2014 ročník 17 číslo 85

skautský časopis pro rovery a rangers

06/2014 Rovering: Roverské tábory? Kvalita především! Téma: Extrémní sporty Hyde park: Jak se jí fair

ročník 17 | číslo 85

OBSAH EDITORIAL Míchané prázdniny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3

ROVERING Roverský tábor? Kvalita především! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Buďte toho součástí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .7 Časopis jsi i ty! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .8 Sloupek RO – Koudy a Karetka na cestách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .9 Program OS21 je otevřený (rozhovor) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .10 I rover je tvořivý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .12 Služba popáté . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .14

TÉMA Extrémní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .16 Lezu, lezeš, lezeme . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .18 Lezení jako vášeň (rozhovor) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .20 Dobyvatel (příběh). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .23 Závodím, abych (pře)žil . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .24 Riziko si nepřipouštím (rozhovor) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26 Mistři přežití . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .28

ZPRÁVY Co otřásá skautským světem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

SVĚT KOLEM NÁS Drsná země, ve které vám změkne srdce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .32 Belfastské zdi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .36 Mosty do veřejného prostoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .38 Prázdniny na farmě. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .40

KALOKAGATHIA Čtrnáct rozhodčích na hřišti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .42 Polibek Múzy se vrací v novém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .44 Kultura podle… Netyky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .45 Vůle být prostě člověkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .46

HYDE PARK Co má na starosti starosta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .48 Jak se jí fair . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .49 Komiks . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .50

POZVÁNKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

2

FOTO ARCHIV ZÁVODU TŘÍ VRCHŮ

ROVERSKÝ KMEN časopis pro rovery a rangers číslo 85, ročník XVII vychází 5× ročně registrační číslo MK ČR E 10199, ISSN 1213-0664 Předplatné zajišťuje SEND Předplatné s.r.o.

FOTO TEREZA ŠÍBLOVÁ

Pro registrované členy Junáka je předplatné nově řešeno v rámci nové on-line registrace. Více na www.skaut.cz/casopisy. _______________________________ Vydavatel Tiskové a distribuční centrum Junáka

Redakce Tiskové a distribuční centrum Junáka Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1 e-mail: [email protected] web: www.skaut.cz/kmen archiv: casopisy.skaut.cz/kmen Šéfredaktorka Jana Karasová – Kami (JK) Editorka Magdaléna Kratochvílová – Shamanka (sham) Redaktoři Martina Babejová – Marťa (Ma) Alex Bernardová – Šuměnka (Sum) Anna Doupovcová – Tlampa (TL) Anna Handlířová – Eny Viktorka Hlaváčková (VH) Monika Jirásková – Monča (Mon) Barbora Kučerová (Bagu) Lada Matyášová – Laduš (lad) Tereza Ochotná – Poštolka Zuzana Orlová (Zuza) Ondřej Schmidt – Dr.Obek Markéta Těthalová – Maki (MT) Veronika Ušáková – Kostka Korektury Helena Kovalová – Mamut Veronika Králová Dále na tomto čísle spolupracovali autoři článků, fotografií a ilustrací Foto na obálce archiv Závodu tří vrchů _______________________________

Grafická úprava a zlom Imagemakers – Jitka Turbáková e-mail: [email protected] www.imagemakers.cz _______________________________ Tisk POLYGRAF, s.r.o. _______________________________ Předplatné SEND předplatné s. r. o. www.send.cz/skaut tel.: 225 985 225, 777 333 370 SMS: 605 202 115 Uzávěrka čísla 86 bude 17. 8. 2014. Zaslané materiály se vracejí na vyžádání, redakce si vyhrazuje právo na úpravu příspěvků.

MÍCHANÉ PRÁZDNINY Léto se nezadržitelně blíží. Potvrzují mi to mimo jiné také prodlužující se fronty na točenou zmrzlinu. Ve tvářích většiny čekajících čtu věčnou otázku: „Kterou? Vanilkovou nebo čokoládovou?“ Chvíli zvažují, že by si dali vanilkovou, pak jim probleskne hlavou, že vlastně možná mají chuť spíše na čokoládovou. Většina však skončí u míchané představující jakousi vyváženost – vyrovnanost, zmrzlinový jing a jang.

EDITORIAL

Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1 IČ: 64934926 tel.: 234 621 223, fax: 234 621 399 e-mail: [email protected] web: www.skaut.cz/tdc www.skaut.cz/obchod _______________________________

Není to ani zmrzlina samotná, která mi tak moc evokuje léto, ale spíše toto ve všech frontách přítomné rozhodování. Jakoby nešlo jen o vanilkovou a čokoládovou zmrzlinu. Jako by šlo o celé prázdniny, o program celého léta. Mám si ho letos udělat vanilkově odpočinkový nebo čokoládově akční? Zdá se, že u roverů se toto dilema ještě více vyhrocuje. Je v nás přirozená touha po překonávání vlastních hranic, akčních zážitcích a fyzickém i psychickém vypětí, proto si plánujeme prázdniny nabyté expedicemi, tábory, všemi možnými sporty a jinými adrenalinovými aktivitami. Cokoli, u čeho si můžeme sáhnout na dno, a pak se s vítězoslavným pocitem dostat do bodu překonání sama sebe, je vítaným prázdninovým programem.

Na druhou stranu se těšíme, že až doděláme zkoušky, odevzdáme úkoly a dořešíme tábory, přijde moment, kdy nebudeme chvíli dělat nic. Moment, kdy nebudeme cítit tlak termínů a nebudeme se muset organizovaně vejít do předem daného rozvrhu dne. Přijde odpočinek, který si po celoroční dřině ve škole, kmeni i oddíle rozhodně zasloužíme. Budeme mít čas na tu hromadu knih, co jsme přes rok chtěli, ale nestihli přečíst, na setkání s přáteli, na navlékání korálků, na hraní na kytaru… A tak i já stojím ve frontě na prázdniny a kolemjdoucí mi ve tváři mohou přečíst tu věčnou otázku: „Odpočinkovou nebo akční?“ Čím více prázdnin a snědených zmrzlin mám za sebou, tím více zjišťuji, že míchanou mám přeci jen nejraději. A míchanou jsme natočili i do tohoto čísla Kmene. Tématem jsou extrémní sporty odrážející odvěkou roverskou touhu po velkých výkonech. Jestliže se inspirujete, určitě zakusíte akční příchuť prázdnin. Odpočinkovou vám dá okusit už samotné čtení, ale také třeba týden s myšlenkami Alberta Schweitzera, psaní úvah o službě nebo tvořivé aktivity – další témata, o kterých v Kmeni píšeme. Za celou redakci přeji, ať vám chutná – Kmen i celé prázdniny! JK

3

ROVERING KNOW-HOW

ROVERSKÝ TÁBOR? KVALITA PŘEDEVŠÍM! Svého prvního roverského tábora jsem se zúčastnila před necelým rokem. Nebyla to zrovna nejdelší akce – trvala sotva týden, ale stála za to. Jak složité je takový tábor připravit? Co zahrnout do programu a co radši vynechat? A má vůbec stálý tábor pro rovery smysl? AUTORKA ANNA HANDLÍŘOVÁ – ENY

O

rganizátoři i účastníci těchto táborů se shodují, že stálý tábor má své místo i v roverském věku. „Roveři jsou již starší skauti, kteří pomáhají s vedením oddílu a často také nahlížejí

si už uvědomují, že udělat kvalitní program není jednoduché, si akci v roli účastníků užijí mnohem víc,“ míní Šmudla, organizátor roverského tábora NAŠROT. A roveři samotní na to mají podobné názory. FOTO JIŘÍ ZAPLETAL – YAPLÍK

„S ohledem na účastníky vypracujeme analýzu jejich potřeb, zamyslíme se nad tím, co řeší a s jakými tématy na tábor přijíždí, co je trápí a co by je naopak mohlo zajímat,“ vysvětluje Ifanka, členka pořadatelského týmu roverského tábora s názvem Roveriáda. „Následně se vybere jedno téma, které rozpracujeme do tematických linií. Ke každé linii pak stanovíme její cíle. Ty máme rozděleny na skupinové, pedagogické a programové, z čehož pedagogické mají v ideálním případě přesah do běžného života.“ Důležitost ujasnit si motiv a směřování tábora zmiňuje i Martin, vedoucí na roverském táboře Naděje s šestnáctiletou tradicí. „Je potřeba si uvědomit, proč tábor připravujeme, co táborníkům a nám dá do dalšího skautského života.“

JAK NA PROGRAM?

do chodu střediska. Není výjimkou, že mají práce nad hlavu. Na roverském táboře jsou ale v jiném postavení – jako účastníci. Mohou se uvolnit a užívat si program připravený jen pro ně. Roveři, kteří

4

Nechtějí se jen bavit a odreagovat se od obvyklých starostí, ale také navazovat nové kontakty a něco nového se dozvědět. Právě proto je důležité věnovat programu čas a ušít ho přímo „na míru“.

Roverský tábor by měl své účastníky jakýmsi způsobem „nakopnout“ a motivovat k další činnosti ve skautu, pomoct ve všestranném rozvoji a naučit je překonávat sebe i své problémy. Aby se cíle podařily naplnit, měl by tábor účastníkům přinášet intenzivní zážitek. „Vyplatí se držet jednotnou osu programu,

která má těžiště ve významných událostech, zájmech táborníků a v prostředí a okolí tábořiště,“ připomíná Martin. Většina roverů už nejspíš slyšela o fenoménech, jako jsou výzvy a projekty. Ty by se na táboře určitě mohly objevit – a pokud ne jako činnosti samotné, pak alespoň ve formě informací. Naučit se, jak uspořádat dobrý a smysluplný projekt, je mnohdy složitější než výsledný projekt doopravdy zorganizovat. „Poslední dobou se Roverský odbor zasazuje o rozšíření roverského programu. Vůdce tábora pro rovery by měl podle mě vědět, o čem tento program je,“ říká Šmudla. Martin k tomu dodává: „Důležitou součástí tradičního českého skautingu a roveringu zvlášť je samozřejmě služba.“ I ta by se měla na roverském táboře objevit a nejlépe ve všech svých dimenzích.

„Improvizace je někdy nutná, ale pozor, ne u programu – ten musí být dokonale nachystaný. Mám na mysli spíš takovou improvizaci, která pomůže atmosféře. Můžete splnit roverům nějaké jejich přání. Často to nedá moc práce a rovery to sblíží, potěší a vylepší atmosféru na tábořišti,“ uvažuje Šmudla. Příkladem může být situace, kdy všech patnáct členů tábora chce udělat přespání s pokecem v týpku, kolektiv to sblíží a vedoucí nic nestojí. Improvizovat často nutí počasí a spousta dalších okolností, pokud jste ale připraveni na každou eventualitu, jde jen o přehození programů a podobné kosmetické úpravy. Úplná improvizace, kdy nemáte nachystaný program, táboru ve většině případů spíše ublíží, než aby mu pomohla.

FOTO JIŘÍ ZAPLETAL – YAPLÍK

KNOW-HOW ROVERING

WARNING HLAVNĚ TO NEPODCENIT

Co se chystání programu týče, je důležité nezanedbat přípravu. Samozřejmě, jakás takás osnova se dá s trochou šikovnosti vymyslet během jednoho víkendu – je ale mnohem lepší vše řešit v klidu a s dostatečným předstihem. Nejprve si najděte tým vedoucích. Právě organizační tým považuje Martin z Naděje za první a nejdůležitější ingredienci do polévky roverského tábora: „Musí být zapálený, obětavý a sehraný jako personál vyhlášené restaurace. Je nutné, aby tým šel táborníkům příkladem a vše nebo alespoň většinu programu s nimi prožil.“ Máte-li tým, můžeme vybrat tábořiště a začít řešit program. Na jeho přípravu je vhodné si vyhradit dostatek času. Improvizace a program šitý „horkou jehlou“ jen chvíli před začátkem tábora ve většině případů nepřekoná ten pečlivě připravený.

Roverský tábor – hlavně nezapomenout: Rover by se měl na táboře něco naučit. Tábor má rovera posunout dál v jeho skautské dráze, ukázat směr, „nakopnout“. V programu by se mělo projevit heslo „Sloužím“. Tábor by měl být šitý na míru účastníkům. V programu by se měly objevit výzvy a projekty. Program musí být vyvážený. Je třeba vhodně střídat a kombinovat zážitkové a výukové programy i fyzicky a psychicky náročné aktivity. Improvizovaný program = velký fail. Improvizace je možná jedině taková, která pomůže atmosféře. Příprava tábora se nesmí zanedbat. V dostatečném předstihu je třeba najít tým, vybrat místo konání i řešit program. Vedoucí není diktátor, ale ani příliš benevolentní kamarád – situace na tábořišti mu nesmí přerůst přes hlavu. Pozn. Jednotná „kuchařka“ jak správně zorganizovat dokonalý tábor pro rovery neexistuje.

Článek z pera týmu roverského tábora Naděje o tom, jak uvařit výživnou táborovou polévku pro roverskou duši, si přečtěte na RoverNetu .

5

ROVERING KNOW-HOW

Pamatujte také na to, co je vtloukáno do hlavy už třináctiletým rádcům – že programy se musí správně „namixovat“, aby nevznikaly příliš dlouhé bloky vzdělávacích nebo naopak pohybových aktivit. Samotné programové bloky, jejich propojení a účinek na táborníky jsou další ingrediencí, kterou zmiňuje Martin: „Celý program musí být vyvážený a musí se co nejvíce držet táborového motivu a zaměření. Cílem je, aby byl tábor skutečným zážitkem, který všechny posune. Za předěl mezi jednotlivými programy nebo celým dnem můžete považovat zklidňující blok, při kterém je čas na re lexi prožitého tak, aby nebyl bohapustou kritikou, ale stal se součástí uvědomění si, co se povedlo a na co je dobré se příště zaměřit.“

JÁ TO TADY TAK TROCHU VEDU

Aby celý tábor dobře šlapal, je nezbytné najít pro něj dobrého vůdce. Šmudla má za to, že roverský tábor by měl dělat člověk se zkušenostmi, ne úplný nováček. „Není dobré, aby mladý vůdce nebo vůdkyně šel dělat program pro rovery, aniž by měl INZERCE

6

nějaké zkušenosti. Každý by měl začínat vedle někoho, kdo ví, co dělá. Učit se, lepšit se, dělat propracovanější a propracovanější programy – a ani se člověk nenaděje a je vzorem pro mladší a méně zkušené.“ Je vůbec na roverském táboře patrný rozdíl mezi vedoucími a účastníky? Přece jen věkové rozdíly už tady v podstatě nehrají roli, účastníci jsou skoro stejně staří jako jejich vedení. Lze skloubit funkci „staršího“ vedoucího a kamaráda tak, aby to táboru prospělo? „Buďte s rovery kamarádi. V roverském věku si mladý člověk hledá své místo ve světě. Dnešní doba přináší spoustu překážek, složitostí a nejasností, také špatných mezilidských a zvláště rodinných vztahů. Je důležité, aby měli roveři v těchto věcech nějakou oporu, někoho komu se mohou svěřit a kdo jim ukáže možné směry, kudy se v životě vydat,“ říká Lapka, jeden z vedoucích NAŠROTu, s poznámkou, že kamarádství nesmí znamenat anarchii. „Mně osobně nedělá problém být kamarádka a lektorka v jednom.

Velice ráda tuto hranici mažu a naopak využívám kamarádského přístupu k udržení pozornosti a respektu,“ přiznává Ifanka s tím, že si ale každý musí uhlídat hranici, aby neztratil autoritu.

TÁBOROVÁ SLUŽBA

Roverské tábory jsou velké téma, které se dá jen těžko vmáčknout do jediného článku, a jednotný návod, jak takový tábor správně zorganizovat, aby byl zábavný, stmelil účastníky, a zároveň je i něco nového naučil, neexistuje. Máte-li s pořádáním roverských táborů zkušenosti, předávejte je prosím dál. A pokud s nimi teprve začínáte, inspirujte se těmi několika cennými poznatky a radami, které tento článek obsahuje a které vám snad při organizaci pomohou. Hlavně nezapomínejte na jednu věc – na roverském táboře by vždy mělo být vidět, že jste roveři a plníte své heslo „Sloužím“. Sloužit se dá mnoha způsoby a je jen a jenom na týmu, jak moc popustí svou fantazii a jak zahrne službu do programu. Ostatně – vždyť už jen to, že si tábor užíváte, je jakási služba sobě.

AKCE ROVERING

BUĎTE TOHO SOUČÁSTÍ Letos se bude konat už jedenáctý ročník sbírky Postavme školu v Africe. Zapojují se do ní především oddíly skautů a skautek, bez roverské pomoci to však často nejde. Že to má smysl, dokazuje i příběh etiopské vesničky Sorge.

AUTORKA MICHAELA ČAKRTOVÁ – STŘÍZLA FOTO ARCHIV ČLOVĚKA V TÍSNI

N

ejnovější, už šestnáctá škola postavená z výtěžku sbírky Postavme školu v Africe bude stát na jihu Etiopie. Ve vesničce sice už škola stojí, ale je v katastrofálním stavu. Místní ji postavili před časem v podstatě svépomocí, bez pomoci úřadů. Budovy jsou výhradně z místních materiálů – dřeva, kamení a hlíny. Je to jediná škola v širokém okolí, ve které se vyučuje všech osm ročníků základní školy. Proto je o ni velký zájem – chodí sem 1 200 studentů z okolních obcí. Tak velký zájem však Sorge není schopná pokrýt, ve třídách se tak někdy tísní i více než sto žáků a učit se musí na směny – dopolední a odpolední.

Každoroční období dešťů i intenzivní využití školy se podepsaly na jejím stavu a dnes je téměř neobyvatelná. Do tříd i knihovny v období dešťů zatéká voda, chybí vybavení i hygienické zázemí, děti často při vyučování sedí na zemi. Navíc část učitelů dojíždí z města Alaba, cesta jim trvá několik hodin a ve škole není žádný učitelský kabinet, kde by si mohli odpočinout. Pokud se situace nezmění, škola v Sorge nebude brzy schopná provozu a děti ztratí možnost dostudovat. To je jeden z hlavních důvodů, proč se organizace Člověk v tísni rozhodla postavit novou školu právě tam. Stavět se začalo na jaře a škola by měla být hotova v říjnu.

PROJEKT – Postavme školu v Africe Oblast: Rover jsi mezi lidmi Náročnost: velká Věk: Mladší R&R (15–18 let) + Starší R&R (19–24 let) Typ R&R: Putující R&R, Zkušený R&R Není nutné chodit s kasičkou po ulicích. Možná už děláte něco, do čeho by se sbírka dala zahrnout – oddílovou akademii, promítání filmů z Jednoho světa, výstavu fotek, soutěžní odpoledne v parku, koncert apod. Stačí ji obohatit třeba o africké jídlo a hry. Společně s dalšími náměty je najdete v manuálu ke sbírce http://bit.ly/manualAfrika. Sbírku můžete uspořádat kdykoliv během roku, není třeba dodržet hlavní termín, který je letos 6.–12. října. Promyslete si přes prázdniny své možnosti a do 14. září se přihlaste na www.skaut.cz/afrika, abychom pro vás připravili všechny dokumenty a materiály ke sbírce.

www.skolavafrice.cz www.skaut.cz/afrika

7

ROVERING ROVERSKÝ PROGRAM

ČASOPIS JSI I TY! Časopis Roverský kmen je jednou ze složek Roverského programu. Jaký je jeho úkol? Především podporovat rovery a rangers na jejich skautské, roverské i životní cestě. Přinášet náměty, příklady i vzory, které jsou hodné následování. Nechat promlouvat samotné rovery a rangers. Radit a pomáhat jim v rozvíjení roveringu ve svých kmenech i jiných společenstvích. Spojovat mladé lidi napříč celou republikou. Nešlo by to bez redakčního týmu, který sám o sobě tvoří jakési roverské společenství, jež mnohdy zkouší a zakouší to, o čem píše. Spojují nás dlouhé minuty zírání do prázdného listu, radost z napsaného textu i společné porady nad tématy článků a celých čísel. Spoj se s námi i ty! PŘIPRAVILA REDAKCE ČASOPISU ROVERSKÝ KMEN

JAK SE SPOJIT S ROVERSKÝM KMENEM? Level 0: Vytáhni Kmen ze schránky a z obálky. Level 1: Čti Kmen. Level 2: Ohodnoť Kmen. Formulář k hodnocení každého čísla časopisu najdeš na www.rovernet.cz/roversky-kmen/o-casopise. Level 3: Využij Kmen v roveringu. Plň výzvy, realizuj projekty, vyzkoušej na roverských schůzkách či výpravách aktivity, najdi si volnou chvilku a přemítej nad infoboxy „služba“. Level 4: Napiš do Kmene. Poděl se o zajímavou zprávu či pozvánku ze svého skautského a především roverského okolí. Co je podle tebe kultura? Jakým kulturním zážitkem jsi byl/a v poslední době pohnut/a? Co kulturního bys doporučil/a ostatním roverům? Napiš sloupek Kultura podle… tebe! Chybí ti skautský pohled na současné společenské, politické či ekonomické dění? Přidej ho sám a napiš komentář k „neskautským“ událostem či tématům, které tě zaujaly. Projev svůj názor a podívej se na společnost očima skauta. Rubrika Komenty je ti otevřená. Pořádali jste ve svém kmeni či středisku skvělou akci? Vykonali jste zajímavou službu? Realizujete nevšední projekt? Napište o tom článek a společně s fotkami jej pošlete do redakce. Nejde o pouhé PR – public relations, ale o RR – rover relations. Vrátil/a ses ze zahraniční expedice? Zúčastnil/a ses zajímavého workshopu? Píšeš zatím jen do šuplíku? Poděl se o své zážitky a díla i s ostatními českými rovery na stránkách Roverského kmene. Všechny své texty posílej na adresu [email protected]. Level 5: Staň se členem redakce. Ať už tě žurnalistika lákala od malička, nebo si prostě jen chceš vyzkoušet, co obnáší být novinářem, začni svou „kariéru“ u témat, které jsou ti blízké – u skautingu a roveringu. Stačí se ozvat na email [email protected]. V redakci jsou vítání roveři a rangers bez věkového omezení i bez předchozí zkušenosti. Speciálně hledáme: kluky – rovery – redaktory, garanta rubriky „V pohybu“, garanta rubrika „Víra“, fotografky a fotografy, ilustrátorky a ilustrátory.

8

ROVERSKÝ PROGRAM ROVERING

SLOUPEK RO ROVERING

KOUDY A KARETKA NA CESTÁCH

„Cením si té skvělé zkušenosti vidět časopis ze zákulisí, vidět proces vytváření článků i konceptu celého časopisu. Baví mě to napětí, jak moc červený (pozn. úpravy a korektury) se mi vrátí článek po návštěvě u editorky!“ Zuzka, 17 let „Asi nejvíc mě baví pocit, že se podílím na vytváření časopisu, který jsem měla vždycky ráda a který doufám pomáhá formovat český rovering. Pak mě těší setkávat se s lidmi z redakce na poradách a snad trochu i ta práce s textem.“ Bagu, 20 let „Na práci v redakci mě nejvíce baví nejspíše samotné psaní článků. Jsem docela stydlivka a plně mi vyhovuje, když si můžu jen něco přečíst a pak rovnou psát. Rozhodně bych nemohla dělat rozhovory (pozn. úsměv). Moc se mi taky líbí témata, která jsme na poradě vybrali na příští ročník.“ Eny, 16 let „Baví mne učení se novým věcem. Z toho, co jsem zatím vytvořila, mne nejvíc zaujaly rozhovory. Líbí se mi, že jejich prostřednictvím poznám zajímavé lidi. Ve svých článcích si dávám za cíl zprostředkovat novou nebo užitečnou informaci čtenářům. Nechci, aby si čtenář po přečtení článku řekl, fajn článek, ale nic nového. Chtěla bych docílit toho, aby můj článek vyvolal diskusi v kmeni či mezi přáteli a nějak rezonoval. Naplňuje mne pocit, když zjistím, že se mi to alespoň trochu podařilo.“ Marťa, 20 let „Jsem moc ráda, že můžu pomáhat mladým autorům pilovat svůj styl. Na každém čísle vidím posun. Články se zlepšují, zmenšuje se nutnost mých zásahů... Mám radost, že je v současnosti Kmen otevřený širokému spektru témat. Pokaždé když mi přijde nový Kmen do schránky, ihned hledám problematické články a pročítám záludné pasáže. Je příjemné vědět, že jen já vím, jak bylo náročné zachovat příjemné plynutí slov…“ Shamanka, editorka a korektorka, 24 let „Mám ráda diskuze nad pojetím článků během redakční rad. Mám ráda reakce redaktorů při psaní článků. Mám ráda, když všechna slova v textu do sebe zapadají lépe než poskládané puzzle. Mám ráda, když si prohlédnu první náhled nasázeného časopisu. Mám ráda chvíli, kdy večer před dokončením časopis ještě jednou naposledy čtu. Mám ráda, když za mnou přijdou naše roverky s otázkou: Proč toto taky neděláme, když se o tom píše v Kmeni?! A i když je to dnes prý naprosto neperspektivní věc, mám ráda psanou žurnalistiku.“ Kami, šéfredaktorka, 23 let

FOTO EVA HAUNEROVÁ – MALINA

CO ŘÍKAJÍ O PSANÍ DO ČASOPISU JEHO REDAKTORKY?

Co dělal Roverský odbor v uplynulých dvou měsících? Nelenil a vydal se šířit dobré jméno českého roveringu. Koudy na PoKroku. O posledním dubnovém víkendu vyrazil Koudy seznámit účastníky čekatelského kurzu PoKrok s možnostmi roveringu, roverským začátkem, diářem i Roverským programem – a z něho především s výzvami a projekty. Čekatelé zjistili, jak funguje RoverNet a jak se na něm orientovat, pověděli si něco o akcích v ČR i v cizině. Přednášku zakončili videem z jihomoravského roverského setkání Scuk. Karetka o Agoře. Na konci dubna podnikla Karetka cestu do Štrasburku na evropskou akci nesoucí název Agora. „Setkat se s rovery z jiných zemí je ohromný zážitek. Už jen ta možnost povídat si o tom, jak fungují oni a jak my, je naprosto nedocenitelná,“ komentuje nadšeně členka odboru setkání. „Ve všech zemích jsem našla alespoň část našeho roverského programu – také ho mají, naplno ho prožívají a je neoddělitelnou součástí jejich činnosti. Fascinovalo mě, s jakou lehkostí a samozřejmostí to berou!“ Jak však Karetka sama dodává, ani v cizině nemá rovering cestu jednoduchou a je o neustálé touze to nevzdat. „Celá Agora mi umožnila koukat na věci nejen z hlediska Junáka, ale tak nějak v širším skautském měřítku. Věděla jsem, že tu nejsme sami, ale teprve tady jsem si to doopravdy uvědomila!“

9

ROVERING PORADNA

FOTO ARCHIV SLAVOMILA JANOVA – NASHVILLA

PROGRAM OS21 JE OTEVŘENÝ V pětadvaceti skončit s roveringem a seknout se skautingem? Ani náhodou! Ani na konci své roverské kariéry se nemusíte aktivního skautování a skautem motivovaného osobního rozvoje vzdát. Pomoci v tom má nový motivační program kmene dospělých Oldskauting21 (OS21). Co oldskauting i nový program OS21 nabízí, prozradil člen náčelnictva kmene dospělých Nashville.

SLAVOMIL JANOV – NASHVILLE (55 let) na skautskou stezku vykročil v roce 1969. Později vedl turistický oddíl mládeže, jehož činnost byla výrazně ovlivněna roverskou metodikou. Po obnově Junáka pracoval několik let s vlčaty a byl zástupcem vedoucího střediska. Je absolventem Ekumenické lesní školy, ILŠ Collegium, LŠ OS a manažerského kurzu Muška. Aktivně se podílel na tvorbě motivačního programu OS21. V současnosti je zpravodajem pro komunikaci v náčelnictvu kmene dospělých.

Jak bys poradil skautovi, který by za tebou přišel na konci své „roverské kariéry“ a zeptal se tě, co by měl a mohl ve skautingu dělat dál? Nestanou-li se z roverů vůdcové oddílů či jiní činovníci, kteří najdou své místo ve skautingu při výchově mládeže, pak bych všem na konci roverské stezky doporučil, ať i s vrstevníky – s nimiž po několik let společně tvořili roverský kmen, nebo se jinak věnovali roveringu – dál pokračují po cestě skautingu dospělých. Pokud se parta odrost-

10

AUTORKA JANA KARASOVÁ – KAMI

lého roverského kmene nerozejde, je snadné z ní vytvořit juniorský oldskautský klub. Všichni mohou dál rozvíjet svou činnost tak, jako to dělali v roveringu. Teoreticky lze začít „oldskautovat“ už po dosažení dospělosti v 18 letech, jenomže to se mladý člověk zbytečně připravuje o nádherná roverská dobrodružství. Taková jsem sám v roverském věku poznal. Ale rámec skautingu dospělých je značně široký, pro nejmladší členy je v mnohém blízký roverskému programu a nabízí komplexní systém možností pro další trvalou činnost. Jak konkrétně bude aktivita jednotlivců, podoba klubu či společné akce vypadat, to už záleží jen na samotných dospělých.

„Oldskauting“ zní pro některé rovery poněkud děsivě. Proč se tak dospělí skauti v Česku jmenují? Oldskauting je vlastně nejdelší a často celoživotní cesta. Tento pojem se vžil už v první dekádě české skautské historie, proto

bychom se ho neměli bát, ani jej odmítat. Je historicky velice cenný a propojuje skautskou historii se současností. Přívlastek „old“ nelze chápat jako „starý“ či „přestárlý“ nebo dokonce „nemohoucí“, ale naopak jako „zralý“ a „plný sil, života a energie“. Tak oldskauting chápali odchovanci prvních skautských oddílů – tehdy kolem roku 1920 vlastně ještě věkem dnešní roveři, tak bychom to měli vnímat i dnes.

Oldskautské kluby patří pod kmen dospělých. Co ten je vlastně zač? Vedle chlapeckého a dívčího kmene je kmen dospělých organickou součástí společné organizace Junák. Sdružuje dospělé, kteří podporují skauting mládeže a zároveň rozvíjejí vlastní speci ickou činnost. Ta je zaměřena na osobní rozvoj, posilování vzájemných přátelských vztahů v klubech i celém skautském společenství. Důraz je kladen i na charitativní aktivity a práci pro společnost.

RUBRIKA ROVERING

FOTO ARCHIV SLAVOMILA JANOVA – NASHVILLA

konkrétními tipy na činnost. A je to otevřený program! Proto i z řad příchozích roverů uvítáme všechny, kteří se na dalším rozvíjení a obohacování OS21 budou chtít podílet a speci ikovat jeho podobu pro nejmladší kmenovou skupinu oldskautů.

Co je podle tebe nejdůležitějším úkolem oldskautů vůči Junáku i vůči společnosti? Oldskauting je speci ická forma skautské činnosti, která skautské ideály zbytňuje v reálném životě dospělých. V Junáku se synonymem pro komplexní výchovu mládeže stává výzva „Skauting pro život“. V oldskautingu by toto heslo mohlo být chápáno jako „Skauting v životě“. Přitom dospělí musí mít vždy na paměti podporu výchovy mládeže. Pro postavení dospělých skautů ve společnosti by pak měly být charakteristické aktivní občanské postoje, angažovanost a samozřejmě prosazování hodnot a morálního kreditu skautingu do každodenního života.

INZERCE

S únorovým časopisem dostali všichni roveři také brožuru nového motivačního programu Oldskauting21. K čemu má sloužit a co nový program obsahuje? Jde o moderní skautský program pro dospělé v 21. století. Odráží se v něm všechny formy a hodnoty oldskautingu, které známe už rovných sto let. Program však re lektuje i dnešní dobu, protože oldskauting není skanzenem. Program OS21 je rámcem vymezujícím okruh činností, které jsou pro skauting dospělých zásadní a nosné. Jde o již vzpomínanou podporu a pomoc skautskému hnutí mládeže, osobní rozvoj a klubovou činnost, péči o skautskou historii a charitativní a sociální projekty. V OS21 se zrcadlí i mezinárodní dimenze skautingu dospělých, kterou lze naplňovat nejrůznějšími aktivitami. Podstatné je, že program je také spojovacím můstkem mezi roveringem a oldskautingem. Proto pracuje s podobnými nástroji, jaké se objevují v novém roverském programu – výzvy pro jednotlivce, projekty pro týmovou činnost či

11

ROVERING METODIKA, DIDAKTIKA

I ROVER JE TVOŘIVÝ V době, kdy se všechno dá koupit, klade se důraz na dokonalost a všeobecně vládne nedostatek času, ustupuje tvořivá část každého z nás trochu do pozadí. Tvoření je přitom pozitivní a povzbuzující činnost, při které si mozek odpočine a nabere síly do dalšího učení. Navíc je motivující, protože v krátkém časovém horizontu můžeme vidět výsledek a prospěšnost své práce. Neměli bychom proto na svou tvořivou část zapomínat ani v roverském programu. AUTORKA TEREZA OCHOTNÁ – POŠTOLKA

A

si znáte ten klasický skautský shon… na táboře, na víkendovce, na družinovce… s dětmi nebo bez dětí… Zdá se, že pořád někam spěcháme a snažíme se plni motivace a odhodlání nacpat do připravených programů co nejvíce „důležitých a podstatných činností“. Jenže jsme pak my i účast-

me nejen na táboře víc rukodělek, vždyť si u nich i my tak krásně odpočneme.

V našem oddíle máme táborovou tradici, každý rok patří poslední den tábora těm, kteří tábor připravovali. Děti jsou už doma a tábořiště je naše. Všude vládne klid. Domotáváme si indiánské copánky, sbíráme kytky do herbářů, dosavováváme si táborová trička… Máme najednou o něco FOTO JANA KARASOVÁ – KAMI

níci unavení z množství aktivit. Všichni se snažíme zastávat mnoho rolí – být zároveň rovery, vedoucími, kuchařkami, zdravotnicemi, a nemáme chvíli času se zastavit.

12

víc času na sebe. Šílený táborový shon se zastaví. Sedíme u ohně a debatujeme nad prožitým táborem. A v té příjemné tvořivé atmosféře si říkáme, proč nedělá-

Proč je dobré zařazovat tvořivé a výtvarné programy do roverského programu? Prvním argumentem je odpočinek. U rukodělných činností člověku klesne tep a zpomalí se dýchání, i proto pomáhají k navození přátelské atmosféry a zbavují člověka stresu. Tvoření může být pro mnohé antidepresivem, posiluje sebevědomí a přináší radost z vlastnoručně vyrobeného. Touha po dokončení výtvoru rozvíjí trpělivost, která se může přenést i do jiných oblastí života. A i u roverů je dobré skrze tvoření udržovat potřebnou míru manuální zručnosti a motoriky. Skrze tvoření prakticky upevňujeme skautské hodnoty a postoje. Například nevyhazujeme věci předtím, než je náležitě zužitkujeme, a díky tomu nepodporujeme konzumní společnost. Vlastnoruční výroba lžíce nebo vařečky ze dřeva pomáhá porozumět hodnotě věcí. Roveři jsou šikovnější než vlčata a světlušky a kvalita vyrobených věcí tím roste. Náš vztah k vyrobeným věcem je vzorem pro mladší. Ve výrobcích si odnášíme vlastní

METODIKA, DIDAKTIKA ROVERING

vzpomínku na proběhlou akci, spojíme si je s určitými emocemi, které nám vydrží ještě mnoho a mnoho let. Během tvoření se v hlavě vyrojí jiný druh myšlenek, než je tomu obvyklé při učení nebo sledování televize. Jsme kreativní. Kreativita je všeobecně spojována s uměleckou činností, ale v širším slova smyslu je to soubor schopností, které umožňují uměleckou, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost. Ta se projevuje jako vynalézavost, jako vznik něčeho nového, originálního, popřípadě jako tvůrčí řešení problémů. Nejpřirozeněji můžeme kreativitu podpořit právě skrze rukodělky, umění a vyrábění. Aktivita s cílem podpořit kreativitu by měla respektovat co nejvíce rysů tvořivé osobnosti. Při přípravě tvořivých aktivit si můžeš v tabulce zkontrolovat, zda-li se účastníci mají šanci v aktivitě opravdu kreativně projevit.

Rukodělné a výtvarné programy nezařazujte příliš často, ale přesto je nezanedbávejte. Stanovte si, čeho chcete aktivitou docílit, a tomu ji přizpůsobte. Možné cíle tvořivých programů jsou: odpočinek a relaxace, rozvoj kreativity, trpělivosti, manuální zručnosti, upevnění hodnot a postojů. Rukodělné a výtvarné techniky můžete také využít při aktivitách, u kterých chcete podpořit kreativní řešení a hráče nesvazovat zdánlivě správnými cestami k cíli. Dbejte na to, abyste měli na aktivitu dostatek času, prostoru a pomůcek. Nechtějte po ostatních, aby sdíleli vaši představu o výsledku. Já tuto chybu dělám velmi často, pozvu spolužačky za účelem odreagování se od náročného studia na vyrábění náušnic z ima a vnitřně mě deptá, že nedělají náušnice. Buďte kreativní a otevření i při vedení aktivit. 

Nebojte se hledat formy tvořivých aktivit, které budou i pro rovery výzvou. Podělit se o své nápady můžete na RoverNetu .

AKTIVITA Vyrábějte odměny Zkuste minimalizovat svoje výdaje za odměny pro děti. Vyrobte dětem nebo sobě obal na očouzený ešus, aby neumazal ostatní věci v krosně; obal na deník; pouzdro na pastelky; ofimujte nerezový hrníček nebo lžičku; ušijte pouzdro na pastelky nebo kožený obal na nůž; vyřežte lžičku ze dřeva. Podpoříte tím v sobě i v dětech lásku k ručně vyráběným věcem.

AKTIVITA Problém devíti bodů Test stimulační svobody Propoj všech devět bodů čtyřmi přímkami, přičemž pero nebo tužka nesmějí opustit papír. (Řešení najdeš na RoverNetu .)

KONTROLNÍ LIST KREATIVNÍ AKTIVITY Seznam obsahuje deset rysů charakterizujících tvořivou osobnost (podle DACEY John a LENNOVÁ Kathleen. Kreativita. Praha: Grada, 2000). Aktivity, které mají za cíl kreativitu rozvíjet, by všechny tyto rysy měly podporovat. Ptej se: „Podporuje a nepotlačuje aktivita…“ Toleranci vůči dvojznačnosti. (Nejsou daná jasná pravidla chování a určené postupy. Pro tvořivého člověka je cizota zajímavá a vzrušující, nikoli hrozivá.) Stimulační svobodu. (Tvořivý člověk dodržuje pouze dané pokyny a nemá problém překročit rámec daného problému.) Funkční svobodu. (Tj. schopnost představit si, že obvyklé věci mohou sloužit k něčemu jinému než ke svému obvyklému účelu.) Flexibilitu. (Tvořivý člověk je otevřený světu, změnám a je připraven takové změny vyvolat.) Ochotu přiměřeně riskovat. Preferenci zmatku. (Tvořiví lidé preferují bohatství zmatku, oproti pusté prázdnotě jednoduchosti.) Prodlevu uspokojení. (Tj. ochotu přestát napětí dlouhotrvajícího úsilí pro dosažení větší radosti.) Oproštění od stereotypu sexuální role. Vytrvalost. (Tvořivý člověk vykazuje velkou vytrvalost tváří v tvář zklamáním a překážkám, které by obvykle byly považovány za nepřekonatelné.) Odvahu. (Odvahu být menšinou s vlastním přístupem.)

13

ROVERING SKAUTSKÉ ZAMYŠLENÍ

SLUŽBA POPÁTÉ V celém ročníku jsme ti nabízeli pohledy různých lidí na službu – sobě, druhým i vyšším principům. Zaujaly tě jejich myšlenky? Která oblast služby ti dělá největší problémy? Které oblasti málo rozumíš? Srovnej si myšlenky a napiš, podobně jako redaktorka Zuzka, úvahu o tom, proč sloužíš ty. AUTORKA ÚVAHY ZUZKA ORLOVÁ | AUTORKA AKTIVITY IVANA KUČEROVÁ – IF

PROČ VÉST? (ÚVAHA)

Proč bych měla trávit čas přípravou programu, když za to stejně nic nedostanu? Proč celý víkend zabít výpravou se skauty, když bych si spíš potřebovala vydělat

FOTO ARCHIV SLUNEČNICE HOLEŠOV

sama, práce s cíli, které ke své práci potřebují i vrcholoví manažeři, získání sebevědomí a trpělivosti. Vedení je většinou i zábava. Nejenže pro děti připravuji program, zároveň si s nimi i hraji. Předávám jim to, co mne skaut naučil, a sama se učím, jak s nimi pracovat, aby je program co nejvíce zaujal.

peníze? Proč v pátek večer jít raději na oddílovou radu, zatímco moje spolužačky vyráží na skvělý koncert? Proč? Sama pro sebe jsem se snažíla najít odpověď. Heslo roverů je „Sloužit“. A pomáhat vést oddíl nebo družinku je služba. Pro rovera možná ta nejpřirozenější služba druhým. Předat oddílu to, co on dal mně. Kromě služby druhým je to ale zároveň i obrovská služba sobě. Vedení mi nabídne nové zkušenosti, které bych jinde jen stěží získala. Organizování týmu, i sebe

14

Díky oddílu poznávám spoustu nových podobně nadšených lidí. Na okresních závodech družinek vedoucí ze sousedního města, na celostátních vzdělávacích kurzech zase rovery z druhého konce republiky, kteří mi svými zážitky doplní baterky nejen do vedení oddílu, ale i do každodenního života. Být dobrým vedoucím nebo rádcem je ale často náročné. Hlavně v roverském věku se lehce zapomíná na to, proč to vlastně dělat. Proč s tím ztrácet čas a energii. Každý mívá období, kdy ztrácí motivaci a vnímá svou práci jako téměř zbytečnou nebo neohodnocenou. Nikdo nečeká, že jeden vedoucí bude mít oddíl na starost celý život. Někdy se mluví o tzv. „lhůtě vedoucích“, když vyprší, vedoucí vyhasne. Už nemá oddílu co předat,

v okolí jsou mladší nebo mu prostě jen dojdou nápady a potřebuje se sám posunout dál. Proto si myslím, že by člověk měl oddílu předat, co může, nehledě na to, jestli to bude trvat rok nebo pět let. Hlavně je potřeba vychovat za sebe nového vedoucího, aby zajistil kontinuitu. Vedení není vždycky lehké, ale stojí za to bojovat a šířit skautské myšlenky dál. Je podle mne důležité určit si priority a rozdělit si čas a osobní sílu třeba mezi oddíl, rodinu a školu. Když jsem si nebyla jistá, jestli mi práce pro oddíl přináší to, co by měla, můj kamarád mi říkával: „Nedělej to, co nechceš dělat.“ Mám za to, že vedoucí oddílu by si měl najít hranici, aby se z dobrovolného vedení, které přináší radost, nestala povinnost, do které se nutí a která mu jen bere čas a energii. Není jednoduché umět říci oddílu ne, a zároveň nebýt nezodpovědný k dětem a ostatním vedoucím. Někdy si říkám, proč místo skautského tábora raději nejedu jako instruktorka do campu, kde mi za přípravu her zaplatí. Junák ale stojí na spoustě nadšených lidí, kteří za svou činnost nic nechtějí. Na těch, kteří slouží. Můžu být pyšná, že k nim patřím.

SKAUTSKÉ ZAMYŠLENÍ ROVERING

AKTIVITA Služba na papíře Cíl: Účastník popíše svůj postoj k roverskému heslu „Sloužím“. Porovná, jak vnímá službu uvnitř organizace Junák a jak ji vnímá vůči společnosti, rodině či státu. Pomůcky: papír, psací potřeby Průběh aktivity: Každý sám za sebe zaujměte postoj k heslu „Sloužím“ a zamyslete se nad jeho významem. Můžete přemýšlet nad službou jako celkem, nad jejími jednotlivými složkami – službou sobě, druhým, vyšším principům, ale také nad službou vůči Junáku, společnosti, rodině či státu. Pokuste se odpovědět na otázku: „Proč a jak sloužím…?“. Odůvodněte své postoje v krátké úvaze, ve které můžete na příkladech uvést konkrétní vykonanou službu. Pokuste se své myšlenky uspořádat a najít pro ně argumenty jak kladné, tak i záporné. Cíl reflexe: Účastník najde a pojmenuje situace, kdy heslo „Sloužím“ naplňuje ve své jednotce a kdy jej využívá v běžném životě. Průběh reflexe: Sdílejte své texty s ostatními, porovnejte vaše názory a pokuste se je shrnout. TIP! Své texty zamíchejte, každý si vylosujte jeden list a zkuste odhadnout a následně zdůvodnit, komu úvaha patří.

O své úvahy se můžete podělit i se čtenáři Kmene, stačí je zaslat na adresu [email protected].

INZERCE

Hlavolamová hra pro 1 hráče z řady SMART games. Přestojí váš mozek bouři? Vikingské lodě jsou uprostřed oceánu lapeny v obřím hurikánu. Dokážete je navigovat ven z bouře? Vikingové v bouři jsou originální logická hra, ve které se lodě pohybují pomocí otáčení jednotlivých dílků s vlnami. Ale pozor! Často jeden z dílků blokuje otáčení ostatních.

www.

.cz

m Máte záje áš tábor? o hr y na v na Ozvěte se indok.cz. m @ y r o b a t 15

TÉMA

EXTRÉMNÍ Za extrémní sporty bývají považovány takové aktivity, při kterých je sportovec vystaven většímu riziku a stresu. V důsledku stresu se do krve vyplavuje velké množsví hormonu noradrenalinu, který způsobuje bušení srdce, a adrenalinu, který nás ve stresu udržuje při životě. Některé extrémní sporty však nejsou tak moc nebezpečné, jak si to o nich myslí společnost. Do jakého rizika byste se pustili vy a jaké je už pro vás nepředstavitelné?

EXTREME IRONING Zdá se ti žehlení při seskoku padákem, potápění nebo bungee jumpingu jen bláznivý výplod fantazie? Pak věz, že v roce 2002 se v Mnichově konalo první mistrovství světa v tomto zvláštním sportu kombinujícím extrémní oudoorové aktivity s uspokojením z dobře vyžehlené košile. Za otce extrémního žehlení je považován Angličan Phil Shaw, kterému se po jednom náročném pracovním dni v roce 1997 nechtělo trčet doma u hromady prádla, načež se rozhodl vzít prkno a žehličku ven. Od té doby s touto netradiční výbavou vyráží za dobrodružstvím napříč kontinenty a postupně šíří svůj bláznivý koníček po celém světě. (Bagu) FOTO PAUL ZIZKA

FREEDIVING Takzvané „nádechové potápění“ bez přístrojů dává pobytu pod vodou další rozměr. Potápěči procházejí speciální dechovou přípravou a sérií uvolňovacích cviků, aby snížili svou tepovou frekvenci a ve vodě vydrželi co nejdéle. „Každý člověk disponuje překvapivým akvatickým potenciálem, který může být rozvinut, nebo zůstat nepoznán. Poměrně málo stačí ke zkušenosti, že dýchat a cítit se dá jinak, než jsme zvyklí,“ říká Daniel Exner, průkopník moderního freedivingu v Čechách. Potápět se „na volno“ je možné v bazénu i mezi žraloky. (Zuza) FOTO FREEDIVING.CZ

16

TÉMA

KITESURFING Připravil svého tažného draka… Ne, nenacházíme se v pohádce, ale pozorujeme kitera, kterak si chystá svůj kite, tedy draka ne nepodobného padáku. S touto pomůckou však nezamýšlí vyběhnout jen tak pro radost na kopec, ale s využitím kiteboardu – speciálního prkna, zbrázdit vlny nedaleké přehrady. Ano, řeč je o jednom z nejrychleji se rozvíjejících sportů patřících do rodiny powerkitingu, sportovní aktivity užívající k pohybu člověka tažných draků – kitů. Kiteboarding není pouhý módní výstřelek, ale seriózní extrémní sport s vlastní mezinárodní asociací. (Dr.Obek) FOTO MICHAELA ONDRÁČKOVÁ

HIGHLINING Speciální ploché lano je napnuté přes hlubokou propast, nejméně ve výšce deseti metrů. Na jeho začátku stojí highslacker. Balancováním na laně a postupnými krůčky se snaží překonat propast a dojít na druhý konec lana. Jistí jej jen speciální smyce spojující úvazek a kruh navlečený na laně. To je highlining – „chození po laně nad propastí“. Zatím nejdelší překonanou vzdáleností se minulý rok stala 215 metrů dlouhá lajna v USA a nejvyšší lano bylo napnuto 1 000 metrů nad povrchem země v roce 2006 v Norsku. (Ma) FOTO EQUILIBRIUM SLACKLINES

SKIALPINISMUS K lyžování ve volném vysokohorském terénu, skialpu, se používají speciální měkké lyže, skialpové boty a teleskopické hole. Při výstupu se na skluznice připínají chlupaté pásy. Nezbytný je také lavinový vyhledávač a sonda, lopata, helma a znalost bezpečnosti pohybu v zimních horách. V batohu i na těle tedy skialpinista nese značnou zátěž a stoupání je fyzicky náročné. Ale ta odměna, když se člověk vyšplhá zimním velehorským tichem na vrchol a pod sebou má kilometry neporušeného prašanu čekajícího na lyžařovu stopu, to je nezapomenutelný zážitek. (VH) FOTO JAKUB CEJPEK

17

TÉMA

LEZU, LEZEŠ, LEZEME „Život lze chápat jako horolezeckou výpravu do vlastního nitra za pochopením otázek vlastního já,“ řekl Reinhold Messner. Lezení však není jen o stoupání na vrcholy hor, forem lezení je mnohem více. AUTORKA VIKTORKA HLAVÁČKOVÁ

FOTO LAĎKA ŠOURALOVÁ

v lezení po skále či kameni bez jištění, do maximální výšky 3 metry nad zem. Boulderisté považují svůj sport za zábavnou hru, při které si dobře protáhnou tělo a zlepší svou techniku lezení.

SKALNÍ LEZENÍ

H

orolezectví je jedním z nejnáročnějších a nejpestřejších outdoorových sportů. Jeho provozování vyžaduje od lezců všestrannost, jako je fyzická kondice, síla, pružnost, vytrvalost, psychická odolnost, odpovědnost a vzájemná důvěra mezi lezci. Kamarádství spojené jedním lanem se jen tak nepřetrhne, na dobrodružství, jež zažijete, jen tak nezapomenete a v těžších chvílích dobře poznáte, jací vlastně jste. Pak se naučíte sami sebe posunout za hranice tohoto poznání. Podléhat strachu se příliš nevyplatí, ignorovat ho, vůbec. Pojďme si

18

představit základní podoby tohoto pestrého sportu, jenž se pro mnohé stal životní cestou.

BOULDERING

Jedná se o nenáročnou formu lezení vhodnou i pro začínající lezce, kteří ještě nemají patřičné zkušenosti s jištěním, ani kamarády, kteří by je do jisticích technik zasvětili. Výhodou také je, že při boulderingu nepotřebujete kromě lezeček1, magnézia2 a bouldermatky3 žádné vybavení. Slovo „bouldering“ je odvozeno z anglického „boulder“ (balvan) a jeho podstata spočívá

Zatímco někdo se plně zabaví zkoušením nejrůznějších lezeckých kroků na nízkých balvanech, jsou lezci, kteří našli zalíbení v trochu adrenalinovější variantě. Skalní lezení je asi nejromantičtějším druhem lezení, který lze praktikovat v našich přírodních podmínkách. Pro některé je největší odměna v jedinečném pocitu na vrcholu skály, pro jiné je to zážitek ze slaňování. Tady už potřebujete více matroše4 než při bouldrování a alespoň jednoho spolulezce, s nímž se budete vzájemně jistit. Tedy pokud nejste dostatečně zkušení a blázniví, abyste lezli stylem free solo5. Speciálním odvětvím je pískovcové lezení, které se od toho klasického liší lezeckou technikou a omezenějšími způsoby jištění – je tedy poněkud náročnější na lezcův morál6.

LEZENÍ NA UMĚLÉ STĚNĚ

Chcete-li si udržet dobrou fyzickou kondici a zlepšit techniku lezení i mimo sezónu, nebo jste-li začátečníci a nemáte k sobě zatím

zkušeného parťáka, přijde vhod umělá stěna. Neposkytne vám sice výhledy ani dobrodružství, ale ranní trénink vám zaručeně zlepší náladu na celý všední den.

kaňonů a horských říček. K základnímu matroši přidáte neoprénový oblek a hurá za dobrodružstvím. Nejvíce příležitostí v rámci Evropy se vyskytuje v alpských zemích, na Korsice a ve Španělsku.

FOTO LAĎKA ŠOURALOVÁ

TÉMA

VIA FERRATA

Máte-li rádi hory a vysokohorskou turistiku, zbývá jen krůček k lezení na via ferratách. Jedná se o lezení na trvale zajištěných cestách ve skalních úsecích. Na ferratách se vám dostane jedinečných výhledů s minimálním rizikem, a především v Alpách je co do stupňů obtížnosti i celkového množství cest z čeho vybírat. K jištění potřebujete v podstatě jen sedák, prsní úvazek, helmu a tzv. ferratový set s karabinami. Hodí se lezecké nebo cyklistické rukavice jako ochrana před případnými oděrkami od jisticích lan. Zaškolení v jištění je jednoduché a zvládne ho každý. Via ferraty posunou vaše zážitky z turistiky do nových dimenzí a rozhodně stojí za vyzkoušení i pro nelezce.

DRYTOOLING A LEZENÍ V LEDU

Když do batohu přidáte kromě běžného matroše pro lezení na skalách ještě cepíny, mačky, ledovcové šrouby a další těžké kovové serepetičky, můžete lézt i v zimním období. Chce to tedy dost zkušeností a hodně síly, ale určitě stojí za to se k lezení v ledu vypracovat. Svatý Petr chodil po vodě, vy můžete po vodě lézt. A kde led zrovna není, tam je místo pro drytooling (angl. „tesání na sucho“) – zkrátka s mačkami a cepínem pokračujete na skále.

CANYONING

Specialitka pro vodní skauty. Pod slovem canyoning se skrývá slaňování vodopádů, zdolávání

BUILDERING

Když lezce omrzí umělé stěny a nemá zrovna příležitost vyjet za město do přírody, nebo když se prostě v městě cítí nejlépe, snadno se stane, že podlehne tomuto sportu, při němž se většinou nepoužívá jištění. Buildering je lezení po budovách a stavbách jako mosty či zdi. Jak lezec začne trénovat, objeví se u něj často podivný zvyk osahávat všechno vertikální a zkoušet, jak onen nahmataný chyt „bere“. Buildering je extrémnějším stadiem této lezecké odchylky od běžné populace.

VYSOKOHORSKÉ LEZENÍ

A když jsou člověku skály, ledy a via ferraty málo, když má dostatek zkušeností s jištěním, lezeckými technikami, bezpečným pohybem v horách a má dobrou fyzickou

i psychickou kondici, může se pustit do královské disciplíny, kterou je zdolávání nejvyšších vrcholů. Začnete třítisícovkami a čtyřtisícovkami, až vám Alpy začnou být nízké a opustíte evropský kontinent. A pak třeba jednou vylezete osmitisícovku. A možná dokonce potkáte Yettiho.

LEZECKÝ SLOVNÍK 1. Lezečky jsou speciální boty určené k lezení. 2. Magnézium, tzv. „maglajs“ či „mágo“ se používá proti pocení rukou a kvůli lepší přilnavosti k chytům. Používá se i při jiných sportech, např. v gymnastice. Lezci jej mívají v sypké formě v pytlíčku připnutému k pasu, kterému se říká „maglajzák“. Ne na všech skalách je dovoleno „maglajs“ používat, např. v pískovcových skalách je to z hlediska ochrany přírody zakázáno. 3. Bouldermatka je měkká matrace, jež boulderisty jistí před zraněním v případě pádu. 4. Matroš je slangový výraz pro lezecké vybavení. 5. Free solo – jeden ze stylů přelezu, při němž lezec překonává cestu bez použití jištění. Nejnebezpečnější způsob lezení. Poněkud odlehčenou formou je „deep water solo“, kdy se leze po skalách nad hlubokou vodou, do níž lezec v případě chyby spadne. 6. Morál – psychická kondice a odolnost lezce. Bez morálu lze lézt možná do schodů či po žebříku, ale na skále si nevrznete.

19

TÉMA ROZHOVOR

FOTO VOJTĚCH VRZBA

LEZENÍ JAKO VÁŠEŇ Rozhovor s lezcem Adamem Ondrou o jeho výstupu na vrchol, vášni a způsobu, jak se lze nejen díky lezení cítit líp.

AUTORKY MARTINA BABEJOVÁ, JANA KARASOVÁ – KAMI

ADAM ONDRA (21 let) je talentovaný sportovní a závodní lezec, který se pohybuje už několik let v absolutní světové špičce. V šestnácti letech vyhrál světový pohár v lezení na obtížnost mezi dospělými lezci a hned rok poté světový pohár v boulderingu. Na svém kontě má již nespočet výstupů, mezi nimi i překonání nejtěžších lezeckých cest na světě prvopřelezem – La Dura Dura 9b+ a Change 9b+. S režisérem Petrem Pavlíčkem natočil již dva filmy – dokument s názvem Čarodějův učeň, který popisuje Adamovu cestu od dětství na vrchol, a film Change, zachycující výpravu na sever Evropy.

Jaké byly tvé lezecké začátky? Už jako malé dítě jsem si plácal bábovičky pod skalami a díval se na to, jak rodiče lezou. Pak bylo naprosto přirozené, že v jed-

20

nom momentě jsem chtěl lézt taky. Dostal jsem sedák a začal se houpat na laně, v šesti letech přišlo vážnější lezení. Vyrostl jsem a moje cesty se obtížnostně blížily těm, které lezli rodiče. Pak jsem jel na svoje první závody, kde jsem byl třetí a dostal jsem pohár. Pohár byl velká motivace, chtěl jsem si ho dát nad postel na poličku a dostávat další. Když jsem se naučil trochu číst, dostala se mi do ruky knížka Rock Stars, kde byly portréty nejvýznamnějších lezců. Pročítal jsem ji, díval se na pěkné fotky. V mých dětských naivních očích mi připadalo, že jsou ti lezci hrozně spokojení a šťastní. Chtěl jsem být jako oni a dělal jsem všechno, abych jako oni byl. Nikdy jsem toho rozhodnutí nelitoval. Pojí mě s nimi důvod, proč lezou, i jejich etika.

Co znamená etika na skále? Obecně, jsou to nerespektující lidi, kteří dělají okolo skal nepořádek. Díky velkému nárůstu umělých stěn je spousta lidí odkojených na umělých stěnách, a když přijdou k opravdovým skalám, nemají povědomí o tom, jak se tam chovat.

Etika se ale může týkat také dělání nových cest. Já prosazuji, že výzva je skály lézt tak, jak je příroda připravila. Jsou lezci, kteří vezmou kladivo a majzlík, a když jim nějaká sekvence nejde nebo nesedí, tak si udělají nový úchyt.

Jak je to teď? Co tě drží na skalách? Po maturitě jsem si dal rok pauzu a chtěl jsem věnovat veškerý čas cestování a dělání nových cest, tak se ale těžko posouvá životní hranice. Je potřeba strukturovaně trénovat na stěnách a potom natrénovanou sílu uplatnit na skalách. Rozhodl jsem se, že začnu studovat, což mě donutilo zůstat v Brně. Když už jsem v Brně, tak co bych dělal jiného, než trénoval. Tento rok se soustředím na závody a podmiňuji tomu i trénink. V dalších deseti, dvaceti letech se chci živit lezením a co nejvíc se koncentrovat. Lezení totiž není jenom to, že drtím nějakou těžkou cestu a jdu na max. Pro mě je lezení i všechno okolo. Jet na skály, přebývat tam a dostat se do míst, kam bych se bez lezení nikdy nedostal a nepotkal bych tolik zajímavých lidí.

Do jaké nejzajímavější země tě lezení zavedlo? Nejvíce mne asi uchvátil sever – Norsko. Připadal jsem si tam úplně jinak. O Norech jsem neměl žádná očekávání, říkal jsem si, že budou suší a studení, ale nakonec se ukázalo, že jsou daleko přátelštější a otevřenější, než jsem myslel. Také čas tam plyne jinak. Díky tomu, že jsem tam byl v létě, kdy je tam polární den, nemusel jsem se dívat na hodinky, a proto jsem se tam cítil svobodně. Když jsem měl chuť lézt, tak jsem šel lézt, když jsem měl chuť spát, tak jsem šel spát. Nic tě tam neomezuje a nelimituje. Na většině míst, kde jsme byli, také nejsou žádné známky civilizace, což se ve zbytku Evropy moc nestane.

Existuje pro tebe v lezení nějaká hranice? Co se týče obtížnosti, tak rozhodně ne. V lezení mám tu výhodu, že nezávodím s nikým jiným. Můžu si sice říct, že jsem vylezl nejtěžší

FOTO VOJTĚCH VRZBA

Jaký je rozdíl mezi lezením na umělých stěnách a v přírodě? To je těžko popsatelné. Pocit, když máš pod rukama skálu nebo plastový chyt, je úplně jiný. Je potřeba trochu jiná síla a technika. Skála obecně vyžaduje více techniky, na umělé stěně je potřeba spíš víc síly a nic se tam neošidí. Na skále je na výběr většinou daleko víc chytů a vstupů, ale zase nejsou tak evidentní, protože na umělé stěně chyty ze stěny trčí, zatímco na skále mohou být nějak zapuštěné, proto musíš pochopit, jak vlastně tu konkrétní cestu vylézt. Není to tolik o síle a drcení určité trasy, ale o tom, jak sílu využít. Umělá stěna je dobrý prostředek k tréninku. Bez ní bych se rozhodně tak nezlepšoval.

LA DURA DURA 9B+, OLIANA, ŠPANĚLSKO

cestu na světě, ale pro mě to není až tak důležité. Pro mě je důležité, že posouvám svoje vlastní limity a že lezu cesty, které mě inspirují a zároveň baví. Aktuálně existuje 9b+, zatím nikdo ale neurčil, jak bude vypadat 9c, protože žádná neexistuje. Rozdíl mezi 9b+ a 9c může být obrovský a může být malinkatý.

Kolik času celkově věnuješ skalám jako Change (cesta s obtížností 9b+), než je vylezeš, a jak dlouho samotný výstup trvá? Ty nejtěžší cesty jsem zkoušel devět týdnů. Nejdřív jsem cestu dva dny vrtal a pak jsem ji začal zkoušet. Ze začátku to vypadá tak, že nelezu cestu seriózně

21

TÉMA ROZHOVOR

od začátku až do konce, ale sedím v laně a čistím všelijaké skalní výčnělky a snažím se pochopit, jak by to nejlépe šlo. Většinou stylem dva dny lezení a jeden den odpočinku. Za den dá člověk třeba dva nebo tři pokusy. A po týdnu, po dvou, jsem pak začal dávat pokusy od země. Člověk leze dokola stále jednu cestu a vypilovává ji do nejmenšího detailu. Výstup cesty Change 9b+ trval 25 minut, jiná cesta 9b+ Vasil Vasil v Moravském krasu trvala minutu.

Co cítíš, když vylezeš nahoru? Je to uspokojení a po náročné cestě obrovská euforie, která je někdy paradoxně větší po lehčí cestě, protože se k ní přidává i skvělý pocit při samotném lezení. Občas zase člověk zkouší dvacet dní nějakou cestu, kterou nakonec vyleze, a v zásadě se nic nestane. Důležité je, aby si člověk vychutnával samotný

proces a necítil se nucen. Musíš mít osobní touhu vylézt cestu, protože tě láká.

do práce, musí se starat o rodinu a vše je nalajnované. Když má nějakou vášeň, na kterou se v průběhu týdne těší, tak je z této rutiny vytržen. Činnost, kterou dělá s takovým zapálením, že dokáže vypnout a jeho mysl je někde pryč. Když jsem opravdu v lezeckém drivu, je moje mysl naprosto nepřítomná a já jsem takový panáček lego. Pohyby rukou a nohou nejsou řízeny mojí myslí, ale zkušenostmi nebo instinktem. Je to takový psychický odpočinek, který každý potřebuje. Ale neříkám, že to musí být ve sportu. Každý by něco takového měl mít, jinak bude podle mě v životě nešťastný.

Podílel ses na natáčení několika lezeckých filmů. Jaký je jejich cíl a jak vypadalo jejich natáčení? Natáčení většinou probíhá tak, že lezu nějakou cestu a kameraman naslaňuje vedle mne. Začnu lézt a natáčením nejsem nijak ovlivněn. Nějaké detaily se samozřejmě musí dotáčet, ale v samotném filmu je většina záběrů z reálného přelezu, dotáčených je minimum. My jsme se snažili mým příběhem osvětlit, proč lezu. Motivovat jak lezce, tak i ostatní, aby si našli nějakou podobnou vášeň. Aby se cítili naplněnější.

Proč si myslíš, že je důležité mít v životě vášeň? Myslím, že mít vášeň odstraňuje rutinu z života. Člověk chodí FOTO PETR PAVLÍČEK

CHANGE 9B+, FLATANGER, NORSKO

22

Co ti lezení přináší a jakou má podle tebe přidanou hodnotu? Když je člověk celý den na skalách a kolem něj jsou neznámí lidé, je skoro nemožné se s nimi nedat do řeči. Tak se vytvářejí přátelství. Ve čtrnácti jsem byl takový ušlápnutý chlapeček, který si žil svým vlastním životem. Tím, že jsem začal cestovat, jsem se otevřel lidem, naučil se jazyky a poznal spoustu zajímavých lidí i jejich myšlení.

Lezení spojuješ s iniciativou Climb for life, která vyzývá lezce, aby se zaregistrovali do registru dárců kostní dřeně. Proč ses rozhodl k iniciativě připojit? Když se to tak vezme, jistič zachraňuje život lezci a já jsem většinou spíš jištěn, než že bych jistil sám. Jsem zapsán v registru dárců kostní dřeně, a pokud by se vyskytl nějaký člověk, který by moji kostní dřeň potřeboval, mohl bych mu zachránit život, z čehož bych měl skvělý pocit. Myslím si, že lidí s takovým pohledem na svět je v lezení hodně.

PŘÍBĚH TÉMA

DOBYVATEL B

ohatý a velmi ctižádostivý mladík prosil jednoho muže proslulého moudrostí, aby mu pomohl stát se velkou osobností. Mudrc mu však uložil zvláštní úkol: „Budeš chodit po kraji a platit lidem za to, že ti budou nadávat. To budeš dělat celý rok.“ Mladík se tedy vydal po ulicích města i po vsích a rozdával peníze za to, že ho lidé barvitě a hrubě uráželi. Všichni si o něm mysleli, že se zbláznil. Když uplynul rok, vrátil se mladík k moudrému muži a ten mu řekl: „Teď se můžeš vydat do Atén.“ Mladík ihned vyrazil.

Když došel k městské bráně, zjistil, že u ní žije jakýsi zvláštní muž, který velmi hrubě nadává každému, kdo chce vstoupit do města. Lidé se samozřejmě cítili uraženi a opláceli mu stejnou mincí. Mladík se však po jeho slovech rozesmál: „Jen si představ, že jsem rok platil lidem za to, co mi teď říkáš ty!“ Muž zvážněl a prohlásil: „Vejdi. Město je tvoje.“ Nejužitečnějším tlačítkem všech elektronických přístrojů je „pauza“. Kdo dokáže ovládnout sám sebe, dokáže ovládnout svět. (Převzato z knihy: FERRERO Bruno. Živá voda pro duši. Praha: Portál, 2012.)

SLUŽBA Otázky k zamyšlení: Ve kterých věcech se dokážu ovládnout? V jakých ne? V jakých situacích jednám v afektu? V kterých věcech jsem netrpělivý? Jsou to malichernosti, nebo opravdu důležité věci? Co mne zoceluje a vede k lepšímu sebeovládání? Mám odvahu vystoupit ze své komfortní zóny nejen u fyzicky, ale i u psychicky náročných úkolů? TIP! Vyber si jednu věc, ve které se často nedokážeš ovládnout. Zamysli se, jakým způsobem její ovládání můžeš „nacvičit“ a po celé prázdniny se na „nácvik“ zaměř. Řekl by i tobě muž u brány Atén: „Vejdi. Město je tvoje.“?

TIPY Další příběhy od Bruna Ferrera najdete v knihách: FERRERO Bruno. Hvězdy pro duši. Praha: Portál, 2013. FERRERO Bruno. Ptačí zpěv pro duši. Praha: Portál, 2012. FERRERO Bruno. Úsměvy pro duši. Praha: Portál, 2010. INZERCE

Vybavení do př přírody ř od spacáku po p lžíci.

VYHRAJ péřový éřový spacák é WARMPEACE VIKING 900 170 SOUTĚŽ

o špičkový spacák VIKING 900 170 a 15 návleků!

Od jakého roku firma WARMPEACE vyrábí vybavení do přírody? na Svou odpověď s předmětem WARMPEACE pošli

[email protected]

nebo SEA TO SUMMIT NÁVLEKY do sněhu či bláta.

23 www.warmpeace.cz

TÉMA

ZÁVODÍM, ABYCH (PŘE)ŽIL Dvacetikilometrová výprava je příliš krátká a jednoduchá? Chceš zkusit něco drsnějšího a „hrábnout si na dno“? Zjistit, že zvládneš mnohem víc, než si myslíš? Pokud se nebojíš okusit fyzické i psychické vyčerpání, vyraž na survivalové a outdoorové závody. AUTOR JAN LEGERSKÝ – OKOUN

FOTO ARCHIV ZÁVODU TŘÍ VRCHŮ

C

elou noc budete místo spánku pochodovat, nad ránem usínat, znovu se probírat a s novým zápalem pokračovat dál. Budete lézt po skalách, pádlovat na kánoi a to vše v náročném terénu. Zničení a nakonec totálně vyčerpaní dorazíte do cíle, kde si konečně vychutnáte pohodlí civilizace. Přesně o tom jsou dnes stále více populárnější závody v survivalu a outdooru – přežití a pohybu v přírodě.

24

ROZMANITOST ZÁVODŮ I PŘEKÁŽEK

Většina z nich je určena dvou až čtyřčlenných týmům. Jejich úkolem je především přežít a dorazit do cíle. Vždy to znamená urazit několik desítek až stovek kilometrů přírodou, zpravidla během či chůzí, ale také třeba na lyžích, kole nebo kánoi. To, kudy týmy postupují, se v různých závodech liší. Nejvíc jsou týmy omezeny v závodech s pevně danou trasou, většinou známou

předem, kterou nesmí opustit. Jindy se účastníci pohybují pouze mezi kontrolními body, které musí projít v daném pořadí, nicméně cestu mezi nimi si vybírají sami. V tomto případě často body nejsou předem známy, ale na každém stanovišti se závodníci dozví pozici toho následujícího. Nejvolnější je tzv. rogaining, při kterém jsou jednotlivá stanoviště obodována a družstva si sama vybírají, která navštíví, tak aby získala co nejvyšší počet bodů. Při rogainingu mohou být stanoviště limitována otevírací dobou – kontrolu lze získat jen v určitém časovém rozmezí, někdy s bodovým bonusem podle pořadí. Pořadí vítězů je určováno různě – v některých soutěžích pouze na základě nejrychlejšího času, v rogainingu podle nasbíraných bodů s penalizací za překročení časového limitu. Oblíbenou možností je kombinace času a bodů nasbíraných ve vložených disciplínách. Ty jsou důležitou součástí spousty závodů. Například se účastníci mají přesouvat v části závodu jinak než po vlastních nohou – na lodi, kolečkových bruslích, kole, lyžích apod. Na stanovištích týmy luští šifry nebo se jiným, většinou nesnadným způsobem dozví směr dalšího postupu. Velice populární je mezi stanoviště zařazovat lezení po skalách, lanové

TÉMA

Roveři a rangers mají dobré předpoklady závod zvládnout. Všechno tohle se odehrává v náročném terénu, v různém časovém rozmezí začínajícím někde kolem 12 hodin, tedy třeba od rána do večera, přes 24 hodinové závody až po extrémní několikadenní akce. Výběr je opravdu široký, stačí se podívat na internet a vybrat si podle vlastních sil, zkušeností a dovedností. Konkrétním příkladem je skautský Závod tří vrchů konající se každý rok v jiném českém pohoří od časného rána do pozdního večera, dlouhý kolem 50–70 kilometrů podle toho, jakou si dvojice zvolí trasu mezi stanovišti s úkoly.

PODMÍNKY ÚSPĚCHU

Survivalové závody rozhodně nejsou pro každého smrtelníka, ale roveři a rangers, kteří se rozhodnou do některého pustit, mají dobré předpoklady je zvládnout. Všechny závody jsou o překonávání velké vzdálenosti, takže pořád-

ná výdrž a schopnost zatnout zuby je naprosto nezbytná. Rozhodně ale nestačí jenom výborná fyzická kondice, bez psychické odolnosti je tým ztracen, neboť musí fungovat opravdu dlouhou dobu, čelit únavě, počasí a ještě se vzpružit k plnění úkolů. Na spánek totiž většinou není čas vůbec, u vícedenních závodů jen nejnutnějších pár hodin, neboť se započítává do celkového času. Protože úkoly jsou většinou velmi rozmanité, všestrannost týmu hraje velkou roli. Nicméně ani tým sestávající se ze siláka, rychlého běžce, zručného kutila a génia neuspěje, pokud nedovede spolupracovat a vzájemně se podporovat. Bezpodmínečně nutná je dobrá orientace a znalost práce s mapou, neboť ani pevně stanovená trať nemusí být v terénu vyznačena a je třeba ji sledovat podle mapy. Vymoženost jako GPS je zpravidla povolena pouze pasivně pro záznam trasy, stejně tak telefony jen pro krizové situace nebo komunikaci s organizátory. Kromě zakázaného vybavení jsou vždy v pravidlech závodu také povinné součásti, jako například lékárnička, thermofólie, nůž, čelovka či úvazek na lanové aktivity. Vybavení je dobré řádně promyslet, příliš těžký batoh zdržuje a vyčerpává, ale nedostatek oblečení a prochladnutí během čekání na stanovišti nebo hlad kvůli malé svačině jsou stejně nepříjemné. Nároky jsou velké, ale spoustu potřebných dovedností má každý skaut a skautka z oddílové činnosti. Další se dají s trochou píle natrénovat nebo alespoň vyzkoušet předem. Získání výdrže trvá dlouho, ale pravidelné treky po horách, běhání nebo každodenní chůze místo používání městské dopravy

nese své ovoce. Je dobré si nějaký delší pochod zkusit předem a třeba dojít na 60 kilometrů vzdálené skautské setkání na jeden zátah pěšky. Složení a sehranost týmu během pochodu se dá otestovat například nočním pochodem přes neznámé pohoří.

Úkoly jsou většinou velmi rozmanité, všestrannost týmu hraje velkou roli. Takže chceš-li zjistit, co v tobě je, najdi si tým a zavčas se na nějaký závod přihlaš, neboť ty oblíbené jsou dost rychle zaplněné. Ať to dobře šlape, kolena slouží a bez bloudění dorazíte přes všechny nástrahy až do cíle.

INZERCE

aktivity, zdolávání vodních toků broděním či překonávání úzkých údolí po lanových drahách. Vedle těchto adrenalinových aktivit se týmy setkají i s úkoly, které vyžadují přesnou ruku a soustředění jako třeba střelba nebo pronášení pingpongového míčku na pálce. Záludností organizátorů jsou „prasárny“ – vybíhání rozhleden nebo sjezdovek či dřepování a klikování po mnoha hodinách chůze. Jednoduše, úkoly závisí jen na fantazii pořadatelů a na účastníky může čekat téměř cokoliv. A co to je, se dozví často až v okamžiku, kdy ke stanovišti dorazí.

25

TÉMA ROZHOVOR

FOTO ARCHIV DAGMAR SVĚRÁKOVÉ

RIZIKO SI NEPŘIPOUŠTÍM Na začátku května se v Turecku konalo Mistrovství Evropy v adventure race (druh survivalového závodu). Mezi dvaceti pěti zúčastněnými týmy bylo i pět z České republiky, více týmů už mělo jen Dánsko. Nejlepší český tým si z Turecka odvezl bronzovou medaili. Jen pár dnů po návratu o svých zážitcích povídala Dagmar Svěráková, jediná žena v bronzovém týmu.

AUTORKA JANA KARASOVÁ – KAMI

DAGMAR SVĚRÁKOVÁ (34 let) je sportovkyně, která se věnuje především dlouhému triatlonu a maratonům na horských kolech. Soutěží také v závodech adventure race v týmu s Jaroslavem Krajníkem, Pavlem Kurzem a Tomášem Petrečkem. Mezi její největší úspěch patří 1. místo v Ironman Challenge v Nizozemsku z minulého roku, 3. místo na Mistrovství světa v Xterra (terénním triatolonu), které se konalo v roce 2012 na havajském ostrově Maui či 1. místo na Mistrovství Evropy v cross triatlonu v roce 2011 v Maďarsku.

Jak jste se dostala k adventure race? Vystudovala jsem obor trenérství na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Praze. Jelikož jsem sportovala, přišla mi tato škola nejbližší mému životnímu stylu. A k adventure race jsem se dostala právě na škole přes spolužáka Pavla Kurze, se kterým jsem teď v týmu.

26

Jaké jsou vaše nejzajímavější zážitky z nedávného Mistrovství Evropy v adventure race v Turecku? První je noční přechod po nekonečně zelené plošině v horách, kde jsem si připadala jak na obrovském golfovém hřišti. A druhý vylézání kopce po obrovských balvanech vápence jako po schodech. A také nabírání vody ve vesničce po cestě. V domnění, že jsme na nějakém dvorku, jsme si vodu točili přímo v příbytku jedné paní, což jsme ale zjistili, až na nás paní s tureckým hudrováním přilétla, ale pak i tak dovolila.

Jak takové závody probíhají? Před Tureckem jsem absolvovala pouze jeden. Ale myslím si, že každý závod je trochu jiný, záleží na prostředí, počasí a disciplínách, avšak vždy jde o spolupráci, psychické a fyzické vypětí a vytrvalost.

Jaké znalosti a dovednosti jsou pro adventure race nezbytné? Nejdůležitější je určitě orientace v prostoru a v mapách, což naštěstí kluci v mém týmu zvládají bravurně, dále bezpochyby vytrvalost a všestrannost.

Co vás na adventure race nejvíce baví? Týmová spolupráce, poznávání sebe samotné ve vypjatých situacích a posouvání svých hranic. Když jsem během závodu úplně na dně, myslím, že mne žene dál především touha závod dokončit a zvládnout.

Jak často trénujete a dá se natrénovat „nespaní“? Trénuji šestkrát týdně a nespaní se dle mého názoru dá natrénovat pouze absolvováním závodu.

„Žádný člověk není šťastný, pokud nemá nějaký cíl. A žádný člověk nemůže být šťastný bez víry ve svou schopnost tohoto cíle dosáhnout.“ Lafayette Ronald Hubbard

JUN SHOP.CZ RUBRIKA TÉMA

100% skautský ý obchod FOTO ARCHIV DAGMAR SVĚRÁKOVÉ

Prodejna: Haškova 7, Praha 7 tel.: 773 294 840 (STS) [email protected] Petzl – nová Ŝada oblíbených modelŝ: Tikkina 2014

489,- Kč Tikka 2014

779,- Kč Tikka Plus 2014

1.090,- Kč

Co jste se při adventure race naučila? V Turecku jsem se rozhodně zdokonalila ve slaňování. Protože se ve výškách necítím zrovna dobře, byla jsem na sebe pyšná, jak jsem tyto výškové nástrahy zvládla.

Kdybyste se měla porovnat s muži, kolik jich bývá v závodech před vámi? V individuálním závodě v triatlonu či horských kolech vždy tak aspoň čtvrtina závodního pole. V adventure race jsou všichni tři kluci z mého týmu lepší než já a tím pádem mám od nich komfort péče jakožto nejslabší článek v týmu.

Jaká máte během závodů jako žena omezení? Myslím, že žádná. Je to individuální, každá asi potřebujeme něco jiného, jako v normálním životě.

Hrnek skaut.cz šedý/modrý

179,- Kč

Kluci znají mé slabiny a v těch mi pomáhají. Vyhovuje mi, že jsem jediná žena v týmu, ale vím, že jezdí i týmy, které mají ženy dvě či jsou poskládané jen z žen. Pokud je někdo dobrý, tak je jedno, zda je to žena či muž.

nové turbánky ánky World Scout ut Powell turbánek Baden-

Kč g 109n,ing tin uttin cou Sco ek Sc ek

Mistrovství Evropy v adventure race 2014 byl čtyřdenní závod, během nějž musely týmy překonat trať dlouhou téměř čtyři sta kilometrů. Přesouvali se pomocí chůze, běhu, jízdy na horském kole, pádlování na řece i na moři, ale také pomocí canyoningu, lanových aktivit a na závěr i plavání.

á bán urrb ttu červený/modrý

89,- Kč Ušetþi i ty díky ölenské kartø

nebo JUNkartø až 15% INZERCE

Jak moc jsou takové závody nebezpečné a jak se vyrovnáváte s rizikem? Nebezpečné jsou asi jako každý jiný sport, myslím, že žádný sportovec s tímto rizikem moc nepočítá, to by do závodů ani nenastoupil. Takže si ho nepřipouštím.

sleva 5-10% na celý sortiment 12% na značku Husky 15% na značku Asolo

pþehled slev a návod jak slevu uplatnit na

27 www.junshop.cz/slevove-karty

TÉMA TIPY (NEJEN) NA LITERATURU

MISTŘI PŘEŽITÍ Člověk se sice nejvíce naučí svou vlastní zkušeností, někdy se však vyplatí vyslechnout si pár mouder. Než se vypravíte testovat své limity na survivalové závody nebo na výpravu do divočiny pouze s nožem, podívejte se na pár triků, jak přežít, od survivalových hvězd internetu. Videa jsou ideální pro odpočinkové přestávky mezi učením, tak nezapomeňte po zkouškách rychle vše vyzkoušet venku! AUTORKA JANA KARASOVÁ – KAMI

CO BY DĚTI MĚLY ZKUSIT PŘED JEDENÁCTÝMI NAROZENINAMI PODLE BEARA GRYLLSE Postavit hráz na potoce. Navštívit ostrov. Zahrabat někoho do písku. Cítit se, jako že letí ve větru. Dostat se za vodopád. Vidět východ slunce. Stopovat zvířata. Chytit kraba. Raftovat. Vyzkoušet si bouldering. Zapálit oheň bez sirek. Zkusit slaňovat. Sjet řeku v kánoi. Zasadit, nechat vyrůst, sníst. Celý seznam v angličtině na bit.ly/1kVGfUn.

v historii. Jako Chief Scout je nejen veřejnou tváří skautingu, ale také inspiračním vůdcem pro celé britské skautské hnutí. Rodičům Bear Grylls vzkazuje: „Nechte své děti hrát si s noži. Nechte je naučit se přijímat riziko.“ Sepsal dokonce seznam 50 aktivit, které by děti měly zažít před tím, než budou mít jedenáct.

MILOSLAV JMP I český kyberprostor má několik survivalových videobloggerů. Jedním z nich je Miloslav JMP. Stejně jako Bear Grylls je Miloslav JMP také skaut, tedy minimálně podle kroje, který má v některých videích na sobě. Svůj Youtube kanál nazval „Primitivní dovednosti“, a ty když nastudujete, možná opravdu nakonec přežijete výpravu pouze s nožem, celtou a uzlovačkou.

BEAR GRYLLS

Tento chlapík má na svém kontě několik televizních seriálů, ve kterých dokazuje, že naděje na přežití opravdu umírá jako poslední. Jedná se například o série Man Vs Wild, Born Survivor nebo nejnovější The Island. Po jejich zhlédnutí vás nejspíše vůbec nepřekvapí, že je to skaut. A to dokonce Chief Scout britských skautů, nejmladší

28

MICK DODGE

Jestli někdo dotáhl přežití v přírodě k dokonalosti, tak je to Mick Dodge. Mluvit v jeho souvislosti o přežití ale není úplně správné. To, co Mick v přírodě dělá, je spíše žití než přežití. Před dvaceti pěti lety si vyzul boty a odešel žít do pralesa Hoh na severozápadě Ameriky. Jeho příběh včetně tipů, jak v přírodě žít, představuje série National Geographic s názvem „The Legend of Mick Dodge“. Seriál je sice kritizovaný za skrývání skutečné pravdy o Mickovi, ale co se dá dělat, vždyť má v názvu slovo „legenda“. A i přesto je inspirativní se alespoň na pár videí s Mickem podívat. Možná oceníte rady, jak se naučit chodit v lese bezpečně bosky nebo z jakých bobulí vyrobit lesní džus. A pokud po takovém know-how zrovna nebažíte, rozhodně vás dostane Mickovo charisma a jeho názory. A možná pak nakonec celý tábor strávíte bosky… 

www.youtube.com/ user/MILOSLAVJMP

TIP! Nemáte rádi pohled na krev, ale čeká vás na táboře role zdravotníka? Párkrát se podívejte na video „Reportáž psaná krví“ a budete připraveni na všechno.

channel.national geographic.com/ channel/the-legend-of-mick-dodge/ bit.ly/1t5HXpD – rozhovor s Mickem Dodgem

NCAF=;@G<)1&Ă=JNF9

NOVÁ KOLEKCE NOŽŮ VICTORINOX DELÉMONT

65 mm

85 mm

Obchod: Victorinox Shop, Jungmannovo náměstí 5 , Praha 1 MAKERS OF THE ORIGINAL SWISS ARMY KNIFE I WWW.VICTORINOX.CZ

130 mm

FOTO ARCHIV RO

ZPRÁVY CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM

OBROK 2015 BUDE V LIBERCI

S ROVERSKÝM ODBOREM SE KECALO OPĚT V BRNĚ BRNO V pořadí již třetí Pokec s RO se uskutečnil 13. května v brněnské Chajovně a těšil se doposud nejvyšší účasti. Brno, Tábor, České Budějovice a Liberec, takové bylo složení roverů a rangers, kteří si se členy odboru přišli pokecat primárně o motivačním programu OS21 (Oldskauting 21. století). V čajem příjemně zavoněném prostředí se však dostalo i na běžné roverské radosti či strasti. (Ivana Kučerová – If)

LIBEREC ObRok 2015 se uskuteční v termínu 10.–14. června 2015 ve sportovním areálu Vesec v Liberci, kde se konalo Mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 2009. Motto ve městě pod ještědským vysílačem nemůže být jiné než „Čekám na signál!“ V létě 2015 uběhnou dva roky od spuštění revolučního roverského programu a ObRok tak bude vhodným okamžikem k ohlédnutí se a zhodnocení toho, co se v českém roveringu událo. Ale nejde pouze o retrospektivu, naopak má být nábojem, který posune roverský program blíže k českým roverům a rangers. Více na FB www.facebook.com/ skautskyobrok a na www.obrok15.cz. (lad)

„S přicházejícími extrémními výkyvy počasí získali skauti ve Vsetíně grant z Evropské unie na výcvik přežití bez elektřiny a plynu.“ Valašský deník, 1.4.2014, aprílová strana

POHOSTĚTE ZAHRANIČNÍ SKAUTY PŘED CEJ 2014 V rámci programu Home Hospitality (HoHo) mohou od čtvrtka 31. července do neděle 3. srpna čeští skauti hostit zahraniční účastníky Středoevropského jamboree. Češi by skautům měli zajistit ubytování, stravu a zajímavý program, který jim více představí Českou republiku. Návštěvníci si budou sami hradit dopravu do místa ubytování a svým hostitelům jsou připravení přispět na vynaložené náklady (maximální příspěvek je 800 Kč na účastníka). Více informací na www.cej2014.cz/ home-hospitality.html, přihlašování na [email protected]. (lad)

REPUBLIKA V ŠÁTCÍCH Na svátek svatého Jiří, ve čtvrtek 24. dubna, bylo možné ve všech městech republiky zahlédnout skauty v kroji či s šátkem na krku. Chtěli tak svým spolužákům, kolegům, ale i přátelům ukázat, že jsou skauti a jsou na to hrdí. Každoroční akce se v Česku účastní víc a víc lidí. Podruhé Deň so šatkou pořádali také skauti na Slovensku. (lad)

NÁVŠTĚVNÍ DEN STŘEDOEVROPSKÉHO JAMBOREE 2014 Středoevropské jamboree, které se koná od 3. do 9. srpna pod heslem „Prepared for the future“, přivítá u severočeských Doks více než tisíc skautů ze sedmi zemí. Registrace na jamboree je již uzavřena, ale i přesto se na něj čeští skauti mají šanci podívat. Kdokoli má možnost přijet na jeden den, který je vyhrazen návštěvníkům – tzv. dayvisitors. Jedná se o čtvrtek 7. srpna a hlavními lákadly jsou Festival kultur a Večer kontingentů, na které si jednotlivé zúčastněné země přichystají prezentace svých kultur. Návštěvníci však zažijí mnohem více. Budou si moci ve zkrácené podobě zkusit v podstatě vše, co čeká i běžné účastníky. Okusí aktivity spojené s programovými bloky, doprovodné programy a samozřejmě i unikátní atmosféru mezinárodní skautské akce. Lístky dayvisitorů jsou dostupné za 165 korun v e-shopu na webu www.cej2014.cz do 20. 7. nebo do jejich vyprodání. (Veronika Cupalová – Veve)

30

VIDEOČTENÍ NEBEZPEČNÉHO PROSTORU Úryvek z knihy Nebezpečný prostor z pera Vladimíra Stanislava – Skipa se stal prvním námětem skautského videočtení. Hlavními hrdiny jsou dva šestnáctiletí kluci, před kterými leží nástrahy a dobrodružství letních prázdnin v Lužických horách a kolem Máchova jezera. Pro ty, kteří ještě nejsou přesvědčeni o zakoupení knihy, připravil Tomáš Vovsík ukázku ve formě videa: youtu.be/0a0XXcWSSRE. (lad)

CO OTŘÁSÁ SKAUTSKÝM SVĚTEM ZPRÁVY

FOTO JANA KARASOVÁ

„Bohumil Robeš bojoval proti komunismu. V 50. letech byl členem skautské ilegální skupiny a jeho prací bylo hlavně vymýšlet a roznášet protikomunistické letáky. […] Státní bezpečnost následně skauty dopadla a Bohumil Robeš dostal za psaní letáků 5 let. V odboji ale pokračoval i ve vězení, komunisti ho nezlomili.“ Ministerstvo chce uspíšit odměňování protikomunistických bojovníků, ct24.cz PLAJNERŮV MEMORIÁL – MLHA, BLÁTO A DOBRÝ SKUTEK OLYMPIÁDA SVĚTLUŠEK A VLČAT MOST O víkendu 3.–5. října 2014 se v severočeském Mostě uskuteční Olympiáda světlušek. Nejmladší změří své síly ve sportovních disciplínách s výpravami světlušek a vlčat z celé země. Na programu budou atletické disciplíny, vodní sporty, kolektivní hry i velmi pestrý doprovodný program. Roveři a rangers se můžou do Olympiády zapojit jako rozhodčí, zdravotníci, technici či animátoři doprovodného programu. Přihlášky do servistýmu je možné posílat do konce června. Více na most.skauting.cz/ olympiada-vlcat-a-svetlusek-2014. (lad)

NOVÉ PROGRAMOVÉ NÁSTROJE KAPRÁLŮV PRO PŘEDŠKOLÁKY MLÝN JE Družinky DRŽITELEM předškoláků ZNAČKY fungují v mnoha oddílech již několik let, ale dosud REGIONÁLNÍ PRODUKT pro ně chyběly programové nástroje. V sobotu 5. dubna byly v obci To je ale minulostí, Senetářov předányna Valném certifikátysněremu totiž světlo světa spatřila Pěšinka gionálního produktu Moravského benjamínků a Pracovní listy. služby. krasu v kategorii ubytovací Mezi certifikovaná ubytovací Pěšinka pro benjamínky slouží jako zařízení sedeníček. zařadilaKaždý také skautská motivační benjamízákladna Kaprálův mlýn, která se nek v oddíle má své vlastní leporelo, nachází blízko obce Ochoz u Brna. do kterého si za splněné úkoly může (lad) nálepky zvířat. Pracovní listy dávat jsou metodickou oporou na schůzkách, výpravách i táboře. Jedná se o soubor 40 listů pro vedoucího s aktivitami a náměty pro činnost s dětmi. Všechny materiály jsou k dostání na www.skaut.cz/obchod. (lad)

„Sedmnáct mladých skautů z Vyškova, Lipníka nad Bečvou a Lanškrouna složilo rádcovské zkoušky. Tématem letošního ročníku byl velmi aktuální problém, a to gamblerství a závislost na informačních technologiích.“ Vyškovský deník, 5.5.2014

KAPRÁLŮV MLÝN JE DRŽITELEM ZNAČKY REGIONÁLNÍ PRODUKT MORAVSKÝ KRAS V sobotu 5. dubna byly v obci Senetářov předány certifikáty regionálního produktu Moravského krasu v kategorii ubytovací služby. Mezi certifikovaná ubytovací zařízení se zařadila také skautská základna Kaprálův mlýn, která se nachází blízko obce Ochoz u Brna. (lad)

HOSTÝN Více než sto skautů a skautek všech generací se 17. května setkalo na Hostýně ve Zlínském kraji, aby si připomenuli osobnost Rudolfa Plajnera – Táty. Mottem už dvacátého pátého ročníku memoriálu byla Plajnerova slova: „Jednejte vždy tak, abyste mohli životem projít se vztyčenou hlavou.“ Během dopoledne účastníci absolvovali osmikilometrový pochod z Tesáku. V jeho průběhu se skrze zážitkové aktivity seznámili s Plajnerovým životem i osudem Junáka za války a komunismu, ale také si připoměli, jakou hodnotu má i dnes dobrý skutek. Roverské aktivity například obsahovaly nesnadné rozhodování o osudu skautské družiny po roce 1948. (JK)

METODICKÁ E-KNIHOVNA ZDARMA V internetovém obchodě TDC je možné stáhnout patnáct metodických publikací v podobě e-knih zdarma. K dispozici jsou ve formátech ePUB (pro tablety a chytré telefony) a MOBI (pro čtečku KINDLE). Jsou mezi nimi tituly jako Vůdcovská zkouška, Mezinárodní rozměr skautingu, Tichou poštou nebo nejnovější metodika k oblasti stezky Můj kamarád. Stahujte z www.skaut.cz/obchod. (lad)

31

SVĚT KOLEM NÁS NA CESTĚ

DRSNÁ ZEMĚ, VE KTERÉ VÁM ZMĚKNE SRDCE Na první pohled vezme Laponsko za srdce. Je úchvatné. Jakmile překročíte hranice polárního kruhu, jste v úplně jiné zemi. Na tichém a klidném severu. AUTORKA ALEX BERNARDOVÁ – ŠUMĚNKA

Když Bůh stvořil Laponsko, musel dodatečně stvořit také komáry, aby neměl konkurenci nebeskému ráji.

FOTO ALEX BERNARDOVÁ – ŠUMĚNKA

NÁRODNÍ PARK ABISKO – DELTA ŘEKY ÚSTÍCÍ DO JEZERA TORNETR ÄSK.

S

ápmi = Laponsko nemá přesně de inované hranice. Je tam, kde žijí jeho obyvatelé – Sámové čili Laponci, v severní části Skandinávie a poloostrova Kola. Z pohledu Evropanů žije vlastně jen díky průmyslu. Severní Švédsko je

32

významné těžbou železa. Nebýt toho, nikdy by se neinvestovalo tolik peněz a úsilí do vybudování silnice a železnice spojující Kirunu, jedinou metropoli na severu, se Stockholmem, Luleå na východě a norským Narvickem na západním pobřeží.

Nedotčené krajiny je tu však stále dostatek. Neznám nikoho, kdo by z přírody severní Skandinávie nebyl nadšený. Až na ty komáry. Říká se, že když Bůh stvořil Laponsko, musel dodatečně stvořit také komáry, aby neměl konkurenci nebeskému ráji.

SÁMSKÝ DOMEK PRO USKLADNĚNÍ POTRAVIN. KUŘÍ NOŽKA JE CHRÁNÍ

Zima je tu jiskřivá, mrazivá a plná sněhu, zatímco léto je plné barev, lesních plodů, komárů a také mokřin. Ať jste tu kdykoli, připadáte si jako ve snu. Nikde jinde jsem se necítila tak bezpečně jako zde. Sámové tu žijí po tisíce let, ale v krajině nenajdete výrazné stopy jejich přítomnosti. Můžete jít kamkoliv a nic vám v tom nebrání. Ačkoliv na své cestě povětšinou nikoho nepotkáte, cesty jsou vyšlapané, popřípadě vyjeté, a dobře značené a snad jen občas to kolem vás prosviští místní Sámové na skútru, anebo, máte-li štěstí, vás obejde los.

Kiruna je takový severočeský Most, jen namísto uhlí těží železnou rudu. Krajina je z velké části vymodelována pevninským ledovcem, který oblast kdysi pokrýval, svou vahou ji téměř vyhladil a zanechal po sobě spousty jezer. Terén je tedy většinou mírný, protkaný sítí potoků a jezer. Pořádné kopce – tzv. Skandinávské pohoří – se nachází u severozápadního pobřeží Norska, kde se tyčí se svými 2 106 metry i nejvyšší hora celé Skandinávie – Kebnekaise. Turistickým trhákem je polární záře. Ačkoliv to podle informací na internetu či propagačních materiálů vypadá, že se vyskytuje naprosto běžně, musíte mít štěstí, abyste ji zažili. Kam se na ni hrabou červánky či zatmění slunce. Polární záře je magický moment, a jakmile ji spatříte, neodtrhnete oči a vydržíte na nebe tupě zírat nekonečně dlouho. V národním parku Abisko je na pozorování polárních září vybudována přímo turistická stanice. Ne že by na ní byla větší šance záři spatřit,

FOTO ALEX BERNARDOVÁ – ŠUMĚNKA

PŘED NEZVANÝMI HOSTY – PŘEDEVŠÍM ROSOMÁKY

SVĚT KOLEM NÁS NA CESTĚ

v dole a těží železo. Ovšem žádné turistické atrakce kromě několika obchůdků se sámskými suvenýry a radniční věží s hodinami tu nenajdete, jen standardní vybavení jako obchody, restaurace, kostel, sportovní stadion a plaveckou halu. Takový severočeský Most, jen namísto uhlí těží železnou rudu. Na ní stojí a padá celé město. Podobně jako Most se i Kiruna potýká s problémem spojeným s rozšiřováním těžby. Městská výstavba překáží, a tak Kiruna přemýšlí, jak co nejefektivněji přesunout kostel, současnou Kirunu zbořit a vybudovat novou a lepší.

nicméně i cesta k pozorovatelně je zážitek. Mrazivou nocí vás k ní vyveze lanovka až do výšky 800 m n. m.

Laponsko je tam, kde žijí jeho obyvatelé – Sámové. Kromě několika výjimek v Laponsku nenarazíte na žádná velká města. Jen malé vesnice, povětšinou daleko od sebe. Pro nás je obvykle daleko sousední město vzdálené pár kilometrů, tady je vzdálenost o řád vyšší. Není vůbec divné nechat se „hodit“ na vlak padesát kilometrů na nejbližší zastávku. V létě autem, v zimě třeba na skútru. FOTO ALEX BERNARDOVÁ – ŠUMĚNKA

U NÁS NAJDEME V OBCHODĚ MRAŽENÉ SLEPICE, V LAPONSKU MAJÍ MRAŽENÉ BĚLOKURY

Jako turista to tu nemáte lehké, dopravní spojení mezi důležitými místy sice funguje, ale naprosto „user unfriendly“ a je třeba si vše pořádně naplánovat. Krom toho, tak jako v celé Skandinávii, ceny za dopravu jsou nehorázné. Stopování u silnice zde úplně neletí, ale velmi dobře funguje osobní domluva – pokud odchytíte někoho, kdo zrovna jede vaším směrem, většinou vás neodmítne a sveze. Jediná zdejší velká metropole Kiruna byla vybudována jako zázemí pro horníky, kteří pracují

34

V létě Laponsko nabízí téměř neomezené možnosti, limitovaní jste jen prostupností terénu a množstvím komárů, které jste ochotni snést. Sever je neobyčejně bohatý na plody, jako jsou borůvky, brusinky či šícha – keř s tmavými plody rostoucí v rašeliništích. Laponskem vede několik významných turistických cest, které jsou různě dlouhé a k ubytování nabízí jednoduché přístřešky se zázemím. Mezi nejznámější patří například Královská stezka (Kungslegen), která začíná v národním parku Abisko a vede téměř 440 kilometrů na jih. Lidé se na ni vydávají už více než sto let.

SÁMOVÉ Sámové o sobě říkají, že jsou lidé Slunce a Větru. Žijí v souladu s přírodou, jejich hlavní obživou je chov sobů, lov ryb a jiných divokých zvířat. Přes léto zajišťují potravu, aby mohli přečkat zimu. Žijí na pastvinách svých sobů, jež v zimě shánějí do ohrad, kde se o ně starají. Ačkoliv dnes jsou Sámové hodně začlenění do běžného života Skandinávců, stále si udržují své tradice, kulturu i styl života. Sámská kultura byla od 18. do poloviny 20. století silně potlačována, především na území Norska. Sámové byli nuceni vzdát se své národnosti, násilím přeučováni norskému jazyku či znevýhodňováni například při získávání pozemků. Teprve po skončení druhé světové války tlak povolil. Velmi silně bojovali v osmdesátých letech za svá práva, až došlo k ustanovení sámského parlamentu, vlastní vlajky a zavedení škol či univerzity. Označení Laponci nemají Sámové moc rádi, a není divu. Takto je totiž nazývali obyvatelé Skandinávie, kteří je vytlačili až na daleký sever, a slovo „lapp“ znamená ve švédštině „záplata, hadr“. Možná proto jsou Sámové tolik hrdi na svou národnost. Při setkání s nimi ucítíte zvláštní sílu a energii koukající jim z očí. Člověk musí být zocelený, aby přežil kruté podmínky severu, ale oni jsou silní ještě jinak, vnitřně.

TIPY QVISTAD Just Knud. O muži, který si koupil svědění. Laponské mýty – pohádky a pověsti Sámů. Praha: Argo, 2006. MAREK Václav. Noidova smrt. Pověsti a pohádky z Laponska. Praha: Triáda, 2000.

SVĚT KOLEM NÁS NA CESTĚ

BELFASTSKÉ ZDI Hlavní město Severního Irska Belfast je patnáctimetrovou vysokou zdí rozděleno na východní a západní část. V jedné polovině bydlí katolíci a v druhé protestanti. Jediné, co mají společné, je zmrzlinářské auto projíždějící oběma těmito čtvrtěmi. Podobně je rozdělená názorovou zdí i celá země. Na jedné straně stojí lidé, většinou katolíci, kteří by chtěli, aby se Severní Irsko stalo součástí Irské republiky. Na druhé obyvatelé, převážně protestanti, kteří jsou spokojení se současnou situací, tedy s životem pod britskou korunou. Vzájemné boje obou skupin vzaly život stovkám lidí. Před šestnácti lety bylo konečně dohodnuto křehké příměří… AUTORKA LADA MATYÁŠOVÁ – LADUŠ

V

abychom později nebyli překvapeni tím, co uvidíme. Kromě dávnější historie zobrazují výjevy na zdech i několik atentátů na nevinné občany, které byly spáchany v uplynulých čtyřiceti letech. Posledním větším útokem byl v roce 1993 výbuch bomby v obchodě s rybami, zemřelo při něm devět lidí.

Belfastu je zvykem veškeré významné události zaznamenávat malbou na neomítnuté části domů. Lidé každé ráno cestou do práce míjí i výjevy zobrazujícími masakry a vyvražďování nevinných osob během táhlých bojů o severoirskou identitu. „Nejprve jsme byli Irové a bojovali jsme jeden kmen proti druhému. Potom jsme se sjednotili, ale boje neustaly, a to především ze strany FOTO ARCHIV AUTORKY

Velké Británie, která chtěla naše území. A když jsme se tady na severu nakonec rozhodli připojit k zemi za mořskou úžinou, byla proti nám zase IRA bránící čerstvě sjednocenou Irskou republiku,“ vysvětluje nám ještě v autě naše průvodkyně,

36

Vše začalo již tak dávno. Proč to tedy s příchodem moderní doby a s rozvojem demokratické civilizované společnosti neustalo? Ptáme se každý sám sebe po zhlédnutí těchto realistických nástěnných maleb. Nikdo z místních nám na to není schopen odpovědět, táhlý konlikt je v nich tak pevně zakořeněný, že si současnou situaci ani neumí představit jinak. Noviny co chvíli přilijí olej do ohně jedné nebo druhé skupiny a ani volby do místního zastupitelstva, ve kterém se obě strany přetahují o většinu, tomu moc nepřispívají.

IGNORANCE DNES NARŮSTÁ Na otázku, jak tuto drobnou skvrnu na dnes jinak čistém štítu Velké Británie vnímají místní občané, nám jeden postarší pán z protestanské části Belfastu odpovídá:

„Víte, my už to tak bereme, že oni jsou ti špatní a občas musejí za svůj špatný původ zaplatit.“ A ukazuje na zeď zobrazující sérii bombových útoků na místní bary a obchody i s fotogra iemi a výčtem zemřelých. „To sami vidíte, že my nikomu nic neodpouštíme, a jsme na to hrdí. Však už všichni jen čekáme, kdy to jedna nebo druhá skupina pod nátlakem vzdá a podvolí se té druhé. Protože samozřejmě my jsme ti, kteří umírali v bojích a kteří budou i teď bojovat za svou pravdu, protože víme, že je to správný boj.“ Jakákoliv další diskuze o relativní pravdě obou stran je potom marná.

Mladí lidé berou svět z globálnějšího pohledu a zajímají se o to, jak se žije na druhé straně zdi. Vysokoškolský student Thomas k tomu dodává: „Podle mě je to hlavně věcí cti. Angličané jsou hrdý národ stojící pevně na svých zásadách. Vše, co se stalo v jejich minulosti, si s sebou nesou minimálně další tři generace, než jsou

schopni se vůbec oprostit od původní myšlenky a připustit, že by to mohlo být i jinak. Na jednu stranu je tedy i dnes v Severním Irsku cítit všechno to napětí ve vzduchu, ale na druhou stranu to ukazuje pevnost víry, vůle a odhodlání, s jakým si lidé tam na severu žijí své životy.“ Zajímá nás, v čem Thomas vidí možné řešení problému: „Jedinou možnou nápravou je zbavit Seveřany nenávisti, která je obrňuje proti všem dalším pocitům, a vyvést je z jejich osamělosti, která jim dává zdání, že nemají zodpovědnost za životy druhých.“ FOTO ARCHIV AUTORKY

zde mohou společně hrát. Maminky tak mohou strávit čas ve společnosti stejně smýšlejících a ne jen samy doma. „Pořádáme i kurzy počítačové gramotnosti pro seniory, které se následně snažíme pomocí prezentací na zadané téma dotlačit k diskuzi o těchto palčivých kulturních problémech,“ popisuje aktivity centra Mary a vzápětí dodává: „V neposlední řadě pracujeme i s propuštěnými vězni, aby se jednak mohli bezproblémově vrátit zpět do společnosti a také aby mohli svou nashromážděnou agresi vložit do nějakého dobročinného projektu.“ Podobných komunitních center, které by cíleně pracovaly na tomto velkém kulturním problému, sice ještě není mnoho, ale sám YouthLink se je snaží rozšiřovat pomocí spolupráce s jinými centry anebo vysíláním svých lektorů do jiných částí města.

FOTO ARCHIV AUTORKY

NA CESTĚ SVĚT KOLEM NÁS

Zda-li se nakonec podaří alespoň těmito několika pokusy něco změnit v celé společnosti, není jisté. Ale semínko dobré vůle již bylo zaseto, a pokud bude mezi lidmi dobrá vůle, jistě jednou vyklíčí a vykvete…

KONFLIKT V SEVERNÍM IRSKU KOMUNITNÍ CENTRA JSOU CESTA KE ZLEPŠENÍ

Thomas není jediný, kdo kon likt nevidí tak černobíle, zejména mladí lidé berou svět z globálnějšího pohledu a skutečně se i přes svou jednostrannou výchovu zajímají o to, proč a jak se žije na druhé straně zdi. Další z nich jsou i lidé z komunitního centra YouthLink – organizace, která chce obě strany sbližovat. „Snažíme se o prevenci násilných kon liktů, které jsou v naší lokalitě vskutku velkým problémem,“ vysvětluje nám jeho ředitelka Mary. V centru nabízejí sportovní, rukodělné a výukové kroužky pro děti. Pracují také s mládeží v diskuzních kroužcích nebo například s maminkami s dětmi, které sem mohou přijít bez rozdílu náboženského vyznání nebo národnosti a jejichž děti si

Před druhou světovou válkou získalo Irsko úplnou nezávislost na britské koruně, ovšem šest severních hrabství chtělo zůstat její součástí. O tato severní hrabství se rozhořel spor mezi nacionalisty, kteří je chtěli připojit k Irské republice, a unionisty, kteří chtěli zůstat součástí Spojeného království. Nacionalisté byli většinou katolíci, tak jako obyvatelé Irské republiky, unionisté protestanti, podobně jako lidé žijící ve Velké Británii. Konflikt proto někdy bývá velmi zjednodušeně prezentován jako střet katolíků a protestantů. Násilnosti vypukly v roce 1968, potom co byl protestní průvod ve městě Derry napaden policií. Krize vlády i společnosti vyvrcholila Krvavou nedělí 30. ledna 1972, když britští výsadkáři zastřelili v Derry během mírového pochodu 14 civilních účastníků protestu. Dodnes nebylo objasněno, proč vojáci zahájili palbu do neozbrojeného davu. Incident připomíná i písnička Sunday Bloody Sunday od U2. OIRA (Oficiální Irská republikánská armáda – paramilitární skupina usilující o připojení Severního Irska k Irské republice) v reakci na tento masakr poprvé zaútočila v Anglii, kde při bombovém útoku zahynulo 7 lidí. Smír mezi oběma stranami byl uzavřen až v roce 1998 Belfastskou dohodou. Irsko v dohodě potvrdilo, že Severní Irsko je nedělitelnou součástí Spojeného království, přičemž změna tohoto stavu je možná jen se souhlasem většiny jeho obyvatel a obyvatel Irské republiky vyjádřitelným jedině dvěma oddělenými referendy. Osud Severního Irska tak není zcela uzavřen, rozhodnout o něm mohou však jen jeho obyvatelé.

37

SVĚT KOLEM NÁS THINK GLOBAL, ACT LOCAL

MOSTY DO VEŘEJNÉHO PROSTORU Město není jen spousta betonu, cihel, plechu a asfaltu. Město žije svým vlastním životem, je místem pro zážitky a inspiraci, má svou duši. Tuto duši mu dávají lidé, kteří společně ve městě tráví čas. Na cestě ze školy nebo z práce míjíme jako slepí stovky lidí, přitom každý člověk má svůj příběh. Je v našich městěch příležitost takové příběhy poznat?

M

tříd, pohlaví a ras,” říká polská fotogra ka a socioložka Joanna Erbel.

ěsto se stalo druhou přírodou. Někdy tvoří zeď, za kterou se jen obtížně dostává ven. Občas nedává na vybranou a nutí nás naučit se žít jinak. Ať chceme či ne, část našeho života prožijeme „na ulici“. Parky, zahrady, náměstí, nábřeží, ale i nákupní centra, tržiště nebo nádraží. Všechna tato místa a mnoho dalších bychom mohli nazvat veřejFOTO MARTINA BABEJOVÁ

ným prostorem. „Veřejný prostor je v přesném slova smyslu prostor přístupný všem, je to demokratická aréna, kde se mohou scházet a společně trávit čas lidé různých věkových skupin, společenských

38

Naše demokratické arény se však častěji než v pestrém setkávání lidí utápějí v odpadcích. Proč někteří lidé bez výčitek odhodí papírek na ulici? Když k tomu navíc zavládne představa, že všechny veřejné prostory mají stejnou hodnotu, město „onemocní“. Nákupní centrum uprostřed města přece není totéž, co park nebo nábřeží. V přírodě otvíráme studánky a čistíme strouhy. Staráme se o ni a snažíme se o to, abychom se v ní, spolu s dalšími obyvateli naší planety, cítili dobře. Možná to naše druhá příroda potřebuje také. Jak se dá část „ulice“ využít k zajímavým a inspirativním zážitkům, které spolu mohou sdílet rozdílní lidé? Jak lze vytvořit most mezi možnostmi města a tím, co nám dává příroda, kultura, umění a osobní lidské setkání?

FOTO MARTINA BABEJOVÁ

AUTOR MARTINA BABEJOVÁ

jeho činnosti se v České republice nachází již 17 pián, na která si může kterýkoliv kolemjdoucí zahrát a poskytnout tak nevšední zážitek svému okolí. Piáno se stalo „veřejnou věcí“ a otevírá dveře lidskosti a radosti z maličkostí. Spontánnost, kterou probouzí v pouličních hráčích, je jedna z věcí, která duchu města chybí. Ne náhodou poté policista vykouzlí melodii na schodech Filozo ické fakulty v Praze. (http://youtu.be/g9fHqTOYpm4)

HOUPACÍ SOCIÁLNÍ SÍTĚ PIÁNA NA ULICI

Projekt Ondřeje Kobzy, který svým nápadem propojit hudbu a ulici, doslova léčí veřejný prostor. Díky

Za houpacími sítěmi, které se tento rok chystají oživit pražský veřejný prostor, stojí spolu s mnoha dobrovolníky Jitka Marelová. Sítě vyrábějí mladí lidé bez domova

THINK GLOBAL, ACT LOCAL SVĚT KOLEM NÁS

„Myslil jsem, že mohu posoudit hloubku města na několika místech z měděných lávek, z plochých střech a schodišť obklopujících haly a pilíře. Je to div, který jsem si nedovedl vysvětlit…“ (Arthur Rimbaud) Čtenáři stráví společně část dne na dekách, lavičkách či karimatkách s knihou a piknikovým občerstvením v ruce. Polehávání na dekách můžou využít i k výměně tipů

a díky nim tak získají jistou možnost seberealizace i pochopení. Houpací sítě zavěšené na stromech či lampách nabízí příležitost pro nová přátelství, odpočinutí nebo otevření knihy.

na zajímavé knihy nebo k naslouchání autorskému čtení. Vytváří tak žijící park, který dychtí po tom, aby se jeho piknikoví obyvatelé vrátili a nechali jej ožít znovu. Protože jedině živý park opravdu naplňuje funkci veřejného prostoru. A jak byste oživili své město vy?! Nebojme se přijít s nápadem a uskutečnit ho. Třeba nám pak v našem městě přijde tráva svěžejší, vzduch voňavější a lidé kolem nás usměvavější.

AKTIVITA

POULIČNÍ TANČÍRNA

Tančírnu pod širým nebem uspořádalo minulý rok sdružení Živé město. Na dejvickém nádraží nebo před Národní technickou knihovnou v Praze si mohl kdokoliv zatančit swing a další tance. Tanec je ideálním mostem pro vydlážděné prostranství, které zeje prázdnotou. Šedé dlaždice roztančené

Nevyužitý prostor Na schůzku si přineste několik fotografií nevyužitých prostorů vašeho města. Vytvořte z těchto fotografií plakát či koláž a pokuste se navrhnout (domalovat, dolepit) řešení. Plakát můžete tvořit dohromady a zároveň diskutovat nad řešením anebo zpracovat po jednotlivcích a výsledky prezentovat ostatním v kmeni. Nezapomeňte hotové dílo vyvěsit na veřejně dostupném místě. FOTO EDUARD BAKŠTEIN

Anketa Vyjděte do ulic a uspořádejte anketu, která se zaměří na to, co lidem ve veřejném prostoru nejvíce chybí. Výsledky zanalyzujte a navrhněte řešení.

PROJEKT Vytvoř most do veřejného prostoru

tóny dostávají naprosto odlišnou hodnotu než monumentální díla stavitelských géniů. Tanec je také skvělým prostředníkem řeči těla, a tedy jistý druh přímého sociálního kontaktu mezi lidmi.

PIKNIK MEZI KNIHAMI

Olomoucká iniciativa Zaparkuj se rozhodla spojit požitek z četby s příjemným prostředím parku.

Oblast: Náročnost: Věk: Typ R&R:

Rover jsi mezi lidmi velká Mladší R&R (16–18 let), Starší R&R (19–24 let) Putující R&R, Zkušený R&R

Najděte ve vašem městě „nemocné“ místo, které potřebuje oživit. Vymyslete jak a svůj nápad zrealizujte. O tom, jak při relizaci postupovat, si můžete přečíst v Kmeni č. 84/2014 (Stručný manuál komunitního dobrovolníka). Pokud si na vlastní projekt netroufnete, vyhledejte organizaci, která se o oživení veřejného prostoru stará, a nabídněte jí svoji pomoc. Vytvořte fotografickou dokumentaci vašeho projektu a publikujte ji na RoverNetu .

39

SVĚT KOLEM NÁS DOBROVOLNICTVÍ

PRÁZDNINY NA FARMĚ Prázdniny se blíží a vy pořád tápete, jak ty dva následující měsíce plnohodnotně naplníte? Pokud si chcete procvičit cizí jazyky, poznat nové kamarády, udělat něco užitečného pro ostatní, naučit se novým dovednostem, nízkonákladově cestovat, a to vše na venkově obklopení přírodou, staňte se WWOOFery! AUTORKA VIKTORKA HLAVÁČKOVÁ

W

WOOF není štěkání koktavého psa (anglicky woof = haf), WWOOF jsou World Wide Opportunities on Organic Farms čili „celosvětové příležitosti na ekologických farmách“. Jedná se o světovou výměnnou síť zprostředkovávající kontakt mezi dobrovolníky a farmáři, kteří se snaží obhos-

zvířat, chrání životní prostředí, půdu, vodu, biodiverzitu a tím také naše zdraví.

MOJE CESTA K WWOOFU

K WWOOFu jsem se dostala náhodou o loňských prázdninách během stopování po Evropě. Byla jsem zrovna v Itálii. Stála jsem FOTO VIKTORKA HLAVÁČKOVÁ

venkovský bílý dům stál dvacet metrů od pobřeží, vedle domu bylo velké pole plné rozmanitých druhů zeleniny a ovocných stromů. Část jeho rodiny byli muslimové, kteří se zrovna chystali na pouť do Mekky, a tak se Brianovi zrovna hodila pomocnice. Strávila jsem tam několik příjemných dní s milými lidmi, úžasným psem a vynikajícím jídlem, neboť Brian byl výtečný kuchař. Během pobytu jsem procestovala okolní města, koupala se v moři a naučila se leccos o vaření i zemědělství. Ačkoli mě předtím WWOOF nelákal, odvezla jsem si z farmy ty nejkrásnější zážitky z celé své cesty.

JAK SE STÁT WWOOFEREM A CO TO OBNÁŠÍ

podařovat svá pole a zvířata co možná nejčistším, přírodě blízkým způsobem. Ke zvýšení výnosů nepoužívají syntetické chemikálie proti chorobám a škůdcům ani lehce rozpustná umělá hnojiva. Naopak, starají se o pohodu svých

40

promoklá, unavená a hladová uprostřed dálnice, když mi zastavila černošská zpěvačka se svým italským mužem. Slovo dalo slovo a odvezli mě na organickou farmu ke svému příteli Brianovi do vesničky nedaleko města Grado. Jeho

Chce-li se člověk stát WWOOFerem, stačí se zaregistrovat na WWOOF stránkách země, kam se chystá vyjet. Získá tak přístup k databázi všech zaregistrovaných farem v zemi a bude si moci vybrat tu, která mu vyhovuje nejlépe. Pak stačí jen kontaktovat farmáře a domluvit se na podrobnostech. Odkazy na stránky všech zapojených států jsou na wwoof.net. Princip WWOOFu je v každé zemi stejný, liší se jen v některých drobných pravidlech. Obecně platí, že

dobrovolník vypomáhá 4 až 6 hodin denně cca 5 dní v týdnu a zbytek času mu zbývá na cestování a další volnočasové aktivity. Celková délka pobytu se pohybuje od jednoho týdne až po celosezónní výpomoc. Některé farmy nepřijímají dobrovolníky mladší osmnácti let. Vše je ale založeno na vzájemné domluvě, předpokládá se etické chování na obou stranách a žádná smlouva se nepodepisuje. WWOOFer nepracuje za inanční odměnu, ale za ubytování a stravu. Tu zpravidla tvoří vlastní farmářova produkce, takže si dobrovolník opravdu pochutná. Kromě příjemného pocitu, že pomáhá dobré věci, ho čeká spousta dalších radostí. Seznámí se s výrobou domácích potravin, rozmanitými způsoby pěstování rostlin i péčí o domácí zvířata. Vyzkouší si například péči o koně či včelstva, práci na vinicích nebo rostlinné farmě s veganským pohostinstvím. WWOOFer se po dobu strávenou na farmě stává členem rodiny, a proto se nemusí předem obávat nelaskavého přijetí, neboť farmáři si svých pomocníků váží.

Jezdí k nim různí lidé z celého světa, a tak jsou zvyklí respektovat odlišné názory i zvyky. Pakliže je přístup dobrovolníka stejný, stává se odlišnost pozitivní hodnotou. Po práci WWOOFerovi zbývá dostatek volného času k poznávání okolní krajiny či měst. Je také možné si předem domluvit několik kratších pobytů na více farmách, třeba i v různých zemích, a podniknout delší prázdninovou „eko-šňůru“. Moc peněz na takovou cestu není třeba – zvláště přesouváte-li se

FOTO VIKTORKA HLAVÁČKOVÁ

DOBROVOLNICTVÍ SVĚT KOLEM NÁS

z místa na místo pomocí autostopu nebo na kole. A ten, kdo není moc do světa, může WWOOFovat i v České republice, kde je registrováno více než 70 farem.

JAK WWOOF VZNIKL? Vše začalo na podzim roku 1971 v Emmerson College v Anglii. Londýnská sekretářka Sue Coppard si všimla lidí, kteří stejně jako ona mají chuť, ale ne příležitost trávit svůj čas na venkově a podporovat ekologická hnutí. Její idea WWOOFu (pův. Working Weekends on Organic Farms – pracovní víkendy na organických farmách) vznikla během experimentálního víkendu na bio-dynamické farmě, jehož se účastnili jen čtyři lidé. Nápad se setkal s velkým úspěchem z řad dobrovolníků i farmářů, a tak mnozí dobrovolníci po svých zkušenostech v Anglii začali zakládat vlastní ekologické farmy po celém světě. V České republice funguje WWOOF od roku 2003.

www.wwoof.cz/index.php www.wwoof.net/welcome-to-wwoof

INZERCE

ZAŽIJTE VICHŘICI POZNÁNÍ! Supermoderní Science Centrum se stovkami exponátů. Přes 400 interaktivních exponátů na 10 000 m2. Otevřeno každý den!

SCIENCE CENTER 3D PLANETÁRIUM LIBEREC

·പ3D planetárium – 2D a 3D projekce ·പ:ĞĚŝŶljŚƵŵĂŶŽŝĚŶşƌŽďŽƚǀZ ·പsŽĚŶşƐǀĢƚƐŝŶƚĞƌĂŬƟǀŶşĨŽŶƚĄŶŽƵ ·പ^ŝŵƵůĄƚŽƌnjĞŵĢƚƎĞƐĞŶşŝǀŝĐŚƎŝĐĞ L ODDÍ ·പOhnivé tornádo Ý K S ·പMegabublinárium DĚT /dítě! č K 0 ·പVesmírný skateboard jen 7 ·പ,ŽůŽŐƌĂĮĐŬĄƉƌŽũĞŬĐĞ ·പSimulátor laparoskopické operace ·പ^ĞdžŵŝƐŝĞʹǀƓĞŽĚŽƐƉşǀĄŶşĂƐĞdžƵƉƌŽĚĢƟŽĚϭϮůĞƚ ·പ^ĐŝĞŶĐĞƐŚŽǁʹŽŚŶŝǀĠĂŵƌĂnjŝǀĠĞdžƉĞƌŝŵĞŶƚLJƐƓşůĞŶljŵŝǀĢĚĄƚŽƌLJ

41

KALOKAGATHIA V POHYBU

ČTRNÁCT ROZHODČÍCH NA HŘIŠTI Když jsem na podzim vyrazila na ObRok propagovat svůj milovaný sport, překvapilo mě, kolik účastníků ho zná. Bylo vidět, že frisbee je ve skautských oddílech oblíbené. Pokud ho váš kmen ještě nehraje, je možná právě teď nejlepší čas začít. AUTORKA MICHAELA ČAKRTOVÁ – STŘÍZLA

M

é vlastní frisbee počátky je těžké datovat, s létajícím talířem jsme si v oddíle hráli snad odjakživa. Kromě obyčejného házení v kolečku jsme měli nejradši kolektivní hru, které jsme bůhvíproč říkali Bostonští

jsme se pravidlům dost smáli. Koncové zóny? Střídání stran!? A že prý je jedno, kdo se disku před dopadem na zem dotkl jako poslední!? Nakonec jsme jim ale dali šanci a začali podle nich hrát. A to nejen na výpravách, scházeli FOTO DAVE SANDERS

Po čase jsme si vybrali tým FUJ ( lying ultimate junta) a obuli se do toho naplno – začali jsme trénovat a jezdit na turnaje. Jedním z odrazových můstků, proč se párkrát navážno sejít a potrénovat, byl v roce 2004 Scout Frisbee Cup. Jedná se o turnaj, který se koná každoročně v Hradci Králové a na který se můžete s oddílem či kmenem také přihlásit. Letos v srpnu se s FUJ chystáme do severní Itálie na mistrovství světa klubů, které se koná jednou za čtyři roky (to poslední proběhlo v roce 2010 v Praze). Česká republika tam posílá tři týmy v kategoriích open (muži), women a mixed (my – smíšený tým).

Všechno se dá naučit, když má člověk vůli na sobě pracovat.

vrabci. Cílem bylo položit nebo hodit disk na šátek soupeře rozložený na zemi. Jednoho dne jsme se dostali ke skriptům ČVUT o sportu zvaném ultimate frisbee. Nejdřív

42

jsme se i přes týden v parcích a hráli, dokud nepadla tma. Tam jsme neunikli pozornosti několika týmů, které si nás pozvaly na tréninky.

Základní hody a chytání se časem naučí každý. Hodí se umět běhat a mít zdravou dávku mrštnosti a dravosti, umět zrychlit, ale zároveň se vydržet hýbat pár desítek minut. Všechno se dá ale naučit, když má člověk vůli na sobě

V POHYBU KALOKAGATHIA

pracovat – já jsem toho důkazem, do svých 23 let jsem o sport ani nezavadila. Říká se, že frisbee je unikátní tím, že je to hra bez rozhodčích. Ve skutečnosti je ale rozhodčích na hřišti čtrnáct; každý hráč může „hlásit“ soupeři faul či jiný prohřešek proti pravidlům. Zásadní ovšem je, že za tyto přestupky nejsou žádné tresty. Očekává se, že nikdo nefauluje úmyslně, takže se situace řeší, jako by k tomu vůbec nedošlo (vyrazíte-li někomu disk z ruky, tak si ho bere zpátky a hraje se dál). Ne vždy mají samozřejmě oba soupeři na situaci stejný názor – v tom případě se hra vrátí o jednu přihrávku zpět, jako by se vůbec nestala. Mám ráda férovou a přátelskou atmosféru, která panuje i na turnajích nejvyšší úrovně. Skočíte-li pěknou rybičku nebo hodíte-li famózní hod, soupeř vám zatleská. Neznáte-li dobře pravidla, trpělivě vám je někdo vysvětlí. Po zápase se oba týmy chytnou za ramena, poděkují si za hru a dovyjasní případné neshody. Všechny týmy se také po zápasech obodují za férovost a slušnost a tým s nejvyšším hodnocením získává cenu Spirit of the Game ceněnou podobně vysoko jako medaile.

TIPY Začněte hrát s novým skautským diskem s motivem diskopsobola. Můžete si jej koupit na www.obchod.skaut.cz.

AKTIVITA Létající talíř v oddíle/kmeni Na trpaslíka Prostoje typu čekání na vlak je vždy možné vyplnit házením v kolečku, můžete hrát třeba „na trpaslíka“ – kdo disk nechytí nebo zahodí, je „T“, při druhé chybě „TR“ atd. Na cestě Chcete-li si zpestřit dlouhý pochod, rozdělte se do cca šestičlenných skupin a vytyčte cíl, kam skupina musí dojít (chce to něco dost konkrétního typu strom, ukazatel, značka) ve vzdálenosti tak 1–2 km (raději na lesní cestě než silnici). Lidé ve skupince se pravidelně střídají v házení, kam disk dopadne, odtamtud hází další. Počítá se počet hodů, za které trasu zdoláte. Záleží na vás, jestli budete volit spíš krátké hody na jistotu, nebo odvážnější, delší střely, které ale můžou skončit někde ve křoví. Discgolf S talířem se hraje také hra podobná golfu, jen místo do jamek se hází na koše. Na www.discgolf.cz si můžete najít seznam českých discgolfových hřišť a jedno si vyzkoušet. U všech by mělo být možné si zdarma (jen proti vratné záloze) půjčit discgolfové disky. Ultimate frisbee Na ultimate frisbee potřebujete rovnější louku a několik bot/batohů/ lahví na vytyčení koncových zón. Hru si užijete tím víc, čím lépe budete házet (backhandem a forehandem) a chytat. Házejte si ve dvojici s kamarádem, zkoušejte si co nejrovnější hody, delší hody, hody do běhu atd. Základní taktika útoku je nebýt na hřišti všude, ale udělat formaci, ze které bude jeden hráč vybíhat do volného prostoru. Další návody, jak házet, hrát, bránit, najdete na www.frisbee.cz/zaciname.

PRAVIDLA ULTIMATE FRISBEE Ultimate je kolektivní bezkontaktní sport, v němž vítězí tým, který má na konci hrací doby vyšší počet bodů. Hrají proti sobě dvě sedmičlenná družstva. Ultimate se hraje na hřišti o rozměrech cca 100x37 metrů (polovina fotbalového hřiště na délku). Na obou koncích hřiště jsou vyznačeny koncové zóny o hloubce cca 18 metrů. Počet hráčů i velikost hřiště si pro svou potřebu samozřejmě můžete upravit. Bod se získá, když hráč chytí disk v koncové zóně, na kterou tým útočí. Disk se smí pohybovat pouze nahráváním od hráče k hráči, nesmí se s ním běhat. Zatímco tým s diskem se snaží postupovat ke koncové zóně, obránci chtějí tento postup zastavit a získat disk tak, že vynutí jeho ztrátu (dopad disku na zem či do autu, zachycení protihráčem apod.). Poté útočí druhý tým.

www.frisbee.cz, www.cald.cz, frisbee.animato.cz – Scout Frisbee Cup v Hradci Králové

43

KALOKAGATHIA KULTURA

SE VRACÍ V NOVÉM Další ročník Polibku Múzy, tradiční roverské umělecké soutěže, se nezadržitelně blíží a není snad inspirativnější období v roce než letní prázdniny. Využijte je a nechte se i se svým oddílem či kmenem políbit. Letošní ročník totiž přichází s novinkou v podobě Letních výzev! PŘIPRAVIL TÝM POLIBKU MÚZY 2014

Z

účastnit se Polibku nikdy nebylo snazší! Letos jsme si pro vás připravili několik novinek. První z nich je vyhlášení Letních výzev, které se dají skvěle zapojit do činnosti oddílů či kmenů, například na táboře. Detailní popis a pravidla Letních výzev i celého Polibku najdete na nových webových stránkách www.polibekmuzy.cz, na kterých budete moci také přihlásit svá díla či si v galerii prohlédnout díla ostatních. Příznivci tradičních „uměleckých“ kategorií se nemusí bát – jejich čas přijde na podzim, kdy si i příroda sama hraje na umělce. Ale rozhodně nečekejte, až se vás zima zeptá, co jste dělali v létě, a svá literární, výtvarná či fotogra ická díla začněte chystat a rozmýšlet už teď. Tento rok slavíme 25. výročí sametové revoluce, a tedy 25 let svobodné činnosti skautingu, a proto je tématem letošního Polibku „Svoboda“. Nejen toto

téma se také objeví na obnoveném podzimním umělecko-kreativním víkendu pro rovery a rangers s názvem Symposium. Symposium je skvělou příležitostí hlavně pro ty, kteří se chtějí vypravit za hranici všednosti.

prohrábl košík pestrých stužek, pak si povšiml prodavačky shrbené za pultem. Bez vyrušení mžourala do svého laptopu, špičkami prstů rozvážně brázdila klávesnici. Chvíli na ni zíral. Pokrčil rameny a dále okukoval regály.

Výsledky všech částí Polibku budou jako každý rok slavnostně vyhlášeny na prosincovém Festivalu. Kromě možnosti prohlídnout si všechna díla se můžete těšit na bohatý kulturní program připravený ve spolupráci s Kompotem. A my se těšíme na vás a vaše díla (pro inspirace dvě, příběh a fotogra ii, přikládáme)!

Jehly zabíraly celou polici, rozsáhlejší či skromnější sady exemplářů všech velikostí. Zmateně se rozhlížel, ale na samostatné jehly nenarazil. Na co mu bude třicet jehel? Potřeboval jen jednu. Letmo se ohlédl. Prodavačka se zdála zcela zabraná do svého psaní.

NA ŠPIČCE JEHLY

(Berenika Bery Součková) (...) Zvonek nad dveřmi obchodu zacinkal, zaduněly kroky. Zvědavě se rozhlédl po malém krámku, v neprozkoumaném území byl kapku rozpačitý. Dotkl se klubek s jemnou vlnou,

LETNÍ VÝZVY Landart – umělecké dílo z přírodních materiálů, které je vkusně zasazeno do krajiny. Můžete pro potěchu kolemjdoucích vytvořit mandalu z kamínků, přírodní sochu nebo třeba esteticky zajímavou táborovou stavbu. Humanart – kategorie skupinové fotografie, ať již bude nejoriginálnější, nejrozměrnější či jinak zajímavá. Udělejte letos oddílovou fotku jinak než v řadách před bránou! Film(art) – natočit film je velká výzva, ale není to nic, co byste s dobrou partou na táboře nebo kurzu nezvládli!

44

Rychle otevřel největší sadu, vyňal z ní jednu jehlu a zapíchl si ji do rukávu. Váhavě zaklapl víčko zpět. Potřásl hlavou. Ty jehly nikdo počítat nebude. Byl bych ji koupil, pomyslil si. Škoda, že se neprodávají po jedné. Přece ho nemůžu nechat tu jehlu ukrást. Prodavaččin hlas propíchl ticho. „Škoda, že se neprodávají po jedné.“ Nadskočil a rychle se otočil. Prodavačka konečně vzhlédla od počítače, ačkoli její prsty se nepřestaly pohybovat. Přešel k pultu. „Prosím?“ ozval se nechápavě. „Říkám, že je škoda, že se neprodávají po jedné. S ukradenou jehlou mnoho dobra neuděláte.“ Znechuceně zamlaskala a vytáhla mu jehlu

KULTURA KALOKAGATHIA

KULTURA PODLE… NETYKY

z rukávu „Na co že ji vlastně chcete?“ Šok ho připravil i o tu trochu soudnosti. „Můj anděl tancuje na její špičce.“ Prodavačka vážně zavrtěla hlavou. „Andělé a kradená jehla? To nejde dohromady.“ Zamyšleně si jehlu prohlížela, zatímco její druhá ruka odpočítávala svými úhozy neúnavný rytmus. „Nate. Nikde andělé netancují raději, než na darované jehle.“ Podala mu jehlu a pak se opět sklonila k obrazovce, jako by náhle zmizel. Zmizel i s nápadem. „Sakryš,“ zaklela jsem a entrem jsem se přesunula o dva týdny později. (...)

FOTO ARCHIV AUTORKY

AUTORKA ANNA RADOVÁ – NETYKA

Příběh získal v roce 2013 Cenu diváků v kategorii Próza, celý si jej můžeš přečíst na bit.ly/1mVD6Iv. FOTO LUCIE LAUDÁTOVÁ – SMÍŠEK

VÝZVA – POLIBEK MÚZY Oblast: Fyzická obtížnost: Psychická obtížnost: Věk: Typ R&R:

Rover jsi v kultuře malá střední Mladší R&R (15–18 let), Starší R&R (19–25 let) Začínající R&R, Putující R&R, Zkušený R&R

Zúčastni se soutěže Polibku Múzy 2014.

www.polibekmuzy.cz

Skaut má být veselé mysli a komedie Dokonalá svatba je ideálním představením pro všechny, kdo se touží pořádně zasmát. Kolotoč záměn, drobných lží a omylů se roztáčí, když se ve svatební den ráno nastávající ženich po loučení se svobodou probudí v hotelovém apartmá vedle neznámé dívky. Snaha vše utajit před nevěstou vede k tomu, že se hlavní hrdina opakovaně ocitá v nezáviděníhodných situacích a divák se může potrhat smíchy. Hra Dokonalá svatba z pera britského dramatika Robina Hawdona měla premiéru v roce 1994 a od té doby slaví úspěch na jevištích po celé Evropě. Ve svém repertoáru ji nyní má i pražské Divadlo Perštýn. Režie se ujal Filip Müller a herecké obsazení tvoří převážně studenti Pražské konzervatoře. Ženich – smolař Bill (Josef Láska), protivně diktátorská nevěsta Ráchel (Tereza Bílková), přeslazená tchýně Dafné (Anna Müllerová), sympatická Judy (Anna Fialová), labilní cholerik Tom (Martin Hejný) a všemu rozumějící pokojská Julie (Michaela Prchalová) podávají herecké výkony, které nezklamou. Hra je vtipy natolik nabitá, že i herci občas sami vypadnou z role. Celkově je třeba ocenit zvládnutí textově náročných pasáží, dobré načasování gagů i práci s prostorem. Takhle živé představení sršící energií mladých herců za studentských sto korun jinde v Praze neuvidíte.

45

KALOKAGATHIA VÍRA

VŮLE BÝT PROSTĚ ČLOVĚKEM Co nás motivuje k tomu, abychom překonávali jak sami sebe, tak hranice, které vymezuje společnost? Co je třeba, abychom se stali nesmrtelnými svými činy? Je to především vůle. Vůle změnit svět, své okolí nebo alespoň sebe. Albert Schweitzer byl muž, kterým bychom se mohli inspirovat. AUTOR DOMINIK OBRUČA

A

lbert Schweitzer se narodil v evangelické rodině v Alsasku. Už od dětství měl řadu různorodých zájmů. Jednou z nich byla i hra na varhany, ve které již brzy vynikal. Studoval ilozo ii a teologii na štrasburské, berlínské i pařížské univerzitě a z obou oborů získal doktorát. V roce 1900 nastoupil jako kazatel ve Štrasburku. Mezi lidmi byl velmi oblíbený. Ve svém volném čase se věnoval mládeži a dětem, což tehdy pro duchovní nebylo příliš obvyklé. Také přednášel na univerzitě, kde se nebál prorážet nové, ne zcela žádané myšlenky. Jeho spisy měly velký ohlas a některé části byly dokonce zapracovány do přednášek na Oxfordu. Schweitzer byl zván na nejrůznější evropské univerzity, pravidelně kázal ve sboru a zároveň se stal uznávaným varhaníkem. V jednom dopise však napsal: „Nemám ambice stát se velkým vědcem, chci mnohem víc: být prostě člověkem.“ Úspěšná akademická a umělecká kariéra jeho život nenaplňovala. Stále se svým směřováním nebyl plně spokojený. Až jednou se mu do rukou dostal článek o misijní činnosti v západoafrické francouzské kolonii – v dnešním Gabunu. Okamžitě byl rozhodnut, že

46

zrealizuje šílený, zdánlivě nesmyslný nápad: postaví v Gabunu nemocnici. Zdravotnictví v rovníkové Africe v té době prakticky nefungovalo a výzkum léčby tropických nemocí byl na nesrovnatelně nižší úrovni než v dnešní době. „Moji příbuzní a přátelé mě svorně přesvědčovali o nesmyslnosti mého záměru. Říkali, že prý jsem člověk, který chce zakopat svěřenou hřivnu a lichvařit s falešnou. Činnost mezi divochy mám přenechat lidem, kteří tím nezanedbají dary vědecké a umělecké,“ vzpomíná Schweitzer ve své autobiogra ii. Přesto se ve svých třiceti letech vrátil na univerzitu znovu v pozici studenta a začal studovat medicínu. Své rozhodnutí komentoval slovy: „Na univerzitě jsem měl štěstí, že mohu studovat a něco dokázat ve vědě a umění, ale musel jsem stále myslet na ty, kterým to materiální poměry nebo zdraví nedovolovaly.“ Přes všechnu snahu přátel Schweitzera od jeho šíleného plánu odradit a navzdory velké časové náročnosti skloubení studia, příprav na cestu, hraní na varhany a vlastní akademické činnosti se v dubnu 1913 vzdal úspěšné kariéry a přestěhoval

se do gabunské misie Lambaréné, kde ve skromných, prakticky polních podmínkách začal léčit. Práce v tropickém pásu byla velice náročná, nemocní přicházeli až ze vzdálenosti tří set kilometrů. V roce 1917 dostal rozkaz vrátit se do Evropy do zajateckého tábora. Nuceně opouštěl rozvíjející se dílo s nejistotou návratu. V dalších letech pokračoval v Evropě v přednáškách, shánění peněz, ale také zápasil se zdravotními problémy. Do Lambaréné se vrátil až po sedmi letech. V Gabunu jej čekala opuštěná a zchátralá ordinace a epidemie úplavice. Schweitzer se ale ani v tuto chvíli nenechal odradit a prakticky z ničeho zde vybudoval novou nemocnici, jejímuž rozvoji zasvětil zbytek svého života. Když v roce 1965 zemřel, byla nemocnice schopná ošetřit na šest tisíc pacientů za rok a díky štědré inanční podpoře mnohých donátorů zde pracovali profesionální lékaři z různých evropských zemí. Schweitzerova nemocnice úspěšně funguje dodnes a je schopna hospitalizovat až šest tisíc lidí ročně. Za svou humanitární činnost byl Albert Schweitzer odměněn řadou ocenění včetně Nobelovy ceny míru.

VÍRA KALOKAGATHIA

SLUŽBA – Schweitzerovy myšlenky Své myšlenky zapsal Albert Schweitzer v roce 1931 přímo v Lambaréné, vyšly v knize „Z mého života a díla“. Vyhraď si jeden týden, během kterého budeš každý den přemýšlet nad jednou Schweitzerovou myšlenkou. Oslovila tě? Čím? Jak se odráží v tvém životě?

tvu, se může "Z ideálů, které jsou v lids veřejně čnit ute usk t vždy jen malá čás atnímu je pak zjevenými činy. Všemu ost v mnoha souzeno, aby se realizovalo úhrnchž jeji h, tcíc sku ch dný nenápa převyšuje ná hodnota však tisíckrát sebe poutá hodnotu té činnosti, jež na ní jako k pozornost. Jsou v poměru čeří jeho ré kte m, vlná k e moř hluboké í síla dobra hladinu. Nenápadně působíc prostředně bez ří kte ch, je vtělena v lide e učinit svým osobní službu nemohou sic ji konají ce pře ale ním, olá pov tním živo jaksi paralelně.“

svůj hly na můj život "Dva zážitky vr poznání, že je svět v ví rpení; stín. Jeden tk tajemný a plný ut nevysvětlitelně em se narodil do doby js ěma jsem druhý v tom, že ku lidstva. S ob duchovního úpad ením, které mě přivedlo se vyrovnal myšl vztahu ke světu mu k eticky kladné adě úcty k životu. V tom kl zá na tu vo ži směr.“ a své zakotvení a našel můj život

"Žádný osud ne mů zbavit možnosti, že člověka paralelně ke sv aby takto ém lidem sloužil. Bu u povolání do lidstva závisí na ucnost každý na svém tom, aby se mí vůči ostatním lid stě snažil jako opravdový em chovat člověk.“

"Po celý život je tedy dnešní člověk vydán působení vlivů, které mu chtějí vzít důvěru ve vlastní myšlení.“

"Ve svém vl as přáno pozna tním životě mně bylo někdy tak t starosti, bídu a sm dobo nervy bych hatě, že s méně siln utek ým s Mým dobrým e byl pod ním zhrouti i l. úd ěl em je , že mohu bý ve službě m je úspěšná ilosrdenství, že má či t nnost , že se mi d hodně lásky os a dobroty.“ tává od lidí

vit ěka zba ůže člov alelně ke svému m e n d u s r to "Žádný o i, aby takto pa ůstává-li v tom n t možnos lidem sloužil. Z zováno, je to jet li povolání k mnohé nerea ává. Budoucnos a směru t e se to zanedb by se každý m proto, ž ávisí na tom, a či ostatním lide z lidstva místě snažil vů lověk.“ č na svém ko opravdový chovat ja

"Hluboce mě dojím ně působit v do á, že mohu svobodbě nesvoboda, i to , kdy tolik lidí tíží , zaměstnán hmot že mohu, ač jsem se i na poli duch nou prací, uplatňovat hledím vstříc do ovním. Pevně a pokorně bě aby mě odříkán , která přichází, í, nenašlo nepřipr bude-li mi souzeno, av i v utrpení máme eného. Vždyť v práci kteří dosáhli po osvědčovat sílu lidí, veškerý rozum. koje převyšujícího “

47

HYDE PARK

FOTO ARCHIV AUTORKY

CO MÁ NA STAROSTI STAROSTA Taky jste vždycky měli problém vysvětlit světluškám, co vlastně dělá starosta Junáka? Napadaly vás myšlenky typu: „To od rána do večera sedí na Ústředí a podepisuje papíry? Co na to jeho rodina? Mohl/a bych být vůbec někdy dostatečně kvalifikovaný/á na tuto funkci?“? Pustila jsem se do zjišťování odpovědí!

AUTORKA ANEŽKA TKÁČOVÁ – MÉĎA

ANEŽKA TKÁČOVÁ – MÉĎA (24 let) Vystudovala jsem bakalářský obor evoluční a ekologické biologie na UK, nyní pokračuji v magisterském studiu ekologického zemědělství na ČZU. Pocházím z Kozlovic na severu Moravy, studuji v Praze a bydlím v Liberci. Od pěti let jsem členkou oddílu NASHURO Kozlovice, poslední čtyři roky jsem byla zástupce vedoucí oddílu, nyní jsem na volné „skautské“ noze. Ráda běhám dlouhé tratě, organizuji akce různého charakteru a trajdám po horách.

S

edím si tak na Valném sněmu v Litomyšli jakožto delegátka našeho střediska a nevycházím z údivu nad celkovou energií sněmu, schopností členů ústředních orgánu Junáka vyjádřit své kreativní myšlenky a smysluplné postoje. Navíc zjišťuji, že to jsou nesmírně zajímaví a vstřícní lidé, což je přesně ten

48

typ lidí, ke kterým jsem vždy vzhlížela, proto bych se ráda o nich dozvěděla víc. Po konzultaci svého nápadu s Evou Měřínskou (náčelní Junáka) vytvářím dotazník pro členy NJ (Náčelnictva Junáka) a zástupce RSRJ (Rozhodčí a smírčí rady), VRJ (Výkonné rady) a ÚRKJ (Ústřední revizní komise). Mým hlavním záměrem je přiblížit ostatním skautům členy těchto orgánů, a to zejména po osobní stránce. Navíc o funkce nebývá příliš velký zájem, proto mi přijde důležité představit je také roverům. Ty často trápí podobný problém jako mě, kvůli studiu a změně bydliště jsou daleko od svého oddílu a nemůžu se aktivně zapojit do jeho činnosti. Málokoho z nich ale napadne se realizovat ve vyšších organizačních jednotkách. Často nemají odvahu se o tyto pozice ani zajímat, protože si na to nepřijdou dost kvali ikovaní. Což mnohdy nemusí být pravda.

Dotazník jsem rozeslala v polovině května, a až se mi sejdou všechny odpovědi, tak výsledky zveřejním na RoverNetu . Dosud jsem zjistila, že věkový rozptyl členů Náčelnictva je asi 25 let, přičemž nejmladší člence je 24 let. Funkce a zapojení do činnosti Junáka před zvolením, jsou značně odlišné, a například má dosavadní kvaliikace a zkušenosti by pro některé funkce byly pravděpodobně dostačující. Doporučila bych i ostatním uspořádat podobné dotazníkové šetření v rámci jejich středisek či krajů. Výsledky jsou opravdu zajímavé a mohly by inspirovat vhodné lidi pro kandidaturu na důležité pozice. Myslím si, že pro skaut je velkou hrozbou syndrom vyhoření a stagnace vůdců na jednom místě, čemuž se zamezí právě jejich pravidelnou změnou. Hlavní je chtít a nebát se obětovat svůj čas a energii pro dobrou věc. 

HYDE PARK

JAK SE JÍ FAIR Téměř čtyři a půl tisíce lidí oslavilo v sobotu 10. května Světový den pro fair trade a sešlo se ve 119 českých městech při Férové snídani. V Holešově se na přípravě podílely i místní roverky.

J

e napečeno, plakáty jsou vylepené, všichni známí pozvaní. Ještě nakreslíme na cestu stopy a velký znak fair trade, aby za námi zítra všichni treili. Netušíme, že bude v noci pršet a naše veledílo spláchne déšť.

FOTO JANA KARASOVÁ

AUTORKA KRISTÝNA PUKYŠOVÁ – PUKY

A je to tady! Do košíku skládám férové dobroty, balím deku a hrneček. Málem bych zapomněla na termosku s čajem… Beru i ji a vyrážím do zámeckého parku. V Holešově se férová snídaně koná podruhé. Ale jelikož minulý rok pršelo, má naše pikniková varianta premiéru. Sešlo se nás mnohem víc než minule. Je to tím, že fair trade začal zajímat i ostatní, nebo jen proto, že je dnes tak krásně? Snídají s námi také pes a potkaní slečna, drobky z férové bábovky jim moc chutnají. Zvířecí dvojka si uloupila veškerou pozornost, a tak chůdy, omalovánky a další věci přichystané pro děti zůstávají netknuté. Většina snídajících jsou přátelé nebo rodina. O to víc nás těší, když vidíme přicházet neznámé tváře. Jeden mladý pár držící se většinu času v pozadí se konečně odhodlal a jde si přečíst plakát s informacemi. Je zvláštní, jak mě taková maličkost nadchne. Hned k nim přiskočím a nabízím jim další letáčky a brownies, které

jsme upekli z fairtradové čokolády, kakaa a třinového cukru. Místní pekárna nám věnovala pečivo, na které jsme namazali vajíčkovou pomazánku a cizrnový hummus. Každý donesl nějakou buchtu nebo alespoň domácí marmeládu. K pití máme fairtradovou kávu, čaj a kakao. Vyrážíme s Pixie do ulic a jídlo s informacemi o tom, co vlastně lidé jedí, rozdáváme

kolemjdoucím. Někteří nás přijímají s úsměvem a slibem, že se příští rok přijdou podívat. Jiní se strachem v očích odmítnou. Jedna paní se dokonce domnívá, že jsme politická strana. Nejspíš nemůže uvěřit, že jí něco nabízíme jen tak, zadarmo. Výborného jídla a pití bylo opravdu hodně, a tak se nám férová snídaně protáhla ve férový oběd. Už teď se těším na příští rok. Přijdete taky? 

Fair trade je spravedlivý způsob obchodu. Lidem z rozvojových zemí dává možnost uživit se vlastní prací za důstojných podmínek.

www.ferovasnidane.cz, www.fairtrade.cz

49

AUTORKA VERONIKA BAKALÍKOVÁ

POZVÁNKY

POZVÁNKY OHTA O KUIVIE-LANKASSE 2014

ROVERIÁDA – Ostrov ρpuch – to nechceš!

SEMINÁŘ Z NEVÝHODY VÝHODA

13.–15. června Základna Alberta – Harasov, Kokořínsko ohta.skaut-lisak.com

2.–9. srpna Černá Voda, Orlické Záhoří www.roverida.cz

7.–9. listopadu přihlašování do 5. října Praha spv.skauting.cz/pro-vedouci/ /z-nevyhody-vyhoda

Akční zábavná týmová hra pro skauty, skautky, rovery, rangers od 14 do 18 let inspirovaná legendární sérií „Kdo přežije“. Účastnický poplatek je 350 Kč.

Uzávěrka do konce června! Pojeď na 11. ročník roverského tábora pro R&R i přátele skautingu ve věku od 15 do 22 let.

TÁBOR NADĚJE SRBSKÉ NÁRODNÍ JAMBOREE 25. července–4. srpna Bela Crkva, region Vojvodina, Srbsko www.jamboree.rs Již deváté národní jamboree srbských skautů má motto „Jedna idea, jeden sen – jeden cíl“. Odehraje se v regionu, ve kterém žije také početná česká menšina.

ZLŠ GONG 2014–2015 zlsfatra.skauting.cz Pokud máš za sebou vůdcovský kurz a hledáš kam postoupit dál, může být pro tebe lesní škola místem, kde načerpáš síly na svou další skautskou cestu. Přijmi pozvání na Zimní lesní školu Gong, která proběhne 6.–8. 6. 2014 na Heráleci (Českomoravská Vysočina), 26.–28. 9. 2014 v Perné (Pálava), 7.–15. 2. 2015 v Terchové (Malá Fatra – Slovensko) a 30. 4.–3. 5. 2015 neznámo kde.

15.–31. srpna Jizerské hory www.tabornadeje.cz Šestnáctý ročník letního tábora pro rovery a rangers od 16 do 21 let. „Naděje nutí trosečníka k mocným tempům, třebaže břeh dosud není vidět.“

ROVERSKÁ PORADA 3.–5. října Tábor www.roverskaporada.skauting.cz Jsi rover? Jsi rangers? Nevíš si občas rady? Přijeď se poradit o běžných roverských věcech! Hlavní tématem je Rovernet, bude však prostor i pro další témata jako regionální rovering, ObRok 2015, metodika či kmen dospělých.

Chceš detailněji poznat život lidí s postižením a znevýhodněním a jejich potřeby? Chceš být díky tomu lépe připravený na práci s dětmi se specifickými potřebami? Přihlas se na seminář, který pořádá odbor Skauting pro všechny.

HOPÍK 2014 13.–17. listopadu přihlašování do 15. října Skautské centrum Vinice v Pardubicích [email protected] hopik.stribrnareka.cz Během Hopíku – hospodářského a organizačního přípravného kurzu – se seznámíš se všemi oblastmi hospodaření, i v tzv. skautské hospodářské praxi, a s tématy jako vedení dospělých, plánování a příprava projektů, vedení porad, právo, nové Stanovy Junáka, SkautIS či komunikace s úřady.

SKAUTSKÝ MUZIKÁL 2014 28.–30. listopadu | registrace do 5. října | Kyjov www.muzikal.skauting.cz Patnáctý ročník celostátní přehlídky krátkých muzikálových představení. Soutěž je určena všem věkovým kategoriím, délka představení 20–25 minut.

51

Ideální parťák na tábor i na hory LOAP Melbu 4

Stan s 1 ložnicí a předsíňkou je určen pro 4 osoby. Extrarychlé a snadné postavení stanu. Vnitřní a vnější plášť s přelepenými švy, konstrukce 7,9 mm durawrap. Vodní sloupec vnějšího stanu 3000 mm, podlážky 5000 mm. 2 ventilační otvory pro regulaci teploty. Hmotnost 4,29 kg. Rozměry balení 45x18 cm. Více stanů, spacáků a karimatek najdete na www.loap.cz