raději neučil. Všichni si musí vybrat svou cestu, někdo si vybereme telefon, někdo vzdělání. Nevím, proč máme všichni trpět kvůli jednomu případu zneužití telefonu. Když by člen golfového klubu někoho zabil, také nejde do vězení celý klub.J.Císař, 9.A Nedávno jsem se dozvěděl, že bude v oblasti školy zakázáno používat mobil. Osobně si myslím, že je to nerozumné. Nepomůžete nikomu, spíš naopak. Dnešní generace patří elektronice....a když už nemáme ani hodiny informatiky, tak si myslím, že byste nám měli nechat mobily - aspoň na školské potřeby jako je slovník, atd....S.Fürst, 9.A Jsem rozhodně proti! Přestávka je přece od toho, abychom si odpočinuli a odreagovali se. Vím, že jsme na tom pořád, ale i tak to nejde. Myslím si, že to stejně nikdo nedodrží, používat je budeme pořád. Chápu, že při hodině musíme dávat pozor. Co když si budeme muset něco důležitého najít na hodinu, ale nebudeme smět, protože to máme zakázané, a my dostaneme za pět! Tohle je omezování naší svobody. P. Nykodým, 9.A Mobily jsou dnes běžně používaná věc, a proto mi je zákaz jejich používání proti srsti. Myslím, že záleží především na

ilustrace: Tereza Raušová, 9.A

nás, zda na nich chceme být, anebo se učit. Učitelé by k tomu měli takto přistupovat, stejně nikdy nenaučí všechny všechno. Proč nás tedy jednoduše neignorují a nevěnují se lidem, kteří skutečně touží po vědění? Od paní ředitelky jsme se dozvěděli, že zákaz bude schvalován ze dvou důvodupověst školy a možné vytipování kvůli pořízené fotce v areálu školy. K té pověsti: někde se něco natočí a učitel to nepohlídá. Proč by tedy zrovna po zákazu měl učitel tyto situace schopen pohlídat? A to jde opravdu jen o pověst? Záleží jim snad také na štěstí žáků? Co se týče toho vytipování, ještě v životě se nic takového naší škole nestalo, tento důvod se mi zdá tedy naprosto fádní a přišel dle mého jen jako další pro argument, kterých je opravdu málo a všechny zní podobně. Osobně si myslím, že zákazem nic nedokážou, ba naopakprohloubí špatné vztahy mezi žáky a učiteli, které už jsou tak dost špatné, otevřou tím další epochu ničení věcí a stejně zákaz nikdo z nás nebude dodržovat. Já s ním zkrátka nesouhlasím. Připadá mi to jako omezování mých vlastních svobod a nezdá se mi jako nějaký velký převrat. Nejdříve nám zakázali pohyb, teď mobily, tak co nám zakážou příště…. mluvit? K.Dubová, 9.C Pochybuju, že po zákazu si všichni žáci nechají telefony doma nebo je vypnou.Co se týče toho, proč budou telefony zakázány, příjdou mi určité důvodu trochu nelogické. Se školou to nemá nic společného, pochybuji, že fotky rozeslal ve škole. Takže tohle jako důvod moc nechápu. Další důvod je prý to, že si žáci mezi sebou nepovídají, což mi příjde, že to taky není pravda. A když už se

STRANA 5 / 16

ty telefony zakážou, mohli by nám aspoň více povolovat procházení se po chodbách i o malých přestávkách.Popravdě si nemyslím, že všechny učitelky budou chodit po chodbách a třídách a zkoumat, jestli nemá někdo zapnutý telefon. Zcela chápu, že budou mobily vybírány, v tom případě, že by je žáci používali při hodinách, ale proč o přestávkách?! Prosím vás vážení žáci dostali nařízení mluvím o školních pravidlech a o vašich mobilech Mám velmi špatnou zprávu mobily nejsou v právu musí býti pod zámkem to je jejich rozsudkem zákaz je snad dobrý nápad co vám budu povídat videa a fotky špatné tím to bude zakázané zákaz má i nevýhody máme přeci své svobody mobil chceme pro život na filmy se chceme dívat zprávy rádi píšeme s rodiči pak voláme dost povídáme si spolu zákazem zavrhneme školu. S.Holobradová, 9.A Vaše obavy a rozhořčení jsou zbytečné, o zákazu jsme zatím jen uvažovali. Měli jsme k tomu různé dobré důvody (a fámy o jakési dívce to nebyly), ke kterým se vyjádříme více v dalším čísle časopisu. A. Sochůrková



Youtube zlo či jen zábava

Lidé si mohou říci, že je to jen zábava, ale ta možnost závislosti tu je. Proč, vždytˇ to nikomu neubližuje (skoro). Od určité chvíle je youtube jako droga nebo automaty, prostě závislost. Z videa máte stejný prožitek,jako kdybyste tu hru hráli. A ač se to nezdá, ti lidé, co se na ně nejčastěji díváme (Youtubeři), z toho získávají

Tablety

foto: Lenovo TAB 2

V dnešní době můžeme na trhu najít spoustu značek a druhů tabletů, ale který se nejvíce hodí do školy ? Nejčastěji používanou značkou je Apple, který se svým iPad Air 2 pohybuje v top 10. Však jeho cena je trochu odrazující - okolo 15 tisíc. Ale co ztrácí na ceně získává jeho plynulostí a výkoností. Disponuje také 9,7 palcovým displejem s úžasným rozlišením. Má však odlišný operační systém oproti jiným tabletům. Nazývá se iOS, což může být komplikací propojením s počítačem a s aplikacemi. Dále tu máme Lenovo TAB 2 za příznivější cenu - a to okolo 6 tisíc. Lenovo TAB 2 má operační systém Android, který je nejrozšířenějším jak u tabletů tak i u

Tablety ve školách?

Tablety ve školách? Dobrý nápad či hloupost? Na naší škole se už delší dobu mluví o zařazení tabletů do výuky. Myslíte, že je to dobrý nápad, zamyslete se a řeknetě si. Má to cenu? Já osobně mohu říct, že jsem PRO. Tablety mohou pomoct při praktické stránce vyučování, mohou pomoct rozvíjet kreativitu, protože co si budeme povídat, psát čistě jen zápisky do sešitu, je už trochu nuda. Přeci jen už foto: Zdroj:Google obrázky žijeme v 21. století a elektronika začíná klepat na nemalé peníze. Příkladem může být Fatty dveře i do škol. Vzpomeňte si Pillow, kteréhoho mnozí například na interaktivní „donatují“ (posílají mu finanční tabule, před několika lety to příspěvky). byl obrovský hit a už tehdy se Ale může to být také pomůcka vědělo, že právě interaktiví ve škole, ale o tom zas příště. tabule budou ve školách Tadeáš Rejfek, 7.B prospěšné. A nyní, když

začínájí být v "módě" tablety, by se i ty mohly zařadit do výuky. Mezi výhody tabletů patří napříkad: učitel může snadněji opraví či zkontrolovat písemky či pracovní listy.

telefonů. Operační systém Android nám, co se týče aplikací, nabídne mnohem více než iOS a navíc většina aplikací na Android je zdarma, zatímco u iOS je jich většina placených. Úhlopříčka displeje je 10,1 palců. Rozlišení obrazovky je ve Full HD. Výdrž tabletu by měla být až deset hodin. Jak už jsem zmiňoval, pro tablety s Android-em je mnoho aplikací, které nám v učení mohou pomoci, zde jsem jich pár uvedl. Google Keep - Je aplikace do které se dají zapisovat poznámky a tedy může sloužit jako zápisník. V aplikaci si dále můžete poznámky různě upravovat. Další předností je zadávání pomocí hlasu a nebo čtení textu z obrázku. Periodická tabulka - Aplikace Periodická tabulka zprostředkuje obsáhlé informace o periodické tabulce prvků. DIC-o Anglicko-český offline slovník (jsou i jiné) Jednoduchý slovník. Photo Math - Jednoduše fotoaparátem telefonu vyfotíte matematický příklad, a aplikace vám sdělí nejen výsledek, ale také celý postup, jehož jednotlivé kroky komentuje. Snadno tak pochopíte, jak se od zadání dostat k výsledku. Tak to je k

byly hezké. Nazýváme se eko-školou a přitom ničíme přírodu. Doufám, že stromy a keře budou znovu vysazeny a budou lépe udržovány. Větě o nápravných ekonomických opatřeních nerozumím. Bylo by zajímavé, kdyby i žáci dostali podobný dotazník, jako dostali rodiče. Pokud vím, jsou dva cizí jazyky na 2.stupni povinné. Proto nerozumím tomu, proč paní ředitelka nevyhoví té skupině rodičů, která požaduje rozšíření jazyků. Je trapné, když si žák jako 2.jazyk vybere němčinu a je proti své vůli i proti vůli rodičů přeražen na ruštinu. Jazyky se mají učit v menších skupinkách. Kvalitní výuka jazyků je v dnešní době velmi důležitá. Líbilo se mi suplování p.uč.Kurky v hodině AJ. Hodina byla připravená a mluvilo se hodně anglicky. Vážím si učitelů, kteří nedávají své osobní problémy najevo při výuce. Mám ráda učitele, kteří jsou psychicky vyrovnaní. Myslím, že k tomu by jim měla paní ředitelka pomáhat a ne naopak. Nikola Šmejkalová, 9.A V uveřejněném názoru je řada omylů, pro nedostatek místa se k němu více vyjádřím v dalším čísle časopisu. A. Sochůrková

ilustrace: Markéta Soustružníková, 9.C

tabletům zatím vše, s čím bych se s vámi chtěl podělit a doufám, že bude tento článek přínosem! Filip Garnot, 8.C

Dění ve škole - reakce na Zprávu o prvním půlroce Vybavování tříd technikou je samozřejmě potřebné. Otázkou je, zda je elektronická třídní kniha opravdu nutná. Neměli bychom se spoléhat jen na techniku. Technika má pomáhat, ne zdržovat. Odstranění keřů před naší školou se mi zdá nelogické. Keře do šaten nestínily a nikomu nevadily,

STRANA 6 / 16

Pro mě jako žáka je zajímavé mít tablet ve škole, protože nosit sešity nebo učebnice není nejlepší. V případě tabletů bych měl vše v jednom. Například na internetu či na stažené aplikaci můžu používat překladač nebo různe pomocné aplikace na dané předměty, což je dle mého obrovské plus. Mezi další výhodu tabletů patří aktuální informace. Na internetu nebo v různých online interaktivních aplikacích budou vždy informace o tom, co se děje a tím pádem zde najeme i náměty, o čem se učit. Ondřej Dittrich, 8.C



Žrout času aneb smysl absolventských prací toho, jaký jsme měli prospěch. V pracích bychom se měli zaměřovat na naše dosavadní znalosti a zkušenosti, nějak pracovat s naší osobností a našimi myšlenkami, protože, buďme k sobě upřímní, nám to dá více než hledání a opisování informací, které si stejně nebudeme pamatovat.

ilustrace: Vojtěch Štěpanovský, 9.A

Nedávno jsem přemýšlela, k čemu nám vlastně jsou absolventské práce. Všichni říkají, že je to dobrá příprava na střední školu, jak si vyzkoušet prezentaci, samostatnou práci a „bakalářku“. Ale opravdu si toto všechno vyzkoušíme tím, že budeme opisovat wikipedii (řekněme si popravdě, že to dělají všichni). Neměli bychom spíš nějak využít dosavadní znalosti, které máme, a nějak je efektivně použít? Další věc, kde na to vše máme brát čas? Hodně lidí si myslí, že je devátá třída zbytečná, že se jenom flákáme, ale mně přijde, že mám méně času než

Polemika Milá Klárko, řekněme si popravdě, že možná podle sebe soudíš jiné a že zdaleka ne všichni opisují wikipedii. Ti všichni, kdo ve svých absolventských pracích popisovali své záliby, místa, která navštívili, seznamovali nás s přečtenými knihami nebo jiným kulturním vyžitím či s ukázkami své nejrůznější činnosti, by se mohli právem cítit dotčeni, že je házíš do jednoho pytle s těmi, kdo opravdu jen opisují. Takoví jsou samozřejmě také a jsou mezi ostatními hezky rozeznatelní. Píšeš, že by se práce měla zaměřovat na vaše dosavadní znalosti a zkušenosti a pracovat s vaší osobností a myšlenkami. Souhlasím a ptám se: někdo tomu brání? S radostí jsme vždy od každého žáka přijali každé téma, které vycházelo právě z jeho osobnosti: o sportu, který provozuje, o zálibě, které se věnuje … a že už těch zajímavých osobních prací bylo!!! Žáci při prezentacích např. připravovali pokrmy, tančili, předvedli své výtvarné práce, ukázku historického

třeba v osmé třídě. Už tak máme hodně starostí s co nejlepším prospěchem, přihláškami na střední a nešťastní jedinci s přijímačkami. A do toho všeho mám ještě stíhat a dělat si starosti s absolventkou, protože se mi jinak může zhoršit známka z vyvoleného předmětu? Neříkám, že by se měly absolventské práce zrušit úplně. Co kdybychom je nějak změnili? Myslím si, že by všichni měli mít stejné, nebo alespoň podobné téma. Náročnost témat může být lehce nespravedlivé, protože si je musíme vybírat v pořadí podle šermu, skupina žáků vytvořila jako absolventskou práci i krátký dokumentární film. Záleží i na žácích, s jakým nápadem a projektem přijdou. I učitelé nabízejí tvůrčí témata, např. výrobu nějaké pomůcky, předmětu, fotografií apod., ale kupodivu, málokdy, ba téměř nikdy se nikdo k takovým tématům nepřihlásí a žáci stále upřednostňují (že by z vlastní pohodlnosti?) taková témata, která jsou vskutku závislá jen na vyhledávání v knihách a na internetu. Např. do tématu o renesanční Itálii a umění lze opravdu jen těžko nějak zahrnout vlastní osobnost. Ono ale i to hledání informací, které Ti připadá neužitečné, také není úplně jednoduché, když se má dělat dobře. Takže chtějí-li žáci své téma dobře vyložit a dělají-li svou práci poctivě, mohou se tomuto umění vyhledané informace správně použít a uspořádat – dobře přiučit. Nepodléhej omylu, že všichni to umí. A že si vyhledané informace stejně nebudete pamatovat? Lidský mozek zapomíná většinu ze všech informací, které během života dostane, je to přirozené. Znamená to tedy, že nemá smysl

Například na základní škole v Úvalech se na konci roku promítají fotky z dětství a všichni mají hezký den. Tak proč se na konci roku stresovat s prezentací nám neznámého a nezajímavého tématu, když si můžeme všichni užít zábavu prohlížením si toho, jak jsme se změnili, vyrostli, vyspěli... A abychom k tomu využili naši osobnost, psychiku a schopnost prezentace, tak si můžeme popovídat, nebo mít o našem průběhu životem proslov. Abych zde jenom neplácala, vytvořila jsem dotazník, který vyplnilo 45 deváťáků. 48% tázaných považuje vybírání témat za spravedlivé, 62% vyhovuje konzultace s učitelem, pouze 42% přijde absolventská práce částečně informace přijímat? Protože většinu zapomeneme, nemá cenu něco nového zjistit, poznat? A na čem budeme trénovat svou paměť, schopnost třídit a analyzovat fakta, usuzovat, vyvozovat, zkrátka myslit? Nemohu souhlasit s tím, že by všichni měli mít stejné, nebo alespoň podobné téma. Šedesát žáků! Umřeli bychom nudou všichni. Vždyť to je proti tomu, zač horuješ – rozvinout to, kým jsme! Jsme snad všichni stejní, abychom se všichni zabývali týmž tématem? Zkus prosím také odhadnout, zda by se v případě jednoho stejného tématu pro všechny opisovalo méně, nebo více než dnes. Odpověď je nasnadě. Zkouším si též představit, jak má 60 žáků proslov o svém životě a všichni si prohlížejí fotky z dětství. Chvilka vzpomínání je krásná, a naše 9. třídy si na závěrečné rozloučení často připravují různé, podle svých schopností více či méně vtipné prezentace svých fotografií a školních akcí, na které se těšíme. Ale dělat z toho absolventskou práci? Představuji si rovněž, jak snadné by bylo vzít Tě za slovo a dělat místo absolventky testy a pak se zeptat žáků, zda to bylo lepší a

STRANA 7 / 16

užitečná a 42 % přijde neužitečná. Vylepšili by ji tím, že by změnili termín prezentace, přesunuli by ji do osmé třídy, nebo by vybrali zajímavější témata. Když jsem se zeptala, zda by se jim líbilo promítání fotek z dětství, 55% odpovědělo že ANO. Místo absolventky by dělali např. testy, zajímavý výzkum nebo projekt, dlouhodobou práci ve skupině... Z toho všeho vyplývá, že nejsem sama, kdo zastává názor, že je absolventská práce v této podobě nevyhovující a neužitečná. Proto říkám: pojďme s tím něco udělat a změňme absolventské práce k lepšímu, k něčemu, na co se všichni budou těšit. Změňme práce na projekt, ve kterém rozvineme to, kdo jsme, to, kým jsme. Kdo by měl nějaký zajímavý nápad jak vylepšit absolventské práce, či by rád diskutoval, může napsat článek do časopisu nebo napsat do Nápadníku. Klárka Dlouhá, 9.C

zda se na to všichni těšili, ale neboj, tak škodolibí my učitelé nejsme. My Vás totiž máme rádi, a tak věříme, že nám zase předvedete, co ve Vás je. Že většina absolventskou práci pochopí jako příležitost ukázat, že jste se naučili rozvrhnout si čas (což je umění v životě hodně důležité), dotáhnout věci k co nejlepšímu výsledku a překonat vlastní pohodlnost. Možná se někteří budou snažit případný vlastní neúspěch svalit na neschopnost okolí a nezajímavost tématu, ale doufáme, že další naopak dokážou prostě přiznat, že i oni mohli být lepší, kdyby více a pečlivěji pracovali. I to bude cenné. K závěrečné výzvě v Tvé úvaze, Klárko, se připojuji; rádi vylepšíme absolventské práce s pomocí Vašich nápadů: navrhněte zajímavá témata, navrhněte, čím byste se chtěli zabývat, abyste jenom neopisovali z wikipedie. Jsem jedno ucho. Hana Jančová



Elektrokroužek

Záhadné hasičské auto

foto: Tomáš Michalec foto: šipka, elektrický obvod

Elektrokroužek má na naší škole několik úrovní od začátečníků po pokročilé. Kroužek vedou RNDr. Aleš Jirásek a Mgr. Věra Timurová. Začíná se již na prvním stupni a je možné pokračovat i na stupni druhém. Začátečníci se naučí rozeznávat součástky elektrických obvodů, jako jsou rezistory, tranzistory, diody, leddiody...Nejprve pracují na nepájivé desce, která umožňuje sestavovat elektrické obvody bez pájení. Ve druhém pololetí se používá pájecí stanice a univerzální deska. Výsledkem práce jsou obvody s mikročipy, které ovládají svítící a blikající leddiody nebo minireproduktor. Práce jsou složitejší a složitější. V předchozích letech jsem vyrobil např. blikající ruletu, blikající šipku, hrací krabičku.

Nejvyšší úrovní je Mladý konstruktér, kde letos vyrábíme auto na dálkové ovládání. Již máme hotové ovládání kol, ovládání rychlosti, vyrobená světla. Musíme ještě sestavit podvozek, přijímač a vysílačku. Už se těším, až budeme mít auto hotové. Více informací se dozvíte na stránkách www.mladyvedec.cz Jan Javorský, 6.C

Čtvrteční doučování s paní učitelkou Konrádovou se proměnilo v hon informací o hasičském autě, které stálo na zastávce se jménem Polesná. Odvážní reportéři z 5.B se hned vydali hledat odpovědi. Když přiběhli na místo, mysleli si, že se něco vážného stalo. První hodinu vyučování vyšetřovali, co se stalo a zde jsou inormace, které jsme zjistili. U zahrady obydleného domu praskl strom pod tíhou sněhu. Naši újezdští hasiči přijeli tento strom odstranit. Hasiči díky žebříku na hasičském autě a motorové pile nejprve ze stromu odstranili větve, aby byl strom lehčí. Potom lasnem a společnými silami zhruba 10 hasičů prasklý strom stáhli na zem. Poté se nám podařilo vyhledat mluvčího hasičů Josefa Doškáře, který nám v rozhovoru řekl: „Tento strom byl prasklý a

my jsme tady v Újezdě nad Lesy jeli pořezat tento strom za pomoci zásah Pražských hasičů. Použili jsme žebřík, abychom v okolí strom nic nepoškodili. Vše se zachovalo v původním stavu. Tomáš Michalec se pak zeptal: „A co se vlastně stalo a proč?“ Josef Doškář odpověděl: “ Strom praskl a spadnul tíhou sněhu.“ Tomáš Michalec: „A stalo se někomu něco?“ Josef Doškář: „Ne, nikomu se nic nestalo.“ Tomáš Michalec: „Děkujeme za rozhovor.“ Tomáš Michalec a Denisa Zakopalová, reportéři 5.B

5.B v kuchyňce Bylo před Vánoci,učení už moc nebylo, a tak jsme si mohli se třídou volnější den, který jsme se rozhodli strávit v kuchyňce. Ve středu 16. prosince jsme si řekli, co budeme ve čtvrtek vařit a pak si připravili věci na vaření ve škole podle toho, kdo co dělal a vařil. Ve čtvrtek jsme si přinesli potraviny a ingredience na vaření. Byli jsme vždy ve skupinkách po čtyřech. Každá skupinka měla jiné nápady, každý vařil něco jiného. Já jsem byla se Sárou, Kačkou Brabencovou, Emou a Jančou bylo nás pět. My jsme dělali salát COLESLAW, SLADKOU POCHOUTKU A ŠPÍZY S RAJČATY A MOZZARELLOU. Hned první hodinu jsme šli do školní kuchyňky. Pak každý začal dělat to, co si vymyslel. Při práci jsme si povídali a chodili k jiným skupinkám na "výzvědy". Když jsme asi třetí hodinu dokončili vaření a přípravu jídla, šli jsme do třídy a tam jsme vše

foto: 5.B

vyskládali na tři lavice a naše dílo jsme si vyfotili. Potom jsme donesli na ochutnání paní ředitelce. A nakonec jsme si pustili film a snědli si své

dobroty. MOC JSEM SI TENTO DEN UŽILA! Nela Beranová, 5.B

STRANA 8 / 16



The Great Highland Bagpipe Scotland, alongside tartan, kilts, whisky, thistles and such. Anyone who has heard the instrument up close, perhaps through a pipe band, could testify to its unique ability of making the hair stand up on the back of your neck. The early origins of the instrument trace back to the Scottish clan system (family groups) and one of the most famous musical clans are the MacCrimmons of Skye. During this time a particular form of music was developed, which in the Gaelic language is known as ‘Ceol Mor’ (great music), ‘Piobaireachd’ or just simply ‘Pibroch’ and has a distinct haunting slow sound. The music is unique in several ways, the sound, how it was taught, the range of notes and oddly that there is no time signature (or beat/rhythm). foto: Stephen Lockhart

This article was written by Stephen Lockhart, a native Scottish conversational English language assistant at Masarykova ZS. Although my professional background is in science (MSci, PhD Chemistry) my hobby of choice is the Scottish bagpipe. I am very keen to start a pipe band in the school, some self-discipline and 30 minutes to 1h of practice a day is all that is required. Practice is not done on the bagpipes themselves but instead on something which looks like a small recorder (pistalka), called a practice chanter. The Scottish bagpipe or Great Highland Bagpipe (GHB) as it is technically known, originates from Scotland and has existed in its current form for more than six centuries. It consists of a bag (traditionally sheepskin), drones (sounds like a cow mooing) and a chanter (musical part). In the last century it has been played everywhere from the Normandy landings during World War II, the late Bon Scott of the AC/DC rock band and recently by Kjell Lindgren, a US astronaut on the International Space Station. The GHB may easily be described as a somewhat beguiling, fascinating and possessing musical instrument. It is the quintessential symbol of

‘Ceol Mor’ was and still is commonly taught in what they call the oral tradition, the tune being sung before you play it. It is sung in a special language, known in Gaelic as ‘Canntaireachd’, which mimics the sounds of the bagpipe. It does sound a little strange to listen to at first and such common English language notations include phrases like hiharin, chedere and darodo. This ancient music often uses only five or six out of the nine standard notes on the pipe chanter and consists of a basic theme (or ground) followed by variations, becoming increasingly difficult towards the end of the tune. Tunes often end with a repetitive burst of notes called a ‘Crunluath’ in Gaelic. After the 1745 Jacobite uprising (Charles Stuart tried to become the Scottish king) the bagpipes suffered a huge change in fate when the British government legislated against the Scottish clan system. The ‘1746 Dress Act’ introduced penalties for wearing highland clothing such as kilts and although the bagpipes were never mentioned directly, this had a significant effect on the instrument. Ironically, it was the British army who adopted the bagpipes after the demise of the Scottish clan system. This could have been simply through the highland soldiers in the regiments or just because of the

frightening sound for the enemy and the ability to ‘stir the blood’ of their own troops. After 1746, the bagpipes, or war pipes as they are often known, were played into battle, usually a single piper leading the way. Nearly two hundred years later, private Bill Millin, a 21-year-old Scottish soldier, led the Normandy landings on Sword beach during World War II. Armed only with his bagpipes and wearing a kilt, this soaking wet and brave young man stepped off of his boat in a hail of gunfire playing the tunes ‘Highland Laddie’ and ‘The Road to the Isles’. Luckily for him, the German gunners apparently did not shoot him because they thought he had gone mad. This army or regimental period for the GHB was the basis of a branch of music which is known in Gaelic as ‘Ceol Beag’ (light music) and consists of numerously varied time-signature based tunes such as slow airs, hornpipes, jigs, marches, strathspeys, reels and polkas. The tunes are often employed in highland dancing (jumping over swords), country dancing (groups of dancers), ceilidhs (party-like social dancing) and pipe bands. Many of the British royal family, including Her Majesty Queen Elizabeth II, are very fond and knowledgeable of the bagpipes, perhaps from happy childhood memories of the sovereign piper. Often they would test a pipers’ ability to play any of the hundreds of standard military tunes by selecting some from a book. Throughout this time groups of pipers (pipe bands) were commonplace and usually supported by groups of drummers. It is perhaps largely through the pipe bands that the GHB has become a global phenomenon. At the 2015 World Pipe Band championships held on Glasgow Green in Scotland there were 230 pipe bands from 16 countries playing. Around 8000 pipers and drummers took part from around the world. Many modern pipers also play other instruments such as border/lowland pipes, whistles, flutes and even Uileann pipes (Irish pipes). For young people the GHB can be a great instrument to play, combining

STRANA 9 / 16

foto: Steven Lockhart

the social aspects of the pipe band with travelling and playing other related instruments. Most young pipers have a great time while developing musicality, discipline and lung fitness. Medically speaking and like with many wind instruments, the GHB can be helpful in reducing the effects of lung problems (including asthma) through increased diaphragm strength and stamina. Learning bagpipes usually starts around seven years of age when the students’ fingers are big enough to play a chanter. Practice takes place on what is called a practice chanter (similar to a recorder) with a reed chosen so that the student increases their blowing capacity over time. Usually 30 minutes to an hour of careful, slow and meticulous practice a day turns students quickly into good pipers. After six months they can play tunes on the bagpipes and after a year or two they sound pretty good. Any student wishing to learn to play the bagpipes can contact Mrs. Howe directly. My instruction is free and I can provide refundable practice chanters if students want to give it a try. Chanters can be returned if the students do not like it and there is an opportunity use the English language in a practical way.



Georg Trakl - Sen zla

Povedené práce 7.B keramická prasátka

foto: Karolína Nováková, 7.B

ilustrace: Michaela Janů, 9.C

V rámci hodin literatury jsem četla tuto báseň a rozhodla se ji ilustrovat. Michaela Janů, 9.C

Exkurze do ZŠ Kunratice

foto: ZŠ Kunratice

Dne 10.3. o jarních prázdninách jsme byli s paní učitelkou Howe na exkurzi v ZŠ Kunratice. Při vchodu do školy nás velice zaujaly barevné zdi a milá recepce, která nás poslala za panem ředitelem. U pana ředitele nám nabídli čaj nebo kávu a potom jsme se už mohli ptát. Pan ředitel byl velice ochotný a odpovídal nám na všechny naše otázky. Dozvěděli jsme se, že škola má okolo 600 žáků a 2 počítačové učebny. Potom nás pan ředitel provedl školou. Na chodbách měly děti možnost sednout si na gauč nebo přečíst nějakou knížku. Navštívili jsme knihovnu, která

mimo jiné funguje i jako počítačová učebna. Některé z počítačů byly dokonce dotykové. Nejvíc se nám ale líbil bufet a tělocvična. Do bufetu si děti mohou zajít kdykoli (jak o velké, tak o malé přestávce). Prodávali tam různé sladkosti, ovoce,bagety, pití a měli tam stoly a dokonce i gauč. Hned vedle byla tělocvična, která byla velká asi jako 2x naše velká tělocvična a hodně se tam konají zápasy. Chodby ve škole byly moc pěkné - každá namalovaná nějakou příjemnou barvou, tematicky a v hlavní chodbě měli dokonce boxovací pytel .Na chodbách byly také tablety

foto: ZŠ Kunratice

přidělané ke zdi, na kterých byl rozvrh a žáci se tak mohli po každé hodině kouknout, kam mají jít. Další věc, která se nám moc líbila, byla kolárna a volitelné předměty a kroužky, mezi které patřilo například programování, estetický seminář, sportovní hry, společenskovědní seminář, pěvecký sbor apod. Školní jídelnu měli zvlášť v jiné budově, která byla hned u školy. Nabídka jídel byla úžasná výběr ze tří hlavních chodů, polévky, šest druhů pití a každý den saláty. Pan ředitel nás pozval na oběd a za nás musím říct, že nám moc chutnalo. Mimo jiné měli před jídelnou ve

STRANA 10 / 16

vitrínce vzorky všech tří jídel a dotykovou desku na objednávání. Učebny byly dobře vybavené a měli tam i místnosti se zaměřením - místnost se zvířaty (andulky, morčata.), keramikou, dílnou a také školní klub, ve kterém jsme si mohli všimnout například fotbálku, tří počítačů (na kterých mohou děti hrát hry), sedačky a stolku se židlemi. Celkově se nám škola moc líbila a děkujeme panu řediteli a ostatním za skvělou spolupráci! Natálie Garnotová a Filip Garnot, 8.C



Návštěva v ZŠ Kunratice

foto: ZŠ Kunratice

foto: ZŠ Kunratice

Dnes je 14.3. a já dělám rozhovor s Natálií Garnotovou, která byla na exkurzi ve škole v Kunraticích. Položím jí pár otázek ohledně toho, jaké to na této škole bylo: Na fotkách vidím, že tam mají jinou jídelnu než u nás. Co přesně bylo jiného? Začala bych tím, že byly tři druhy jídel, jejichž vzorky byly vystavené ve vitrínce, abyste věděli, do čeho jdete. Další věc byla, že tam nabízeli šest druhů pití. To jsi si z těch druhů jídel mohla vybrat přímo na místě? To přesně nevím. Měli tam takovou dotykovou desku, ale nevím, zda se na ní dalo objednat v den obědu. Ale můžeme to zjistit od jejich pana ředitele. Další věcí je to, že ke každému jídlu si můžeš každý den dát i salát, ceny obědů jsou příznivé: pro I. stupeň 26 Kč, pro II. 29 Kč, pro III. 31 Kč (viz http://www.zskunratice.cz /skola/skolni-jidelna/ vse-o-skolni-jidelne/vysestravneho-365) No tak to mi přijde naprosto geniální? A co třídy? Lišily se nějak od našich? Tady u nás ve škole jsme už párkrát řešily to, že naše třídy jsou depresivní. Ty třídy byly většinou vymalované, takže působily velmi příjemně. A většinou měli jak normální tabuli, tak magnetickou tabuli, na kterou se píše fixem. Také bylo ve třídě takové prostředí, že tam byly poličky s věcmi, obrázky, výtvory žáků. Prostě ne takové prázdné třídy. A ve třídách na I.stupni mají koberce. A co třídy pro II.stupeň? Tak tyto třídy byly prakticky podobné těm z I.stupně, až na to, že koberce byly jen někde. A jak to tam měli s počítači? Měli tam počítačovou učebnu nebo měli tam víc hodin informatiky? Počítačovou učebnu tam samozřejmě měli. Vypadala tak, že tam měli ...asi tři počítače

byly dotykové a součástí počítačové učebny byla knihovna s pojízdnými schůdky, ty mi přišly naprosto geniální. Druhou počítačovou učebnu měli mobilní. A jak to tam měli s volitelnými předměty? U nás na škole se totiž zrušily poměrně nedávno, asi před třemi lety. Tak volitelných předmětů tam mají na výběr asi šest, například to jsou sportovky, výtvarné dílny, estetická výchova, taneční, příprava na projekty. Součástí výuky je už od I.stupně dramatická výchova. Takže chceš říct, že si tam můžou vybrat cokoliv, čemu se chtějí věnovat ? Ano, zase máš pravdu. Tyto volitelné předměty byly podle mne naprosto úžasné, nehorázně bych je brala. A co rozlučka s deváťáky? Mají nějakou? Mají tam něco, čím by se rozloučili se žáky devátých tříd při jejich odchodu ze školy po devíti letech, což je opravdu dlouhá doba, dovoluji si podotknout. Ano, mají. Měli tam v minulých letech ples organizovaný žáky devátých tříd. A měl ten ples úspěch? Ten ples byl v minulosti hodně úspěšný, ale vždy to záleží na konkrétní třídě. Letos prý jedna devátá třída ples odmítla pořádat, tak se letos nekoná. Pan ředitel řekl, že nechce ples pořádat za každou cenu, nechce nikoho nutit, ale doufá, že příští rok se zase konat bude. A když už jsi se zmínila o panu řediteli, jaký byl jeho přístup? Byl velmi příjemný, ochotný. Odpovídal nám na všechny naše otázky, bral nás jako partnery. Má smysl pro humor. A co by asi zajímalo hodně žáků: mají v této škole nějaký bufet nebo tak něco? Ano, měli bufet a tento bufet se mi moc líbil, byl jako z nějaké americké školy J Měli tam stoly a židle, mohli jsme si tam koupit nějaké sušenky, bagety, pití, párky v rohlíku. Takže tam

nemají striktně zdravé věci. Ještě bych chtěla dodat, že žáci, kteří si chtějí něco koupit, nejsou omezováni a můžou si kdykoliv o přestávce dojít koupit něco do bufetu. Mohou si tam sednout na sedačku a povídat si tam. Takže na rozdíl od nás si mohou o přestávce chodit libovolně po škole, i když není velká přestávka? Ano, to můžou. Na chodbách mají různá odpočívadla, dá se říct, mají tam často gauč, poličky s knížkami, stolek, můžou si tam sednout, povídat si. Na jedné chodbě mají dokonce boxovací pytel, takže když někoho přemůžou jeho pocity, tak si je může vybít. Doslova vybít. A ty myslíš, že u nás na škole by žáci také chtěli ty boxovací pytle? No já myslím, že spoustu žáků by si někdy tu zlost vybít potřebovalo. No, já myslím, že každý toto někdy potřebuje. A jaké tam bylo prostředí na chodbách? Byly to bílé stěny jako u nás ve škole, než je nahradila tato velice originální a extravagantní oranžová a žlutá? První dojem do školy byl velmi příjemný, byla tam taková veselá příjemná fialová. Byla tam taková recepce (viz foto), hodně zdí bylo vymalováno nějakou barvou, hodně jich bylo namalováno tematicky: jako pravěk nebo jako džungle, zámořské plavby a objevy, takže to se nám hrozně moc líbilo. A jak vypadá jejich školní klub? Když jsme tam přišli, tak nás přivítala příjemná paní učitelka a na první pohled jsme viděli tři počítače, na kterých se dají hrát hry. Mohli i na FB? Nejsem si jistá, asi ne. Dále tam byl fotbálek, kulečník, gauč, hezký stůl a kolem židle. Celkově na nás působil klub velice příjemně, je mnohem větší, prostornější, příjemněji zařízený.

STRANA 11 / 16

foto: školní chodba

A byla v té škole nějaká věc navíc? Nějaká místnost, třeba cokoliv? Co nás velice zaujalo, byla místnost, která patřila jakoby k přírodopisu. Je to v podstatě taková chovatelská stanice (odloučené pracoviště DDM), kde jsou terária a klece se zvířaty: ještěrky, králíci, andulky, rybičky, želvy atp. Další věc, kterou bychom opravdu dost brali byla „kolárna“, myslím, že tu by uvítala většina žáků na škole, protože by rádi jezdili do školy na kole. Teď mě napadá, co kdybychom navrhli, bez ohledu na to, kolik to bude stát J, že se tam postaví kolárna. Je to užitečnější než nějaká skalka, o kterou se stejně nikdo nebude starat a která stejně za půl roku bude vypadat hnusně. Kolárna by byla fakt super, můžete si tam dát kolo, koloběžku, skateboard, je to pod střechou, je to zamčené, nehrozí, že vám nikdo neuřeže řetěz, navíc je to v areálu školy. Netušíš, jak je možné, že škola má takové nadstandardní zázemí? Jednak je to díky projektům, do kterých se škola zapojuje, jednak je to díky pomoci rodičů, kteří mají jakousi asociaci, v rámci níž vybírají peníze, které pak po domluvě s vedením investuje do potřebných projektů. Natálie Garnotové se ptala Leontýna Hervertová, 8.C



Postřehy ze ZŠ Kunratice

foto: školní bufet

foto: školní klub

foto: školní klub

foto: tělocvična

Hobby: Fotografování, Jan Hrubý, 8.C

foto: Itálie, Lido di Jesolo1 foto: Itálie, Benátky

foto: Itále, Lido di Jesolo 2 STRANA 12 / 16

foto: Vodní nádrž Orlík



Reakce na Zprávu o prvním půlroce Myslím si, že způsob, jak paní ředitelka zhodnotila dotazníky, je dobrý. Je pravda, že většina služeb je ve škole dobrá i vzhledem k množství studentů na škole. To ale neznamená, že není co zlepšovat. Ale nepochopil jsem rozhodnutí o “neudělování” pochval na vysvědčení. Na škole jsme devátým rokem a známky, které dostáváme skoro každý den, ztrácejí pro studenty význam nějaké pochvaly a motivace i vzhledem k množství známek za celé studium. Tyto známky hodnotí jen povinné předměty. Pochvaly nejsou tak časté hodnocení a na rozdíl od hodnocení známkami pochvala slouží jako hodnocení nadrámcových aktivit a také jako jistý druh “odměny” a motivace pro studenty. Když budou studenti motivováni, tak se škola může díky jejich aktivitě dostat na úroveň daleko vyšší než jen “plněním tabulek”. Rodiče v dotaznících hodnotili různé aspekty školy, ale shodli se na tom, že je rozhodně co vylepšovat.Proto mi připadá nerozumné ubírat nějaký druh motivace/odměny studentům. Největší vliv na nápady pro zlepšení školy mají studenti, kteří tráví ve škole nejvíce času. Proto mě zaráží, že dotazníky dostali pouze rodiče a učitelé. Rodiče ve škole jsou jen na třídních schůzkách a učitelé mají na věc jiný názor než studenti. Proto si myslím, že by měl sledovat i připomínky studentů a společně s hodnocením učitelů vytvořit systém, který bude vyhovovat jak učitelům, tak studentům. Dotazník především sledoval názor lidí, kteří ve škole nestráví mnoho času. Toto jsou podle mě hlavní důvody, proč dotazník neměl takový význam pro realizaci nějakých modernizací výuky a školy jako celku.Adam Sřihavka, 9.C Myslela jsem si, že paní ředitelka bude více hodnotit stav a chod školy. Přijde mi, že sepsala pouze to, co se stalo. Ale co si z toho lidé mají vzít? Dotazník pouze pro rodiče mi přijde málo účelný. Jak rodiče mohou znát a posoudit učení, stav školy a jídelnu, když sem do školy nechodí? My, žáci, bychom měli vyplňovat dotazník a osobně si myslím, že by dopadl hůře, protože rodiče mají pouze přestavu, svoji iluzi. Problém je v celém školství, je zastaralé. Školy v ČR by se měly

více modernizovat jak vzhledem, tak přístupem, výukou. Měly by se dělat projektové dny, kde by se probíral třeba jen jeden předmět, nebo jeden týden bychom museli mluvit pouze anglicky, diskutovat mezi sebou, dělat úkoly v angličtině. Měli bychom řešit různé problémy a k řešení dojít použitím zkušeností, které máme.Měli bychom dělat méně zápisů a více pracovat samostatně, z toho si vezmeme více, než z opisování textu. Proč to jinde jde, například v alternativních školách nebo v cizině? Všichni bychom se měli inspirovat dobrými školami a pak to zavést i u nás. Zlepšením školství by se zvýšila úroveň a vyspělost státu, možná by se zlepšila i ekonomika, protože by k nám jezdilo více cizinců. Klárka Dlouhá, 9.C Od spolužáků slýchám, že jsou ve škole celkem spokojeni, ale své děti by zde nenechali studovat. Proč? Odpověď je pro mne jednoduchá – celkově český školský systém je nepochopitelný! Člověk by přeci měl chtít studovat, jenže v tomto systému? Kdy se jede podle osnov, samé teorie? Další problém, kterého jsem si všimla, je to, že když do kolektivu přijde někdo, kdo má ‚čerstvé‘ nápady, chce něco změnit, tak je v podstatě vyřazen z kolektivu jen proto, že chce udělat něco jinak, nechce být stereotypní. Je to asi i proto, že takoví lidé mají většinou jiný pohled na věci, nebojí se říct své názory a mají s čím srovnávat. Každý má přeci právo říct svůj názor a každý by měl mít možnost studovat to, co ho zajímá. Myslím, že by bylo dobré tento systém změnit. Nikdo nemůže říct, že ho to nezajímá, protože zde žije, žít bude a i jeho děti a další generace zde žít budou.Když bych měla možnost podílet se na zlepšení českého systému školství, nejdůležitější by pro mě bylo, aby lidé věřili, že se to může změnit k lepšímu.Zdá se mi, že lidé jsou vlastně unavení z toho stereotypu, nemají srovnání, bojí se říct svůj názor, odpovídají, že je jim to jedno, ale potom si stěžují. Oni se vlastně bojí změn. Ale já bych chtěla, aby studování byla zábava, abychom se chtěli dozvědět něco nového a abychom měli možnost studovat to, co nás baví a to v praxi, ne pouze teoreticky. Já sama bych upřednostnila výuku pomocí tabletů, notebooků,zlepšení úrovně školní jídelny, důraz na zdravý životní styl (nabídka salátů, ryb), spousta dětí totiž chodí do posilovny, snaží se jíst

zdravě, ale potom jsou na sebe naštvaní, když snědí knedlíky, nedostávají dostatek zeleniny. Ani neví, jestli je v jídelně možnost obyčejné vody? Jak máme dodržovat zdravý životní styl, když ani ve škole nemáme možnost zdravého životního stylu (špatná strava, málo pohybu, stres, moc úkolů a pak ani není čas na to jít na hřiště, sportovat atd). Kateřina Dlouhá, 9.C Tento „článek“ od paní ředitelky mě zcela překvapil. Očekávala jsem její hodnocení naší školy, její názory na chod školy, její výtky a pochvaly. Namísto toho jsem se v 70% tohoto textu dozvěděla názory ostatních lidí, jen ne paní Sochůrkové. Bylo to díky dotazníku, který paní ředitelka vytvořila, a na který zareagovalo 533 rodičů a také učitelský sbor. Její názor se vytratil do ztracena, protože zde předložila odpovědi a požadavky tázaných osob (samozřejmě jen v procentech). Byl poskytnut dokonalý rozbor dotazníku. Se vší úctou k paní ředitelce, více by mě zajímal její názor, když tento článek byl uveden jako její zhodnocení prvního půlroku působení na naší škole. Očekávala jsem více subjektivních názorů. Vím, že pro ni, jako pro člověka, který se teprve seznamuje s naší školou, to bylo přínosné a dozvěděla se nové informace, a tak je naprosto normální a přirozené, že pro ni to byly nově získané, potřebné, užitečné, možná i překvapující informace. Budu mluvit za sebe, ale myslím si, že spousta spolužáků by mi dalo za pravdu, že NÁM tato zpráva nepřinesla žádné nové informace, jelikož to, co tam paní ředitelka píše, už dávno víme z vlastních zkušeností, očí a mysli. Očekávali jsme něco nového, nějaký její názor, přímo její. I tak (myslím si) ale byl tento článek přínosem, a to přínosem pro paní ředitelku. Tento článek měl být spíše uveden jako rozbor dotazníku. Toť můj názor, Pavlína Řeháková, 9.C V prvním odstavci nám paní ředitelka nastínila potíže při nástupu do školy. Musela hledat náhradu za dvě paní učitelky, ale situaci podle svých slov zvládla. V dalších odstavcích nám paní ředitelka líčila, jak se vypořádala se špatným vybavením školy a se špatným prostředím kolem školy. Jsem moc ráda, že se paní ředitelka snaží naši školu posunout dál, avšak já zatím změny nezaznamenala, a tak nedokážu posoudit. Sama nám neřekla, zda je spokojená a zda jsou spokojeni i ostatní. Mně

STRANA 13 / 16

osobně se prostředí školy nelíbí.V dalších odstavcích nám paní ředitelka představuje výsledky z dotazníku. Já osobně netuším, proč byl tento dotazník zadán pouze rodičům. Většina mých vrstevníků včetně mě se svým rodičům tak detailně o škole nesvěřuje, a proto nechápu, proč paní ředitelka hovoří o žácích a rodičích. Pokud bych se k otázkám mohla vyjádřit, zřejmě bych odpovědi volila jinak.Nakonec nám paní ředitelka ukazuje, jak probíhal den otevřených dveří a hospitace. Hospitace proběhly dle paní ředitelky výborně a je s kvalitou učitelů spokojená. Bohužel já si to nemyslím. Naleznu tu spoustu úžasných učitelů, to nebudu lhát. Ovšem myslím, že hospitace jsou velice zkreslující. A proto nevidím důvod, proč hodnotit kvalitu učitelů z jedné hodiny. Já se domnívám, že na naší škole najdeme pouze pár učitelů, kteří se snaží výuku posunout a osvěžit ji. Pokud je za dobrého učitele pokládán ten, co odříká, napíše zápis a nadiktuje termín testu, jsou dobří zřejmě všichni.Na závěr mé reakce bych jen chtěla říct, že netuším, co si ze zhodnocení vzít. Nedozvěděla jsem se nic převratného. Očekávala jsem pocity paní ředitelky, a ty jsem nenalezla. Pokud bych já měla něco říct o minulém pololetí: zavedly se elektronické žákovské knížky a třídnice, objevila jsem a rozvinula jsem svého ducha přemýšlení díky novým metodám při výuce a odnesla si hezké i špatné vzpomínky.Myslím, že naše škola má možnosti zlepšovat se a vše vypadá na dobré cestě. Nová generace tu zažije mnoho, stejně jako jsem tu zažila i já. Kateřina Dubová, 9.C Záměrem článku nebylo komunikovat se žáky, ale podat informace rodičům a veřejnosti v Újezdském zpravodaji. Protože ÚZ článek neotiskl z důvodu rozsáhlosti, byl uveřejněn alespoň na webových stránkách školy a úřadu. Takže nešlo o názory, ale o popis výsledků ankety pro učitele a rodiče. Svůj názor o škole si stále ještě tvořím, půlrok není dost dlouhá doba na objektivní poznání všech problémů a detailů. Rozsáhlejší reace na Vaše názory bude v příštím čísle, zároveň opět zvu k diskusi (viz str.1) A. Sochůrková



Velikonoční povídka Bylo slunné středeční odpoledne a v újezdské škole končilo vyučování. Hazel seděla nedočkavě v lavici na hodině zeměpisu, protože věděla, že až zazvoní, začnou velikonoční prázdniny, kdy bude mít spoustu času na přípravu na základní zkoušky výcviku jezdce. A tak se jí pár dní volna opravdu hodilo.Po pár minutách se konečně dočkala a společně s kamarádkami šly spokojeně dolů po schodech k šatnám. Hazel měla dlouhé blond vlasy, které se jí pozvolna vlnily. Usmála se svými sytě rudými rty a mrkla svýma modrýma očima na hodinky. Bylo zrovna půl druhé a až někdy ve tři se vrátí domů. Její spolužačky Alex, Hailey a Casey se strojily ve stejné šatně. Alex s Hailey byla dvojčata, ale byla úplně odlišná. Hailey se zajímala o umění a byla světovou šampionkou v curlingu. Provázel ji k tomu její sladký výraz ve tváři a její kaštanové kadeře. Naproti tomu její dvojče Alex nosila červené, až rudé vlasy, které byly stále rozpuštěné. Byla krásná a ve škole oblíbená. Jejich rodiče vlastnili westernovou stáj. V jedné věci se ale obě dívky shodovaly, milovaly společné vyjížďky na svých koních.Najednou Alex zvolala ustaraně:,,Hailey, Hazel, něco se děje!'' Dívky ihned zareagovaly a vykročily k Alex, držící motající se Casey. Casey po chvilce jakoby nic změnila barvu očí a probrala se. Nakonec kamarádky přesvědčila, že je v pořádku, a tak se spolužačky rozloučily a vydaly se svojí cestou. Pro sourouzence si do školy rodiče dojížděli. Hazel s Casey ale chodily na vlak, na který se muselo dojít lesní cestou. Dívky šly kupředu a potom, jakoby příroda úplně ztichla, se najednou zatáhlo slunce a zahřmělo. Dívky se nacházely uprostřed hlubokého lesa a obě dvě ucítily mráz na zádech. Sevřel se jim žaludek a chtěly rychle z lesa utéct, ale nešlo to. Něco jim ukradlo energii, nemohly se hýbat a ztratily hlas. Pak ucítily, že se jejich tváří dotýká stejný mráz jako před chvílí. Uslyšely falešný smích vystupující z temnot a vedle stromu se jim zjevila démonická postava. Byla bílá, až do modra. Kosti vyčuhovaly z těla. Na rukou měla dlouhé černé drápy. Na hlavě místo vlasů se jí tyčily modrozelené zmije. V puse byl hadí jazyk, který postava stejně

tak vyplazovala, a ostré dlouhé zuby, ze kterých kapala krev na zem. Dívala se na nás pronikavě svýma modrýma, kočičíma očima. Démon se něčeho za námi zalekl a naráz zmizel. Konečně dívky přestaly být paralizované a, aniž by si to uvědomily, doběhly na nádraží.Ještě dlouho tomu, co se stalo, nemohly uvěřit. Hazel s Casey o tom ještě večer telefonovaly, ale řekly si, že zážitek ponechají raději v tajnosti...Tu noc byla bouřka. Kapky deště rychle padaly na zem. Hailey až do teď nemohla usnout. Začalo se ale ozývat podivné hrčení zvenku. Hailey se rozhodla, že to půjde zkontrolovat. A tak vzala baterku a potichu se vyplížila ze svého pokoje a šla chodbou ke dveřím...(Alexin sen: Uchopila kliku a otevírala dveře. Udělala jen pár kroků, protože stále pršelo a rozhlédla se tam, odkud ty zvuky přicházely. Zasvítila na to místo baterkou, ale nic tam nebylo. Potom se pomalu otáčela a začala hlasitě křičet. Něco ji totiž popadlo a vleklo pryč do lesa. Alex se probudila celá zpocená. Rychle vylezla z postele. Na chodbě stála Hailey s baterkou a mířila ke dveřím. ,,Hailey, ne!'' Alex zakřičela šeptem a rozběhla se ke své sestře. Domluvily se, že když se půjdou podívat ven, tak jedině spolu. Otevřely tedy venkovní dveře. Hrčení utichlo a napětí stoupalo. Po malých krůčcích šly k tomu místu. Opět se ozvalo hrčení, ale rovnou za nimi a o něco agresivnější. Hailey chytla Alex za ruku. Neměly kam utéct, protože před nimi byl kout.Něco bylo za jejich hlavami a s vrčením se to přibližovalo. Něco to chtělo říct, ale nebylo tomu rozumnět. Dívky se chvěly hrůzou. Najednou z křovin vyběhla velká silueta vypadající jako vlk a tajemná postava byla pryč. Dívky se rychle otočily a rozběhly se k domovu. Hailey běžela napřed. Alex zakopla a rychle se sápala nahoru. Někdo ji chytil a držel za ruce na zemi. Byl to chlapec v černé kápi, ale nebylo mu moc vidět do tváře. ,,Poslouchej, nechci ti ublížit. Musíte najít další dva klíče a zabít Misterada. Jinak bude svět pod nadvládou hrůzy,'' řekl a chvíli se ještě upřeně díval Alex do očí. Když Hailey uviděla, že Alex není vedle ní, ale že leží na zemi, obratem jí chtěla pomoct. Natáhla se po sekyrce vedle ní, ale byla moc daleko. Jako zázrakem se sekera pohnula blíž k ní a Hailey ji vzala do ruky a rozběhla se zachránit svou sestru. Byla skoro u ní a švihla sekerou po chlapci v kápi. Ten byl ale už moc daleko a zmizel.

Nemohly usnout a o zážitku konzultovaly až do svítání, kdy měly v plánu vyjet hledat onoho tajemného zachránce.Když už venku bylo vidět, šly ke svým stájím, které nebyly daleko domu. Rodičům nezapomněli napsat vzkaz. Nasedlaly své koně a zanedlouho vyrazila Hailey, její plavá klisna quartera Callie, s Alex na svém mramorovém valachovi Jaimiemu plemene appaloosa.Obloha byla stále tmavá, zatažená, po bouřce bylo všude záhrobní ticho. Jely po luční cestě směrem k lesu. Domívaly se, že právě tam se skrývá. Jejich dříve klidní koně začali být nervózní a jejich jezdkyně též. Cítili, že přichází něco špatného.Dívky se zadívaly k háji, jejich pozornost přerušil dusot kopyt cválajícího koně z vedlejší trasy. Zastavily koně a pozorovaly, zda nevidí známou tvář. Jezdkyně byla ještě moc daleko, ale přesto věděly, že jde o Casey. Ihned to poznaly podle její klisny. Její hnědka byla elegantní, chodila tak lehce, jakoby létala a v jejích očích zářila jiskra. Už brzdily. V Caseyině tváři byla poznat jistá naléhavost. Všichni spolu vykročily dále k lesu. Casey kamarádky varovala před tím, že se všude začali objevovat zlí démoni. Povídala jim i o tom, jak potkala u hřbitova muže v kápi a že spolu bojovali proti démonu Daleekovi, kterého již viděla s Hazel v lese. Poučila je o tom, jak démony zneškodnit. Jediná možnost byla useknout jim hlavu od těla. Casey věděla, že to dívkám říct může, protože z jejich myšlenek věděla, že ony dvě jsou těmi dvěma klíči. Aniž by si toho dříve všimly, měly na sedle připevněný meč. Teď už nehledaly tajemného zachránce, ale čtvrtý klíč k bráně- Hazel. Byli již v lese. A tušily, že na ně něco číhá. Zastavily a slezly z koní. Popadly své meče a v tichosti šly dál po cestě. Uslyšely sýpání dechu. Ze země před nimi se začala vytahovat ruka a, než se dívky nadály, stál tam démon. Byl vysoký a vyhublý s tmavou kůží. Byla mu vidět žebra a vysely mu kusy masa.Ztratil některé ze svých prstů a neměl nehty.Tvář měl rozřezanou a chyběly mu oči. Přesto věděl, kam jít, a začal útočit. Hailey neměla v ruce meč a hned jak na něj pomyslela, ocitl se v jejích rukou. Dívky byly už připravené bojovat. Ze země začali vylézat další a další. Alex to věděla a čekala od nich přesně každou ránu. Dívky byly v dokonalé harmonii a démony zlikvidovaly. Po nich tam zůstala jen těla bez hlav, která po chvilce začala mizet.

STRANA 14 / 16

Pokračovaly dál v cestě. Musely si pospíšit, protože Alex měla tušení, že se Hazel něco stane. Přiměly tedy koně do cvalu a mířily dál k sídlu Hazel. Do půl hodiny byly na místě. Vrátka byla vypáčená a, když dívky zazvonily do domu, nikdo neotevíral. Podívaly se na barák a u okna je vyhlížela dívka s upřeným pohledem vypadající jako Hazel. Na okně stékala krev. Ani na chvíli neodvrátila zrak. Položila na okno svoji ruku, která byla ukrvácená. Casey slyšela, jakoby volala o pomoc. Slečna u okna pootevřela ústa a začala pronikavě křičet. Její vlasy a oči změnily barvu do černé. Dívky se chtěly dostat do domu, ale nešlo to. Vyrazily okno. Všechno bylo rozházené a na zemi a zdech byly potoky krve. Postava, která vypadala jako Hazel, se před nimi prolnula. Byla celá pořezaná a rozcuchaná. Hlavu měla položenou do strany. Začala se tajemně smát a nožem, který držela v ruce, nás chtěla rozřezat. Začala s ním po nás máchat. Zezadu se vplížil tajemný zachránce, podával Hailey malou skleněnou lahvičku se svěcenou vodou a popadl Hazel za pas. Hailey ji přinutila vypít svěcenou vodu. Po pár minutách bolestivého křiku tu byla vyděšená a zmatená Hazel. Všichni rychle vyběhli z domu. Hazelin hnědák Bonees stál venku již připravený. Nikdo neváhal a všechny nasedly na své koně. Muž v kápi se náhle proměnil ve vlka. Kamarádky se trochu zalekly, ale pokračovaly dál v jízdě. Vlk je vedl mezi stromy na místa, kde ještě v životě nikdo nebyl. Les byl stále hustší a hustší. Po nějaké době zpomalil. Mezi vysokými stromy neprosvítalo ani slunce. Před nimi se tyčil gejzír, ke kterému měli namířeno. Z vlka se stal opět člověk. Když došli ke gejzíru, chlapec se otočil a z hlavy si sundal kápi. Konečně mu viděy do tváře. Všimly si jeho pronikavých, svítivých, oranžových očí i jeho hnědých vlasů. "Hazel, jen tvůj meč a ty dokážete otevřít portál. Každá z vás má také jednu schopnost Hailey, ty můžeš pohybovat věcmi.



Velikonoční povídka, 2.část Alex může předpovídat napřed každý krok nepřítele a Casey, ty víš, umíš číst myšlenky. Až se ocitnete v jiné dimenzi, vězte, že tam bude velké množství padlých andělů. Misterada poznáte. Jeden z vašich mečů musí projít jeho krkem, ale pozor, máte na to čas do dnešní půlnoci. Jinak tento svět padne navždy do temnot,'' řekl polohlasem. Najednou se objevili démoni, kteří střežili vchod. Hazel popadla meč, vztyčila ho proti gejzíru. Zavřela oči a soustředila se. Meč začal oslnivě zářit a z gejzíru se stala vodnatá fialovo- modrá lesklá brána. Dívky koně pobídly do cvalu a v mžiku se ocitly v jiném světě. Byly na louce a rozhlédly se. Slunce bylo třikrát větší a zářila z něj ledová oslnivá modř. Stromy byly bez listů a všechno bylo úplně suché. V dálce viděly polorozpadlé opuštěné baráky. Rozešly se krokem a mířily k polní cestě. ,,Myslím, že zanedlouho u domů nás někdo navštíví,'' podotkla Alex. Když došly k opuštěné vesnici, na obloze uviděly černou figuru s křídly, která vydechovala oheň. Směřovala k nim obrovskou rychlostí. Dívky vytasily své meče. Padlý anděl kroužil kolem nich, nalétával na ně a snažil se je pořezat svými drápy. Hazel přilákala jeho pozornost a

Škola Náš song Školu - nechceme školu není to zábava furt u jednoho stolu diví, holky se diví, že jsme tak hloupí a pořád na nás civí jsme tím holkám k smíchu Úplně k smíchu v tomhletom tichu - úplným tichu. Školu - milujem školu všechny ty přestávky a blbosti jen spolu nejde to, ale to nejde že z toho sejde že zase dostaneme důtku důtku - důtku ředitelskou důtku důtku - důtku a ještě jednou důtku. Mikuláš Golka, 6.B Martin Vrba, 6.C

Hailey použila svou moc a shodila ho na zem. Alex a Casey sesedly z koní. Alex se rozmáchla svým mečem a chtěla padlého anděla zničit, ale Casey hned zareagovala a zadržela ji. Viděla do jeho myšlenek a dozvěděla se, kde je Misterad. Alex anděla svázala a nechala na cestě. Ihned vyrazily ke starému kostelu ve vesničce na náměstí. Velké hodiny ukazovaly za deset minut dvanáct. Všechny sesedly z koní a utíkaly do kostela. Stál tam Misterad a prováděl rituál. Na zemi byla namalovaná satanistická hvězda a kolem byly svíce. Všude byla krev. Misterad měl dlouhý černý rozepnutý kabát. Na hrudi měl čerstvé hluboké řezné rány. Měl černé dlouhé vlasy a zapadlé oči. Díval se do země, jakoby dívky neviděl a pohyboval se jako duch. Dívky držely pevně v rukou meče a rozběhly se k němu. Před hvězdou byla ale blokáda, a tak nemohly projít skrz a spadly. Hazel se začala soustředit a snažila se se svým mečem blokádu odstranit. Povedlo se. Pokračovaly dál k němu. Hailey shodila všechny svíce a od té chvíle se o ně začal zajímat sám Misterad. Zvedl hlavu, hrubým, děsivým tónem cosi zamumlal a s nataženýma rukama šel po Hailey. Ať se Hailey snažila jakkoli uniknout, skončila na zemi a Misterad si ji pevně držel. Vysával z ní duši.. Do kostela se vřítilo asi 8 padlých andělů. Alex nesnesla takový pohled na svou drahou

sestru a roztáhla svůj meč a uťala Misteradovi hlavu. Ta se kutálela bezvládně na zemi. Mezitím Casey a Hazel bojovaly s padlými anděly. Když Misterad zanikl, přestali padlí andělé bojovat a začali sténat a vyletěli z kostela. Najednou z úmorného sucha a horka začalo poprchávat a rostliny opět získávaly svou barvu. Všechno rozpadlé se změnilo v udržované. Dívky vyšly z kostela a nasedly na koně. Jely opět k bráně mezi dimenzemi. Když projížděly městem, z domů vykukovali zmatení obyvatelé a tvářili se šťastně... Vrátili se stejnou branou, odkud přišli. Tam na ně čekal zachránce. ,,Dokázaly jste to,'' pověděl jim s úsměvem. Vedle něho stál andělský kůň. Byl to nádherný fjord. Všichni se rozjeli zpět k domovu. ,,Mohl by ses nám představit,'' pronesla Hailey. ,,Jmenuje se Rayley,'' odpověděla Casey. ,,Dobře,'' řekl, ,,zasloužíte si znát celou pravdu. Moje celé jméno je Ryan James Cox. Společně se třemi dalšími kamarády jsme byli strážci té brány. Stali jsme se jimi v době, kdy se moci v zemi zemřelých chtěl ujmout král podsvětí- Misterad. Bojovali jsme s ním, ale měl silnou armádu a dva mé kamarády to stálo život. Tak jsme zůstali jen dva a alespoň jsme hlídali, aby žádný jeho pomocník nemohl přejít na naši planetu. Před pár dny se začalo objevovat více démonů než

obvykle. To proto, že se chtěl Misterad ujmout i tohoto světa. Jeden démon mého přítele ale dostal. Zůstal jsem sám, a tak rada starších zvolila další strážce brány, vás. Nenechal jsem si ale líbit ztrátu mých blízkých a chtěl jsem Misterada odstranit sám, ale bezúspěšně. Zaklel mě v netvora, kterým jsem až doposud byl. Jsme vyvolení a pocházíme z andělského rodu Bolenyů." Odmlčel se a zamilovaně se podíval na Alex. Ta mu pohled opětovala. Ostatní už věděly, o co tu jde a začaly se culit. ,,Od teď jste strážkyně brány vy a já mám poslání chránit vás. A abych nezapomněl- jsou k vám přiděleni i andělští koně, jako mám já. Mají nadpřirozené schopnosti.'' ,,A kde jsou?'' zajímalo Alex i ostatní strážkyně. Rayley se pousmál a odpověděl: ,,Uvidíte....¨ N. Šmejkalová, 9.A

Účast na olympiádách

minut.V 1. části jsme pracovali s atlasem. Vyhledávali jsme informace jako například průměrné teploty na různých místech světa a také jsme doplňovali zajímavosti o Austrálii. V 2. části jsme už museli pracovat bez atlasu a spoléhat pouze na svoje znalosti ze školy. Počítali jsme délku obratníku Raka, koeficient rozlohy států a určovali jsme geologické činitele. Poslední část se týkala lyžování, hor a technického sněhu.Celá olympiáda mi připadala celkem obtížná a zvlášť ta 1. část. Bylo v ní příliš mnoho počítání a občas se podobala spíše matematické olympiádě. Přesto to byla zajímavá zkušenost a všem, kteří rádi soutěží a zkoušejí nové věci, bych ji určitě doporučovala příští rok vyzkoušet. Michaela Janů, 9.C

nervozitou. Ovšem snažila jsem se zachovat chladnou hlavu. Nejdříve jsme měli za úkol část mluvnickou. Úkoly se týkaly především naší pozornosti a našich dovedností. Já jsem se s tím dle mého názoru poprala slušně. Věděla jsem toho mnoho a vše mi rychle odsýpalo. Po mluvnické části následovala krátká přestávka, po které nás čekala slohová část. Téma znělo "Nejlepší maska" a mohli jsme se s ním poprat, jak jsme chtěli. Já jsem uvažovala o přetvařování a věznění sám v sobě. Dokončili jsme naše slohy a vydali se opět domů. Jsem moc ráda, že jsem se olympiády zúčastnila. Mé umístění mě velmi příjemně překvapilo a dostalo mě do kolen. Vezu si pár nových zkušeností a převelice doufám, že stejně tak, jak se mi vedlo na této olympiádě, se mi povede i na přijímacíh zkouškách. Kateřina Dubová, 9.C

ilustrace: Klára Soustružníková, 9.C

V úterý 16.2. jsem se s dalšími třemi žáky z naší školy zúčastnila okresního kola zeměpisné olympiády. Nejdříve jsme ale museli postoupit ze školního kola, kterého jsme se zúčastnili asi o 2 týdny dříve v naší škole. Okresní kolo se konalo ve škole Generála Janouška na Černém Mostě. Nejdříve jsme byli podle ročníků rozděleni do skupin a poté jsme se přesunuli do jejich školní jídelny, kde pro nás byly připraveny stoly a židle. Olympiáda byla rozdělena do 3 částí a každá z nich trvala 60

Dne 9.2 2016 jsem se se svou spolužačkou M.Janů zúčastnila obvodního kola olympiády z českého jazyka. Na Základní škole Generála Janouška nás přivítali a poslali do třídy. Já osobně jsem trpěla lehkou

STRANA 15 / 16



Židovský hřbitov v Uhříněvsi / BADMINTON

foto: Rohožník - vyvřelina

Nedávno jsme se vydali na židovský hřbitov v Uhříněvsi. Od autobusu jsme pokračovali po naučné stezce na severní okraj obce. Zanedlouho jsme dorazili do míst s nápadnou kamennou zdí, za níž už z dálky naši pozornost poutaly statné bezlisté kmeny a dvě přimáčklá stavení – židovský hřbitov. Z naučné tabule jsme se dozvěděli základní informace, např. počet dochovaných náhrobních kamenů 300, nejstarší datovaný náhrobní kámen 1719, rozloha 3302 m², část pozdějších žulových náhrobků byla rozkradena v 70. létech 20.století, uhříněvská židovská komunita zanikla 1940, místo je vyhlášené za kulturní památku České republiky. Samotné místo nás překvapilo svou udržovaností. Na hřbitov se vchází bránou v obvodové kamenné zdi, u vstupu stojí starý hřbitovní dům s márnicí. Dveře jsou zamčené na visací zámek, leč kráčíte-li kol obvodového zdiva, zaznamenáte místa, kde zeď je 'vskutku nenuceně nízká“…hřbitov jsme si pozorně prohlédli. Část blíže ke vstupu je nejstarší a skládá se převážně z pískovcových stél, druhá vzdálenější část dochovala v neúplném počtu žulové stély. Stély, vztyčené hřbitovní kameny, jsou

foto: Podleský mlýn

foto: židovský hřibitov, Uhříněves

zpravidla zakončené půlkruhovou vypuklou výsečí, ale nalezneme i jiná zakončení, např. dva stýkající se půlkruhy, tvar dvou srážejících se vln, tvar upomínající na lilii či kameny zkosené jako střechy u domečků. Náhrobky jsou opatřené reliéfními hebrejskými nápisy. Vedle hebrejského kvadrátu jsou na stélách i výtvarné motivy – např. rostlinné nebo symbol sepjatých rukou etc. Na hřbitově nejsou cestičky, mezi náhrobky se proplétá množství vzrostlých stromů a místo tak působí jako tajemná zahrada s kameny zarostlými mechem a zapadaná loňským listím. Stačí jen přivřít na okamžik oči a spatříte mezi náhrobky a stromy důstojně procházející siluetu dávného rabína v doprovodu jeho učedníků, zmocní se vás náhle neklid a rychle opouštíte toto posvátné místo. Ze hřbitova pokračujeme po naučné stezce na Podleský mlýn. Obcházíme vypuštěný velký Podleský rybník s labutěmi a kachnami, krátce obdivujeme vodní mlýn a chov jelena evropského a jelena milu (původem z Asie) a pokračujeme po naučné stezce nivou kolem Říčanského potoka na Dubeč, kde odbočujeme do lomu Rohožník s nápadně

obnaženými křemenci, některé jsou na lomu purpurově až fialově zbarvené. Procházíme Dubčí, kde putování končí. Počasí bylo nepříznivé, ke konci i sněžilo s deštěm, přesto byli poutníci nabití dojmy a navzájem si sdělovali své zážitky. R. Howe, ph

Badmintonový turnaj Ve středu 15.3 žáci druhého stupně vyrazili na obvodní kolo v badmintonu, které se konalo v ZŠ Klánovicích. Turnaje se zúčastnily týmy ZŠ Klánovice, Masarykovy ZŠ Újezd nad Lesy, Gymnázia Chodovická Horní Počernice a Fakultní ZŠ Horní Počernice. Naši školu zastupovali žáci 8. a 9.tříd - Anna Pátková, Markéta Soustružníková, Klára Soustružníková, Daniel Andrš, Martin Entlicher a Vojtěch Černý. Turnaj byl rozdělen tak, že se hrály dvouhry děvčat, dvouhry chlapců a smíšené čtyřhry. Hráči do haly dorazili kolem osmé a následovala rozehrávka. Každý tým si poté volil, do jaké hry nasadí jakého hráče. Turnaj naše škola začala smíšenou čtyřhrou, ve které hráli Martin a Klára. Také na dalším kurtě byl nasazen na dvouhry chlapců Vojta a na dvouhry děvčat Markéta. Dva zápasy se

foto: badminton

podařilo vyhrát a vítězství ve třetím zápase uniklo prohrou o pouhé dva body, přesto to bylo nejúspěšnější kolo z celého turnaje. V dalším kole za naši školu hrály čtyřhru Markéta a Anna, které proti sobě dostaly zkušené hráče, a nepovedlo se jim zvítězit, což nevadilo, protože snaha, která u nich byla vidět, se velmi cení. Dan byl nasazen do dvouhry chlapců a Klára na dvouhru děvčat. Z tohoto kola jsme vyšli s jedním vyhraným zápasem a dvěma prohranými. Hráči, kteří proti našim stáli, byli opravdu zkušení, což bylo vidět i na celkovém umístění. Poslední kolo za naši školu hráli čtyřhru Vojta a Markéta, dvouhru chlapců Martin a dvouhru děvčat Klára. Z tohoto kola jsme získali opět jednu výhru a to z dívčí dvouhry. Každopádně každý zápas, který každý odehrál, byl hraný s velkou snahou, a i když se všechny zápasy nepodařilo vyhrát, získala naše škola stejný počet bodů jako Gymnázium Horní Počernice. Protože naši hráči prohráli vzájemný zápas, skončila naše škola na přívětivém 3.místě. Žáci přijeli s pohárem,diplomem a dosáhli postupu do krajského kola. Klárka Soustružníková, 9.C

Partneři

Podpora: DĚKUJEME! Přispět můžete i vy! Více informací na: www.schoolpressclub.com

ZDE MŮŽE BÝT VAŠE REKLAMA – KONTAKTUJTE [email protected]

COPYRIGHT © OMNIVEDA GROUP S.R.O.

2016, ŠKOLNÍ ČASOPIS

Recommend Documents